č. 271/1992 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 255/2000 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 72/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 167/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 335/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 161/2016 Sb., zákona č. 258/2016 Sb., zákona č. 368/2016 Sb., zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 182/2018 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 527/2020 Sb., zákona č. 297/2021 Sb. a zákona č. 416/2022 Sb., se mění takto: 1. Za položku 9 se vkládá nová položka 9a, která zní:
„Položka 9a
1. Za návrh na vyhlášení všeobecného moratoria ve věcech preventivní restrukturalizace 5 000 Kč 2. Za návrh na vyhlášení individuálního moratoria ve věcech preventivní restrukturalizace 1 000 Kč 3. Za návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu ve věcech preventivní restrukturalizace 15 000 Kč 4. Za návrh na doručení písemnosti vyhláškou ve věcech preventivní restrukturalizace 1 000 Kč 5. Za návrh na doručení písemnosti v listinné podobě ve věcech preventivní restrukturalizace za každý doručovaný stejnopis 1 000 Kč“.
2. V položce 22 bodě 11 se za slova „insolvenčním řízení“ vkládají slova „, v restrukturalizačním řízení“. 3. V položce 23 bodě 6 se za slova „insolvenčním řízení“ vkládají slova „, v restrukturalizačním řízení“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna notářského řádu
Čl. IV
Za § 80h zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 352/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 284/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 344/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 258/2017 Sb., zákona č. 94/2018 Sb., zákona č. 7/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 33/2020 Sb., zákona č. 527/2020 Sb., zákona č. 218/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 270/2021 Sb., zákona č. 286/2021 Sb. a zákona č. 300/2021 Sb., se vkládá nový § 80i, který včetně nadpisu zní:
㤠80i
Notářský zápis o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu
(1) Na žádost oprávněné osoby notář sepíše notářský zápis o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci. (2) Notářský zápis o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu na schůzi dotčených stran musí obsahovat
a) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo,
b) místo a datum sepsání notářského zápisu,
c) obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby, která předložila restrukturalizační plán k hlasování o přijetí,
d) jméno, příjmení, bydliště, datum narození osoby, která za právnickou osobu požádala o sepsání notářského zápisu, údaj o jejím oprávnění za právnickou osobu jednat a údaj o tom, že byla notáři prokázána její totožnost,
e) údaj o tom, kdy, komu a jakým způsobem byl restrukturalizační plán předložen k hlasování o přijetí,
f) údaj o místu a datu konání schůze,
g) údaj o výsledku hlasování s uvedením rozhodného počtu hlasů a údaj o tom, jakým způsobem byl výsledek hlasování a rozhodný počet hlasů zjištěn,
h) údaj o tom, zda byl restrukturalizační plán přijat jednotlivými skupinami dotčených stran a zda byl přijat jako celek,
i) údaj o tom, že notářský zápis byl po přečtení schválen osobou, která požádala o jeho sepsání, případně, že schválen nebyl, a důvody jeho neschválení, případně údaj o tom, že tato osoba notáři důvody nesdělila,
j) podpis osoby, která požádala o sepsání notářského zápisu, případně údaj o tom, že tato osoba notářský zápis odmítla podepsat s uvedením důvodů, proč notářský zápis nepodepsala, případně údaj o tom, že důvody notáři nesdělila,
k) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis,
l) další údaje, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.
(3) Notářský zápis o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu mimo schůzi dotčených stran musí obsahovat kromě náležitostí podle odstavce 2, a to s výjimkou odstavce 2 písm. f), také údaj o tom, že notář osvědčil náležitosti předložených hlasovacích lístků podle § 35 odst. 2 a 3 zákona o preventivní restrukturalizaci. (4) Zjistí-li notář, že nejsou splněny předpoklady pro hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu podle § 29 odst. 2, § 34 odst. 1 a § 35 odst. 1 zákona o preventivní restrukturalizaci, poučí o tom osobu, která požádala o sepsání notářského zápisu, a tyto skutečnosti uvede do notářského zápisu. (5) Pro sepsání notářského zápisu o uzavření dohody o přijetí restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci se odstavce 1 a 2 použijí přiměřeně; postup notáře podle § 53 odst. 1 písm. a) se vylučuje. Notářský zápis nelze sepsat dříve, než všem dotčeným stranám uplyne lhůta k podání návrhu na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky a před dokončením všech předběžných posouzení spornosti pohledávek, ledaže se všechny dotčené strany písemně vzdají práva podat takový návrh. (6) Notářský zápis podle odstavců 2, 3 a 5 lze sepsat i v elektronické podobě.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o daních z příjmů
Čl. V
V § 24 odst. 2 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona 323/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona 149/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 660/2004 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 344/2013 Sb. a zákona č. 267/2014 Sb., se na konci bodu 6 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se bod 7, který zní: „7. který je v preventivní restrukturalizaci, pokud je pohledávka přímo dotčena restrukturalizačním plánem a zanikla prominutím dluhu podle účinného restrukturalizačního plánu.“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
Čl. VI
V § 23 odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 138/2001 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se na konci textu písmene b) doplňují slova „, nebo vedou-li tyto orgány restrukturalizační řízení podle zákona o preventivní restrukturalizaci“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o soudech a soudcích
Čl. VII
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 441/2003 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 349/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 221/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 397/2006 Sb., zákona č. 184/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 294/2010 Sb., zákona č. 215/2011 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 185/2014 Sb., zákona č. 15/2015 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 14/2017 Sb., zákona č. 90/2017 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 31/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 218/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb. a zákona č. 270/2021 Sb., se mění takto: 1. V § 42a odst. 1 se za slovo „insolvenčních“ vkládají slova „a restrukturalizačních“. 2. V § 42a odst. 2 se za slovo „dlužníka,“ vkládají slova „nebo restrukturalizačních věcí, v nichž se řeší veřejná preventivní restrukturalizace,“, za slovo „insolvenčnímu“ se vkládají slova „nebo restrukturalizačnímu“, za slova „insolvenční návrh“ se vkládají slova „nebo návrh na zahájení veřejné preventivní restrukturalizace“ a za slova „insolvenčního“ se vkládají slova „nebo restrukturalizačního“. 3. V § 42a se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Rozvrh práce určí způsob přidělování restrukturalizačních věcí pro případ, že není možné použít generátor přidělování v důsledku technické poruchy v trvání nejméně 2 pracovních dnů nebo z jiného důvodu.“. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6. 4. V § 42a odst. 5 se za slovo „koncern“ vkládají slova „nebo jsou manžely“. 5. V § 42a se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Rozvrh práce může stanovit pravidla, podle nichž se další insolvenční věc dlužníka přidělí do stejného soudního oddělení, zejména jde-li o opakovaný insolvenční návrh.“. 6. V § 42a se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Rozvrh práce může stanovit pravidla, podle nichž se další návrh na zahájení restrukturalizačního řízení vedeného se stejným podnikatelem přidělí do stejného soudního oddělení; odstavec 5 věta první se použije i pro přidělování restrukturalizačních věcí podnikatelů, kteří tvoří koncern.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7. 7. V § 42a odst. 7 se za slovo „insolvenčních“ vkládají slova „a restrukturalizačních“ a slova „a 3“ se nahrazují slovy „až 4“. 8. Za § 42e se vkládá nový § 42f, který zní:
㤠42f
Pro přidělení restrukturalizační věci se § 42b a 42e použijí obdobně.“. 9. V § 45 odst. 3 se za slovo „insolvenčních“ vkládají slova „a restrukturalizačních“.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o dani z přidané hodnoty
Čl. VIII
