zákon č. 299/2020 Sb.

Na ubytovací služby, které jsou zařazeny v příloze č. 2 k zákonu o dani z přidané hodnoty, se v současné době uplatňuje první snížená sazba daně z přidané hodnoty ve výši 15 %. Na kulturní akce, jež jsou obsaženy v příloze č. 2 k zákonu o dani z přidané hodnoty, se uplatňuje první snížená sazba daně z přidané hodnoty ve výši 15 %. V případě sportovních akcí a sportovních služeb, a to rovněž v případě osobní dopravy lyžařskými vleky, se v současné době též uplatňuje první snížená sazba daně z přidané hodnoty ve výši 15 %. Níže lze nalézt mezinárodní srovnání sazeb daně z přidané hodnoty v jednotlivých členských státech, a to pro oblast ubytovacích služeb.

Členský stát

Sazba DPH na ubytovací služby Základní sazba DPH

BE 6 % 21 % BG 9 % 20 %

CZ 15 % 21 %

DK 25 % 25 % DE 7 % (krátkodobé), jinak 19 % 19 % EE 9 % 20 % IE 13,5 % 23 % EL 13 % 24 % ES 10 % 21 %

FR 10 % 20 %

HR 13 % 25 % IT 10 % 22 % CY 9 % 19 % LV 12 % 21 % LT 9 % 21 % LU 3 % 17 %

HU 18 % 27%

MT 7 % 18 % NL 9 % 21 % AT 10 % 20 %

PL 8 % 23 %

PT 6 % 23 % RO 5 % 19 %

SI 9,5 % 22 % SK 10 % 20 % FI 10 % 24 % SE 12 % 25 %

1.6 Mezinárodní spolupráce při správě daní

Zákon o mezinárodní spolupráci stanoví pevně lhůty při provádění automatické výměny informací v rámci mezinárodní spolupráce při správě daní. Podle daného okruhu automatické výměny informací jde o lhůty pro učinění ohlášení daňovým subjektem, lhůty pro učinění oznámení daňovým subjektem a lhůty pro poskytnutí resp. předání informací ústředním kontaktním orgánem zahraničnímu kontaktnímu místu. Tyto lhůty podle stávající právní úpravy nelze hromadně prodloužit. V případě lhůt stanovených daňovým subjektům umožňuje stávající právní úprava neukládat pokuty v případě, kdy ve lhůtě není splněna povinnost. V současné době projednává Rada Evropské unie návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU s cílem řešit naléhavou potřebu prodloužit některé lhůty pro podávání a výměnu informací v oblasti daní v důsledku pandemie COVID-19, ze dne 8. května 2020, dokument COM(2020) 197. Pokud bude návrh přijat, může dojít k prodloužení jedné nebo více výše zmíněných lhůt, a to případně i opakovaně. Stávající znění zákona o mezinárodní spolupráci však neobsahuje právní nástroje, které by České republice umožnily adekvátně zareagovat na takové prodloužení.

2 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení její nezbytnosti

Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, přičemž je rozdělena podle jednotlivých tematických celků. Výsledkem by mělo být ucelené obecné pojednání o klíčových tématech navrhované právní úpravy. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

2.1 Daň z nemovitých věcí

Navrhuje se rozšířit možnost obce podle § 17a zákona o dani z nemovitých věcí mimořádně osvobodit nemovité věci, které byly postihnuty nejen živelní pohromou (např. povodně, vichřice či extrémní sucho), ale také jinými mimořádnými událostmi, zejména propuknutím pandemie, omezeními vyplývajícími z nouzového stavu, stavu ohrožení státu, válečného stavu nebo průmyslovými haváriemi. Vymezení okruhu mimořádných událostí zásadně odpovídá § 260 daňového řádu resp. § 16b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“). I v tomto širším vymezení bude obec osvobození stanovovat obecně závaznou vyhláškou. Z důvodu právní jistoty poplatníků daně a finančního úřadu jako správce daně se současně navrhuje, aby obec osvobozené nemovité věci dostatečně jasným způsobem ve vyhlášce vymezila.

