zákon č. 29/2024 Sb.

K části první – změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody K bodům 1 a 12 (§ 3 odst. 2 a nový § 26 odst. 3)

Současná právní úprava obsažená v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody stanoví, že státní zástupci vykonávající dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu odnětí svobody jsou ze zákona povinně vyrozumíváni pouze o úmrtí odsouzeného, ale již nikoliv o dalších vybraných událostech s výrazně negativním vlivem na práva vězňů. Má-li však být tento dozor vykonáván efektivně a plnit svůj účel, musí být zabezpečeno, aby státní zástupce disponoval včas potřebným množstvím relevantních informací. Rychlá a snadná dostupnost těchto informacích je pro státního zástupce z hlediska možnosti řádného výkonu dozoru zcela nezbytná. Toto se týká především tzv. mimořádných událostí. Státní zástupce je podle pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 10/2012, o výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů v místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda, ve znění pozdějších předpisů, povinen mj. prošetřit každou mimořádnou událost, jak jsou vymezeny v příloze tohoto pokynu. Státní zástupci se tedy při výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu odnětí svobody již v současné době zaměřují na tyto nestandardní situace s výrazně negativním vlivem na řádný výkon trestu, nicméně není zajištěno, že jim tyto události budou včas signalizovány. Byť je mezi VS ČR a státním zastupitelstvím nastavena kvalitní vzájemná spolupráce, a lze proto obecně konstatovat, že převážná většina potřebných informací je státnímu zastupitelství v rámci dobrovolné součinnosti poskytována, je absence informační povinnosti Vězeňské služby vůči netrestnímu úseku státního zastupitelství pociťována jako nedostatek. Proto se podstatným způsobem rozšiřuje informační povinnost Vězeňské služby vůči státním zástupcům vykonávajícím dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu i na další, v zákoně dosud neuvedené zásadní události mezního charakteru pro práva odsouzených, jejichž osobní svoboda je v souladu se zákonem omezena. Jedná se tedy o události, které jsou charakteristické tím, že z podstaty věci výrazně narušují běžný režim ve věznicích, včetně podmínek nezbytných pro řádný výkon trestu nebo pro naplnění jeho účelu, a svým dosahem současně výrazně porušují či ohrožují práva zde umístěných osob. Z informací, o kterých budou zaměstnanci věznice povinni informovat, lze zmínit informace

- o události, která spočívá v pokusu o sebevraždu odsouzeného, popř. o sebepoškození odsouzeného nebo o pokus o takové sebepoškození, které má za následek přímé ohrožení života nebo předpoklad újmy na zdraví, která porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje po dobu nejméně sedmi dnů obvyklý způsob života odsouzeného a která vyžaduje lékařské ošetření (nově navrhovaná informační povinnost tímto tedy výslovně pamatuje i na v praxi relativně běžně se vyskytující nežádoucí jevy sebepoškozování vězňů; částečně tato formulace představuje i určitou pojistku pro možné případy, v nichž se poškozený vězeň může obávat nahlásit své fyzické napadání ze strany spoluvězňů či jiných osob, a z toho důvodu by mohl zjevné stopy fyzických útoků na svém těle nepravdivě vydávat za výsledek vlastního sebepoškozování);

- o jednání, kterým jiná osoba odsouzenému mohla způsobit smrt nebo způsobila nebo mohla způsobit újmu na zdraví (tak jak je popsána výše), bez ohledu, kdo je násilníkem (násilníkem může být kdokoli, např. spoluvězeň, zaměstnanec Vězeňské služby atd.);

- o fyzickém útoku odsouzeného proti zaměstnanci Vězeňské služby při výkonu služby nebo práce anebo jiné osobě, která se nachází v objektech nebo prostorech Vězeňské služby, soudu, státního zastupitelství, ministerstva nebo v místech jejich činnosti, nebo proti jiné osobě během eskorty nebo předvádění odsouzeného (tedy i proti jinému odsouzenému, proti civilní osobě apod.);

- o vzpouře nebo jiném odporu skupiny odsouzených proti povinnosti uložené ZVTOS nebo na jeho základě řádem výkonu trestu nebo vnitřním řádem věznice anebo proti pokynu či příkazu, který vydal zaměstnanec Vězeňské služby, jehož pravomoc k vydání závazného pokynu a příkazu vyplývá ze zákona, stejně jako povinnost dotčených osob se takovému pokynu a příkazu podrobit.

- o jednání, kterým zaměstnanec Vězeňské služby neoprávněně zvýhodnil odsouzeného nebo neoprávněně vůči němu užil násilí, anebo o jednání zaměstnance Vězeňské služby, které má znaky zneužití pravomoci úřední osoby nebo úplatkářství [návrh tímto směřuje na závažné formy profesního selhání vězeňského personálu, jako je např. protekční zvýhodňování vybraných odsouzených, dále korupce anebo užití neoprávněného násilí; rovněž jsou tímto ustanovením pokryty vysoce škodlivé typizované případy zneužití pravomoci v rámci vězeňského prostředí, které mají typický šikanózní charakter, byť se nebude jednat o bezprostřední fyzický útok zaměstnance Vězeňské služby na odsouzeného – například půjde o případy, kdy zaměstnanec Vězeňské služby protiprávně nutí odsouzeného k „trestnému“ fyzickému cvičení (např. ke klikům, dřepům apod.), nebo mu např. protiprávně zakáže posadit se, takže odsouzený je nucen po dlouhou dobu stát apod.];

- o útěku anebo jiném srovnatelně závažném jednání, a

- o případech lidově označovaných jako „hladovka“, které jsou formulačně vyjádřeny jako nepřetržité odmítání stravy odsouzeným po dobu alespoň pěti po sobě jdoucích dnů, neboť takto dlouhá doba nepřijímání potravy již představuje pro lidský organismus reálné zdravotní ohrožení [odmítání tekutin pod tento bod nespadá, neboť takové jednání bude představovat sebepoškozování, jenž je informační povinností již pokryto písmenem c)]. Obdobně je zákonná úprava roztříštěná též v případě informační povinnosti Vězeňské služby ve vztahu k události použití omezení (resp. omezovacích prostředků) a donucovacích prostředků Vězeňskou službou vůči osobám omezeným na osobní svobodě. Ve vztahu k výkonu vazby a zabezpečovací detence je oznamovací povinnost vůči státnímu zástupci při užití těchto prostředků Vězeňské službě dnes uložena, kdežto ve vztahu k výkonu trestu nikoliv, aniž by pro to byl dán věcný důvod. Navrhuje se proto doplnění této oznamovací povinnosti též do ZVTOS.

K bodu 2 (§ 14)

S ohledem na rozšíření okruhu záležitostí, které budou nově upravovány prostřednictvím vnitřního řádu věznice [viz např. body 8, 9 (§ 25 odst. 6), 13 (§ 26a odst. 1) aj.], se navrhuje odpovídající změna obecného ustanovení vymezující vnitřní řád věznice.

K bodu 3 (§ 16 odst. 8)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje, aby věznice poskytovala odsouzenému tzv. sociální kapesné, které bude nahrazovat tzv. sociální balíček obsahující základní věci osobní potřeby, resp. sociální poukázku, která může být poskytována místo tohoto balíčku.

Na sociální balíček (sociální poukázku) totiž podle dnešní úpravy nemá nárok osoba, která v období jednoho kalendářního měsíce měla příjem nebo jiné peněžní prostředky ve výši alespoň 100 Kč, bez ohledu na to, zda s touto částkou mohla nebo nemohla disponovat. Jak bylo uvedeno již v obecné části důvodové zprávy, soudní praxe dovodila, že z těchto příjmů zaslaných odsouzenému do věznice je možné strhnout na exekuční srážky vše, tj. odsouzení, kteří nejsou pracovně zařazeni a kteří tedy nepobírají pracovní odměnu, ze které by se tvořilo kapesné, se mohou dostat do situace, že byť mají příjem, nedisponují naprosto žádnými peněžními prostředky. Navrhovaná právní úprava zajišťuje, že všichni odsouzení budou mít v každém kalendářním měsíci k dispozici určitou minimální částku, s níž mohou volně nakládat (toto samozřejmě neplatí pro odsouzené, kteří příjem nemají díky svému přístupu ke své pracovní povinnosti, tj. pro odsouzené, kteří odmítli pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupili). Tuto částku se zároveň navrhuje navýšit ze současných 100 na 150 Kč. Sociální kapesné ale nebude poskytováno ve fixní částce 150 Kč, ale vzhledem k účelu, který je touto změnou sledován (zajistit to, že odsouzení budou moci disponovat alespoň 150 Kč měsíčně) se navrhuje zakotvení takového mechanismu, kterým bude zajištěno „dorovnání“ částky, s níž mohou odsouzení nakládat, do částky 150 Kč (bude jim poskytnuta pouze částka v takové výši, aby celkový obnos, s nímž mohou nakládat, byl roven právě 150 Kč). Jako příklad lze uvést situaci, kdy odsouzený ke stanovenému dni (ke dni, ke kterému probíhá rozúčtování pracovní odměny) může volně disponovat s částkou 70 Kč – v takovém případě, nedostane-li při rozúčtování z jiných zdrojů žádné jiné peněžní prostředky, s nimiž by mohl volně nakládat, mu bude poskytnuto jako sociální kapesné 80 Kč. Zavedením sociálního kapesného ale není nijak dotčeno pravidlo, že odsouzenému, který nemá základní hygienické prostředky ani peněžní prostředky na jejich zakoupení, poskytne správa věznice základní hygienické potřeby v nutném množství a sortimentu. Tím bude v souvislosti s poskytováním sociálního kapesného (a jeho navýšením) zajištěno, že žádný odsouzený se neocitne v situaci, kdy nebude mít k zajištěny základní potřeby (ať již hygienické či korespondenční či jiné). S ohledem na naléhavou potřebu řešení situace odsouzených, kteří od 1. 1. 2022 nemohou nakládat s žádnými peněžními prostředky, se navrhuje ve vztahu k tomuto ustanovení dělená účinnost.

