zákon č. 300/2016 Sb.

Název zákona:

Název zákona vychází z jednání mezi MF a ČNB. Nemohl být použit původně zvažovaný název „centrální registr účtů“, neboť případná zkratka je využívána pro již provozovaný centrální registr úvěrů.

K § 1 - Předmět a účel úpravy:

Navrhuje se ke stanovení východisek pro výklad zákona v úvodu deklarovat jeho účel, který je formulován tak, aby odpovídal pouze omezenému okruhu oprávněných žadatelů, jak vychází z konzultací mezi MF a ČNB. Smyslem je zajistit rychlý přístup k předmětným informacím pro ty orgány státní moci, které ji pro svoji efektivní činnost a k danému účelu skutečně potřebují získat v omezeném čase, aby byly schopny operativně reagovat na přesuny finančních prostředků k dosažení účelu jimi vedených řízení. Jak vyplývá s dalších ustanovení, nový nástroj bude k dispozici oprávněným orgánům v rámci trestního řízení a rovněž správcům daně, a to při veškeré jejich činnosti, pokud jsou oprávněni prolamovat bankovní tajemství. Za „významný finanční zájem ČR“ však není možné považovat výběr místních nebo správních poplatků, proto je v dalším textu zákona využití CEÚ omezeno pro správce zařazené v GFŘ nebo GŘC. Příslušné oprávnění se navrhuje v zájmu zajištění bezpečnosti ČR i pro zpravodajské služby, a to zejména s ohledem na neustále se šířící hrozby mezinárodního terorismu i mezinárodně uplatňovaná opatření proti jeho financování. Vymezení účelu zákona a tedy i vlastní CEÚ k zajištění významných finančních zájmů a bezpečnosti České republiky navazuje na úpravu v § 3 odst. 6 písm. a) a c) až g) zákona

Stránka 14 z 23

o ochraně osobních údajů, tedy tam odkazovaná ustanovení zákona o ochraně osobních údajů se na činnost CEÚ nepoužijí. Podle v § 3 odst. 6 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů je za významný finanční zájem ČR nebo EU považována zejména stabilita finančního trhu a měny, fungování peněžního oběhu a platebního styku, jakož i rozpočtová a daňová opatření. V této souvislosti se současně uplatní i písmeno g) uvedeného ustanovení zákona o ochraně osobních údajů. Na stanovení účelu úpravy navazuje i související novela zákona o svobodném přístupu k informacím v souběžném „změnovém“ zákoně.

K § 2 – Zřízení centrální evidence účtů:

K odst. 1: Vymezuje se obsah CEÚ i její charakter jako „informačního systému veřejné správy“ sui generis, neboť sice bude zřízena v rámci veřejné správy pro potřeby významné části veřejné správy, ale s ohledem na její specifika se současně navrhuje změnou zákona o informačních systémech veřejné správy vyloučení z působnosti uvedeného zákona. K odst. 2: Pro zajištění řádného nakládání s osobními údaji je nutno určit správce informačního systému, kterým je v tomto případě ČNB

K § 3 – Vymezení pojmů:

K písm. a): Termín „úvěrové instituce“ i s jeho totožným významem je převzat z § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Je v tomto smyslu užíván i v mezinárodním právu pro oblast opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu (AML/CFT). V souladu s terminologií finančního práva pojem „banka“ samozřejmě zahrnuje i stavební spořitelny. Pobočka zahraniční banky nemá právní subjektivitu, byť v řadě zákonů je uváděna jako samostatných subjekt. V rámci ĆR je však samozřejmé její využití pro komunikaci se zahraniční bankou, a to i pro státní orgány. K písm. b): Účtem pro účely tohoto zákona jsou „klientské účty“ všech typů, jak je pro své klienty pod různými názvy (které mohou být i individuální, v zákoně neuvedené) vedou úvěrové instituce, tedy např. běžné, platební, žirové, spořící, včetně například účtu vedeného ke vkladní knížce či účtu vedeného k jednorázovému vkladu podle § 2680 NOZ. U poboček zahraničních bank na území ČR se týká účtů, které tyto pobočky zřizují na území ČR, byť jsou pak „vedeny“ například v zahraniční centrále. Zákon se tedy nevztahuje na tzv. „vnitřní“ účty úvěrových institucí, sloužící pouze pro jejich provozní účely. Vztahuje se však i na účty, které úvěrová instituce vede pro jinou úvěrovou instituci v postavení svého klienta („korespondenční“, „nostro“, „vostro“ či „loro“ účet). K písm. c): Ačkoli svěřenský fond (§ 1448 a násl. NOZ) nemá právní subjektivitu (stejně i obdobné právní uspořádání, např. fond nebo trust podle cizího právního řádu), může v něm být vložen majetek. Může tak nastat i situace, kdy nebude určena žádná konkrétní osoba, oprávněná s takovým majetkem nakládat; návrh proto uvádí i tento typ klienta. „Jiná právní uspořádání“ bez samostatné právní subjektivity mohou být zřízena podle českého i podle cizího práva, jako například podílové fondy a podfondy dle zákona č. 240/2013 Sb., fondy obhospodařované penzijní společností – tj. důchodový fond podle zákona č. 426/2011 Sb., a účastnický, popř. i transformovaný fond podle zákona č. 427/2011 Sb., nebo zahraniční investiční fond (podle cizího práva) ve formě obdobné podílovému či svěřenskému fondu.

