zákon č. 300/2021 Sb.

K čl. I – změna notářského řádu

K bodu 1

Rozšiřuje se pojem notářská činnost, tak aby výslovně obsahoval i činnost notáře při zápisech do evidencí podle zvláštních právních předpisů – Evidence skutečných majitelů a Evidence svěřenských fondů.

K bodům 2, 25 až 28, 39, 42 až 46

V souvislosti se zákonem č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby (dále jen „zákon o právu na digitální služby“)v němž se postuluje právo občanů komunikovat se státem elektronicky, se, po vzoru srovnatelných zahraničních úprav (např. Německo, Rakousko, Francie), navrhuje možnost sepsání notářského zápisu v elektronické podobě. Elektronizace notářství je zásadním přínosem pro zvýšení kvality podnikatelského prostředí a Česká republika bude následovat trendy a standardy, které jsou v této oblasti v zemích, s nimiž máme významnou obchodní výměnu.

Tento krok směřující k vyšší flexibilitě v právním styku je podstatný především pro sféru obchodních korporací (zejména v případě rozhodnutí orgánů právnických osob a zápisů do veřejných rejstříků), z jejíž strany je již delší dobu zdůrazňována potřeba vyšší míry elektronizace. Bude tak např. možné zakládat společnost s ručením omezeným on-line bez fyzické přítomnosti osoby u notáře a to při zachování ověření totožnosti, zjištění vůle zakladatele, zákonnosti názvu společnosti, což umožní zachovat materiální publicitu veřejných rejstříků. S možností využití elektronické podoby se prozatím nepočítá např. v dědických a rodinných věcech, kde je vnímán osobní kontakt notáře s účastníky jako nezastupitelný.

Navrhuje se prokazování totožnosti dálkovým způsobem bez fyzické přítomnosti účastníků, svědků úkonu, důvěrníků nebo tlumočníků s využitím prostředků pro vzdálenou identifikaci a autentizaci (návrh § 64a), namísto vlastnoručních podpisů účastníků notářského zápisu se navrhuje využití uznávaného elektronického podpisu. Identifikace a autentizace se provede prostřednictvím videokonference a pomocí identifikačního dokladu osoby (zejména pak občanským průkazem se strojově čitelnými údaji a kontaktním elektronickým čipem, vybranými druhy cestovních dokladů (např. cestovním pasem, diplomatickým pasem služebním pasem) či průkazem o povolení k pobytu). Na čipu občanského průkazu, u něhož lze předpokládat zdaleka nejvyšší využívanost ze strany občanů, není uložen údaj o fotografii, proto se navrhuje, aby notář využíval fotografie vedené ve státněsprávních evidencích státu – příslušných agendových informačních systémech (návrh § 109c až § 109e), kdy v rámci videokonference provede vizuální srovnání účastníka a fotografie, vedené k němu v příslušných informačních systémech státu. Eliminuje se tak možnost použití pozměněných či padělaných dokladů totožnosti. Namísto úředního razítka a vlastnoručního podpisu notáře se pak použije kvalifikovaný elektronický podpis notáře.

K bodu 3

Návrh reaguje na potřebu praxe. Jmenovaný notář, který složil slib jako zástupce notáře, by tímto ustanovením nebyl limitován z hlediska lhůty pro zahájení činnosti.

K bodu 4

Legislativně-technická úprava.

K bodu 5 a 6

Návrh reaguje na potřeby praxe, kdy vyvstává potřeba jmenovat náhradníka notáře, který zemřel nebo byl odvolán, ale není možné jej jmenovat z řad notářů v rámci obvodu příslušného krajského soudu. Nově se navrhuje, aby Notářská komora ČR mohla jmenovat náhradníkem kteréhokoli notáře. Toto umožní zajistit rovnoměrnou dostupnost notářských služeb.

K bodům 7, 8 a 17

K Evidenci ověřených podpisů a Sbírce dokumentů

Navrhuje se zřídit novou Evidenci ověřených podpisů a Sbírku dokumentů, vedené Notářskou komorou ČR, která s vedením vyslovila souhlas.

