Důvodová zpráva — zákon č. 280/2024 Sb.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a související předpisy, má primárně za cíl adaptaci a implementaci evropského práva a dále také implementaci doporučení Finančního akčního výboru (dále jen „FATF“), která představují mezinárodní standardy v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení tj. financování proliferace. Touto implementací bude dosaženo odstranění vybraných zásadních nedostatků identifikovaných v rámci hodnocení České republiky Výborem expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu Rady Evropy (dále jen „výbor MONEYVAL“), který je přidruženým členským uskupením FATF a Česká republika je jeho členem. Zmiňované nedostatky, zejména FATF doporučení č. 6 (klíčové doporučení) jsou důvodem, proč byla Česká republika zařazena do zpřísněného sledovacího režimu, který byl na 66. plenárním zasedání dne 15. prosince 2023 ze strany výboru MONEYVAL oficiálně oznámen všem delegacím. Česká republika musí v souladu s pravidlem 24 odst. 4 procesních pravidel MONEYVAL reportovat výboru MONEYVAL přijatá nápravná opatření, a to v květnu 2024 ústním reportingem a následně v prosinci 2024 písemně. Finálně návrh zákona také pomůže odstranit nedostatky zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a související předpisy (dále jen „AML zákon“), které se projevily při jeho aplikaci v praxi. Návrh zákona je primárně zákonem implementačním, který je legislativní reakcí na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1113 ze dne 31. května 2023, o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a některých kryptoaktiv a o změně směrnice (EU) 2015/849 (dále jen „dále jen „nařízení TFR“). Kromě adaptačních a implementačních ustanovení vycházejících z nařízení TFR, dochází rovněž k zapracování vybraných doporučení FATF, u nichž byly detekovány závažné implementační nedostatky ve vztahu k české právní úpravě v rámci hodnocení České republiky výborem MONEYVAL. Konkrétně se pak jedná o doporučení FATF č. 6 - Cílené finanční sankce týkající se terorismus a jeho financování, č. 7 – Cílené finanční sankce týkající se proliferace, č. 29 – Finanční zpravodajské jednotky, č. 32 – Převozy hotovosti a částečně č. 33

- Statistika. V rámci doporučení FATF č. 32, které se týká převozů hotovosti, je České republice výborem MONEYVAL vytýkáno, že nemá zavedena opatření k odhalování fyzického přeshraničního převozu peněžní hotovosti na vnitřních hranicích Evropské unie, a to včetně systému deklarace nebo ohlášení takového převozu peněžní hotovosti. Součástí negativního hodnocení ČR je i výtka, že příslušné orgány nedisponují zákonnou pravomocí zastavit nebo zadržet peněžní hotovost v rámci přeshraničního pohybu na vnitřním trhu, existuje-li podezření na spojení s financováním terorismu, legalizací výnosů z trestné činnosti nebo predikativními trestnými činy, či pokud by nedošlo k řádnému oznámení či přiznání takové peněžní hotovosti. V rámci doporučení FATF č. 6 a 7, která se týkají cílených finančních sankcí v oblasti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení, je České republice vytýkáno, že rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (dále jen „Rada bezpečnosti“) týkající se předcházení, potlačování terorismu a proliferace a jejich financování nejsou dodržovány bez prodlení. Chybí zde okamžitý aktivní režim k zavedení cílených finančních sankcí za účelem dodržení příslušných rezolucí Rady bezpečnosti. V případě doporučení č. 29, které se týká zřízení a fungování finančních zpravodajských jednotek, pak jde o nejasnosti v oblasti kompetencí Finančního analytického úřadu (dále jen „FAÚ“), který je finanční zpravodajskou jednotkou České republiky. V případě, že nedojde k nápravě nedostatků zjištěných výborem MONEYVAL a v implementaci doporučení FATF do českého právního řádu, budou i nadále přetrvávat zásadní mezery (jako např. stávající hodnocení doporučení č. 6, které se řadí mezi šest klíčových doporučení z celkových čtyřiceti doporučení FATF a je hodnoceno jako „částečně plněno“) a hrozí dle procesních pravidel výboru MONEYVAL zařazení České republiky do tzv. zpřísněného režimu monitorování (Compliance Enhancing Procedures), který již vyžaduje interakci příslušných ministrů s generálním tajemníkem Rady Evropy a zástupci z řad výboru MONEYVAL. Absence nápravných opatření v klíčových oblastech může vést až k zařazení České republiky na tzv. šedý seznam FATF (Jurisdictions under Increased Monitoring - tj. mezi země se strategickými nedostatky v jejich systémech boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování proliferace), což je závažné reputační riziko. Zákon též obsahuje úpravu směřující k odstranění nedostatků AML zákona, které se projevily při jeho aplikaci v praxi. V AML zákoně v souvislosti s výše uvedeným dochází k úpravě v následujících oblastech  mění se rozsah a zařazení poskytovatele služeb spojených s virtuálními aktivy,  upřesňují se požadavky na kontaktní osobu,  zpřesňuje se rozsah informační povinnosti povinné osoby vůči FAÚ,  dochází k rozšíření povinností poskytovatelů služeb spojených s virtuálními aktivy,  vymezení a zpřesnění činností vykonávaných FAÚ,  rozšíření okruhu osob povinných poskytovat údaje pro Hodnocení rizik na úrovni České republiky,  úpravy související s poskytováním informací FAÚ při správním dozoru příslušnou profesní komorou u advokáta, notáře, auditora, soudního exekutora nebo daňového poradce,  úprava nových povinností při přepravě peněžní hotovosti v hodnotě vyšší než 15 000 EUR v České republice a zjednodušení postupu pro zadržení peněžní hotovosti,  úpravy v oblasti přestupků,  další technické úpravy. V zákoně č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provádění mezinárodních sankcí“), dochází k úpravě postupu pro možné provádění cílených finančních sankcí za účelem dodržení příslušných rezolucí Rady bezpečnosti a k úpravě v oblasti mezinárodní spolupráce. Finálně návrh zákona zapracovává do zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMSSD“)  omezení tzv. informační a oznamovací povinnosti, původně implementovaných dle směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, vyplývající z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-694/20, a to podle řešení, na kterém se dohodly ČS EU v rámci směrnice Rady (EU) 2023/2226 ze dne 17. října 2023 a  výtky Evropské komise k transpozici směrnice Rady (EU) 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (dále jen „směrnice DAC 7“), aby se předešlo zahájení řízení o porušení unijního práva (infringement). Návrh zákona respektuje jak právo Evropské unie, tak doporučení FATF.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Tato část je strukturována dle jednotlivých stěžejních témat. Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

1.1. AML zákon

1.1.1. Rozsah okruhu povinných osob

Právní vymezení povinných osob je v rámci AML zákona upraveno v § 2, kde jsou tyto povinné osoby taxativně vymezeny, byť pro konkrétní určení povinné osoby je nezbytné využití definic jak v AML zákoně (např. § 4 nebo § 54 AML zákona), tak i v zákonech odlišných, na které je výslovně odkazováno. Osoby poskytující služby spojené s virtuálním aktivem jsou v současnosti povinnými osobami podle § 2 odst. 1 písm. l), při poskytování služeb v případě, kdy jako předmět své podnikatelské činnosti

a) kupuje, prodává nebo uchovává virtuální aktiva,

b) pro jiného spravuje, převádí nebo zprostředkovává nákup nebo prodej virtuálního aktiva,

c) poskytuje finanční služby týkající se nabídky nebo prodeje virtuálního aktiva,

d) poskytuje jiné obdobné služby spojené s virtuálním aktivem. Virtuálním aktivem je pak podle definice v § 4 odst. 9 elektronicky uchovatelná nebo převoditelná jednotka, která je

a) způsobilá plnit platební, směnnou nebo investiční funkci, bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, pokud se nejedná o 1. cenný papír, investiční nástroj, nebo peněžní prostředek podle zákona o platebním styku, 2. jednotku podle § 3 odst. 3 písm. c) bodů 4 až 7 zákona o platebním styku, nebo 3. jednotku, kterou je prováděna platba podle § 3 odst. 3 písm. e) zákona o platebním styku, nebo

b) jednotkou podle písmene a) bodu 2, kterou lze v konečném důsledku zaplatit pouze za úzce vymezený okruh zboží nebo služeb, který zahrnuje elektronicky uchovatelnou nebo převoditelnou jednotku podle písmene a). Jedná se o právní úpravu, která není plně kompatibilní s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ze dne 31. května 2023 o trzích kryptoaktiv a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 1095/2010 a směrnic 2013/36/EU a (EU) 2019/1937 (dále jen „MiCA“).

1.1.2. Požadavky na kontaktní osobu

Stávající právní úprava obsahuje požadavky na zřízení kontaktní osoby, která je určena pro styk s FAÚ, v § 22 AML zákona. Týká se všech povinných osob, ale zároveň pouze vybrané povinné osoby, kterými jsou úvěrové a finanční instituce, provozovatelé hazardních her, realitní zprostředkovatelé, poskytovatelé služeb společnostem a poskytovatelé služeb s virtuálními aktivy, mají povinnost ve stanovené lhůtě hlásit FAÚ jméno a příjmení určené kontaktní osoby, její pracovní zařazení, včetně kontaktních údajů. Z těchto informací není zřejmé, jaká je běžná pracovní doba této osoby, v jaké době povinná osoba realizuje obchody ve smyslu AML zákona, a pokud má povinná osoba hlášeno více kontaktních osob, na kterou z nich se má FAÚ v konkrétní dobu obracet. V případě, kdy FAÚ provádí šetření podezřelého obchodu a potřebuje získat od povinné osoby relevantní informace, nebo vydává pokyn dle § 20 AML zákona, tak nahlášené kontaktní osoby nemusí být pro FAÚ dosažitelné (např. ve večerních hodinách nebo o víkendech). V současnosti panuje v tomto ohledu velice různorodá praxe napříč povinnými osobami. Stávající právní úprava také zakotvuje lhůtu pro vybrané povinné osoby k nahlášení určené kontaktní osoby FAÚ do 60 dnů od okamžiku, kdy se stala povinnou osobou, nebo o změnách spojených s již nahlášenou kontaktní osobou, a to do 30 dnů od vzniku těchto změn. Tyto lhůty způsobují praktické problémy, kdy po relativně dlouhou dobu není určena konkrétní osoba k zajišťování styku s FAÚ, který je důležitý pro plnění úkolů finanční zpravodajské jednotky. Stávající lhůty také nereflektují změny ve způsobu doručování, které zajišťuje významné urychlení, a tím je zřízení datových schránek.

1.1.3. Rozsah informační povinnosti povinné osoby

FAÚ v současnosti může na základě § 24 AML zákona požadovat od povinných osob informace potřebné k provádění operativní finanční analýzy tj. informace pro účely šetření podezřelého obchodu. FAÚ má zároveň, jako dozorový orgán v oblasti AML, ve smyslu § 35 odst. 7 AML zákona realizovat rizikově orientovaný přístup při výkonu správního dozoru. V současné době však nedisponuje nástroji (jako má např. Česká národní banka), které by mu umožnily sběr dat od povinných osob pro účely analýzy rizik včetně analýzy daného sektoru z hlediska rizikovosti AML/CFT, např. prostřednictvím dotazníkových šetření či jiným způsobem získávání informací, což možnosti rizikově orientovaného přístupu významně omezuje. Orgány dohledu v oblasti AML (dohled nad všemi povinnými osobami v ČR vykonává jen FAÚ), jsou hodnoceny nejen ze strany výboru MONEYVAL, ale v případě úvěrových a některých finanční institucí také Evropským orgánem pro bankovnictví (European Banking Authority). V rámci hodnocení je třeba prokázat schopnost realizovat rizikově orientovaný přístup správního dozoru. Přestože FAÚ jako finanční zpravodajská jednotka musí provádět vedle operativní finanční analýzy také strategickou finanční analýzu, což vyplývá i ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (dále jen „AML směrnice“), nemá pro účely provádění tohoto typu analýzy ve stávající právní úpravě zakotveno zmocnění žádat informace od povinných osob.

1.1.4. Povinnosti poskytovatelů služeb spojených s virtuálními aktivy

V současnosti nad rámec standardních povinností povinné osoby podle AML zákona má poskytovatel služeb spojených s virtuálními aktivy povinnost písemně vypracovat systém vnitřních zásad a hodnocení rizik a oznámit FAÚ ve stanovené lhůtě určenou kontaktní osobu. Na tento typ povinné osoby nejsou kladeny stejné nároky jako na finanční či úvěrové instituce, byť jsou tyto nároky fakticky vyšší nežli u většiny ostatních povinných osob (například požadavek na bezúhonnost skutečného majitele).

1.1.5. Zpřesnění činností vykonávaných FAÚ

Kompetence FAÚ jsou obecně zakotveny v § 29c AML zákona, přičemž toto ustanovení upravuje zejména rozhodování o zahájení a způsobu ukončení šetření, o získávání, zpracování a sdílení informací a o provádění kontrol, což nemusí být dostačující v kontextu komplexní analytické role finanční zpravodajské jednotky, která je upravena v čl. 32 odst. 8 AML směrnice. To ostatně vyplývá i z hodnocení implementace doporučení FATF č. 29 výborem MONEYVAL, které se týká finančních zpravodajských jednotek, kde je České republice vytýkáno, že FAÚ nemá výslovně zakotveno, že do jeho činnosti spadá provádění strategické finanční analýzy. Obdobně bylo v rámci tohoto doporučení shledáno jako nedostačující, že AML zákon absentuje výslovným zakotvením činnosti FAÚ vyřizovat žádosti orgánů činných v trestním řízení a zpravodajských služeb.

1.1.6. Rozšíření okruhu osob povinných poskytovat údaje

Ustanovení AML zákona upravující národní hodnocení rizik pro oblast legalizace výnosů trestné činnosti, financování terorismu a financování proliferace nepočítá s tím, že informacemi nezbytnými ke zpracování národního hodnocení rizik by mohla disponovat též právnická nebo podnikající fyzická osoba, která však není podle AML zákona povinnou osobou, ani není orgánem veřejné moci. Taková osoba nemá v současné době povinnost poskytovat informace (podílet se) za účelem zpracování národního hodnocení rizik.

1.1.7. Úpravy související s poskytováním informací FAÚ při správním dozoru příslušnou profesní komorou u advokáta, notáře, auditora, soudního exekutora nebo daňového poradce,

Profesní komory nemají podle stávající právní úpravy stanovenou lhůtu pro plnění povinnosti informovat o zahájení a o výsledku kontroly na základě podnětu FAÚ. Stejně tak schází i povinnost informovat o ukončení takové kontroly. Tím je do značené míry omezena možnost FAÚ využívat ostatní dozorové nástroje ve vztahu k dotčeným povinným osobám. Jde o to, že v souladu s § 37 odst. 2 AML zákona může FAÚ zahájit kontrolu u advokáta, notáře, auditora, soudního exekutora nebo daňového poradce jenom za podmínky, že příslušná profesní komora sama nezahájila kontrolu do 60 dní od okamžiku, kdy jí byl doručen podnět FAÚ. Pokud se FAÚ nedozví, že příslušná profesní komora kontrolu nezahájila, nemůže zahájit kontrolu vlastní. Stále tak trvá neuspokojivá situace, kdy se profesní komory mohou bez hrozby jakékoli sankce vyhnout plnění své zákonné povinnost vykonávat dohled nad svými příslušníky. Zkušenosti z dohledové praxe FAÚ přitom potvrzují, že některé komory tuto svoji informační povinnost neplní, přičemž tento problém přetrvává dlouhodobě. Dále v souvislosti s elektronickou evidencí zahájených a ukončených řízení o přestupcích (dále jen „EŘOP“), kterou vede FAÚ pro účely výkonu veškerého správního dozoru v oblasti AML (§ 52a AML zákona), není obdobně ke splnění zákonné povinnosti profesních komor při zahájení a ukončení řízení sdělit FAÚ stanovené údaje za účelem zápisu do EŘOP, stanovena žádná lhůta. Zároveň u některých povinností absentuje jakýkoliv sankční prostředek při neplnění těchto povinností, což samo o sobě představuje potenciální rozpor s čl. 58 odst. 2 AML směrnice. Jedná se například o povinnosti, které má profesní komora (viz § 37 AML zákona). Praxe ukazuje, že povinnosti nejsou bezezbytku naplňovány, tudíž je vytvářena netransparentnost nejen správního dozoru, ale i dalších činností svěřených profesním komorám. Neplnění povinnosti zasílání a současně i zveřejňování výroční zprávy v oblasti AML, což vyžaduje nejen AML zákon (viz § 37 odst. 6 AML zákona), ale i čl. 34 odst. 3 AML směrnice, způsobuje netransparentnost činnosti komor. Jedno z negativních hodnocení ČR výborem MONEYVAL se týká sektoru poskytování právních služeb, kde na jedné straně je zdůrazňována vysoká expozice k riziku legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a zároveň skutečnost, že není vyvíjeno dostatečné úsilí ke zmírňování těchto rizik v rámci dohledové činnosti příslušných komor. Existuje riziko, že nadcházející hodnocení efektivity fungování správního dozoru, který vykonávají profesní komory, výbor MONEYVAL ČR uloží doporučení týkající se změny nastavení kontrolních mechanismů.

1.1.8. Přeprava peněžních prostředků v hodnotě vyšší než 15 000 EUR v České republice

Česká republika nemá v současné době zavedena žádná opatření k odhalování fyzického přeshraničního převozu peněžní hotovosti na vnitřních hranicích Evropské unie, a to včetně systému deklarace nebo ohlášení takového převozu peněžní hotovosti. Příslušné orgány nedisponují pravomocí zkontrolovat a případně zadržet peněžní hotovost v rámci přeshraničního pohybu na vnitřním trhu Evropské unie, existuje-li podezření na spojení s financováním terorismu, legalizací výnosů z trestné činnosti nebo predikativními trestnými činy, či pokud by nedošlo k řádnému oznámení či přiznání takové peněžní hotovosti. Tento stav je České republice vytýkán v rámci implementace doporučení FATF č. 32 výborem MONEYVAL. Dle současné právní úpravy mají oprávnění kontrolovat převoz peněžní hotovosti a případně zadržet orgány Celní správy České republiky (dále jen „orgány celní správy“) pouze ve vztahu k peněžní hotovosti vstupující na území Evropské unie nebo z tohoto území vystupující. Případy, kdy Celní správa České republiky při výkonu své činnosti odhalila převoz podezřelé peněžní hotovosti na území ČR ve velkém objemu, potvrzuje praxe.

1.1.9. Přestupky

Stávající AML zákon upravuje některé povinnosti, za jejichž nesplnění však nezakládá odpovědnost za přestupek. Vymáhat plnění takových povinností může být problematické. Jedná se například o povinnost povinné osoby podílet se na národním hodnocení rizik (viz § 30a AML zákona). Současně je nutno konstatovat, že není sjednocena promlčecí doba u přestupku, k jehož projednání je příslušná jak Česká národní banka, tak FAÚ. Podle § 46e odst. 3 zákona č. 61/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, je u přestupku, k jehož projednání je příslušná Česká národní banka podle tohoto anebo jiného zákona nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie a za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 1 000 000 Kč, promlčecí doba 5 let. Byla-li promlčecí doba u tohoto přestupku přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 10 let od jeho spáchání. Tento stav prakticky znamená, že jsou stanoveny dvě různé úpravy pro běh promlčecí doby, a to z titulu orgánu věcně příslušného k projednání přestupku.

1.2. Zákon o provádění mezinárodních sankcí (provádění sankcí Rady bezpečnosti)

Rezoluce Rady bezpečnosti týkající se předcházení, potlačování terorismu a proliferace a jejich financování nejsou dodržovány na národní úrovni bez prodlení. Chybí zde okamžitý aktivní režim k zavedení cílených finančních sankcí za účelem dodržení příslušných rezolucí Rady bezpečnosti. Současný postup upravený v zákoně o provádění mezinárodních sankcí, kdy na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti, přijatých podle článku 41 Charty Organizace spojených národů, může být subjekt nebo osoba zapsána na vnitrostátní sankční seznam až na základě nařízení vlády, v praxi znamená prodlevu minimálně v řádech jednotek dnů. Tento stav je v rozporu s doporučením FATF č. 6 a 7 Výboru MONEYVAL. Doporučení č. 6, které se řadí mezi šest klíčových doporučení FATF z celkových čtyřiceti doporučení FATF, má Česká republika hodnoceno jako „částečně plněno“, což je předstupeň „neplněno“. Na 66. plenárním zasedání dne 15. prosince 2023 ze strany výboru MONEYVAL byla Česká republika zařazena do tzv. zpřísněného režimu monitorování (Compliance Enhancing Procedures). Zařazení do tohoto režimu již vyžaduje interakci příslušných ministrů s generálním tajemníkem Rady Evropy a zástupci z řad výboru MONEYVAL. Česká republika musí v souladu s pravidlem 24 odst. 4 procesních pravidel MONEYVAL reportovat výboru MONEYVAL přijatá nápravná opatření, a to v květnu 2024 ústním reportingem a následně v prosinci 2024 písemně. Absence nápravných opatření v klíčových oblastech doporučení FATF může vést až k zařazení České republiky na tzv. šedý seznam FATF (Jurisdictions under Increased Monitoring - tj. mezi země se strategickými nedostatky v jejich systémech boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování proliferace), což je závažné reputační riziko.

