zákon č. 298/2015 Sb.

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

1. Základní identifikační údaje

Název: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního

rozvoje, ve znění dalších předpisů, a některé další zákony.

Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě

Zpracovatel / zástupce předkladatele:dělené účinnosti rozveďte

Ministerstvo pro místní rozvojduben 2015

Implementace práva EU: Ano (v části návrhu zákona o evropském seskupení pro územní

spolupráci a v části o koordinaci hospodářské, sociální a územní soudržnosti)

- termín stanovený pro implementaci - u nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)

č. 1302/2013 - červen 2014,

- jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: návrh zákona v příslušných částech odpovídá požadavkům stanoveným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013.

2. Cíl návrhu zákona Sjednocení strategických přístupů na úrovni ČR a krajů včetně přípravy a aplikace strategických rozvojových dokumentů, vymezení a upřesnění koordinace, přípravy a realizace politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU v podmínkách ČR a vytvoření podmínek pro institucionální zajištění podpory implementace operačních programů obsahujících územní dimenzi rozšířením působnosti Regionálních rad regionů soudržnosti. 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty:

Roční dopady na státní rozpočet  77 mil Kč na spolufinancování způsobilých výdajů (s možností úhrady cca 35 mil Kč z

krajských rozpočtů, bude-li uzavřena dohoda),

 14 mil Kč na úhradu nezpůsobilých výdajů (s možností úhrady této částky z krajských

rozpočtů, bude-li uzavřena dohoda),

 4,2 mil Kč na posílení kapacit centrální koordinace programu na úrovni Ministerstva

pro místní rozvoj,

úhrnem 95,2 mil. Kč.

3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: Ano Podnikatelských subjektů se regulace dotýká především z hlediska možného • začlenění do systému implementace podpory ze státního rozpočtu, rozpočtů územních

samosprávných celků nebo fondů EU,

• postavení v rolích příjemců podpory, • užívání jednotného monitorovacího systému implementační struktury Evropských

strukturálních a investičních fondů,

• zapojení prostřednictvím zájmových organizací do přípravy a realizace strategických

koncepčních dokumentů v oblasti regionálního rozvoje a do činnosti Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy.

3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Ano Dopady na obce a kraje lze charakterizovat obdobně jako u podnikatelských subjektů a u krajů také ve vztahu k přípravě a aplikaci krajských strategických rozvojových dokumentů (oproti dosavadnímu stavu je navrhována podrobnější právní úprava přinášející lepší koordinaci a termínové sladění s celostátní úrovní). 3.4 Sociální dopady: Ne V souvislosti s navrhovanou novelizací nelze předpokládat bezprostřední sociální dopady, návrh neobsahuje úpravy nebo změny, které by se dotýkaly specifických skupin obyvatel. Zprostředkovaně může být sociální oblast pozitivně ovlivněna vytvořením příznivějších podmínek pro efektivnější čerpání a využívání podpor z úrovně EU nebo ČR. 3.5 Dopady na životní prostředí: Ne Návrh nepřináší negativní změny na životní prostředí; naopak např. výslovným upřesněním postupů spojených s tvorbou a aktualizací strategických dokumentů je akcentováno posuzování vlivu na životní prostředí a veřejné zdraví.

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace

1. Důvod předložení a cíle

1.1 Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění dalších předpisů, a některé další zákony.

Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace (RIA) jsou aplikovány na tři témata: A. sjednocení strategických přístupů na úrovni ČR a krajů, včetně přípravy

a aplikace strategických rozvojových dokumentů;

B. vymezení a upřesnění koordinace, přípravy a realizace politiky hospodářské,

sociální a územní soudržnosti EU v podmínkách ČR;

C. vytvoření podmínek pro institucionální zajištění podpory implementace

operačních programů obsahujících územní dimenzi rozšířením působnosti Regionálních rad regionů soudržnosti.

1.2 Definice problému

Téma A

1.2.1 Zhodnocení regionální politiky uplynulého období, přehled hlavních aspektů podpory regionálního rozvoje a jejich vývojových změn

Z hodnocení vývoje regionální politiky v uplynulém obdobíplyne, že na úrovni krajů, případně regionů soudržnosti, přetrvávají regionální rozdíly extrémního charakteru, projevující se již od 90. let jako důsledek transformačních procesů.

Dlouhodobě se vyznačují velmi nepříznivými ekonomickými a sociálními charakteristikami oblasti Severozápadních Čech (Ústecký a Karlovarský kraj) a Severní Moravy (Moravskoslezský kraj a severní část Olomouckého kraje). Z hlediska některých ukazatelů v oblasti trhu práce nebo infrastruktury je zde i v důsledku opatření regionální politiky a kohezní politiky situace lepší než kolem roku 2000.

Z analýzy rovněž vyplývá, že v případě podcenění současné situace by se v nejbližších letech k oběma nejvíce problémovým částem státu mohla přiřadit oblast jižní Moravy. Od průměrných charakteristik se výrazně pozitivně odlišuje Hlavní město Praha, které se svou ekonomickou výkonností měřenou hrubým domácím produktem na hlavu řadí dlouhodobě mezi deset nejvýše postavených regionů v Evropské unii.

V důsledku hospodářské krize dochází v posledních letech k prohlubování rozdílů na mikroregionální úrovni, tedy na úrovni obvodů obcí s rozšířenou působností, případně funkčních regionů, jako jsou například pracovní regiony vymezené na základě délky dojíždění za prací. Tyto rozdíly jsou uvnitř většiny krajů poměrně výrazné a bez adekvátních opatření by docházelo k jejich zvyšování. Proto nová Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020 vymezuje státem podporované regiony na úrovni obvodů obcí s rozšířenou působností, nikoliv větších celků, jako v minulosti.

Pozitivním jevem ve vývoji regionální struktury České republiky je rostoucí prostorová integrace nejvýznamnějších center, zejména krajských měst se svým zázemím, projevující se například v propojování infrastruktury nebo rozvojem integrované veřejné dopravy. Tento vývoj vede i k větší atraktivitě takzvaného příměstského venkova, který je součástí suburbanizovaných zón kolem velkých měst, jež zaznamenávají v našich podmínkách výrazný přírůstek počtu obyvatel. Ne vždy je však doprovázený potřebným nárůstem kapacit základní infrastruktury jako jsou školská a zdravotnická zařízení.

Naopak velmi negativním trendem v posledních zhruba deseti letech je rostoucí periferizace některých částí státu. Znaky periferní polohy, tedy úbytek obyvatelstva a pracovních příležitostí, zhoršující se vybavenost základní infrastrukturou, snižující se dopravní obslužnost, vykazuje přibližně 1 200 převážně menších venkovských obcí. Tento negativní proces, dříve typický zejména pro pohraničí, dnes zasahuje mnohem více území podél

krajských hranic ve vnitrozemí. Výraznou úlohu vedle příslušných politik v působnosti státu musí při řešení problému takzvaných „vnitřních periferií“ sehrát krajské samosprávy prostřednictvím svých rozvojových programů.

Z výše uvedeného hodnocení, provedeného v rámci Strategie regionálního rozvoje ČR 2014- 2020, plyne ve vztahu k účinnosti a zaměření podpory regionálního rozvoje:

 nepodařilo se zvrátit dlouhodobě nepříznivý vývoj v regionech postižených transformačními procesy,  opatření přijatá na podporu rozvoje infrastruktury a zaměstnanosti napomohla ke zlepšení situace,  regionální podpora vyžaduje oproti období kolem r. 2000 podrobnější územní zacílení,  roste význam rozvojových programů krajských samospráv.

Postránecký Josef, Udržitelný rozvoj České republiky, Veřejná správa, 16. 1. 2014, str. 18.

Navrhovaný zákon vychází z uvedeného hodnocení vývoje regionální politiky (reaguje na ně bezprostředně např. skladebnějším vymezením regionů jako území, která lze podporovat, a také podrobnější úpravou přípravy, obsahu a aktualizace strategie rozvoje územního obvodu kraje).

Pro potřeby právní regulace je však třeba hodnocení vývoje v oblasti regionální politiky rozšířit o rozbor systému podpory regionálního rozvoje a jeho mechanismů. Z tohoto

pohledu zákon v platném znění v jeho první až třetí části odpovídá vnějším a vnitřním podmínkám v období vzniku jeho základní koncepce v roce 2000.

Systém podpory regionálního rozvoje, který se odráží v tvorbě strategie regionálního

rozvoje ČR, je pojímán jako relativně rozsáhlý, horizontálně i vertikálně uspořádaný model s obecnými vazbami a předpokládanými interakcemi jednotlivých míst a stupňů, zejména v období přípravy dokumentu a při související analytické činnosti. V praxi se tento model v plném rozsahu svého nastavení nevyužíval, zejména v oblasti součinností obcí s pověřenými obecními úřady a obcemi s rozšířenou působností (nutno ovšem poznamenat, že kooperace s těmito stupni je důsledkem reformy soustavy veřejné správy, původně model počítal s okresními úřady).

V důsledku změn v oblasti statistiky (podporovaných rozvojem informačních technologií) jsou v současné době koncepční materiály, tedy i strategie regionálního rozvoje, v praxi připravovány komunikačně úspornějším a efektivnějším způsobem, s využíváním účelově zpracovávaných souborů dat z otevřených zdrojů. Současně profilování správních působností s tlaky na ekonomickou efektivnost v praxi neumožňuje počítat s operativní spoluprací s územními správními orgány spočívající např. v pořizování dílčích samostatných analyticko- informačních podkladů nad rámec standardních agend. Praktické dopady toho problému spočívají v tom, že z procesního hlediska jsou zákonem nastaveny činnosti v praxi nevykonávané (viz např. výše zmíněné vertikální součinnosti) a naopak, činnosti prováděné (např. sledování a vyhodnocování účinnosti přijatého strategického dokumentu) nemají dostatečnou oporu. I když z právního hlediska nejde o stav, z něhož by mohly být vyvozovány konkrétní postihy a sankce, vzniklý a prohlubující se nesoulad se projeví mj. při pokračující reformě veřejné správy v oblastech procesního modelování agend a nastavování standardů (podložení vykonávaných činností působností stanovenou zákonem a související administrativní kapacitou – k tomu viz část 1. 6). Z tohoto hlediska je rovněž problematické, že některé působnosti jsou v platném zákoně vymezeny duplicitně s obecnými právními úpravami působností územních samosprávných celků (např. úpravy konkretizovaných možností spadajících do samostatných působností obce a kraje – viz § 13 odst. 2 a § 14 odst. 2; k tomu viz část 1.2.6) a z procesního hlediska obecně, takže z nich nelze jednoznačněji odvodit konkrétnější podobu, četnost a náročnost příslušných činností.

Praxe vyžaduje, aby specifikace postavení, rolí a vzájemné spolupráce relevantních regionálních aktérů (státu, krajů, měst, obcí a jejich sdružení) byla v zákoně o podpoře regionálního rozvoje nastavena rámcově, s respektováním obecných kompetencí ústředních a územních správních úřadů, nadčasově (s ohledem na stabilitu právního řádu) a dostatečně flexibilně, neboť v jednotlivých programových obdobích EU se v součinnosti dotčených aktérů mění vymezení funkcí subjektů zapojených do řízení a kontroly programů. Vymezení zmíněných funkcí se následně promítá do zákonných úprav pouze v nezbytné míře, např. jde-li o zakotvení institutu (aktuálně např. Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy), těžiště však spočívá v jiných řídicích aktech (zejména usneseních vlády) a ve využití smluvních vztahů (např. mezi řídicími orgány a zprostředkujícími subjekty programů).

Oblasti podpory regionálního rozvoje jsou vymezeny konkrétním výčtem, který sice nelze

považovat za taxativní (v některých specifikovaných případech jsou pojaty obecněji ve vazbě na „další“ nebo „jiné“ cíle, než výslovně uvedené), ale přesto potenciálně omezující, s ohledem na rozšiřující se vazby na politiku hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU (viz část 1.2.3). Ve svých důsledcích se tak konkrétní strategie regionálního rozvoje ČR přijímané pro jednotlivá období z hlediska způsobu a rozsahu vymezení oblastí podpory stále méně řídí (nejen po stránce terminologické, ale zčásti i věcné) vymezením upraveným zákonem, které se tak stává spíše jen výchozím obecným rámcem. Pro doložení výrazných rozdílů mezi platným ustanovením § 3 zákona o podpoře regionálního rozvoje a praktickým přístupem lze užít vymezení prioritních oblastí a priorit regionální politiky ČR na období 2014–2020 na str. 82 a násl. Strategie regionálního rozvoje ČR 20142020.

Vyjádření cílů podpory regionálního rozvoje je obdobně neaktuální a omezující. Původní

zákonem stanovené zaměření výhradně na vyrovnávání rozdílů mezi regiony naráží na skutečnost, že v rámci EU je tento přístup postupně stále více nahrazován širším konceptem, zahrnujícím i podporu pólů rozvoje v souladu s článkem 174 Lisabonské smlouvy. Zmíněnému přístupu se průběžně přizpůsobuje i regionální politika obsažená ve strategii regionálního rozvoje, má-li sloužit i jako podklad pro zaměření kohezní politiky ČR v rámci EU (k tomu viz např. cíle regionální politiky ČR na období 2014-2020 na str. 80 a násl. Strategie regionálního rozvoje ČR 2014- 2020; podrobněji viz část 1.2.2).

Platnost Strategie regionálního rozvoje ČR jako střednědobého dokumentu je podle platné

úpravy stanovena na období 3–7 let a program rozvoje územního obvodu kraje nemá časový rámec blíže upřesněn. Zejména v důsledku vstupu ČR do EU se ustálilo zpracovávání strategie regionálního rozvoje ČR pro sedmileté programové období. Programy rozvoje územního obvodu kraje jsou zpracovávány nejednotně, zpravidla ve vazbě na funkční období krajských zastupitelstev; pro delší období některé kraje připravují dlouhodobější strategické dokumenty. Zatímco na úrovni ČR se po vstupu do EU v důsledku požadavků kohezní politiky ustálila příprava strategických dokumentů pro programové období EU, na úrovni krajů se tento „tlak“ prosazuje postupně, mj. i v závislosti na tom, do jaké míry jsou nebo budou krajské strategie požadovány jako součást dokumentů pro nastavení implementační struktury čerpání pomoci z fondů EU. V současném programovém období tomu napomáhá prosazování integrovaných přístupů k podpoře projektů (resp. posuzování širšího, nadmístního, popř. nadregionálního významu podporovaných projektů a jejich vazeb na rozvojové strategie).

Vyjádření obsahové a procesní stránky strategie regionálního rozvoje je v platné právní

úpravě pojato obecně z hlediska využitelných podkladů pro tvorbu, rámcového obsahu (zahrnujícího analýzu stavu, charakteristiku slabých a silných stránek, strategické cíle, vymezení státem podporovaných regionů a doporučení ústředním správním úřadům a krajům) a vládní úrovně, na které je schvalována. Poměrně značný prostor je tak ponecháván pro volbu konkrétní podoby dokumentu a procesu jeho přípravy a aktualizace. Chybí zejména požadavky na celkové vyhodnocování účinnosti strategických dokumentů v průběhu jejich platnosti, což nabývá na významu zejména v souvislosti s navrhovaným sjednocením časových rámců odpovídajících programovému období EU.

Přijetí navrhované právní úpravy může přispět k transparentnějšímu a předvídatelnějšímu jednání partnerů, účinnějšímu plánování budoucích postupů a lepší součinnosti dotčených aktérů (a s ohledem na předpokládaný budoucí vývoj reformy veřejné správy také k vytvoření předpokladů potřebných pro sestavení podložených funkčních procesních modelů a standardů, v nichž se bude shodovat postup upravený zákonem s praktickou realizací).

Pojetí státního programu regionálního rozvoje je koncipováno průřezově („neresortně“),

jde o střednědobý dokument s vlastním vyčleněným rozpočtovým zabezpečením schvalovaným Poslaneckou sněmovnou. Toto pojetí se od nabytí účinnosti právní úpravy neprosadilo, v současné době je státní program regionálního rozvoje omezen na samostatný titul v rozpočtové kapitole Ministerstva pro místní rozvoj, který pokrývá oblast cílů strategie regionálního rozvoje se zaměřením pouze na resortní působnost v omezeném rozsahu (viz část 1.2.3).

Finanční podpora státního programu regionálního rozvoje je rozpracována v současné

době překonaným a nadbytečným způsobem (zatímco mnohem pregnantnější úprava je zahrnuta zejména v platných rozpočtových pravidlech) a z hlediska forem finanční podpory je také neodůvodněně omezující (např. v porovnání s platným zákonem o podpoře malého a středního podnikání zde chybí např. záruky nebo finanční příspěvky, nemluvě o systémově složitější podobě tzv. finančních nástrojů uplatňovaných v rámci kohezní politiky EU). Za nástroj koordinace financování regionální politiky státu podle § 14 odst. 2 písm. b) kompetenčního zákona lze považovat strategii regionálního rozvoje (spolu s dokumenty stanovujícími rámec pomoci EU).

1.2.2 Rozšíření regionální podpory na dynamický rozvoj - konkurenceschopnost

Podle cílů regionálního rozvoje obsažených v § 4 návrhu zákona se při vymezování státem podporovaných regionů na rozdíl od dosavadního „konvergenčního“ pojetí klade důraz i na konkurenceschopnost (dynamický a vyvážený rozvoj ČR).

Toto pojetí souvisí s vymezením a podporou pólů růstu. Póly (nebo centra, popř. osy) růstu jsou v praxi regionální politiky vesměs pojímány – přihlédneme-li k možným obecným znakům v teoretickém vymezení- jako přirozená centra s hnacími odvětvími s výrazným konkurenčním/exportním a inovačním potenciálem, v nichž se vytvořilo nebo vytváří vhodné sociální a ekonomické prostředí. Důraz na konkurenceschopnost (a význam pólů růstu) v kontextu podpory regionálního rozvoje plyne z předpokladu, že sociální soudržnost a ochrana životního prostředí také za určitých podmínek přispívají k růstu hospodářství, avšak vysoké standardy v sociální a environmentální oblasti lze udržet jen v prosperující ekonomice s vysokou zaměstnaností a produktivitou.