Současnou úpravu uchovávání údajů o provedených legalizacích nelze hodnotit jako dostačující. Zpětné dohledání těchto údajů, potažmo ověření skutečnosti, že byla daná legalizace provedena, je totiž z hlediska praktického poměrně obtížné. Zejména v oblasti převodů nemovitých věcí nebo k převodu podílů v s.r.o. hraje ověření podpisů významnou roli a je žádoucí zavedení dalšího kontrolního mechanismu s potenciálem účinně bránit podvodným jednáním. Ověřovací doložky včetně úředních „kulatých“ razítek bývají falšovány a chybí zde možnost ověřit si, zda ověřovací doložka je pravá.

Proto se navrhuje zřízení Evidence ověřených podpisů, která bude vedena centrálně. Na základě pořadového čísla evidence, jména, příjmení a data osoby, jejíž podpis byl legalizován, tak bude možné při využití dálkového přístupu jednoduchým způsobem ověřit označení dané listiny a údaj, který notář podpis ověřil. Celkově by tak notářem provedené ověření pravosti podpisu přineslo výrazně vyšší míru ochrany před možností zfalšování podpisu než doposud a účinně by se zabránilo např. „kradení společností“. Tento druh evidence je již používán např. na Slovensku. Vedle legalizace vlastnoručního podpisu má Evidence ověřených podpisů zahrnovat také případy prohlášení uznání elektronického podpisu za vlastní podle navrhovaného ustanovení § 74a notářského řádu.

Dále se navrhuje zřízení a vedení elektronické Sbírky dokumentů, kterými se rozumí notářské zápisy. Notář by byl povinen po vyhotovení notářského zápisu tento nahrát do Sbírky dokumentů (v případě notářského zápisu sepsaného v listinné podobě pak po převedení do elektronické podoby prostřednictvím skenu a ve strojově čitelné podobě pro textové části notářského zápisu), v němž by byl uchován tak, aby byla zajištěna jeho integrita, autenticita, neměnnost, pravost a důvěryhodnost po celou dobu jejich uchování.

Univerzální archiv obsahující všechny notářské zápisy doposud v České republice chybí, přičemž v blízkých zahraničních úpravách již funguje, uvést lze např. Slovensko nebo Rakousko, ve kterém byl zaveden již v roce 2000. Návrh přináší zvýšení ochrany proti různým podvodným jednáním tím, že zavádí možnost ověření skutečnosti, zda daný notářský zápis skutečně existuje, a zároveň tím, že umožňuje notářské zápisy uchovávat i po uplynutí příslušné skartační doby. Obdobně jako u Evidence ověřených podpisů se počítá s možností nahlížení prostřednictvím dálkového přístupu k údajům o notářském zápise (tedy ověření, zda byl skutečně takovýto notářský zápis sepsán a kým). Samotný obsah notářských zápisů, s ohledem na zachování ochrany oprávněných zájmů osob účastníků právního jednání, o kterém byl notářský zápis sepsán, jehož prohlášení nebo rozhodnutí bylo osvědčeno či toho, na jehož žádost byla osvědčena právně významná skutečnost, nebude veřejně zpřístupněn.

K ověřování veřejných listin ve vztahu k cizině

Navrhuje se určení dalšího apostilačního orgánu, ve smyslu článku 6 Úmluvy o zrušení požadavku na ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961, publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 45/1999 Sb. (“Úmluva o apostile”), a to Notářské komory ČR. Navrhuje se Notářské komoře ČR svěřit apostilační agendu veřejných listin, které vyhotovil, vydal nebo ověřil notář („notářské listiny“). Cizí veřejné listiny by tedy i nadále mohlo ověřovat ministerstvo a nově také Notářská komora ČR.

Má-li být v cizím státě použita veřejná listina, kterou vydal nebo ověřil v rámci své pravomoci a působnosti správní orgán ČR, nebo která byla před ním podepsána, je ve většině států nutné, aby tato veřejná listina byla opatřena vyšším ověřením (§ 109 zákona o mezinárodním právu soukromém).

V případě že stát, ve kterém má být veřejná listina použita, není signatářem Úmluvy o apostile, postupuje se při vyšším ověření veřejné listiny podle § 109 zákona o mezinárodním právu soukromém. Příslušný správní orgán vyměřuje správní poplatek za provedení legalizace veřejné listiny formou vyznačení legalizační doložky [správní poplatek je stanoven, dle písmene a) položky 5 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění („Sazebník“), ve výši 30 Kč za každý podpis nebo otisk razítka]. Následně pak veřejnou listinu ještě opatří legalizační doložkou Ministerstvo zahraničních věcí a tzv. superlegalizuje zastupitelský úřad státu, na jehož území má být použita (poplatek za superlegalizaci vyměřuje zastupitelský úřad dle právní úpravy předmětného státu, nezřídka v řádech stovek až tisíců Kč).

