zákon č. 302/2017 Sb.

K části první

/Změna veterinárního zákona/

K bodům 1, 2, 20, 22, 47, 62 a 73:

Podle odborné literatury se pod pojmem „karanténa“ rozumí držení osob nebo zvířat na izolovaném místě za účelem pozorování, zda se u nich projeví příznaky nějaké nemoci. Ve veterinárním zákoně je však tento význam používán pod pojmem „izolace“. Současná úprava je tedy nesprávná, neodpovídá skutečnosti a způsobuje problémy zejména ve vztahu k evropské legislativě vztahující se k obchodování nebo vývozu a dovozu, kde je v mnoha případech uvedeno, že zvířata mají být umístěna na stanovenou dobu do karantény. V souladu s dosavadním vymezením pojmů ve veterinárním zákoně však musí stanovovat krajská veterinární správa podmínky nikoliv pro požadovanou karanténu, ale pro izolaci. Navrhovaná úprava správně definuje pojem „karanténa“ a „izolace“, v důsledku čehož budou popsané aplikační problémy vyřešeny.

K bodům 3 a 25:

Zpřesnění živočišných produktů pocházejících od včel a včelstev. Typickým včelím produktem je kromě medu a včelího vosku rovněž mateří kašička, která však ve výčtu živočišných produktů chyběla a je živočišným produktem, který je běžně na trh uváděn.

K bodu 4:

Do ustanovení § 3 odst. 1 písm. jj) se doplňuje i Ministerstvo vnitra, aby bylo zajištěno srovnatelné postavení veterinárních lékařů Ministerstva vnitra, kteří podobně jako jejich kolegové z rezortu Ministerstva obrany vykonávají veterinární léčebnou a preventivní činnost v chovech služebních zvířat využívaných k plnění úkolů v působnosti Ministerstva vnitra.

K bodu 5:

Jedná se o legislativně technickou úpravu, jejíž nutnost vyplývá z toho, že stanovená povinnost vyplývá z přímo použitelného předpisu Evropské unie, a to z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013 o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu a o zrušení nařízení (ES) č. 998/2003.

K bodům 6, 11, 19 a 61:

Současná právní úprava ukládá povinnosti zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat podle metodiky kontroly zdraví a nařízené vakcinace (dále jen „MKZ“) chovatelům hospodářských zvířat. Tato úprava však neodpovídá skutečnosti; MKZ zpracovává Státní veterinární správa na základě požadavků legislativy na vyšetřování a vakcinaci a v závislosti na aktuální nákazovou situaci v Evropě a zejména v České republice s cílem udržet nebo zlepšit příznivý nákazový stav, a to jak v chovech hospodářských zvířat, tak v chovech zájmových zvířat nebo i volně žijící zvěře. MKZ nejen, že ukládá chovatelům bez rozdílu toho, zda chovají hospodářská zvířata, nebo zvířata v zájmovém chovu, provedení jednotlivých úkonů, ale zároveň stanovuje úkony, na které je ze státního rozpočtu poskytován příspěvek na jejich provedení /např. alergologický test (např. tuberkulinaci), odběr vzorků pro laboratorní vyšetření a provedení povinných vakcinací (proti vzteklině) a vyšetření (zvířat, která poranila člověka)/.

Zejména poslední dva úkony, tj. odběr vzorků pro laboratorní vyšetření a provedení povinných vakcinací a vyšetření, nejsou prováděny pouze u hospodářských zvířat, ale zejména u zvířat zájmových (psi).

Navrhovaná úprava nestanoví žádné nové povinnosti, pouze zpřesňuje povinnosti všem chovatelům bez rozdílu zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat podle MKZ. Navrhovanou úpravou se zároveň umožní finančně přispívat na úkony prováděné u zvířat chovaných bez ohledu na účel (zájmová, hospodářská).

Na základě projednávání v Legislativní radě vlády bylo rozhodnuto, že do budoucna bude Ministerstvo zemědělství řešit zabezpečování provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat formou opatření obecné povahy, aby se jednalo o závazný akt pro všechny zúčastněné subjekty.

K bodu 7:

Cílem předloženého návrhu je, aby se příslušné orgány veterinární správy – kontrolní orgány, dozvěděly o tom, že osoba chová větší množství psů. Návrh obsahuje povinnost chovatelů psů oznámit chov většího množství psů.

Podle stávající právní úpravy existuje povinnost osob, které mají živnostenské oprávnění nejpozději 30 dnů před zahájením nebo ukončením podnikání oznámit chov zvířat určených pro zájmové chovy a další údaje krajské veterinární správě.

Povinnostem podle stávající právní úpravy nepodléhají osoby, které chovají psy bez živnostenského oprávnění (a případně s nimi obchodují). Jedná se především o tzv. množírny, kde jsou zvířata chována v nevyhovujících podmínkách a krajská veterinární správa o nich nemá žádný přehled. Předložený návrh předpokládá, že by všichni chovatelé většího množství psů samičího pohlaví měli povinnost před zahájením nebo ukončením chovatelské činnosti oznámit tuto skutečnost krajské veterinární správě.

Oznamovací povinnost se nebude vztahovat osobu, jejíž oznamovací povinnost upravuje zákon č. 246/1992 Sb., a na osobu, jejíž právo nebo povinnost držet, cvičit nebo používat psa stanoví jiný právní předpis, zejména na chovatele služebních psů, psů se zvláštním výcvikem, vodících psů, asistenčních psů, psů určených k odhalování výbušnin, a loveckých psů. V oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.

K bodům 8 a 21:

Jde pouze o legislativně technickou úpravu, jejíž nutnost vyplývá z toho, že se legislativní zkratka pro Ústřední veterinární správu zavádí již v ustanovení § 4b odst. 1 zákona.

K bodům 9 a 10 (§ 4b odst. 2 a 3):

Podle stávající úpravy je registrovaný výrobce a distributor pasů zvířete v zájmovém chovu povinen oznámit Ústřední veterinární správě Státní veterinární správy pouze ukončení výroby příp. distribuce pasů.

Seznam registrovaných výrobců a distributorů pasů zvířete v zájmovém chovu je zveřejněn na internetových stránkách Státní veterinární správy. Vzhledem k tomu, že v praxi může docházet i k různým změnám údajů, je nezbytné, aby byla do veterinárního zákona doplněna povinnost oznámení jakékoliv změny registrovaných údajů.

K bodu 12 /§ 5 odst. 1 písm. h)/:

Touto změnou veterinárního zákona je upřesněna povinnost chovatele, který dodává zvířata na jatky, dodat správně a pravdivě vyplněné informace o potravinovém řetězci v rozsahu stanoveném nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, v platném znění. Toto nařízení zakazuje provozovateli jatek přijmout do prostor jatek zvířata, pokud si nevyžádal a neobdržel informace příslušné z hlediska bezpečnosti potravin, které jsou obsaženy v záznamech vedených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, v platném znění, v hospodářství, ze kterého zvířata pocházejí. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, v platném znění, provozovatelé potravinářských podniků, kteří chovají zvířata nebo vyrábějí živočišné produkty, mají povinnost vést záznamy o mj. veterinárních léčivých přípravcích podaných zvířatům nebo o jiném ošetření, o datu podání a ochranných lhůtách.

Evropské předpisy stanovují povinnost provozovateli jatek přijmout pouze ta zvířata, ke kterým výše uvedenou informaci obdrželi; navrhovaná úprava veterinárního zákona výslovně stanoví povinnost chovateli hospodářských zvířat tuto informaci spolu se zvířaty dodanými na jatky poskytovat. V případě jejího nedodržení bude chovateli uložena sankce za nesplnění nebo porušení povinností chovatele podle stávajících ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) v případě chovatele – fyzické osoby, a to až do výše 20 000 Kč, a v případě chovatele – podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. e) až do výše 500 000 Kč.