Z retrospektivního hlediska lze považovat za základní dokument přijatý na úrovni EU

k problematice konkurenceschopnosti Lisabonskou strategii (z března 2000, poté i její

revidovanou verzi z r. 2004).

Po čtyřech letech od přijetí Lisabonské strategie v r. 2000 byla při hodnocení pokroku přehodnocena její základní doporučení evropským institucím a zejména členským státům.

Česká republika přijala Akční plán Lisabonské strategie, který rozpracovával příslušné aktivity a úkoly, v systému rozvojových dokumentů tuto úlohu plnila Strategie hospodářského růstu. Priority Lisabonské strategie se promítly i do Národního rozvojového plánu, resp. Národního strategického referenčního rámce.

Např.: Blažek Jiří, Uhlíř David, Teorie regionálního rozvoje – nástin, kritika, implikace, Nakladatelství Karolinum, Praha 2011.

Také Strategie regionálního rozvoje ČR pro období 2007 – 2013 byla v souladu

s Lisabonskou strategií v prvé řadě zaměřena na růst a konkurenceschopnost ekonomiky pomocí endogenního růstu a aktivizace vnitřních zdrojů regionů s důrazem na znalostní ekonomiku a zlepšení podnikatelského prostředí v regionech.

Pro programové období EU 2007–2013 bylo v ČR využíváno 26 operačních programů

rozdělených mezi tři cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti:  konvergence (zahrnuje sedm regionálních operačních programů pro regiony soudržnosti (NUTS II) s celkovou přidělenou částkou 4,66 miliard eur a osm tematických programů s celkovou přidělenou částkou 21,23 miliard eur),  regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (dva operační programy pro hl. m. Prahu s 0,42 miliardami eur),  evropská územní spolupráce (devět operačních programů pro podporu přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů s 0,39 miliardami eur).

Aktuálně přijímané strategické rozvojové a výhledové dokumenty již rozpracovávají téma podpory konkurenceschopnosti v celém kontextu.

Akcent na konkurenceschopnost v modifikované podobě (inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) se promítá i do zásadní vize rozvoje EU z roku 2010 „Strategie Evropa 2020“.

Regionální politika ČR na období 2014-2020 má podle Strategie regionálního rozvoje ČR

2014-2020 následující cíle:

a) globální cíl – zajistit dynamický a vyvážený rozvoj území ČR se zřetelem na kvalitu

života a životního prostředí; přispět ke snižování regionálních rozdílů a umožnit využití místního potenciálu pro posílení konkurenceschopnosti jednotlivých územně správních celků,

b) základní cíle regionální politiky

cíl 1 – podpořit zvyšování konkurenceschopnosti a využití ekonomického potenciálu regionů (růstový cíl), cíl 2 – zmírnit prohlubování negativních regionálních rozdílů (vyrovnávací cíl), cíl 3 – posílit environmentální udržitelnost (preventivní cíl).

Prioritní oblast regionální konkurenceschopnost je v aktuální Strategii regionálního rozvoje ČR 2014-2020 zaměřena na území s dostatečným potenciálem na realizaci stanovených cílů a zahrnuje klíčová témata inovací, spolupráce podnikatelského sektoru s výzkumnými a vývojovými pracovišti, zvýšení kvality vysokoškolského vzdělávání, flexibility pracovního trhu reagujícího na místní potřeby a v neposlední řadě téma dostatečné a kvalitní dopravní i technické infrastruktury, která je základní podmínkou pro rozvoj konkurenceschopnosti daného území.

Vzhledem k výše uvedenému vývoji se jeví dosavadní právní úprava orientace státní podpory regionálního rozvoje výhradně na konvergenci (resp. vyváženost a vyrovnávání rozdílů – viz § 4 odst. 1 zákona) jako nedostatečná a vývojově překonaná, jak z hlediska strategických rozvojových dokumentů EU, tak i podle Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020, která

- respektujíc současný legislativní, politický i ekonomický kontext EU - přesahuje úpravu obsaženou v zákoně o podpoře regionálního rozvoje.

Navrhovaná zákonná úprava rozšiřující zaměření podpory regionálního rozvoje je tedy z tohoto hlediska spíše adaptační, s cílem sladit uplatňování regionální politiky a kohezní politiky aplikované v rámci ČR a přispět k bezproblémovému využívání všech disponibilních podpůrných zdrojů a nástrojů EU.

Zmíněné řešení je potřebné s ohledem na současný i výhledový podíl podpory poskytované prostřednictvím programů EU oproti podpoře z národních programů (k tomu viz 1.2.3; nelze předpokládat, že by regionální politika ČR šla v následujícím období v této oblasti vlastní odlišnou cestou a možnosti podpory konkurenceschopnosti ignorovala).

1.2.3 Nástroje podpory regionálního rozvoje - přesun těžiště k politice soudržnosti

Z interního materiálu Ministerstva pro místní rozvoj „Informace o podpoře vymezených regionů se soustředěnou podporou státu z národních programů a programů financovaných ze strukturálních fondů EU k 31. prosinci 2012“ plyne, že v programovém období 2007-2013 dochází ke změnám ve fungování vybraných národních programů zejména u resortů Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy jsou některé národní programy postupně utlumovány či rušeny v těch oblastech, které jsou nově podporovány v rámci příslušných operačních programů

schválených na programové období 2007-2013. Současně s těmito přístupy dochází i k postupnému utlumení veřejných zdrojů dosud využívaných na financování národních programů, a to ve prospěch spolufinancování příslušných operačníchprogramů (pravidla pro zajištění spolufinancování prostředků EU z národních

veřejných zdrojů na období 2007-2013 byla schválena usnesením vlády ze dne 19. ledna 2011 č. 64).

Např. pro období 2011-2014 (s aktuálním prodloužením do r. 2016) byla schválena dokumentace programu Ministerstva pro místní rozvoj 117D81 „Podpora rozvoje regionů“ (jedná se o obdobné podprogramy, které byly realizovány do roku 2010 v rámci programu „Podpora regionálního rozvoje“). Tento program obsahuje následující podprogramy:  podpora revitalizace bývalých vojenských areálů,  podpora obnovy a rozvoje venkova,  podpora rozvoje hospodářsky slabých regionů,  podpora rozvoje strukturálně postižených regionů. Při hodnocení projektů těchto podprogramů je jedním z důležitých kritérií umístění obcí (žadatelů o poskytnutí dotace) na území regionů se soustředěnou podporou státu.

Pro roky 2011 a 2012 nebyly vyhlášeny některé podprogramy schváleného programu „Podpora rozvoje regionů“, zajišťovaného v gesci Ministerstva pro místní rozvoj, např. podprogramy Podpora rozvoje hospodářsky slabých regionů a Podpora rozvoje strukturálně postižených regionů. V roce 2012 byl, s ohledem na omezené prostředky rozpočtové kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj, vyhlášen obdobně jako v roce 2011 pouze podprogram „Podpora revitalizace bývalých vojenských areálů“ a podprogram „Podpora obnovy a rozvoje venkova“. Na uvedené podprogramy bylo v roce 2012 vyčerpáno celkem necelých 252 mil. Kč. Postupně byla také zrušena řada resortních programů a dotačních titulů resortů průmyslu a obchodu a práce a sociálních věcí, zejména v oblasti malého a středního podnikání, programu na podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností a další, jejichž problematika je především řešena v rámci příslušných tematických operačních programů.

Pro rok 2013 byl vyhlášen pouze podprogram „Podpora obnovy a rozvoje venkova“ s celkovou alokací 108 mil. Kč. V důsledku krizové situace v hospodaření klíčových průmyslových podniků a výhledu vývoje zaměstnanosti v Moravskoslezském kraji byla schválena finanční a systémová opatření, později rozšířená i pro Ústecký kraj. Ministerstvo pro místní rozvoj v této souvislosti připravilo nový program „Podpora rozvoje regionů“ s cílem vytvořit podmínky pro zřízení nových pracovních míst, snížit nezaměstnanost na území Ústeckého a Moravskoslezského kraje a zvýšit tak jejich hospodářskou výkonnost. Podpora bude poskytována prostřednictvím podprogramu „Podpora rozvoje pracovních příležitostí na území Ústeckého a Moravskoslezského kraje“, pro který bylo pro rok 2014 jednorázově alokováno celkem 300 mil. Pro rok 2014 byl vyhlášen příjem žádostí do podprogramu „Podpora obnovy a rozvoje venkova“, částka k poskytnutí dotace činí 100 mil. Kč.

Podpora regionálního rozvoje byla v programovém období 2004–2006 realizována převážně prostřednictvím Společného regionálního operačního programu, zajišťovaného v gesci Ministerstva pro místní rozvoj (vedle některých opatření realizovaných v rámci resortních operačních programů). Pro období 2007–2013 byly kompetence v této oblasti přeneseny na regiony soudržnosti NUTS 2 a jsou řešeny prostřednictvím 7 regionálních operačních programů (s výjimkou hl. města Prahy), zajišťovaných v gesci příslušných Regionálních rad regionů soudržnosti.

Regionální operační programy jsou zaměřeny na podporu významných socioekonomických oblastí, které mají za cíl zvýšení konkurenceschopnosti regionů, urychlení jejich rozvoje a zvýšení atraktivity těchto regionů pro investory; byly zpracovány v gesci příslušných regionálních rad regionů soudržnosti dle jejich individuálního zadání, reagujícího na potřeby a specifika jednotlivých regionů. Regionální operační programy jsou významným nástrojem podpory rozvoje hospodářsky problémových regionů. Nejvyšší objemy prostředků EU byly alokovány v rámci těchto operačních programů pro regiony soudržnosti Severozápad a Moravskoslezsko, jejichž většina území je zařazena mezi regiony se soustředěnou podporou státu. Výše alokace a čerpání podpory poskytované prostřednictvím vybraných operačních programů plyne z následujícího přehledu:

Čerpání finančních prostředků dle vybraných operačních programů k 3. 4. 2014 (podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj z měsíčních monitorovacích zpráv o průběhu čerpání strukturálních fondů)

Tab. 1 - Údaje o projektech podle jednotlivých OP a fondů EU (EU zdroje)

Celková alokace podpory za celéProjekty s vydanýmProplacené prostředky

OP ŘO

programovéRozhodnutím/podepsanou Smlouvoupříjemcům (vyúčtované) období 2007–2013

- - mil. Kč počet mil. Kč % mil. Kč %

- - a e f g = f / a k l = k / a

OP D MD 151 657,9 209 142 662 94,1 106 978,2 70,5 OP ŽP MŽP 130 600,7 9 618 73 392 56,2 56 574,3 43,3 OP PI MPO 81 821,1 10 766 84 321 103,1 50 058,8 61,2 OP LZZ MPSV 49 852,2 5 225 51 820 103,9 27 486,1 55,1 OP VaVpI MŠMT 55 329,5 176 49 394 89,3 21 639,2 39,1 IOP MMR 42 771,2 8 119 36 730 85,9 20 772,0 48,6 OP VK MŠMT 46 648,6 10 243 42 947 92,1 25 291,7 54,2 OP TP MMR 4 641,2 141 4 133 89,1 2 216,7 47,8 ROP SZ RR SZ 19 834,3 313 13 961 70,4 12 732,8 64,2 ROP MS RR MS 19 687,2 789 15 567 79,1 11 443,6 58,1 ROP JV RR JV 18 807,6 785 17 906 95,2 12 308,2 65,4 ROP SM RR SM 17 597,4 908 14 390 81,8 11 406,1 64,8 ROP SV RR SV 17 430,0 624 16 101 92,4 12 461,4 71,5 ROP JZ RR JZ 16 589,2 819 15 903 95,9 10 720,7 64,6 ROP SČ RR SČ 14 946,7 811 14 485 96,9 10 010,1 67,0 OP PK HMP 6 339,6 271 6 123 96,6 4 181,5 66,0 OP PA HMP 2 996,4 916 2 826 94,3 1 829,1 61,0 ESF - 99 497,2 16 384 97 594 98,1 54 607,0 54,9 ERDF - 365 593,2 27 110 335 031 91,6 217 967,1 59,6 FS - 232 460,4 7 239 170 038 73,1 125 536,4 54,0

NSRR - 697 550,8 50 733 602 662 86,4 398 110,5 57,1

Poznámka:

- Do NSRR patří ještě OP Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko, na který je alokováno 258 mil. EUR.

- Ve sloupci „Proplacené prostředky příjemcům (vyúčtované)“ jsou zahrnuty údaje za IP a GG, nikoliv GP, a to z důvodu, že certifikace probíhá pouze na úrovni IP a GG.

- Měnový kurz: 1 EUR = 27,4 CZK - měsíční kurz je použit pro stav „Podané žádosti“, ostatní stavy čerpání jsou přepočteny aktuálním měsíčním kurzem, příp. kurzem v době zaúčtování do IS Viola, pokud již byly v tomto IS zaúčtovány, tzn. kurz není shodný s aktuálním měsíčním kurzem. Zdroj: MSC2007 – 3. 4. 2014

Je zřejmé, že čerpání finančních prostředků z operačních programů určených na podporu regionálního rozvoje je nepoměrně vyšší oproti podporám poskytovaným ze státního rozpočtu v rámci programu „Podpora regionálního rozvoje“.

1.2.4 Požadavky a náměty na obsah novelizace právní úpravy v oblasti podpory regionálního rozvoje uplatňované hlavními regionálními subjekty dotčenými regulací

Z námětů, připomínek a výhrad uplatněných zejména v meziresortním připomínkovém řízení hlavními regionálními subjekty dotčenými regulací, jimiž jsou územní samosprávné

celky a jejich sdružení (viz 1.4), plyne, že od novelizované zákonné úpravy očekávají především 1. úpravu vazeb na jiné koncepční dokumenty a politiky přijímané v rámci ČR a EU, 2. modernizaci rámcových cílů a oblastí podpory regionálního rozvoje tak, aby odpovídaly současným podmínkám v kontextu členství ČR v EU, 3. řešení dosavadní roztříštěnosti strategických rozvojových dokumentů na krajské úrovni, 4. specifikaci postavení, rolí a vzájemné spolupráce relevantních regionálních aktérů (státu, krajů, měst, obcí a jejich sdružení).

Obsah bodu 1 se odráží v úpravě navrhovaného znění § 7 odst. 2 (podklady pro tvorbu

strategie regionálního rozvoje ČR a strategie rozvoje územního obvodu kraje).

Námět obsažený v bodu 2 je promítnut do ustanovení § 3 odst. 1 a 2 (rámcový cíl podpory

regionálního rozvoje doplněný o dynamickou složku – podporu konkurenceschopnosti, resp. pólů růstu).

Řešení roztříštěnosti strategických dokumentů kraje požadované v bodu 3 je obsaženo

především v ustanoveních § 2 (skladebnost podporovatelných regionů vymezených územními obvody obcí a krajů), § 3 odst. 3 (sjednocení časové platnosti strategie) a § 12 (obsah strategie rozvoje územního obvodu kraje a její revize v polovině období platnosti) a dále ve změnách zákona o hl. m. Praze. Z uvedených návrhů úprav plyne, že na úrovni kraje má být podle tohoto zákona zpracovávána strategie rozvoje územního obvodu kraje s platností pro délku programového období EU, zmíněný dokument nahradí dosavadní program rozvoje kraje.

Specifikace postavení a vzájemná spolupráce relevantních regionálních aktérů podle bodu 4

je předmětem úpravy části třetí návrhu novely zákona (§ 14). Tato část byla upravena především na základě řádného vypořádání připomínek krajů a zástupců měst a obcí uplatněných v meziresortním připomínkovém řízení.

Dohodnuté výsledné znění návrhu novely zákona bylo formulováno s přihlédnutím k prostoru, který nyní plyne z vymezení obecných kompetencí dotčených aktérů a z dostupných právních forem využitelných pro jejich vzájemnou spolupráci. Je pojímáno rámcovým způsobem, flexibilně a nadčasově, aby bylo možné v jednotlivých programových obdobích EU návazně řešit součinnost dotčených aktérů a jejich funkce v kontextu zvolené konkrétní implementační struktury operačních programů (viz část „Systém podpory regionálního rozvoje“ v 1.2.1) a přizpůsobovat se také požadavkům a změnám plynoucím z aktuálních koncepčních dokumentů a přijímaných rozvojových politik. K legislativnímu

kontextu řešení viz text „vývoj právních úprav vytvářejících vnější podmínky pro podporu regionálního rozvoje“ obsažený v části 1.2.6.

1.2.5 Náměty na doplnění obsahu právní úpravy plynoucí z úkolů řešených v rámci resortního výzkumu a vývoje

V rámci řešení projektu CZ.1.04/4.1.00/62.00008 Elektronická metodická podpora tvorby rozvojových dokumentů obcíbyl uplatněn ve fázi zpracování účelové právní analýzy samosprávných kompetencí obcí v oblasti plánování a realizace rozvojových aktivit obcí námět směřující k podrobnější zákonné úpravě rozvojových programů obcí. Ve zmíněném výstupu je navrhováno upravit zákonem o podpoře regionálního rozvoje povinnost obcí plánovat svůj rozvoj, specifikovat minimální povinný obsah strategického rozvojového dokumentu (programu rozvoje obce) a stanovit sankci za nesplnění této povinnosti (v podobě nemožnosti získat dotaci). Na zmíněnou novelizaci mají podle návrhu navazovat novely zákonů, v nichž by bylo plánování obcí zmíněno a zasazeno do kontextu právního řádu, zejména v zákoně o obcích, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve stavebním zákoně, popř. v zákoně o sociálních službách. K tomu je třeba úvodem upřesnit, že v současné době zákon o obcích v § 84 odst. 2 písm. a) obsahuje ustanovení, podle něhož je zastupitelstvu obce vyhrazeno schvalování programu rozvoje obce.

