zákon č. 278/2019 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity jsou zařazovány mezi místní daně, které jsou v různé podobě vybírány v zahraničí, kde jsou označovány také jako turistická daň, turistická taxa a dávka nebo pobytová daň. Oba uvedené poplatky mají především fiskální funkci, neboť jejich účelem je zajistit příjmy do rozpočtu obce. Tyto příjmy by měly kompenzovat náklady, které obec vynaloží v souvislosti s cestovním ruchem a službami s ním spojenými, např. na likvidaci odpadů, rozvoj infrastruktury, péči o veřejnou zeleň a prostranství. Navíc obce ve většině případů prostřednictvím svých informačních center poskytují návštěvníkům různé propagační materiály, turistické průvodce, seznam pořádaných akcí, mapy apod. Zjednodušeně lze konstatovat, že účelem předmětných ubytovacích poplatků je především přispět na zvýšené náklady obcí v souvislosti se soustředěným turistickým ruchem. Uvedené místní poplatky podle právní úpravy v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), zavádí obec v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro splnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození. Předchůdcem uvedených místních poplatků byl od roku 1964 lázeňský poplatek (později poplatek z přechodného ubytování) a poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních, školících a rehabilitačních zařízeních organizací v oblasti Krkonošského národního parku. Poskytování ubytování je v právním řádu zachyceno v soukromém právu, a to zejména smlouvou o ubytování podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Smlouva o ubytování se uzavírá za účelem poskytnutí ubytování v zařízení k tomu určeném, přičemž určením se v tomto případě rozumí určení v souladu s veřejnoprávními předpisy, zejména správním aktem (srov. BAJURA, Jan. § 2326 Základní ustanovení. In: ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520) [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2018-2-27]. ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336- 517X.). V případě, že je ubytování poskytnuto v zařízení neurčeném k ubytování, půjde zpravidla o nepojmenovanou smlouvu založenou na smlouvě o ubytování, protože podmínka o určení zařízení k ubytování je součástí definičního znaku smlouvy o ubytování. Alternativně, a to v libovolném druhu zařízení, lze ubytování poskytnout na základě nájemní smlouvy, výprosy nebo jiné smlouvy, ať již jde v daném případě o zastřenou smlouvu o ubytování, nebo ne. Lze tak shrnout, že ubytování lze poskytnout na základě různých institutů soukromého práva, z nichž je smlouva o ubytování hlavním, ale nikoliv jediným využívaným smluvním typem. Platný právní stav v dotčené oblasti je v souladu s principem zákazu diskriminace.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

2.1. Zavedení systematického členění zákona

Zákon o místních poplatcích v současné době není systematicky členěn a je tvořen pouze posloupností paragrafů bez nadpisů. Zavedení nového poplatku z pobytu, jehož konstrukce by odpovídala současným trendům tvorby moderní daňověprávní legislativy navázané na zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), tak, aby byly specificky vymezeny jednotlivé konstrukční prvky poplatku, by však vedlo k zásadnímu znepřehlednění zákona, pokud by zároveň měly jednotlivé konstrukční prvky být rozčleněny do samostatných ustanovení, jak je běžně činěno u jiných právních předpisů (srov. např. poplatky za ukládání radioaktivních odpadů podle § 118 až § 135 zákona č. 236/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů). Východiskem z takového nepřehledného stavu by mohlo být buď upravení celého poplatku v rámci jednoho ustanovení, byť s explicitně oddělenými konstrukčními prvky (obdobně jako je tomu v případě tzv. audiovizuálních poplatků podle § 25 až § 29 zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), ve znění pozdějších předpisů), nebo zavedení systematického členění do zákona o místních poplatcích. Zavedení systematického členění se jeví jako vhodnější varianta, a to nejen pro účely samotného zavedení poplatku z pobytu, ale i v návaznosti na další očekávané změny, které lze v souvislosti s místními poplatky předvídat. Již dříve byla vládě předložena nová úprava poplatků z komunálního odpadu, která si svým rozsahem vynutila navržení zavedení systematiky do zákona o místních poplatcích (srov. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností, evidovaný v systému eKlep pod čj. OVA 1312/16, dostupné z: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNAEMCFLCA). Podle Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018 má být návrh nové legislativy v oblasti odpadů znovu předložen vládě v prosinci 2018. Zákon o místních poplatcích bude nově členěn na části a hlavy takto:

• Část první: úvodní ustanovení

o § 1

• Část druhá: poplatky o Hlava I: poplatek ze psů

 § 2

o Hlava II: poplatek z pobytu

 § 3 až § 3h

o Hlava III: poplatek za užívání veřejného prostranství

 § 4

o Hlava IV: poplatek ze vstupného

 § 6

o Hlava V: poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst

a částí měst  § 10

o Hlava VI: poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění,

využívání a odstraňování komunálních odpadů  § 10b

o Hlava VII: poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na

stavbu vodovodu nebo kanalizace  § 10c

• Část třetí: zavedení a správa poplatků

o § 11 až § 16b

• Část čtvrtá: společná a závěrečná ustanovení

o § 16c až § 18

2.2. Zavedení poplatku z pobytu

Namísto stávajících místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity se zavádí jediný poplatek, a sice poplatek z pobytu. Tento poplatek ideově vychází zejména ze stávajícího poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, ale přináší několik dílčích změn, které mění povahu a využitelnost tohoto poplatku. Poplatek z pobytu bude moci zavést libovolná obec, aniž by nutně musela být lázeňským místem nebo místem soustředěného turistického ruchu, na rozdíl od stávajícího poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. Poplatek z pobytu se pak také zásadně neváže na účel, za kterým pobývající v dané obci pobývá, s výjimkou některých osvobození. Předmětem poplatku z pobytu je úplatný pobyt v obci u jednotlivého poskytovatele pobytu, pokud délka tohoto pobytu nepřekročí 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů. Základ poplatku se počítá po jednotlivých započatých dnech pobytu s vyloučením prvního dne pobytu. Rozhodný je tak počet přenocování v obci u daného poskytovatele pobytu. Poskytovatelem pobytu pak může být kdokoliv, kdo poskytnul úplatný pobyt, tedy jak fyzická osoba, tak právnická osoba, ale i jednotka bez právní osobnosti, například svěřenský fond, pokud byl úplatný pobyt poskytnut kupříkladu při činnosti závodu vloženého do této jednotky. Předmětem poplatku je záměrně „úplatné poskytnutí pobytu“, a nikoliv „ubytování“. Ubytování poskytnuté na základě smlouvy o ubytování podle občanského zákoníku je sice jednou z forem úplatného poskytnutí pobytu, ale předmět poplatku má být širší a má zahrnout i zastřené formy ubytování poskytovaného formálně na základě nájemní nebo jiné smlouvy, a dále má zahrnout úplatné poskytnutí pobytu v prostorách k tomu primárně neurčených, zejména v bytech, ateliérech a v dalších prostorách zkolaudovaných k jiným účelům než k poskytování ubytování, ale například i na zahradě nebo louce, pokud poskytovatel pobytu za pobyt na nich vybírá úplatu od pobývajících. Povinnost platit poplatek z pobytu dopadá pouze na pobývající, kteří nejsou přihlášeni v dané obci, tedy zde nemají trvalý pobyt nebo zde nejsou hlášeni ve smyslu zákona o pobytu cizinců, zákona o azylu nebo zákona o dočasné ochraně cizinců (§ 16c). Model správy poplatku z pobytu odpovídá modelu dosavadního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. Poskytovatel pobytu na svou majetkovou odpovědnost vybere poplatek od pobývajících a odvede jej správci poplatku. Pobývající tak zásadně se správcem poplatku nekomunikuje, i když mu daňový řád poskytuje právní institut stížnosti na postup plátce poplatku pro případ, kdy by od něj byl vybrán poplatek v nesprávné výši (§ 237 daňového řádu). Aby bylo možné zpětně prověřit správnost odvedení poplatku, je poskytovatel pobytu povinen vést evidenční knihu, do které zapisuje údaje o pobývajících, kterým byl poskytnut pobyt za úplatu. Evidenční kniha má obsahovat záznamy o všech pobývajících, tedy nejen o neosvobozených poplatnících, ale i o poplatnících, kterým svědčí některé z osvobození, a o pobývajících, kteří poplatníky nejsou, protože jsou přihlášeni v dané obci. Z důvodu snížení administrativní zátěže se pro velké sportovní nebo kulturní akce navrhuje možnost vést údaje v evidenční knize ve zjednodušeném rozsahu a to na základě ohlášení správci poplatku. Právní úprava poplatku z pobytu byla navržena v souladu s moderními trendy současné daňové legislativy tak, aby jednotlivé konstrukční prvky poplatku byly jasně vymezeny a bylo tak zejména možné dovodit, co je předmětem poplatku a kdo je jeho poplatníkem, což je v souladu s požadavkem na jasnost a srozumitelnost právní úpravy v daňové oblasti, která by neměla vést k výkladovým nejednoznačnostem, které nemohou jít k tíži subjektům poplatku (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07 ze dne 2. prosince 2008). Výkladové nejednoznačnosti by tak šly k tíži správců poplatku, resp. přeneseně k tíži příjemců výnosu z poplatků, tedy v tomto případě obcí, které na svém území poplatek z pobytu zavedou.

