zákon č. 285/2025 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

A) Dne 1. 1. 2021 došlo k nabytí účinnosti koncepčně nové právní úpravy v oblasti znalectví - zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „nový znalecký zákon“ nebo „ZnalZ“), zákona č. 255/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, a dále prováděcích vyhlášek č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, č. 504/2020 Sb., o znalečném, a č. 505/2020 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých odvětví jednotlivých znaleckých oborů, jiná osvědčení o odborné způsobilosti, osvědčení vydaná profesními komorami a specializační studia pro obory a odvětví.

Tato právní úprava nahradila úpravu zakotvenou v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“ nebo „ZZT“) a v jeho prováděcích předpisech, která byla vyhodnocena jako nadále nevyhovující. Předchozí právní úprava vykazovala značné nedostatky, používala zastaralé instituty či názvosloví a dostatečně nereflektovala aktuální společenskou situaci a vývoj znalecké profese.

Cílem navrhované novelizace je mimo jiné naplnění jednoho z bodů Programového prohlášení vlády v oblasti spravedlnosti a práva, kterým je závazek k vyhodnocení nové právní úpravy výkonu znalecké činnosti a k předložení návrhu nutných změn vedoucích k obnovení fungování činnosti znalců. Součástí tohoto programového prohlášení byl i závazek k provedení revize systému odměňování znalců a ke zvýšení jejich odměny na úroveň odpovídající náročnosti a společenské potřebnosti této profese, který byl naplněn novelizací vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, vyhláškou č. 370/2022 Sb. (s účinností od 1. 1. 2023 došlo ke zvýšení základní sazby časové odměny znalce z částky 300 až 550 Kč na 800 až 1 000 Kč za každou započatou hodinu výkonu znalecké činnosti).

Předkládaná novelizace nového znaleckého zákona je technické povahy. Směřuje k optimalizaci znalecké právní úravy a k odstranění nejpalčivějších aktuálních nebo hrozících aplikačních problémů. Návrh je předkládán mimo Plán legislativních prací vlády na rok 2024.

B) Přijetí nového znaleckého zákona a jeho prováděcích předpisů si kladlo za cíl především zavedení právního nároku na získání znaleckého oprávnění, nastavení jednoznačných kvalifikačních požadavků pro výkon znalecké činnosti, zvýšení efektivity dohledu nad znaleckou činností, vč. změny sankčního systému, provedení částečné revize seznamu znaleckých oborů a odvětví, zavedení elektronické evidence posudků s dálkovým přístupem a kvalitnějšího centrálního seznamu znalců, zvýšení kvality a přezkoumatelnosti znaleckých posudků nastavením jejich jednoznačných náležitostí a struktury a zakotvením postupu znalce při zpracování znaleckého posudku, navýšení znalečného a mnoho

Viz: https://www.vlada.cz/assets/jednani-vlady/programove-prohlaseni/Aktualizovane-Programove-prohlaseni-vlady- .pdf dalších opatření vedoucích k celkovému zkvalitnění výkonu znalecké činnosti, a to jak z pohledu samotných znalců, tak z pohledu zadavatelů, orgánu dohledu či dalších dotčených subjektů.

S odstupem více než tří let od nabytí účinnosti nové právní úpravy lze konstatovat, že základní cíle této nové právní úpravy byly naplněny.

Centralizovaný model správy výkonu znalecké činnosti Ministerstvem spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) znamenal posílení dohledu nad jednotlivými subjekty vykonávajícími znaleckou činnost a zvýšení kvality a věcné správnosti znaleckých posudků. Byl potvrzen přínos ve smyslu větší jednotnosti rozhodování, neroztříštěnosti agendy, snazší orientace žadatele, na který orgán se má obrátit, odbřemenění krajských soudů a další přínosy související s koncentrací a centralizací této agendy u jediného orgánu. Nicméně tento model přinesl přes snížení nákladů krajských soudů, i nárůst personálního a finančního zatížení ministerstva.

C) Nový znalecký zákon přiznává znaleckým subjektům oprávněným k výkonu znalecké činnosti podle předchozí právní úpravy (ZZT) nadále totožný rozsah znaleckého oprávnění – tj. pro stejné obory, odvětví a specializaci (§ 48 ZnalZ). Současně však stanoví pětileté přechodné období, po jehož uplynutí dosavadní znalecké oprávnění zaniká (§ 46 odst. 2 a § 47 odst. 4 ZnalZ). Během tohoto období, které má uplynout dnem 31. 12. 2025, je těmto subjektům umožněno se adaptovat na nové podmínky a podat žádost o zápis do seznamu znalců dle § 5 a násl. ZnalZ.

Ministerstvo předpokládalo, že dočasným vedlejším efektem zásadní změny koncepce znalecké právní úpravy může být úbytek znalců o jednu pětinu až třetinu (20 % až 33 %), jelikož řada znalců i přes zápis v seznamu znalců a tlumočníků v minulosti znaleckou činnost fakticky nevykonávala nebo ji vykonávala pouze v minimálním rozsahu. Hodnotící zpráva RIA a důvodová zpráva k návrhu nového znaleckého zákona také předjímala, že ke snížení počtu znalců, popř. i znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů, po uplynutí přechodného období může dojít i z toho důvodu, že se znalci nebudou chtít účastnit nově nastaveného systému v této profesi. Řada znaleckých oborů a odvětví se již tehdy potýkala s vysokým věkovým průměrem znalců, k čemuž bylo potřeba v souvislosti s jakoukoli radikální změnou přistupovat obezřetně, neboť existovala vysoká pravděpodobnost, že mnozí znalci nebudou ochotni do nového systému vstoupit (zejm. pokud by s sebou přinášel finanční náklady, požadavky na doplňkové vzdělání apod., což nebylo možné vyloučit). Na druhou stranu se předpokládalo, že ročně podá žádost o zápis do seznamu znalců cca 250 nových žadatelů a zakotvením jasných podmínek vstupu do profese, včetně právního nároku na vznik znaleckého oprávnění, a stanovením takové výše odměn, která bude odpovídat tržní situaci, by toto riziko mělo být do značné míry eliminováno.

Na vývoj počtu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů a aktuální stav jejich přelicencování poukazují následující shromážděná data (zdroj: Ministerstvo spravedlnosti):

Orientační vývoj počtu znalců v letech 2013 až 2023

3/2013 5/2015 1/2016 2/2017 1/2018 1/2019 1/2020 1/2021 3/2022 9/2023

9 969 9 484 9 376 9 140 8 873 8 595 8 245 7 276 6 338 5 857 * Údaj za rok 2014 není k dispozici.

Orientační vývoj počtu znalců v letech 2013 až 2023 - graf

12000

10000

9484 9376

40008245

2013 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023

* Údaj za rok 2014 není k dispozici.

Vývoj počtu znalců dle jednotlivých krajských soudů v letech 2013 až 2021

03/2013 05/2015 01/2016 02/2017 01/2018 01/2019 01/2020 01/2021

KS v Brně 2 140 2 019 1 980 1 948 1 892 1 845 1 785 1 568 KS v Českých Budějovicích 890 866 869 877 882 864 852 726 KS v Hradci Králové 1 305 1 251 1 223 1 190 1 146 1 089 970 806 KS v Ostravě 1 740 1 638 1 622 1 563 1 508 1 470 1 430 1 270 KS v Plzni 842 795 765 740 700 660 638 554 KS v Praze 920 873 886 838 824 815 790 710 KS v Ústí nad Labem 734 718 705 697 675 646 618 590 MěS v Praze 1 398 1 324 1 326 1 287 1 246 1 206 1 162 1 052

9 969 9 484 9 376 9 140 8 873 8 595 8 245 7 276

Znalci dle jednotlivých krajských soudů - graf

KS v Brně KS v ČeskýchKS v Hradci Králové KS v Ostravě KS v Plzni KS v Praze KS v Ústí nad Labem MěS v Praze

Budějovicích

01.03.2013 01.05.2015 15.01.2016 01.02.2017 01.01.2018 01.01.2019 01.01.2020 05.01.2021

Věk znalců: k březnu 2022 činil průměrný věk zapsaných znalců cca 63 let.

Vývoj počtu znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů v letech 2021 až 2023

4/2021 3/2022 2/2023 9/2023

Počet znaleckých123 118 99 96 kanceláří

Počet znaleckých161 146 146 144 ústavů

Žádosti o přelicencování znalců oprávněných k výkonu činnosti před 1. 1. 2021 podle zákona

o znalcích a tlumočnících (ZZT)

PočetPočetPočet žádostíZ tohoZbývající* zapsanýchzapsanýcho přelicencovánípřelicencováno subjektůsubjektů(k 9/2023) podle ZZTpodle ZZT(k 9/2023) (zač. roku(9/2023) 2021)

Znalci 7 276 5 857 309 87 222

Znalecké123 96 8 6 2 kanceláře

(znalecké ústavy I. oddílu specializované na znaleckou činnost)

Znalecké161 144 25 11 14 ústavy

(znalecké ústavy II. oddílu – vědecké ústavy, vysoké školy aj.)

* Případy v procesu přelicencování, nebo případy, kdy žádost byla vzata zpět, zamítnuta, nebo jiné případy.

Znalci - přelicencování

8 000

7 000

6 000

5 000

4 000

3 000

2 000

1 000

Znalci

Počet znalců k zač. r. 2021 Počet znalců k 9/2023 Počet žádostí o přelicencování Přelicencováno

Znalecké kanceláře a znalecké ústavy - přelicencování

Znalecké kanceláře (znalecké ústavy dle I. oddílu ZZT) Znalecké ústavy (dle II. oddílu ZZT)

Počet k zač. roku 2021 Počet žádostí o přelicencování (9/2023) Přelicencováno (9/2023)

Žádosti o nové znalecké oprávnění podle nového znaleckého zákona od 1. 1. 2021

Počet žádostí Z tohoDosudOstatní* zapsánoneuzavřeno

Znalci 142 20 85 37

Znalecké6 5 1 0 kanceláře

Znalecké2 1 1 0 ústavy

* Nekvalifikované žádosti, žádosti vzaté zpět nebo zamítnuté pro nesplnění podmínek pro zápis.

Bylo zmíněno, že úbytek znalců v rozmezí 20 % až 33 % byl presumován. Tento předpoklad byl ke konci roku 2023 naplňován. Úbytek zapsaných znalců oproti stavu na počátku roku 2021 v této době dosahoval cca 20 %. V případě znaleckých kanceláří došlo k poklesu o 22 %, u znaleckých ústavů o 11 %. Tato čísla nicméně nevypovídají o úbytku znaleckých subjektů, které aktivně vykonávaly činnost, ani o úbytku znalců v jednotlivých znaleckých odvětvích.

Již nyní je zjevné, že většina znalců zapsaných podle předchozí právní úpravy přelicencování z různých důvodů absolvovat nezvládne a po uplynutí stanoveného pětiletého přechodného období hrozí výrazný propad počtu znalců. Neexistuje současně reálný předpoklad, že by řešením situace bylo např. prodloužení tohoto přechodného období. Za dobu trvání více než dvou a půl let od účinnosti nové znalecké úpravy (k září 2023) podalo žádost o přelicencování celkem 309 znalců z celkového počtu 5 857, 8 znaleckých kanceláří z celkového počtu 96, a 25 znaleckých ústavů ze 144. Počet znalců zapsaných za účinnosti nové znalecké právní úpravy (po 1. 1. 2021 celkem 20 znalců, 5 znaleckých kanceláří a 1 znalecký ústav) současně nenasvědčuje tomu, že by bylo možné tento hrozící výpadek znaleckých subjektů nahradit počtem znalců nově oprávněných k výkonu znalecké činnosti. Není tak naplňován předpoklad hodnotící zprávy RIA k návrhu nového znaleckého zákona, která predikovala, že ročně požádá o vznik znaleckého oprávnění cca 250 nových žadatelů.

Na základě vyhodnocení dostupných dat, podnětů odborné veřejnosti a dosavadních výstupů Pracovní skupiny expertů pro znalecké právo zřízené při ministerstvu koncem roku 2022 bylo ministerstvem identifikováno několik příčin tohoto nežádoucího stavu.

I přes převažující pozitivní efekty nové znalecké právní úpravy došlo jejím přijetím k výrazné koncepční změně, která vyžaduje zvýšenou ochotu znalce se adaptovat na nové podmínky ve znalectví. K tomu přistupuje vysoký průměrný věk znalců (63 let), který vždy přirozeně nemotivuje k dalšímu výkonu činnosti po uplynutí přechodného období. Významným odrazujícím faktorem je rovněž možná nejistota znalce ohledně zápisu do jednotlivých znaleckých specializací, jejichž systém průběžně prochází revizí a dosud nebyl vytvořen jejich ucelený katalog pokrývající všechna znalecká odvětví definovaná vyhláškou č. 505/2020 Sb. Znalecké specializace jsou přitom pro jistotu znalce ohledně rozsahu jeho znaleckého oprávnění určující (z hlediska naplnění kvalifikačních požadavků apod.). Vedle toho došlo k zakotvení celé řady nových povinností, včetně povinného pojištění pro případ vzniku újmy způsobené v souvislosti s výkonem znalecké činnosti, existují poměrně krátké lhůty pro zápis jednotlivých povinných údajů do elektronické evidence posudků (do 5 pracovních dnů), byly zvýšeny nároky na formální náležitosti znaleckého posudku, došlo ke zřízení datových schránek znalců, ke zvýšené přestupkové odpovědnosti znalce apod. I přes pozitivní záměr posílení veřejné kontroly a preventivního působení uveřejnění údaje o spáchaném přestupku a o uloženém správním trestu v seznamu znalců (do pěti let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí) se v praxi ukazuje vnímání této změny ze strany znalců jako příliš represivní, demotivující k výkonu znalecké činnosti. Jsou také přísněji nastaveny podmínky pro výkon znalecké činnosti formou znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu, což má za následek snížení počtu těchto subjektů a nižší ochotu k výkonu činnosti nebo k přelicencování na podmínky nového znaleckého zákona.

To vše bylo nutné při identifikaci potřebných dílčích změn nové znalecké právní úpravy a při přípravě její technické novelizace vzít v úvahu. Současně je zjevné, že bude nezbytné přijmout celou řadu dílčích nelegislativních opatření na podporu zvýšení zájmu kvalifikovaných odborníků o výkon znalecké profese tak, aby byl zajištěn kontinuální výkon znalecké činnosti i ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu, a to nejen v odvětvích, která se aktuálně potýkají s akutním nedostatkem znalců (viz tabulka níže). Je nicméně nutné podotknout, že za úbytkem odborníků v těchto znaleckých odvětvích může stát i jejich celospolečenský nedostatek, který pramení především z podhodnocení počtu studijních míst v příslušných studijních oborech na vysokých školách a ze zvýšené poptávky po těchto specialistech z jiných důvodů (např. rozšiřování počtu školních psychologů).

Znalecká odvětvíStav k 1. 1. 2021 Stav k 9/2023 Úbytek s nedostatkovým počtem zapsaných znalců*

Psychiatrie 310 228 82 Sexuologie 34 27 7 Klinická psychologie 102 71 31 Neklinická psychologie 95 73 22

* Údaje jsou pouze orientační (před 1. 1. 2021 neexistoval odpovídající systém zápisu těchto oborů/odvětví/specializací).

Lze uvést, že výkon dohledových pravomocí ze strany ministerstva není nepřiměřený a pro znalce zatěžující, jak dokládají data uvedená níže:

Počet sankcí udělených ministerstvem od 1. 1. 2021

Rok Pokuta Napomenutí Upuštění odCelkem trestů

potrestání

2021 6 1 1 7

2022 50 5 0 55

2023 (do 8/2023) 48 1 0 49

* Tabulka zahrnuje jak přestupky podle ZnalZ, tak i ZZT. Napomenutí bylo možné ukládat podle ZZT; dle výkladu ZnalZ napomenutí ukládat nelze.

Počet udělených sankcí od 1. 1. 2021 – podle právní kvalifikace

Rok Porušení odbornéPorušení řádnéhoPorušení řádného

péčevýkonu znaleckévýkonu znalecké činnosti - fyzickáčinnosti - právnická [§ 39 odst. odst. 1 osobaosoba písm. b) ZnalZ] [§ 25a odst. 1[§ 25b odst. 1 písm. a) ZZT]písm. a) ZZT]

2021 0 6 2

2022 10 16 6

2023 (do 8/2023) 21 15 4

* Uvedené přestupky zahrnují více skutkových podstat, vč. neodevzdání znaleckého posudku včas.

Platná právní úprava nezasahuje do zákazu diskriminace a je neutrální ve vztahu k rovnosti mužů a žen, neboť nikterak neomezuje podmínky pro splnění požadavků na zápis do seznamu znalců, ani neomezuje rozdílně pro muže a ženy výkon jejich činnosti.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Hlavními principy, které má navrhovaná právní úprava implementovat, je princip dobré správy v oblasti znalectví, zefektivnění rozhodovací a dohledové činnosti ministerstva v této oblasti, zvýšení právní jistoty a legitimního očekávání znalců zapsaných podle předchozí právní úpravy i nových žadatelů o vznik znaleckého oprávnění a snížení jejich administrativní a finanční zátěže, které bude dostatečným způsobem motivovat k výkonu znalecké činnosti.