Stanovení plošné povinnosti všem obcím zpracovávat rozvojový dokument se shodným obsahovým členěním a požadavky na zpracování, implementaci, monitoring, vyhodnocování a aktualizaci by bylo vzhledem k výrazně diferencovaným podmínkám a možnostem obcí velmi problematické. Tentýž průzkum provedený na vzorku obcí v rámci zmíněného výzkumu prokázal, že zejména u malých obcí zpracovávajících rozvojové dokumenty v rámci Programu obnovy venkova zůstává řada standardních požadavků kladených řešitelem výzkumu na programový dokument nenaplněna, popř. naplněna jen z relativně malé části (přitom nelze říci, že by zmíněný podpůrný program, který patří k tradičním - v současné době je pod tímto názvem uplatňován z úrovně krajů - nebyl pro dotčené obce dostatečně přínosný).

V souvislosti s nastavením podpůrných nástrojů např. pro programové období EU 2007-2013 se projevuje potřeba vytvářet rozvojové strategické dokumenty účelově podle požadavků

Srov. http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika/Elektronicka-metodicka-podpora- rozvojovych-dokumen/Dokumenty-projektu.

a zásad příslušného programového nástroje a v regionálním rozsahu odpovídajícím jeho územnímu zaměření (společné strategické rozvojové dokumenty např. pro mikroregiony pokrývající Komunitně vedený místní rozvoj, pro Integrované územní investice nebo Integrované plány rozvoje území). Požadované uplatnění sankcí za nesplnění povinnosti zpracovat rozvojový dokument platí v praxi v podobě nemožnosti získat dotaci pro dotčené obce zapojené do příslušné programové pomoci i bez zákonné úpravy.

Lze shrnout, že návrh zákonné úpravy povinnosti obcí zpracovávat rozvojové dokumenty s určitým „minimálním“ obsahem a s vazbou na sankčně podložené vynucování se ve vztahu k vývoji v praxi jeví jako nedostatečně variabilní (s ohledem na rozdílnost podmínek obcí), nedostatečně flexibilní (ve vztahu k diferencovaným požadavkům spojeným s aplikací podpůrných nástrojů) a zčásti i překonaný (z hlediska uplatňování sankčního mechanismu tím, že poskytovatelé podpůrných nástrojů již vesměs považují existenci strategického rozvojového dokumentu a jeho zasazení do místního širšího rozvojového kontextu za nezbytné pro odůvodnění příslušné žádosti o dotaci).

1.2.6 Vliv vývoje veřejné správy na navrhovanou právní úpravu

Při formulaci koncepce návrhu novely je třeba brát v úvahu vývoj veřejné správy včetně související legislativní oblasti. Konkrétně jde zejména o 1. vývoj reformy veřejné správy, 2. vývoj právních úprav vytvářejících vnější podmínky pro podporu regionálního rozvoje.

Ad 1: Reforma veřejné správy a její vývojové tendence směřují ke snížení administrativní zátěže uživatelů služeb veřejné správy, ke zlepšení vzájemné spolupráce správních úřadů v důsledku sdílení dat a ke zvýšení transparentnosti procesů po věcné (organizační) i nákladové stránce. S tím je spojeno zavádění informačních registrů a postupné prosazování procesního modelování zakončeného standardizací agend s výraznými požadavky na věcně a procesně správně vyjádřený obsah práv a povinností (k procesnímu modelování a možným rizikům viz 1.6).

Ad 2: V legislativní oblasti je třeba brát v úvahu postupný vývoj právních úprav vytvářejících vnější podmínky pro podporu regionálního rozvoje a v jejím rámci především role dotčených aktérů, zejména krajů a obcí, jejichž kompetenční úprava se v uplynulých letech od roku 2001 výrazně v kontextu právního řádu ČR (i EU) vyprofilovala a postupně upřesňovala.

Samostatná působnost obcí formulovaná v obecním zřízení - viz zejména § 35 odst. 1: „(1) Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.“, obdobně jako samostatná působnost krajů formulovaná v krajském zřízení – viz zejména § 14 odst. 1: „(1) Do samostatné působnosti kraje patří záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje.“ jsou natolik široké, že zahrnují činnosti uváděné v zákoně o podpoře regionálního rozvoje v § 14 odst. 2, podle něhož:

„(2) Obec ve své samostatné působnosti může

a) podporovat rozvoj podnikatelských aktivit potřebných pro rozvoj regionu, například formou technické a investiční přípravy pro investory - podnikatele, a

b) sdružovat své prostředky se sousedními obcemi a dalšími právnickými osobami při zajišťování rozvojových programů společných více obcím.“, nebo § 13 odst. 2, a zde zejména písm. a), b) a d), podle nichž:

„ (2) Kraj dále pak může

a) podporovat rozvoj soukromého podnikání prospěšného pro kraj,

b) vyčleňovat ze svého rozpočtu finanční prostředky určené k odstraňování závad a nedostatků v těch oblastech, které spadají do jeho působnosti, včetně odstraňování nežádoucích rozdílů uvnitř územního obvodu kraje,…

d) spolupracovat s ostatními kraji při plnění společných cílů a úkolů podpory regionálního rozvoje.“.

V právní úpravě podpory regionálního rozvoje by měla být ustanovení, která nejsou předmětem úpravy jinými právními předpisy. Současně je třeba přihlížet k požadavku

obsaženému v čl. 39 odst. 1 Legislativních pravidel vlády, podle něhož „právní předpis obsahuje pouze ustanovení normativní povahy“.

Téma B

1.2.7 Koordinace politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti v podmínkách ČR

Koordinace přípravy a realizace politiky hospodářské a sociální soudržnosti a územní spolupráce vykonávaná Ministerstvem pro místní rozvoj pro programové období 2007-2013 se vyznačuje především nedostatečným legislativním rámcem, který nyní jasně nevymezuje, co zahrnuje koordinace na centrální úrovni a jaké specifické nástroje k ní lze použít.

Z organizačního hlediska zajišťuje příslušné úkoly tzv. Národní orgán pro koordinaci zřízený v rámci organizační struktury Ministerstva pro místní rozvoj. Chybí mu však zákonem výslovně stanovené oprávnění koordinovat a řídit naplňování cílů v rámci národních dokumentů vyjednaných s Evropskou komisí a představujících základní rámec pro vymezení strategických intervencí, které by měly být podporovány v rámci fondů EU, a návazně i stanovování cílů, kterých má být díky podpoře těchto intervencí dosaženo. K tomu je nutné, aby bylo Ministerstvo pro místní rozvoj vybaveno odpovídajícími kompetencemi, jež umožní metodicky usměrňovat a sjednocovat postupy prováděné řídicími orgány spojené s implementací programů a vydávat pro zmíněné subjekty závazné metodické pokyny (např. prostřednictvím usnesení vlády), doporučení, stanoviska a analytické materiály.

Konkrétními projevy této „neukotvenosti“ v programovém období 2007-2013 byly např.

spory o závaznost metodických/řídicích aktů pro jednotlivé aktéry procesu implementace

Evropských fondů, zejména pak pro řídicí orgány operačních programů, pokud jimi nejsou

ústřední orgány státní správy, nebo rozdílnosti pravidel napříč jednotlivými operačními programy a také v rámci nich, které vedly k zatěžování žadatelů a příjemců různorodými

požadavky a informacemi.

Koordinace řídicích orgánů operačních programů, jimiž nejsou ústřední orgány státní správy, ale Regionální rady regionů soudržnosti, je vázána na implementační strukturu programového období EU 2007-2013. Prosazování koordinačních opatření vůči těmto subjektům se provádí i prostřednictvím smluvního zakotvení závazků (spočívajících v respektování koordinačních opatření) ve spojení s poskytováním dotací na financování příslušných operačních programů. Adresná smluvní úprava závazků je však oproti přímému metodickému řízení odborně i administrativně zřetelně náročnější.

K meziresortním nejasnostem vedla i absence právní úpravy kompetence pro předkládání návrhů vládě na rozdělení finančních prostředků fondů EU mezi operačními programy

(tzn. s výjimkou programů financovaných z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj

venkova) na počátku programového období a zejména k případným změnám platného rozdělení v průběhu období. Uvedenou činnost je nezbytné opírat o průběžnou evaluační

a analytickou činnost a čerpat pro ni data z jednotného monitorovacího systému. Také je nutno přihlédnout k plnění cílů, ke kterým se ČR v národních dokumentech zavázala. K tomu by mělo nejvhodnější předpoklady Ministerstvo pro místní rozvoj (které ji také - prozatím bez potřebné zákonné opory - vykonává) s navrhovaným posíleným koordinačním postavením.

Za jiný obdobný nedostatek, na nějž také reaguje navrhovaná novela, lze považovat absenci vymezení role řídicího orgánu operačního programu jako poskytovatele dotace nebo návratné finanční výpomoci v právním řádu ČR. Odpovědnost řídicího orgánu za rozhodování o podpoře projektů v rámci daného operačního programu včetně možnosti pověřit rozhodováním o poskytnutí dotace nebo návratné informační výpomoci jiný subjekt, který se podílí na řízení a provádění operačního programu, přitom plyne z obecné

úpravy obsažené v přímo použitelném nařízení EU.

S koordinační činností úzce souvisí informační zabezpečení procesů. V současné době je

v provozu monitorovací systém pro programové období 2007 až 2013, který však dostatečně nezamezuje dílčí roztříštěnosti a nekompatibilitě práce s daty v působnosti dotčených ministerstev v roli řídicích orgánů operačních programů, které mají vlastní informační systémy. Pro období 2007-2013 byl uveden do provozu systém s třemi resortními

provozovateli informačních systémů monitorujících operační programy (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo pro místní rozvoj, resp. dříve Centrum pro regionální rozvoj ČR, přičemž např. každý ze 17 operačních programů napojených na Ministerstvo pro místní rozvoj má vlastní rozhraní). Mimo oblast hospodářské, sociální a územní soudržnosti je samostatně provozován informační systém pro oblast společné zemědělské politiky v působnosti Ministerstva zemědělství.

Vzhledem k výše uvedené skutečnosti je již nyní v praxi postrádán právní základ pro jednotný elektronický systém pro řízení a monitoring. Současný právní rámec nepřihlíží k požadavkům na jednotný monitorovací systém, protože byl připravován v době, která nekladla tak vysoké nároky na digitalizaci a propojení všech aspektů procesů veřejné správy i ostatních prvků v řídicích, finančních a jiných procesech spojených s využíváním fondů EU (včetně s tím souvisejícího zabezpečení ochrany údajů).

Pro programové období 2014-2020 je nakládání s prostředky EU jednou z národních priorit

ČR, která dosud je – a bude i ve zmíněném novém sedmiletém období - tzv. „čistým příjemcem“ prostředků z fondů EU. Jedním ze stěžejních předpokladů jejich efektivního

využití je odpovídající manažerský rámec, který se odvíjí od jednoznačné právní úpravy, na niž navazují dílčí metodická opatření, jejichž cílem je koordinace a implementace

evropské politiky soudržnosti s výstupy podporujícími zvýšení konkurenceschopnosti, růstu, zaměstnanosti a sociálního začleňování na území ČR.

Právní rámec pro programové období 2014-2020 (konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady /EU/ a č. 1303/2014 v čl. 123, odst. 8) výslovně uvádí, že členský stát „může z vlastního podnětu určit koordinační orgán, jehož úkolem je udržovat kontakt s Komisí a poskytovat jí informace, koordinovat činnost ostatních příslušných určených orgánů a podporovat harmonizované uplatňování platných právních předpisů“. V souladu s tímto ustanovením Ministerstvo pro místní rozvoj koordinuje přípravu programů financovaných z Evropských strukturálních a investičních fondů a vyjednává s Komisí podmínky jejich aplikace. Návazně Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje pro všechny poskytovatele podpory metodické pokyny a doporučení zaměřené na průřezové oblasti implementace s

cílem vytvořit jednotné metodické prostředí. K tomu však Ministerstvo pro místní rozvoj (oproti programovému období 2007- 2013 v ještě větší míře) postrádá vybavení působnostmi umožňujícími zmíněný metodický rámec ve vztahu k řídicím orgánům závazným způsobem účinně prosazovat.

S ohledem na zkušenosti s realizací evropské politiky soudržnosti v obou dosavadních obdobích (období 2004-2006 a období 2007-2013) je zřejmé, že národní priorita vyžaduje – kromě koordinace ze strany Ministerstva pro místní rozvoj ČR coby národního koordinátora -

i stabilní politickou podporu napříč resorty. Koncepční „nastavení“ a následná realizace

čerpání Evropských a strukturálních fondů pro programové období 2014-2020 v podmínkách

každého členského státu EU má výsostně strategický a politický charakter. Je tudíž zjevné,

že před jednáním vlády ČR v otázkách souvisejících s využíváním fondů EU je nutné – na odpovídajících úrovních – politické „předjednávání“ všech aspektů souvisejících s podmínkami, za nichž ČR tyto fondy využívá.

Stávající znění zákona zohledňuje implementační strukturu ČR platnou pro programové období 2007-2013, včetně vzniku a fungování Řídicího a koordinačního výboru jako

orgánu, který zejména projednává a doporučuje finanční a věcné podmínky a jejich změny programů evropské politiky soudržnosti v podmínkách ČR, celkově koordinuje a dohlíží na přípravu zásadních programových dokumentů v dané oblasti a zajišťuje provázanost

koordinačních struktur pro využití příslušných finančních prostředků EU. Řídicí a koordinační výbor reflektuje, mimo jiné, strukturu současných operačních programů,

které zahrnují např. i regionální operační programy v regionech soudržnosti a tím i existenci a fungování Regionálních rad.

Téma C

1.2.8 Institucionální zajištění podpory implementace operačních programů obsahujících územní dimenzi

Smlouva o fungování EU rozšířila pojem „soudržnosti“ o nový aspekt – k hospodářské

a sociální soudržnosti byla doplněna ještě soudržnost územní. Pro realizaci politiky

soudržnosti je proto třeba mít odpovídající přístup, který zajistí územní „pohled“ v rámci celé struktury implementace politiky soudržnosti v ČR. Regionální / územní přístup umožní reagovat zejména na rozvojové rozdíly a specifické potřeby plynoucí z rozdílných typů území stanovených ve strategických rozvojových dokumentech a vytvářet tak předpoklady pro vyvážený a dynamický rozvoj zajišťovaný v působnosti jednotlivých aktérů. S uvedeným přístupem souvisí i aplikace odpovídajících, zejména integrovaných podpůrných nástrojů navazujících na řešení priorit, u nichž je z hlediska celoplošné účinnosti preferován sektorový přístup. Tím se v rámci územní dimenze propojí sektorově a regionálně zaměřené podpůrné nástroje a aktivity.

Územní dimenze je pojímána jako možnost koncentrovat prostředky z programů Evropských

strukturálních a investičních fondů ve specifických typech území podporující jednak konkurenceschopnost (v závislosti na rozvojový potenciál) ČR a také zohledňující požadavek na vyrovnávání územních disparit (ve vztahu k vnitřní diferenciaci území a koncentraci problémů ekonomického, sociálního či environmentálního charakteru). Územní dimenze bude realizována buď prostřednictvím výzev zacílených na konkrétní typy území), nebo

integrovanými nástroji, naplňovanými integrovanými projekty.

Územní zaměření intervencí v programech financovaných z fondů EU bude respektovat specifická hlediska a kritéria, jejichž naplňování budou vyhodnocovat k tomu účelu

ustavené subjekty, tzv. stálé konference na národní a regionální úrovni (viz část 5).

Pro uvedený přístup je nezbytné odpovídajícím způsobem nastavit implementační strukturu operačních programů obsahujících územní dimenzi. K institucionálnímu zajištění tohoto úkolu je třeba posoudit možnosti a podmínky zapojení regionálních aktérů a institucí podílejících se na podpoře regionálního rozvoje.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Téma A

Zákon o podpoře regionálního rozvoje byl ve své základní podobě vyhlášen s účinností od 1. ledna 2001. Od té doby byl vícekrát novelizován. V roce 2002 zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, v části šestnácté (čl. XVI.), ze dne 13. června 2002. Dne 14. března 2006 pak zákonem č. 138/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných zakázkách, v části desáté (čl. X. - XI.), zákonem č. 109/2006 Sb. ze dne 14. března 2006, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, část třináctá (č. XVI.) a zákonem č. 186/2006 Sb. ze dne 14. března 2006, o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, část dvanáctá (č. XIII.). Poté byl novelizován zákonem č. 66/2007 Sb. ze dne 7. března 2007, dále zákonem č. 154/2009 Sb. ze dne 7. května 2009, zákonem č. 199/2010 Sb. ze dne 24. května 2010, zákonem č. 253/2011 Sb. ze dne 22. července 2011, zákonem č. 420/2011 Sb. ze dne 27. října 2011, zákonem č. 457/2011 Sb. ze dne 8. prosince 2011 a prozatím poslední novelizace byla provedena zákonem č. 239/2012 Sb. ze dne ze dne 14. června 2012.

Platná právní úprava systému podpory regionálního rozvoje obsažená zejména v části

první až třetí zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších

předpisů, byla v zásadě koncipována v období do prosince roku 1999. V tehdejších podmínkách byla reakcí na potřebu přijetí transparentních pravidel podpory regionálního rozvoje požadovaných jako součást příprav ČR na přijetí do EU. Zákonná úprava systému podpory regionálního rozvoje byla kompetenčně pojímána v kontextu s tehdejšími fázemi reformy územní veřejné správy, zejména s ohledem na vyšší územní samosprávné celky vytvořené na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Neodráží tedy v dostatečné míře pozdější vývoj a požadavky kladené na sjednocení strategických přístupů k podpoře regionálního rozvoje na úrovni České republiky a krajů při respektování nových, oproti výchozímu stavu pozměněných vnějších podmínek a procesů v rámci České republiky i Evropské unie.