V současné platné právní úpravě není řešena otázka případného postihu těch chovatelů, kteří ve smyslu požadavku výše uvedeného nařízení poskytnou informaci, která se nezakládá na pravdě (zejména pokud se jedná o nedodržení ochranné lhůty v případě aplikace léčivých přípravků nebo podání zakázaných látek).

K bodům 12 a 14 /§ 5 odst. 1 písm. i) a § 5 odst. 2/:

Současná právní úprava zakazuje podávání nepovolených nebo zakázaných látek nebo přípravků a ukládá vedení záznamů o léčivých přípravcích a látkách (veterinárních léčivých přípravcích na předpis veterinárního lékaře) pouze v případě chovu a uvádění do oběhu hospodářských zvířat, která chová chovatel jako podnikatel pro účely podnikání.

Správné podávání veterinárních léčivých přípravků v souladu s právními předpisy a zejména dodržování stanovených ochranných lhůt je základním požadavkem na zdravotní nezávadnost živočišných produktů (masa). V současné době neuvádí do oběhu hospodářská zvířata pouze podnikatelé, ale i chovatelé jako nepodnikatelé - dodávání hospodářských zvířat nebo v malých množstvích podle § 27a živou drůbež, živé králíky, živé ryby a jiné živočichy pocházející z akvakultury. Na tyto chovatele se však nevztahuje žádný zákaz a ani nemusí vést evidenci v případech, kdy veterinární léčivý přípravek na předpis zvířatům podali.

Je nezbytné, aby spotřebitel měl garantováno, že zvířata a produkty, které z těchto zvířat použije pro vlastní spotřebu, byly zdravotně nezávadné a nepředstavovaly žádné zdravotní riziko.

Státní veterinární správa musí mít možnost provádět kontrolu dodržování zákazu podávání nepovolených látek a přípravků a dodržování ochranných lhůt v záznamech vedených všemi chovateli, nejen u chovatelů podnikatelů.

Podávání léčivých přípravků hospodářským zvířatům je celosvětový problém zejména z důvodu zvyšující se rezistence patogenů na antimikrobika. Stejný problém je i v České republice, a proto byl v roce 2015 zahájen Národní antibiotický program, v rámci kterého se jedná o harmonizované sledování veterinárních patogenů ve vztahu k účinnosti používaných veterinárních antimikrobik s cílem minimalizace a optimalizace používání antimikrobik z důvodů nárůstu rezistencí k jejich účinkům, kdy toto sledování je jednou z priorit zdravotnických a veterinárních organizací (WHO, OIE, FAO, EK).

K bodu 13:

Poznámka pod čarou se upřesňuje v souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku a se zrušením obchodního zákoníku.

K bodům 15 a 16 /§ 5 odst. 2 písm. c) a d)/:

Chovatel, který jako podnikatel chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, zpracovává pohotovostní plán pro každé hospodářství. Při praktickém řešení podezření nákaz, eradikace nákaz a mimořádných situací (např. povodní) se ukázala potřeba mít ze strany chovatele dobře zpracovaný pohotovostní plán. Součástí pohotovostního plánu jsou pro chovatele i informace, jak má postupovat v případě podezření z nákazy a jaká má do okamžiku příchodu úředního veterinárního lékaře přijímat opatření.

Ze statistiky evidence nákaz a mimořádných událostí, kterou Státní veterinární správa vede v informačním systému Státní veterinární správy, vyplývá, že nejvíce podezření a potvrzení nákaz je v odpoledních hodinách na konci týdne nebo v době volna. V této době nebývá přítomen management, ale většinou pouze ošetřovatelé nebo hlídači. Pokud jsou tito zaměstnanci seznámeni s pohotovostním plánem a mají ho k dispozici tak, aby mohli podle něj postupovat, značně urychlují přijímání adekvátních opatření a minimalizují riziko šíření nákazy z hospodářství. Z těchto důvodů se navrhuje povinnost chovateli zpřístupnit pohotovostní plán i uvedeným osobám.

V České republice je od roku 2006 realizován Národní ozdravovací program od nebezpečné nákazy u skotu Infekční bovinní rinotracheitidy (dále jen „NOP od IBR“). Zásady NOP od IBR jsou zveřejněny v Metodice kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace (MKZ) a každoročně aktualizovány na základě úrovně ozdravování na území České republiky.

Na základě těchto zásad musel každý chovatel skotu pro jednotlivá hospodářství zpracovat program ozdravování zvířat. Program ozdravování zvířat obsahuje informace o zvolené metodě ozdravování (radikální, eliminační s vakcinací, eliminační bez vakcinace) v závislosti na kategorii chovaného skotu a počtu pozitivních zvířat, která byla zjištěna na základě vstupního laboratorního vyšetření. Dále jsou v něm uváděny informace o brakaci (vyřazování) pozitivních zvířat, prováděných laboratorních vyšetření a vakcinačním schématu. Těchto programů bylo zpracováno kolem 20 tis.

Krajské veterinární správy tyto programy musí odborně posoudit a vyhodnotit, zda jsou realistické a povedou k ozdravení, a následně schválit.

Průběh ozdravování přesvědčil o tom, že je potřeba stanovit termín, do kdy musí chovatel předložit program ozdravování zvířat ke schválení. Praxe ukázala, že tam, kde chovatel otálel se zpracováním programu ozdravování, docházelo následně ke komplikacím, kdy v době, kdy se chovatel rozhodoval nad metodou ozdravování, došlo k šíření nákazy ve stádě, protože nebyla včas zahájena vakcinace markerovou vakcínou. Dále docházelo k tomu, že chovatel předložil ke schválení program, který nebyl realistický a neodpovídal požadavkům zásad NOP od IBR. Vzhledem k tomu, že v současné době nebyl stanoven žádný správní poplatek, chovatel počkal na odborné posouzení krajskou veterinární správou a poté opět předložil upravený nebo nový program ozdravování zvířat. Z tohoto důvodu je navrhováno stanovit lhůtu pro předložení programu ozdravování ke schválení a toto schválení zpoplatnit.

NOP od IBR bude ukončen v České republice ke dni 31. prosince 2016. V současné době je Česká republika zařazena legislativou Evropské unie mezi země s dodatečnými garancemi a po ukončení bude zahájen proces schválení České republiky Evropskou komisí zemí prostou nákazy. Do budoucna svazy chovatelů skotu a Ministerstvo zemědělství předpokládají zahájení Národního ozdravovacího programu od bovinní virové diarhoea (BVD-MD).

K bodům 17 a 18 (§ 5 odst. 4 a 5):

Při chovu včel zcela běžně dochází k úhynu včel (včelstev) vlivem nesprávné péče, nepříznivého počasí, ekologické zátěže prostředí, otrav, onemocnění nebo nákaz. V případě nebezpečných nákaz včel dochází mnohdy k masivnějšímu úhynu včelstev.

Současné znění veterinárního zákona ukládá chovatelům a ostatním osobám hlásit podezření z výskytu nebezpečné nákazy příslušné krajské veterinární správě. Vzhledem k tomu, že v České republice je kolem 50 tis. chovatelů včel, není v silách Státní veterinární správy provádět místní šetření v případě všech hromadných úhynů včelstev. Z těchto důvodů je potřeba stanovit hranici, kdy bude mít chovatel povinnost oznámit krajské veterinární správě hromadný úhyn včelstev, a zároveň krajská veterinární správa bude mít povinnost provést místní šetření za účelem potvrzení nebo vyloučení nebezpečné nákazy.

Podobná úprava je ve veterinárním zákoně již v případě chovatele, který chová drůbež v rámci svého podnikání. Ten je povinen neprodleně po zjištění poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže nad limity stanovené prováděcím právním předpisem hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.

Obdobná úprava se nyní navrhuje i pro chovatele včelstev, očekávaným cílem je zjednodušení rozhodování chovatele, zda má zjištěný úhyn hlásit krajské veterinární správě či nikoliv.

K bodu 23:

Právní akty Evropské unie hovoří v případě potravin nebo krmiv o „uvádění na trh“. Je proto na místě přispět navrhovanou úpravou k terminologické jednotě veterinárního zákona s čl. 3 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění.

