zákon č. 287/2018 Sb.

Hodnocení dopadů regulace (RIA)

Hodnocení dopadů regulace nebylo u tohoto návrhu zákona prováděno v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2017.

Zhodnoce ní platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení ne zbytnosti navrhované právní úpravy v je jím celku

Česká úprava trestního práva hmotného musí reagovat na požadavky mezinárodního společenství, které se Česká republika zavázala naplňovat, případně se k tomu chystá, ratifikací příslušných úmluv a svým členstvím v Evropské unii. Tyto požadavky se týkají následujících šesti tematických okruhů:

A) praní špinavých peněz,

B) násilí na ženách a domácí násilí,

C) terorismus,

D) maření spravedlnosti,

E) úplatkářství,

F) urychlené uchování dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací pro účely trestního řízení. Ad A) Praní špinavých peněz Podle stávající právní úpravy je praní špinavých peněz tak, jak je pojímáno v relevantních mezinárodních smlouvách, postihováno jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216 a 217 tr. zák.), některá jednání, jejichž kriminalizace je požadována, jsou pokryta rovněž trestným činem podílnictví (§ 214 a 215 tr. zák.) a trestným činem nadržování (§ 366 tr. zák.). Trestný čin úmyslné legalizace výnosů z trestné činnosti spáchá ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci pocházející z trestného činu (věci získané trestným činem nebo jako odměna za něj nebo toho, co za ni bylo nabyto), anebo kdo jinému spáchání takového činu umožní nebo se ke spáchání takového činu spolčí. Za predikativní trestný čin se pro účely legalizace výnosů z trestné činnosti považuje jakýkoliv trestný čin, který vede k získání věcí, tj. vytváří výnosy (tzv. „all crimes” přístup). K spáchání predikativního trestného činu může dojít jak na území České republiky, tak i na území jiných států. Za trestný čin legalizace výnosů trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zák. lze samostatně uložit trest odnětí svobody až na čtyři léta (spáchá-li však pachatel čin ve vztahu k věci, která pochází z trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším), peněžitý trest, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, popřípadě vedle těchto trestů za podmínek stanovených v ustanoveních upravujících tyto tresty i další tresty. Při naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby může být pachatel potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až osm let nebo trestem propadnutí majetku.

Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti spáchá ten, kdo jinému z nedbalosti umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj. Za trestný čin legalizace výnosů trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zák. lze samostatně uložit trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, popřípadě vedle těchto trestů za podmínek stanovených v ustanoveních upravujících tyto tresty i další tresty. Při naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby může být pachatel potrestán trestem odnětí svobody na jeden rok až pět let. Podle komentáře k trestnímu zákoníkuzastírání původu věci znamená, že informace o původu věci je utajována nebo zkreslována. Prostředkem zastření původu věci je převod vlastnictví k věci, vkládání takových věcí do „legálního podnikání“, jakož i utajení skutečné povahy věci, místa a pohybu věci, utajení dispozic s věcí a informací o jejím vlastnictví, resp. o jiných právech k ní. Jiným usilováním se pak rozumí jednání směřující k tomu, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci, tj. jakékoli jiné jednání pachatele, které není bezprostředním zastíráním původu, ale směřuje k tomu, aby výnos z trestné činnosti mohl být použit pachateli nebo jinými osobami bez problémů v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných osob a aby trestná činnost nebyla odhalena. V praxi jde zejména o některé úmyslné přípravné fáze zastírání původu věcí, které nelze ještě podřadit pod zastírání původu věci. Skutkové podstaty trestných činů podílnictví v úmyslné i nedbalostní formě jsou upraveny v § 214 a 215 tr. zák. Podle § 214 tr. zák. je trestný ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným v České republice nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj, anebo věc, která byla za takovou věc opatřena. Dále je trestný ten, kdo se ke spáchání takového činu spolčí. Podle § 215 tr. zák. je trestný ten, kdo z nedbalosti ukryje nebo na sebe nebo jiného převede věc větší hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným v České republice nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj. Za úmyslnou formu podílnictví lze samostatně uložit trest odnětí svobody až na čtyři léta (spáchá- li však pachatel čin ve vztahu k věci, která pochází z trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším), peněžitý trest, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, popřípadě lze vedle těchto trestů za podmínek stanovených v ustanoveních upravujících tyto tresty uložit i další tresty. Při naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby může být pachatel potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až osm let nebo trestem propadnutí majetku. Za nedbalostní formu podílnictví lze samostatně uložit trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, popřípadě vedle těchto trestů za podmínek stanovených v ustanoveních upravujících tyto tresty i další tresty. Při naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby může být pachatel potrestán trestem odnětí svobody na jeden rok až pět let. Trestného činu nadržování podle § 366 tr. zák. se dopustí ten, kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu. Za tento trestný čin lze samostatně uložit trest odnětí svobody až na čtyři léta, pomáhá- li však tato osoba pachateli trestného činu, na který trestní zákon stanoví trest mírnější, bude potrestána tímto mírnějším trestem. Vedle tohoto trestu lze uložit také ostatní tresty za podmínek stanovených v ustanoveních upravujících tyto tresty. Vlastní definici legalizace výnosů z trestné činnosti používá zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v § 3, podle něhož se legalizací výnosů z trestné činnosti pro účely tohoto zákona rozumí jednání

Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 3614 s.

sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem; uvedené jednání spočívá například

a) v přeměně nebo převodu majetku s vědomím, že pochází z trestné činnosti, za účelem jeho utajení nebo zastření jeho původu nebo za účelem napomáhání osobě, která se účastní páchání takové činnosti, aby unikla právním důsledkům svého jednání,

b) v utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, pohybu majetku nebo nakládání s ním nebo změny práv vztahujících se k majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti,

c) v nabytí, držení, použití majetku nebo nakládání s ním s vědomím, že pochází z trestné činnosti, nebo

d) ve zločinném spolčení osob nebo jiné formě součinnosti za účelem jednání uvedeného pod písmeny a), b) nebo c). Cílem navržené právní úpravy je odstranit legislativní nedostatky zjištěné Výborem expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu (MONEYVAL) v rámci čtvrtého kola hodnocení(hodnotící zpráva byla přijata na 35. plenárním zasedání Moneyvalu konaném ve dnech 11. – 14. dubna 2011), které podle hodnotitelů ztěžují efektivní postih praní špinavých peněz. Hlavním problémem stávající trestněprávní úpravy postihu praní špinavých peněz je podle hodnotitelů to, že jednání, která jsou mezinárodními dokumenty definována jako praní špinavých peněz, jsou v rámci trestního zákoníku postihována nejen jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216 tr. zák.), ale zčásti také jako trestný čin podílnictví (§ 214 tr. zák.) a trestný čin nadržování (§ 366 tr. zák.). Tato roztříštěnost jednání charakterizovaných dle relevantních úmluv jako praní špinavých peněz do více skutkových podstat trestných činů nepřispívá k jeho jednoznačnému vymezení a shodnému trestnímu postihu v jednotlivých smluvních státech, není dána návaznost na zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, znesnadňuje to statistické vykazování, justiční spolupráci aj. Hodnotitelé tedy požadují, aby byl § 216 tr. zák. upraven tak, aby výslovně pokryl veškeré požadavky mezinárodních úmluv kladené na vymezení praní peněz (zejména, aby byla pokryta přeměna a převod majetku, držení majetku a různé konkrétní formy zastírání a utajení původu majetku), a to nejlépe cestou sblížení definic praní peněz ve správním a trestním právu. Dále hodnotitelé požadují, aby bylo jak legislativně, tak v soudní praxi zajištěno, aby trestný čin praní peněz pokrýval přímé i nepřímé výnosy z trestného činu, aby byla zajištěna kriminalizace požadovaných typů přípravných jednání u všech jednání spadajících pod praní peněz, a to nejlépe výslovným stanovením v trestním zákoníku, že příprava trestného činu legalizace bude rovněž trestná tak, jak bylo záměrem původního návrhu trestního zákoníku, a aby bylo zváženo zvýšení trestních sankcí použitelných pro legalizační trestný čin a další trestné činy s ním související. Orgány aplikační praxe spatřují nedostatky spíše v jiné než legislativní rovině. Zejména poukazují na obtížnost dokazování legalizační trestné činnosti (obtížnost prokazování subjektivní stránky a dohledatelnosti výnosů, které jsou ukrývány v zahraničních jurisdikcích neposkytujících efektivní spolupráci, mnohdy jsou stopy již zahlazeny a tok výnosů nelze vysledovat, mnohdy jsou výnosy spotřebovány), dále je poukazováno na personální poddimenzovanost policejních orgánů nebo nedostatečné zkušenosti takových policistů

Čtvrté kolo hodnocení výboru MONEYVA L. Dostupné z:

http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/moneyval/Evaluations/round4/CZE4_M ER_MONEYVA L(2011)01_en.pd f ve vztahu k provádění finančního šetření pro účely trestního řízení, na omezený průlom do povinnosti mlčenlivosti v daňovém řízení podle § 53 odst. 2 daňového řádu a na přílišné soustředění se na predikativní trestný čin a na nutnost jej prokazovat, zejména byl- li spáchán v zahraničí. Nicméně lze souhlasit s tím, že větší harmonizace české trestní úpravy postihu praní špinavých peněz se zákonem č. 253/2008 Sb. a s mezinárodními standardy je prospěšná zejména z hlediska analyzování efektivity postihu této trestné činnosti a jejího statistického vykazování, z hlediska nastavení jednotné právní úpravy a sankcí ve vztahu k jednáním mezinárodně považovaným za praní peněz a z hlediska justiční spolupráce. Pokud jde o uvedené hodnocení, Česká republika byla z důvodu identifikovaných nedostatků v rámci hodnocení zařazena do režimu „REGULAR – EXPEDITED FOLLOW-UP PROCEDURE“ (to znamená, že by zprávy o změnách v legislativě a přijatých opatřeních k nápravě vytýkaných nedostatků měly být předkládány v intervalech kratších než dva roky). Česká republika od schválení výše uvedené hodnotící zprávy předložila do září 2015 celkem šest tzv. follow-up reportů (následných zpráv o pokroku v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu), přičemž se pokoušela získat hodnocení, které by ji přeřadilo do nejmírnějšího režimu, tedy do režimu „BIENNIAL UPDATE“. Aby tak výbor Moneyval mohl rozhodnout, je (podle procedurálních pravidel pro čtvrté kolo hodnocení) nutné, aby některá vybraná tzv. „CORE“ a „KEY“ FATF Recommendations (základní a klíčová doporučení FATF) byla hodnocena nejméně stupněm „LC - Largely Compliant“ nebo „C - Compliant“ (tj. jako „převážně v souladu“ nebo „plně v souladu“). Těmito základními a klíčovými doporučeními jsou mimo jiné i doporučení týkající se praní peněz. Podle procedurálních pravidel čtvrtého kola hodnocení má jurisdikce zařazená do režimu REGULAR – EXPEDITED časovou lhůtu tří let, aby odstranila vytýkané nedostatky u těch „CORE“ a „KEY“ FATF doporučení, která byla hodnocena stupni „NC - Non-Compliant“ a „PC - Partially Compliant“ („v nesouladu“ a „částečně v souladu“), a aby požádala o zařazení do režimu „BIENNIAL UPDATE“. V případě, že nejsou u těchto doporučení nedostatky odstraněny a není dosaženo alespoň stupně hodnocení LC, je tato jurisdikce přeřazena do režimu „ENHANCED FOLLOW-UP PROCEDURE“. České republice se do září 2015, kdy předkládala svou šestou zprávu o dosaženém pokroku, nepodařilo změnit stupeň hodnocení PC u doporučení R. 1, R. 3, R. 35 a SR. II. Výbor Moneyval na základě tohoto stavu zařadil Českou republiku do režimu „ENHANCED FOLLOW-UP PROCEDURE“ – stupeň II. Tento zostřený režim má čtyři stupně: Stupně I a II jsou zaslání dopisu, respektive vysoká osobní návštěva ze strany sekretariátu výboru Moneyval, směřovaná příslušným ministrům, s cílem zdůraznit vysokou naléhavost řešení vytýkaných nedostatků. Ve stupních III a IV vydává výbor Moneyval tzv. „Veřejné prohlášení“, ve kterém vyzve členské země celosvětové sítě AML/CTF (FATF a FSRB), aby v oblasti finančních styků přistupovaly k dotčené jurisdikci s přihlédnutím k vyšší míře rizikovosti. Dne 5. října 2015 bylo sekretariátem Moneyvalu přistoupeno ke stupni I. a byl zaslán dopis ministrům spravedlnosti a financí České republiky. Delegace České republiky při výboru Moneyval předložila na jeho 50. plenárním zasedání v dubnu 2016 svou první zprávu v režimu „ENHANCED FOLLOW-UP PROCEDURE“, kde byla zdůrazněna skutečnost, že byl zpracován legislativní návrh novely trestního zákoníku, který reaguje na požadavky Finanční pracovní skupiny pro boj s praním špinavých peněz a financováním teroristů (dále jen „FATF“) a výboru Moneyval ve vztahu ke kriminalizaci financování terorismu.

Poznatky jsou čerpány z analýzy postihu praní špinavých peněz zpracované Nejvyšším státním zastupitelstvím v roce 2016.

Anti-Money Laundering/Co mbating the Financing of Terroris m.

Na základě zpracované analýzy sekretariátu výboru Moneyval však plenární zasedání konstatovalo, že nebyl zjištěn prakticky žádný pokrok v R. 1 (týkající se trestného činu legalizace výnosů, kde má Česká republika novelizovat trestní zákoník v souladu s vytýkanými nedostatky ze 4. kola hodnocení), dále pouze limitovaný pokrok v R. 3 (zejména týkající se nedostatečných statistik a konfiskace), a zejména že bylo dosaženo pouze omezeného pokroku v SR. II, týkajícího se financování terorismu. V důsledku uvedené analýzy rozhodlo plenární zasedání výboru Moneyval o přeřazení České republiky v rámci zostřeného režimu do stupně II, který spočívá ve vyslání návštěvy vysokých představitelů výboru Moneyval, jež zavítala do České republiky začátkem června 2016 a jejímž účelem byla zejména podpora snahy Ministerstva spravedlnosti České republiky ve věci přijetí nutných změn v trestním zákoníku. Byť se odůvodnění požadavky hodnotitelů může pro praxi jevit jako nedostačující k provádění koncepčních změn trestního zákoníku, je třeba uvést, že Česká republika je povinna dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodních smluv, kdy součástí těchto smluv je i zakotvení hodnotících mechanismů, kterým se Česká republika musí podřídit. Doporučení hodnotitelů jsou pro hodnocený stát závazná a jejich plnění je průběžně sledováno, přičemž při nesplnění těchto doporučení jsou přitvrzována opatření vůči danému státu – nejde přitom jen o administrativní sankce, ale opatření výboru Moneyval směřují i do oblasti bankovnictví a investic, přičemž na své oficiální návštěvě vysokých představitelů výboru Moneyval tito dali zcela jasně najevo, že již není prostor na nějaké další vysvětlování a obhajování stávající právní úpravy, ale je třeba velmi rychle splnit doporučení týkající se trestněprávní úpravy postihu praní špinavých peněz. K tomu lze uvést, že hodnotitelé se při hodnocení nespokojí s pouhým vysvětlením právní úpravy podpořeným odbornou literaturou, ale požadují, aby všechna tvrzení byla doložena konkrétními případy a judikaturou. Právní úpravu posuzují primárně z pohledu její efektivity v praxi. Z tohoto důvodu nemá smysl vycházet při změně právní úpravy z mezinárodní komparace, protože výtky hodnotitelů se v jednotlivých státech liší podle toho, jakým způsobem je stát schopen doložit četnost a závažnost postihovaných případů a na těchto případech doložit, že jsou postihovány všechny typy jednání podle mezinárodních úmluv. Tak např. v Nizozemsku byla shledána za dostačující zcela obecná právní úprava trestného činu postihujícího praní peněz, neboť tento čin je v Nizozemsku velmi efektivně postihován v řádu stovek až tisíců případů ročně. Navzdory opakovaným podrobným vysvětlením právní úpravy ze strany zástupců České republiky při hodnocení podpořeným dostupnou judikaturou a odbornou literaturou hodnotitelé nepovažovali tvrzení za dostatečně podložená praxí a konkrétními judikáty, neboť počet a závažnost případů postihovaných v České republice byla během hodnocení shledána jako nízká. Ke změně právní úpravy tedy není přistupováno urychleně a nepromyšleně. K tomu lze citovat výňatek ze 4. hodnotitelské zprávy výboru Moneyval: „Již předchozí team si povšimnul skutečnosti, že české úřady se spíše staví proti nějaké podstatné úpravě znění trestného činu praní peněz. Argumentují přitom tím, že kombinace různých vnitrostátních ustanovení v zásadě postačuje, ba někdy i převyšuje mezinárodní požadavky a že podstatná úprava znění by narušila stávající a probíhající soudní praxi (viz podrobněji k této argumentaci ve zprávě ze třetího kola). Hodnotitelé ze čtvrtého kola se setkali se stejným přístupem. Ovšem kombinování trestných činů legalizace a podílnictví je ke škodě nejen AML úpravy. Jak již bylo výše uvedeno, tyto trestné činy již byly do značné míry harmonizovány a třetí část skutkové podstaty v definici praní uvedené v úmluvách je takto víceméně přiměřeně pokryta (s výjimkou „držení majetku”, jež by mělo být jednoznačněji stanoveno). Systém trestního práva je tudíž, alespoň v principu, připraven ke stíhání obou těchto trestných činů. Hlavní problém představuje ovšem skutečnost, že trestný čin podílnictví není ve všech svých aspektech považován za rovnocenný k trestnému činu legalizace, tj. pokud jde o to, jaký trestný čin nebo jaké trestné činy odpovídají obecnému pojmu praní peněz. To může způsobovat nejednoznačnost v mezinárodních vztazích, stejně jako nepřesnosti ve statistice (viz výše). Dále: užití jedné jediné definice praní by nebylo v protikladu vůči české právní tradici, jak se ukazuje na úspěšném provedení v preventivní právní úpravě (AML zákon). Tento přístup by dle názoru hodnotitelů měl být následován ve všech odvětvích českého práva, zabránilo by to nesouladu mezi právním rámcem pro oznamování a trestně právní úpravou.“ Doporučení hodnotitelů obsažená v hodnotící zprávě České republiky tak je třeba považovat za pádný důvod změny úpravy a nelze je bagatelizovat. Je tedy zřejmé, že je třeba bez prodlení přistoupit k požadovaným legislativním změnám. Dále se v návaznosti na požadavek hodnotitelů, aby jak legislativně, tak v soudní praxi bylo zajištěno, aby trestný čin praní peněz pokrýval přímé i nepřímé výnosy z trestného činu, navrhuje do trestního práva hmotného zavést pojmy nástroj a výnos z trestného činu a tyto pojmy definovat ve výkladových ustanoveních. Uvedené pojmy se navrhuje používat v souladu s mezinárodními nástroji pro oblast zajištění a odčerpání a pro legalizaci výnosů z trestné činnosti. U jiných trestných činů budou naopak zachovány zaužívané pojmy (např. majetkový prospěch). Vymezení těchto pojmů přímo v trestním zákoníku zajistí větší soulad české právní úpravy s Úmluvou Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a o financování terorismu (tzv. Varšavská úmluva), u níž je aktuálně připravován podpis a ratifikace Českou republikou. Zakotvení definice těchto pojmů do trestního zákoníku ostatně rovněž lépe, než je tomu dosud, naplní požadavky právních předpisů EU v oblasti zajištění a odčerpání nástrojů a výnosů z trestné činnosti, zejména směrnice 2014/42/EU, o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii. Ad B) Násilí na ženách a domácí násilí Česká republika podepsala Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále také jako „Istanbulská úmluva“) dne 2. 5. 2016. Analýza připravenosti České republiky k přístupu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí identifikovala z hlediska platné právní úpravy tyto problematické body:

1) požadavek na dostatečně dlouhou promlčecí dobu u činů spočívajících v sexuálním násilí (čl. 36), nuceném sňatku (čl. 37), mrzačení ženských pohlavních orgánů (čl. 38) a násilném přerušení těhotenství a násilné sterilizaci (čl. 39), aby bylo možné zahájit trestní řízení poté, co oběť dosáhne zletilosti (čl. 58 odst. 1);

2) požadavek trestnosti úmyslné sterilizace ženy bez jejího předchozího a informovaného souhlasu nebo pochopení zásahu [čl. 39 písm. b)]; a

3) požadavek trestnosti jednání spočívajícího v záměrném vylákání osoby na území jiného státu, než je stát jejího pobytu, za účelem donucení této osoby k uzavření manželství (čl. 37 odst. 2). Ad 1) Trestní zákoník upravuje institut stavění promlčecí doby („do promlčecí doby se nezapočítává doba“), dokonce již obsahuje konstrukci navázanou na dosažení zletilosti oběti [§ 34 odst. 3 písm. c) tr. zák. – „po kterou oběť byla mladší osmnácti let“], která však je v současné době navázána pouze na trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 tr. zák.) a na trestné činy uvedené v hlavě třetí zvláštní části (trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti). Tento důvod stavení promlčecí doby byl zaveden v návaznosti

