zákon č. 293/2016 Sb.

Čl. I

K bodům 1 a 2 (poznámky pod čarou)

Upravují se neaktuální poznámky pod čarou tak, aby odpovídaly platné právní úpravě obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

K bodu 3 (ustanovení § 12 odst. 2 a 3)

Navrhuje se srozumitelnější definice pojmu „část soutěžitele“, jež je namísto v odst. 2 nově obsažena v samostatném odst. 3. Její formulace respektuje a vychází z definice „obchodního závodu“, která je uvedena v ustanovení § 502 NOZ, ale podtrhuje, že pojem „část soutěžitele“ je na pojmu „obchodní závod“ naprosto nezávislý a že „část podniku“ nemusí splňovat znaky „samostatné pobočky“.

K bodům 4 až 8 (ustanovení §12)

Změny v používání některých pojmů, které reagují především na NOZ, zejména fakt, že NOZ již nepracuje s pojmem „podnik“. V celém předpise se tak nahrazuje pojem „podnik“ pojmy „závod“ nebo „soutěžitel“. V poznámce pod čarou se odkaz na původní obchodní zákoník nahrazuje odkazem na příslušná ustanovení v NOZ.

K bodům 9 až 11 (ustanovení §13)

Upravují se odkazy (přečíslování odstavců) na relevantní ustanovení v souvislosti se změnami provedenými v ustanovení §12. Dochází ke změnám v pojmech v souvislosti s NOZ.

K bodům 12 a 13 (poznámky pod čarou)

Zrušuje se poznámka pod čarou. Odkaz na ustanovení § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, které dříve definovalo čistý obrat, je v současnosti obsoletní. Aktuálně je sice pojem definován v ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) bod. 2 citovaného zákona, avšak Úřad vychází při určování čistého obratu z výkladu Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků, které upravuje výpočet obratu ve svém článku 5, dále ze znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o účetnictví, z nichž vyplývá. Odkaz na zákon o účetnictví je tak zavádějící a nadbytečný. Rovněž se vypouští odkaz na ustanovení zákona o pojišťovnictví, které bylo zrušeno.

K bodu 14 (ustanovení § 15 odst. 2)

Legislativně-technická změna tak, aby bylo ustanovení srozumitelnější. Současně dochází ke změnám v pojmech v souvislosti s NOZ.

K bodům 15, 16 a 53 (§ 15 odst. 1 písm. b), § 16a odst. 1 a § 26 odst. 1)

Upravuje se dikce ustanovení § 15 odst. 3 b) a § 16a odst. 1 a zmocňovacího ustanovení tak, aby nevyvolávala dojem, že jsou v prováděcím předpise stanoveny další náležitosti návrhu. Prováděcí předpis pouze rozvádí požadavky zákona (např. na odůvodnění atd.), ale nestanoví žádnou povinnost nad rámec zákona.

K bodu 17 (ustanovení §16a odst. 1 písm. b))

Jedná se o změny v používání pojmů navazující na NOZ.

K bodům 18 a 19 (ustanovení §16a odst. 3 a 4)

Nově se formuluje ustanovení upravující postup Úřadu při posuzování spojení ve zjednodušeném řízení, přičemž mohou nastat tři situace: 1. spojení nepodléhá povolení, pak o tom Úřad vydá rozhodnutí; 2. spojení podléhá povolení, ale nebude mít za následek podstatné narušení soutěže, pak o tom Úřad rovněž vydá rozhodnutí, kterým spojení povolí; 3. spojení podléhá povolení a může vzbuzovat vážné obavy z podstatného narušení soutěže, pak Úřad vyzve k podání úplného návrhu. Stávající úprava § 16a neumožňovala u návrhů podaných ve zjednodušeném řízení, které zjevně nepodléhaly povolení Úřadu, vydat rozhodnutí o tom, že spojení nepodléhá povolení. Zatímco v případně podání úplného návrhu na povolení spojení, u něhož se ukáže, že spojení povolení nepodléhá, zákon v § 16 odst. 2 upravuje možnost ukončení řízení vydáním rozhodnutí, že spojení nepodléhá povolení Úřadu. Návrh tak uvádí do souladu varianty rozhodnutí o návrhu na povolení spojení podaném ve zjednodušeném řízení s variantami rozhodnutí dle § 16 odst. 2. Změny v odstavci 4 jsou reakcí na nové znění odstavce 3. Významově a logicky jej přizpůsobují, aby úprava korespondovala s postupem dle § 16 odst. 3.