K bodu 4 (zrušení § 16 odstavce 8)

Sociální kapesné bude komplexně řešeno v novém § 26a ZVTOS, stávající § 16 odst. 8 se proto navrhuje vypustit.

K bodům 5, 11 a 30 [§ 16 odst. 8 ve znění po přečíslování, § 26 odst. 2 a § 73a písm. c)]

Formulační a legislativně technické úpravy související s úpravou oznamovací povinnosti Vězeňské služby vůči státnímu zástupci, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu (blíže viz odůvodnění bodů 1 a 12 této části).

K bodu 6 (§ 17 odst. 5 a § 24 odst. 5)

Terminologické úpravy bez věcné změny obsahu daných ustanovení.

K bodu 7 (§ 23 odst. 1)

Vymezení nákladů, které mohou být ředitelem věznice upřednostněny před nákupem v prodejně věznice, se zpřesňuje tak, aby odpovídalo vymezení účelově vázaných peněžních prostředků určených ke zlepšení zdravotního stavu odsouzeného. Zároveň se na základě praktických poznatků Vězeňské služby rozšiřuje tento katalog o náklady, které odsouzený musí vynaložit pro usnadnění svého přechodu na svobodu (dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání po propuštění) a úhradu správních poplatků nebo odměny vynaložených v souvislosti s udělením plné moci.

K bodu 8 (§ 23 odst. 3)

Podle dnešní úpravy může nejvyšší peněžní částku, za kterou si může odsouzený jednorázově nakoupit, stanovit ředitel věznice. Návrh upřesňuje, že limit pro jednorázový nákup stanoví (po souhlasu generálního ředitelství Vězeňské služby) ředitel věznice ve vnitřním řádu věznice.

K bodům 9 a 10 (§ 25 a nový § 25a)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje stanovit jednotná pravidla pro příjem a evidenci peněžních prostředků odsouzených osob, a to bez ohledu na to, z jakého zdroje tyto peněžní prostředky odsouzený obdrží. Na účtu, na kterém věznice vede peníze odsouzeného (v zákoně označeného jako zvláštní účet), budou ukládány veškeré peněžní prostředky, jež odsouzený obdrží (odsouzený ostatně nemůže mít u sebe hotovost, tj. na zvláštní účet budou uloženy i peníze, které odsouzený předal věznici k úschově při nástupu do výkonu trestu nebo po přerušení výkonu trestu), poplatky za vedení tohoto účtu se nevybírají (za uložení těchto peněz věznici od odsouzeného nenáleží úplata). V případě peněz v cizí měně, které nelze směnit na českou měnu, dojde k jejich uložení společně s jinými věcmi odsouzeného. Zachovává se povinnost vyrozumět odsouzeného o tom, že mu byly do věznice zaslány peníze, ten je může odmítnout (srov. současný § 25 odst. 1). Je však povinen je přijmout, resp. jeho odmítnutí je nerelevantní, v případech peněz zaslaných orgány veřejné moci (přebíráno z dnešního § 25 odst. 1), nově se dále výslovně stanovuje pravidlo, že odsouzený nemůže odmítnout peníze zaslané v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo po prohlášení konkursu, což ostatně již dnes insolvenční zákon neumožňuje. Z těchto peněz připsaných na zvláštní účet [nejde-li o účelově vázané peněžní prostředky, sociální kapesné nebo peněžitou odměnu udělenou podle § 45 odst. 2 písm. e) ZVTOS] pak bude tvořeno kapesné a úložné a zbylá část bude použita na srážky (viz navrhovaný díl 5). Při rozúčtování budou odsouzení o provedených srážkách informováni, budou zároveň informováni o výši zůstatku na účtu, o výši úložného a o výši částky, kterou mají k dispozici. Ostatní odsouzení, u kterých v daný měsíc rozúčtování neprobíhá (předchozí kalendářní měsíc nebyli pracovně zařazeni a zároveň jim nebyly do věznice zaslány žádné peníze), mohou jednou za kalendářní měsíc o tuto informaci požádat, tuto informaci samozřejmě obdrží i odsouzený při svém propuštění. Vzhledem k odchylnému nakládaní se budou odděleně evidovat peníze z peněžité odměny (navrhovaný odstavec 2) a účelově vázané peněžní prostředky – jejich vymezení se v zásadě přebírá ze stávající právní úpravy (vzhledem ke svému účelu se vychází z restriktivnějšího vymezení dnes obsaženého v § 7 odst. 4 vyhlášky č. 10/2000 Sb., zároveň se zohledňuje

Jde o tzv. účet cizích prostředků dle § 3 písm. h) bodu 6. zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (tzn. „účet podřízený státní pokladně“).

v mezidobí přijatý zákon č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě o změně některých souvisejících zákonů). Rovněž se ze stávající úpravy přebírá pravidlo o tom, že odsouzený nemá nárok na úrok z uložených peněz (to nicméně nevylučuje možnost případného úročení těchto peněžních prostředků ve prospěch státního rozpočtu podle § 33 odst. 7 rozpočtových pravidel).

K bodu 13 (§ 26a)

Jedná se o zakotvení poskytování tzv. sociálního kapesného odsouzeným. K důvodům zakotvení této úpravy lze odkázat na odůvodnění bodu 3 této části (oproti úpravě obsažené v § 16 odst. 8 se zde budou aplikovat i nová pravidla o tvorbě kapesného a úložného, neboť „běžné“ kapesné, stejně tak jako úložné, bude tvořeno zásadně z veškerých peněžních prostředků odsouzeného, nikoli tedy jenom z pracovní odměny jako dnes). Sociální kapesné nebude poskytováno v případě, kdy odsouzený nemá příjem v důsledku svého přístupu ke své pracovní povinnosti, tj. nelze jej poskytnout odsouzenému, který odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil. V případě, kdy odsouzený nedisponuje žádnými peněžními prostředky, třebaže je poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku (z důvodu, že důchod nebo výsluhový příspěvek mu do věznice zaslán nebyl), sociální kapesné mu sice za splnění dalších zákonných podmínek náleží – je třeba přihlížet k účelu tohoto institutu, který se svojí funkcí blíží sociální dávce sui generis, která má být poskytována v případě nemajetnosti odsouzeného. Jelikož však je poskytnuto za situace, kdy, pokud by do věznice důchod (výsluhový příspěvek) byl řádně zaslán, odsouzený by určitými peněžními prostředky disponovat mohl, navrhuje se zakotvit povinnost odsouzeného vrátit sociální kapesné poskytnuté za dobu, kdy byl poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku nezaslaného do věznice. O povinnosti vrátit takto poskytnuté sociální kapesné bude rozhodovat ředitel věznice, jehož rozhodnutí bude přezkoumatelné generálním ředitelem Vězeňské služby nebo jím pověřeným zaměstnancem. Takto vzniklá pohledávka pak bude uspokojována v režimu tzv. dalších (nepřednostních) pohledávek podle § 39g odst. 2. Obdobně jako je tomu u ostatních pohledávek Vězeňské služby vůči odsouzenému, bude se jednat o tzv. daňovou pohledávku, a proto se navrhuje při správě jejího placení odkázat na nově navrhovaný § 36a (totéž platí pro uspokojování této pohledávky, její prominutí a zánik).

K bodu 14 [§ 28 odst. 2 písm. i)]

Návrh zákona sjednocuje postižení odměny odsouzených za práci a jiných příjmů odsouzených, které odměnu za práci nahrazují, a jiných příjmů odsouzených. Při tom se zohledňují specifika výkonu trestu odnětí svobody a výkonu zabezpečovací detence, kdy není důvod část příjmů vězněných osob chránit jako nezabavitelnou částku, když tuto roli plní ve vězeňském prostředí jiné instituty. Aby se dosáhlo tohoto cíle a nedocházelo k obcházení nových pravidel, je nutné mj. zajistit, aby pravidelné příjmy vězněných osob (důchody a výsluhy) byly zasílány do věznice nebo do ústavu pro výkon zabezpečovací detence a mohly tak z nich být prováděny srážky (viz části šestá, sedmá, a osmá). Navrhuje se proto zachování oznamovací povinnosti odsouzeného vůči věznici o tom, že je poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku. Tato informace je nezbytná, aby Vězeňská služba mohla iniciovat u příslušného orgánu sociálního zabezpečení zasílání těchto dávek do věznice. Odsouzený bude nadále mít pouze povinnost zajistit zasílání důchodu nebo výsluhového příspěvku (resp. obdobného peněžitého plnění svou funkcí odpovídajícího důchodu z důchodového pojištění nebo výsluhovému příspěvku dle českého právního řádu) na zvláštní účet, budou-li tato plnění vyplácena z jiného státu nebo mezinárodní organizací (zejména Evropskou unií). Za peněžitá plnění obdobná důchodům z českého důchodového pojištění je potřeba považovat platby ze systému, který v dané zemi představuje dominantní způsob zajištění pro případ určité sociální události (ať již bude vyplácen orgánem veřejné moci, pojišťovnou či soukromým subjektem).