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 196/2014 Sb., zákona č. 262/2014 Sb., zákona č. 360/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 33/2017 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 40/2017 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 371/2017 Sb., zákona č. 283/2018 Sb., zákona č. 6/2019 Sb., zákona č. 80/2019 Sb., zákona č. 256/2019 Sb., zákona č. 283/2020 Sb., zákona č. 299/2020 Sb., zákona č. 343/2020 Sb., zákona č. 527/2020 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 355/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 371/2021 Sb., zákona č. 93/2022 Sb., zákona č. 366/2022 Sb., zákona č. 432/2022 Sb. a zákona č. …/2023 Sb., se mění takto: 1. V § 42 odstavec 2 zní: „(2) Opravu základu daně podle odstavce 1 písm. f) nelze provést u plnění, které není jako pohledávka zahrnuto do schváleného
a) reorganizačního plánu v případě reorganizace, nebo
b) restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci v případě preventivní restrukturalizace.“. 2. V § 42 odst. 3 písm. b) se slovo „schválení“ nahrazuje slovem „účinnosti“. 3. V § 42 odst. 3 písm. c) se slovo „nebo“ zrušuje. 4. V § 42 odst. 3 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která znějí: „e) dnem účinnosti restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci v případě, že k opravě základu daně dochází z důvodu změny výše základu daně na základě tohoto plánu, nebo
f) dnem účinnosti rozhodnutí o zrušení účinnosti restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci v případě, že k opravě základu daně dochází z důvodu změny výše základu daně na základě tohoto zrušení.“. 5. V § 42 odst. 8 se věta druhá zrušuje. 6. V § 42 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který zní: „(9) Lhůta pro opravu základu daně neběží
a) po dobu soudního nebo rozhodčího řízení v souvislosti se zbožím nebo službou, které byly předmětem původního uskutečněného zdanitelného plnění, pokud toto řízení má vliv na výši základu daně,
b) v případě insolvenčního řízení v období ode dne zahájení insolvenčního řízení do dne předcházejícího dni účinnosti reorganizačního plánu,
c) v případě preventivní restrukturalizace podle zákona o preventivní restrukturalizaci 1. po dobu účinnosti všeobecného nebo individuálního moratoria v případě pohledávek osob, na které se toto moratorium vztahuje, nebo 2. v období ode dne zahájení preventivní restrukturalizace do dne předcházejícího dni účinnosti restrukturalizačního plánu, a to po dobu, po níž je pohledávka zahrnuta do preventivní restrukturalizace.“. Dosavadní odstavce 9 až 12 se označují jako odstavce 10 až 13. 7. V § 45 odst. 3 se číslo „11“ nahrazuje číslem „12“. 8. V § 46 odst. 5 se na konci písmene d) slovo „nebo“ zrušuje. 9. V § 46 odst. 5 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena f) a g), která znějí: „f) po dobu účinnosti všeobecného nebo individuálního moratoria podle zákona o preventivní restrukturalizaci, v případě pohledávek osob, na které se toto moratorium vztahuje, nebo
g) v případě dotčené pohledávky dotčené strany podle zákona o preventivní restrukturalizaci, a to po dobu, po níž je pohledávka zahrnuta do preventivní restrukturalizace podle zákona o preventivní restrukturalizaci.“. 10. V § 110zm odst. 1 se číslo „9“ nahrazuje číslem „10“.
Čl. IX
Přechodné ustanovení
V případě insolvenčních řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle § 42 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství
Čl. X
V § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 396/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 224/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb. a zákona č. 527/2020 Sb., se na konci písmene n) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní: „o) jednání a rozhodnutí v restrukturalizačním řízení o 1. jmenování restrukturalizačního správce, 2. odvolání restrukturalizačního správce z funkce, 3. ukončení výkonu funkce restrukturalizačního správce, 4. návrhu na vyhlášení všeobecného moratoria, 5. návrhu na vyhlášení individuálního moratoria, 6. návrhu na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky, 7. návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu, 8. skončení preventivní restrukturalizace, 9. návrhu na zrušení restrukturalizačního plánu.“.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o mezinárodním právu soukromém
Čl. XI
V § 111 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Odstavce 1 až 5 se použijí i pro řízení o veřejné preventivní restrukturalizaci podle zákona o preventivní restrukturalizaci.“.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o zvláštních řízeních soudních
Čl. XII
V § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 343/2020 Sb. a zákona č. 527/2022 Sb., se za slovo „majitelů“ vkládají slova „, řízení podle zákona upravujícího preventivní restrukturalizaci“.
ČÁST DVANÁCTÁ
ÚČINNOST
Čl. XIII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části sedmé čl. VII bodů 1 až 3 a 6 až 9, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2024.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Ekvivalentní mechanismy, jako je preventivní restrukturalizace, v českém právním řádu chybí. V současné době je jediná reálná možnost restrukturalizace a „restartu“ obchodního závodu v prostřednictvím institutu reorganizace podle insolvenčního zákona. To však s sebou nese zahájení insolvenčního řízení se všemi důsledky. Vzhledem k tomu, že podstatná část českých obchodních závodů jsou vlastnicky řízenými podniky, ochota k restrukturalizaci (resp. včasné restrukturalizaci) v rámci insolvenčního řízení je obecně velmi nízká, a to z psychologických důvodů, neboť je nutné zahájit insolvenční řízení se vší negativní publicitou a stigmatem podnikatelského selhání a strachu ze ztráty kontroly nad dalším osudem společnosti. Například i u moratoria podle insolvenčního zákona je jeho vyhlášení plně zveřejněno, tedy je zveřejněn jak samotný návrh, tak jeho přílohy, které mnohdy obsahují řadu citlivých informací.
Přesto nelze říci, že by instituty restrukturalizace či preventivní restrukturalizace byly českému právnímu prostředí zcela neznámé. Jejich praktická realizace ovšem probíhá zcela mimo institucionalizovaný rámec a odehrává se na úrovni obecného závazkového práva a práva obchodních korporací. Tyto mechanismy ovšem vyvinula právní a obchodní praxe, která v reální tržní ekonomice hledala způsoby komplexního narovnání otázek mezi podnikateli.
Pro zhodnocení platného právního stavu k předkládanému platí, co je podrobněji uvedeno v důvodové zprávě k návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci. Předkládaný návrh totiž v souvislosti s jeho přijetím novelizuje pouze naprosté minimum souvisejících právních předpisů, bez kterých by buď nebyla řádně transponována evropská legislativa, nebo by vznikaly citelné mezery v právu.
Z hlediska vlivu na zákaz diskriminace a vztah k rovnosti mužů a žen platí totéž, co bylo napsáno v návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci, a sice že na ni nemá současná právní úprava žádný dopad z důvodu, že právní řád institut preventivní restrukturalizace podnikajících právnických osob dosud neobsahuje.
2. Odůvodnění hlavních principů, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Cílem předkládaného návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci je řádně transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU)
2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Současně je cílem předkládaného návrhu zákona upravit ty otázky, které bezprostředně souvisí s přijetím zákona o preventivní restrukturalizaci a které vyžadují legislativní propojení s tímto novým právním předpisem.
Obecně lze uvést, že cílem institutu preventivní restrukturalizace je umožnit podnikatelům ve finančních obtížích pokračovat v podnikání, resp. jim umožnit určitý „ekonomický restart“, a to prostřednictvím flexibilního nástroje, který nabízí širokou paletu restrukturalizačních opatření. Preventivní restrukturalizaci tedy lze definovat jako proces včasného ozdravění podnikatele (resp. ozdravení provozu obchodního závodu), u kterého byla včas rozpoznána podniková krize a u kterého tato krize ještě nedospěla do stádia úpadku. V podrobnostech k této problematice lze poukázat na důvodovou zprávu k zákonu o preventivní restrukturalizaci.
Hlavním principem návrhu doprovodného zákona je zejména princip minimalizace zásahů do existujících právních norem. Sám návrh zákona o preventivní restrukturalizaci staví na řadě již existujících a osvědčených konceptů soukromého a veřejného práva, přičemž přináší relativně ucelenou úpravu, která prostřednictvím subsidiárního použití jiných právních předpisů obstojí i bez nutnosti provést jejich přímou novelizaci (zejm. platí vůči zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a zákonu č. 292/2013Sb. zákon o zvláštních řízeních soudních).
Totéž bohužel nelze říci o jiných právních předpisech, do kterých je třeba doplnit nutnou vazbu na novou právní úpravu, a to nejen kvůli zachování přehlednosti právního řádu a soustředění související právní úpravy v mezích konkrétních právních předpisů. Současně návrh doprovodného zákona transponuje některé části směrnice, které bezprostředně souvisí s insolvenčním právem, nikoliv preventivní restrukturalizací. Jejich řádnou transpozici je tedy nutné provést formou přímé novelizace insolvenčního zákona.
