zákon č. 297/2021 Sb.

A. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

A.1. Sterilizace jako zdravotnický zákrok a jeho právní regulace

Sterilizací se rozumí zdravotní výkon zabraňující oplodnění bez odstranění nebo poškození

4 5

pohlavních žláz.Sterilizace je tudíž zákrok výrazně zasahující do tělesné integrity dané osoby a potažmo i do jejího soukromého a rodinného života, neboť výrazně ovlivňuje podmínky jeho realizace, tj. založení samotné biologické rodiny.Tato práva jsou přitom jedněmi z centrálních lidských a osobnostních práv vůbec.

Provádění sterilizací jako zdravotnického zákroku bylo v minulosti upraveno zákonem o péči o zdraví lidua jeho provádějícími směrnicemi Ministerstva zdravotnictví. Podle zákona bylo možné sterilizaci provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost dotčené osoby za podmínek stanovených Ministerstvem zdravotnictví.Zákon rovněž stanovil, že každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.Bližší podmínky pak stanovily směrnice o provádění sterilizace.Podle směrnic byla sterilizace přípustná na vlastní žádost nebo se souhlasem dané osoby a po indikaci lékařem, v případě, že se sterilizace prováděla na nemocných pohlavních orgánech muže či ženy za léčebným cílem podle pravidel lékařské vědy nebo po indikaci odbornou lékařskou komisí v případech ostatních.

Pro posouzení, zda je v případě konkrétní osoby sterilizace indikována, zajistil předseda komise odborné vyšetření, na základě jehož závěrů komise rozhodla o zamítnutí či schválení žádosti a o svém rozhodnutí pořídila protokol.Pokud bylo o žádosti rozhodnuto kladně, byl pacient poslán předsedou komise s doporučením na ženské (urologické nebo chirurgické) oddělení. Na oddělení byl rovněž zaslán opis protokolu, který se stal součástí chorobopisu. Před samotným zákrokem pak pacient, u něhož měla být sterilizace provedena, popřípadě jeho

§ 12 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a příslušné články mezinárodních úmluv uvedené níže. Čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a příslušné články mezinárodních úmluv uvedené níže. Refertilizační zákroky odstraňující účinek operace jsou sice možné, ale obecně velmi obtížné, někdy nemožné. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. § 27 zákona o péči o zdraví lidu. § 27c zákona o péči o zdraví lidu ve znění zákona č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona České národní rady č. 210/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., s účinností od 1.1.1992. Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 15. září 1966, č. ŽD-252.3-27.7.66 a směrnice Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 12. 1971, č. LP-252.3-19.11.71 s účinností od 1.1.1972. Seznam indikací, jež mohly být důvodem k provedení sterilizace, byl v příloze těchto směrnic. V případě zamítavého rozhodnutí mohl žadatel požádat o přezkum podle, jak uvádělo ustanovení § 12 směrnice č. LP-252.3-19.11.71.

zákonný zástupce (opatrovník) podepsal prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.

Právní úprava tedy vždy již od počátku předepisovala jako základní podmínku pro provedení sterilizace souhlas dotčené osoby, které měla být sterilizace provedena.Souhlas pacienta s lékařským zákrokem lze bezpochyby považovat za právní úkon ve smyslu (nejen) občanského práva, neboť je projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, v tomto případě vzájemných práv a povinností lékaře a pacienta. Poskytování zdravotní péče pacientům je v tomto směru nutné považovat za plně soukromoprávní vztah, kde oba účastníci vztahu mají rovné postavení a oba proto musí dospět k vzájemné dohodě o způsobu léčby. Z toho plyne, že souhlas s jakýmkoliv zdravotnickým zákrokem musel rovněž od počátku splňovat základní podmínky platnosti právního úkonu podle obecných požadavků (nejen) občanského práva, tj. být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně.Projev vůle obsahující souhlas musel být jednoznačně učiněn, ať již jednáním nebo opomenutím, avšak natolik výslovně nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochyb o tom, co chtěla daná osoba (v daném případě pacient) projevit.Svobodný a informovaný souhlas opravňuje lékaře k provedení zákroku a zároveň prokazuje pacientovo svolení k jeho provedení, čímž zároveň chrání práva a oprávněné zájmy lékaře.Proto musí být jeho skutečné udělení postavené najisto.

Vážnost úkonu poté předpokládala plnou informovanost o všech jeho souvislostech. Informovaný souhlas poučeného pacienta tedy zahrnuje poučení o účelu, povaze, důsledcích a rizicích zákroku.K platnosti takového právního úkonu je nutné, aby měl pacient před udělením souhlasu všechny výše uvedené informace. Vliv na požadovaný rozsah poučení bude mít složitost nebo jednoduchost vyšetřovacího nebo léčebného úkonu. U zákroků, při kterých dochází k intenzivnímu porušení tělesné integrity pacienta, je přitom důkladné poučení se všemi jeho složkami v nejvyšším zájmu pacienta i lékaře. Právě takovýmto zákrokem je bezesporu i sterilizace, jejímž důsledkem je trvalé zbavení plodnosti. Pokud by byly podané informace v podstatné míře nepravdivé nebo neúplné, pacient by uděloval souhlas v právně relevantním omylu, který je schopen přivodit neplatnost právního úkonu, tedy neplatnost souhlasu se zákrokem.