2.2 Daně z příjmů

Jak bylo uvedeno výše, byla v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu realizována řada omezujících opatření, která měla a stále mají negativní dopad na podnikání. Tyto negativní dopady spočívají jednak přímo v nařízení uzavření provozoven, jednak v povinnosti přijmout opatření, která provoz podnikatelské činnosti ztěžují. Negativní dopady se projevují propadem příjmů, který nastal okamžitě po zavedení výše uvedených opatření a bude přetrvávat i nějakou dobu po jejich skončení. Jako jedno z opatření ke zmírnění dopadů této situace na poplatníky se navrhuje rozšířit možnost uplatnění stanovené daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně, a to i na zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, za které byla daňová ztráta stanovena. Nejedná se o jednorázové opatření, nýbrž o vestavěný automatický stabilizátor v zákoně o daních z příjmů použitelný při náhlých ekonomických propadech. Fungování tohoto mechanismu předpokládá, že zaplacená kladná daňová povinnost stanovená v minulosti představuje po zpětném uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně buď zcela, nebo zčásti (v závislosti na výši dosažené ztráty) přeplatek na dani z příjmů. Daňovou ztrátu bude nově možno uplatnit i ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která byla stanovena. I pro posouzení možnosti uplatnění daňové ztráty v obdobích předcházejících období, za které byla stanovena, se analogicky použije pokyn GFŘ D-22, podle kterého se do 5 zdaňovacích období, ve kterých bylo možné daňovou ztrátu uplatnit, nepočítají období, za která se podává daňové přiznání, ale za taková období se daňová ztráta může uplatnit jako položka odčitatelná od základu daně; taková období se tedy nebudou počítat ani do 2 zdaňovacích období bezprostředně předcházejících období, za které je ztráta stanovena, ale bude v nich možné daňovou ztrátu uplatnit. K uplatnění daňové ztráty „zpětně“ je nutné, aby poplatník podal dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období (nebo období, za které se podává daňové přiznání) předcházející období, za které je ztráta stanovena. Jestliže u poplatníka probíhá daňová kontrola, lze v rámci stanovení daně uplatnit vyšší odčitatelné položky, tedy i pravomocně stanovenou daňovou ztrátu. Pokud ji poplatník uplatní v rámci postupu vedoucího k doměření daně, uplatní se § 38p zákona o daních z příjmů a pro účely výpočtu penále se k jejímu uplatnění nepřihlédne. Poplatník tak sníží svůj základ daně za dané zdaňovací období předcházející období, za které je daňová ztráta stanovena, a tedy i svou daňovou povinnost. Pokud již daň za toto zdaňovací období zaplatil, vznikne mu přeplatek ve výši rozdílu mezi zaplacenou daní a dodatečně stanovenou daňovou povinností, o jehož vrácení může v případě, že přeplatek bude vratitelným přeplatkem, požádat, viz § 154 a 155 daňového řádu. I na zdaňovací období, ve kterých lze uplatnit daňovou ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně a která předchází období, za které daňová ztráta byla stanovena, se bude vztahovat pravidlo, že lhůta pro stanovení daně skončí až současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, ve kterém lze daňovou ztrátu jako odčitatelnou položku uplatnit (pokud se poplatník nevzdá práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanovení, viz níže), to však nebude platit, pokud poplatník v tomto předcházejícím zdaňovacím období daňovou ztrátu neuplatní. Stejně jako v případě použití daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, za které byla stanovena, se v případě navrhované změny jedná jen o jiné časové rozložení daňové povinnosti, ale součet daňových povinností poplatníka za období, za které daňová ztráta vznikla, a za všechna zdaňovací období, ve kterých může být uplatněna jako odčitatelná položka, se nezmění. Možností uplatnit daňovou ztrátu „zpětně“ a získat tak ve formě zdanitelného přeplatku za uplynulá zdaňovací období zpět již zaplacenou daň však bude docíleno toho, že poplatník dostane finanční prostředky v době, kdy je nejvíce potřebuje. Pro současnou situaci z navrhované úpravy mimo jiné vyplývá, že pokud bude poplatníkovi na základě individuální žádosti podle § 156 daňového řádu povoleno posečkání daně z příjmů za zdaňovací období 2019 z důvodů souvisejících se šířením viru SARS-CoV-2, může v souvislosti se stanovením daňové ztráty za zdaňovací období 2020 podat dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období 2019, ve kterém daňovou ztrátu vyměřenou za zdaňovací období 2020 uplatní, čímž sníží základ daně i již stanovenou daňovou povinnost. V kombinaci s možným posečkáním daně a prominutím záloh tak může nastat situace, že poplatník nebude nucen v průběhu roku 2020 platit žádné finanční prostředky související s daní z příjmů a usnadní se mu tak řešení obtížné ekonomické situace. V případě, že situace bude pro poplatníka opravdu složitá a dosažená ztráta bude vyšší než základ daně v roce 2019, bude moci po stanovení daňové ztráty za rok 2020 požádat i o vrácení daně za rok 2018 (poplatník však může samozřejmě zvolit i variantu, že daňovou ztrátu uplatní pouze vůči základu daně za rok 2018, případně ji rozloží mezi roky 2018 a 2019 podle svého uvážení). Navíc je Rozhodnutím o prominutí příslušenství daně a správního poplatku z důvodu mimořádné události č. j. MF-7108/2020/3901-2 (FZ č. 4/2020) prominuta pokuta podle § 250 daňového řádu za opožděné daňové tvrzení, pokud by daňové přiznání za zdaňovací období 2019 bylo podáno opožděně, a finanční úřady ve zdůvodněných případech povolují bezúročné posečkání daně, což poplatníkům umožňuje využití výše popsané možnosti bez jakýchkoliv dodatečných nákladů. Dále se zavádí nový institut vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví. Poplatník se tohoto práva bude moci vzdát ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví, a v důsledku toho nebude moci daňovou ztrátu uplatnit jako odčitatelnou položku v žádném zdaňovacím období následujícím po období, za které byla stanovena; zůstane mu pouze možnost jejího uplatnění ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících období, za které byla stanovena. Smyslem tohoto institutu je umožnit poplatníkovi omezit prodloužení lhůty pro stanovení daně; vzhledem k tomu, že daňovou ztrátu již nepůjde uplatňovat jako položku odčitatelnou od základu daně, nebude se prodlužovat lhůta pro stanovení daně za období, za které byla daňová ztráta stanovena, ani za následující zdaňovací období. Bude tak moci dojít pouze k prodloužení lhůty pro stanovení daně za zdaňovací období předcházející období, za které byla daňová ztráta stanovena, a to pouze v případě, že v takovém období poplatník daňovou ztrátu skutečně uplatní jako položku odčitatelnou od základu daně; tato lhůta v takovém případě skončí společně se lhůtou pro stanovení daně za období, za které byla daňová ztráta stanovena.

Z důvodu složité situace způsobené šířením viru SARS-CoV-2 je přechodným ustanovením zavedeno speciální pravidlo týkající se daňové ztráty za první zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, poplatníka, která skončí ode dne 30. června 2020, tedy první období, na které se použije nová právní úprava. Za tato období nebude poplatník muset čekat na pravomocné stanovení daňové ztráty k tomu, aby ji mohl uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně v bezprostředně předcházejícím zdaňovacím období, ale bude ji moci uplatnit již na základě svého odhadu, a to i před skončením období, za které vzniká. Její uplatnění však bude omezeno na zdaňovací období, které bezprostředně předchází období, za které daňová ztráta vzniká, resp. za které je její vznik očekáván. Poplatník tak např. již v průběhu zdaňovacího období 2020 může odhadnout, kolik bude činit jeho daňová ztráta za toto zdaňovací období, a podat dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období 2019, ve kterém tuto odhadnutou daňovou ztrátu uplatní jako položku odčitatelnou od základu daně.

Poté, co bude daňová ztráta (či kladná daň) za zdaňovací období 2020 pravomocně stanovena, musí tuto porovnat s odhadovanou daňovou ztrátou, kterou již uplatnil jako položku odčitatelnou od základu daně, a v případě, že skutečně stanovená daňová ztráta bude nižší, než kolik uplatnil v daňovém přiznání za zdaňovací období za rok 2019 jako položku odčitatelnou od základu daně (případně daňová ztráta vůbec nevznikne), musí podat další dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období 2019 a položku odčitatelnou od základu daně snížit. Pokud poplatník poté, co uplatnil daňovou ztrátu ve výši, kterou si určil, zjistí, že jeho daňová ztráta za dané zdaňovací období bude pravděpodobně nižší, než původně očekával, může však ještě před jejím pravomocným stanovením podat další dodatečné daňové přiznání, ve kterém uvede daňovou ztrátu podle tohoto přechodného ustanovení v jiné výši; na základě tohoto dalšího doměření daně mu vznikne nedoplatek spolu s úroky z prodlení, zkrátí se tak však doba, po kterou existuje nedoplatek, a poplatník se tak vyhne tomu, aby úroky z prodlení nabíhaly až do okamžiku doměření daně na základě pravomocně stanovené daňové ztráty. Pokud má být jeho daň nižší (tedy skutečná daňová ztráta je vyšší než částka, kterou určil), může podat dodatečné daňové přiznání podle § 141 odst. 2 daňového řádu. V důsledku toho vzniklý úrok z prodlení pak může být korigován formou prominutí na základě běžných postupů správce daně podle daňového řádu, viz jeho § 259b (tedy pokud vznikne z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem ospravedlnit, tedy nikoli např. v případě záměrně mylného odhadu). O tento postup bude doplněna stávající metodika Finanční správy České republiky. Pokud bude skutečná daňová ztráta vyšší než očekávaná, může dodatečným daňovým přiznáním za zdaňovací období 2019 zvýšit položku odčitatelnou od základu daně.