K bodu 20 (ustanovení § 16a odst. 5)

Vkládá se nový odstavec, jehož smyslem je zakotvit možnost Úřadu vyžádat si po účastnících řízení uvedení dalších skutečností nebo důkazů nezbytných pro vydání rozhodnutí o povolení spojení i ve zjednodušeném řízení. Přičemž doba ode dne doručení takové výzvy do dne, kdy účastník řízení svoji povinnost splní, se nezapočítává do lhůty, kterou má Úřad stanovenou pro vydání rozhodnutí ve zjednodušeném řízení, tj. 20 dní. Jde o obdobu, jaká platí v řízení dle § 16 odst. 6. V souvislosti s vložením nového odstavce se přečíslovává odstavec následující.

K bodu 21 (ustanovení § 18 odst. 5)

Jedná se o změny v používání pojmů navazující na NOZ. Důvodem je důsledné promítnutí vypuštění pojmu „podnik“ i v tomto ustanovení.

K bodům 22 až 24 (ustanovení § 19a)

Toto ustanovení bylo do zákona vloženo na základě poslanecké novely provedené zákonem č. 360/2012 Sb. Byla tím zakotvena možnost postihovat za protisoutěžní jednání i orgány veřejné správy, avšak bez toho, aby byly zřetelně vymezeny kompetence Úřadu v těchto řízeních, a aniž by byla tato změna reflektována i v rámci navazujících ustanovení. Dosavadní ustanovení tak bylo velmi obtížné v praxi aplikovat. Dochází k přeformulování zákazu orgánů veřejné správy narušovat hospodářskou soutěž a nově se doplňuje demonstrativní výčet jednání těchto orgánu, která ji mohou narušit. Výkonem veřejné moci se rozumí případy, kdy orgán veřejné správy vystupuje vůči adresátům jeho opatření v nadřízeném – vrchnostenském postavení. Výrazem ospravedlnitelný se myslí oprávněný či omluvitelný, tj. sice negativní jev, avšak přinášející jiné výhody, které negativní vliv mohou převážit; lze se vyvinit. Ospravedlnitelné jednání tedy sleduje legitimní cíl, kterého nelze bez narušení hospodářské soutěže dosáhnout, přičemž míra narušení soutěže musí být proporcionální významu zamýšleného cíle. Termín se sice v aktuálně platném zákoně nevyskytuje, ale v rámci správních řízení se běžně používá. Pojem je běžně zaužívaný i v judikatuře evropské. Stanovuje se, že dozoru Úřadu však nepodléhá jednání orgánů veřejné správy, která jsou prováděna ve formě rozhodnutí nebo jiných úkonů podle správního řádu nebo daňového řádu, nebo při němž dochází k poskytování veřejné podpory (je však třeba zdůraznit, že jednání orgánů veřejné správy bude hodnoceno pouze ve vztahu k hospodářské soutěži -zda došlo, či nedošlo k jejímu narušení; na základě tohoto ustanovení nemůže docházet k posuzování, zda se jedná, či nejedná o kumulativní naplnění definičních znaků veřejné podpory). V souvislosti s vložením nového odstavce se přečíslovává odstavec následující.

K bodům 25 až 27 (ustanovení § 20)

Poslanecká novela, která zavedla nové ustanovení § 19a, opomněla přizpůsobit tomuto institutu navazující ustanovení zákona. Proto je třeba doplnit některá oprávnění Úřadu i ve vztahu k orgánům veřejné správy, jelikož bez těchto oprávnění je úprava obsažená v ustanovení § 19a velmi obtížně vymahatelná. V rámci ustanovení § 20 se konkrétně jedná o přiměřené používání ustanovení § 21e, 21f a 21g a možnost zahájit řízení z moci úřední při výkonu dozoru nad tím, zda orgány veřejné správy nenarušují hospodářskou soutěž (viz odst. 2). Dále se jedná o možnost Úřadu uložit opatření k nápravě při zjištění, že orgán veřejné správy narušil hospodářskou soutěž, a možnost souběžného uložení pokuty spolu s opatřením k nápravě v těchto případech (viz odst. 3).

K bodu 28 (ustanovení § 20 odst. 5)

Vkládá se nový odstavec podporující mezinárodní spolupráci soutěžních úřadů. Úřad může na základě mezinárodní smlouvy poskytnout zahraničnímu soutěžnímu úřadu podklady a informace za účelem prosazování soutěžního práva v tomto státě. Co se týká informací obsahující obchodní, bankovní nebo jiné zákonem chráněné tajemství, poskytne je Úřad pouze v případě, že je ve státě žádajícího úřadu zaručena obdobná úroveň ochrany takových informací jako v České republice. Toto nové ustanovení nedubluje úpravu v evropském právu, ale rozšiřuje ji na další situace. Nejedná se implementaci evropského práva. Nařízení (Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82), přestože je přímo použitelné, se nevztahuje na úplně všechny situace, které mohou v praxi nastat a vyžadují mezinárodní spolupráci. Proto se tato možnost výslovně zakotvuje v zákoně. Nařízení je použitelné pouze v případech s unijním prvkem. V praxi mohou nastat i situace, na které nařízení nedosahuje (např. soutěžní úřady z různých členských států prošetřují každý zvlášť podle svého národního práva protisoutěžní jednání týchž soutěžitelů s negativními dopady na svém území, avšak chybí u nich unijní prvek. Je proto žádoucí umožnit spolupráci a výměnu informací mezi členskými státy k efektivnímu a konzistentnímu prosazování soutěžního práva i při prošetřování případů bez unijního prvku a upravit její rámec mezinárodní smlouvou.