Návrh směřuje do několika základních oblastí, a to zejména ke:

A) Zrušení časového omezení platnosti oprávnění k výkonu znalecké činnosti znalců zapsaných do seznamu znalců a tlumočníků podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (účinného do 31. 12. 2020)

Znalcům zapsaným do seznamu znalců podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2021, kteří dosud nepodali žádost o zápis do seznamu znalců podle nového znaleckého zákona, se navrhuje umožnit výkon znalecké činnosti bez časového omezení i po 31. 12. 2025. To znamená, že uplynutím dosud stanoveného pětiletého přechodného období nedojde k 1. 1. 2026 ex lege k zániku jejich znaleckého oprávnění a budou moci nadále vykonávat znaleckou činnost v původním rozsahu (§ 46, § 48). Současně nebude vyloučena možnost znalce o přelicencování požádat dobrovolně. Podá-li znalec jmenovaný podle ZZT před uplynutím pětiletého přechodného období žádost o zápis do seznamu znalců podle nového znaleckého zákona, považuje se zvláštní část vstupní zkoušky nadále za splněnou (§ 46 odst. 3 ZnalZ).

B) Prodloužení přechodného období platnosti znaleckého oprávnění znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů získaného podle předchozí právní úpravy o 3 roky (§ 47 odst. 4)

S ohledem na předkládanou změnu podmínek výkonu znalecké činnosti ve formě znalecké kanceláře a znaleckého ústavu (viz níže) a neuspokojivý vývoj počtu žádostí o přelicencování ze strany těchto znaleckých subjektů dochází k prodloužení přechodného období podle dosavadního § 47 odst. 4 ZnalZ do 31. 12. 2028, tj. o 3 roky. V rámci tohoto prodlouženého období mohou znalecké subjekty podle § 47 odst. 1 až 3, které získaly oprávnění k výkonu znalecké činnosti podle předchozí právní úpravy, nadále vykonávat znaleckou činnost, aniž by musely být nově zapsány do seznamu znalců za podmínek podle nového znaleckého zákona.

C) Částečná změna podmínek pro výkon znalecké činnosti formou znalecké kanceláře (§ 6)

Nově se v rámci znalecké kanceláře navrhuje umožnit činnost 2 a více znalcům, kteří nedisponují zcela totožným rozsahem znaleckého oprávnění (dosud byl rozsah znaleckého oprávnění znalecké kanceláře odvozen od rozsahu znaleckého oprávnění alespoň dvou znalců ve stejném oboru, odvětví a případně specializaci, pro které si znalecká kancelář podala žádost o zápis do seznamu znalců). Dále se navrhuje znalci nově umožnit výkon znalecké činnosti ve zbytkovém rozsahu jeho znaleckého oprávnění, ve kterém nevykonává znaleckou činnost znalecká kancelář, samostatně (znalec dosud k samostatnému výkonu znalecké činnosti vedle svého působení ve znalecké kanceláři není oprávněn - § 6 odst. 2 ZnalZ). Navrhuje se i rozšíření povinných náležitostí znaleckého posudku zpracovaného znaleckou kanceláří o údaj o osobě znalce, který je povinen znalecký posudek na žádost orgánu veřejné moci osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit.

Mezi znalecké kanceláře se nově navrhuje zařadit ústav podle § 402 a násl. občanského zákoníku, který byl dosud zařazen mezi znalecké ústavy [§ 7 odst. 1 písm. a) ZnalZ].

D) Částečná změna podmínek pro výkon znalecké činnosti formou znaleckého ústavu (§ 7)

Podmínka vědeckovýzkumné činnosti znaleckého ústavu [§ 7 odst. 1 písm. b) ZnalZ] se redukuje na úroveň vyžadovanou předchozí právní úpravou obsaženou v ZZT (§ 21 odst. 3), tj. ve vztahu k oboru vykonávané znalecké činnosti (nikoliv již k odvětví a specializaci) a bez požadavku na výkon této činnosti po dobu minimálně tří let před podáním žádosti o zápis do seznamu znalců. Na místo výkonu znalecké činnosti pomocí alespoň 1 znalce oprávněného k výkonu znalecké činnosti ve stejném oboru a odvětví a případně specializaci, pro které si podal žádost o zápis do seznamu znalců, nebo pomocí osob zapojených do vědeckovýzkumné činnosti v příslušném oboru, odvětví, případně specializaci, bude znalecký ústav nově oprávněn činnost vykonávat pomocí alespoň jednoho „předního odborníka v příslušném oboru a odvětví“. Jedná se o obecnější pojem zahrnující jak znalce, tak i akademické pracovníky a další kvalifikované osoby, kterými znalecký ústav disponuje, a které dávají záruku dostatečné odbornosti nezbytné pro výkon znalecké činnosti. Výjimka pro organizační složky státu nebo vnitřní organizační jednotky těchto složek obsažená § v 7 odst. 2 ZnalZ zůstane nadále zachována.

E) Zúžení okruhu znaleckých subjektů, u kterých bude vyžadováno sjednání povinného pojištění pro případ povinnosti nahradit újmu způsobenou v souvislosti s výkonem znalecké činnosti

Povinné pojištění odpovědnosti bude nově zrušeno u znalců – fyzických osob (s možností sjednání pojištění nad rámec zákona dobrovolně a s možností zápisu údaje o sjednaném pojištění do veřejné části seznamu znalců). U znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů bude povinné pojištění zachováno v původním rozsahu, a to i s dosavadními výjimkami pro organizační složky státu nebo vnitřní organizační jednotky těchto složek. Současně se navrhuje snížení administrativní zátěže znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů při dokládání povinného pojištění (předkládání dokladu o uzavřeném pojištění odpovědnosti nadále jen do 60 dnů ode dne zápisu znaleckého subjektu do seznamu znalců a při změně zapisovaných údajů, nikoliv každoročně).

F) Dílčí změny podmínek pro složení vstupní zkoušky znalce

Je navrhováno zrušení časového omezení platnosti obecné části vstupní zkoušky při podání žádosti o rozšíření rozsahu znaleckého oprávnění podle § 10 odst. 2 (dosud 3 roky) a zkrácení lhůty pro další opakování vstupní zkoušky znalce podle § 10 odst. 5 z 5 let na 3 roky.

G) Prodloužení lhůt pro zápis povinných údajů do informačního systému evidence posudků (§ 29 odst. 5)

Původní lhůta pro zápis povinných údajů ze strany znalců do evidence posudků v délce 5 pracovních dnů se v praxi ukazuje jako příliš krátká. Nově se navrhuje lhůtu prodloužit na 30 dnů a v případě zápisu údaje o přiznaném znalečném až na 90 dnů (ode dne zadání znaleckého posudku nebo ode dne, kdy nastala skutečnost, ke které se povinnost zápisu váže). Povinnost zapisovat údaj o vyúčtovaném znalečném do evidence posudků se navrhuje v zájmu snižování nadbytečné administrativní zátěže znalců vypustit [§ 29 odst. 3 písm. i)].

H) Sjednocení dalších lhůt podle znaleckého zákona [§ 11 odst. 3 a 5, § 13 odst. 6, § 16

odst. 5, § 22 odst. 3 písm. b), § 24, § 42 odst. 6]

I) Možnost uchovávat znalecký posudek v elektronické podobě bez ohledu na formu jeho podání a zkrácení minimální požadované doby platnosti časového razítka potřebného pro provedení a uchovávání znaleckého posudku v elektronické podobě z 5 let na 3 roky

(§ 27 odst. 3 a § 27 odst. 2 věta poslední)

J) Některé změny směřující ke zefektivnění činnosti ministerstva při zajištění agendy licencování znaleckých subjektů a při výkonu dohledu

Navrhují se změny postupu ministerstva při pozastavení a zrušení oprávnění vykonávat znaleckou činnost podle § 13 a 14 ZnalZ (např. pozastavení znaleckého oprávnění ex lege, byl-li znalec vzat do vazby nebo nastoupil výkon trestu odnětí svobody, výkon ústavního ochranného léčení nebo výkon zabezpečovací detence), zrušení každoroční kontroly dokladů o uzavřeném povinném pojištění podle stávajícího § 22 odst. 4 písm. b) ZnalZ nebo kontroly všech znaleckých posudků znalců, kteří v uplynulých 5 letech nevypracovali více než 3 posudky, vypuštění drobných poklesků v chování jako jednoho z důvodů pro udělení výtky znalcům, umožnění dobrovolného zápisu některých údajů do seznamu znalců samotnými znalci (e-mailová adresa, kontaktní adresa, internetové stránky týkající se znalecké činnosti, údaje o dobrovolně sjednaném pojištění – pojistitel, doba trvání pojištění a limit pojistného plnění) aj. Zakotvením možnosti odložit podnět k zahájení řízení o některých přestupcích v době, po kterou se vede řízení před orgánem veřejné moci, je sledováno zamezení nepřípustným zásahům do nezávislého rozhodování soudů a dalších orgánů veřejné moci v rámci tzv. živých kauz.

K) Navrhuje se rozšíření příslušnosti orgánu veřejné moci k rozhodnutí o znalečném (nejen

orgán, který o rozhodl o ustanovení znalce, ale event. i jiný orgán, který znalecký úkon vyžádal)

a prodloužení lhůty pro výplatu znalečného z 15 dnů na 30 dnů.

L) Úprava přestupků v návaznosti na výše uvedené změny

Navrhuje se zavedení přestupkové odpovědnosti znalce za uvedení nepravdivého údaje v seznamu znalců; v případě znaleckých kanceláří nebo znaleckých ústavů i za výkon znalecké činnosti bez povinného pojištění aj. Údaj o spáchaném přestupku a o uloženém správním trestu bude nově ve všech případech veden v seznamu znalců jako neveřejný údaj [dosud se tento údaj do 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku řadí mezi veřejně přístupné údaje - § 16 odst. 1 písm. k) ZnalZ]. Návrhem rovněž dojde v řízení o přestupku k odstranění pochybností o možnosti správního uvážení ministerstva ohledně druhu ukládané sankce (napomenutí namísto pokuty). Přestupek za opožděné vykonání znalecké činnosti [nově vyčleněn z § 39 odst. 1 písm. b) do písm. c)] se návrhem přesouvá do výčtu přestupků s nižší maximální hranicí sazby pokuty [§ 39 odst. 2 písm. a) návrhu]. Obdobná změna se navrhuje i v případě ad hoc výkonu znalecké činnosti.

M) Novelizace trestního řádu

Navrhuje se zvýšit odměnu za odborná vyjádření v trestním řízení a navázat ji na odměnu znalců, čímž bude zajištěno zachování poměru mezi odměnou poskytovanou znalcům a osobám podávajícím odborné vyjádření. Obdobný krok se navrhuje učinit i ve vztahu k odměňování konzultantů, kteří jsou přibíráni postupem podle § 157 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Tyto osoby se sice přímo nevyjadřují k odborným otázkám, ale pomáhají orgánům činným v trestním řízení orientovat se ve skutkovém ději, včetně s tím souvisejících odborných otázek, zaměřit dokazování správným směrem, čímž přispívají k efektivitě a rychlosti trestního řízení.

Návrhem by mělo dojít k využívání méně formalizovaných a operativnějších institutů tam, kde je takový postup vzhledem k okolnostem možný, čímž se zajistí větší efektivita a rychlost řízení. Posílení využívání odborných vyjádření a odborné pomoci konzultanta, k čemuž navrhovaná úprava přispěje, může vést k řadě pozitivních dopadů na trestní řízení jako je mj. odbřemenění znalců, jichž je dlouhodobý nedostatek, a obecně k racionalizaci jejich přibírání.

N) Novelizace občanského soudního řádu

Cílem navrhované změny civilní procesněprávní úpravy je, obdobně jako u návrhu novelizace trestního řádu, vytvořit efektivnější a hospodárnější postup pro zodpovězení odborných skutkových otázek. Obecně lze vycházet ze současné právní úpravy, která preferuje podání odborných vyjádření k zodpovězení otázek, které nejsou složité, a pro které tak není třeba vypracovat znalecký posudek. Současná úprava však omezuje podání odborného vyjádření explicitně pouze na orgány veřejné moci, což má za důsledek možné snížení praktické použitelnosti odborného vyjádření, které bývá nahrazeno časově i finančně nákladnějšími znaleckými posudky.

Takové omezení se nejeví jako důvodné, a proto se navrhuje rozšířit možnost podat odborné vyjádření i pro soukromé subjekty. Ostatně praxe a odborná literatura již nyní s ohledem na § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „občanský soudní řád“ nebo „o. s. ř.“) připouští podání odborného vyjádření i fyzickými či právnickými osobami – odborníky působícími mimo orgány veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2711/2018, z odborné literatury Jirsa, J. a kol. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář. Komentář k § 127). Zákon by tak tuto praxi měl zohlednit a výslovně umožnit podat odborné vyjádření i subjektům mimo orgány veřejné moci. Podmínkou je, aby osoby podávající odborné vyjádření disponovaly potřebnými odbornými předpoklady pro podání odborného vyjádření. V prvé řadě půjde o osoby zapsané v seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů podle znaleckého zákona. Tyto osoby jsou kvalifikovány k zodpovězení složitých otázek řešených ve znaleckých posudcích, proto jsou způsobilé i k podání odborných vyjádření. Vedle těchto osob však odborné vyjádření mohou poskytnout i osoby, které mají k určité činnosti odborné zkušenosti. Může jít např. o realitní kancelář ohledně cenové hladiny v určité obci či části obce nebo automechanika, který soudu poskytne odpověď na cenu opravy kapoty určitého druhu vozidla.

Současná úprava tzv. soukromých znaleckých posudků, podle kterých mohou vedle soudu předkládat znalecké posudky i účastníci řízení, byla do o. s. ř., vložena zákonem č. 218/2011 Sb. Podle současné úpravy jsou znalecké posudky předložené účastníky postaveny na roveň znaleckým posudkům vypracovaným na základě usnesení soudu podle § 127 o. s. ř.

Uvedená úprava posílila roli účastníků, kteří mohou sami předložit vlastní znalecký posudek a nečekat na ustanovení znalce soudem. Spolu s tím však přinesla problémy, mezi které patří zejména nedostatečné zapojení ostatních účastníků do procesu vypracování posudku nebo jeho případného doplnění. Znalec tak zpravidla zpracovává znalecký posudek pouze na základě zadání a podkladů pocházejících výlučně od účastníka, který vypracování posudku znalci zadal. To však v mnoha případech vede ke zpracování posudku, který neřeší posuzovanou odbornou otázku v uspokojující míře pro to, aby na jeho základě soud rozhodl, nebo který posuzuje jinou odbornou otázku než tu, která je pro řízení rozhodující, popř. nevychází ze všech potřebných podkladů (neboť znalec o jejich existenci ani nemusí vědět). Problémem je i vztah mezi skutkovými a právními otázkami, kdy zadání v některých případech znalci podsouvá určité řešení, nebo mu dokonce zadává posouzení určité právní otázky. Nikoliv nepodstatná je i otázka výběru znalce a jeho odborného zaměření. V praxi je u znaleckých posudků zadaných soukromými zadavateli bez vědomí nebo souhlasu protistrany velmi často namítána podjatost zvoleného znalce nebo nedostatek jeho odborné kvalifikace pro posouzení konkrétní odborné skutkové otázky.

Následkem je pak nutnost znalecký posudek doplnit či dokonce zcela přepracovat jiným znalcem, proti posudku se zároveň často postaví i ostatní účastníci, kteří pak předkládají vlastní znalecké posudky. Pro účastníky tak jde o zbytečné vynaložení nákladů a zpomalení řízení, soud je zahlcen vícero znaleckými posudky, kdy však jeden či více posudků může být z důvodu podjatosti znalce nebo jeho nedostatečné odbornosti vadný, vychází z vadného zadání či nedostatečných podkladů, a tudíž z nich soud nemůže vycházet. Uvedené může mít rovněž negativní dopad na dostupnost znalců pro zadavatele znaleckých posudků z řad orgánů veřejné moci, a to zejména ve znaleckých odvětvích, která se aktuálně potýkají s nedostatkem znalců (viz výše bod 1 obecné části důvodové zprávy, část C).

Navrhovaná úprava má za cíl na uvedené problémy reagovat zpřesněním procesního postupu soudu při provádění dokazovaní znaleckým posudkem (zakotvení tzv. dobré praxe).