2.3 Daň silniční

Ve snaze podpory těch dopravců postižených ekonomickými dopady pandemie, kteří využívají automobily s maximální povolenou hmotností vyšší než 3,5 tuny a s ohledem na výrazně nižší sazby silniční daně této kategorie vozidel v některých jiných evropských státech dochází k výraznému snížení sazeb daně u všech kategorií vozidel s maximální povolenou hmotností přesahující 3,5 tuny. Při konstrukci sazeb daně bylo zohledněno, že silniční motorová vozidla, jejichž nejvyšší povolená hmotnost je nižší než 3,5 tuny, nepodléhají elektronickému systému mýtného a dále ani povinné minimální výši daně podle směrnice o eurovinětě. Podle směrnice o eurovinětě platí, že česká daňová povinnost nemůže být nižší než evropská úprava, přičemž toto pravidlo platí i v případě, kdy dle českého zákona se příkladně snižuje sazba daně o 48 %. Současně je zachováno pravidlo, že nákladní automobil s vyšším počtem náprav a vyšší hmotností má vyšší sazbu daně, než nákladní automobil s nižším počtem náprav a nižší hmotností. Při respektování těchto principů bylo navrženo snížení sazby daně u nákladních automobilů nad 3,5 tuny o 25 % bez ohledu na počet náprav (v některých případech bylo nutné se odchýlit od uvedeného procentního snížení sazeb tak, aby byly naplněny výše uvedené principy včetně možných kurzových rozdílů). Zároveň dojde pomocí přechodných ustanovení k tomuto zákonu v kombinaci s rozhodnutím ministryně financí č. 8/2020 FZ, o prominutí daně a příslušenství daně z důvodu mimořádné události, vyhlášeném ve Finančním zpravodaji v částce č. 6/2020 ke zpětnému snížení záloh na daň silniční v celém zdaňovacím období roku 2020. V případě, že poplatník daně silniční zaplatil zálohy v původní výši, použije se rozdíl mezi jejich zaplacenou výší a novou výší na úhradu záloh, jejichž splatnost nastane ode dne účinnosti zákona, případně také na úhradu daně silniční za rok 2020. Pokud po zaplacení všech zbývajících záloh a samotné daně silniční zůstane část tohoto rozdílu nepoužita, stane se tato část přeplatkem na dani silniční. Poplatník bude moci požádat o jeho vrácení nebo jej využít k zaplacení záloh na zdaňovací období roku 2021.

2.4 Spotřební daně

V rámci podpory zemědělského podnikání se navrhuje zkrátit dobu mezi okamžikem vzniku nároku na vrácení daně ze zelené nafty podle § 57 zákona o spotřebních daních a okamžikem, kdy jsou předmětné finanční prostředky připsány na účet dotčeného zemědělského podnikatele. Tohoto cíle by bylo možné dosáhnout zkrácením tříměsíční lhůty pro podání daňového přiznání podle § 57 odst. 19 zákona o spotřebních daních na straně podnikatelského subjektu nebo zkrácením šedesátidenní lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku podle § 57 odst. 21 zákona o spotřebních daních na straně správce daně, případně kombinací těchto možností. Vzhledem k předvídatelnosti podnikatelského prostředí, stabilitě daňového systému a vzhledem k nutné časové rezervě na aktualizaci údajů ve veřejných evidencích, které vstupují do výpočtu vratek daně v daňových přiznáních k uplatnění nároku na vrácení daně, je vhodné docílit zkrácení výše uvedené doby pouze časovým omezením lhůty na vrácení vratitelného přeplatku na straně správce daně. Navrhované opatření proto spočívá ve zkrácení této lhůty ze stávajících 60 kalendářních dnů po vyměření nebo doměření nároku na vrácení daně na

a) 40 kalendářních dnů od posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání, v případech, kdy se výsledek vyměření nebo doměření neoznamuje, nebo

b) 15 kalendářních dnů ode dne oznámení platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru v ostatních případech (pokud se stanovená daň odchyluje od daně tvrzené nebo pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností nebo byla zahájena daňová kontrola). Navrhovaná změna ve věci lhůt týkajících se vrácení vratitelného přeplatku tak reflektuje změnu, která je již předmětem novely zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (tzv. MOJE daně), kde u daňových odpočtů dochází k zavedení odlišné (kratší) lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku vzniklého na základě konkludentního vyměření daně. Pro více k obecnému principu zavedení 2 samostatných lhůt pro vrácení vratitelného přeplatku v návaznosti na skutečnost, zda uvedená lhůta navazuje na provedené kontrolní postupy či nikoliv, viz důvodovou zprávu k § 155b výše uvedené novely (sněmovní tisk č. 841).

2.5 Daň z přidané hodnoty

Jak bylo uvedeno výše, byla v rámci vyhlášeného nouzového stavu realizována řada omezujících opatření, která mají nebo mohou mít negativní dopad na podnikání. Tyto negativní dopady spočívají jednak přímo v nařízení uzavření provozoven a dále v povinnosti přijmout opatření, která provoz podnikatelské činnosti ztěžují. Negativní dopady se budou projevovat propadem příjmů, který se projeví okamžitě po zavedení výše uvedených opatření, nicméně bude pravděpodobně přetrvávat i nějakou dobu po jejich skončení. Jako jedno z opatření ke zmírnění dopadů této situace pro plátce daně z přidané hodnoty se navrhuje rozšířit možnost uplatnění druhé snížené sazby i na ubytovací služby, kulturní a sportovní akce a sportovní služby. Odhaduje se totiž, že velký zásah do ekonomiky bude v oblasti turistického ruchu, zejména v oblasti ubytovacích služeb, a též v oblasti kultury a sportu. Snížení sazby daně z přidané hodnoty tak představuje jedno z protikrizových opatření státu směřujících k podpoře těchto odvětví v návaznosti na způsobené hospodářské následky a vstřícný krok zejména vůči poskytovatelům těchto služeb.