K bodům 24, 25, 26, 40, 45 až 48 a 52:

Jedná se o zpřesnění nebo doplnění jednotlivých ustanovení o konkrétního nositele povinnosti. Po věcné stránce ustanovení zůstávají beze změn.

K bodům 27 a 69 (§ 21):

Ustanovení § 21 bylo z převážné většiny přeformulováno a precizováno tak, aby povinnosti zde ukládané obsahovaly adresné povinnosti konkrétním subjektům, aby zde stanovené podmínky přesně vymezovaly podstatu domácí porážky tak, aby nedocházelo k obcházení zákona.

Domácí porážkou se rozumí porážka jatečných zvířat uvedených v § 21 odst. 2 veterinárního zákona ve vlastním hospodářství chovatele. Nově se umožňuje formou domácí porážky porazit skot mladší 72 měsíců.

Dále se navrhuje množstevně omezit domácí porážku skotu staršího 24 měsíců a mladšího 72 měsíců, a to na 3 kusy ročně.

Jak domácí porážku, tak domácí porážku skotu je oprávněn provádět pouze chovatel hospodářských zvířat, který je fyzickou osobou, neboť pouze fyzická osoba může mít domácnost.

Okruh osob, pro které je určena domácí porážka byl rozšířen v případě masa a orgánů ostatních zvířat než skotu i o osoby blízké.

V případě domácí porážky skotu mladšího 72 měsíců se jedná pouze o spotřebu těch osob, které tvoří domácnost chovatele, tedy nikoli i osob blízkých, a to z toho důvodu, že provedení porážky skotu je technicky náročnější než provedení porážky ostatních domácích zvířat. Při porážení skotu a následném zpracování jatečně upraveného těla hrozí vyšší riziko kontaminace masa a orgánů jak obsahem trávicího traktu, tak nečistotami z prostředí. Také vychlazení získaného masa na bezpečných 7 °C a orgánů na 3 °C je u skotu mnohem obtížnější. Z tohoto důvodu byla zákonem omezena distribuce potenciálně rizikového masa z domácí porážky skotu pouze na nejmenší možný okruh spotřebitelů.

Cílem úpravy v § 21 je zajistit, aby domácí porážka byla prováděna ve vlastním hospodářství chovatele a tím zabráněno „černým“ porážkám prováděných v hospodářství jakéhokoli chovatele.

Do ustanovení § 21 se nově doplňuje odstavec 6, který obsahuje výčet náležitostí, které obsahuje oznámení o provedení domácí porážky, neboť zmocnění pro vydání prováděcího předpisu, který stanovoval náležitosti tohoto oznámení, se zrušuje. Veškeré náležitosti oznámení tak bude stanovovat veterinární zákon.

České republice byl uznán status země se zanedbatelným rizikem BSE, tudíž je možno věk pro provádění domácí porážky skotu zvýšit.

Státní veterinární správa požadovala povolení provádění domácí porážky v prvních letech po zavedení možnosti provádět domácí porážky skotu a farmových jelenovitých, aby se mohla s dostatečným předstihem připravit na provádění úředních kontrol v této oblasti. V současné době je již k dispozici dostatek informací a zkušeností k tomu, aby mohla být tato povinnost zrušena.

Zároveň se navrhuje posunout věkovou hranici pro domácí porážky skotu z 24 měsíců až na 72 měsíců. Z pohledu BSE, je Česká republika dle OIE (Světová organizace pro zdraví zvířat) klasifikována jako země s kontrolovaným rizikem. Na podzim (září) 2014 Česká republika zaslala na OIE žádost o přidělení statutu země se zanedbatelným rizikem BSE a to na základě příznivé nákazové situace a splnění kritérií OIE pro změnu statutu. V únoru 2015 Česká republika obdržela z OIE kladné stanovisko vědecké komise pro nákazy zvířat, která doporučila generálnímu zasedání OIE udělit České republice status země se zanedbatelným rizikem. Na květnovém zasedání OIE byla Česká republika schválena jako země se zanedbatelným rizikem z pohledu BSE.

Taktéž je možno zkrátit dobu nahlašování domácí porážky z dosavadních 7 dnů. K nutnosti provést namátkovou úřední kontrolu dodržení podmínek pohody zvířat při domácí porážce je dostačující nahlásit tuto porážku 3 dny před jejím uskutečněním.

Výjimka z povinnosti nahlašovat domácí porážku před jejím uskutečněním je umožněna u zvířat, u kterých by z důvodu časové prodlevy mohlo dojít k porušení požadavků na pohodu zvířat (tj. zlomení nohy apod.)

Další úpravy ustanovení § 21 jsou pouze legislativně technické povahy, které jsou reakcí na vložení nových odstavců 2, 3 a 6 do § 21.

Stávající úprava odstavce 12 stanoví, že k zajištění bezpečnosti k usmrcení velké farmové zvěře použitím střelné zbraně musí mít chovatel k dispozici situační nákres farmy nebo hospodářství s vyznačením místa střelby, ověřený posudkem znalce v oboru balistiky. Jedná se o obdobný znalecký posudek, který vypracovává znalec podle § 52 odst. 4 písm. b) zákona o zbraních.

Aby disponovala krajská veterinární správa informacemi, které má podle veterinárního zákona oznámit příslušnému útvaru Policie České republiky, tj. měla údaje o místu a čase použití střelné zbraně k porážce zvěře, byla adekvátně tomu doplněna povinnost chovatele, který je držitelem povolení k usmrcení zvířat použitím střelné zbraně sdělit krajské veterinární správě nejméně 3 dny přede dnem porážky tyto údaje, tj. místo a čas použití střelné zbraně k porážce.

K bodu 28:

Jedná se legislativně technickou úpravu tak, aby užitá terminologie byla v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 29 /§ 22 odst. 1 písm. a)/:

Ustanovení se upravuje tak, aby ve veterinárním zákoně již nebyly opakovaně uváděny náležitosti žádosti, které vyplývají ze správního řádu.

K bodům 30 a 31 /§ 22 odst. 1 písm. b)/:

Povinnosti stanovené v § 22 odst. 1 písm. b) jsou zakotveny v přímo použitelných právních předpisech Evropské unie, např. nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin. Duplicitní požadavek je proto vypuštěn.

K bodu 32 /§ 22 odst. 1 písm. j)/:

Med produkují včelstva jako celek, nikoli včela. Včelstva byla do veterinárního zákona zahrnuta již novelou provedenou zákonem č. 139/2014 Sb.

K bodu 33 (§ 22 odst. 2 až 5):

Dosavadní právní úprava stanovuje povinnost registrace pouze osobám, které obchodují s potravinami z jiného členského státu.

Navrhované ustanovení přispěje k zefektivnění výkonu úředních kontrol ve smyslu požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002, resp. 882/2004 (oblast sledovatelnosti potravin) i na úrovni uvádění živočišných produktů na trh pouze v České republice. Konkrétně se jedná o zavedení nové povinnosti pro osoby uvádějící na trh v České republice produkty živočišného původu, na které se dle stávající právní úpravy nevztahuje povinnost registrace osob ani ve smyslu ustanovení § 22 ani ustanovení § 28 odst. 1 písm. b) bodu 1 veterinárního zákona. Jedná se o osoby, které nemají podnik, závod nebo jiné zařízení pod dozorem Státní veterinární správy, typicky jde o osoby zprostředkovávající obchody mezi subjekty v rámci České republiky (obchodníky).

Dosavadní právní úprava stanovuje povinnost registrace osobám, které obchodují s potravinami z jiného členského státu. Osoby, které se zabývají stejnou činností, pouze s tím rozdílem, že zprostředkují obchody pouze mezi osobami usazenými v rámci České republiky, nemají povinnost požádat o registraci. Často tak v praxi dochází k situacím, kdy je velmi obtížné, případně nemožné zjistit původ a další distribuci některých potravin, je-li při úřední kontrole zjištěno, že tyto potraviny nesplňují požadavky legislativy, zejména na zdravotní nezávadnost.