1.3. Zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní (zpřesnění transpozice směrnice DAC 7)

Mezinárodní správní spolupráce je dnes nedílnou součástí správy daní. Samotný pojem mezinárodní spolupráce při správě daní zahrnuje spolupráci ve formě výměny informací, pomoci při doručování, účasti na úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně a provádění souběžných daňových kontrol. Výměna informací pak může probíhat na žádost, spontánně či automaticky. Právní úprava mezinárodní správní spolupráce v České republice zohledňuje příslušné právní předpisy Evropské unie, mezinárodní standardy a instrumenty mezinárodního práva veřejného na výměnu informací a poskytování vzájemné pomoci a správní spolupráce. Základním předpisem evropského práva (s výjimkou nepřímých daní) je pro oblast mezinárodní spolupráce při správě daní směrnice Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, označovaná zkratkou DAC (directive on administrative cooperation). Tato směrnice byla již sedmkrát znovelizována prostřednictvím následujících směrnic, zpravidla za účelem doplnění nového okruhu automaticky vyměňovaných informací:  směrnice Rady 2014/107/EU, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi (směrnice DAC 2), která je transponována zákonem č. 106/2016 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2015/2376, zavádějící automatickou výměnu informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem (směrnice DAC 3), která je transponována zákonem č. 92/2017 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2016/881, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků (směrnice DAC 4), která je transponována zákonem č. 305/2017 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2016/2258, upravující přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (směrnice DAC 5), která je transponována zákonem č. 94/2018 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2018/822, zavádějící povinnou automatickou výměnu informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat (směrnice DAC 6), která je transponována zákonem č. 343/2020 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2021/514, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, a kterou se mimo jiné zavádí povinná automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem (směrnice DAC 7), jejíž transpozice se navrhuje upřesnit předloženým návrhem zákona,  směrnice Rady (EU) 2023/2226, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, a kterou se mimo jiné zavádí povinná automatická výměna informací oznamovaných oznamujícími poskytovateli služeb v souvislosti s kryptoaktivy (směrnice DAC 8), a která zároveň obsahuje omezení tzv. informační a oznamovací povinnosti zavedené směrnicí DAC6 a to v reakci na rozhodnutí SDEU ve věci C-694/20 (viz dále).

Uvedený soubor směrnic Rady EU je transponován primárně prostřednictvím ZMSSD.

2. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění jejích hlavních principů

Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, přičemž je rozdělena podle jednotlivých tematických celků. Výsledkem by mělo být ucelené obecné pojednání o klíčových tématech navrhované právní úpravy. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

2.1. AML zákon

2.1.1. Rozsah okruhu povinných osob

Rozsah okruhu povinných osob zůstává materiálně nezměněn, dochází však k jinému způsobu vyjádření definice povinných osob z řad osob poskytujících služby spojené s virtuálním aktivem. Definice je v souladu se změnou AML směrnice (vyvolanou nařízením TFR) navázána na definici poskytovatele služeb s kryptoaktivem podle nařízení MiCA. Z důvodu požadavků směrnice Rady (EU) 2023/2226 ze dne 17. října 2023, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (dále jen „DAC 8“) a požadavků plynoucích z doporučení FATF jsou do této definice navíc zahrnuti i poskytovatelé služeb s tzv. non-fungible tokens (kteří jsou povinnou osobou i podle stávajícího znění AML zákona). V souladu se změnou AML směrnice, vyvolanou nařízením TFR, se tento typ povinných osob dále přesouvá do kategorie finančních institucí. To je opodstatněno mimo jiné nařízením MiCA, které zavádí robustní licenční systém pro tyto osoby, který bude zajišťovat Česká národní banka.

2.1.2. Požadavky na kontaktní osobu

V každodenní praxi FAÚ se jako závažný problém ukazuje, že kontaktní osoby ve smyslu § 22 AML zákona (jejichž úkolem je zajištění průběžné komunikace s FAÚ) nejsou v případě šetření podezřelého obchodu responzivní. To hatí efektivní šetření podezřelého obchodu, a zejména jeho stěžejní část v podobě zajištění výnosů z trestné činnosti. Tento nedostatek je tak s to zmařit úsilí vložené do celého řetězce na sebe navazujících AML opatření, sahajícího od počáteční identifikace a kontroly klienta přes sledování transakcí, detekci a oznámení podezřelého obchodu až po jeho šetření FAÚ. Z tohoto důvodu je nezbytné jednoznačně stanovit povinnost povinné osoby určit kontaktní osobu k zajišťování průběžného styku s FAÚ v provozní době povinné osoby a v době, kdy povinná osoba uskutečňuje obchody. Dále je nutné stanovit korespondující přestupek postihující porušení těchto povinností, aby bylo zajištěno jejich plnění.

2.1.3. Rozsah informační povinnosti povinné osoby

V rámci snahy o zpřesnění kompetencí dozorčím úřadům je třeba explicitně stanovit povinnost povinných osob dodávat dozorčím úřadům informace, které potřebuje pro efektivní dozor, byť nemusí nutně souviset s konkrétními úkony prováděnými vůči dané povinné osobě. Toto oprávnění tak umožní dozorčím úřadům sběr dat a analýzu daného sektoru z hlediska rizikovosti a naplňování povinností AML (vizte § 29c odst. 2 písm. e) AML zákona). K tomu by měla sloužit zejména dotazníková šetření, případně lze využít i jiné způsoby získávání informací. Jde o úpravu analogickou § 44 odst. 2 písm. d) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

2.1.4. Povinnosti poskytovatelů služeb spojených s virtuálními aktivy

V souladu s požadavky plynoucími z AML směrnice, které do ní byly vloženy nařízením TFR, se stanoví poskytovatelům služeb spojených s virtuálním aktivem povinnost  při provádění hodnocení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu zohlednit rizika plynoucí z transakcí s virtuálními aktivy provedených na nehostovanou adresu nebo z nehostované adresy,  při provádění zesílené identifikace a kontroly klienta získat další dokumenty nebo informace o totožnosti původce nebo příjemce převodu virtuálního aktiva provedeného na nehostovanou adresu nebo z nehostované adresy, nebo skutečného majitele původce nebo příjemce virtuálního aktiva. Dalším okruhem povinností, jež plynou z AML směrnice, jsou povinnosti související s navazováním korespondenčního vztahu s osobou poskytující služby spojené s virtuálním aktivem pocházející ze třetí země. Tyto povinnosti jsou analogické povinnostem vztahujícím se k navazování korespondenčního vztahu mezi jinými finančními a úvěrovými institucemi.

2.1.5. Zpřesnění činností vykonávaných FAÚ

V rámci hodnocení České republiky výborem MONEYVAL bylo České republice vytčeno, že v AML zákoně není explicitně legislativně uchopena možnost FAÚ provádět strategickou analýzu s výjimkou národního hodnocení rizik. V reakci na to se navrhuje v § 29c AML zákona zpřehlednit kompetenční ustanovení týkající se FAÚ, a to včetně zvýraznění jeho analytické role jako primárního poslání FAÚ. Ve finále se pak jedná o zpřesnění transpozice čl. 32 AML směrnice. Dále bylo České republice vytýkáno, že v rozporu s doporučením FATF č. 29 existují legislativní překážky týkající se poskytování informací orgánům činným v trestním řízení a zpravodajským službám na jejich žádost. I když toto oprávnění plyne z trestního řádu, resp. ze zákona o zpravodajských službách, navrhuje se explicitně toto uvést v rámci kompetenčního ustanovení FAÚ.

2.1.6. Rozšíření okruhu osob povinných poskytovat údaje

Stanoví se explicitní povinnost poskytovat FAÚ informace pro účely zpracovávání národního hodnocení rizik. Tato povinnost zahrnuje nejen orgány veřejné moci a povinné osoby, ale i podnikající fyzické osoby a právnické osoby, které mohou mít informace spojené s riziky legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (například zbrojaři).

2.1.7. Úpravy související s poskytováním informací FAÚ při správním dozoru příslušnou profesní komorou u advokáta, notáře, auditora, soudního exekutora nebo daňového poradce,

2.1.8. Přeprava peněžních prostředků v hodnotě vyšší než 15 000 EUR v České republice

V současné době podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005 platí povinnost oznamovat Celní správě České republiky převozy hotovosti přes hranice Evropské unie, ať doprovázené, či obsažené v zásilce, pokud jejich hodnota přesáhne ekvivalent 10 000 EUR. V České republice k tomu s ohledem na její geografickou polohu dochází jen na mezinárodních letištích. Doporučení FATF č. 32 však požaduje, aby byly kontroly převozů nadlimitních objemů hotovosti prováděny i na hranicích jednotlivých států, čili v kontextu České republiky i v případě intrakomunitárních převozů. Dosavadní absence tohoto opatření pak představuje nejen zranitelnost českého finančního systému z pohledu potírání legalizace výnosů z trestné činnosti, ale přináší i riziko nepříznivého výsledku 6. kola hodnocení souladu České republiky s doporučeními FATF, které na podzim 2025 vyvrcholí návštěvou hodnotitelské mise expertů MONEYVAL. To by vyústilo v její zařazení na tzv. šedý seznam FATF. S tím by se pojily důsledky pro české subjekty, které by byly zahraničními finančními a úvěrovými institucemi (ale vedle toho i AML/CFT povinnými osobami z nefinančního sektoru) obligatorně vnímány jako vysoce rizikové z pohledu legalizace výnosů z trestné činnosti, a proto by vůči nim byla uplatňována opatření zesílené kontroly klienta, což by navyšovalo jejich transakční náklady a v konečném důsledku tak české podnikatele vystavilo konkurenční nevýhodě v porovnání s jejich zahraničními protějšky. Zařazení na šedý seznam FATF by mělo i nepřímé důsledky v podobě reputační škody a faktoru přispívajícího k horšímu hodnocení ze stran agentur zpracovávajících úvěrové ratingy.

2.1.9. Přestupky

Upravují se nové přestupky postihující porušení  povinnosti poskytnout informaci potřebnou k výkonu správního dozoru nebo ke zpracování národního hodnocení rizik,  povinnosti zajistit pomocí kontaktní osoby podle § 22 AML zákona průběžný styk s FAÚ,  vybraných povinností podle nařízení TFR, jež vyžaduje toto nařízení,  povinností při navazování korespondenčního vztahu poskytovatelem služeb s virtuálním aktivem,  povinnosti zahraničního poskytovatele služeb spojených s virtuálním aktivem mít v České republice ústřední kontaktní místo,  neplnění informační povinnosti při vnitrounijních převozech nadlimitní hotovosti,  neplnění povinností profesních komor.

Srov. https://www.fatf-gafi.org/en/publications/High-risk-and-other-monitored-jurisdictions/Increased- monitoring-june-2023.html Uvedené přestupky vyplývají buď z nařízení TFR, nebo představují sankci za porušení nově zavedených povinností, jež by jinak byly ponechány v rovině lex imperfecta.

2.2. Zákon o provádění mezinárodních sankcí (provádění sankcí Rady bezpečnosti)

Zavádí se mechanismus zajišťující, aby se mezinárodní sankce vyplývající z rozhodnutí Rady bezpečnosti proti terorismu, financování terorismu, šíření zbraní hromadného ničení a financování šíření zbraní hromadného ničení a spočívající v příkazu zmrazit majetek sankcionovaných osob uplatňovaly bez zbytečného odkladu poté, co jsou tyto osoby ze strany sankčních výborů OSN zřízených podle předmětných rozhodnutí Rady bezpečnosti nalistovány na sankční seznamy OSN. Cílem je, aby tyto osoby neměly šanci svůj majetek skrýt před zmrazením. Tento mechanismus je založen na přímé právní závaznosti předmětných sankčních seznamů OSN, jež je zajištěna pomocí zmocnění pro FAÚ v zákoně o provádění mezinárodních sankcí k vydání opatření obecné povahy, kde budou tyto sankční seznamy a jim odpovídající mezinárodní sankce vymezeny. Zavedení tohoto mechanismu je důležité nejen pro naplnění doporučení FATF č. 6 a 7, ale i pro zajištění souladu s čl. 1 odst. 2 Ústavy, podle něhož Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Jedná se tedy o jednoznačnou souvislost s AML právní úpravou, jelikož porušování mezinárodních sankcí je de facto potenciální legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. Zároveň toto nelze upravit v AML zákoně, který se provádění mezinárodních sankcí stricto sensu netýká. Předmětné rezoluce Rady Bezpečnosti jsou totiž pro Českou republiku na základě čl. 41 Charty OSN závazné.

2.3. Zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní

S ohledem na rozsudek SDEU ze dne 8. prosince 2022 ve věci C-694/20, Orde van Vlaamse Balies, by směrnice 2011/16/EU (DAC) měla být změněna tak, aby její ustanovení neměla za následek požadavek, aby zprostředkovatel přeshraničních uspořádání v situaci, kdy je z důvodu profesní mlčenlivosti zproštěn oznamovací povinnosti, měl povinnost informovat jakéhokoli jiného zprostředkovatele, který není jeho klientem, o jeho oznamovací povinnosti (tzv. informační povinnost). Původní informační povinnost zprostředkovatelů přeshraničních uspořádání osvobozených od oznamovací povinnosti by tak měla být nově omezena pouze na informování jejich zákazníkůo jejich oznamovacích povinnostech. Zároveň by mělo dojít k omezení samotné oznamovací povinnosti týkající se oznamovaných přeshraničních uspořádání, a to tak, aby před daňovými správami nedošlo k odhalení totožnosti zprostředkovatele přeshraničních uspořádání, na kterého se vztahuje uvedená výjimka z důvodu profesní mlčenlivosti. Odhalení jeho totožnosti před daňovou správou v rámci předávaných informací o oznamovaném přeshraničním uspořádání je podle uvedeného rozhodnutí SDEU také považováno za zásah do práva na soukromí dle čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie (viz body 31, 32 a 37 uvedeného rozhodnutí ve věci C-694/20). Samotný vztah k oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je takový, že údaje získané z mezinárodní spolupráce při správě daní může pro AML účely využívat FAÚ bez dalšího (vizte § 53 odst. 1 písm. a) daňového řádu) a jakákoliv právní vada těchto informací

Taková úprava informační povinnosti je podle uvedeného rozhodnutí SDEU v rozsahu týkajícím se advokáta

v postavení zprostředkovatele přeshraničních uspořádání proti právu i) na respektování soukromého života a

ii) na spravedlivý proces, dle čl. 7 a 47 Listiny základních práv Evropské unie. Nová úprava informační

povinnosti není dle dohody ČS EU omezena pouze na zprostředkovatele přeshraničních uspořádání – advokáty, ale týká se plošně všech zprostředkovatelů přeshraničních uspořádání dle směrnice DAC6 a to z důvodů právní jistoty, systémového přístupu a snadnější aplikační praxe. Ať už je takový zákazník v postavení dalšího zprostředkovatele přeshraničního uspořádání či jeho uživatele.

by mohla zhatit účely navazujícího trestního řízení, případně způsobit důkazní nouzi, jelikož nezákonně získaný důkaz je v trestním řízení nepoužitelný. Na základě uvedeného rozhodnutí SDEU se tedy členské státy Evropské unie dohodly v rámci směrnice Rady (EU) 2023/2226 (DAC8) na nové úpravě odst. 5 čl. 8ab směrnice DAC (omezení informační povinnosti pouze na zákazníky zprostředkovatele osvobozeného od oznamovací povinnosti), a odst. 14 písm. a) čl. 8ab směrnice DAC (omezení oznamovací povinnosti prostřednictvím vypuštění identifikace zprostředkovatele přeshraničních uspořádání, na kterého se vztahuje profesní mlčenlivost, z okruhu požadovaných informací). Dále, v červnu 2023 Evropská komise zaslala ČR 17 otázek týkajících se transpozice směrnice DAC 7. Vysvětlení poskytnuté orgány České republiky Evropská komise akceptovala. Zároveň zástupci České republiky uznali, že transpozici některých ustanovení by bylo vhodné zpřesnit. Ukázalo se, že text § 14zr ZMSSD neodpovídá plně textu směrnice DAC7, proto byla navržena jeho úprava a související úprava § 14ze ZMSSD, který na něj navazuje. Jeden dotaz Evropské komise se týkal také transpozice ustanovení dle přílohy směrnice DAC 7, Oddíl IV pododdíl F bod 6, prvního pododstavce. V zájmu právní jistoty se navrhuje doplnění odst. 2 do § 14zzx ZMSSD, což odpovídá dosavadnímu přístupu při transpozici ustanovení směrnic DAC, kterými byla uložena povinnost orgánům České republiky spolupracovat s Evropskou komisí. Návrh úpravy § 14zf a § 14zy ZMSSD vychází z výsledků činnosti odborných pracovních formací Rady EU a zejména formací Evropské komise, které se zabývaly interpretací směrnice DAC7. Na základě společné práce Evropské komise a členských států se dospělo k vyjasnění výkladu ustanovení směrnice DAC7 týkající se možnosti osvobození od duplikace povinností některých provozovatelů platforem ze třetích zemí (tzv. aplikace mechanismus switch-off viz návrh změny § 14zf ZMSSD) a výkladu týkajícího se načasování rozhodnutí o vyloučení z oznamovací povinnosti (viz návrh změny § 14zy ZMSSD). Návrh zákona se tedy konkrétně dotýká transpozice vybraných institutů směrnice DAC 7 a v návaznosti na informace od Evropské komise obsahuje zpřesnění jejich transpozice. Jde o:  institut vyloučeného provozovatele platformy a význam pojmu „prokázat předem a každoročně“,  podmínky pro mechanismus switch-off, tj. upuštění od některých povinností neusazených provozovatelů platforem,  volbu členského státu registrace a  povinnost českých orgánů informovat Evropskou komisi o neregistrovaném provozovateli platformy působícím v Evropské unii.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Legitimita cíle, kterým je již od přijetí stávajícího zákona v roce 2008 boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a proti financování terorismu, je všeobecně považována za nezpochybnitelnou. Ochrana před trestnou činností a jejími následky je ve svobodné demokratické společnosti nezbytná. Odčerpávání výnosů z trestné činnosti, ať již vznikají při organizované, závažné či méně závažné trestné činnosti, se ukázalo jako jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti kriminalitě. Navrhovaná zákonná úprava sleduje dosažení tohoto cíle takovým způsobem, jejž si lze představit jako přiměřený prostředek k jeho dosažení. Tento návrh zákona navíc nijak zásadně nemění způsob boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, stanovený AML zákonem v době jeho přijetí, pouze ho s ohledem na nové právní předpisy Evropské unie pro oblast kryptoaktiv (nařízení TFR) a nové trendy v oblasti této problematiky komplexně doplňuje tak, aby efektivněji dosahoval svého cíle. Smyslem a účelem nově zaváděných opatření nadále zůstává zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a uchování stop po přesunech majetku, včetně záznamu o tom od koho, prostřednictvím koho a ke komu se tyto prostředky přemisťovaly.

3.1. Uplatňování státní moci jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny)

Předkládaný návrh zákona vychází ze zásady zákonnosti vyjádřené v čl. 2 čl. odst. 3 Ústavy, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, a v čl. 2 odst. 2 Listiny, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Tyto ústavní meze jsou v předkládaném návrhu respektovány,

3.2. Právo na samosprávu územních samosprávných celků (čl. 8 a 100 odst. 1 Ústavy)

Návrh nezakládá žádné povinnosti vůči samosprávným celkům, ani jiným způsobem nezasahuje a neomezuje právo na jejich samosprávu. Nemá tedy žádný dopad do práva na samosprávu samosprávných celků.

3.3. Zákaz diskriminace (čl. 3 odst. 1 a čl. 24 Listiny).

Návrh zákona tedy nediskriminuje žádné subjekty z důvodu jejich národního původu nebo státní příslušnosti.

3.4. Výhrada zákona (čl. 4 odst. 1 Listiny).

Předkládaný návrh zákona přesně vymezuje nový okruh povinností pro nezpochybnitelně stanovený okruh osob. V případě nově stanovovaných povinností se jedná o adaptaci vyplývající z právních předpisů Evropské unie, případně o povinnosti, které jsou přijímány na základě doporučení výboru MONEYVAL. Přestože jsou v rámci návrhu zákona ukládány nové povinnosti širšímu okruhu adresátu, jsou zachována veškerá práva a svobody těchto adresátů a k omezení těchto práv a svobod dochází pouze za situace, kde adresát nesplní některou z povinností (např. zadržení peněžní hotovosti vs. právo vlastnit majetek), nebo jsou splněny podmínky k přijetí patřičného opatření (např. zmrazení majetku v případě uvedení subjektu na seznamu vydaném Radou bezpečnosti).

3.5. Právo na soukromí (čl. 10 Listiny).

V rámci předloženého návrhu zákona se stanovují kategorie zpracovávaných osobních údajů nad rámec stávajícího stavu pouze v nezbytně nutném rozsahu. V případě navrhovaných kontrol přeprav peněžní hotovosti se vychází z již stanovených kategorií zpracovávaných osobních údajů. Navíc zákon přímo stanoví lhůtu, po kterou může FAÚ získané osobní údaje zpracovávat. V případě navržené úpravy mezinárodní spolupráce v oblasti provádění mezinárodních sankcí budou osobní údaje poskytovány cizímu státu nebo mezinárodní organizaci pouze při splnění jasně definovaných podmínek a dále se zohledněním skutečnosti, že dotčené osoby vlastní majetek, který může být využit buď přímo, či nepřímo k újmě práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, k nimž lze řadit zájem na demokracii, principech právního státu či na dodržování mezinárodního práva.

Závěry z posouzení dopadů navrhované právní úpravy na práva na ochranu soukromí a osobních údajů provedeného v části 8 jsou zásadně použitelné i při posuzování zásahů do práva na respektování soukromí.

