.Nedílnou součástí zpravodajského systému České republiky jsou zpravodajské orgány, které získávají, shromažďují a vyhodnocují informace potřebné pro zabezpečení obrany České republiky a jejích spojeneckých závazků a přitom soustavně vyhodnocují související bezpečnostní hrozby a kvantifikují bezpečnostní rizika.
Postavení, působnost, koordinaci, spolupráci a další právní poměry zpravodajských služeb České republiky v současnosti upravuje zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 362/2003 Sb. a zákona č. 53/2004 Sb. (dále jen "zákon o zpravodajských službách").
Úplný výčet zpravodajských služeb České republiky je uveden v § 3 zákona o zpravodajských službách. Označení zpravodajských složek v působnosti Ministerstva obrany je v § 3 pod písm. c) vyjádřeno obratem: "Vojenské zpravodajství, jako součást Ministerstva obrany, tvořené Vojenskou zpravodajskou službou a Vojenským obranným zpravodajstvím". V předmětném ustanovení se dále odkazuje na § 16 odst. 2 písm. e ) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon), kde je stanoveno, že Ministerstvo obrany „řídí vojenskou zpravodajskou službu a vojenské obranné zpravodajství“.
Činnost Vojenského obranného zpravodajství a postavení jeho příslušníků upravuje zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění zákona č. 153/1994 Sb., zákona č. 88/1995 Sb. a zákona č. 148/1998 Sb.
Z citovaných ustanovení současné platné právní úpravy Vojenského zpravodajství vyplývají interpretační pochybnosti o počtu zpravodajských služeb v České republice a o řízení zpravodajských služeb v působnosti Ministerstva obrany. Ze systematického charakteru ustanovení § 3 zákona o zpravodajských službách jakož i z úmyslu zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě lze dovodit, že zpravodajskou službou České republiky je Vojenské zpravodajství a subjekty s názvy "Vojenská zpravodajská služba" a "Vojenské obranné zpravodajství" vystupují v zákoně jako jeho organizační substráty. Závěr o uzavřeném počtu tří zpravodajských služeb v České republice (Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace, Vojenské zpravodajství) však zpochybňuje
.solitérní postavení zákona č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, v soustavě právní regulace vojenského zpravodajského aparátu: předmětný zákon v souvislosti s plněním úkolů Vojenského obranného zpravodajství stanoví příslušnost k Vojenskému obrannému zpravodajství a pro činnost Vojenského obranného zpravodajství zakládá legální oprávnění a povinnosti jako u autonomní zpravodajské služby (např. předpokládá v § 23b odst. 2 existenci statutu Vojenského obranného zpravodajství, statuty však podle § 6 zákona o zpravodajských službách zpracovávají zpravodajské služby); působení Vojenské zpravodajské služby není dosud zákonem upraveno,
.neúplný způsob provázání souvisejících ustanovení zákona o zpravodajských službách a ustanovení kompetenčního zákona: zákon o zpravodajských službách na jedné straně v § 4 stanoví, že v čele Vojenského zpravodajství stojí ředitel, který je z výkonu své funkce odpovědný ministru obrany; na druhé straně kompetenční zákon č. 2/1969 Sb. zařazuje v § 16 odst. 2 písm. e) do působnosti Ministerstva obrany přímé řízení vojenské zpravodajské služby a vojenského obranného zpravodajství /navíc gramaticky inkonzistentně s textem § 3 písm. c) zákona .o zpravodajských službách/, avšak již neupravuje vzájemný vztah mezi řízením Vojenského zpravodajství a řízením Vojenské zpravodajské služby a Vojenského obranného zpravodajství.
Dosavadní přístup k uplatňování právní regulace Vojenského zpravodajství je nevyvážený. Činnost jedné složky Vojenského zpravodajství, Vojenského obranného zpravodajství, upravuje zvláštní právní předpis (zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů), zatímco činnost druhé složky, Vojenské zpravodajské služby, není upravena samostatným zákonem. Pouze v zákoně o zpravodajských službách j sou parciálně upraveny některé instituty činnosti Vojenské zpravodaj ská služby .
Neúplný charakter právní regulace Vojenského zpravodajství zakládá dysfunkci efektivní parlamentní kontroly činnosti Vojenského zpravodajství. Příslušný kontrolní orgán Poslanecké sněmovny je činný pouze vůči Vojenskému obrannému zpravodajství (§ 23a a násl. zákona č. 67/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a činnost Vojenské zpravodajské služby, resp. Vojenského zpravodajství jako celku není v důsledku absence příslušné zákonné normy Parlamentem České republiky kontrolována.