Navrhuje se proto do druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 10 % zařadit poskytnutí ubytovacích služeb, oprávnění vstupu na sportovní a kulturní akce, využívání sportovních zařízení a rovněž osobní dopravu lyžařskými vleky. V souladu s konstrukcí příloh č. 2 a 2a zákona o dani z přidané hodnoty se tyto služby vymezují prostřednictvím kódu Klasifikace produkce CZ-CPA, ve znění platném k 1. lednu 2008, a to následovně: • pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel a osobní doprava lyžařskými vleky – kód CZ-CPA 49, • ubytovací služby – kód CZ-CPA 55, • poskytnutí oprávnění ke vstupu na představení, do divadel, do cirkusů, do zábavních parků, na koncerty, do muzeí, do zoologických zahrad, do kin, na výstavy a na podobné kulturní události nebo do podobných kulturních zařízení; poskytnutí oprávnění ke vstupu do botanických zahrad, přírodních rezervací a národních parků – kód CZ-CPA 59.14, 90, 91, 93, • poskytnutí oprávnění ke vstupu na sportovní události; použití krytých i nekrytých sportovních zařízení ke sportovním činnostem; služby související s provozem rekreačních parků a pláží. – kód CZ-CPA 93.11, 93.12, 93.13, 93.29.11, • služby tureckých lázní, saun, parních lázní a solných jeskyní – kód CZ-CPA 96.04. Druhé snížené sazbě daně z přidané hodnoty ve výši 10 % bude podléhat poskytnutí těch služeb, které odpovídají současně číselnému kódu CZ-CPA a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy. Jedná se o obecné pravidlo, které se aplikuje v případě příloh č. 2 až 3a k zákonu o dani z přidané hodnoty. Navrhovaná úprava se nedotkne ubytování jako nakoupené služby cestovního ruchu, která je poskytována v rámci cestovní služby, u níž je poskytovatel této služby povinen postupovat ve zvláštním režimu dle § 89 zákona o dani z přidané hodnoty (základem daně je pouze přirážka). V souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty“) je v takovém případě nutno vždy použít základní sazbu daně z přidané hodnoty. Obdobné platí i pro nakoupené služby cestovního ruchu v podobě oprávnění ke vstupu na kulturní či sportovní akce.

2.6 Mezinárodní spolupráce při správě daní

Navrhuje se zakotvit pravomoc vládě, operativně reagovat na právní předpisy Evropské unie, resp. na vývoj v oblasti mezinárodní spolupráce s jinými než členskými státy Evropské unie, na základě kterých má dojít k prodloužení lhůt pro plnění povinností spojených s automatickou výměnou informací při mezinárodní spolupráci při správě daní. Vláda bude moci nově vydat nařízení vlády, ve kterém prodlouží dotčené lhůty, avšak pouze v mezích daných těmito právními předpisy.

3 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (vyhlášeném pod č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že: 1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost. 2. Jakkoli je daň, poplatek, příp. peněžitá sankce veřejnoprávním povinným peněžitým plněním státu, a tedy zásahem do majetkového substrátu, a tudíž i vlastnického práva povinného subjektu, bez naplnění dalších podmínek nepředstavuje dotčení v ústavním pořádkem chráněné, vlastnické pozici (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). 3. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. Pl. ÚS 22/92). 4. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti nepředstavuje-li daň, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy ke škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná daň, poplatek nebo peněžitá sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud zejména v novější judikatuře v určitých případech v daňové oblasti provádí test proporcionality (např. při zásahu do práva na ochranu soukromí), nebo test racionality (např. při zásahu do práva na podnikání). Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice. Ke koncepci návrhu zákona, tj. spojení novel daňových zákonů do jednoho návrhu, lze uvést, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/01 uvedl, že „praxe, kdy jedním zákonem je současně novelizováno několik různých zákonů, je v legislativní praxi relativně častá. K tomu Ústavní soud v obecné rovině uvádí, že tato praxe je v zásadě ústavně konformní, leč pouze tehdy, jestliže novelizované zákony vzájemně meritorně souvisí. Naopak za nežádoucí jev, nekorespondující se smyslem a zásadami legislativního procesu, je nutno označit situaci, kdy jedním zákonem jsou novelizovány zákony vzájemně obsahově bezprostředně nesouvisející, k čemuž dochází např. z důvodu urychlení legislativní procedury, a to začasté formou podaných pozměňovacích návrhů.“. K tomu je třeba doplnit, že ústavně konformním byl shledán i zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kde meritorní souvislost zákonů spočívala ve snaze o stabilizaci veřejných rozpočtů. S ohledem na uvedené není možné mít výhrady k protiústavnosti navrženého řešení z hlediska spojení novel do jednoho souboru.

3.1 Daň z nemovitých věcí

Návrhy změn v zákoně o dani z nemovitých věcí jsou dílčího charakteru, přičemž z výše uvedených obecných hledisek jsou plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

3.2 Daně z příjmů

Návrhy změn v zákoně o daních z příjmů jsou dílčího charakteru, přičemž z výše uvedených obecných hledisek jsou plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

3.3 Daň silniční

Sazba daně silniční se snižuje zpětně s účinky od počátku probíhajícího zdaňovacího období, jde však o opatření ve prospěch poplatníků, a tedy zásadně o přípustnou právní úpravu. V ostatním jsou návrhy změn v zákoně o dani silniční dílčího charakteru, přičemž z výše uvedených obecných hledisek jsou plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice.

3.4 Spotřební daně

Návrh změny v zákoně o spotřebních daních je dílčího charakteru (parametrická změna spočívající ve změně délky jedné dílčí lhůty u vracení daně ze zelené nafty), přičemž z výše uvedených obecných hledisek je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

3.5 Daň z přidané hodnoty

Návrh změny v zákoně o dani z přidané hodnoty je dílčího charakteru (parametrická změna týkající se pouze změny sazby daně u několika typů služeb), přičemž z výše uvedených obecných hledisek je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

3.6 Mezinárodní spolupráce při správě daní

Návrhy změn v zákoně o mezinárodní spolupráci při správě daní jsou dílčího charakteru, přičemž z výše uvedených obecných hledisek jsou plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

4 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Navrhovaná právní úprava se dotýká následujících předpisů Evropské unie: • směrnice Rady 2009/133/ES ze dne 19. října 2009 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, částečných rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy, • směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty, • směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS, • směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, • směrnice o eurovinětě, • návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU s cílem řešit naléhavou potřebu prodloužit některé lhůty pro podávání a výměnu informací v oblasti daní v důsledku pandemie COVID-19, ze dne 8. května 2020, dokument COM(2020) 197 final. Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. S dále uvedenými výjimkami se nejedná o problematiku, která by byla regulována právem Evropské unie.

4.1 Daň z nemovitých věcí

Navržená právní úprava se žádným způsobem přímo nedotýká práva Evropské unie. Povinnosti vyplývající z práva Evropské unie ve vztahu k zákazu diskriminace, zákazu překážek volnému pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a zákazu poskytování veřejných podpor dopadají zejména na obec, která bude vydávat obecně závaznou vyhlášku, kterou stanoví osvobození.

4.2 Daň silniční

Navrhovaná právní úprava v oblasti daně silniční je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají. Slučitelnost s právem Evropské unie je dána tím, že směrnice o eurovinětě stanoví minimální výši sazeb, která je nižší, než sazby navržené.

4.3 Spotřební daně

Navrhovaná právní úprava v oblasti spotřebních daní je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají. Slučitelnost s právem Evropské unie je dána tím, že směrnice v oblasti spotřebních daní upravují pouze vlastní možnost snížení sazby spotřební daně z minerálních olejů, nikoliv již podrobnosti procesní úpravy, jak sníženou sazbu daně nárokovat. V tomto případě se pouze ve prospěch daňových subjektů parametricky zkracuje lhůta pro vrácení daně, na samotné snížení sazby daně tak nemá návrh zákona žádný dopad.