3.6. Ochrana vlastnického práva (čl. 11 Listiny).

Navržená právní úprava přímo nedopadá na právo vlastnit majetek, pouze do určité míry stanoví podmínky pro prokazování původu určitého druhu majetku. V případě navržené povinnosti související s přepravou peněžních prostředků má stanovené povinnosti osoba provádějící přepravu pouze za situace, kdy peněžní prostředky bude přepravovat v České republice. Jedná se tedy o obdobný princip, jako je v současné době již upraven ve vztahu k peněžní hotovosti, která do České republiky vstupuje z jiného než členského státu Evropské unie, nebo do tohoto státu vystupuje. S ohledem na účel AML zákona, kterým je nastavení legislativních parametrů pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, je zcela legitimním požadavkem na vlastníka peněžních prostředků, aby byl schopen prokázat původ peněžních prostředků a současně i předpokládaný účel jejich použití. Lze totiž vycházet z předpokladu, že každý legální vlastník peněžních prostředků je schopen prokázat legální původ takových prostředků. Prakticky se tedy nejedná o omezení práva na vlastnění majetku, ale pouze o stanovení povinnosti prokázat původ, což u legálního majetku nemůže způsobovat komplikace. Z důvodu přívětivosti pak bude možné poskytovat informace na místě kontroly na základě výzvy orgánu celní správy. Aby bylo možné danou povinnost vynutit, je upraven jednak přestupek za situace, kdy přepravující osoba neposkytne požadované informace a současně je upravováno i předběžné opatření pro situace, kdy osoba chce poskytnout informace, ale na místě jimi nedisponuje, nebo pro situace, kdy existuje pochybnost o správnosti poskytovaných informací, a to zadržení peněžní hotovosti. V daném případě je upraven dočasný zásah do práva vlastnit majetek, ale zákon současně taxativně stanoví, za jaké situace musí být zadržená peněžní hotovost vrácena. V případě zmrazování majetku, na který se bude vztahovat opatření obecné povahy vydané FAÚ, se bude jednat o masivní zásah do práva vlastnit majetek. Osoby a subjekty dotčené na svých právech opatřením obecné povahy však vyplývají z vybraných sankční seznamů vydaných Radou bezpečnosti. Proces zápisu jednotlivých osob nebo subjektů na konsolidovaný seznam, je popsán v rezolucích. Zpravidla se vyžaduje, aby členské státy OSN poskytly kromě identifikačních údajů také podrobnou zprávu o případu, na jejímž základě byl podán návrh na zařazení na sankční seznam. Kromě toho se požaduje, aby dotčené státy informovaly fyzické nebo právnické osoby či subjekty uvedené na konsolidovaném seznamu o opatřeních, která jim byla uložena, a zejména o postupech pro zařazení na seznam, případně o následném vyřazení ze seznamu. Osoby a subjekty jsou tedy na sankční seznam zařazovány na základě důkladného posouzení oprávněnosti žádosti ze strany Rady bezpečnosti a v rámci daného postupu jsou jim přiznána některá práva (např. být informován o zařazení na seznam). Z pohledu práva vlastnit majetek je též nutno uvést, že vlastnictví majetku není jen právem podle Listiny, nýbrž že vlastnictví též zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Mezi tyto zájmy lze řadit zájem na demokracii, principech právního státu či na dodržování mezinárodního práva. Vlastnictví proto může být omezeno při sledování legitimního cíle, který je v zájmu společnosti, jímž bezesporu je docílení změny jednání sankcemi dotčených osob. Ústavní podmínka omezení práva vlastnit majetek pouze zákonem je splněna s tím, že rozsah jeho omezení je proporcionální k závažnosti sankcemi postihovaného jednání, jelikož postihovaná jednání jsou typu činnosti narušující nebo ohrožující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost státu nebo poškozování mírového procesu. Současně je zajištěna řádná soudní ochrana proti takovému zásahu do vlastnických práv, a to návrhem na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a soudního řádu správního. Předložený návrh zákona nezavádí žádné nové daně, poplatky nebo obdobná peněžitá plnění.

3.7. Ochrana listovního tajemství (čl. 13 Listiny).

Návrh zákona za určitých situací předpokládá možnost kontroly listovních zásilek zasílaných uvnitř Evropské unie, a to ze strany orgánů celní správy. Protože taková kontrola zahrnuje ověření informací o původu a zamýšleném použití peněžní hotovosti, a protože pojem peněžní hotovost kromě platných platidel v české nebo cizí měně, mincí s obsahem zlata nejméně 90 % a slitků s vysokou ryzostí s obsahem zlata alespoň 99,5 %, zahrnuje také cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze, cenné papíry na doručitele nebo na řad, jakož i další investiční nástroje, které jsou podepsané, ale neobsahují jméno příjemce, je nutné při takové kontrole prolomit listovní tajemství. Některé peněžní prostředky jsou z povahy věci listinou (nejedná se o peníze ani o zboží) a tudíž jsou chráněny listovním tajemstvím. Bez navrženého prolomení listovního tajemství by nebyla možná jakákoliv kontrola. Prolomení listovního tajemství je ve vztahu ke kontrolám prováděným orgány celní správy již v současnosti upraveno, a to pro kontroly zásilek zasílaných ze zemí mimo Evropskou unii nebo do takových zemí odesílaných, konkrétně v § 6 odst. 1 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“). V případě kontroly zásilky, na kterou se vztahuje listovní tajemství, jsou následně zjištěné informace chráněny mlčenlivostí stanovenou orgánům celní správy daňovým řádem. V daném případě je vybalancován zájem státu na ověřování původu zasílané peněžní hotovosti a ochrana informací v takové zásilce obsažených. Navržená úprava tedy není v rozporu s čl. 13 Listiny, ani s čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

3.8. Závěr

Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury SDEU. Na právní úpravu v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti je v tomto ohledu třeba nahlížet mj. i jako prostředek zajištění fungování vnitřního trhu Evropské unie, neboť toky peněz získaných nezákonným způsobem mohou poškodit integritu, stabilitu a pověst finančního sektoru a ohrozit vnitřní trh Evropské unie. Předkládaná právní úprava respektuje rovněž závazky, které pro Českou republiku vyplývají ze sekundárního práva Evropské unie. Konkrétně je předkládaná právní úprava v souladu s relevantním právem Evropské unie v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to s:  AML směrnicí,  směrnicí Evropského parlamentu a rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU,  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky,  směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/713 ze dne 17. dubna 2019 o potírání podvodů v oblasti bezhotovostních platebních prostředků a jejich padělání a o nahrazení rámcového rozhodnutí Rady 2001/413/SVV,  směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 ze dne 20. června 2019 o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV,  směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie,  Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005,  Nařízením TFR,  Nařízením MiCA,  Prováděcím nařízením Komise (EU) 2021/776 ze dne 11. května 2021, kterým se zavádí šablony určitých formulářů a technická pravidla pro účinnou výměnu informací podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící. Návrh zákona vychází jak z výše uvedených právních předpisů Evropské unie, tak i z doporučení z hodnocení výboru MONEYVAL. Návrh zákona je plně slučitelný se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii. Pokud jde zavedení vnitrostátního systému kontroly vnitrounijních převozů peněžní hotovosti, je třeba uvést, že recitál č. 9 • nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005, staví najisto, že členské státy takové systémy mohou na národní úrovni zavést za podmínky, že jsou v souladu s čl. 63 a 65 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Článek 63 odst. 1 SFEU sice zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy, nicméně v článku 65 odst. 1 písm. b) SFEU se stanoví, že čl. 63 SFEU není dotčeno právo členských států mimo jiné stanovit postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností. Podle čl. 65 odst. 3 SFEU taková opatření a postupy nesmějí představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve smyslu článku 63 SFEU. Předkládaná úprava má vzor v celé řadě členských států, kde byly obdobné postupy již v minulosti. Nezaměřuje se na žádnou skupinu osob a je navržena tak, aby byla co nejméně zatěžující. Lze tedy konstatovat, že se pohybuje v mantinelech vymezených čl. 65 SFEU a jde tedy o návrh souladný s právem Evropské unie. Výše uvedené úvahy jsou platné i ve vztahu k právu na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“). Ani toto ustanovení totiž nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem, zde v souladu s obecným zájmem na prevenci trestné činnosti. Součástí předloženého návrhu jsou také dílčí upřesnění právní úpravy ZMSSD. Tento zákon zajišťuje transpozici směrnice Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS a všechny její následné novelizace, tj. včetně směrnice DAC 6 a DAC 7. Cílem přijetí navržené právní úpravy je zajištění plného souladu právní úpravy České republiky a to:  se směrnicí Rady (EU) 2021/514, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, a kterou se mimo jiné zavádí povinná automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem (směrnice DAC 7),  se směrnicí Rady (EU) 2023/2226, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, a kterou se mimo jiné zavádí povinná automatická výměna informací oznamovaných oznamujícími poskytovateli služeb v souvislosti s kryptoaktivy (směrnice DAC 8),  Vzorovými pravidly pro podávání zpráv provozovateli platforem, pokud jde o prodejce v rámci sdílené a zakázkové ekonomiky, která byla připravena v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 2020, a  Vzorovými pravidly OECD pro podávání zpráv digitálními platformami z roku 2021: Rámec pro mezinárodní výměnu a volitelný modul pro prodej zboží. Potřeba upřesnění právní úpravy byla vyvolána změnou výkladu pravidel na mezinárodní úrovni, tj. v rámci orgánů Evropské unie a OECD, ke kterým došlo až po přijetí implementačního zákona. V případě rozporu zákona ČR a směrnice EU se daňové subjekty mohou opřít o přímý účinek směrnice a správce daně může při výkonu své kompetence postupovat tak, že akceptuje spoléhání se daňového subjektu na výklad, který je v souladu se směrnicí DAC 7 do doby, než nabyde účinnosti předložený návrh zákona.

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a dále s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou podle článku 10 Ústavy součástí právního řádu České republiky. Tyto mezinárodní smlouvy mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s mezinárodní smlouvou musí být respektována právě mezinárodní smlouva podle článku 10 Ústavy. Stanoví-li tedy mezinárodní smlouva podle článku 10 Ústavy něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.

5.1. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Navržená právní úprava se dotýká některých práv zakotvených v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992

OECD (2020), Model Rules for Reporting by Platform Operators with respect to Sellers in the Sharing and Gig Economy, OECD, Paris. K dispozici online na adrese: https://www.oecd.org/tax/exchange-of-tax- information/model-rules-for-reporting-by-platform-operators-with-respect-to-sellers-in-the-sharing-and- gig-economy.pdf OECD (2021), Model Reporting Rules for Digital Platforms: International Exchange Framework and Optional Module for Sale of Goods, OECD, Paris. K dispozici online na adrese: https://www.oecd.org/tax/exchange- of-tax-information/model-reporting-rules-for-digital-platforms-international-exchange-framework-and- optional-module-for-sale-of-goods.pdf Sb., dále jen „Úmluva“), a proto je nutné přistoupit k podrobnějšímu posouzení těchto zásahů a zhodnotit jejich slučitelnost s Úmluvou ve světle jejího výkladu podaného Evropským soudem pro lidská práva.

5.1.1. Právo na respektování soukromého a rodinného života

Závěry z posouzení dopadů navrhované právní úpravy na právo na ochranu soukromí a osobních údajů provedeného v části 8 jsou zásadně použitelné i při posuzování zásahů do práva na respektování soukromého a rodinného života.

5.1.2. Právo na účinný prostředek nápravy

Článek 13 Úmluvy zaručuje každému, kdo má za to, že bylo porušeno jeho právo přiznané Úmluvou, právo na účinné právní prostředky nápravy. Navržená právní úprava sama o sobě neobsahuje zvláštní úpravu právních prostředků nápravy zásahu do práva. Lze však užít institutů zakotvených v obecných předpisech, a to zejména ve správním řádu. V případě neoprávněného zásahu způsobeného FAÚ nebo dozorčím úřadem má dotčená osoba právo na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle zvláštního zákona.

5.1.3. Zákaz diskriminace

Článek 14 Úmluvy stanoví, že užívání práv a svobod přiznaných Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy tak směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně, a tím by došlo k nerovnému uplatňování práv a svobod garantovaných Úmluvou. Pokud by takový přístup neměl žádné opodstatnění, resp. pokud by neměl žádný legitimní důvod, byl by diskriminační. Navrhovaná právní úprava přiznává povinným osobám ve stejném postavení stejná práva a ukládá tytéž povinnosti.

5.1.4. Celkové zhodnocení navržené právní úpravy

V rámci celkového zhodnocení navržené právní úpravy v kontextu Úmluvy lze konstatovat, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s touto Úmluvou.

5.2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje  v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem,  v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví,  v článku 17 zákaz svévolných zásahů do soukromého života a  v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů. Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která již byla v obecné části této důvodové zprávy posuzována. Výjimkou je zákaz diskriminace podle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Lze tak konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.

5.3. Závěr

S ohledem na to, že návrh zákona respektuje výše uvedené požadavky, lze jej považovat za slučitelný s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy

V této části jsou uvedeny předpokládané hospodářské a finanční dopady navrhovaných změn právní úpravy na veřejné rozpočty a na adresáty navrhovaných změn právní úpravy. Dopady na veřejné rozpočty jsou dopady jednak na státní rozpočet a jednak na ostatní veřejné rozpočty, což jsou především rozpočty krajů a obcí. Dopady na veřejné rozpočty souvisejí zejména s novými kompetencemi orgánů celní správy. Na základě objektivního posouzení těchto nových kompetencí se však posílení personálních kapacit nenavrhuje, neboť budou vyřešeny na vrub stávajícího personálního stavu, což znamená, že výdaje budou hrazeny zejména ze stávající rozpočtové kapitoly Ministerstva financí bez potřeby navyšování. Ostatní běžné výdaje budou též hrazeny ze stávajících rozpočtových kapitol bez potřeby navyšování. Navrhované zpřesnění transpozice směrnice DAC6 a DAC 7 nemění předpokládané hospodářské a finanční dopady tak, jak byly popsány v rámci předložení novely ZMSSD,

6 7

kterým byla implementována směrnice DAC 6a DAC 7(zákon č. 373/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

6.1. Dopad na veřejné rozpočty

6.1.1. AML zákon

a) Výdaje Výborem MONEYVAL je České republice mimo jiné vytýkáno, že nemá zaveden systém pro deklaraci pohybu finančních prostředků. Na základě toho vznikl nový § 41a, kdy vzniká nová povinnost informovat o původu a zamýšleném použití přepravované peněžní hotovosti v úhrnné hodnotě 15 000 EUR nebo vyšší. Navrhuje se zvolit systém, kde cestující jsou povinni poskytnout příslušnému správci informaci, v tomto případě orgánu celní správy, o převážené hotovosti nad 15 000 EUR na žádost tohoto správce v souvislosti s prováděnou kontrolou. Cestující nemusejí ex ante předložit písemné ani ústní oznámení. V rámci běžné silniční kontroly, v případě, že by kontrolující osoba požadovala informace o převážené hotovosti, by pouze provedla záznam o této skutečnosti do záznamu nebo protokolu o místním šetření. Tato varianta (tzv. systém ohlášení čili disclosure systém) je nejméně zatěžující a představuje minimální administrativní zátěž, jak pro osoby povinné hlásit převoz peněžní hotovosti, tak pro správce. Objektivním posouzením těchto nových kompetencí se posílení personálních kapacit nenavrhuje, neboť budou vyřešeny na vrub stávajícího personálního stavu, což znamená, že

Zákon č. 315/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon č. 373/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

výdaje budou hrazeny ze stávající rozpočtové kapitoly Ministerstva financí, respektive Celní správy České republiky bez potřeby navyšování. Ostatní běžné výdaje budou též hrazeny ze stávající rozpočtové kapitoly bez potřeby navyšování. Veškeré vznikající potřeby v personální a platové oblasti budou zabezpečeny v rámci v současnosti stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy v dotčených rozpočtových kapitolách.

b) Příjmy Navrhovaná novela přináší nové kompetence orgánům celní správy, kdy zadržená peněžní hotovost může být použita na úhradu pokuty, nákladů řízení nebo exekuce, případně může dojít k jejímu propadnutí či zabrání. V takovém případě by navrhované změny právní úpravy měly pozitivní dopad na rozpočty. V současné době nelze tyto dopady kvantifikovat. Celní správa České republiky však vykonává obdobnou agendu u převozů peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící. V rámci této agendy Celní správa České republiky eviduje statistiky neplnění povinností, ze kterých vyplývají příjmy do státního rozpočtu, převážně ve formě pokut.

1. 1. 2023

CASH CONTROL 2020 2021 2022

31. 8. 2023

Neohlášené převozy EUR

27 15 20 63

10000 a vyšší

Pokuty na místě 21 11 20 60

Pokuty na místě

89 000 112 000 129 500 382 000

Kč celkem

Kontrolovaná neohlášená

hotovost293 091 142 024 237 377 193 109 EUR celkem

Vzhledem k rozšíření § 50 AML zákona o nové přestupky týkající se povinností při převozech peněžní hotovosti a zároveň zavedení nového § 50c „Přestupky příslušné profesní komory“, kde je za přestupek možno uložit pokutu do 1 000 000 Kč lze předpokládat, že novela bude mít pozitivní dopad na veřejné rozpočty. V současné době však nelze tyto pozitivní dopady kvantifikovat. Pozitivní dopad na rozpočty může přinést také rozšíření přestupků v § 45, § 46 a § 49 AML zákona.

6.1.2. Zákon o provádění mezinárodních sankcí

Výborem MONEYVAL je v rámci doporučení č. 6 a 7 České republice vytýkáno, že sankce Rady bezpečnosti nejsou uplatňovány na národní úrovni bez prodlení, a proto je v zákoně o provádění mezinárodních sankcí upraven postup pro vkládání subjektů a osob na vnitrostátní sankční seznam. Na základě novely tohoto zákona bude nově rezoluce Rady bezpečnosti „překlopena“ do českého právního řádu prostřednictvím opatření obecné povahy. Kdo je uveden na seznamu obsaženém v rozhodnutí Rady bezpečnosti nebo na seznamu vydaném sankčním výborem Rady bezpečnosti budou muset povinné osoby samy sledovat a seznamem se řídit. Vzhledem k de facto automatickému přebírání sankčního seznamu se nepředpokládají žádné výdaje, ani žádné příjmy do veřejných rozpočtů

6.2. Dopad na podnikatelské prostředí

Na straně osob povinných poskytovat údaje pro Hodnocení rizik na úrovni České republiky mohou vzniknout náklady s tímto spojené, a dále mohou vzniknout náklady týkající se úprav, které souvisí s poskytováním informací FAÚ při správním dozoru příslušnou profesní komorou. Také může dojít k větší administrativní zátěži v souvislosti s upřesněním požadavků na kontaktní osobu a zpřesněním rozsahu informační povinnosti povinné osoby vůči FAÚ. Na straně povinných osob mohou vzniknout také náklady spojené s aktualizací systémů vnitřních zásad a hodnocení rizik. Rovněž mohou vzniknout náklady týkající se povinností vyplývajících ze zavedení systému kontroly vnitrounijních převozů peněžní hotovosti. Výše těchto nákladů není známa, avšak předpokládá se, že se bude jednat o marginální dopady.

7. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádný negativní dopad na práva specifických sociálních skupiny obyvatel, jako jsou zdravotně postižení, národnostní menšiny, zaměstnanci a jiné. Novela také nebude mít žádný dopad na ochranu práv dětí, ani na životní prostředí.

8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

Při zpracování osobních údajů povinnými osobami, orgánem celní správy a FAÚ podle navrhované novely je dodržováno základní právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, jakož i právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené článkem 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina základních práv“) a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 8 Listiny základních práv. Zpracovávání osobních údajů se uskutečňuje pouze pro účely předcházení trestné činnosti a jejího potírání. Při zpracování osobních údajů v rámci opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se uplatňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „GDPR“). Na úkony FAÚ v rámci předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se nevztahuje výjimka GDPR stanovená v čl. 2 odst. 2 písm. d), jelikož FAÚ není orgánem činným v trestním řízení, což vyplývá z taxativního výčtu orgánů činných v trestní řízení v § 12 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, kde FAÚ není uveden.

8.1. AML zákon

8.1.1. Účel zpracování osobních údajů

Osobní údaje budou zpracovávány pouze k předem definovanému účelu, kterým je „předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu“.

8.1.2. Kategorie zpracovávaných osobních údajů

V rámci předloženého návrhu zákona se stanovují kategorie zpracovávaných osobních údajů nad rámec stávajícího stavu pouze v nezbytně nutném rozsahu.

V případě navrhovaných kontrol přeprav peněžní hotovosti se vychází z již stanovených kategorií zpracovávaných osobních údajů. V rámci AML zákona je možné zpracovávat osobní údaje kontaktních osob a osobní údaje povinných osob a klientů povinných osob a osob s nimi spojených. Jedná se zejména o tyto kategorie osobních údajů:  identifikační o všechna jména a příjmení; o rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození a pohlaví; o místo narození; o trvalý nebo jiný pobyt; o státní občanství; o číslo a druh identifikačního dokladu; o telefonní číslo kontaktní osoby; o číslo účtu kryptoaktiv původce; o u podnikající fyzické osoby

 obchodní firma, odlišující dodatek nebo další označení,  sídlo,  identifikační číslo, případně daňové identifikační číslo osoby;

o vztah k právnické osobě – klientovi;  popisné o pracovní zařazení kontaktní osoby; o e-mail kontaktní osoby; o adresa distribuovaného registru původce; o údaje o obchodech a obchodních vztazích s klientem v rozsahu odpovídajícím

stávajícím povinnostem kontroly klienta.

8.1.3. Způsob zpracování osobních údajů

Prostředky zpracování jsou výpočetní technika správce, jejíž součástí je běžný kancelářský software a spisová služba. Všechny povinné osoby předávají získané osobní údaje FAÚ za účelem komunikace a efektivního výkonu činnosti FAÚ, kterému jsou zákonem svěřeny pravomoci k ochraně veřejného zájmu předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Činí tak prostřednictvím datové schránky, zabezpečeného komunikačního kanálu MoneyWeb, doporučeným dopisem či osobním předáním písemnosti. Povinnost celních úřadů předávat informace získané zákonným postupem v rámci plnění stávající oznamovací povinnosti podle § 41 AML zákona vychází původně již z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1889/2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící, předcházejícího nařízení 2018/1672. FAÚ má za tímto účelem uzavřenou s Generálním ředitelstvím cel dlouhodobou dohodu o spolupráci, která postupy specifikuje. FAÚ jsou v pravidelných intervalech ze strany Generálního ředitelství cel zasílána zabezpečenou elektronickou formou přijatá oznámení podaná oznamovateli na společném ohlašovacím formuláři EU, jakož i informace o zahájení a ukončení řízení o zjištěném porušení oznamovací povinnosti podle § 41 AML zákona. Pro informační povinnost podle § 41a lze předpokládat obdobný postup. Tato povinnost však nebude plněna prostřednictvím společného oznamovacího formuláře, ale co do formy obdobně zabezpečeným elektronickým způsobem. Pro FAÚ jsou informace z tohoto monitoringu přeshraničních převozů jedním ze zdrojů informací nezbytných pro efektivní šetření podezřelých obchodů, zejména pro možné zmapování původu či fyzického pohybu peněžní hotovosti či příslušných peněžních nástrojů.

FAÚ při plnění svých zákonem stanovených povinností předává osobní údaje dalším orgánům veřejné moci, a to za účelem plnění jejich zákonných povinností v rozsahu, který je umožněn zejména podle § 39 AML zákona, který taxativně vymezuje situace, na které se vztahují výjimky z mlčenlivosti. Správce osobních údajů zajistí, že k osobním údajům má přístup pouze kvalifikovaná úřední osoba, v souladu s již platnými postupy. Samotné zpracování osobních údajů podléhá povinnosti zachovávat mlčenlivost.

8.1.4. Veřejnost zpracování

Osobní údaje shromažďované podle stávající ani navrhované úpravy nebudou zpracovávány veřejně.