2.3. Další změny v zákoně o místních poplatcích

V rámci dalších navržených změn dochází k výslovnému rozšíření osvobození od poplatku ze psů na provozovatele všech druhů útulků pro ztracené psy a opuštěné psy, bez ohledu na to, kdo tyto útulky zřídil. S ohledem na to, že toto osvobození těmto provozovatelům svědčilo na základě dřívější judikatury správních soudů (zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 107/2007-168) již podle stávající právní úpravy, jde pouze o promítnutí tohoto principu do platné právní úpravy tak, aby došlo ke zvýšení právní jistoty jejích adresátů. Při tom dochází k navázání na pojem „útulek pro zvířata“ zavedený v zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“). Upravuje se vynětí charitativních akcí z poplatku za užívání veřejného prostranství a poplatku ze vstupného. Toto vynětí se zachovává, avšak doplňuje se protizneužívací klauzule, podle které lze vynětí z poplatku uplatnit pouze v případě, kdy je výtěžek akce na charitativní účely skutečně odveden. Dále dochází ke sjednocení přístupu ke státním občanům České republiky a k cizincům, kteří jsou hlášeni k pobytu na území České republiky. Zákon o místních poplatcích nově nebude zásadně činit rozdíly mezi přihlášením k trvalému pobytu a hlášením místa pobytu podle předpisů cizineckého práva. Cílem této změny je rozšíření principu rovného přístupu, který byl doposud uplatněn pouze v případě poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (§10b), na všechny poplatky, které operují s úřední evidencí místa pobytu. Jde o poplatek ze psů (§ 2), poplatek z pobytu (§ 3) a poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (§ 10). V případě poplatku ze psů jde o rozšíření okruhu osob, které poplatku podléhají, v případě ostatních poplatků jde o zúžení tohoto okruhu. Rovný přístup k cizincům bude uplatňován nejen k občanům členských států Evropské unie, ale i k cizincům z jiných států, pokud jsou vedeni v úředních evidencích. Pro posílení právní jistoty adresátů právní úpravy a odstranění možných výkladových nejasností se navrhuje úprava podmínek nároku na nižší sazbu z poplatku ze psů. Dosavadní výkladové problémy nově navržená úprava odstraňuje tím, že snížená maximální sazba poplatku ze psů nebude nadále vázána na pobírání důchodu (resp. okolnost, že tento důchod představuje jediný zdroj příjmů poplatníka), ale bude vázána na dosažení věku 65 let. Od poplatku budou rovněž nově osvobozeni kromě držitelů průkazu ZTP/P i držitelé průkazu ZTP. Dále se v návaznosti na užívanou danověprávní terminologii zavádí pojem správce poplatku jako označení orgánu, který provádí správu poplatku, a zavádí se explicitní vyjádření podmínek, za kterých se mu podává ohlášení.

V neposlední řadě se pak výslovně zavádí pravomoc obecního úřadu, jako správce poplatku, získat pro účely správy poplatků ze základních registrů a agendových informačních systémů evidence obyvatel a cizinců seznam fyzických osob přihlášených na území obce, pokud je získání takového seznamu nezbytné pro plnění konkrétního úkolu při správě poplatků. Tento seznam je potřebný pro účely správy poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (§ 10b), protože poplatníkem tohoto poplatku je každá fyzická osoba přihlášená v obci. Obcím však byl v praxi odpírán přístup k seznamu těchto osob s tím, že stávající právní úprava jim umožňuje přístup pouze k údajům o jednotlivé konkrétně určené fyzické osobě. To však správu poplatku zásadním způsobem ztěžuje, což se snaží návrh zákona napravit.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

3.1. Výše sazby

Od roku 1991 prošla právní úprava obou poplatků řadou změn, na základě kterých především poplatek z ubytovací kapacity ztratil svůj původní smysl. Úpravou tohoto poplatku v roce 2009 došlo ke zrušení osvobození ubytovací kapacity v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků právnických a fyzických osob, které toto zařízení vlastní, a současně bylo vypuštěno omezení stanovit poplatek pouze v lázeňských místech a místech soustředěného turistického ruchu. U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nedošlo k žádným výrazným úpravám. Předmětem diskuse však byla výše sazby, která činí až 15 Kč za osobu a za každý započatý den pobytu, následující po dni příjezdu. Přes opakované požadavky, zejména obcí a měst s lázeňským statutem sdružených ve Sdružení lázeňských míst ČR i Svazu měst a obcí ČR zůstává sazba poplatku v nezměněné výši ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. 27 let. Výše sazby poplatku neodpovídá současným podmínkám, zejména nelze pochybovat o tom, že náklady lázeňských míst a míst se zvýšeným soustředěným turistickým ruchem na udržování lázeňské a jiné infrastruktury (kolonády, parky, místní komunikace, nároky na čistotu apod.), které jsou využívány i zvýšeným počtem návštěvníků, za období od zavedení tohoto poplatku mnohonásobně vzrostly. S ohledem na uvedené je vhodné maximální hranici sazby nově navrhovaného poplatku z pobytu zvýšit. Ke zvýšení maximální hranice sazby dojde postupně ve dvou fázích, aby bylo zajištěno, že případný dopad na osoby krátkodobě pobývající v obci v důsledku zvýšení sazby poplatku ze strany obcí (ke kterému může, ale nemusí, dojít v závislosti na rozhodnutí obce) bude přiměřeně rozložen v čase. V první fázi, tj. od účinnosti navrhovaného zákona do konce roku 2020, bude maximální hranice sazby poplatku z pobytu činit 21 Kč, což odpovídá součtu maximálních sazeb obou stávajících místních poplatků, poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (15 Kč) a poplatku z ubytovací kapacity (6 Kč). V druhé fázi, která nastane od 1. ledna 2021, bude maximální hranice sazby poplatku z pobytu navýšena na 50 Kč, aby byly zohledněny výše uvedené skutečnosti. Skutečná výše sazby v konkrétní obci bude i nadále záviset na tom, jakou sazbu v rámci zákonem stanovených parametrů zakotví obec ve své obecně závazné vyhlášce. Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatek z ubytovací kapacity lze zařadit mezi tradiční místní daně a svým charakterem patří z hlediska historického mezi tzv. turistické taxy, které jsou v evropských zemích označovány různými názvy. Přehled současné právní úpravy ve vybraných evropských zemích je uveden v následující tabulce:

Tabulka 1: Země mající zavedený poplatek za ubytování (nebo např. turistický poplatek, lázeňský poplatek či jiný obdobný poplatek, daň nebo taxu). Přepočet měnových kurzů je proveden podle kurzů vyhlášených Českou národní bankou pro 21. únor 2018. Země Název poplatku Výše sazby Poznámka Bulharsko Turistický poplatek 0,20 až 3,00 BGNVýši stanovuje

(cca 2,60 Kč ažmístní municipalita. 38,90 Kč) za přenocování

Itálie Daň z „vykládky“ Vybírá se na

ostrovech místo turistické/pobytové daně - je obsažena v ceně jízdenky a vybírána lodními společnostmi. Turistická/pobytová1 až 7 EUR (ccaUplatňuje se daň25,40 Kč ažv turistických 177,50 Kč) za denlokalitách. a osobu

Chorvatsko Daň z prázdninových5 až 15 HRK (ccaDaň je stanovena

domů17,- Kč až 51,10 Kč)zákonem a upravena podle počtu mmístními užitného prostorusamosprávami.

Lucembursko Daně za turistickéStanovované

pobytyautonomně na úrovni jednotlivých 102 komun, bez zásahů/dozoru státní správy.

Maďarsko Turistická daň až 300 HUF (ccaPřesnou výši stanoví

24,37 Kč) za nocmístní samospráva. anebo až 4 % z platby za ubytování

Německo Lázeňská1 až 3,50 EUR (ccaÚprava je obsažena

taxa/poplatek či25,40 Kč ažv zákoně dané pobytová taxa88,80 Kč) na osobuspolkové země. na noc

Nizozemí Dočasná daňDopadá na toho, kdo

z pobytustráví v obci, v níž je nerezidentem, více než 90 nocí. Daň vybíraná odDopadá na toho, kdo turistůstráví noc v obci, v níž je nerezidentem.

Země Název poplatku Výše sazby Poznámka Polsko Lázeňský poplatek Místní samosprávy siOsobám, od kterých

mohou určitje vybírán lázeňský konkrétní výši až dopoplatek, není výše vyhlašovanéúčtována pobytová ministerstvem financítaxa. Pobytová taxa Místní samosprávy siNevybírá se od osob, mohou určitkterým je účtován konkrétní výši až dolázeňský poplatek. výše vyhlašované ministerstvem financí

Rakousko Poplatek za lázeňský– Vybírán pouze

nebo rekreační pobytv lázeňských městech. Poplatek z ubytovacíVýši si stanovujíSpolkové (federální) kapacitymístní samosprávy,zákony stanoví např. v Salzburgupodrobnosti ohledně činí 1,50 EUR (ccapoplatků, přičemž 38,- Kč) za každoumístní samosprávy osobu a noc +stanoví konkrétní příplatek 0,05 EURvýši. (cca 1,30 Kč) jako příspěvek do fondu podpory cestovního ruchu

Řecko Ubytovací daň HotelyPlatí majitelé

1-2* 0,50 EURveškerých (cca 12,70 Kč)ubytovacích zařízení. 3* 1,50 EUR (cca 38,- Kč) 4* 3,00 EUR (cca 76,- Kč) 5* 4,00 EUR (cca 101,40 Kč) Penziony 0,25 až 1,00 EUR (cca 6,30 Kč až 25,40 Kč)

Země Název poplatku Výše sazby Poznámka Slovensko Místní daň zaVýši daně stanovíPlatí se za ubytování

ubytovánísamosprávy, např.v ubytovacím v Bratislavě činízařízení; ubytovacím 1,70 EUR (ccazařízením se rozumí 43,10 Kč) prohotel, motel, botel, fyzickou osobu zahostel, penzión, noc v ubytovacímapartmánový dům, zařízenílázeňský dům, ubytovací zařízení přírodních léčebných lázní a lázeňských zařízení, turistická ubytovna, chata, stavba na individuální rekreaci, srub, bungalov, kemp, minikemp, tábořiště, rodinný dům, byt v bytovém domě, v rodinném domě nebo ve stavbě sloužící k více účelům.