4.4 Daň z přidané hodnoty

Navrhovaná právní úprava v oblasti daně z přidané hodnoty je slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají.

4.5 Mezinárodní spolupráce při správě daní

Navrhovaná právní úprava v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají. Slučitelnost s právem Evropské unie je dána tím, že navržená právní úprava umožňuje vydat podzákonný právní předpis pouze v rozsahu stanoveném právními předpisy Evropské unie, u kterých lze navíc s ohledem na jejich mimořádnou povahu očekávat velmi krátkou transpoziční lhůtu, kterou bude v důsledku zvolené možnosti vydat podzákonný právní předpis možné snáze dodržet.

5 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (tzv. prezidentské mezinárodní smlouvy), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah tzv. prezidentských mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v čl. 10 Ústavy, kde je princip aplikační přednosti těchto mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy tzv. prezidentská mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvou musí být respektována tzv. prezidentská mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvy upravující daně přitom mají vždy povahu tzv. prezidentských mezinárodních smluv (čl. 49 písm. e) Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny). Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.

5.1 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) v oblasti daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, je třeba zajistit soulad daňových předpisů s touto úmluvou hned v několika oblastech.

5.1.1 Ochrana majetku

Z výše uvedeného rozhodnutí ve věci Ferrazzini proti Itálii dále vyplývá, že článek 1 Protokolu č. 1, týkající se ochrany majetku, vyhrazuje státům právo přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Státům je tedy umožněno přijmout zákony, kterými ukládají povinnost platit daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, avšak s určitým omezením vyplývajícím z požadavku na respektování samotné podstaty vlastnického práva, do kterého je uložením daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění zasahováno. Takový zásah do vlastnického práva proto musí odpovídat požadavkům zákonnosti, legitimity a proporcionality.

Požadavek zákonnosti je naplněn tehdy, pokud je zásah umožněn právním předpisem, který

je v souladu s ústavním pořádkem, je dostupný, předvídatelný a obsahuje záruky proti svévoli.

• Posouzení ústavnosti navrhované právní úpravy je provedeno v bodu 3. Z hlediska

Úmluvy přitom hraje roli jen zjevná neústavnost, případně neústavnost potvrzená příslušným orgánem (Ústavním soudem), jehož rozhodnutí nejsou právním předpisem respektována (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva R & L, s. r. o., a ostatní proti České republice).

• Dostupnost daňových předpisů (v širokém slova smyslu) je zajištěna vyhlášením

ve Sbírce zákonů. Vzhledem ke skutečnosti, že daně a poplatky (resp. jiná obdobná peněžitá plnění) lze ukládat pouze na základě zákona, což je zaručeno i na ústavní úrovni čl. 11 odst. 5 Listiny, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny, lze konstatovat, že všechny základní povinnosti daňového subjektu jsou dnes upraveny na zákonné úrovni, a požadavek dostupnosti je tudíž naplněn.

• Otázka předvídatelnosti tuzemských daňových předpisů (v širokém slova smyslu)

byla v minulosti opakovaně řešena Evropským soudem pro lidská práva (např. AGRO- B, spol. s r. o., proti České republice nebo CBC-Union, s. r. o., proti České republice), kde byla jejich předvídatelnost potvrzena. Předvídatelnost daňového předpisu souvisí s tím, nakolik je povinnost v právním textu jednoznačně formulována. Navrhovaná úprava formuluje požadavky na jednotlivé daňové subjekty jednoznačně, a tedy i požadavek předvídatelnosti je naplněn.

• Záruku proti svévoli a účinnou obranu proti nesprávnému postupu správce daně

představují primárně řádné opravné prostředky, tedy odvolání popř. rozklad podle ustanovení § 109 a násl. daňového řádu. Povinností správce daně je přitom v souladu s ustanovením § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu uvést ve svém rozhodnutí poučení o tom, zda je možné proti danému rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává a zároveň upozornit na případné vyloučení odkladného účinku. Pokud by toto poučení bylo nesprávné, neúplné nebo by zcela chybělo, je to spojeno s důsledky pro bono daného daňového subjektu (srov. § 261 daňového řádu). Vedle řádných opravných prostředků lze využít i mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu, upravených v § 117 a násl. Kromě toho připouští daňový řád i jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu) a podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu). Teprve tehdy, dojde-li k vyčerpání všech opravných prostředků podle daňového řádu, může se daňový subjekt obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Riziko svévole je tak díky existenci opravných prostředků, ale i díky možnosti obrátit se na soud eliminováno v nejvyšší možné míře, což platí obecně pro všechny daňové předpisy. Lze tedy konstatovat, že navrhovaná právní úprava nemění možnost daňových subjektů využít opravných prostředků, a tím je zajištěna slučitelnost návrhu úpravy s tímto požadavkem Úmluvy.

Požadavek legitimity znamená, že je nezbytné zajistit, aby zásah, ke kterému má na základě

právního předpisu dojít, sledoval legitimní cíle ve veřejném nebo obecném zájmu. Aby byl požadavek legitimity naplněn, je třeba tyto cíle specifikovat. Cíle návrhu zákona jsou podrobně popsány v této důvodové zprávě (viz zejména bod 2 a zvláštní část důvodové zprávy), přičemž z tohoto popisu vyplývá i jejich legitimní charakter.

Proporcionalita (přiměřenost) jako poslední požadavek se na poli čl. 1 Protokolu č. 1 váže

k tomu, že jednotlivec nesmí být nucen nést nadměrné individuální břemeno, typicky takové, které ohrožuje samotnou jeho existenci v rovině majetkových poměrů (hrozba ukončení podnikání či úpadku u právnické nebo fyzické osoby), včetně zabezpečování obživy pro sebe a pro rodinu v případě fyzické osoby. Sazby daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, stejně jako výše případných pokut, by proto neměly být likvidační (viz Mikrotechna, s. r. o., proti České republice, nebo ORION Břeclav, s. r. o., proti České republice). To, zda navrhovaná právní úprava nepovede k tzv. škrtícímu (rdousícímu) efektu, je přitom třeba posuzovat i ve vztahu k ústavnímu pořádku (viz bod 3). S ohledem na charakter navrhovaných opatření nelze ve vztahu k tomuto návrhu zákona hovořit o rdousícím účinku.

5.1.2 Zákaz diskriminace

Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. Z hlediska navrhované právní úpravy lze konstatovat, že návrh žádné neoprávněné nerovné zacházení s daňovými subjekty nezakládá.

5.1.3 Celkové zhodnocení navržené právní úpravy

V rámci celkového zhodnocení navržené právní úpravy v kontextu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze konstatovat, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s touto Úmluvou.

5.2 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje • v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem, • v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví, • v článku 17 zákaz svévolných zásahů do soukromého života a • v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů. Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 6.1.5. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu.

S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.