Zachovává možnost účastníků zvolit si znalce, zároveň ale využívá kontradiktornost řízení za účelem zlepšení procesu zjišťování skutkového stavu. Současně podporuje transparentní postup účastníků při volbě vhodné, odborně způsobilé a nestranné osoby znalce, zadávání odborných otázek, obstarávání podkladů a provádění důkazu znaleckým posudkem, a tím pádem také vyšší úroveň znaleckých posudků předkládaných účastníky řízení.

O) Novelizace zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích

S ohledem na provázanost znalecké právní úpravy s obsahem zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve znění zákona č. 166/2020 Sb. (dále „TlumZ“), a společný výkon správy této agendy ministerstvem, je v nezbytně nutném rozsahu navrhována novelizace rovněž některých souvisejících ustanovení tohoto zákona. Navrhované změny se týkají zejména prodloužení lhůt pro zápis údajů do evidence úkonů ze strany soudního tlumočníka nebo soudního překladatele a vypuštění povinnosti zapisovat údaj o vyúčtovaném tlumočném (§ 28), sjednocení lhůt podle § 11 odst. 3 a 5, § 13 odst. 6, § 16 odst. 5, § 24 a § 40 odst. 4 TlumZ, zrušení časového omezení platnosti vstupní zkoušky tlumočníka při podání žádosti o rozšíření rozsahu tlumočnického oprávnění podle § 10 odst. 2 (dosud 3 roky), umožnění dobrovolného zápisu některých údajů do evidence úkonů ze strany soudního tlumočníka nebo soudního překladatele samostatně (§ 16 odst. 2), změny v postupu ministerstva při pozastavení a zániku oprávnění (§ 13 a 14), zúžení důvodů pro udělení výtky (odstranění „drobných poklesků v chování“ z § 35), zkrácení minimální požadované doby platnosti časového razítka potřebného pro provedení a uchovávání překladatelského nebo písemného tlumočnického úkonu v elektronické podobě z 5 let na 3 roky (§ 27 odst. 2 věta poslední). Navrhuje se i dílčí úprava přestupků v souvislosti s uvedenou změnou § 16 a s odstraněním pochybností o možnosti správního uvážení ministerstva ohledně druhu ukládané sankce (napomenutí namísto pokuty). Přestupky za opožděné vykonání tlumočnické nebo překladatelské činnosti budou obdobně jako v případě znalecké právní úpravy vyčleněny z § 37 odst. 1 písm. c), resp. § 37 odst. 2 písm. c) TlumZ a přesunuty do výčtu přestupků s nižší maximální hranicí sazby pokuty [§ 37 odst. 3 písm. a) návrhu]. Obdobná změna se navrhuje i v případě ad hoc výkonu činnosti podle § 38 TlumZ.

Nad rámec těchto změn je v § 8 odst. 1 písm b) TlumZ navrhováno doplnění podmínek odborné způsobilosti soudního tlumočníka nebo soudního překladatele o možnost doložení jiné obdobné jazykové zkoušky pro shodnou úroveň znalosti jazyka. Stávající právní úprava se ukazuje jako příliš rigidní a nezohledňuje současnou pestrost studijních možností.

Navrhovaná úprava nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace, nezavádí rozdíly na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava není rovněž v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Ačkoliv bylo dle hodnotící zprávy RIA předpokládáno, že k přezkumu účinnosti regulace nové právní úpravy dojde po vypršení pětiletého přechodného období, ukazuje se, že je nezbytné ještě za jeho trvání provést revizi stávající právní úpravy, reagovat na vzniklé problémy, které současná právní úprava přináší, a přistoupit k technické novelizaci (viz výše odůvodnění bodu 1 obecné části důvodové zprávy, část C).

Přestože ministerstvo s účinností od 1. 1. 2023 novelizací vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, vyhláškou č. 370/2022 Sb., přistoupilo v zájmu zvýšení zájmu znalců o výkon znalecké činnosti k výraznému zvýšení základní sazby odměny znalců (z částky ve výši 300 až 450 Kč za hodinu znalecké činnosti na částku v rozmezí 800 až 1 000 Kč), toto samotné legislativní opatření nepostačuje. Po 31. 12. 2025 hrozí výrazný úbytek znalců oprávněných k výkonu znalecké činnosti a tím i kolaps státem garantovaného systému znalectví. Tomu je třeba v zájmu zachování jeho kontinuity a vysoké odborné úrovně znalců včasným legislativním zásahem ve vytipovaných oblastech předejít, a to tak, aby byly minimalizovány zásahy do původně nastavené nové koncepce znalectví, jejíž základní cíle zůstávají návrhem této novelizace převážně nedotčeny.

Mělo by také dojít ke snížení zatížení ministerstva agendou, která se týká výkonu jeho dohledových pravomocí a licencování znalců, a tím ke zefektivnění výkonu státní správy.

Navrhovaná změna občanského soudního řádu reaguje na praktické nedostatky, který byly zjištěny při podávání soukromých znaleckých posudků. Směřuje především ke zvýšení jejich využitelnosti pro soudní nebo správní řízení, ke zkrácení délky těchto řízení, k častějšímu využívání odborných vyjádření (shodně i v trestním řízení) a v konečném důsledku i ke zvýšení dostupnosti znalců, primárně pro zadavatele z řad orgánů veřejné moci.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR

Návrh novelizace je plně slučitelný s ústavním pořádkem České republiky. Ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky zakotvuje zásadu legality, když stanoví, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Obdobně čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zakotvuje, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Článek 26 Listiny základních práv a svobod každému zaručuje právo na svobodnou volbu povolání, jakož i právo podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon však může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání či profesí, což v případě výkonu znalecké činnosti činí.

S ohledem na právo podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost lze zmínit nález Ústavního soudu Pl. ÚS 13/14 ze dne 15. září 2015. Věcně se jednalo o návrh na zrušení § 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb. Skupina senátorů navrhovala zrušení tohoto ustanovení, neboť dle jejich názoru nebyla výše odměny za výkon znalecké činnosti dostatečná a porušovala tak především právo znalců na podnikání. Ústavní soud uvedl, že je nutné si uvědomit, že výkon znalecké profese se v zásadě dělí na dva segmenty: (i) poskytování znaleckých služeb v ryze soukromých oblastech a (ii) zpracování znaleckých posudků vyžádaných orgány veřejné moci. Ústavní soud konstatoval, že především druhý segment znalecké činnosti nelze považovat za ryze podnikatelskou činnost, která by byla normována právními předpisy soukromoprávní povahy a byla by vykonávána primárně za účelem zisku; jedná se naopak o činnost ve „veřejném zájmu“, čemuž pak odpovídá i způsob a povaha její právní regulace. Zároveň nelze odhlédnout od obecně známé skutečnosti, že v praxi je zcela ojedinělé, aby znalec svou znaleckou činnost vykonával jako svou hlavní a jedinou podnikatelskou či výdělečnou aktivitu. Většinou se jedná o činnost vedlejší, kdy znalec je zapsán v seznamu především pro své nepopiratelné zkušenosti a znalosti v daném oboru a odvětví (tento kategorický závěr Ústavního soudu nicméně nelze považovat za obecně platný - zejm. u znalců v oboru ekonomika).

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh novelizace není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a nezakládá rozpor s právem Evropské unie, a to ani ve světle ustálené judikatury soudních orgánů Evropské unie a obecných právních zásad práva Evropské unie.

Návrh zákona se zejm. dotýká některých ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“), konkrétně čl. 6 (právo na spravedlivý proces) a čl. 8 (právo na respektování soukromého života). Jedná se kupříkladu na právo být za splnění určitých podmínek jmenován znalcem, s čímž do značné míry souvisí i právo nebýt tohoto postavení svévolně zbaven, což se promítá do změn právní úpravy při pozastavení a zániku znaleckého oprávnění podle § 13 a 14 ZnalZ, ale i do formulace přechodného ustanovení návrhu novelizace znaleckého zákona.

Jedná se o občanské právo ve smyslu článku 6 Úmluvy, které může být v určitém ohledu rovněž právem, resp. zájmem majetkové povahy. Takový zájem pak požívá ochrany článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. Naplnění výše uvedeného souvisí zejména s tím, že zde existuje možnost se odvolat proti rozhodnutí o vzniku, pozastavení či zániku znaleckého oprávnění, a následná možnost podat žalobu ve správním soudnictví.

Jde-li o opatření, která omezují výkon povolání či profese, ESLP uplatňuje dva přístupy. Zaprvé zkoumá důvody přijetí opatření ve vztahu k dotčené osobě. Pokud souvisí výhradě s její profesní činností, nikoli se soukromým životem, není soukromý život v sázce. Zadruhé se zabývá důsledky opatření, tedy zda mělo vážné nepříznivé dopady na soukromý život osoby. Těmi mohou být: a) citelné důsledky zejména v podobě zhoršení majetkových poměrů; b) ztráta příležitosti utvářet a rozvíjet vztahy s jinými; c) závažná újma na pověsti. Článek 8 se uplatní, jsou-li důsledky velmi závažné a ovlivňují soukromý život ve velmi významné míře. Závažnost lze posuzovat srovnáním života stěžovatele před a po přijetí opatření. Článku 8 se ale nelze dovolávat při tvrzení ohledně ztráty dobré pověsti, která je předvídatelným důsledkem vlastního jednání, jako je například spáchání trestného činu (viz např. Denisov proti Ukrajině, č. 76639/11, rozsudek velkého senátu ze dne 25. září 2018, § 98, § 115–117). Uvedené zásady ESLP definoval primárně v rámci pracovních sporů, nicméně se toho nedrží striktně (např. pozastavení výkonu činnosti advokáta).

Případy uplatnění výše uvedených zásad, ve kterých se použitelností, potažmo (ne)porušením článku 8 Úmluvy ESLP zabýval v konkrétních situacích a při zohlednění individuálních okolností: například ve věci Gražulevičiūtė proti Litvě, č. 53176/17, rozsudek ze dne 14. prosince 2021, pozastavení činnosti klinické výzkumnice, se článek 8 neuplatnil; Bagirov proti Ázerbájdžánu, č. 81024/12 a 28198/15, rozsudek ze dne 25. června 2020, pozastavení výkonu advokacie na dobu jednoho roku, článek 8 se uplatní (porušení článku 8); Budimir proti Chorvatsku, č. 44691/14, rozsudek ze dne 16. prosince 2021, § 44 a násl., vlekoucí se odebrání profesionální licence, nemožnost vykonávat činnost certifikovaného inspektora motorových vozidel (porušení článku 8); Guliyev proti Ázerbájdžánu, č. 54588/13, rozsudek ze dne 6. července 2023, propuštění asistenta státního zástupce kvůli jeho chování v soukromém životě, které bylo považováno za porušení etického kodexu zaměstnanců státního zastupitelství, článek 8 se uplatnil; Platini proti Švýcarsku, č. 526/18, rozhodnutí ze dne 11. února 2020, zákaz působit jako sportovní funkcionář po dobu několika let, článek 8 se uplatnil (neporušení).

Právo Evropské unie a judikatura ESLP jednoznačně stanoví, že výkon profese znalce je svobodné podnikání, tudíž by měl být vstup do tohoto profesního odvětví zaručen po splnění předem daných podmínek. Činnost znalce se dle čl. 49 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) o svobodě usazování a navazující judikatury Soudního dvora EU ve spojených případech C-372/09 a C-373/09 považuje za poskytování služeb ve smyslu SFEU (čl. 56). Zároveň by podle evropské judikatury měly být dány rovné a transparentní podmínky pro výkon určité výdělečné činnosti tak, aby se na ně žadatelé mohli spolehnout (srov. C-162/99 Komise v. Itálie, C-404/05 Komise v. Německo, spojené případy C-372/09 a 373/09 Fa). Návrhu se dále v širších souvislostech dotýká směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu a judikatura na ní navazující, zejm. případ C-1/12 OTOC.

Znalcům je taktéž umožněno se sdružovat v rámci právnické osoby, což mimo jiné požaduje i právo EU. Tato možnost je návrhem novelizace právní úpravy (§ 6 a § 7) dále rozšířena.

Jelikož mohou být proti znalcům uplatňovány rozličné sankce, zejména správní tresty, jedná se o oblast rozhodování o trestních obviněních ve smyslu článku 6 Úmluvy. V této souvislosti lze poznamenat především, že je nutno respektovat zásady, které tato Úmluva stanoví, tedy např. zásady nulla poena sine lege (obsaženo v článku 6 odst. 3 Úmluvy) nebo zásady ne bis in idem (zakotveno v článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě). Je tedy vyloučeno, aby byl znalec opakovaně postihován za tentýž prohřešek.

Mezinárodní smlouvy se mohou výkonu znalecké činnosti dotýkat ale i v celé řadě dalších aspektů, např. v situaci (zejména v trestním řízení), kdy znalec vystupuje v obdobném postavení jako svědek, s čímž souvisí i skutečnost, že trestní soud musí obviněnému zajistit určitá práva vůči znalci, jako například upozornit na jeho poměr k věci či dotčeným osobám. Znalec se může rovněž sám nesprávným výkonem znalecké činnosti dopustit trestného činu. V trestním řízení pak musí být zajištěna ochrana všech práv vyplývajících z mezinárodních smluv.

Navržená novelizace v oblasti přístupu k informačním systémům veřejné správy souvisí i s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), se kterou není v rozporu.

Z hlediska ochrany osobních údajů je aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Dopady navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty se odhadují v řádech nižších jednotek milionů korun. Jsou spojeny se zavedením odměn a náhrad za odborná vyjádření v občanském soudním řízení a s navýšením odměn za odborná vyjádření a za konzultace v trestním řízení - dle kvalifikovaného odhadu ministerstva v řádech maximálně stovek tisíc korun ročně (odhad nicméně nezahrnuje možné výdaje rozpočtu Ministerstva vnitra v souvislosti s výdaji Policie ČR v přípravném trestním řízení). Další náklady budou spojeny se souvisejícími úpravami stávajících informačních systémů veřejné správy spravovaných ministerstvem (seznam znalců, evidence posudků, seznam tlumočníků a překladatelů, evidence úkonů), které si vyžádají cca 350 MD (tzv. man-days) při ceně 10 000 Kč/MD, tj. cca 3 500 000 Kč.

Tyto výdaje budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů a střednědobého výhledu dotčené kapitoly Ministerstva spravedlnosti.

S častějším využíváním odborných vyjádření za nižší odměnu tam, kde není nutné přibírat znalce, lze předpokládat úspory státního rozpočtu (v případech, ve kterých si civilní soud nebo orgán činný v trestním řízení vyžádá odborné vyjádření, si nebude vyžadovat dražší znalecký posudek). Tento pozitivní efekt lze očekávat i od zvýšení odměny konzultantů v trestním řízení. Konzultant je schopen orgánům činným v trestním řízení např. napomoci lépe naformulovat otázky, které mají být zodpovězeny ve znaleckém posudku a tím snížit počet hodin, které bude jeho zpracování věnovat znalec, nebudou muset být zadávány znalecké posudky, pokud se následně ukáže, že dříve položené otázky nebyly postačující pro objasnění potřebných skutečností apod. Jeví se proto jako opodstatněné předpokládat, že tato změna bude mít z hlediska zatížení státního rozpočtu perspektivně neutrální či pozitivní dopady, které nicméně nyní nelze blíže specifikovat.

Z hlediska dopadů navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí České republiky lze zmínit, že připravovaný návrh zákona směřuje mj. k posílení motivace znalců (většinou podnikatelů) k výkonu znalecké činnosti. I proto by měl mít návrh na podnikatelské prostředí převážně pozitivní dopad.

Navrhuje se zejména zrušení požadavku na přelicencování znalců zapsaných podle znalecké právní úpravy účinné do 31. 12. 2020 (zrušení stávajícího § 46 odst. 2 ZnalZ). U této skupiny znalců tím dojde k upuštění od požadavku na složení obecné části vstupní zkoušky, které podléhá poplatku ve výši 3 000 Kč (§ 10 odst. 3 ZnalZ). Vzhledem k dosavadnímu nízkému zájmu těchto znalců o přelicencování se však ani v této souvislosti zvýšené negativní dopady na státní rozpočet nepředpokládají.

Tito znalci také nebudou nuceni vynaložit finanční prostředky v souvislosti s doložením nových kvalifikačních požadavků podle nového znaleckého zákona, pakliže o přelicencování po dobu trvání původního pětiletého přechodného období sami nepožádají.

U ostatních znalců dojde ke zrušení požadavku na opakované složení obecné části vstupní zkoušky při podání žádosti o rozšíření rozsahu znaleckého oprávnění po uplynutí tří let od vykonání původní vstupní zkoušky a tím i ke zrušení související poplatkové povinnosti (změna § 10 odst. 2).

U všech znalců – fyzických osob dále dojde ke zrušení dosavadní povinnosti sjednat povinné pojištění pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou výkonem znalecké činnosti, což by mělo odpovídat roční úspoře nákladů v řádu nižších jednotek tisíc korun (pakliže se znalec sám nerozhodne profesní pojištění sjednat nad rámec zákona dobrovolně).