Stejně významnou otázkou je svobodnost souhlasu, který musí být prostý jakéhokoliv nátlaku či donucení. Právní úkon tedy musí plně korespondovat s vnitřní vůlí a přesvědčením pacienta a nesmí být tudíž učiněn v tísni, pod nátlakem či donucením způsobeným jakýmikoliv okolnostmi, jinak je opět neplatný.Konkrétně v případě pacientů je třeba připomenout, že pod

§ 11 směrnice č. LP-252.3-19.11.71.. Rozhodující zde přitom primárně není samotný způsob provedení zákroku, resp. jeho medicínské kvality (tj. provedení lege artis). Zákrok provedený lege artis, avšak bez svobodného a informovaného souhlasu, je rovněž protiprávní, neboť získání svobodného a informovaného souhlasu je součástí nejen právních předpisů, ale do určité míry i medicínských odborných standardů, tj. onoho lege artis. § 34 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., účinný do 31.12.2013) Z mnohé odborné literatury např. SVOBODA P.: Informovaný souhlas pacienta při lékařských zákrocích (Teoretická východiska, Úmluva o biomedicíně), in: Správní právo 3/2004, str. 140nn. Viz rovněž díla zmiňovaná níže a také WAGNEROVÁ, E. a kol: Listina základních práv a svobod, Komentář, Praha, 2012, str. 186 – 195. § 37 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). § 35 odst. 1 občanského zákoníku. Projev vůle tedy není možné presumovat. Viz WAGNEROVÁ, cit. dílo, str. 189. Jakkoliv zdravotnické právo tyto podmínky dlouhou dobu blíže formálně neupravovalo, obecné občanské právo předpokládalo jejich naplnění pro uskutečnění jakéhokoliv lékařského zákroku. §49a občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). § 37 odst. 1 a § 49 občanského zákoníku.

tlakem určitých okolností jako například oslabující vliv nemoci nebo ovlivnění léky či stresová situace v bezprostřední souvislosti s podstoupením lékařského zákroku není možné nikdy udělit skutečný svobodný a informovaný souhlas se zákrokem, neboť pacient nemůže dostatečně zvážit jeho následky a další související okolnosti.Za příklad tohoto stavu lze označit i fázi první doby porodní, během které ženě porodní bolesti a medikace brání v řádném zvážení všech následků svého rozhodnutí, případně další stavy.

Význam svobodného a informovaného souhlasu potvrzuje i výše popsaná konstrukce zákona o péči o zdraví lidu a sterilizačních směrnic. V případech neterapeutické sterilizace, tj. sterilizace provedené na zdravých pohlavních orgánech, mělo podle směrnic dojít k podání žádosti o provedení sterilizace, následnému posouzení sterilizační komisí, zda je sterilizace indikována, a následnému provedení zákroku, před nímž musí být provedeno poučení o povaze a následcích zákroku a písemně potvrzen souhlas s ním. V případě terapeutické sterilizace, tj. sterilizace na nemocných pohlavních orgánech, mělo dojít k indikaci sterilizace vedoucím lékařem oddělení, kde byl pacient léčen, a to s jeho předchozím souhlasem. Následně před provedením zákroku mělo opět dojít k poučení a potvrzení souhlasu. V obou případech musel souhlas být svobodný a informovaný, tj. prost jakéhokoliv donucení či omylu a založen na poskytnutí dostatečném poučení ohledně povahy sterilizace, jejích následků, alternativ apod. Toto poučení přitom měl vykonat ošetřující lékař, který měl v péči osobu, na které měla být sterilizace provedena, a byl s ní tudíž v primárním a nejintenzivnějším kontaktu.Právní úprava tedy rozhodně vylučovala situace, kdy byla nutnost sterilizace např. konstatována u příležitosti porodu, resp. císařského řezu a provedena jako prevence dalšího těhotenství, které mělo ohrožovat život ženy. Jelikož jednak život ženy nebyl v daném případě bezprostředně ohrožen, resp. sterilizace by jej v dané chvíli nedokázala zachránit, neboť žena již těhotná byla, musely i v tomto případě být dodrženy všechny právní formality a získáván skutečný svobodný a informovaný souhlas.

Pacient má právo rozhodnout, zda lékařský zákrok podstoupí či nikoliv, čímž realizuje své právo na ochranu své osobnosti, tělesné integrity a soukromí. Toto právo přitom vždy zahrnuje i právo provedení lékařského zákroku odmítnout (tzv. revers) a tudíž uchovat si svůj zdravotní stav bez zlepšení.Jedinou situací, kdy je lékařský zákrok možné provést i bez souhlasu pacienta, je nutnost ochrany jiných významných zájmů než jsou právo na ochranu tělesné integrity osoby a jejího soukromého života. Jsou to situace, kdy neprovedení zákroku by bezprostředně ohrozilo zdraví či život samotného pacienta, který není schopen řádně posoudit svou situaci a rozhodnout, zda s provedením zákroku souhlasí či nikoliv (je nezletilý, není plně svéprávný, jeho zdravotní stav mu nedovoluje udělit souhlas, případně trpí duševní poruchou či je pod vlivem návykové látky). V situaci, kdy pacient není ve stavu rozhodnout o přijetí či odmítnutí zákroku, se dává přednost zákroku nutnému k ochraně jeho života či zdraví. Dalšími důvody pro zákrok bez souhlasu pacienta je ochrana života či zdraví jiných osob, jelikož pacient trpí nakažlivou nemocí, která by mohla ohrozit veřejné zdraví.Důvodem tak

ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T. Informovaný souhlas, Praha: ASPI, 2007, s. 29 -30. Viz níže zmíněná judikatura ESLP i českých obecných soudů Toto plyne z § 23 odst. 1 a 27, resp. 27c zákona o péči o zdraví lidu a potažmo i z § 2, 6 a 11 sterilizační směrnice. Pokud by byl, bylo by to již stávajícím těhotenstvím, proti kterému by již sterilizace nemohla pomoci. § 23 odst. 2 zákona o péči o zdraví lidu a § 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách. Viz rovněž nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 639/2000 ze dne 18.5.2001. V tomto případě však mají právo o provedení zákroku rozhodnout rodiče či jiní zákonní zástupci, pokud není život či zdraví dítěte závažně ohrožen. Viz § 23 odst. 3 zákona o péči o zdraví lidu a § 35 a 38 odst. 2 a 4 zákona o zdravotních službách. V tom případě má právo o provedení zákroku rozhodnout opatrovník, opět pokud není život či zdraví osoby závažně ohrožen. Sama osoba by do rozhodovacího procesu měla být co nejvíce zapojena. Viz § 23 odst. 3 zákona o péči o zdraví lidu a § 35 a 38 odst. 2 a 4 v kombinaci s § 30 zákona o zdravotních službách. Viz § 23 odst. 3 a 4 zákona o péči o zdraví lidu a § 38 zákona o zdravotních službách.

jsou vždy situace, kdy pacient není schopen vyslovit řádný svobodný informovaný souhlas, neboť není schopen řádně zvážit všechny informace a okolnosti situace, a hrozí přitom bezprostřední nebezpečí jeho životu či zdraví, případně je nutné ve veřejném zájmu překonat jeho případný nesouhlas ve prospěch jeho samého či druhých osob.

V případě sterilizace však odborná veřejnost dospěla k názoru, že sterilizace sama není nikdy zákrokem, který by sloužil k záchraně života či zdraví v tak rizikových situacích, že by nebylo možné získat svobodný a informovaný souhlas pacienta.Jak je uvedeno na začátku, sterilizace je z povahy věci zákrok zabraňující oplodnění. Proto však nemůže nijak řešit ohrožení života či zdraví způsobené již vzniklým těhotenstvím. Těhotenství budoucí pak jako událost dosud nenastalá a navíc s výrazně nízkou mírou prediktability nesplňuje podmínky bezprostředního ohrožení života či zdraví opravňující provedení neodkladného zákroku ve smyslu zákona o péči o zdraví lidu.Tento odborný názor byl ostatně již od roku 1966, tj. od počátku jeho účinnosti,

34 35

kodifikován v samotném zákoně o péči o zdraví lidui ve sterilizačních směrnicích, které bez výjimky předpokládaly, že sterilizace bude za každých podmínek prováděna pouze se souhlasem, resp. na žádost pacienta a tudíž nikdy ji neumožňovaly provádět bez jeho souhlasu z důvodů záchrany života či zdraví či důvodů jiných.

Specifickou problematiku představují sterilizační zákroky prováděné na osobách, které nebyly samy oprávněny ke sterilizaci dát souhlas. Jde o osoby nezletilé, osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům, nebo jejichž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena a osoby, které trpěly duševní nemocí a jimž byla provedena sterilizace z právě z tohoto důvodů. Podle sterilizačních směrnic v tomto případě dával k jejich sterilizaci souhlas zákonný zástupce (resp. opatrovník). Pokud tyto osoby formálně soudně nebyly zbavené nebo omezené na způsobilosti k právním úkonům, ale fakticky nebyly schopny dát souhlas se sterilizací pro svou duševní poruchu, dal souhlas k jejich sterilizaci speciálně soudem jmenovaný kolizní opatrovník.Podle směrnic však rozhodnutí těchto osob nebylo předmětem nějaké další kontroly z hlediska nezávislé ochrany práv osob, na nichž měla být sterilizace provedena. Osoby nezletilé či osoby se zdravotním postižením obecně jsou přitom považovány za obzvláště zranitelné, neboť mj. mají jen velmi omezenou možnost porozumět v plném rozsahu důsledkům sterilizace (či jiného zdravotního zákroku)a menší šanci ovlivnit svou vlastní situaci, než by měla osoba zletilá a právně způsobilá. Naopak podle současné právní úpravy pacientovi s omezenou svéprávností tak, že není způsobilý posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí, nebo nezletilému pacientovi, lze provést sterilizaci na základě písemného souhlasu jeho zákonného zástupce, resp. opatrovníka, kladného stanoviska odborné komise a souhlasu soudu.

A.2. Protiprávnost sterilizací a stanovisko veřejného ochránce práv

Viz odborné doporučení FIGO (International Federation of Gynecology and Obstetrics) dostupné z http://www.womenenabled.org/pdfs/International_Federation_of_Gynecology_and_Obstetricts_Sterilization_ Guidelines_FIGO_2011.pdf?attredirects=0, a rovněž rozsudek ESLP V. C. proti Slovensku, odst. 110. Viz pozn. 22. § 27 zákona o péči o zdraví lidu. Především v odst. 2, 6 a 11 směrnice č. ŽD-252.3-27.7.66 a totožných §§ směrnice č. LP-252.3-19.11.71. V terminologii nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) by se jednalo o omezení svéprávnosti. Viz § 29 tehdy účinného občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Důkazem jsou i zákroky, ke kterým mohou dát souhlas jen osoby plnoleté, jako např. změna pohlaví transsexuálních pacientů, psychochirurgické zákroky, anonymní dárcovství vajíček a spermatu. Viz zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Viz § 13 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Mnohé indicie v minulosti ukázaly, že pravidla získávání svobodného a informovaného souhlasu byla porušována, což vedlo k provádění sterilizací v rozporu s právem a tudíž k zásahům do práv osob, především jejich tělesné integrity, ale i soukromí a rodinného života. Na problematiku protiprávních sterilizací bylo poprvé podrobně poukázáno na konci roku 2005 v Závěrečném stanovisku veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem (dále jen „Stanovisko VOP“).Veřejný ochránce práv (dále jen „ochránce“) zjistil, že ve většině případů z více než 80 stížností, které v roce 2005 obdržel a z nichž některé podrobně popsal, byla sterilizace provedena v rozporu s platnými zdravotnickými předpisy. Nedostatky spatřoval zejména v neudílení svobodného a informovaného souhlasu se zákrokem ve výše popsaném občanskoprávním smyslu, následkem čehož došlo k protiprávním zásahům do osobnostních práv postižených.Např. v mnohých případech ženy podepisovaly souhlas se sterilizací jen několik desítek minut nebo jednotek hodin před porodem dítěte.V jiném případě pacientka podepsala pouze obecný souhlas „s operací a s každým zákrokem, který se ukáže během operace nutným“, což rozhodně nelze považovat za platný informovaný souhlas se sterilizací.

