zákon č. 298/2021 Sb.

Část první (změna zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu)

K bodu 1 (§ 1 odst. 1, poznámka pod čarou č. 1)

Do výčtu evropských předpisů v poznámce pod čarou č. 1 se aktualizuje odkaz na směrnici novelizující BRRD.

K bodu 2 (§ 1 odst. 1, poznámka pod čarou č. 2)

Aktualizuje se odkaz na nařízení CRR.

K bodu 3 (§ 1 písm. g))

Předmět zákona je rozšířen s ohledem na novou úpravu omezení prodeje podřízených způsobilých závazků neprofesionálním zákazníkům podle § 127c, která dosud nespadala do předmětu úpravy. Bylo proto nutné doplnit do předmětu právní úpravy i tuto oblast.

K bodu 4 (§ 2 odst. 1 písm. a))

V ustanovení je nahrazen odkaz na zrušený § 82a odkazem na nový § 164a. Dále dochází k formulačnímu zpřesnění v souvislosti se změnami v části šesté současně s odpovídající změnou odkazů na relevantní ustanovení.

K bodu 5 (§ 2 odst. 1 písm. e) a f))

Definice významné ovládané osoby je transpozicí čl. 2 odst. 1 bod 5a BRRD II, který reaguje, s ohledem na harmonizaci standardu TLAC v CRR, na potřebu vymezit významnou ovládanou osobu, která má povinnost dodržovat požadavek na interní TLAC. Upravuje se také definice ovládající osoby tak, aby byla v souladu s pojmy užitými v předmětném článku CRR.

K bodu 6 (§ 2 odst. 1 písm. p), q) a r))

Zavádí se definice osoby podléhající řešení krize a skupiny podléhající řešení krize. Osobou podléhající řešení krize může být instituce ale i jiná povinná osoba. Skupina podléhající řešení krize se skládá vždy z jedné osoby podléhající řešení krize a z jí ovládaných osob, které však samy nejsou osobami podléhajícími řešení krize. V celé skupině může být jedna nebo několik skupin podléhajících řešení krize, a to v závislosti na zvolené skupinové strategii řešení krize (MPE strategie nebo SPE strategie). Koncept osob podléhajících řešení krize a skupin podléhajících řešení krize přejímá BRRD II v souladu se standardem TLAC, což se projevuje zejména v oblasti rezolučního plánování a s ním souvisejícími MPE a SPE strategiemi řešení krize.

Dále se zavádí definice strategie řešení krize, která je jedním ze základních prvků plánů řešení krize. Definice se přejímá z čl. 2 bod 2 nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075. Stávající definice obsažné v písmenech p) a r), tj. definice orgánu příslušného k řešení krize a orgánu příslušného k řešení krize skupiny, jsou přesunuty do odstavce 3. Definice obsažená v písmeni q), tj. definice orgánu příslušného k řešení krize jiného členského státu se vypouští, jelikož význam tohoto pojmu je dostatečně zřejmý.

K bodu 7 (§ 2 odst. 1 písm. t))

Upravuje se definice vedoucího orgánu s ohledem na zákon č. 33/2020 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Správní rada je nově statutárním orgánem akciové společnosti.

K bodům 8, 69, 70, 73, 79, 82 až 85, 88, 92, 93, 153, (§ 2 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1 písm. d) bod 3, § 52 odst. 1, nadpis části páté, § 59 odst. 1, část pátá - nadpis hlav II až IV, § 60, § 62 odst. 1, § 63 odst. 1 a 2, § 64 odst. 3, § 65 odst. 1, nadpis § 67, § 69 odst. 1 a 2, § 70 odst. 1 a 2, § 72 odst. 1, § 73 odst. 1, § 74, § 166 odst. 2, § 177 odst. 1 a 2, § 222 odst. 1, § 228 odst. 1 až 4, § 229 odst. 1, § 249, § 250 odst. 1 až 3)

Legislativně technické změny reflektující vyčlenění nové kategorie vnitroskupinových způsobilých závazků (závazky způsobilé pro plnění vnitřního minimálního požadavku včetně závazků nesplňující podmínku minimální splatnosti), které podléhají pravomoci odpisu a konverzi podle části páté.

K bodu 9 (§ 2 odst. 2 písm. h))

Doplňuje se definice kmenového kapitálu tier 1, který je jako nejkvalitnější složka regulatorního kapitálu způsobilý pro plnění kapitálových požadavků, minimálního požadavku, vnitřního minimálního požadavku a kombinovaných kapitálových rezerv. Definice odkazuje na příslušné ustanovení CRR.

K bodu 10 (§ 2 odst. 2 písm. m), písm. n) a písm. o))

Definuje se způsobilý závazek jako kategorie odepisovatelných závazků, kterou je možné plnit minimální požadavek a vnitřní minimální požadavek. Kritéria způsobilosti jsou sladěna s kritérii podle standardu TLAC. Hlavním znakem nástrojů zahrnovaných mezi způsobilé závazky je schopnost absorbovat ztráty povinné osoby. Nad rámec standardu TLAC jsou mezi způsobilé závazky zahrnuty i strukturované dluhové nástroje, pokud splňují definované podmínky, zejména pokud výše jistiny nederivátové složky je fixní nebo rostoucí a nástroj lze tak věrohodně použít k absorpci ztráty nebo rekapitalizaci.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 ze dne 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize.

Definuje se vnitroskupinový závazek, a to za účelem definice skupiny závazků ovládané osoby, která není osobou podléhající řešení krize, které mohou být odepsány nebo konvertovány podle části páté ZOPRK za účelem přenosu ztrát na osobu podléhající řešení krize, aniž by povinná osoba vstupovala do řešení krize. Podřízeným způsobilým závazkem je závazek, jemuž odpovídá pohledávka věřitele, která se v řízení podle insolvenčního zákona uspokojuje až po pohledávkách ostatních věřitelů. Podřízeným způsobilým závazkem je rovněž závazek z nepreferovaného dluhového nástroje podle § 374b insolvenčního zákona.

K bodu 11 (§ 2 odst. 2 písm. q))

Úprava reflektuje úpravu licencování holdingových osob dle čl. 21a CRD. Oprávněním k činnosti je rovněž oprávnění holdingové osoby.

K bodu 12 (§ 2 odst. 3 písm. a) až g))

V případě definic v pododstavcích a) až c) došlo k přesunutí definic z předchozích ustanovení z legislativně technického důvodu, věcně nedochází ke změně. Nový pododstavec d) transponující čl. 2 odst. 1 bod 83c BRRD II definuje globální systémově významnou instituci, a to odkazem na čl. 4 odst. 1 bod 133 CRR. Novým pododstavcem e) se definuje kombinovaná kapitálová rezerva, kterou tvoří bezpečnostní kapitálová rezerva, proticyklická kapitálová rezerva, kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika, kapitálová rezerva pro globální systémově významnou instituci a kapitálová rezerva pro jinou systémově významnou instituci. Novým pododstavcem f) se definuje požadavek na podřízenost, tedy na plnění části minimálního požadavku prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých závazků nebo podřízených závazků vydaných ovládanou osobou stávajícímu společníkovi mimo rezoluční skupinu podle § 128a. Požadavek na podřízenost je pro globální systémově významné instituce a významné osoby podléhající řešení krize stanoven ve výši 8 % kapitálu a závazků se zákonem stanovenými výjimkami (§ 128c). Ostatním rezolučním jednotkám může ČNB požadavek určit s cílem zajistit, že se věřiteli nedostane v případě uplatnění nástroje odpisu nebo konverze nižšího plnění, než jaké by obdržel v insolvenčním řízení. Novým pododstavcem g) se definuje se riziko nadměrné páky odkazem na čl. 4 odst. 1 bod 94 CRR.

K bodu 13 (§ 4 odst. 1)

Legislativně technické změny reflektující skutečnost, že je odkazováno i na jiné než právní akty Unie ve smyslu článku 288 Smlouvy o fungování EU, konkrétně sdělení Evropské komise upravující oblast veřejné podpory.

K bodu 14 (§ 5 odst. 5 a 6)

K odstavci 5 Upravuje se povinnost ČNB vést seznamy povinných osob, jelikož ČNB nemusí disponovat informacemi o všech členech zahraničních konsolidačních celků se sídlem v ČR, ani informacemi o všech členech tuzemských skupin, kteří by mohli splňovat definici povinné osoby. V seznamu povinných osob ČNB vede alespoň instituce, finanční holdingové osoby, smíšené finanční holdingové osoby a další povinné osoby, o kterých je ČNB informována z příslušných výkazů o struktuře konsolidačního celku předkládaných povinnými osobami podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 346/2013, o předkládání výkazů bankami a pobočkami zahraničních bank České národní bance a § 6 vyhlášky č. 424/2017, o informačních povinnostech některých osob podnikajících na kapitálovém trhu. V odstavci 6 se zpřesňuje transpozice čl. 27 odst. 2 BRRD. ČNB je svěřena nová pravomoc uložit instituci, aby za účelem přípravy řešení krize oslovila za splnění podmínek upravených v § 97 odst. 1 a odst. 2 potenciální nabyvatele. Tito potenciální nabyvatelé mají povinnost zachovávat mlčenlivost o všech informacích, které získali v souvislosti s tímto oslovením (viz § 244 odst. 1 písm. h)).

K bodu 15 (§ 6 odst. 2)

Aktualizuje se demonstrativní výčet postupů, u kterých je nezbytná kooperace útvarů ČNB vykonávajících působnost orgánu příslušného k řešení krize a působnost orgánu dohledu ve smyslu definice příslušného orgánu dle čl. 4 odst. 1 bodu 40 CRR.

K bodu 16 (§ 8 odst. 1)

Doplnění zpřesňuje původní transpozici čl. 4 odst. 1 BRRD. Konkrétně má být brán ohled na výrazně nepříznivý dopad selhání instituce na finanční trhy a podmínky financování ekonomiky obecně, nikoli podmínky financování samotných institucí.

K bodu 17 (§ 10 odst. 3)

Legislativně technická úprava.

K bodu 18 (§ 17 odst. 4 a § 22 odst. 1)

Z ustanovení § 17 odst. 4 je vypuštěn odkaz na Fond pojištění vkladů z důvodu zpřesnění transpozice čl. 10 odst. 3 písm. a) BRRD, kdy plánem řešení krize může být předvídáno pouze použití prostředků Fondu pro řešení krize. V rámci posouzení způsobilosti k řešení krize (§ 22 odst. 1) nelze brát v úvahu využití jiných veřejných prostředků než prostředků Fondu pro řešení krize, proto se vypouští použití prostředků Fondu pojištění vkladů.

K bodu 19 (§ 17 odst. 5 písm. j))

Zpřesňuje se transpozice čl. 10 odst. 7 BRRD s ohledem na zavedení definice strategie řešení krize v § 2.

K bodu 20 (§ 17 odst. 5 písm. o))

Reflektuje se změna odpovídající přijetí definic minimálního požadavku (§ 128a) a vnitřního minimálního požadavku (§ 130). Zavedení těchto definic vychází z nového konceptu minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky v souvislosti s převzetím konceptu osoby podléhající řešení krize dle standardu TLAC.

K bodu 21 (§ 17 odst. 5 písm. p))

Zavádí se povinnost zahrnutí lhůty ke splnění požadavku na podřízenost způsobilých závazků do plánu řešení krize, a to pro dvě možné situace. První je situace, kdy ČNB rozhodne, že osoba podléhající řešení krize musí část svého minimálního požadavku splnit prostřednictvím kapitálu a podřízených způsobilých závazků nebo závazků vydaných ovládanou osobou podle § 128b („požadavek na podřízenost“). Druhou situací je plnění požadavku povinné podřízenosti vyplývajícího přímo z ustanovení § 128c, týkajícího se globálně systémově významných institucí a významných osob podléhajících řešení krize.

K bodu 22 (§ 18 odst. 2)

V souladu s čl. 10 odst. 6 BRRD II se doplňuje výčet situací, kdy musí být plán řešení krize aktualizován. Nad rámec stávajících případů (dle odstavce 1) musí být provedena aktualizace plánu řešení krize po uplatnění opatření k řešení krize a po odpisu a konverzi odepisovatelných kapitálových nástrojů a vnitroskupinových způsobilých závazků. V návaznosti na novelizaci § 17 odst. 5 písm. o) a p) má ČNB nově povinnost stanovit odpovídající lhůty se současným zohledněním lhůty pro splnění pokynu k držení dodatečného kapitálu podle čl. 104b CRD.