K § 4 – Údaje v centrální evidenci účtů:

Jednotlivé položky představují komplex informací, které budou o účtech vedeny v CEÚ. Vždy se jedná o údaje, které úvěrová instituce získala v rámci identifikace příslušného klienta, prováděné podle zákona č. 253/2008 Sb. K písm. d) bod 1: U fyzické osoby (ať v postavení majitele či disponenta; viz pojem „klient“ podle § 2 písm. c)) budou vedena všechna jména a všechna příjmení, která jako „užívaná“

Stránka 15 z 23

tato osoba sdělila příslušné úvěrové instituci. Může to být jak několik používaných rodných (křestních) jmen, tak i několik používaných příjmení, ať již v podobě rodné / nabyté příjmení, případně příjmení v přechýlené / nepřechýlené podobě, příjmení složené a podobně; vždy tak, jak jejich užívání sdělil a doložil klient při identifikaci. U všech fyzických osob je vždy identifikátorem datum narození. Pokud bylo fyzické osobě přiděleno rodné číslo v České republice, je vždy samostatným identifikátorem (týká se jen občana ČR nebo cizince s povolením dlouhodobého pobytu v ČR). Adresou pobytu je adresa pobytu fyzické osoby (trvalého, užívaného), kterou tato osoba sdělila a případně doložila při identifikaci. Mohou nastat situace, že k jednomu účtu u jedné fyzické osoby jsou současně aktuální až dvě adresy, a to adresa pobytu a adresa pro doručování. K písm. d) bod 2: „Jménem“ je v případě právnické osoby podle § 132 NOZ její název, případně obchodní firma podle § 423 NOZ; uplatní se shodně i u podnikající fyzické osoby. U osoby, která má přidělené identifikační číslo osoby (IČO), je toto číslo identifikátorem vždy. Pro větší jistotu v rozlišení lze u zahraničních právnických osob využít i obdobné číslo přidělené v zahraničí, případně nově též „mezinárodní identifikátor právnické osoby“, který je jedinečným 20místným kódem, který je přidělen dle standardu ISO 17442 „Financial Services - Legal Entity Identifier (LEI)“. Každý LEI definuje jednu právnickou osobu nebo strukturu (nikoli fyzickou osobu), která je organizována podle práva jakékoliv jurisdikce. Záměrem LEI je nezaměnitelně celosvětově identifikovat právnické osoby.

K § 5 – Zápis údajů do centrální evidence účtů:

Zápis nových údajů a změn nebo oprav dříve zapsaných údajů budou úvěrové instituce provádět elektronicky dálkovým přístupem, pro který se počítá s využitím standardního kanálu pro pravidelný reporting informací do ČNB. Úvěrová instituce nejpozději do poledne následujícího pracovního dne po provedených změnách ve vlastní evidenci oznámí do CEÚ všechny nově zapsané údaje nebo jejich změny, ale i opravy, ať už k nim došlo na základě iniciativy klienta nebo vlastním zjištěním úvěrové instituce (například oprava „překlepů“ apod.). Za předcházející období, ať již pracovní den nebo dny pracovního klidu, pokud systém úvěrové instituce dovoluje klientovi některé s těmito údaji související úkony provádět kdykoli, se stanoví povinnost provést zápis vždy nejpozději do 12té hodiny nebližšího dalšího pracovního dne úvěrové instituce. Podrobnosti budou upraveny prováděcí vyhláškou. Vzhledem k velkému objemu dat při jejich prvním zápisu do CEÚ (§ 18 odst. 2) bude volen alternativní způsob. Včasnost, správnost a úplnost informací o účtech, které předává úvěrová instituce CEÚ, je sankcionovanou povinností – viz § 12. Povinnost zápisu údajů do CEÚ se vztahuje i na ČNB při vedení účtů pro její klienty (odst. 2). V souladu s § 44c zákona o ČNB nepodléhá tato činnost dohledu ČNB.