5.3 Mezinárodní smlouvy o spolupráci při správě daní

Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Pokud jde o oblast mezinárodní spolupráce při správě daní, je Česká republika stranou Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech, která byla ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod č. 2/2014 Sb. m. s., a je pro Českou republiku platná od 1. února 2014. Dále automatickou výměnu informací o finančních účtech v daňové oblasti upravuje Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zlepšení dodržování daňových předpisů v mezinárodním měřítku a s ohledem na právní předpisy Spojených států amerických o informacích a jejich oznamování obecně známé jako Foreign Account Tax Compliance Acts, vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 72/2014 Sb. m. s. Tato dohoda pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 18. prosince 2014. Česká republika má dále uzavřeno 13 bilaterálních smluv o výměně informací v daňových záležitostech (tzv. smlouvy TIEA). Co se týče jejich obsahu, je každá taková bilaterální smlouva individualizovaná. Přesné podmínky a postupy výměny informací podle těchto smluv se mohou lišit, ale jejich úprava vychází z modelové úpravy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Navrhovaná právní úprava se žádným způsobem nedotýká mezinárodní spolupráce podle těchto smluv, a proto je s nimi plně slučitelná.

5.4 Celkové zhodnocení slučitelnosti

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

6 Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy

V následujících subkapitolách je uveden předpokládaný hospodářský a finanční dopad u opatření nezanedbatelného finančního dopadu navrhovaných v dotčených zákonech, včetně dopadů na daňové subjekty a správce daně, jakožto hlavní adresáty navrhovaných změn právních úprav.

6.1 Daň z nemovitých věcí Dopad na veřejné rozpočty

Navržená právní úprava nemá bezprostřední dopady na veřejné rozpočty. V případě nastalé mimořádné události však dojde ke zmírnění jejích následků snížením daňové povinnosti dotčených poplatníků daně z nemovitých věcí, pokud obec přistoupí k jejich osvobození. V důsledku toho dojde ke snížení příjmů rozpočtu obce, která osvobození zavedla, Konkrétní výši negativního efektu daného mimořádným osvobozením však nelze předběžně vyčíslit, protože je závislá na rozsahu mimořádné události a podmínkách konkrétního osvobození.

Dopad na správce daně

Navržená právní úprava nepředstavuje novou pravomoc správce daně, ale jde pouze o rozšíření podmínek aplikace jinak zásadně stejného právního institutu. Současně se stanoví náležitosti vymezení osvobozených nemovitých věcí tak, aby správce daně nebyl zatížen nejasnou právní úpravou, což by jinak vedlo ke zvýšení administrativní náročnosti.

Celkovou administrativní náročnost na straně správce daně a s ní spojené finanční a případně personální náklady nelze předběžně vyčíslit, protože je závislá na rozsahu mimořádné události a podmínkách konkrétního osvobození. V souvislosti s navrženou změnou se však nepředpokládají náklady spojené s úpravou informačního systému ADIS ani navýšení počtu služebních míst v orgánech Finanční správy České republiky.

Dopad na daňové subjekty

Navržená právní úprava nemá bezprostřední dopady na daňové subjekty. V případě nastalé mimořádné události však dojde ke zmírnění jejích následků snížením daňové povinnosti dotčených poplatníků daně z nemovitých věcí, pokud obec přistoupí k jejich osvobození. Konkrétní výši pozitivního efektu daného mimořádným osvobozením však nelze předběžně vyčíslit, protože je závislá na rozsahu mimořádné události a podmínkách konkrétního osvobození.

6.2 Daně z příjmů Dopad na veřejné rozpočty

Současná právní úprava týkající se možnosti odpočtu daňové ztráty od základu daně měla v minulých letech níže uvedené negativní dopady na inkaso příjmových daní:

Dopady uplatňování ztráty na inkaso DPPO a DPFO v minulých letech (v mld. Kč) DPPO 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019

uplatněná ve zdaň. období -98 -68 -83 -65 -62 -63 -63 -49 dopad na inkaso v roce -18,6 -12,9 -15,9 -12,3 -11,8 -12,1 -12,0 -9,3

DPFO 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019

uplatněná ve zdaň. období -3 -3 -2 -2 -2 -2 -2 -2 dopad na inkaso v roce -0,4 -0,4 -0,4 -0,4 -0,4 -0,4 -0,4 -0,3 Negativní dopad navrhovaného opatření se vzhledem k přechodným ustanovením projeví postupně. První část negativního dopadu se projeví již v roce 2020. Předpokládá se, že poplatníci využijí možnost danou v přechodných ustanoveních a uplatní odpočet očekávané daňové ztráty od základu daně již v přiznání k dani z příjmů právnických osob a přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019 podaném v roce 2020, čímž dojde ke snížení daňové povinnosti za 2019 a následně ke snížení inkasa v roce 2020. Další část dopadu se projeví v roce 2021. Na inkasu příjmových daní se v roce 2021 mohou projevit 2 protichůdné faktory navrhovaného opatření, a to případné dodanění z titulu uplatnění nadhodnoceného odhadu očekávané daňové ztráty v přiznání k dani z příjmů právnických nebo fyzických osob za 2019 a naopak douplatnění skutečně vykázané daňové ztráty za zdaňovací období 2020, která nebyla uplatněna jako odečitatelná položka od základu daně za 2019 (například z důvodu nastaveného limitu pro uplatnění odpočtu). Simulaci dopadu zavedení navrhovaného opatření v jednotlivých letech ve srovnání se stávajícím stavem popisuje následující příklad.

Současná úprava (v mld. Kč)

2020 2021 2022 2023 2024

y období 105 uplatněná ve zdaň. období* -25 -40 -40 0

dopad na inkaso v roce -4,8 -7,6 -7,6

*odhad vychází z odhadu MF daňových příjmů na DPPO

Nová úprava (v mld. Kč)

2020 2021

vykázaná ztráta ve zdaň. období 105 odhadovaná výše ztráty za 2020 uplatněná v roce 2020 v DODap za 2019 -80 uplatněná ztráta za 2020 v roce 2021 v DODap za 2018 -25