K bodu 29 (ustanovení § 21a odst. 1)

Oprava zjevné nesprávnosti.

K bodu 30 (ustanovení § 21c odst. 2)

Výslovně se uvádí nevyvratitelná právní domněnka, že v případě, kdy osoba, které svědčí ochrana obchodního, bankovního nebo jiného zákonem chráněného tajemství, nedodrží postup stanovený dosavadním zněním tohoto ustanovení, má se za to, že předložená listina tajemství neobsahuje. V případě, že subjekt k výslovné žádosti Úřadu ochranu obchodního tajemství nezajistí, není naplněn pojmový znak obchodního tajemství dle NOZ, tj. jeho aktivní ochrana osobou, jíž tajemství svědčí. Pokud jej tedy ani k žádosti Úřadu neoznačí, pak jej nemá v úmyslu chránit. Z povahy informací mají osoby, kterým tajemství svědčí, samy tyto skutečnosti za obchodní tajemství aktivně Úřadu označit. Ustanovení pak zdůrazňuje jejich povinnost je označit nejpozději na žádost Úřadu. V opačném případě se má tato, že poskytnuté podklady a informace obchodní či obdobné zákonem chráněné tajemství neobsahují.

K bodu 31 (ustanovení § 21c odst. 3)

Vkládá se nové ustanovení, které umožňuje ve vymezených případech po splnění stanovených podmínek nahlížení i do těch částí spisu, které obsahují obchodní, bankovní nebo jiné zákonem chráněné tajemství a kterými byl nebo bude prováděn důkaz. Návrh tak prolamuje zákonnou úpravu dosavadního postupu Úřadu spočívajícího v nezpřístupňování informací tvořících ve spisu obchodní tajemství, a to u sankčních správních řízení vedených o základních protisoutěžních deliktech. V sankčních řízeních o porušení povinnosti nebo zákazu týkajícího se dohod narušujících soutěž, zneužití dominantního postavení, nepovoleného spojování soutěžitelů nebo v řízeních ve věci narušení hospodářské soutěže orgánem veřejné správy může účastník řízení nebo jeho zástupce nahlížet i do zmíněných částí spisu, a to ve fázi po sdělení výhrad, za předpokladu, že je předem seznámen s následky porušení povinnosti mlčenlivosti a o tomto poučení je sepsán a jím podepsán protokol. Nepoužije se však ustanovení § 38 odst. 4 správního řádu, tj. s právem nahlížení není spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby Úřad pořídil kopie spisu nebo jeho části. Jde o úpravu obdobnou, jako má ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu, dle kterého do zákonem utajovaných skutečností (viz např. dle zákona č. 412/2005 Sb., aj.) budou-li důkazem, může účastník řízení nahlížet, ale bez možnosti si je vypisovat či kopírovat. Speciální povaha správních řízení vedených Úřadem vyžaduje i speciální a komplexní úpravu nahlížení do spisu a zejména do částí obsahujících zákonem chráněná tajemství. Je třeba, aby bylo jasně stanoveno, ve kterých případech a hlavně kdy, je možné do částí spisu obsahujících tato tajemství nahlížet. Rozlišuje se proto mezi sankčním (deliktním) řízením, kde je zájem na to, aby z důvodu dostatečné ochrany práv účastníků řízení mohlo být nahlíženo do všech částí spisu, a řízením nesankčním, kde tento zájem nepřeváží. Prolomení ochrany tajemství přichází v úvahu pouze u vyjmenovaných typů řízení u Úřadu. V těchto případech je zájem na tom, aby účastník řízení viděl všechny listiny ve spise, a to bez zkreslení, jež může přinášet zprostředkovaný popis Úřadu zpřístupňující rámec a charakter utajovaných skutečností, a účastník případně nebyl krácen na svých právech (dochází k posílení realizace jeho práva na spravedlivý proces). Pokud jde o další – rovněž sankční správní řízení vedené ve věci porušení jiné (než výše vyjmenované) povinnosti, jako je např. porušení pečetě umístěné v průběhu šetření v obchodních prostorách, nesplnění přijatých závazků, nesplnění opatření k nápravě uložených ve prospěch obnovení účinné soutěže či nesplnění jiné povinnosti uložené rozhodnutím Úřadu, není u nich tato úprava účelná. Tato řízení navazují na jiné („hlavní“) řízení, v rámci kterého účastník řízení může, případně již mohl v souladu s navrhovaným ustanovením nahlížet (po sdělení výhrad) i do částí spisu obsahujících obchodní tajemství; v „odvozeném“ řízení se z povahy věci takové skutečnosti nevyskytují. Třetí osoba pak do částí spisu obsahujících obchodní tajemství nahlížet nadále nemůže (obdobně, jako nejsou dle § 38 odst. 6 správního řádu třetí osobě přístupné skutečnosti zvláštním zákonem utajované, jež tvoří důkaz); pokud třetí osoba uplatní žalobu na náhradu škody – je na soudu, aby rozhodl, které části spisu Úřadu a za jakých podmínek může k tomu účelu využít.

