zákon č. 299/2021 Sb.

K bodům 1 až 6

Nadpis zákona

K § 1 odst. 1 písm. a)

K § 1 odst. 2 písm. a) a b), § 1 odst. 4 a § 3 odst. 3

K § 2 písm. j), l) a p)

V souvislosti s přijetím nového nařízení EU o hnojivých výrobcích 2019/1009 bylo nutné se vyrovnat se změnou názvosloví. Dosud používaný pojem pomocný rostlinný přípravek se v nařízení EU o hnojivých výrobcích 2019/1009 nahrazuje pojmem rostlinný biostimulant. Nové nařízení EU o hnojivých výrobcích 2019/1009 kromě jiného doprovodnou novelou čl. 3 nařízení (ES) č. 1107/2009 zavádí termín „rostlinný biostimulant“, který je definován jako „výrobek stimulující vyživovací procesy rostliny nezávisle na obsahu živin výrobku, přičemž jediným účelem je zlepšení jedné nebo více z těchto charakteristik rostliny nebo rostlinné rhizosféry: a) efektivita využívání živin; b) tolerance vůči abiotickému stresu; c) kvalitativní znaky; d) dostupnost živin vázaných v půdě nebo rhizosféře.“ Oproti tomu stávající zákon o hnojivech (a některé prováděcí předpisy) dosud pracuje s termínem „pomocný rostlinný přípravek“, což je „látka bez účinného množství živin, která jinak příznivě ovlivňuje vývoj kulturních rostlin nebo kvalitu rostlinných produktů, s výjimkou přípravků na ochranu rostlin“. Byť se formálně liší definice, jedná se v obou případech o naprosto shodnou skupinu výrobků. Je tedy velmi logické a žádoucí, aby se v evropské i národní legislativě používal totožný pojem pro tuto skupinu výrobků. Dalším nezanedbatelným důvodem pro přejmenování je, že laická a mnohdy i odborná veřejnost má často problémy s přesným označením v současné podobě. Tato skupina výrobků je často (nesprávně) označována jako „pomocné přípravky“, „pomocné rostlinné látky“, atd. Oproti tomu „rostlinný biostimulant“ je v současné době již velmi dobře zaveden, je vnímán jako dobře definovaný a nezaměnitelný termín.

K bodu 7

K § 2 písm. q) až s)

Nově zavedený pojem technologických vod má za cíl zpřehlednit stávající situaci, kdy jsou na půdu aplikovány tzv. oplachové vody v současné době definované vyhláškou č. 377/2013 Sb. (§ 7 odst. 2). Návrh rozšiřuje tento pojem i na vody vznikající nikoliv pouze v zemědělské prvovýrobě.

Byl také definován pojem digestát. Jedná se o dobře známý a zavedený pojem ze zemědělské praxe, související s jedním z výstupů z provozu bioplynových stanic. V dosavadním znění zákona (§ 9 odst. 5) se uváděla explicitní definice („Organická hnojiva vzniklá anaerobní fermentací při výrobě bioplynu“). V prováděcí vyhlášce č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, se už uvádí termíny „digestát“, „digestát – fugát“ a „tuhý digestát, digestát – separát“, přičemž druhý a třetí termín vyjadřují pouze fakt, že v některých případech dochází k mechanické separaci digestátu. Zavedením definice se tak zpřesní a sjednotí stávající terminologie jak v zákoně, tak v prováděcí vyhlášce č. 474/2000 Sb.

Nově se definuje pojem příkrmiště. Tento pojem je zaváděn z důvodu nastavení pravidel pro umístění hospodářských zvířat na zemědělském půdním fondu z pohledu ochrany vod – viz § 8 odst. 4.

K bodu 8

K § 3 odst. 1 písm. a)

Legislativní upřesnění, hnojiva ES jsou uváděna do oběhu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2003/2003 o hnojivech, v platném znění.