Z tabulky č. 1 je patrné, že stávající výše poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt i poplatku z ubytovací kapacity patří mezi nejnižší z posuzovaných států.

3.2. Problematika tzv. „sdílené ekonomiky“

Akcentovaným současným tématem je tzv. „sdílená ekonomika“, v kontextu navrženého zákona zejména její segment zaměřený na zprostředkování a poskytování ubytovacích a obdobných služeb. Tyto služby v poslední době čím dál tím více konkurují klasickým ubytovacím službám. Například v Praze byl k prvnímu pololetí 2016 poskytnut pobyt až 32 % turistů prostřednictvím portálu Airbnb (srov. KVÍTKOVÁ, Zuzana. Analýza nabídky Airbnb v Praze a komparace vybraných ukazatelů s hromadnými ubytovacími zařízeními. In: Sborník mezinárodní vědecké konference Hotelnictví, turismus a vzdělávání: 8. ročník. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2016, ISBN 978-80-87411-75-9. str. 90), který je vnímán jako klasický představitel provozovatele služeb sdílené ekonomiky v této oblasti. V oblasti poskytování pobytu jsou tak tradiční hromadná ubytovací zařízení, například hotely a hostely, čím dál tím méně dominantními subjekty. Poskytovat pobyt prostřednictvím těchto služeb může zásadně kdokoliv, kdo disponuje alespoň zhruba vhodným prostorem, který se dá poskytnout pro pobytové účely. Nemusí jít ani o vlastníka daného prostoru. To však zásadním způsobem ztěžuje správu poplatku, protože takové poskytovatele pobytu není možné nalézt v žádné úředně vedené evidenci. Dále se jako problematické ukázalo vymezení poplatku z ubytovací kapacity, protože ten lze uplatnit pouze v případě ubytovacích zařízení určených k poskytování ubytování v souladu s veřejnoprávními předpisy stavebního práva. Tento poplatek tak na poskytování pobytu prostřednictvím služeb sdílené ekonomiky dopadá pouze, pokud je jimi nabízen pobyt v některém hromadném ubytovacím zařízení. I když lze prostřednictvím služeb sdílené ekonomiky poskytovat i takovéto pobyty, lze konstatovat, že nabízeno je zejména poskytnutí pobytu v bytech, které k poskytování ubytovacích služeb určeny nejsou, a proto na ně ani nedopadá tento poplatek. To je také jeden z hlavních důvodů, proč se poplatek z ubytovací kapacity navrhuje zrušit s tím, že na něj nový poplatek z pobytu ideově navazuje pouze v tom ohledu, že jej lze zavést v libovolné obci a zásadně není rozhodný účel pobytu.

3.3. Výkladové problémy

Návrh zákona je předkládán také z důvodu, že při aplikaci zákona dochází k výkladovým problémům, např. ohledně snížené sazby poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, pokud nemá žádný jiný zdroj příjmu nebo ohledně osvobození od poplatku ze psů pro osoby provozující útulky pro ztracené nebo opuštěné psy. V důsledku nedostatečné právní úpravy je u poplatku za užívání veřejného prostranství a poplatku ze vstupného vytvořen předpoklad pro možnost spekulativního jednání pořadatelů akcí, kteří prohlásí, že akce je pořádána za účelem získání finančních prostředků na charitu nebo veřejně prospěšné účely, ale následně žádný finanční výtěžek na tuto činnost neodvedou.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). Zásadu zákonnosti a enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí návrh zákona respektuje. Závěry z posouzení dopadů navrhované právní úpravy do práva na ochranu soukromí a osobních údajů provedeného v části 5.1. jsou zásadně použitelné i při posuzování dopadů do práv podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Obce mají jako územní samosprávné celky ústavní právo na samosprávu, jehož základní složkou je právo na fiskální samosprávu, tedy právo rozhodovat samostatně o svých příjmech a výdajích. Místní poplatky představují jeden z klíčových institutů fiskální samosprávy obcí. Obce mohou v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod vybírat pouze ty daně a poplatky, které předvídá zákon. Nemohou tak bez zákonného zmocnění zavádět nové daně a poplatky, byť by jejich předmět náležel do sféry záležitostí, které obec spravuje samostatně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. března 2005). Obec je tak při realizaci svého ústavního práva na fiskální samosprávu do určité míry závislá na podmínkách, které jí zákonem stanoví státní moc. Ta by proto měla pravidelně vyhodnocovat, zda je právní úprava místních poplatků v souladu se zájmy obcí, při současné ochraně práv subjektů poplatku. V rámci předloženého návrhu zákona se navrhuje rozšíření okruhu poplatníků poplatku ze psů, rozšíření možnosti ukládat poplatek související s pobytem na všechny obce (stávající poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt nebylo možné zavést ve všech obcích), zvýšení maximální sazby tohoto poplatku, protizneužívací klauzule u poplatku za užívání veřejného prostranství a poplatku ze vstupného, pokud jde o pořádání charitativních akcí, a explicitní zakotvení možnosti získat seznam poplatníků poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (§ 10b). Všechna tato opatření posilují fiskální pravomoc obcí. Vedle toho se navrhují terminologické změny, které mají na fiskální práva obcí neutrální dopad, protože nepředstavují věcnou změnu. Konečně potenciálně negativní dopad na fiskální práva obcí má zavedení stejného režimu pro výjimku z poplatku, jaká je uplatňována v případě osob s trvalým pobytem v obci, i na cizince, kteří mají v obci hlášený jiný druh pobytu na základě předpisů cizineckého práva. Toto rozšíření výjimky se uplatní v případě poplatku z pobytu a poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst. Z toho plynoucí omezení fiskálních práv obce je však proporcionální s ohledem na to, že se nedůvodně rozlišovalo mezi jednotlivými skupinami stálých, úředně evidovaných obyvatel obce. Z výše uvedených důvodů je návrh zákona plně v souladu s ústavním pořádkem, včetně práva na ochranu soukromí chráněným čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a práva obcí na samosprávu podle čl. 100 odst. 1 Ústavy.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Návrh zákona je plně slučitelný se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii. Oprávnění stanovit místní poplatky je ve výlučné působnosti členských států. Nicméně přesto je žádoucí návrh blíže posoudit z pohledu některých dotčených unijních předpisů.