K bodům 23 až 29 (§ 19 odst. 1, odst. 2 úvodní části ustanovení a písm. a), b), c) a e) a odst. 3)

Ustanovení vymezuje obsah plánu řešení krize evropské finanční skupiny a orgány podílející se na přípravě tohoto plánu (který je dále nazýván skupinovým plánem řešení krize). Úprava reflektuje zavedení nové úpravy osoby podléhající řešení krize a skupiny podléhající řešení krize, kdy v rámci skupinového plánu řešení krize musí být rozhodnuto o strategii řešení krize (MPE nebo SPE strategie) a musí být určeny osoby podléhající řešení krize, vůči nimž se předpokládá přijetí opatření k řešení krize. Z ustanovení je vypuštěn odkaz na systém pojištění vkladů z důvodu zpřesnění transpozice čl. 12 odst. 3 písm. a) BRRD, kdy skupinovým plánem řešení krize může být předvídáno pouze použití prostředků Fondu pro řešení krize.

K bodu 30 (§ 20 odst. 1)

Oprava chybného odkazu.

K bodu 31 (§ 20 odst. 5)

Změna odpovídající přijetí definic minimálního požadavku (§ 128a) a vnitřního minimálního požadavku (§ 130). Zavedení těchto definic vychází z nového konceptu minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky.

K bodu 32 (§ 21 odst. 1)

Stávající znění § 21 odst. 1 stanoví, že pokud ČNB nesouhlasí s přijetím skupinového plánu řešení krize ve stanovené lhůtě, je oprávněna vypracovat plán řešení krize pro ty členy skupiny, pro které je orgánem pro řešení krize. V rámci přípravy plánu řešení krize pro tyto členy skupiny může nově také určit osobu podléhající řešení krize, v čemž se projeví i rozhodnutí ČNB o preferované strategii.

K bodu 33 (§ 21 odst. 3)

Změna odpovídající přijetí definic minimálního požadavku (§ 128a) a vnitřního minimálního požadavku (§ 130). Zavedení těchto definic vychází z nového konceptu minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky.

K bodu 34 (§ 22 odst. 1)

Zpřesňuje se transpozice čl. 15 odst. 1 BRRD, a to s ohledem na skutečnost, že selhání povinných osob, u nichž je shledán veřejný zájem na jejich rezoluci (řešení krize), má být řešeno přijetím opatření k řešení krize, a nikoli postupy podle insolvenčního zákona či likvidací.

K bodu 35 (§ 22 odst. 2)

Zpřesňuje se úprava způsobilosti skupiny k řešení krize dle čl. 16 BRRD II, aby bylo zřejmé, že opatření k řešení krize se uplatňuje vůči osobě podléhající řešení krize. V rámci posouzení způsobilosti k řešení krize nelze brát v úvahu využití jiných veřejných prostředků než prostředků Fondu pro řešení krize nebo obdobných mechanismů financování řešení krize z jiných členských států.

K bodu 36 (§ 22 odst. 3)

Legislativně technické změny zpřesňující odkaz na přímo použitelný předpis EU upravující posouzení způsobilosti instituce nebo skupiny k řešení krize.

K bodu 37 (§ 23 odst. 1)

Dochází ke zpřesnění transpozice, aby bylo zřejmé, komu instituce navrhuje opatření k odstranění překážek způsobilosti instituce k řešení krize. Posouzení, zda navržená opatření povedou k odstranění překážek, je přesunuto do odstavce 3.

K bodu 38 (§ 23 odst. 2 a 3)

Upravuje se postup pro případ, kdy instituce nesplňuje kombinovanou kapitálovou rezervu řazenou nad minimální požadavek (tzv. stacking order), a přesto nedochází k zákazu rozdělení poměrně části zisku podle čl. 141 CRD, a dále postup pro případ kdy instituce neplní požadavek TLAC dle CRR, minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek. Jedná se o důvody, na základě kterých může v souladu s § 26a dojít k zákazu rozdělení poměrné části zisku po zdanění. Instituce je povinna ve lhůtě 2 týdnů navrhnout opatření, která povedou k odstranění překážek způsobilosti instituce k řešení krize. ČNB následně posoudí, zda navržená opatření mohou vést k odstranění překážek způsobilosti instituce k řešení krize.

K bodu 39 (§ 23 odst. 5)

Zrušuje se povinnost informovat Evropský orgán pro bankovnictví, kterou BRRD ani BRRD II neukládá.

K bodům 40 a 41 (§ 23 odst. 6 písm. b) a h))

Zpřesňuje se transpozice čl. 17 odst. 5 písm. b) a h) BRRD.

K bodu 42 (§ 23 odst. 6 písm. i))

Povinnost předložit předmětný plán je upravena v návaznosti na situaci uvedenou v odstavci 2, tedy na porušení povinnosti udržovat odpovídajícím způsobem minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek a kombinovanou kapitálovou rezervu.

K bodům 43 a 44 (§ 23 odst. 6 písm. j) a k))

Legislativně technická úprava odpovídající přijetí definic minimálního požadavku (§ 128a) a vnitřního minimálního požadavku (§ 130). Zavedení těchto definic vychází z nového konceptu minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky tak, jak je popsán v BRRD II.

K bodu 45 (§ 23 odst. 6 písm. l))

Zavádí se nová pravomoc ČNB, která může být uplatněna za účelem zajištění trvalého plnění minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku.

K bodu 46 (§ 23 odst. 6 písm. m))

Předmětné ustanovení zohledňuje praktické nemožnosti uložení opatření k odstranění překážek způsobilosti k řešení krize té části skupiny, která nevykonává činnost finanční povahy.

K bodu 47 (§ 23 odst. 8)

V ustanovení došlo k opravě odkazu z důvodu přidání nových odstavců 2 a 3 a přečíslování stávajících odstavců.

K bodům 48 až 51 (§ 24 odst. 1, 3 a 5)

Předmětnými ustanoveními se transponuje čl. 18 BRRD II a reviduje se postup odstraňování překážek způsobilosti k řešení krize skupiny. Úprava zohledňuje možnost, že skupina je složena z více skupin podléhajících řešení krize. Dochází ke zpřesnění transpozice ohledně povinnosti informovat orgány příslušné k řešení krize významných poboček v tom smyslu, že ČNB tyto orgány informuje jen v případě, je-li to účelné. Rovněž dochází k prodloužení lhůty k dosažení dohody o odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize ze 4 na 5 měsíců pro případ, že evropská ovládající osoba neuplatní připomínky k analýze ČNB ohledně podstatných překážek způsobilosti. Zpřesňuje se transpozice tím, že společné rozhodnutí ohledně odstranění podstatných překážek způsobilosti musí zohlednit dopad na všechny členské státy, ve kterých dotčená skupina působí.

K bodu 52 (§ 24a)

Předmětné ustanovení upravuje zrychlený postup odstraňování překážek způsobilosti pro případ, že člen skupiny neplní požadavek TLAC dle CRR, minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek, nebo kombinovanou kapitálovou rezervu řazenou nad minimální požadavek nebo nad vnitřní minimální požadavek.

Ustanovení zavádí zkrácenou lhůtu evropské ovládající osobě pro navržení opatření ČNB, která povedou k odstranění překážky způsobené důvody uvedenými v § 23 odst. 2, a jejich časového harmonogramu zohledňujícího důvody, které vedly ke vzniku překážky způsobilosti. Lhůta je v tomto případě dvoutýdenní. ČNB po obdržení návrhu v souladu s ustanovením odst. 2 informuje o návrhu Evropský orgán pro bankovnictví a orgány příslušné k řešení krize ovládaných osob a je-li to účelné, orgány příslušné k řešení krize významných poboček, a usiluje o dosažení dohody o odstranění těchto překážek, a to rovněž ve lhůtě dvou týdnů ode dne sdělení návrhu.

K bodu 53 (§ 25 odst. 1)

Ustanovení se vztahuje k situaci, kdy je společného rozhodnutí (dohody) podle § 24 odst. 5 nebo nově i podle § 24a odst. 3 dosaženo. ČNB uloží opatření k odstranění překážek způsobilosti řešení krize, je-li překážka způsobilosti způsobena skutečnostmi uvedenými v § 23 odst. 2, tedy skutečnostmi spojenými s porušením kombinované kapitálové rezervy.

K bodu 54 (§ 25 odst. 2)

Předmětným ustanovením se ČNB umožňuje, není-li dosaženo společného rozhodnutí, samostatně rozhodnout o opatřeních k odstranění překážek způsobilosti řešení krize i v případě, je-li překážka způsobilosti způsobena skutečnostmi uvedenými v § 23 odst. 2. ČNB je povinna svůj postup odůvodnit a vzít v úvahu stanoviska a výhrady ostatních členů kolegia.

K bodu 55 (§ 25 odst. 3)

Změna odkazu na § 23 odst. 6 z důvodu přesunutí textu původního textu § 23 odst. 4 a vložení nových písmen. Nejedná se o věcnou změnu.

K bodům 56 až 60 (§ 26 odst. 1, 3 až 6)

Předmětným ustanovením je transponován čl. 18 BRRD II a upravuje se postup ČNB jako orgánu příslušného k řešení krize ovládané osoby při odstraňování překážek způsobilosti k řešení krize, a to s rozlišením možných variant, zda je ovládaná osoba osobou podléhající řešení krize, či nikoli. ČNB usiluje o dosažení dohody ohledně cílených a přiměřených opatření, vedoucích k odstranění překážek způsobilosti řešení krize. Dohoda přitom musí zohlednit možný dopad navrhovaných opatření na členské státy, ve kterých dotčená skupina působí. V případě absence dohody po uplynutí čtyřměsíční lhůty ode dne, kdy ČNB obdrží od orgánu příslušného k řešení krize skupiny návrh evropské ovládající osoby ohledně alternativních opatření orgánu příslušnému k řešení krize skupiny, ČNB samostatně rozhodne o uložení opatření k odstranění překážek způsobilosti k řešení krize. Dochází současně k zavedení pětiměsíční lhůty k vydání samostatného rozhodnutí ČNB ode dne, kdy orgán příslušný k řešení krize skupiny sdělí České národní bance analýzu překážek spolu s vlastními návrhy na jejich odstranění v případě, že evropská ovládající osoba alternativní opatření nenavrhne. Pro případ, že je překážka způsobilosti způsobena porušením kombinované kapitálové rezervy (§ 23 odst. 2), je lhůta k dosažení dohody stanovena na dva týdny ode dne navržení opatření k odstranění překážek způsobilosti a časového harmonogramu k jejich provedení.

Rozhodnutí ČNB musí být odůvodněno a musí vzít v úvahu stanoviska a výhrady orgánu příslušného k řešení krize skupiny a orgánů příslušných k řešení krize ostatních členů dotčené skupiny podléhající řešení krize. Toto rozhodnutí oznámí ČNB orgánu příslušnému k řešení krize skupiny. Rozhodnout o uložení opatření k odstranění překážek řešení krize může ČNB nejen vůči institucím, ale i finančním institucím a holdingovým osobám, které jsou povinnými osobami podle ZOPRK.

K bodu 61 (§ 26a)

Úprava zamezuje v souladu s čl. 16a BRRD dvojitému započítávání kmenového kapitálu tier 1 vůči minimálnímu požadavku nebo vnitřnímu minimálnímu požadavku a kapitálovým rezervám tvořícím kombinovanou kapitálovou rezervu s tím, že prioritu bude mít minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek. K porušení požadavku na výši kapitálových rezerv by tedy mělo dojít vždy před tím, než dojde k porušení minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku – např. pokud v důsledku nemožnosti refinancování závazků způsobilých k minimálnímu požadavku nebo vnitřnímu minimálnímu požadavku dojde k poklesu kapacity minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku. Kapitál, který původně sloužil k naplnění kapitálových rezerv, se nově započítá vůči minimálnímu požadavku nebo vnitřnímu minimálnímu požadavku. Dojde-li výše uvedeným způsobem k porušení požadavku na výši kapitálových rezerv, může ČNB zakázat povinné osobě rozdělit poměrnou část zisku obdobně s úpravou v čl. 141 CRD. Porušuje-li povinná osoba požadavek na výši kapitálových rezerv po dobu delší než 9 měsíců od oznámení o porušení tohoto požadavku učiněného povinnou osobou nebo od zjištění porušení Českou národní bankou jiným způsobem než oznámením povinnou osobou, která požadavek porušuje (tzv. „grace period“), zakáže ČNB povinné osobě rozdělit poměrnou část zisku vždy. Toto pravidlo se neuplatní v případě, kdy k porušení dojde v důsledku nemožnosti refinancovat způsobilé závazky z důvodů, které povinná osoba nemůže ovlivnit. ČNB má však možnost devítiměsíční lhůtu vůbec neaplikovat. Výpočet nejvyšší částky k možnému rozdělení se provede dle vzorce v příloze 3.