Téma B

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve

znění pozdějších předpisů, v § 14 odst. 2 písm. b) uvádí, že Ministerstvo pro místní rozvoj „koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování

těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje“.

Platný zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), v § 1 uvádí, že „tento zákon stanoví podmínky pro poskytování podpory regionálnímu rozvoji s cílem vyváženého rozvoje státu nebo územního obvodu kraje, s tím

související působnost správních úřadů, krajů a obcí a vytváří podmínky pro koordinaci a realizaci hospodářské a sociální soudržnosti.“

V § 11 odst. 1 písm. e) citovaného zákona je pak uvedeno, že Ministerstvo pro místní rozvoj

„zabezpečuje mezinárodní spolupráci na úseku podpory regionálního rozvoje a spolupráci s Evropskými společenstvími v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, včetně koordinace věcné náplně nástrojů pomoci a souvisejícího vypracování programových dokumentů, realizace programů a vyhodnocování průběhu jejich plnění“.

Koordinační role Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti hospodářské a sociální

soudržnosti je dále potvrzena i v § 15 a v § 18 zákona:

„§ 15 Pro potřeby spojené s koordinací a realizací hospodářské a sociální soudržnosti se zřizují regiony, jejichž územní vymezení je totožné s územními statistickými jednotkami NUTS 2…“

„§ 18 Pro potřeby koordinace pomoci poskytované Evropskými společenstvími na úrovni státu zřizuje Ministerstvo Řídicí a koordinační výbor. Jeho členy jsou delegovaní zástupci dotčených ministerstev, krajů, podnikatelů, odborů, nestátních neziskových organizací a dalších právnických osob. Podrobnosti týkající se složení, působnosti, organizace a činnosti Řídicího a koordinačního výboru stanoví jeho statut a jednací řád, který na návrh Ministerstva schvaluje vláda.“.

Již před vstupem ČR do EU byl vládou ČR – pro období 2004-2006 - schválen Statut Řídicího a koordinačního výboru a jeho jednací řád, a to usnesením vlády ze dne 21. března 2001 č. 273. Následně byl pro další programové období 2007-2013 schválen vládou ČR nový statut a jednací řád Řídicího a koordinačního výboru, a to usnesením vlády ze dne 2. března 2005 č. 245, poté (v nově upravené podobě) usnesením vlády ze dne 22. října 2007 č. 1180.

V rámci přípravy podmínek pro programové období EU 2014-2020 schválila vláda ČR dne 24. dubna 2013 svým usnesením č. 302 jako přechodné (překlenovací) řešení do doby nabytí účinnosti nové zákonné úpravy „Statut a Jednací řád Rady pro fondy Společného strategického rámce“ opírající se o rámec platné zákonné úpravy Řídicího a koordinačního výboru.

Pro programové období 2014-2020 bude pro čerpání fondů EU základním zastřešujícím

dokumentem na národní úrovni každého členského státu EU Dohoda o partnerství pro programové období 2014-2020, připravovaná členským státem za účasti partnerů (v souladu

s přístupem založeným na tzv. víceúrovňové správě).

Dohoda o partnerství pro programové období 2014-2020 stanoví  opatření k zajištění souladu se strategií EU pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a se zvláštními úkoly jednotlivých fondů v souladu s cíli stanovenými ve Smlouvě,  opatření k zajištění účinného a účelného provádění Evropských strukturálních a investičních fondů a  opatření týkající se zásad partnerství a integrovaného přístupu k územnímu rozvoji.

Předmětem Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 je realizace politiky soudržnosti prostřednictvím intervencí poskytovaných pěti evropskými fondy (tzv. „Evropské strukturální a investiční fondy“):

1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu

soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006;

2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst

a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006;

3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006; 4. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006;

5. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních

ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce;

6. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění

nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde

o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení; 7. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005;

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (UE) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č.

1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011.

V nařízeních je obsažena řada nových prvků, mezi něž patří především:

 ex-ante kondicionality (předběžné podmínky),  závazné milníky,

 výkonnostní rámec (zaměřený na zvýšení výkonnosti programů a na lepší provázání

intervencí Evropských strukturálních a investičních fondů s naplňováním cílů Strategie Evropa 2020),  silnější důraz na výsledky a jejich měřitelnost,  zajištění synergií mezi intervencemi (tzn. vzájemného spolupůsobení, doplňkovosti, zamezení duplicit a vytvoření synergických vazeb mezi intervencemi zabudovanými

v jednotlivých programech).

Nařízení obsahují i další, v současné době již aplikované prvky, na něž je ale oproti předchozím programovým obdobím kladen větší důraz. Jedná se například o územní

dimenzi intervencí, integrované přístupy, protikorupční opatření apod.

Rovněž je od členských států požadováno zajištění dohledu nad využitím Fondu soudržnosti v ČR a jeho věcnou vazbou na nový Nástroj pro propojení Evropy.

Zmíněné prvky vyvolávají zvýšené nároky především na:

 centrální řízení při přípravě a řízení implementace Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 a operačních programů, včetně jejich vyhodnocování,  centralizované metodické řízení,  zajištění celostátní koordinační role v oblasti ex-ante kondicionalit v rámci přípravy nového programového období i ve fázi jeho implementace,  koordinaci mezi Evropskými strukturálními a investičními fondy a jednotlivými programy při naplňování principů koncentrace, programování a komplementarity,  zajištění vzájemného spolupůsobení, doplňkovosti, zamezení duplicit a vytvoření synergických vazeb mezi intervencemi zabudovanými v jednotlivých programech,  vytipování a nastavení hraničních oblastí v jednotlivých programech (přičemž klíčové komplementární vazby budou definovány v Dohodě o partnerství pro programové období 2014-2020) pro vyloučení nežádoucích překryvů a zajištění komplementarity intervencí,  efektivně fungující jednotné elektronické prostředí, které zajistí odpovídající nakládání s potřebnými daty.

Uvedené požadavky na posílení role koordinace na národní úrovni vyplývají z nařízení EU pro nové programové období; nejsou proto obsaženy v evropské legislativě platné pro dosavadní období a nejsou tudíž nyní ani vhodným způsobem promítnuty do českého právního rámce.

Téma C

Implementační struktura programového období 2014-2020 se od stávající implementační struktury liší strukturou programů, v níž již nebudou obsaženy Regionální operační programy. Jejich roli převezmou vedle Integrovaného regionálního operačního programu další programy s průměty územní dimenze.

Územní dimenzi je proto nutné zajistit strukturální a procesní úpravou implementační struktury se zapojením relevantních regionálních aktérů a institucí podílejících se na podpoře regionálního rozvoje.

Činnost subjektů a institucí pro zajištění průmětů územní dimenze by měla zahrnovat především tyto faktory:  organizační (zejména přehlednost vztahů uvnitř implementační struktury, účinnost

řízení a koordinace včetně rozložení odpovědnosti, možnosti a způsoby řešení přechodu a souběhu programových období),

 kapacitní (zejména kvantitativní a kvalitativní nároky na lidské zdroje, zamezení

ztrátám kvalifikovaných odborníků z předcházejícího programového období, přiměřené hospodářské dopady a finanční nároky),

 uživatelské (zejména územní dostupnost, kvalita, přehlednost a uživatelská

vstřícnost zabezpečovaných činností a služeb vycházející ze znalostí místních podmínek).

V programovém období 2007-2013 vytvářely administrativní zázemí Regionálních operačních programů úřady Regionálních rad regionů soudržnosti.

Problém ve využití jejich administrativní kapacity v programovém období 2014-2020 (např. jako zprostředkujících subjektů pro potřeby Integrovaného regionálního operačního programu) spočívá v tom, že působnost Regionálních rad je ustanovením § 16 odst. 3 zákona o podpoře regionálního rozvoje omezena pouze na roli řídicích orgánů Regionálních operačních programů. Pro plnění jakékoli jiné funkce nebo činnosti Regionálních rad (a jejich úřadů) je nezbytná novelizace zákona.

1.4 Identifikace dotčených subjektů

Téma A

Subjekty přímo dotčenými regulací obsaženou v právní úpravě podpory regionálního rozvoje jsou především ústřední správní úřady (ústřední orgány státní správy), územní samosprávné celky (kraje a obce) zabezpečující úkoly v samostatné i přenesené působností a jejich sdružení, a v dalším pořadí podnikatelské subjekty (právnické a fyzické osoby) spolu s právnickými osobami nepodnikajícími (nestátní neziskové

organizace, hospodářské a agrární komory, zájmová sdružení, instituce veřejného sektoru - školy, zdravotní a sociální zařízení, kulturní instituce aj.).

Výše uvedených subjektů se regulace dotýká především z hlediska možného

 zapojení do přípravy a realizace strategických koncepčních dokumentů,  začlenění do systému implementace podpory ze státního rozpočtu, rozpočtů

územních samosprávných celků nebo fondů EU,

 postavení v rolích příjemců podpory (netýká se ústředních správních úřadů).

Vzhledem k účelu podpory regionálního rozvoje lze považovat za subjekty nepřímo dotčené regulací (z hlediska její výsledné účinnosti a efektivnosti ovlivňující tvorbu a naplňování koncepčních dokumentů a navazujících systémů podpory) ostatní obyvatele území obcí a krajů.

Změnami obsaženými v nově navrhované regulaci je v největší míře dotčena působnost Ministerstva pro místní rozvoj a krajů v pozici subjektů, které připravují a realizují strategické rozvojové dokumenty.

K implementačním souvislostem dopadů navrhované úpravy viz část 5.

Téma B

Zamýšlená právní úprava se týká organizačních složek státu, územních samosprávných celků i zástupců nevládní, akademické a soukromé sféry v níže uvedených souvislostech:

 Z hlediska navrhovaného posílení pozice Ministerstva pro místní rozvoj jako národního koordinátora přípravy a realizace politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti budou právní úpravou dotčena především ministerstva a hlavní město Praha v roli řídicích orgánů příslušných programů. Právní úprava umožní Ministerstvu pro místní rozvoj

vydávat pro zmíněné subjekty závazné metodické pokyny.

 Úpravou jednotného monitorovacího systému budou dotčeny všechny subjekty implementační struktury Evropských strukturálních a investičních fondů (mezi něž patří

zejména řídicí orgány, zprostředkující subjekty, žadatelé a příjemci dotací). Subjekty implementační struktury budou povinny jednotný monitorovací systém využívat k účelům stanoveným zákonem; budou zde vedeny např. údaje o žadatelích/příjemcích a personálním obsazení implementační struktury a dále údaje potřebné pro administraci projektu a programu jako celku (např. údaje o finančním rámci projektu/programu, výběrových řízeních, vybraných dodavatelích atd.).

 Ustanovení o Radě pro Evropské strukturální a investiční fondy se dotýkají především subjektů bezprostředně zapojených do její činnosti. Kromě organizačních složek státu se

týkají konkrétně hlavního města Prahy, Asociace krajů ČR, Svazu měst a obcí ČR, Sdružení místních samospráv, Národní sítě Místních akčních skupin, Rady hospodářské a sociální dohody ČR, Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost, ministerstev, Českého statistického úřadu, Hospodářské komory ČR, Agrární komory ČR, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Svazu průmyslu a dopravy ČR, Svazu obchodu a cestovního ruchu, Technologické agentury ČR atd.

 Nepřímo, svým konečným dopadem se právní úprava týká také všech potenciálních žadatelů a příjemců podpory poskytované v rámci implementace Evropských strukturálních

a investičních fondů v podmínkách ČR v sedmiletém období počínajícím rokem 2014.

Téma C

Ve vztahu k vytvoření podmínek pro institucionální zajištění podpory implementace programů obsahujících územní dimenzi rozšířením působnosti Regionálních rad regionů soudržnosti jsou subjekty dotčenými navrhovanou regulací především

 Regionální rady regionů soudržnosti, jejich orgány a v pracovně právní poloze také

jejich pracovníci,

 Ministerstvo pro místní rozvoj v rolích

- řídicího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu,

- smluvní strany veřejnoprávní smlouvy,

- nadřízeného správního orgánu ve věcech veřejnoprávní smlouvy,  ústřední orgány státní správy, které jsou řídicími orgány operačních programů

obsahujících územní dimenzi v programovém období 2014-2020, pokud uzavřou veřejnoprávní smlouvy s Regionálními radami,

 zájemci, žadatelé a příjemci podpory z operačních programů obsahujících územní

dimenzi, jejichž řídicí orgány uzavřou veřejnoprávní smlouvy s Regionálními radami.

V obecnější poloze budou dotčeny regulací také např. subjekty vyhodnocující plnění kritérií územního zaměření intervencí v programech financovaných z fondů EU - tzv. stálé konference na národní a regionální úrovni (viz část 5) a dále ve vztahu ke své působnosti i Rada pro Evropské strukturální a investiční fondy (viz část 2).

1.5 Popis cílového stavu Téma A

Cílem navrhované regulace je uvést právní úpravu podpory regionálního rozvoje do podoby odpovídající současným potřebám a podmínkám a po právní stránce akceptovat věcné přístupy a řešení, které se v předmětné oblasti postupně prosadily v průběhu uplynulých let. Toto lze označit za hlavní, strategický cíl, jehož splnění je vázáno na realizaci

níže navrhovaných dílčích cílů zaměřených na řešení problémů uváděných v části 1.2.

Dílčí cíle zahrnují především

 upřesnění obsahové stránky strategických rozvojových dokumentů přijímaných na celostátní a krajské úrovni včetně procesní úpravy jejich schvalování a aktualizace,  vytvoření podmínek pro rozšíření podpory regionálního rozvoje o podporu dynamického rozvoje - regionální konkurenceschopnosti, resp. pólů růstu,  stanovení časové platnosti strategie regionálního rozvoje ČR a strategie rozvoje územního obvodu kraje,  začlenění úprav působností územních samosprávných celků jejich vzájemných vztahů nebo vztahů k ústředním správním úřadům do aktuálního kontextu právního řádu ČR.

Téma B

Cílem navrhované regulace je právní úprava hospodářské, sociální a územní soudržnosti řešící dosavadní nedostatky koordinace na centrální úrovni a odpovídající podmínkám a požadavkům vyplývajícím z práva EU a z Dohody o partnerství pro nové programové období 2014-2020.

Dílčí cíle zahrnují vytvoření podmínek především pro

 konkretizování zákonné úpravy působnosti národního koordinátora pro přípravu a realizaci politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti a územní spolupráce,  sjednocení postupů spojených s implementací programů Evropských strukturálních a investičních fondů prostřednictvím řídicích aktů závazných pro poskytovatele dotace,  informační zabezpečení činností a procesů spojených s přípravou a naplňováním Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 a nástrojů vymezených metodickými dokumenty národního koordinátora prostřednictvím zřízení jednotného monitorovacího systému pro čerpání finanční pomoci z Evropských strukturálních a investičních fondů,  zákonné ukotvení politického poradního orgánu vlády, který projednává otázky hospodářské, sociální a územní soudržnosti spojené s programovým obdobím 2014- 2020.

Téma C

Cílem navrhované regulace je vytvoření podmínek pro institucionální zajištění podpory implementace programů obsahujících územní dimenzi s využitím odborných kapacit pracovníků institucí, které zabezpečovaly administraci programů v území v programovém období 2007-2013.

Dílčí cíle zahrnují především

 rozšíření a konkretizování zákonné úpravy působnosti příslušných institucí včetně posílení postavení jejich odborných orgánů,  upřesnění práv a povinností a posílení právních jistot účastníků implementačních procesů při zajišťování územní dimenze programů,  vytvoření podmínek pro účinné a bezproblémové zabezpečování činností a procesů spojených s čerpáním finanční pomoci z operačních programů Evropských strukturálních a investičních fondů.

1.6 Zhodnocení rizika

Téma A

Za hlavní riziko spojené s nepřijetím nově navrhované právní úpravy lze považovat rostoucí odklon praktických postupů v oblasti podpory regionálního rozvoje od kodifikované úpravy po stránce obsahu, zaměření a realizace podpory regionálního rozvoje s průměty do

strategických rozvojových dokumentů a také do součinnosti dotčených aktérů (k tomu viz podrobněji 1.2.2).

Nesoulad zákonné úpravy a praxe se promítá do činnosti ústředních správních úřadů (a zde zejména Ministerstva pro místní rozvoj), krajů i obcí. Úprava obsažená v částech první až třetí zákona o podpoře regionálního rozvoje je dotčenými subjekty vzhledem ke zmíněnému nesouladu s praxí využívána především jako obecný výchozí rámec s obsahem postupně doplňovaným nebo nahrazovaným prvky a procesy založenými na přímo použitelných nařízeních EU, spojených s implementací programů (mj. i v souvislosti s přesouváním těžiště nástrojů podpory regionálního rozvoje do politiky soudržnosti – viz 1.2.3).

Právní úprava obsažená v zákoně o podpoře regionálního rozvoje byla v roce 2013 zařazena

do první etapy nezávislých procesních a organizačních auditů nejvýznamnějších agend

státní správy v rámci projektu „Procesní modelování agend veřejné správy“.

