zákon č. 28/2024 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 262/2011 Sb.“) představuje ucelenou legislativní úpravu problematiky tzv. třetího či protikomunistického odboje, tj. aktivního odporu proti komunistickému režimu s cílem obnovit svobodu a demokracii v Československu. Hlavním účelem zákona č. 262/2011 Sb. je morálně ocenit statečnost žen a mužů, kteří s nasazením osobní svobody a často i s nasazením vlastních životů bojovali za vlast a bránili hodnoty svobody a demokracie.

Zákon č. 262/2011 Sb. vymezuje, co se rozumí odbojem a odporem proti komunismu, stanoví podmínky pro vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, upravuje rehabilitace a stanoví některé úkoly Ministerstva obrany a Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (dále jen „Etická komise“), která je tímto zákonem rovněž zřízena.

• Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu

Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu se vydává na základě žádosti fyzické osoby, která v době nesvobody měla československé státní občanství nebo která ho byla rozhodnutím státních orgánů zbavena.

Žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu může být podána i jinou osobou, a to v případě, že osoba, které má být vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou. V takových případech může žádost podat její manžel, rodič, dítě, jiný příbuzný v řadě přímé nebo sourozenec, popřípadě občanské sdružení (spolek) nebo jiná právnická osoba, jejichž předmětem činnosti je zkoumání historie, archivnictví, výchova, vzdělávání nebo ochrana lidských práv, anebo občanské sdružení (spolek) sdružující účastníky odboje proti nacismu nebo odboje a odporu proti komunismu nebo bývalé politické vězně (dále jen „jiná osoba podle § 6 odst. 2 zákona č. 262/2011 Sb.“).

O žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu rozhoduje Ministerstvo obrany (Odbor pro válečné veterány a vojenské hroby). Od počátku účinnosti zákona č. 262/2011 Sb. do 8. prosince 2023 bylo u Ministerstva obrany podáno celkem 5 789 žádostí, z čehož 2 503 jich bylo podáno jinou osobou podle § 6 odst. 2 zákona č. 262/2011 Sb., tj. v 43,23 % případů se jednalo o žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu pro osobu, která již nežije.

Ministerstvo obrany si jako podklad pro své rozhodnutí opatřuje stanovisko Archivu bezpečnostních složek, popř. i stanovisko Ústavu pro studium totalitních režimů či jiných vědeckých institucí. Zákon č. 262/2011 Sb. jednoznačně stanoví, že po dobu opatřování těchto stanovisek neběží lhůty týkající se provádění úkonů.

Jsou-li splněny podmínky pro vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, tj. je-li v řízení prokázáno, že žadatel, resp. osoba, pro kterou se žádá vydání osvědčení, svou aktivní účastí naplnila znaky odboje a odporu proti komunismu, Ministerstvo obrany rozhodne o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, v opačném případě žádost zamítne. Spolu s rozhodnutím o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu může ministerstvo, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky, rovněž rozhodnout o tom, že se účastníku odboje a odporu proti komunismu přiznává postavení válečného veterána.

V rámci rozhodování posuzuje Ministerstvo obrany význam, intenzitu a dlouhodobost. Důležité dělící hledisko také spočívá v tom, jedná-li se o činnost vykonávanou v tehdejším komunistickém Československu (ČSSR) nebo šlo-li o exilové aktivity v prostředí svobodného světa. Konkrétní skutečnosti, které jsou pro posuzování relevantní, jsou demonstrativně uvedeny níže.

Případy aplikační praxe směřující k vydání osvědčení za činnost v ČSSR:

• Podpis Prohlášení Charty 77, členství v různých dalších opozičních občanských iniciativách (např. HOS, SPUSA, NMS, České děti), ale pouze ve spojitosti s další protirežimní činností. • Opakovaná signace petic na podporu pronásledovaných osob z politických důvodů, např. v kombinaci s připojením k protestní hladovce. • Sabotážní akce s prokazatelným politickým kontextem, např. záměrné zničení památníku spojeného s tehdejším režimem. • Opakovaná protirežimní a doložitelná vystoupení na veřejnosti. • Aktivity v undergroundu – organizace koncertů, výstav, happeningů apod. • Výroba a distribuce domácí samizdatové nebo exilové produkce (tiskoviny, audiovizuální materiály, ale také autorská tvorba), která však musí mít prokazatelný politický charakter. • Organizování protirežimních demonstrací (jedná se především o akce z druhé poloviny osmdesátých let). • Organizační podíl na schůzkách v rámci opozice (např. bytové semináře). • Spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu. U žijících žadatelů se jedná o ojedinělé případy, neboť vyžadují verifikaci, která je obtížně získatelná. • Aktivity v roce 1968 přesahující míru běžné občanské angažovanosti v období tzv. Pražského jara. Jedná se např. o členství v organizačních strukturách K 231, KAN.