Nově doplňované odstavce stanovují podmínky žádosti, které je třeba splnit k tomu, aby byla registrace provedena; danou činnost je možné vykonávat až po registraci, o které je příslušnou krajskou veterinární správou vydán doklad o registraci. Zároveň se stanoví lhůta, ve které je registrovaná osoba povinna oznámit krajské veterinární správě změny údajů uvedených registraci. Zrušení registrace je možné pouze na žádost registrované osoby, krajská veterinární správa žadatele o zrušení informuje o skutečnosti, že registrace byla zrušena.

K bodu 34 (§ 23):

V zájmu usnadnění úředních kontrol nad zacházením s masem nebo orgány, které pocházejí z tzv. porážek ve mzdě, se doplňuje provozovateli jatek povinnost oznámit krajské veterinární správě porážku skotu nebo prasat, pokud jsou maso nebo orgány určeny k dodání zpět chovateli.

K bodům 35 a 36 (§ 25):

Podmínky, které osoba prodávající živé ryby na samostatném prodejním místě musí dodržovat, je třeba zachovávat nejen při sezónním prodeji živých ryb.

K bodu 37 (§ 27a):

Návrh novely zákona rozšiřuje možnost dodávat na trh i malé množství nutrií. Tato úprava je v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o hygieně potravin živočišného původu (nutrie patří mezi hlodavce, kteří patří dle tohoto předpisu mezi zajícovce).

Dále je přistoupeno k jednotné úpravě toho, co se rozumí místním maloobchodem nebo trhem a tržnicí a zároveň je rozšířena možnost dodávat produkty vlastní prvovýroby prostřednictvím místního maloobchodu, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na celém území České republiky.

Dosavadní právní úprava umožňuje dodávání, v ustanovení § 27a vyjmenovaných, produktů prvovýroby do maloobchodní prodejny. Návrh novely rozšiřuje tuto možnost u vyjmenovaných produktů prvovýroby i na zařízení stravovacích služeb, které jsou v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 považovány za maloobchod. K této úpravě bylo možno přistoupit pouze na základě toho, že Státní veterinární správě byly v roce 2015 rozšířeny kompetence k dozoru i na zařízení stravovacích služeb.

Podmínky dodávání malého množství syrového mléka byly upraveny tak, aby došlo ke snížení zátěže prvovýrobců. Na základě analýzy rizika bylo přistoupeno ke snížení povinného vzorkování mléka ze dvou vzorků za měsíc na dva vzorky za rok. Byly zachovány limity stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie o hygieně potravin živočišného původu, došlo pouze ke snížení četnosti vzorkování. Chovatel však i nadále musí zajistit, aby prodávané mléko nepředstavovalo nebezpečí pro zdraví spotřebitele.

Je třeba zdůraznit, že v řadě případů uvádění malého množství produktů na trh se jedná o produkty pocházející z neregistrovaných hospodářství, která tudíž nejsou pod pravidelným veterinárním dozorem.

Veterinární inspektoři Státní veterinární správy jsou výlučně kompetentní k provádění kontrol uvádění malého množství v tržnicích a tržištích a v hospodářství chovatele. V ostatních případech, tj. v případech uvádění na trh prostřednictvím maloobchodu, jsou dány kompetence k jejich kontrole i ze strany dalších dozorových orgánů.

Vzhledem ke skutečnosti, že se na produkty prvovýroby při prodeji v maloobchodní prodejně nebo na tržnici nebo tržišti vztahují požadavky nařízení (EU) č.1169/2011, požadavky zákona o potravinách, případně dalších přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících konkrétní požadavky na označování potravin, bylo ustanovení § 27a dále upraveno tak, aby požadavky zde uvedené (zejm. týkající se značení čerstvého masa, vajec a medu) nepřekračovaly rámec těchto předpisů. Případné duplicitní požadavky byly vypuštěny; ve veterinárním zákoně jsou ponechány pouze výjimky z požadavků na značení příslušných komodit, které přímo použitelné předpisy Evropské unie pro jednotlivé komodity umožňují.

Státní veterinární správa nepředpokládá, že by rozšíření možnosti dodávat tyto produkty do maloobchodu, který je na území České republiky, znamenalo zavedení pravidelných kontrol maloobchodu z uvedeného důvodu, jednalo by se tedy zejména o došetřování případného výskytu a šíření nákaz nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

K bodu 38 (§ 27b):

V tomto ustanovení se zpřesňují podmínky prodeje drobné volně žijící zvěře rovněž na tržišti nebo v tržnici, které se nacházejí na území České republiky. Tento požadavek vyplývá z praxe a na základě podnětu zemědělské odborné veřejnosti.

K bodu 39 (§ 27b odst. 6):

Navrhovaná úprava zesílí kontroly a dohled nad prováděním vyšetření na přítomnost svalovce. V současnosti přetrvává rozdíl mezi počtem kusů ulovených a počtem kusů vyšetřených. V navrhované novele zákona o myslivosti bude uznán Státní správou myslivosti jako ulovený kus prasete divokého pouze ten, u něhož bude provedeno vyšetření na svalovce za podmínky dodání ocasu (tzv. pírka) se vzorkem svaloviny daného kusu zvířete. Tímto bude zajištěno vyšetřování maximálního počtu kusů prasete divokého. Náklady bude hradit Státní veterinární správce státního rozpočtu.

Vyšetřovat zvěř vnímavou na trichinelózu na přítomnost svalovce (trichinel), může pouze akreditovaná laboratoř, které bylo KVS vydáno povolení pro tento druh vyšetřování; není rozhodné, jedná-li se o laboratoř akreditovanou v České republice nebo akreditovanou národním akreditačním orgánem jiného členského státu Evropské unie.

Akreditovanou laboratoří může být jakákoli laboratoř, která na základě žádosti splnila veškeré podmínky a požadavky na kvalitu laboratorní práce a které bylo následně národním akreditačním orgánem vydáno osvědčení o akreditaci. Osvědčení o akreditaci deklaruje, že daný subjekt je způsobilý provádět specifické činnosti podle mezinárodně uznávaného standardu.

V rámci Evropské unie je jednotný evropský akreditační systém tvořený jednotlivými národními akreditačními orgány, které fungují podle jednotných pravidel a akreditují podle definovaných mezinárodně uznávaných norem. V České republice je tato kompetence svěřena Českému institutu pro akreditaci. Akreditace zkušebních laboratoří je prováděna podle normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 Posuzování shody - Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří a podle dokumentu MPA 10-01-05 Metodické pokyny pro akreditaci, k aplikaci normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 v akreditačním systému České republiky.

K bodu 40 (§ 28 odst. 3):

Jedná se o formulační úpravu stávajícího znění, jehož význam se nemění. Výslovně je definováno místo určení pro účely tohoto zákona, jako místo prvního příjmu včetně jakéhokoli prvního zacházení nebo manipulace na území České republiky. Obdobná definice je zahrnuta rovněž v zákoně o potravinách.

K bodu 41 (§ 30 odst. 1):

Zpřesňuje se výkon veterinární kontroly při příchodu na místo určení. Nově budou orgány provádějící veterinární kontrolu kontrolovat, zda subjekty nejen přijímají, ale i uvádějí na trh živočišné produkty označené podle stanovených požadavků a spolu s požadovanými průvodními doklady. V poslední době rostl dovoz potravin z některých členských států Evropské unie uskutečňovaný formou pojízdných prodejen a prodejem těchto produktů na tržištích a tržnicích. I pojízdné prodejny jako každý potravinářský podnik (viz definice v čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002) musí podléhat úředním kontrolám. Jedná se zpravidla o potraviny, které mnohdy nesplňují některé základní veterinární a hygienické požadavky, zejména požadavky na značení potravin, hygienické podmínky prodeje, zboží, jehož původ prakticky nelze zjistit, je navíc prodáváno v nevyhovujících teplotách a v neodpovídajícím prostředí.