K bodu 9

K § 3 odst. 1 písm. c)

Změna paragrafu umožňuje postihnout případy, kdy sice výrobek splňuje limity rizikových prvků stanovené pro konkrétní druh hnojiva nebo pomocné látky (a zároveň splňuje tzv. podmínky registrace – tzn. nastavení jakostních parametrů), ale přesto může jeho použití představovat riziko pro životní prostředí. Důvodem může být použití surovin, které výrobce záměrně nedeklaruje (např. z důvodu obchodního tajemství, protože si je vědom, že taková surovina může být zdrojem kontaminace atd.), ale např. i nevědomá kontaminace výrobku ze strany výrobce, každopádně s odpovědností výrobce.

Může se tedy např. jednat o jiný rizikový prvek (resp. jeho nebezpečnou koncentraci) než stanovený výčet rizikových prvků pro daný druh hnojiva nebo pomocné látky, může to být také riziková látka (např. dioxiny), jiný druh kontaminující látky (např. radioaktivita) atd. Jedná se tedy o „pojistku“ pro případy, které nelze dopředu předjímat, ale které nastat mohou. Na druhou stranu by bylo nereálné pro všechna hnojiva nebo pomocné látky stanovovat dopředu velmi široký seznam všech potencionálních kontaminujících látek.

Stejný princip „nerizikovosti“ nebo bezpečnosti byl schválen i v novém nařízení EU o hnojivých výrobcích 2019/1009.

(„Pro všechny aspekty, na které se nevztahuje příloha I nebo II, nepředstavují EU hnojivé výrobky riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, pro bezpečnost nebo pro životní prostředí.“)

– přičemž přílohy I a II stanovují kromě jiného limity kontaminujících látek.

K bodu 10

K § 3 odst. 2 písm. c)

Legislativně technická změna související s dalšími úpravami.

K bodu 11

K § 3 odst. 2 písm. e)

Zpřesnění stávajícího znění v souvislosti s úpravami provedenými novelizací zákonem č. 61/2017 Sb.

K bodu 12

K § 3 odst. 3

Úprava v souvislosti se zaváděným pojmem technologických vod.

K bodům 13, 15 až 19, 21 až 23, 28, 33, 35, 38, 42, 43 a 51

K § 3 odst. 4, § 3a odst. 1, § 3a odst. 2 písm. b), § 3a odst. 4 písm. a)

K § 3 odst. 5, nadpisu § 3a, nadpisu § 7, v § 7 odst. 7 a 8 a § 9 odst. 10 písm. a) a c)

K § 3a odst. 1, § 3a odst. 2 písm. c), § 3a odst. 3, úvodní části ustanovení § 3a odst. 4, § 3b odst. 1 a § 14a odst. 2 písm. a) až f)

K § 3a odst. 2 písm. d)

K § 3b odst. 1 a § 8 odst. 1 písm. d)

K § 4 odst. 8, § 5 odst. 8, § 6 odst. 4, § 7 odst. 6, § 12 odst. 2 a § 13 odst. 5

K § 4 odst. 9

K § 6 odst. 1

K úvodní části ustanovení § 8 odst. 1

K nadpisu § 9

K § 9 odst. 2 a 6

K § 9 odst. 4 a § 14a odst. 2 písm. g) a h)

K § 9 odst. 9

K § 9 odst. 10 písm. b), § 10 odst. 1 písm. a)

K § 14a odst. 1 písm. a)

Legislativně technická úprava související se zrušením legislativní zkratky „pomocné látky“.

K bodu 14

K § 3 odst. 4

Doplnění obecné zásady pro odchylky při deklaraci živin souvisí s přesunutím této zásady z přílohy č. 2 vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. V současném znění je ve vyhlášce č. 474/2000 Sb. pro každou skupinu hnojiv stanoven tento požadavek na odchylky zvlášť. Požadovanou úpravou dojde ke zpřesnění stávajícího znění.