5.1. Nařízení GDPR

Navrhovaná právní úprava má dopady ve vztahu k ochraně osobních údajů, protože se poskytovatelům pobytu ukládá povinnost vést evidenční knihu, ve které bude vedena evidence poskytnutých úplatných pobytů, bez ohledu na to, komu tyto pobyty byly poskytnuty. V evidenční knize se vedou základní údaje o poskytnutých úplatných pobytech rozhodné pro určení výše poplatku. Tyto údaje se vedou o fyzických osobách, kterým byl úplatný pobyt poskytnut. Evidované údaje se tak vážou k určené fyzické osobě, a jde tedy o osobní údaje. Evidovanými údaji jsou doba pobytu, údaje o osobě, které byl pobyt poskytnut, v rozsahu osobního jména, příjmení a adresy jejího přihlášení (nebo obdobné adresy v zahraničí), čísla a druhu jejího průkazu totožnosti, a dále důvodu pro případné osvobození a výše vybraného poplatku. Vedení této evidenční knihy představuje zvláštní formu záznamní povinnosti, na základě které bude možné zpětně ověřit výši poplatku z pobytu, která má být odvedena poskytovatelem pobytu. Evidované údaje se všechny úzce vztahují k rozhodným skutečnostem nutným pro určení výše poplatku nebo pro posouzení nároku na osvobození nebo vynětí z předmětu poplatku. Bez vedení této evidence je zásadně nemožné zpětně posoudit, v jaké výši má plátce poplatku odvést poplatek správci poplatku. Evidenční kniha se uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu v ní, tedy po stejnou dobu jako podle stávající právní úpravy. Tato doba je delší než výchozí lhůta pro stanovení poplatku, která činí 3 roky ode dne, kdy se stal poplatek splatný (§ 148 odst. 1 daňového řádu), což je okolnost plynoucí z obecně závazné vyhlášky obce, která na svém území poplatek zavedla. Lhůta pro stanovení poplatku však může být za zákonem předvídaných okolností prodloužena až na 10 let (§ 148 odst. 5 daňového řádu). Pro účely správy poplatku je žádoucí, aby byly evidované údaje uchovávány po celou dobu lhůty pro stanovení daně (§ 97 odst. 5 daňového řádu). S ohledem na specifickou správu místních poplatků, která probíhá zásadně pouze v platební rovině, je dále potřebné, aby byly tyto údaje uchovávány taktéž po dobu běhu lhůty pro placení daně, která činí 6 až 20 let (§ 160 odst. 1 a 5 daňového řádu). Z důvodu širokého okruhu poskytovatelů pobytu, kterým je uložena povinnost vést evidenční knihu (což jsou nejen profesionální ubytovatelé, ale může jím být zásadně kdokoliv), existuje legitimní zájem na minimalizaci administrativní náročnosti vedení takové evidence. Návrh zákona se snaží administrativní náročnost vedení evidenční knihy snižovat tím, že se lhůty pro její uchovávání váží ke knize jako celku a nikoliv k jejím jednotlivým záznamům, kterým může lhůta pro stanovení daně začínat a končit v různé okamžiky. Zároveň se tato lhůta stanoví nezávisle na splatnosti místního poplatku, a to jednotně v délce 6 let, což odpovídá základní délce lhůty pro placení poplatku. Doba pro uchovávání evidenční knihy je pak kratší než maximální délka lhůty pro stanovení poplatku, ale odpovídá dvojnásobku základní lhůty pro stanovení poplatku, což by měla být dostatečná doba pro účely správy poplatku v konkrétním případě. Pro účely správy poplatků má správce poplatku nově přístup k některým dalším údajům vedených v registru obyvatel, informačním systému evidence obyvatel a informačním systému cizinců. V registru obyvatel jde o údaje o doručovací adrese a o identifikátoru datové schránky poplatníka, v informačním systému evidence obyvatel jde o údaje o doručovací adrese, omezení svéprávnosti a opatrovníkovi a konečně v informačním systému cizinců jde údaje o doručovací adrese, omezení svéprávnosti a zákonných zástupcích poplatníka. Doručovací adresa a identifikátor datové schránky poplatníka souvisí s komunikací při poplatkovém řízení. Údaje o omezení svéprávnosti a opatrovníkovi, resp. o zákonných zástupcích, pak souvisí s přechodem poplatkové povinnosti podle § 12. Ve všech případech může správce poplatku k těmto údajům přistoupit pouze, pokud je to nezbytné pro splnění daného úkolu (§ 16 odst. 5). Dále se stanoví pravomoc správce poplatku získat v konkrétním případě pro plnění konkrétního úkolu při správě poplatků seznam fyzických osob přihlášených v obci, a to ze základních registrů, agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pokud to bude nezbytné pro plnění tohoto úkolu. Tento přístup tak půjde uplatnit pouze u poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (§ 10b), jehož poplatníkem je každá osoba přihlášená na území obce. Navržená právní úprava je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), dále jen jako „nařízení GDPR“. Navržená právní úprava představuje legitimní zákonný rámec pro zpracování osobních údajů jak poskytovatelem pobytu při vedení evidenční knihy (čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení GDPR), tak správcem poplatku při získání seznamu poplatníků v obci (čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení GDPR). V obou případech jde také o přiměřené a relevantní zpracování osobních údajů omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány (čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení GDPR). V případě uchovávání evidenční knihy pak jde o jejich uchování po dobu ne delší, než je nezbytně nutné pro účely správy poplatku (čl. 5 odst. 1 písm. e) nařízení GDPR). V návaznosti na nařízení GDPR je poskytovatel úplatného pobytu povinen informovat poplatníka poplatku z pobytu, o tom, jak dlouho budou jeho osobní údaje uchovávány.