7. Zhodnocení sociálních dopadů, dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí a dopady na životní prostředí

Sociální dopady, dopady na specifické skupiny obyvatel (vč. spotřebitelů), národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí nebo dopady na životní prostředí návrh nevyvolává.

8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná novelizace dílčím způsobem zasahuje do oblasti ochrany soukromí a osobních údajů konkrétně vymezeného okruhu fyzických osob, a to zejm. v souvislosti s vedením informačních systémů veřejné správy - seznamu znalců a evidence posudků (§ 16 a § 29). Návrh změny § 16 spočívá v rozšíření rozsahu povinně zapisovaných údajů o údaje týkající se sjednaného pojištění a údaje o datu narození fyzických osob (jako neveřejného údaje seznamu znalců) a v přesunu dosud veřejně dostupného údaje o spáchaném přestupku a o uloženém správním trestu podle § 16 odst. 1 písm. k) do neveřejné části seznamu znalců. Kromě toho dochází k zavedení možnosti zápisu a editace některých vybraných údajů ze strany znalce samostatně (§ 16 odst. 2 návrhu). Navrhuje se rovněž zrušení nadbytečné části platné právní úpravy, která je již obecně upravena v § 5 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech (§ 15 odst. 2 a 4 a § 29 odst. 5 věta druhá a třetí). Další změny ustanovení § 29 odst. 3 týkající se evidence posudků směřují k prodloužení lhůt pro zápis povinných údajů. Obdobné změny jsou navrhovány i ve vztahu k zákonu o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, resp. seznamu tlumočníků a překladatelů a evidenci úkonů (§ 15 odst. 2 a 4, § 16 a § 28 odst. 3 a odst. 5 věta druhá a třetí TlumZ).

Veškeré osobní údaje zapisované do zmíněných informačních systémů budou nadále zpracovávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Vzhledem k rozsahu zpracování a obecnému nastavení technických a organizačních opatření správce osobních údajů v postavení orgánu veřejné moci je riziko narušení ochrany soukromí či zneužití osobních údajů minimální.

Návrh není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášenou pod č. 115/2001 Sb. m. s.).

9. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)

Zhodnocení korupčních rizik provedené dle metodiky CIA:

(1) Přiměřenost

Návrh novelizace je v souladu s ústavním zmocněním a odpovídá svým rozsahem a obsahem přiměřeně zamýšleným cílům změny právní úpravy. Navržená právní úprava nepředstavuje pro adresáty nadměrnou zátěž. V reakci na identifikované nedostatky stávající právní úpravy, v zájmu zachování kontinuity výkonu znalecké činnosti, v nezbytném rozsahu, způsobem, který podle předpokladů zásadním způsobem neohrozí úroveň její kvality, zejm. mění stávající podmínky výkonu znalecké činnosti znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů zapsaných do seznamu znalců a tlumočníků podle předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2020, a dále reaguje na potřebu optimalizace právní úpravy a posílení motivace znalců k výkonu znalecké činnosti.

(2) Efektivita

Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh obsahuje pouze dílčí změny, lze dovozovat, že její implementace bude efektivní. Navrhované znění novelizace je jednoznačné. Ministerstvo je schopno kontrolovat a vynucovat její dodržování. Největší rizika jsou spojována s prodloužením délky přechodného období znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů oprávněných k výkonu znalecké činnosti podle ZZT o tři roky, tj. do 31. 12. 2028. Pro efektivní přechod těchto znaleckých subjektů na podmínky nového znaleckého zákona bude do značné míry určují, do jaké míry jsou nyní správně identifikovány stávající překážky přelicencování těchto subjektů. Pro zajištění řádného fungování agendy licencování znalců a dohledu ministerstva nad výkonem znalecké činnosti je nadále nutné akcentovat potřebu dostatečného personálního zajištění této činnosti. S ohledem na vysoký průměrný věk znalců bude vedle toho nezbytné realizovat ve zvýšené míře nelegislativní cestou opatření na podporu zvýšení zájmu kvalifikovaných odborníků o výkon znalecké činnosti (nejen v odvětvích, která se již nyní potýkají s velkým nedostatkem znalců) tak, aby mohlo průběžně docházet k jejich přirozené obměně.

(3) Odpovědnost

Okruh subjektů vykonávajících státní správu v oblasti znalectví se nemění; je nadále zajišťována ministerstvem. Nedochází přitom k rozšíření jeho kompetencí, pouze ke zefektivnění výkonu dohledu při rozhodování o pozastavení a zrušení znaleckého oprávnění (§ 13 a 14 ZnalZ). Dílčím způsobem se dále přenáší odpovědnost za správnost fakultativně zapisovaných údajů do seznamu znalců podle § 16 odst. 2 na samotné znalce. Případný nesprávně provedený zápis nebo změnu údajů pak bude možné postihovat jako přestupek podle § 39 odst. 1 písm. e) nebo f) návrhu ZnalZ.

Odpovědnost znalce se standardně řídí občanským zákoníkem a § 21 ZnalZ. Judikatura jednoznačně uvádí, že je-li znalecký posudek podstatnou příčinou vzniku majetkové újmy a je dán vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti na straně znalce a škodou, která vznikla, pak je znalec povinen tuto škodu nahradit.Mimo jiné i z tohoto důvodu je navrhováno zachovat povinné pojištění znalců v případě znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů podle § 22 odst. 1 návrhu ZnalZ; znalcům – fyzickým osobám, u kterých není odpovědnost za způsobenou újmu limitována, lze nicméně sjednání povinného pojištění ve vlastním zájmu rovněž doporučit (i přes obvykle široce formulované výluky z pojistného plnění jednotlivých pojistitelů zahrnující případy hrubé nedbalosti, úmyslného porušení povinností či trestné činnosti).

(4) Opravné prostředky a kontrolní mechanismy

Ministerstvo se při výkonu dohledu a správy znalecké činnosti standardně řídí především zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů. Navrhovanou právní úpravou nedochází ke zúžení možnosti využít standardní opravné prostředky s jedinou výjimkou, kdy k pozastavení oprávnění k výkonu znalecké činnosti nově dochází ze zákona dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí znalce do vazby, nebo dnem, kdy znalec nastoupil výkon trestu odnětí svobody, výkon ústavního ochranného léčení nebo výkon zabezpečovací detence Důvodem je skutečnost, že znalec znaleckou činnost fakticky vykonávat nemůže, protože je omezen na osobní svobodě, má omezený styk s okolím, k datové schránce, k jiné korespondenci apod.

Navrhovaná právní úprava nezasahuje zásadním způsobem do nastavených obvyklých kontrolních mechanismů. Podmínky pro kontrolu plnění povinnosti řádně a včas zapisovat vymezené údaje do evidence posudků podle § 29 odst. 7 ZnalZ (ministerstvo je povinno kontrolu provést nejméně jedenkrát ročně u všech znalců) se nově pouze zobecňují. Se zavedením informačního systému evidence posudků je již kontrola do značné míry zautomatizována. V zájmu zefektivnění kontrolní činnosti je navrhováno pouze zrušení každoroční povinnosti doložit doklad o uzavřeném povinném pojištění podle dosavadního § 22 odst. 4 písm. b) ZnalZ. Tím není dotčena povinnost znaleckých subjektů podle § 22 odst. 1 návrhu ZnalZ informovat ministerstvo o změnách v uzavřeném pojištění, ani povinnost tuto změnu doložit. Dochází také ke zrušení zatěžující povinnosti kontrolovat všechny znalecké posudky znalců, kteří v uplynulých 5 letech nevyhotovili více než 3 znalecké posudky. Možnost ministerstva vyžádat si v rámci výkonu dohledu nadále ke kontrole náhodně vybrané posudky postupem podle § 35 odst. 2 a 3 ZnalZ tím není dotčena.

Např. 25 Cdo 883/2006 ze dne 30. 7. 2008, 25 Cdo 3197/2012 ze dne 30. 10. 2013.

Na základě výše uvedených skutečností lze vyhodnotit korupční rizika navrhované právní úpravy jako málo významná.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu

Navrhovaná novelizace právní úpravy nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

11. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

Navrhovaná novelizace právní úpravy nemá specifické dopady na rodiny.

12. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Návrh novelizace právní úpravy nemá specifické dopady na územní samosprávné celky.

13. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Navrhovaná právní úprava respektuje zásady digitálně přívětivé legislativy. Zakotvením možnosti vkládání a editace vymezených údajů ze strany znalce do seznamu znalců (§ 16 odst. 2 návrhu) dochází zejména k naplňování zásady budování a využívání sdílených služeb veřejné správy a současně zásady otevřenosti a transparentnosti veřejné správy. Zkrácením minimální doby platnosti certifikátu, na kterém je založeno elektronické časové razítko, z 5 let na 3 roky ode dne vyhotovení znaleckého posudku (§ 27 odst. 2 ZnalZ) je primárně naplňována zásada uživatelské přívětivosti. Obdobné změny se týkají i zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích.

Dopisem předsedy Legislativní rady vlády ze dne 12. října 2023 č. j. 44667/2023-UVCR, byla u předkládaného návrhu novelizace udělena výjimka z provedení hodnocení dopadů regulace (RIA).

vstupní zkoušky, která ověřuje zejména znalosti právních předpisů upravujících výkon znalecké činnosti, řízení, v nichž se znalecká činnost vykonává a náležitosti znaleckého posudku, se tak bude považovat za splněnou bez časového omezení. Tato dílčí změna by měla posílit motivaci znalců k event. rozšíření rozsahu svého stávajícího znaleckého oprávnění.

V odst. 5 se po vzoru právní úpravy obsažené v ZIS (§ 24 odst. 3) navrhuje zkrácení lhůty pro možné opakování vstupní zkoušky znalce na 3 roky ode dne konání poslední neúspěšné zkoušky. Dosavadní pětiletá lhůta se jeví jako nedůvodně přísná.

K § 11 odst. 3 a 5, § 16 odst. 5, § 22 odst. 3 písm. b), § 24, § 42 odst. 6

Jedná se o sjednocení a zpřehlednění lhůt podle nového znaleckého zákona.

K § 13

K odst. 1 až 6

V odst. 1 se navrhuje pozastavení oprávnění vykonávat znaleckou činnost ex lege dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí znalce do vazby nebo dnem, kdy znalec nastoupil výkon trestu odnětí svobody, výkon ústavního ochranného léčení nebo výkon zabezpečovací detence. Důvodem je skutečnost, že znalec znaleckou činnost po dobu trvání této okolnosti fakticky vykonávat nemůže, protože je omezen na osobní svobodě, má omezený styk s okolím, k datové schránce, k jiné korespondenci apod.

Důvod pro obligatorní pozastavení oprávnění vykonávat znaleckou činnost na žádost znalce [§ 13 odst. 1 písm. b) platného znění] zůstává zachován v § 13 odst. 2 návrhu.

Změny směřují ke zefektivnění výkonu státní správy v oblasti znalectví.

Navrhovanou novelizací se rovněž sleduje sblížení právní úpravy s podmínkami zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen „ZIS“), s cílem zefektivnění postupu správního orgánu (využitelnost obdobné judikatury, jakož i další rozhodovací praxe). Správní orgán nebude nucen posuzovat podle jiného měřítka pozastavení oprávnění k výkonu činnosti znalců a insolvenčních správců.

Současně lze uvést, že současná právní úprava zbytečně způsobuje aplikační problémy, když ukládá správnímu orgánu nadbytečně povinnost provést dvakrát správní úvahu [viz § 13 odst. 2 písm. a) platného znění ZnalZ]. Výše uvedené podmínky je potřeba posuzovat kumulativně, pro což není dán věcný důvod, neboť trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem znalecké činnosti ohrožuje důvěru v řádný výkon znalecké činnosti vždy.

Pozastavení oprávnění vykonávat znaleckou činnost podle § 13 odst. 1 ministerstvo zaznamená do seznamu znalců neprodleně, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o důvodu pozastavení nebo ukončení pozastavení oprávnění vykonávat znaleckou činnost dozvědělo. Pozastavení oprávnění vykonávat znaleckou činnost z jiných důvodů než podle § 13 odst. 1 návrhu ministerstvo zaznamená v den, kdy bylo rozhodnutí vydáno, bez ohledu na den nabytí právní moci rozhodnutí. Tento postup správního orgánu umožňuje předběžná vykonatelnost těchto rozhodnutí o pozastavení oprávnění (§ 13 odst. 7 návrhu ve spojení s § 74 správního řádu). Případný opravný prostředek proti rozhodnutí ministerstva nemá odkladný účinek.

K odst. 8

Nově je explicitně stanoveno, že osoby, které mají povinnost být pojištěny, musí tuto povinnost plnit i v době pozastavení oprávnění vykonávat znaleckou činnost. Ačkoliv v době pozastavení oprávnění znalec zásadně nesmí znaleckou činnost vykonávat, jsou z tohoto pravidla připuštěny výjimky (§ 13 odst. 5 návrhu). Pojistná smlouva by proto měla krýt odpovědnost znalce i v případě, kdy pojistná událost vznikne v době tohoto pozastavení.

K § 14

Obdobně jako u § 13 dochází v § 14 odst. 1 a 2 ke zpřesnění právní úpravy po vzoru ZIS. Pakliže znalec přestal splňovat podmínky pro výkon znalecké činnosti, ministerstvo bez úvahy, pouze s přihlédnutím k možnému postupu podle § 14 odst. 3 návrhu (výzva k nápravě ve stanovené přiměřené lhůtě), zruší jeho oprávnění k výkonu znalecké činnosti (§ 14 odst. 1 návrhu). V ostatních případech uvedených v § 14 odst. 2 písm. a) až c) návrhu je připuštěna možnost správní úvahy ministerstva, zda ke zrušení znaleckého oprávnění přistoupí.

K § 15

Navrhuje se zrušení nadbytečné části platné právní úpravy, která je již obecně upravena v § 5 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech (§ 15 odst. 2 a 4 a rovněž § 29 odst. 5 věta druhá a třetí).

Podle § 5 odst. 1 zákona o základních registrech platí, že „Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému v rozsahu potřebném k provedení úkonu orgánu veřejné moci a v rámci výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy, v jejímž rámci je úkon orgánu veřejné moci prováděný a pro jejíž výkon je orgán veřejné moci registrovaný.“ Seznam znalců a evidence posudků jsou informačními systémy veřejné správy [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy] a agendovými informačními systémy [§ 2 písm. f) zákona o základních registrech].

Na základě tzv. registrace agendy, která využívání údajů technicky zajistí, je tedy dáno oprávnění předpokládané v § 15 odst. 2, větě druhé, odst. 4, a § 29 odst. 5, větě druhé, znaleckého zákona. Samotné ministerstvo má přístup k údajům proto, že je správcem zmíněného seznamu, resp. evidence.

K § 16 (§ 27 odst. 2)

K odstavci 1

V § 16 odst. 1 písm. a) se navrhuje zpřesnění právní úpravy doplněním údaje o příjmení, který je obsažen i na jiných místech znalecké právní úpravy, např. v prováděcím právním předpisu [§ 2 písm. a) a § 33 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti].

Návrh novelizace ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) zpřesňuje obsah zapisovaných údajů znaleckého ústavu podle § 7 odst. 2 ZnalZ. Pro tyto znalecké ústavy, zvláště pro znalecká pracoviště Policie České republiky, byl dosavadní požadavek na zápis osob, jejichž pomocí je znalecká činnost vykonávána, problematický, neboť znamenal povinnost uvádět ve veřejné části seznamu znalců jména a příjmení policistů ve služebním poměru. Nové znění proto připouští v tomto specifickém případě možnost zápisu statutárních zástupců znaleckého ústavu podle § 7 odst. 2 (osob, jejichž prostřednictvím je tento znalecký ústav oprávněn jednat) jako garantů odbornosti a zároveň alternativně umožňuje zapsat do seznamu znalců přímo jednotlivé odborníky.

Jako veřejný údaj zapisuje ministerstvo do seznamu znalců podle aktuálně platné právní úpravy údaj o spáchaném přestupku a o uloženém správním trestu, neuplynulo-li více než 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku [§ 16 odst. 1 písm. k)]. Po uplynutí delší doby je údaj o spáchaném přestupku a uloženém správním trestu zapsán v seznamu znalců jako neveřejný údaj [§ 16 odst. 3 písm. a)]. Předpokládalo se, že největším přínosem této změny sankčního systému bude veřejná kontrola, která by měla mít významný preventivní účinek odrazující od páchání přestupků ze strany znalců. Toto opatření (bez ohledu na závažnost spáchaného přestupku) je nicméně znalci vnímáno jako samostatná sankce odrazující od samotného výkonu znalecké činnosti. Zveřejnění rozhodnutí o přestupku spadá do výčtu správních trestů podle § 35 písm. e) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Návrhem novelizace je toto opatření proto revidováno a od uveřejnění udělené sankce v seznamu znalců je upuštěno. Údaj o spáchání přestupku bude bez ohledu na dobu, která uplynula ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, veden pouze jako údaj neveřejné části seznamu znalců přístupný ministerstvu. Přestupky znalce, znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu budou nadále sankcionovány ve třech pásmech pokut (do 75 000 Kč, do 250 000 Kč a do 500 000 Kč).