V případě že stát, ve kterém má být veřejná listina použita, je signatářem Úmluvy o apostile, postupuje se při vyšším ověření veřejné listiny podle prvního odstavce článku 3 Úmluvy o apostile. Příslušný správní orgán vyměřuje správní poplatek za provedení legalizace veřejné listiny formou vyznačení apostilní doložky (správní poplatek je stanoven, dle písmene b) položky 5 Sazebníku, ve výši 100 Kč).

Podle článku 6 Úmluvy o apostile má každý smluvní stát právo si určit příslušné úřady, kterým svěří agendu legalizace veřejných listin za účelem jejich použití v cizině formou opatření listiny apostilní doložkou. Pro Českou republiku vstoupila Úmluva v platnost dnem 16. 3. 1999. Jako apostilní úřady jsou od počátku určeny pro:

- listiny vydané nebo ověřené soudy, včetně listin vyhotovených nebo ověřených notáři a soudními exekutory – Ministerstvo spravedlnosti a

- ostatní listiny, vydané nebo ověřené orgány státní správy nebo jinými orgány – Ministerstvo zahraničních věcí.

Notářské listiny požívající charakter veřejné listiny jsou:

- notářské zápisy (včetně stejnopisů a výpisů z nich) a listiny o ověření (vidimace, legalizace, osvědčení o předložení listiny), definované v § 6 notářského řádu, prostý opis notářského zápisu tak veřejnou listinou není, u ověřeného opisu má povahu veřejné listiny jen vidimační doložka na něm umístěná, ustanovení § 72 odst. 5 notářského řádu definuje termín listina o ověření - jedná se o:

- ověřovací doložky (vidimace podle § 73 notářského řádu, tedy ověření opisu a legalizace podle § 74 notářského řádu, tedy ověření podpisu),

- osvědčovací doložky (osvědčení o předložení listiny podle § 75 notářského řádu),

- jiné doložky podle zvláštních předpisů, především doložky na listinách vzniklých při vydávání výstupů z informačních systémů veřejné správy a při autorizované konverzi.

Veřejnou listinou je zpravidla jen samotná doložka, nikoli celá listina, ta si zachovává povahu listiny soukromé (např. smlouva s ověřeným podpisem). Výjimkou jsou notářské zápisy a výstupy z informačních systémů veřejné správy, které jsou veřejnými listinami v celém rozsahu (např. výpis z Rejstříku trestů), a dále

- listiny, které notář vydává jako soudní komisař v pozůstalostním řízení (typicky usnesení, ale též nejrůznější žádosti o součinnost, výzvy, předvolání a podobně), v tomto případě jde o listiny vydané orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci ve smyslu § 567 občanského zákoníku,

- veřejné listiny sepsané notářem podle zvláštních právních předpisů (např. zprostředkovaná identifikace osoby na žádost podle § 10 zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu),

- zápisy skutečností do veřejného rejstříku, provedené notářem podle zákona č. 304/2013 o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů.

Počet vydaných apostil veřejných listin v České republice narůstá. V roce 2016 Ministerstvo spravedlnosti vydalo cca 15 500 apostil veřejných listin, v roce 2017 cca 17 700 a v roce 2018 více než 19 000. Z celkového počtu ověřených veřejných listin Ministerstvem spravedlnosti tvoří 80% notářské listiny, z nichž je 60% apostilace a 40% je opatření listiny legalizační doložkou pro účely superlegalizace.

Cílem návrhu je přiblížení apostilní služby notářských listin veřejnosti, a to přenesením apostilního oprávnění na Notářskou komoru ČR (§ 35 notářského řádu, ve znění pozdějších předpisů). Notářská komora ČR bude apostily vydávat ve svém sídle a v regionech prostřednictvím svých osob v kancelářích všech osmi regionálních notářských komor. Regionální notářské komory působí v obvodu každého krajského soudu a v obvodu městského soudu v Praze a vykonávají dohled nad činností notářů a nad vedením notářských úřadů ve svém obvodu (§ 29 notářského řádu, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň dojde ke snížení zatížení administrativního aparátu Ministerstva spravedlnosti.

Nový § 35o upravuje pravomoc Notářské komory ČR provádět postupem podle Úmluvy o apostile opatření notářské listiny apostilou.