K § 6 (Poskytování údajů z centrální evidence účtů):

K odst. 1: Okruh osob, které mohou prolamovat bankovní tajemství, specifikují příslušná ustanovení zákona o bankách a zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a dále jej upřesňují některé další speciální zákony. Tyto zákony rovněž stanoví podmínky, za nichž je příslušný státní orgán údaje obsahující bankovní tajemství oprávněn vyžadovat a zpracovávat. V návrhu je okruh žadatelů zúžen v souladu s účelem zákona pouze na orgány, které jsou informace od úvěrových institucí oprávněné vyžadovat za účelem zajištění významných finančních zájmů a bezpečnosti České republiky, jako je např. vyhledávání, odhalování a stíhání trestných činů včetně opatření proti terorismu a jeho financování či za účelem vynucování řádného plnění daňových povinností.

Stránka 16 z 23

Orgánem příslušným přijímat oznámení o podezřelém obchodu podle zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je Finanční analytický útvar MF; do budoucna je jiným návrhem zákona (novela zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) řešeno jeho osamostatnění jako Finančního analytického úřadu v podřízenosti MF s totožnými kompetencemi; formulace v písm. b) je proto univerzální i s ohledem na možnou budoucí změnu. S ohledem na účel zákona je v písmenech c) a d) pojem „správce daně“ omezen pouze na činnosti vykonávané orgány Finanční správy České republiky a Celní správy České republiky. Návrh v souladu s původním záměrem – boj proti daňovým únikům a korupci - nepokrývá řadu dalších institucí státní a obecní správy, případně soukromých (např. zdravotní pojišťovny), které jsou jinak za podmínek upravených zvláštními zákony rovněž oprávněny prolamovat bankovní tajemství. V řadě případů je to i proto, že tak mohou činit pouze se souhlasem klienta, případně k již určenému účtu, pak ale znají i konkrétní úvěrovou instituci a není důvod po ní pátrat prostřednictvím CEÚ. V dalším (např. k soudnímu exekutorovi) viz zpráva RIA. K odst. 2: Jelikož informace o klientech a jejich účtech u úvěrových institucí podléhají zvláštní ochraně podle speciálních zákonů, je třeba takový režim uplatnit i na data přenesená úvěrovými institucemi do CEÚ a další nakládání s nimi. I o informace z CEÚ proto oprávnění žadatelé mohou požádat jen v rozsahu a za podmínek, jako když žádají informace přímo od banky, pobočky zahraniční banky či družstevní záložny. Odpovědnost za oprávněnost žádosti, tedy za soulad s příslušnými zvláštními zákony, je plně na žadateli. CEÚ nebude informována o účelu žádosti (viz § 7 odst. 1) a ani jej nebude ověřovat. Oprávněnost žádosti mohou kontrolovat u žadatele všechny k tomu na základě jiných právních předpisů určené kontrolní orgány. Neoprávněné nakládání s osobními údaji může být posuzováno i jako trestný čin podle § 180 trestního zákoníku. K odst. 3 a 4: Na straně žadatele je třeba pro účely kontroly správnosti využívání systému a ochranu před zneužitím (kterou nebude provádět ČNB, ale může ji u žadatele provádět příslušný kontrolní orgán a v případě konkrétního podezření případně i orgán činný v trestním řízení) zavést podrobnou evidenci žádostí, a to až po jednoznačné určení příslušné fyzické osoby, která jménem žadatele v daném případě vyžádala údaje z CEÚ. Evidence bude obsahovat i celý text žádosti včetně spisové značky, aby tak bylo možno i následně posoudit oprávněnost žádosti. S ohledem na závažnost případného souvisejícího deliktu se doba uchování těchto informací stanoví na 5 let.