Analýza byla v zata vládou na vědomí jejím usnesením ze dne 12. října 2015 č. 808.

na požadavek zakotvený v čl. 33 Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním. V důsledku této úpravy začne u uvedených trestných činů promlčecí doba běžet až od okamžiku nabytí zletilosti oběti. Ve vztahu k sexuálnímu násilí (čl. 36 Istanbulské úmluvy) již je trestní zákoník díky výše popsanému § 34 odst. 3 písm. c) tr. zák. plně v souladu. Problematická však je skutečnost, že některá jednání, která Istanbulská úmluva požaduje trestat, jsou postihována obecně formulovaným trestným činem těžkého ublížení na zdraví (§ 145 tr. zák.). Zařazení tohoto trestného činu do výčtu podle § 34 odst. 3 písm. c) tr. zák. by šlo dalece nad rámec požadavku plynoucího z Istanbulské úmluvy a navíc by bylo nesystematické ve vztahu nejen k jiným trestným činům, jimiž je jiné osobě úmyslně ublíženo na zdraví, ale též například ve vztahu k pokusu vraždy či jiným trestným činům, kterými měla být úmyslně způsobena smrt. Druhou variantou by bylo vytvořit nové kazuistické skutkové podstaty trestných činů postihujících požadované typy jednání, které by byly zařazeny do § 34 odst. 3 písm. c) tr. zák. Není však žádoucí vytvářet nové kazuistické trestné činy tam, kde si lze vystačit s již existujícími a obecně formulovanými trestnými činy. Délka promlčecí doby pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví činí přitom v současné době 15 let, což lze považovat za postačující – jeví se proto jako vhodnější využití čl. 78 odst. 2 Istanbulské úmluvy, který umožňuje učinit při uložení ratifikační listiny výhradu k čl. 58 odst. 1 ohledně článků 37, 38 a 39. Ad 2) Analýza připravenosti dále dovozuje absenci trestnosti sterilizace, která by byla provedena lékařem se souhlasem pacientky, avšak nejednalo by se o souhlas informovaný. Podle stávající právní úpravy (zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách) však lze sterilizaci dělit na sterilizaci provedenou secundum et intra legem a jakoukoliv jinou sterilizaci, tj. sterilizaci provedenou contra legem. Nedodržení striktně stanovených podmínek (včetně informovaného souhlasu) požadovaných zákonem o specifických zdravotních službách (§ 12 a násl.) představuje nepochybně sterilizaci contra legem, z tohoto důvodu pak budou naplněny všechny znaky (včetně protiprávnosti) trestného činu těžkého ublížení na zdraví (§ 145 tr. zák.) v případě úmyslného zavinění, případně těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 tr. zák.) v případě nedbalostního zavinění. Neplodnost je závažným a trvalým následkem (respektive déle trvajícím následkem v případě samovolného zprůchodnění nebo úspěšné reverzní operace)způsobený porušením některého z pohlavních orgánů, z tohoto důvodu je namístě kvalifikovat takový následek jako těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e) tr. zák. Již ze samotné povinnosti poskytnout předem informace, která je zakotvena v § 15 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, vyplývá, že písemný souhlas podle § 15 odst. 2 téhož zákona musí být informovaný. Dále je potřeba vycházet z § 34 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (mezi tímto zákonem a zákonem o specifických zdravotních službách je vztah lex generalis a lex specialis, zákon o zdravotních službách je tak vždy použitelný, pokud nestanoví zákon o specifických zdravotních službách něco

Každá strana se zavazuje přijmout legislat ivní nebo jiná nezbytná opatření, aby promlčecí lhůta pro zahájení trestního řízení stanoveného podle článků 18, 19 odstavce 1 a) a b) a článku 21 odstavce 1 a) a b) trvala dostatečně dlouhou dobu, tak aby bylo možné zahájit řízení poté, co oběť dosáhla zletilosti, přičemž bude délka této doby úměrná závažnosti příslušného trestného činu. ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T. Zdravotnické právo. Praha: Wolters Klu wer, 2016. S. 426. K to mu srov. zhodnocení Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 2. 7. 1965, sp. zn. Pls 5/65 (uveřejněné pod č. II/ 1965 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), konkrétně výklad k § 89 odst. 7 písm. e) a g) t r. zák.

jiného ), kdy toto ustanovení za souhlas pokládá pouze souhlas svobodný (je-li dán bez jakéhokoliv nátlaku) a informovaný (je- li pacientovi před vyslovením souhlasu podána informace podle § 31; souhlas se pokládá za informovaný také v případě, že se pacient podle § 32 odst. 1 podání informace vzdal). Konečně je potřeba vycházet z toho, že podle Istanbulské úmluvy má být trestné pouze úmyslné provedení sterilizace (ženy) bez informovaného souhlasu osoby. Podle obecného pravidla se musí v případě úmyslných trestných činů úmysl pachatele vztahovat ke všem znakům dané skutkové podstaty. Úmysl je charakterizován vědomostní složkou (lékař tedy musí vědět, že sterilizuje bez informovaného souhlasu) a složkou volní (lékař chce sterilizovat bez informovaného souhlasu nebo je s tím alespoň srozuměn, respektive smířen). Vědomostní složku může zásadně ovlivnit omyl, tedy neshoda vědění se skutečností. Neshoda může spočívat v tom, že o některé faktické okolnosti pachatel neví nebo si ji neuvědomuje (skutkový omyl negativní – chirurg nebude vědět o tom, že pacient nedal informovaný a nevynucený souhlas se sterilizací) anebo mylně předpokládá, že zde je dána okolnost vylučující protiprávnost (skutkový omyl pozitivní o okolnostech vylučující protiprávnost – chirurg se bude mylně domnívat, že pacient souhlas s lékařským zákrokem dal). Tyto dva typy omylů vylučují úmyslné zavinění (úmysl přímý i nepřímý), stejně jako vědomou nedbalost, nikoli však nedbalost nevědomou (je- li dána, lékař bude odpovědný za trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti). S ohledem na to, že Istanbulská úmluva požaduje trestat pouze jednání, kdy osoba provádějící sterilizaci ví, že ji činí bez informovaného souhlasu (nebo pochopení zásahu) a je s tím alespoň srozuměna, je naše úprava dostatečná, neboť podle stávající úpravy pacient musí být informován a následně vyjádřit souhlas (nepochybně informovaný). Není- li tento postup lékaři úmyslně dodržen, bude se jednat o trestný čin těžkého ublížení na zdraví. Ve vztahu k ostatním osobám, které nejsou lékaři, se bude jednat o těžké ublížení na zdraví vždy, neboť bude takové jednání contra legem ve vztahu k zákonu o specifických zdravotních službách, není ani možné v tomto případě dát svolení poškozeného ve smyslu § 30 tr. zák. (srov. odstavec 3 tohoto ustanovení). Ad 3) Istanbulská úmluva požaduje trestnost jednání spočívajícího v (úmyslném) donucení jiného k manželství (čl. 37 odst. 1) a vylákání jiného na území některé smluvní strany nebo jiného státu než je stát jeho pobytu za účelem donucení k uzavření manželství (čl. 37 odst. 2). Čl. 37 odst. 1 Istanbulské úmluvy používá spojení „donucení k uzavření manželství“ [forcing to enter into a marriage], což má podle explanatory report k této úmluvě zahrnovat fyzické a psychické násilí [physical and psychological force], které zahrnuje nátlak či vydírání [where coercion or duress is employed]. Dokonání trestného činu spojuje explanatory report s uzavřením manželství, kde alespoň u jednoho z manželů v návaznosti na výše uvedené donucení absentoval dobrovolný souhlas. Požadavek na trestněprávní postih vylákání osoby do zahraničí za účelem jejího donucení k uzavření manželství (čl. 37 odst. 2 Istanbulské úmluvy) odůvodňuje vysvětlující zpráva k Istanbulské úmluvě tím, že v souvislosti s nuceným sňatkem dochází nejdříve k odvedení oběti do cizího státu, často jejími příbuznými, kde je donucena vzít si státního příslušníka cizího státu (lze doplnit, že takové sňatky mohou být vynucovány i za účelem získání trvalého pobytu či občanství). Pro dokonání tohoto trestného činu se nevyžaduje uzavření manželství (úmysl se však musí vztahovat jak k samotnému vylákání, tak i k účelu takového vylákání, kterým je donucení osoby k uzavření manželství). Explanatory report k pojmu „vylákání“ (luring) uvádí, že má jít o jakékoliv jednání, kterým pachatel naláká (entice) oběť

ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T. Zdravotnické právo. Praha: Wolters Klu wer, 2016. S. 218, 412 a 425. Toto platí pouze ve v ztahu k základní skutkové podstatě. Pokud z formu lace příslušného ustanovení nevyplývá jinak, neplat í to ohledně okolností podmiňujících použit í vyšší trestní sazby.

k vycestování do jiného státu, například užitím falešné záminky jako je návštěva nemocného příbuzného. Donucení k manželství je podle stávající právní úpravy trestné prostřednictvím trestného činu vydírání (§ 175 tr. zák.) a v případě naplnění dalších znaků i prostřednictvím trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 tr. zák. Pokud jde o vylákání jiného na území některé smluvní strany nebo jiného státu než je stát jeho pobytu, je toto jednání trestné jako trestný čin zavlečení podle § 172 tr. zák., pokud je osoba zavlečena z nebo do České republiky. Uvedený trestný čin je proto nezbytné rozšířit tak, aby postihoval i zavlečení osoby z jiného státu nebo do jiného státu. Tím budou požadavky Istanbulské úmluvy plně pokryty.