Ve druhém odstavci nového § 35o je upravena povinnost Notářské komory ČR poskytovat činnost podle prvého odstavce v sídle Notářské komory ČR a ve všech regionálních notářských komorách, které tvoří Notářskou komoru ČR.

Odstavec třetí upravuje právo Notářské komory ČR na odměnu za ověření listiny apostilou a zmocňuje Ministerstvo spravedlnosti ke stanovení výše odměny v prováděcím právním předpisu.

K bodu 9

Občanům ČR, případně i dalším osobám (občané EU, osoby s uděleným azylem atp.) při komunikaci s orgány veřejné moci vzniká racionální očekávání, že tyto orgány využívají při své činnosti údaje o nich, vedené v základních registrech, tedy údaje aktualizované. Údaje vedené v Rejstříku zástav, evidencích a seznamech podle § 35a odst. 1 notářského řádu. však nejsou propojeny do systému základních registrů, vedené údaje se tak nezřídka vztahují k době jejich zápisu (údaje jsou aktualizovány pouze v případě, kdy subjekt dotřených údajů požádá o jejich změnu, přičemž toto v praxi nebývá vždy ze strany účastníků realizováno, např. nahlášení změny příjmení po svatbě, změny trvalého pobytu) a je proto administrativně i časově náročnější posuzovat výsledky lustrací s takovými údaji.

Navrhuje se proto, po projednání s Notářskou komorou ČR, která s daným postupem vyslovila souhlas, propojení Rejstříku zástav, stávajících seznamů a evidencí i nově zřizovaných Evidence ověřených podpisů a Sbírky dokumentů s informačním systémem základních registrů.

Současně se stanoví, aby notáři mohli využívat referenční údaje a údaje z agendových informačních systémů, na které mají nárok podle § 109a až § 109f notářského řádu, také prostřednictvím agendového informačního systému, který plánuje na své náklady vybudovat Notářská komora ČR (současně budou mít možnost využívat údaje také prostřednictvím svého vlastního agendového informačního systému nebo prostřednictvím formulářů v systému CzechPOINT).

K bodům 10 až 13

Úprava v souvislosti se zřízením Evidence ověřených podpisů a Sbírky dokumentů, kdy se navrhuje v zásadě obdobný režim jako u stávajících evidencí, seznamů a Rejstříku zástav.

K bodům 14 až 16

Úprava v souvislosti s propojením Rejstříku zástav, Sbírky dokumentů a seznamů a evidencí podle § 35a odst. 1 notářského řádu se základními registry. Primárně se navrhuje namísto bydliště zapisovat adresa místa pobytu coby referenční údaj, vedený v registru obyvatel; teprve je-li zapisován údaj o osobě, která nemá adresu místa pobytu vedenu, zapíše se její bydliště.

K bodům 18 a 19

Upravuje se zmocnění pro Sněm jako nejvyšší orgán Notářské komory ČR přijmout předpis o Evidenci ověřených podpisů, předpis o Sbírce dokumentů a předpis o Ověřování veřejných listin ve vztahu k cizině. Tyto předpisy se doplňují mezi předpisy, kde je vyžadován souhlas Ministerstva spravedlnosti.

K bodu 20

Upravuje se zmocnění Ministerstva spravedlnosti k výkonu státního dohledu na novou apostilační činnost Komory.

K bodu 21

Úprava vyplývající z potřeby praxe, kdy se upřesňuje, že lhůtami, které se musí vypisovat v notářském zápise slovy, se rozumí lhůty k plnění.

K bodům 22, 23 a 49

Úprava v souvislosti s možností sepisování notářských zápisů v elektronické podobě.

K bodu 24

Návrh reaguje na potřeby praxe. Je třeba odlišit náležitosti notářského zápisu o právním jednání, je-li účastníkem fyzická nebo právnické osoba. Právnická osoba nemá podle občanského zákoníku způsobilost samostatně jednat, členové jejích orgánů nahrazují její vůli (§ 151 občanského zákoníku). Použití ustanovení odstavce 1 písm. d) je tak prakticky nemožné a při sepisování notářského zápisu o právním jednání matoucí, praxe notářů v tomto směru není jednotná. Navrženou úpravou se tato problematika vyjasňuje, což je významné z hlediska formálních náležitostí notářského zápisu.