Při ověřování procesů agendy A561 Podpora regionálního rozvoje, které prováděli z pověření Ministerstva vnitra pracovníci organizační složky Accenture Central Europe B.V., byla mj. provedena podrobná legislativní dekompozice agendy z hlediska obsahu a typu procesů. V průběhu konzultací k jednotlivým částem zákona byly konstatovány četné rozdíly mezi charakteristikami činností, jak je popisuje platná právní úprava a jak jsou zabezpečovány v praxi (v zásadě se shodují s problémy uváděnými v části 1.2). V konečném výstupu určeném Ministerstvu pro místní rozvoj, v části pojednávající o charakteristice současného stavu, se souhrnně konstatuje, že  v současné době nejsou zcela jednoznačně vymezeny kompetence v rámci systému strategického řízení mezi Ministerstvem pro místní rozvoj, ústředními orgány státní správy a územními samosprávami,

Projekt byl zahájen 15. září 2009 s předpokládaným ukončením 15. 3. 2014, je financovaný z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, příjemcem dotace je odbor veřejné správy a eGovernmentu Ministerstva vnitra. Procesní modelování agend je připravováno v intencích strategie Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby, jeho cílem je mj. zefektivňování a optimalizace procesů v agendách veřejné správy s následným generováním státem garantovaných standardů výkonu konkrétních agend státní správy; u agend v samostatné působnosti budou vytvářené standardy využívány jako státem doporučené best practices.

 výše uvedené způsobuje nejednotnost přístupu, ad-hoc požadavky na součinnost a nesystémové vymezení odpovědnosti za strukturu dat a realizaci klíčových opatření jako podklad pro sestavování a naplňování strategií regionálního rozvoje na ústřední a územní úrovni. Výsledkem provedeného procesního modelování je návrh optimalizačního modelu s cílem zvýšit stabilitu systému strategického plánování a řízení a efektivitu vynakládaných finančních prostředků.

Z porovnání platného právního stavu a zmíněného modelu plyne, že jeho implementace je podmíněna změnou zákona o podpoře regionálního rozvoje zejména v ustanoveních § 5 odst. 1 a 2 (obsah a příprava strategie regionálního rozvoje), § 6 odst. 1 (vypracování státního programu regionálního rozvoje), § 11 (působnost ústředních správních úřadů při podpoře regionálního rozvoje), § 13 odst. 2 písm. c) (spolupodílení krajů na úkolech spojených se zaměřením podpory regionálního rozvoje a spolupráce s věcně příslušnými ústředními správními úřady).

Zmíněný nesoulad se již v současné době promítá v obtížích při definování činnostních rolí (včetně kapacitních nároků) pro jednotlivé orgány veřejné moci v registrech agend

vytvářených podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Obtíže působí zejména registrace činností vymezených zákonem v obecné poloze (která neumožňuje učinit si představu o konkrétní povaze a četnosti procesů), popř. působností v praxi vůbec nevyužívaných. V budoucnu, při realizaci zamýšleného propojení podrobněji pojatých procesních modelů opírajících se o právní úpravu se standardy výkonu agend, by při zachování daného stavu hrozily problémy v celkovém organizačním i finančním zabezpečení agendy.

Vzhledem k tomu, že převážná část finančních prostředků pro podporu regionálního rozvoje

v současné době pochází ze zdrojů EU (viz 1.2.3), je nezbytné tomu přizpůsobit relevantní obsahové části platné právní úpravy, zejména pokud jde obsah a časový rámec strategických rozvojových dokumentů, které by měly být více otevřené aktuálnímu kontextu a prioritám programových období. Absence této adaptace by mohla vést k neefektivnímu vytváření samostatných modifikací strategických dokumentů výhradně pro vnitřní potřebu ČR (a jejích územních samosprávných celků), souběžně nevyužitelných pro čerpání podpory z EU.

Zvýšený důraz na právní úpravu tvorby a realizace celostátní a krajské rozvojové strategie

souvisí mj. se začleněním potřeby vytváření strategických dokumentů na celostátní a regionální úrovni mezi předběžné podmínky (tzv. ex ante kondicionality – viz část 1.3)

Nekvalitní nebo vzájemně věcně a časově neprovázané celostátní a krajské strategické dokumenty mohou negativně ovlivnit čerpání prostředků z fondů EU a omezit jejich využitelnost i pro tvorbu aktuálně prosazovaných integrovaných nástrojů na regionální úrovni.

Téma B

Pokračování nynější právní úpravy není žádoucí, přináší následující rizika:  Současné znění zákona upravuje podmínky pro programové období 2007-2013; jeho novelizace schválené v minulosti reagovaly na výchozí evropský právní rámec přijatý

na úrovni EU pro období 2007-2013. Nejsou tam tudíž odpovídajícím způsobem promítnuty požadavky na zvýšenou centrální koordinaci, za niž je vůči EU odpovědný členský stát.

 Neúplné vymezení role národního koordinátora může mít za důsledek nespolehlivé

řízení průběhu implementace Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 a nedůslednost jednotlivých řídicích orgánů a dalších subjektů při plnění jejich dílčích rolí při využívání Evropských strukturálních a investičních fondů v budoucích sedmi

letech. Nespolehlivé plnění Dohody o partnerství pro programové období 2014-

2020 se může projevit buď prostřednictvím nesplnění periodicky hodnocených výsledků Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020, naplňování podmínek v ní obsažených s důsledky v podobě finančních korekcí, resp. nedočerpání prostředků alokovaných pro ČR, nebo v pochybeních při administraci programů s obdobnými důsledky. Přezkum výkonnosti proběhne v polovině a na konci programového období. Na základě tohoto vyhodnocení dojde k přerozdělení 6 % alokace programů, případně (při nízké výkonnosti) ke korekcím.

 Zvýšené nároky na elektronizaci veškerých procesů vyžadují dobré řízení; absence

právního základu pro jednotný elektronický systém pro řízení a monitoring Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 by měla za důsledek roztříštěnost a nekompatibilitu práce s příslušnými daty a neefektivitu při vyhodnocování průběhu a výsledků využívání Evropských strukturálních a investičních fondů. Rizikem nečinnosti je absence trvalého právního základu pro plnou výměnu elektronických dat a tudíž obtížná dosažitelnost podkladů pro kvalitní analýzy výsledků a procesů.

Fungování existujícího Řídicího a koordinačního výboru bylo vládou – ve formě

statutu a jednacího řádu - jednoznačně jejím usnesením schváleno pro programové období 2007-2013. Shodný politický orgán (nebo orgán se shodným názvem), jehož činnost by byla zaměřena také na další programové období, podléhající odlišným právním podmínkám, by byl nesrozumitelný, nejednoznačný a zavádějící, v rozporu s cílem zjednodušování administrativního prostředí. Rizikem je nepřehlednost a nejasné vymezení platforem pro otevřené politické „předjednávání“ koncepčních otázek spojených před souhrnným rozhodováním na úrovni vlády. Vláda sice svým usnesením přijala „ad hoc“ návrh na vznik Rady pro fondy Společného strategického rámce podle stávající právní úpravy, je však zřejmé, že šlo o přechodné operativní řešení akutní potřeby zřízení nového orgánu, který – dočasně – plní roli v postavení specifického poradního orgánu vlády zřízeného v souladu s Jednacím řádem vlády.

Téma C

Stávající právní úprava především neumožňuje v potřebné míře využití odborných kapacit institucí, které zabezpečovaly administraci operačních programů v území v programovém období 2007-2013.

Působnost Regionálních rad regionů soudržnosti je nyní omezena pouze na roli řídicích orgánů Regionálních operačních programů, které nebudou součástí implementační struktury programového období 2014-2020. Pro plnění jakékoli jiné funkce nebo činnosti Regionálních rad (a jejich úřadů) je nezbytná novelizace zákona. Využití kvalifikovaných pracovníků prostřednictvím jiné zastřešující institucionální struktury nezaručuje plynulý přechod kapacit mezi programovými obdobími EU a je spojeno s fluktuačními riziky (viz popis variant v části 2 a jejich hodnocení v části 3).

2. Návrh variant řešení Varianta č. 1 - nulová

Popis varianty č. 1

Nulová varianta znamená ponechání současného stavu - tedy platného znění zákona.

Téma A

Charakteristika účinků dosavadní právní úpravy je obsažena v částech 1.2.1 až 1.2.3, právní stránka v části 1.3, rizika v části 1.6.

Téma B

Charakteristika účinků dosavadní právní úpravy je obsažena v části 1.2.7, právní stránka v části 1.3, rizika v části 1.6.

Téma C

Rozbor současného stavu a potřeb jeho řešení je obsažen v části 1.2.8, právní stav v dané oblasti v části 1.3, rizika spojená s nepřijetím navrhované regulace v části 1.6.

Varianta č. 2 - nový samostatný zákon o fondech EU

Popis varianty č. 2

Téma A

Varianta samostatné nové zákonné úpravy není ve vztahu k tématu A uvažována vzhledem k převážně korekční povaze navrhovaných změn v oblasti podpory regionálního rozvoje, které nevytvářejí dostatečné podmínky a prostor pro novou, koncepčně odlišnou právní úpravu.

Téma B

Tato varianta předpokládá přijetí nového samostatného zákona, který bude obsahovat komplexní úpravu využití Evropských strukturálních a investičních fondů v podmínkách ČR. Podpora regionálního rozvoje z národních zdrojů by nadále zůstala upravena zákonem o podpoře regionálního rozvoje. Zákon vyčlení ze stávajícího zákona o podpoře regionálního rozvoje část pojednávající o úpravě hospodářské, sociální a územní soudržnosti a samostatným zákonem pro ni stanoví právní rámec obsahující odpovídající koordinační působnosti a nástroje. Do zákona budou zařazeny i části jiných právních úprav, které jsou spojeny s poskytováním podpory z fondů EU (např. rozpočtová pravidla nebo zákon o finanční kontrole). Nový zákon vhodným způsobem přehledně upraví, např. prostřednictvím dvou samostatných částí, podmínky pro obě překrývající se programová období EU 2007- 2013 a 2014-2020.

Bude-li to účelné, bude v zákoně obsaženo zmocnění pro Ministerstvo pro místní rozvoj nebo jiný ústřední orgán státní správy (popř. vládu ČR) k vydání prováděcího předpisu upravujícího podrobnosti stanovené části regulace.

Samostatným zákonem je čerpání fondů EU v rámci evropské politiky soudržnosti upraveno např. ve Finsku nebo na Slovensku.

Téma C

Varianta samostatné zákonné úpravy pro toto téma není uvažována vzhledem k rozsahu řešené problematiky a jejímu propojení s právní úpravou obsaženou v zákoně o podpoře regionálního rozvoje.

Varianta č. 3 – novelizace platného zákona

Popis varianty č. 3

Téma A

V novelizační variantě je navrhováno  rozšířit zaměření podpory regionálního rozvoje o podporu dynamického rozvoje - regionální konkurenceschopnosti, resp. „pólů růstu“,  rozpracovat obsahovou stránku strategických rozvojových dokumentů přijímaných na republikové a krajské úrovni včetně procesní úpravy jejich schvalování a aktualizace tak, aby odrážely aktuální pojetí celostátní regionální politiky odvozené od rámce společné kohezní politiky EU a také dalších priorit v oblasti podpory regionálního rozvoje včetně cílů a priorit rozvoje území měst a venkova v podmínkách ČR,  úpravu strategie regionálního rozvoje ČR z hlediska jejího rámcového obsahu, procesu příprav a aktualizace pojímat tak, aby vedle výslovného určení nástrojů k realizaci stanovených cílů, způsobu sledování a vyhodnocování účinnosti strategie regionálního rozvoje vytvářela podpůrný rámec pro územní, zejména krajské regionální politiky obsažené ve strategii rozvoje územního obvodu kraje (kromě doporučení krajům jde např. také o vymezení republikových priorit a strategických cílů včetně podmínek pro vymezení státem podporovaných regionů),  sjednotit v souladu s programovým obdobím EU časový rámec (platnost) strategie regionálního rozvoje ČR a obdobného dokumentu přijímaného na úrovni kraje – strategie rozvoje územního obvodu kraje – nahrazující v právní úpravě dosavadní program rozvoje kraje,  výše uvedené věcné zaměření úprav koncipovat tak, aby plně respektovaly (a tedy duplicitně neobsahovaly) již právně ukotvené obecné rozložení působností mezi ústřední státní správou a územní samosprávou a postupy v oblastech financování při přípravě a uplatňování podpůrných programů.

Navrhovaná právní úprava strategie regionálního rozvoje ČR ve své struktuře vychází z novější koncepce, využité např. při formulování politiky územního rozvoje ve stavebním zákoně. Podrobnější úprava ponechává méně prostoru pro improvizované nebo variabilní přístupy. Konkrétnější úprava rolí dotčených aktérů v jednotlivých fázích, zejména při tvorbě dokumentů, vychází ze stanovených postupů platných např. pro přípravu nelegislativních dokumentů určených k projednání vládou, resp. pro přípravu oborových rozvojových

U tématu C jsou analyzována také subvariantní řešení, která novelizaci nevyžadují koncepcí (např. ve vazbě na vyhodnocování vlivu na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí).

K legislativnímu zajištění této úpravy je navrhováno novelizovat vedle zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, také zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

Téma B

Tato varianta předpokládá novelizaci platného znění zákona o podpoře regionálního rozvoje, spočívající zejména v propracování jeho části pojednávající o úpravě hospodářské, sociální a územní soudržnosti takovým způsobem, který zahrne podmínky pro programové období EU 2014-2020, včetně zpřesnění role centrálního koordinátora a odpovídajících nástrojů pro výkon koordinace.

V novelizační variantě je navrhováno  stanovit obsah a zaměření koordinace hospodářské, sociální a územní soudržnosti na úrovni ČR včetně nástrojů k této činnosti,  nastolit takový právní stav, v němž bude zřetelněji a přesněji stanoven rámec pravomoci a odpovědnosti národního koordinátora – Ministerstva pro místní rozvoj;  vytvořit podmínky pro metodické sjednocení postupů spojených s implementací Evropských strukturálních a investičních fondů v podmínkách ČR prostřednictvím vydávání řídicích aktů závazných pro řídicí orgány,  stanovit, že jedním ze základních nástrojů řízení Evropských strukturálních a investičních fondů je jednotný monitorovací systém, jako veřejný informační systém veřejné správy spravovaný pro vzájemnou komunikaci subjektů implementační struktury, mezi něž patří zejména řídicí orgány, zprostředkující subjekty, žadatelé a příjemci dotací,  upřesnit podmínky pro působnost Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy jako politického poradního orgánu vlády (jehož statut a jednací řád schvaluje vláda), který projednává otázky spojené s programovým obdobím 2014-2020,  reagovat na odlišné podmínky právní úpravy na úrovni EU v programových obdobích 2007-2013 a 2014-2020.

Návazně bude nutné zajistit:  vypracování závazných metodických pokynů (Ministerstvo pro místní rozvoj jako centrální koordinátor by mělo své působnosti především vydávat stěžejní metodiky pro zásadní oblasti administrace vyjma finančních toků a kontrol, které jsou v gesci Ministerstva financí ČR) a tím pokrývat metodicky problematiku řízení a koordinace programů; metodiky zahrnují:  základní principy řízení alokace, základní principy vyhlašování výzev, výběru

a hodnocení projektů; základní principy řízení administrativních kapacit, publicita,

 základní pravidla pro tvorbu operačních manuálů a dalších příruček, principy

návaznosti procesů, jejich měřitelnosti a stanovení jejich maximální délky,

 základní pravidla pro řízení, monitorování a vyhodnocování realizace programu

a projektů,

 základní pravidla pro zadávání zakázek,  základní interpretace nařízení a dalších dokumentů souvisejících s procesy

administrace,

 kontrolu a dozor centrálního koordinátora nad plněním stanovených pravidel

vyplývajících z centrálních metodik;

 naplnění předpokladů pro řízení, koordinaci, monitorování a vyhodnocování realizace Evropských strukturálních a investičních fondů; zmíněné předpoklady spočívají v tom, že:  centrální koordinátor využívá monitorovací systém, který odpovídajícím

způsobem poskytuje data z nejnižší úrovně administrace, a to podle potřeby - agregovaně za definované celky, či v detailu na jeden projekt, to vše v odpovídajícím datovém rozsahu,

 datový rozsah je určen metodikou monitorování, která zajistí přehled o projektech

v základních parametrech - finanční plnění, věcné plnění, informace o realizaci výběrových řízení, lokalizace investice atd.,

 centrální koordinátor disponuje výkonnou evaluační jednotkou s evaluačním

plánem a specialisty a řídicí jednotkou sestávající z kvalifikovaných manažerů.

V čele Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy bude předseda vlády a jejími členy zástupci příslušných ústředních orgánů státní správy, poradních a pracovních orgánů vlády, územních samosprávných celků, podnikatelů, odborů, nestátních neziskových organizací a dalších právnických osob podle rozhodnutí vlády. Podrobnosti týkající se složení, působnosti, organizace a činnosti Rady upraví její statut a jednací řád.

Nová Rada pro Evropské strukturální a investiční fondy bude v realizační fázi programového

období EU 2014–2020 zabezpečovat následující aktivity:

 Projednávání souladu realizace programového období EU 2014–2020 s Národním programem reforem, Strategií mezinárodní konkurenceschopnosti, konceptem inteligentní specializace a dalšími průřezovými, sektorovými a územními strategickými dokumenty ČR a EU.  Vyhodnocování vazby na Strategická doporučení Rady v návaznosti na Národní program reforem.  Vyhodnocování přínosu jednotlivých politik – politiky soudržnosti, politiky rozvoje venkova a rybářské politiky, hodnocení souladu s národními rozvojovými prioritami a hodnocení koherence s cíli EU (Strategie Evropa 2020, tematické cíle a investiční priority).  Projednávání a analyzování věcného rozhraní a návazností mezi programy spolufinancovanými Evropskými strukturálními a investičními fondy.  Identifikace závažných problémů a řízení rizik v dosahování cílů v oblasti věcného zaměření intervencí všech fondů.  Formulování návrhů na zlepšení celkové funkčnosti systému řízení Evropských strukturálních a investičních fondů v ČR, zahrnujícího všechny subjekty implementační struktury v oblasti věcného zaměření intervencí v průběhu realizace programového období EU 2014-2020.  Analyzování koordinace systémových opatření nutných pro řádnou a efektivní realizaci politiky soudržnosti, politiky rozvoje venkova a rybářské politiky (monitorovací a informační systém, institucionální struktury, apod.).  Projednávání opatření k vyšší synergické efektivitě podpory poskytované z Evropských strukturálních a investičních fondů v podmínkách ČR.