K bodům 62 (§ 27 odst. 1)

Opravuje se odkaz z § 35 na § 37 a doplňuje se výčet předmětu finanční (skupinové) podpory za účelem zpřesnění transpozice čl. 19 odst. 5 písm. b) BRRD.

K bodu 63 (§ 30 odst. 1)

Zpřesnění transpozice, aby bylo zřejmé, že pokud ČNB jako orgán příslušný k řešení krize ovládané osoby vyvíjí úsilí k dosažení dohody ohledně podané žádosti o schválení smlouvy o skupinové podpoře, přihlédne k možným dopadům takového rozhodnutí, včetně fiskálních následků poskytnutí plnění podle smlouvy o skupinové podpoře v těch členských státech, ve kterých dotčená skupina působí, což je obsahem čl. 19 odst. 5 písm. b) BRRD.

K bodu 64 (§ 39 odst. 1)

V tomto ustanovení se zpřesňuje transpozice čl. 28 BRRD. Směrnice v tomto případě při využití pravomoci podle čl. 28 vyžaduje, aby byla splněna podmínka, že opatření včasného zásahu by nebylo dostatečné k nápravě nedostatků finanční situace instituce nebo jiných nedostatků v její činnosti. Na rozdíl od současné úpravy tak dochází k obsahovému posunu, neboť i pokud by byla opatření podle § 37 implementována, nemusí být nedostatky odstraněny. Není tak směrodatné, zda byla opatření skutečně implementována, či nikoli, pravomoc podle § 39 lze ze strany ČNB využít, pokud by důsledek těchto opatření nebyl dostatečný k nápravě nedostatků. Podmínkou je tedy skutečný dopad těchto opatření, nikoli jejich formální užití.

K bodu 65 (§ 51 odst. 5)

Legislativně technickou změnou došlo k úpravě odkazů, a tím i zpřesnění transpozice čl. 30 odst. 7 BRRD.

K bodu 66 (§ 56 odst. 1 a 2)

Vzhledem ke změně odpovídajících ustanovení je nutné aktualizovat odkaz na ustanovení, které stanovuje postup při určení hodnoty odepisovatelného závazku vyplývajícího z derivátové smlouvy.

K bodům 67 (§ 57 odst. 1)

V tomto ustanovení se zpřesňuje transpozice čl. 36, odst. 10, druhého pododstavce BRRD, a proto se doplňuje účel tzv. následného ocenění, které je v tomto článku upraveno. Účelem následného ocenění je zajistit, aby veškeré ztráty spojené s aktivy povinné osoby byly zaneseny do jejích účetních knih a aby toto ocenění poskytlo informace potřebné k vydání rozhodnutí o zvýšení hodnoty pohledávek věřitelů nebo o zvýšení hodnoty náhrady. V ustanovení byl vypuštěn nadbytečný odkaz na § 45 odst. 1.

K bodu 68 (§ 57 odst. 6)

Legislativně technickou úpravou došlo v tomto ustanovení k vložení správného odkazu.

K bodu 69 (nadpis části páté)

Změna nadpisu části páté reflektuje změny v právní úpravě odpisu a konverze, které souvisejí s převzetím konceptu osob podléhajících řešení krize a skupin podléhajících řešení krize v souladu se standardem TLAC. Nejvýraznější změnou je úprava mechanismu odpisu a konverze tak, aby byl zajištěn přenos ztrát z ovládané osoby na osobu podléhající řešení krize a její rekapitalizace, aniž by na ovládanou osobu bylo uplatněno řešení krize. Pokud u ovládané osoby nastane situace, kdy již není životaschopná, ČNB je oprávněna uplatnit odpis a konverzi nejen kapitálových nástrojů, ale rovněž nově vymezené kategorie vnitroskupinových způsobilých závazků.

K bodu 70 (§ 59 odst. 1) K odstavci 1

V úvodním ustanovení části o odpisu kapitálových nástrojů je vyjádřen vztah mezi tímto nástrojem a zvláštními nástroji pro řešení krize (přechod činnosti, překlenovací instituce, osoba pro správu aktiv, odpis a konverze odepisovatelných závazků). Rozdíl mezi odpisem kapitálových nástrojů a uplatněním opatření k řešení krize spočívá mimo jiné v tom, že v případě odpisu kapitálových nástrojů se nevyžaduje splnění podmínek pro řešení krize; podmínky použití tohoto nástroje jsou tedy širší než u zvláštních nástrojů pro řešení krize. Na druhou stranu, jsou-li podmínky pro řešení krize splněny, potom by podle navrženého ustanovení odpis nebo konverze kapitálových nástrojů a nově vnitroskupinových způsobilých závazků měly vždy předcházet použití zvláštních nástrojů pro řešení krize nebo být provedeny alespoň současně s těmito nástroji. Toto základní pravidlo zohledňuje subsidiární povahu opatření k řešení krize, neboť ta zpravidla představují závažnější zásah do fungování povinné osoby než pouhý odpis nebo konverze kapitálových nástrojů a nově vnitroskupinových způsobilých závazků.

K bodům 71 a 72 (§ 59 odst. 2 až 5) K odstavci 2

I v případě, že povinná osoba nemá odepisovatelné kapitálové nástroje ani vnitroskupinové způsobilé závazky, musí snížení položek kmenového kapitálu tier 1 předcházet uplatnění

opatření k řešení krize.

K odstavci 3

Třetí odstavec tohoto ustanovení stanoví podmínku, kdy se lze odchýlit od postupu podle odstavců 1 a 2 tohoto ustanovení. Konkrétně v případě, kdy použití opatření k řešení krize neznamená pro věřitele ztrátu ani nedojde ke konverzi jejich pohledávek.

K odstavci 4

Čtvrtý odstavec tohoto ustanovení míří na situace, kdy nástroje odpovídající vnitroskupinovým způsobilým závazkům drží osoba podléhající řešení krize nepřímo prostřednictvím jí ovládané osoby, která má sídlo na území České republiky. ČNB v takovém případě uplatní odpis a konverzi současně na úrovni této ovládající osoby, která však není osobou podléhající řešení krize.

K odstavci 5

V případě uplatnění odpisu nebo konverze nezávisle na opatření k řešení krize ustanovení odkazuje na povinné použití zásady NCWO (no creditor worse off) vyjádřené v § 76 písm. e). Podle této zásady mají být věřitelé a vlastníci nástrojů účasti uspokojeni alespoň v takové míře, v jaké by byli uspokojeni v řízení podle insolvenčního zákona.

K bodu 74 (§ 62 odst. 1)

Vzhledem k tomu, že ZOPRK používá pojem „opatření“ v různých významech, vymezují se opatření, která má Česká národní banka vzít do úvahy při posuzování toho, zda je naplněna domněnka selhání povinné osoby.

K bodu 75 (§ 63 odst. 2)

Legislativně technická úprava pojmu „odepisovatelných kapitálových nástrojů“.

K bodům 76 až 78 (§ 64 odst. 1 a 4) K odstavci 1

Dochází ke zpřesnění lhůty pro oznámení skutečnosti, že jsou u ovládané osoby splněny podmínky pro uplatnění odpisu a konverze, a to na 24 hodin následujících po konzultaci orgánu příslušného k řešení krize dotčené osoby podléhající řešení krize. Stanovuje se povinnost konzultace zmíněného orgánu příslušného k řešení krize ještě před oznámením orgánům uvedeným v písm. a) až c).

K odstavci 4

ČNB spolu s dalšími dotčenými orgány, které byly adresáty oznámení podle odstavce 1, vyhodnotí, zda by alternativní opatření odvrátilo selhání ovládané osoby. Je-li k dispozici alternativní opatření na základě posouzení podle tohoto odstavce, není splněna domněnka podle § 62, že povinná osoba selhává a nelze uplatnit pravomoc k odpisu a konverzi.

K bodu 80 (§ 67 odst. 3)

Třetí odstavec je doplněním odpovídajícím zavedení kategorie vnitroskupinových způsobilých závazků. V případě konverze vnitroskupinových způsobilých závazků na nástroj kapitálu tier 1 ovládající osoby, je nutnou podmínkou pro jejich provedení souhlas orgánu příslušného k řešení krize ovládající osoby povinné osoby.

K bodům 81 a 86 (§ 68 odst. 1, § 71 odst. 1)

Předmětné ustanovení reaguje na možnost uplatnit pravomoc odpisu a konverze rovněž na vnitroskupinové způsobilé závazky.

K bodu 87 (§ 71 odst. 4)

V ustanovení došlo k opravě chybného odkazu.

K bodům 89 až 91 (§ 72 odst. 1 a 2)

Dochází k terminologickému zpřesnění ustanovení.

K bodu 94 (§ 74b odst. 2)

S ohledem na princip proporcionality se pro povinné osoby, kterým je stanoven minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek na úrovni kapitálových požadavků (pilíře 1 a 2), stanovuje výjimka z povinnosti zahrnout do smluvní dokumentace nástroje řídícího se právem jiného než členského státu smluvní uznání podle § 74a odst. 1. Takové nástroje nelze zahrnout pro účely plnění minimálního požadavku a minimálního vnitřního požadavku. Pokud ČNB upraví tuto výjimku formou opatření obecné povahy, neuplatní se na vydání tohoto opatření zrychlený postup podle § 223.

K bodům 95 a 96 (§ 75 odst. 1 písm. b) a c))

Ustanovení je přeformulováno tak, aby lépe odpovídalo transponovanému článku 31 BRRD.

K bodu 97 (§ 76 písm. c))

Navrhuje se upravit nahradit odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU užitím pojmu „hlavní investiční služba“, který je definován v § 4 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 98 (§ 78 odst. 1 písm. b))

Zpřesnění transpozice čl. 32 odst. 1 písm. b). Vymezují se opatření, která má ČNB vzít do úvahy při rozhodování o tom, zda je možné odvrátit selhání povinné osoby alternativním opatřením.

K bodům 99 až 105 (§ 81 odst. 2 a 3)

Uplatnění opatření k řešení krize je možné vůči holdingové osobě, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 78 odst. 1, a dále pokud je holdingová osoba osobou podléhající řešení krize a uplatnění řešení krize je nezbytné k rezoluci skupiny podléhající řešení krize jako celku nebo rezoluci instituce, která je členem skupiny podléhající řešení krize. Opatření k řešení krize na úrovni skupiny podléhající řešení krize se uplatní vůči finanční holdingové osobě, nikoliv smíšené holdingové osobě. Tím není dotčena možnost stanovení MPE strategie.

K bodu 106 (§ 81a, § 81b, § 81c) K § 81a

V souladu s čl. 33a BRRD II je upravena pravomoc ČNB pozastavit povinnost plnění povinné osoby ze smlouvy (tzv. moratorium) také před vstupem povinné osoby do režimu řešení krize. Tuto pravomoc může ČNB uplatnit, pokud je instituce v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, není-li okamžitě k dispozici žádné opatření soukromého sektoru, které by podle ČNB v přiměřené lhůtě selhání dané povinné osoby zabránilo, a považuje-li uplatnění uvedené pravomoci za nezbytné k zamezení dalšího zhoršování finanční situace povinné osoby. Účelem uplatnění moratoria je poskytnout ČNB dostatek času ke zjištění, zda je řešení krize ve veřejném zájmu nebo ke zvolení vhodných opatření k řešení krize či k zajištění účinného uplatnění jednoho nebo více opatření k řešení krize. Doba trvání moratoria by měla být co nejkratší, moratorium by mělo trvat po nezbytně nutnou dobu k dosažení jeho účelu a nesmí zároveň trvat déle než do konce pracovního dne následujícího po dni zveřejnění rozhodnutí ČNB. V souladu s čl. 33a odst. 5 BRRD II se stanoví povinnost ČNB při uplatnění moratoria zohlednit jeho dopad na řádné fungování finančních trhů, jakož i na zásady ochrany práv věřitelů a rovného zacházení s věřiteli. ČNB zejména zhodnotí dopad moratoria pro případ, že úpadek povinné osoby by byl následně řešen v insolvenčním řízení. Ustanovení transponující články 33a odst. 1 a čl. 33a odst. 4 BRRD II zakládá pravomoc ČNB pozastavit povinnost plnění povinné osoby ze smlouvy, jejíž je povinná osoba stranou, pokud jsou splněny zde uvedené podmínky. Povinná osoba selhává nebo je pravděpodobné, že se do stavu selhání dostane, není-li bezprostředně k dispozici opatření soukromého sektoru, které by tomuto zabránilo. Podmínkou uplatnění předběžného moratoria je jeho nezbytnost k zabránění dalšímu zhoršení finanční situace povinné osoby a ke zjištění, zda je řešení krize ve veřejném zájmu, ke zvolení vhodných opatření k řešení krize nebo k zajištění účinného uplatnění jednoho nebo více nástrojů k řešení krize. V odst. 3 se stanoví, že dluh, který by jinak dospěl během trvání moratoria, se stane splatným ihned po skončení moratoria. Ustanovení je analogické ke stávajícímu § 83 odst. 2.