K bodu 29

Legislativně technická úprava. Spojka „nebo“ ve vylučovacím významu není v tomto ustanovení na místě. Vyjádření podle odstavce 1 musí obsahovat všechny náležitosti uvedené v písm. a) až c).

K bodům 30 a 31

Úprava v souvislosti s možností legalizace elektronického podpisu.

K bodu 32

§ 74 odst. 2 písm. a) - úprava v souvislosti se zřízením Elektronické evidence podpisů § 74 odst. 2 písm. b) – legislativně-technická úprava

K bodům 33, 34, 47 a 48

Legislativně-technická úprava.

K bodu 35

Návrh reaguje na potřeby praxe, kdy se umožňuje, aby ověřovací doložka obsahovala údaj, že osoba, jejíž podpis je ověřován, je zapsána ve veřejném rejstříku právnických a fyzických osob podle zvláštního právního předpisu jako člen statutárního orgánu právnické osoby, oprávněný právnickou osobu zastupovat, s uvedením způsobu, jak za právnickou osobu jedná.

K bodu 36

Návrh reaguje na potřebu praxe a výslovně stanoví, že notář nemusí vyzývat žadatele k předložení překladu legalizované listiny, pokud jazyk, v němž je listina pořízena, ovládá (pouze) jeho pracovník. Takovýto postup dosud vyplýval pouze z § 19 písm. a) a § 23 písm.

a) notářského řádu.

K bodu 37

Návrh reaguje na potřeby praxe, kdy je nově umožněno, aby notář mohl vyhotovit ověřovací doložku také v některém z úředních jazyků EU.

K bodu 38

Návrh zavádí možnost legalizace elektronického podpisu, mj. s ohledem na § 6 zákona o právu na digitální služby, za účelem vyšší flexibility v rámci právního styku při zachování náležité úrovně bezpečnosti. Při ověření pravosti elektronického podpisu se ověřovací doložka vyhotoví v elektronické podobě a opatří kvalifikovaným elektronickým podpisem notáře.

K bodu 40 a41

Návrh reaguje na potřebu praxe a upravuje podmínky obsahu notářské zápisu o rozhodnutí právnické osoby.

K odst. 1 písm. e): V případě, kdy je hlasováno na orgánu právnické osoby (valné hromadě) s využitím technických prostředků, jeví se žádoucí, aby tato skutečnosti byla obsažena v notářském zápise.

K odst. 1 písm. j): Termín „rozhodný počet hlasů“ je od samého začátku úpravy vykládán různě. Někteří notáři ho vykládají tak, že je to „potřebný“ počet hlasů pro přijetí rozhodnutí, někteří notáři tak, že je to počet hlasů, kterým bylo nebo nebylo rozhodnutí přijato. K tomuto názoru se přiklání i komentář k tomuto ustanovení Notářský řád, 5. vydání, C. H. Beck 2018. Pro notářský zápis je tak podstatné vyjádření notáře podle § 80a odst. 2 o tom, zda navržené rozhodnutí bylo nebo nebylo přijato, a z hlediska ustanovení odstavce 1 písm. j) jen údaj o počtu hlasů - pro, proti, zdrželi, nehlasovali, a jak byl výsledek hlasování zjištěn. Novelou se odstraňují zbytečné výkladové problémy tohoto ustanovení

K bodům 50 až 52

K odst. 1 a 3: Dosavadní úprava přináší rozdílný přístup notářů zejména k tomu, zda lze vydat notářský zápis o prohlášení o vydědění, i když praxe se k této možnosti přiklonila. Je tedy třeba jednoznačně stanovit, které listiny pro případ smrti sepsané ve formě notářského zápisu lze vydat.

K odst. 6: Současné znění je zúženo na výmaz údajů o závěti a dovětku, to je třeba rozšířit. Formulace o neprovedení přesunu do souboru dat skončených věcí je nepřesná a nadbytečná.

K bodu 53

Stav, kdy je úřad zrušen, vyžaduje ustanovení notáře, který převezme věci ze zrušeného úřadu. Je to podobná situace, jako při postupu podle § 14 odst. 5 a 6, kdy se jedná o ustanovení náhradníka. Je tedy třeba počítat i s tím, že souhlas podle § 14 odst. 6 nebude dán notářem, který je členem příslušné komory, a bude třeba ustanovit notáře mimo tuto komoru.