Istanbulská úmluva sice váže čl. 37 pouze k institutu manželství (marriage), který však nijak nedefinuje, není proto patrné, zda se jím rozumí pouze svazek mezi mužem a ženou, tak jako je tomu v našem právním řádu. Z pohledu trestněprávního je však na místě považovat za stejně škodlivé jednání i nucení k uzavření registrovaného partnerství. Ad C) Terorismus Navržená úprava dále zajišťuje soulad trestních předpisů se směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2017/541 o boji proti terorismu (směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2017/541 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV). Členské státy jsou povinny implementovat tuto směrnici do národního práva do 8. září 2018. Cílem směrnice o boji proti terorismu je aktualizovat stávající legislativu na úrovni EU ve světle nově přijatých mezinárodních standardů a povinností [rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2178 (2014), Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (dále jen „Dodatkový protokol“), který Unie podepsala 22. října 2015, a doporučení FATF] tak, aby Evropské unii umožnila účinněji reagovat na nové teroristické hrozby. V novele trestního zákoníku provedené zákonem č. 455/2016 Sb., kterou se v návaznosti na požadavky FATF a výboru Moneyval upravovala trestněprávní úprava vztahující se k terorismu, byla zohledněna i tehdejší verze návrhu směrnice. Stávající právní úprava je v zásadě v souladu s požadavky schválené směrnice o boji proti terorismu, potřeba dílčích úprav vyplývá pouze z čl. 3 odst. 1 písm. i) a čl. 9 směrnice o boji proti terorismu. Čl. 3 odst. 1 písm. i) směrnice o boji proti terorismu rozšiřuje chápání teroristického trestného činu o jednání spočívající v kybernetických útocích se specifickým teroristickým úmyslem. Tato jednání jsou v současné době trestně postihována prostřednictvím trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b) a d) tr. zák. S ohledem na to, že směrnice využívá vymezení teroristického trestného činu obsaženého v čl. 3 i pro vymezení trestných činů spojených s teroristickými činnostmi [srov. např. odkaz na čl. 3 odst. 1 písm. a) až i) v čl. 5, 6, 7 nebo 8 směrnice anebo odkaz na celý čl. 3 v čl. 9 nebo 11], je nezbytné upravit stávající § 311 odst. 1 tr. zák. (srov. legislativní zkratku teroristického trestného činu v § 129a odst. 1 tr. zák. a její využití v § 312d, 312e a 312f tr. zák.). Čl. 9 směrnice o boji proti terorismu, který upravuje vycestování za účelem terorismu, jde nad rámec požadavků plynoucích z mezinárodních dokumentů. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2178 (2014) i Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu požadují postihovat pouze vycestování (nikoliv přicestování), a to pouze do jiného státu, jehož není osoba státním příslušníkem nebo v němž nemá povolen trvalý pobyt (nikoliv do jakéhokoliv státu) a při zohlednění vztahu mezi státem a osobou (u občana státu je nepodstatné, odkud cestuje, u jiných osob pouze pokud vycestovávají z území daného státu). Tyto mezinárodní požadavky byly zohledněny při tvorbě současného § 312e odst. 3 písm. a) i b) tr. zák. Čl. 9 odst. 1 směrnice požaduje postih vycestování do jiného státu, než je daný členský stát (a to bez ohledu na vztah osoby k danému členskému státu i na vztah k státu, do kterého je cestováno, i bez ohledu na to, zda je vycestováváno z členského státu nebo třetího státu). V čl. 9 odst. 2 směrnice je pak vyjádřen alternativně požadavek na kriminalizaci samotného přicestování do daného členského státu se specifickým teroristickým úmyslem nebo kriminalizaci přípravné činnosti prováděné osobou, jež přicestovala do daného členského státu se specifickým teroristickým úmyslem. Tyto nové požadavky je z důvodu dosažení úplné transpozice nezbytné zohlednit v § 312e odst. 3 tr. zák. Ad D) Maření spravedlnosti Čl. 23 Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (č. 75/2013 Sb. m. s.) požaduje po smluvních státech mj. zavedení trestnosti jednání spočívajícího v příslibu, nabídce nebo poskytnutí neoprávněné výhody s cílem navádět k falešnému svědectví nebo narušit podávání svědectví nebo předkládání důkazních prostředků v průběhu řízení v souvislosti se spácháním trestných činů. Čl. 70 odst. 1 písm. b) Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (č. 84/2009 Sb. m. s.) požaduje postih i vědomého předkládání nepravdivých či padělaných důkazních prostředků v řízení před Mezinárodním trestním soudem. Čl. 25 Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci vyžaduje trestní postih úmyslného využití fyzické síly, vyhrožování nebo zastrašování nebo slibu, nabídky nebo poskytnutí neoprávněné výhody s cílem navádět k falešnému svědectví, nebo vměšovat se do podávání svědectví nebo předkládání důkazních prostředků v průběhu řízení v souvislosti se spácháním trestných činů, stanovených v souladu s úmluvou. V současné době je toto jednání trestné pouze jako účastenství ve formě organizátorství nebo návodu k trestnému činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 tr. zák. Trestní odpovědnost organizátora nebo návodce je odvozena na základě zásady akcesority účastenství od odpovědnosti hlavního pachatele, tedy svědka nebo znalce, který se však musí o čin alespoň pokusit. Nedospěl- li hlavní pachatel (svědek, který měl křivě svědčit, znalec, který měl podat nepravdivý znalecký posudek) ani do stadia pokusu, nelze skutek účastníka trestně postihnout. Ad E) Úplatkářství Čl. 15 odst. 1 písm. a) Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (č. 105/2013 Sb. m. s.) požaduje po smluvních státech zavedení trestnosti i nepřímého slíbení, nabídky nebo poskytnutí neoprávněné výhody veřejnému činiteli, pro činitele samotného nebo pro jinou osobu či subjekt proto, aby tento činitel jednal nebo se zdržel jednání při výkonu

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil trestnost úmyslného vycestování do jiné země, než je daný členský stát, za účelem spáchání teroristického trestného činu podle článku 3 nebo přispění k jeho spáchání, za účelem účasti na činnosti teroristické skupiny podle člán ku 4 s vědomím, že taková účast přispěje k trestné činnosti této skupiny, nebo za účelem poskytnutí či podstoupení výcviku k terorismu podle článků 7 a 8.

2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil trestnost těchto úmyslných jednání:

a) přicestování do daného členského státu za účelem spáchání teroristického trestného činu podle článku 3 nebo přispění k jeho spáchání, za účelem účasti na činnosti teroristické skupiny podle článku 4 s vědomím, že taková účast přispěje k trestné činnosti této skupiny, nebo za účelem poskytnutí či podstoupení výcviku k terorismu podle článků 7 a 8; nebo

b) přípravné činnosti prováděné osobou, jež přicestovala do daného členského státu s úmyslem spáchat teroristický trestný čin podle článku 3 nebo s úmyslem přispět k jeho spáchání.

svých úředních povinností. Toto jednání je postihováno trestným činem podplacení podle § 332 tr. zák., který však neobsahuje výslovně slova „nebo prostřednictvím jiného“. Čl. 15 odst. 1 písm. b) téže Úmluvy požaduje po smluvních státech zavedení trestnosti i nepřímého požadování nebo přijetí neoprávněné výhody ze strany veřejného činitele pro činitele samotného nebo pro jinou osobu či subjekt proto, aby tento činitel jednal nebo se zdržel jednání při výkonu svých úředních povinností. Toto jednání je postihováno trestným činem přijetí úplatku podle § 331 tr. zák., který slova „nebo prostřednictvím jiného“ obsahuje výslovně. V současné době je trestnost úplatkářství upravena v dílu 3 hlavy X zvláštní části trestního zákoníku (§ 331 až 334 tr. zák.). Jak již bylo výše naznačeno, ve stávající právní úpravě existuje neodůvodněný rozdíl mezi jednotlivými ustanoveními, který je založen tím, že trestný čin podle § 331 tr. zák. jako jeden ze znaků uvádí „nebo prostřednictvím jiného“. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku, který oproti předchozímu trestnímu zákonu tento znak do vymezení skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku nově zavedl, uvádí, že „trestné činy přijetí úplatku a podplacení se upravují a upřesňují tak, aby pokrývaly jak přímé přijetí úplatku a podplacení, tak i nepřímé úplatkářství prostřednictvím jiné osoby. Trestní odpovědnost případného prostředníka pak bude posuzována podle formy a míry jeho účasti buď jako spolupachatelství nebo jako účastenství“. Tato nejednotnost vede k interpretačním problémům, neboť výkladem a contrario lze dospět k závěru, že tam, kde není výslovně tento znak uveden, jej není možné aplikovat (byť se jedná o nepřímé pachatelství, spolupachatelství nebo účastenství upravené v obecné části). Ad F) Urychlené uchování dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací pro účely trestního řízení Úprava navržená v § 7b tr. ř. a v § 65a a § 65b zákona č. 104/2013 Sb. zajišťuje plnou implementaci článků 16 a 29 Úmluvy o počítačové kriminalitě ze dne 23. listopadu 2001 (č. 104/2013 Sb. m. s.) požadujících urychlené uchování dat pro účely jejich následného zajištění v trestním řízení. Stávající právní řád České republiky neupravuje specificky předběžné uchování dat, přičemž v praxi je pro tento účel využíváno obecné ustanovení § 8 tr. ř. o součinnosti (pokud se ovšem vede v České republice trestní řízení) nebo obecných policejních postupů. Jeví se proto jako žádoucí zakotvit do trestního řádu specifické ustanovení upravující možnost předběžného uchování dat pro účely trestního řízení, které by jasně takový postup umožnilo, a návazně upravit postupy při spolupráci s jinými státy za tímto účelem.

Zhodnoce ní současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a že n

Navržená právní úprava se zabývá zejména úpravou trestního postihu fenoménů praní špinavých peněz, terorismu, úplatkářství a maření spravedlnosti, přičemž není navázána na genderové kritérium a nestanoví žádné diskriminační podmínky ve vztahu k jednomu z pohlaví. Lze tedy uzavřít, že je nediskriminační a genderově zcela neutrální. Navrhovaná právní úprava rovněž připravuje český právní řád na ratifikaci Istanbulské úmluvy, která je prvním mezinárodním právním instrumentem zabývajícím se specificky domácím násilím a genderově podmíněným násilím a jejímž cílem je nulová tolerance k těmto formám násilí. Domácí a genderově podmíněné násilí představuje jednu z nejčastějších forem porušení lidských práv a zásahu do důstojnosti člověka. Tyto formy násilí dopadají zejména na ženy. Podle výsledků komparativní studie výskytu domácího a genderově podmíněného násilí Agentury pro základní práva zažilo fyzické nebo sexuální násilí 32 % žen. Obdobnou výši výskytu některé z forem násilí na ženách ze strany partnera uvádí např. i výzkum Akademie věd ČR (38 %), nebo studie neziskové organizace proFem (40 %). Muži jsou také osobami ohroženými domácím a genderově podmíněným násilím, ale u závažných forem domácího a sexuálního násilí ženy jako oběti jednoznačně převažují (tvoří až 97 % obětí). Jedním z cílů Úmluvy je odstranění všech forem domácího a genderově podmíněného násilí, tudíž má navrhovaný materiál v tomto ohledu pozitivní dopad na rovnost žen a mužů.