Z důvodu snahy předejít výkladovým sporům se k této problematice dále uvádí, že ustanovení § 21c odst. 1 o nezpřístupnění skutečností tvořících ve spisu obchodní tajemství platí pro všechna řízení prováděná Úřadem podle zákona, tedy jak pro návrhová (jimiž jsou řízení ve věci povolování spojení podniků), tak pro sankční řízení zahajovaná ex offo (pro ty ovšem nově jen ve fázi do sdělení výhrad - § 21 odst. 3). V návrhových řízeních Úřad nezpřístupňuje (a ani po novele nebude nadále zpřístupňovat) obchodní tajemství jeho účastníkům či třetím osobám (ani kdyby třetí osoby mohly prokázat oprávněný zájem nebo jiný vážný důvod dle § 38 odst. 2 správního řádu). Pro účastníky řízení ve věci spojování soutěžitelů to nemá žádný negativní dopad, neboť ti v rámci přípravy a realizace spojení jsou obeznámeni s informacemi tvořícími jejich obchodní tajemství – jejich obchodně citlivé informace jsou jim přístupně a nepředstavují pro ně obchodní tajemství (není u nich naplněn znak jejich aktivního utajování soutěžitelem). Pokud jde o informace vyžádané Úřadem v návrhových řízeních od třetích osob (např. konkurentů, dodavatelů či odběratelů spojujících se soutěžitelů), jež Úřad v konkrétních případech nezbytně potřebuje k posouzení možných negativních dopadů spojení, a které obsahují obchodní tajemství, je nezbytné v zákoně nadále garantovat jejich ochranu před zpřístupněním. V opačném případě by třetí osoby nebyly motivovány ke spolupráci s Úřadem a nutnost donucovat je k poskytnutí informací dle zákona (pravdivých, úplných a ve stanovené lhůtě) by zkomplikovalo rozhodování ve věci spojování podniků; zákon totiž pro vydání rozhodnutí o povolení nebo nepovolení spojení stanoví velmi krátké lhůty, při jejichž marném uplynutí nastává fikce, že Úřad spojení povolil. Dále je třeba uvést, že Úřad je současně zavázán ve stávajícím § 21c odst. 1 a 2 zajistit do spisu podklady s vypuštěním obchodního tajemství. Zákon pak též v § 24 stanoví pracovníkům Úřadu povinnost mlčenlivosti o skutečnostech tvořících obchodní tajemství nebo důvěrnou informaci. Dosavadní judikatura pak aprobovala postup Úřadu v nezpřístupňování obchodního tajemství s tím, že Úřad je povinen zajistit do spisu dostatečný popis utajených skutečností tak, aby účastníci řízení (případně třetí osoby, jež prokáží pro nahlížení do spisu splnění podmínek podle § 38 odst. 2 správního řádu) získali dostatečnou představu o obsahu a povaze utajených podkladů ve spisu pro uplatnění svého práva na obranu a spravedlivý proces (a tyto má Úřad též povinnost v rozhodnutí dostatečně popsat); viz např. rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 2 A 13/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 419/04 či rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2014, sp.zn. 5 Afs 48/2013 – 272. Soudy tak neshledaly v postupu Úřadu, který na základě zákona neumožňuje zpřístupnění informací představujících obchodní tajemství, porušení subjektivních práv účastníků řízení (obdobně třetích osob). Do skutečností tvořících obchodní tajemství tak není možný přístup ani při použití § 38 odst. 6 správního řádu. K ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu se pouze výkladem dovozuje, že „zákonem uznaná nebo uložená povinnost mlčenlivosti“ tam uvedená se nevztahuje na „obchodní tajemství“. V souvislosti s vložením nového odstavce se přečíslovává odstavec následující.

K bodům 32 a 33 (ustanovení § 21c odst. 4 a 5)

V rámci úpravy uchovávání dokumentů mimo spis se stanoví, že kromě žádosti o upuštění od uložení pokuty a žádosti o snížení pokuty a dalších podkladů a informací předložených v této souvislosti Úřadu se až do sdělení výhrad uchovávají mimo spis i výzvy a sdělení ze strany Úřadu, které Úřad žadatelům ve věci těchto žádostí zaslal. Z pohledu účelu ustanovení se jeví jako rozporné, aby dokumenty ze strany žadatelů byly uchovávány odděleně a dokumenty v téže věci ze strany Úřadu nikoli.