Přetrvávající asymetrické uplatňování normativních prostředků na zákonnou regulaci Vojenského zpravodajství je poznamenáno dobovými zatíženími, která před deseti lety provázela vznik zákona o zpravodajských službách. Charakter zákona ovlivnila potřeba recepce některých právních norem, jejichž geneze náležela do federálních institucionálních kontextů. Po deseti letech účinnosti zákona o zpravodajských službách se dualistický přístup k právní úpravě vojenských zpravodajských služeb stal z pohledu aplikační praxe nevyhovujícím a neodpovídá současné společenské potřebě regulace vojenských zpravodajských složek.
Věcným řešením popsaných nedostatků je zřízení jednotné ozbrojené zpravodajské služby s názvem VOJENSKÉ ZPRAVODAJSTVÍ v organizační struktuře Ministerstva obrany. V působnosti navržené zpravodajské služby budou úkoly s vnějším i vnitřním zaměřením, stanovené Vojenskému zpravodajství podle dosavadní právní úpravy. Navržený zákon představuje legislativní realizaci věcného řešení.
Zřízením jednotného Vojenského zpravodajství nedojde ke změně architektury zpravodajského systému České republiky, neboť navrhovaným zákonem nejsou dotčeny základní právní poměry nevojenských zpravodajských služeb, tj. postavení a působnost Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Návrh zákona se nedotýká ani postavení a působnosti Vojenského zpravodajství jako součásti Ministerstva obrany podle dosavadní právní úpravy. Návrh legislativního řešení koncepce jednotného Vojenského zpravodajství pouze odstraňuje normativní reglementaci podvojného institucionálního aranžmá Vojenského zpravodajství, dosud nesystémově provedenou zákonnou normou. Návrh otevírá Ministerstvu obrany prostor pro flexibilní úpravy vnitřní organizační struktury a vnitřních funkčních a řídicích vztahů Vojenského zpravodajství podle aktuálního vývoje bezpečnostní situace, dominantních vlivů bezpečnostního prostředí a trendu vzájemných poměrů bezpečnostních rizik a s ohledem na jeho působnost vymezenou zákonem o zpravodajských službách.
Navržený zákon odstraňuje legislativní disparitu mezi zákonnou úpravou činnosti Vojenského obranného zpravodajství a absencí zákona o Vojenské zpravodajské službě.
Vojenské zpravodajství jako organizační součást Ministerstva obrany se navrhuje personálně stabilizovat na sestavě osob, které jsou ve služebním poměru k České republice. Navrhuje se kombinovaná platforma vojáků z povolání a nevojenských osob -státních zaměstnanců. Služební poměr vojáků z povolání upravuje zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a služební poměr státních zaměstnanců ve správních , úřadech (tj. též ministerstev) upravuje zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Příslušníci Vojenského zpravodajství ve služebním poměru vojáka z povolání budou především plnit úkoly Vojenského zpravodajství při získávání informací v jeho zákonné působnosti. Plnění ostatních úkolů nebo jejich zabezpečování bude zejména zajišťováno výkonem služby státních zaměstnanců v příslušném oboru státní služby.
Na rozdíl od současného neúplného mechanismu parlamentní kontroly Vojenského zpravodajství, zákonem konstruovaného pouze pro jednu část Vojenského zpravodajství - Vojenské obranné zpravodajství, se navrhuje, aby do působnosti parlamentní kontroly náležela činnost všech složek Vojenského zpravodajství, tedy nejen činnost složky s vnitřním zaměřením. Návrh tímto způsobem posiluje kontrolní roli orgánu zákonodárné moci vůči činnosti vojenského zpravodajského aparátu.
Z hlediska ucelenosti a přehlednosti právní úpravy Vojenského zpravodajství se navrhuje legislativní realizace samostatným zákonem. Navržený zákon vyjadřuje zřízení Vojenského zpravodajství jako jednotné zpravodajské služby, vymezuje postavení jeho příslušníků, stanoví nezbytná oprávnění Vojenského zpravodajství při získávání informací a vedení evidencí v jeho působnosti a upravuje způsob jeho parlamentní kontroly. Promítnutí nezbytných navazujících změn do souvisejících zákonů se navrhuje provést zvláštním (tzv. doprovodným) zákonem, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Vojenském zpravodajství.
Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Právní akty Evropských společenství se na upravovanou oblast nevztahují.
Přijetí navrhovaného zákona si nevyžádá žádné nároky na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a nebude mít žádné sociální dopady a ani dopady na životní prostředí.