V daném ohledu lze odbočit a připomenout, že již v listopadu 2020 byl předložen vládní návrh dílčího transpozičního právního předpisu, kterým se implementují do českého právního řádu ustanovení hlavy III příslušné směrnice. Tato pravidla právě bezprostředně zasahují do oblasti insolvenčního práva, neboť vyžadují zpřístupnění tzv. druhé šance podnikajícím fyzickým osobám, čemuž v právním prostředí ČR nejvíce odpovídá existující institut oddlužení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Za minulého volebního období nicméně tento návrh nebyl projednán.
Posledním principem vztahujícím se k návrhu doprovodného zákona je snaha o odstranění regulatorní arbitráže nutně vznikající v souvislosti se zavedením nového institutu, který může v určitých případech vytvářet konkurenci existujícímu institutu reorganizace podle insolvenčního zákona. V takovém ohledu je třeba zajistit, aby byl u osob vystupujících v neutrálních pozicích (tj. restrukturalizační správce) vyloučen potenciální střet zájmů spojený s rozdílným procesním postavením a modelem odměňování za plnění diametrálně odlišných úkolů v obou typech soudních řízení.
Na zákaz diskriminace a na rovnost žen a mužů nemá navrhovaná právní úprava žádný dopad. Důvodem je skutečnost, že je osobní působnost institutu preventivní restrukturalizace omezena pouze na právnické osoby.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Hlavním cílem předkládaného návrhu je doprovodit hlavní transpoziční předpis (tj. návrh zákona o preventivní restrukturalizaci) a uzpůsobit platnou legislativu zákonu o preventivní restrukturalizaci tak, aby uvedený zákon zapadl do českého právního řádu, a řádně provést transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci), která byla dne 26. 6. 2019 publikována v Úředním věstníku EU.
Transpozice má také přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a odstranění překážky bránící uplatňování základních svobod, například volného pohybu kapitálu a svobody usazování, které vyplývají z rozdílů mezi vnitrostátními právními předpisy a postupy preventivní restrukturalizace, insolvence a oddlužení a zákazů činnosti. Směrnice hovoří o demotivujícím účinku pro nadnárodní investory, který způsobuje nejistota ohledně insolvenčních pravidel nebo nebezpečí zdlouhavých či složitých insolvenčních řízení v různých členských státech. Taková nejistota též omezuje svobodu usazování a podporu přeshraničního podnikání. Právě nedostatečné know-how a obava z odlišného regulatorního rámce často brzdí expanzi řady ekonomických subjektů.
Současná česká právní úprava institut preventivní restrukturalizace jako kolektivního nástroje řešení finančních i nefinančních potíží podnikatelů, jejichž účinnost je podmíněna včasnou identifikací existujících problémů a iniciací ozdravného procesu, nezná. Jediným možným řešením v současnosti je reorganizace podle insolvenčního zákona, která cílí na faktický úpadek podnikatele, nikoli na řešení odvratitelných finančních či nefinančních potíží. Oba instituty se tak nepřekrývají na časové ose ekonomického cyklu, neboť preventivní restrukturalizace nepředstavuje další způsob řešení úpadku, ale má úpadku podnikatele předcházet. Za imaginární hranici lze vzít stav bezprostředně hrozícího úpadku – v případě preventivní restrukturalizace o něm lze uvažovat jako o nejzazším momentu pro zahájení ozdravení, zatímco pro účely insolvenčního řízení se jedná o jeden z nejranějších momentů naplnění kvalifikačních předpokladů pro povolení reorganizace.
Preventivní restrukturalizace se nabízí co nejširšímu okruhu podnikatelů a nevylučuje, že i hluboké hospodářské problémy mohou vyplývat z relativně jednoduchých příčin a mohou mít jednoduché řešení (poradenské služby, prodloužení splatnosti existujících pohledávek klíčových věřitelů za současného přijetí úsporných opatření).
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
Ve vztahu k návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci, který tento zákon doprovází, vyhodnotil předkladatel soulad následovně:
Z hlediska Listiny základních práv a svobod se navržená regulace dotýká, byť spíše volněji, předně práva na svobodnou volbu povolání a práva na podnikání (čl. 26). Předkladatel se domnívá, že tato základní práva jsou návrhem dotčena pozitivně, neboť snahou je posílit možnosti zachování existence životaschopných podnikatelů, respektive nabídnout nové možnosti pro odvrácení úpadku. Restrukturalizační opatření, která míní navržená úprava zavést, jsou z hlediska podnikatele dobrovolná – v tom smyslu, že závisí na jeho rozhodnutí, zda jejich použití iniciuje. Tyto postupy akcentují soukromoprávní vyjednávání podnikatele a jeho věřitelů (dotčených stran), přičemž zásahy ze strany soudu jsou připuštěny toliko v nutných případech, kdy vyvstane potřeba posílit postavení podnikatele při vyjednávání a vyloučit zmaření postupu ze strany některých věřitelů, či naopak ochránit věřitele před zneužívajícím jednáním podnikatele.
Některé aspekty návrhu by mohly být vnímány jako potenciálně kolidující s právem vlastnit majetek (čl. 11 Listiny), neboť do určité míry zasahují do vlastnického práva věřitelů. Jde např. o to, že při rozhodování o potvrzení restrukturalizačního plánu lze potvrdit i plán, se kterým nesouhlasily všechny dotčené strany. Některá restrukturalizační opatření pak spočívají v mírnějším případě v odložení splatnosti pohledávky, v přísnějším případě k prominutí dluhu. Podle judikatury Ústavního soudu je přípustné omezení vlastnického práva zákonem z důvodu ochrany práv druhých a ochrany veřejného zájmu, přičemž s ohledem na povinnost šetřit podstatu a smysl vlastnického práva však nesmí být vlastnické právo omezeno ve větší než přiměřené míře a pouze tehdy, když je to nezbytné. Předkladatel v této souvislosti podotýká, že preventivní restrukturalizace rovněž obecně sleduje legitimní cíl co nejvyššího uspokojení věřitelů, neboť se vyžaduje, aby výsledek preventivní restrukturalizace splňoval test nejlepšího zájmu věřitele, jehož přezkoumání je kterákoliv nesouhlasící dotčená strana oprávněna se dovolat. Tento test zajišťuje, aby se dotčená strana neocitla v horším postavení, než v jakém by se ocitla v případě tzv. nejlepšího alternativního scénáře (kterým je při neúspěchu preventivní restrukturalizace logicky insolvenční řízení). Navržená úprava, která promítá požadavky směrnice, tedy vychází z logiky insolvenčního práva a je s ním propojena. Navíc je třeba zdůraznit, že existují i další velmi přísná pravidla pro takové postupy, vedle splnění testu nejlepšího zájmu věřitelů existuje rovněž pravidlo absolutní priority, test spravedlnosti či test rovnosti zacházení. Důvody, pro které může být věřitel zbaven vlastnického práva k pohledávce, jsou koneckonců totožné s těmi, které již dnes existují u schvalování reorganizačních plánů v insolvenčním řízení.
Institut všeobecného moratoria, který suspenduje běh některých typů soudních řízení, může vyvolávat otázky ohledně svých dopadů na právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny). Toto základní právo nicméně není neomezené; předpokládá, že podmínky a podrobnosti upravuje zákon. V insolvenčním právu je moratorium zavedeným institutem, který sleduje legitimní cíl poskytnutí času pro dohodu dlužníka s věřiteli. V kontextu preventivní restrukturalizace je navíc s ohledem na snahu minimalizovat intenzitu zásahu využito v omezenější míře (nenastává automaticky při zahájení preventivní restrukturalizace a trvá pouze omezenou dobu). Účinky všeobecného moratoria v sobě rovněž kombinují vybrané suspenzivní účinky zahájeného insolvenčního řízení, jejichž účelem je zabránit negativním dopadům právních jednání dlužníka a věřitelů do majetkové podstaty, jejíž hodnota by měla být uchována pro účely budoucího uspokojení všech věřitelů. Všeobecné moratorium sleduje obdobný obecně prospěšný účel, a sice zabránit individuálním právním jednáním zhatit průběh preventivní restrukturalizace pro podnikatele i ostatní věřitele a dosáhnout přednostně svého vlastního uspokojení na úrok provozuschopnosti obchodního závodu podnikatele a perspektivy proveditelnosti restrukturalizačního plánu, který by z povahy věci měl být pro věřitele (dotčené strany) výhodnější než výsledky likvidačního způsobu řešení úpadku. Tuto úpravu vyžaduje směrnice.