K bodu 20

K § 4 odst. 2 písm. f)

Na základě poznatků z aplikační praxe je nově povinnou přílohou k žádosti o registraci hnojiva provozní řád zařízení na využívání odpadů podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je-li žadatel provozovatel zařízení na využívání odpadu. Jedná se o závazný dokument pro zpracovatele odpadu obsahující detailně popsaný technologický postup výroby, jenž je pro registraci hnojiva jedním z klíčových podkladů.

K bodu 24

K § 7 odst. 1 písm. c)

Zpřesnění stávající právní úpravy.

K bodu 25

K § 7 odst. 2

Záměrem je postihnout i jiné formy prezentace výrobků (internet, označení na regálech apod.). Současné znění se vztahuje pouze na samotný obal výrobku.

K bodu 26

K § 7 odst. 4

Doplnění obecné zásady pro označování volně ložených a balených hnojiv souvisí s přesunutím této zásady z vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. Požadovanou úpravou dojde ke zpřesnění stávajícího znění. Balení některých hnojiv je vyžadováno z bezpečnostních důvodů. Týká se to především hnojiv typu dusičnanu amonného. Toto hnojivo vykazuje při smíchání s organickými látkami, některými kovovými ionty (zejména mědi) nebo chloridy zvýšené riziko výbuchu. Požadavek na balení má snížit riziko smíchání s uvedenými látkami a předejít možnému výbuchu.

K bodu 27

K § 7 odst. 5

Doplnění obecné zásady pro požadavky na obaly hnojiv souvisí s přesunutím této zásady z vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. Požadovanou úpravou dojde ke zpřesnění stávajícího znění. Rušený požadavek uvedený v původní větě druhé vyplývá ze zákona č. 277/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů, a je tudíž v zákoně o hnojivech nadbytečný.

K bodu 29

K § 8 odst. 2

Úprava umožňuje skladovat např. separát dohromady s hnojem v případě, kdy má zemědělec jedno centrální hnojiště nebo fugát, příp. digestát společně s močůvkou nebo kejdou v případě, kdy má zemědělec jednu centrální jímku. Tato úprava řeší problém s provozováním většího množství oddělených kapacit pro skladování statkových hnojiv a organických hnojiv vyrobených pro vlastní potřebu. V současné době, právní úprava toto neumožňuje a to činí problém zejména menším zemědělcům, kteří jsou nuceni budovat nové skladovací kapacity (např. pro skladování separátu z digestátu).

K bodu 30 K § 8 odst. 4

Tato úprava zavádí pravidla pro umístění příkrmišť na zemědělské půdě z důvodu omezení rizika kontaminace vod závadnými látkami, které na nich vznikají. Příkrmiště svým charakterem odpovídají skladování statkových hnojiv.

K bodu 31 K § 8 odst. 5

Tato nová úprava umožňuje nově skladování separátu digestátu a separátu kejdy na zemědělské půdě obdobně jako u statkových hnojiv a kompostu. Skladování těchto hnojiv při dodržení stanovených podmínek nepředstavuje riziko ohrožení vod. Další úprava v tomto odstavci zavádí omezující pravidlo pro ukládání těchto hnojiv na zemědělské půdě opakovaně na stejném místě po 4 letech, které spolu s ostatními podmínkami pro uložení těchto hnojiv na zemědělské půdě sníží riziko ohrožení jakosti povrchových a podzemních vod.

K bodu 32 K § 8 odst. 6

Doplňuje se zmocňovací ustanovení týkající se stanovení pravidel pro umístění příkrmišť na zemědělské půdě.