Zhodnoce ní souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádke m České republiky, judikaturou ESLP, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména plně respektuje požadavek uvedený v článku 39 Listiny základních práv a svobod, který stanoví výhradu zákona pro vymezení, jaká jednání jsou trestným činem a jaký trest nebo jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit. I v navržené právní úpravě jsou respektovány obecné zásady uplatňující se v oblasti trestního práva hmotného (zejména ultima ratio, nullum crimen nulla poena sine lege, zákaz retroaktivity, zákaz analogie in malam partem, zásada přiměřenosti). Navržená úprava je rovněž v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, respektuje zejména článek 7 Úmluvy, podle něhož nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem, a nikomu nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Tento článek zakotvuje nejen zákaz retroaktivní aplikace trestního práva v neprospěch obviněného (nullum crimen, nulla poena sine lege praevia), ale zahrnuje obecněji také princip, že pouze zákon může určovat, co je trestným činem, a stanovit trest (nullum crimen, nulla poena sine lege scripta), a princip, podle kterého trestní právo nesmí být aplikováno extenzivním způsobem v neprospěch obviněného, zejména prostřednictvím analogie (nullum crimen, nulla poena sine lege stricta). Dále musí být trestný čin jasně definován zákonem (nullum crimen, nulla poena sine lege certa). Tato podmínka je splněna, jestliže ten, komu je norma určena, může ze znění příslušného ustanovení zjistit – v případě potřeby za pomoci soudního výkladu nebo odborné porady, jaké konání nebo opominutí konání způsobuje jeho trestní odpovědnost (Kokkinakis proti Řecku, rozsudek, 25. 5. 1993, č. 14307/88, § 52). Současná trestněprávní úprava postihu legalizace výnosů z trestné činnosti se vyznačuje vyšší mírou obecnosti, pod kterou je možné podřadit celou škálu nejrůznějších jednání naplňujících znak zastírání původu věci. To samo o sobě není v rozporu s čl. 7 Úmluvy, neboť je to logickým důsledkem principu obecnosti zákonů. Jedna ze standardních technik právní úpravy spočívá v použití obecných kategorií namísto vyčerpávajících výčtů. Mnohé zákony proto nutně používají více či méně obecných formulací, aby se vyhnuly přílišné tuhosti a aby se mohly přizpůsobit měnícím se okolnostem. Výklad a aplikace takových právních textů závisí na praxi (Cantoni proti Francii, rozsudek velkého senátu, 15. 11. 1996, č. 17862/91, § 31). Návrh zákona doplňuje obecný pojem zastírání původu věci o konkrétní typy jednání, což lze z pohledu požadavku na jasnost a předvídatelnost trestných činů považovat za pozitivní. Návrh zákona rovněž neporušuje zákaz retroaktivity (zpětné časové působnosti). Při aplikaci pravidla obsaženého v § 2 odst. 1 tr. zák. bude pak možné užít navrhovaného zákona na posouzení činu spáchaného před jeho účinností pouze tehdy, pokud to bude pro pachatele činu příznivější. To však nevylučuje použití navrhovaného zákona na pokračující nebo trvající čin, pokud bylo s jeho pácháním započato před účinností navrhovaného zákona (za současné

KM EC, J. a ko l. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012. S. 841.

Tamtéž. S. 842.

právní úpravy), ale k jeho dokončení došlo až po účinnosti tohoto zákona, za předpokladu, že čin je trestný podle současné úpravy. V tomto případě bude čin kvalifikován podle navrhovaného zákona, i kdyby předchozí právní úprava byla v některých směrech pro pachatele příznivější (srov. Rohlena proti České republice, rozsudek velkého senátu, 27. 1. 2015, č. 59552/08). Návrh zákona nezavádí nové druhy trestů a ani žádné neruší. V českém trestním právu je všeobecně uznáváno, že analogie je nepřípustná, pokud jde o rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a při stanovení trestů a ochranných opatření za trestný čin, popř. i jakékoli jiné újmy na právech nebo majetku za něj ukládané, včetně podmínek jejich uložení. Zákaz analogie in malam partem vyplývá z teorie, že má- li trestní zákon působit pohrůžkou tresty na jednání fyzických i právnických osob, musí jim být předem znám, a nepochybně plyne z čl. 39 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje ústavní princip legality trestního práva, tedy že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem, jenž analogii legis in malam partem vylučuje (nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. II. ÚS 178/2000). Rovněž je splněn i požadavek na dostatečné zachycení obsahu trestněprávních norem v psaných pramenech práva, který je v podmínkách České republiky zpřísněn bezpodmínečným požadavkem plynoucím z čl. 39 Listiny základních práv a svobod, aby vymezení toho, které jednání je trestným činem, bylo obsaženo v zákoně, k jehož vydání je kompetentní jen Parlament České republiky (plenární nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl.ÚS 13/12). Pokud jde o právo na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Dodatkového Protokolu k Úmluvě, této ochrany nepožívá majetek, který pochází z trestné činnosti, neboť takový majetek daná osoba nevlastní. Trestní postih propírání výnosů z trestné činnosti splňuje požadavky na zákonný základ a na jasnost, dostupnost a předvídatelnost, přičemž bezesporu sleduje legitimní cíl. Stejně tak možnost uložení majetkové sankce je v souladu s citovaným článkem, který umožňuje omezit právo osoby na pokojné užívání majetku z důvodu veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon. Dotčená osoba přitom má možnost se proti zásahu bránit cestou opravných prostředků.

Z hlediska navržené právní úpravy jsou relevantní následující mezinárodní úmluvy: Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (s jednána dne 20. prosince 1988 ve Vídni), vyhlášená pod č. 462/1991 Sb.

Tato Úmluva v článku 3 písm. b) a c) vymezuje jednání, která mají být postihována trestněprávně jako praní špinavých peněz, jsou-li spáchána úmyslně:

- přeměna nebo převod majetku, při vědo mí, že tento majetek byl získán v důsledku jakéhokoliv trestného činu nebo trestných činů, označených jako takové v souladu s pododstavcem (a) tohoto odstavce, případně v důsledku účasti na trestném činu nebo trestných činech za účelem ukrytí nebo zatajení nedovoleného zdroje příjmů , nebo za účelem poskytnutí pomoci kteréko liv osobě zúčastněné na spáchání trestného činu nebo trestných činů, aby se mohla vyhnout odpovědnosti za svoje činy;

- ukrytí nebo zatajování podstaty, zdroje, místa kde se nachází, způsobu šíření, převozu, práv k majetku, včetně práva vlastnického, pokud je známo, že tento majetek byl získán v důsledku trestného činu nebo trestných činů a které jako takové byly stanoveny v souladu s pododstavcem (a) tohoto odstavce, případně v důsledku účasti na takovém trestném činu nebo trestných činech; s výhradou ústavních principů a základních zásad právního systému smluvních stran též:

- získání, držba nebo užívání majet ku, pokud v době jeho získání bylo známo, že takovýto majetek byl získán v důsledku trestného činu nebo trestných činů, které byly jako takové stanoveny v souladu

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: ko mentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. S. 20.

s pododstavcem (a) tohoto odstavce nebo v důsledku účasti na tomto trestném činu nebo trestných činech;

- držba zařízení nebo materiálů, nebo látek uvedených v tabulce I a tabulce II, pokud je známo, že se používají nebo jsou určeny k nedovolenému pěstování, výrobě, nebo zhotovování jakýchkoli omamných nebo psychotropních látek;

- veřejné podněcování nebo navádění jiných osob jaký miko liv prostředky ke spáchání některého z trestných činů, označených jako takové v tomto článku, případně k nedovolenému používání omamných nebo psychotropních látek;

- účast, spolčení, spiknutí za účelem spáchání činu nebo činů, které jsou uvedeny v tomto článku, pokusy o dokonání takového trestného činu nebo činů, napomáhání, podněcování, navádění a rady ke spáchání trestného činu.

Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (sjednána dne 8. listopadu 1990 ve Štrasburku), vyhlášená pod č. 33/1997 Sb.

Tato úmluva v článku 6 vymezuje jednání, která mají být postihována trestněprávně jako praní špinavých peněz, jsou- li spáchána úmyslně:

- přeměna nebo převod majetku, o němž ten, kdo se ho dopouští, ví, že tento majetek tvoří výnos, a to za účelem zatajení nebo zakrývání nedovoleného původu majetku nebo pomoci jakékoli osobě, která je zapojena do spáchání předmětného trestného činu, aby unikla právním důsledků m svých činů;

- zatajování nebo zakrývání povahy, původu, umístění, nakládání, pohybu nebo skutečného vlastnictví majetku nebo práv s ním souvisejících, o němž pachatel ví, že vytváří výnos; s výhradou ústavních zásad a základních pojmů p rávního systému strany též:

- nabytí, držení nebo užívání majetku, o němž ten, kdo jej nabývá, drží nebo používá, ví v okamžiku, kdy jej dostává, že vytváří výnosy,

- účast v některém z trestných činů označených v souladu s tímto člán kem, dále sdružení, spolčení, pokusů, návodů, usnadnění a rad ve vztahu k těmto trestným činů m. Každá strana může přijmout opatření, která podle svého vnitrostátního práva považuje za potřebná k označení trestního charakteru také všech nebo některých výše uvedených činů v některém nebo všech následujících případech, pokud pachatel:

- měl předpokládat, že majetek tvoří výnos,

- jednal za účelem dosažení zisku,

- jednal za účelem po moci v pokračování další krimináln í činnosti.

Úmluva Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (sjednána dne 15. listopadu 2000 v New Yorku), vyhlášená pod č. 75/2013 Sb. m. s.

Tato úmluva v článku 6 vymezuje jednání, která mají být postihována trestněprávně jako praní špinavých peněz, jsou- li spáchána úmyslně:

- přeměna nebo převod majetku s vědomím toho, že tento majetek představuje výnosy z trestné činnosti, s cílem utajit nebo zastřít nelegální původ majetku nebo poskytnout pomoc osobě, která se podílí na spáchání predikativního trestného činu, aby unikla právním následků m svého jednání;

- utajení nebo zastření podstaty, původu, umístění, nakládání, pohybu nebo vlastnictví majetku nebo práv k němu s vědomím toho, že tento majetek představuje výnosy z trestné činnosti; S výhradou souladu se základními zásadami svého právního řádu též:

- nabytí, držení nebo užívání majetku, pokud ten, kdo majetek nabývá, drží nebo užívá, v době jeho obdržení věděl, že tento majetek představuje výnosy z trestné činnosti;

- účast, spolčení nebo spiknutí za účelem spáchání jakéhokoliv z trestných činů, které jsou stanoveny v souladu s tímto člán kem, pokus o spáchání takových trestných činů a napomáhání, navádění, usnadňování spáchání, nebo poskytnutí rady ke spáchání takových trestných činů.