K bodu 15 [nový § 28 odst. 3 písm. h)]

Navrhuje se upravit zákaz mít u sebe ve výkonu trestu odnětí svobody hotovost v § 28 odst. 3, upravujícím zákazy pro odsouzené (doposud obsaženo ve zrušovaném § 25 odst. 1).

K bodům 16 až 18 (§ 33 odst. 3 až 6)

Pravidla nakládání s čistou částí pracovní odměny odsouzených budou obsažena v nově navrhované komplexní úpravě, a to v hlavě II dílu pátém (i nadále samozřejmě platí, že ke srážkám a k tvorbě kapesného a úložného lze použít pouze pracovní odměnu po odvedení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmů fyzických osob).

K bodu 19 (§ 35)

Obecně platí, že byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu náklady výkonu trestu odnětí svobody [§ 152 odst. 1 písm. a) trestního řádu], nicméně zákon o výkonu trestu odnětí svobody vymezuje, ve kterých případech je od této povinnosti odsouzený osvobozen. Tyto případy se v zásadě přejímají i do nové úpravy s výjimkou osvobození pro účast na soudním jednání v postavení svědka nebo poškozeného (odsouzený nikdy není účasten soudního jednání po dobu přesahující 24 hodin, vždy se vrátí buďto do své kmenové věznice, nebo do jiné věznice, kam je eskortován – nedává proto v těchto případech smysl, aby byl od povinnosti hradit náklady výkonu trestu osvobozen). S ohledem na navrhovanou komplexní úpravu nakládání s penězi v hlavě II dílu 5 se navrhuje vypustit ustanovení o použití určitých skupin peněžních prostředků na úhradu nákladů výkonu trestu. Z dosavadní právní úpravy se přejímá pravidlo, že výše nákladů trestu bude stanovena prováděcím předpisem, konkrétně vyhláškou Ministerstva spravedlnosti. Tato výše bude v konkrétních případech diferencovaná dle příjmů, resp. možnosti příjmů odsouzeného za uplynulý kalendářní měsíc, nicméně její maximální výši se navrhuje stanovit na 1 500 Kč, tj. stanovit ji ve shodné výši jako dnes. Tato částka byla historicky odvozena ze stravní dávky na den (50 Kč), nicméně dnes toto s ohledem na růst cenové hladiny již neplatí. Je potřeba poznamenat, že při stanovování konkrétní výše této částky se rozpočtové požadavky na hrazení nákladů vynakládaných na věznění (faktické denní náklady na jednu odsouzenou osobu jsou v současné době ve výši cca 1 800 Kč) střetávají s tlaky náklady výkonu trestu po odsouzených nepožadovat vůbec.

K bodu 20 (nový § 35a)

V případě, kdy je odsouzený pracovně zařazen nebo mu jsou zaslány do věznice peníze, část pracovní odměny nebo část ze zaslaných peněz se použije na úhradu nákladů výkonu trestu (tento princip stanovení výše nákladů výkonu trestu, který je dnes aplikován na pracovní odměnu odsouzeného, bude v souladu se sledovaným záměrem sjednocení nakládání s penězi odsouzeného vztažen na veškeré peníze, které budou odsouzenému do věznice zaslány). Náklady výkonu trestu však budou, shodně jako v dnešní úpravě, předepsány i odsouzenému, které tyto příjmy nemá, byť by je mít mohl, pokud by nedůvodně neodmítl pracovat nebo pokud by došlo k zaslání jeho důchodu nebo výsluhového příspěvku do věznice (viz § 2 navrhované prováděcí vyhlášky) – byť bude stanoveno, že orgány vyplácející důchody nebo výsluhové příspěvky zasílají tyto částky do věznice, může se stát, že důchod nebo výsluhový příspěvek do věznice zaslán nebude, např. z důvodu, že odsouzený zatají, že je poživatelem těchto příjmů a VS ČR tuto informaci tak nebude moci příslušnému orgánu vyplácejícímu důchod nebo výsluhový příspěvek sdělit, orgán sociálního zabezpečení dostane informaci o tom, že příjemce je ve výkonu trestu odnětí svobody v době, kdy již nebude možné zajistit v daném měsíci zaslání těchto dávek na účet věznice, nebo proto, že odsouzený je příjemcem důchodu nebo výsluhového příspěvku vypláceného z jiného státu nebo mezinárodní organizací, a nezajistí jejich zasílání na zvláštní účet (viz bod 14 a části šestá, sedmá, a osmá). Jelikož u těchto odsouzených není možné náklady výkonu trestu srazit (nemají příjem z pracovní odměny ani z důchodu nebo výsluhového příspěvku zaslaného do věznice), a skutečnost, zda odsouzený odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil, resp. zda je poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku nezaslaného do věznice, je potřeba posuzovat individuálně, je zapotřebí výši nákladů výkonu trestu stanovit rozhodnutím ředitele věznice. Jedná se o obdobu současné úpravy (§ 9 vyhlášky č. 10/2000 Sb.). Navrhuje se poskytnout odsouzenému možnost obrany proti tomuto rozhodnutí, a sice podání stížnosti ve lhůtě tří dnů od doručení rozhodnutí (stížnost se výslovně neomezuje pouze na stížnost proti vypočtené části nákladů výkonu trestu jako dnes; tato změna nicméně nic nemění na tom, že samotná povinnost hradit náklady výkonu trestu plyne ze zákona, tj. ta není předmětem rozhodnutí ředitele věznice – lze tedy říci, že věcně k žádnému posunu v rozsahu, ve kterém může být rozhodnutí ředitele věznice napadeno, nedochází). O stížnosti rozhodne generální ředitel Vězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec.

K bodu 21 [§ 36 odst. 1 písm. b)]

Formulační zpřesnění – regulační poplatky jsou po nabytí účinnosti novelizace zákona o výkonu trestu odnětí svobody provedené zákonem č. 276/2013 Sb. (od 1. 1. 2014) považovány ustanovením § 28 odst. 2 písm. k) za „náklady na zdravotní služby“.

K bodu 22 [§ 36 odst. 1 písm. c)]

Náprava chybného odkazu.

K bodu 23 (nový § 36a)

Navrhuje se úprava společného ustanovení upravujícího správu placení nákladů výkonu trestu (§ 35 a 35a), neuhrazených nákladů výkonů vazby a dalších nákladů spojených s výkonem vazby předcházejících tomuto výkonu trestu, a dalších nákladů spojených s výkonem trestu (§ 36a v jeho předpokládaném znění po přijetí tzv. konsolidačního balíčku vedeného v současném, tedy devátém volebním období, jako sněmovní tisk 488). Nové znění tohoto ustanovení zejména reaguje na související úpravy ZVTOS ve způsobu uspokojování jednotlivých pohledávek vůči odsouzenému.

Nad rámec dosavadní úpravy se navrhuje doplnit pravidlo hovořící o tom, že povinnost uhradit náklady výkonu trestu uvedené v § 35a a další náklady spojené s výkonem trestu podle § 36 zaniká, jestliže o ní ředitel věznice nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit, a to za účelem dosažení právní jistoty osob, vůči nimž se zmíněné nároky uplatňují, a důslednějšího postupu ředitelů věznic při rozhodování o těchto nárocích. V závislosti na konkrétním typu události bude okamžikem, se kterým je spjatý běh tříleté lhůty zpravidla jeden z následujících dnů:

- den, kdy odsouzený odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil (§ 35a),

- den, kdy se ředitel věznice dozvěděl, že odsouzený je nebo byl poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku, který nebyl zaslán na zvláštní účet (§ 35a),

- den, kdy došlo k odeslání nepředaných věcí nebo balíčku podle § 24 odst. 5 [(§ 36 odst. 1 písm. a],

- den, kdy se ředitel věznice dozvěděl, že náklady jsou vynaložené v souvislosti s poskytnutými zdravotními službami podle § 28 odst. 2 písm. k) nebo § 67b odst. 2 věty druhé [(§ 36 odst. 1 písm. b)],

- den, kdy byla akreditovanou laboratoří prokázána přítomnost návykové látky podle § 28 odst. 2 písm. n) [(§ 36 odst. 1 písm. c)],

- den, kdy došlo k vynaložení zvýšených nákladů na zdravotní služby, popř. den, kdy se ředitel věznice dozvěděl, že dříve vynaložené náklady na zdravotní služby jsou ve skutečnosti zvýšenými náklady na zdravotní služby, např. vyjde-li najevo úmyslné způsobení újmy na zdraví nebo předstírání poruchy zdraví odsouzeného až později [(§ 36 odst. 1 písm. d)],

- půjde-li o vrácení sociálního kapesného podle § 26a odst. 3, den, kdy se ředitel věznice dozvěděl, že odsouzený je nebo byl poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku, který nebyl zaslán na zvláštní účet, nebo

- půjde-li o náhradu škody podle § 39a, den, kdy se ředitel věznice dozvěděl o odpovědnosti odsouzeného za způsobenou škodu.

K bodu 24 (§ 39a odst. 3)

Reakce na změnu textace společného ustanovení (§ 36a).