Navržená úprava rovněž zohledňuje různá sociální práva (čl. 26–28 Listiny). V mnoha ohledech se totiž snaží zajistit, aby v rámci restrukturalizačních opatření byla chráněna pracovní místa, dobytnost pohledávek zaměstnanců a další legitimní zájmy zaměstnanců. Směrnice zdůrazňuje, že restrukturalizačními opatřeními nesmějí být dotčena individuální a kolektivní práva pracovníků podle unijního a vnitrostátního pracovního práva.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh zákona o preventivní restrukturalizaci, který tento zákon doprovází, směřuje k zajištění slučitelnosti s právem EU. Účelem návrhu je řádně a včas promítnout do českého právního řádu obsah směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).
Předmětná směrnice ponechává značný prostor vnitrostátnímu zákonodárci, aby bylo možné zohlednit rozdílné vnitrostátní úpravy a právní tradice. Navržená úprava byla proto připravována s vědomím, že je třeba zvolit taková řešení, která se jeví z pohledu českého práva a tuzemských společenských a hospodářských podmínek jako nejvhodnější, a která budou harmonicky včleněna do stávajícího právního rámce.
Předmětná problematika je v právu EU upravena nově. Sice již nařízení 2015/848 zahrnuje takové postupy, respektive počítá s možností jejich zahrnutí, k harmonizaci vnitrostátních úprav dochází však až touto směrnicí. Z tohoto důvodu zatím není k dispozici judikatura Soudního dvora EU.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, problematiku preventivní restrukturalizace neupravují.
ČR není smluvní stranou žádné mnohostranné mezinárodní smlouvy, jejímž předmětem by byla insolvence. Takové smlouvy ostatně ani neexistují, ač zde v minulosti byly takové snahy (např. neúspěšná Evropská úmluva o některých mezinárodních aspektech konkursního řízení z roku 1990, která pro nedostatek ratifikací nikdy nevstoupila v platnost). Sbližování vnitrostátních úprav v této oblasti bylo vždy považováno za obtížné a problematické.
Dotčená problematika není ani předmětem regulace žádné z četných dvoustranných smluv o mezinárodní právní pomoci, které ČR uzavřela.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky a sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Z hlediska hospodářského a finančního dopadu na státní rozpočet je nezbytné jednotlivé náklady a příjmy rozdělit do následujících kategorií:
a) náklady na úpravu mechanismu přidělování restrukturalizačních věcí zákonným soudcům
Předkládaný návrh předpokládá zavedení stejného mechanismu přidělování restrukturalizačních věcí, který již v současnosti existuje u insolvenční agendy. Ten spočívá ve využití zvláštních programových prostředků, tzv. generátoru přidělování.
S ohledem na odloženou účinnost příslušných novelizačních ustanovení se nicméně neočekávají žádné přímé či dodatečné náklady na úpravu IT systémů, neboť v této době je plánováno nasazení nového informačního systému eSpis do provozu. Do nového systému by již funkce náhodného přidělování generátorem měla být plně integrována. Finanční prostředky na eventuální náklady nicméně budou čerpány z rozpočtu Ministerstva spravedlnosti.
b) příjmy státního rozpočtu ze soudních poplatků
Předkládaný návrh předpokládá zpoplatnění určitých návrhů eventuálně se vyskytujících v průběhu restrukturalizačního řízení. Příjem z vybraných soudních poplatků je standardně příjmem státního rozpočtu. Objem takto získaných finančních prostředků lze odhadnout pouze v hrubých rysech, neboť zcela závisí na četnosti využívání příslušných institutů preventivní restrukturalizace (obecně řečeno je jejich funkce spíše regulační než kompenzační). Lze-li vycházet z hypotézy opírající se o statistická data z využívání institutu reorganizace, že v prvních letech po nabytí účinnosti zákona se bude restrukturalizační nápad pohybovat v řádech desítek až stovek případů ročně a že v každém řízení bude podán návrh na vyhlášení všeobecného moratoria a návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu, lze očekávat celkové příjmy státního rozpočtu v řádu stovek tisíc až jednotek milionů Kč.
Ve vztahu k návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci, který tento zákon doprovází, vyhodnotil předkladatel dopad následovně:
Vliv na státní rozpočet se z dlouhodobého hlediska předpokládá spíše pozitivní vzhledem ke skutečnosti, že podnikatelé získají druhou šanci obnovit podnikatelskou činnost a tím navrátit přidanou hodnotu svého podnikání na trh.
Návrh nebude mít dopad na jiné veřejné rozpočty, např. rozpočty krajů či obcí.
Navrhovaná úprava nebude mít negativní dopady na podnikatelské prostředí, neboť navrhovaná úprava je pouze ve prospěch podnikatelů, přičemž se podnikatelům neukládají žádné povinnosti, ale naopak možnosti, které mohou využít na bázi dobrovolnosti. Naopak lze předpokládat pozitivní dopady na podnikatele, kterým bude umožněno zachránit a obnovit své podnikání.
Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava cílí pouze na korporace, nemá žádné sociální dopady, ani dopady na rodiny, na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením ani na národnostní menšiny.
Navrhovaná úprava nemá dopady na životní prostředí.
8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Zákon sám nepočítá se zpracováním osobních údajů fyzických osob (zhodnocení dopadu transpozice preventivní restrukturalizace ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů je provedeno v důvodové zprávě k návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci).
9. Zhodnocení korupčních rizik
Předkladatel provedl zhodnocení korupčních rizik, jak stanoví čl. 4 odst. 1 písm. h) Legislativních pravidel vlády, a to podle Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment; Metodika hodnocení korupčních rizik), kterou uveřejnil Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí.
Korupční rizika jsou teoreticky spojena s každým nově zaváděním institutem. V případě zavedení procesních mechanismů řešení vybraných otázek vznikajících v průběhu preventivní restrukturalizace však nelze hovořit o žádném nadměrném zvýšení rizika na straně soudů. Jedná se tedy o běžné riziko potenciálně související s každou novou úpravou. Nicméně vzhledem k tomu, že jde o pravomoc soudů, kterou mají v obdobné formě již dnes (rozhodovat o sporech z vybraných oblastí práva, zde konkrétně rozhodovat o zásazích do majetkových práv osob, resp. o sanační či likvidační povaze způsobu řešení úpadku v insolvenčním řízení), pouze je tato forma transformovaná do jiné podoby (namísto individuálních sporů se práva budou řešit na kolektivní platformě), je riziko vzniku korupčního potenciálu, resp. zhoršení oproti stávajícímu stavu, nevýznamné.
Předkládaný návrh zákona nicméně nezvyšuje oproti dosavadní právní úpravě korupční rizika, neboť podstata navrhované právní úpravy je takového charakteru, který by neměl mít na míru korupce jako takovou vliv. Vzhledem k obsahu právní úpravy tak nebyla shledána žádná rizika, která by mohla vést ke korupčnímu jednání.
Preventivní restrukturalizace stojí systematicky i chronologicky zhruba na půl cesty mezi klasickými odvětvími soukromého práva (tj. občanským a obchodním právem a právem obchodních korporací) a insolvenčním právem. Kompetence orgánů veřejné moci jsou návrhem zákona stanoveny pouze v nezbytném rozsahu, zejména rozhodovací pravomoci restrukturalizačních soudů. Je kladen důraz zejména na soukromoprávní charakter vyjednávání s nižší ingerencí veřejnoprávních subjektů. Pokud účastník restrukturalizačního řízení v průběhu preventivní restrukturalizaci nepožádá o intervenci restrukturalizačního soudu, probíhá tento proces víceméně čistě na soukromé bázi mezi podnikatelem a dotčenými stranami bez zapojení rozhodovací autority (resp. za pasivního přihlížení ze strany soudu).
10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná úprava nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu.
11. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy
Návrh zákona je v souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Zejména v maximální možné míře předvídat využití již existujících, případně budovaných, prvků centrálního eGovernmentu, centra eJustice a dalších informačních systémů existujících v digitálním ekosystému Ministerstva spravedlnosti. Zachován bude již existující standard využívání informačních systémů základních registrů a datových schránek a eGon Service Bus, respektive informačního systému sdílené služby. Napříč agendou se předvídá maximální vyžití informací obsažených jak ve sdíleném, tak i resortním datovém fondu. Pro účastníky restrukturalizačních řízení bude opět již v rámci existujícího standardu zajištěna možnost činit podání do řízení jak elektronickou, tak analogovou formou. Pro restrukturalizační správce je primárním komunikačním kanálem elektronická cesta využitím datové schránky, ale zákon nevylučuje formu analogového podání.