8.1.5. Lhůty pro uchování osobních údajů

FAÚ osobní údaje zpracovávané podle stávajícího znění zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu uchovává po dobu deseti, respektive pěti let. Český zákonodárce v případě desetileté doby využil možnost danou druhým pododstavcem čl. 40 odst. 1 5. AML směrnice. Je totiž žádoucí, aby tato doba korespondovala s promlčecí dobou u relevantních trestních činů, jež ve většině případů dosahuje právě 10 let. Ve světle stejné logiky je v případě § 16 odst. 4 AML zákona stanovena lhůta pro uchování osobních údajů v délce pěti let. Ta je totiž vztažena jen na případy, kdy lze očekávat uplatnění promlčecí doby spíše v délce pěti let. Navrhovaná právní úprava tento stav žádným způsobem nemění.

8.1.6. Oprávnění subjektu údajů

Práva subjektu údajů mohou být částečně omezena, a to na základě § 31a odst. 3 AML zákona, který stanoví, že FAÚ nevyhoví žádosti o přístup k osobním údajům, popřípadě takové žádosti vyhoví pouze částečně, pokud by vyhověním došlo k ohrožení:

a) plnění úkolu za účelem zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo k financování terorismu,

b) vytváření podmínek pro odhalování legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu, nebo

c) ochrany utajovaných informací.

8.1.7. Posouzení nebezpečí neoprávněného přístupu k osobním údajům

Veškeré osobní údaje jsou shromažďované v souvislosti s plněním povinností vyplývajících z AML zákona. FAÚ, respektive orgány celní správy budou postupovat totožně, jako postupují dnes při shromažďování a zpracovávání osobních údajů. Jedná se o běžné postupy, které zajišťují povinnosti při zpracování a ochraně osobních údajů podle zákonných požadavků a vnitřních aktů řízení. Jedná se např. o ukládání dokumentů s osobními údaji do náležitě zajištěných úložných prostor nebo zpracování osobních údajů v elektronické podobě pouze prostřednictvím příslušného informačního systému. Orgány celní správy toto zajišťují prostřednictvím organizačních a technických opatření, konkrétně např.:  vnitřními akty řízení - stanovené postupy při ochraně osobních údajů,  školením příslušných zaměstnanců,  řízení přístupům zaměstnanců k systému,  logováním veškerých aktivit v systému a další opatření kybernetické bezpečnosti. V případě FAÚ je tak činěno pomocí organizačních a technických opatření zajišťujících oběh dokumentů v rámci úřadu jen mezi povolanými osobami, přičemž tento oběh podléhá schválení a kontrole představeného. Stejně tak příjem a odesílání osobních údajů probíhá prostřednictvím zabezpečených kanálů.

8.1.8. Záruky ochrany osobních údajů

a) Prevence zneužití osobních údajů Zpracování osobních údajů bude probíhat podle stávajících metod. Jedná se o metody, které odpovídají zákonným požadavkům a postupům stanoveným vnitřními akty řízení. Zaměstnanci jsou oprávněni zpracovávat osobní údaje pouze v rámci svých služebních nebo pracovních úkolů a povinností. Zároveň jsou zaměstnanci při zpracování osobních údajů povinni např.:

a) postupovat v souladu s vnitřními akty řízení majícími dopad do oblasti zpracování a ochrany osobních údajů,

b) při shromažďování osobních údajů ověřovat, zda jsou osobní údaje přesné a zda byly získány v souladu s právními předpisy a postupy stanovenými vnitřními akty řízení,

c) bez zbytečného odkladu zajistit opravu nepravdivých a nepřesných osobních údajů,

d) využívat osobní údaje pouze k účelu, pro který byly shromážděny; pro jiné účely je využití možné pouze tehdy, pokud jsou tyto účely slučitelné s účelem původním; podmínka slučitelnosti účelů nemusí být splněna v případech uvedených v § 6 zákona č. 110/2019 o zpracování osobních údajů,

e) zpracovávat osobní údaje pouze po dobu trvání právního důvodu pro jejich zpracování, poté zajistit jejich likvidaci.

b) Opatření proti zneužití osobních údajů Nástrojem ochrany osobních údajů je mlčenlivost, za jejíž porušení lze udělit pokutu do výše 1 000 000 Kč, v případě přeshraničních převozů hotovosti pak při porušení povinnosti mlčenlivosti celníkem až 500 000 Kč.

8.1.9. Závěr

Správcům osobních údajů je stanoven účel zpracování osobních údajů, kterým je prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Prostředky zpracování budou výpočetní technika správce, jejíž součástí je běžný kancelářský software a spisová služba. Vyloučení některých práv subjektů údajů není dáno zvůlí správce, ale vychází z povahy zpracování údajů, které je založeno na určitém právním důvodu, při kterém se některá práva ze své povahy neuplatňují. Rozsah zpracování osobních údajů zavedený novelou je vždy v mezích GDPR. Z pohledu ochrany osobních údajů lze tedy navrhovaný zákon považovat za souladný s čl. 10 odst. 3 Listiny.

8.2. Zákon o provádění mezinárodních sankcí

Účelem zpracování osobních údajů je speciální nakládání s takovými údaji. Konkrétně se jedná o provádění sankčních opatření vycházejících z právní úpravy (např. identifikace osoby či entity apod.). Recitál 16 GDPR stanoví, že toto nařízení se nevztahuje na zpracování osobních údajů členskými státy při výkonu činností v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, a čl. 2 odst. 2 písm. b) GDPR toto reflektuje vynětím z jeho věcné působnosti zpracování osobních údajů prováděné členskými státy při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o Evropské unii, tj. kapitoly obsahující zvláštní ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Nicméně § 4 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb. vztahuje použití obecného nařízení o ochraně osobních údajů a příslušnou hlavu citovaného zákona i na tuto oblast. Ochrany osobních údajů se tak dostává podle těchto norem. Vzhledem ke zprostředkování seznamu subjektů a osob, proti nimž jsou uplatňovány sankce, prostřednictvím „překlápění“ rezolucí, dochází ke zpracování již zveřejněných osobních údajů, jejichž správcem je Organizace spojených národů (dále také „OSN“). FAÚ a osoby povinné řídit se zákonem o provádění mezinárodních sankcí vycházejí z presumpce správnosti rezoluce OSN, a tedy nemohou posuzovat správnost zařazení dané osoby či entity. Vzhledem k tomu, že jsou osobní údaje veřejně dostupné na stránkách OSN, nebezpečí neoprávněného přístupu k osobním údajům či nebezpečí zneužití není vysoké a ochrana je pouze základní. Osobám na seznamu je zaručena soudní ochrana jejich osobních údajů. V případě navržené úpravy mezinárodní spolupráce v oblasti provádění mezinárodních sankcí budou osobní údaje poskytovány cizímu státu nebo mezinárodní organizaci pouze při splnění jasně definovaných podmínek a dále se zohledněním skutečnosti, že dotčené osoby vlastní majetek, který může být využit buď přímo, či nepřímo k újmě práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, k nimž lze řadit zájem na demokracii, principech právního státu či na dodržování mezinárodního práva. Těmito podmínkami jsou:

1) spolupráce v rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána, nebo na základě vzájemnosti,

2) spolupráce se zahraničními orgány se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí,

3) spolupráce s mezinárodní organizací pouze tehdy, budou-li informace poskytnuté FAÚ použity pouze k dosažení účelu zákona o provádění mezinárodních sankcí (udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, boj proti terorismu, dodržování mezinárodního práva, ochrana lidských práv a svobod a podpora demokracie a právního státu),

4) je-li zajištěna jejich ochrana alespoň v rozsahu stanoveném tímto zákonem (zejména režim povinnosti mlčenlivosti).

8.3. Závěr

Navržená právní úprava nenarušuje stávající zákonný rámec pro zpracování osobních údajů. Jde o přiměřené a relevantní zpracování osobních údajů omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány. Právní úprava sebou nenese jiné dopady na soukromí dotčených ani jiných osob.

9. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

U novely zákona o provádění mezinárodních sankcí, vzhledem k automatickému přebírání sankčních seznamů, nehrozí žádná korupční rizika. Navržené změny AML zákona nezavádí nestandardní správní postupy, které by se odchylovaly od zavedené praxe orgánů státní správy a měly odlišný korupční potenciál. Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující.

9.1. Přiměřenost

Pokud jde o rozsah působnosti FAÚ, respektive orgánů celní správy, je rozhodující jak zákonný okruh působnosti jako takový, tak i míra diskrece, kterou uvedenému úřadu zákon při výkonu působnosti umožňuje, resp. jakou míru diskrece zde zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, nebo stávající kompetence ve stejném nebo upraveném rozsahu, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece zůstává zachována.

9.2. Efektivita

Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při výkonu působnosti v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je věcně a místně příslušný FAÚ a dozorčí úřady. FAÚ, resp. dozorčí úřady obvykle disponují podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu daní upraveny jako obecné instituty AML zákona, správního a kontrolního řádu.

9.3. Odpovědnost

Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního úřadu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně FAÚ a orgánů celní správy je vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního úřadu, přičemž popis organizační struktury je správní úřad povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního úřadu prokazovat služebním průkazem.

9.4. Opravné prostředky

Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému úřednímu postupu v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad. V souladu s § 68 správního řádu má správní orgán povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správního orgánu se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono účastníka řízení. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle správního řádu. Vedle opravných prostředků správní řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: stížnost (srov. § 175 správního řádu), podnět na nečinnost (srov. § 80 správního řádu). V případě zadržení peněžních prostředků celním úřadem, lze proti takovému zásahu brojit včas podanou námitkou proti zadržení podle § 41 celního zákona. U opatření obecné povahy je zajištěna řádná soudní ochrana proti takovému zásahu do vlastnických práv, a to návrhem na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a soudního řádu správního. Ve vztazích mezi orgány různých států se uplatní svébytná právní úprava administrativní spolupráce v této oblasti včetně všech procesních záruk, které se nabízí osobám, které by mohly být činností těchto úřadů dotčeny. Pokud jde o zmrazování majetku, na který se bude vztahovat opatření obecné povahy vydané FAÚ, se bude jednat o masivní zásah do práva vlastnit majetek. Osoby a subjekty dotčené na svých právech opatřením obecné povahy však vyplývají z vybraných sankční seznamů vydaných Radou bezpečnosti. Proces, pro zápis jednotlivých osob nebo subjektů na konsolidovaný seznam, je popsán v rezolucích. Zpravidla se vyžaduje, aby členské státy OSN kromě identifikačních údajů poskytly, také podrobnou zprávu o případu, na jejímž základě byl podán návrh na zařazení na sankční seznam. Kromě toho se požaduje, aby dotčené státy informovaly fyzické nebo právnické osoby či subjekty uvedené na konsolidovaném seznamu, o opatřeních, která jim byla uložena, a zejména o postupech pro zařazení na seznam, případně o následném vyřazení ze seznamu. Osoby a subjekty jsou tedy na sankční seznam zařazovány na základě důkladného posouzení oprávněnosti žádosti ze strany Rady bezpečnosti a v rámci daného postupu jsou jim přiznána některá práva (např. být informován o zařazení na seznam).

9.5. Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti se pohybuje v procesním režimu správního řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu správního řádu. Přezkum správních rozhodnutí v této oblasti právních vztahů podléhá též soudní ochraně správními soudy. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát. Z hlediska transparence a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu ve smyslu usnesení vlády č. 343/D z roku 2015.

11. Zhodnocení dopadů na rodiny

Navrhovaná novela nepředpokládá žádné dopady na rodiny.

12. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na území ani územní samosprávné celky.

13. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL)

V rámci této kapitoly je zhodnocen soulad navrhovaného právního předpisu s hlavními deseti zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy.

13.1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Navržená právní úprava nepředepisuje konkrétní podobu „služeb“ spojených s postupy podle AML zákona.

13.2. Maximální opakovatelnost a znovu použitelnost údajů a služeb (princip only once)

Návrh zákona se týká oblasti prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a proto jsou FAÚ získané informace chráněny povinností zachovávat mlčenlivost podle § 38 a násl. AML zákona. K významu zásady zachování mlčenlivosti lze uvést, že zákonná garance toho, že s informacemi poskytnutými povinnými osobami bude nakládáno jako s důvěrnými a zásadně nezveřejnitelnými. To je důležitým faktorem pro právní jistotu povinných osob a pro realizaci jejich oznamovací povinnosti o podezřelém obchodu. Povinnost zachovat mlčenlivost má za cíl zejména ochranu informací, které jsou FAÚ o konkrétní osobě zjištěny, a je vysoce žádoucí, aby povinné osoby, které poskytly údaje o svém klientovi a o jeho finančních záležitostech a poměrech, měly záruku, že nedojde ke zneužití těchto velmi citlivých informací. Zrušení zmíněné povinnosti zachovávat mlčenlivost by mělo zásadní dopady na fungování celého systému proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, tj. přeneseně i na fungování celého státu. V případě získávání informací FAÚ návrh vychází z obecné úpravy správního řádu a AML zákona. Návrh zákona rovněž naplňuje zásadu opakovatelnosti a znovupoužitelnosti údajů v intencích výše uvedeného.

13.3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.

13.4. Sdílené služby veřejné správy

Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.

13.5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Návrh zákona nestanoví, jakým způsobem má FAÚ zajistit to, aby jím poskytované služby řádně fungovaly. Návrh zákona tedy nijak neupravuje topologie informačních systémů ani jejich komponent.

13.6. Mezinárodní interoperabilita - budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Návrh zákona se sám o sobě sice týká mezinárodní spolupráce, avšak neupravuje budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru. Použijí se proto již obecné instituty obsažené v AML zákoně (§ 33 AML zákona).

13.7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)

Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou. Návrh zákona nad rámec základní ochrany osobních údajů stanovených zákonem o ochraně osobních údajů a AML zákonem (povinnost zachovávat mlčenlivost).

13.8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

Návrh zákona sám o sobě nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.

13.9. Technologická neutralita

Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. Volba technického řešení je na samotných subjektech.

13.10. Uživatelská přívětivost

Návrh zákona nepředpokládá v této oblasti odchylky od obecné právní úpravy.

K čl. I K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 2)

Legislativně-technická úprava. Upravuje se odkaz na aktuální nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1113 ze dne 31. května 2023 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a některých kryptoaktiv a o změně směrnice (EU) 2015/849.

K bodu 2 (§ 2 odst. 1 písm. b) bod 15)

Na základě změny AML směrnice nařízením TFR se z osoby poskytující služby s virtuálním aktivem stává finanční instituce. Zároveň dochází k přejmenování pojmu na souhrnnou kategorii „poskytovatele služeb spojených s virtuálními aktivy, která zahrnuje jak osoby oprávněné poskytovat služby s kryptoaktivy podle nařízení MiCA , tak i zbytkovou kategorii osob podle nařízení FATF, které poskytují služby s kryptoaktivy, na které nedopadá nařízení MiCA (např. NFT). Změna reflektuje i skutečnost, že může služby spojené s virtuálním aktivem poskytovat i úvěrová instituce.

K bodu 3 (§ 2 odst. 1 písm. l))

Na základě změny AML směrnice nařízením TFR se z osoby poskytující služby s virtuálním aktivem stává finanční instituce a je tedy nutno její stávající úpravu v písm. l) vypustit, aby nebyla dále řazena mezi povinné osoby z nefinančního sektoru.

K bodu 4 (§ 4 odst. 2)

Současná definice obchodního vztahu je omezena pouze na smluvní vztah, což vytváří komplikace při aplikaci AML povinností některými typy povinných osob. AML směrnice požaduje, aby se jednalo o obchodní a profesní vztah, který však nemusí být vždy smluvním vztahem. Jedná se zejména o vztahy založené na základě zákona, což se typicky vyskytuje u notářů, případně i u insolvenčních správců. Je žádoucí, aby povinné osoby aplikovaly AML opatření primárně v rámci obchodního vztahu a přístup jednorázového obchodu byl aplikován v menším rozsahu. Zároveň se musí jednat o vztahy srovnatelné se smluvními vztahy, tj. nemělo by se jednat např. o manželství či zákonné zastoupení vlastního potomka.

K bodu 5 (§ 4 odst. 5 písm. a))

Pro zvýšení právní jistoty adresátů se v souladu s AML směrnicí, která v rámci čl. 3 odst. 9 za politicky exponovanou osobu považuje členy „správních, řídících nebo dozorčích orgánů podniků ve vlastnictví státu“, navrhuje do demonstrativního výčtu politicky exponovaných osob začlenit také osobu, která je členem kontrolního orgánu obchodní korporace kontrolované státem. Zároveň se terminologie AML zákona sjednocuje s terminologií zákona o obchodních korporacích (§ 46). Vzhledem k faktu, že v § 4 odst. 5 písm. a) je demonstrativní výčet, tak toto doplnění nezakládá nový titul pro klasifikaci osoby jako politicky exponované osoby. Vždy bude nezbytné splnit podmínku, že se jedná o významnou veřejnou funkci s celostátním nebo regionálním významem.

K bodu 6 (§ 4 odst. 7 písm. a))

Legislativně-technická úprava. Jedná se o terminologické sjednocení s písm. b).

K bodu 7 (§ 4 odst. 7 písm. b))

Na základě nařízení TFR se nově konstituují korespondenční vztahy pro poskytovatele služeb spojených s virtuálními aktivy. Pro více vizte návrh § 25b.

K bodu 8 (§ 4 odst. 8 a 9)

K odstavci 8: Na základě nařízení TFR se upravuje definice virtuálního aktiva v souladu s nařízením MiCA (čl. 3 odst. 5). Nově se tak jedná o digitální zachycení hodnoty nebo práva, které může být převáděno a ukládáno elektronicky pomocí technologie distribuovaného registru nebo pomocí podobné technologie, kdy distribuovaným registrem je úložiště informací, které vede evidenci o transakcích a které je distribuováno prostřednictvím souboru síťových uzlů DLT a synchronizováno mezi nimi pomocí mechanismu konsensu. Mechanismem konsensu jsou pravidla a postupy, podle nichž je dosaženo dohody mezi síťovými uzly DLT, že transakce je validována a síťovým uzlem DLT je zařízení nebo proces, které jsou součástí sítě a které obsahují úplnou nebo částečnou repliku evidence o všech transakcích v distribuovaném registru. Virtuálním aktivem pak nejsou

a) finanční nástroje;

b) vklady včetně strukturovaných vkladů;

c) peněžní prostředky, ledaže splňují znaky elektronických peněžních tokenů;

d) sekuritizované pozice v kontextu sekuritizace ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) 2017/2402;

e) produkty neživotního nebo životního pojištění spadající do pojistných odvětví uvedených v přílohách I a II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES nebo zajišťovací nebo retrocesní smlouvy podle uvedené směrnice;

f) penzijní produkty, jejichž primárním účelem je podle vnitrostátního práva poskytovat investorům příjem v důchodu a jež investora opravňují k získání určitých výhod;

g) úředně uznané zaměstnanecké penzijní systémy spadající do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 nebo směrnice 2009/138/ES;

h) individuální penzijní produkty, na něž podle vnitrostátního práva povinně finančně přispívá zaměstnavatel a zaměstnavatel ani zaměstnanec si nemohou zvolit penzijní produkt ani poskytovatele;

i) panevropský osobní penzijní produkt ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238;

j) systémy sociálního zabezpečení, na které se vztahují nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009. Dále je v zájmu souladu s doporučením FATF omezena výjimka v MiCA (čl. 2 odst. 3). Pro více informací vizte příslušnou část Závěrečné zprávy z hodnocení regulace. Omezení této výjimky však nezakládá oproti stávajícímu stavu povinnosti osobám, které doposud nebyly povinnými osobami. K odstavci 9: Upravuje se definice osoby poskytující služby spojené s virtuálním aktivem tak, aby odpovídala nařízení TFR. Stávající vnitrostátní definice osoby poskytující služby spojené s virtuálním aktivem je sice nové definici podle nařízení MiCA podobná, avšak pro právní jistotu se přímo odkazuje na služby související s kryptoaktivy podle nařízení MiCA (čl. 3 odst. 16). Zároveň se vylučují z působnosti AML zákona osoby poskytující služby spojené s virtuálním aktivem, které pouze poskytují poradenství související s kryptoaktivy, jelikož nejsou z hlediska AML rizikové. V obecné rovině je pak nutno konstatovat, že na základě doporučení FATF je zvolena širší definice osob poskytujících služby s virtuálními aktivy nežli je definice poskytovatele služeb s virtuálními aktivy podle čl. 3 odst. 15 nařízení MiCA (pro více informací vizte Závěrečnou zprávu z hodnocení regulace).

K bodu 9 (§ 4 odst. 10 a 11)

Definice osoby poskytující služby spojené s virtuálním aktivem se odkazuje na službu spojenou s virtuálním aktivem vymezenou v odstavci 9, čili na služby vyjmenované v nařízení MiCA. Tyto služby se v kontextu AML zákona vztahují rovněž na tzv. non-fungible tokens, jež jsou z působnosti nařízení MiCA vyloučeny. Dále se zavádí se definice nehostované adresy podle nařízení TFR. Jedná se o definici nezbytnou pro určení rizikovosti transakcí v oblasti převodů virtuálních aktiv.

K bodu 10 (§ 4 odst. 17)

Pro sjednocení terminologie části páté a Nařízení o kontrole peněžní hotovosti se pro účely tohoto zákona definuje termín peněžní hotovost. Nařízení o kontrole peněžní hotovosti pak za peněžní hotovost považuje

i) oběživo, kterým jsou bankovky a mince, jež jsou v oběhu jako prostředek směny, nebo které byly v oběhu jako prostředek směny a dosud mohou být u finančních institucí nebo centrálních bank vyměněny za bankovky a mince, jež jsou v oběhu jako prostředek směny;

ii) převoditelné nástroje na doručitele, kterými jsou jiné nástroje než oběživo, které své držitele opravňují požadovat určitou finanční částku při předložení těchto nástrojů, aniž by musel prokázat totožnost či nárok na tuto částku. Jde například o cestovní šeky, vlastní směnky nebo peněžní poukázky, jež jsou buď ve formě na doručitele, podepsané, ale s neuvedeným jménem příjemce, indosované bez omezení, vystavené na fiktivního příjemce, nebo v jiné formě, kdy nárok na ně přechází na osobu jejich doručením;

iii) mince s obsahem zlata nejméně 90 %, slitky s vysokou ryzostí, jako například pruty, nugety nebo hroudy s obsahem zlata alespoň 99,5 %;

iv) předplacené karty, které uchovávají peněžní hodnotu nebo finanční prostředky, nebo k nim poskytují přístup, již lze použít k platebním transakcím, pořízení zboží nebo služeb nebo k výměně za oběživo, pokud nejsou spojeny s bankovním účtem.