K bodu 25 (nový díl 5)

Nový díl 5 v souladu s obecnou částí důvodové zprávy komplexním způsobem upravuje nakládání s veškerými peněžními prostředky odsouzeného uloženými na zvláštním účtu, bez ohledu na původ těchto peněžních prostředků. K § 39b Z peněz připsaných na zvláštní účet za předchozí kalendářní měsíc se provedou ve stanoveném rozsahu srážky (výše podílu z peněz připsaných na zvláštní účet za předchozí kalendářní měsíc určených na jednotlivé srážky se stanoví vyhláškou – viz § 39c odst. 1) a ze zbylé části se vytvoří kapesné a úložné (výše podílu z peněz připsaných na zvláštní účet za předchozí kalendářní měsíc určených na kapesné a na úložné se stanoví vyhláškou – viz odstavec 5). Takto je dnes rozúčtovávána pracovní odměna, nově se tímto způsobem bude přistupovat k veškerým penězům, které budou odsouzenému připsány na zvláštní účet, nebude-li se jednat o účelově vázané peněžní prostředky, sociální kapesné nebo peněžitou odměnu udělenou podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody, u kterých by takovéto zacházení bylo v rozporu s jejich účelem. Penězi připsanými na zvláštní účet za předchozí kalendářní měsíc se rozumí i pracovní odměna, na kterou vznikl odsouzenému nárok v předchozím kalendářním měsíci, byť byla připsána až v měsíci následujícím, obdobné pak platí i ve vztahu k penězům, které předá odsouzený věznici k úschově při nástupu do výkonu trestu nebo po přerušení výkonu trestu (odstavce 6 a 7). Ostatně účelově vázané peněžní prostředky, sociální kapesné ani peněžitou odměnu udělenou podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody nebude možné s ohledem na charakter těchto peněžních prostředků použít ani k výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky (nadto výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nebude podléhat ani kapesné a úložné do výše, do které jej lze použít pouze pro účely uvedené v § 39i odst. 2, tzn. podle návrhu vyhlášky do výše 35 000 Kč – jak bylo odůvodněno již v obecné části této důvodové zprávy, tyto položky spolu s náklady výkonu trestu plní stejnou funkci jako nezabavitelná částka v případě exekuce prováděné srážkami ze mzdy, a proto by měly být obdobně chráněny před možným exekučním postihem). Druhy srážek jsou v zásadě přejímány ze současné úpravy, nicméně v rámci srážek určených na náklady na výživu nezaopatřených dětí se již nebudou uspokojovat příspěvky na úhradu nákladů při péči o dítě v ústavní nebo ochranné výchově nebo v zařízení pro děti vyžadujících okamžitou pomoc, neboť tyto příspěvky nenahrazují výživné – protože mají jinou funkci, není důvodu, proč by měly mít takovéto přednostní postavení a proč by neměly být uspokojovány ve stejném režimu jako jiné pohledávky. Rovněž se opouští rozlišování mezi pohledávkami na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy (§ 4 vyhlášky č. 10/2000 Sb.) a ostatními pohledávkami vůči odsouzenému (§ 5 vyhlášky č. 10/2000 Sb.), namísto toho se počítá, ve shodě s OSŘ, s rozlišováním pohledávek na pohledávky přednostní a pohledávky nepřednostní. K § 39c Rozsah jednotlivých srážek bude stanoven ve vyhlášce. Tento paragraf pak řeší situace, kdy je částka, kterou je potřeba v rámci jednotlivých srážek reálně uhradit, nižší než část peněz vyhrazená k jejich úhradě. V případě, že v rámci jednotlivých srážek „zbude“ určitá nevyčerpaná část, tedy v případě, kdy již pro daný účel „není co srazit“, stanoví se pravidla převodu této zbylé části, která nebyla po provedení srážek vyčerpána, pro ostatní účely. Principy těchto přesunů jsou přejímány ze současné vyhlášky č. 10/2000 Sb. (její § 2 až 5). Pro ilustraci lze uvést následující příklad. Příjem odsouzeného za předchozí kalendářní měsíc, který může být využitý na srážky, po provedení odvodů podle § 33 odst. 4 činí 10 000 Kč. Z toho se podle návrhu vyhlášky stanoví:

- 33 % na srážky k úhradě výživného pro děti, kterým je odsouzený povinen poskytovat výživu, a pohledávek za náhradní výživné (tedy 3 300 Kč),

- 23 % na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody (tedy 2 300 Kč),

- 12 % na srážky k úhradě přednostních pohledávek (tedy 1 200 Kč) a

- 4 % na srážky k úhradě dalších pohledávek vůči odsouzenému (400 Kč). Zbylá část se rozdělí na kapesné (17 %, tedy 1 700 Kč) a úložné (11 %, tedy 1 100 Kč). Předpokládejme, že pohledávky odsouzeného na výživné, přednostní pohledávky a další pohledávky vůči odsouzenému převyšují odvedené částky – srážky ve výši 3 300 Kč, 1 200 Kč a 400 Kč budou tedy plně využity na umoření těchto pohledávek. Maximální výši nákladů výkonu trestu se však v prováděcím předpise navrhuje stanovit na částku 1 500 Kč, tedy na částku nižší, než je částka 2 300 Kč alokovaná v konkrétním případě ke srážce. V takovém případě tedy zbude částka 800 Kč, která se mezi ostatní srážky nerozdělí rovnoměrně, ale podle § 39c odst. 2 písm. b) se použije primárně k úhradě nákladů na výživu nezaopatřených dětí. Pokud se z této částky náklady na výživu nezaopatřených dětí plně uspokojí, pak jsou zbylé peníze dále převedeny na srážky na úhradu přednostních pohledávek a následně na úhradu dalších pohledávek vůči odsouzenému, popř. na úložné. Obdobná pravidla pro převádění zbylých částek se stanoví i ve vztahu ke kapesnému, které by v daný měsíc vzniklo odsouzenému, který odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil, a k úložnému převyšujícímu výši stanovenou prováděcím předpisem (v tomto návrh vychází z § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 10/2000 Sb.). K § 39d Stanoví se postup při zaokrouhlování částek srážek a postup při provádění srážek při přemístění odsouzeného do jiné věznice. Dále se stanoví výkladové pravidlo, že pro účely provádění srážek se výkonem rozhodnutí rozumí výkon rozhodnutí nařizovaný soudem podle občanského soudního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních, exekuce vedená soudním exekutorem, daňová exekuce nařizovaná správcem daně a exekuce nařizovaná správním orgánem. K § 39e Stanoví se právní tituly pro vykonávání srážek k úhradě nákladů na výživu nezaopatřených dětí a pravidla pro případy, kdy se v rámci těchto srážek má uspokojovat více pohledávek či kdy sražená částka nepostačuje k saturaci veškerých nároků (v zásadě se vychází z toho, jak jsou tyto otázky řešeny v OSŘ). Prioritu přitom má běžné výživné, pak se hradí nedoplatky za dřívější dobu a až následně náhradní výživné. Tyto srážky provádějí na základě vyjmenovaných druhů pravomocných rozhodnutí soudu a Úřadu práce, popř. na základě soudem schválené dohody o výši výživného nebo na žádost odsouzeného nebo jiné osoby se souhlasem odsouzeného. Dále se upravují praktické otázky zasílání výživného jeho příjemci. K § 39f V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se sjednocuje okruh pohledávek hrazených podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody přednostně s přednostními pohledávkami podle OSŘ, s výjimkou pohledávek za výživné nezaopatřených dětí nebo náhradní výživné, které jsou uspokojovány podle § 39e (pokud však tyto nároky nebyly touto cestou uspokojeny, jsou pro účely tohoto zákona staveny naroveň pohledávkám přednostním – viz i dnešní § 2 odst. 4 vyhlášky č. 10/2000 Sb.). Dále se upravuje postup v případě, že je věznici doručeno nařízení výkonu rozhodnutí pro více než jednu pohledávku (v zásadě se vychází z toho, jak jsou tyto otázky řešeny v OSŘ). K § 39g Srážkami na další pohledávky vůči odsouzenému se uspokojují ostatní pohledávky, které nejsou pohledávkami na výživné, pohledávkami na náklady výkonu trestu ani přednostními pohledávkami, a to včetně pohledávek vůči Vězeňské službě. Vedle toho se do této kategorie řadí též pohledávka na náklady výkonu trestu odsouzeného, který odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil a odsouzeného, který je poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku, který nebyl zaslán na zvláštní účet (viz bod 20), v části, ve které nebyly uspokojeny srážkou k úhradě nákladů výkonu trestu. Stanoví se též postup v případě, že je pohledávek více, resp. jsou různého druhu (náklady výkonu trestu plní obdobnou funkci jako nezabavitelná částka, uspokojují se proto bez ohledu na pořadí). K § 39h Stanoví se postup při tvorbě kapesného. S kapesným může odsouzený volně disponovat dle vlastního uvážení; kapesné může být použito např. k nákupu zboží dostupného ve vězeňské prodejně, k úhradě léčiv, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, k udržování kontaktu s rodinou a blízkými (např. nákup dopisních potřeb či úhrada poplatku za použití telefonu) apod. Z tohoto pravidla se však stanoví výjimky – pokud odsouzený nemá na úložném alespoň částku, která je primárně určena na cestu do místa bydliště po propuštění [tzv. cestovné - § 39i odst. 1 písm. a)], může disponovat pouze s částí kapesného dosahující výše stanovené pro určení sociálního kapesného (peníze z kapesného přesahující výši sociálního kapesného budou převedeny na úložné). Tím je vyjádřena priorita pro akumulaci alespoň minimálních peněžních prostředků, které budou odsouzenému k dispozici po propuštění z výkonu trestu. Stanoví se ale i omezení ohledně maximální výše kapesného, přesáhne-li vzniklé kapesné tuto částku, převede se na úložné (je preferováno vytvoření finanční rezervy na dobu po propuštění před okamžitou spotřebou; bude-li takto fond úložného naplněn, lze tyto peněžní prostředky použít na srážky na úhradu dluhů odsouzeného, čímž dojde ke snížení jeho dluhové zátěže – § 39i odst. 3). Rovněž se stanoví postup v případě, že odsouzenému byla uložena odměna zvýšení kapesného a kázeňský trest snížení kapesného. V měsíci, ve kterém odsouzený odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil, kapesné vzniká nejvýše ve výši částky pro určení sociálního kapesného (dle návrhu vyhlášky 150 Kč), což je chápáno jako určitý sankční mechanismus pro odsouzené, kteří se svévolně vyhýbají práci, byť jde o jejich povinnost (§ 29 odst. 1 ZVTOS). Toto pravidlo je přitom obsaženo již v současné právní úpravě (§ 6 odst. 2 vyhlášky č. 10/2000 Sb.). K § 39i Předmětem úpravy obsažené v tomto ustanovení je tvorba úložného a možnost nakládání s ním. Obdobně jako je tomu u současné právní úpravy týkající se pracovní odměny, navrhuje se vyhláškou stanovit dva limity pro tvorbu úložného:

1) částku, se kterou se odsouzenému po dobu výkonu trestu neumožní nakládat (dle návrhu vyhlášky 1 000 Kč) – tato částka primárně slouží k pokrytí nákladů na cestu odsouzeného do místa bydliště a k úhradě nezbytných potřeb odsouzeného po propuštění z výkonu trestu,

2) částku, do které lze úložné použít pouze pro vybrané účely (náklady korespondující s vymezením účelově vázaných peněžních prostředků, náklady na pořízení nezbytných osobních dokladů nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání po propuštění či správní poplatky nebo odměna vynaložené v souvislosti s udělením plné moci) – ve shodě s dnešní úpravou se předpokládá stanovení tohoto limitu ve výši 35 000 Kč. Úložné, které bude převyšovat druhý z uvedených limitů, bude použito na umoření dluhů odsouzeného, tj. bude použito na srážky podle § 39e až 39g, s penězi, které po provedení těchto srážek zbydou, bude odsouzenému umožněno volně disponovat. K § 39j Peněžní prostředky zaslané odsouzenému do věznice, které představují účelově vázané peněžní prostředky, lze použít pouze na účel, pro nějž byly určeny (viz i dnešní § 25 odst. 1 ZVTOS).

Dále se stanoví možnost volné dispozice odsouzeného s peněžitou odměnou (viz i dnešní § 57 odst. 6 vyhlášky č. 345/1999 Sb.). K § 39k Stanoví se postup pro výplatu peněz při propuštění odsouzeného z výkonu trestu. Pokud peníze vyplacené odsouzenému při propuštění, které nejsou účelově vázanými peněžními prostředky, nepostačují k úhradě nezbytných potřeb odsouzeného po propuštění z výkonu trestu, stanoví se možnost ředitele věznice rozhodnout o poskytnutí propuštěnému odsouzenému příspěvek až do výše stanovené vyhláškou (navrhuje se 2 000 Kč, v souladu se současnou úpravou obsaženou ve vyhlášce č. 10/2000 Sb.), postup při poskytování tohoto příspěvku, posuzování nároku na něj a jeho vrácení. Jak bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, nově se stanoví pro peněžní prostředky, které jsou odsouzenému vypláceny při propuštění (do určité výše) nemožnost postihu výkonem rozhodnutí. K § 39l Stanoví se postup pro převod peněžních prostředků a provádění srážek z nich v případě, že odsouzený po výkonu trestu bezprostředně nastoupí do výkonu vazby či výkonu zabezpečovací detence. K § 39m Stanoví se postup pro provádění srážek, bylo-li rozhodnuto o úpadku odsouzeného, konkrétně se upravuje interakce mezi věznicí a insolvenčním správcem (viz i úprava obsažená v části deváté). Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku, věznice neprovádí standardní srážky na uspokojení pohledávek za výživné, přednostních pohledávek a dalších pohledávek vůči odsouzenému, namísto toho částku odpovídající těmto srážkám zašle insolvenčnímu správci spolu s částkou převyšující výši úložného, do které ho lze použít pouze pro účely uvedené v § 39i odst. 2. Dále se upravuje informační povinnost věznice vůči insolvenčnímu správci v případě propuštění odsouzeného z výkonu trestu.

K bodu 26 (nový § 47a)

Odsouzenému může být za kázeňský přestupek uložena pokuta do výše 5 000 Kč. Při tom ale musí být přihlédnuto nejen k závažnosti jeho jednání, okolnostem spáchání kázeňského přestupku a dosavadnímu chování odsouzeného, ale též i k jeho osobním poměrům. Pokuta přitom může být uložena odsouzenému pouze v takové výši, aby postihla odsouzeného na jeho majetku, se kterým může ve věznici disponovat, takto je tedy zajištěn zcela bezprostřední výkon tohoto trestu. Pokuta tudíž odsouzeného postihne na kapesném, peněžité odměně či na úložném převyšujícím výši, do které lze úložné použít pouze pro účely uvedené v § 39i odst. 2. V tomto se přejímá úprava dnes obsažená v § 62 odst. 5 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň se specifikuje výkon tohoto trestu, tj. stanoví se jednoznačně, z jakých peněz odsouzeného a v jakém pořadí se uložená pokuta uspokojuje.

K bodům 27 a 28 (§ 52 odst. 4)

Jedná se o reakci na nález Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 112/20, podle něhož je výluka soudního přezkumu u rozhodnutí, jímž se ukládá kázeňský trest pokuty, v rozporu s ústavním pořádkem. S ohledem na výrokovou část ustanovení a charakter výčtu v § 52 odst. 4 se jedná pouze o legislativně technickou změnu.

K bodu 29 (§ 67b odst. 2)

Jednou ze základních povinností odsouzeného je povinnost uhradit náklady na zdravotní služby poskytnuté v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec zdravotních služeb hrazených z veřejných zdrojů [§ 28 odst. 2 písm. k)]. Tuto povinnost je třeba vztáhnout i na případy, kdy jsou zdravotní služby poskytnuty dítěti, které je se svojí matkou ve věznici (náklady na zdravotní služby související s péčí o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu trestu u sebe a které není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, hradí podle § 67b z vlastních peněžních prostředků matka, není důvod, aby matka nebyla povinna hradit i péči, která byla dítěti, které je pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, poskytnuta nad rámec zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění).

K čl. II – přechodná ustanovení

Nová právní úprava je v některých ohledech diskontinuitní k úpravě přechozí, je proto třeba řešit režim peněžních prostředků, které mají odsouzení ve věznici ke dni účinnosti zákona:

- veškeré peněžní prostředky, se kterými může při nabytí účinnosti zákona odsouzený volně disponovat, se budou nově posuzovat jako kapesné podle navrhovaného § 39h, nepůjde-li o dříve udělenou peněžitou odměnu (ta se bude nově posuzovat jako peněžitá odměna udělená dle nové právní úpravy),

- omezení nákupů podle současného § 25 odst. 3 sleduje cíl naplnění tzv. cestovného, tj. jde o část úložného podle navrhovaného § 39i odst. 1 písm. a),

- peníze, se kterými není ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona odsouzenému umožněno volně disponovat podle § 25 odst. 4, slouží ke srážkám, je proto třeba na ně nahlížet jako na exekvovatelnou část úložného,

- ustanovení o nakládání s peněžními prostředky v případech, pokud bylo rozhodnuto o úpadku odsouzeného a nebylo vydáno rozhodnutí, kterým se insolvenční řízení odsouzeného končí nebo které má vliv na provádění srážek z peněz odsouzeného uložených na účtu, se uplatní i na případy již probíhajících insolvenčních řízeních.

K části druhé – změna zákona o výkonu vazby K bodům 1 a 5 až 7 (§ 3 odst. 2, § 18 odst. 7, § 20 odst. 2 a § 20 nový odst. 6)

Navrhuje se nová úprava informační povinnosti Vězeňské služby vůči státnímu zástupci, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby. Rozsah této povinnosti je v zásadě totožný s tím, jaký se navrhuje ve vztahu k výkonu trestu, blíže viz odůvodnění čl. I bodů 1 a 12.

K bodu 2 (§ 13 odst. 3, § 13a odst. 3 a § 16 odst. 3)

Terminologické úpravy bez věcné změny obsahu daných ustanovení.

K bodům 3 a 4 (nadpis § 16 a zrušení § 16 odst. 4)

Nová právní úprava přijímání peněz a nakládání s nimi bude obsažena v nově navrhovaném § 21f až 21j, ustanovení § 16 odst. 4 se proto vypouští a v návaznosti na to dochází i ke změně nadpisu.