Stávající úprava neumožňuje účastníkům řízení ani třetím osobám přístup do dokumentů obsahujících žádost o upuštění od pokuty a žádost o snížení pokuty podanou podle § 22ba odst. 5, což je odůvodněno veřejným zájmem na efektivní využívání leniency programu, jako nejvýznamnějšího nástroje k odhalování nejzávažnějších protisoutěžních deliktů - kartelových dohod. Neplatí to však absolutně pro celé řízení a pro všechny osoby. Do takových částí spisu je umožněn přístup po sdělení výhrad a to pouze účastníkům řízení, při vyloučením jejich práva činit si z nich výpisky, či pořizovat kopie. Pokud však soud vede řízení o náhradě škody způsobené protisoutěžní dohodou, poskytne mu Úřad na jeho žádost správní spis a je na soudu, aby rozhodl, zda a které z těchto dokumentů i za jakých podmínek budou žalobcům (poškozeným protisoutěžní dohodou) zpřístupněny (srov. rozsudek Soudního dvora EU C-360/09 ze dne 14. června 2011 ve věci Pfleiderer AG v. Bundeskartellamt).

K bodům 34 (ustanovení § 21e)

Zjednodušuje se konstrukce celého ustanovení a současně zajišťuje, aby mohlo být využito i ve vztahu k orgánům veřejné správy. Upřesňují se subjekty, kterých se jednotlivé odstavce týkají. Ruší se odstavec třetí a úprava v něm obsažená se přesouvá do prvních dvou. Podle prvního odstavce se povinnost poskytnout Úřadu úplné, správné a pravdivé podklady a informace jednoduše vztahuje na „každého“, namísto původního „soutěžitele“ a další speciální úpravy pro ostatní osoby prostřednictvím odstavce třetího. Podle stávající úpravy bylo neposkytnutí úplných, správných a pravdivých podkladů a informací možno postihnout jen pořádkovou pokutou; jde však o porušení povinnosti, jež je z povahy věci přestupkem/správním deliktem (na pravdivosti, správnosti a úplnosti poskytnutých informací závisí také hmotněprávní posouzení správního deliktu). Navrhuje se proto neposkytnutí úplných, správných nebo pravdivých podkladů a informací upravit dle osoby porušitele jako přestupek - viz § 22 odst. 1 písm. g) a jako správní delikt - viz § 22a odst. 1 písm. g) navrhované úpravy.

V § 21e odst. 2 se upravuje nejen soutěžitelům povinnost poskytovat na vyžádání Úřadu podklady a informace ve lhůtě jím stanovené. Důvodem je potřeba zahrnout do této povinnosti i orgány veřejné správy v souvislosti s delikty orgánů veřejné správy dle poslední novely, dále pak zabránit nedůvodným či záměrným průtahům řízení ze strany dalších subjektů, od nichž Úřad vyžaduje k danému účelu podklady a informace. Při vyžádání pak orgán upozorní, že za jejich neposkytnutí může uložit pořádkovou pokutu dle § 22c. Veřejný zájem na ochraně hospodářské soutěže vyžaduje, aby povinné subjekty poskytli informace v Úřadem stanovené lhůtě (přitom není vyloučeno, aby Úřad z objektivních důvodů lhůtu prodloužil). Zároveň je potřeba zajistit, aby tato povinnost ukládaná „každému“ byla také vynutitelná a nedocházelo k nemožnosti šetřenou věc neposkytnutím informací objektivně posoudit či k nedůvodným nebo záměrným průtahům v šetření či řízení. Jelikož je subjektem povinností v tomto odstavci každý, tj. i orgán veřejné moci, přesouvá se sem i konstatování, že podklady a informace získané orgány veřejné moci, včetně orgánů činných v trestním řízení, Zvláštní zákony v některých případech stanoví konkrétním orgánům povinnost mlčenlivosti o konkrétních údajích (např. ČNB, Finanční správy a ředitelství, ČSSZ, ČSÚ atd.). K tomu je třeba podotknout, že navrhované ustanovení tuto ochranu neruší (sdělovat je zpravidla lze jen konkrétně vyjmenovaným orgánům). Za 20 let aplikace zákona v aktuálním znění zatím nevznikl s poskytováním podkladů a informací spadajících pod ochranu upravenou jinými předpisy problém.