K bodu 34

K § 9 odst. 1

Jedním z požadavků nové Společné zemědělské politiky je vytvořit nástroj pro bilancování živin, k čemuž je nutné získat data o vstupech a výstupech na jednotlivých pozemcích. Odběr živin rostlinami vypočtený pomocí výnosu a koeficientů odběru živin rostlinami je jedním z nezbytných parametrů pro výpočet bilance živin a následné nastavení plánu hnojení pro následující plodinu s ohledem na efektivní využívání živin. Z návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady pro strategické plány, jak bylo komisí vypraveno do legislativního procesu dne 1. 6. 2018, vyplývá v čl. 12 povinnost zřídit systém pro zavedení nástroje pro udržitelnost zemědělských podniků v oblasti živin. Systém je v souladu s tímto ustanovením určen příjemcům, kteří jej používají. Na to pak navazuje příloha III. téhož nařízení, která stanovuje příjemcům povinnosti v rámci norem pro dobrý zemědělský a environmentální stav půdy (GAEC), mj. použití nástroje pro udržitelnost zemědělských podniků v oblasti živin. Podle pracovních výkladových dokumentů k tomuto GAECu pak pojem „použití“ ze strany zemědělce představuje kroky přihlášení se k systému, nahrání relevantních údajů a vygenerování živinového plánu. Sice se podle tohoto výkladu nepředpokládá kontrola dodržování plánu, nicméně postup je zároveň indikován jako možný základ pro ekoplatbu. V takovém případě by postup byl „dotažen“ až do dodržování vyrovnané bilance živin na úrovni podniku. Věcně tomuto odpovídá úprava zákona o hnojivech, který mj. stanovuje, že hnojiva musí být používána tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vod. Za účelem vymezení tohoto požadavku a zároveň umožnění sledování bilance živin se považuje zavedení evidence výnosu hlavního a vedlejšího produktu za nezbytné - viz nový § 9 odst. 7 písm. c). Evidence výnosů je nezbytnou podmínkou pro zavedení bilancování na straně „výstupu“, „vstup“ je již nyní zajištěn analogickým postupem evidence hnojení. Kromě nástroje pro udržitelnost zemědělských podniků v oblasti živin se v rámci novelizace nařízení vlády č. 262/2012 Sb. předpokládá zavedení vyvážené bilance dusíku v rozmezí tříletého období, obdobně jako je tomu v Německu. Z hlediska technického je odhadována cca dvouletá příprava, aby tento postup mohl vejít do praxe, tzn. co nejvčasnější legislativní zakotvení je velmi žádoucí.

K bodu 36

K § 9 odst. 2 písm. b)

Úprava upřesňuje pravidla pro používání hnojiv, pomocných půdních látek, rostlinných

biostimulantů a substrátů na zemědělské půdě a lesních pozemcích tak, aby hnojiva byla používána v souladu s pravidly uvedenými na etiketě nebo příbalovém letáku.

K bodu 37

K § 9 odst. 3

V praxi dochází k tomu, že vodoprávní úřady požadují po ÚKZÚZ provedení kontroly uložení sedimentů na zemědělské půdě – skladování na mezideponiích (stanovených v podmínkách vydaného Souhlasu o použití sedimentů na zemědělské půdě) a ÚKZÚZ případné nedodržení nedokáže potrestat. Toto činí v aplikační praxi problémy. Souhlas o použití sedimentů na zemědělské půdě je vydáván vodoprávním úřadem podle § 3a zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 39

K § 9 odst. 4

Stejně jako pro aplikaci upravených kalů je stanovena povinnost ohlásit použití sedimentů na zemědělské půdě. Na základě poznatků z praxe je záměrem, aby sedimenty, tj. obdobně rizikový vstup do půdy jako jsou kaly z čistírny odpadních vod (ČOV), byly pod dozorem kontrolního orgánu.

K bodu 40

K § 9 odst. 5

V § 2 písm. r) (vymezení pojmů) je nově uvedena definice „digestátu“ (organické hnojivo vzniklé anaerobní fermentací při výrobě bioplynu), proto byl v tomto smyslu logicky upraven text i v § 9 odst. 5, tedy použit termín „digestáty“.