Případy aplikační praxe směřující k vydání osvědčení za činnost v exilu:

• Podíl na pašování zakázané literatury či prostředků k její výrobě (např. rozmnožovací technika) do Československa. • Vydávání indexové literatury v zahraničí. • Členství v mezinárodních organizacích poukazujících na porušování lidských práv Československu (např. Amnesty International, Helsinský výbor, PEN klub). • Aktivní činnost v rámci emigrantských subjektů majících protikomunistickou agendu (např. Rada svobodného Československa, Společnost pro vědy a umění, exilová Sociální demokracie). • Prokazatelná činnost v rámci zpravodajské služby demokratického státu ve vztahu k Československu (obtížně doložitelné). • Dlouhodobý zaměstnanecký poměr v západních masmédiích (jedná se např. o Rádio Svobodná Evropa, BBC, Hlas Ameriky).

Případy aplikační praxe směřující k nevydání osvědčení za činnost v ČSSR:

• Zavrženíhodné jednání popírající hodnoty svobody a demokracie (např. opakovaná závažná násilná trestná činnost). • Činy, jež jsou vedeny pohnutkou nastolit režim, který by pošlapával hodnoty svobody a demokracie obdobně jako komunistický režim (např. propagace nacismu, antisemitismu, maoismu). • Intenzivní nebo jinak významné naplnění překážek pro vydání osvědčení dle § 4 zákona č. 262/2011 Sb. Např. členství v KSČ, spolupráce s bezpečnostními složkami komunistického režimu v kategorii Agent, Důvěrník apod. • Podpis prohlášení Charty 77, či pouhé členství v různých dalších opozičních občanských iniciativách bez jakékoliv navazující činnosti. Do této kategorie spadá i petice Několik vět. • Veškeré případy pracovní perzekuce. • Činy spáchané pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. • Postižení za nedobrovolné opuštění republiky. • Osoby zařazené StB do akce ASANACE, u nichž nelze prokázat činnost v rámci zákona č. 262/2011 Sb. • Jednorázová či nesystematická činnost malého významu (např. vydání jednoho letáku, podpis Charty v roce 1980 a pak až podpis petice Několik vět v srpnu 1989).

Případy aplikační praxe směřující k nevydání osvědčení za činnost v exilu:

• Obecně všechny aktivity, kdy se nejedná o prokazatelnou a významnou politickou činnost. Např. emigrace z ekonomických důvodů.

Od roku 2011 do 8. prosince 2023 Ministerstvo obrany rozhodlo celkem o 5 688 žádostech, přičemž z toho vydalo 2 351 osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Úspěšnost žadatelů se tedy pohybuje okolo 40 %. Z uvedeného počtu žádostí, jimž bylo vyhověno, se ve 1 298 případech jednalo o přímé účastníky odboje a odporu proti komunismu, přičemž 1 282 byl vyplacen peněžitý příspěvek, zbylí účastníci bez občanství. V 638 případech se jednalo o pozůstalé po účastnících odboje a odporu proti komunismu, přičemž z toho u 150 z nich pak byl vyplacen i peněžitý příspěvek. Ve 415 případech požádala právnická osoba.

O odvoláních proti rozhodnutím Ministerstva obrany podle § 6 odst. 3 a 6 zákona č. 262/2011 Sb. rozhoduje podle § 7 odst. 1 zákona č. 262/2011 Sb. Etická komise. Etická komise je nezávislým správním orgánem a je rovněž příslušná k provedení přezkumného řízení nebo k rozhodnutí o obnově řízení. Etická komise není poradním nebo obdobným orgánem (jako např. rozkladová komise ministra), nýbrž je správním orgánem vykonávajícím veřejnou moc při rozhodování o subjektivních právech jednotlivých žadatelů o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Etická komise se skládá z devíti členů. Po dvou členech volí Poslanecká sněmovna, Senát, vláda a Rada Ústavu pro studium totalitních režimů, jednoho člena jmenuje prezident republiky. Předsedu Etické komise volí vláda z jí volených členů. Funkční období členů Etické komise je pětileté, nikdo nemůže být zvolen nebo jmenován více než dvakrát za sebou.