K bodu 35 (ustanovení § 21f odst. 7 a 8)

K odstavci 7 V návaznosti na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delta pekárny a. s. proti České republice ze dne 2. října 2014 se doplňuje možnost přezkoumat zákonnost postupu Úřadu při šetření na místě v obchodních prostorách soutěžitelů v soudním řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 a následujících zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. ESLP v předmětném rozsudku konstatoval porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jenž zaručuje mimo jiné právo na respektování obydlí a korespondence, a to ve spojitosti s postupem Úřadu, který v roce 2003 provedl místní šetření v obchodních prostorách stěžovatele. ESLP shledal, že za situace, kdy toto šetření nepodléhalo předchozímu povolení soudu a tento nedostatek nebyl vyvážen ani účinnou následnou soudní kontrolou, nelze stávající vnitrostátní procesní záruky hodnotit jako dostatečné k tomu, aby zamezily riziku zneužití pravomoci ze strany Úřadu. Ohledně žaloby podle ustanovení § 82 a následujících soudního řádu správního přitom ESLP poznamenal, že právě tento prostředek se za uvedené situace jeví být nejvhodnějším mechanismem ochrany (viz § 89 rozsudku). Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu je nicméně zmíněná tzv. zásahová žaloba použitelná pouze proti šetření, které proběhlo zcela mimo rámec správního řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. září 2011, č. j. 5 Aps 4/2011-326), avšak ne ve vztahu k šetření, které bylo uskutečněno v rámci řádně zahájeného správního řízení: v takové situaci, pokud byl dotčený soutěžitel uznán vinným a postižen za spáchaný správní delikt, má možnost domáhat se přezkumu provedeného šetření výlučně podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 soudního řádu správního (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. února 2014, č. j. 7 Aps 2/2013- 35); je-li však toto správní řízení zastaveno, nelze podat ani tuto žalobu (a problém se přesouvá do roviny odpovědnosti státu za škodu, tedy mimo správní soudnictví), nehledě na to, že těžištěm přezkumu na základě žaloby proti rozhodnutí je napadené rozhodnutí. Za účelem implementace rozsudku ESLP se tudíž jeví jako nejvhodnější zákonem výslovně zakotvit použitelnost zásahové žaloby proti místnímu šetření Úřadu. Tato žaloba přitom umožňuje, aby soud přezkoumal nejenom to, zda byly dodrženy podmínky pro zahájení místního šetření, ale i samotný průběh tohoto šetření, a to relativně krátce po realizaci zásahu, jelikož pro podání zmíněné žaloby soudní řád správní zakotvuje subjektivní lhůtu dvou měsíců. Cílem doplněného ustanovení je tedy jednoznačně stanovit, jakým způsobem se lze proti místním šetřením Úřadu bránit, a tudíž nastolit v dané oblasti právní jistotu.

K odstavci 8 V návaznosti na nedůslednost poslanecké novely, která začlenila ustanovení § 19a bez provázání na změny v navazujících ustanoveních, se doplňuje oprávnění Úřadu provádět šetření na místě i ve vztahu k orgánům veřejné správy.

K bodu 36 (poznámka pod čarou)

Ustanovení, na které poznámka pod čarou odkazuje, bylo zrušeno.

K bodu 37 (ustanovení § 21g odst. 2)

Vylučuje se použití ustanovení o šetření v jiných než obchodních prostorách pro šetření prováděné u orgánů veřejné správy. Jedná se o analogii s úpravou předběžného souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské soutěže obsaženou v ustanovení § 323 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, která je rovněž určena pouze pro šetření prováděná Úřadem a Evropskou komisí u soutěžitelů.

K bodu 38 (ustanovení 21h odst. 1)

Oprava zjevné nesprávnosti. Po novele zákonem č. 155/2009 Sb. má ustanovení § 11 pouze 5 odstavců.

K bodům 39 až 41 (ustanovení § 22)

Doplňují se skutkové podstaty přestupků. Nově se fyzická osoba jako soutěžitel může dopustit přestupku tím, že poruší povinnost stanovenou v ustanovení § 21e odst. 1, tj. poskytne neúplné, nesprávné či nepravdivé podklady nebo informace, které mohou mít význam při objasňování předmětu správního řízení vedeného Úřadem. Dále se fyzická osoba jako soutěžitel může dopustit přestupku také tím, že poruší povinnost stanovenou v ustanovení § 21f odst. 3 nebo 4, tj. při šetření na místě podle v obchodních či v jiných než obchodních prostorách neposkytne Úřadu nezbytnou součinnost k výkonu jeho oprávnění nebo poruší povinnost výkon těchto oprávnění strpět. Podle dosavadní úpravy bylo možné za takováto porušení povinností možné udělit pořádkovou pokutu (srov. ustanovení § 22c odst. 1 stávajícího znění zákona). Jedná sice o porušení procesních norem, avšak nikoli pořádkového charakteru, proto se jeví jako vhodné začlenit tyto skutkové podstaty do ustanovení § 22. V souvislosti se změnou v odstavci prvním se doplňuje odstavec druhý tak, aby mohla být za nové přestupky podle písmen g), h) a i) uložena pokuta. Tyto přestupky jsou spíše „procesní povahy“ a jsou srovnatelné s přestupkem podle písmena a) „porušení pečeti umístěné v průběhu šetření“. Horní hranice pokuty je proto stanovena, stejně jako u přestupku podle písmena a), na 300 000 Kč.