K § 7 (Poskytování údajů z centrální evidence účtů):

K odst. 1: Každá žádost bude identifikována příslušnou spisovou značkou žadatele z důvodu možnosti ověření oprávněnosti a splnění případných dalších zvláštních podmínek pro vyžádání údajů z CEÚ. Žádost zpravodajské služby o informace od banky či spořitelního a úvěrního družstva je podle § 11a odst. 5 zákona o zpravodajských službách podmíněna předložením výpisu rozhodnutí soudu. Příslušné rozhodnutí soudu musí mít zpravodajská služba již před podáním žádosti do CEÚ. S ohledem na automatizaci činnosti této evidence se ve druhé větě navrhuje výjimka, která se ale týká jen žádosti o informace z CEÚ; podle spisové značky však mohou oprávněné kontrolní orgány (nikoli ČNB) ověřit dodržení zákonného postupu. K vlastnímu předložení výpisu z rozhodnutí soudu dojde až při žádosti o konkrétní informace z účtu u příslušné úvěrové instituce. K odst. 2: Podání žádosti o poskytnutí údajů z CEÚ bude přípustné pouze nahlášenou datovou schránou žadatele na speciální datovou schránku ČNB pro účely CEÚ. Nebude přípustné použít jinou datovou schránku jak u žadatele, tak na straně ČNB jako provozovatele CEÚ.

Stránka 17 z 23

K odst. 3: Poskytování informací z CEÚ bude automatizované a bude navázáno na systém datových schránek. Z důvodu bezpečnosti celého systému se proto navrhuje, aby identifikátory datových schránek oprávněných žadatelů byly potvrzeny vždy příslušným centrálním úřadem způsobem upraveným prováděcí vyhláškou, k jejímuž vydání je zmocnění v odst. 4.

K § 8 (Poskytování údajů z centrální evidence účtů):

K odst. 1: Podmínky, za nichž budou poskytnuty údaje z CEÚ žadateli, jsou v jednotlivých písmenech tohoto odstavce stanoveny kumulativně. Naopak v bodech písmene c) je výčet povinných atributů žádosti stanoven alternativně, pro žádost postačí tedy příslušná informace či sekvence informací, která by měla vést k jednoznačnému výsledku. Je-li např. v žádosti uvedeno rodné číslo, CEÚ podá kompletní informaci o účtu spojeném s tímto rodným číslem bez ohledu na to, zda se shodují i v žádosti uvedená jména. K písm. c): Navrhuje se ve čtyřech bodech alternativně minimum údajů, na jejichž základě bude CEÚ schopen ztotožnit konkrétní účty a poskytnout k nim příslušné údaje. K písm. c) bod 1: Číslo účtu zahrnuje podle vyhlášky č. 169/2011 Sb., o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku, i identifikátor poskytovatele platebních služeb, který účet vede. V některých případech ale přesto nelze z uvedeného identifikátoru poznat osobu, která účet vede, protože identifikátor ukazuje pouze banku vedoucí sběrný účet. To je případ účtů u některých záložen. Ne každý vkladový účet je navíc účtem platebním. Proto je nutné vedle čísla účtu (který bude podle předpokládaného zadání evidován bez identifikátoru poskytovatele platebních služeb) uvádět i označení úvěrové instituce, ve které je účet veden. K písm. c) bod 2: Rodným číslem je zásadně myšleno rodné číslo přidělené orgány ČR. Je-li v žádosti týkající se fyzické osoby uvedeno (rodné) jméno a příjmení společně buď s datem narození, nebo s rokem narození a adresou pobytu, CEÚ podá kompletní informaci o účtu, u něhož se shoduje (rodné) jméno v žádosti alespoň s jedním užívaným jménem klienta, současně se shoduje příjmení v žádosti alespoň s jedním užívaným příjmením klienta a současně se shoduje i další požadovaný údaj, tedy buď datum narození, nebo současně rok narození alespoň s jednou zaznamenanou adresou pobytu klienta. K písm. c) bod 3: V žádosti týkající se právnické osoby postačí jako údaj k jednoznačnému určení buď IČO, případně standardizovaný mezinárodní identifikátor právnických osob (LEI), nebo název osoby v kombinaci buď se zahraniční alternativou českého „IČO“ nebo s adresou sídla. K písm. c) bod 4: V žádosti týkající se svěřenského fondu nebo obdobného právního uspořádání by vedle standardních informací o správci (nebo např. obhospodařovateli v případě nesamosprávného investičního fondu) měla být poskytnuta možnost vyhledání podle označení (vazba na zapisované údaje, § 4 písm. d) bod 3). K odst. 2: Odpověď bude vždy obsahovat informaci o všech účtech, u nichž CEÚ nalezne shodu podle kritérií uvedených v odst. 1. K odst. 3 a 4: CEÚ bude automatizovaně v uvedeném rozsahu odpovídat na každou doručenou žádost, a to i v případě nenalezení shody nebo v případě, že žádost nesplňuje požadované náležitosti. K odst. 5: Přesnou úpravu žádosti tak, aby mohla být automaticky zpracovatelná, upraví ČNB vyhláškou. Způsob podání je již stanoven v § 7 odst. 2.