Dále veřejný ochránce práv konstatoval, že během období komunismu a to s přesahem do roku 1991 i poté orgány státní sociální péče aktivně ovlivňovaly reprodukční chování žen skrze formální a neformální nátlak a motivaci k podstoupení sterilizace. Nátlak měl v praxi často podobu přemlouvání, přesvědčování či hrozby odebráním dětí, sociálních dávek či jiné vážné újmy. Motivace pak spočívala v přislíbení a následném poskytnutí finanční či věcné sociální dávky v zájmu „zdravé populace“, což upravovaly tehdejší interní a později dokonce právní předpisy.Cílem této státní politiky bylo patrně zlepšení situace sociálně slabších rodin omezením počtu dětí, které budou mít. Dalším cílem však bylo i zajištění „kvalitnější populace,“ jak vyplývá ze zpráv okresních národních výborů, jež dávku poskytovaly.Z této skutečnosti lze bezesporu dovozovat nepřípustný eugenický charakter této praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, jak naznačují zjištění ochránce, anebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí. Sociální práce řízená státem se tak mohla stát nástrojem nikoliv pomoci, ale eugenických opatření s cílem snížení porodnosti vybraných skupin obyvatel.

Ochránce v závěru doporučil několik opatření legislativních a metodických do budoucna a zároveň také určitá reparační opatření. Hlavním legislativním doporučením v této oblasti bylo

Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 3099/2004/VOP dostupné z: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/2596. Stanovisko VOP. Ochránce mimo jiné zjistil, že v řadě případů pacientka neměla dostatek času si zákrok rozmyslet nebo že sterilizace bezprostředně navazovala na jiný zdravotní výkon (interrupce, porod). Ze zdravotnické dokumentace vyplývají i další pochybení při udělování souhlasu. Stanovisko VOP, kapitola 3.2. Kazuistika Stanovisko VOP, kapitola 3.2. Kazuistika (Sp. zn.: 3103/2004/VOP/PM) Stanovisko VOP, kapitola 4.3.4. Problematičnost sterilizace jako sociálního opatření Poskytování příspěvku bylo upraveno interním aktem řízení MPSV ČSR ze září 1973, č. j. IV/1-8750-13.9.1973/7, později předpisy o sociálním zabezpečení, tj. zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, zákonem ČNR č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení, a prováděcí vyhláškou MPSV ČSR č. 130/1975 Sb. k oběma zákonům, včetně instrukcí MPSV ČSR k tomuto účelu vydaných. Tento jednorázový příspěvek a věcná dávka byl převzat i do předpisů o sociálním zabezpečení platných od 1. 10. 1988, tj. do zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a § 31 a 35 vyhlášky MZSV ČSR č. 152/1988 Sb. Viz Stanovisko VOP, kapitola 5.4. Eugenické úvahy v sociální praxi před rokem 1989.

přijetí nové právní úpravy, která by jasně vymezovala náležitosti informovaného souhlasu. Metodická doporučení ochránce směřovala k větší osvětě laické veřejnosti k tématu sterilizace a prohloubení celoživotního vzdělávání lékařů o hlavních zásadách práv pacientů. Posledním doporučením bylo přijetí úpravy, kterou by došlo k odškodnění osob, které byly obětí protiprávní sterilizace. Ochránce se přitom zaměřil především na ty oběti, v jejichž rozhodování hrál určitý vliv státní sociální sektor, za jehož činnost je stát odpovědný, neboť šlo o výkon veřejné moci. Tudíž lze podle obecných právních principů státu přičítat odpovědnost za zásahy do práv osob, které sice byly ve formálním souladu s tehdejším právem, ale zároveň v hlubokém rozporu se základními principy i tehdejšího státu.Časové období rozhodné pro odškodnění by podle úvahy ochránce mělo být omezeno právě působením sociálního sektoru včetně existencí právních titulů pro výplatu eugenicky motivovaných dávek za sterilizaci (období let 1973-1991). Po tomto období šlo o osobní odpovědnost lékařů, kteří nenaplnili požadavky právních předpisů, a oběti by se měly podle ochránce případně obracet na soudy s žalobami na ochranu osobnosti.

Několik případů protiprávních sterilizací bylo posuzováno před českými soudy včetně Ústavního soudu.Všechny soudy definovaly sterilizaci provedenou bez řádného, tj. svobodného a informovaného souhlasu jako „neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který může přivodit nejvážnější změny ve vývoji celkové osobnosti fyzické osoby. Proto soudy protiprávní sterilizaci kvalifikovaly jako zásah do osobnostních

51 52

práv pacienteka přiřkly jim přiměřené zadostiučinění(většinou ve formě omluvy nemocnice). Jelikož podle nich tento zásah výrazně snížil důstojnost pacientek a toto zadostiučinění se proto nejevilo postačujícím, bylo by na místě přiznat rovněž právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Tato náhrada jim však ve většině případů kvůli uplatnění námitky promlčení nemohla být přiznána, jak bude rozvedeno níže.