5.2. Rovný přístup k občanům Evropské unie

Jak bylo uvedeno v části 2.3, dochází u poplatku ze psů o rozšíření okruhu osob, které poplatku podléhají. Poplatníky nově budou i cizinci hlášení k pobytu na území České republiky. Povinnost platit poplatek ze psů, která nově vzniká osobám přihlášeným na území České republiky, je shodná s poplatkovou povinností státních občanů České republiky a jiných fyzických osob s trvalým pobytem na území České republiky, a je proto plně v souladu se zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti uvedeném v článku 18 Smlouvy o fungování Evropské unie.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu České republiky podle článku 10 Ústavy (vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Stanoví-li tedy mezinárodní smlouva podle článku 10 Ústavy něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s mezinárodní smlouvou musí být respektována právě mezinárodní smlouva podle článku 10 Ústavy. Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.

6.1. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Navržená právní úprava se dotýká některých práv zakotvených v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“), a tedy je nutné přistoupit k podrobnějšímu posouzení těchto zásahů a zhodnotit jejich slučitelnost s Úmluvou ve světle jejího výkladu podaného Evropským soudem pro lidská práva.

6.1.1. Právo na respektování soukromého a rodinného života

Závěry z posouzení dopadů navrhované právní úpravy do práva na ochranu soukromí a osobních údajů provedeného v části 5.1 jsou zásadně použitelné i při posuzování zásahů do práva na respektování soukromého a rodinného života.

6.1.2. Právo na účinný prostředek nápravy

Článek 13 Úmluvy zaručuje každému, kdo má za to, že bylo porušeno jeho právo přiznané Úmluvou, právo na účinný prostředek právní nápravy. Navržená právní úprava sama o sobě neobsahuje zvláštní úpravu právních prostředků nápravy zásahu do práva. Lze však užít institutů v obecných předpisech, a to zejména v daňovém řádu. V případě neoprávněného zásahu způsobeného správcem poplatku má oznamovaná osoba právo na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem podle zvláštního zákona.

6.1.3. Zákaz diskriminace

Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně, a tím by došlo k nerovnému uplatňování práv a svobod garantovaných Úmluvou. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. Navrhovaná právní úprava sjednocuje přístup k úředně evidovaným obyvatelům obcí a ukládá jim v návaznosti na to stejná práva a povinnosti.

6.1.4. Celkové zhodnocení navržené právní úpravy

V rámci celkového zhodnocení navržené právní úpravy v kontextu Úmluvy lze konstatovat, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s touto Úmluvou.

6.2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje • v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem, • v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví, • v článku 17 zákaz svévolných zásahů do soukromého života a • v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů. Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 6.1.3. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu. S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.