K odstavci 2

Nově se navrhuje umožnit znalcům provedení zápisu některých údajů v seznamu znalců samostatně (nikoliv na žádost). Kromě údaje o e-mailové adrese znalce a internetové stránce týkající se znalecké činnosti bude znalec oprávněn si nově zapsat i kontaktní adresu a údaje týkající se dobrovolně sjednaného pojištění (údaj o pojistiteli, době trvání pojištění a limitu pojistného plnění dobrovolně sjednaného pojištění pro případ povinnosti nahradit újmu způsobenou v souvislosti s výkonem znalecké činnosti). Případné relevantní změny těchto údajů bude znalec povinen neprodleně, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo, zapsat [§ 16 odst. 2 a 5, § 39 odst. 1 písm. e) a f) návrhu].

K odstavci 3

Do výčtu povinně uváděných údajů obsažených v neveřejné části seznamu znalců se navrhuje doplnit údaj o datu narození znalců - fyzických osob. Tato změna umožní ministerstvu i do budoucna evidovat údaje o věkové struktuře znalců, lépe predikovat vývoj jejich počtu a event. přijímat opatření na optimalizaci jejich stavu.

Ostatní změny § 16 jsou legislativně-technické povahy.

K § 17

Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, zavedl novou koncepci využívání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů. Oprávnění jednotlivých orgánů veřejné moci k čerpání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů se nově odvíjí od registrace agendy v registru práv a povinností a registrace působnosti konkrétního orgánu veřejné moci v agendě (§ 5 zákona o základních registrech).

Ústřední správní úřad ohlašující agendu (gestor agendy) vyhodnocuje, které údaje, ze kterých informačních systémů veřejné správy jsou potřeba využívat pro výkon jím ohlašované agendy, přičemž potřebu těchto údajů odůvodňuje. Množina těchto údajů je v rámci procesu ohlášení agendy předána Ministerstvu vnitra, jakožto orgánu veřejné moci provádějícímu registraci všech agend, které ji zasílá ke stanovisku správci příslušného základního registru nebo agendového informačního systému a správci referenčního rozhraní. Správce příslušného základního registru nebo agendového informačního systému posuzuje vhodnost zpřístupnění navrhovaných údajů a v případě nutnosti navrhuje redukci či naopak rozšíření. Nesouhlasí-li ohlašovatel agendy s touto modifikací, rozhodne v případě těch ohlašovatelů, kteří jsou podřízeni vládě, o konečném rozsahu údajů vláda jako vrcholný orgán moci výkonné a subjekt odpovědný Poslanecké sněmovně mj. za výkon veřejné správy, a to s využitím stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů. V případě ostatních ohlašovatelů agend je množina údajů stanovena podle stanoviska správce příslušného informačního systému veřejné správy.

Tato nová koncepce využívání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů nekoresponduje s výčty údajů, které jsou orgány veřejné moci oprávněny využívat ze základních registrů a agendových informačních systémů, které jsou v jednotlivých tzv. agendových zákonech (včetně ZnalZ) v současné době obsaženy. Stávající legislativně-technická praxe kromě toho neumožňuje rozšíření sdílení údajů vedených v různých informačních systémech veřejné správy, neboť již tak rozsáhlá ustanovení zákonů regulující využívání údajů by bylo nutno znásobit doplněním dalších v úvahu připadajících informačních systémů veřejné správy.

Z výše uvedeného je patrné, že k využívání údajů ze strany ministerstva již není nutné výslovné zákonné zmocnění v rozsahu konkrétních údajů (tzv. položková skladba). Položkové skladby ve většině zákonů byly zákonem č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, zrušeny. Z uvedených důvodů je navrhováno zrušení i § 17 ZnalZ.

K § 22 (povinné pojištění)

Je navrhováno zrušení povinného pojištění znalců – fyzických osob. Smyslem navrhované změny právní úpravy je zejména optimalizace znalecké právní úpravy a snížení administrativní zátěže znalců a ministerstva.

Právní úprava účinná do 31. 12. 2020 institut povinného pojištění znalců neznala.

Novým znaleckým zákonem došlo s účinností od 1. 1. 2021 (po vzoru dalších odborných profesí) vedle jasného vymezení soukromoprávní odpovědnosti (§ 21) k zavedení s tím souvisejícího povinného pojištění znalců pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem znalecké činnosti (§ 22).

Podle § 22 ZnalZ v platném znění musí být znalec, znalecká kancelář nebo znalecký ústav pojištěn pro případ povinnosti nahradit újmu způsobenou v souvislosti s výkonem znalecké činnosti po celou dobu výkonu znalecké činnosti tak, aby výše limitu pojistného plnění byla úměrná možným újmám, které lze v rozumné míře předpokládat. Z této povinnosti jsou dosud vyjmuty pouze osoby vykonávající znaleckou činnost jednorázově podle § 26, znalecký ústav podle § 7 odst. 2 ZnalZ a znalec, který vykonává znaleckou činnost jako zaměstnanec, společník nebo člen znalecké kanceláře (§ 22 odst. 2 ZnalZ).

Prováděcí vyhláška (č. 503/2020 Sb., § 38) stanoví podrobnosti o minimálních limitech pojistného plnění z pojištění pro jednotlivé znalecké subjekty. Minimální limity pojistného plnění z pojištění znalce byly stanoveny obecně, shodně pro všechny obory, odvětví a případně specializace (ministerstvo nedisponuje daty, která by umožňovala výši pojistných limitů diferencovat např. dle jednotlivých znaleckých oborů, odvětví či specializací a souvisejícího pojistného rizika). Minimální limit pojistného plnění je stanoven odlišně pouze dle formy výkonu znalecké činnosti - na straně jedné pro znalce – fyzické osoby a na straně druhé pro znalecké kanceláře a znalecké ústavy. Minimální limit pojistného plnění pro znalce činí 1 000 000 Kč a je nižší, neboť znalecké kanceláře a ústavy vykonávají znaleckou činnost, se kterou je spojeno riziko vyšší újmy, než je tomu v případě znalců (měly by být podle § 25 odst. 2 znaleckého zákona ustanovovány ke zpracování znaleckých posudků ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního posouzení). Minimální limit pojistného plnění pro znaleckou kancelář a pro znalecký ústav činí 5 000 000 Kč.

Tato koncepce povinného pojištění odpovídala původnímu záměru nového znaleckého zákona, která počítala s posílením profesionalizace výkonu znalecké činnosti.

V rámci vyhodnocení efektivity koncepčně nové právní úpravy se nyní ukazuje, že původní záměr je nutné částečně přehodnotit.

Ukazuje se, že u většiny znalců – fyzických osob má znalecká činnost nadále povahu vedlejší výdělečné činnosti, čímž je dána odlišnost od ostatních skupin výdělečně činných osob, u nichž je zákonem vyžadováno povinné pojištění odpovědnosti. Stále existuje významná skupina znalců, kteří zpracují ročně jen marginální počet znaleckých posudků. U velké skupiny znalců (cca 16 %) je pak znalecká činnost dokonce spíše sporadická, což dokládají níže uvedená data ministerstva za rok 2023.

Znalci s 0 až 3 zpracovanými znaleckými posudky za rok 2023 Počet0 1 2 3 Celkem posudků Počet znalců 180 356 227 159 922

Zejména u těchto znalců může povinné profesní pojištění představovat neúměrné finanční a administrativní zatížení, které nereflektuje specifickou povahu znalecké činnosti, a tím vytvářet nadbytečnou překážku jejího výkonu. Je nutno podotknout, že absence pojištění je důvodem pro obligatorní zrušení oprávnění k výkonu znalecké činnosti ze strany ministerstva postupem podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 14 odst. 2 znaleckého zákona v platném znění (nedoloží-li znalec doklad o uzavřeném pojištění pro případ povinnosti nahradit újmu).

Pojistné, jakožto náklad povinně spojený s výkonem znalecké činnosti, který je zahrnut v odměně znalce a nelze jej proto účtovat separátně (§ 10 odst. 3 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném), se pohybuje zpravidla v intervalu 1 500 až 3 500 Kč ročně (znalec fyzická osoba).

Pro srovnání: základní sazba odměny znalců činí 800 až 1 000 Kč za hodinu výkonu znalecké činnosti (§ 2 vyhlášky o č. 504/2020 Sb., o znalečném).

Podle § 21 znaleckého zákona je znalec povinen nahradit újmu, kterou způsobil v souvislosti s výkonem znalecké činnosti. V případě znalců – fyzických osob je tato odpovědnost na rozdíl od znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů neomezená, což je podstatné. Je tedy v zájmu především samotného znalce, aby tuto odpovědnost zmírnil sjednáním dobrovolného pojištění, což se v praxi ve většině případů děje (často již v souvislosti s výkonem primární odborné činnosti těchto fyzických osob). Tyto informace potvrzují i zástupci znaleckých profesních organizací.

Výše limitu pojistného plnění by i v případě dobrovolného pojištění měla být nadále úměrná možným újmám, které lze v rozumné míře předpokládat, minimálně se shodným minimálním limitem pojistného plnění z pojištění, jako tomu je pro fyzické osoby dosud podle § 38 vyhlášky č. 503/2020 Sb.

Znalec bude ke sjednání pojištění odpovědnosti nově pozitivně motivován tím, že bude v souladu s § 16 odst. 2 písm. c) zákona oprávněn zapsat do seznamu znalců jako veřejný údaj informaci o dobrovolně sjednaném pojištění (o pojistiteli, o době trvání pojištění a o limitu pojistného plnění). Tim bude oproti znalcům bez tohoto pojištění zvýhodněn.

Případnou změnu údajů bude povinen ministerstvu oznámit a doložit neprodleně, nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo (§ 11 odst. 5 zákona). Porušení této povinnosti bude možné sankcionovat jako přestupek podle § 39 odst. 1 písm. e) nebo f) návrhu. Za nepravdivé uvedení údaje o dobrovolně sjednaném pojištění v seznamu znalců bude možné uložit pokutu až do výše 250 000 Kč a za porušení povinnosti zapsat změnu údajů pokutu až do výše 75 000 Kč (§ 39 odst. 2 ZnalZ).

Je třeba vzít v úvahu obvyklý rozsah pojistného krytí daný povahou pojištěné činnosti. Pojištěny zpravidla nemohou být případy hrubé nedbalosti, úmyslného porušení povinností nebo trestné činnosti znalce. V praxi se dle pojistných podmínek jednotlivých pojistitelů jedná o pravidelné výluky z pojistného plnění. Přínosy povinného pojištění u znalců – fyzických osob vzhledem k vykonávané znalecké činnosti proto nejsou příliš významné. Povinné pojištění, může za určitých okolností dokonce přispívat k falešnému pocitu bezpečí, očekává-li zadavatel znaleckého posudku nebo účastníci řízení, v němž byl znalecký posudek zadán, pouze na základě informace o uzavřeném pojištění znalce vyšší míru záruky pokrývající i výše uvedené vyloučené činnosti, což se bohužel v praxi děje nejen v souvislosti výkonem znalecké činnosti, ale i u dalších odborných profesí s povinným profesním pojištěním (např. nedávný medializovaný případ zpronevěr advokátních úschov se škodou přesahující 150 000 000 Kč).

Zachování povinného profesního pojištění znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů podle § 22 odst. 1 návrhu je odůvodněno převážně limitovanou odpovědností těchto subjektů a dále složitější povahou znaleckých posudků, k jejichž zpracování jsou zpravidla ustanoveny (podle § 25 odst. 2 ZnalZ).

Stávající zákonné výjimky ze sjednání povinného pojištění budou nadále zachovány, a to jak pro všechny osoby vykonávající znaleckou činnost jednorázově, tak i pro organizační složky státu nebo vnitřní organizační složky těchto složek ve smyslu stávajícího znění § 7 odst. 2 zákona.

Podmínka povinného pojištění znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu podle § 22 odst. 1 byla nově systematicky zahrnuta mezi podmínky výkonu znalecké činnosti [§ 6 odst. 1 písm.

h) a § 7 odst. k) návrhu]. Je zřejmé, že doložení povinného pojištění nebude vždy možné již k okamžiku podání žádosti o zápis do seznamu znalců. Ministerstvu proto postačí doložení čestného prohlášení o tom, že ke sjednání pojištění došlo a k doložení dokladu dojde ve stanovené šedesátidenní zákonné lhůtě ode dne zápisu do seznamu znalců [§ 22 odst. 3 písm.

a) ZnalZ]. V opačném případě by ministerstvo bylo oprávněno v souladu s § 14 odst. 1 a § 14 odst. 3 návrhu rozhodnout o zrušení oprávnění k výkonu znalecké činnosti.

Z důvodu zjednodušení počítání zmíněné šedesátidenní lhůty bylo z § 22 odst. 3 písm. a) návrhu vyňato slovo „pracovních“. V zájmu snížení administrativní zátěže znaleckých subjektů i ministerstva dochází ke zrušení povinnosti každoročního předkládání dokladu o uzavřeném povinném pojištění [stávající § 22 odst. 4 písm. b)]. Další povinnost informovat ministerstvo o případně změně v trvání nebo podmínkách pojištění a povinnost změnu doložit ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy k ní došlo, zůstává nedotčena - spadá mezi obecné povinnosti vyplývající z § 11 odst. 5 a § 16 odst. 5 a 6 znaleckého zákona. Dosavadní ustanovení § 22 odst. 4 písm. c) ZnalZ proto bylo pro nadbytečnost vypuštěno. Současně dochází k prodloužení lhůty pro splnění povinnosti doložit doklad o uzavřeném pojištění podle § 22; místo do jednoho týdne, do 15 dnů ode dne, kdy o to ministerstvo požádá [§ 22 odst. 3 písm. b) návrhu].

K § 27

Znalecký posudek se podává v listinné podobě nebo, souhlasí-li s tím zadavatel, v elektronické podobě; lze jej podat též ústně do protokolu. Podává-li se znalecký posudek v listinné podobě, musí být každé jeho vyhotovení vlastnoručně podepsané a musí být připojen otisk znalecké pečeti. Podává-li se znalecký posudek v elektronické podobě, musí být každé jeho vyhotovení podepsáno kvalifikovaným elektronickým podpisem, musí být připojen certifikát pro elektronický podpis, na kterém je kvalifikovaný elektronický podpis založen a který obsahuje jméno znalce nebo název znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu a označení "znalec", "znalecká kancelář" nebo "znalecký ústav", a musí být opatřen kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem. Certifikát, na kterém je založeno elektronické časové razítko, musí mít platnost nejméně 5 let ode dne vyhotovení znaleckého posudku (§ 27 odst. 2 ZnalZ).

Ukazuje se, že na trhu v této oblasti existují z bezpečnostních důvodů převážně certifikáty s maximálně pětiletou platností, což znalci může komplikovat podání znaleckého posudku v elektronické podobě. V souladu se Zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy je proto vhodné dobu minimální platnosti certifikátu, na kterém je založeno elektronické časové razítko, zkrátit na 3 roky ode dne vyhotovení znaleckého posudku.

V zájmu snížení administrativní zátěže znalců a snížení jejich nákladů se navrhuje umožnit uchovávat znalecký posudek po stanovenou desetiletou dobu od podání znaleckého posudku se všemi náležitostmi podle § 27 odst. 2 dle volby znalce v listinné nebo v elektronické podobě, nově tedy bez ohledu na původní formu jeho podání (§ 27 odst. 3 ZnalZ). Dosavadní povinnost znalecký posudek podaný v listinné podobě v této podobě rovněž archivovat se ukazuje jako nepraktická a nákladná.

K § 28

Novelizací § 28 odst. 3 ZnalZ se navrhuje rozšíření povinných náležitosti znaleckého posudku zpracovaného znaleckou kanceláří. Nově by měl být ve znaleckém posudku uveden znalec, který je povinen znalecký posudek na žádost orgánu veřejné moci, před nímž má být znalecký posudek použit, osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit. Optimálně by mělo jít o znalce, který znalecký posudek podepsal.

V § 28 odst. 4 se jedná o legislativně-technickou úpravu navazující na změny v § 7.

K § 29

K odst. 3

Znalec je podle platné právní úpravy povinen zapisovat základní údaje o výkonu znalecké činnosti vymezené v § 29 odst. 3 ZnalZ do evidence posudků (na místo dřívějších znaleckých deníků), a to ve lhůtě do 5 pracovních dnů ode dne zadání znaleckého posudku nebo ode dne, kdy nastala skutečnost, ke které se povinnost zápisu váže. Evidence posudků je informačním systémem veřejné správy, která je vedena způsobem umožňujícím dálkový přístup, a má veřejnou a neveřejnou část.