A.3. Promlčení a nutnost zákonné úpravy odškodnění

Provedení sterilizací v rozporu s právem je bezpochyby zásahem do fyzické a psychické integrity člověka, která je v soukromém právu chráněna jako součást všeobecných osobnostních práv. Proti takovému zásahu se lze bránit žalobou na ochranu osobnosti.Takovou žalobou se lze domáhat přiměřeného zadostiučinění (omluvy) a náhrady nemajetkové újmy v penězích. Náhrada v penězích se poskytuje tehdy, pokud jiný způsob odčinění (omluva) není dostatečně účinný. Závažnost zásahu do osobnosti v podobě protiprávní sterilizace jednoznačně odůvodňuje rovněž přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích.

V době vydání Stanoviska VOP, ve kterém ochránce uvedl, že u sterilizací provedených po roce 1991 by se měly oběti obracet na soud s individuálními žalobami, zastával Nejvyšší soud České republiky stanovisko o nepromlčitelnosti nároků z nemajetkové újmy. Změna však nastala

Toto doporučení se podařilo naplnit v roce 2011, kdy byly přijaty zákony č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, jež nabyly účinnosti 1.4.2012 a nahradily tak zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Viz Stanovisko VOP. Pochybnosti se zavedením tzv. sterilizační dávky vyjadřovaly již i před rokem 1989 některé občanské iniciativy. Viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2819/2009 ze dne 23.6.2011 a sp. zn. 30 Cdo 1528/2014 ze dne 22.10.2014, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2905/2007 ze dne 5.3.2009, sp. zn. 30 Cdo 2646/2010 ze dne 13.9.2011 a sp. zn. 30 Cdo 970/2012 ze dne 31.10.2012 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1407/09 ze dne 7.10.2009, sp. zn. II ÚS 3894/11 ze dne 30.5.2012 a sp. zn. II. ÚS 7/13 ze dne 17.1.2013. § 11 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). § 13 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). § 13 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Nyní podle ustanovení § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; před jeho účinností, která nastala dne 1.1.2014, pak podle ustanovení § 13 zákona č. 40/1964, občanský zákoník.

v roce 2008, kdy v jednom z rozsudků přijal Nejvyšší soud závěr, že právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích se promlčuje v obecné promlčecí době 3 let od utrpění újmy. Většina obětí protiprávních sterilizací tak nemohla a nemůže dosáhnout na náhradu újmy v penězích, jak potvrdila také rozhodnutí soudů v konkrétních soudních řízeních.

Námitka promlčení sice může být někdy soudy vyhodnocena jako rozporná s dobrými mravy, k tomu však soudu přistupují jen ve výjimečných případech, kdy by promlčení znamenalo nepřiměřeně tvrdý postih. To bylo také důvodem, proč se u českých soudů dvě protiprávně sterilizované osoby odškodnění nakonec domohly.Pokud však protiprávně sterilizovaná osoba neprokáže, že by uplatnění námitky promlčení bylo z jiného důvodu v rozporu s dobrými mravy, soudy námitku promlčení nároků na náhradu nemajetkové újmy v penězích přijímají. Uznávají sice, že sterilizace bez předchozího souhlasu je závažným a nenapravitelným zásahem do práv osob, ale nepovažují tento zásah za natolik závažný, aby odhlédly od námitky promlčení. Ve velké většině případů tedy individuální žaloby nemohou vést k odškodnění protiprávně sterilizovaných osob.

I za sterilizace prováděné po období uváděném ve Stanovisku VOP (tedy po roce 1991) lze navíc dovozovat odpovědnost státu, neboť právní úprava nevymezovala dostatečné podmínky informovaného souhlasu s provedeným lékařským zákrokem a do jisté míry tak ponechávala prostor pro provádění sterilizací výše popsaným způsobem. K nápravě tohoto stavu došlo až v roce 2011, kdy byla přijata nová právní úprava (resp. v roce 2012, kdy nově přijaté zákony nabyly účinnosti) a byla tak například stanovena nutná lhůta od podání informace k poskytnutí souhlasu se zákrokem či povinnost poskytnout informaci o alternativách, tj. o jiných možnostech zabránění početí v daném případě.

A.4. Stanoviska mezinárodních institucí

Prováděním protiprávních sterilizací v České republice se zabývaly také mezinárodní instituce. Zabýval se jím především Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen (dále CEDAW). Již v roce 2006 tento výbor doporučoval, aby Česká republika uvedla do praxe Stanovisko VOP a zpracovala opatření k odškodnění obětí nedobrovolné nebo nátlakové sterilizace a zajistila odškodnění jejím obětem.Tento závěr výbor zopakoval i v roce 2010 a uvedl, že by se vláda České republiky měla věnovat možnosti prodloužení promlčecí lhůty, případně zvážit zavedení postupu odškodnění pro oběti sterilizací provedených pod nátlakem nebo bez souhlasu, jejichž

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2008, sp. zn. 31 Cdo 3161/2008 Šlo o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2819/2009 ze dne 23. 6. 2011, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 11. 2008, č. j. 1 Co 13/2008-109. Připuštění rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Nejvyšší soud odůvodnil výjimečnými okolnostmi, v uvedeném případě tím, že žalobkyně se o své sterilizaci a jejím významu dozvěděla až po uplynutí zákonné promlčecí doby. Podobně Nejvyšší soud rozhodl i v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1528/2014 ze dne 22. 10. 2014, kde poukázal na nesouměřitelnou odbornou pozici lékaře a pacienta a právo pacienta spoléhat se na to, že mu lékař poskytne veškeré informace týkající se jeho zdravotního stavu a zdravotní péče o něj a odpovídající povinnost lékaře tak učinit. Viz nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 7/13 z 17.1.2013. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a zákn č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Závěrečné doporučení pro ČR Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 26. 8. 2006, dostupné z https://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin- umluv/3CEDAW_Z_v_re_n__doporu_en__CZ.pdf.

nároky byly promlčeny.V doporučení z roku 2016 pak výbor Českou republiku opět zkritizovat za nepřijetí dříve doporučovaných opatření ve věci protiprávních sterilizací.