dopad na inkaso v roce -15 -5

Srovnání (nová – současná úprava) v mld. Kč

2020 2021 2022 2023 2024

dopad na inkaso -15,2 -4,8 4,8 7,6 7,6 Při tvorbě odhadu dopadu rozšíření možností pro uplatnění pravomocně stanovené daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně, a to i za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, za které byla tato ztráta vykázána, se vycházelo mimo jiné z odhadu možné výše ztráty vyvolané očekávaným negativním ekonomickým vývojem v roce 2020 v důsledku šíření nemoci COVID-19. Expertním odhadem byla vybrána nejrizikovější odvětví v České republice, která by mohla za zdaňovací období 2020 nově vykázat ztrátu, a to především s ohledem na jejich pravidelně vykazovanou výši daňové povinnosti v minulých letech. Současně bylo uvažováno s nastaveným maximálním limitem pro uplatnění výše ztráty. Na základě výše uvedeného se předpokládá negativní dopad navrženého opatření na příjmových daních na úrovni veřejných rozpočtů v roce 2020 ve výši 31 mld. Kč a v roce 2021 ve výši dalších 12 mld. Kč. Nicméně v zásadě o tento výpadek bude vyšší inkaso let 2022 až 2025, ve kterých by si jinak daňové subjekty plně uplatňovaly daňovou ztrátu vzniklou v letech 2020 a 2021. Celé opatření je toliko o posunu v cashflow, tj. ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je tedy fiskální efekt prakticky nulový. Časové rozložení v těchto letech bude záviset na rychlosti oživení ekonomiky. Uplatnění předpokládané výše ztráty v přiznání k dani z příjmů právnických osob a k dani z příjmů fyzických osob za 2019 dále ovlivní výši záloh v roce 2020. V tomto případě se však předpokládá, že i kdyby poplatníci možnost odpočtu předpokládané výše ztráty nevyužili, ke snížení zálohových plateb by došlo stejně, a to na základě plošného prominutí zálohy na daň z příjmů splatné k 15. červnu 2020, nebo na základě individuálních žádostí poplatníků o stanovení záloh jinak. Nicméně i aktuálně předpokládaný dopad se může v budoucnu nadále výrazně měnit s ohledem na další vývoj pandemie. V důsledku boje s koronavirem se mohou projevit další negativní dopady v mezinárodním obchodu a návazně v průmyslu a případně i na finančních trzích. Naopak lze předpokládat, že některá opatření, jako např. „kurzarbeit“ budou případné vykázané ztráty snižovat, a tím může dojít ke snížení celkového negativního dopadu navrženého opatření. Odhad dopadu bude proto v budoucnu aktualizován.

Dopad na správce

Dopad na správce daně bude spočívat zejména v adekvátní úpravě informačního systému ADIS, daňového portálu EPO, a to ve vazbě na zpracování daňového přiznání a dodatečného daňového přiznání. Úprava svým rozsahem nebude marginální, neboť zasahuje nejen všechna období budoucí (nejedná se o časově omezený instrument), ale i období minulá, za něž daň již stanovena byla. Současně má tato úprava široké konsekvence, kdy dochází nejen k rozšíření možnosti uplatnění daňové ztráty zpětně, ale i k úpravě lhůty pro stanovení daně v případě stanovení daňové ztráty, což bude mít za následek úpravu stávajících a dopracování nových parametrů kontrol. Je zasažen algoritmus lhůty pro stanovení daně a je zaváděna nová fikce, kterou je třeba zařadit do kontextu ostatních procesních ustanovení. Dále se zavádí institut vzdání se práva uplatňovat daňovou ztrátu do budoucna, který se realizuje prostřednictvím oznámení správci daně. Všechny tyto souvislosti v případě, že je nebude možné vyhodnotit automatizovaně, navýší administrativní náročnost zpracování podaných tvrzení na úrovni správce daně. S ohledem na široký záběr úprav a jejich finanční náročnost lze předpokládat realizaci v delším časovém horizontu, což přinese do té doby vyšší nároky na zpracování podávaných daňových přiznání bezprostředně po účinnosti novely.

Dopad na daňové subjekty

Navrhovaná úprava je bezpochyby ve prospěch daňových poplatníků, neboť jim nově umožňuje uplatnit daňovou ztrátu i vůči daňové povinnosti vzniklé za předcházející 2 roky, a dříve si tak i snížit svoji daňovou povinnost. Dochází tak k časovému posunu daňové povinnosti, kdy poplatník namísto kompenzace daňové ztráty pouze v následujících zdaňovacích obdobích může toto učinit již v okamžiku, kdy je mu ztráta stanovena a kdy finanční prostředky potřebuje nejvíce. Mírný nárůst administrativní náročnosti související s přechodem na nový systém bude plně kompenzován přínosy nového výhodnějšího režimu uplatňování daňové ztráty.

6.3 Daň silniční Dopad na veřejné rozpočty

V důsledku navržené právní úpravy dojde ke snížení příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury o cca 1,0 mld. Kč.

Dopad na správce daně

Změna sazeb daně silniční představuje pouze parametrickou změnu, která si nevyžádá ani náklady spojené s úpravou informačního systému ADIS, ani navýšení počtu služebních míst v orgánech Finanční správy České republiky.

Dopad na daňové subjekty

Navržená právní úprava bude mít pozitivní dopady na poplatníky daně silniční, protože v důsledku snížení sazeb daně dojde také ke snížení samotné daně.

6.4 Spotřební daně Dopad na veřejné rozpočty

Navrhované opatření bude mít marginálně negativní vliv na veřejné rozpočty. Tento vliv bude plynout ze skutečnosti, že dojde ke dvacetidennímu (případně i delšímu) posunu nejzazší lhůty pro vrácení daně, což může být spojeno například s kratším úročením dříve vyplácených částek vratek daně ze zelené nafty.

Dopad na správce daně

Správci daně bude navrhovaným opatřením zkrácena lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, ve většině případů ze stávajících 60 na 40 kalendářních dnů po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně. V případech, kdy je platební výměr nebo dodatečný platební výměr oznamován (tedy pokud se stanovená daň odchyluje od daně tvrzené nebo pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností nebo byla zahájena daňová kontrola), bude správci daně zkrácena lhůta na vrácení vratitelného přeplatku ze stávajících 60 kalendářních dnů na 15 kalendářních dnů ode dne oznámení platebního výměru. U této kratší lhůty se však jedná pouze o lhůtu pro realizaci vyplacení již vzniklého vratitelného přeplatku (a nikoli již pro provedení vyhledávací činnosti nebo kontrolních postupů). Zrychlení procesu vrácení daně bude řešeno v rámci stávajících personálních kapacit, může však dojít k jednorázovému navýšení nákladů správce daně spojených se změnou IT systémů, metodických pokynů, atp.

Dopad na daňové subjekty

Dopad na daňové subjekty je očekáván pozitivní v tom smyslu, že budou v případě vratek ze zelené nafty moci dříve disponovat peněžními prostředky vztahujícími se k uplatněnému nároku na vrácení daně a tyto prostředky dříve použít na podporu a rozvoj svého podnikání.

Dopad na spotřebitele

Nepředpokládá se dopad na spotřebitele.

6.5 Daň z přidané hodnoty Dopad na veřejné rozpočty

Roční negativní dopad do příjmů veřejných rozpočtů související s přeřazením ubytovacích služeb do druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 10 % se v roce 2020 odhaduje na 0,7 mld. Kč a v roce 2021 na 2,6 mld. Kč. V případě kulturních akcí se roční negativní dopad v roce 2020 odhaduje na 0,1 mld. Kč a v roce 2021 na 0,3 mld. Kč. U sportovních akcí a sportovních služeb se roční negativní dopad do příjmů veřejných rozpočtů odhaduje v roce 2020 na 0,3 mld. Kč a v roce 2021 na 0,5 mld. Kč. Přeřazení osobní dopravy lyžařskými vleky bude z hlediska ročního negativního dopadu do příjmů veřejných rozpočtů znamenat přibližně 0,1 mld. Kč.