K § 9 – Ochrana dat:

Na provoz CEÚ je třeba uplatnit ochranu dat, odpovídající obsaženým informacím. Nejedná se přitom jen o údaje o klientech bank, ale i o informace o žádostech o poskytnutí údajů a o odpovědích na tyto žádosti. Vedle toho jsou osobní údaje evidované v CEÚ chráněny

Stránka 18 z 23

podle zákona o ochraně osobních údajů s tím, že s ohledem na účel CEU podléhá tato ochrana zvláštnímu režimu podle § 3 odst. 6 uvedeného zákona. V této souvislosti je také v souvisejícím změnovém zákoně navrhována výjimka ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Pochopitelně není tímto zákonem omezeno využití získaných informací oprávněným žadatelem v souladu s příslušným zvláštním předpisem k účelu, k jakému byly vyžádány. Veškeré informace, tedy nejen údaje o účtech a klientech bank, ale i o žádostech a odpovědích na ně, jsou chráněny mlčenlivostí zaměstnanců ČNB ve služebních věcech, jak je stanovena v § 50 zákona o ČNB. Úprava v odst. 2 vymezuje okruh „oprávněných osob“ v rámci ČNB: seznamovat se s těmito informacemi mohou jen zaměstnanci ČNB, zajišťující provoz CEÚ, a dále v nezbytně nutném rozsahu zaměstnanci určení vnitřním předpisem ČNB ke kontrole jejich činnosti. V rámci dohledové činnosti ke konkrétním úvěrovým institucím mohou k příslušným údajům přistupovat i pracovníci dohledu ČNB.

K § 10 – Uchovávání informací v centrální evidenci účtů:

Veškeré informace související s provozem CEÚ bude ČNB uchovávat pouze v elektronické podobě, a to jak informace o účtech u úvěrových institucí, tak i oznámení o datových schránkách oprávněných žadatelů, žádosti o poskytnutí informací a informace o odpovědích na tyto žádosti. Informace u účtu klienta, jak je do CEÚ předává úvěrová instituce, se zde budou uchovávat po celou dobu jeho trvání, a to včetně všech změn nebo oprav, ke kterým v této době došlo, a následně ještě 10 let od jeho zrušení (odst. 2 písm. a)). Z hlediska faktických potřeb orgánů činných v trestním řízení by doba pro uchovávání informací měla přihlédnout k promlčecím dobám (jejichž uplynutím zaniká trestní odpovědnost za trestný čin) podle § 34 odst. 1 trestního zákoníku. Ideální by tedy bylo uchovávat informace v CEÚ po dobu 20 let (viz § 34 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku), nebo alespoň po dobu 15 let, což by umožnilo opatřovat informace a důkazy pro objasňování, prověřování a vyšetřovací úkony nejzávažnějších majetkových a hospodářských trestných činů (viz § 34 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku). Vzhledem k tomu, že informace mají být uchovávány v elektronické podobě, nemělo by jít o výraznější technický nebo kapacitní problém. Jelikož však nová AML směrnice ve svém čl. 40 (naprosto nelogicky a nesmyslně, podle prohlášení vydaného k tomuto předpisu Českou republikou i v rozporu se účelem AML/CFT opatření) stanovila maximální lhůtu pro uchování záznamů o klientech na 10 let od ukončení obchodního vztahu, pro slučitelnost s právem EU nemůžeme zde navrhnout lhůtu delší. Obdobně uchovává CEÚ i informaci o datové schránce žadatele, zde však postačí lhůta uchování po dobu pěti let. Rozhodnou skutečností pro počátek běhu lhůty je oznámení změny datové schránky (odst. 2 písm. b)). Podle odst. 2 písm. c) se v CEÚ uchovávají i informace o obsahu žádostí a odpovědí včetně data a času přijetí/odeslání. Zde je rozhodnou skutečností pro počátek běhu lhůty datum odeslání odpovědi. Lhůta uchování je stejná jako u evidencí vedených žadatelem podle § 6 odst. 3.