Část obětí protiprávních sterilizací v České republice tvoří romské ženy, toto téma proto neuniklo ani pozornosti Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD). Tento výbor ve svých závěrečných doporučeních z roku 2007 vyjádřil znepokojení nad tím, že Česká republika dosud nepodnikla rychlé a účinné kroky k poskytnutí náhrady obětem. Kritiku za nezajištění odškodnění sklidila Česká republika také od Výboru OSN pro lidská práva. Otázkou sterilizací se zabýval také Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT).

Doporučení k odškodnění obětí protiprávních sterilizací byla udělena ČR i v prvním a druhém cyklu Universálního periodického přezkumu v Radě OSN pro lidská práva.Státní politiku sterilizace před rokem 1991 označil za hrubé a systematické porušení lidských práv ve své zprávě z 3. března 2011 i komisař pro lidská práva Rady Evropy Thomas Hammarberg, který vyzval vládu, aby záležitost důsledně prošetřila a docílila nápravy. Komisař dále upozornil na skutečnost, že existují doklady o pokračování praxe provádění sterilizací bez informovaného souhlasu v ČR i po roce 1991.

A.5. Reakce vlády České republiky

Vláda svým usnesením č. 1424 ze dne 23. listopadu 2009 vzala na vědomí podnět ministra pro lidská práva ke sterilizacím žen v České republice provedených v rozporu s právem, vyslovila politování nad zjištěnými individuálními pochybeními při provádění sterilizací v rozporu se směrnicí Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. 11. 1971, č. LP-252.3-19.11.71, o provádění sterilizace, a zavázala se podniknout kroky, aby k takovýmto jednáním v budoucnu nedocházelo.

Vláda rovněž předložila komplexní novou úpravu provádění sterilizací v zákoně o specifických

65 66

zdravotních službáchv rámci rekodifikace zdravotnického práva. Tím byla naplněna legislativní doporučení uvedená ve Stanovisku VOP a zajištěna náprava do budoucna.

Závěrečné doporučení pro ČR Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 22. 10. 2010, dostupné z https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=CEDAW%2FC%2FCZE %2FCO%2F5&Lang=en. Závěrečné doporučení pro ČR Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 14. 3. 2016, dostupné z https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=CEDAW%2FC%2FCZE %2FCO%2F6&Lang=en. Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace pro rok 2007, dostupná z https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=A%2F62%2F18&Lang =en. Veškerá doporučení jsou přístupná v databázi OSN Univerzální index lidských práv (Universal Human Rights Index) http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/Pages/UniversalHumanRightsIndexDatabase.aspx a na stránkách Rady vlády pro lidská práva http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?pgid=303 Zpráva bývalého komisaře Rady Evropy pro lidská práva Thomase Hammarberga z jeho návštěvy České republiky je přístupná na stránkách Rady Evropy: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1754217. Zákon č. 373/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1.4.2012. Především zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1.4.2012. Na základě nové právní úpravy je možné sterilizovat ze zdravotních i jiných než zdravotních důvodů pouze se svobodným a informovaným souhlasem pacienta. V obou případech zákon vyžaduje, aby ošetřující lékař podal V roce 2015 byl vytvořen věcný záměr zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob, který vládě předložil tehdejší ministr pro lidská práva, Jiří Dienstbier. Vláda jej však neschválila.

B. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

B.1. Hlavní principy navrhované právní úpravy

Protiprávní sterilizace představuje závažný zásah do základních lidských práv, jako je právo na ochranu života a zdraví, právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí či právo na rodinný život.

Za jejich provádění je odpovědný stát, který nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala důsledné dodržování práv pacientů, a umožnil tak jejich porušování. V některých případech pak dokonce sám stát, resp. jeho sociální pracovníci při výkonu sociální práce poškozené osoby motivovaly k podstoupení sterilizace jako eugenického opatření „v zájmu populace“. Rovněž za takové jednání je odpovědný stát. Právě stát by proto měl zajistit efektivní prostředek nápravy.

Hlavním cílem zákona je tedy zajistit odškodnění obětí protiprávních sterilizací, kterého již, jak je vysvětleno v části A.3. této zprávy, není možné dosáhnout běžnými prostředky ochrany práv, zejména individuálními soudními žalobami.

Další cíl pak směřuje k převzetí odpovědnosti státu za dříve způsobené zásahy do základních lidských práv. Vláda sice již dříve vyjádřila lítost nad prováděním sterilizací bez informovaného souhlasu, ovšem teprve ochota státu oběti těchto činů odškodnit, projevená v podobě přijetí předkládaného zákona, může být chápána jako skutečné převzetí odpovědnosti za dřívější porušování lidských práv. Teprve tento odpovědný postoj může vést k nezbytnému vyrovnání se se skutečností, že v České republice k popsaným neoprávněným zásahům docházelo, a k jasnému vyjádření, že provádění protiprávních sterilizací, jak jsou popsány mimo jiné ve Stanovisku VOP, představuje jednání, které současný stát považuje za nepřijatelné.