K bodu 42 (§ 30 odst. 2):

Jedná se zpřesnění transpozice směrnice Rady č. 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu, v platném znění a směrnice Rady č. 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu, v platném znění.

K bodu 43 /§ 30 odst. 3 písm. a)/:

Současná právní úprava stanoví povinnost příjemců zvířat v místě určení informovat předem krajskou veterinární správu o příchodu zvířat z jiného členského státu, a to v rozsahu nezbytném z hlediska účelu a způsobu provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení.

Vzhledem k tomu, že většina zásilek zvířat je doprovázena veterinárním osvědčením (certifikátem), který musí kompetentní autorita ve státě odeslání vložit do informačního systému TRACES, je informace o příchodu zásilky se všemi potřebnými údaji ještě před jejím příchodem příp. neprodleně po příchodu zásilky (záleží na délce přepravy) k dispozici veterinárnímu inspektorovi, který tak může na jejím základě provést případnou kontrolu zásilky, navrhuje se zpřesnit povinnost příjemcům zvířat v místě určení informovat krajskou veterinární správu pouze v případě, kdy zásilka zvířat není doprovázena veterinárním osvědčením prostřednictvím informačního systému TRACES. Jedná se např. o případy přemísťování mezi schválenými zařízeními (zoologickými zahradami).

K bodu 44 (§ 31 odst. 2):

Stávající ustanovení § 31 odst. 2 veterinárního zákona stanoví, že náklady spojené s opatřením podle § 30 odst. 2 nese bez nároku na náhradu od státu odesilatel nebo jeho zástupce. Jelikož se jedná o veterinární kontrolu při příchodu na místo určení, měla by se povinnost vztahovat případně na příjemce (kontrolovanou osobu), u kterého je kontrola prováděna, neboť, jak vyplývá z praxe orgánů veterinárního dozoru, v některých případech není reálné obracet se na odesílatele nebo jeho zástupce.

K bodu 49 § 38a):

Nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013, o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu, stanoví maximální počet zvířat v zájmovém chovu, která mohou během jednoho neobchodního přesunu doprovázet svého majitele nebo oprávněnou osobu, pouze u druhů uvedených v části A přílohy I daného nařízení, tj. u psů, koček a fretek, a to na 5 ks. Vzhledem k tomu, že u druhů uvedených v části B přílohy I daného nařízení (např. plazi, obojživelníci nebo hlodavci) maximální počet stanovený není, navrhuje se úpravou veterinárního zákona omezit počet zvířat také u těchto druhů.

K bodům 50 a 71 (§ 38b a § 49 odst. 1):

Ustanovení § 38b se z důvodu přehlednosti upravuje celé nově, když je v něm navrhováno více změn. Pokud jde o ustanovení § 38b odst. 5 a 6 a § 49 odst. 1 písm. x), je třeba uvést, že některé třetí země při vývozu zájmových zvířat (psi, kočky, fretky) vyžadují, zejména pro neobchodní účely, úřední potvrzení pasu zvířete v zájmovém chovu (případně mohou vyžadovat jiný identifikační dokument, např. mezinárodní očkovací průkaz) – tzv. ověření pasu nebo jiného identifikačního dokladu zvířete, které úřední veterinární lékař provádí formou otisku kulatého razítka spolu s připojením jeho podpisu. Tento způsob ověření platí i pro ověření veterinárního osvědčení pro dovoz krmiv rostlinného původu, doplňkových látek a premixů v případě, že to třetí země určení vyžaduje.

Pokud jde o ustanovení § 38b odst. 7 a § 49 odst. 1 písm. y), je třeba uvést následující skutečnosti. Veterinární zboží vyvážené do třetích zemí musí být doprovázeno veterinárním osvědčením. V případě, že zboží původem z České republiky není vyváženo přímo z České republiky, ale je převezeno do jiného státu, odkud je následně vyvezeno (příkladem může být kompletace zásilky, kdy dílčí části zásilky pocházejí z několika různých zemí), vystavuje veterinární osvědčení pro vývoz do třetí země kompetentní autorita státu vývozu. V tomto případě je veterinární osvědčení pro vývoz obvykle vystavováno na základě potvrzení příslušných veterinárních dovozních podmínek (požadovaných třetí zemí) kompetentní autoritou země původu výrobku (České republiky).

Při vývozu do některých třetích zemí je dále za účelem splnění dovozních podmínek v celém výrobním řetězci vyžadováno, aby suroviny (použité pro výrobu finálního výrobku určeného pro vývoz) byly při přesunu mezi členskými státy Evropské unie doprovázeny tzv. předvývozním veterinárním osvědčením (jedná se o dokument, jehož znění je totožné se zněním příslušného osvědčení pro vývoz). V současné době je tento systém vyžadován v případě vývozu do Ruské federace, potažmo do Celní unie Ruské federace, Běloruska a Kazachstánu. Nelze však vyloučit, že tento systém nezačnou uplatňovat i jiné třetí země.

Vzhledem k tomu, že potvrzení veterinárních podmínek za výše uvedenými účely je, podobně jako vydání vlastního veterinárního osvědčení pro vývoz, v rámci veterinární prohlídky spojeno s řadou úkonů, mělo by být vydání tohoto typu potvrzení zpoplatněno podobně, jako je zpoplatněno vydání veterinárního osvědčení pro vývoz.

Pokud jde o ustanovení § 38b odst. 8 a § 49 odst. 1 písm. z), je třeba předně poznamenat, že veterinární podmínky obchodování se zvířaty a živočišnými produkty s členskými státy, jejich dovoz a tranzit z třetích zemí a jejich vývoz do těchto zemí jsou předmětem právní úpravy stanovené v Hlavě IV veterinárního zákona. Konkrétní veterinární podmínky vývozu zvířat a živočišných produktů do třetích zemí jsou stanoveny v § 38b citovaného zákona. Z tohoto ustanovení vyplývá, že jedním ze základních požadavků nezbytných k vývozu veterinárního zboží je veterinární osvědčení, které vystavuje příslušná krajská veterinární správa. Součástí žádosti o veterinární osvědčení k vývozu zboží je doklad o veterinárních podmínkách, jejich splnění požaduje dovážející stát a které v ověřeném překladu krajské veterinární správě předkládá vývozce.

Některé třetí země prostřednictvím těchto veterinárních podmínek vyžadují, aby byla identita zboží zajištěna tzv. úřední veterinární plombou. Jako příklad lze uvést USA (vývoz spermatu skotu) nebo Japonsko (vývoz vepřového masa a masných výrobků).

Výčet třetích zemí a veterinárního zboží, které má být touto úřední plombou zajištěno, v současné době narůstá a je proto v zájmu vývozců veterinárního zboží legislativně zakotvit tuto kompetenci orgánů veterinárního dozoru. S ohledem na skutečnost, že v budoucnu může rovněž nastat situace, kdy bude dovozci požadován i jiný způsob zajištění identity veterinárního zboží, jsou navrhovány i jiné možné způsoby zajištění jeho identity, obdobně tak, jak je uvedeno v celním zákoně.

Se zástupci dovozců ze třetích zemí projednala Státní veterinární správa rovněž možnost plombování zásilek samotným vývozcem za přítomnosti úředního veterinárního lékaře, který by následně tuto skutečnost, včetně čísla plomby, popsal do veterinárního osvědčení, které k vývozu vystavuje. Tento postup, který někteří dovozci pouze dočasně akceptovali, je ale z dlouhodobého hlediska nepřijatelný a nepředstavuje systémové řešení problému.

Vzhledem k tomu, že navrhované ustanovení obsahuje zákaz porušení veterinární závěry bez souhlasu krajské veterinární správy, je na místě rovněž doplnit do sankčních ustanovení veterinárního zákona skutkovou podstatu správního deliktu.