Evidence posudků umožňuje dohledovému orgánu nebo zadavateli z řad orgánů veřejné moci aktuálně zhodnotit situaci znalce a případně si vyhodnotit, že je zbytečné jej kontaktovat, neboť je dostatečně vytížen jinou znaleckou činností. I přes zpoždění s implementací elektronické evidence posudků do praxe (v závěru roku r. 2022) potvrzuje aktuální fungování její přínosy (kromě výše uvedené informativní funkce i sběr dat).

Ukazuje se nicméně, že lhůty pro zápis vymezených údajů do evidence posudků mohou být pro znalce příliš krátké, a navíc zvyšují administrativní zátěž způsobenou četnější potřebou přistupování do evidence a provádění množství zápisů.

Původní lhůtu pro zápis povinných údajů ze strany znalců do evidence posudků v délce do 5 pracovních dnů se proto navrhuje prodloužit na 30 dnů a v případě zápisu údaje o přiznaném znalečném až na 90 dnů. Rozhodnou skutečností pro počátek běhu lhůty nadále zůstává den zadání znaleckého posudku nebo den, kdy nastala skutečnost, ke které se povinnost zápisu váže. Nicméně znalcům lze doporučit provádět zápis údajů do evidence skutečně bezodkladně. Absence zapisovaných údajů není důvodem pro odmítnutí provedení znaleckého úkonu podle § 19 odst. 1 písm. c) ZnalZ. Orgán veřejné moci při zadávání znaleckého posudku může důvodně předpokládat, že znalec zápis údajů provádí řádně a včas (ustanovení § 36 odst. 1 ZnalZ tím není dotčeno). V zájmu snižování nadbytečné administrativní zátěže znalců se navrhuje zrušení povinnosti zapisovat údaj o vyúčtovaném znalečném [§ 29 odst. 3 písm. i) ZnalZ].

K odst. 5

Viz výše odůvodnění § 15.

K odst. 7

Ministerstvu je uložena povinnost provést nejméně jedenkrát ročně kontrolu zápisů v evidenci posudků u všech znalců. Nově se tyto podmínky kontroly zobecňují (§ 29 odst. 7). Kontrola je se zavedením informačního systému evidence posudků do značné míry zautomatizována.

K § 34

Návrhem novelizace § 34 dochází k rozšíření příslušnosti orgánu veřejné moci k rozhodnutí o přiznání znalečného tak, aby o znalečném mohl rozhodnout alternativně orgán veřejné moci, který znalecký posudek zadal, nebo který vyžádal znalecký úkon. Stávající práví úprava mohla způsobovat aplikační problémy, zejm. v trestním řízení před soudem, které navazuje na přípravné trestní řízení.

Z organizačně-technických důvodů, které orgánu veřejné moci neumožnují vždy provést výplatu znalečného za všech okolností včas v zákonné patnáctidenní lhůtě, se navrhuje prodloužení lhůty pro výplatu znalečného na 30 dnů. Shodná lhůta je stanovena pro výplatu odměn a náhrad podle § 151 odst. 5 trestního řádu a rovněž odpovídá pravidelné době splatnosti závazků ze soukromoprávních vztahů (§ 1963 občanského zákoníku).

K § 35

Podle stávající právní úpravy platí, že v případě, že počet znaleckých posudků vypracovaných znalcem v uplynulých 5 letech nepřesahuje 3 znalecké posudky, ministerstvo rozhodne o zrušení oprávnění vykonávat znaleckou činnost z důvodu nečinnosti, neexistují-li důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by nemělo být rozhodnuto o zrušení oprávnění tohoto znalce; to neplatí, je-li znalec zapsán v seznamu znalců méně než 5 let. Nerozhodne-li ministerstvo tímto způsobem o zrušení oprávnění vykonávat znaleckou činnost, provede kontrolu u všech znaleckých posudků, které byly tímto znalcem doposud zpracovány (§ 35 odst. 5 ZnalZ).

Navrhovaným zrušením odstavce 5 nově dojde ke zrušení nadbytečné a zatěžující kontroly všech znaleckých posudků znalců s nízkým počtem vyhotovených znaleckých posudků. V praxi se může jednat o nečinnost, kterou znalec nemohl ovlivnit, neboť v příslušném oboru, odvětví či specializaci pouze nemusela být dostatečná poptávka po vypracování znaleckých posudků. To současně nemusí znamenat, že po odborné stránce znalec ztrácí kontakt s příslušným oborem, odvětvím nebo specializací (nespadá-li výkon znalecké činnosti zpravidla mezi hlavní výdělečné aktivity znalce). Možnost ministerstva vyžádat si v rámci výkonu dohledu nadále ke kontrole náhodně vybrané posudky postupem podle § 35 odst. 2 a 3 ZnalZ tím není dotčena.

V odstavci 6 se navrhuje změna formulace z důvodu novelizace zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, zákonem č. 427/2023 Sb. (viz výše odůvodnění § 9).

K § 37

Dle návrhu novelizace nově nebudou důvodem pro udělení výtky drobné poklesky v chování znalce. Tato dílčí změna směřuje k dalšímu zefektivnění výkonu dohledových pravomocí ministerstva, které se bude zaměřovat pouze na jednání znalce, které souvisí s výkonem znalecké činnosti. Je třeba vzít v úvahu, že znalec, coby osoba zúčastněná na řízení, se nachází v obdobném postavení jako např. svědek (je de facto odborným „svědkem“). Ze strany státu tedy není nezbytné, na rozdíl např. od soudců, notářů či soudních exekutorů, tímto způsobem dohlížet nad řádným chováním znalců. K tomuto účelu plně postačí případné využití jiných existujících nástrojů, zejména pořádkových opatření dle jednotlivých procesních předpisů upravujících řízení před orgány veřejné moci. V případě soukromých znaleckých posudků by měla být dostatečnou zárukou řádného chování znalců obecná zásada smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů a event. soukromoprávní odpovědnost znalce.

K § 39

Správně nastavený sankční systém plní především preventivní funkci, ale zároveň by měl nabízet možnosti, jak důrazně postihnout znalce za neplnění stanovených povinností.

Je nutno konstatovat, že výkon dohledu ze strany ministerstva není nepřiměřeně zatěžující či šikanózní. Každý případ je posuzován individuálně. Plně v souladu s § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, je vždy sledováno materiální hledisko přestupku v podobě jeho společenské škodlivosti a tím i jeho závažnost.

Přestupek za porušení povinnosti vykonat znaleckou činnost ve sjednané nebo stanovené době se podle návrhu vyčleňuje ze skutkové podstaty přestupku podle § 39 odst. 1 písm. b) a přesouvá se do ustanovení s nižší maximální hranicí sazby pokuty [§ 39 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 39 odst. 2 písm. a)]. Důvodem vyčlenění je příliš široký rozsah původní skutkové podstaty, který ministerstvu ztěžuje efektivní sběr dat o typu porušení povinnosti ze strany znalce. Přesun do nižší sazby pokut byl proveden s přihlédnutím k paralelní možnosti vynucovat včasný výkon znalecké činnosti cestou pořádkových opatření v řízeních před orgány veřejné moci a také s přihlédnutím k aktuálně vysokému stavu vytížení znalců (zejm. ve znaleckých odvětvích zmíněných v bodě 1 písm. C) obecné části důvodové zprávy).

V návaznosti na změny § 16 odst. 2 a umožnění samostatného zápisu některých údajů (zejm. o dobrovolně sjednaném pojištění) je navrhován vznik korespondující nové skutkové podstaty přestupku za nepravdivé uvedení těchto údajů s možností uložení pokuty až do výše 250 000 Kč [§ 39 odst. 2 písm. b)]. Tomu koresponduje i rozšíření skutkové podstaty § 39 odst. 1 písm. f) za porušení povinnosti provést v případě, kdy je to relevantní, včas změnu zapisovaných údajů (§ 16 odst. 5).

V § 39 odst. 1 písm. l) se v návaznosti na návrh změny § 27 odst. 3 ZnalZ navrhuje změna vymezení přestupku za porušení povinnosti uchovat znalecký posudek po stanovenou dobu.

V § 39 odst. 1 písm. o) návrhu dochází ke zpřesnění skutkové podstaty přestupku, které lépe odpovídá obsahu povinnosti stanovené v § 29 odst. 3.

Návrhem změny § 39 odst. 2 ZnalZ spočívající v nahrazení slov „se uloží“ slovy „lze uložit“ bude vyjasněn přetrvávající výkladový problém týkající se možnosti správního uvážení ministerstva o druhu ukládané sankce (dojde k odstranění pochybností o možnosti uložení napomenutí místo pokuty). Tato změna se týká i ustanovení § 39a odst. 2, § 40 odst. 2, § 41 odst. 2.

Další změny § 39 odst. 2 a 3 ZnalZ jsou legislativně-technické povahy.

K § 39a

Výkon znalecké činnosti bez sjednaného povinného pojištění (osob podle § 22 odst. 1 ZnalZ) bude podle návrhu nově přestupkem, za který bude možné uložit pokutu až do výše 250 000 Kč.

Skutečnost, že novela poskytuje znalecké kanceláři nebo znaleckému ústavu šedesátidenní lhůtu ode dne zápisu do seznamu znalců pro doložení dokladu o uzavření pojištění [§ 22 odst. 3 písm. a) návrhu], nezbavuje znaleckou kancelář nebo znalecký ústav povinnosti být ve stanoveném rozsahu pojištěn již v průběhu této lhůty, pokud již v průběhu této lhůty vykonává znaleckou činnost.

K § 41

Legislativně-technické změny v návaznosti na změny § 14 a 39.

K § 42 odst. 2

V novém § 42 odst. 2 se navrhuje změna podmínek dohledu ministerstva nad výkonem znalecké činnosti tak, aby nemohlo docházet k nepřípustným zásahům do nezávislého rozhodování soudů a dalších orgánů veřejné moci v rámci tzv. živých kauz. Změna je inspirována slovenskou právní úpravou [srov. § 27 odst. 4 písm. e) zákona č. 382/2004 Z. z., Zákon o znalcoch, tlmočníkoch a prekladateľoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov: „Ministerstvo podnet odloží, ak ním podávateľ sleduje ochranu subjektívnych práv účastníka konania pred súdom alebo iným orgánom verejnej moci,“]. Předpokládanými přínosy navrhované právní úpravy by mělo být i omezení podávání šikanózních oznámení o přestupku, zabránění zneužívání přestupkového řízení k prosazování subjektivních práv oznamovatelů a jasné vymezení hranice mezi soudním a správním přezkumem.

Dohled nad znaleckou činností musí ministerstvo vykonávat tak, aby jím nezasahovalo do nezávislého rozhodování soudů a jiných orgánů veřejné moci. To předpokládá, že ministerstvo jako orgán moci výkonné nebude svou činností intervenovat do konkrétních probíhajících řízení, jejichž rozhodnutí, včetně posouzení předložených důkazů, náleží těmto orgánům. Pokud je posudek použit jako důkaz v řízení, které nebylo doposud pravomocně skončeno, musí se ministerstvo zdržet jednání, které by mohlo narušit právo (a povinnost) orgánu veřejné moci hodnotit důkazy nezávisle dle vlastního uvážení. Věcný přezkum posudku orgánem výkonné moci z podnětu jedné strany sporu je způsobilý ovlivnit nezávislé hodnocení důkazů k tomu oprávněným orgánem a tím nežádoucím způsobem zasáhnout do probíhajícího řízení.

Požadavek, aby ministerstvo výkonem dohledu nezasahovalo do nezávislého rozhodování soudů a dalších orgánů veřejné moci, již částečně reflektuje stávající ustanovení § 42 odst. 3 ZnalZ (nově § 42 odst. 4 ZnalZ), podle kterého se doba, po kterou se vede řízení před orgánem veřejné moci, ve kterém byl znalecký posudek předložen jako důkaz, nezapočítává do promlčecí doby přestupku podle § 39 odst. 1 písm. a), b) a k) ZnalZ [nově dle § 39 odst. 1 písm. a), b), c) a m) návrhu].

Z uvedeného plyne, že pokud byl posudek předložen jako důkaz v řízení, musí ministerstvo respektovat, že prvotní zhodnocení znaleckého posudku přísluší orgánu veřejné moci, a nemělo by zahajovat řízení, v nichž by věcný přezkum znaleckého posudku ze strany ministerstva mohl kolidovat s hodnocením znaleckého posudku jako důkazu v řízení. Konkrétně tak v době probíhajících řízení by nemělo být přípustné se znalcem zahájit řízení o přestupku podle § 39 odst. 1 písm. a) ZnalZ (znalec vykoná činnost v oboru, odvětví, případně specializaci, pro které nemá znalecké oprávnění), § 39 odst. 1 písm. b) ZnalZ (znalec nevykoná znaleckou činnost s odbornou péčí, nezávisle, nestranně, ve sjednané nebo stanovené době nebo osobně) a § 39 odst. 1 písm. k) ZnalZ (znalec nezajistí, aby znalecký posudek obsahoval požadované náležitosti).

Právní úprava dohledu nad výkonem znalecké činnosti by proto měla reflektovat probíhající řízení před orgánem veřejné moci nejen v otázce stavění běhu promlčecí doby podle § 42 odst. 3 ZnalZ, ale, pro totožné přestupky dle stávajícího § 39 odst. 1 písm. a), b) a k) a § 40 odst. 1 písm. a) a g) ZnalZ [nově obsažené v § 39 odst. 1 písm. a), b), c) a m) nebo v § 40 odst. 1 písm. a), b) a h) návrhu], také v nemožnosti v této době zahájit řízení o přestupku znalce. Obdrží-li správní orgán v době, po kterou se vede řízení před orgánem veřejné moci, ve kterém byl znalecký posudek předložen jako důkaz, oznámení o přestupku znalcem, mělo by se jednat o důvod pro vydání usnesené o odložení věci (§ 76 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Usnesení o odložení věci nebrání správnímu orgánu zahájit řízení o odpovědnosti znalce za přestupek po odpadnutí překážky probíhajícího řízení před orgánem veřejné moci. Současně platí, že probíhající řízení před orgánem veřejné moci netvoří překážku pro zahájení řízení o zrušení oprávnění vykonávat znaleckou činnost, pokud znalec závažným způsobem porušil nebo opakovaně porušuje povinnost stanovenou znaleckým zákonem.

K § 46 (zrušení požadavku na přelicencování znalců – fyzických osob)

Podle § 46 odst. 1 ZnalZ znalci, kteří získali oprávnění podle ZZT, jsou nadále zapsáni do seznamu znalců jako znalci podle nového znaleckého zákona. V souladu s ustanovením § 48 znalci zůstává oprávnění vykonávat znaleckou činnost ve stejném oboru, odvětví, případně specializaci.

Zrušením ustanovení § 46 odst. 2 se umožňuje těmto znalcům vykonávat znaleckou činnost bez časového omezení i po uplynutí pětiletého přechodného období, které končí dnem 31. 12. 2025.

Vedle toho bude těmto znalcům umožněno dobrovolně podat žádost o zápis do seznamu znalců podle ZnalZ ve stejném znaleckém oboru a odvětví, v němž dosud vykonávali činnost, za podmínek dle nového znaleckého zákona (s ohledem na jejich dílčí revizi posuzováno z materiálního hlediska). Tímto přelicencováním dojde v plném rozsahu k zániku jejich původního znaleckého oprávnění. V rámci přelicencování budou tito znalci v příslušném rozsahu do 31. 12. 2025 nadále osvobozeni od povinnosti složit zvláštní část vstupní zkoušky (§ 46 odst. 2 návrhu).

Kombinace zachování znalců jmenovaných podle staré právní úpravy s možností vstupu nových odborníků k výkonu znalecké činnosti za podmínek nové právní úpravy se v současné době jeví jako nejefektivnější řešení, které umožní přirozenou obměnu znalců. V případě znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů tento přístup nicméně nemohl být využit, neboť by tyto subjekty, které získaly oprávnění k výkonu znalecké činnosti podle ZZT, s ohledem na jejich právní formu v systému přetrvávaly po časově neomezené období.

Upuštění od požadavku na povinné přelicencování znalců – fyzických osob se jeví jako vhodnější varianta řešení než zvažovaná varianta prodloužení přechodného období. Za současné nevyhovující situace podrobně popsané v obecné části důvodové zprávy (bod 1 písm. C) bohužel nelze reálně zcela vyloučit dvojkolejnost existence znaleckých oborů, odvětví a specializací znalců zapsaných podle právní úpravy účiné do 31. 12. 2020 a podle právní úpravy pozdější. Ministerstvo nicméně intenzivně pracuje na dokončení nastavení katalogu nových znaleckých specializací. Perspektivně se předpokládá rovněž revize systému znaleckých oborů a odvětví, která z časových důvodů není předmětem této technické novelizace.