K bodu 11 (§ 9 odst. 1 písm. d))

Legislativně-technická úprava související se zrušením § 2 odst. 1 písm. l).

K bodu 12 (§ 11 odst. 9)

Sjednocuje se terminologie s nově vkládaným § 11a.

K bodu 13 (§ 11a)

Podle ustanovení § 8 odst. 4 povinná osoba identifikuje zástupce klienta v případě, že sám klient již byl identifikován. Z dikce ustanovení tedy plyne požadavek identifikace klienta také v případech, kdy je zastoupen na základě plné moci a nevstupuje tak do přímého kontaktu s povinnou osobou při provádění samotného obchodu. Tento postup může představovat překážku k uskutečnění obchodů zejména v přeshraničním kontextu. V praxi se jedná např. o případy klientů realizujících transakce v zahraničí prostřednictvím služeb advokátů. Klient buď za účelem každého jednotlivého úkonu spadajícího do sledovaných činností musí absolvovat zahraniční cestu a fyzicky se dostavit k povinné osobě nebo využít zprostředkovanou identifikaci, která je však také pouze částečným řešením. Pokud jde o cestu do České republiky výlučně za účelem provedení identifikace ve smyslu AML zákona, jedná se o nepřiměřeně komplikovaný postup a zásadní překážku pro zcela obvyklé a legitimní podnikatelské aktivity nebo jen pro úschovu spojenou s prodejem nemovité věci. Zprostředkovanou identifikaci je pak oprávněno provádět kontaktní místo veřejné správy (Czech Point), které se v zahraničí nachází při zastupitelských úřadech. V řadě zemí jako např. v USA je i přes jejich značnou rozlohu pouze jedno nebo několik málo kontaktních míst veřejné správy České republiky. Klient, který si přeje uzavřít obchodní vztah nebo provést jednorázový obchod v České republice, je tak za tímto účelem nucen absolvovat neúměrně náročnou proceduru. Navrhuje se pro vymezený okruh právnických profesí, tj. advokátů a notářů umožnit identifikaci klienta provádět zjednodušeným postupem, kdy se podle § 8 odst. 1 a 2 AML zákona identifikuje pouze zástupce klienta, který je zastoupen na základě úředně ověřené plné moci, a doloží se potřebné dokumenty. Zároveň bude nutné vždy zjistit, kdo je skutečným majitelem dané transakce. Tento zjednodušený způsob identifikace klienta není možné využít ve vysoce rizikových případech, nebo v případech, kdy není zcela jasná skutečná totožnost klienta. V případě, kdy má jednat advokát nebo notář se samotným klientem nebo jeho jiným zástupcem, je nezbytné, aby byl klient identifikován sám jiným postupem nebo aby byl jeho nový zástupce znovu identifikován podle § 11a. Pokud jde o podmínku, že „nepředstavuje některý z klientů, některý z produktů nebo některý konkrétní obchod zvýšené riziko zneužití pro legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. Pokud na základě tohoto ověření vzniknou pochybnosti o tom, že klient, produkt nebo obchod nepředstavují zvýšené riziko zneužití pro legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu, nelze tento postup uplatnit“, je třeba na prvním místě zmínit, že jde o reziduální riziko, tedy o výsledné riziko po zohlednění všech mitigantů (opatření ke zmírnění rizika), včetně dodatečných bezpečnostních opatření jdoucích nad rámec AML zákona. V tomto směru lze doporučit například dokument Basilejského výboru pro bankovní dohled z února 2016 ‒ vizte Sound management of risks related to money laundering and financing of terrorism, Basel Committee on Banking Supervision, únor 2016, zejména

Příkladem takové pochybnosti může být například to, že vlastnická struktura klienta se zdá neobvyklá nebo příliš složitá vzhledem k povaze jeho obchodní činnosti, přičemž klient nepředložil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly opaku, respektive které by legitimizovaly na první pohled neobvykle složitou vlastnickou strukturu.

K bodu 14 (§ 14 a § 16 odst. 1 písm. a))

Legislativně-technická úprava související se zavedením nového nařízení TFR.

K bodu 15 (§ 15 odst. 1 písm. a) bod 2))

S ohledem na skutečnost, že obdobná úprava týkající se povinnosti neuskutečnit obchod při nedoložení oprávnění k jednání, která je upravena v § 11 odst. 7 je nově upravována také pro identifikaci zastoupeného klienta advokáta nebo notáře v § 11a, doplňuje se zde také odkaz na § 11a.

K bodu 16 (§ 18 odst. 1)

Explicitně se vyjadřuje stávající povinnost zjistit a oznámit podezřelý obchod, jelikož doposud byla vyvozována z nikoliv zcela jasné konstrukce spojením ustanovení o hodnocení rizik, systému vnitřních zásad a z ustanovení o identifikaci a kontrole klienta. Nově již bude zcela seznatelná i pro osoby ne zcela znalé problematiky upravované AML zákonem, dojde ke zvýšení právní jistoty adresátů normy a napomůže pozici České republiky při hodnocení výborem MONEYVAL.

K bodu 17 (§ 20 odst. 3 až 5)

V návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 7. 5. 2020, čj. 6 Afs 129/2019-55, ve věci Elektra PV s.r.o., v úpadku, se navrhuje, s ohledem na činnost FAÚ jako finanční zpravodajské jednotky České republiky, která v souvislosti se šetřením podezřelých obchodů spojených s praním špinavých peněz, financováním terorismu nebo financováním šíření zbraní hromadného ničení blokuje podezřelé finanční prostředky či jiný majetek během sekund, a s ohledem na právní jistotu dotčených subjektů, označit úkon FAÚ podle § 20 (odklad splnění příkazu klienta), směřující pouze k dočasnému omezení nakládání s podezřelým majetkem, namísto správního rozhodnutí za zásah ve smyslu § 82 soudního řádu správního. Zásah jako správní akt je konkrétní a adresný, což odpovídá povaze předmětného úkonu FAÚ. Z § 20 odst. 4 AML zákona plyne, že odklad splnění příkazu klienta nebo zajištění majetku může být vyhlášen ústně, telefonicky, telefaxem či elektronicky, a až následně je povinnost doručit stejnopis v písemném vyhotovení. To odpovídá uplatnění zásahu, kdy některé faktické zásahy mohou být dodatečně formalizovány. Důvody navrhované změny jsou následující: 1. Předmětné opatření je vydáváno v rámci šetření podezřelého obchodu, které není správním řízením. 2. Předmětné opatření je striktně časově omezené. 3. O uplatnění předmětného opatření je informována pouze povinná osoba, do jejíž sféry však není nijak zasahováno. Naopak klient, na nějž toto opatření dopadá, o tomto opatření není s ohledem na nutnost zajistit nerušené šetření podezřelého obchodu, respektive s ohledem na nutnost prevence jeho vyplašení, nijak zpraven. 4. S ohledem na zajištění nerušeného šetření podezřelého obchodu, jakož i s ohledem na šetření soukromí klienta, respektive jiných osob, které figurují v šetření podezřelého obchodu, nemůže být toto opatření opatřeno odůvodněním; jak judikoval Nejvyšší správní soud (ve vztahu ke stávajícímu znění ustanovení), důvody k uplatnění opatření musejí být zjistitelné nikoli ze samotného opatření, ale (s ohledem na nutnost umožnění soudního přezkumu) pouze z analytického spisu. 5. S ohledem na výše uvedené lze v § 20 odst. 3 až 5 spatřovat paralelu k úkonům podle § 81 odst. 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve vztahu k nimž Nejvyšší správní soud v rozsudku 3 As 9/2012-33 dovodil, že jde o faktický úkon (čili zásah podle § 82 SŘS). Současně je nutno upozornit, že vzhledem ke skutečnosti, že ukládání pokynů je v případě právních profesí sdružených v profesních komorách uskutečňováno prostřednictvím těchto profesních komor, mohou být stanovené lhůty fakticky delší o dobu, po kterou předává příslušná profesní komora oznámení o podezřelém obchodu FAÚ. Tato lhůta tedy může být v souladu s § 26 a 27 AML zákona až o 7 dní delší nežli je tomu ve standardních případech, kdy zasílá oznámení o podezřelém obchodě povinná osoba přímo FAÚ. Zbytek textu ustanovení § 20 odst. 3 až 5 zůstává věcně nedotčen a měl by být vykládán stejně jako doposud.

Ve vztahu k odstavci 3 písm. b) tedy stejně jako doposud platí, že se do lhůty podle tohoto ustanovení nezapočítává den, kdy se stala událost určující její počátek, tedy den vydání předmětného opatření, jelikož je tato lhůta stanovena v (pracovních) dnech. Ve vztahu k odstavci 5 pak stejně jako dosud platí, že s ohledem na významnost pokynu k provedení opatření podle odstavce 3 písm. b) pro šetření podezřelého obchodu je žádoucí, aby povinná osoba FAÚ vyrozuměla o jeho provedení, respektive o čase jeho provedení. Pokud jde o v odstavci 4 vymezené způsoby, zůstává zachována stávající textace. Neznamená to však, že povinné osoby musejí disponovat všemi tam uvedenými kanály. Za elektronickou komunikaci lze považovat jak doručení prostřednictvím datové schránky, tak pomocí speciálního kanálu pro spojení povinných osob s FAÚ MoneyWeb. Navrhovaná úprava má pozitivní dopad i do možnosti klienta, který by se stal obětí blokace uložené nezákonně (tedy v situaci, kdy by nebyly naplněny podmínky stanovené v návětí § 20 odst. 3), domáhat se náhrady škody. Podle stávajícího stavu by klient musel akt, kterým byla blokace uložena (tedy rozhodnutí) napadnout správní žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“). Pokud by soud jeho žalobě vyhověl, musel by následně postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Problémem je, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají jen účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, a ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Předmětný klient však s ohledem na § 20 odst. 4 AML zákona, který stanoví, že účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno blokační rozhodnutí, je jen povinná osoba, která podala oznámení podezřelého obchodu, nebo u níž se nachází majetek, který má být předmětem podezřelého obchodu, jeho účastníkem není. Kvůli ústavní rovině dané materie by tedy judikatura patrně musela tento nedostatek překonat výkladem. Oproti tomu podle navrhované úpravy se bude klient v první fázi bránit zásahovou žalobou podle § 82 s.ř.s. Následně bude postupovat podle § 13 a 14 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy bude se domáhat náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 2 tohoto zákona má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, čili klient. Výše uvedená překážka tedy v tomto režimu klientovi v cestě nestojí. Podle § 14 odst. 1 uplatní klient nárok na náhradu škody u úřadu uvedeného v § 6, tedy u Ministerstva financí. Pokud by toto jeho nároku nevyhovělo, domáhal by se náhrady škody občanskoprávní žalobou podle občanského soudního řádu.

K bodu 18 (§ 21 odst. 2, 3 a 4 a § 21a odst. 2)

Legislativně-technická úprava související s úpravou vymezující povinné osoby v § 2 odst. 1 AML zákona.

K bodu 19 (§ 22 odst. 1)

Stávající § 22 odst. 1 AML zákona se nově rozděluje do dvou odstavců. V rámci odstavce 1 bude zachována pouze povinnost povinných osob určit konkrétního zaměstnance nebo člena statutárního orgánu k plnění oznamovací povinnosti podle § 18 a k zajišťování průběžného styku s FAÚ. Současně jsou doplněny některé speciální parametry pro povinnou osobu, které je fyzickou osobou. Povinnost informovat FAÚ a o takové osobě a obsah této informace bude nově upravena samostatně v § 22 odst. 2.

K bodu 20 (§ 22 odst. 2 a 3)

K odstavci 2: Na rozdíl od jiných členských států nemá Česká republika ucelený přehled o tom, kdo fakticky působí v sektorech, které jsou vystavené riziku praní peněz a financování terorismu, a kdo je tzv. povinnou osobou dle AML zákona. Nově se tedy zavádí všem povinným osobám, s výjimkou notářů a advokátů, povinnost určit kontaktní osobu pro spolupráci s FAÚ a určenou kontaktní osobu FAÚ oznámit. Bez stanovení této povinnosti nebude mít FAÚ (jako dozorový orgán) přehled o počtu povinných osob v rámci daného sektoru. Tento stav způsobuje problémy při dohledu a může být současně vnímán jako zásadní problém při hodnocení České republiky výborem MONEYVAL. Současně je nutno konstatovat, že také národní hodnocení rizik praní peněz a financování terorismu musí vycházet ze statistických dat, která jasně stanoví velikost každého sektoru a typy subjektů, které v daném sektoru působí. Tato data v současné době Česká republika také nemá, což má dopad na fungování systému AML/CFT. V případě advokátů a notářů je přehled o jejich počtu a komunikace s FAÚ zajišťována prostřednictvím příslušných profesních komor. Výše popsaný problém se jich tedy netýká, proto mohou být z dané regulace vyjmuti. Zároveň bude postaveno najisto, koho má FAÚ primárně u dané povinné osoby kontaktovat. Úprava § 22 odst. 1 si dále klade za cíl zjednodušit a zefektivnit komunikaci FAÚ a povinných osob pro účely výkonu činnosti FAÚ jakožto finanční zpravodajské jednotky. Stávající povinnost povinných osob spočívala pouze v identifikaci kontaktní osoby bez dalšího, a tedy docházelo k tomu, že FAÚ nebyl schopen zkontaktovat určenou kontaktní osobu v daný okamžik, což způsobilo, že postup při získávání informací pro účely šetření podezřelých obchodů byl značně ztížen a aplikace opatření odkladu splnění příkazu klienta byla v některých případech dokonce znemožněna a došlo tak k odčerpání nelegálního výnosu. Nově se navrhuje doplnit povinnost povinných osob zasílat FAÚ právě z těchto důvodů i časový rámec, v rámci kterého je kontaktní osoba zastižitelná, který však nesmí být kratší nežli je doba, po kterou povinná osoba běžně vykonává svou činnost. Nad rámec výše uvedeného se ze statistických důvodů a z důvodů optimálního řízení rizik FAÚ u jednotlivých sektorů doplňuje v rámci oznámení kontaktní osoby i povinnost uvést, o jaký typ povinné osoby se jedná (např. banka, směnárník, provozovatel hazardních her…). Současně se upravuje i formát a struktura takového oznámení. To je nutné především z důvodů „strojového“ zpracovávání takových informací. Formát a struktura bude stanovena ve vyhlášce, kterou bude vydávat ministerstvo. Způsob oznámení zůstává zachován, tzn. prostřednictvím datové schránky. Zároveň se zkracují lhůty pro povinnou osobu informovat FAÚ o tom, kdo je určenou kontaktní osobou pro styk s FAÚ, a případně o tom, jaké nastaly změny. Vzhledem ke skutečnosti, že lhůta se vztahuje k oznámení vzniku změny, jeví se stávající lhůty nepřiměřeně dlouhé. Zkrácení lhůt je odůvodněno zejména tím, že FAÚ potřebuje pro výkon činnosti finanční zpravodajské jednotky od povinných osob pokud možno co nejaktuálnější informace ke kontaktním osobám. K odstavci 3: S odkazem na úpravu § 22 odst. 1 se upravuje zmocnění Ministerstva financí upravit vyhláškou formát a strukturu oznámení o určení kontaktní osoby.

K bodu 21 (§ 24 odst. 4 a 5)

Upravuje se nová kompetence pro dozorčí úřady požadovat po povinných osobách poskytnutí informace, které potřebuje pro výkon správního dozoru v oblasti AML. K tomu by měla sloužit zejména dotazníková šetření, případně i jiné způsoby získávání informací. Získané informace lze využívat především pro zefektivnění prováděného správního dozoru v dané oblasti. Tento postup nenahrazuje provádění správního dozoru pro šetření konkrétních případů. V rámci snahy o zpřesnění kompetencí FAÚ se explicitně stanoví povinnost povinných osob poskytnout FAÚ informace, které potřebuje k provádění strategické finanční analýzy, byť nemusí nutně souviset s konkrétními úkony prováděnými vůči dané povinné osobě. Toto oprávnění tak umožní FAÚ sběr dat a analýzu daného sektoru z hlediska rizikovosti a naplňování povinností AML (vizte § 29c odst. 2 písm. e)). K tomu by měla také sloužit zejména dotazníková šetření, případně lze využít i jiné způsoby získávání informací. Předmětem žádosti jsou zejména agregované informace o činnosti povinné osoby, kterými povinná osoba disponuje. Česká republika je z hlediska efektivního a rizikově orientovaného dozoru v oblasti AML/CFT hodnocena ze strany Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) a Výborem expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu (výbor MONEYVAL).

K bodu 22 (§ 25b)

Nově vkládaný § 25b adaptuje speciální ustanovení nařízení TFR, která jsou nezbytná v rámci AML systému pro osoby poskytující služby spojené s virtuálním aktivem. První povinností je v rámci hodnocení rizik vždy zhodnotit rizika spojená s nehostovanou adresou. Vzhledem k faktu, že je poskytovatel služeb spojených s virtuálním aktivem nově finanční institucí, tak má povinnost provést toto hodnocení rizik písemně. Toto následně musí také promítnout do svého systému vnitřních zásad (opět písemně), a aplikovat při identifikaci a kontrole klienta. Zejména pak musí vyhodnotit i aplikaci přiměřených opatření zesílené identifikace a kontroly klienta. Druhou povinností jsou povinnosti spojené s korespondenčními vztahy s osobami poskytujícími služby spojené s virtuálními aktivy, které nespadají do působnosti nařízení MiCA z důvodu, že neprovozují svou činnost na území Evropské unie. Zde je pak stanovena povinnost u těchto osob před navázáním korespondenčního vztahu funkčnost AML opatření zavedených v nařízení TFR a zároveň určit, zda je tato osoba registrovaná či licencovaná. Zároveň se stanoví povinnost častěji aktualizovat údaje získané v rámci kontroly respondenční instituce, která je právě zahraničním poskytovatelem služeb spojených s virtuálním aktivem. Nad rámec stávajících záznamních povinností se pak stanoví též rozšířená záznamní povinnost pro případy ukončení korespondenčního vztahu se zahraničním poskytovatelem služeb spojených s virtuálním aktivem. Finálně se po vzoru § 25a a v souladu s nařízením TFR stanoví povinnost pro poskytovatele služeb spojených s virtuálními aktivy v rámci EU (tj. dopadá na ně nařízení MiCA) určit ústřední kontaktní místo.

K bodu 23 (§ 26 odst. 1)

V návaznosti na novou informační povinnost podle § 24 odst. 4 a 5 se rozšiřuje výjimka pro právní profese z důvodu ochrany základního práva na právní pomoc.

K bodu 24 (§ 26 odst. 5)

V návaznosti na novou informační povinnost podle § 24 odst. 4 a 5 se rozšiřuje výjimka pro právní profese z důvodu ochrany základního práva na právní pomoc. Tato výjimka představuje diskreci členského státu podle § 34 odst. 1 AML směrnice, který umožňuje určit vhodný orgán stavovské samosprávy dotčené profese jako orgán, kterému mají být poskytnuty informace uvedené v čl. 33 odst. 1. Navrhuje se této diskrece využít právě z důvodu ochrany základního práva na právní pomoc.

K bodu 25 (§ 27 odst. 1 a 2)

V návaznosti na novou informační povinnost podle § 24 odst. 4 se rozšiřuje výjimka pro právní profese z důvodu ochrany základního práva na právní pomoc.

K bodu 26 (§ 27 odst. 4)

V návaznosti na novou informační povinnost podle § 24 odst. 4 se rozšiřuje výjimka pro právní profese z důvodu ochrany základního práva na právní pomoc.

K bodu 27 (§ 27a)

Legislativně-technická úprava související se zrušením § 2 odst. 1 písm. l).

K bodu 28 (§ 27a písm. b))

Povinnost určit kontaktní osobu a toto oznámit FAÚ podle § 22 se stanoví i pro insolvenční a restrukturalizační správce. Toto je nezbytné zejména kvůli zajištění kontaktní osoby, aby se zefektivnilo šetření podezřelých obchodů.

K bodu 29 (§ 27a písm. c))

V rámci zachování právní jistoty se navrhuje explicitně doplnit do výčtu povinností povinnost mlčenlivosti podle § 38.

K bodu 30 (§ 28)

Legislativně-technická úprava související se zrušením § 2 odst. 1 písm. l).

K bodu 31 (§ 28 písm. b))

Oproti předchozímu stavu, kdy povinné osoby vymezené v § 28 oproti ostatním povinným osobám neměly povinnost odmítnout uskutečnění obchodu v případech, kdy klient neposkytnul dostatečnou součinnost, nešlo z jiných důvodů provést kontrolu klienta nebo ji nebyl znám původ majetku užitého v obchodu. Tato výjimka není zcela v souladu s doporučeními FATF a proto se odstraňuje.

K bodu 32 (§ 29b)

V rámci zachování právní jistoty se navrhuje explicitně doplnit do výčtu povinností povinnost mlčenlivosti podle § 38.

K bodu 33 (§ 29c odst. 2)

V rámci hodnocení České republiky výborem MONEYVAL bylo České republice vytčeno, že v AML zákoně není explicitně legislativně uchopena možnost FAÚ provádět strategickou analýzu s výjimkou národního hodnocení rizik. Navržená změna tak primárně cílí na odstranění tohoto nedostatku a zároveň má za cíl zpřehlednit kompetenční ustanovení týkající se FAÚ, a to včetně zvýraznění jeho analytické role, jako primárního poslání FAÚ. Ve finále se pak jedná o zpřesnění transpozice čl. 32 AML směrnice. Dále bylo České republice vytýkáno, že v rozporu s doporučením FATF č. 29 existují legislativní překážky týkající se poskytování informací orgánům činným v trestním řízení a zpravodajským službám na jejich žádost. I když toto oprávnění plyne z trestního řádu, resp. ze zákona o zpravodajských službách, navrhuje se explicitně toto uvést v rámci kompetenčního ustanovení FAÚ. Činnostmi, na které odkazuje úvodní část ustanovení finanční zpravodajské jednotky podle AML zákona, respektive dohledového orgánu podle AML zákona, dále jde o činnost podle zákona o provádění mezinárodních sankcí.