K bodům 42 až 44 (ustanovení § 22a)

Obdobná změna jako v ustanovení § 22, avšak pro správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Doplňují se skutkové podstaty správních deliktů. Nově se právnická nebo podnikající fyzická osoba může dopustit správního deliktu tím, že poruší povinnost stanovenou v ustanovení § 21e odst. 1, tj. poskytne neúplné, nesprávné či nepravdivé podklady nebo informace, které mohou mít význam při objasňování předmětu správního řízení vedeného Úřadem. Dále se právnická nebo podnikající fyzická osoba může dopustit správního deliktu také tím, že poruší povinnost stanovenou v ustanovení § 21f odst. 3 nebo 4, tj. při šetření na místě podle v obchodních či v jiných než obchodních prostorách neposkytne Úřadu nezbytnou součinnost k výkonu jeho oprávnění dle § 21f odst. 2 nebo poruší povinnost výkon těchto oprávnění strpět. Podle dosavadní úpravy bylo možné za takováto porušení povinností udělit pořádkovou pokutu (srov. ustanovení § 22c odst. 1). Jedná sice o porušení procesních norem, avšak nikoli pořádkového charakteru, proto se jeví jako vhodné začlenit tyto skutkové podstaty do ustanovení § 22a. V souvislosti se změnou v odstavci prvním se doplňuje odstavec druhý tak, aby mohla být za nové správní delikty podle písmen g), h) a i) uložena pokuta. Oba správní delikty jsou spíše „procesní povahy“ a jsou srovnatelné se správním deliktem podle písmena a) „porušení pečeti umístěné v průběhu šetření“. Horní hranice pokuty je proto stanovena, stejně jako u přestupku podle písmena a), na 300 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého pokutovaným soutěžitelem za poslední ukončené účetní období.

K bodům 45 a 46 (ustanovení § 22aa)

Ustanovení týkající se správních deliktů orgánů veřejné správy se strukturou a obsahem uvádí do souladu s ustanoveními týkajícími se přestupků fyzických osob a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob. Dosavadní úprava obsahovala pouze správní delikt narušení hospodářské soutěže v rozporu s ustanovením § 19a s možností uložit za něj pokutu. Nestanovila však u orgánů veřejné správy další povinnosti v rámci správního řízení, za jejichž porušení mohli být ostatní soutěžitelé, kromě orgánů veřejné správy, rovněž potrestáni. Tento rozdíl se jeví jako nedůvodný. Stanoví se, že orgán veřejné správy se kromě správního deliktu narušení hospodářské soutěže, může dopustit správních deliktů i tím, že poruší pečeť umístěnou v průběhu šetření, nesplní opatření k nápravě uložené Úřadem nebo jinou povinnost stanovenou rozhodnutím Úřadu, neposkytne Úřadu úplné, správné nebo pravdivé podklady a informace, nebo neposkytne Úřadu při šetření nezbytnou součinnost k výkonu jeho oprávnění nebo poruší povinnost výkon těchto oprávnění strpět. Za správní delikty „procesní povahy“, tj. porušení pečeti, neposkytnutí úplných, správných nebo pravdivých podkladů a informací a rovněž neposkytnutí nezbytné součinnosti při šetření v prostorách orgánu veřejné správy se uloží, stejně jako u totožných skutkových podstat přestupků fyzických osob a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob, pokuta do výše 300 000 Kč. Za správní delikt narušení hospodářské soutěže a nesplnění opatření k nápravě je možné uložit orgánu veřejné správy pokutu až do výše 10 000 000 Kč.

K bodu 47 (poznámka pod čarou)

Upravuje se neaktuální poznámka pod čarou tak, aby odpovídala platné právní úpravě obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

K bodu 48 (ustanovení § 22ba)

Dosud byla možnost „narovnání“ a s tím související snížení pokuty Úřadem, pokud soutěžitelé projeví zájem a splní stanovené podmínky, zakotvena pouze pro soutěžitele, nikoli pro orgány veřejné správy. Není však důvod, aby tuto možnost nemohl využít i orgán veřejné správy. Doplňuje se nový odstavec osmý, který umožňuje orgánům veřejné správy využít institut „narovnání“ za obdobných podmínek jako mají ostatní soutěžitelé. Pokud je orgán veřejné správy uznán vinným ze správního deliktu podle ustanovení § 22aa odst. b), tedy jakékoli narušení hospodářské soutěže, Úřad sníží pokutu, o jejíž výši informoval ve sdělení výhrad, o 20 %, pokud se orgán veřejné správy ke spáchání správního deliktu přiznal a pokud má Úřad za to, že s ohledem na povahu a závažnost správního deliktu je takový postih dostatečný. Při podávání žádosti o snížení pokuty orgán veřejné správy musí dodržet stejná pravidla jako ostatní soutěžitelé stanovená v odstavcích 4, 6 a 7.