Dopad na správce daně

Přeřazení ubytovacích služeb, kulturních a sportovních akcí a sportovních služeb z první snížené sazby daně z přidané hodnoty do druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty nezpůsobí žádné podstatné dopady na činnost správce daně, nebude mít vliv na zpracování údajů z daňových přiznání, ani na podobu daňového přiznání.

Dopad na daňové subjekty

U daňových subjektů bude mít přeřazení ubytovacích služeb, kulturních a sportovních akcí a sportovních služeb do druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty za následek nutnost úpravy softwaru pro fakturaci a vykazování zdanitelných plnění podle sazby daně. Na druhé straně však rozdíl v sazbách daně umožní daňovým subjektům zlepšit finanční situaci, pokud rozdíly mezi původní a novou sazbou daně promítnou do svých příjmů.

Dopad na spotřebitele

Snížení sazby daně z přidané hodnoty se pravděpodobně nepromítne do ceny konečnému zákazníkovi, případně pozitivně.

6.6 Mezinárodní spolupráce při správě daní Dopad na veřejné rozpočty

Navržené opatření nemá bezprostřední dopady na veřejné rozpočty.

Dopad na správce daně

Navržená právní úprava nemá sama o sobě bezprostřední dopady na správce daně.

Navržené opatření si nevyžádá ani náklady spojené s úpravou informačního systému ADIS, ani navýšení počtu služebních míst v orgánech Finanční správy České republiky.

Dopad na daňové subjekty

Navržená právní úprava nemá sama o sobě bezprostřední dopady na daňové subjekty. V případě, že dojde v návaznosti na vydání předpisu Evropské unie k prodloužení lhůt k plnění povinností při automatické výměně informací, bude mít opatření na daňové subjekty pozitivní dopad, protože dojde ke zmírnění na ně kladené administrativní zátěže a k odložení plnění těchto povinností na příznivější dobu.

7 Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

7.1 Obecně k ochraně soukromí a osobních údajů při správě daní

Ministerstvo financí a orgány Finanční správy České republiky resp. orgány Celní správy České republiky, coby správci daní, kterých se dotýká tento návrh zákona, při plnění svých zákonných povinností na úseku správy daní zpracovávají osobní údaje daňových subjektů v míře nezbytné pro účinnou správu a výběr daní a na základě oprávnění vyplývajících z příslušných daňových zákonů. Zákonnost tohoto zpracování obecně vyplývá z ustanovení čl. 6 písm. e) nařízení (EU) č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

7.2 Konkrétně k návrhu zákona

Změny obsažené v návrhu zákona ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů stávající úpravu nijak nemění.

8 Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:

8.1 Identifikace korupčních rizik

8.1.1 Přiměřenost

Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností minimální.

8.1.2 Standardnost

Z hlediska standardnosti lze uvést, že navržené změny napříč různými zákony provádějí dílčí a technické změny, jejichž prostřednictvím dochází zejména k reformulaci textu v zájmu lepší přehlednosti, nového systematického uspořádání a komplexního řešení dané problematiky. Standardizace a zpřehlednění úprav je proto jedním z cílů návrhu zákona. Významnější výše popsané změny jsou založeny na standardním odůvodnění.

8.1.3 Efektivita

Návrh zákona vychází z praktických poznatků aplikační praxe, a proto lze očekávat, že dojde k efektivní implementaci právních norem obsažených v tomto návrhu. Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě rovněž uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně. Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu.

8.1.4 Odpovědnost

Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně, resp. jiného správního orgánu je v daňovém řízení vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (srov. § 12 odst. 4 daňového řádu); úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem.

8.1.5 Opravné prostředky

Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (srov. § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu).

8.1.6 Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat zejména odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu. Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát. Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů. Získání informací je daňovým subjektům umožněno také prostřednictvím daňové informační schránky podle daňového řádu.

8.1.7 Transparentnost

Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

8.2 Eliminace korupčních rizik

Navržená regulace byla v kapitole 8.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, pokud jde o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (konkrétní klíčové změny), ale také širší rámec uvedené agendy (správa daní v širokém smyslu jako celek). V rámci správy daní je podstatným faktorem i z hlediska korupčního rizika možnost ovlivnění výše stanovené daně. Tento faktor se projevuje i v rovině platební. Pokud jde o dopad navrhovaných změn, nelze jej identifikovat jako specifický ve srovnání s jinými změnami daňového práva, které jsou s ohledem na charakter této materie poměrně časté. V souvislosti s navrženými změnami se uplatní standardní rámec pro eliminaci korupčních rizik pro oblast správy daní v širokém smyslu. Opatření na eliminaci korupčních rizik lze různě klasifikovat. Rozlišovat lze např. preventivní a represivní opatření, opatření ex ante a ex post, opatření v rovině právních předpisů (legislativní), nebo v rovině správní praxe (nelegislativní). V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Vedle obecného trestněprávního protikorupčního rámce lze blíže připomenout zejména aspekty protikorupčního rámce spojené se státní službou. Mezi účinnými opatřeními daňového práva lze jmenovat např. uplatnění zásady neveřejnosti. Další represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem v případě, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní podstatu trestného činu, například trestný čin přijetí úplatku. Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti se správou daní v širokém smyslu se hovoří o tzv. pravidlu čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými osobami. Takový přístup je v kontextu České republiky běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.

9 Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

10 Způsob projednání návrhu zákona

Současně s předložením návrhu zákona, kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2, se předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky žádá o projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze podle § 99 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a to s ohledem na nutnost co nejrychlejšího zmírnění dopadů v souvislosti s výskytem koronaviru SARS- CoV-2 (např. pomocí výše uvedené možnosti uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně ještě před jejím stanovením), tedy ihned po nabytí účinnosti předkládaného návrhu zákona. Důvodem je zejména nutnost reagovat na nedostatečnost likvidity, která má negativní vliv na hospodářský vývoj. První skupina opatření díky okamžité aplikaci přispěje k překonání současného hospodářského propadu tím, že umožní daňovým subjektům ponechat si potřebnou likviditu, případně si ji navýšit. Druhá skupina opatření poskytne garanci lepší likvidity pro krátkodobý a střednědobý výhled, neboť tento výhled má okamžitý pozitivní efekt, jak do plánů daného podnikatele, tak i do jeho postavení vůči obchodním partnerům a věřitelům. Třetí skupina opatření obsahuje prodloužení lhůt pro reportování údajů, které má za cíl dočasně ulevit administrativní zátěži podnikatelských subjektů. Lhůty, které mají být posunuty, nastanou v řádu měsíců, tedy v rámci řádného legislativního procesu by se nestihlo tyto lhůty účinně prodloužit.