Z čl. 23 této úmluvy plyne povinnost trestně postihovat použití fyzické síly, vyhrožování nebo zastrašování nebo příslib, nabídku nebo poskytnutí neoprávněné výhody s cílem navádět k falešnému svědectví nebo narušit podávání svědectví nebo předkládání důkazních prostředků v průběhu řízení v souvislosti se spácháním trestných činů uvedených v úmluvě.

Úmluva Rady Evropy o praní, vyhledávání, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a o financování teroris mu (s jednána dne 16. května 2005 ve Varšavě), doposud neratifikována

Tato úmluva v článku 9 vymezuje jednání, která mají být postihována trestněprávně jako praní špinavých peněz, jsou- li spáchána úmyslně:

- přeměna nebo převod majet ku, při vědomí, že tento majetek je výnosem, za účelem zastírání nebo utajení nezákonného původu majetku nebo za účelem poskytnutí pomoci kteréko liv osobě zúčastněné na spáchání trestného činu nebo trestných činů, aby se mohla vyhnout odpovědnosti za svoje činy;

- zatajování nebo zakrývání povahy, zdroje, u místění, nakládání, pohybu nebo skutečného vlastnictví majetku nebo práv s ním souvisejících, o němž pachatel ví, že vytváří výnos;

S výhradou ústavních zásad a základních pojmů právního systému strany též:

- nabytí, držení nebo užívání majetku, pokud ten, kdo majetek nabývá, drží nebo užívá, v době jeho obdržení věděl, že tento majetek představuje výnos z trestné činnosti;

- účast, spolčení nebo spiknutí za účelem spáchání jakéhokoliv z trestných činů, které jsou stanoveny v souladu s tímto člán kem, pokus o spáchání takových trestných činů a napomáhání, navádění, usnadňování spáchání, nebo poskytnutí rady ke spáchání takových trestných činů.

Každá strana mů že přijmout legislativní nebo jiné opatření, která podle svého vnitrostátního práva považuje za potřebná k označení trestního charakteru také všech nebo některých výše uvedených činů v některém nebo všech následujících případech, pokud pachatel:

- měl podezření, že majetek tvoří výnos,

- měl předpokládat, že majetek tvoří výnos.

Mezinárodní úmluva o potlačování financování teroris mu (sjednána dne 9. prosince 1999 v New Yorku), vyhlášená pod č. 18/2006 Sb. m. s. a č. 9/2010 Sb. m. s. – tato úmluva

vymezuje v čl. 1 pro účely financování terorismu pojem výnos.

Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu (sjednána dne 16. května 2005 ve Varšavě), podepsána dne 15. listopadu 2016, ratifikována dne 21. září 2017

Tato úmluva vymezuje v čl. 1 teroristický trestný čin, za který je potřeba považovat jakýkoli čin v rámci rozsahu a definice určené jednou z mezinárodních smluv v příloze úmluvy. Jedná se o Úmluvu o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (vyhlášenou pod č. 96/1974 Sb.), Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (vyhlášenou pod č. 16/1974 Sb.), Úmluvu o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců (vyhlášenou pod č. 131/1978 Sb.), Mezinárodní úmluvu proti braní rukojmí (vyhlášenou pod č. 36/1988 Sb.), Úmluvu o fyzické ochraně jaderných materiálů (vyhlášenou pod č. 27/2007 Sb. m. s.), Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví (vyhlášený pod č. 138/2002 Sb. m. s.), Úmluvu o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby (vyhlášenou pod č. 100/2005 Sb. m. s.), Protokol o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině (vyhlášený pod č. 101/2005 Sb. m. s.), Mezinárodní úmluvu o potlačování teroristických bombových útoků (vyhlášenou pod č. 80/2001 Sb. m. s.), Mezinárodní úmluvu o potlačování financování terorismu (vyhlášenou pod č. 18/2006 Sb. m. s.) a Mezinárodní úmluvu o potlačování činů jaderného terorismu (vyhlášenou pod č. 57/2007 Sb. m. s.).

Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci teroris mu (s jednán dne 22. října 2015 v Rize), podepsán dne 15. listopadu 2016, ratifikován dne 21. září 2017

Tento Dodatkový protokol vyžaduje v čl. 4 kriminalizaci vycestování do státu, který je jiný než stát, jehož je cestující osoba státním příslušníkem, nebo jiný, než ve kterém má cestující osoba trvalé bydliště, za účelem spáchání, přispění ke spáchání nebo účasti na teroristickém trestném činu nebo za účelem poskytnutí či podstoupení výcviku k terorismu. V čl. 6 je pak stanovena trestnost jednání spočívajícího v organizaci nebo usnadnění vycestování do zahraničí jakékoliv osobě za účelem terorismu.

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí („Istanbulská úmluva“, sjednána dne 11. května 2011 v Istanbulu), podepsána dne 2. května 2016, doposud neratifikována

Tato úmluva v čl. 37 požaduje trestněprávní postih jednání, která spočívají v úmyslném donucení osoby k uzavření manželství bez jeho či jejího svobodného a plného souhlasu či ve vylákání osoby na území smluvního státu či na území jiného státu, než ve kterém má osoba trvalý pobyt, s úmyslem donutit tuto osobu k uzavření manželství bez jeho či jejího svobodného a plného souhlasu.

Úmluva Organizace spojených národů proti korupci (s jednána dne 31. října 2003 v New Yorku), vyhlášena pod č. 105/2013 Sb. m. s.

Podle článku 2 písm. c) této úmluvy se za činitele veřejné mezinárodní organizace považuje zaměstnanec mezinárodní organizace nebo jakákoli osoba, která je takovou organizací zmocněna jednat jejím jménem. Podle čl. 15 odst. 1 písm. a) a b) této úmluvy je potřeba postihovat i nepřímé slíbení, nabídnutí nebo poskytnutí neoprávněné výhody a i nepřímé požadování nebo přijetí neoprávněné výhody. Podle článku 25 této úmluvy je třeba trestně postihovat využití fyzické síly, vyhrožování nebo zastrašování nebo slib, nabídku nebo poskytnutí neoprávněné výhody s cílem navádět k falešnému svědectví, nebo vměšovat se do podávání svědectví nebo předkládání důkazních prostředků v průběhu řízení v souvislosti se spácháním trestných činů, stanovených v souladu s touto úmluvou.

Římský statut Mezinárodního trestního soudu (sjednán dne 17. če rvence v Římě), vyhlášený pod č. 84/2009 Sb. m. s. (změna č. 16/2016 Sb. m. s.)

Římský statut stanoví v článku 70 úmyslné trestné činy, nad kterými je dána jurisdikce Mezinárodního trestního soudu, přičemž v článku 70 odst. 1 písm. b) je uvedeno i vědomé předkládání nepravdivých či padělaných důkazních prostředků.

Úmluva Rady Evropy o počítačové kriminalitě (sjednána dne 23. listopadu 2001 v Budapešti), vyhlášená pod č. 104/2013 Sb. m. s.

Podle článku 16 této úmluvy mají smluvní strany povinnost přijmout taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby umožnila svým příslušným orgánům činným v trestním řízení přikázat anebo obdobně zajistit urychlené uchování specifických počítačových dat, včetně provozních dat, které byly uloženy prostřednictvím počítačového systému, zejména pokud existují důvody pro přesvědčení, že tato počítačová data jsou zvláště ohrožená ztrátou nebo pozměněním. Stát má mít možnost přikázat určité osobě uchovat data nejdéle na 90 dnů, aby mohly příslušné orgány požádat o jejich zpřístupnění, přičemž tuto lhůtu lze prodloužit. Stát má mít možnost rovněž správci nebo jiné osobě, která má uchovat počítačová data, stanovit povinnost udržovat tyto příkazy v tajnosti po dobu stanovenou svými vnitrostátními právními předpisy. Podle článku 29 této úmluvy může smluvní strana požádat druhou smluvní stranu, aby nařídila nebo jinak zajistila urychlené uchování dat uložených prostřednictvím počítačového systému, který je umístěn na území této druhé strany, a která mají být předmětem následné žádosti dožadující strany o justiční spolupráci za účelem prohlídky, zajištění nebo zpřístupnění uchovaných dat. Navržená úprava přibližuje terminologii a dikci příslušných trestněprávních ustanovení dikci užívané v citovaných mezinárodních smlouvách, implementuje požadavky citovaných úmluv a jsou do ní promítnuta doporučení hodnotitelů obsažená v hodnotící zprávě, takže dochází k větší harmonizaci české trestněprávní úpravy s mezinárodními smlouvami.

Z právních předpis ů EU se trestním postihem praní špinavých peněz zabývají:

- rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní, které v článku 2 požaduje, aby za trestné činy postihující praní špinavých peněz vymezené v Úmluvě Rady Evropy z roku 1990 bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně čtyři léta. Tento požadavek navržená novela plně implementuje.

- společné opatření přijaté Radou na základě článku K3 Smlouvy o Evropské unii o praní špinavých peněz, identifikaci, sledování, zmrazování, zadržení a konfiskaci zisků ze zločinu (CELEX 31998F0699). Citované rámcové rozhodnutí již bylo implementováno stávajícími právními předpisy, nicméně s ohledem na systematické změny skutkových podstat postihujících praní peněz je navržená úprava vykázána jako implementační vůči tomuto rámcovému rozhodnutí. V rámci Evropské unie se aktuálně projednává návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti praní peněz prostředky trestního práva, která by měla prohloubit harmonizaci na tomto poli. Cílem návrhu směrnice je mimo jiné i implementace požadavků existujících mezinárodních úmluv, jakož i doporučení FATF. Hodnotitelé výboru Moneyval byli informováni o záměru vyčkat před finalizací změn trestných činů postihujících praní špinavých peněz na jasnější podobu tohoto návrhu, přičemž uvedli, že lze počkat na to, až bude zřejmý rámec nové úpravy ve směrnici, nicméně podle nich s přijetím úpravy nelze vyčkávat až na přijetí předmětné směrnice a zjištěné nedostatky je třeba urychleně odstranit. Návrh uvedené směrnice jde v určitých směrech nad rámec výše citovaných mezinárodních smluv, nijak však nemění definiční vymezení jednání, která jsou považována za praní špinavých peněz těmito úmluvami, kdy jejich textaci přejímá. V posledním textu směrnice je zachován požadavek, aby jednání vymezená jako praní peněz byla postižitelná již v základní skutkové podstatě trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby ve výši nejméně 4 roky. Požadavky na omezení této sazby jen na závažnější případy ze strany některých států nebyly akceptovány s argumentem, že všechna jednání spadající pod praní peněz jsou závažná. Povinnost sankcionovat praní peněz je zakotvena také ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu.