K §l
Zřízení jednotné ozbrojené zpravodajské služby jako součásti Ministerstva obrany se vyjadřuje základní kreační normou. Vymezení působnosti Vojenského zpravodajství a jeho postavení ve zpravodajském systému České republiky se s ohledem na obsah a působnost zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpis-ů, adresuje odkazujícím ustanovením na citovaný zákon.
K §2
Složení personální základny pro plnění úkolů Vojenského zpravodajství se navrhuje upravit institutem příslušnosti k Vojenskému zpravodajství. Příslušníky Vojenského zpravodajství mohou být jen osoby, které jsou prostřednictvím osobní působnosti zvláštních zákonů (zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů) ve služebním poměru k České republice.
Služební poměry vojáků z povolání a státních zaměstnanců implikují zákonná omezení některých práv , kodifikovaných v ústavním katalogu základních práv a svobod.
Zvláštní režim služebních poměrů, regulovaných citovanými zákony, ukládá příslušníkům Vojenského zpravodajství povinnost politické, podnikatelské nebo obdobné zdrženlivosti k zamezení vzniku konfliktu zájmů. Příslušníkům Vojenského zpravodajství -vojákům z povolání dále ze zákonné úpravy služebního poměru vojáka z povolání vyplývá povinnost splnit rozkaz nadřízeného; výjimkou z této povinnosti je případ, kdy by voják z povolání splněním rozkazu nadřízeného spáchal trestný čin. Příslušníkům Vojenského zpravodajství - státním zaměstnancům ze zákonné úpravy služebního poměru státního zaměstnance vyplývá povinnost se řídit závaznými příkazy představeného k výkonu služby; výjimkou z této povinnosti je případ, kdy by státní zaměstnanec plněním příkazu představeného spáchal trestný čin, přestupek popřípadě jiný správní delikt nebo by plnění příkazu odporovalo věrnosti České republice, jíž je při výkonu služby povinen zachovávat.
K §3
Příslušníkům Vojenského zpravodajství se dalšími ustanoveními navrhovaného zákona svěřují obdobně odpovídajícím institutům ostatních zpravodajských služeb České republiky oprávnění pro používání specifických prostředků získávání informací, která mohou zasahovat při dodržení zákonem stanovených podmínek do ústavně chráněných základních práv a svobod. Povinnosti, související s jednáním příslušníků Vojenského zpravodajství při plnění úkolů Vojenského zpravodajství, se proto nad rámec povinností, uložených zvláštními zákony o služebních poměrech, rozšiřují způsobem, který analogicky odpovídá korespondujícím povinnostem příslušníků Bezpečnostní informační služby podle zákona č. 154/1994 Sb.
K §4
Prokazování příslušnosti k Vojenskému zpravodajství se upravuje shodným způsobem jako u ostatních zpravodajských služeb České republiky (Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace), tj. služebním průkazem s evidenčním číslem a ústním prohlášením.
K §5
Navrhuje se oprávnění příslušníků Vojenského zpravodajství, kteří jsou ve služebním poměru vojáka z povolání, držet a nosit služební střelnou zbraň a její použití podle navrhovaného zákona omezit pouze na splnění podmínek nutné obrany nebo krajní nouze (podle § 13 a 14 trestního zákona) v souladu s obdobným ustanovením zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů.
K §6
Do terminologie navrhovaného zákona se prostřednictvím legální nominální definice zakotvuje pojem "specifické prostředky získávání informací" pro souhrnné označení zpravodajských prostředků a využívání osob jednajících ve prospěch Vojenského zpravodajství. Explikace pojmů zpravodajské prostředky a využívání osob jednajících ve prospěch Vojenského zpravodajství jsou obsahem dalších příslušných ustanovení (§ 7 a následně).
K §7
Vojenskému zpravodajství se přiznává oprávnění používat zpravodajské prostředky v oboru své působnosti. Obsah pojmu zpravodajské prostředky vymezuje taxativní výpočet jednotlivých instrumentů. Současně se Vojenskému zpravodajství stanoví povinnost zabezpečit ochranu zpravodajských prostředků před vyzrazením, zneužitím, poškozením, zničením, ztrátou a odcizením.
K §8
Vymezuje se pojem zpravodajská technika popisem pojmových znaků jejího užívání a současně se stanoví charakteristika činností obdobných, jako je použití zpravodajské techniky, které nejsou použitím zpravodajské techniky. Rozlišujícím kritériem pro podřazení příslušné činnosti mezi použití zpravodajské techniky je meritorní zásah takovou činností do ústavně zaručených základních práv a svobod.