Etická komise dosud (do 8. prosince 2023) rozhodla o udělení osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu 83 (tato jsou zahrnuta ve statistice vydaných osvědčení Ministerstvem obrany) osobám.

Celková statistika přijatých a vyřízených žádostí je patrná z této tabulky:

Celková statistika ke dni 8. 12. 2023

přijaté žádosti 5789 zamítnuté žádosti 2758 vydaná osvědčení 2351 zastavených žádostí 579

celkem rozhodnuto 5688 zbývající žádosti 101

• Peněžitý příspěvek pro účastníky odboje a odporu proti komunismu a jejich další sociální zabezpečení podle zákona č. 262/2011 Sb.

S přiznáním postavení účastníka odboje a odporu proti komunismu zákon č. 262/2011 Sb. spojuje i vyplacení peněžitého příspěvku ve výši 100 tisíc Kč. Bylo-li rozhodnuto o účasti v odboji a odporu proti komunismu osoby, která již nežije, vyplatí se peněžitý příspěvek osobě, která byla manželem/manželkou účastníka odboje a odporu proti komunismu alespoň po část doby, po kterou účastník odboje a odporu proti komunismu uskutečňoval tento odboj a odpor. V tomto případě se peněžitý příspěvek vyplácí ve snížené výši 50 tisíc Kč. Manželu/manželce se peněžitý příspěvek nevyplatí, pokud se dopustil/a vůči osobě, která byla uznána účastníkem odboje a odporu proti komunismu, zavrženíhodného jednání, zejména spoluprací s bezpečnostními složkami. Z uvedeného počtu žádostí o vydání osvědčení, jimž bylo vyhověno (2 351 úspěšných žádostí), obdrželo peněžitý příspěvek 1 282 přímých účastníků odboje a odporu proti komunismu (zbylí účastníci bez občanství) a dále 150 pozůstalých osob po účastnících odboje a odporu proti komunismu. Celkem tedy bylo zatím na příspěvku vyplaceno 128 200 000 Kč pro přímé účastníky a 7 500 000 Kč pro pozůstalé po přímých účastnících.

Bylo-li vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu a odboj spočíval v ozbrojeném boji proti komunistickému režimu, v provádění sabotáží, spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, převaděčství, překračování státních hranic za účelem účasti v odboji a odporu proti komunismu (agenti – chodci) nebo jiných statečných postojích a činech na podporu ozbrojených akcí vůči komunistickému režimu v Československu, je spolu s vydáním osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu přiznáno i postavení válečného veterána podle zákona o válečných veteránech. Podle tohoto zákona je pak těmto osobám poskytována další péče (např. příspěvky na stravování či lázeňské rehabilitační pobyty, péče v domovech pro válečné veterány).

Zároveň zákon č. 262/2011 Sb. stanoví, že osobě, které bylo vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu a která pobírá starobní nebo invalidní důchod z českého důchodového pojištění, může být upraven důchod tak, že bude navýšena jeho procentní výměra. K úpravě důchodů ovšem nedochází automaticky, důchod je upraven na žádost účastníka odboje a odporu proti komunismu.

Podstatou je, že držitelé osvědčení mají nárok na stanovení výše procentní výměry důchodu

nejméně v částce odvozené od procentní výměry průměrného starobního důchodu zjištěného pro účely zvýšení důchodů od ledna 2012 a valorizované k datu, od něhož se důchod přiznává. Přitom u

- starobních důchodů a invalidních důchodů pro třetí stupeň invalidity jde o plnou tuto částku (a jde-li o tzv. předčasný starobní důchod, částka se krátí úměrně k délce doby předčasnosti),

- u invalidních důchodů pro invaliditu druhého stupně a u vdovského a vdoveckého důchodu jde o polovinu této částky,

- u invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně jde o třetinu této částky.

Aktuálně činí výše procentní výměry průměrného starobního důchodu stanovená popsaným způsobem 14 274 Kč (tj. 18 314 Kč včetně základní výměry), polovina této částky činí 7 137 Kč (tj. 11 177 Kč včetně základní výměry), třetina činí 4 758 Kč (tj. 8 798 Kč včetně základní výměry).