Moratorium se nevztahuje na povinnost plnění vůči systémům nebo provozovatelům systémů určeným v souladu se směrnicí 98/26/ES, ústředním bankám a ústředním protistranám. ČNB posoudí, zda je vhodné rozšířit pozastavení povinnosti plnění na pojištěné pohledávky z vkladů, a zejména na pojištěné vklady fyzických osob, mikro podniků a malých a středních podniků. ČNB neprodleně informuje osoby a orgány uvedené v § 175 odst. 1 před případným přijetím opatření k řešení krize. ČNB zveřejní rozhodnutí nebo opatření obecné povahy o uplatnění moratoria na svých internetových stránkách, mimo to se tato skutečnost dále uveřejní podle § 176.

K §81b K odstavci 1

Ustanovení transponující čl. 33a odst. 10 písm. a) BRRD II zakládá pravomoc ČNB po dobu moratoria podle § 81a pozastavit výkon práva věřitelů povinné osoby na uspokojení ze zajištění, které bylo poskytnuto povinnou osobou. V takovém případě se použije obdobně § 84, který upravuje moratorium v rámci řešení krize.

K odstavci 2

Ustanovení transponující čl. 33a odst. 10 písm. b) BRRD II zahrnuje klíčovou kompetenci pro účinné řešení krize, neboť zajišťuje, že po vstupu povinné osoby do procesu řešení krize není možné, aby další smluvní strany ukončily jakýmkoliv způsobem své pozice v uzavřených finančních smlouvách, a to pouze z toho důvodu, že povinná osoba vstoupila do procesu řešení krize. ČNB je proto oprávněna ohledně takové finanční smlouvy, jejíž smluvní stranou je povinná osoba, pozastavit výkon práva druhé smluvní strany na odstoupení, vypořádání nebo započtení nebo práva, jehož uplatněním dojde nebo může dojít ke splatnosti dluhu nebo k závěrečnému vyrovnání, nebo práva, v důsledku kterého dojde nebo může dojít ke vzniku, změně, pozastavení nebo zániku jiných práv a povinností smluvních stran, pokud je takové

právo stanoveno ve smlouvě s povinnou osobou nebo právním předpisem (zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, zákonem č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, zákonem o podnikání na kapitálovém trhu a odpovídajícími zahraničními předpisy) a váže se ke

smluvně nebo jinak určené právní skutečnosti (tzv. právo na ukončení). Protistrana nemůže uplatnit právo na ukončení, pokud trvá plnění povinností, které tvoří podstatu a účel této smlouvy, včetně platebních povinností a poskytování zajištění. V takovém případě se použije obdobně § 85, který upravuje moratorium v rámci řešení krize.

K § 81c

V souvislosti s moratoriem je rovněž zavedena povinnost institucí zahrnout do finančních smluv řídících se právy třetích zemí smluvní uznání, že daná finanční smlouva může podléhat pravomocem pozastavení plnění závazků.

K odstavci 1

Ustanovení transponující čl. 71a odst. 1 BRRD II reaguje na skutečnost, že požadavky uvedené v § 81b odst. 2 nejsou přímo aplikovatelné na smlouvy uzavírané podle práva třetí země. Při neexistenci zákonného rámce přeshraničního uznávání je proto povinná osoba povinna zajistit, aby byly do příslušných finančních smluv, které uzavírá, zahrnuty smluvní podmínky uznávající, že ČNB může pozastavit nebo omezit práva a povinnosti podle § 81a, 81b, 83 - 85 a rovněž uznání toho, že smluvní strany jsou vázány požadavky podle § 168 a § 169. Tato povinnost zahrnout výše uvedené do příslušných finančních smluv platí v rozsahu, v jakém daná smlouva spadá do oblasti působnosti odpovídajících ustanovení. Lze proto uvést, že uvedení smluvní podmínky zahrnující uznání uplatnění předběžného moratoria tak například nevzniká u smluv s ústředními protistranami nebo provozovateli systémů podle § 81a odst. 5 písm. a).

K odstavci 2

Ustanovení transponující čl. 71a odst. 3 BRRD II upravuje, na jaké typy finančních smluv se vztahuje odstavec 1. Podmínkou je skutečnost, že tyto finanční smlouvy přiznávají právo na ukončení nebo na uspokojení ze zajištění poskytnutého povinnou osobou podle § 81a, 81b, 83 až 85 nebo § 168, pokud by se finanční smlouvy řídily právem členského státu.

K odstavci 3

V případě, že povinná osoba nesplní povinnost uvedenou v odstavci 1, nemá tato skutečnost ve vztahu k předmětné finanční smlouvě vliv na uplatnění pravomoci ČNB podle § 81a, 81b, 83 až 85 a § 168.

K bodům 107, 140, 148, 160 a 166 (§ 82a, § 165 písm. b), § 169 odst. 2, § 196 odst. 2, § 223 odst. 1)

Z důvodu zpřesnění transpozice čl. 63(1)(j) BRRD se upravuje pravomoc ČNB odložit splatnost odepisovatelných kapitálových nástrojů a odepisovatelných závazků a z důvodu systematiky ZOPRK se tato pravomoc přesouvá mezi tzv. doplňkové pravomoci ČNB (§ 164a). Upravují se příslušné odkazy.

K bodům 108 až 113 (§ 83 odst. 3 až 5)

V souladu s čl. 69 odst. 4 BRRD II se pravomoc pozastavit plnění ze smlouvy podle odst. 1 nevztahuje na povinnost plnění vůči systémům nebo provozovatelům systémů určených v souladu se směrnicí 98/26/ES, ústředním bankám a ústředním protistranám. Pravomoc pozastavit plnění ze smlouvy lze však uplatnit na pojištěné pohledávky z vkladů. V případě, že bylo uplatněno předběžné moratorium podle § 81a, a pokud je následně uplatněno rovněž jedno nebo více opatření k řešení krize, ČNB vůči povinné osobě nevykonává svou pravomoc podle § 83 odst. 1.

K bodům 114, 115 a 117 (§ 84 odst. 2, 4 a 5, § 85 odst. 5)

V předmětném ustanovení dochází k vymezení ústřední protistrany odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (nařízení EMIR), a upravuje se pravomoc ČNB stanovit rozsah pozastavení práva s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivých případů. V případě, že byla uplatněna pravomoc ČNB pozastavit výkon práva věřitelů povinné osoby na uspokojení ze zajištění poskytnutého povinnou osobou podle § 81b odst. 1, a pokud je následně uplatněno rovněž jedno nebo více opatření k řešení krize, ČNB vůči povinné osobě nevykonává svou pravomoc podle § 84 odst. 1 (uplatnění pozastavení práva věřitelů na uspokojení ze zajištění v rámci opatření k řešení krize). Jedná se o transpozici čl. 33a odst. 11 BRRD II.

K bodu 116 (§ 85 odst. 1)

Legislativně technická úprava s ohledem na zavedení legislativní zkratky v § 81b odst. 2.

K bodu 118 (§ 85a)

V případě, že byla uplatněna pravomoc ČNB pozastavit výkon práva na ukončení závazku podle § 81b odst. 2, a pokud je následně uplatněno rovněž jedno nebo více opatření k řešení krize, ČNB vůči povinné osobě nevykonává svou pravomoc podle § 85 odst. 1 (uplatnění pozastavení práva na ukončení závazku). Jedná se o transpozici čl. 33a odst. 11 BRRD II. V odstavci 2 se upravuje pravomoc ČNB stanovit rozsah pozastavení práva na ukončení s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivých případů.

K bodu 119 (§ 92 odst. 1)

Zpřesněním transpozice čl. 35 odst. 3 BRRD se staví do popředí zájem na dosažení účelu řešení krize nad zájmem dodržování povinností vedoucích orgánů plynoucích ze zakladatelského právního jednání nebo ze zákona (např. zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích).

K bodu 120 (§ 93 odst. 1)

Zpřesněním transpozice čl. 35 odst. 3 BRRD se vymezuje, při jakém jednání není zvláštní správce vázán povinnostmi vedoucího orgánu plynoucími ze zakladatelského právního jednání nebo ze zákona (např. zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Činnost zvláštního správce vždy však musí sledovat účel řešení krize.

K bodu 121 (§ 97 odst. 2)

Legislativně technický úprava, kterou se vkládá poznámka pod čarou s dynamickým odkazem na nařízení o zneužívání trhu.

K bodu 122 (§ 101)

Zpřesněním transpozice čl. 38 odst. 13 BRRD se staví najisto, že větou první § 101 není dotčeno právo na přiměřenou náhradu náležející za převedené nástroje účasti, právo na dorovnání stanovené na základě konečného ocenění (tzv. ocenění 3) a že dále nejsou dotčeny záruky podle § 171 až 173.

K bodům 123 až 126 (§ 105 odst. 2 až 4 a 6)

Doplňuje se transpozice čl. 40 odst. 6 BRRD tím, že se ČNB svěřuje pravomoc iniciovat převod nástrojů účasti, majetku nebo dluhů za přiměřeného použití pravidel pro přechod činnosti na soukromého nabyvatele podle ustanovení § 96 (např. ustanovení upravující převod za odpovídajících tržních podmínek, dodržení zásad transparentnosti, povolení k činnosti soukromého nabyvatele, napojení soukromého nabyvatele na infrastrukturu finančního trhu) z překlenovací instituce na třetí osobu.

K bodu 127 (§ 108 odst. 1)

Zpřesněním transpozice čl. 40 odst. 11 BRRD se staví najisto, že větou první § 108 odst. 1 není dotčeno právo na přiměřenou náhradu náležející za převedené nástroje účasti ani právo na dorovnání stanovené na základě konečného ocenění (tzv. ocenění 3), a dále nejsou dotčeny záruky podle § 171 až 173.

K bodu 128 (§ 118 odst. 1)

Zpřesněním transpozice čl. 42 odst. 12 BRRD se staví najisto, že větou první § 118 odst. 1 není dotčeno právo na dorovnání stanovené na základě konečného ocenění (tzv. ocenění 3) a dále nejsou dotčeny záruky podle § 171 až 173.

K bodům 129 až 133 (obecně k oddílu 1 (§ 122 až 125 a § 158)

Cílem předkládaného návrhu je úprava stávajících ustanovení, zejména rozšíření stávajícího seznamu výjimek z odepisovatelných závazků, podmínek spojených s vyloučením některých odepisovatelných závazků a podmínek pro poskytnutí příspěvku z Fondu pro řešení krize v souvislosti s transpozicí BRRD II. Jedná se o dílčí doplnění stávající právní úpravy základních ustanovení pro odpis a konverzi odepisovatelných závazků a záměrem předkladatele není komplexnější úprava těchto ustanovení. Mezi nejdůležitější změny navrhované právní úpravy základních ustanovení o odpisu a konverzi odepisovatelných závazků patří: 1. Zakotvení nové výjimky z odepisovatelných závazků z důvodu zamezení přenášení ztrát ovládající osoby podléhající řešení krize na jí ovládanou osobu v jedné skupině podléhající řešení krize. Úprava stávající výjimky u dluhů v rámci platebních a vypořádacích systémů, včetně zahraničních systémů, se zbývající dobou do splatnosti kratší než 7 dní, v souvislosti s výslovným zakotvením dluhů vůči ústředním protistranám do BRRD II (srov. § 122 odst. 1 písm. e)). 2. Stanovení povinnosti ČNB posoudit, zda vyloučení „zbylých“ dluhů vůči ovládaným osobám v téže skupině, které nespadají do výjimky podle § 122 odst. 1 písm. i), je v souladu s efektivním uplatněním upřednostňované strategie řešení krize. 3. Změna pasiv jako základu pro stanovení maximální možné výše příspěvku poskytnutého z Fondu pro řešení krize a splnění podmínky úhrady ztrát a rekapitalizace ze strany akcionářů a věřitelů pro poskytnutí tohoto příspěvku z důvodu rozdílu mezi pasivy z pohledu účetního režimu a celkovými závazky včetně kapitálu ve smyslu regulatorního režimu.

K bodu 134 (§ 127 až 137a) Obecně k oddílu 2

V BRRD II dochází k vyčlenění nové skupiny v rámci odepisovatelných závazků, a to tzv. způsobilých závazků, tedy závazků způsobilých ke splnění minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku podle nových harmonizovaných pravidel pro způsobilost k odpisu a konverzi kapitálu a způsobilých závazků v rámci řešení krize nastavených novelou směrnice. Tím se minimální požadavek a vnitřní minimální požadavek úpravou podobá mezinárodnímu standardu TLAC a dochází ke změně v celém oddílu 2 počínaje § 127, kde jsou novým způsobem upravena stávající základní ustanovení sdělující, které instituce a nově rozlišované osoby podléhající řešení krize musí splňovat minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek vždy, a vůči kterým povinným osobám se vnitřní minimální požadavek uplatní pouze tehdy, jestliže tak rozhodne ČNB. Kromě změn u dosavadních subjektů podléhajících minimálnímu požadavku a vnitřnímu minimálnímu požadavku přibývají také po vzoru standardu TLAC pravidla určování minimálního požadavku pro GSVI a významné osoby.