K §9
Vymezují se legální podmínky pro použití zpravodajské techniky. Základní podmínkou je s ohledem na zasahování do základních práv a svobod písemné povolení věcně příslušného soudce, kterým je předseda senátu vrchního soudu podle sídla Ministerstva obrany.
Rozsah použití zpravodajské techniky je ohraničen obsahem písemného povolení věcně příslušného soudce. Pro použití zpravodajské techniky je uplatněna zásada minimalizace zásahů do práv a svobod.
Stanoví se oprávnění Vojenského zpravodajství žádat zabezpečení použití zpravodajské techniky od příslušných orgánů, které jsou k tomu oprávněny podle zvláštních zákonů. Vojenské zpravodajství může naopak pro jiné oprávněné orgány na základě jejich příslušně aprobované žádosti technicky zabezpečit použití zpravodajské techniky.
Dále se potvrzuje reciproční oprávnění Vojenského zpravodajství k ustanovení § 86 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, žádat od právnických a fyzických osob, které provozují telekomunikační činnost, zabezpečení připojení pro odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu. Předmětné oprávnění má ryze realizační charakter a je podmíněno předchozím písemným povolením příslušného soudce vrchního soudu k používání zpravodajské techniky.
K §10 až 12
Upravuje se režim povolování a kontroly průběhu používání zpravodajské techniky. K povolování a kontroly průběhu používání zpravodajské techniky je věcně příslušný soudce -předseda senátu vrchního soudu, místně příslušného k sídlu Ministerstva obrany .Stanovují se náležitosti písemné žádosti Vojenského zpravodajství o povolení k použití zpravodajské techniky a náležitosti rozhodnutí soudce o povolení nebo zamítnutí žádosti.
Doba použití zpravodajské techniky se stanoví na nejdéle tři měsíce ve shodě s dosavadní právní úpravou v zákoně č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů.
Stanoví se dozorová oprávnění a povinnosti věcně příslušného soudce a povinnost Vojenského zpravodajství informovat soudce o ukončení používání zpravodajské techniky.
K §13
Zpravodajský prostředek "krycí doklady" se shodně s obvyklým legislativním řešením v příslušných právních předpisech (§ 13 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní v informační službě, § 23b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů) zakotvuje kombinací pozitivního a negativního vymezení. Uvádí se výčet základních pojmových znaků krycího dokladu a objasňuje se účel opatřování a používání předmětného zpravodajského prostředku. Dále se vypočítává okruh průkazů osob, na které vzhledem k jejich ústavnímu či jinému veřejnému postavení nelze vystavit krycí doklad, zákaz se týká též dalších dokladů žijících fyzických osob.
Stanoví se podmínky opatřování, používání a evidování krycího dokladu.
K §14
Vymezuje se pojem krycího prostředku, stanoví se způsob jeho opatření nebo zřízení a Vojenskému zpravodajství se ukládá povinnost vést evidenci opatřených a zřízených krycích prostředků.
K §15
Pojem zpravodajského prostředku "sledování osob a věcí" se navrhuje explicitně vymezit převzetím legální explikace tzv. operativně pátracího prostředku "sledování osob a věcí" z trestního řádu (§ 158d odst. 1 věta první). Právní význam pojmu v navrhovaném zákoně se tak zpřesňuje oproti významově neurčitým zakotvením zpravodajského prostředku "sledování" v zákoně č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, a v zákoně č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, která vymezení předmětného instrumentu postrádají. Obdobný nedostatek vykazuje zákonná instalace blíže neobjasněného instrumentu "sledování osob a věcí" v § 18 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.
Dále se svěřuje oprávnění rozhodnout o použití sledování osob a věcí a o jeho dokumentaci výhradně ministru obrany , přičemž toto rozhodnutí musí být iniciováno žádostí ředitele Vojenského zpravodajství.
K §16
Vojenskému zpravodajství se přiznává při plnění úkolů v jeho působnosti oprávnění využívat osoby jednající ve prospěch Vojenského zpravodajství. Stanoví se zákonné podmínky pro aplikaci předmětného oprávnění, jakož i povinnosti Vojenského zpravodajství, směřující k zabezpečení fyzické a morální integrity osob v souvislosti s jejich jednáním ve prospěch Vojenského zpravodajství.
K §17
Charakter úkolů Vojenského zpravodajství odůvodňuje potřebu vést nezbytné údaje o fyzických a právnických osobách, údaje získávat, sdružovat, zpracovávat a uchovávat. Pro nakládání s těmito údaji se stanoví odchylný režim od některých ustanovení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V důsledku navrženého odklonu od některých povinností pro nakládání s osobními údaji, stanovenými citovaným zákonem, se zdůrazňuje povinnost Vojenského zpravodajství chránit údaje obsažené v jeho evidencích před neoprávněným nakládáním.