K bodu 41

K § 9 odst. 7 a 8

Jedním z požadavků nové Společné zemědělské politiky je vytvořit nástroj pro bilancování živin, k čemuž je nutné získat data o vstupech a výstupech na jednotlivých pozemcích. Pro výpočet bilancí je nezbytné vést evidenci v elektronické podobě. Evidence výnosů, zatím na neoficiální bázi je již od roku 2016 možným podkladem pro zařazení pozemku do vyšší výnosové hladiny, dle § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Opatření směrnice Rady 91/676/EHS, o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů vycházejí z principů bilancování živin a jsou založena na rovnováze mezi předpokládanou potřebou dusíku u plodin a zásobováním plodin dusíkem z půdy a z hnojení (Příloha III směrnice Rady 91/676/EHS). Do 5. akčního programu nitrátové směrnice (od 2020) je navrhován požadavek na výpočet bilance dusíku a dodržení určitého limitu bilančního přebytku. Metoda bilancování je významnou pomůckou i pro hospodaření s dalšími živinami. Efektivnost využití dodaného dusíku a tím i výše jeho ztrát totiž závisí i na udržování půdní úrodnosti, včetně navracení odebraných živin do půdy (fosfor, draslík, …). Požadavek na používání hnojiv vhodným způsobem, aby nemohlo dojít ke znečištění vod, je přímo uveden v § 9 odst. 1 zákona.

V souladu s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady, který se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a zrušuje se nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013, ze dne 1. 6. 2018, COM (2018) 392, má být v podle Hlavy III, Kapitoly I, oddílu 2 Podmíněnosti, čl. 12 odst. 3, zaveden „systém pro nástroj pro udržitelnost zemědělských podniků v oblasti živin uvedený v příloze III, který obsahuje alespoň prvky a funkce v této příloze vymezené. Příjemci pak mají povinnost tento nástroj používat.“

Bod 22 preambule:

„…Jako součást rámce dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES) budou za účelem podpory agronomického i environmentálního výkonu zemědělských

podniků za pomoci speciálně určeného elektronického nástroje pro udržitelnost zemědělských podniků v oblasti živin, který bude dostupný jednotlivým zemědělcům členských zemí, stanoveny plány hospodaření s živinami. Nástroj by měl přímo

v zemědělském podniku poskytovat podporu při rozhodování počínaje minimálními funkcemi hospodaření s živinami. Rozsáhlá interoperabilita a modularita by také měla zajistit možnost přidávat další elektronické aplikace pro zemědělce a elektronickou správu…“

„..Cílem rámce norem dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES) je přispět ke zmírnění klimatických změn a přizpůsobení se těmto změnám, řešení výzev spojených s dostatkem vody, ochranou a kvalitou půdy a ochranou a kvalitou biologické rozmanitosti.“.

Podle čl. 86 odst. 2 návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013, ze dne 1. 6. 2018, COM (2018) 393, v případě nedodržení požadavků v důsledku nedbalosti obecně platí, že procento snížení odpovídá 3 % z celkové částky plateb.

Zdůvodnění zavedení povinnosti předávání evidence hnojení v elektronické formě

Evidence hnojení (včetně pastvy) je v současné době využívána pro tři základní účely:

1. Kontrolní účel – evidence využívají Státní zemědělský intervenční fond (dále jen

„SZIF)“ a ÚKZÚZ pro kontrolu předpisů navázaných na evidenci hnojení.

2. Statistický účel - evidence hnojení na úrovni zemědělského podniku je podkladem

pro vyplnění oddílu S03 Spotřeba hnojiv výkazu ČSÚ "Roční výkaz o sklizni zemědělských plodin (Zem 6 – 01).

3. Evidenční účel – data slouží pro samotné zemědělce a kalkulaci bilance potřebných

živin ve vztahu k výnosům a potřebám pěstovaných rostlin.

Neexistence jednotné elektronické podoby evidence hnojení (podobně jako např. v případě zasílání pohybů zvířat) způsobuje negativní vícenáklady na obou stranách, jak na straně státu, tak na straně zemědělců samotných.