K pododdílu 1 K § 127a

Ustanovení obsahuje novou úpravu výpočtu minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku, nahrazující dosavadní § 129 ZOPRK. Rovněž je zmíněn způsob určení minimálního požadavku s odkazem na pododdíl 2 téhož dílu. Minimální požadavek nově představuje požadovaný poměr součtu kapitálu a odepisovatelných závazků vyjádřený jako procentní podíl na celkovém objemu rizikové expozice a celkovém objemu expozic povinné osoby podle CRR. Vnitřní minimální požadavek je pak určován podle pododdílu 3 téhož dílu a obecný vzorec výpočtu je stejný jako pro minimální požadavek. Návrh nestanoví přesnou výši minimálního požadavku ani vnitřního minimálního požadavku a ponechává její určení na vůli ČNB ve vztahu ke každé povinné osobě jednotlivě. ČNB při tom postupuje způsobem nově upraveným v § 129 až 129d za použití kritérií uvedených v § 127b.

K § 127b

Navrhované ustanovení nahrazuje dosavadní § 133 a rovněž nestanoví přesnou výši minimálního požadavku ani vnitřního minimálního požadavku, ale ponechává její určení na ČNB jednotlivě ve vztahu ke každé povinné osobě. Dosavadní demonstrativní výčet kritérií, k nimž ČNB při určení minimálního požadavku přihlíží, se mění na výčet taxativní, který reflektuje přístup k řešení krize ve skupině podléhající řešení krize. Zároveň pro situace uplatnění opatření k řešení krize institucí je kritériem pro určení minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku také schopnost úhrady ztrát a dostatečné prostředky k rekapitalizaci. Nicméně u likvidačního řešení postačí dostatečné prostředky k úhradě ztrát. Tato kritéria jsou formulována poměrně obecně, takže dávají ČNB značný prostor pro správní uvážení, které však musí být v rozhodnutí o určení minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodněno.

K § 127c

Smyslem úpravy prodeje podřízených způsobilých závazků neprofesionálním zákazníkům je jejich ochrana při těchto transakcích, a to mimo jiné provedením testu vhodnosti podle § 15h odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů i v případech, ve kterých podle stávající právní úpravy provedení testu vhodnosti není povinné (například pokud není podřízený způsobilý závazek investičním nástrojem nebo pokud nejsou poskytovány investiční služby podle § 4 odst. 2 písm. d) a e) zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Proto je zvoleno takové legislativní řešení, které zajistí, že test vhodnosti bude řádně proveden. Z tohoto důvodu se prodej podřízených způsobilých nástrojů povoluje pouze osobám, které dané podřízené závazky vydávají (odst. 2 písm. a)) nebo osobám, které jsou oprávněny poskytovat příslušné investiční služby (odst. 2 písm. b)). Výjimkou je sekundární prodej podřízených způsobilých závazků, který není vykonáván podnikatelsky (odst. 2 písm. c)). Jiným osobám prodej podřízených způsobilých závazků neprofesionálním zákazníkům povolen není. Pro uplatnění ochrany je neprofesionální zákazník povinen sdělit osobě poskytující investiční službu pravdivé a úplné informace.

K pododdílu 2 K § 128

V § 128 jsou nově v souladu se standardem TLAC specifikována kritéria způsobilosti závazků vydaných pro plnění minimálního požadavku odkazem na kritéria stanovená v CRR, a to zvlášť pro GSVI a pro ostatní povinné osoby. Určité výjimky oproti standardu TLAC, zejména závazky vyplývající z dluhového nástroje s vloženým derivátem, například strukturovaného dluhopisu, jsou způsobilé pro plnění minimálního požadavku do té míry, pokud mají fixní výši jistiny splatnou k datu splatnosti, protože fixní výše jistiny je předem známá v době vydání, její hodnota je stabilní během celého životního cyklu strukturovaného dluhopisu a lze ji snadno použít pro uplatnění odpisu a konverze kapitálových nástrojů v rámci řešení krize. Pokud má být skupina závazků vyloučena z odpisu nebo konverze odepisovatelných závazků, je nutné zajistit pokrytí kapitálem a dalšími způsobilými závazky se započítáním schopnosti úhrady ztrát a zajištěním dostatečných prostředků k rekapitalizaci.

K § 128a

Návrh doplňuje kritéria způsobilosti závazků ke splnění minimálního požadavku v případě závazků ovládaných osob ve stejné skupině podléhající řešení krize vůči jejich stávajícím společníkům mimo tuto skupinu, což je možné pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, zejména splnění požadavků na vnitřní minimální požadavek, a poměru výše těchto závazků vůči závazkům drženým osobou podléhající řešení krize.

K § 128b

Požadavek TLAC má být plněn převážně podřízenými nástroji, které mají v insolvenci nižší pořadí než nadřízené závazky, které jsou výslovně vyloučeny z působnosti požadavku TLAC a k nimž patří např. pojištěné vklady, deriváty a daňové a další závazky podle veřejného práva. Za účelem splnění minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku specifického pro jednotlivou instituci by ČNB v jednotlivých případech mohla aktuálně požadovat podřízení způsobilých dluhových nástrojů. Navrhované ustanovení specifikuje, že podřízení by mohlo být požadováno v rozsahu potřebném k tomu, aby se usnadnilo uplatnění odpisu a konverze, zejména existují-li jasné známky toho, že dotčení věřitelé ponesou v důsledku řešení krize ztráty, které by přesáhly jejich potenciální ztráty v případě insolvence, a pouze v takové míře, která bude nutná pro pokrytí té části ztrát, která pravděpodobně přesáhne ztráty v případě insolvence.

V souladu se zásadou proporcionality může být minimální požadavek a vnitřní minimální požadavek plněn prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků v rozsahu, v němž celková úroveň požadované podřízenosti nepřevyšuje úroveň absorpce ztrát a rekapitalizace ze strany akcionářů a věřitelů nutnou pro poskytnutí příspěvku z Fondu pro řešení krize nebo výslednou hodnotu vzorce stanoveného tímto ustanovením, založeného na kapitálových požadavcích v rámci pilíře 1 a pilíře 2 a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, podle toho, co je vyšší.

K § 128c

Návrhem ustanovení je upraven požadavek podřízenosti pro GSVI, významné osoby s aktivy převyšujícími 100 miliard EUR na úrovni skupiny podléhající řešení krize a osoby, u nichž se považuje za pravděpodobné, že by mohly v případě selhání představovat systémové riziko a byly ze strany ČNB určeny významnými osobami. Na rozdíl od všech ostatních povinných osob plní tyto osoby požadavek podřízenosti přímo ze zákona, nikoli přímo z rozhodnutí ČNB, která má možnost upravovat jeho výši. ČNB má dále možnost požadavek upravit podle stanovených pravidel, aby nedocházelo k nepřiměřeným dopadům na konkurenceschopnost dotčených osob podléhajících řešení krize.

K § 128d

Navrhované ustanovení shrnuje skutečnosti, které musí ČNB vzít v úvahu při určování požadavku podřízenosti u všech povinných osob včetně určování jiné výše požadavku u GSVI a významných osob. Účelem je optimální nastavení požadavku na podřízenost s ohledem na konkrétní situaci a obchodní model každé povinné osoby, které je požadavek na podřízenost určován. Při zohlednění hloubky trhu posuzuje ČNB např. likvidnost kapitálových nástrojů a podřízených způsobilých závazků a předpokládaný vliv emise těchto nástrojů a závazků na jejich cenu. Směrnice i návrh zákona ponechává na uvážení rezoluční autority zvolit konkrétní technické postupy pro zohlednění hloubky trhu při rozhodování o podřízenosti.

K § 129 a 129a

Navrhovaná ustanovení specifikují podmínky pro určení minimálního požadavku pro osoby podléhající řešení krize, které jsou členy evropské finanční skupiny, a pro instituce mimo evropskou finanční skupinu. Minimální požadavek by měl institucím umožňovat, aby absorbovaly ztráty očekávané při řešení krize a aby se po vyřešení krize rekapitalizovaly. ČNB musí řádně odůvodnit uloženou úroveň minimálního požadavku na základě zvolené strategie řešení krize. Jako taková by tato úroveň neměla překročit součet výše ztrát očekávaných při řešení krize, které odpovídají požadavkům na kapitál institucí, a výše rekapitalizace, která umožňuje, aby povinná osoba po vyřešení krize splnila vlastní kapitálové požadavky nutné pro získání povolení k výkonu činností na základě zvolené strategie řešení krize. Minimální požadavek má být vyjádřen jako procento z celkové míry rizikové expozice a z míry pákového poměru a povinné osoby by měly současně plnit úrovně vyplývající z obou těchto způsobů jeho měření.

K § 129b

ČNB může zvýšit rekapitalizační částku, aby byla zajištěna dostatečná důvěra trhu v danou osobu podléhající řešení krize po provedení opatření stanovených v plánu řešení krize. Požadovaná úroveň rezervy pro zajištění (tržní) důvěry má umožnit, aby tuzemská osoba podléhající řešení krize nadále splňovala podmínky pro povolení k činnosti po náležitou dobu včetně toho, aby mohla pokrýt náklady na restrukturalizaci svých činností po vyřešení krize a udržet si dostatečnou důvěru trhu. Tato rezerva je stanovována odkazem na část požadavku kombinovaných kapitálových rezerv podle směrnice 2013/36/EU. Výši rezervy může ČNB upravit směrem dolů, pokud je k zajištění dostatečné důvěry trhů dostačující úroveň nižší, nebo směrem nahoru, pokud je nezbytná úroveň pro zajištění splnění podmínek pro povolení a udržení dostatečné důvěry trhu vyšší.

K § 129c

Navrhované ustanovení zakotvuje pravidlo, že významné osoby podléhající řešení krize nesmí mít minimální požadavek nižší než 13,5 % celkového objemu rizikové expozice a 5 % celkového objemu expozice.

K § 129d

Návrh ustanovení specifikuje, že navýšení kapitálu a způsobilých závazků, které je specifické pro jednotlivou instituci a jde nad rámec minimální úrovně TLAC, by mohlo být uplatňováno pouze tehdy, pokud by toto minimum nestačilo na absorpci ztrát a rekapitalizaci GSVI na základě zvolené strategie řešení krize.

K pododdílu 3 (Vnitřní minimální požadavek) K § 130

Povinná osoba, které není osobou podléhající řešení krize, musí plnit vnitřní minimální požadavek prostřednictvím kapitálu a odepisovatelných závazků. Do výpočtu plnění vnitřního minimálního požadavku lze zahrnout pouze odepisovatelné závazky „vyšší kvality“, tj. takové, které splňují podmínky uvedené v navrženém ustanovení. Tyto podmínky částečně kopírují podmínky pro způsobilost odepisovatelných závazků ke splnění minimálního požadavku. Na rozdíl od odepisovatelných závazků, které jsou způsobilé pro účely plnění povinnosti dodržovat minimální požadavek, musí však být věřitelem odepisovatelných závazků způsobilých k plnění vnitřního minimálního požadavku osoba podléhající řešení krize, která je zakoupí buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jí ovládaných osob náležejících do stejné skupiny podléhající řešení krize. Důvodem je to, že u osoby, která není osobou podléhající řešení krize, se uplatnění opatření k řešení krize nepředpokládá a v případě jejího selhání by tak mělo dojít k přenosu ztrát na příslušnou osobu podléhající řešení krize prostřednictvím odpisu kapitálových nástrojů a následně k její rekapitalizaci skrze konverzi odepisovatelných závazků, které drží přímo osoba podléhající řešení krize, či jsou osobou podléhající řešení krize zakoupeny nepřímo prostřednictvím jiných institucí ve stejné skupině podléhající řešení krize. Odepisovatelné závazky způsobilé k plnění vnitřního minimálního požadavku mohou být také zakoupeny stávajícími společníky povinné osoby, kteří nejsou součástí skupiny podléhající řešení krize, ale pouze do té míry, aby výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi neměl vliv na ovládání povinné osoby, která odepisovatelný závazek vydala, osobou podléhající řešení krize.