K bodu 34 (§ 29e a 29f) K § 29e:

Možnost využití krycích dokladů se do návrhu zákona zavádí v souvislosti s potřebou ochrany osobních údajů zaměstnanců FAÚ. Využití krycích dokladů je zamýšleno primárně v oblasti provádění mezinárodních sankcí, kdy zaměstnanci FAÚ v rámci činnosti FAÚ vedou řízení a provádějí kontrolu za situace, kdy jsou na „druhé straně“ sankcionované subjekty patřící ruským oligarchům, případně sami ruští oligarchové, teroristé či jiné nebezpečné subjekty, což je spojeno s vysokým rizikem ohrožení zaměstnanců FAÚ. Toto riziko ještě vzrostlo se zavedením vnitrostátních sankcí, které zpravidla sankcionují subjekty spojené s Českou republikou, často přímo osoby pobývající či působící na území České republiky. V tomto kontextu je tak při stávající absenci bezpečnostních záruk pro zaměstnance otázkou času, kdy k nějakému problému dojde. Jedná se o situace, kdy bude zaměstnanec FAÚ povinen prokazovat v rámci činnosti FAÚ svou identitu. V takových případech, má-li být dosaženo předpokládaného účelu kontroly, by bez použití krycích dokladů podstupoval zaměstnanec FAÚ značné riziko ohrožující jeho soukromí. To ve svém důsledku může také znamenat bezpečnostní rizika pro osoby žijící s ním ve společné domácnosti apod. Aby nedocházelo k nadměrnému a nepřiměřenému užívání krycích dokladů zaměstnanci FAÚ, je stanoveno, že inspektor může při výkonu působnosti FAU jednat pod změněnou identitou a využít k tomu krycí prostředek pouze v případě, pokud by bez jeho použití došlo ke zmaření tohoto výkonu působnosti nebo k ohrožení života, zdraví nebo majetku zaměstnance FAÚ nebo jiné osoby. Může se jednat o situace, kdy kontrola plnění povinností uložených FAÚ zahrnuje nutnost osobního styku se sankcionovanými osobami, zaměstnanci sankcionovaných osob či osob které jsou se sankcionovanou osobou jinak spojeni. Předpokládá se, že informace získané při použití krycích dokladů bude možné do řízení vedeném FAÚ „vtáhnout“ například prostřednictvím institutu oznamovací povinnosti podle tohoto zákona nebo podle zákona upravujícího oblast provádění mezinárodních sankcí. O vydání krycího dokladu požádá ředitel FAÚ ministra financí, který o jeho vydání rozhodne. Technická stránka vydávání krycího dokladu, tedy samotné vydávání nebo opatřování krycího dokladu, vložení, změna, blokování nebo likvidace údajů souvisejících s vydáním nebo opatřením krycího dokladu v informačních systémech veřejné správy, spadá do kompetence Ministerstva vnitra. Evidenci krycích dokladů vede pro FAÚ ministerstvo vnitra souběžně s FAÚ. Z důvodu, že dokumentace vztahující se ke krycím dokladům je považována za utajovanou informaci v oblasti působnosti Ministerstva vnitra (příloha č. 8 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací), a současně FAÚ (příloha č. 3 položka 23 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací) bude zajištěna výluka z poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jenž umožňuje odmítnout poskytnutí informace, která je v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci. Konkrétní postupy při používání krycích prostředků, kontrolní mechanismy pro zajištění jejich řádného užívání a rovněž i podrobnosti přístupu subjektu údajů k informacím o zpracování jeho osobních údajů v evidenci krycích dokladů stanoví interní předpis FAÚ, který bude vypracován ve spolupráci FAÚ, Ministerstva vnitra a Ministerstva financí. Pro úplnost je třeba konstatovat, že návrh zákona obsahuje maximum možného z důvodu zachování konspirace. Proto není a ani nebude možné uvést v zákoně ani v důvodové zprávě více podrobností.

K § 29f:

Navrhuje se ve vztahu k zaměstnancům FAÚ a jejich rodinným příslušníkům umožnit evidenční ochranu jejich osobních údajů. Evidenční ochrana spočívá ve vyhodnocování záznamů o poskytnutí a využití údajů vedených státem v registrech, informačních systémech a evidencích ve vztahu k těmto evidenčně chráněným osobám. Uvedené opatření by mělo přispět k posílení ochrany zaměstnanců FAÚ a případně i jejich rodinných příslušníků, respektive se dává informace o tom, že pokud by se někdo neoprávněně dotazoval na evidenčně chráněnou osobu, může být za takové jednání postižen (např. zneužití pravomoci úřední osoby nebo porušení mlčenlivosti). Návrh rovněž upravuje, že evidenčně lze chránit také údaje uvedené na krycích dokladech, případně i vozidla evidenčně chráněných osob a vozidla užívaná FAÚ (služební vozidla).

K bodu 35 (§ 30a odst. 1)

Národní hodnocení rizik v oblasti AML/CFT je materiál schválený vládou, který je klíčovým dokumentem pro řízení rizik spojených s praním peněz, financováním terorismu a financováním šíření zbraní hromadného ničení na národní úrovni. Česká republika musí materiál povinně vypracovat a následně aktualizovat, přičemž jej zasílá Evropské komisi a předkládá při každém hodnocení výborem MONEYVAL. Pro účely zpracovávání národního hodnocení rizik se stanoví explicitní povinnost poskytovat FAÚ potřebné informace. Zároveň se pro účely zpracování národního hodnocení rizik rozšiřuje okruh osob, které se ho mohou účastnit o osoby ze soukromého sektoru, které sice nejsou povinnými osobami, ale mohou disponovat informacemi důležitými pro hodnocení rizik na národní úrovni (např. zbrojaři, obchodníci s chemickým či biologickým materiálem). Koordinační činnost FAÚ spočívá v „projektovém řízení“ národního hodnocení rizik, kdy musí získat, případně vyhodnotit informace od relevantních zainteresovaných stran.

K bodu 36 (§ 30a odst. 6)

Na základě hodnocení České republiky výborem MONEYVAL se explicitně doplňuje povinnost orgánů veřejné moci v rámci součinnosti poskytnuté FAÚ vést statistiky relevantní pro efektivní fungování systému pro boj proti praní peněz, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení. Bez relevantních statistických výstupů nebude Česká republika schopna prokazovat materialitu ve smyslu požadavků výboru MONEYVAL a demonstrovat dosaženou efektivitu, která je hodnocena. Zároveň se jedná o zpřesnění transpozice článku 44 AML směrnice, který vyžaduje, aby byly v České republice vedeny statistiky, které umožní posouzení účinnosti stávajícího AML systému jako takového. Navržená úprava však v žádném případě neopravňuje FAÚ k vyžádání si jakékoliv statistiky od kteréhokoliv orgánu veřejné moci. Primárně se musí jednat o statistiky vyplývající z činnosti, která má souvislost s bojem proti praní peněz, financování terorismu nebo financování šíření zbraní hromadného ničení a současně spadá do působnosti daného orgánu. Z hlediska relevance statistiky pro posouzení účinnosti systému opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu lze pak poukázat zejména na znění doporučení FATF č. 33, podle kterého by „měly zahrnovat počty obdržených a postoupených oznámení podezřelých obchodů; uskutečněných vyšetřování, stíhání a odsouzení pro praní peněz a financování terorismu; objem zmrazeného, zajištěného a odňatého majetku; a údaje o mezinárodní právní pomoci nebo jiných mezinárodních žádostech o spolupráci.“. Dále se pak jedná o statistiky podle čl. 44 AML směrnice, tj. zejména o

a) údaje o velikosti a významu jednotlivých odvětví, která spadají do oblasti působnosti AML zákona, včetně počtu fyzických osob a subjektů a hospodářského významu každého odvětví;

b) údaje vypovídající o počtu oznámení, vyšetřování a soudních řízení na vnitrostátní úrovni v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně počtu oznámení podezřelých transakcí učiněných u FAÚ, o opatřeních přijatých v návaznosti na tato oznámení a v ročních souhrnech o počtu vyšetřovaných případů, počtu stíhaných osob, počtu osob odsouzených za praní peněz nebo financování terorismu, druzích predikativních trestných činů, a hodnotě zmrazeného, zajištěného nebo odňatého majetku, vyjádřené v eurech;

c) údaje o počtu a procentním podílu oznámení, která vedla k dalšímu vyšetřování, společně s výroční zprávou pro povinné osoby podrobně popisující užitečnost oznámení, která podaly, a následná opatření;

d) údaje o počtu přeshraničních žádostí o informace, které FAÚ podal, obdržel a zamítl a kterým plně či částečně vyhověl, rozdělené podle země protistrany;

e) údaje o lidských zdrojích přidělených příslušným orgánům odpovědným za dohled v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a lidských zdrojích přidělených FAÚ; a

f) údaje o počtu opatření v oblasti dohledu, na místě i na dálku, počet porušení předpisů zjištěných na základě opatření v oblasti dohledu a sankcí či správních opatření uložených orgány dohledu. Většinou těchto údajů sice disponuje FAÚ z povahy věci bez nutnosti kooperace s jinými orgány veřejné moci, avšak nepodstatná část požadovaných údajů se týká činnosti dohledových orgánů v oblasti AML, orgánů činných v trestním řízení a trestních soudů. Relevantnost vedení konkrétních statistických údajů v konečné instanci posuzuje orgán veřejné moci, který těmito údaji disponuje. Vedle výše uvedeného hlediska však přirozeně stojí rovněž hledisko rozpočtové. Jde o to, že vedení příslušných statistik je podmíněno adekvátními rozpočtovými zdroji alokovanými na tento úkol. Relevantní statistiky samozřejmě nemusejí být vedeny primárně za účelem prevence ML/TF. Příkladem může být Česká národní banka, které ze sektorových předpisů vyplývá povinnost vést rozsáhlé statistiky stavějící na robustní základně reportovacích povinností aktérů na finančním trhu. V takovém případě již není nutné okruh vedených statistik jakkoli zvětšovat, jelikož doposud vedené statistiky jsou již z pohledu údajů tomuto orgánu veřejné moci dostupných vyčerpávající.

K bodu 37 (§ 34a odst. 1)

Na základě nařízení TFR se rozšiřuje tzv. vnější oznamovací systém ve smyslu předpisů o ochraně oznamovatelů, který vede FAÚ i o hlášení povinností podle nařízení TFR.

K bodu 38 (§ 34a odst. 4)

Legislativně-technická úprava související s vložením nového odstavce 2.

K bodu 39 (§ 35 odst. 2)

Legislativně-technická úprava související se zavedením nového nařízení TFR.

K bodu 40 (§ 35 odst. 12)

Vzhledem k nařízení MiCA se v případě některých osob poskytujících služby spojené s virtuálním aktivem již nebude jednat o provozování živnosti volné. Z tohoto důvodu je nezbytné zahrnout Českou národní banku, která bude podle adaptační legislativy dozorovým orgánem nad poskytovateli služeb souvisejících s kryptoaktivy v České republice. V takovém případě bude FAÚ kontrolovat, zda daná osoba má příslušné oprávnění. Dále se sjednocují pojmy.

K bodu 41 (§ 37 odst. 1)

Vzhledem k neexistenci pořádkové lhůty nemusí v praxi docházet ke včasnému či vůbec žádnému předání informací o zahájení, ukončení a výsledku kontroly prováděného příslušnou profesní komorou FAÚ, který má subsidiární působnost vedle profesních komor k výkonu správního dozoru v oblasti AML nad jejími členy. Navrhuje se proto 10 denní pořádková lhůta pro zaslání informace o zahájení kontroly a o ukončení kontroly příslušnou profesní komorou FAÚ. Stejně jako doposud komory informují FAÚ jen o zahájení a ukončení kontrol vyvolaných podnětem FAÚ. Profesní komory i po této změně nebudou informovat FAÚ o zahájení a ukončení všech kontrol, které provádí.

K bodu 42 (§ 38 odst. 1)

Vzhledem ke skutečnosti že § 24 odst. 3 AML zákona upravuje povinnost povinné osoby sdělovat informace týkající se obchodního vztahu s konkrétní osobou na základě pokynu FAÚ, považuje se z hlediska naplňování účelu AML zákona prostřednictvím šetření podezřelých obchodů za vhodné, aby i takový úkon FAÚ a s ním související informace byly pokryty povinností mlčenlivosti. Pokud by povinná osoba k obsahu daného pokynu FAÚ nebyla vázaná mlčenlivostí, mohlo by potenciálně dojít ke zmaření naplnění účelu, pro který byl daný pokyn udělen, tj. šetření podezřelého obchodu nebo probíhající trestní řízení. Teoreticky by mohla nastat situace, kdy povinná osoba nevstoupí do obchodního vztahu s konkrétní osobou, jelikož ve vztahu k této konkrétní osobě byla v minulosti plněna informační povinnost vůči FAÚ. Navržené doplnění by mělo takovým situacím předejít, respektive důvodem ze strany povinné osoby pro nenavázání obchodního vztahu s klientem by neměl být odkaz na v minulosti vydaný pokyn FAÚ k plnění informační povinnosti. Současně je nutno povinnost mlčenlivosti rozšířit i na tzv. „dotazníková šetření“ upravená v § 24 odst. 4 AML zákona. I v rámci dotazníkových šetření prováděných FAÚ může být v rámci odpovědi povinné osoby identifikována konkrétní osoba. Z taktického hlediska v zájmu naplnění účelu správního dozoru prováděného FAÚ je vhodné, aby i informace o dotazníkovém šetření prováděném FAÚ byla pokryta povinností mlčenlivosti povinné osoby.

K bodu 43 (část pátá – nadpis)

Legislativně-technicky se mění nadpis části tak, aby odpovídal obsahu části.

K bodu 44 (§ 41 nadpis)

Legislativně-technicky se mění nadpis části tak, aby odpovídal obsahu části. Terminologicky již v současné době nadpis neodpovídá Nařízení o kontrolách peněžní hotovosti, které hovoří o peněžní hotovosti vstupující na území Evropské unie nebo jí opouštějící.

K bodu 45 (§ 41 odst. 1)

Legislativně-technická novela zohledňující nově zavedenou definici peněžní hotovosti v § 4 odst. 17 AML zákona.

K bodu 46 (§ 41 odst. 2)

Legislativně-technická novela zohledňující nově zavedenou definici peněžní hotovosti v § 4 odst. 17 AML zákona.

K bodu 47 (§ 41 odst. 3 a 4)

Legislativně-technická změna související se zavedením definice peněžní hotovosti v § 4 odst. 17 AML zákona.

K bodu 48 (§ 41 odst. 5)

Vzhledem ke skutečnosti, že rozsah požadovaných údajů vyplývá přímo ze vzoru stanovenému v prováděcím nařízení Komise (EU) 2021/776 ze dne 11. května 2021, kterým se zavádí šablony určitých formulářů a technická pravidla pro účinnou výměnu informací podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící, je dané ustanovení nadbytečné. Odkaz na formulář je upraven v rámci dosavadního odstavce 6.

K bodu 49 (§ 41 odst. 6)

Postup pro přepočet měny na euro je nově upraven v § 41b.

K bodu 50 (§ 41a a 41b)

K § 41a V rámci hodnocení České republiky výborem MONEYVAL bylo České republice vytčeno, že nemá zaveden systém kontroly vnitrounijních převozů peněžní hotovosti, který má být implementován v rámci doporučení FATF č. 32. Tuto oblast neřeší Nařízení o kontrole hotovosti, které je zaměřeno na vnější hranice Evropské unie, a tudíž v tomto ohledu absentuje evropská právní úprava, která by tuto oblast pokrývala. Navíc článek 63 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie sice zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy, nicméně v článku 65 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie se stanoví, že čl. 63 není dotčeno právo členských států mimo jiné stanovit postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností. Právo Evropské unie tedy nepředstavuje překážku pro zavedení dodatečných vnitrostátních kontrol pohybu peněžní hotovosti uvnitř Evropské unie. Pro naplnění výše uvedeného doporučení a odstranění dlouhodobě přetrvávajícího negativního hodnocení v této věci výborem MONEYVAL je tak navržena informační povinnost v rámci nejvyššího možného limitu 15 000 EUR. Tento limit byl zvolen také z důvodu, aby nekolidoval s částkou, ve které je legální provádět platby v hotovosti podle zákona o omezení plateb v hotovosti. Oproti deklaračnímu principu v případě „třetizemních“ dovozů a vývozů je v daném případě zvolen princip pouze informovat, a to v případě, že je k tomu osoba vyzvána. Tato výzva bude mít nejčastěji ústní formu, kdy v rámci kontroly příslušný celník vyzve kontrolovaného ke sdělení požadovaných údajů. Jedná se o značné zjednodušení pro subjekty, na které by mohla daná povinnost dopadnout, neboť tuto lze splnit až na místě v případě kontroly. Současně se nebude informace získávat prostřednictvím formuláře (na rozdíl od režimu pro třetí země), ale postačí informace pouze sdělit (ústně, v případě kontroly na silnici, případně písemně, pokud bude kontrolována nedoprovázená zásilka). K zadokumentování takto získaných informací bude použit obecný postup upravený daňovým řádem. Oproti režimu stanovenému pro třetí země je značně zredukováno množství informací, které musí osoba přepravující peněžní hotovost znát, respektive, které je na výzvu celního úřadu povinna sdělit (např. v případě povahy vztahu bude stačit sdělit, že se jedná o přepravní smlouvu nebo, že je daná osoba vlastníkem přepravované hotovosti). Povinnost poskytnout informace má tedy každý, kdo přepravuje peněžní hotovost ve výši 15 000 EUR a více po území České republiky. Tato povinnost se nevztahuje na osoby, které dováží peněžní hotovost z jiného státu než ze státu Evropské unie, nebo které do takového státu peněžní hotovost vyváží a celnímu úřadu prokáží, že splnily oznamovací povinnost podle § 41 AML zákona.

Zároveň se stanoví stejná povinnost pro nedoprovázené poštovní zásilky, obsahující peněžní hotovost přesahující stanovený limit, které odesílatel odesílá do jiného členského státu Evropské unie, nebo které příjemce z takového státu přijímá. Na zásilky zasílané uvnitř České republiky se daná povinnost vztahovat nebude. Identifikačními údaji příjemce podle odstavce 3 písm. c) je myšlen údaj o osobě, ke které mají peněžní prostředky doputovat a to jak při přepravě doprovázené zásilky, tak i v případě zásilky nedoprovázené. Způsob pro informování o přepravě peněžní hotovosti byl zvolen z důvodu, že nejméně zasahuje do práv dotčených subjektů, přičemž povinnost je vázána až na výzvu celního úřadu. Lze tedy konstatovat, že bude minimum případů, kdy nedojde ke splnění daných povinností ze strany osoby povinné poskytovat informace. Na druhou stranu bude osoba povinná poskytnout informace odpovídat za správnost a úplnost takto poskytnutých informací. Pokud bude zjištěno, že poskytnuté informace nejsou správné nebo úplné, bude za takové jednání hrozit sankce. Zvolené řešení současně nezakládá žádné další požadavky na tvorbu zvláštních informačních systémů. K § 41b Stanoví se pravidla pro přepočet kurzů jako lex specialis k § 54 AML zákona. Zachovává se stávající konstrukce pro přepočet měn, jak byla upravena v § 41 odst. 7. Pro ohodnocení peněžní hotovosti, která není jinou měnou, se použije postup podle zákona upravujícího oceňování majetku. Obě ustanovení rovněž představují transpozici čl. 14 odst. 2 přílohy I Rozhodnutí Rady ze dne 25. září 2008 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci jménem Evropského společenství (2008/801/ES) podle kterého „2. States Parties shall consider implementing feasible measures to detect and monitor the movement of cash and appropriate negotiable instruments across their borders, subject to safeguards to ensure proper use of information and without impeding in any way the movement of legitimate capital. Such measures may include a requirement that individuals and businesses report the cross-border transfer of substantial quantities of cash and appropriate negotiable instruments.”.

K bodu 51 (§ 42)

Komplexněji se upravuje kompetenční § 42, který se týká činností orgánů celní správy. Oproti dosavadnímu oprávnění provádět kontrolu, respektive přijímat oznámení o přeshraniční (třetizemní) přepravě peněžní hotovosti, se nově rozšiřuje i oprávnění kontrolovat a zaznamenávat zjištěné informace i ve vztahu k vnitrounijní přepravě peněžní hotovosti. Dále se vzhledem k nově vzniklé komplexní úpravě zadržení peněžní hotovosti v § 42a vypouští dosavadní úprava obsažená v odstavci 4 a 5. Stejně tak se v rámci daného § neupravuje postup pro vracení zadržené peněžní hotovosti upravený v dosavadním odstavci 6, neboť tento je komplexně upraven v rámci nového § 42b. Povinnost zasílat zjištěné informace FAÚ, a to jak o kontrolních zjištěních, v rámci kterých bylo zjištěno porušení právních předpisů, tak i informace o přijatých oznámeních podle § 41 nebo poskytnutých informacích podle § 41a, zůstává zachována v rozsahu stanoveném dosavadní právní úpravou. Současně se vypouští úprava postupu při nesplnění oznamovací povinnosti podle § 41, neboť povinnost celního úřadu vyhotovit oznámení z moci úřední vyplývá z přímo použitelného předpisu EU upravujícího kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo jí opouštějící. Peněžní hotovostí se rozumí například i cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze, cenné papíry na doručitele nebo na řad, případně i další investiční nástroje, které jsou podepsané, ale neobsahují jméno příjemce. V daném případě se nejedná o oběživo (peníze), ani zlato (zboží), ale o listiny, na které se vztahuje listovní tajemství. Navrhuje se tedy pro účely kontroly listovní tajemství prolomit. Bez dané úpravy by nedoprovázené zásilky obsahující vybrané druhy peněžní hotovosti nebylo možno kontrolovat. Dané prolomení však není bezbřehé a bude jej možné aplikovat pouze za situace, kdy bude podezření, že zásilka obsahuje peněžní prostředky ve výši, u které vzniká povinnost buď podat oznámení (tzn. 10 000 EUR), přičemž tato nebyla splněna, nebo lze požadovat poskytnutí informací o zásilce (tzn. 15 000 EUR). Aby bylo možné účinně provádět kontrolu správnosti a úplnosti údajů v oznámení, bude kontrolující oprávněn zásilku zkontrolovat i v případě, že došlo ke splnění oznamovací povinnosti. Při kontrole zásilky obsahující listiny se pak použije § 6 celního zákona obdobně, tj. provedení kontroly potvrdí celní úřad na obalu zásilky a sepíše o něm úřední záznam. Dále se využije i § 8 celního zákona, na základě kterého se nebudou kontrolovat např. diplomatické zásilky.