 Předjednávání jednotlivých návrhů a doporučení v rámci realizace programového období EU 2014–2020.

Dosavadní Řídicí a koordinační výbor se bude nadále zabývat koordinací pomoci poskytované Evropskou unií v programovém období EU 2007-2013.

Téma C

Při zkoumání možností vytvoření podmínek pro institucionální zajištění podpory implementace operačních programů obsahujících územní dimenzi s využitím odborných kapacit pracovníků institucí, které zabezpečovaly administraci operačních programů v území v programovém období 2007-2013, byla formulována následující subvariantní řešení:

1. Využití stávající resortní příspěvkové organizace vykonávající činnost zprostředkujícího subjektu. 2. Využití stávající právní formy a odborných kapacit Regionálních rad regionů soudržnosti prostřednictvím uzavření dohod (veřejnoprávních smluv) s řídicími orgány operačních programů. 3. Zřízení organizační složky státu. 4. Zřízení nové příspěvkové organizace. 5. Zřízení nové právnické osoby zákonem. Využití krajů resp. krajských úřadů pro institucionální zajištění podpory implementace operačních programů, zejména Integrovaného operačního programu, není rozpracováváno. Zásadním důvodem je požadavek, s nímž byla konfrontována ve vztahu ke stávající i nově navrhované právní úpravě i varianta využití Regionálních rad, vyloučit nebo výrazně omezit možnosti netransparentního nebo nepřímého zasahování krajů resp. členů jejich zastupitelstev, do procesů spojených zejména s podkladovým hodnocením projektů, popř. jiného negativního ovlivňování činnosti zprostředkujících subjektů. Ve vztahu k řízení operačních programů je z tohoto pohledu zdůrazňována úloha unifikovaných postupů v rámci jednotného metodického prostředí s cílem omezit rizika střetu zájmů nebo vzniku obdobných problémů, které byly spojeny s činností některých Regionálních rad v programovém období 2007-2013.

Ad 1: Využití stávající resortní příspěvkové organizace vykonávající činnost zprostředkujícího subjektu

Stručný popis:

Centrum pro regionální rozvoj ČR jako stávající resortní příspěvková organizace Ministerstva pro místní rozvoj plní v programovém období 2007-2013 úkoly zprostředkujícího subjektu pro Integrovaný operační program a Operační program Technická pomoc a zajišťuje administraci a kontrolu čerpání pro všechny operační programy přeshraniční spolupráce. S výjimkou úkolů zprostředkujícího subjektu pro Integrovaný operační program má plnit Centrum pro regionální rozvoj ČR tytéž úkoly i pro období 2014-2020. Zmíněné funkce by byly rozšířeny o úkoly zprostředkujícího subjektu pro Integrovaný regionální operační program s možnostmi využití postupně uvolňovaných pracovníků Regionálních rad (v případě jejich zájmu).

Řešení pod body 1 a 3 nevyžadují novelizační nebo jinou zákonnou úpravu, pouze úpravy vnitřních předpisů Ministerstva pro místní rozvoj. Tím je současně omezena i využitelnost předmětných řešení pouze pro Integrovaný regionální operační program (resp. operační programy, pro něž je řídicím orgánem Ministerstvo pro místní rozvoj).

Ad 2: Využití stávající právní formy a odborných kapacit Regionálních rad prostřednictvím uzavření dohod (veřejnoprávních smluv) s řídicími orgány operačních programů

Stručný popis:

Působnost Regionálních rad regionů soudržnosti je dosud vázána na zákonem stanovenou působnost řídicích orgánů Regionálních operačních programů, které budou ukončeny s programovým obdobím 2007-2013. K výkonu činností zprostředkujícího subjektu pro Integrovaný regionální operační program (případně i pro jiné programy s územní dimenzí) v programovém období 2014-2020 by byly s Regionálními radami po příslušné změně zákona o podpoře regionálního rozvoje uzavřeny dohody podle čl. 123 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013, které by měly z pohledu právního řádu ČR povahu veřejnoprávních smluv. V této souvislosti byly posuzovány i možnosti výkonu dalších úkolů v souvislosti s implementací evropských strukturálních a investičních fondů.

Ad 3: Zřízení organizační složky státu

Stručný popis:

Činnost zprostředkujícího subjektu by byla vykonávána v rámci organizační složky státu zřízené Ministerstvem pro místní rozvoj (po předchozím souhlasu Ministerstva financí). Součástí organizační složky by byla také územní pracoviště s možnostmi využití postupně uvolňovaných pracovníků Regionálních rad (v případě jejich zájmu). Možné dílčí odlišné řešení by mohlo spočívat ve zřízení nového vnitřního útvaru Ministerstva pro místní rozvoj.

Ad 4: Zřízení nové příspěvkové organizace

Stručný popis:

Ministerstvo pro místní rozvoj by zákonem zřídilo novou příspěvkovou organizaci. Jejími zaměstnanci by se stali (v případě jejich zájmu) dosavadní pracovníci Regionálních rad postupně uvolňovaní v souvislosti s ukončováním Regionálních operačních programů v programovém období 2007-2013. Alternativní řešení této varianty by mohlo spočívat ve zřízení nové příspěvkové organizace provádějící také činnosti Centra pro regionální rozvoj ČR, které by bylo v této souvislosti zrušeno.

Ad 5: Zřízení nové právnické osoby zákonem

Stručný popis:

Ze zákona by byla zřízena nová právnická osoba, která by vykonávala činnosti zprostředkujícího subjektu pro Integrovaný regionální operační program (případně i pro jiné programy s dílčí územní aplikací) v programovém období 2014-2020 na základě dohody podle čl. 123 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013, která by měla z pohledu právního řádu ČR povahu veřejnoprávní smlouvy. Jejími zaměstnanci by se stali dosavadní pracovníci Regionálních rad postupně uvolňovaní v souvislosti s ukončováním Regionálních operačních programů v programovém období 2007-2013. Dílčí diferencovaná řešení by mohla být spojována s různě pojímanými modely utlumované činnosti Regionálních rad. V rámci jednoho z uvažovaných modelů bylo např. navrhováno jednorázově zřídit pouze centrální koordinační pracoviště nové právnické osoby s tím, že územní činnosti by byly v přechodném období (2014-2016) zabezpečovány smluvně Regionálními radami (z nichž by byla poté vytvořena územní pracoviště této nové právnické osoby).

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů

3.1 Identifikace nákladů a přínosů

Hodnocení nákladů a přínosů pro témata A a B je provedeno především kvalitativně

vzhledem k povaze řešené problematiky, se zaměřením na mimoekonomické organizačně správní souvislosti.

Identifikace a hodnocení nákladů a přínosů pro téma C jsou provedeny vzhledem ke specifičnosti posuzovaných subvariantních řešení kvalitativním způsobem souhrnně v části 3.5.

3.2 Náklady a negativa

Téma A

Náklady Společně pro varianty č. 1 a č. 3:

Dopady varianty č. 1 a varianty č. 3 (varianta č. 2 není u tohoto tématu uvažována - viz popis variant) týkající se rolí jednotlivých aktérů lze hodnotit jako vzájemně srovnatelné. Ze zkušeností spojených s přípravou Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020 plyne, že dosavadní úprava, která tvoří pouze obecný rámec, může být upřesněna způsobem uvedeným v návrhu novely (viz varianta 3), aniž vzniknou kvantifikovatelné dodatečné náklady.

Dodatečné náklady nevzniknou ani ze změny strategických dokumentů na úrovni státu i krajů. K tomu jsou navrhována přechodná ustanovení, jejichž cílem je umožnit státu a krajům včetně hlavního města Prahy využít strategické rozvojové dokumenty již přijaté pro období od roku 2014, pokud mají platnost stanovenou minimálně do roku 2017.

V souvislosti s navrhovaným vytvořením podmínek pro rozšíření podpory regionálního rozvoje o podporu regionální konkurenceschopnosti, resp. „pólů růstu“ by sice bylo možné uvažovat o ekonomických dopadech, ale vzhledem k tomu, že tato podpora se opírá prakticky výhradně o finanční zdroje a nástroje EU upravené na základě přímo uplatnitelných nařízení EU (které byly již v uplynulém období v ČR takto využívány), je možné považovat navrhovanou úpravu spíše za adaptační, bez dodatečného rozpočtového dopadu.

I když podpora regionálního rozvoje v území je v zásadě zabezpečována v samostatné působnosti územních samosprávných celků, je navrhováno, aby se na ní (tak jako dosud) mohly podílet i obce s rozšířenou působností ve vztahu k jimi vykonávané přenesené působnosti. Jejich zapojení v souvislosti s přípravami a realizací strategických dokumentů v působnosti státu a obcí by však nemělo vytvářet novou agendu, vést k samostatně hodnotitelným dodatečným nárokům na administrativní, finanční nebo jiné zabezpečení. Oproti platné úpravě je navrhováno z této spolupráce vyčlenit obce s pověřenými obecními úřady, jejichž postavení v rámci přenesené působnosti by se mělo podle reformních záměrů oslabovat.

Varianta č. 3 se tak jeví oproti variantě č. 1 jako nákladnější pouze z pohledu nároků spojených s novelizačními pracemi.

Negativa: Varianta č. 1

Nedostatky a záporné stránky varianty č. 1 (nulové), podrobněji charakterizované v částech 1.2.1, 1.2.5 a 1.6 spočívají především v  nevyhovujícím nastavení modelu podpory regionálního rozvoje odpovídajícímu

podmínkám ve vnějším institucionálním a právním prostředí kolem r. 2000,

 omezujícím vymezení oblastí a cílů podpory regionálního rozvoje, nevyhovujícím ve

vazbách na politiku hospodářské, sociální a územní soudržnosti,

 neupřesnění časových rámců platnosti strategických rozvojových dokumentů na

úrovni ČR a krajů,

 nedostatečné úpravě obsahové stránky strategických rozvojových dokumentů

a procesu jejich přípravy,

 přetrvávající úpravě dlouhodobě neaplikovaných institutů (státní program regionálního

rozvoje) nebo postupů (způsob finanční podpory státního programu regionálního rozvoje),

 v obtížích při definování činnostních rolí (včetně kapacitních nároků) pro jednotlivé

orgány veřejné moci v registrech agend s očekávaným prohlubováním obtíží při přípravách procesního modelování a standardizace agend.

Varianta č. 3

Realizace novelizační varianty může (oproti variantě nulové) přinést rizika spojená s nezvládnutím novelizačního procesu (po věcné nebo legislativní stránce) nebo praktické aplikace normy.

Téma B

Varianta č. 1 Náklady:

 Stávající znění zákona nedefinuje jednotný monitorovací systém nutný pro vzájemnou komunikaci subjektů implementační struktury; náklady v takovém případě by spočívaly v dodatečném sjednocování odpovídajících informací nutných pro řízení a vyhodnocování implementace Dohody o partnerství pro programové období 2014- 2020.

Negativa:

 Stávající právní úprava se týká pouze programového období EU 2007-2013 a nereflektuje novou evropskou legislativu pro sedmileté období počínající rokem 2014.  Absence reflexe podmínek příštího programového období v českém právním řádu přinese právní nejistotu a obtíže při nastavení stabilního a vnitřně provázaného systému čerpání Evropských strukturálních a investičních fondů v podmínkách ČR a při přípravě zásadních strategických rozhodnutí. Dočasné „ad hoc“ vytvoření Rady pro fondy Společného strategického rámce – bez jejího právního ukotvení v zákoně - je kdykoli exekutivně zrušitelným krokem.

 Nedostatek současné právní úpravy ve vztahu k příštímu programovému období povede k právní nejistotě z hlediska kvalitní přípravy a zejména pak implementace příštího programového období.  Stávající znění zákona neobsahuje dostatečně konkrétní vymezení kompetence k vydávání řídicích aktů, které jsou závazné pro řídicí orgány jednotlivých programů.  Stávající znění zákona také nedostatečně vymezuje roli centrálního koordinátora, nevymezuje odpovídající nástroje pro výkon této činnosti.  Absence silnějšího ukotvení Rady nemotivuje ani národního koordinátora ani další účastníky systému ke strategickému přístupu a předkládání koncepčních návrhů s dlouhodobou platností a tím k vytváření stabilního a předvídatelného prostředí pro využívání fondů EU v podmínkách ČR.

Varianta č. 2 Náklady:

 Náklady spojené s přípravou nového samostatného zákona v průběhu celého legislativního procesu.  Náklady na sjednocování podmínek pro řízení během pokročilého průběhu programového období EU 2014-2020.

Negativa:

 Zvýšení počtu zákonů.  Oddělení evropské podpory zaměřené na regionální rozvoj od podmínek národních podpor a strategie regionálního rozvoje ČR – ztráta právního rámce pro úpravu komplementarity v komplexním vnímání podpory regionálního rozvoje z národního a evropského hlediska.  Časová náročnost přípravy nového zákona a z toho plynoucí dlouhodobá právní nejistota subjektů zapojených do implementace Evropských strukturálních a investičních fondů.

Varianta č. 3 Náklady:

Náklady spojené s vytvořením nové platformy – Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy jako nového orgánu podle novelizovaného zákona. Pro odpovídající fungování tohoto orgánu bude nutný sekretariát zabezpečující standardní obslužné, organizační a administrativní funkce. Náklady na zajištění činnosti zmíněného sekretariátu spolu s náklady na zajištění organizačních úkolů lze odhadnout na cca 3 mil. Kč ročně – půjde o prostředky způsobilé pro využití technické pomoci v rámci Evropských strukturálních a investičních fondů (tyto náklady zatíží státní rozpočet pouze v rozsahu vyplývajícím z účasti na Operačním programu Technická pomoc).

Negativa:

 Menší prostor a přehlednost novelizační úpravy oproti samostatné úpravě problematiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti.

3.3 Přínosy

Společně pro témata A i B

Přínosy varianty č. 1

 Nebude nutné absolvovat složitý a náročný proces věcné a legislativní přípravy, projednávání a schvalování právního předpisu.

Přínosy varianty č. 2

 Přehledným a právně nezávadným způsobem bude v samostatném zákoně upravena specifická oblast čerpání fondů EU, včetně odpovídající role centrálního koordinátora a nástrojů pro výkon této role.

Přínosy varianty č. 3

 Nezvyšování počtu zákonů v ČR.  V novelizovaném zákoně bude upravena koordinační a metodická role na centrální úrovni, stejně jako nástroje pro výkon této role.  Přizpůsobení českého právního řádu podmínkám nového programového období přinese právní jistotu pro přípravu a realizaci vnitřně provázaného rámce čerpání ze zdrojů Evropských strukturálních a investičních fondů v podmínkách ČR.  Novelizace zákona umožní konkrétní vymezení kompetence k vydávání řídicích aktů, které jsou závazné pro řídicí orgány jednotlivých programů.  Novelizace vymezí podmínky pro jednotný monitorovací systém nutný pro vzájemnou komunikaci subjektů implementační struktury.  V jednom právním předpise zůstane zachována úprava podpory regionálního rozvoje jak z národních, tak z evropských zdrojů.

Přínosy navrhované novelizační varianty lze odvodit také ze zhodnocení rizika nepřijetí navrhované úpravy v části 1.6. Budou odstraněny konstatované současné problémy s aplikací zákona (viz 1.2), vzniknou také lepší výchozí podmínky pro realizaci procesního modelování a registraci agendy související s dotčenou právní úpravou a po stránce existence vyhovujících koncepčních dokumentů budou vytvořeny předpoklady pro zapojení ČR do využívání nástrojů a zdrojů hospodářské sociální a územní soudržnosti a územní spolupráce v rámci EU.

3.4 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Téma A

Z porovnání argumentace k výše uvedeným variantám, která je uváděna v částech 1.2, 1.3 a 2

lze vyhodnotit především mimoekonomické dopady s následujícími výsledky:

Varianta č. 1 je z hlediska účinnosti stávající právní úpravy spojena s obdobím, kdy ve

vnějším prostředí postupně docházelo k primárnímu zavádění nebo k zásadním změnám procesních postupů a k rozsáhlým kompetenčním a institucionálním reorganizacím (v souvislosti se správními reformami).

V současném období, kdy jsou institucionální vztahy a procesní postupy v rámci ČR i EU do

značné míry ustálené a stabilizované, stávající pojetí právní úpravy již neumožňuje upravit procesní stránku přípravy a aktualizace předmětného koncepčního materiálu způsobem odpovídajícím aktuální úloze dotčených aktérů v oblasti tvorby a realizaci

regionální politiky. Oslabuje tím pozici strategie regionálního rozvoje v kontextu jiných, po obsahové a procesní stránce pregnantněji upravených koncepčních a programových dokumentů.

Varianta č. 2 není u tématu A uvažována (viz popis variant).

Varianta č. 3 je především z procesního hlediska transparentnější a předvídatelnější,

tvůrcům, oponentům i uživatelům umožňuje kvalitnější vzájemnou komunikaci. Upřesňuje se rámec operací a tím i možnost jejich efektivního plánování.

Náklady variant č. 1 a č. 3 v praxi nelze předem stanovit a porovnat. Varianta č. 1 s obecnou

úpravou mohla být v praxi realizována způsobem, který by byl z hlediska celkové nákladnosti srovnatelný s variantou č. 3. Z tohoto pohledu mají významnější vliv spíše konkrétní vnější i vnitřní podmínky spojené se zvolenými strategickými přístupy a s přípravami a realizací strategických dokumentů.