Pokud jde o ustanovení § 38b odst. 9, je třeba uvést následující skutečnosti. Při exportování zvířat do třetích zemí bývá ve veterinárních osvědčeních zpravidla vyžadována povinnost umístit do doby odeslání zvíře do karantény. Doba karantény je stanovena rozdílně v závislosti na druhu, kategorii a zemi určení. Obvyklá doba karantény je 30 dnů. Obdobná situace je v případě prováděných zdravotních zkoušek, antiparazitárních ošetření, podání antibiotik a provedení vakcinací v době, kdy jsou zvířata v karanténě. Pokud odesílatel (vývozce) splní požadované úkony, osvědčí úřední veterinární lékař zásilku a potvrdí příslušné veterinární osvědčení.

Veterinární zákon předpokládá v ostatních případech schválení karantény nebo izolace příslušnou krajskou veterinární správou. V tomto případě tak není důvod ke schvalování karantény krajskou veterinární správou. Důležité je, aby zahájení karantény bylo oznámeno krajské veterinární správě, aby kdykoli mohla provést kontrolu plnění podmínek a popřípadě upozornit odesílatele (vývozce), že tak, jak je karanténa zajištěna a prováděna, neumožní nebo umožní odbavení zásilky zvířat. Z tohoto důvodu je vyžadováno oznámení karantény způsobem umožňující dálkový přístup. Papírový formulář pro případné oznámení je odesílatelům (vývozcům) k dispozici od roku 2014 a od roku 2015 je k dispozici i dálkový přenos dat. V současné době je využívání formulářů dobrovolné. Navržený způsob usnadní odesílatelům (vývozcům) zjednodušení informování krajské veterinární správy o záměru a umístění zvířat do karantény před předpokládaným vývozem.

K bodům 51, 55 až 57 (§ 39 odst. 1, § 41 odst. 1 a § 42):

Ve městech je pravidelně vedle deratizace prováděn asanační odchyt a neškodné odstraňování volně žijících holubů, kteří znečišťují prostředí a jsou zdravotním rizikem pro lidi (zdroj salmonelózy a alergenů). Jedná se o holuby, kteří jsou původem z chovů, ale postupně zdivočeli a přizpůsobili se životu ve městech. Tento stav odpovídá definici zvířete bez pána podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Ve většině případů obývají tato zvířata bez pána nezajištěné prostory (půdy). Nejedná se v žádném případě o původní druh. Odchyt těchto holubů – zvířat bez pána, dosud není řešen v žádném právním předpise. Vzhledem k tomu, že se jedná o asanační činnost v rámci ochranných a zdolávacích opatření, je nezbytné provést úpravu odchytu, ať již v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu, ve veterinárním zákoně.

Pokud bude asanace holubů prováděna ve veřejném zájmu, navrhuje se obci, na jejímž území je asanace zvířat bez pána prováděna, hradit náklady spojené s odchytem. Pokud se však bude jednat o odchyt na základě mimořádných veterinárních opatření, bude obec, která vynaložila finanční prostředky na asanaci zvířat bez pána, oprávněna požádat Ministerstvo zemědělství o náhradu nákladů v souladu s ustanovením § 46 písm. e) veterinárního zákona.

V ustanovení § 42 odst. 2 se doplňují i handicapovaná volně žijící zvířata, u kterých je třeba, aby odchyt těchto zvířat rovněž prováděla fyzická osoba, která absolvovala specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na tuto činnost.

K bodu 53 (§ 40 odst. 3):

Stávající úprava stanovuje ohlašovací povinnost v případě nálezu kadáveru tomu, komu náleží nebo kdo spravuje místo jeho nálezu. V poslední době se v praxi vyskytly případy, kdy neznámá osoba nenakládala s jinými druhy vedlejších produktů živočišného původu než s kadávery tak, aby je předala oprávněné osobě ke zpracování nebo dalšímu využití, ale odvezla a zbavila se jich na pozemku, který spravovala obec. Na tento případ však stávající znění veterinárního zákona nedopadá.

Cílem předloženého návrhu je stanovení ohlašovací povinnosti pro případ, kdy jsou nalezeny vedlejší živočišné produkty neznámého původu a je nutné tuto situaci bezodkladně řešit. Stanovení uvedené povinnosti bude zároveň sloužit ke sjednocení postupu místně příslušných krajských veterinárních správ při řešení takových případů.

K bodu 54 /§ 41 odst. 1 písm. e)/:

K ustanovení upřesňujícímu vztah ke kritickým kontrolním bodům (HACCP) je třeba uvést, že v těchto ustanoveních se jedná o zpřesnění českého překladu anglického termínu „hazard“ - nebezpečí. Jedná se o analýzu nebezpečí nikoli analýzu rizika. Termín „analýza nebezpečí“ označuje stav, kdy je nezbytné určit, zda se v daném procesu vyskytuje nebo nevyskytuje činitel, který by mohl ohrozit bezpečnost potraviny, kdežto termín „riziko“ již označuje stav, kdy bylo identifikováno nebezpečí a pouze se stanovuje míra možnosti jeho uplatnění.

K bodu 58 (§ 42 odst. 5):

Ustanovení § 42 veterinárního zákona se zároveň navrhuje upravit tak, že odchycené zvíře, není-li znám chovatel, bude umístěno v útulku pro zvířata, bez možnosti jeho nabídnutí občanskému sdružení, jež se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat, tj. provozuje útulek pro toulavá nebo opuštěná zvířata. Nemá význam nabízet zvířata občanskému sdružení, pokud by žádný útulek neprovozovalo, protože musí mít k dispozici prostory, kde bude minimálně provedena karanténa nebo izolace odchyceného zvířete. Z hlediska umístění odchyceného zvířete je nepodstatné, zda útulek provozuje obec, chovatel nebo občanské sdružení, podstatné je, zda je pro odchycené zvíře odpovídající místo v útulku.

K bodům 59 a 68 /§ 42 odst. 6 až 9 a § 49 odst. 1 písm. h)/:

V současné době neexistuje žádná evidence útulků pro toulavá zvířata. Podle veterinárního zákona mohou pečovat o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích pro zvířata pouze osoby, které mají osvědčení o způsobilosti k této činnosti.

Na území České republiky je mnoho osob a subjektů, které pečují o opuštěná zvířata. Péče o tato zvířata je však na různé úrovni. Na základě vlastních šetření Státní veterinární správy, podnětů občanů a občanských sdružení jsou zjišťovány v těchto chovech mnohdy vážné nedostatky, přesto však je držení těchto zvířat spolufinancováno obcemi a občanskými sdruženími.

Při kontrolách těchto chovů je často zjišťován společný chov vlastních zvířat s opuštěnými zvířaty, kdy mnohá z opuštěných zvířat (psů) po jejich odchycení nebo umístění nejsou karanténována nebo izolována, nejsou očkována proti vzteklině v souladu s právními předpisy (§ 4 veterinárního zákona) nebo zařízení jsou provozována osobou bez platného osvědčení.

Z výše uvedených důvodů je navrhována povinná registrace útulků pro toulavá zvířata. Registrované útulky by byly zveřejněny na webových stránkách Státní veterinární správy. Tyto útulky by byly zároveň pod veterinárním dozorem, který by mohl lépe garantovat odpovídající podmínky pro zvířata umístěná v těchto útulcích. Zároveň se navrhuje doplnit kompetenci krajské veterinární správy k registraci útulků pro zvířata.

Pro Státní veterinární správu je zejména z nákazových důvodů důležité vědět, zda se jedná o útulky pro hospodářská zvířata nebo pro zájmová zvířata. Provozovat může útulky samostatně nebo i dohromady. V případě útulků pro hospodářská zvířata bude kontrolováno např. provedení zdravotních zkoušek, které se vztahují na hospodářská zvířata a dále požadavky na prostory v souladu s vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Je nezbytné rozlišovat, zda jsou prováděny kontroly hospodářských nebo zájmových zvířat.