6.3. Celkové zhodnocení slučitelnosti

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy

Kvantitativní hodnocení dopadů a přínosů návrhů změn nelze u zákona o místních poplatcích provést v rozsahu obvyklém u ostatních právních předpisů. Místní poplatky jsou pro poplatkové subjekty povinnými až po jejich zavedení na území obce obecně závaznou vyhláškou, přičemž o zavedení jednotlivých druhů poplatků, jejich výši, rozsahu osvobození nebo úlev (tj. o konečném výnosu) rozhoduje zastupitelstvo obce. Přesné vyčíslení tohoto dopadu nelze provést i s ohledem na skutečnost, že neexistují žádné statistické údaje dotčených osob a že obce mají navíc pravomoc určité okruhy poplatkových subjektů od zpoplatnění osvobodit nebo jim poskytnout úlevu. Je řada obcí, které některé místní poplatky nezavedou, přičemž se nemusí jednat pouze o obce s malým počtem obyvatel. Jednání obcí v tomto směru nelze zcela předjímat. V případě, že by poplatek z pobytu zavedly ve větším rozsahu i obce, které v současné době nemají zaveden poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, nebo v případě, že by větší část obcí využila možnosti zvýšit poplatek z pobytu až na 50 Kč, bude mít tato skutečnost dopad na státní rozpočet i na podnikatelské prostředí kvůli vyšším nákladům na služební a pracovní cesty zaměstnanců veřejného i soukromého sektoru. V případě orgánů napojených na státní rozpočet bude tento dopad nižší díky osvobození pro příslušníky bezpečnostních sborů, vojáky v činné službě, státní zaměstnance a zaměstnance státu pobývající v zařízeních obce nebo státu.

8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů bylo provedeno v části 5.1.

9. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:

9.1. Identifikace korupčních rizik

a) Přiměřenost

Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, nebo stávající kompetence ve stejném nebo upraveném rozsahu svěřuje jinému správnímu orgánu, který je schopen tyto kompetence vykonávat efektivněji, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností (ať už zákonem nebo mezinárodní smlouvou) minimální.

b) Standardnost

Navržená právní úprava upravuje pouze standardní nástroje správy poplatků, které navazují na nástroje správy daní obsažené v daňovém řádu.

c) Efektivita

Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě místních poplatků je věcně a místně příslušný správce místních poplatků. Správce poplatku obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí i potřebnými odbornými znalostmi a znalostmi místních poměrů, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy poplatků upraveny jako obecné instituty daňového řádu.

d) Odpovědnost

Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně, resp. jiného správního orgánu, je při správě daní vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (srov. § 12 odst. 4 daňového řádu); úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem.

e) Opravné prostředky

Navržená regulace se týká primárně činnosti obecních úřadů v roli správce místních poplatků, které postupují podle daňového řádu, který stanoví systém opravných prostředků na ochranu legitimního zájmu osob zúčastněných na správě daní.

f) Kontrolní mechanismy

Orgány vykonávající správu místních poplatků, která je výkonem státní správy v přenesené působnosti, současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody.

g) Transparentnost

Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

9.2. Eliminace korupčních rizik

Navržená regulace byla v kapitole 9.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, pokud jde o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (správa místních poplatků), ale také širší rámec uvedené agendy (správa daní v širokém smyslu jako celek). V rámci správy místních poplatků je podstatným faktorem i z hlediska korupčního rizika možnost ovlivnění výše vyměřeného a odvedeného poplatku a případného zvýšení poplatku. Tento faktor se projevuje jak v rovině stanovení výše poplatku, tak i v rovině platební. Pokud jde o dopad navrhovaných změn, lze dopad na vyměření a placení poplatků považovat spíše za marginální. Lze naopak zdůraznit, že informace obsažené v seznamu poplatníků přihlášených na území obce mohou napomoci omezení poplatkových úniků. V souvislosti s místními poplatky se uplatní standardní rámec pro eliminaci korupčních rizik jako pro oblast správy daní v širokém smyslu. Opatření na eliminaci korupčních rizik lze různě klasifikovat. Rozlišovat lze např. preventivní a represivní opatření, opatření ex ante a ex post, opatření v rovině právních předpisů (legislativní), nebo v rovině správní praxe (nelegislativní). V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Vedle obecného trestněprávního protikorupčního rámce lze blíže připomenout aspekty protikorupčního rámce spojené se státní službou resp. pracovním poměrem úředníků územních samosprávných celků. Účinná jsou také opatření poplatkového práva (resp. daňového práva v širokém smyslu). Při správě poplatků se uplatňuje zásada neveřejnosti a poplatkové mlčenlivosti podle daňového řádu. Informace o poměrech poplatkových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Další represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem v případě, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní podstatu trestného činu, například trestný čin přijetí úplatku. Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti se správou daní v širokém smyslu, do které patří i správa místních poplatků, se hovoří o tzv. pravidlu čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými osobami. Takový přístup je v kontextu České republiky běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.

Pokud jde o zajištění nejlepší správní praxe v dané oblasti, je možné připomenout také úlohu expertních výborů v rámci orgánů Evropské unie, které pravidelně takové aktivity zajišťují.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.