U osob, kterým vznikl nárok na český důchod jen s přihlédnutím k dobám pojištění získaným v zahraniční (ve státech EU a státech, s nimiž ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení), a pobírají tzv. dílčí důchod, jehož výše se stanoví podle poměru dob získaných v ČR vůči celkovému počtu získaných dob (§ 61 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém

pojištění, dále jen „ZDP“), náleží částka upravená podle § 8 zákona č. 262/2011 Sb. pouze

v dílčí výši.

Žádost o úpravu vypláceného důchodu se podává u orgánu sociálního zabezpečení, který oprávněné osobě vyplácí důchod, a je třeba k ní přiložit úředně ověřený opis nebo úředně ověřenou kopii osvědčení podle § 6 zákona č. 262/2011 Sb.

Poslední zmiňovaná právní úprava, tj. navýšení důchodů účastníků odboje a odporu proti komunismu, byla do návrhu zákona inkorporována na základě komplexního pozměňovacího návrhu při projednávání navrženého zákona Poslaneckou sněmovnou (6. období Poslanecké sněmovny, sněmovní tisk č. 204), který navrhl ústavněprávní výbor. Předmětná úprava tudíž nebyla v průběhu jejího legislativního zpracování objektem širšího odborného posouzení a oponentury, respektive posouzení vládou. Při následné aplikaci zákona č. 262/2011 Sb. v praxi byly zjištěny následující problematické aspekty současné úpravy.

U osob, které pobírají dílčí důchod, mohou nastat situace, kdy

o není důchod ze zahraničí přiznán (buď proto, že zatím nebylo dosaženo věkové

hranice stanovené zahraniční právní úpravou, nebo nesplněním podmínek nároku na takový důchod stanovených zahraniční právní úpravou, případně proto, že si oprávněný o takový důchod nepožádal),

o důchod ze zahraničí není vyplácen (z důvodu nesplnění podmínek nároku

na výplatu důchodu stanovených zahraniční právní úpravou, např. dokládání ekonomických podmínek, bydliště ve státě, potvrzení o žití apod.),

o úhrn českého dílčího důchodu a zahraničního důchodu po přepočtu na českou

měnu nedosahuje částky plného českého důchodu upraveného podle § 8 zákona č. 262/2011 Sb.

V tomto případě úroveň hmotného zabezpečení zejména ve stáří nemusí být v souladu s cíli zákona č. 262/2011 Sb. a není tedy poskytnuto ocenění účastníkům 3. odboje odpovídajícím zajištěním ve stáří.

Další problém spočívá v tom, že minimální výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle § 8 zákona č. 262/2011 Sb. nedosahuje současné úrovně průměru použitého

např. pro účely zvýšení důchodů v roce 2024, tj. částky 16 235 Kč (spolu se základní výměrou

celkem 20 275 Kč), neboť vývoj výše průměrného starobního důchodu nezávisí pouze na valorizacích důchodů, ale na skutečnosti, že se nové (vyšší) důchody přiznávají a zároveň důchody (nižší) zanikají. V neposlední řadě je výše průměrného starobního důchodu ovlivněna „nepravidelnými“ zvýšeními, jako je zvýšení o 1 000 Kč při dosažení věku 85 let, zvýšení o 2 000 Kč při dosažení věku 100 let nebo zvýšením o 500 Kč za vychované dítě. Průměrný starobní důchod se tedy „samovolně“ mění (většinou zvyšuje) každý měsíc, tj. i v době, kdy se důchody nevalorizují. Držitelé osvědčení tedy fakticky již v současnosti nepobírají starobní důchod aspoň na úrovni průměru.

Zásadně problematicky může v konkrétních případech působit i fakt, že ochrana spočívající v garanci pobírání starobního důchodu aspoň ve výši průměru je orientována pouze na osoby,

které získaly potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod (ať již v celém rozsahu

v ČR anebo částečně v ČR a částečně ve smluvní cizině). V případě, že držitel osvědčení podmínku potřebné doby pojištění nesplní, nárok na odpovídající zabezpečení ve stáří mu podle platné právní úpravy nenáleží. Jde zpravidla o situace, kdy nezíská potřebnou dobu pojištění ani součtem české a zahraniční doby, popř. k zahraniční době nelze přihlédnout, neboť byla získána v nesmluvní cizině. Vyskytují se i případy, kdy nezískání potřebné doby bylo zapříčiněno faktickou neúčastí na českém důchodovém pojištění po roce 1989, přestože šlo o osobu, která trvale v ČR žila.

• Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Současný právní stav nemá bezprostřední ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje a nestanovuje pro žádnou z těchto skupin odlišné podmínky.

O vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu může žádat jakákoli osoba bez ohledu na pohlaví.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Vláda ve svém programovém prohlášenímj. uvádí: Zasadíme se o dokončení vyrovnání české společnosti s minulostí komunistického režimu včetně případů přetrvávajících příjmových nespravedlností mezi utlačovateli a utlačovanými, řádnému fungování institucí zřízených pro studium, dokumentaci a vyšetřovaní totality a připomínky odkazu obětí totalitních režimů.

Usnesením ze dne 22. listopadu 2023 č. 902 k důstojným důchodům účastníků odboje a odporu proti komunismu vláda uložila 1. místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí vypracovat ve spolupráci s ministryní obrany a s ministrem pro legislativu a vládě do 15. prosince 2023 předložit návrh legislativních a případných dalších opatření, která by zajistila, aby všem držitelům osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu byly přiznány důstojné důchody a poskytnuto odpovídající zajištění ve stáří.

S ohledem na výše popsané problematické aspekty dosavadní úpravy se navrhuje modifikovat koncept uvedený v § 8 zákona č. 262/2011 Sb. následujícím způsobem.

Potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod

Navrhuje se založit nárok na starobní důchod držitelům osvědčení bez ohledu na splnění podmínky potřebné doby pojištění. Pro vznik nároku bude tedy postačovat pouze dosažení důchodového věku podle zákona o důchodovém pojištění. Prominutí podmínky potřebné doby pojištění se nevztahuje na tzv. předčasný starobní důchod ani na invalidní důchod, neboť u invalidního důchodu je potřebná doba pojištění mnohem kratší (zákon vyžaduje získání aspoň

https://vlada.gov.cz/assets/jednani-vlady/programove-prohlaseni/Aktualizovane-Programove-prohlaseni-vlady- .pdf 5 let v období 10 let před vznikem invalidity, takže tato podmínka je po roce 1989 plně splnitelná).

Výhodou tohoto řešení je, že z hlediska zabezpečení ve stáří pokryje všechny situace, tedy i ty kdy nebyla získána potřebná doba pojištění pro vznik nároku na starobní důchod, tj. založí nárok i držitelům osvědčení, kteří po roce 1989 nepracovali v dostatečné rozsahu, a těm, kteří sice pracovali, ale v nesmluvní cizině, takže k zahraničním dobám pro jejich nárok nelze přihlédnout. Namísto nepojistných sociálních dávek bude těmto osobám plynout měsíčně nárok na pojistnou dávku, a to ve výši odvozené od částky průměrného starobního důchodu (viz níže).

Garance zabezpečení ve stáří na úrovni průměrného starobního důchodu i v případech s mezinárodním prvkem

Starobní důchod v průměrné výši náleží držiteli osvědčení vždy, a to v plné výši bez ohledu na to, zda a v jaké výši pobírá důchod ze zahraničí. Ust. § 61 ZDP, podle něhož se český důchod vyplácí pouze v dílčí výši, se tedy v případě držitelů osvědčení neuplatní.

Takto koncipovaná úprava bude jednoduše proveditelným způsobem trvale garantovat, že zabezpečení ve stáří (popř. při dalších sociálních událostech) u držitele osvědčení za žádných okolností nepoklesne pod úroveň platnou pro příslušný druh důchodu. Držitelé osvědčení se zejména ve stáří a při invaliditě třetího stupně nemusejí obávat nedostatku finančních prostředků v situaci, kdy nárok na zahraniční důchod buď nemají (např. z důvodu vyšší věkové hranice v jiném státě), nebo jim není vyplácen nebo jim náleží pouze v nízké výši.