Nově navrhované odstavce 6 až 9 stanovují podmínky žádosti, které je třeba splnit k tomu, aby byla registrace útulku provedena; danou činnost je pak možné vykonávat až po registraci, o které je příslušnou krajskou veterinární správou vydán doklad o registraci. Zároveň se stanoví lhůta, ve které je registrovaná osoba povinna oznámit krajské veterinární správě změny údajů uvedených registraci. Zrušení registrace je možné pouze na žádost registrované osoby, krajská veterinární správa žadatele o zrušení informuje o skutečnosti, že registrace byla zrušena.

K bodu 60:

Státní veterinární správa má k dispozici při provádění mimořádných veterinárních opatření nebo v souvislosti s provedením porážky nebo usmrcení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění nejen zásahovou techniku, s níž je sama příslušná hospodařit, ale i techniku, s níž je příslušná hospodařit Správa státních hmotných rezerv. Jedná se o těžkou techniku, jako jsou nákladní vozidla, přepravníky pro přepravu porážecích linek (skotu, ovcí, koz, prasat, drůbeže, popřípadě i jiných druhů zvířat), elektrických agregátů a čerpadel pro zajištění výjezdu a odborných veterinárních činnosti v rámci mimořádných veterinárních opatření nebo v případě řešení dopravních nehod vozidel pro přepravu zvířat. Jedná se o zásahy mimo i v rámci krizového zákona v souladu s pohotovostním plánem Státní veterinární správy. Výjezd techniky je vyžadován na základě požadavku odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy prostřednictvím odboru bezpečnostní politiky a krizového řízení Ministerstva zemědělství adresovaný Správě státních hmotných rezerv. Výjezd techniky je požadován několikrát ročně.

Navrhuje se doplnit výslovnou kompetenci Ministerstvu zemědělství pro vyjmenované případy požádat Správu státních hmotných rezerv o uvolnění a využití prostředků pohotovostních zásob.

K bodu 63 (§ 47 odst. 1):

Jde pouze o legislativně technickou úpravu, jejíž nutnost vyplývá z toho, že legislativní zkratka pro Ministerstvo zemědělství je zavedena novelizačním bodem 9 již v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona.

K bodům 64 a 65 /§ 48 odst. 1 písm. j)/:

Navrhované znění souvisí s úpravou § 4 odst. 3 veterinárního zákona. Podle nové úpravy bude chovatel, který chová pět a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, povinen tuto skutečnost oznámit krajské veterinární správě. Státní veterinární správa povede seznamy těchto chovatelů a bude je zveřejňovat na internetových stránkách.

K bodu 66 /§ 48 odst. 1 písm. k)/:

Navrhované změna souvisí s úpravou § 38b odst. 1 veterinárního zákona a ve svém důsledku představuje zjednodušení administrativní zátěže vývozců veterinárního zboží. Nově bude Ústřední veterinární správa na internetových stránkách Státní veterinární správy zveřejňovat i vzory veterinárních osvědčení k vývozu vyjednané na úrovni kompetentních autorit vyvážejícího a dovážejícího státu. Pokud zde bude vzor osvědčení zveřejněn, vývozce nebude povinen předložit ověřený překlad vzoru veterinárního osvědčení požadovaného dovážejícím příp. tranzitním státem.

K bodu 67 /§ 48 odst. 1 písm. s)/:

Národní agentura pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství, která zpracovává kompletní materiály pro schválení, notifikaci a vyhlášení resortních programů výzkumu Ministerstva zemědělství v celé oblasti agrárního sektoru ve spolupráci s Českou akademií zemědělských věd požaduje po institucích výzkumu a vývoje pro schválení projektu podle „Specializované mapy s odborným obsahem“ kromě jiných dokumentů i potvrzení mezinárodně uznávané certifikace (akreditace) u příslušného odborného certifikačního (akreditačního) orgánu nebo osvědčení příslušného odborného orgánu státní správy, který je věcně odpovědný za oblast, ve které jsou metodika nebo postup uplatňovány.

V případě, kdy certifikaci uděluje věcně příslušný odborný orgán státní správy, tj. i poskytovatel, musí být taková certifikace udělena na základě vypracování dvou nezávislých oponentních posudků. Jedním z příslušných orgánů státní správy v resortu Ministerstva zemědělství pro schválení (udělení certifikace) výsledku typu „Specializovaná mapa s odborným obsahem“ (dále jen „mapa“) je kromě Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), Státního pozemkového úřadu (SPÚ), odborných útvarů ministerstva i Státní veterinární správa (SVS) a její složka Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Příslušné orgány byly jmenovány dopisem ministra zemědělství č. j. 30821/2010-10000 z 26. října 2010. Z výše uvedených důvodů je nezbytné v kompetenčním ustanovení doplnit kompetenci pro vydávání certifikované metodiky.

K bodu 70 /§ 49 odst. 1 písm. t)/:

Změnou v tomto ustanovení se v zájmu dosažení jednotnosti a přehlednosti právního řádu reaguje na změny provedené v zákoně č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, ve znění pozdějších předpisů.

K bodům 72 a 89 (§ 53):

Tyto požadavky vyplývají z povinnosti České republiky řádně zajistit výkon úřední kontroly. Cílem je zamezit uvádění na trh potravin z podniků, kde provozovatelé potravinářských podniků odmítají provedení úředních kontrol. Předpokládá se, že hlavním přínosem návrhu bude zefektivnění kontrolní činnosti Státní veterinární správy díky zavedení nových typů opatření, což v konečném důsledku přinese vyšší úroveň ochrany práv běžného spotřebitele.

K ustanovení § 53 odst. 1 písm. d) je třeba předně uvést, že toto ustanovení umožňuje uložit zákaz užívání prostor, pokud kontrolovaná osoba odmítne poskytnout součinnost odpovídající oprávnění veterinárních inspektorů vstupovat na pozemky, do staveb a jiných prostor podle § 7 kontrolního řádu. S ohledem na možnost ohrožení zdraví spotřebitelů (v důsledku důvodného podezření na uvádění na trh potravin jiných než zdravotně nezávadných, jejichž uvedení na trh může mít dopad na zdraví obyvatel nebo z nákazových důvodů) a na to, že je obecně nepřípustné, aby se provozovatel potravinářského podniku odmítal podrobit úřednímu dozoru nad potravinami, jsou běžné nástroje (uložení pokuty), které jsou veterinárním inspektorům k dispozici v případě neposkytnutí součinnosti v rovině odmítnutí vstupu, nedostatečné pro rychlé a účinné zjednání nápravy. Uložení pokuty za neposkytnutí součinnosti podle kontrolního řádu je tak adekvátním nástrojem s ohledem na svou omezenou pružnost při neposkytnutí součinnosti ve vztahu k tzv. dalším oprávněním kontrolujícího podle § 8 kontrolního řádu. Nicméně v případě, kdy je odmítnut vstup do potravinářského podniku, může být ukládání pokut v režimu kontrolního řádu nedostatečným nástrojem. Odmítnutí vstupu do provozovny je v případě potravin tím jednoznačně nejzávažnějším zásahem do oprávnění inspektorů právě s ohledem na možnost ohrožení zdraví spotřebitelů. Navíc ani uložení opakované sankce nemusí vést ke zpřístupnění provozovny a spotřebitel tak může být vystaven zvýšenému riziku, které taková provozovna může představovat, i po delší dobu.

Veterinární inspektoři při ukládání tohoto opatření budou vždy postupovat podle správního řádu prostřednictvím forem zde uvedených, zejm. se bude z důvodu operativnosti jednat o opatření na místě příp. příkaz. Opatření v podobě zákazu užívání prostor pro výrobu, zpracování nebo uvádění živočišných produktů na trh bude uloženo vždy jen v nezbytně nutné míře a zákaz se bude vztahovat pouze na ty výrobní prostory, které souvisí s protiprávní činností.

Obdobně budou veterinární inspektoři postupovat i při ukončení uloženého opatření po odstranění protiprávního jednání, tj. i v tomto případě se bude jednat o jednu z forem upravených správních řádem.