K bodům 49 a 50 (ustanovení § 22c)

V § 22c se nově ponechává možnost uložit pořádkovou pokutu jen za jeden pořádkový delikt, a to za porušení povinnosti dle § 21e odst. 2. Doplňuje se současně možnost uložit pořádkovou pokutu nejen soutěžitelům, ale všem subjektům povinným poskytovat Úřadu na písemnou žádost podklady a informace, včetně obchodních záznamů dle § 21e odst. 2, pokud nesplní tuto svou povinnost. Tohoto pořádkového deliktu se může dopustit v podstatě kdokoli, je proto žádoucí rozšířit okruh subjektů, na které toto ustanovení dopadá, i na další osoby než jen soutěžitel. Je efektivní, ponechat porušení právě této povinnosti jako pořádkový delikt a nepřesunovat ji mezi správní delikty příp. mezi přestupky (dle osoby porušovatele povinnosti). Pokud má být účel a průběh příslušného řízení u Úřadu skutečně efektivně zajištěn, je důležité v případě obstrukcí s poskytováním vyžádaných informací v Úřadem stanovených lhůtách ponechat Úřadu možnost donucovat povinného ke splnění povinnosti – případně i opakovaně cestou ukládání pořádkové pokuty, a to rozhodnutím jako prvním úkonem v řízení o jejím uložení. Z povahy věci zde není prostor pro vedení standardního správního řízení o deliktu podle obecných ustanovení části druhé správního řádu, tedy zahajovaného oznámením o zahájení řízení podle § 46 správního řádu a zahrnujícího rovněž výzvu účastníkovi k seznámení s podklady pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Takto formalizovaně ukládaná správní sankce by se v řadě případů zcela míjela účinkem. Zejména je to patrné v řízeních ve věci povolování spojení soutěžitelů, pro které zákon stanoví krátké lhůty, při jejichž marném uplynutí platí fikce, že Úřad spojení povolil. V těchto řízeních by tak zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí o povolení či nepovolení spojení uplynula dříve, nežli by bylo možné provést řádné procesní úkony spojené se zahájením řízení a rozhodováním o uložení pokuty za „správní delikt“ nesplnění povinnosti stanovené v § 21e odst. 2. Naopak se vypouští možnost uložení pořádkové pokuty za nesplnění povinností podle ustanovení § 21e odst. 1 a podle ustanovení § 21f odst. 3, a to v návaznosti na přesunutí těchto skutkových podstat mezi přestupky a správní delikty jejich doplněním do ustanovení § 22 odst. 1, § 22a odst. 1 a § 22aa odst. 1. Přestože se v případě porušení těchto povinností jedná o porušení procesních norem, nejedná se o porušení pořádkového charakteru. Maximální výše pokuty pořádkové pokuty je stanovena alternativně, a to konkrétním číslem nebo podle obratového kritéria. V případech jiných subjektů, než je soutěžitel, je z povahy vyloučeno použití obratového kritéria, proto se použije pouze zákonná maximální výše daná absolutní částkou. Současně se zákonná maximální hranice pokuty upravuje tak, aby odpovídala rámcově výši pořádkových pokut i účelu, který má zajistit - z původních 300 000 Kč se snižuje na 100 000 Kč, a v souhrnu opakovaně po sobě ukládaných pokut z původní maximální hranice nepřesahující 10 000 000 Kč se snižuje na nepřesahující 1 000 000 Kč.

K bodu 51 (ustanovení § 25a)

Z ustanovení o užití správního řádu se vypouští úprava, že správní řád se nepoužije v případě určování, komu lze uložit pořádkovou pokutu a do jaké výše ji lze uložit. Speciální úpravu dle zákona o tom, za jaké jednání a v jaké výši lze uložit pořádkovou pokutu tak doplňuje úprava v § 62 odst. 1 a 2 ve správním řádu, kterou může Úřad v případě potřeby rovněž využít. Zrušuje se rovněž odkaz na poznámku pod čarou č. 18a a samotná poznámka pod čarou odkazující na ustanovení § 62 odst. 1 a 2 správního řádu.

K bodu 52 (poznámka pod čarou)

Upravuje se neaktuální poznámka pod čarou tak, aby odpovídala platné právní úpravě obsažené v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

Čl. II

S ohledem na zachování právní jistoty se upravuje, že řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů.

Čl. III

S ohledem na nepředvídatelnost délky trvání zbývající části legislativního procesu je navrženo neurčité vyjádření nabytí účinnosti

V Praze dne 7. prosince 2015

předseda vlády

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Ing. Petr Rafaj, v.r.