K § 11 – Dohled:

Upravuje se pouze dohled nad plněním povinností vůči CEÚ úvěrovými institucemi, nikoli nad vlastní činností CEÚ. Orgán dohledu k tomu využije svých oprávnění podle § 44 zákona o ČNB, § 25 zákona o bankách a podle § 21 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech ke kontrole dodržování povinností stanovených úvěrové instituci navrhovaným zákonem, zejména oprávnění nahlížet do příslušných dokumentů a záznamů; a to včetně kontroly na místě. Kontrola by se měla zaměřit zejména na dodržování lhůt předávání příslušných údajů do CEÚ a úplnost předaných informací. Jelikož i na kontrolu vykonávanou ČNB formou

Stránka 19 z 23

dohledu se subsidiárně vztahuje jako obecný předpis kontrolní řád, není třeba zde samostatně upravovat možnost uložení opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Kontrolu provozu CEÚ stejně jako plnění povinností ČNB podle § 5 odst. 2 zajistí ČNB standardními postupy vnitřní kontroly shodně jako u dalších databází, které vede.

K § 12 (Správní delikty):

K odst. 1: Navrhuje se upravit pouze správní delikt spočívající v neplnění oznamovací povinnosti úvěrové instituce vůči CEÚ, jako donucovací nástroj k řádnému plnění této povinnosti. Smyslem je zajistit zejména úplnost a aktuálnost obsahu CEÚ. Samostatnou skutkovou podstatou je postihováno nesplnění povinnosti, vyplývající ze závěrečného ustanovení, které upravuje poskytnutí vstupních údajů do CEÚ po zahájení provozu. K odst. 2: Horní hranice výše pokuty se navrhuje do 10 mil. Kč. Tato částka je v podmínkách ČR přiměřeně odrazující s ohledem na subjekty tohoto deliktu, kterými mohou být i hospodářsky silné úvěrové instituce – banky. Při stanovení takto vysoké horní hranice pokuty byla vzata do úvahy závažnost a společenská škodlivost správního deliktu. Jelikož CEÚ bude sloužit jako hlavní zdroj informací pro daňové nebo trestní řízení, případné škody vzniklé nedostatečnou nebo vůbec neposkytnutou informací v konkrétních případech se mohou pohybovat i v částkách významně vyšších, než je navrhovaná výše pokuty. Pokud by však skutečně nastal takový škodlivý následek, s ohledem na zákon o trestní odpovědnosti právnických osob by zřejmě přicházel do úvahy i postih podle trestního zákoníku, například pro legalizaci výnosů z trestné činnosti, a to i z nedbalosti (§ 216 a 217 trestního zákoníku). Proto se nenavrhuje horní hranice pokuty ve správním řízení vyšší, aby tak zůstal prostor pro přísnější potrestání podle norem trestního práva. Při ukládání pokuty i za správní delikty se uplatňují obecné principy přiměřenosti a individualizace, jak je následně stanoveno i v § 13 odst. 3. Pokuta tak musí vždy reflektovat i majetkové poměry trestaného a měla by vést k nápravě, nikoli k likvidaci trestaného. V tomto případě je třeba brát v úvahu, že subjektem správního deliktu vedle hospodářsky silné banky může být i podstatně „slabší“ malá družstevní záložna, proto spodní hranice výše pokuty není záměrně stanovena. Navrhovaná horní hranice výše pokuty (a nestanovení spodní hranice) odpovídá sankcím za relativně obdobně závažné správní delikty podle zákona č. 253/2008 Sb.

K § 13 (Správní delikty):

Podmínky odpovědnosti jsou stanoveny v souladu s koncepcí správního trestání, prosazovanou Ministerstvem vnitra. Tomu odpovídají i liberační důvody (odst. 1). K odst. 2: Horní hranice sankce je relativně vysoká zejména s ohledem na spektrum a charakter úvěrových institucí, aby tak naplňovala především svoji odstrašující roli. Diferenciace postihu v konkrétním případě je zajištěna ustanovením odstavce 2 a obecnými principy správního trestání, jak je uvedeno výše. Navrhuje se stanovit promlčecí lhůtu (subjektivní 2 roky, objektivní 10 let) v odst. 3 v délce přiměřené jak závažnosti deliktu, tak i době uchování informací a tedy i období, kdy lze takové porušení povinností odhalit. Délky těchto lhůt jsou shodné jako u obdobně závažných správních deliktů podle zákona č. 253/2008 Sb.

K § 14 (Správní delikty):

K odst. 1: Příslušným správním orgánem pro řešení deliktů úvěrových institucí vůči CEÚ je navrhována ČNB. Pro dohled ČNB nad plněním povinností bank podle navrhovaného zákona se podle § 11 odst. 2 použijí ustanovení o dohledu ČNB podle příslušných zákonů.