Návrh zákona neobsahuje komplexní úpravu pro předvídaný informační systém veřejné správy, která by mohla mít restriktivní povahu. Pro systém se v první fázi předpokládá využití (s případným provedením nezbytných úprav) již existujících informačních systémů eJustice; cílovým stavem je potom realizace požadavků na restrukturalizační rejstřík (včetně seznamu restrukturalizačních správců) v rámci modulů platformy budované v rámci projektu eISIR.
Zásadním požadavkem na všechny budované informační systémy eJustice je plný soulad se zákonem č. 99/2019 Sb., nad jeho rozsah potom s dalšími standardy World Wide Web Consortium, čímž je zajišťována přístupnost resortních webových aplikací pro všechny, včetně osob se specifickými potřebami, a jejich uživatelská vstřícnost, což je dále podporováno procesy řízení kvality zajišťovanými byznysovými odborníky v rámci vývoje informačních systémů eJustice. Co do rozsahu a způsobu uchovávání dat návrh zákona stanoví, které údaje zapisované do restrukturalizačního rejstříku jsou veřejné (a tedy dostupné prostřednictvím dálkového přístupu ve webové aplikaci) a po jakou dobu budou takto přístupné, v ostatku se uplatní obecná úprava občanského soudního řádu, jeho prováděcích právních předpisů, včetně resortních prováděcích aktů (instrukce, jíž se vydává vnitřní a kancelářský řád), a úprava zákona č. 499/2004 Sb.
Data získávaná v rámci restrukturalizačních řízení a zpracovávaná v restrukturalizačním rejstříku budou v souladu s resortní strategií zahrnuta do statistického sledování a vyhodnocování a budou publikována ve statistických přehledech a zprávách, včetně resortní výroční statistické zprávy. Návrh zákona také žádným způsobem nebrání publikování anonymizovaných open-dat v maximálním možném rozsahu.
Technická neutralita předvídaného informačního systému není návrhem zákona ohrožena.
Závěrem lze doplnit informaci o tom, že předložený materiál jen předkládán v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2020 bez závěrečných zpráv z hodnocení dopadů regulace (RIA). Usnesením vlády č. 870 ze dne 9. prosince 2019 byla Plánem legislativních prací vlády na rok 2020 tedy udělena výjimka z povinnosti zpracovat závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace (RIA).
Třebaže bylo Ministerstvu spravedlnosti původně uloženo vypracování návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, od svého původního legislativně-technického záměru předkladatel upustil. V průběhu legislativních prací totiž došel k závěru, že původní záměr transponovat institut preventivní restrukturalizace do existujícího textu insolvenčního zákona není uskutečnitelný (na rozdíl od konceptu tzv. druhé šance). Ministerstvo spravedlnosti tedy v návaznosti na uvedený úkol připravilo právě návrh zákona o preventivní restrukturalizaci a na něj navazující doprovodnou novelu řady právních předpisů. Oba transponují relevantní ustanovení této směrnice do českého právního řádu (konkrétně zejm. čl. 1 až 19 a 25 až 27). Věcné řešení a dopady současných návrhů se přitom v obecné rovině neliší od původního záměru avizovaného v publikovaných tezích expertní pracovní skupiny při Ministerstvu spravedlnosti.
Ministerstvo spravedlnosti ČR (2020). Shrnutí dílčích výstupů expertní pracovní skupiny k transpozici směrnice 2019/1023 o restrukturalizaci a insolvenci. Verze z 19. 2. 2020. [online][cit. 2021-12-08]. Dostupné z WWW:
K čl. I (změna insolvenčního zákona)
K bodu 1 (§ 24)
Navrhovaná úprava zakotvuje nový důvod pro vyloučení insolvenčního správce. Snaží se tak předcházet potenciálnímu střetu zájmů, ve kterém by byl restrukturalizační správce (v rozporu se svou povinností vykonávat funkci nestranně a nezávisle) ekonomicky motivován mařit restrukturalizační řízení s perspektivou přispět k zahájení insolvenčního řízení proti podnikateli, ve kterém by vykonával funkci insolvenčního správce. Tato ekonomická motivace by vycházela zejména ze skutečnosti, že při likvidačním způsobu řešení úpadku v insolvenčním řízení je odměna insolvenčního správce určena podílem na dosaženém výtěžku zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužníka. Nelze vyloučit, že tato odměna by dosahovala řádově vyšších hodnot než za plnění úkolů v restrukturalizačním řízení.
Doba vyloučení je nicméně omezena v délce 3 let před zahájením insolvenčního řízení. Při jejím stanovení předkladatel vycházel z dat o délce trvání úspěšných reorganizačních procesů (řízení v průměru trvá 75 dní od jeho zahájení do zjištění úpadku, doba od zjištění úpadku k potvrzení reorganizačního plánu činí průměrně 313 dní, a doba od potvrzení plánu do jeho splnění pak 624 dnů). Úspěšné reorganizační procesy tedy trvají v průměru cca 2,75 roku. Lze se tedy domnívat, že po uplynutí této doby již nelze legitimně předpokládat, že by k neúspěšné preventivní restrukturalizaci výraznější měrou přispěl restrukturalizační správce, který vykonává svou funkci v úvodních fázích celé restrukturalizace (resp. do nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu).
Pokud proti dlužníkovi bude vedeno insolvenční řízení, doba 3 let zaručuje, že to nebude kvůli insolvenčnímu správci, který vykonával funkci restrukturalizačního správce. V daném ohledu lze poukázat na fakt, že zákonodárce stanovil totožnou dobu v úpravě zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty osobou apriori podjatou nebo koncernově propojenou (§ 295 InsZ).
K bodu 2 (§ 97)
Zabránění zahájení insolvenčního řízení a průběhu trvání účinků ochrany všeobecného moratoria vychází z požadavků transponovaného předpisu, konkrétně čl. 7 odst. 2 směrnice. Cílem moratoria je podpořit vyjednávání mezi dlužníkem a jeho věřiteli, aby společně nalezli shodu nad řešením situace. Podání insolvenčního návrhu, se kterým jsou spojeny závažné důsledky zahájení insolvenčního řízení (§ 109 InsZ), by naopak mohlo zcela zmařit vyjednávání. Úprava proto přikazuje soudu nepřihlížet k insolvenčnímu návrhu podanému po dobu trvání moratoria podle zákona o preventivní restrukturalizaci.
<https://www.justice.cz/documents/12681/2158815/MSp+- +Shrnut%C3%AD+EPS+k+preventivn%C3%AD+restrukturalizaci_%C3%BAnor_2020_fin.pdf/fcd7f78a-0c82-4f86- 812f-656103148972>.
Navržené pravidlo, podle kterého se k insolvenčnímu návrhu věřitele za stanovených podmínek nepřihlíží, nebrání věřiteli podat insolvenční návrh následně poté, kdy pominou účinky všeobecného nebo individuálního moratoria, a trvají-li i poté podmínky pro zahájení insolvenčního řízení. Důvodem je snaha vycházet z existujících procesních postupů a nezvyšovat administrativní zatížení insolvenčních soudů. Je-li účelem čl. 7 odst. 2 směrnice nezahajovat insolvenční řízení, v prostředí českého insolvenčního práva jde fakticky o problém spuštění negativních účinků zahájeného insolvenčního řízení a negativní publicity insolvenčního rejstříku. Z pohledu faktických dopadů bude tedy víceméně lhostejné, zda dojde k odložení zahájení nebo nepřihlížení k návrhu (což budou navrhovatelé dopředu vědět), ale z pohledu procesních subjektů bude nakládání s „odloženým“ insolvenčním návrhem mnohem komplikovanější. Insolvenční soud bude muset činit kroky k založení spisu, odstranění vad návrhu, ověření své věcné a místní příslušnosti, zabránění publikace v insolvenčním rejstříku atd. Proto navrhovatel preferuje toto procesně jednodušší řešení.