K bodu 52 (§ 42a až 42c) K § 42a

Zjednodušuje a zpřehledňuje se právní úprava postupu zadržení peněžní hotovosti, zejména se jednoznačně stanoví subsidiarita použití postupů podle celního zákona. Co do postupu při zadržení peněžní hotovosti je odkazováno na postup správce cla při zadržení zboží podle části sedmé hlavy I celního zákona. Opatření celního úřadu spočívající v zadržení peněžní hotovosti bude mít povahu tzv. faktického úkonu, to znamená, že celní úřad nevydá samostatné rozhodnutí. Pokud celní úřad přistoupí k realizaci tohoto opatření, je nezbytné, aby o tomto úkonu sepsal úřední záznam. V úředním záznamu by neměl absentovat podrobný popis průběhu realizace tohoto úkonu, zejména uvedení času a místa jeho realizace, identifikace úředních osob jednajících za celní úřad a taktéž osob dotčených zadržením peněžní hotovosti. Součástí úředního záznamu bude také uvedení důvodu, pro který celní úřad k zadržení peněžní hotovosti přistoupil. Současně se vymezují situace, kdy celního úřadu může peněžní prostředky zadržet. Explicitně se ukotvuje možnost diskrece celních úřadů zadržet peněžní hotovost při uvedení nesprávných údajů v příslušném formuláři nebo podezření na poskytnutí nesprávných informací. V případě § 42a se pak obdobně použijí ustanovení § 40 (postup při zadržení) a 41 (námitka proti zadržení) celního zákona.

K § 42b

Vzhledem k povaze zadržení peněžní hotovosti a dopadu, který může mít na volný pohyb a právo na vlastnictví, by doba zadržení měla být omezena na naprosto minimální čas, který celní úřad (případně další orgány) potřebují k zjištění, zda existují důvody pro další zásah, například vyšetřování či zajištění peněžní hotovosti na základě jiných právních nástrojů. V daném případě je tedy základní doba pro zdržování stanovena v souladu čl. 7 odst. 3 nařízení EU 2018/1672, a to i pro zásilky, u kterých je požadováno splnění informační povinnosti. Po této lhůtě je možno peněžní hotovost dále zadržovat ve zvláštních a řádně posouzených případech, například kdy příslušné orgány obtížně získávají informace o možné trestné činnosti, mimo jiné je-li nutná komunikace s jiným státem, kdy je nezbytné překládat dokumenty nebo je složité identifikovat a kontaktovat skutečného vlastníka peněžní hotovosti, nebo odesílatele anebo příjemce v případě zásilek. Stanovení lhůty pro zadržování peněžní hotovosti jednak chrání oprávněné zájmy vlastníků peněžní hotovosti a dále je určitým nástrojem, který má působit na dotčené orgány, aby vyšetřování, případně související řízení o uložení sankce, probíhalo pokud možno co nejrychleji. Explicitně se upravují situace, kdy se mají vrátit zadržené peněžní prostředky. Jednou z kategorií podmínek pro nevrácení zadržených peněžních prostředků je i existence jiné právní překážky. Takovou překážkou může být například nezajištěný celní dluh na dováženém zboží, kterým mohou být vysoce hodnotné komodity (zlato). V případě dovozu takové komodity, kdy nebylo podáno celní prohlášení, nelze bez splnění dalších povinností ze strany dovozce (deklaranta) zajištěný předmět vrátit. Obdobná situace nastane, pokud dojde u „přezajištění“ zadržených peněžních prostředků orgánem činným v trestním řízení podle trestního řádu. Z důvodů odstranění tvrdosti právního předpisu se též upravuje postup, kdy je hodnota zadržených peněžních prostředků ve výrazném nepoměru k hrozící výši pokuty nebo jiných nákladů. Jedná se například o situace, kdy bude zdržena peněžní hotovost v hodnotě 1 000 000 EUR, přičemž z AML zákona hrozí sankce ve výši 42 000 EUR (cca 1 000 000 Kč). V takovém případě by celní úřad ponechal v režimu zadržení pouze odpovídající část peněžní hotovosti a zbytek by mohl vrátit, opět za subsidiárního použití postupů podle celního zákona. Z hlediska samotného vracení peněžní hotovosti se tato hotovost vrací primárně osobě, které byla odňata, a to v souladu s nařízením o přeshraničních převozech hotovosti. I z praktického hlediska je pak vzhledem k faktu, že osoba, která hotovost převáží na rozdíl od vlastníka lépe identifikovatelná, vhodné vracet převáženou hotovost této osobě. Zároveň nelze vyloučit vrácení věci osobě, která prokáže, že je vlastníkem věci a o vrácení hotovosti požádá, nebrání- li tomu zákonná překážka.

K § 42c

Explicitně se upravuje využití daňového řádu pro oblast přeshraničních převozů peněžní hotovosti. Stávající právní úprava přeshraničních převozů hotovosti vyplývala z Nařízení o kontrole peněžní hotovosti a stávající kontroly probíhaly pouze v rámci celního dohledu, což při použití § 68 celního zákona znamenalo využití daňového řádu jako subsidiárního procesního předpisu. Z důvodu zachování jednotného procesu pro celou část pátou se navrhuje využít tento proces i pro vnitrounijní převozy hotovosti. Zde je hlavním důvodem to, že převážnou většinu dohledových činností na silnici vykonává Celní správa České republiky v režimu daňového řádu, vizte např. zákon o pozemních komunikacích, zákon o odpadech nebo zákon o obalech, a je žádoucí, aby byl pro celkovou kontrolní činnost i při provádění kontroly převozů peněžní hotovosti zachován jednotný procesní rámec a nevznikly výkladové a aplikační problémy.

K bodu 53 (45 odst. 1 písm. b))

Doplňuje se nová skutková podstata související se zavedením povinnosti poskytnout informace dozorčímu úřadu při výkonu dozoru.

K bodu 54 (§ 45 odst. 2 až 4)

Doplňuje se nová skutková podstata související se zavedením povinnosti poskytnout informace FAÚ pro účely tvorby a aktualizace národního hodnocení rizik. Tato skutková podstata se výjimečně nevztahuje pouze na povinné osoby, ale i na osoby, které mohou mít informace spojené s riziky legalizace výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení, tj. na osoby, které nemají status povinné osoby. Zároveň se systematicky přesunuje skutková podstata přestupku týkající se informační povinnosti podle § 22 odst. 2 z § 46 odst. 2 do § 45 odst. 3.

K bodu 55 (§ 45 odst. 5)

Doplňuje se odpovídající sankce za přestupek podle § 45 odst. 3, a to ve stejné výši jako byla za tuto skutkovou podstatu před jejím přesunutím v § 46 odst. 2 a 3.

K bodu 56 (§ 46 odst. 1)

Vzhledem k tomu, že § 18 odst. 1 po úpravě nebude obsahovat pouze povinnost podezřelý obchod oznámit, ale též povinnost takový obchod zjišťovat, zobecňuje se dané ustanovení jako nesplnění povinnosti podle § 18 odst. 1.

K bodu 57 (§ 46 odst. 2 a 3)

V návaznosti na úpravu povinností spojených s určením kontaktních osob a přesunu skutkové podstaty do § 45 se stávající skutková podstata zrušuje.

K bodu 58 (§ 49 odst. 1)

Zavádí se adaptační skutkové podstaty k porušení povinností poskytovatelem platební služby, resp. zprostředkujícího poskytovatele platební služby podle nařízení TFR. Konkrétně se pak v případě skutkových podstat podle písmene a) jedná o porušení povinností týkajících se informací doprovázející převody peněžních prostředků, tj. informace o plátci a příjemci peněžních prostředků, nezajistí ověření správnosti těchto informací, příjme platbu bez doprovodných informací, resp. si před jejím přijetím tyto informace nevyžádá. Dále se toto dotýká i nezavedení odpovídajících opatření v rámci systému vnitřních zásad. V rámci písmene

a) jsou pak samostatně uvedeny tzv. eurodelikty, tj. přestupky, u kterých Rada Evropské unie a Evropský parlament shledali takovou společenskou závažnost, že stanoví sjednocující parametry pro samotné sankce (vizte čl. 29 nařízení TFR). Zde jde zejména o správné nastavení samotných platebních a informačních systémů, nezohlednění rizika u převodů, které nedoprovází všechny informace nebo nezohlednění unijních nebo vnitrostátních omezujících opatření (mezinárodních sankcí) v rámci systému vnitřních zásad.

K bodu 59 (§ 49 odst. 2)

Zavádí se adaptační skutkové podstaty k porušení povinností poskytovatele služeb spojených s kryptoaktivy, resp. zprostředkující poskytovatele služeb spojených s kryptoaktivy podle nařízení TFR. V obecné rovině se tato skutková podstata pak neaplikuje na osoby poskytující služby s virtuálním aktivem, jelikož tyto osoby nemají povinnosti podle nařízení TFR. Konkrétně se pak v případě skutkových podstat podle písmene a) jedná o porušení povinností týkajících se informací doprovázející převod kryptoaktiv, tj. informace o původci a příjemci kryptoaktiv, nezajistí ověření správnosti těchto informací, zpřístupní kryptoaktiva příjemci bez doprovodných informací, resp. si před zpřístupněním tyto informace nevyžádá. Dále se toto dotýká i nezavedení odpovídajících opatření v rámci systému vnitřních zásad. V rámci písmene

K bodu 60 (§ 49 odst. 3)

Doplňuje se speciální skutková podstata pro finanční instituci (osobu poskytující služby spojené s kryptoaktivem) týkající se korespondenčního vztahu se zahraničními poskytovateli služeb spojených s virtuálním aktivem. Vzhledem k faktu, že se jedná o případné porušení o stejné závažnosti jako v případě jiných korespondenčních vztahů, tak se považuje za vhodné, aby bylo trestáno obdobně.

K bodu 61 (§ 49 odst. 4)

Doplňuje se speciální skutková podstata pro osobu poskytující služby spojené s kryptoaktivem týkající se porušení povinnosti mít ústřední kontaktní místo.

K bodu 62 (§ 49 odst. 6)

Legislativně-technická úprava odkazu související s přečíslováním odstavců.

K bodu 63 (§ 49 odst. 7)

Legislativně-technická úprava odkazu související s přečíslováním odstavců.

K bodu 64 (§ 49 odst. 8)

Na základě nařízení TFR se ustanovení rozšiřuje o nové eurodelikty.

K bodu 65 (Nadpis § 50)

S ohledem na skutečnost, že se zavádí nové skutkové podstaty spočívající v uvádění nesprávných údajů nebo poskytování nesprávných informací, neodpovídal by dosavadní nadpis obsahu daného ustanovení. Stejně tak v případě vnitrounijních přeprav není upravována oznamovací povinnost, ale povinnost poskytnout informace. Nadpis je tedy upraven tak, aby odpovídal popisu všech skutkových podstat v § 50 upravovaných. Současně je zohledněna definice pojmu „peněžní hotovost“ (vizte § 4 odst. 16 AML zákona).

K bodu 66 (§ 50 odst. 1 písm. a) a b))

Vzhledem k jednotné maximální výši pokuty stanovené v odstavci 2 se zjednodušuje skutková podstata přestupku související se stávající povinností oznamovat dovoz a vývoz peněžní hotovosti. Daná skutková podstata tedy bude zahrnovat nejenom nepodání oznámení na společném ohlašovacím formuláři Evropské unie (to znamená při dovozu, vývozu nebo zasílání), ale také uvádění nesprávných nebo neúplných údajů v ohlašovacím formuláři, neboť i v takovém případě nelze považovat oznamovací povinnost za splněnou. Nově se doplňuje i skutková podstata přestupku spočívající v nesplnění nově zaváděné informační povinnosti podle § 41a (respektive v nesplnění povinnosti sdělit údaje). Přestupkovým jednáním tedy bude neposkytnutí informací na výzvu celního úřadu o přepravované peněžní hotovosti v České republice, nebo neposkytnutí informací o peněžní hotovosti zasílané nebo přijímané v poštovní zásilce do nebo ze členského státu Evropské unie. Za nesplnění povinnosti sdělit údaje bude též považováno poskytnutí informací nesprávných nebo neúplných.

K bodu 67 (§ 50a odst. 1 písm. a))

V návaznosti na adaptaci nařízení TFR se naplňují požadavky článku 29.

K bodu 68 (§ 50c)

Vzhledem k tomu, že je neúčelné mít v rámci právního řádu zakotvenou imperfektní normu, navrhují se pokuty pro příslušné profesní komory za porušení jejich povinností až do výše 1 milionu korun. Uložení správního trestu umožňuje vynucení splnění zákonem uložených povinností, které jsou stěžejní pro efektivní fungování celého AML systému včetně výkonu dozoru v oblasti AML.

K bodu 69 (§ 51a)

V současné době je u přestupku, k jehož projednání je příslušná Česká národní banka a za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 1 000 000 Kč, promlčecí doba 5 let. V zásadě tak vzniká dvojkolejnost promlčecích lhůt, kdy v rámci sdíleného dozoru FAÚ a České národní banky v případě, když protiprávní jednání zjistí FAÚ po 4 letech, tak je vůči pachateli přestupek promlčen, avšak Česká národní banka má při zjištění stejného protiprávního stavu u stejného pachatele ještě jeden rok „k dobru“. Vzhledem k zájmu chráněnému tímto zákonem a k nutnosti právní jistoty adresáta právní normy se navrhuje sjednotit promlčecí lhůty na horní hranici.

K bodu 70 (§ 52 odst. 6)

Legislativně-technická změna související s úpravou postupů pro zadržení peněžní hotovosti v části páté.

K bodu 71 (§ 52a odst. 2)

Vzhledem k absenci lhůty se navrhuje zavést pořádkovou lhůtu v délce 15 dnů od zahájení řízení o přestupku. Je nutno upozornit, že profesní komory nepostupují dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ale dle vnitřních předpisů, a tedy počátek běhu lhůty může být odlišný. Například u Komory daňových poradců je dle aktuálně účinných předpisů řízení o přestupku zahájeno okamžikem doručení návrhu dozorčí komise na zahájení řízení o přestupku předsedovi disciplinární komise (dle § 12 odst. 1 disciplinárního řádu KDP ČR).

K bodu 72 (§ 52a odst. 3)

Vzhledem k absenci lhůty se navrhuje zavést pořádkovou lhůtu v délce 15 dnů. Je nutno upozornit, že profesní komory nepostupují dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ale dle vnitřních předpisů, a tedy počátek běhu lhůty může být odlišný. Například u Komory daňových poradců je dle aktuálně účinných předpisů řízení o přestupku pravomocně ukončeno marným uplynutím lhůty pro odvolání (§ 30a odst. 1 ve spojení s § 31 disciplinárního řádu KDP ČR), nebo doručením rozhodnutí o odvolání daňovému poradci a dozorčí komisi (dle § 36 odst. 3 disciplinárního řádu KDP).

K bodu 73 (§ 53 odst. 1)

V návaznosti na adaptaci nařízení TFR se naplňují požadavky článku 30.

K bodu 74 (§ 54 odst. 3)

Vypouští se odkaz na zvláštní postup pro stanovení kurzů pro přepočet měn na euro pro peněžní hotovost jednak z důvodů jeho nadbytečnosti a dále proto, že postup pro stanovení takových kurzů je nově upraven v § 41b AML zákona.

K čl. II

K bodu 1 S ohledem na skutečnost, že povinnost informovat FAÚ o určení kontaktní osoby je vázána na strukturu a formát stanovené vyhláškou Ministerstva financí, stanovuje se přechodné ustanovení, které upravuje, že do doby nabytí účinnosti vyhlášky vydané podle § 22 odst. 3 budou povinné osoby postupovat podle § 22 odst. 1 ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Je tak de facto poskytnuta delší legisvakance pro osoby, které podle dosavadní právní úpravy neměly tuto informační povinnost. Obdobně takovýto pozvolný nástup povinnosti související s připraveností příslušného informačních systémů řešil zákon 527/2020 Sb. v případě úprav v centrální evidenci účtů nebo v případě zákona č. 349/2023 Sb. v případě sdělení o využití prostředku pro zamezení účasti na hazardní hře. K bodu 2 Stanoví se 30 denní lhůta ode dne nabytí účinnosti vyhlášky vydané podle § 22 odst. 3, ve které musí povinné osoby poskytnout nově požadované údaje o kontaktní osobě, bez ohledu na to, zda povinná osoba již poskytla údaje v rozsahu podle § 22 odst. 1 ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona před nabytím účinnosti vyhlášky podle § 22 odst. 3. K bodu 3 Explicitně se upravuje vynětí z informační povinnosti těch zásilek a vnitrounijních převozů peněžní hotovosti, které započaly před nabytím účinnosti tohoto zákona. K bodu 4 Standardní přechodné ustanovení řešící změnu procesních režimů.

K části druhé K čl. III K bodu 1 (§ 2 písm. d))

Navrhuje se rozšířit výčet dokumentů, ve kterých jsou ukládány mezinárodní sankce, o přímo použitelný předpis Evropské unie, tak aby byla odstraněna výkladová nejasnost, zda lze takový dokument zařadit i pod písmeno c). Současně se tak odstraní pojmová disproporce mezi zákonem o provádění mezinárodních sankcí a jinými zákony, které s pojmem „mezinárodní sankce“ také pracují (např. trestní zákoník).

K bodu 2 (§ 3 písm. c) bod 6)

Navrhuje se legislativně technická změna související s úpravou seznamu dokumentů v § 2.

K bodu 3 (§ 4 odst. 1 písm. a) bod 1)

Vzhledem k tvorbě nového postupu pro určení okruhu osob, na které dopadají mezinárodní sankce Rady bezpečnosti, nebo sankčního výboru Rady bezpečnosti, kterým se ukládá mezinárodní sankce spočívající ve zmrazení majetku nebo jiné cílené finanční sankci v souvislosti s opatřením proti terorismu, financování terorismu, šíření zbraní hromadného ničení nebo financování šíření zbraní hromadného ničení (rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1267/1999,rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1373/2001, rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1718/2006,rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1737/2006.), se vylučuje využití nařízení vlády. Pro vymezení těchto osob se použije postup podle § 8d.

K bodu 4 (Část druhá hlava II)

Současný postup upravený v zákoně o provádění mezinárodních sankcí, kdy na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti, přijatých podle článku 41 Charty Organizace spojených národů stanoví, že subjekt nebo osoba může být zapsána na vnitrostátní sankční seznam až na základě nařízení vlády, v rámci kterého je subjekt nebo osoba explicitně uvedena. V praxi to znamená prodlevu minimálně v řádech jednotek dnů od vydání rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Takový stav je však v rozporu s doporučením FATF č. 6 a 7. Samotný sankční mechanismus určování v rámci Rady bezpečnosti je dvojí, buď je seznam osob (případně subjektů) na které sankce dopadají uveden v rámci rozhodnutí Rady bezpečnosti, což je spíše starší model, nebo je vydáván průběžně sankčním výborem, který je zřízen rozhodnutím Rady bezpečnosti o uvalení sankcí (novější model). Nově zákon zavádí pro provádění vybraných rezolucí Rady bezpečnosti opatření obecné povahy, které bude vydávat FAÚ. Opatření obecné povahy se bude dotýkat pouze tzv. cílených finančních sankcí ve smyslu doporučení FATF, mělo by zejména obsahovat informaci o tom, jaké sankce se na základě dané rezoluce Rady bezpečnosti uplatní a odkaz na internetové stránky, kde je uveden sankční seznam, případně překlad datových polí v rámci odkazovaného seznamu. Vzhledem k tomu, že FAÚ v tomto případě nemá diskreci ohledně obsahu sankcí ani ohledně vymezení okruhu adresátů opatření obecné povahy, tak se vydává bez řízení o návrhu a nabývá účinnosti dnem vyvěšení veřejné vyhlášky. Ze stejného důvodu pak opatření obecné povahy sleduje osud dané rezoluce Rady bezpečnosti, a to i v rozsahu jejího případného provedení právním předpisem EU.

K bodu 5 (§ 9 odst. 1)

Legislativně technické zpřesnění novelizačního bodu. Legislativní zkratka pro FAÚ je nově zavedena již v § 8d.

K bodu 6 (§ 9 odst. 1)

V souvislosti s vložením nového písmene do § 2 se navrhuje vypustit omezení výčtu sankčních dokumentů, na základě kterých je možné udělit výjimku na jiný účel, je-li v takovém dokumentu předvídaný.

K bodu 7 (§ 14 odst. 7)

Úprava vztahující se k mezinárodní spolupráci se přesouvá do nově vytvořené hlavy VI, která komplexně upravuje parametry mezinárodní spolupráce.

K bodu 8 (Část čtvrtá nadpis hlavy V)

Obsah hlavy V se nově rozšiřuje o úpravu ochrany identity fyzické osoby, která je samostatně upravena v díle 2. Toto rozšíření se tedy promítne i do označení celé hlavy.

K bodu 9 (Část čtvrtá hlava V díl 1)

V souvislosti s vložením nové úpravy ochrany fyzické osoby do hlavy V se navrhuje hlavu V rozdělit na dva díly a dosavadní § 16 a 16a vložit do nového dílu 1.

K bodu 10 (§ 16 odst. 4 písm. g))

Vzhledem ke skutečnosti, že za stanovených podmínek je možné spolupracovat a poskytovat informace i mezinárodní organizaci, je nutno upravit průlom do mlčenlivosti i pro takové případy.