K § 130a

Ustanovení vymezuje podmínky, které musí splňovat nástroje kmenového kapitálu tier 1 a odepisovatelné kapitálové nástroje k tomu, aby se mohly považovat za způsobilé nástroje pro plnění vnitřního minimálního požadavku. Podobně jako v případě odepisovatelných závazků způsobilých k plnění vnitřního minimálního požadavku lze do výpočtu plnění vnitřního minimálního požadavku zahrnout pouze takové nástroje kmenového kapitálu tier 1 a odepisovatelné kapitálové nástroje, které jsou nabyty osobami, které nenáležejí do stejné skupiny podléhající řešení krize, pouze do té míry, aby výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi neměl vliv na ovládání povinné osoby, která nástroj kmenového kapitálu tier 1 nebo odepisovatelný kapitálový nástroj vydala, osobou podléhající řešení krize.

K § 131

Vnitřní minimální požadavek určí ČNB jako procentní podíl součtu kapitálu a způsobilých závazků na celkovém objemu rizikové expozice a na celkovém objemu expozic příslušné povinné osoby. Návrh nestanoví přesnou výši vnitřního minimálního požadavku a ponechává její určení na vůli orgánu pro řešení krizí ve vztahu ke každé povinné osobě jednotlivě. Požadavek vyjádřený k celkovému objemu rizikové expozice odpovídá součtu minimálního (podle čl. 92 odst. 1 písm. c) CRR) a dodatečného (podle čl. 104a směrnice 2013/36/EU) kapitálového požadavku a částky k rekapitalizaci, která zajistí, že povinná osoba bude po úhradě svých ztrát plnit oba tyto požadavky. Požadavek vyjádřený k celkovému objemu expozic odpovídá součtu požadavku na pákový poměr instituce (podle čl. 92 odst. 1 písm. d)

CRR) a částky k rekapitalizaci, která zajistí, že povinná osoba bude po úhradě svých ztrát plnit tento požadavek. Při určení vnitřního minimálního zohlední ČNB také podmínky pro poskytnutí příspěvku z Fondu pro řešení krize a uplatnění vládních stabilizačních nástrojů. Povinné osobě, která je členem evropské finanční skupiny a není osobou podléhající řešení krize, ČNB určí vnitřní minimální požadavek na individuálním základě. Evropské ovládající osobě, která není osobou podléhající řešení krize, ČNB určí vnitřní minimální požadavek na konsolidovaném základě na úrovni evropské finanční skupiny.

K § 131a

Pokud ovládaná osoba a osoba podléhající řešení krize, nebo ovládající osoba, které patří do stejné skupiny řešení krize, splňují podmínky uvedené v navrženém ustanovení, může ČNB poskytnout ovládané osobě výjimku z vnitřního minimálního požadavku. Významná je zejména podmínka, aby ovládaná osoba a osoba podléhající řešení krize, nebo ovládající osoba měly sídlo na území České republiky. Poskytnutí výjimky ovládané osobě ve vztahu k ovládající osobě je možné za podmínky, že ovládající osoba plní povinnost udržovat kapitál a odepisovatelné závazky na konsolidovaném základě alespoň ve výši vnitřního minimálního požadavku.

K § 131b

Ustanovení specifikuje podmínky, při jejichž splnění může ČNB ovládané osobě povolit, aby vnitřní minimální požadavek plnila zcela nebo zčásti prostřednictvím záruky poskytnuté osobou podléhající řešení krize. Stejně jako v případě poskytnutí výjimky z vnitřního minimálního požadavku, musí ovládaná osoba a osoba podléhající řešení krize patřit do stejné skupiny řešení krize a mít sídlo na území České republiky.

K § 131c

Pokud významná ovládaná osoba, která není osobou podléhající řešení krize, je osobou ovládanou GSVI se sídlem na území jiného než členského státu, ČNB jí určí vnitřní minimální požadavek ve výši požadavku podle čl. 92b a 494 CRR, který je případně navýšen o dodatečný vnitřní minimální požadavek tak, aby byly splněny podmínky, na jejichž základě se určuje výše vnitřního minimálního požadavku povinné osoby, která není osobou podléhající řešení krize a zároveň je členem evropské finanční skupiny, nebo evropskou ovládající osobou.

Obecně k pododdílu 4 (§ 132 až 135)

Nově navrhovaná ustanovení čtvrtého pododdílu stanoví postup, kterým se určuje minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek na skupinu podléhající řešení krize. Za stanovení úrovně tohoto požadavku odpovídají orgán příslušný k řešení krize osoby podléhající řešení krize, orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny (orgán příslušný k řešení krize nejvyššího mateřského podniku) a orgány příslušné k řešení krize ostatních členů skupiny podléhající řešení krize. Případné urovnání sporů mezi orgány příslušnými k řešení krize v přeshraničních situacích podléhá pravomocím Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) na základě článku 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví. Návrh ustanovení § 132 vymezuje působnost pravomoci ČNB určovat minimální požadavek, § 132a upravuje postup pro případ, kdy je třeba kvůli určení minimálního požadavku osobě podléhající řešení krize, která je členem evropské finanční skupiny, dosáhnout dohody ČNB s dalšími orgány příslušnými k řešení krize v rámci jedné evropské finanční skupiny. Ustanovení § 132b upravuje postup ČNB ve spolupráci s dotčenými orgány příslušnými k řešení krize pro vypočtení dodatečných minimálních požadavků a pravidla pro harmonizaci minimálních požadavků u GSVI.

K § 133

Postup při určování vnitřního minimálního požadavku ovládaným osobám, které jsou členy evropské finanční skupiny a nejsou osobami podléhajícími řešení krize, obecně kopíruje postup pro určení minimálního požadavku s rozdílem, že ČNB může po dohodě s dotčenými orgány příslušnými k řešení krize osobě podléhající řešení krize při problému s dosažením vnitřního minimálního požadavku určit, že část vnitřního minimálního požadavku může plnit prostřednictvím nástrojů nabytých osobou, která není členem skupiny podléhající řešení krize.

K § 134

Návrh ustanovení vyjmenovává situace, ve kterých ČNB vydá rozhodnutí o určení minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku, a to v souvislosti s přípravou nebo aktualizací plánu řešení krize. Toto rozhodnutí podléhá pravidelnému přezkumu a případným revizím v případě podstatných změn okolností.

K § 135

Dochází k přesunu ustanovení z § 136 upravujícího oceňování derivátových závazků z důvodu výrazné změny struktury ustanovení navrhovanou novelizací.

K pododdílu 5 (Podávání zpráv a informační povinnost) K § 136

Povinná osoba, u které plán řešení krize nestanoví, že její selhání bude řešeno likvidací nebo postupem podle insolvenčního zákona, má povinnost podávat ČNB informace pro účely dohledu, zda plní minimální požadavek, nebo vnitřní minimální požadavek. Ustanovení ukládá pak takové povinné osobě povinnost podávat nejméně jednou za 6 měsíců informace o výši jejího kapitálu a odepisovatelných závazků způsobilých pro plnění minimálního požadavku, nebo vnitřního minimálního požadavku, a to vyjádřenou jak v absolutních částkách, tak i jako procentní podíl na celkovém objemu rizikové expozice a celkovém objemu expozic. Nejméně jednou ročně potom musí povinná osoba podávat informace o výši svých jiných odepisovatelných závazků. U všech reportovaných položek musí povinná osoba současně uvést jejich složení včetně profilu splatnosti, pořadí v řízení podle insolvenčního zákona a zda se řídí právem jiného než členského státu a případně, zda jsou splněny příslušné požadavky na obsah smluvní dokumentace. Uvedené frekvence podávání zpráv nebrání ČNB vyžadovat častější podávání informací. Výjimku z povinnosti podávání zpráv má povinná osoba, která ke dni vzniku povinnosti podat informaci udržuje kapitál a způsobilé závazky ve výši alespoň 150 % minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku.

K § 136a

Povinná osoba, u které plán řešení krize nestanoví, že její selhání bude řešeno likvidací nebo postupem podle insolvenčního zákona, a musí tak plnit minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek, má povinnost nejméně jednou ročně zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup informace o výši jejího kapitálu a odepisovatelných závazků způsobilých pro plnění minimálního požadavku, nebo vnitřního minimálního požadavku včetně jejich profilu splatnosti a pořadí v řízení podle insolvenčního zákona a dále výši minimálního požadavku, nebo vnitřního minimálního požadavku vyjádřenou jako procentní podíl na celkovém objemu rizikové expozice a celkovém objemu expozic. V případě provedení opatření k řešení krize nebo odpisu či konverze se požadavky na zveřejnění informací použijí až po uplynutí lhůty pro splnění minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku, kterou stanoví ČNB.

K § 136b

Ustanovení ukládá povinnost ČNB informovat Evropský orgán pro bankovnictví o minimálním požadavku nebo vnitřním minimálním požadavku, který určila pro jednotlivé povinné osoby.

K pododdílu 6 (Porušení minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku) K § 137

V návrhu ustanovení jsou uvedeny pravomoci, které má k dispozici ČNB v případě nedodržení minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku. Jelikož porušení tohoto požadavku by mohlo představovat překážku pro způsobilost instituce nebo skupiny k řešení krize, zavádí se za účelem rozšíření palety dostupných pravomocí pro co nejúčinnější odstranění těchto překážek rovněž nové pravomoci, a to např. pravomoc uložit povinnost udržovat kapitál nad rámec požadavku podle čl. 92 CRR.

K pododdílu 7 (Přechodná období k minimálnímu požadavku a vnitřnímu minimálnímu požadavku) K § 137a

V souladu s čl. 45m BRRD II se v předmětném ustanovení upravují přechodná období pro splnění minimálního požadavku, vnitřního minimálního požadavku a požadavku na podřízenost.

Obecně k oddílu 5

Pro usnadnění procesu použití odepisovatelných závazků v případě řešení krize se v článku 55 BRRD II stanovuje požadavek na zahrnutí smluvního uznání účinků odpisu nebo konverze odepisovatelných závazků do smluv nebo závazků, které se řídí právními předpisy třetích zemí. Tato smluvní ujednání mohou představovat funkční řešení případů přeshraničního řešení krizí, a to do té doby, než dojde k vypracování předpisového rámce v unijním právu či pobídek k volbě smluvního práva členského státu nebo dokud nedojde k přijetí zákonného rámce uznávání ve všech jurisdikcích třetích zemí. I přes výše uvedené by nicméně měla smluvní ujednání o uznávání posílit informovanost věřitelů ohledně tohoto procesu.

K bodu 135 (§ 148 odst. 2)

S ohledem na princip proporcionality se pro povinné osoby, kterým je stanoven minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek na úrovni kapitálových požadavků (pilíře 1 a 2), stanovuje výjimka z povinnosti zahrnout do smluvní dokumentace odepisovatelného závazku řídícího se právem jiného než členského státu smluvní uznání podle odstavce 1. Takové závazky však nemohou být zahrnuty pro účely plnění minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku.

K bodu 136 (§ 149a) K odstavci 1

Ustanovení transponuje čl. 55 odst. 2 první, druhý a čtvrtý pododstavec BRRD II. Za určitých okolností může být fakticky nebo právně neuskutečnitelné zahrnout podmínku smluvního uznání do smluv, které se řídí právem třetí země, pokud dotčený subjekt nemůže individuálně měnit smluvní podmínky na základě své vůle, neboť tyto jsou stanoveny mezinárodními protokoly nebo jsou založeny na mezinárodně dohodnutých standardních podmínkách nebo je-li závazek, který by podléhal smluvnímu uznání, podmíněný porušením smlouvy nebo vyplývá ze záruk, protizáruk či jiných nástrojů používaných v rámci operací financování obchodu. Pokud však druhá smluvní strana odmítne souhlasit s tím, aby byla vázána smluvním uznáním, nemělo by to samo o sobě být považováno za důvod neproveditelnosti. Za těchto okolností je povinná osoba povinna oznámit nemožnost zahrnutí požadavku smluvního uznání do smlouvy podle § 148 odst. 1 ČNB, a to včetně kategorie předmětného závazku a důvodu neproveditelnosti zahrnutí smluvního uznání. Okamžikem oznámení se povinnost podle § 148 odst. 1 pozastavuje. Povinná osoba rovněž ČNB bez zbytečného odkladu poskytne veškeré informace k posouzení toho, jaký dopad má toto oznámení na způsobilost povinné osoby k řešení krize. Výjimka se však nevztahuje na podřízené závazky a dluhové nástroje.

K odstavci 2

Pokud ČNB dojde ke zjištění, že zahrnutí podmínky smluvního uznání v souladu s § 148 odst. 1 je právně a fakticky proveditelné, v přiměřené lhůtě po oznámení podle odstavce 1 povinné osobě uloží, aby smluvní dokumentaci o podmínku smluvního uznání doplnila. ČNB může rovněž po povinné osobě požadovat, aby změnila své postupy týkající se uplatňování výjimek z požadavku zahrnutí smluvního uznání dle § 148. Jedná se o transpozici čl. 55 odst. 2, třetí pododstavec BRRD II.

