zákon č. 288/2005 Sb.

§ 53a zákona o Policii České republiky upravuje postavení kontrolního orgánu Poslanecké sněmovny zřízeného pro účely kontrol použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a použití sledování osob a vztah ministra vnitra k tomuto orgánu.

Předmětným orgánem Poslanecké sněmovny je v souladu se zákonem č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, stálá komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie České republiky.

Právní postavení komisí Poslanecké sněmovny je upraveno v § 47 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny následovně:

㤠47

Komise sněmovny

(1) Sněmovna může ze svých poslanců a dalších osob, které nejsou poslanci, zřizovat stálé nebo dočasné komise a stanovit jim v rámci své působnosti úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec, kterého volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem komise.

(2) Pro činnost a jednání komisí se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výborů.“.

Z odstavce 2 citovaného § 47 je zřejmé, že odpověď na otázku, jaké postavení mají komise sněmovny, je zapotřebí hledat v § 32 a následujících zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Pro komise sněmovny a jejich jednání tedy zjevně platí zejména tyto principy:

• výbory (komise) projednávají věci, které jim přikáže sněmovna a věci, na jejichž projednávání se výbor (komise) usnese,

• jednání výborů (komisí) jsou veřejná (nestanoví-li jinak zákon o jednacím řádu sněmovny nebo neusnese-li se výbor (komise), že její jednání nebo jeho část je neveřejná),

• poslanci, kteří nejsou členy výboru (komise), mají na jejím jednání poradní hlas, mohou se k projednávané věci však vyjádřit a podávat k ní návrhy,

• jednání výboru (komise) může být přítomen kancléř a jím určení zaměstnanci Kanceláře Poslanecké sněmovny,

• člen vlády a vedoucí jiného ústředního správního úřadu je povinen dostavit se osobně na jednání výboru (komise), může se dát zastoupit jiným členem vlády nebo svým náměstkem, pokud komise netrvá na jeho osobní účasti,

• člen vlády nebo ten, kdo ho zastupuje, a vedoucí ústředního správního úřadu si mohou na schůzi výboru (komise) přizvat odborníky,

• předsedající může při jednání komise udělit se souhlasem výboru (komise) slovo i jiným osobám.

I přes tuto, snad výkladově nespornou úpravu trvá mezi předmětnou komisí a exekutivou aplikační spor jehož původ je v názoru Ministerstva vnitra, podle něhož nemůže stálá komise přizvat ke svému jednání jiné osoby než osobu ministra vnitra, tedy například odborníky na projednávanou oblast a že je pouze věcí ministra vnitra, jaké osoby k jednání se stálou komisí s sebou přibere.

Principiální veřejnost jednání komisí, ale především pak právo udělovat slovo i jiným osobám, které ostatně není zákonem o jednacím řádu svázáno s veřejností či neveřejností jednání, tento postup umožňuje a na jednání sněmovních výborů nebo komisí je ostatně zcela běžnou praxí.

Názor prezentovaný v předcházejícím odstavci je v případě stálé komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie České republiky samozřejmě modifikován skutečností, že stálá komise zasedá z titulu svého usnesení neveřejně. Možnost aplikovat ustanovení § 39 odst. 5 zákona o jednacím řádu i pro neveřejná jednání vede k názoru, že jednou věcí je veřejnost jednání, v praxi umožňující volný přístup k jednání v podstatě komukoliv (většinou do vyčerpání kapacity příslušné jednací místnosti) a druhou pak jmenovité přizvání osoby k jednání komise nebo k některé projednávané věci. Zde je potřebné poukázat na § 37 zákona o jednacím řádu, kde je výslovně uvedeno, že neveřejného jednání výboru mohou být jiné osoby přítomny jen se souhlasem výboru.

Právní úpravu způsobu přizvávání dalších osob k jednání komise naproti tomuto § 53a zákona o Policii České neupravuje vůbec, proto dovozování ze strany exekutivy, že o přizvání odborníků může rozhodnout jen ministr vnitra a že tyto odborníky nemůže stálá komise sama k svému jednání bez souhlasu ministra vnitra předvolávat či se jich na různé otázky dotazovat považují předkladatelé návrhu zákona za názor, který v citovaném ustanovení nemá oporu. Uplatněním tohoto právního názoru v praxi by vznikla situace, kdy je orgán Poslanecké sněmovny, tedy zastupitelského sboru, v podstatě podřízen exekutivě, resp. jednomu z členů vlády.. Vztah ministra vnitra a příslušné stálé komise Poslanecké sněmovny je v § 53a zákona o Policii České republiky omezen pouze na stanovení povinnosti ministru vnitra předkládat dvakrát ročně informaci (na žádost komise pak i nad rámec těchto dvou ročních předkladů).

Za nesprávné je ostatně nutné považovat i samo dovozování jednací procedury orgánu Poslanecké sněmovny na základě jediného ustanovení v zákonu o Policii České republiky. Citovaný zákon není právním předpisem upravujícím jednací proceduru této komory. Nicméně proto, aby byl popsaný výkladový problém odstraněn navrhuje se úprava zákona o Policii České republiky tak, aby parlamentní kontrola mohla řádně probíhat a plnit bez popsaných obtíží své poslání.

Snaha umožnit stálé komisi Poslanecké sněmovny pro kontrolu použití operativní techniky Policie České republiky řádné plnění svého poslání vede předkladatele i k rozšíření textu poznámky pod čarou č. 19a) i odkaz na odstavec 2 v § 158d trestního řádu. Komise tím získá oprávnění kontrolovat i pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů uskutečněných na základě povolení státních zástupců.

Navrhovaný zákon nemá žádné dopady do státního či jiných veřejných rozpočtů. Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky. Návrh rovněž není v rozporu s žádným předpisem komunitárního práva. Komunitární právo ponechává takovouto právní úpravu národní normotvorbě.