Aktualizace částky průměrného starobního důchodu

Navrhuje se výši procentní výměry důchodu náležejícího držitelům osvědčení aktualizovat. Pro stanovení výše procentní výměry důchodů přiznávaných po 31. prosinci 2023 do konce roku 2024 by byla základem procentní výměra průměrného starobního důchodu zjištěná pro účely zvýšení důchodů od ledna 2024. Tato částka by byla pro další roky zvyšována podle předpisů o zvyšování důchodů, které nabydou účinnosti do dne, od něhož se důchod přiznává (o všechny valorizace následující po lednu 2024). Pro účely zvýšení důchodů od ledna 2024 byla použita částka procentní výměry ve výši 16 235 Kč (v součtu se základní výměrou důchod činí 20 275 Kč, od ledna 2024 důchod činí 20 635 Kč).

Po procesní stránce by se za účelem přiznání důchodu v takto stanovené výši pouze vyžadovalo, aby pojištěnec v žádosti o starobní důchod uvedl, že je držitelem osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Nemusel by toto osvědčení k žádosti přikládat, ale orgán, který o důchodu rozhoduje, by si potřebné doklady opatřil přímo od Ministerstva obrany.

Všechny důchody přiznané podle zákona č. 262/2011 Sb. v minulosti budou dorovnány na aktuální úroveň. Od splátky splatné ve čtvrtém kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž bude zákon vyhlášen, se vyplácené plné starobní důchody držitelů osvědčení, které byly

upraveny podle § 8 zákona č. 262/2011 Sb. a jsou nižší než 20 635 Kč, upraví automatizovaně na tuto částku.

Stejně se upraví i dílčí starobní důchody držitelů osvědčení, a to bez ohledu na

- poměr dob získaných pojištěncem v českém důchodovém systému vůči celkovému počtu jím získaných dob,

- to, zda pobírají důchod také ze zahraničí,

- to, zda trvale žijí v ČR nebo v zahraničí.

Automatizovaná úprava důchodu na aktuální výši se držitelům osvědčení provede jak u důchodů, které byly upraveny podle dosavadního znění § 8 zákona č. 262/2011 Sb., tak u důchodů, které takto upraveny nebyly, např. proto, že částka stanovená podle obecných pravidel byla vyšší než dosavadní minimum platné pro držitele osvědčení, nebo proto, že si držitel osvědčení o tuto úpravu vůbec nepožádal. Plátci důchodů provedou toto automatizované zvýšení na základě porovnání evidence jimi vyplácených důchodů se seznamem všech držitelů osvědčení, které jim pro tento účel předá Ministerstvo obrany, popř. který je zveřejněn na jeho webových stránkách (https://3odboj.army.cz/vydana-osvedceni) na základě § 9 zákona č. 262/2011 Sb., lze-li tento seznam považovat za plně aktuální. Pokud se v praxi vyskytnou osoby, které jsou držiteli osvědčení, avšak důchod jim nebyl automatizovaně upraven na novou minimální výši, provede se úprava v režimu na žádost.

Od zvýšení částky procentní výměry průměrného starobního důchodu se budou odvíjet i částky používané pro účely stanovení procentní výměry tzv. předčasného starobního důchodu, invalidního důchodu pro invaliditu prvního a druhého stupně a vdovského a vdoveckého důchodu. U tzv. předčasného starobního důchodu bude i nadále prováděno

krácení procentní výměry důchodu úměrně délce doby předčasnosti, u invalidních důchodů pro invaliditu druhého stupně a vdovských/vdoveckých důchodů bude náležet polovina procentní výměry starobního důchodu a u invalidních důchodů pro invaliditu prvního stupně bude náležet třetina procentní výměry starobního důchodu.

U těchto druhů/typů důchodu, které byly přiznány před účinností nové úpravy, dojde rovněž k automatizovanému zvýšení na příslušnou výši od splátky důchodu splatné ve čtvrtém kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byl zákon vyhlášen, s doplatkem za dobu ode dne nabytí účinnosti zákona do dne úpravy. Není však odůvodněné měnit samotnou

konstrukci důchodu a je nezbytné a také spravedlivé zachovat proporce mezi jednotlivými druhy/typy důchodů. Výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu prvního

a druhého stupně tak nemůže být stejná jako u invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, stejně tak výše procentní výměry vdovského/vdoveckého důchodu nemůže dosahovat stejné výše jako procentní výměra důchodu zemřelého, ze které byla odvozena. Smyslem pozůstalostního důchodu je částečně nahradit příjem, o který vdova/vdovec přichází úmrtím manžela, a vždy činí (a po celou dobu jeho existence činil) pouze část z důchodu zemřelého, nikoli jeho důchod celý. U vdovských/vdoveckých a invalidních důchodů pro invaliditu druhého stupně by procentní výměra činila 8 118 Kč, spolu se základní výměrou tedy 12 518 Kč, u invalidních důchodů pro invaliditu prvního stupně by činila 5 412 Kč, spolu se základní výměrou 9 812 Kč.