K bodu 3 (§ 98)
Úprava provádí čl. 7 odst. 1 směrnice 2019/1023. Pro restrukturalizaci je oproti insolvenčnímu řízení, které je procesem konfliktním, charakteristický přístup konsenzuální. Restrukturalizace vyžaduje nalezení vysoké míry shody mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Proto by se po dobu trvání všeobecného moratoria dlužník měl soustředit na jednání s věřiteli ohledně řešení jeho situace. S ohledem na tuto úvahu se dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, po dobu trávní účinků všeobecného moratoria navrhuje vyjmout z povinnosti podat insolvenční návrh. V souladu s čl. 7(3) směrnice však není taková výjimka neomezená; dlužníkova povinnost podat insolvenční návrh je i v paralelně předkládaném návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci ponechána pro případy, že se dlužník dozvěděl nebo při náležité pečlivosti mohl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti.
K bodu 4 (§ 169)
Úprava vychází z čl. 17 odst. 4 směrnice 2019/1023. Mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou nově zařazuje pohledávky, které vznikly na základě finanční pomoci dlužníkovi podle zákona o preventivní restrukturalizaci během trvání moratoria či za účelem provedení restrukturalizačního plánu. Finanční pomoc totiž často patří mezi nutné předpoklady pro to, aby restrukturalizace dospěla k úspěšnému výsledku. Kromě peněžitých pohledávek z poskytnutého financování se přiznává stejné postavení i pohledávkám ze smluv o poskytnutí zásob, služeb, energií či jiného druhu plnění, pokud byly nezbytné pro pokračování běžného provozu obchodního závodu a pokud vznikly v době, ve které vůči věřiteli trvaly účinky všeobecného nebo individuálního moratoria.
Osoby poskytující nové nebo prozatímní financování za účelem realizace preventivní restrukturalizace a ozdravení provozu obchodního závodu vstupují do značného rizika, kdyby preventivní restrukturalizace skončila neúspěchem. Ve své podstatě se nejedná o přiznání privilegovaného postavení určitým kategoriím věřitelů oproti jiným, nýbrž o kompenzaci rizika osob podporujících podnikatele při obnovení provozu svého obchodního závodu. Pokud totiž preventivní restrukturalizace dopadne úspěšně, žádná z nedotčených stran nijak nepocítí finanční potíže podnikatele (neboť pravidla zákona o preventivní restrukturalizaci vyžadují, aby jejich pohledávky byly placeny řádně ve lhůtách splatnosti), a to, aniž by se na záchraně podnikatele jakkoliv podílely (např. prodloužením splatnosti nebo dokonce prominutím dluhu). Záchrana podnikatele je tedy implicitně i v jejich zájmu, neboť z obecně známých údajů o průměrné míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursech obchodních korporací mohou reálně počítat pouze s uspokojením v řádu jednotek procent. Pro dotčené strany platí výše uvedená ekonomická úvaha v zásadě obdobně s tou výjimkou, že se sice podílí na záchraně podnikatele a jejich práva mohou být dotčena, ale na druhou stranu disponují aktivní procesní legitimací k podání návrhu na provedení předběžného přezkumu pohledávky, podávání různých námitek či využívání opravných prostředků.
V případě věřitelů uvedených v navrhovaném § 169 odst. 2 písm. c) se jedná o nekonsenzuální věřitele, kteří nejsou oprávnění za trvání účinků moratoria ani ukončit či modifikovat smlouvy, ani odepřít plnění z nich.
K bodům 5 a 6 (§ 231 a 235)
Úprava reflektuje čl. 17 a 18 směrnice 2019/1023 a zdůrazňuje ochranu pohledávek vzniklých v souvislosti s preventivní restrukturalizací, pokud splňují podmínky podle zákona o preventivní restrukturalizaci. Možnost zneplatnit tyto pohledávky či označit je za neúčinné by odrazovala věřitele od poskytnutí finanční pomoci dlužníkovi a ve výsledku by poškozovala společný zájem věřitelů na co největším uspokojení pohledávek. Ze stejné úvahy vychází i zákaz označení restrukturalizačního plánu za neúčinný.
K čl. II (změna zákona o insolvenčních správcích)
Návrh doplňuje s ohledem na novou úpravu jako další důvod pro zrušení povolení insolvenčního správce včetně zvláštního povolení opakované porušení povinnosti podle zákona o preventivní restrukturalizaci. Insolvenční správce se zvláštním povolením se podle zákona o preventivní restrukturalizaci bez dalšího stává osobou oprávněnou vykonávat funkci restrukturalizačního správce (resp. osobou automaticky zapisovanou do seznamu restrukturalizačních správců). Obecně lze přitom vysledovat, že funkce restrukturalizačního správce i insolvenčního správce kromě sdílení stejné licence sdílí i řadu charakteristik procesního postavení a vykonávají podobné úkoly v insolvenčních i restrukturalizačních řízeních. Je proto nanejvýš vhodné, aby jej za porušení povinností v kterémkoliv typu řízení postihly stejné dopady do licence.
V případě absence tohoto pravidla by docházelo k paradoxním situacím, že zatímco za závažné porušení povinností v insolvenčním řízení by insolvenční správce automaticky ztratil oprávnění vykonávat funkci restrukturalizačního správce, opačně by tento systém nefungoval. V daném ohledu je vhodné poznamenat, že insolvenční správce není povinen strpět zápis do seznamu restrukturalizačních správců, nechce-li vykonávat tuto profesi, a může se ze seznamu zcela jednoduchým způsobem nechat vyškrtnout.
K čl. III (změna zákona o soudních poplatcích)
Proces restrukturalizace je převážně veden mimo soudní řízení. Navrhovaná úprava však jednajícím stranám umožňuje v mnoha případech předložit spornou otázku před soud, který jim poskytne autoritativní odpověď na jednotlivé otázky a posvěcení jednotlivých postupů. Návrhy na zahájení soudního řízení či jiné později předkládané návrhy zákon běžně zpoplatňuje. Navrhovatel se zde nicméně navrhuje omezit pouze na návrhy reflektující zásadní otázky vyskytující se v procesu preventivní restrukturalizace. Současně lze potvrdit, že uvedené návrhy nutně nemusí být v restrukturalizačním řízení vůbec podány, zejména postupuje-li podnikatel s vysokou mírou konsenzu se svými věřiteli. Všem uvedeným typům je tedy společné, že se v určitém ohledu jedná o návrhy podnikatele, kterými žádá od státu poskytnutí určité výhody či ochrany, kterou by nemusel požadovat, pokud by disponoval podporou svých věřitelů. Paralelně k takovým – nikoliv nutným - procesním úkonům se navrhuje po vzoru zpoplatnění opravných prostředků v insolvenčním řízení, zpoplatnit rovněž odvolání i dovolání proti rozhodnutím restrukturalizačního soudu v restrukturalizačním řízení.
Restrukturalizační plán představuje hlavní dokument procesu preventivní restrukturalizace, který obsahuje dosavadní výsledky vyjednávání. Soud při jeho zkoumání vynakládá největší úsilí, neboť v rámci posuzování musí přezkoumat hlasovací právo každé z dotčených stran jednotlivě a správnost rozdělení dotčených stran do hlasovacích skupin; vedle toho ještě musí přezkoumat, zda byl restrukturalizační plán předložen k hlasování v souladu se zákonem. Oproti smíru, který stejně jako restrukturalizační plán vychází z konsenzuálního řešení, jde v případě zkoumání plánu o podstatně odbornější a náročnější činnost; tomu odpovídá i výše soudního poplatku.
K zavedení soudních poplatků existují rovněž silné regulační důvody. Zavedení soudních poplatků brání podnikateli, aby bezplatně využíval možnosti doručovat soukromoprávní písemnosti, což je sice pro procesní konstrukci preventivní restrukturalizace klíčové, ovšem v praxi spíše nevídané. To platí tím spíše, že s doručením vybraných písemností jsou spojeny významné jednostranné účinky (zejm. označení věřitele za dotčenou stranu). Individuální moratoria zase fungují na obdobné bázi jako klasická předběžná opatření, která jsou také zpoplatněna. Ochrana všeobecného moratoria sice také předpokládá určitou administrativní náročnost při jeho vyřizování a nutnost zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku, ale současně se jedná o silný suspenzivně-invazivní nástroj ochrany podnikatele před věřiteli, který by z povahy věci neměl být jednoduše přístupný.