K bodu 8 (§ 21 nový odst. 6)

Zákaz mít u sebe během výkonu vazby hotovost je dnes obsažen v § 16 odst. 4, v souvislosti s vypuštěním tohoto ustanovení dochází k systematicky vhodnějšímu začlenění tohoto zákazu mezi povinnosti obviněných.

K bodu 9 [§ 21 odst. 7 písm. h)]

Povinnost odsouzeného uhradit náklady zdravotních služeb poskytnutých v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu se vztahuje i na náklady vynaložené na regulační poplatky

– navrhovanou změnou dochází pouze ke sladění textace se zněním obsaženým v § 28 odst. 2 písm. k) ZVTOS.

K bodům 10 a 11 (nadpis § 21a a § 21a odst. 1 úvodní část ustanovení)

Navrhuje se sjednocení terminologie s terminologií užívanou zákonem o výkonu trestu odnětí svobody.

K bodu 12 [(§ 21a odst. 1 písm. b)]

Legislativně technické změny navazující na přečíslování odstavců v § 21, kam jsou výslovně zahrnuty i regulační poplatky, které proto není zapotřebí výslovně zmiňovat v odůvodňovaném ustanovení. Dochází i k vypuštění odkazu na § 18 odst. 4 části věty za středníkem, neboť představuje duplicitu k odkazu na § 21 odst. 7 písm. h).

K bodu 13 [(§ 21a odst. 1 písm. d)]

Legislativně technická změna navazující na přečíslování odstavců v § 21.

K bodům 14 a 15 (§ 21c, nové § 21d až 21j)

K § 21c a 21d Přebírá se v zásadě dosavadní úprava, která je dnes obsažena v § 10 odst. 2 a v § 11 vyhlášky č. 10/2000 Sb., dochází pouze ke zpřesnění místní příslušnosti ředitele věznice, který o výši nákladů vazby rozhoduje. Ke změně dochází i ve vymezení případů, ve kterých není požadována náhrada nákladů výkonu vazby tak, aby korespondovala s případy, ve kterých není požadována náhrada nákladů výkonu trestu. Jde-li o stanovení výše nákladů výkonu vazby prostřednictvím vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, viz výklad k příslušnému novelizačnímu bodu u novely ZVTOS.

K § 21e Obdobně jako u ZVTOS dochází k nutným úpravám (a přesunu z § 21c) společného ustanovení platného pro vymáhání nákladů výkonu vazby, dalších nákladů spojených s výkonem vazby a náhrady škody podle § 21b, o které rozhoduje ředitel věznice. Dále se doplňuje pravidlo, dle kterého povinnost uhradit náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b zaniká, jestliže o ní ředitel věznice nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit. Ve vztahu k nákladům výkonu vazby tato lhůta počne běžet v den, kdy bylo věznici doručeno pravomocné rozhodnutí soudu, kterým byla odsouzenému uložena povinnost k náhradě nákladů výkonu vazby. Ve vztahu k dalším nákladům spojeným s výkonem vazby a náhradě škody viz přiměřeně odůvodnění čl. I bodu 23. K § 21f a 21g Jedná se v zásadě o totožnou úpravu přijímání a evidence peněžních prostředků a informování obviněného, jaká se navrhuje ve vztahu k odsouzeným. Lze proto odkázat na odůvodnění čl. I bodu 9 a 10. K § 21h Obviněný může s penězi, které jsou v jeho prospěch připsány na zvláštní účet, nakládat téměř bez omezení – v souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje pouze omezení, které zajistí, aby obviněný měl po svém propuštění alespoň minimální částku [stanovenou prováděcím předpisem – viz § 7 přiloženého návrhu vyhlášky; jde o částku primárně určenou na cestu do místa bydliště (tzv. cestovné)] ; navrhuje se rovněž stanovit omezení pro nakládání s účelově vázanými peněžními prostředky, shodně jako je tomu v navrhovaných změnách zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Účelově vázané peněžní prostředky ani v případě obviněných nepodléhají výkonu rozhodnutí (§ 21f odst. 5). K § 21i Navrhuje se stanovit pravidla pro vyplácení peněz obviněnému při propuštění z výkonu vazby; tato pravidla se navrhuje konstruovat obdobně jako u výkonu trestu, lze proto odkázat na odůvodnění čl. I bodu 25 (navrhovaný § 39k). K § 21j Stanoví se postup pro převod peněžních prostředků v případě, že obviněný po výkonu vazby bezprostředně nastoupí do výkonu trestu či výkonu zabezpečovací detence:

- režim účelově vázaných peněžních prostředků se nemění,

- peněžní prostředky, se kterými nemůže obviněný nakládat, odpovídají úložnému podle § 39i odst. 1 písm. a) ZVTOS,

- s disponibilními peněžními prostředky obviněného se po nástupu do výkonu trestu zachází jako s kapesným, tj. uplatní se i pravidla o jeho maximální výši (navrhovaný § 39h odst. 2 ZVTOS).

K bodu 16 [(§ 22 odst. 2 písm. b)]

Obviněnému lze uložit jako kázeňský trest pokutu v maximální výši 1 000 Kč. Tato výše byla stanovena již při přijetí tohoto zákona (v r. 1993), od té doby nebyla měněna (zákon o výkonu trestu odnětí svobody s touto výší počítal do r. 2013, kdy došlo k navýšení horní hranice pokuty na 5 000 Kč). Efektivita pokuty ukládané dnes v takovéto výši je samozřejmě mnohem nižší než v době přijímání zákona o výkonu vazby. Navrhuje se proto maximální výši pokuty, kterou lze uložit jako kázeňský trest obviněnému, stanovit ve stejné výši, v jaké lze tento druh kázeňského trestu uložit odsouzenému vykonávajícímu trestu odnětí svobody.

K bodu 17 (§ 22 odst. 4)

Obdobně jako u odsouzených, i v případě obviněných se stanoví, že pokuta může být uložena pouze v takové výši, aby postihla obviněného na jeho majetku, se kterým může ve věznici disponovat, tj. její výše nemůže překročit výši, se kterou může obviněný volně nakládat (jde v podstatě o převzetí dnešní úpravy obsažené v § 63 odst. 2 vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů). Obviněnému tak nemohou být sraženy peníze z tzv. cestovného (částka, se kterou se obviněnému po dobu výkonu vazby neumožní nakládat – navrhovaný § 21h odst. 1 zákona o výkonu vazby), ani účelově vázané peněžní prostředky (navrhované § 21h odst. 1 a 2 zákona o výkonu vazby), zároveň je tak zajištěn bezprostřední výkon tohoto kázeňského trestu.

K bodu 18 (§ 23 odst. 8)

Jedná se o reakci na nález Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 112/20, podle něhož je výluka soudního přezkumu rozhodnutí, jímž se ukládá odsouzenému kázeňský trest pokuty, v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud posuzoval sice pouze ústavnost výluky soudního přezkumu pokuty ukládané podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jeho závěry lze však plně vztáhnout i na úpravu obsaženou v zákoně o výkonu vazby.

K bodu 19 (§ 28c odst. 2)

Jedná se o obdobnou úpravu, která se navrhuje ve vztahu k odsouzeným ženám, které mají ve výkonu trestu odnětí svobody své dítě. K odůvodnění lze proto odkázat na odůvodnění změny § 67b ZVTOS (viz čl. I bod 29).

K čl. IV – přechodné ustanovení

Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby. Tyto náklady se přitom nepožadují za dobu, po kterou je osobě ve výkonu vazby poskytována ústavní nemocniční péče, je-li tato osoba pojištěncem podle zvláštního právního předpisu (§ 10 odst. 2 vyhlášky č. 10/2000 Sb.). Tato úprava se uplatní na dobu výkonu vazby vykonávané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, třebaže se o povinnosti hradit náklady vazby rozhodne (§ 155 odst. 1 tr. řádu) až po nabytí účinnosti předkládaného zákona, popř. třebaže se rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 10/2000 Sb.) vydá až po nabytí účinnosti předkládaného zákona. Nově stanovené důvody, kdy se náhrada nákladů výkonu vazby nepožaduje (§ 21d odst. 2 zákona o výkonu vazby), se tak uplatní pouze na dobu výkonu vazby, která je vykonávána po nabytí účinnosti předkládaného zákona.

K části třetí – změna zákona o výkonu zabezpečovací detence K bodu 1 (§ 1 odst. 1)

Podle dnešní úpravy jsou ústavy pro výkon zabezpečovací detence „zřizovány podle zvláštního předpisu“, přičemž připojený odkaz v poznámce pod čarou na § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, není aktuální a neobsahuje zmocnění pro ministra spravedlnosti ke zřizování a rušení ústavů pro výkon zabezpečovací detence. Výslovně se proto stanoví oprávnění ministra spravedlnosti zřizovat a rušit ústavy pro výkon zabezpečovací detence, stejně jako disponuje tímto oprávněním ve vztahu k věznicím (§ 5 odst. 1 ZVTOS) a k vazebním věznicím (§ 4 zákona o výkonu vazby).

K bodu 2 (§ 3 odst. 2)

Obdobně jako u novely ZVTOS se navrhuje změna vymezení okruhu záležitostí, které mohou být regulovány vnitřním řádem ústavu.

K bodům 3, 6, 7, 14 a 15 (§ 3 odst. 5, § 15 odst. 3, § 15 nový odst. 4, § 35 odst. 5 a § 37 odst. 4)

Navrhuje se nová úprava oznamovací povinnosti Vězeňské služby vůči státnímu zástupci, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu zabezpečovací detence. Rozsah této povinnosti je v zásadě totožný s tím, jaký se navrhuje ve vztahu k výkonu trestu, blíže viz odůvodnění čl. I bodů 1 a 12.