Přínos pro státní organizace – SZIF, ÚKZÚZ a ČSÚ

 Kontroly ÚKZÚZ a SZIF by se výrazně zefektivnily, protože by odpadlo přepisování papírových evidencí, eventuálně zpracování rozličných elektronických forem evidence. Systémy ÚKZÚZ a SZIF by byly napojeny na jednotnou strukturu dat evidence hnojení, pastvy, a kontrolor by měl data k dispozici přímo v prostředí jeho kontrolního modulu, dokázal by efektivně extrahovat pouze ta data, která jsou předmětem kontroly na příslušných pozemcích, eventuálně by dokázal provádět systémové kontroly a identifikaci aplikací porušujících příslušné legislativní podmínky.  Kromě samotného zefektivnění kontrol by se zvýšila přesnost vyhodnocení kontrolovaných skutečností a odstranily by se případné chyby kontrolora, k nimž v současné době může docházet při kontrole evidence v papírové formě.  Bez elektronické formy evidence hnojení nebude možné racionálně sledovat bilance živin, protože je nezbytné mít k dispozici na příslušné ploše i data předchozích let. Prostorová návaznost evidence dnes neexistuje a je možné jí zavést jen v kombinaci s elektronickou verzí provázanou na pozemky deklarované v jednotné žádosti.  Na straně státu by jednotný formát evidence hnojení snížil výrazně náklady na budování „můstků“ pro získávání elektronických dat evidence hnojení. V současné době tyto můstky jsou odlišně budovány pro evidenci vedenou na Portálu farmáře, pro evidenci v komerčních programech, které jsou schopny předávat data na bázi webových služeb a pro evidenci v komerčních programech, které jsou schopny elektronická data podávat jen off-line. Výsledkem je těžkopádné řešení, které v logice věci není efektivní. Jednotný formát odevzdávané elektronické evidence by toto odstranil.  ČSÚ (přínos pro ČSÚ i pro zpravodajské jednotky): Pokud by byla schválena povinná jednotná elektronická forma evidence hnojiv, respondentům by usnadnila přípravu a zpřesnila by podklady pro vyplnění oddílu o spotřebě hnojiv statistického výkazu "Roční výkaz o sklizni zemědělských plodin (Zem 6 – 01)".

Přínos pro zemědělce

 Jestliže by byla zavedena povinnost odevzdání elektronické formy evidence hnojení, zemědělec by nemusel již odevzdávat výkaz o spotřebě hnojiv, který představuje pro něj relativně složité sčítávání přívodu požadovaných živin v členění, jenž není pro zemědělce standardní. Jedná se o úsporu časovou i organizační a odbourání jedné z byrokratických povinností.  Předání dat v elektronické formě by zjednodušilo proces předání dat při kontrole dozorového orgánu. V současné době ÚKZÚZ i SZIF vyžaduje předání evidence různě, probíhá zpravidla dohadování mezi kontrolovanou osobou a orgánem. V případě povinného odevzdání v elektronické formě by kontrolovaná data odeslala v jednotném formátu a tím by se celý proces zjednodušil.  Již v současné době nejméně 80% zemědělců vede evidenci hnojení v nějaké elektronické formě (Portál farmáře nebo komerční programy), hlavním úskalím je, že tyto programy se nemají na co přizpůsobit, neboť neexistuje žádná jednotná struktura předávaných dat. I pro dodavatele těchto programů by bylo žádoucí jednotnou strukturu zavést (např. zavedení jednotného kontrolního hlášení DPH anebo jednotné struktury hlášení pohybů zvířat).  V neposlední řadě by sjednocení elektronické verze dat evidence hnojení odbouralo transakční náklady při různých výzkumných úkolech, eventuálně při sledování bilance živin na konkrétních pozemcích. V současné době výzkum, či prosté sledování přívodu živin znamená zpravidla nutnost přepsat hodnoty z papírové, resp. nějaké elektronické verze. Tento proces je jednak časově a jednak organizačně náročný a mnohdy je blokem pro realizaci optimalizace přívodu živin. Jestliže poradce má posoudit, zda přívod živin pro pěstované rostliny je optimální, musí mít nejprve data a právě tady nastává dnes zásadní bariéra. Pokud by data byla exportovatelná vždy v jednotné formě i sektor poradců ve výživě rostlin a výzkumných organizací se této skutečnosti přizpůsobí a bude po své ose schopen tato data využít a následně navrhovat zemědělcům optimální plány hnojení. V konečném důsledku dojde na straně zemědělce k optimalizaci vynaložených prostředků na nákup hnojiv (snížení výdajů na hnojiva nepotřebná ve prospěch nákupu živin v deficitu) na straně jedné, a zvýšení výnosů na straně druhé. Tento efekt pro celý sektor by byl zásadní.