K čl. IV (změna notářského řádu)
Již současná úprava notářského řádu svěřuje notáři pravomoc sepsat notářský zápis o rozhodnutích orgánů právnické osoby (§ 80a). Nová úprava fakticky (analogicky) doplňuje tuto pravomoc o pravomoc sepsat notářský zápis o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci. Důvodem doplnění nového typu notářského zápisu jsou požadavky na obsah takového notářského zápisu, který vyplývá ze specifických pravidel návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci.
K čl. V (změna zákona o daních z příjmů)
Do ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů, které upravuje situace, kdy je možné jako výdaj uplatnit jmenovitou hodnotu nebo pořizovací cenu pohledávky z důvodu její nedobytnosti, se v návaznosti na nový zákon upravující preventivní restrukturalizace přidává nový bod. Preventivní restrukturalizace spočívá v tom, že dlužník vymezí okruh dotčených věřitelů a jejich pohledávky, které jsou zahrnuty do restrukturalizačního plánu, a v restrukturalizačním plánu stanoví restrukturalizační opatření. Jedním z nich může být restrukturalizace dlužníkových dluhů, v rámci které se může změnit obsah závazku (např. posunout splatnost), ale některé dotčené dluhy mohou být i zcela nebo částečně prominuty. V případě tohoto prominutí dluhu tedy dochází k situaci, která je srovnatelná se situacemi řešenými v ostatních bodech ustanovení § 24 odst. 2 písm. y), kdy je zřejmé, že předmětné pohledávky již nemohou být splaceny. Proto se navrhuje rozšíření tohoto ustanovení a pohledávka, která byla při svém vzniku vykázána ve výnosech a zdaněna, bude v rozsahu, ve kterém je dluh podle účinného restrukturalizačního plánu prominut, u věřitele uznatelným výdajem.
Na straně dlužníka se dále bude postupovat standardně a o výši prominutého dluhu bude zvýšen základ daně, a to buď prostřednictvím výsledku hospodaření u poplatníka, který vede účetnictví a prominutý dluh zaúčtuje do výnosů, nebo na základě § 23 odst. 3 písm. a) bodu 12 zákona o daních z příjmů. V případě preventivní restrukturalizace není důvod ustanovení § 23 měnit, neboť na straně dlužníka nepochybně prominutím dluhu vzniká příjem. Přitom na rozdíl od standardního insolvenčního řízení může preventivní restrukturalizace v určitých případech proběhnout i bez účasti soudu a není tak vhodné zavádět preferenční daňový režim, jako je nyní v případě insolvence. Kromě toho lze očekávat, že v případech preventivní restrukturalizace bude dlužník v daném zdaňovacím období vykazovat daňovou ztrátu a zvýšení základu daně z důvodu dodanění prominutých dluhů nezvýší jeho aktuální daňovou povinnost. Pokud v důsledku preventivní restrukturalizace v následujících obdobích dojde u dlužníka k udržení/obnovení podnikatelské činnosti a k opětovnému dosahování zisků, je věcně správné, aby příjem vzniklý prominutím dluhů byl dodaněn.
K čl. VI (změna zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění)
Zaměstnanci zdravotních pojišťoven jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní dozvěděli. Tato povinnost mlčenlivosti je výslovně prolomena pouze v případech, kdy probíhá insolvenční řízení. V důsledku této skutečnosti by bez úpravy zákona č. 592/1992 Sb. zaměstnanci zdravotních pojišťoven nebyli oprávněni restrukturalizačnímu soudu například sdělovat informaci o aktuální výši nedoplatků podnikatele, o jehož restrukturalizační plán se jedná.
K čl. VII (změna zákona o soudech a soudcích)
K bodům 1 až 3 a 6 až 9 (§ 42a, § 42f a §45)
S ohledem na relativně blízký vztah k insolvenčnímu řízení se i pro restrukturalizační věci navrhuje užití existujícího náhodného generátoru přidělování soudních věcí, který byl dosud exklusivní pouze pro insolvenční agendu. Navrhovaná úprava proto doplňuje i další pravidla pro efektivní aplikaci.
Předkladatel považuje za zcela zásadní, aby v případech koncernových preventivních restrukturalizací docházelo ke koordinovanému vyřizování této agendy. Zákon o preventivní restrukturalizaci stanoví pravidla, dle kterých se ustanovuje stejná osoba restrukturalizačního správce v koncernových kauzách (podrobněji srov. důvodovou zprávu k zákonu o preventivní restrukturalizaci); současně je ovšem nezbytné zajistit i koordinované vedení restrukturalizačních řízení osobou stejného soudce. Jedině tento postup vyloučí problém informačního deficitu, který by v případě úzce propojených výrobních koncernů mohl vést k paradoxní situaci, že řádné plnění účinného restrukturalizačního plánu bude fakticky blokovat jiný člen koncernu, který z organizačních důvodů uvázne stále ve stádiu soudního přezkumu.
K bodům 4 a 5 (§ 42a odst. 5)
V souvislosti s navrhovaným zásahem do generátoru přidělování restrukturalizačních věcí předkladatel navrhuje využít možnosti úpravy § 42a zákona o soudech a soudcích a vyřešit přetrvávající palčivý problém přidělování insolvenčních věcí manželů. Zatímco při podání společného návrhu manželů na povolení oddlužení se oba manželé podle platné právní úpravy považují za jediného dlužníka (tj. jejich věc je koordinovaně řešena stejným soudcem), v případě separátního podání dvou různých insolvenčních návrhů toto neplatí. Insolvenční zákon přitom již od účinnosti novely č. 31/2019 Sb. zavedl nová pravidla pro vypořádání společného jmění manželů v insolvenčních řízeních. Předkladatel zde považuje za mimořádně vhodné, aby zásahy do majetku manželů rovněž probíhaly koordinovaně a aby pokud možno nedocházelo k upřednostňování věřitelů v řízení vedeném proti jednomu z manželů na úkor věřitelů jiných.
Předkladatel současně navrhuje vyřešit i problém vyřizování opakovaných insolvenčních návrhů (zejm. insolvenčních návrhů odmítnutých pro formální vady). Konečnou volbu, zda opakované insolvenční návrhy bude vyřizovat stejné soudní oddělení, nicméně provede rozvrh práce sestavený podle zákonných pravidel.
K čl. VIII (změna zákona o dani z přidané hodnoty)
K bodu 1 (§ 42 odst. 2)
Dosavadní znění textu § 42 odst. 2 zákona o DPH je nahrazeno novým textem, neboť s ohledem na zákon o preventivní restrukturalizaci se rozšiřuje množina plnění, u kterých nelze provést opravu základu daně podle § 42 odst. 1 písm. f) zákona o DPH. Nově nelze opravu základu daně provést nejen u plnění, které není jako pohledávka zahrnuto do schváleného reorganizačního plánu v případě reorganizace, ale rovněž také u plnění, které není jako pohledávka zahrnuto do schváleného restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci v případě preventivní restrukturalizace. Jedná se tak o pohledávky nezahrnuté do schváleného reorganizačního nebo restrukturalizačního plánu, u kterých se nemění jejich výše, a opravu základu daně tak není třeba provádět.
K bodu 2 [§ 42 odst. 3 písm. b)]
V § 42 odst. 3 písm. b) zákona o DPH je nahrazeno slovo „schválení“ reorganizačního plánu slovem „účinnosti“ reorganizačního plánu. Jedná se o legislativně technickou úpravu za účelem zpřesnění textu v návaznosti na aktuální znění zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 3 [§ 42 odst. 3 písm. c)]
Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s doplněním nových písmen e) a
f) v § 42 odst. 3 zákona o DPH.
K bodu 4 [§ 42 odst. 3 písm. e) a f)]
Do § 42 odst. 3 zákona o DPH jsou vložena nová dvě písmena e) a f). Jedná se o specifikaci dne uskutečnění zdanitelného plnění při opravě základu daně v rámci preventivní restrukturalizace, kdy se oprava základu daně jako samostatné zdanitelné plnění považuje za uskutečněné buď dnem účinnosti restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci, nebo dnem účinnosti rozhodnutí o zrušení účinnosti restrukturalizačního plánu podle zákona o preventivní restrukturalizaci.