K bodu 4 (zrušení § 12 odst. 4)

Ustanovení § 12 odst. 4 dnes obsahuje rudimentární úpravu nakládání s penězi chovanců, přičemž tato úprava je neorganicky včleněna do ustanovení věnovanému uspokojování jejich kulturních potřeb. Nová právní úprava přijímání peněz a nakládání s nimi bude obsažena v nově navrhovaném § 14a, ustanovení § 12 odst. 4 se proto vypouští.

K bodu 5 (nové § 14a a 14b)

Ohledně nakládání s peněžními prostředky chovanců se navrhuje plně odkázat na ustanovení § 25 a 25a a ustanovení hlavy II dílu 5 ZVTOS (včetně prováděcích předpisů, které budou vydány k jejich provedení), neboť není žádný důvod, proč by se pravidla tam obsažená neměla vztahovat i na nakládání s penězi chovanců. To samé platí i pro nakládání s penězi chovanců, pokud bezprostředně po výkonu zabezpečovací detence nastoupí do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu vazby (obdobná aplikace § 39l ZVTOS). Lze proto odkázat na odůvodnění příslušných novelizačních bodů čl. I. Navrhovaná úprava poskytování sociálního kapesného chovanců (§ 14b) vychází z obdobných principů, jako úprava sociálního kapesného u odsouzených, i v tomto případě je proto možno odkázat na odůvodnění příslušného novelizačního bodu čl. I.

K bodům 8 a 9 [§ 17 odst. 2 písm. i) a nový § 17 odst. 3 písm. i)]

K odůvodnění lze odkázat na obdobné změny navrhované v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody (viz čl. I body 14 a 15).

K bodu 10 (§ 18 odst. 6)

Úprava ustanovení o náhradě škody způsobené chovancem reagující na změnu textace § 36a ZVTOS.

K bodu 11 (§ 20 odst. 5)

Do doby, než nabude účinnosti celý nový systém nakládání s penězi vězněných osob, je třeba přednostně řešit důsledky soudní judikatury, podle které lze na úhradu dluhů odsouzených na základě exekučních příkazů použít veškeré peněžní prostředky, které jim byly zaslány do věznice. Za této situace tak odsouzení nemusí mít k dispozici naprosto žádné peněžní prostředky na nákup potravin a dalších věcí ve vězeňské prodejně nebo na udržování kontaktu s blízkými a zároveň nemají ani nárok na tzv. sociální balíček, to samé platí i pro chovance. Navrhuje se shodné řešení jako v případě odsouzených, lze proto odkázat na odůvodnění čl. I bodu 3.

K bodu 12 (zrušení § 20 odst. 5)

Sociální kapesné bude komplexně řešeno v novém § 14b, stávající § 20 odst. 5 se proto navrhuje vypustit.

K bodu 13 (§ 24)

Formulační úprava, kterou dochází k sjednocení terminologie užívané v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, na který se v tomto ustanovení odkazuje.

K čl. VI – přechodná ustanovení

Navržená přechodná ustanovení odpovídají přechodným ustanovením k novelizaci ZVTOS, lze proto odkázat na odůvodnění čl. II.

K části čtvrté – změna trestního řádu K bodům 1 a 4 [§ 152 odst. 1 písm. a) a d), § 154a a § 155 odst. 1]

Úprava terminologie navazující na terminologii obsaženou v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody a v zákoně o výkonu vazby, kdy se rozlišuje mezi náklady výkonu vazby nebo trestu (paušální částka určená k dílčímu hrazení nákladů spojených s ubytováním, stravováním, vystrojováním obviněných a odsouzených) a dalšími náklady spojenými s výkonem vazby nebo trestu (náklady na odeslání nepředaných věcí, zvýšené náklady na zdravotní služby aj.).

K bodu 2 (§ 152 odst. 2)

Navrhuje se zrušit zmocnění k určení denní sazby připadající na náklady spojené s výkonem vazby, neboť toto zmocnění bude nově obsaženo v zákoně o výkonu vazby (nový § 21d).

K bodu 3 (§ 152 odst. 4)

Kromě sjednocení terminologie užívané trestním řádem a zákonem o výkonu trestu odnětí svobody (viz odůvodnění k bodu 1 této části) se navrhuje výslovně stanovit, že úhradu nákladů výkonu vazby upravuje zákon o výkonu vazby, obdobně jako je to dnes stanoveno ve vztahu k úhradě nákladů výkonu trestu.

K části páté – změna občanského soudního řádu K bodu 1 (nový § 319a)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se výslovně stanoví, že pracovní odměna odsouzených a chovanců ve výkonu zabezpečovací detence nepodléhá výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Pracovní odměnu osob ve výkonu trestu odnětí svobody nebo chovanců ve výkonu zabezpečovací detence nebude tedy možné postihnout podle § 276 a násl. o.s.ř., ale výlučně výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky, kdy rozsah srážek i jejich výkon je stanoven v ZVTOS. Pracovní odměna bude připsána po odvedení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmů fyzických osob ve prospěch povinného na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence (na tzv. zvláštní účet dle návrhu § 25 odst. 1 ZVTOS a § 14a odst. 2 zákona o výkonu zabezpečovací detence), kde z ní budou následně provedeny srážky dle postupů uvedených v ZVTOS. I jiné příjmy odsouzeného nebo chovance nahrazující odměnu za práci (důchody, výsluhové příspěvky zaslané na zvláštní účet) připsané na zvláštní účet je možné postihnout výhradně výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky a nelze je postihnout srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů. Toto pravidlo se však týká pouze té části příjmů nahrazujících odměnu za práci, která bude připsána vězněnému odsouzenému nebo chovanci na zvláštní účet. Tyto platby budou na zvláštní účet poukazovány tak jako doposud, tedy až po realizovaných exekučních, resp. jiných srážkách. Není záměrem nové právní úpravy provádět změny ve stávajícím systému exekučního postihu důchodů a výsluh v rámci činnosti plátců důchodu, resp. výsluhových příspěvků. Plátce důchodu tak jako doposud provede standardně veškeré exekuční srážky, případně jiné operace, tak jako dnes, jedinou novinkou bude to, že zůstatek, který je určený k vyplacení, nebude zaslán příjemci důchodu podle pravidel uvedených v § 64 zákona o důchodovém pojištění, ale na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence (viz odůvodnění k části šesté). Následně pak budou tyto peněžní prostředky předmětem exekučních a jiných srážek podle ZVTOS. Na takový příjem, byť již jednou byl předmětem exekučních srážek, tedy bude věznice pohlížet stejně jako na kterýkoliv jiný příjem. Odlišný přístup k pracovní odměně odsouzených a k platbám je nahrazujícím (důchodům a výsluhovým příspěvkům) je přitom odůvodnitelný. Práce odsouzených ve věznici je součástí výkonu trestu a resocializačního programu zacházení. Proto i odměna za vykonanou práci má jinou funkci než mzda za výkon svobodné práce v pracovním poměru, a to též i s přihlédnutím k tomu, že základní životní potřeby odsouzeného jsou ze značné části uspokojovány ve věznici na náklady státního rozpočtu (částka sražená odsouzenému na náklady výkonu trestu kryje pouze značně omezenou část nákladů na pobyt odsouzeného ve věznici). V této souvislosti lze poukázat rovněž na judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 27/07), který zdůraznil, že odsouzení zařazení do práce ve výkonu trestu odnětí svobody nejsou účastníky trhu práce a nelze je považovat za zaměstnance ve smyslu pracovněprávních předpisů; nenacházejí se tedy ve stejné situaci jako zaměstnanci, resp. v situaci vzájemně srovnatelné. Z těchto důvodů je výše pracovní odměny odsouzených stanovena nařízením vlády č. 361/2017 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených zařazených do práce ve výkonu trestu odnětí svobody, poměrem k výši minimální mzdy, kdy je tak nižší než v případech, kdy by byla vykonávána na svobodě v rámci standardního pracovněprávního vztahu. Naproti tomu výše důchodů nebo výsluhových příspěvků jakožto plateb nahrazujících příjem z pracovněprávních vztahů, je totožná, ať již se jedná o osobu na svobodě nebo o odsouzeného vykonávajícího trest odnětí svobody, jehož životní náklady jsou z povahy věci nižší, neboť jeho základní životní potřeby jsou zajištěny ze strany věznice. Rovněž se navrhuje stanovit, že výkonu rozhodnutí podle zákona upravujícího výkon trestu odnětí svobody podléhá i pohledávka povinného, která odpovídá částce, jež nebyla ze mzdy nebo jiného příjmu povinného podle § 299 OSŘ ve výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy sražena k uspokojení oprávněného podle tohoto zákona, byla-li ve prospěch povinného připsána na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence. To vylučuje aplikovatelnost ochrany této částky jako nezabavitelné v případě výkonu rozhodnutí podle ZVTOS (jak bylo zmíněno už v obecné části důvodové zprávy, ve výkonu trestu jsou základní životní potřeby odsouzeného bezprostředně pokryty věznicí na náklady státu, a tudíž ponechávání nezabavitelné částky by u odsouzeného ztrácelo svůj smysl, kdy funkci, kterou nezabavitelná částka plní u povinných, kteří jsou na svobodě, plní kapesné, úložné do stanovené výše a částka použitá na úhradu nákladů výkonu trestu, přičemž tyto položky budou tvořeny nejen z pracovní odměny odsouzeného, ale nově v zásadě i ze všech peněz zaslaných odsouzenému do věznice).