Zemědělští podnikatelé hospodařící na výměře větší než 200 ha podle evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů budou nově povinně vést příslušné evidence podle § 9 odst. 7 v elektronické podobě. Z analýzy evidence půdy (LPIS) vyplývá, že zemědělských podnikatelů obhospodařujících 200 ha a více je 3178 z celkového počtu 35570, což představuje 8,93 % zemědělských podnikatelů. Tito zemědělští podnikatelé obhospodařují 2777518 ha z celkové výměry zemědělské půdy vedené v LPIS – 3557792 ha, což činí 78 %.

Zemědělec má v podstatě dvě možnosti jak vést elektronickou evidenci:

1. Vedení evidence na Portálu farmáře (LPIS), kde je aplikace volně přístupná (zadarmo) v rámci uživatelského přístupu pro všechny zemědělce. U tohoto nástroje bude zajištěna návaznost na novou aplikaci pro výpočet bilancí, resp. plánu hnojení.

2. Vedení evidence v tabulkách např. Microsoft Excel. Tuto možnost by musel uživatel zvážit a přizpůsobit tak, aby data byla v požadované struktuře a byla tak zajištěna kompatibilita s návazným programem pro výpočet bilancí resp. plánu hnojení.

V případě volby varianty 1 nebude mít zemědělec se zavedením elektronické evidence žádné náklady. Zemědělský podnikatel, který je vybaven počítačem a připojením k internetu, tak nebude mít žádné další náklady. Pokud by neměl k dispozici PC a připojení (což by bylo poměrně neobvyklé), jednalo by se o náklad na jednorázové pořízení PC cca 5000 Kč a náklady na připojení k internetu.

Ustanovení § 9 odst. 8 má odloženou účinnost od 1. 1. 2022.

K bodu 44

K § 9 odst. 10 písm. d) a e)

Doplnění zmocňovacích ustanovení v souvislosti s výstupy (odběry živin) ve sklizených produktech a se stanovením kumulativních limitů rizikových prvků ve všech typech vstupů do půdy. Formou elektronického předávání bude nahrávání dat na informační systém Eagri MZe, portál farmáře.

K bodu 45

K § 9 odst. 11

Hlášení o použití sedimentu bude upraveno ve vyhlášce č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě, která bude vydána Ministerstvem zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí.

K bodu 46

K poznámce pod čarou č. 12d

Aktualizuje se odkaz na poznámku pod čarou týkající se úředních kontrol. Od 7. 12. 2019 bude až na drobné výjimky platit nové nařízení č. 625/2017 o úředních kontrolách.

K bodům 47, 48 a 53

K § 11 odst. 3, § 14 odst. 2, § 14a odst. 1 písm. d)

K § 11 odst. 4

K § 14a odst. 1 písm. c) a e)

Změny související s novým občanským zákoníkem.

K bodu 49

K § 12 odst. 1 písm. c)

Aktualizace odkazu na zákon o ochraně zemědělského půdního fondu.

K bodu 50

Nadpis nad § 14

Legislativně technická úprava.