K bodu 5 (§ 42 odst. 8)
Dochází k vypuštění textu týkajícího se pozastavení běhu lhůty, po jejímž uplynutí nelze opravu základu daně provést. Důvodem je, že vymezení doby, ve které lhůta pro opravu základu daně neběží, je nově upraveno v odstavci 9.
K bodu 6 (§ 42 odst. 9)
V novém odstavci 9 je přeformulován a rozšířen text upravující pozastavení běhu lhůty pro možnost opravy základu daně. V aktualizovaném textu zůstává přerušení lhůty pro opravu základu daně po dobu soudního nebo rozhodčího řízení a v případě insolvenčního řízení v období ode dne zahájení insolvenčního řízení do dne předcházejícího dni schválení reorganizačního plánu. Nově je v tomto odstavci doplněno přerušení lhůty pro opravu základu daně v případě preventivní restrukturalizace podle zákona o preventivní restrukturalizaci. K přerušení lhůty pro opravu základu daně dochází jednak po dobu účinnosti všeobecného nebo individuálního moratoria v případě pohledávek osob, na které se toto moratorium vztahuje, a dále také v období ode dne zahájení preventivní restrukturalizace do dne předcházejícího dni účinnosti restrukturalizačního plánu, a to po dobu, po níž je pohledávka zahrnuta do preventivní restrukturalizace podle zákona o preventivní restrukturalizaci. V návaznosti na vložení nového odstavce 9 dochází k přečíslování následujících odstavců.
K bodu 7 (§ 45 odst. 3)
Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s vložením nového odstavce 9 a přečíslováním následujících odstavců v § 42 zákona o DPH.
K bodu 8 [§ 46 odst. 5 písm. d)]
Jedná se o legislativně technickou změnu v návaznosti na vložení nových písmen f) a g) do § 46 odst. 5 zákona o DPH.
K bodu 9 [§ 46 odst. 5 písm. f) a g)]
Pod písmeny f) a g) jsou doplněny další případy, kdy neběží lhůta pro opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky vymezená v § 46 odst. 4 zákona o DPH. Doplněná ustanovení brání tomu, aby případná oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky nebyla znemožněna z důvodu uplynutí lhůty pro tuto opravu, a dopadají na situace, kdy jsou osoby disponující pohledávkou omezeny ve volném nakládání s ní na základě zákona o preventivní restrukturalizaci, resp. jsou součástí procesu vyjednávání o preventivní restrukturalizaci. Lhůta pro opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky proto neběží po dobu účinnosti všeobecného nebo individuálního moratoria v případě pohledávek osob, na které se toto moratorium vztahuje, a dále po dobu preventivní restrukturalizace v případě pohledávek dotčených stran, jichž se jednání o restrukturalizačním plánu týká, resp. které jsou uvedeny ve schváleném restrukturalizačním plánu.
K bodu 10 (§ 110zm odst. 1)
Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s vložením nového odstavce 9 a přečíslováním následujících odstavců v § 42 zákona o DPH.
K čl. IX (přechodné ustanovení)
Toto přechodné ustanovení určuje, že se při opravě základu daně podle § 42 zákona o dani z přidané hodnoty v případě, že dojde k takové opravě z důvodů vycházejících z insolvenčního řízení, které bylo zahájeno předen nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona o dani z přidané hodnoty v dosavadním znění.
K čl. X (změna zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství)
Navrhované ustanovení upravuje rozsah oprávnění vyšších soudních úředníků provádět úkony soudu prvního stupně (tj. restrukturalizačního soudu v restrukturalizačním řízení). Příslušný výčet zrcadlí typově nejdůležitější otázky k řešení v restrukturalizačním řízení. Toto řešení sleduje logiku obdobného vyloučení pravomocí vyšších soudních úředníků při rozhodování v insolvenčním řízení.
K čl. XI (změna zákona o mezinárodním právu soukromém)
S ohledem na blízký vztah k insolvenčnímu řízení se i na řízení o veřejné preventivní restrukturalizaci aplikuje úprava v § 111 zákona o mezinárodním právu soukromém.
K čl. XII (změna zákona o zvláštních řízeních soudních)
Pro restrukturalizační řízení se navrhuje subsidiárně použít režim civilního řízení nalézacího nesporného (tj. nikoliv režim civilního řízení nalézacího sporného), jehož základní prvky jsou upraveny právě zákonem o zvláštních řízeních soudních.
To představuje rozdíl od formálního insolvenčního řízení, který obsahuje větší počet specifických procesních pravidel (insolvenční řízení kombinuje vybrané prvky nalézacího a vykonávacího řízení a v řadě otázek spoléhá na specifická procesní řešení adaptovaná pro tento typ kolektivní civilního procesu), respektive využívá primární subsidiarity občanského soudního řádu (pouze není-li takový postup v rozporu se zásadami insolvenčního řízení) a sekundární subsidiarity zákona o zvláštních řízeních soudních (nelze-li možný jiný postup) a delegačního principu (u pravidel týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce). Lze připustit, že toto pojetí dává relativně široké možnosti výkladu a flexibilitu vedení insolvenčního řízení.
Oproti tomu účel restrukturalizačního řízení je vymezen podstatě úžeji. Účelem restrukturalizačního řízení není uspořádání komplexní majetkových vztahů mezi dlužníkem a osobami dotčenými jeho úpadkem, nýbrž víceméně pouze potvrzení předloženého restrukturalizačního plánu. V daném ohledu se restrukturalizační řízení podobá spíše smírčímu řízení (dohodě o předmětu řízení), ve kterém absentuje spor o subjektivní právo (třebaže se nutně nevyžaduje souhlas všech účastníků), a pouze se přezkoumává formální soulad s právními předpisy. Tomuto účelu plně vyhovuje procesní rámec obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy sám zákon o preventivní restrukturalizaci v případě potřeby přináší speciální pravidla (o průběhu řízení, o doručování, o rozhodování atd.).
K čl. XIII (účinnost)
Obecnou účinnost návrhu zákona je nutno stanovit současně s účinností zákona o preventivní restrukturalizaci. Nutnost nabytí účinnosti tohoto zákona dnem vyhlášení se v daném případě odvozuje zejména od naléhavého obecného zájmu na nabytí účinnosti zákona o preventivní restrukturalizaci dnem vyhlášení. Bez paralelního nabytí účinnosti tohoto zákona totiž nebude institut preventivní restrukturalizace plně integrován do právního řádu a nebude fungovat.
Z tohoto důvodu tedy nelze postupovat podle § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, tj. nelze stanovit účinnost k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku. V daném ohledu je rovněž vhodné odkázat na příslušnou část důvodové zprávy k návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci.
Naléhavý obecný zájem spočívá zejména na nutnosti dosáhnout urychlené transpozice směrnice 2019/1023 o restrukturalizaci a insolvenci, jejíž transpoziční lhůta stanovená čl. 34 uplynula již 17. července 2022. Evropské komise v této věci již na konci září 2022 zahájila řízení o porušení SFEU [INFR(2022)0344], v jehož důsledku bezprostředně hrozí uplatnění sankcí za porušení povinností řádné transpozice (SFEU). Současně ovšem existuje naléhavý obecný zájem v tom, aby podnikatelské prostředí získalo co nejdříve efektivní nástroj na řešení finančních potíží nastalých v důsledku či přímé souvislosti s ekonomickými dopady pandemie koronaviru SARS-CoV-2, narušení dodavatelsko-odběratelských řetězců, prudkého nárůstu cenové hladiny nebo energetické krize v posledních letech.
Předkladatel navrhuje jedinou výjimku, a sice tu pro implementaci generátoru náhodného přidělování restrukturalizačních věcí u novelizace zákona o soudech a soudcích. Tento systém je technicky mimořádně komplikovaný a jeho modifikace pouze pro účely jedné další soudní agendy mimořádně nákladná a neekonomická (nehledě na skutečnost, že nelze předpokládat, že by vůbec stihla být provedena do uplynutí transpoziční lhůty příslušné směrnice). Účinnost příslušných bodů proto předkladatel navrhuje odložit s ohledem na předpokládané nasazení moderního systému eSpis, který by tuto funkci v sobě měl integrovat.
V Praze dne 18. ledna 2023
Předseda vlády: v zastoupení
Mgr. Bc. Vít Rakušan, v.r. 1.místopředseda vlády a ministr vnitra
Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., v.r.