Téma B

Na základě uvedených nákladů, přínosů a negativ je možné provést především kvalitativní hodnocení tří popsaných variant.

Varianta č. 1 nebere v úvahu podmínky pro nové programové období a nepřihlíží k potřebě

silné centrální koordinace Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 s příslušnými důsledky spočívajícími např. v hodnocení plnění předběžných podmínek, milníků apod. i ve vztahu k výkonnosti politiky soudržnosti v podmínkách ČR.

Varianta č. 2 by představovala ideální řešení, které by přicházelo v dlouhodobě stabilním

prostředí a v dostatečném časovém předstihu; s ohledem na dlouhodobou nevyjasněnost role a odpovědnosti centrálního koordinátora z politického hlediska nebylo možné koncipovat zcela nový zákon a nyní – na počátku nového programového období – již není dostatečný časový prostor pro řádný a úplný legislativní proces počínající přípravou věcného záměru nového zákona.

Varianta č. 3 je realistickým řešením, které využívá stávajícího zákona a upravuje –

v závislosti na vývoji evropské legislativy a dosavadních zkušeností – vybrané prvky platného zákona.

Náklady budou v obou případech právních úprav ve variantách č. 2 a č. 3 srovnatelné -

nový/novelizovaný zákon – tj. půjde o náklady spojené s vlastní přípravou nových struktur, dále o náklady na pracovníky, kteří budou zajišťovat tyto nové struktury. Jednoznačnými

přínosy variant č. 2 a č. 3 bude lepší zajištění legislativního rámce pro správné a včasné čerpání finančních prostředků EU, současně bude vytvořeno vhodné prostředí pro zvýšení efektivnosti jejich vynakládání.

3.5. Identifikace a hodnocení nákladů a přínosů pro téma C

Při zkoumání možností vytvoření podmínek pro institucionální zajištění podpory implementace programů obsahujících územní dimenzi v rámci činností zprostředkujícího subjektu byly u jednotlivých níže uvedených subvariant zvažovány aspekty organizační, kapacitní, legislativní i uživatelské.

Subvarianta 1: Využití stávající resortní příspěvkové organizace vykonávající činnost zprostředkujícího subjektu (řešení nevyžaduje novelizační nebo jinou zákonnou

úpravu, pouze úpravy vnitřních předpisů Ministerstva pro místní rozvoj, pokud by dotčená instituce vykonávala pouze takové činnosti, ke kterým není třeba zákonné zmocnění)

 aspekty organizační

+ možnost operativního přizpůsobení organizační struktury potřebám řídicího orgánu (zřizovací listina, statut) + možnosti přímého řízení jednoho subjektu s pobočkovou sítí včetně využívání řídicích aktů ministra + jasně vymezená odpovědnost + výhody plynoucí z koncentrace funkce zprostředkujícího subjektu pro různé programy (flexibilita kapacit při výkonových špičkách); + samostatnost (oproti např. organizační složce státu) umožňující zejména flexibilní nakládání s přidělenými mzdovými prostředky na podporu účinné implementace + zachování zavedené značky Centra pro regionální rozvoj ČR a certifikátu ISO

- podřízenost ústřednímu správnímu úřadu spojená s možnými četnými řídicími zásahy a regulacemi ovlivňující stabilitu prostředí a výkonu funkcí,

- nárůst počtu zaměstnanců vyvolávající změny vnitřní struktury, způsobu řízení a kultury organizace

 aspekty kapacitní

+ využití odborníků a know how Centra pro regionální rozvoj ČR, které vyplývá ze zapojení do implementace již ve dvou programových obdobích + možnosti využití postupně uvolňovaných pracovníků Regionálních rad v případě jejich zájmu

- možnosti využití pracovníků Regionálních rad jen na základě výběrových řízení

- nezbytnost posílení počtu pracovníků (o cca 250-300 oproti personálnímu zabezpečení Integrovaného operačního programu) a posílení kapacit v centru i v regionech včetně rozšíření pobočkové sítě na úroveň krajských měst (nyní existují pouze na úrovni NUTS II)

- nevýhody plynoucí z dělení úvazků pracovníků mezi několik programů

- výkon dalších agend v rámci instituce mimo implementaci strukturálních fondů neumožňuje plně hradit výdaje organizace z technické pomoci k operačním programům

- nebezpečí plynoucí z ohrožení odborného zajištění výkonu ukončovacích činností Regionálních operačních programů fluktuací zaměstnanců úřadů Regionálních rad v důsledku ztráty jejich pracovní perspektivy, pokud by neměli zájem o zaměstnání v Centru pro regionální rozvoj ČR

 aspekty legislativní a právní

+ pro rozšíření činnosti příspěvkové organizace Centrum pro regionální rozvoj ČR jako zprostředkujícího subjektu by nebyla potřebná zákonná úprava (obdobná činnost již byla v programovém období 2007-2013 vykonávána a je připravována pro jiné programy v období 2014-2020), pokud by dotčená instituce vykonávala pouze takové činnosti, ke kterým není třeba zákonné zmocnění

 aspekty uživatelské

+ zkušenosti stávajících pracovníků Centra pro regionální rozvoj ČR s různými typy projektů a žadatelů jak na regionální, tak na národní úrovni,

- dosavadní dislokace poboček pouze na úrovni NUTS II, nikoli krajů.

Subvarianta 2: Využití stávající právní formy a odborných kapacit Regionálních rad prostřednictvím uzavření dohod (veřejnoprávních smluv) s řídicími orgány operačních programů

 aspekty organizační

+ Ministerstvo pro místní rozvoj by se při smluvním zajištění služeb nemuselo bezprostředně zabývat konkrétními organizačními a personálními problémy Regionálních rad + zachování zavedené značky Regionální rady a získaných certifikátů (např. personálních – Investors in People) + transparentnost řešení a organizačního uspořádání pro Evropskou komisi - stále existuje struktura řídicího orgánu z období 2007-2013 + samostatnost (oproti např. organizační složce státu) umožňující zejména flexibilní nakládání s přidělenými mzdovými prostředky na podporu účinné implementace + zavedená organizace s minimální fluktuací, vysokou motivací a loajalitou pracovníků

- Ministerstvo pro místní rozvoj jako řídicí orgán by muselo souběžně při řízení operačního programu zajišťovat vztahy k jednotlivým zprostředkujícím subjektům (což vyvolává také dodatečnou potřebu silné centrální koordinace smluvně založených vztahů se 7 samostatnými partnery)

- při využití kapacit úřadů Regionálních rad je pro roli zprostředkujícího subjektu zapotřebí především projektových a finančních manažerů, méně pak pracovníků, kteří dosud vykonávali programovou roli Řídicího orgánu

 aspekty kapacitní

+ zachování stávající sítě v území; Regionální rady mají kromě sídel v regionech soudržnosti i pracoviště v jednotlivých krajích + zajištění stability pracovníků a managementu úřadů Regionálních rad ve vazbě na ukončení období 2007-2013 s možnostmi plynulé návaznosti na nové programové období, materiální i personální fungování organizace je zajištěno bez nutnosti řešit otázky přijímání zaměstnanců a potřebných prostor pro výkon činnosti + vytvoření podmínek pro zajištění udržitelnosti majetku pořízeného z technické pomoci Regionálních operačních programů v období 2007-2013

- z technické pomoci Integrovaného operačního programu pro období 2014-2020 by bylo možné hradit jen výdaje spojené s činnostmi delegovanými na základě veřejnoprávní smlouvy z řídicího orgánu na zprostředkující subjekt, financování nezpůsobilých výdajů na případné jiné činnosti prováděné pro jiné programy mimo tento rámec by bylo třeba vykazovat a zajistit samostatně

 aspekty legislativní a právní

+ Regionální rady jsou začleněny do právního řádu

- subvarianta vyžaduje novelizaci zákona o podpoře regionálního rozvoje umožňující Regionálním radám výkon činností zprostředkujícího subjektu na základě veřejnoprávních smluv

- nutnost přípravy a realizace celkem 7 veřejnoprávních smluv mezi řídicím orgánem a Regionálními radami

 aspekty uživatelské

+ odborné kontakty, znalosti, zkušenosti a komunikační kanály pracovníků Regionálních rad z programového období 2007-2013 ve vztahu k potřebám a problémům regionálních žadatelů o dotace + možnost zřízení jednoho kontaktního míst v regionu – tzv. „one-stop–shop“, pokud by Regionální rada vykonávala činnosti zprostředkujícího subjektu i pro jiné programy s dílčí územní aplikací

Subvarianta 3: Zřízení organizační složky státu

 aspekty organizační

+ organizační složka státu má jednoznačně vymezenou odpovědnost vůči Ministerstvu pro místní rozvoj + subvarianta nevyžaduje delegaci činností z úrovně řídicího orgánu + subvarianta umožňuje výkon veřejnosprávní kontroly z pozice organizační složky s postavením zprostředkujícího subjektu (podpořeno nálezy NKÚ) + při uplatnění nikoli organizační složky státu, ale nového vnitřního útvaru Ministerstva pro místní rozvoj výhody plynoucí ze sjednocení role poskytovatele dotace a administrátora projektů v rámci jednoho subjektu, odstranění dvojstupňovosti implementačního systému (řídicí orgán-zprostředkující subjekt), které vede ke zjednodušení programové dokumentace (jeden operační manuál) a řízení

- celkově menší flexibilita oproti jiným variantám v důsledku předpisů a formalizovaných postupů na úrovni ústředního správního úřadu (např. ve vztahu k personální politice, vnitřním schvalovacím procedurám apod.), menší identifikace pracovníků s výsledky programu (větší anonymita)

- problematická cílová motivace pracovníků např. v období vyšší zátěže, z toho plynoucí potřeba vyššího počtu pracovních úvazků

- pokud by organizační složka vykonávala činnosti zprostředkujícího subjektu i za Centrum pro regionální rozvoj ČR, došlo by ke ztrátě jeho značky a certifikátu ISO

 aspekty kapacitní

+ možnosti využití dosavadních pracovníků Regionálních rad v případě jejich zájmu na plné i částečné pracovní úvazky (umožňující provádět i ukončovací práce k Regionálním operačním programům)

- potřebné velké navýšení počtu zaměstnanců Ministerstva pro místní rozvoj

- možnosti využití kvalifikovaných pracovníků Regionálních rad jen na základě výběrových řízení,

- subvarianta by vyžadovala zřízení nových územních pracovišť

- subvarianta v zásadě neumožňuje využití zřízených kapacit pro činnosti zprostředkujícího subjektu u jiných programů s dílčí územní aplikací

- složitější úhrady z technické pomoci (Ministerstvo pro místní rozvoj není určeno pro implementaci fondů EU, což by se mohlo projevit zejména při vykazování režijních, provozních nákladů)

- nebezpečí plynoucí z ohrožení odborného zajištění výkonu ukončovacích činností Regionálních operačních programů fluktuací zaměstnanců úřadů Regionálních rad v důsledku ztráty jejich pracovní perspektivy (lze minimalizovat částečnými pracovními úvazky u organizační složky státu)

 aspekty legislativní a právní

+ varianta by nevyžadovala zákonnou úpravu, pouze předchozí souhlas Ministerstva financí (§ 4 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb.) a změny v rámci vnitřních předpisů a dokumentace Ministerstva pro místní rozvoj

 aspekty uživatelské

- žadatelé a příjemci by obtížné rozlišovali a vnímali programové role řídicího orgánu a zprostředkujícího subjektu

Subvarianta 4: Zřízení nové příspěvkové organizace

 aspekty organizační

+ možnost operativního přizpůsobení organizační struktury potřebám řídicího orgánu (zřizovací listina, statut) + možnosti přímého řízení včetně využívání řídicích aktů ministra + jasně vymezená odpovědnost a řiditelnost jednoho subjektu s pobočkovou sítí + samostatnost (oproti organizační složce nebo útvaru ministerstva) umožňující např. flexibilní nakládání s přidělenými mzdovými prostředky na podporu účinné implementace + nově zřízená příspěvková organizace by mohla zároveň sloužit pro implementaci integrovaných nástrojů (na základě veřejnoprávních smluv)

- podřízenost ústřednímu správnímu úřadu spojená s možnými četnými řídicími zásahy a regulacemi ovlivňující stabilitu prostředí a výkonu funkcí

- pokud by nová příspěvková organizace vykonávala činnosti zprostředkujícího subjektu i za Centrum pro regionální rozvoj ČR, došlo by ke ztrátě jeho značky a certifikátu ISO

 aspekty kapacitní

+ z technické pomoci Integrovaného operačního programu pro období 2014-2020 by bylo možné hradit většinu výdajů organizace zřízené pro implementaci, včetně nákladů na zřízení územních pracovišť + možnosti využití dosavadních pracovníků Regionálních rad v případě jejich zájmu na plné i částečné pracovní úvazky (umožňující provádět i ukončovací práce k Regionálním operačním programům)

- potřeba zajištění výkonných pracovníků a obslužného personálu (v rozsahu cca 15 – 20 % výkonných pracovníků)

- možnosti přijetí kvalifikovaných pracovníků Regionálních rad jen na základě výběrových řízení

- potřeba zřízení územních pracovišť vyvolávající příslušné náklady

- nebezpečí plynoucí z ohrožení odborného zajištění výkonu ukončovacích činností Regionálních operačních programů fluktuací zaměstnanců úřadů Regionálních rad v důsledku ztráty pracovní perspektivy (lze minimalizovat částečnými pracovními úvazky u příspěvkové organizace)

- rizika ztráty know-how Regionálních rad v případě nezájmu jejich pracovníků o přechod do příspěvkové organizace

 aspekty legislativní a právní

- byla by potřebná nová zákonná úprava působnosti příspěvkové organizace (§ 54 odst. 2 zák. č. 219/2000 Sb.), která by však byla relativně jednodušší, vzhledem k ukotvení právní formy příspěvkové organizace v právním řádu, oproti např. zřízení nové právnické osoby ze zákona

 aspekty uživatelské

- pokud by nová příspěvková organizace nevykonávala činnosti zprostředkujícího subjektu i za Centrum pro regionální rozvoj ČR, potenciální žadatelé a příjemci by obtížně rozlišovali působnosti riziko dvou příspěvkových organizací Ministerstva pro místní rozvoj pro obdobný předmět činnosti, což by mohlo vést k nepřehlednosti úlohy institucí v regionech

Subvarianta 5: Zřízení nové právnické osoby zákonem

 aspekty organizační

+ samostatnost umožňující např. flexibilní nakládání s přidělenými mzdovými prostředky na podporu účinné implementace

- při uvažované struktuře právnické osoby ze zákona obdobné organizační struktuře státních fondů (např. úprava Státního fondu rozvoje bydlení v zák. č. 211/2000 Sb.) v souladu s požadavkem na výkon činnosti zprostředkujícího subjektu i pro jiné programy (a z toho plynoucího požadovaného podílu jiných ministerstev na řízení právnické osoby) je možnost ovlivňování jednání právnické osoby vázána - vedle smluvní úpravy - pouze na působení zástupců ministerstev ve správní, popř. dozorčí radě

- složitá interní organizační struktura s výkonnými a kontrolními orgány, pro které by musela organizace zajišťovat vnitřní servis (zprávy o výkonu činnosti, plnění jejich rozhodnutí atd.), což může vytvářet problémy při řízení programu a výkonu funkce zprostředkujícího subjektu

- potřeba zřízení centrálního koordinačního pracoviště zprostředkujícího subjektu (kromě pracovišť vzniklých z původních Regionálních rad)

 aspekty kapacitní

+ při využití kapacit Regionálních rad by byla po materiální i personální stránce adekvátně zajištěna činnost v přechodném období i po zbytek programového období 2014 – 2020 bez nutnosti řešit otázky přijímání zaměstnanců, potřebných prostor a hmotných prostředků pro výkon činnosti + možnost využití kontinuity znalosti výkonu činností Regionálních rad a snazší přechod na nová pravidla, využití stávajících odborných personálních kapacit a eliminace hrozby fluktuace + pracovní jistota pro stávající zaměstnance úřadů Regionálních rad + možnost financování všech výdajů z technické pomoci k administrovaným programům

 aspekty legislativní a právní

- ke zřízení organizace by bylo nezbytné připravit zákonnou úpravu zahrnující začlenění zřízené právnické osoby do právního řádu prostřednictvím přímých novel dalších právních předpisů (např. ve vztahu k právním předpisům Ministerstva financí ve vztahu k účetnictví, rozpočtování a vnitřní kontrole), vzhledem k bezprecedentnosti a komplexnosti tohoto řešení je zde riziko opomenutí některých aspektů

- v relativně krátké lhůtě by bylo třeba připravit technické, legislativní a organizační řešení právní úpravy zahrnující i transformaci kapacit Regionálních rad a zpracovat příslušné dokumentace (statut, organizační řád, vnitřní pravidla a vymezení kompetencí jednotlivých pracovišť v krajských městech)

- zůstal by nedořešen problematický přechod závazků Regionálních rad plynoucích z jednotlivých Regionálních operačních programů (některé závazky programového období 2007-2013 se mohou projevit až v budoucnosti s ohledem na pravidla čerpání n+3/n+2)

 aspekty uživatelské

+ možnost zřízení jednoho kontaktního míst v regionu – tzv. „one-stop–shop“, pokud by zřízená právnická osoba vykonávala činnosti zprostředkujícího subjektu i pro i pro jiné programy s dílčí územní aplikací + bylo by možné využít odborné znalosti a zkušenosti pracovníků Regionálních z programového období 2007-2013 ve vztahu k potřebám a problémům regionálních žadatelů o dotace

- při aplikaci modelu umožňujícího současné působení Regionálních rad v přechodném období na základě smluv o výkonu činností zprostředkujícího subjektu v novém období nepřehlednost úloh institucí v regionech

Shrnutí:

Jednotlivé varianty vykazují při posuzování z hlediska výše uvedených aspektů rozdílná negativa/náklady a přínosy:  účinnost a v zásadě i přehlednost řídicích vazeb se jeví nejpříznivěji u variant, v nichž vystupuje ministerstvo jako zřizovatel; organizační a zejména koordinační náročnost řídicí struktury a vymahatelnost plnění se zvyšuje s rostoucím podílem nepřímého (např. smluvního) řízení a počtem takto řízených subjektů,  legislativní náročnost se zvyšuje se složitostí potřebného nového řešení, nejsložitější jsou právní formy nebo dílčí úpravy vyžadující nové ukotvení v právním řádu, spolu s tím roste i míra rizika plynoucího z možných nežádoucích účinků právních úprav,  kapacitní přínosy lze spojovat s efektivní využitelností organizačních struktur vytvořených s obdobným cílem v předcházejícím programovém období; uživatelsky nejpříznivější jsou formy a kapacity s adekvátními zkušenostmi z předcházejícího období, s materiálně zajištěným zázemím pro výkon činnosti a s rozvinutou územní strukturou za předpokladu, že uživatelská poptávka po službách zprostředkujícího subjektu je v odpovídající míře rovněž územně rozptýlená.