Proble matikou zajištění a odčerpání majetku v trestním řízení se zabývá směrnice

Evropského Parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii, která vymezuje v článku 2 výnosy a nástroje z trestné činnosti. Kromě směrnice se touto problematikou zabývá rámcové rozhodnutí Rady č. 2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní špinavých peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní, jehož články 3 a 4 byly nahrazeny směrnicí, jakož i rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti, jehož článek 1 první čtyři odrážky a článek 3 byly nahrazeny směrnicí. Navržená úprava přispívá k účinnější implementaci směrnice, neboť zavádí přímou definici nástroje a výnosu z trestné činnosti do trestního práva hmotného. Oblastí poskytování mezinárodní justiční spolupráce v oblasti zajištění a odčerpání majetku v trestním řízení se zabývají zejména následující rámcová rozhodnutí:

- rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii,

- rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci. Předmětná rámcová rozhodnutí sice přímo neupravují problematiku obsaženou v návrhu zákona, neboť se primárně týkají mezinárodní justiční spolupráce v oblasti zajištění a odčerpání majetku v trestních věcech, úprava obsažená v návrhu by nicméně měla přispět k jejich účinnější aplikaci. Uvedených rámcových rozhodnutí se navržená úprava dotýká v tom směru, že terminologicky upravuje implementační úpravu v návaznosti na vymezení pojmu „nástroj trestné činnosti“ a „výnos z trestné činnosti“ v trestním zákoníku. Navržené právní úpravy se dále dotýkají následující právní předpisy EU, které požadují účinné zajištění a odčerpání nástrojů a výnosů z trestné činnosti:

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV,

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV,

- 47, 48 a 49 Listiny základních práv EU.

Proble matice teroris mu se věnuje směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2017/541 o boji

proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV. Návrh tohoto zákona má za cíl zajistit její plnou implementaci do českého právního řádu. Navržená právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, zejména s článkem 47 (právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces), článkem 48 (presumpce neviny a právo na obhajobu), článkem 49 (zásada zákonnosti a přiměřenosti trestů) a článkem 52 odst. 1 (rozsah zaručených práv). Článek 17 Listiny chrání jen zákonně nabytý majetek nikoli majetek spojený s trestnou činností.

Urychlené uchování dat ulože ných v počítačovém systému nebo na nosiči informací pro účely trestního říze ní dosavadní právní nástroje EU výslovně neupravují.

Judikatura ESLP, SDEU a ÚS se praním špinavých peněz a dalšími návrhem dotčenými oblastmi jako takovými výslovně nezabývá, judikatorně byly řešeny zejména související procesní aspekty. I v tomto případě se uplatní obecné právní zásady týkající se trestání.

Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veře jné rozpočty

Nepředpokládá se, že by navrhovaná právní úprava měla významné finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, neboť se jedná zejména o systematické a terminologické změny. Určité finanční náklady v řádu kolem 200 000 Kč si vyžádá zejména úprava justičních systémů (např. systém ISAS, ISVKS, ISYZ a CSLAV). Náklady na statistické a evidenční změny spojené s novým institutem příkazu k uchování dat lze odhadnout pro justici i Policii ČR cca na 400 000 až 500 000 Kč. Předpokládá se, že tyto náklady pokryje Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra v rámci svých rozpočtových kapitol. S navrženou právní úpravou nejsou spojeny požadavky na nárůst počtu zaměstnanců. Počet případů stíhání praní špinavých peněz není v porovnání s jiným typem kriminality velký, a přestože dochází k určitému dílčímu rozšíření postihu u nedbalostní legalizace výnosů z trestné činnosti (nově se nebude týkat jen bezprostředních výnosů z trestné činnosti, ale výnosů jako takových), nepředpokládá se žádný skokový nárůst nápadu, a to i s ohledem na poměrně obtížnou prokazatelnost tohoto typu trestné činnosti. Pro úplnost jsou níže uvedeny statistické údaje ohledně počtu napadených věcí, pokud jde o trestné činy podle § 216 a 217 tr. zák. :

Období2013 2014 2015 Celkem Věci Nově napadené 363 555 561 1479 Starší nápad -231 193 170 594 skončené Celkem 594 748 731 2073

Ze statistických údajů vyplývá, že legalizační trestná činnost představuje ročně podíl na celkové kriminalitě ve výši cca 0,2 %. Navrhované změny jsou rovněž spojeny s dílčím rozšířením trestní represe (přicestování do České republiky se specifickým teroristickým úmyslem, rozšíření trestného činu zavlečení, maření spravedlnosti), což je spojeno s určitým nárůstem počtu trestních věcí, nelze však očekávat výrazné zvýšení stávajících nákladů s ohledem na výjimečnost těchto společensky negativních jevů v našich podmínkách. Tyto náklady ponese Policie ČR, státní zastupitelství, soudy a Vězeňská služba ČR. Náklady budou pokryty v rámci narozpočtovaných prostředků kapitol Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra. Náklady nejsou nepřiměřené cílům, které jsou navrhovaným zákonem sledovány.

Předpokládané dopady navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejmé na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postiže ním a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Navržená právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí v České republice, resp. tyto dopady lze hodnotit jako pozitivní, neboť přispívá k tomu, aby byla účinně postihována trestná činnost, a tím přispívá i k čistotě podnikatelského prostředí.

Statistické údaje jsou čerpány z analý zy postihu praní špinavých peněz zpracované Nejvyšším státním zastupitelstvím v roce 2016.

Navržená právní úprava sama o sobě jako taková není spojena se sociálními dopady a dopady na rodinu – tyto dopady může mít až případné odsouzení pachatele. Navržená právní úprava není spojena s dopady na specifické skupiny obyvatel a nedopadá na životní prostředí.

Zhodnoce ní dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navržená právní úprava je oproti stávající právní úpravě spojena s dopady do oblasti ochrany soukromí a osobních údajů, neboť se nově navrhuje upravit předběžné uchování dat za účelem zabránění jejich ztrátě, pozměnění či zničení na základě příkazu orgánu činného v trestním řízení, přičemž součástí těchto dat budou zpravidla i osobní údaje. Přestože orgánům činným v trestním řízení nebude na základě uvedeného příkazu zpřístupněn obsah uchovaných dat, na základě uvedeného příkazu budou uchována data, která by v některých případech již dále uchovávána bez takového příkazu nebyla. Nově navržený institut tak zakládá nový typ zpracování osobních údajů, tj. jejich uchování na základě příkazu orgánu činného v trestním řízení. Úprava navržená v § 7b tr. ř. a v § 65a a § 65b zákona č. 104/2013 Sb. umožňující předběžné uchování dat zajišťuje plnou implementaci článků 16 a 29 Úmluvy o počítačové kriminalitě ze dne 23. listopadu 2001 (č. 104/2013 Sb. m. s.) požadujících urychlené uchování dat pro účely jejich následného zajištění v trestním řízení a vychází tak z mezinárodních závazků České republiky. Účelem uvedeného předběžného uchování dat je přechodně zabránit ztrátě, pozměnění nebo zničení údajů, které jsou důležité pro trestní řízení (pro důkazní účely), tak, aby byla zachována integrita těchto dat, a to do doby, než bude trestním řádem předvídaným postupem vydán příkaz k zpřístupnění obsahu těchto údajů orgánům činným v trestním řízení. Příkaz k uchování dat může být vydán ohledně všech typů uložených počítačových dat, pokud jsou důležitá pro trestní řízení; data je třeba specifikovat v příkazu. Příkaz se samozřejmě může týkat pouze těch typů dat, u kterých orgán činný v trestním řízení může žádat o zpřístupnění jejich obsahu. Příkaz k uchování dat by měl být užit zejména v případě, jsou- li dány důvody pro předpoklad, že taková data jsou zvlášť zranitelná/náchylná ke ztrátě nebo změně. Takový případ může nastat, jde- li o data s krátkou dobou uložení, zejména pokud jsou podle obchodní politiky po určité době smazána nebo jsou smazána vždy, když se na příslušný nosič nahrají nová data. Může to být dáno i povahou správce uložených dat nebo nedostatečně bezpečným způsobem jejich uchování. Je-li vydán příkaz k předběžnému uchování dat, orgán činný v trestním řízení zároveň uloží tomu, vůči komu příkaz směřuje (typicky správce dat), aby učinil potřebná opatření, aby nedošlo k zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování dat. Podstatou příkazu je, že je pro účely trestního řízení prodloužena doba uchování určitého vymezeného okruhu počítačových dat, které musí jejich správce uchovat a chránit před neoprávněnými zásahy do nich. Podstata příkazu je důvěrná, uvedené zpracování tak je neveřejné (o tomto typu zpracování ví pouze orgán činný v trestním řízení a ten, vůči komu příkaz směřuje). Předběžné uchování dat je pro vnitrostátní účely omezeno na dobu nejdéle 90 dnů, pro účely mezinárodní justiční spolupráce na dobu 180 dnů, což je plně v souladu s článkem 16 odst. 2 citované úmluvy. Uvedený příkaz předběžné povahy odráží potřebu provádět úkony trestního řízení důvěrně tak, aby předčasně nebyla vyzrazena informace, že se vede trestní řízení. Příkaz k uchování dat je typicky vydáván na samém začátku trestního řízení, kdy je významné zachovat důvěrnost prováděných úkonů. Uchování dat je předběžné opatření, které orgánům poskytuje potřebný čas k následnému zajištění dat. Je zapotřebí toto opatření zachovat v tajnosti, aby se jiné osoby nepokoušely data změnit nebo zničit. Uvedené opatření je přitom jasně časově ohraničené, aby nepředstavovalo nepřiměřený zásah do práv osob. Povinnost osoby, vůči níž příkaz směřuje, bezpečně data uchovat a zároveň uchovat v tajnosti příkaz k jejich uchování pomáhá chránit i soukromí subjektu dat nebo jiných osob zmíněných nebo identifikovaných prostřednictvím uložených dat. Jedná se o uchování konkrétních dat významných pro konkrétní trestní řízení na základě individuálního příkazu vydaného na omezenou dobu a směřujícího pouze vůči tomu, kdo relevantní data drží a má je pod kontrolou. Možnost nařídit uchování dat je omezena pouze na potřeby trestního řízení. Na základě tohoto ustanovení nelze požadovat po poskytovatelích služeb, aby shromažďovali a uchovávali data, která při své běžné obchodní činnosti neshromažďují nebo neuchovávají. Toto ustanovení je ani nenutí, aby vyvíjeli nové techniky, aby toho byli schopní, např. za účelem uchování efemérních dat, která se v počítačovém systému vyskytnou na tak krátkou dobu, že nemohou být uchována. Nařízení uchování dat může být významné zejména při vyšetřování počítačové kriminality páchané prostřednictvím internetu. Počítačová data lze snadno změnit a významný důkaz pro trestní řízení může být zničen z důvodu nedbalého nakládání nebo uchování dat, záměrné manipulace s nimi, nebo jejich smazání ať už záměrného nebo rutinního. Orgány činné v trestním řízení mají možnost zajistit data na místě, nicméně pokud je správce dat důvěryhodný, integrita dat může být zajištěna rychleji prostřednictvím příkazu k uchování dat a příkaz k uchování dat může být pro takového správce méně invazivním zásahem do jeho legitimní činnosti a šetrnější pro jeho reputaci. Z hlediska správce dat je tak zasahováno do jeho povinnosti uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování, a do povinnosti zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny, neboť příkaz orgánu činného v trestním řízení prodlužuje v některých případech dobu uchování osobních údajů (v případech, kdy by jinak již pominul účel zpracování) a dále mění účel zpracování (nově pro potřeby trestního řízení). Jinak má správce všechny povinnosti podle zákona č. 101/2000 Sb. Ve vztahu k subjektu údajů je zasaženo právo na ochranu soukromí a osobních údajů pouze v tom smyslu, že v některých případech nedojde k zničení osobních údajů, které by jinak již byly zničeny, a že není uvědoměn o skutečnosti, že údaje jsou dále uchovány na základě příkazu orgánu činného v trestním řízení pro jiný účel. Obsah práv a povinností subjektu údajů se jinak nemění. Jak již bylo uvedeno, s ohledem na neveřejnou povahu příkazu k uchování dat a s ohledem na cíl zpracování (tj. zachovat integritu osobních údajů) je plně zajištěna ochrana takových osobních údajů před neoprávněným zásahem.