K bodu 52

K § 14a odst. 1 písm. b)

Úprava skutkové podstaty přestupku v souvislosti se změnami v náležitostech evidence hnojení.

K bodu 54

K § 14a odst. 1 písm. d)

Legislativně technická změna.

K bodu 55

K § 14a odst. 1 písm. f) až h)

Úprava skutkových podstat přestupků v souvislosti s navrženými změnami zákona o hnojivech.

K bodu 56

K § 14a odst. 2 písm. a)

Legislativně technická oprava.

K bodu 57

K § 14a odst. 2 písm. g)

Nová skutková podstata přestupku odpovídající zákazu v ustanovení § 3 odst. 2 písm. e). Pokuta za nově zavedený přestupek souvisí s již dříve přijatým ustanovením v zákoně, že do oběhu podle zákona o hnojivech nelze uvést hnojivo s obsahem přípravku na ochranu rostlin. Pokud tedy výrobek skutečně obsahuje přípravek na ochranu rostlin, pak spadá pod působnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS, v platném znění. Maximální výše pokuty (500 tis. Kč) tedy reflektuje skutečnost, že ve výrobku by mohly být obsaženy i takové přípravky na ochranu rostlin (včetně nepovolených), které mohou představovat relativně závažné riziko pro životní prostředí, zdraví lidí a zvířat.

K bodu 58

K § 14a odst. 2 písm. i)

Doplnění skutkové podstaty přestupku.

K bodům 59 až 62

K § 14a odst. 3

Legislativně technická změna související s předchozími úpravami.

K Čl. II

Přechodná ustanovení

Navrhuje se přechodné ustanovení týkající se probíhajících správních řízení.

K části druhé

K Čl. III - Změna zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh

Adaptace na nové nařízení EU o hnojivých výrobcích 2019/1009 vyžaduje také z hlediska obsahu jeho čl. 40 a násl. doprovodnou novelu zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví bude v České republice orgánem odpovědným za oznámené subjekty ve smyslu přímo použitelného předpisu Evropské unie v oblasti hnojivých výrobků EU – nařízení EU o hnojivých výrobcích 2019/1009. Dotčené čl. 20 až 36 týkající se posuzování shody hnojivých výrobků se mají použít již od 16. dubna 2020, jak je uvedeno v čl. 53 nařízení:

„Článek 53 Vstup v platnost a použitelnost Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie……………. .tj. 16. července 2022 Použije se ode dne 16. července 2022.

Avšak:

a) čl. 4 odst. 3 a články 14, 42, 43, 44, 45, 46 a 47 se použijí ode dne 15. července 2019; a

b) články 20 až 36 se použijí ode dne 16. dubna 2020.“. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví požaduje pro provádění této agendy systematizované místo ve 13. platové třídě.

K části třetí

K Čl. IV

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části první čl. I bodu 41, pokud jde o § 9 odst. 7 písm. c) a § 9 odst. 8, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2022. Odložená účinnost se týká:

a) § 9 odst. 7 písm. c), pokud jde o evidenci výnosu hlavního a vedlejšího produktu a

b) § 9 odst. 8, pokud jde o povinnost zemědělských podnikatelů hospodařících na výměře větší než 200 ha vést evidence podle § 9 odst. 7 v elektronické formě.

Navržené nabytí účinnosti zákona je v souladu s nařízením EU o hnojivých výrobcích 2019/1009. Toto nařízení vstoupilo v platnost 15. 7. 2019 (účinnost 16. 7. 2019), obsahuje tříleté přechodné období týkající se uvádění na trh výrobků s označením „hnojivo ES“, které se uvádí na trh v souladu s nařízením (ES) č. 2003/2003.

V Praze dne 3. února 2020

Předseda vlády: v zastoupení JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r. místopředsedkyně vlády a ministryně financí

Ministr zemědělství: Ing. Miroslav Toman, CSc., v. r.