4. Návrh řešení

4.1 Stanovení pořadí variant a výběr nejvýhodnějšího řešení

Jako nejvhodnější k dalšímu rozpracování byla vyhodnocena shodně pro témata A i B varianta č. 3, tedy novelizace platného zákona.

Výhodnost této varianty je především v tom, že odpovídá aktuálním požadavkům z hledisek podpory regionálního rozvoje i hospodářské, sociální a územní soudržnosti, navazuje na stávající (a všeobecně známou a akceptovanou) úpravu a ponechává národní a evropskou podporu regionálního rozvoje včetně odpovídajících prvků institucionálního rámce v jednom společném právním předpise.

Pro Téma C je nejvhodnější aplikovat rovněž novelizační variantu č. 3 a v jejím rámci subvariantu označenou jako č. 2, spočívající v úpravě působnosti Regionálních rad jako zprostředkujících subjektů operačních programů na základě dohod s řídicími orgány.

Doporučené řešení akcentuje kapacitní aspekty a argumenty spojované se zamezením ztrátám kvalifikovaných odborníků z předcházejícího programového období na územních pracovištích Regionálních rad, včetně omezení rizik plynoucích z možného fluktuačního ohrožení odbornosti ukončovacích prací u Regionálních operačních programů.

4.1.1 Odhad nákladů spojených s realizací vybrané subvarianty

Úroveň Regionálních rad

Zvolená subvarianta 2, která umožňuje kontinuální pokračování činnosti Regionálních rad, povede ve srovnání se současným stavem jen k relativně nižšímu navýšení dopadů na státní rozpočet oproti subvariantám vyžadujícím např. vytváření nových řídicích struktur nebo územních pracovišť.

Regionální rady budou pokračovat v dosavadním systému financování, který se stabilizoval v průběhu řízení Regionálních operačních programů. Roční náklady na provoz byly uhrazovány z rozpočtové kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj a následně refundovány dle mechanismů používaných pro Strukturální fondy EU. Konkrétně 85 % nákladů Regionálních rad bylo hrazeno z technické pomoci příslušných Regionálních operačních programů a 7,5 % z kapitoly státního rozpočtu. Zbývajících 7,5 % bylo hrazeno z prostředků krajů sdružených v příslušném regionu soudržnosti.

Náklady na provoz sedmi Regionálních rad v období 2007–2013 dosahovaly v průměru 490 mil. Kč ročně. Po refundaci části způsobilých výdajů z fondů EU bylo ze státního rozpočtu hrazeno přibližně 40 mil. Kč a z krajských rozpočtů přibližně 34 mil. Kč (rozdíl ovlivnila

situace v Regionální radě regionu soudržnosti Střední Morava, kde kraje odmítly spolufinancování).

Odhadované roční průměrné náklady na provoz sedmi Regionálních rad v období 2016–2023

budou činit cca 510 mil. Kč. Při možnosti hrazení 85 % této částky z prostředků technické

pomoci Integrovaného regionálního operačního programu bude nutné hradit ze státního

rozpočtu přibližně 77 mil. Kč ročně. Změnou v porovnání se stavem z let 2007–2013 je možný výpadek spolufinancování krajů ve výši přibližně 35 mil. Kč (bez spolufinancování u

Střední Moravy). Mohl by být pokryt na základě nově uzavřené dohody s kraji (na jeden kraj by připadly cca 3 mil. Kč), nebo ze státního rozpočtu. Způsob financování není dosud vyřešen.

V období 2007–2014 činila průměrná výše ročních výdajů nezpůsobilých k úhradě ze zdrojů

EU 2 mil. Kč ročně na jednu Regionální radu, tedy 14 mil. Kč ročně celkem. Také tyto

výdaje by mohly být kryty prostřednictvím nové dohody s kraji (přibližně 1 mil. Kč na kraj), nebo ze státního rozpočtu. Způsob financování není dosud vyřešen.

Náklady na případné tzv. plošné korekce (krácené refundace EU) nelze předem odhadnout.

Do výše uvedeného odhadu nejsou zahrnuty případné dodatečné, doposud neupřesněné náklady (např. na stěhování v případě realizace tzv. projektu Evropského domu, ve kterém by sídlily všechny subjekty implementující Evropské strukturální a investiční fondy v regionu).

Úroveň centra

Ministerstvo pro místní rozvoj v pozici řídicího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu bude při existenci 7 samostatných zprostředkujících subjektů potřebovat navýšit odborné kapacity pro výkon kontrol činností delegovaných na zprostředkující subjekt a na zajištění jednotného metodického řízení. Oproti stávajícímu počtu pracovníků se jedná o nárůst o přibližně 7 pracovních míst, ve finančním nákladovém vyjádření půjde o částku cca

4,2 mil. Kč.

Úhrnem Ze zdrojů státního hradit rozpočtu by bylo třeba hradit ročně  77 mil. Kč na spolufinancování způsobilých výdajů (s možností úhrady cca 35 mil.

Kč z krajských rozpočtů, bude-li o tom uzavřena dohoda),

 14 mil. Kč na úhradu nezpůsobilých výdajů (s možností úhrady této částky

z krajských rozpočtů, bude-li o tom uzavřena dohoda)

 4,2 mil. Kč na posílení kapacit centrální koordinace programu na úrovni

Ministerstva pro místní rozvoj,

celkem 95,2 mil. Kč.

Výdaje spojené s činností Regionálních rad jako zprostředkujících subjektů budou hrazeny z technické pomoci k Integrovanému regionálnímu operačnímu programu (z 85% ze zdrojů EU a z 15% ze státního rozpočtu, kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj). Zdroje na rok 2015 a ve střednědobém výhledu na rok 2016 Ministerstvo pro místní rozvoj nárokovalo.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování

Návrh vychází ze standardních a ustálených postupů, neobsahuje taková řešení, která by představovala zvýšené riziko spojené s jejich proveditelností a vynutitelností.

Za implementaci bude odpovědné především Ministerstvo pro místní rozvoj, které je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky a národním koordinátorem politiky soudržnosti v podmínkách ČR.

Změnami obsaženými v nově navrhované úpravě regulace podpory regionálního rozvoje je v největší míře dotčena působnost Ministerstva pro místní rozvoj a krajů v pozici

subjektů, které připravují a realizují strategické rozvojové dokumenty.

Jak však vyplývá z definice problému (viz 1.2, zde zejména 1.2.1 až 1.2.3) a z popisu cílového stavu (1.5), nejrozsáhlejší část navrhované úpravy věnovaná úpravě strategických

dokumentů na celostátní a krajské úrovni povede především ke sladění (harmonizaci) právní úpravy se současnou praxí a ke sjednocení dílčích přístupů a z tohoto pohledu nebude

vyžadovat od ústředních správních úřadů a krajů zásadní změny v jejich nynější ustálené činnosti.

Do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj a krajů může mít zřetelnější jednorázový dopad nabytí účinnosti novely zákona s konkrétněji formulovanými požadavky ve vztahu k obsahu, postupu zpracování a aktualizaci strategických dokumentů (včetně jednotné

periodicity platnosti strategií kopírující programová období EU). Pro zmírnění a časové rozložení tohoto dopadu jsou formulována přechodná ustanovení umožňující dočasné využití stávajících obsahově vyhovujících strategických dokumentů s platností minimálně do r. 2017, tedy cca do poloviny programového období EU, kdy by mělo být prováděno vyhodnocování účinnosti jejich implementace a návazně rozhodnuto o aktualizaci nebo zpracování nové strategie.

Zpřesnění role národního koordinátora politiky soudržnosti bude mít pozitivní dopad na systém řízení Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 jako základního

národního dokumentu pro využívání Evropských strukturálních a investičních fondů v podmínkách ČR; manažerský systém řízení bude zajištěn pracovníky zapojenými do implementace s jasně vymezenými kompetencemi pro jednotlivé fáze celého procesu.

Návrh má pozitivní dopady na partnerský přístup a sdílené řízení, protože upravuje

základní východiska umožňující aktivní účast jednotlivých subjektů v systémech podpory regionálního rozvoje a čerpání fondů EU.

Realizace úpravy působnosti Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy vytvoří trvalé a účinné právní prostředí pro aktivní účast jednotlivých subjektů z územní veřejné správy, nevládní, soukromé i akademické sféry na projednávání strategických

i operativních otázek s ministry a předsedou vlády ještě předtím, než o nich vláda rozhodne svým usnesením.

Novela zákona o podpoře regionálního rozvoje byla zpracována v souladu s právními předpisy vyšší právní síly, zejména s ohledem na vymezení územní samosprávy v hlavě

sedmé Ústavy České republiky.

Z povahy navrhované úpravy plyne, že je neutrální ve vztahu k dopadům na podnikatelské prostředí nebo na jiné právnické a fyzické osoby. V souvislosti s navrhovanou novelizací

u nich nelze předpokládat navýšení finančních nebo jiných nákladů. Návrh neobsahuje úpravy nebo změny, které by se dotýkaly specifických skupin obyvatel.

Navrhovaná právní úprava nemá přímé ani zprostředkované dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci pohlaví, nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno pohlaví a nestanoví

pro ně odlišné podmínky. Navrhovaná právní úprava nemá ani jiný dopad ve vztahu k zákazu diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu.

Návrh rovněž nepřináší negativní změny dopadající na životní prostředí; naopak výslovným

upřesněním postupů spojených s tvorbou a aktualizací strategických dokumentů je akcentováno posuzování vlivu na životní prostředí a veřejné zdraví v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovaná úprava neobsahuje taková řešení, která by se přímo vztahovala k ochraně soukromí a osobních údajů. K provozování jednotného monitorovacího systému (podle § 18

odst. 5 a 6 návrhu novely) nebude podle stávajících předpokladů požadováno oprávnění využívat údaje ze základního registru obyvatel, z agendového informačního systému evidence obyvatel ani z agendového informačního systému cizinců. Ochrana údajů je zabezpečena řízeným přístupem uživatelů (rozsah přístupu k datům je určen přidělenou rolí). Uživatel má do systému přístup pouze po zadání uživatelského jména a hesla. Pro zvýšení bezpečnosti je databáze zašifrována.

Předmětem navrhované novely jsou úpravy nebo změny ve stanovení podmínek pro poskytování podpory regionálnímu rozvoji, včetně s tím související působnosti správních úřadů, a stanovení podmínek pro koordinaci a realizaci hospodářské, sociální a územní

soudržnosti. Navrhované úpravy nejsou bezprostředně spojeny s konkrétními vrchnostenskými zásahy, správními nebo jinými řízeními vedoucími ke vzniku korupčních rizik.

Náklady spojené s implementací Rady pro evropské a strukturální fondy jsou specifikovány

v části 3.2.

Náklady spojené s implementací Regionálních rad regionů soudržnosti jako zprostředkujících subjektů pro Integrovaný regionální operační program a na související posílení kapacit Ministerstva pro místní rozvoj jsou uvedeny v části 4.1.1.

Pro téma C (vytvoření podmínek pro institucionální zajištění podpory implementace programů obsahujících územní dimenzi rozšířením působnosti Regionálních rad regionů soudržnosti) je klíčové zajištění propojenosti mezi řídícími orgány a územními partnery. K tomu bude sloužit forma „stálé konference“, a to jak na národní, tak i na regionální úrovni.

Národní stálá konference (NSK)

Pro koordinaci realizace územní dimenze v programovém období 2014-2020 je ustavena Národní stálá konference (NSK), jakožto nástupce Pracovní skupiny k integrovaným přístupům a územní dimenzi. Mezi hlavní cíle NSK patří zvyšovat efektivitu při respektování principu „správná intervence do správného území“, vytvářet synergie při cílení a časování výzev a omezit překryvy v hraničních oblastech intervencí z evropských fondů, a to jak na národní, tak na regionálních úrovních. NSK slaďuje propojení regionálních a integrovaných strategií se strategiemi na národní úrovni (např. S3 strategie, Strategie sociálního začleňování 2014-2020 a další). NSK je základním prvkem pro nastavení a realizaci principu víceúrovňového partnerství a podporu vzájemného dialogu partnerů napomáhajícího lepší koordinaci investičních aktivit v území. Zároveň slouží k zajištění vzájemné provázanosti a koordinace státu a regionů (územních partnerů) při implementaci územní dimenze a realizaci Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 a programů spolufinancovaných z Evropských strukturálních a investičních fondů.

Národní stálá konference  sleduje čerpání finančních prostředků z jednotlivých prioritních os/priorit unie různých programů na realizaci integrovaných nástrojů (ITI, IPRÚ, CLLD), včetně systému koordinace specifických výzev jednotlivých programů pro realizaci výše zmíněných nástrojů v souladu s potřebami zacílení intervencí v území (sladění s potřebami vzešlými z úrovně regionálních stálých konferencí),  zajišťuje průběžné sledování a vyhodnocování výsledků plnění územní dimenze ve vazbě na Dohodu o partnerství pro programové období 2014-2020,  projednává strategie integrovaných nástrojů,  na základě podkladů od RSK zpracovává doporučení pro nastavení harmonogramu výzev zejména pro individuální projekty a projednává je prostřednictvím MMR s řídicími orgány na platformách určených pro přípravu výzev,  projednává opatření předložená členy NSK směřující k naplnění územní dimenze programů a Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020,  připravuje a projednává zprávu o naplnění územní dimenze Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020,  slaďuje Regionální akční plány Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020, které vzejdou z projednání RSK,  ukládá RSK ad hoc úkoly směřující k naplnění cílů územní dimenze v konkrétním území.

Regionální stálá konference (RSK)

Regionální stálá konference je zřízena na principech partnerství s územní působností v jednotlivých krajích ČR. Regionální stálá konference je složena ze zástupců krajských, místních, městských a jiných orgánů veřejné správy, hospodářských a sociálních partnerů a subjektů zastupujících občanskou společnost.

Regionální stálá konference  zajišťuje naplňování cílů Strategie regionálního rozvoje ČR 2014 – 2020 formou přípravy, realizace a vyhodnocování plnění Regionálních akčních plánů Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020 ve správním obvodu kraje,  podílí se na zpracování podkladů pro rozhodování a řízení na úrovni řídicích orgánů, koordinaci aktivit v rámci územních obvodů jednotlivých krajů,  sleduje a podporuje absorpční kapacitu regionu, dává doporučení k zaměření a slaďování výzev pro individuální projekty a integrované nástroje v rámci územní dimenze,  přispívá ke sladění rozvojových dokumentů a strategií a rozvojových (investičních) plánů,  umožňuje vytváření vazeb mezi jednotlivými integrovanými strategiemi zaměřenými na využívání prostředků Evropských strukturálních a investičních fondů,  iniciuje sběr informací a dat o vývoji v území a dopadech realizovaných opatření,  napomáhá zastřešovat a prostřednictvím svých aktérů reálně uskutečňovat průřezové strategie vyžadující součinnost zúčastněných aktérů (regionální inovační strategie, S3 strategie, Společný akční plán a další).

Pro vyhodnocování naplňování územní dimenze bude velmi důležité správně nastavit monitoring jejího naplňování a zejména průběžnou evaluaci. Návrh monitoringu územní

dimenze je úzce provázán s indikátorovou sestavou uvedenou v programech a bude technicky řešen prostřednictvím nového monitorovacího systému. Aktivity naplňující územní dimenzi přispějí k naplňování indikátorů výstupů a výsledků jednotlivých specifických cílů programů, u nichž byla územní dimenze identifkována. Na naplňování územní dimenze se budou též podílet Regionální akční plány Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020, které budou povinně obsahovat část o monitoringu a evaluaci.

Respektování zákonné úpravy je zajištěno nastavením systému, mechanismy soudnictví,

přičemž právní rámec je dán platným právním řádem.

5.1 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Předkládaný návrh není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, se závazky České republiky podle čl. 10 Ústavy ani s dalšími mezinárodními smlouvami. Návrh rovněž není v rozporu s právem Evropské unie. Příslušné předpisy Evropské unie jsou v návrhu zohledněny, popřípadě zapracovány – jejich úplný seznam viz část 1.3.

Z předpisů sekundárního práva EU jsou návrhem implementována některá ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení. Změny se týkají možnosti členského státu požadovat v případě ESÚS, jehož členové mají omezenou odpovědnost vhodné pojištění či záruky, a dále zjednodušení procesu schvalování úmluvy a upuštění od schvalování veškerých podstatných změn stanov (čl. 12, odst. 2a, poslední odst.; čl. 4 odst. 6; čl. 4 odst. 6a, písm. a).

Stav relevantní právní úpravy v právu EU:

Předmětu návrhu se týká nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006. Na nařízení je v návrhu odkazováno z důvodu vyjasnění pojmů, např. „řídicí orgán“, „zprostředkující