K §18 až 21
Zakotvuje se režim parlamentní kontroly činnosti Vojenského zpravodajství prostřednictvím zvláštního orgánu Poslanecké sněmovny .Členem zvláštního orgánu může být jen poslanec. - Mechanismus parlamentní kontroly Vojenského zpravodajství je koncipován obdobně jako u parlamentní kontroly současných zpravodajských služeb s vnitřní působností. Rozsah dokumentů, které ředitel Vojenského zpravodajství předkládá kontrolnímu orgánu Poslanecké sněmovny, je vymezen tak, aby nedocházelo k ohrožení zájmů sledovaných zpravodajskou službou při plnění dosud neukončených úkolů.
Na rozdíl od současné platné právní úpravy parlamentní kontroly Vojenského obranného zpravodajství se navrhuje, aby parlamentní kontrole podléhala činnost všech složek Vojenského zpravodajství, tedy nejen činnost složky s vnitřním zaměřením.
Stanovují se podmínky, za nichž je kontrolní orgán oprávněn požadovat od ředitele Vojenského zpravodajství potřebná vysvětlení a písemné podklady, a zakládá se oznamovací povinnost kontrolního orgánu při zjištění porušení zákona příslušníky Vojenského zpravodajství.
K §22
Všem osobám se stanoví povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, se kterými se seznámily při plnění úkolů Vojenského zpravodajství nebo v souvislosti s nimi. Zproštění mlčenlivosti je vyhrazeno ministru obrany. Ustanovením o mlčenlivosti není dotčena ochrana utajovaných skutečností podle zvláštního zákona.
K §23
Vláda se zmocňuje k vydání právního předpisu, kterým se stanoví vzor služebního průkazu příslušníka Vojenského zpravodajství.
K §24
Ministr obrany se s ohledem na neveřejný charakter plnění úkolů Vojenského zpravodajství v jeho působnosti zmocňuje ke stanovení bližšího vymezení způsobů používání specifických prostředků získávání informací Vojenským zpravodajstvím a vedení evidencí Vojenským zpravodajstvím, stanovených tímto zákonem, pro zabezpečování informací v jeho působnosti, vymezené zákonem o zpravodajských službách.
K §25
V rámci přechodných ustanovení se v dosavadních právních předpisech nahrazují výrazy, označující vojenský zpravodajský aparát nebo jeho složky podle dřívější právní úpravy , pojmem " Vojenské zpravodajství" podle navrhovaného zákona.
K §26
V zájmu zajištění kontinuity činnosti vojenských zpravodajských složek se zákonem upravuje přechod vojáků z povolání zařazených ve strukturách Vojenského zpravodajství podle dosavadních právních úprav do Vojenského zpravodajství podle tohoto zákona.
K §27
Zrušuje se dosud platný zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, a další zákon, který předmětný zákon novelizoval. Zákon o Vojenském obranném zpravodajství se v plném rozsahu nahrazuje navrženým zákonem o Vojenském zpravodajství. Zrušení dalších ustanovení zvláštních zákonů, které novelizovaly zákon o Vojenském obranném zpravodajství, je provedeno tzv. doprovodným zákonem k navrhovanému zákonu.
K §28
Datum účinnosti zákona o Vojenském zpravodajství se stanoví po uplynutí třech kalendářních měsíců ode dne jeho vyhlášení. Navržená legisvakanční lhůta dává Ministerstvu obrany časový prostor pro plynulou realizaci přechodu na nové uspořádání.
V Praze dne 4.5.2004
Petr Nečas v.r. Jan Vidím v.r. Tomáš Kladívko v.r.
1 1) Zákon č. 153/l994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 118/l995 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb. a zákona č. /2004 Sb.
2 Zákon č. 221/l999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3 § 13 a 14 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
4 § 9 a násl. zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě.
5 § 53 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 265/2001 Sb. § 9 zákona č. 154/1994 Sb.
6 § 86 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb.
7 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
8 § 24 zákona č. 97/197 4 Sb. , o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.
9 Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.
10 § 6 zákona č. 153/1994 Sb.
11 § 8 odst. 4 zákona č. 153/1994 Sb.
12 § 8 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb.
13 § 5 zákona č. 153/1994 Sb., ve znění zákona č. /2004 Sb.
14 Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
15 Zákon č. 148/1998 Sb.
16 § 8 zákona č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství.
17 Zákon č. 221/1999 Sb.
18 § 3 písm. c) zákona č. 153/1994 Sb.