Stránka 20 z 23

Podle těchto předpisů je proti rozhodnutí přípustný rozklad, který má odkladný účinek a o kterém rozhoduje bankovní rada ČNB. K odst. 2 a 3: Vybírání a vymáhání pokut se navrhuje podle principu dělené správy: Podle ustanovení § 106 odst. 3 správního řádu se pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění uložených podle správního řádu uplatní postup pro správu daní. Celá platební fáze správy daného peněžitého plnění je tedy spravována v režimu tzv. dělené správy podle § 161 a 162 daňového řádu. Ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) zákona o Celní správě ČR pak stanoví, že celní úřad je obecným správcem daně a vykonává správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, která jsou příjmem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků. Příslušnost celního úřadu ke správě placení pokuty v rámci dělené správy mimo jiné v rozsahu jejího vybrání i vymožení je tak nepochybná. Podle ustanovení § 175 odst. 3 daňového řádu nadto platí, že správce daně je při vymáhání nedoplatku příslušný i k jeho vybrání, tj. kompetence k vymožení nedoplatku v sobě kumuluje též kompetenci k jeho vybrání. Navíc v rámci celého právního řádu platí, že uvedenou působnost celního úřadu k zajištění placení peněžitých plnění v rámci dělené správy není v rozsahu vybírání a vymáhání tohoto plnění třeba explicitně normovat. V souladu s dosavadní právní úpravou např. v § 135 odst. 7 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, se navrhuje upravit vybírání a vymáhání nákladů řízení; bude tedy probíhat rovněž v režimu dělené správy. Vybranou či vymoženou náhradu nákladů řízení bude celní úřad přeúčtovávat ČNB.

K § 15 – Pořízení a financování provozu centrální evidence účtů:

Přímo v zákoně je třeba jednoznačně zakotvit finanční vztahy mezi státem a ČNB jako zřizovatelem a provozovatelem CEÚ. Protože CEÚ slouží pro potřeby státních orgánů a nikoli pro potřeby ČNB, její vybudování i provoz zajišťuje ČNB jako státní zakázku, za kterou jí přísluší plná úhrada vynaložených nákladů. Pro ČNB bude vybudování i provoz CEÚ finančně neutrální: negeneruje žádný zisk. Na druhou stranu toto ustanovení vylučuje, že by ČNB porušovala omezení, která se na činnost centrální banky vztahují na základě předpisů Evropské unie. Druh smlouvy není přímo v zákoně třeba definovat.

K § 16 – Zpráva o provozu a využití centrální evidence účtů:

Zveřejňovaná zpráva o provozu se bude vždy týkat pouze zobecněných statistických informací, tříděných nikoli podle jednotlivých žadatelů, ale podle skupin, jak jsou zatříděni v § 7 odst. 3. Vzhledem k tomu, že základní kontrolu činnosti CEÚ bude provádět její provozovatel (ČNB), je vhodné, aby alespoň obecně o této kontrole byla informována veřejnost; navrhuje se proto o takovou informaci doplnit zprávu o provozu a využití CEÚ.

K § 17 – Společná ustanovení:

S ohledem na ochranu informací souvisejících s provozem CEÚ je třeba omezit veřejnost s ním souvisejících a případně navazujících řízení (odst. 1), jakými mohou být například řízení o správních deliktech a pod. Na poskytování údajů z CEÚ oprávněným žadatelům se nevztahuje správní řád, neboť se v tomto případě jedná o vztah orgánů veřejné moci. S ohledem na účel CEÚ je nutné jednoznačně vyjádřit i účel zpracování osobních údajů (odst. 2), což má zásadní význam ve vztahu k poskytování informací podle jiných právních předpisů včetně mezinárodních smluv. K odst. 3: Zapisování údajů do CEÚ probíhá automatizovaně a správce nemá možnost provádět průběžnou kontrolu správnosti a úplnosti zapisovaných údajů; kontrolu bude provádět až následně v rámci dohledu podle § 11. Obdobná situace je i při příjmu žádostí o poskytnutí údajů z CEÚ a při zpracování a odesílání odpovědí na tyto žádosti; vše probíhá v zájmu maximální rychlosti automatizovaně, přičemž jediná průběžná kontrola spočívá

Stránka 21 z 23

v kontrole oprávněného žadatele ověřením identifikátoru jeho datové schránky proti seznamu vytvořenému na základě § 7 odst. 3 a splnění náležitostí žádosti podle § 8 odst. 1. V návaznosti na závazky vůči právu EU a stanovisko ECB je proto třeba jednoznačně vyloučit odpovědnost ČNB jako správce jak za správnost zapisovaných údajů, tak i za splnění podmínek pro podání žádosti o poskytnutí údajů. K odst. 4: Orgán dohledu nebude vykonávat kontrolu oprávněných žadatelů; v té se uplatní příslušné speciální či obecné předpisy, které se vztahují k jejich činnosti. U žádného z žadatelů se nejedná o nové zpracování údajů, s těmito údaji (získávanými přímo od úvěrových institucí) všichni žadatelé běžně pracují a není tedy třeba žádné další zvláštní úpravy kontroly v souvislosti se zřízením CEÚ.