K bodu 2 (zrušení § 373)

Podle § 373 OSŘ Ministerstvo spravedlnosti upraví vyhláškou „výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence, jakož i chovanců v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy“. Touto vyhláškou je vyhláška č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů Zmocňovací ustanovení obsažené v § 373 OSŘ se stane v důsledku nového § 319a OSŘ obsoletní, neboť pracovní odměna odsouzeného nebo chovance bude napříště postižitelná výhradně výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky, výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky pak bude prováděn podle ZVTOS. Ustanovení také zmocňuje Ministerstvo spravedlnosti k vydání vyhlášky upravující výkon rozhodnutí srážkami z odměny „chovanců v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy“. Tato úprava je promítnuta v § 12 vyhlášky č. 10/2000 Sb., jak však bylo zjištěno, tato úprava představuje spíš relikt vycházející z dnes již zrušených předpisů a v praxi tak tato úprava není využívána, kdy se na tyto osoby aplikují obecné předpisy. Navrhuje se proto zrušení tohoto zmocňovacího ustanovení bez náhrady (vyhláška č. 10/2000 Sb., která byla na základě tohoto zmocňovacího ustanovení vydána, je pak zrušena v části desáté návrhu, kdy její obsah, který je opřen i o jiná zákonná zmocnění, je buď předmětem nové zákonné úpravy nebo bude předmětem nové prováděcí právní úpravy vydané k provedení nových zákonných zmocnění).

K čl. IX – přechodná ustanovení

Navrhuje se v přechodných ustanoveních řešit rozhodné právo v řízeních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy a přikázáním jiné peněžité pohledávky vůči odsouzeným a chovancům. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se bude pokračovat podle § 319a OSŘ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona.

K části šesté – změna zákona o důchodovém pojištění

K § 64a odst. 1 Návrh zákona sjednocuje postižení odměny odsouzených za práci a jiných příjmů odsouzených, které odměnu za práci nahrazují, či jiných příjmů odsouzených. Při tom se zohledňují i specifika výkonu trestu odnětí svobody a výkonu zabezpečovací detence, kdy není důvod část příjmů vězněných osob chránit jako nezabavitelnou částku, když tuto roli plní ve vězeňském prostředí jiné instituty. Aby se dosáhlo tohoto cíle a nedocházelo k obcházení nových pravidel, je nutné mj. zajistit, aby pravidelné příjmy vězněných osob (důchody a výsluhy) byly zasílány do věznice nebo do ústavu pro výkon zabezpečovací detence a mohly tak z nich být prováděny srážky. Stávající právní úprava sice ukládá v § 28 odst. 2 písm. i) ZVTOS povinnost odsouzenému oznámit neprodleně věznici skutečnost, že je poživatelem důchodu, výsluhového příspěvku nebo má příjem podléhající dani z příjmu a z uvedených peněžních prostředků zajistit zasílání částky na účet vedený věznicí, ovšem pouze ve výši potřebné k úhradě nákladů výkonu trestu (tj. max. 1 500 Kč). V případě chovanců ve výkonu zabezpečovací detence se tato povinnost omezuje na pouhé oznámení skutečnosti, že je takový příjem mají [§ 17 odst. 2 písm. i) zákona č. 129/2008 Sb.]. Vyplácení důchodů se řídí § 64 zákona o důchodovém pojištění. Aby poté, co se orgány sociálního zabezpečení dozví ze strany VS ČR o tom, že oprávněný je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence (z právní úpravy neplyne, že by orgány sociálního zabezpečení měly tuto informace samy proaktivně zjišťovat), byly důchody zasílány do věznice nebo ústavu zabezpečovací detence, je třeba takovouto povinnost stanovit a vyloučit tak jeho poukazování jinam, jak umožňuje uvedený § 64. Stanoví se proto povinnost orgánu sociálního pojištění vyplácet důchod na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde oprávněný z důchodu trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává (to samozřejmě nic nemění na tom, že oprávněný zůstává stále příjemcem důchodu). Plátce důchodu provede změnu způsobu výplaty důchodu co nejdříve poté, kdy jej Vězeňská služba vyrozumí o tom, že oprávněný je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence (nejpozději v termínu uvedeném v § 64 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, tedy od splátky důchodu splatné ve třetím kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž se ČSSZ o umístění oprávněného ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence od Vězeňské služby dozvěděla). Vězeňská služba však z logiky věci plátce důchodu o tom, že se oprávněný nachází ve výkonu trestu nebo zabezpečovací detence, pouze tehdy, má-li tuto informaci k dispozici – Vězeňské službě tak nemůže být kladeno k tíži, že plátce důchodu nevyrozumí např. tehdy, kdy odsouzený, resp. chovanec, skutečnost, že je příjemcem důchodu, zamlčí. S tím souvisí povinnost odsouzeného či chovance oznámit Vězeňské službě skutečnost, že je poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku [nové znění § 28 odst. 2 písm. i) ZVTOS, § 17 odst. 2 písm. i) zákona č. 129/2008 Sb.], přičemž je-li jeho důchod nebo jeho část anebo výsluhový příspěvek vyplácen z jiného státu nebo mezinárodní organizací, je povinen zajistit též jejich zasílání na zvláštní účet (v případě, kdy je důchod nebo výsluhový příspěvek zasílán českými orgány, zajistí jejich zasílání na účet věznice nebo ústavu zabezpečovací detence Vězeňská služba). K § 64a odst. 2 V návrhu § 64a odst. 2 se stanoví postup v případě, kdy příjemcem důchodu není oprávněný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence (podle § 64 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění může být příjemcem vedle oprávněného též zákonný zástupce nebo opatrovník anebo tzv. zvláštní příjemce). V takovém případě se bude důchod i nadále vyplácet osobě, která je příjemcem důchodu. Ta bude mít povinnost oznámit věznici (resp. ústavu pro výkon zabezpečovací detence), že oprávněný je poživatelem důchodu, a následně bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne obdržení důchodu, zajistit zaslání důchodu na účet vedený věznicí (resp. ústavem pro výkon zabezpečovací detence). Takto bude zachována možnost orgánu sociálního zabezpečení požadovat vyplacení neprávem vyplacených částek, odpovědnost za přeplatek bude i nadále stíhat příjemce důchodu (který se nebude nacházet ve výkonu trestu nebo zabezpečovací detence), který tak bude nadále plnit své dosavadní povinnosti podle zákona o důchodovém pojištění.

K části sedmé a osmé – změna zákona o vojácích z povolání a zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů

Obdobně jako u důchodů se i u výsluhových příspěvků vyplácených bývalým vojákům z povolání a příslušníkům bezpečnostních sborů navrhuje povinnost orgánu vyplácejícího výsluhový příspěvek zasílat jej na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde příjemce výsluhového příspěvku trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává. Blíže viz odůvodnění k části šesté.

K části deváté – změna insolvenčního zákona

Upravuje se informační povinnost mezi insolvenčním správcem a věznicí, resp. ústavem pro výkon zabezpečovací detence, má-li být postižen majetek nebo příjmy dlužníka, který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Úprava navazuje na navrhovanou úpravu srážek z peněžních prostředků, které má odsouzený ve věznici nebo chovanec ve výkonu zabezpečovací detence, po rozhodnutí o jeho úpadku [viz navrhovaný § 39m ZVTOS, který se obdobně užije i na peněžní prostředky chovanců (viz navrhovaný § 14a odst. 1 zákona o výkonu zabezpečovací detence)] a zabezpečuje tak její aplikovatelnost.

K části desáté – zrušovací ustanovení

V návaznosti na navrhované zrušení zmocňovacího ustanovení (zrušení § 373 OSŘ – viz část pátá tohoto návrhu) je třeba zrušit i vyhlášku, která na jeho základě byla vydána, a její novelizace.

K části jedenácté – účinnost

Účinnost zákona je navržena tak, aby byla poskytnuta dostatečná, alespoň šestiměsíční legisvakanční lhůta nezbytná jak pro úpravu příslušných informačních systémů Vězeňské služby, tak pro vytvoření interních metodik navazujících na novou právní úpravu. U „provizorní“ úpravy sociálního kapesného se navrhuje stanovení účinnosti k prvnímu dni třetího kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení tohoto zákona ve Sbírce zákonů, neboť současný stav může být důvodem pro eskalaci bezpečnostního rizika ve věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence; z tohoto důvodu je zapotřebí stanovit účinnost zákona tak, aby mohl vyvolávat zamýšlené právní důsledky v nejdřívějším možném okamžiku (zároveň je však třeba zajistit určitou dobu, během níž dojde k nezbytným úpravám informačních systémů Vězeňské služby, které umožní tuto úpravu aplikovat). Eliminace možných bezpečnostních rizik ve věznicích a v ústavech pro výkon zabezpečovací detence je možné považovat případ naléhavého obecného zájmu, který je předvídán v § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě lze stanovit dřívější den nabytí účinnosti právního předpisu než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku.

V Praze dne 26. července 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. podepsáno elektronicky