Zhodnoce ní korupčních rizik

Navrhovaná úprava s sebou nepřináší zvýšení korupčního rizika, neboť nerozšiřuje stávající pravomoci orgánů České republiky. U úplatkářských trestných činů dochází k sjednocení znaků skutkových podstat, jedná se však spíše jen o terminologickou změnu, nelze tak očekávat snížení nebo zvýšení korupčních rizik. Nově zaváděný trestný čin maření spravedlnosti, který mimo jiné postihuje i jednání korupční povahy (aktivní uplácení svědka, znalce nebo tlumočníka), lze hodnotit z pohledu korupčních rizik pozitivně, neboť zavedení trestního postihu uvedených jednání by mělo přispět k snížení počtu korupčních případů. Navrhovaná právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než kterým čelí orgány činné v trestním řízení obecně, zejména u zájmových nebo politických kauz. Korupční riziko pro ně není nové, je přítomno i při účinnosti stávající právní úpravy. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě. Předně jsou to zákonné požadavky a postupy při výběru osoby státního zástupce a soudce, u nichž jsou kladeny zvýšené nároky na jejich morální integritu a osobnostní záruky. Dále jsou to pak určité mechanismy kontroly, jež spočívají zejména ve výkonu dozoru státního zástupce nad zákonností postupu policejního orgánu a ve výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím (a případně dohledu nad dohledem), jakož i v systému řádných (stížnost, odvolání, odpor) a mimořádných (dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova řízení) opravných prostředků. Kromě těchto procesních pojistek se čelí tomuto riziku i hrozbou trestního stíhání toho, kdo úplatek nabídl, poskytl nebo slíbil, jakož i toho, kdo si dal úplatek slíbit nebo jej přijal. Je- li pachatelem trestného činu přijetí úplatku úřední osoba, jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, kde hrozí trest odnětí svobody ve výši tři léta až deset let (v případě, kdy byl tento trestný čin spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, je dána trestní sazba pět až dvanáct let). V případě podplacení je rovněž skutečnost, že byl tento trestný čin spáchán vůči úřední osobě, okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (pachateli v tomto případě hrozí podle § 332 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výši jeden rok až šest let).

I. Obecná krité ria hodnocení korupčních rizik Povaha právní úpravy

1. Přiměřenost Rozsah návrhu je přiměřený množině vztahů, které má upravovat. Navržená úprava přispívá k zpřesnění vymezení skutkových podstat trestných činů postihujících legalizaci výnosů z trestné činnosti a korupci a přispívá tak k vyšší míře právní jistoty. Orgány České republiky nejsou vybaveny novými pravomocemi, nic se nemění na všech zásadách trestního řízení, jež je třeba důsledně aplikovat, zejména na zásadě přiměřenosti a zdrženlivosti při zásazích do práv osob zúčastněných na trestním řízení a plného šetření jejich práv. Požadavek na vyšší trestní sazby u legalizace výnosů z trestné činnosti plyne z doporučení hodnotitelů výboru Moneyval a z faktu, že praní špinavých peněz je významným fenoménem s přeshraničním rozměrem, se kterým je třeba účinně bojovat. Sledovaného cíle nelze dosáhnout jinak než změnou právní úpravy, neboť mezinárodní a evropské požadavky i výtky hodnotitelů směřují do legislativní oblasti a požadují změnu zákona. 2. Jednoznačnost Formulace skutkových podstat trestných činů odráží požadavky mezinárodních smluv a právních předpisů EU, mantinely jsou tedy jasně nastaveny. Procesní postupy jsou upraveny trestním řádem. 3. Standardnost Jedná se zejména o dílčí systematické a terminologické změny, navržená úprava neobsahuje žádné odchylky od zásad a postupů uplatňovaných v oblasti trestního práva. Navržená úprava reaguje na mezinárodní a evropské požadavky i na výtky hodnotitelů výboru Moneyval, kteří vycházejí i ze srovnání dobré praxe v různých státech. 4. Motivace ke korupci v regulované oblasti Rozhodování v trestním řízení je z povahy věci spojeno s vyššími korupčními riziky, neboť odsouzení za trestný čin má závažné dopady na odsouzenou osobu. Orgány činné v trestním řízení tak jsou vystaveny korupčním rizikům. Těmto rizikům se čelí jednak nastavením přísných požadavků při výběru osob podílejících se na stíhání trestných činů a rozhodování o nich, jednak procesními zárukami, které poskytuje trestní řád, čímž je minimalizován prostor pro nestandardní postupy.

Rozhodování

1. Rozhodovací pravomoc Který orgán je příslušný rozhodovat, vymezuje jednoznačně trestní řád. Kromě toho se uplatňuje právo každého na zákonného soudce, tj. jeho případ rozhoduje soudce určený předem rozvrhem práce podle jasných kritérií, což vylučuje libovůli. Osobě nicméně dopředu není známo, která konkrétní osoba bude rozhodovat v jejím případě. 2. Kontrolovatelnost rozhodování V rámci trestního řízení jsou nastaveny procesní kontrolní mechanismy (přezkum postupu policejního orgánu, systém opravných prostředků, výkon dozoru a dohledu ze strany státních zastupitelství), kdy dotčená osoba má možnost se dovolat přezkumu vydaných rozhodnutí. Rozhodnutí soudu ve věci jsou vždy vyhlašována veřejně a jsou veřejně dostupná. V rámci soustavy státních zastupitelství jsou postupy usměrňovány a sjednocovány také cestou pokynů obecné povahy a výkladových stanovisek nejvyššího státního zástupce, v rámci soudní soustavy pak judikatorně. Návrh zákona nevytváří žádnou novou organizační strukturu, která by vyžadovala vytvoření nových kontrolních mechanismů. Kontrola je zajištěna systémem řádných a mimořádných opravných prostředků a formou dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím. Vedle toho se uplatní i principy odpovědnosti za kárná provinění u státních zástupců a soudců. 3. Odpovědnost V případě stíhání trestných činů se procesně postupuje podle trestního řádu, který je základním procesním předpisem trestního práva procesního a jako takový vždy přesně stanoví, který orgán nese odpovědnost za konkrétní rozhodnutí. Zásady, na kterých je trestní řád vystavěn a které zůstávají zachovány i v předkládaném návrhu, zabezpečují rozdělení pravomocí mezi jednotlivé orgány činné v trestním řízení. Toto rozdělení není neúčelné a vždy je možné určit osobu, která dané rozhodnutí učinila. Návrh zákona stávající právní úpravu nemění, pokud jde o orgány, jež jsou příslušné k přijetí jednotlivých rozhodnutí, a u nově navržených institutů zachovává koncepci vycházející z principů, na nichž jsou založeny obdobné instituty existující ve stávající právní úpravě. 4. Opravné prostředky Právní úprava obsažená v trestním řádu poskytuje možnost uplatnění opravných prostředků proti rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení. Poučení o opravném prostředku je součástí příslušného rozhodnutí.

Transparentnost

Z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím jsou určité informace o trestním řízení vyňaty, což je dáno povahou trestního řízení a potřebou zachovat důvěrný charakter přípravného řízení, stejně jako chránit soukromí osob zúčastněných na trestním řízení. Podle citovaného zákona se neposkytují informace o probíhajícím trestním řízení, poskytují se však vyhlášené rozsudky ve věci. Informace o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a při plnění úkolů podle trestního řádu, se neposkytnou, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky. Způsob informování veřejnosti o probíhajícím trestním řízení je nicméně upraven v § 8a až 8d tr. ř., kde je vyvážen zájem veřejnosti na informacích se zájmy osob zúčastněných na trestním řízení v souladu s ústavními zásadami týkajícími se vyvážení práva veřejnosti na informace a práva na ochranu soukromí (čl. 10 a 17 LZPS). Úprava vychází z doporučení Výboru ministrů Rady Evropy k poskytování informací týkajících se trestních řízení prostřednictvím médií. Kontrola činnosti justice ze strany veřejnosti je zajištěna i prostřednictvím laických přísedících podílejících se na rozhodování soudu.

Významnost korupčních rizik

Střední až vysoká.

Zhodnoce ní dopadů na be zpečnost nebo obranu státu

Navržená právní úprava přispívá k efektivnímu postihu legalizační trestné činnosti a tím přispívá i ke zvýšení vnitřní bezpečnosti v České republice. Dalším pozitivním dopadem navrhované právní úpravy na bezpečnost státu je dílčí rozšíření trestněprávního postihu vycestování tzv. zahraničních bojovníků (někdy také tzv. zahraničních teroristických bojovníků) a nově i postih osob, které přicestují do České republiky se specifickým teroristickým úmyslem.