K bodu 11 (Část čtvrtá hlava V díl 2)

Nově se zavádí úprava ochrany identity fyzické osoby, tzn. postup k ochraně identity fyzické osoby, která se rozhodne nahlásit nějaké informace nebo s FAÚ jinak spolupracovat, případně je jiným účastníkem řízení vedeným FAÚ. Strach těchto fyzických osob z odvetných kroků subjektů, které se mohou pohybovat za hranou zákona, může ve svém důsledku hrát důležitou roli v rozhodování o tom, zda daná osoba informace nahlásí či nikoliv nebo zda bude s FAÚ spolupracovat jiným způsobem. Přestože se jedná o úpravu ve správním právu speciální, lze ji s ohledem na oblasti a subjekty, na které může tento zákon dopadat, považovat za nezbytnou a přiměřenou. V podstatě se jedná o souhrn administrativních opatření při vedení správního spisu, kdy je vybalancována ochrana procesních práv účastníků řízení a opatření přijatých k ochraně identity fyzické osoby, která se na řízení nějakým způsobem podílí (oznamovatel, svědek a podobně). V některých případech lze též chránit i identitu účastníka řízení před jiným účastníkem řízení (např. osoba co má u sebe majetek vs. vlastník majetku). Současně je nutno upozornit, že opatření k ochraně identity nebude FAÚ přijímáno automaticky, ale pouze za situace, kdy může fyzické osobě hrozit újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí spočívající v porušení jejích základních práv. Ochrana identity fyzické osoby může ve svém důsledku zvýšit počet nahlašovaných porušování či obcházení sankcí fyzickými osobami, neboť zvýší jistotu oznamujících nebo spolupracujících osob, že se jim dotčené subjekty za jejich konání nebudou mstít, nebo je jinak poškozovat. Za fyzickou osobu podle tohoto dílu se považuje i fyzická osoba, která je zaměstnancem FAÚ. Administrativní ochrana identifikačních údajů zaměstnance FAÚ však bude prakticky prováděna odlišně. Na rozdíl od ochrany identity fyzické osoby, která se rozhodne FAÚ nahlásit nějaké informace nebo s FAÚ jinak spolupracovat, případně je účastníkem řízení vedeným FAÚ, bude ochrana identity zaměstnance FAÚ v řízení vedeném FAÚ poskytována automaticky. Tuto „administrativní“ ochranu identity zaměstnanců FAÚ nelze zaměňovat za oprávnění používat krycí doklady.

K § 16b:

Daná úprava má dvě roviny pro přijetí opatření k ochraně identity fyzické osoby spolupracující s FAÚ. Jednak se jedná o rovinu, kdy má Úřad informace o tom, že dané fyzické osobě může hrozit újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí spočívající v porušení jejích základních práv, pak by měl FAÚ přijmou opatření z moci úřední. Druhá rovina je přijetí opatření k ochraně identity fyzické osoby spolupracující s FAÚ na žádost dotčené fyzické osoby. Lze mít za to, že FAÚ provede prověření podmínek pro přijetí opatření k ochraně identity fyzické osoby zpravidla pouze v počáteční fázi daného řízení. Stav zjištěný při zahájení řízení se však může v průběhu času změnit a není v možnostech FAÚ tento aktivně ověřovat. Bude tedy existovat možnost, kdy dotčená fyzická osoba v průběhu řízení získá odůvodněný pocit, že by mělo být přijato opatření k ochraně její identity (např. zaměstnavatel nepřímo naznačí, že pokud bude některý ze zaměstnanců spolupracovat s FAÚ, zle se mu povede), může FAÚ tuto ochranu poskytnout. Současně je nutno upravit postup od přijetí žádosti do vydání rozhodnutí. Z důvodu možného zmaření účelu ochrany identity fyzické osoby v tomto „mezičase“ bude stanoveno, že po tuto dobu bude FAÚ postupovat tak, jako by ochranu identity poskytoval. Nicméně se lze domnívat, že doba od přijetí žádosti do vydání rozhodnutí by neměla být příliš dlouhá. Pro praktické řešení problému ochrany identity fyzické osoby byl zvolen model, kdy FAÚ fakticky povede dvě evidence. Jedna bude vedena ve správním spise a druhá bude vedena mimo spis. Evidence (dokumenty) v rámci správního spisu nebude obsahovat identifikační údaje fyzické osoby, které jsou FAÚ chráněny, ale tyto budou nahrazeny jedinečným anonymním identifikátorem. Dokumenty obsahující identifikační údaje fyzické osoby, které jsou FAÚ chráněny, budou vedeny mimo spis. Spojením obou evidencí následně dojde k propojení tak, že všechny dokumenty vedené ve správním spise budou splňovat požadavky na dokumenty stanovené správním řádem. Současně je nutno upozornit, že každý dokument, který bude veden mimo spis, bude mít informační otisk v příslušném správním spisu vedeném FAÚ, a to buď jako opis dokumentu nebo jako záznam o dokumentu. Pro účely ochrany identity fyzické osoby bude přijatým opatřením chráněn především

a) oznamovatel podle § 10 zákona;

b) účastník řízení podle správního řádu;

c) osoba poskytující Úřadu informace podle § 12 odst. 8 zákona. Výčet údajů, prostřednictvím kterých lze identifikovat fyzickou osobu, není upraven přímo v zákoně, neboť se nemusí vždy jednat pouze o „osobní údaje“ chráněné fyzické osoby, ale také o jiné informace, kdy k jedinečnosti situace, za jaké došlo k jejich pořízení, lze jejich původce identifikovat (např. chráněnou osobou pořízený jedinečný videozáznam nebo fotografie apod.). K odstavcům 1 a 2: V odstavci 1 a 2 jsou stanoveny podmínky, za jakých FAÚ přijme opatření k ochraně identity fyzické osoby. Ochranu lze poskytnout z moci úřední nebo na žádost fyzické osoby. V případě posuzování splnění podmínek na žádost fyzické osoby je současně nutno upravit, že od přijetí žádosti do vydání rozhodnutí, se bude postupovat tak, jako by FAÚ ochranu identity poskytoval. To je nezbytné z důvodu možného zmaření účelu ochrany identity fyzické osoby v tomto „mezičase“. Lze se však domnívat, že doba od přijetí žádosti do vydání rozhodnutí by neměla být příliš dlouhá. K odstavci 3: V rámci ověřování podmínek pro přijetí opatření k ochraně identity fyzické osoby může dospět FAÚ k závěru, že podmínky pro přijetí tohoto opření jsou sice splněny, ale přijaté opatření by již fyzickou osobu nechránilo. Například v situaci, kdy fyzická osoba vystupuje v řízení jako svědek, a s určitým časovým odstupem požaduje přijetí opatření k ochraně její identity (např. anonymizovat protokol), nicméně v mezičase nahlédl účastník řízení do spisu a seznámil se současně i s identitou této fyzické osoby (svědka). Pokud bude v tomto případě důvodem žádosti o přijetí opatření k ochraně identity žadatele právě obava z účastníka řízení, přijaté opatření by již nesplnilo svůj účel. Za takové situace tedy FAÚ ochranu identity neposkytne. K odstavci 4: Odstavec upravuje povinnost FAÚ přidělit chráněné fyzické osobě jedinečný anonymní identifikátor. Způsob, jakým bude tento identifikátor vytvářen, je zcela na vůli FAÚ a zákon na něj neklade žádné zvláštní požadavky krom toho, že tento musí být pro každou fyzickou osobu jedinečný. Rozhodnutí o přijetí opatření k ochraně identity fyzické osoby bude uchováváno mimo spis. Aby byla zachována základní procesní práva účastníků řízení, bude informace o tom, že v řízení je fyzická osoba, jejíž identifikační údaje jsou chráněny, uvedena v záznamu, který se založí do spisu. V tomto záznamu bude chráněná fyzická osoba identifikována již pouze jedinečným anonymním identifikátorem. K odstavci 5: V případě, že FAÚ přijal opatření k ochraně identifikačních údajů fyzické osoby, a v rámci řízení je pořízen dokument obsahující identifikační údaje chráněné fyzické osoby, musí FAÚ pořídit opis takového dokumentu a pouze tento opis se zakládá do spisu. Identifikační údaje chráněné fyzické osoby jsou na dokumentu zakládaném do spisu anonymizovány, resp. je zde uveden jedinečný anonymní identifikátor této osoby. Originál dokumentu FAÚ vede mimo spis. Účastník řízení má tedy právo následně nahlížet pouze do opisů originálních dokumentů nikoli do originálních dokumentů samotných. K odstavci 6: V případě, že dokument obsahuje identifikační údaje fyzické osoby, ke které FAÚ následně přijalo opatření k ochraně její identity, upraví FAÚ všechny dokumenty do té doby založené do spisu tak, že je ve spise nahradí opisem, na kterém bude chráněná osoba identifikována pouze anonymním identifikátorem a originály těchto dokumentů dále vede odděleně mimo spis. K odstavci 7: Upravuje se také speciální postup pro situace, kdy z povahy dokumentu není možné tento nahradit opisem, nebo pokud se jedná o záznamy, které jsou součástí spisu, a z kterých lze identifikovat chráněnou fyzickou osobu. Může se jednat například o audiovizuální záznam, kdy samotná chráněná osoba nemusí být na tomto zachycena, nicméně s ohledem na jedinečnost takového záznamu může být „znalým“ osobám jasné, kdo takový záznam vytvořil. V takových případech FAÚ nevytvoří opis, ale vytvoří pouze záznam, který bude obsahovat pouze základní popis originálního dokumentu nebo záznamu. Účastník řízení má tedy základní informaci o tom, že nějaký dokument nebo záznam v rámci řízení existuje. K odstavci 8: Odstavec upravuje postup za situace, kdy pominou důvody, pro které bylo opatření k ochraně identity fyzické osoby FAÚ přijato. V takovém případě FAÚ zařadí dokumenty a záznamy vedené do té doby za účelem ochrany identity fyzické osoby spolupracující s FAÚ mimo spis do správního spisu. Původní opisy dokumentů nebo záznamy související s postupy ochrany identity fyzické osoby se ze spisu nevyřazují, ale zůstávají součástí spisu. Účastník řízení může poté nahlížet do všech dokumentů a záznamů.

K § 16c:

V souvislosti se správním řízením vedeným FAÚ přijme FAÚ vždy opatření k ochraně identity fyzické osoby, která je zaměstnancem Úřadu (zpravidla tedy úřední osobou). V tomto případě se jedná o opatření, které má primárně za cíl ochránit zdraví, život a další základní práva zaměstnance FAÚ a současně sekundárně zajistit, aby rozhodování ve správním řízení bylo v souladu se zásadami správního řízení. Míra ochrany identity zaměstnance FAÚ bude nižší, než v případě fyzické osoby spolupracující s FAÚ. V případě nařízených jednání nebude například možné skrýt tvář úřední osoby. Ochrana zaměstnanců FAÚ bude totiž spočívat „pouze“ v jejich identifikaci číslem služebního průkazu zaměstnance FAÚ na dokumentech vyhotovených v rámci řízení vedeného FAÚ. Ostatně postup upravený tímto paragrafem navazuje na již stávající úpravu § 12 odst. 7. Současně je nutno upozornit, že se jedná o speciální úpravu vůči správnímu řádu. To bude mít faktický dopad do některých práv účastníků řízení, která budou tímto omezena. Například bude vyloučen postup podle § 15 odst. 4 správního řádu.

K bodu 12 (Část čtvrtá hlava VI)

Z důvodu komplexní úpravy dochází ke sloučení postupů pro mezinárodní spolupráci v oblasti provádění mezinárodních sankcí, které jsou doposud „roztříštěny“ napříč zákonem o provádění mezinárodních sankcí v rámci samostatné hlavy. S ohledem na to, že daná ustanovení upravují činnost FAÚ při mezinárodní spolupráci, byla daná hlava zařazena systematicky do části čtvrté zákona o provádění mezinárodních sankcí, která upravuje pravomoci a povinnosti státních orgánů a České národní banky. Současně se do této hlavy doplňují některá pravidla pro mezinárodní spolupráci, která doposud zákon o provádění mezinárodních sankcí neupravoval.

K § 16d

Fakticky se přebírá obsah ustanovení stávajícího § 14 odst. 7, které se z tohoto důvodu navrhuje zrušit. Nastavují se základní parametry pro mezinárodní spolupráci FAÚ v oblasti provádění mezinárodních sankcí s institucemi z jiných zemí nebo s mezinárodními organizacemi. Zatímco při mezinárodní spolupráci FAÚ v rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, nebo na základě vzájemnosti se zahraničními orgány se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí se předpokládá spíše automatická spolupráce, v případě mezinárodních organizací bude taková spolupráce podmíněna zaručenou úrovní ochrany poskytovaných informací. Vzhledem k faktu, že spolupráce může probíhat v obou směrech výměny informací, je nutno též upravit povinnost FAÚ, v případě, že bude dožádán o spolupráci, poskytnout dožadujícímu orgánu nebo organizaci informaci, jakým způsobem bylo s žádostí naloženo.

K § 16e

Daná právní úprava reaguje na špatné hodnocení implementace doporučení FATF č. 6, které se týká cílených finančních sankcí ve vztahu k terorismu a jeho financování, v rámci kterého je České republice vytýkáno, že na vnitrostátní úrovni neexistuje formalizovaný proces, podle kterého by mohla Česká republika požádat jiný stát, včetně členských států Evropské unie, aby na jeho území účinkovala opatření o „zmrazení“ majetku, na který se vztahuje mezinárodní sankce přijatá Českou republikou. Ve smyslu výše uvedeného se tedy upravuje oprávnění FAÚ požádat v rámci mezinárodní spolupráce za vymezených podmínek orgán z jiného státu o přijetí zmrazovacího opatření ve vztahu k sankcionovanému majetku. Omezení na oblast majetku vyplývá přímo z doporučení FATF. Upravuje se i zmocnění FAÚ uplatnit zmrazovací opatření ve vztahu k majetku na základě žádosti orgánu se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti provádění mezinárodních sankcí. Takovou žádostí však FAÚ není vázán a měl by prověřovat, zda neexistuje překážka pro provedení požadovaných úkonů (vizte § 16d).

K § 16f

Aby mohl FAÚ odmítnout provedení opatření na žádost jiného orgánu oprávněného takovou žádost podat, upravují se podmínky, za jakých nelze žádosti vyhovět. Obě podmínky se posuzují pouze k orgánu a možnosti spolupráci požadovat, to znamená k zahraničnímu orgánu se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí. Pokud by takovou žádost podal jiný než uvedený orgán, nebude se jednat o žádost o mezinárodní spolupráci podle hlavy VI, což bude mít za následek, že FAÚ nevznikne povinnost informovat dožadujícího o tom, jakým způsobem bylo s žádostí naloženo. Pokud jde o titul pro odmítnutí spolupráce podle písmene b), vyjadřuje absence požadavku vzájemnosti ve vztahu k orgánům z členských států EU vysokou míru důvěry a spolupráce mezi členskými státy; přičemž případy ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti České republiky jsou ošetřeny podmínkou podle písmene a).

K bodům 13 a 14 (§ 18 odst. 1 a § 23)

Navrhuje se legislativně technická změna související s úpravou seznamu dokumentů v § 2.

K části třetí K čl. IV K bodu 1 (Hlava III, díl 1)

Navrhuje se přesunout dosavadní § 15 do nového Dílu 1 jako § 8b. Jedná se o úpravu, jejímž cílem je vyšší přehlednost zákona při následující implementaci směrnice DAC 8. Tato změna je nutná z důvodu obtížného zařazení předpokládané implementační úpravy do systematiky zákona, která se v návaznosti na množství novelizací směrnice DAC stala nepřehlednou a v současné době končí § 14zzx. S ohledem na to, že v blízké době bude připravován návrh zákona implementující rozsáhlou právní úpravu automatické výměny informací obsaženou ve směrnici DAC 8 a do budoucna lze očekávat další takové novely vynucené vývojem v oblasti automatické výměny informací na poli OECD a Evropské unie, není udržitelné nadále vkládat desítky nových ustanovení do prostoru § 14, kde již nyní mají paragrafy označení se třemi písmeny. Obdobně jako v jedné z předchozích novel se proto navrhuje tento stav provizorně vyřešit tak, že nová právní úprava automatické výměny informací bude vložena do prostoru § 15 (tedy § 15, 15a, 15b, …). Tuto změnu by však z legislativně technického hlediska bylo obtížné provést v novele, která by současně přesouvala stávající díl 3 jinam, protože by bylo nutné nejprve vložit nová ustanovení obsažená v samostatném oddílu dílu 2 obsahující nový § 15, a až pak zrušit díl 3 obsahující dosavadní § 15, čímž by nebylo dodrženo standardní pořadí ustanovení. Z tohoto důvodu se navrhuje přípravu pro očekávanou novelu provést již v tomto návrhu zákona. Obsah dosavadního § 15 (nového § 8b) zůstává totožný. Nedochází proto ke změně práv a povinností adresátů zákona.

K bodu 2 (§ 14j odst. 1)

Na základě judikatury SDEU a v reakci na směrnici DAC 8 se navrhuje upravit oznamovací povinnost při vyloučení z oznamování informací správci daně v případě, kdy na zprostředkovatele dopadá profesní mlčenlivosti.

K bodu 3 (§ 14m odst. 1 písm. a))

Na základě judikatury SDEU a v reakci na směrnici DAC 8 se vzhledem k tomu, že zprostředkovatel, na kterého dopadá profesní mlčenlivost, je zproštěn povinnosti oznamovat informace o přeshraničních uspořádání, navrhuje neoznamovat jeho osobní údaje z důvodu nadbytečnosti takovéhoto zpracovávání osobních údajů.

K bodu 4 (§ 14ze odst. 3)

V souladu se směrnicí DAC 7 může neusazený oznamující provozovatel platformy působící alespoň v jednom členském státě Evropské unie plnit registrační povinnost v libovolném členském státě Evropské unie, tedy i v členském státě, ve kterém nevykonává žádnou aktivitu. Úprava tak v návaznosti na úpravy § 14zr rozšiřuje definici „Neusazeného oznamujícího provozovatele platformy“ tak, aby pokrývala i provozovatele platformy, který oznamovanou činnost přeshraničně usnadňuje v jakémkoliv členském státě EU. Zpřesňuje se tak transpozice směrnice DAC 7, dle které má provozovatel platformy možnost registrovat se v členském státě, nehledě na to, zda ve vztahu k tomuto státu současně vykonává oznamovanou činnost. Bod 4 písm. a) přílohy směrnice DAC 7 zahrnuje subjekty, které jsou v § 14ze ZMSSD označeny jako „český oznamující provozovatel platformy“. Bod 4 písm. a) přílohy směrnice DAC 7 zahrnuje subjekty, které jsou v § 14ze ZMSSD označeny jako „neusazený oznamující provozovatel platformy“. Tyto subjekty jsou mimo text právních předpisů označováni jako provozovatelé platforem ze třetích zemí. Jedná se o subjekty, které nejsou usazeny v žádném členském státě EU, avšak alespoň v jednom členském státě EU provozují svojí činnost, tj. přeshraničně usnadňují oznamovanou činnost. Když směrnice v bodě 4 písm. b) přílohy směrnice DAC 7 uvádí, že se jedná o provozovatele platformy, který „není rezidentem pro daňové účely v členském státě, není zapsán v obchodním rejstříku členského státu ani v něm není řízen ani nemá stálou provozovnu v členském státě“, má na mysli, že není rezidentem v žádném členském státě, není zapsán v obchodním rejstříku žádného členského státu atd.

K bodu 5 (§ 14zf odst. 2)

Směrnice DAC 7 umožňuje upuštění od oznamovací povinnosti ve vztahu k provozovatelům platforem neusazeným v EU za splnění určitých podmínek, avšak pro uplatnění částečného switch-off se nevyžaduje, aby platnou kvalifikační dohodu mezi příslušnými orgány podepsaly všechny členské státy Evropské unie. Kvalifikovaná činnost tak může být vykonávána i ve vztahu ke státu nebo jurisdikci, které nenaplní podmínku kvalifikovaného smluvního státu.

K bodu 6 (§ 14zr)

K bodu 7 (§ 14zy odst. 2)

Evropská komise v rámci dodatečně vydaných odpovědí na často kladené otázky vysvětlila, že se slova směrnice DAC 7 „předem a každoročně“ mají vykládat tak, že se jedná o okamžik před každoročním termínem pro podání oznámení, tj. do 31. ledna. Provozovatel platformy tak nemusí dopředu odhadovat, zda bude nebo nebude usnadňovat pouze vyloučené činnosti, ale může tak činit se znalostí toho, jaké činnosti skutečně usnadňoval, protože oznámení musí učinit až po skončení oznamovaného období. I tak ale směrnice vyžaduje, aby tak učinil „ke spokojenosti“ správce daně, což je transponováno tak, že správce daně o této skutečnosti vydá rozhodnutí. Provozovatel platformy by proto měl oznámení podat s dostatečným předstihem tak, aby v případě, kdy jeho status bude rozhodnutím zamítnut, stihnul splnit oznamovací povinnost a nedostal se do prodlení s jejím plněním.

K bodu 8 (§ 14zy odst. 4)

Protože se ohlášení podle § 14zy nově bude podávat ex post, a nikoliv ex ante, není právní úprava obsažená v § 14zy odst. 4 nadále potřebná, neboť řešila situaci, kdy se ohlášený stav následně změní.

K bodu 9 (§ 14zy odst. 5)

V návaznosti na zrušení odstavce 4 se vypouští na něj navazující právní úprava.

K bodu 10 (§ 14zzx odst. 1 a 2)

Dochází ke zpřesnění transpozice směrnice DAC 7, která v příloze V oddílu IV pododdílu F odst. 4 stanoví, že „každý členský stát neprodleně uvědomí Komisi o každém provozovateli platformy ve smyslu oddílu I pododdílu A bodu 4 písm. b), který zahájí svou činnost jako provozovatel platformy, aniž se zaregistroval podle tohoto odstavce.“ Současně se výslovně stanoví, že tuto činnost vykonává Generální finanční ředitelství jako ústřední kontaktní orgán. Ustanovení v duchu zásady spolupráce a loajality směřuje i na případy, kdy se tuzemské orgány dozví, že jinde v Evropské unii působí zahraniční platforma, aniž by se zaregistrovala.

K bodu 11 (Hlava III díl 4)

Navrhuje se úprava zrcadlově odpovídající vložení nového dílu 1 do této hlavy, který obsahuje totožnou normu (v § 8b), jak zde rušený § 15. Díl 4 (dosavadní díl 3) se tak fakticky přesouvá na začátek této hlavy.

K části čtvrté K čl. V

Nařízení TFR stanoví jako adaptační lhůtu, od které se Česká republika nemůže odchýlit, den 30. prosince 2024, a transpoziční lhůta pro směrnici DAC 7, jejíž transpozice je tímto zákonem opravována, již dávno uplynula. Z těchto důvodů je dán naléhavý obecný zájem na tom, aby zákon nabyl účinnosti k jinému dni, než k 1. lednu. V souladu s implementační lhůtou nařízení TFR se navrhuje účinnost 30. prosince 2024. V případě zpřesnění transpozice směrnice DAC 7 je nutné upravit právní řád v nejkratší možné lhůtě, a proto se navrhuje nabytí účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů.

V Praze dne 27. března 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr financí: Ing. Zbyněk Stanjura podepsáno elektronicky