K bodům 55, 59, 61 a 62

V souvislosti s návrhem na zápis, změnu nebo výmaz v Rejstříku zástav, Sbírce dokumentů a seznamech a evidencích podle § 35a odst. 1 notářského řádu., prostřednictvím referenčních vazeb na referenční údaje v základních registrech, které provádí notáři a Notářská komora ČR (v případě Evidence listin o manželském majetkovém režimu, Seznamu listin o manželském majetkovém režimu a Rejstříku zástav) je nezbytné rozšířit i oprávnění k využívání údajů ze základních registru obyvatel a z dotčených agendových informačních systémů, neboť podle současného znění zákona by nebylo možné údaje pro tyto činnosti využívat (u notářů se nemusí jednat o notářskou činnost, Notářská komora ČR nemá v současné době žádné oprávnění využívat údaje).

Současně se stanoví jiný (užší) rozsah údajů pro tyto činnosti, než je stávající rozsah pro notářskou činnost, neboť není potřebné, aby Notářská komora ČR či notáři využívali takový rozsah údajů. Tento rozsah se však navrhuje rozdílný pro Notářskou komoru ČR (která zapisuje bez „interakce“ se subjekty údajů, např. na základě žádosti orgánu veřejné moci o zápis zástavního práva) a pro notáře, kterému mohou osoby prokázat totožnost také podle § 64a notářského řádu.

K bodům 54, 56 až 58

Navrhuje se rozšířit výčet referenčních údajů ze základního registru obyvatel a základního registru osob, které mohou notáři a Notářská komora ČR využívat při svých zákonných činnostech, vždy s přihlédnutím k tomu, že v konkrétním případě lze využívat jen takové údaje, které nejsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

V případě základního registru obyvatel se jednak jedná o údaje, které jsou již nyní jako referenční vedeny podle účinného znění zákona č. 111/2009 Sb. o základních registrech, jednak o údaje, které budou nově vedeny v základním registru obyvatel podle novely zákona o základních registrech (v zákonu o právu na digitální služby). Konkrétně se jedná o údaj rodné příjmení, omezení svéprávnosti, rodinný stav nebo registrované partnerství, čísla a druhy elektronicky čitelných identifikačních dokladů a datum ukončení jejich platnosti, typ datové schrány a identifikátor datové schránky, je-li datové schránka zpřístupněna a sériové číslo, vydavatel a platnost kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis.

V případě základního registru osob je část referenčních údajů veřejných ve smyslu § 61 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb. o základních registrech, část údajů podle § 61 odst. 2 citovaného zákona jsou údaje neveřejné a poskytují se orgánu veřejné moci, pokud je k využívání těchto údajů oprávněn podle jiného předpisu, resp. je potřebuje pro výkon agendy (ve znění novely zákona o základních registrech -v zákonuo právu na digitální služby) - jedná se o údaje podle § 26 odst. 2 písm. b) a t) zákona o základních registrech. Využití těchto údajů notáři a Notářskou komora ČR při výkonu jejich činností by tyto činnosti zrychlili a zefektivnily, neboť tyto údaje potřebují a získávají nyní mimo systém základních registrů. Jedná se o údaje o jménu a příjemní podnikající fyzické osoby nebo zahraniční fyzické osoby a její adresy místa pobytu v České republice, případně bydliště v zahraničí.

K bodům 60, 63 až 65

V souvislosti s navrhovaným zavedením prokázání totožnosti osob notáři bez jejich fyzické přítomnosti podle § 64a notářského řádu se jeví jako nezbytné pro zajištění maximální možné ochrany účastníků před možným podvodným jednáním, aby notář mohl ověřit, zda podoba osoby v rámci videokonference odpovídá podobě, vedené o této osobě v informačních systémech státu. Proto se navrhuje rozšířit využívané údaje z dotčených agendových informačních systémů o údaj o digitální podobě osoby.

K čl. II. – změna zákona o správních poplatcích

K bodu 1

Navrhuje se zvýšení správního poplatku ze 100 Kč na 300 Kč (stávající písm. b) v Položce 5 Sazebníku) za legalizaci justičních veřejných listin, včetně exekučních a notářských, určených k použití v cizině formou vyznačení apostilní doložky (týká se pouze Ministerstva spravedlnosti); správní poplatek byl poprvé stanoven v roce 1998 a od tohoto roku nebyl upravován a nereflektuje tak růst nákladů spojených s apostilní agendou a již neodráží reálnou výši nákladů, která je s tímto úkonem spojena. Navrhovaná výše je srovnatelná s poplatky za apostilu v okolních státech (Slovensko – 10 EUR, Polsko – 60 PLN, tj. cca 350 Kč).