Úprava důchodů tzv. prominentů komunistického režimu

Vzhledem k tomu, že snižování starobních důchodů náležejících představitelům komunistického režimu podle § 67e odst. 3 a § 67f odst. 2 ZDP nesmí klesnout pod částku průměrného starobního důchodu definovanou v § 8 odst. 2 a odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 262/2011 Sb., vedlo by navrhované zvýšení této částky paradoxně i ke zvýhodnění těchto představitelů.

Navrhuje se proto, aby pro tyto účely zůstala zachována i do budoucna částka stanovená podle pravidel uvedených v těchto ustanoveních zákona č. 262/2011 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti nové úpravy.

Účinnost

Účinnost navrhovaných opatření se stanoví prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Důchody se upraví od splátky důchodu splatné ve čtvrtém kalendářním měsíci po měsíci, v němž byl zákon vyhlášen, s tím, že za dobu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne předcházejícího této splátce náleží jednorázový doplatek.

Důvodem pro tento postup je, že realizace navrhovaných opatření si vyžádá časově náročnou metodickou a technickou přípravu v provozních podmínkách orgánů sociálního zabezpečení.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Výše popsaná úprava jako celek je způsobilá plošně, spolehlivě a efektivně naplnit cíl stanovený usnesením vlády, tedy zajistit, aby všem držitelům osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu bylo poskytnuto odpovídající zajištění ve stáří. Nebude-li tato úprava přijata, nebo bude-li přijata jen částečně, budou se i nadále v praxi vyskytovat výše popsané problematické aspekty, tedy bude existovat určitá menší či větší skupina účastníků odboje a odporu proti komunismu, která není ve stáří odpovídajícím způsobem zabezpečena.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh přináší preferované zacházení s určitou skupinou osob. Nejde však o rozdílný přístup bez legitimního důvodu. Úprava navazuje na současné speciální oceňovací nároky založené zákonem č. 262/2011 Sb. Tyto nároky pouze aktualizuje a v návaznosti na praktické zkušenosti je přiměřeně rozšiřuje.

Jak je popsáno v oddílu 1 této části, účastníci třetího odboje vykonávali činnost směřující proti komunistickému režimu, která byla dlouhodobá, případně krátkodobá, ale o to více intenzivní. Ve všech případech jim hrozila nebo v případě dopadení byli obětí značné perzekuce ze strany komunistického zřízení. Ta se projevovala např. dlouholetými tresty odnětí svobody, byl jim zabavován majetek, byly jim přerušeny pracovní poměry v zaměstnání a byli donuceni pracovat za podmínek pro ně nepříznivých. Jejich děti byly perzekuovány zákazem studia na vysokých školách, čelili dlouhodobému dohledu složek Státní bezpečnosti. V rámci tzv. akce Asanace jim byly zabaveny doklady a byli donuceni opustit ČSR jako osoby bez státního občanství. Účastníci protikomunistického odboje tak čelili zásadním existenčním rizikům, která řadovým občanům Československé socialistické republiky nehrozila. V některých případech zanechalo protiprávní věznění trvalé zdravotní následky.

Předkladatel návrhu vnímá účastníky třetího odboje jako osobnosti, které se dokázaly vzepřít zločinnému komunistickému režimu, který pohrdal svobodou, demokracií a lidskou důstojností. Tento jejich statečný postoj, za který nesli v té době tíživé následky, by proto měl být oceněn i odpovídajícím zajištěním ve stáří, na což současná právní úprava odškodňování účastníků třetího odboje ne zcela dostatečně pamatuje. Z etického hlediska je třeba brát v úvahu, jak celkově aktivity spojené s odbojem a odporem proti komunismu před rokem 1989 ovlivnily kariéru a život disidentů a jejich rodin a jak se perzekuce s tím spojená promítla do jejich života v pozdějším období.