K § 18 – Závěrečná ustanovení:

Odstavce 1 a 2 upravují podmínky a postupy pro zápis základních údajů od úvěrových institucí do CEÚ. Přechodová lhůta by měla být (spolu s předběžnými informacemi státní správy o postupu přípravy zákona) dostatečná k tomu, aby úvěrové instituce rovněž upravily své systémy k poskytnutí vstupních informací a dále k průběžnému plnění povinností vůči CEÚ. Podle konkrétních úvěrových institucí se bude výrazně lišit objem základních údajů. Proto pro jejich poskytnutí je třeba stanovit konkrétní postupy jinak, než jak budou stanoveny pro následnou aktualizaci zápisu podle § 5. Předpokládá se rovněž, že pro jednotlivé úvěrové instituce stanoví správce CEÚ po dohodě termín dodání odstupňovaně v rámci stanoveného rozmezí. Navrhuje se zejména s ohledem na přiměřenost nákladů úvěrových institucí, aby základní údaje k zápisu do CEÚ dodané úvěrovou institucí obsahovaly jen informace o účtech aktivních k datu podání této informace, nikoli k účtům zrušeným do té doby. Tato první dodávka od úvěrové instituce by obsahovala u příslušných účtů také údaje o vlastnících a disponentech, které budou platné ke dni předcházejícímu podání informace. „Historie“ údajů v CEÚ s ohledem na dobu uchování podle § 10 odst. 2 písm. a) se tak bude tvořit teprve v průběhu její činnosti. Od prvního zápisu základních údajů do CEÚ od konkrétní úvěrové instituce je však třeba tyto údaje průběžně aktualizovat (odst. 3). Po dosažení operativní připravenosti oznámí provozovatel žadatelům termín zahájení příjmu oznámení identifikátorů datových schránek (odst. 4).

K § 19 – Účinnost:

Termín plné účinnosti zákona je vázán na dobu nezbytnou k přípravě jak vlastní CEÚ, tak i systémů k předávání údajů úvěrovými institucemi. Navržená dělená účinnost zákona vychází z toho, že smlouva o vytvoření CEÚ mezi Českou republikou jednající prostřednictvím MF a ČNB (§ 15 odst. 2) bude uzavřena ne později, než den po nabytí účinnosti zákona. Doba mezi vyhlášením zákona ve Sbírce zákonů a účinností některých částí zákona je odvozena od doby potřebné k jednotlivým postupným krokům přípravy CEÚ: přípravě a schválení vyhlášky ke struktuře, formátu, lhůtám a periodicitě předávání údajů úvěrovými institucemi, dále k přípravě systému pro předávání informací úvěrovými institucemi, přípravě CEÚ, jejímu testování CEÚ a testování předávání údajů úvěrovými institucemi, testování předávání dotazů oprávněnými žadateli a odpovídaní na ně a dobou potřebnou k naplnění CEÚ údaji od úvěrových institucí (včetně úpravy příslušných systémů u samotných úvěrových institucí). S ohledem na uvedené se dále navrhuje odložit aplikaci ustanovení o správních deliktech s účinností ke dni, kdy Česká národní banka zahájí poskytování údajů z CEÚ. Do doby zahájení poskytování údajů tedy existuje povinnost údaje poskytovat správně atd., ale s ohledem na přípravný provoz CEÚ, kdy se mají odladit případné chyby a nedostatky, nebude případné porušení postihováno správním deliktem do doby nabytí odložené účinnosti ustanovení o správních deliktech. Lhůty pro realizaci

Stránka 22 z 23

jednotlivých kroků přípravy provozu CEÚ a předávání informací z CEÚ a z nich odvozený termín účinnosti zákona vychází z minimálně potřebné doby pro realizaci jednotlivých fází přípravy CEÚ s ohledem na požadavek urychlené realizace CEÚ. Nenaplnění výše uvedených lhůt dílčích kroků realizace CEÚ či opožděné uzavření smlouvy mezi Českou republikou a ČNB, než jak uvedeno výše, by mohlo vést k nenaplnění termínu poskytování údajů z CEÚ v souladu s účinností zákona.

V Praze dne 3. února 2016

Předseda vlády:

Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Stránka 23 z 23