K § 47 (prodloužení přechodného období platnosti oprávnění znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů k výkonu znalecké činnosti získaných podle předchozí právní úpravy)

S ohledem na předkládanou změnu podmínek výkonu znalecké činnosti znalecké kanceláře a znaleckého ústavu (změny § 6 a 7) a ne zcela uspokojivý vývoj počtu žádostí o přelicencování ze strany těchto znaleckých subjektů (viz obecná část, bod 1) dochází k prodloužení přechodného období podle dosavadního § 47 odst. 4 ZnalZ o 3 roky (do 31. 12. 2028). V rámci tohoto prodlouženého období mohou znalecké subjekty podle § 47 odst. 1 až 3, které získaly oprávnění k výkonu znalecké činnosti podle ZZT, nadále vykonávat znaleckou činnost, aniž by musely být nově zapsány do seznamu znalců podle nového znaleckého zákona.

Zásah do přechodných ustanovení § 46 a 47 nového znaleckého zákona je dán původní systematikou tohoto zákona a mimořádnými okolnostmi, které tento přístup do značné míry ospravedlňují. Cílem tohoto legislativně-technického postupu je stabilizace znalectví, zajištění jeho kontinuity a dostatečné dostupnosti znalců i po uplynutí původně stanoveného přechodného období a tím i řádný výkon státní správy v této oblasti. Současně nedochází nepřiměřeným nebo negativním způsobem k zásahu do práv a legitimního očekávání dotčených subjektů, zejména znalců.

K čl. II (Přechodné ustanovení):

Jedná se o přechodné ustanovení reagující na změny v ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 návrhu. Upravuje režim přechodu ústavu podle § 402 a násl. občanského zákoníku, který byl dosud oprávněn k výkonu znalecké činnosti ve formě znaleckého ústavu, na formu znalecké kanceláře. Vzhledem k odlišným požadavkům na odbornost osob zapojených do znalecké činnosti těchto subjektů, musí takto zapsaná znalecká kancelář do 31. 12. 2025, tj. do 1 roku ode dne předpokládaného nabytí účinnosti návrhu zákona, prokázat ministerstvu, že vykonává znaleckou činnost prostřednictvím alespoň 2 znalců oprávněných k výkonu znalecké činnosti podle § 5 nebo 46 [§ 6 odst. 1 písm. a) návrhu]. V opačném případě ministerstvo rozhodne o zrušení znaleckého oprávnění znalecké kanceláře.

K části druhé (změna trestního řádu)

K čl. III

Pokud je k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba odborných znalostí, nemůže si je orgán činný v trestním řízení posoudit sám, a to ani tehdy, pokud sám takovými odbornými znalostmi disponuje. V těchto případech přibírá znalce, pokud pro složitost posuzované otázky není postačující vyžádání si odborného vyjádření (§ 105 odst. 1 tr. řádu). Znalecký posudek by tedy měl být vyžádán až tehdy, jestliže pro složitost posuzované otázky nepostačuje odborné vyjádření, nebo tehdy, pokud tak stanoví trestní řád (§ 105 odst. 4 ve spojení s § 115, § 116 odst. 1, § 118 tr. řádu).

Odměna znalců se řídí příslušnými ustanoveními znaleckého zákona a vyhláškou č. 504/2020 Sb., o znalečném, ve znění vyhlášky č. 370/2022 Sb. Odměna za poskytnutá odborná vyjádření pak vyhláškou č. 23/2002 Sb., kterou se stanoví výše odměny za odborné vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízení. Vyhláška č. 23/2002 Sb. nebyla za celou dobu své existence novelizována a v současné době je výše tam stanovené odměny (75 až 125 Kč za hodinu) těžko obhajitelná, a to jak v poměru k odměně znalců (aktuálně 800 až 1000 Kč), tak ale i k aktuální hodinové minimální mzdě (112,50 Kč za hodinu), která náleží za výkon nekvalifikované práce.

Nízká míra odměňování se samozřejmě odráží na ochotě tato odborná vyjádření poskytovat a v praxi díky tomu tak dochází k tomu, že odborná vyjádření, která by měla být, dle dikce zákona, primární formou odborného zkoumání skutkových okolností případu, vyžadována nejsou. I na odměňování osob podávajících odborné vyjádření lze totiž přiměřeně vztáhnout vyjádření Ústavního soudu, který ve svém nedávném nálezu sp. zn. II. ÚS 806/21 ze dne 11. května 2021 poznamenává „[p]ředně je třeba zdůraznit, že řádné odměňování znalců není jenom v zájmu stěžovatele a jeho kolegů, ale rovněž v zájmu účastníků řízení a justice jako celku. Znalci totiž zastávají nezastupitelnou roli v rámci dokazování a v mnoha případech by si bez jejich posudků soudy v odborných otázkách jen stěží poradily. V současnosti ovšem můžeme pozorovat úbytek znalců, jejichž počty se v některých specializovaných oborech pohybují dokonce v řádu jednotek. Nedostatek náležitě kvalifikovaných znalců může vést k tomu, že se bude snižovat odborná úroveň dokazování a soudní řízení se budou nepřiměřeně protahovat. Dostatečné množství znalců je tak jedním z předpokladů kvalitní a řádně fungující justice, která představuje objektivní ústavně chráněnou hodnotu a z níž následně profitují účastníci řízení jako nositelé práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny. Nelze však očekávat, že by znaleckou činnost byli odborníci ochotni vykonávat, aniž by za ni obdrželi spravedlivou odměnu.“.

Ve svém důsledku tak dnešní právní úprava vede k vyžadování si znaleckých posudků i v těch případech, ve kterých to zcela nezbytné není, což má samozřejmě řadu negativních dopadů, ať již jde o vytíženost znalců, kteří tak svoji kapacitu musí věnovat i těmto případům, místo aby ji věnovali zpracování znaleckých posudků v kauzách, ve kterých je jejich činnost nezastupitelná a kde tak dochází ke zbytečným prodlevám, nebo o finanční dopady na státní rozpočet spojené s vyžadováním si znaleckých posudků místo odborných vyjádření.

Navrhuje se proto zvýšit tuto odměnu a navázat ji na odměnu znalců, čímž bude zajištěno zachování poměru mezi odměnou poskytovanou znalcům a osobám podávajícím odborné vyjádření. Navrhovaný poměr pak odráží skutečnost, že osoba poskytující odborné vyjádření se vyjadřuje v porovnání se znalci k méně složitým otázkám, v porovnání se znaleckou činností jsou kladeny nižší nároky na způsobilost takovou pomoc poskytovat i na formální a obsahovou stránku výsledků této činnosti, k podanému znaleckému posudku je obvykle znalec následně vyslýchán (§ 108 tr. řádu), což u osob podávající odborné vyjádření zákon nestanoví, a v neposlední řadě znalec nese i větší míru právní odpovědnosti za výsledek své práce (vč. trestní odpovědnosti za nepravdivý znalecký posudek).

Obdobný krok se navrhuje učinit i ve vztahu k odměňování konzultantů, kteří jsou přibíráni podle § 157 odst. 3 tr. řádu. Tyto osoby se sice přímo nevyjadřují k odborným otázkám, ale pomáhají orgánům činným v trestním řízení orientovat se ve skutkovém ději, včetně s tím souvisejících odborných otázek, zaměřit dokazování správným směrem, což též vede k vhodnějšímu zadávání znaleckých posudků, popř. k tomu, že místo znaleckých posudků budou vyžadována odborná vyjádření, k omezení vyžadování si dodatečných znaleckých posudků a v optimálním případě i k omezení posudků revizních. I konzultanti tak přispívají k efektivitě a rychlosti trestního řízení tím, že orgánům činným v trestním řízení poskytují okamžité, operativní informace a poradenství ve specializovaném oboru. Ostatně záměr stanovit výši odměny za odbornou pomoc konzultanta v závislosti na výši odměny znalce lze vyčíst jak v důvodové zprávě k zákonu č. 255/2019 Sb., která odměnu za tuto činnost zavedla, tak následně v odůvodnění vyhlášky č. 508/2020 Sb.

Tím, že dojde k využívání méně formalizovaných a operativnějších institutů tam, kde je takový postup vzhledem k okolnostem, zejména složitosti a odborné náročnosti možný, se zajistí větší efektivita a rychlost řízení. Posílení využívání odborných vyjádření a odborné pomoci konzultanta, k čemuž navrhovaná úprava přispěje, může vést k řadě pozitivních dopadů na trestní řízení jako je mj. odbřemenění znalců, jichž je dlouhodobý nedostatek, a obecně racionalizace jejich přibírání.

Jelikož výše odměny konzultantů a náhrad jimi vynaložených hotových výdajů bude řešena zákonem a bude navázána na právní úpravu odměny znalců, ztrácí opodstatnění zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, kterou se stanoví výše a způsob určení odměny konzultantů a náhrady jimi účelně vynaložených hotových výdajů a způsob jejich úhrady. Toto zmocňovací ustanovení se proto zrušuje.

K čl. IV (přechodná ustanovení)

K řešení otázky, do jaké míry použít nová pravidla pro poskytování odměny za odborná vyjádření vyžádaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona a odbornou pomoc konzultantů přibraných přede dnem nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona, se navrhuje přistoupit shodně, jako v případě, kdy byla naposledy navyšována hodinová sazba odměny pro znalce (vyhláškou č. 370/2022 Sb.). Tehdy bylo stanoveno, že původní výše odměny se bude vztahovat na ty znalecké posudky, které byly zadány před účinností nové právní úpravy, což bylo odůvodněno tím, že „[k]ritérium zadání znalecké činnosti se jeví (např. oproti přechodnému ustanovení předešlé právní úpravy vázajícímu přiznání odměny na datum výkonu znalecké činnosti) jako řešení vhodnější a jednoznačnější. Okamžik zadání znaleckého posudku je pod kontrolou jeho zadavatele.“. Jde o srovnatelnou situaci, není proto důvod k jejímu řešení přistupovat odchylně.

Nová právní úprava se tak bude aplikovat až na případy, kdy odborné vyjádření bude vyžádáno nebo k přibrání konzultanta dojde až po nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona.

K části třetí (změna občanského soudního řádu)

K čl. V (§ 17, § 127 a § 127a o. s. ř.):

Návrh zachovává ze stávající úpravy postup pro řešení odborných otázek. Odborné vyjádření má nadále sloužit pouze pro zodpovězení těch otázek, které se nejeví jako složité. Pokud se následně v průběhu vypracování odborného vyjádření či hodnocení důkazů soudem ukáže, že jde o odborně složitou otázku, mělo by dojít k vypracování znaleckého posudku.

Rozšiřuje se okruh subjektů způsobilých odborné vyjádření podat, kdy se po vzoru trestního řádu po zpracovateli vyžaduje, aby disponoval potřebnými odbornými předpoklady. V prvé řadě půjde o osoby zapsané v seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů podle znaleckého zákona. Tyto osoby jsou kvalifikovány k zodpovězení složitých otázek řešených ve znaleckých posudcích, proto by měly být způsobilé i k podání odborných vyjádření. Dále půjde o fyzické či právnické osoby s potřebnými odbornými předpoklady pro podání odborného vyjádření. Může jít např. o realitní kancelář ohledně cenové hladiny v určité obci či části obce nebo automechanika, který soudu poskytne odpověď na cenu opravy kapoty určitého druhu vozu.

Za podání odborného vyjádření by uvedeným subjektům měla být poskytnuta odměna a náhrada hotových výdajů; s ohledem na nižší složitost oproti znaleckému posudku se navrhuje stanovit odměnu ve výši 50 % sazby časové odměny znalce stanovené zvláštním právním předpisem, kterým je vyhláška o znalečném. Orgánům veřejné moci odměna ani náhrada hotových výdajů za podání odborného vyjádření nenáleží.

V souvislosti s výslovným připuštěním osob, které disponují potřebnými odbornými předpoklady k podávání odborných vyjádření pro účely civilního soudního řízení, se návrhem změny § 17 o. s. ř. upravují rovněž základní pravidla řešení jejich případné podjatosti. Podání odborného vyjádření je v soudním řízení významné z hlediska řádného zjištění skutkového stavu a vytváří podklad pro spravedlivé rozhodnutí ve věci. Nesplňuje-li proto osoba podávající odborné vyjádření (obdobně jako znalec nebo soudní tlumočník) podmínku nepodjatosti, vede tato skutečnost k jejímu vyloučení z úkonů soudního řízení.

Návrh reaguje i na nedostatky, které byly zjištěny při podávání soukromých znaleckých posudků. Ukazuje se, že při jejich zpracovávání dochází k nedostatečnému zapojení ostatních účastníků. Znalec tak zpravidla zpracovává znalecký posudek pouze na základě zadání a podkladů pocházejících výlučně od účastníka, který vypracování posudku znalci zadal. To však v mnoha případech vede ke zpracování nedostatečného posudku, který neřeší posuzovanou odbornou otázku v uspokojující míře pro to, aby na jeho základě soud rozhodl, nebo který posuzuje jinou odbornou otázku než tu, která je pro řízení rozhodující. Následkem je pak nutnost znalecký posudek doplnit či dokonce zcela přepracovat jiným znalcem, proti posudku se zároveň často postaví i ostatní účastníci, kteří pak předkládají vlastní znalecké posudky. Pro účastníky tak jde o zbytečné vynaložení nákladů a zpomalení řízení, soud je zahlcen vícero znaleckými posudky, kdy však jeden či více posudků vychází z vadného zadání či nedostatečných podkladů, a tudíž z nich soud nemůže vycházet.

V návaznosti na tyto skutečnosti se navrhuje dosavadní úpravu zpřesnit co do postupu následujícího po vypracování znaleckého posudku. Doplňuje se, že soudy nemají při posuzování základních náležitostí posudku jako jeho správnosti či úplnosti pouze čekat na vyjádření účastníků, nýbrž by tyto základní náležitosti měly posuzovat i z vlastní iniciativy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009).

U vad v základních náležitostech posudku se pak upřesňuje postup soudu pro případ, že vysvětlení znalce nepostačí k odstranění pochybností. V takovém případě soud znalce vyzve k doplnění posudku nebo ustanoví znalce jiného. Soud by měl mezi těmito možnostmi vybírat podle okolností případu. Znalec, který již v případě vypracoval znalecký posudek, bude o věci vědět více než znalec nový, doplnění znaleckého posudku tak šetří čas i náklady. Zároveň však nelze vyloučit, že soud vyhodnotí ustanovení úplně nového znalce jako vhodnější. Nadále platí, že pokud by šlo o vadu spočívající v podjatosti znalce, pak je třeba rovnou ustanovit znalce nového, neboť znalecký posudek vypracovaný podjatým znalcem není způsobilým důkazem, na základě něhož by bylo možné učinit skutkové zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013).

Výše uvedené platí jak u znaleckých posudků předkládaných účastníky, tak i u posudků vypracovaných znalci na základě usnesení soudu podle § 127 o. s. ř.

V případě znaleckého posudku předloženého účastníky se dále navrhuje výslovně uvést, že je třeba do procesu posouzení znaleckého posudku zapojit ostatní účastníky, a to po předložení znaleckého posudku účastníkem. Navrhuje se tak stanovit přiměřenou lhůtu pro vyjádření k osobě znalce, oboru a odvětví, ve kterých znalecký posudek podal, k zadání a podkladům, ze kterých znalec vycházel.

K čl. VI (Přechodné ustanovení):

Navrhuje se stanovit standardní přechodné ustanovení pro procesní předpisy, tj. nová úprava se použije i v řízeních zahájených před nabytím účinnosti tohoto zákona. Je nicméně třeba říci, že pokud byl již znalecký posudek vyhotoven a proveden před nabytím účinnosti tohoto zákona, je pochopitelně takový postup soudu v pořádku, neboť soud se při provádění důkazu řídil platnou a účinnou právní úpravou; účinky takového důkazu jsou zachovány (provedení tohoto znaleckého posudku není nutné opakovat).

K části čtvrté (změna zákona č. 265/2001 Sb.)

K čl. VII

Poskytování odměny za odborná vyjádření vyžádaná v trestním řízení se navrhuje upravit zákonem (navrhovaná změna trestního řádu) a navázat ji na právní úpravu odměňování znalců. Je proto na místě zrušit zmocňovací ustanovení ukládající ministerstvu vydat vyhlášku řešící tuto problematiku.

K části páté (změna zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích)

K čl. VIII

V souvislosti s výslovným připuštěním osob, které disponují potřebnými odbornými předpoklady k podávání odborných vyjádření pro účely civilního soudního řízení a se změnou právní úpravy podávání odborných vyjádření v trestním řízení, se v § 6 zákona navrhuje doplnění základních podmínek přestupkové odpovědnosti za poskytnuté nepravdivé, hrubě zkreslené nebo neúplné odborné vyjádření.

Formální znaky nové skutkové podstaty přestupku nepravdivého odborného vyjádření podle § 6 odst. 3 a 4 návrhu odpovídají obdobně základním znakům skutkové podstaty trestného činu křívé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 trestního zákoníku. Společenská škodlivost takového jednání je zde nicméně objektivně nižší.