K bodu 2

Navrhuje se výslovné zakotvení poplatku pro ověření podpisu za účelem použití v cizině. Tím dojde ke zvýšení správního poplatku z 30 Kč na 100 Kč (resp. stanovení nového druhu poplatku, aktuálně se vyměřuje podle písm. a) položky 5 Sazebníku, změna je obsažena v návrhu jako nové písmeno d) v položce 5 Sazebníku) za ověření úředního podpisu nebo úředního otisku razítka na listině nebo na jejím stejnopisu za účelem jejího použití v cizině formou vyznačení legalizační doložky (týká se ústředních úřadů státní správy a ostatních úřadů, které provádějí legalizaci veřejné listiny, která je určena k použití v cizině, v případě, kdy je třeba ještě tuto listinu opatřit apostilní doložkou nebo legalizační doložkou provedenou Ministerstvem zahraničních věcí). Výše tohoto správního poplatku nebyla od svého zavedení v roce 1994 měněna a nereflektuje tak růst nákladů spojených s legalizační agendou a již neodráží reálnou výši nákladů, která je s tímto úkonem spojena.

Nemění se výše správního poplatku 30 Kč za ověření podpisu nebo otisku razítka na listině nebo na jejím stejnopisu, vyměřovaného podle písm. a) položky 5 Sazebníku, který na základě zákona č. 21/2006 Sb., zákon o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu, v platném znění („Zákon o ověřování“), vyměřují a vybírají úřady vykonávající působnost na úseku ověřování shody opisu nebo kopie s listinou ("vidimace") a ověřování pravosti podpisu ("legalizace"), jedná se o následující subjekty:

a) Ministerstvo vnitra,

b) krajské úřady,

c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

d) obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis ("obecní úřad"),

e) újezdní úřady,

f) držitel poštovní licence,

g) Hospodářská komora České republiky.

K bodu 3

Podle platné právní úpravy jsou osvobozeny vyjmenované listiny a osoby od poplatku stanoveného v písm. a) položky 5 Sazebníku, podle kterého se podle stávající právní úpravy stanovuje poplatek, který je nově upraven v písm. d) položky 5. Tuto změnu je tedy třeba promítnout i do úpravy osvobození.

K bodu 4

Zvýšení konzulárního správního poplatku ze 100 Kč na 300 Kč (písm. e) položky 150 Sazebníku) za ověření otisku úředních razítek a úředních podpisů na českých dokladech nebo listinách formou vyznačení legalizační doložky včetně ověření českých veřejných listin určených k použití v cizině formou vyznačení apostilní doložky (týká se pouze Ministerstva zahraničních věcí), správní poplatek byl poprvé stanoven v roce 1998 a od tohoto roku nebyl upravován a nereflektuje tak růst nákladů spojených s legalizační a s apostilní agendou a již neodráží reálnou výši nákladů, které jsou s těmito úkony spojeny.

K čl. III. – účinnost

Navrhuje se účinnost 1. ledna 2021, tak aby navrhované změny mohly být realizovány co možná nejdříve, avšak zároveň aby mohly být zapracovány technické úpravy informačního systému Notářské komory ČR, umožňující elektronizaci notářských služeb (sepis notářského zápisu bez fyzické účasti osob), zřízení Evidence ověřených podpisů a Sbírky dokumentů, jakož i možnost ověřování veřejných listin ve vztahu k cizině Notářskou komorou ČR.

Praha 23. 3. 2020

Předkladatelé: Monika Červíčková v. r.

Jaroslav Faltýnek v. r. Helena Válková v. r. Stanislav Fridrich v. r. Jan Chvojka v. r. Jiří Strýček v. r. Marek Benda v. r. Dominik Feri v. r. Roman Onderka v. r. Pavel Blažek v. r. Tomáš Kohoutek v. r. Zuzana Ožanová v. r. Michal Ratiborský v. r. Petr Sadovský v. r. Jan Řehounek v. r. Eva Fialová v. r. Karla Šlechtová v. r. Jiří Mašek v. r. Jan Schiller v. r. Eva Matyášová v. r. Iva Kalátová v. r. Ivan Jáč v. r. David Štolpa v. r.