B.2. Dopady navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen mužů

pacientovi informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích. Informace musí být podána před svědkem, kterým je zdravotnický pracovník. Krom toho je pacient oprávněn požadovat přítomnost dalšího svědka podle vlastního výběru. Záznam o podání informace, který se stává součástí zdravotnické dokumentace, podepisuje ošetřující lékař, pacient, svědek, popřípadě svědci. Za účelem vyšší ochrany práv pacienta zákon rovněž vyžaduje, aby mezi podáním informace a udělením souhlasu uplynula určitá lhůta. Jde-li o sterilizaci ze zdravotních důvodů, lhůta musí být nejméně 7 dnů, jde-li o sterilizaci z jiných než zdravotních důvodů, lhůta musí být nejméně 14 dnů. Zákon o specifických zdravotních službách obsahuje také detailní speciální úpravu podmínek sterilizace nezletilých a nesvéprávných osob, kdy kromě souhlasu zákonného zástupce či opatrovníka je podmínkou provedení sterilizace i kladné stanovisko odborné komise a souhlas soudu.

Navrhovaná právní úprava je plně v souladu se zásadou zákazu diskriminace a právem na rovné zacházení. Pro přiznání nároku se uplatňují naprosto stejné podmínky, bez ohledu na pohlaví či příslušnost žadatele k etnické, majetkové či jiné sociální skupině. Návrh naopak směřuje k posílení ochrany práv skupin znevýhodněných na základě rasového či etnického původu, pohlaví, zdravotního postižení a dalších diskriminačních znaků, které se v minulosti mohly snadněji stát oběťmi protiprávních sterilizací. Návrh naopak zajišťuje těmto skupinám podmínky pro efektivní a skutečnou ochranu jejich práv. Předkládaný zákon bude mít rovněž pozitivní dopad na rovnost žen a mužů vzhledem k tomu, že směřuje k odškodnění sterilizovaných žen i mužů, tedy potenciálních obětí nezákonných výkonů na obou pohlavích. Předkládaný zákon tak mimo jiné přispívá i k plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení s ženami a muži (Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a další).

C. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Úprava odškodnění protiprávních sterilizací cestou přijetí zákona je jedinou možností, jak v současné době zajistit možnost nápravy obětem, neboť standardními cestami ochrany to již není možné. Podrobněji je tato problematika rozvedena v části A.3. této zprávy.

Přijetí navrhované úpravy je také nezbytným krokem k ukončení kritiky, které je za (ne)činnost v oblasti odškodnění obětí protiprávních sterilizací Česká republika dlouhodobě vystavena.

Odškodnění obětí je také nezbytné, chce-li se Česká republika vyhnout pro ni nepříznivým rozhodnutím v individuálních případech sterilizací, kterými se bude případně zabývat Evropský soud pro lidská práva.

D. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavním pořádkem České republiky. Naopak napravuje porušení práv zaručených Listinou základních práv a svobod, k nimž docházelo v minulosti. Provádění protiprávních sterilizací je totiž v rozporu zejména s právem na nedotknutelnost osoby, které zaručuje čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nedotknutelnost osoby ostatně byla zakotvena i v Ústavě ČSSR z roku 1960.

E. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava není v kolizi s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Naopak směřuje k naplnění některých právních zásad práva Evropské unie jako je ochrana základních lidských práv včetně práva na nedotknutelnost lidské osoby (čl. 3 Listiny základních práv EU) či práva na respektování soukromého a rodinného života (čl. 7 Listiny základních práv EU), resp. ke kompenzaci jejich porušení.

F. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je zcela v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Směřuje totiž k nápravě porušení mezinárodních závazků České republiky, k nimž v minulosti docházelo. Nutnost svobodného a informovaného souhlasu s lékařským zákrokem (tedy i provedením sterilizace) vyplývá z následujících mezinárodních smluv:

- Mezinárodní pakty o občanských a politických a hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyhlášené společně pod č. 120/1976 Sb. a účinné od 23. 3. 1976, obsahující mj. závazky na ochranu proti svévolnému zasahování do soukromého života a do rodiny a zákaz diskriminace. Článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech stanoví, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Zvláště nebude nikdo bez svého svobodného souhlasu podrobován lékařským nebo vědeckým pokusům. Článek 10 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech garantuje zvláštní ochranu rodině a mateřství a článek 12 tohoto Paktu stanoví, že jeho smluvní strany uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví.

- Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, vyhlášená pod č. 62/1987 Sb. a účinná od 18.3.1982. Podle čl. 10 této úmluvy má stát zajistit ženám vzdělání a přístup k informacím, jež pomáhají zajistit zdraví a blaho rodiny včetně informací a rad, pokud jde o plánování rodiny. Ve smyslu čl. 12 má stát zajistit přístup žen ke zdravotnickým službám včetně těch, které se vztahují na plánování rodiny. Podle čl. 16 je pak stát povinen zajistit, aby mohly ženy svobodně a odpovědně rozhodnout o počtu a době narození svých dětí a mít přístup k informacím, vzdělání a prostředkům k uplatňování tohoto práva.

- Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, která byla vyhlášena pod č. 143/1988 Sb. a účinná od 6.8.1988, v níž se stát zavázal mj. zabránit mučení a činům krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, jsou-li takovéto činy spáchány veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem (čl. 2, 16). Protiprávní zásahy do tělesné integrity přitom mohou dosahovat intenzity krutého, nelidského či ponižujícího zacházení. Z Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání pak plyne, že minimálně v případě zásahů do tělesné integrity, na kterých se stát aktivně podílí či je vědomě toleruje, jde o aktivity spadající pod zákaz podle této úmluvy. Oběť takového jednání musí mít právo na nápravu a na spravedlivé a přiměřené odškodnění, včetně prostředků nutných pro co nejúplnější zdravotní rehabilitaci (čl. 14).

- Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. a účinná od 18. 3. 1992, jejíž interpretaci zajišťuje Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Podle dosavadní judikatury tohoto soudu protiprávní sterilizace bez svobodného a informovaného souhlasu porušují zejména článek 3 týkající se zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání a článek 8 zaručující právo na respektování soukromého a rodinného života.

- Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, vyhlášená pod č. 96/2001 Sb. m. s. a účinná od 1. 10. 2001. Tato úmluva se zaměřuje právě na ochranu lidské důstojnosti a tělesné integrity při poskytování zdravotní péče. Úmluva v článcích 5 –9 upravuje svobodný a informovaný souhlas, který je zásadně podmínkou každého lékařského zákroku. Dotčená osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích a může kdykoliv souhlas odvolat. Bez souhlasu lze zákrok provést pouze v případě, kdy jej v situaci nouze nelze udělit a zákrok je nezbytný k bezprostřední záchraně života či zdraví.

Specifických otázek provádění sterilizací se dotýkají i následující úmluvy:

- Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, vyhlášená pod č. 95/1974 Sb. a účinná od 4.1.1969 zaručující rovnost všech lidí před zákonem bez rozlišování podle rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu a, kromě jiného, v článku 5 upravuje rovné právo na osobní bezpečnost a ochranu státem proti násilí a újmě na zdraví, ať jsou způsobeny vládními úředníky nebo kteroukoli osobou, skupinou nebo institucí, a také rovné právo na ochranu zdraví, léčebnou péči, sociální zabezpečení a sociální služby. Svobodný a informovaný souhlas je tedy nutné vyžadovat ve všech případech stejně.

Právě ta skutečnost, že sterilizace byly prováděny v rozporu s výše uvedenými mezinárodními smlouvami, je důvodem, proč byla Česká republika opakovaně kritizována mezinárodními institucemi nejen za samotné provádění sterilizací, ale také za neodškodnění jeho obětí.

Navrhovaná právní úprava tento nedostatek napravuje.

G. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Zákon má přímý dopad na státní rozpočet České republiky; na jiné veřejné rozpočty nikoliv.

G.1. Náklady na vyplacené odškodné

V době vypracování věcného záměru zákona o odškodnění se pracovalo s údajem, že počet odškodňovaných obětí se odhaduje na 7 000. Při navrhované jednorázové částce na odškodnění ve výši 300.000,- Kč by to pro stát pouze na samotné odškodnění představovalo náklady ve výši přes 2 miliardy.

Pro dříve uvedený odhad počtu obětí nebyly nalezeny žádné relevantní důvody. V současné době se uvádí odhad maximálně 400 odškodňovaných obětí. Tento odhad vychází z dlouholetého monitorování situace v terénu ze strany nestátních neziskových organizací, poskytovatelů sociálních služeb, dále z počtu probíhajících soudních sporů týkajících se nedobrovolných sterilizací. Rovněž na veřejného ochránce práv se v této věci obrátilo jen přibližně 100 osob. V odhadu jsou zahrnuté i zkušenosti ze zahraničí, kdy si například ve Švédsku o odškodnění požádalo jen asi 5 % osob z těch, u kterých zvláštní komise rozhodla, že jejich sterilizace byla nezákonná. V neposlední řadě se bohužel počet možných odškodněných obětí zmenšuje, prostým plynutí času, neboť některé z obětí již zemřely.

Při jednorázové částce na odškodnění ve výši 300.000,- Kč by tak celková částka za odškodnění činila 120.000.000,- Kč, tedy částku násobně nižší, než byly odhadované náklady v roce 2015.

G.2. Režijní náklady

Rozhodování o individuálních žádostech o odškodnění by bylo svěřeno Úřadu vlády České republiky (dále jen úřad). Jelikož návrh zákona zavede úplně nový titul pro odškodnění, který nebude souviset s jinou agendou, kterou již úřad vykonává, bude je nutné do určité míry personálně posílit, zejména kvůli možnému počátečnímu vyššímu počtu žádostí o odškodnění, které bude nutné posoudit. Lhůta pro podávání žádostí by podle návrhu činila 3 roky a lze předpokládat další fungování odškodňovacího mechanismu v délce 3 roky. O tyto náklady je nutné navýšit rozpočet úřadu, a to od roku 2021, kdy by měl nový zákon nabýt účinnosti.

G.3. Dopady na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Návrh nemá žádné dopady na podnikatelské prostředí ani na stav životního prostředí v České republice. Sociální dopady návrhu budou naopak pozitivní, neboť návrh přispěje k ochraně práv sociálně znevýhodněných skupin a dalších osob, které byly prováděním sterilizací v rozporu s právem poškozeny.

H. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Pro účely posouzení nároku na odškodnění budou shromažďovány jen zcela nezbytné osobní údaje, a to subjekty k tomu výslovně oprávněnými. Oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost (ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). To samé platí i pro přístupy k osobním údajům ve veřejných evidencích a registrech.

I. Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádná výrazná korupční rizika. O nárocích bude rozhodováno ve správním řízení, které se řídí základními zásadami činnosti správních orgánů, jako je soulad se zákonem i veřejným zájmem.

J. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.