K odstavci 3

Ustanovení transponující čl. 55 odst. 7 BRRD II zakotvuje pravomoc ČNB upřesnit kategorii závazků, u nichž může povinná osoba dospět ke zjištění, že splnění požadavku podle § 148 odst. 1 není proveditelné. V tomto ohledu Evropský orgán pro bankovnictví vypracuje návrhy regulačních technických norem, které schválí Evropská komise, a kterými budou přesněji vymezeny případy neproveditelnosti, přičemž ČNB upřesnění kategorie závazku s ohledem na tyto technické normy.

K odstavci 4

Ustanovení transponující čl. 55 odst. 4 BRRD II stanovuje, že pokud ČNB v rámci posouzení způsobilosti k řešení krize povinné osoby zjistí, že skupina odepisovatelných závazků je tvořena v souhrnu více než 10 % závazky, které nezahrnují smluvní podmínku podle § 148 odst. 1 anebo které jsou vyloučeny z uplatnění pravomoci k odpisu nebo konverzi podle § 122 nebo § 123, okamžitě vyhodnotí dopad této skutečnosti na způsobilost povinné osoby k řešení krize, a to včetně dopadu na způsobilost k řešení krize vyplývajícího z rizika porušení zásady, že věřitelé a vlastníci nástrojů budou uspokojení alespoň do té míry, v jaké by byli uspokojeni v řízení podle insolvenčního zákona.

K odstavci 5

Ustanovení transponuje čl. 55 odst. 2 pododstavec šestý BRRD II, dle kterého platí, že pokud ČNB dojde na základě posouzení podle předchozího odstavce ke zjištění, že závazky, které nezahrnují požadavek smluvního uznání podle § 148 odst. 1, tvoří podstatnou překážku způsobilosti k řešení krize, uplatní pravomoc podle § 23 a zahájí řízení o opatřeních k odstranění překážek.

K odstavci 6

Ustanovení transponuje čl. 55 odst. 2, pododstavec sedmý BRRD II, přičemž platí, že závazky, které nezahrnují smluvní podmínku podle § 148 odst. 1 nebo na něž se tato podmínka v souladu s tímto ustanovením nevztahuje, se nezapočítávají do minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku.

K bodu 137 (§ 152)

Zpřesňuje se transpozice čl. 52 odst. 7 BRRD doplněním o lhůtu k posouzení plánu reorganizace podnikatelské činnosti.

K bodu 138 (§ 164)

Z ustanovení byl vypuštěn nadbytečný termín „oficiální trh“, tento je součástí regulovaného trhu.

K bodu 139 (§ 164a)

Ustanovení upravuje pravomoc ČNB odložit splatnost odepisovatelných kapitálových nástrojů a odepisovatelných závazků včetně sjednaného úroku a pravomoc upravit výši úroku sjednaného v souvislosti s odepisovatelnými kapitálovými nástroji a odepisovatelnými závazky v souladu s čl. 63(1)(j) BRRD. Ustanovení tedy nahrazuje stávající pravomoc upravenou v § 82a, přičemž její úpravu koriguje tak, aby odpovídala omezením vycházejícím z implementovaného čl. 63(1) BRRD. Tato pravomoc bude moci být uplatněna vždy pouze v souvislosti s některým z opatření k řešení krize podle ustanovení o přechodu činnosti na soukromého nabyvatele, přechodu činnosti na překlenovací instituci, osobě pro správu aktiv nebo o odpisu a konverzi odepisovatelných závazků, přičemž není stanoveno pořadí použití této pravomoci a souvisejícího opatření. S ohledem na přesunutí ustanovení se upravují příslušné odkazy

K bodu 141 (§ 166 odst. 3)

Doplňuje se transpozice čl. 65 odst. 2 BRRD za účelem zajištění pokračování služeb souvisejícím s provozováním obchodního závodu nebo jeho části, který byl převeden opatřením k řešení krize na nabyvatele.

K bodu 142 (§ 166 odst. 4)

V ustanovení došlo k opravě chybného odkazu.

K bodu 143 (§ 167)

V ustanovení došlo k opravě chybného odkazu.

K bodům 144 až 148 (§ 168 a 169)

Záměrem předmětných ustanovení je nepřiznat účinek případným zákonným normám (vyplývajícím zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a odpovídajících zahraničních předpisů) i smluvním ujednáním, která by uplatnění pravomoci moratoria podle § 81a a 81b považovala za okolnost zakládající právo na ukončení závazku, či realizaci práva na finanční zajištění (nebo obdobného práva, např. práva na smluvní jistotu, práva na poskytnutí dodatečného zajištění atd.). Současně se zpřesňuje transpozice čl. 168 BRRD, když se nepřihlíží nejen ke smluvním ujednáním, ale i k zákonným normám.

K bodu 149 (§ 171 odst. 4)

Technická úprava. Ustanovení se vztahuje k podmínkám zániku zajištění pohledávky a nikoli k zániku pohledávky jako takové.

K bodu 150 (§ 171 odst. 7)

Odkaz na odstavce daného ustanovení se upravuje tak, aby ČNB nemusela brát ohled na žádná omezení částečných přechodů stanovená v § 171, rozhoduje-li z důvodu nutnosti zachování dostupnosti krytých pohledávek z vkladů o částečných přechodech podle odstavce 7.

K bodu 151 (§ 172)

V ustanovení je upraven odkaz v souvislosti s novelizací zákona upravujícího platební styk.

K bodu 152 (§ 176)

V ustanovení je upraven chybný odkaz.

K bodu 154 (§ 180 odst. 3 písm. i))

Ustanovení transponující čl. 88 odst. 1 písm. i) BRRD II reaguje na změnu v úpravě minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku.

K bodům 155 až 157 (§ 183)

Předmětným ustanovením se transponuje čl. 89 BRRD II a upravují se podmínky zřízení evropského kolegia k řešení krize. Evropské kolegium k řešení krize je zřizováno tehdy, pokud alespoň dva dceřiné podniky nebo významné pobočky mateřského podniku se sídlem ve třetím státě mají sídlo ve dvou členských státech EU. Činnost evropského kolegia pak v zásadě odpovídá činnosti kolegia k řešení krize. Při stanovení minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku zohledňují členové evropského kolegia případnou globální strategii řešení krize. V případě, že podle globální strategie, se kterou souhlasí členové evropského kolegia, není ovládaná osoba nebo evropská ovládající osoba a jí ovládané osoby, osobou podléhající řešení krize, splní tato osoba vnitřní minimální požadavek tím, že svému konečnému mateřskému podniku se sídlem v třetí zemi nebo jím ovládaným osobám se sídlem ve stejné třetí zemi vydá kapitálové nástroje a způsobilé závazky. Osobám ovládaným konečným mateřským podnikem, které mají sídlo v jiném státě než konečný mateřský podnik, mohou být vydány kapitálové nástroje a způsobilé závazky ke splnění vnitřního minimálního požadavku za podmínek stanovených v § 130 odst. 1 a § 130a písm. b), jako kdyby tyto ovládané osoby nebyly součástí stejné skupiny. Nově je také upřesněno, kdy bude ČNB evropskému kolegiu, pokud bude ustaveno, předsedat.

K bodům 158 a 159 (§ 188 a 189)

Předmětná ustanovení se revidují tak, aby upravovala postup ČNB pro případ skupinového řešení krize, není-li dosaženo společného rozhodnutí ohledně postupu pro skupinové řešení krize. V souladu s čl. 92 odst. 5 BRRD je doplněna možnost ČNB uzavřít dohodu jen s orgány příslušnými k řešení krize, které s dohodou souhlasí, není-li dosaženo dohody mezi všemi dotčenými orgány příslušnými k řešení krize. Pokud není dohody dosaženo, může ČNB přijmout samostatné opatření vůči povinným osobám se sídlem na území České republiky.

K bodu 161 (§ 197)

Předmětným ustanovením se zpřesňuje transpozice čl. 96 odst. 3 BRRD. I v případě uplatnění opatření k řešení krize vůči pobočce z jiného než členského státu EU jsou dodržovány zásady, účel a podmínky řešení krize podle § 77 až 80.

K bodu 162 (§ 214)

Použití platebních příslibů je v souladu s čl. 103 odst. 2 BRRD omezeno výlučně na způsoby využití uvedené v § 212 odst. 1.

K bodu 163 (§ 221)

Ustanovení upřesňuje formu spoluúčasti Fondu pojištění vkladů tím, že stanoví povinnost úhrady v peněžních prostředcích tak, jak vyžaduje čl. 109 odst. 3 BRRD.

K bodům 164 a 165 (§ 222 a 223)

Ustanovení je nutné doplnit o rozhodnutí ohledně tzv. předrezolučního moratoria, které je upraveno na základě transpozice článku 33a BRRD II. I v případě výše uvedených rozhodnutí je třeba se odchýlit od běžného správního řízení, jelikož efektivnost uplatnění nástroje moratoria bude vyžadovat vydávání rozhodnutí v krátkém čase a zajistit jejich vykonatelnost okamžikem oznámení rozhodnutí adresátům. Jelikož moratorium může být uplatněno na druhově shodná práva a povinnosti mnoha osob, může ČNB nařídit moratorium opatřením obecné povahy.

K bodům 167 a 168 (§ 224 odst. 2 a § 227 odst. 2)

Ustanovení reaguje na novou úpravu minimálních požadavků, kdy bylo nutné rovněž doplnit odpovídající odkazy k jednotlivým ustanovením. Úprava reflektuje novou úpravu přijímání rozhodnutí vztahující se k minimálnímu požadavku podle § 127 a vnitřnímu minimálnímu požadavku podle § 128a.

K bodu 169 (§ 231)

Předmětným ustanovením se zpřesňuje transpozice čl. 111 odst. 2 písm. c) BRRD, pokud se týká zákazu výkonu funkce vůči fyzické osobě, která se dopustila protiprávního jednání.

K bodům 170 až 184 (obecně k přestupkům v části jedenácté)

Cílem předkládaného návrhu je doplnění stávajících ustanovení, případně zakotvení nových skutkových podstat v souvislosti s transpozicí BRRD II. Jedná se tedy o dílčí doplnění stávající právní úpravy přestupků a záměrem předkladatele není komplexnější úprava těchto ustanovení.

Mezi nejdůležitější změny navrhované právní úpravy přestupků patří:

1) Zakotvení nových skutkových podstat v souvislosti s uložením nových povinností povinným osobám souvisejících s porušením minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku v § 237a a požadavku na podřízenost v § 237b.

2) Zakotvení skutkových podstat prodávajících podřízeného způsobilého závazku neprofesionálnímu zákazníkovi v § 233 odst. 1 písm. b), § 235 odst. 1 písm. b) a odst. 8 a § 237 odst. 1 písm. n).

3) Úprava stávajících skutkových podstat souvisejících s odstraněním překážek způsobilosti instituce k řešení krize v § 237 odst. 2 písm. i), j) a k).

Předkladatel vycházel ze stávající právní úpravy správních trestů za spáchání přestupků, jimiž jsou pokuty. Nebyl totiž identifikován jiný nástroj, který by byl k dosažení daného cíle stejně vhodný nebo vhodnější (efektivita) a který by současně představoval méně intenzivní zásah do právního postavení adresáta veřejné správy (subsidiarita). Na druhou stranu se však nejedná o jednání natolik společensky škodlivé, aby vyžadovalo formulovat v tomto směru skutkovou podstatu v rámci norem trestního práva.

Novela vychází ze stávající právní úpravy horní hranice pokut a její výši za shodné přestupky nezvedá. Horní hranice pokut jsou ve stávající právní úpravě velmi vysoké a mohou dosahovat až výše 10 % čistého ročního obratu dosaženého danou osobou za bezprostředně předcházející účetní období nebo 137 mil. Kč (transpozice čl. 111 odst. 2 písm. d) a e) BRRD). Při rozhodování o uložení výše pokuty v konkrétním případě má tak klíčovou roli správní uvážení ČNB. Především je třeba zvážit konkrétní závažnost porušení povinnosti a přihlédnout k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (srov. kritéria stanovená jednotně pro celý český právní řád vyplývající ze zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zejména § 37 a násl.). Dále pak je ČNB povinna v souladu s principem proporcionality přihlédnout k ekonomické síle a finanční situaci daného subjektu a zohlednit požadavky vyplývající z ustálené judikatury, které jednoznačně vedou k závěru, že výše pokuty nesmí být likvidační. Na druhou stranu však musí maximální výše pokuty odrazovat subjekty od protiprávního jednání.