Z těchto důvodů je namístě přistoupit u účastníků protikomunistického odboje k dalšímu rozšíření jejich zvýhodněného postavení v oblasti nároků na dávky důchodového pojištění a při stanovení jejich výše. Sám Ústavní soud charakterizoval hodnotový aspekt osvědčení pro účastníky tzv. třetího odboje v nálezu sp. zn. II. ÚS 1242/18 (body 37 až 41). S ostatními pojištěnci nelze jejich situaci srovnávat, neboť s ohledem na výše uvedené nejsou ve srovnatelném postavení.

Potenciálně problematicky může být vnímána skutečnost, že v důsledku přijetí návrhu mohou nastat výraznější rozdíly v úrovni hmotného zabezpečení ve stáří také mezi samotnými držiteli osvědčení, neboť návrh zakládá nárok na plný český důchod ve výši průměru i pro ty držitele, kteří pobírají důchod ze zahraničí (jehož výše může být i poměrně vysoká). Díky tomu budou tito držitelé v určité výhodě v porovnání s těmi, kteří pobírají pouze český důchod.

Jak je však z návrhu patrno, jeho cílem je zajistit držitelům osvědčení důstojné zabezpečení, tedy spolehlivě garantovat absolutní minimální částku plynoucí z českého důchodového systému, na kterou má držitel osvědčení nárok, a to bez ohledu na jakékoliv další okolnosti, např. na to, zda byl pojištěn v cizině nebo zda odtud pobírá důchod. Rovnost zaručená ústavním pořádkem tedy spočívá v garanci této minimální částky, přičemž další okolnosti plynoucí ze specifik jeho pracovní kariéry z principu nejsou brány v úvahu. Jak je uvedeno výše, jde primárně o ocenění nefinančních zásluh, konkrétně statečnosti, kterou účastník odboje projevil v rámci boje za svobodu a demokracii. Podobně je podle dosavadní úpravy koncipován nárok na peněžitý příspěvek pro účastníky odboje a odporu proti komunismu – ani u něj se nezkoumá celková příjmová či sociální situace držitele osvědčení.

Úprava obsažená v navrhovaném zákoně není předmětem regulace právem Evropské unie ani předmětem mezinárodních smluvních závazků České republiky.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Na základě dostupných informací o počtu vydaných osvědčení a údajů o počtu vyplácených důchodů upravených podle § 8 zákona č. 262/2011 Sb. lze odhadnout, že úpravou podmínek nároku na úpravu výše důchodu i stanovené výše takového důchodu povede ke zvýšení výdajů státního rozpočtu na úrovni mezi 10 až 30 mil. Kč ročně.

6. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Úpravou podmínek nároku i výše částky důchodu pro osoby, které jdou držiteli osvědčení, dojde ke zlepšení jejich sociální situace, a to zejména u těch držitelů osvědčení, kteří neplnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod nebo pobírají z českého důchodového pojištění pouze dílčí starobní důchod.

Návrh nepřináší žádné dopady na národnostní menšiny, na ochranu práv dětí ani na životní prostředí.

7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Vzhledem k tomu, že navrhovaný postup automatizované úpravy výše důchodu držitelů osvědčení bude docházet na základě veřejně přístupného seznamu, nepřináší tato úprava žádný dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.

8. Zhodnocení korupčních rizik

S ohledem na to, že nároky na úpravu výše důchodu jsou vázány na skutečnost, že daná osoba je držitelem osvědčení a výše popsaný proces získání osvědčení je nezávislým a odborným, nevytváří tento návrh žádná korupční rizika.

9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava se netýká bezpečnosti ani obrany státu a nebude mít na bezpečnost a obranu státu žádné dopady.

10. Zhodnocení dopadů na rodiny

Tento návrh přináší pozitivní dopady v podobě zlepšení sociální situace rodin držitelů osvědčení a rodin pozůstalých po držiteli osvědčení.

11. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Návrh nemá územní dopady ani dopady na územní samosprávné celky.

12. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Automatizovaná úprava výše důchodu na základě výměny informací o držitelích osvědčení mezi Ministerstvem obrany a orgány sociálního zabezpečení je plně v souladu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.

Nastavený proces prokazování, že daná osoba je držitelem osvědčení, nepřináší riziko digitálního vyloučení.

13. Způsob projednání návrhu podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

Vláda navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny již v prvém čtení. Důvodem tohoto návrhu je časová naléhavost přijetí navrhovaných změn.