Vymezení subjektu přestupku, subjektivní stránky přestupku i správního trestu je shodné jako v případě přestupku křivého vysvětlení podle § 6 odst. 1 až 3 zákona o některých přestupcích v aktuálně platném znění.

K části šesté (změna zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích)

K čl. IX:

K § 7

Legislativně-technické změny související s novelizací § 14, 37 a 38 TlumZ.

K § 8 odst. 1 písm. b)

Navrhuje se doplnění podmínek odborné způsobilosti soudního tlumočníka nebo soudního překladatele o možnost doložení jiné obdobné jazykové zkoušky pro shodnou úroveň znalosti jazyka. Stávající právní úprava se jeví jako příliš rigidní a nezohledňuje současnou pestrost studijních možností. Řada žadatelů o oprávnění vykonávat tlumočnickou nebo překladatelskou činnost studuje a absolvuje jazykové zkoušky v zahraničí, případně i v tuzemsku získá zkoušky stejné nebo vyšší úrovně (např. Cambridge), než je státní jazyková zkouška (C2 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky).

K § 9

Navrhuje se změna terminologie a způsobu dokládání výpisu z rejstříku trestů v reakci na novelizaci zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, zákonem č. 427/2023 Sb.

Agendu rejstříku trestů má nově zajišťovat ministerstvo. Z tohoto důvodu ministerstvo nebude o výpis z rejstříku trestů (dosud „výpis z evidence Rejstříku trestů“) žádat, ale tento výpis, kterým disponuje, pouze použije (obdobně jako tomu je např. v případě postupu podle § 10 odst. 2 zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků).

K § 11 odst. 3 a 5, § 13 odst. 6, § 16 odst. 5, § 24 a § 40 odst. 4

Jedná se o sjednocení a zpřehlednění lhůt podle TlumZ po vzoru novelizace znaleckého zákona.

K § 10 odst. 2

Po vzoru novelizace ZnalZ dochází obdobným způsobem ke zrušení časového omezení platnosti obecné části vstupní zkoušky při podání žádosti o rozšíření oprávnění k výkonu tlumočnické nebo překladatelské činnosti.

K § 13

V odst. 1 se navrhuje pozastavení oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost ex lege dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí tlumočníka (nebo překladatele) do vazby nebo dnem, kdy tlumočník (nebo překladatel) nastoupil výkon trestu odnětí svobody, výkon ústavního ochranného léčení nebo výkon zabezpečovací detence. Důvodem je skutečnost, že tlumočník ani překladatel činnost po dobu trvání této okolnosti fakticky vykonávat nemohou, protože jsou omezeni na osobní svobodě, mají omezený styk s okolím, k datové schránce, k jiné korespondenci apod.

Důvod pro obligatorní pozastavení oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost na žádost tlumočníka [§ 13 odst. 1 platného znění TlumZ] zůstává zachován v § 13 odst. 2 návrhu.

Současně lze uvést, že současná právní úprava zbytečně způsobuje aplikační problémy, když ukládá správnímu orgánu nadbytečně povinnost provést dvakrát správní úvahu [viz § 13 odst.

2 písm. a) platného znění TlumZ]. Výše uvedené podmínky je potřeba posuzovat kumulativně, pro což není dán věcný důvod, neboť trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem tlumočnické činnosti ohrožuje důvěru v řádný výkon tlumočnické činnosti vždy.

Změny směřují ke zefektivnění výkonu dohledových pravomocí ministerstva.

Navrhovanou novelizací se rovněž sleduje sblížení právní úpravy s podmínkami zákona o insolvenčních správcích a znaleckého zákona s cílem zefektivnění postupu správního orgánu (využitelnost obdobné judikatury, jakož i další rozhodovací praxe). Správní orgán nebude nucen posuzovat podle jiného měřítka pozastavení oprávnění k výkonu činnosti soudních tlumočníků, soudních překladatelů, znalců a insolvenčních správců.

Pozastavení oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost podle § 13 odst. 1 ministerstvo zaznamená do seznamu tlumočníků a překladatelů neprodleně, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o důvodu pozastavení nebo ukončení pozastavení oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost dozvědělo. Pozastavení oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost z jiných důvodů než podle § 13 odst. 1 návrhu ministerstvo zaznamená v den, kdy bylo rozhodnutí vydáno, bez ohledu na den nabytí právní moci rozhodnutí. Tento postup správního orgánu umožňuje předběžná vykonatelnost těchto rozhodnutí o pozastavení oprávnění (§ 13 odst. 7 návrhu ve spojení s § 74 správního řádu). Případný opravný prostředek proti rozhodnutí ministerstva nemá odkladný účinek.

K § 14

Obdobně jako u § 13 dochází v § 14 odst. 1 a 2 TlumZ ke zpřesnění právní úpravy po vzoru ZIS. Pakliže tlumočník nebo překladatel přestal splňovat podmínky pro výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti, ministerstvo bez úvahy, pouze s přihlédnutím k možnému postupu podle § 14 odst. 3 návrhu (výzva k nápravě ve stanovené přiměřené lhůtě), zruší jeho oprávnění k výkonu činnosti (§ 14 odst. 1 návrhu). V ostatních případech uvedených v § 14 odst. 2 písm. a) až b) návrhu je připouštěna možnost správní úvahy ministerstva, zda ke zrušení tlumočnického oprávnění přistoupí.

K § 15

Navrhuje se zrušení nadbytečné části platné právní úpravy, která je již obecně upravena v § 5 odst. 1 zákona o základních registrech (§ 15 odst. 2 a 4 a § 28 odst. 5 věta druhá a třetí).

Podle § 5 odst. 1 zákona o základních registrech platí, že „Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému v rozsahu potřebném k provedení úkonu orgánu veřejné moci a v rámci výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy, v jejímž rámci je úkon orgánu veřejné moci prováděný a pro jejíž výkon je orgán veřejné moci registrovaný.“ Seznam tlumočníků a překladatelů a evidence úkonů jsou informačními systémy veřejné správy [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy] a agendovými informačními systémy [§ 2 písm. f) zákona o základních registrech].

Na základě tzv. registrace agendy, která využívání údajů technicky zajistí, je tedy dáno oprávnění předpokládané v § 15 odst. 2, větě druhé, odst. 4, a § 28 odst. 5, větě druhé, TlumZ. Samotné ministerstvo má přístup k údajům proto, že je správcem zmíněného seznamu, resp. evidence.

K § 16 a § 37

V § 16 odst. 1 se navrhuje doplnění údaje o příjmení, který je obsažen i na jiných místech právní úpravy soudních tlumočníků a překladatelů, a to v prováděcím právním předpisu [§ 2 odst. 1 písm. a), § 17 odst. 1 písm. a) a § 20 odst. 1 vyhlášky č. 506/2020 Sb., o výkonu tlumočnické a překladatelské činnosti].

Mezi údaje zapisované podle § 16 odst. 1 jako veřejný údaj se s ohledem na změny v § 16 odst. 2 (níže) zařazuje údaj o specializaci, pokud byla zvolena. Ministerstvo v případě tlumočení zapisuje dvě specializace. Jedná se o tlumočení projevů zprostředkovaných audio-vizuálním přenosem a tlumočení projevů z nahrávky. Z tohoto důvodu bude údaj o specializaci v § 16 odst. 1 uveden tak, aby o specializaci bylo možné vést evidenci.

Vedle toho návrhem dochází k vypuštění nadbytečného údaje podle § 16 odst. 1 písm. j) TlumZ o odmítnutí provedení tlumočnického úkonu podle § 19 odst. 1 písm. c) (tj. z důvodu nedostatku odborných znalostí pro provedení úkonu) zapisovaného dosud do veřejné části seznamu tlumočníků a překladatelů.

Údaj o adrese elektronické pošty, o kontaktní adrese a o internetové stránce týkající se tlumočnické nebo překladatelské činnosti bude soudní tlumočník nebo soudní překladatel nově oprávněn si samostatně zapsat do seznamu tlumočníků a překladatelů jako veřejný údaj (§ 16 odst. 2). Případnou změnu údajů bude povinen ministerstvu oznámit a doložit neprodleně, nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo (§ 11 odst. 5 zákona). V této souvislosti bylo nezbytné přeformulovat skutkovou podstatu přestupku podle § 37 odst. 1 písm.

f) TlumZ.

Do výčtu povinně uváděných údajů obsažených v neveřejné části seznamu znalců (§ 16 odst. 3) se navrhuje doplnit údaj o datu narození soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Tato změna umožní ministerstvu do budoucna evidovat údaje o věkové struktuře těchto osob, lépe predikovat vývoj jejich počtu a event. přijímat opatření na optimalizaci jejich stavu.

Ostatní změny § 16 a § 37 jsou legislativně-technické povahy.

K § 17

Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, zavedl novou koncepci využívání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů. Oprávnění jednotlivých orgánů veřejné moci k čerpání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů se nově odvíjí od registrace agendy v registru práv a povinností a registrace působnosti konkrétního orgánu veřejné moci v agendě (§ 5 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech).

Tato nová koncepce využívání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů nekoresponduje s výčty údajů, které jsou orgány veřejné moci oprávněny využívat ze základních registrů a agendových informačních systémů, které jsou v jednotlivých agendových zákonech v současné době obsaženy. Stávající legislativně-technická praxe kromě toho neumožňuje rozšíření sdílení údajů vedených v různých informačních systémech veřejné správy, neboť již tak rozsáhlá ustanovení zákonů regulující využívání údajů by bylo nutno znásobit doplněním dalších v úvahu připadajících informačních systémů veřejné správy. K využívání údajů ze strany ministerstva proto již není nutné výslovné zákonné zmocnění v rozsahu konkrétních údajů (tzv. položková skladba). Položkové skladby ve většině zákonů byly zákonem č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, zrušeny. Z uvedených důvodů je navrhováno rovněž zrušení § 17 TlumZ.

K § 27 odst. 2

Navrhuje se zpřesnění náležitostí certifikátu pro elektronický podpis, který se týká úkonu provedeného v elektronické podobě. Dosavadní označení „překladatel“ se nahrazuje označením „soudní překladatel", „soudní tlumočník“ nebo „soudní překladatel a soudní tlumočník“ tak, aby došlo k odlišení soudních překladatelů a soudních tlumočníků od nelicencovaných překladatelů a tlumočníků. Dosavadní právní úprava také nerozlišuje, zda je úkonem překlad, nebo písemný tlumočnický úkon. Kombinace obou označení je navrhována pro osoby, které jsou oprávněny současně k výkonu tlumočnické i překladatelské činnosti podle tlumočnického zákona.

Obdobně jako v § 16 odst. 1 písm. a) je doplněn údaj o příjmení.

Dochází rovněž ke zkrácení minimální požadované doby platnosti certifikátu časového razítka potřebného pro provedení a uchovávání překladatelského nebo písemného tlumočnického úkonu v elektronické podobě z 5 let na 3 roky (§ 27 odst. 2 věta poslední). Ukazuje se, že na trhu existují z bezpečnostních důvodů převážně certifikáty s maximálně pětiletou platností, což může komplikovat provedení úkonu v elektronické podobě. V souladu se Zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy je proto vhodné dobu minimální platnosti certifikátu, na kterém je založeno elektronické časové razítko, zkrátit na 3 roky ode dne provedení úkonu.

K § 28

K odst. 3

Po vzoru znalecké právní úpravy dochází k prodloužení zákonné lhůty pro zápis povinných údajů do evidence úkonů z 5 pracovních dnů na 30 kalendářních dnů a v případě zápisu údaje o přiznané odměně a náhradách až na 90 dnů ode dne zadání tlumočnického úkonu nebo ode dne, kdy nastala skutečnost, ke které se povinnost zápisu váže. Stávající lhůta se jeví jako příliš krátká, navíc zvyšuje administrativní zátěž způsobenou četnější potřebou přistupování do evidence a provádění množství zápisů. V zájmu snížení nadbytečné administrativní zátěže tlumočníků a překladatelů se shodně jako ve ZnalZ navrhuje zrušit povinnost zapisovat údaj o vyúčtovaném tlumočném [§ 28 odst. 3 písm. i) TlumZ].

K odst. 5

Viz výše odůvodnění § 15 TlumZ.

K odst. 7

Ministerstvu je uložena povinnost provést nejméně jedenkrát ročně kontrolu zápisů v evidenci úkonů u všech soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Nově se tyto podmínky pro kontrolu ze strany ministerstva zobecňují. Kontrola je se zavedením informačního systému evidence úkonů do značné míry zautomatizována.

K § 29

V § 29 odst. 2 dochází ke změně nesprávného označení odkazu na zmocňovací ustanovení k vydání prováděcí vyhlášky (na místo odstavce 6, správně odstavec 5).

K § 32

Návrhem novelizace § 32 dochází k rozšíření příslušnosti orgánu veřejné moci k rozhodnutí o přiznání tlumočného tak, aby o něm mohl rozhodnout alternativně orgán veřejné moci, který rozhodl o ustanovení tlumočníka, nebo který tlumočnický úkon vyžádal.

Z organizačně-technických důvodů, které orgánu veřejné moci neumožnují vždy provést výplatu tlumočného za všech okolností včas v zákonné patnáctidenní lhůtě, se navrhuje prodloužení lhůty pro výplatu tlumočného na 30 dnů. Shodná lhůta bude stanovena pro výplatu znalečného, již je stanovena v případě odměn a náhrad podle § 151 odst. 5 trestního řádu a rovněž odpovídá pravidelné době splatnosti závazků ze soukromoprávních vztahů (§ 1963 občanského zákoníku).

K § 33

V odstavci 4 se navrhuje změna formulace z důvodu novelizace zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, zákonem č. 427/2023 Sb (viz výše odůvodnění § 9).

K § 35

Návrhem dochází ke zúžení důvodů pro udělení výtky. Důvodem pro udělení výtky nově nebudou drobné poklesky v chování související s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti. Tato změna směřuje k dalšímu zefektivnění výkonu dohledových pravomocí ministerstva. Ze strany státu není nezbytné, na rozdíl např. od soudců, notářů či soudních exekutorů, tímto způsobem dohlížet nad řádným chováním soudních tlumočníků nebo soudních překladatelů. K tomuto účelu plně postačí případné využití jiných existujících nástrojů, zejména pořádkových opatření dle jednotlivých procesních předpisů upravujících řízení před orgány veřejné moci.

K § 37 a 38

Návrhem změny § 37 odst. 2 TlumZ spočívající v nahrazení slov „se uloží“ slovy „lze uložit“ bude po vzoru novelizace znaleckého zákona výslovně připuštěna možnost správního uvážení ministerstva o druhu ukládané sankce, čímž dojde k odstranění pochybností o možnosti uložení napomenutí místo pokuty. Tato změna se týká i ustanovení § 38 odst. 3 a § 39 odst. 3 TlumZ.

Přestupky za opožděné vykonání tlumočnické nebo překladatelské činnosti budou obdobně jako v případě znalecké právní úpravy vyčleněny z § 37 odst. 1 písm. c), resp. § 37 odst. 2 písm.

c) TlumZ a přesunuty do výčtu přestupků s nižší maximální hranicí sazby pokuty [§ 37 odst. 3 písm. a) návrhu]. Obdobná změna se navrhuje i v případě ad hoc výkonu činnosti podle § 38 TlumZ. Návrhem není dotčena možnost ukládání pořádkových opatření v řízeních před orgány veřejné moci podle příslušných procesních předpisů.

K § 39

Viz výše odůvodnění § 37. Dále dochází v § 1 a 2 k legislativně-technické změně v návaznosti na novelizaci § 14 TlumZ.

K čl. X (Přechodné ustanovení):

Platnost dosud vydaného certifikátu pro elektronický podpis s označením „překladatel“ nebude návrhem novelizace § 27 odst. 2 věty čtvrté dotčena. Nadále se bude do konce doby své platnosti považovat za certifikát pro elektronický podpis splňující náležitosti podle tlumočnického zákona ve znění jeho novelizace.

K části sedmé (zrušovací ustanovení)

K čl. XI

Nabytím účinnosti tohoto návrhu zákona budou zrušena ustanovení, jimiž bylo ministerstvo zmocněno k vydání vyhlášky ke stanovení výše a způsobu určení odměny konzultantů a náhrady jimi účelně vynaložených hotových výdajů a vyhlášky ke stanovení výše odměny za odborné vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízení. Vyhlášky vydané na základě těchto zmocňovacích ustanovení je proto potřeba ke dni účinnosti tohoto zákona zrušit.

K části osmé K čl. XII (účinnost):

Účinnost předkládané právní úpravy se navrhuje stanovit k 1. lednu 2025, tj. ještě za trvání dosavadního pětiletého přechodného období pro přelicencování znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů oprávněných k výkonu znalecké činnosti podle ZZT.

V Praze dne 26. června 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti:

JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

podepsáno elektronicky