K bodům 170 až 172 (§ 233 odst. 1 písm. b), § 233 odst. 8 písm. b), § 235 odst. 1 písm. b))

V § 233 odst. 1 písm. b) je upravena nová skutková podstata přestupku fyzické osoby z neoprávněného prodeje podřízených způsobilých závazků neprofesionálnímu zákazníkovi, která postihuje prodávající osoby bez oprávnění prodávat tyto závazky podle § 127c odst. 2.

Za porušení této povinnosti může být uložena pokuta až do výše 20 mil. Kč. V souvislosti s úpravami v § 233 odst. 1 písm. b) jsou upraveny odkazy na tato ustanovení v odst. 8, pokud jde o horní hranici pokut za spáchání těchto přestupků. Analogicky k úpravě v § 233 je tentýž přestupek zakotven v § 235 odst. 1 písm. b) pro právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu.

K bodům 173 a 174 (§ 235 odst. 8 a 9)

V § 235 odst. 8) je upravena nová skutková podstata přestupku právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby z prodeje podřízených způsobilých závazků neprofesionálnímu zákazníkovi, která postihuje osoby oprávněné k prodeji podřízených způsobilých závazků neprofesionálnímu zákazníkovi podle § 127c odst. 2, které poruší povinnosti v souvislosti s prodejem těchto závazků podle § 127c odst. 3 (např. nesplní povinnost provést vyhodnocení podle § 15h odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb. nebo nesplní povinnost poskytnout prohlášení o vhodnosti podle § 15e odst. 3 téhož zákona). Za porušení těchto povinností může být uložena pokuta až do výše 20 mil. Kč. V souvislosti s vložením nového odst. 8 je dosavadní odst. 8 přečíslován na odst. 9, a jsou do něj promítnuty odkazy na ustanovení v odst. 8, pokud jde o horní hranici pokut za spáchání těchto přestupků.

Obecně k bodům 175 až 184 (§ 237)

Úprava reflektuje změnu v povinnosti dodržovat kapitál a způsobilé závazky alespoň ve výši minimálního požadavku podle § 127 a vnitřního minimálního požadavku podle § 128a provedené předkládanou novelou. Úprava přestupků povinných osob souvisejících s porušením této povinnosti se vyčleňuje do nového ustanovení § 237a.

K bodu 175 (§ 237 odst. 1 písm. a))

Do § 237 odst. 1 písm. a) se přidává nová skutková podstata přestupku z nesplnění oznamovací povinnosti týkající se povinné osoby v souvislosti s neoznámením skutečností podle § 26a odst. 1 ČNB. V souvislosti s úpravami v odst. 1 písm. a) jsou upraveny odkazy na toto ustanovení v odst. 6, pokud jde o horní hranici pokut za spáchání těchto přestupků.

K bodu 176 (§ 237 odst. 1 písm. b))

Do § 237 odst. 1 písm. b) se přidává nová skutková podstata přestupku z nesplnění uveřejňovací povinnosti týkající se povinné osoby v souvislosti s § 136a. Výše sankce je navrhována dle stávající úpravy v odstavci 6 s ohledem na obdobnou společenskou škodlivost nově upraveného přestupku a již stávajících přestupků upravených v odstavci 1.

K bodům 177 a 178 (§ 237 odst. 1 písm. o))

§ 237 odst. 1 písm. o) se zrušuje z důvodu proporcionality, resp. je nahrazen přestupkem povinné osoby z prodeje podřízených způsobilých závazků neprofesionálnímu zákazníkovi, pokud poruší povinnosti v souvislosti s prodejem těchto závazků podle § 127c odst. 3. Odkaz v odst. 6 upravujícím horní hranici pokut za spáchání tohoto přestupku se nemění, pokuta tedy zůstává stejná a vztahuje se i k této nové skutkové podstatě.

K bodům 179 až 181 (§ 237 odst. 2 písm. i) - m))

K dosavadním přestupkům institucí se sídlem v České republice vyplývajícím z porušení povinností vyplývajících z § 23 upravujícího odstranění překážek způsobilosti instituce k řešení krize se z důvodu zajištění vymahatelnosti stávajících povinností podle § 23 odst. 1, 4, 5 a 7, a doplnění nové povinnosti do § 23 odst. 2 doplňují nové skutkové podstaty postihující nesplnění povinnosti instituce navrhnout ČNB opatření k odstranění překážek způsobilosti podle § 23 odst. 1, nesplnění povinnosti navrhnout ve stanovené lhůtě opatření, která povedou ke splnění minimálního požadavku nebo vnitřního minimálního požadavku a kombinované kapitálové rezervy a časový harmonogram pro jejich uplatnění podle § 23 odst. 2, a neuplatnění opatření uložená ČNB podle § 23 odst. 4. V § 237 odst. 2 jsou v souvislosti s úpravami § 23 odst. 5 a 7 upraveny také odkazy na tyto odstavce, a souhrnně jsou změny v § 237 odst. 2 promítnuty do odstavce 6, pokud jde o horní hranici pokut za spáchání těchto přestupků.

K bodu 182 (§ 237 odst. 2 písm. o))

Skutková podstata přestupku, kdy instituce neudržuje kapitál a odepisovatelné závazky ve výši odpovídající minimálnímu požadavku podle § 127 odst. 1 je z důvodu přesunu souhrnné úpravy přestupků povinných osob souvisejících s porušením minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku do nového ustanovení § 237a zrušena.

K bodu 183 (§ 237 odst. 5 písm. e))

V § 237 odst. 5 písm. e) je upravena nová skutková podstata přestupku evropské ovládající osoby se sídlem v České republice z nesplnění povinnosti navrhnout ČNB opatření zajišťující splnění minimálního požadavku, vnitřního minimálního požadavku nebo kombinované kapitálové rezervy podle nového § 24a odst. 2 doplňujícího úpravu odstraňování překážek způsobilosti evropské finanční skupiny k řešení krize, obdobně k § 23 odst. 2. Za porušení této povinnosti jí může být uložena pokuta podle § 237 odst. 6.

K bodu 184 (§ 237 odst. 6)

Dochází k legislativně-technické úpravě sloužící k vyloučení možných sporných výkladů daného ustanovení.

K bodu 185 (§ 237a a § 237b)

Skutkové podstaty přestupků souvisejících s porušením povinnosti dodržovat kapitál a způsobilé závazky alespoň ve výši minimálního požadavku a s porušením povinnosti plnit minimální požadavek na podřízenost jsou vyčleněny do samostatného ustanovení. Přestupky týkající se minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku jsou upraveny v návaznosti na úpravu povinnosti dodržovat kapitál a způsobilé závazky alespoň ve výši minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku v § 127 a násl., kdy minimální požadavek na kapitál jsou povinny plnit pouze ty povinné osoby, které jsou osobami podléhající řešení krize, zatímco ostatní instituce a jiné povinné osoby, o kterých tak rozhodne ČNB, plní vnitřní minimální požadavek. Zavádí se i přestupek k porušení požadavku na podřízenost, jehož subjektem může být pouze osoba podléhající řešení krize. Sankce, které mohou být uloženy za spáchaný přestupek, jsou totožné se sankcemi, které bylo možné uložit za spáchání přestupku v souvislosti s porušením povinnosti dodržovat kapitál a způsobilé závazky alespoň ve výši minimálního požadavku před provedením změn předkládanou novelou.

K bodu 186 (§ 241)

Navrhuje se, aby příjmem Fondu pro řešení krize byly veškeré příjmy z pokut za přestupky podle ZOPRK, které vybírá a vymáhá celní úřad.

K bodu 187 (§ 244)

Mezi osoby, které mají povinnost zachovávat mlčenlivost, se v návaznosti na novou pravomoc včasného zásahu podle § 5 odst. 6 zahrnují rovněž potenciální nabyvatelé, kteří byli institucí osloveni, a kteří se tak mohli seznámit s informacemi, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit instituci a zmařit účel řešení krize.

K bodu 188 (§ 250)

Předmětným ustanovením se staví najisto, že při výkonu pravomoci nebo konverze, kdy může dojít nejprve k úplnému odpisu kapitálu a teprve následně k rekapitalizaci povinné osoby nemusí být dodrženy požadavky na kapitál podle zákona o obchodních korporacích.

K bodům 189 a 190 (Příloha 1 a 2)

Změny v příloze 1 a 2 jsou prováděny v důsledku vymezení kategorie způsobilých závazků.

K bodu 191 (Příloha 3 a 4)

V příloze 3 se v souladu s čl. 16a BRRD II určuje vzorec pro výpočet nejvyšší částky k možnému rozdělení podle § 26a odst. 6 a v příloze 4 vzorec pro výpočet požadavku na podřízenost v souladu s čl. 45b odst. 7 BRRD II.

K čl. II (Přechodná ustanovení)

Povinnost doplnit smluvní dokumentaci finanční smlouvy řídící se právem třetí země o smluvní uznání pravomoci ČNB podle § 81c nepůsobí retroaktivně a uplatní se pouze na nově uzavřené smlouvy nebo smlouvy, jejichž obsah byl měněn podstatným způsobem. Z důvodu právní jistoty se omezení související s prodejem podřízených způsobilých závazků neprofesionálním zákazníkům neuplatní na prodeje těchto nástrojů vydaných před 28. prosincem 2020. Přechodná ustanovení stanovují lhůty pro plnění minimálního požadavku a vnitřního minimálního požadavku a s nimi spojených náležitostí. ČNB stanoví povinné osobě vhodné přechodné období pro splnění minimálního požadavku včetně dalších požadavků na podřízenost podle § 128c a § 129c, nebo vnitřního minimálního požadavku, a to nejpozději do 31. prosince 2023, pokud ovšem na základě modelu financování a dalších charakteristik povinné osoby nerozhodne o prodloužení přechodného období. ČNB však v každém případě musí stanovit mezitímní cílovou úroveň pro splnění minimálního požadavku včetně dalších požadavků na podřízenost, nebo vnitřního minimálního požadavku, které musí povinná osoba splnit do 1. ledna 2022, a dále v rámci přechodného období také sdělovat povinné osobě požadavek pro každé období 1 roku s cílem usnadnit postupné navyšování její schopnosti absorbovat ztráty a schopnosti rekapitalizace.

Minimální požadavky na podřízenost ve výši 13,5 % celkového objemu rizikové expozice a 5 % celkového objemu expozic u systémově významných osob podléhajících řešení krize, které jsou buď součástí skupiny podléhající řešení krize, jejíž celková aktiva převyšují 100 miliard EUR, nebo na něž se tyto požadavky uplatňují na základě rozhodnutí ČNB, je nutné standardně splnit do 1. ledna 2022. Vznik povinnosti uveřejňovat informace podle § 136a je v časovém souladu s povinností splňovat minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek.

Část druhá (změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu)

K bodu 1 (§ 83)

Dochází k úpravě definice ústřední protistrany. Změna je dána úpravou směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. Nově se tak nevymezuje ústřední protistrana samostatně v zákoně, ale přebírá se definice z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (dále jen „nařízení EMIR“).

K bodu 2 (§ 84 odst. 1 písm. l))

Nově může být účastníkem platebního systému s neodvolatelností vypořádání každý účastník ústřední protistrany, která má povolení v EU, tedy získala povolení k činnosti podle čl. 17 nařízení EMIR.

K bodu 3 (§ 84 odst. 1 písm. n))

Legislativně technická změna z důvodu vložení nového písmena l).

Část třetí (změna zákona o platebním styku)

K bodu 1 až 3 (§ 2 a § 111)

Dochází k úpravě definice ústřední protistrany. Stejně jako v případě zákona o podnikání na kapitálovém trhu je změna dána úpravou směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. Nově se tak nevymezuje ústřední protistrana samostatně v zákoně, ale přebírá se definice z nařízení EMIR. Vzhledem k tomu, že pojem „ústřední protistrana“ byl v zákoně použit pouze jednou, upouští se v jeho rámci od zavedení definice a k úpravě významu tohoto pojmu dochází v § 111 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Nově také může být účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování každý účastník ústřední protistrany, která má povolení v EU, tedy získala povolení k činnosti podle čl. 17 nařízení EMIR.

Část čtvrtá (účinnost)

Účinnost zákona je v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů stanovena ke dni 28. prosince 2020, od kterého je Česká republika povinna uplatňovat nová pravidla stanovená v BRRD II. Návrh zákona je transpoziční a navržené datum účinnosti odpovídá datu, od kterého jsou členské státy povinny příslušná ustanovení aplikovat.

Účinnost ustanovení § 136a (povinnosti uveřejňování) je v souladu s BRRD II posunuta na 1. leden 2024 za účelem zajištění časového souladu s povinností plnit minimální požadavek nebo vnitřní minimální požadavek.

V Praze dne 8. června 2020

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš, v.r.

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí:

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v.r.