K ustanovení § 53 odst. 1 písm. e) je třeba nejprve poznamenat, že znění tohoto ustanovení je inspirováno ustanovením § 4 odst. 4 zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Pro zabezpečení efektivní kontroly je třeba inspektorům poskytnout dostatečně účinný nástroj, aby si mohli zjednat přístup do kontrolovaných prostor, pokud jim tento bude odepřen, včetně otevření uzavřených prostor. Zároveň je třeba výslovně stanovit povinnost každého, v jehož objektu se takové prostory nacházejí, aby kontrolu inspekce strpěl.

Jedná se o pořádkové opatření, které není sankcí a které bude moci být využito, pokud bude znemožněno oprávnění podle § 7 kontrolního řádu. Tato opatření budou veterinární inspektoři využívat v případě těch situací, kdy bude nezbytné zjednat si přístup ve smyslu § 53 odst. 1 písm. e) veterinárního zákona, tj. v případě ohrožení zdraví lidí prostřednictvím nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ohrožení zdraví zvířat před nebezpečnými nákazami. Využití tohoto oprávnění bude vždy zvažováno v souladu se zásadou přiměřenosti. Podle okolností dané situace by mělo být aplikováno zejména při podezření, že by mohly být uváděny na trh nebezpečné potraviny, jejichž uvedení na trh může mít dopad na zdraví obyvatel. Podle konkrétní situace může být toto oprávnění realizováno i za asistence Policie České republiky, a to v souladu s ustanovením § 135 správního řádu. Jakým konkrétním způsobem bude přístup zjednán, bude záležet na situaci na místě kontroly.

Podle situace může být toto oprávnění realizováno za asistence Policie České republiky, a to v souladu s § 135 správního řádu. Jakým konkrétním způsobem bude přístup sjednán, bude záležet na situaci na místě kontroly.

V ostatních případech, aniž by to bylo zároveň, bude postupováno podle zákona o kontrole.

Obdobnou úpravu obsahuje již platná právní úprava § 4 odst. 4, § 5 odst. 1 písm. a) bodu 4 a § 5a odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb.

K bodům 74 a 75 (§ 56a odst. 2):

V § 56a se v současném znění veterinárního zákona některá ustanovení vztahují pouze na veterinární osvědčení pro dovoz. Stejné požadavky by však mělo splňovat také veterinární osvědčení pro vývoz. V tomto ohledu se navrhuje ustanovení § 56a náležitým způsobem upravit.

K bodu 76:

Současná právní úprava ukládá povinnost požádat o stanovení veterinárních podmínek pro provádění pokusů chovateli zvířat, kdy není přesně uvedeno, zda se jedná o chovatele, u kterého uživatel pokusných zvířat hodlá použít pokusná zvířata k pokusům, nebo o vlastního uživatele pokusných zvířat nebo o chovatele, ke kterému mají být zvířata po ukončení pokusu přemístěna za účelem dalšího chovu nebo porážky (provozovatel jatek). Tato úprava zpřesňuje, kdo o stanovení veterinárních podmínek pro provádění pokusu požádá, ve kterých případech a zároveň dochází k terminologickému přizpůsobení zákonu č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, kde je jako jeden z požadavků žádosti o schválení projektu pokusu v § 16 odst. 1 písm. g) uveden i požadavek na předložení veterinárních podmínek pro provádění pokusů na pokusných zvířatech stanovený krajskou veterinární správou.

Projekt pokusu, jehož součástí jsou i veterinární podmínky pro provádění pokusů na pokusných zvířatech stanovené krajskou veterinární správou, zpracovává a předkládá ke schválení, v souladu s příslušným ustanovením zákona na ochranu zvířat proti týrání, uživatel pokusných zvířat. Ten také v projektu určí, zda bude pokus proveden přímo u chovatele mimo schválené zařízení uživatele pokusných zvířat nebo po ukončení pokusu budou zvířata vrácena zpět do chovu původu, přemístěna do jiného chovu nebo poražena.

V těchto případech je nezbytné z důvodu ochrany zdraví zvířat nebo zajištění zdravotní nezávadnosti živočišných produktů z pokusných zvířat stanovit dodatečné veterinární podmínky, zejména se bude jednat o

- dodatečné označení a vedení evidence nad rámec stanovený platnou právní úpravou pro označování a evidenci hospodářských zvířat,

- označení a vedení evidence ostatních zvířat, která dle platné právní úpravy nemusí být označována a nemusí být ve vztahu k nim chovatelem vedena evidence,

- posouzení závažnosti narušení zdravotního stavu po skončení pokusu a zajištění ošetření zvířat, než budou umístěna do chovu,

- v případě aplikace infekčních agens provedení dodatečných laboratorních testů k vyloučení nákaz a onemocnění, která by mohla ohrozit nákazový stav zvířat v chovu určení nebo zdraví chovatelů a ošetřovatelů těchto zvířat v chovu určení,

- stanovení ochranných lhůt nad rámec platných právních předpisů v případě, že cílem pokusu má být stanovena účinnost a bezpečnost léčivých přípravků u zvířat, která mají být po ukončení pokusu poražena na jatkách nebo mohou být přemístěna do chovu, ze kterého je může chovatel v případě potřeby porazit pro vlastní spotřebu nebo je dodat na jatky,

- stanovení veterinárních podmínek pro případ, že by zvířata byla po skončení pokusu přemístěna do chovu, ze kterého mohou být zvířata exportována nebo přemístěna do jiných členských států Evropské unie.

K bodu 77 (§ 59 odst. 4 a 5):

Upravuje se atestační studium pro úřední veterinární lékaře. Nově se stanoví, že výkon státního veterinárního dozoru provádí úřední veterinární lékař, který získal atestaci I. stupně. Obdobně, jako tomu je ve stávající úpravě, se navrhuje, že úřední veterinární lékař může vykonávat funkce představených Státní veterinární správy a vedoucích pracovníků Státních veterinárních ústavů, pokud získal atestace II. stupně.

K bodu 78:

Jedná se legislativně technickou úpravu tak, aby užitá terminologie byla v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 79 /§ 59a odst. 1 písm. d)/:

Navrhuje se, aby do výčtu osob, které jsou považovány za osoby odborně způsobilé k výkonu odborné veterinární činnosti v rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti, byly zahrnuty rovněž osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání studiem ve studijním programu v oblasti zootechniky. Jedná se zejména o absolventy zemědělských vysokých škol. Důvodem navrhovaného rozšíření předmětného ustanovení o absolventy vysokých škol se studijním programem v oblasti zootechniky je rozšíření a zpřesnění výčtu osob, které mohou vykonávat některé odborné veterinární úkony, ke kterým je třeba odborná způsobilost stanovená veterinárním zákonem. Jedná se zejména o nově navržené ustanovení § 64b odst. 1 týkající se injekční aplikace léčiv, dle kterého se stanovenému okruhu chovatelů hospodářských zvířat umožní injekční aplikace léčiv a to podle pokynů ošetřujícího veterinárního lékaře, na jím provozovaném hospodářství a u hospodářských zvířat, které na tomto hospodářství chová.

K bodu 80 /§ 59a odst. 1 písm. f)/:

Nově formulovaný novelizační bod, kterým se do výčtu osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu některých odborných veterinárních činností, zahrnují rovněž osoby, které získaly odbornou způsobilost specializovanou odbornou průpravou organizovanou vysokou školou uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, deklaruje skutečnost, že v současné době již veterinární právní předpisy upravují získávání odborné způsobilosti k některým odborným veterinárním činnostem formou specializovaného odborného studia organizovaného vysokou školou uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny (např. odborná průprava pro označování hospodářských zvířat, kurzy pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat, školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře) i to, že se novou právní úpravou uvedenou v § 64b navrhuje možnost provádět po absolvování specializované odborné průpravy další odborné veterinární úkony, jejichž rozsah bude stanoven prováděcím právním předpisem.

Podle připravovaného návrhu tohoto prováděcího právního předpisu by se mělo jednat o odborné veterinární úkony - kastrace samců mladších 7 dnů u prasat a mladších 8 týdnů u skotu, ovcí, koz nebo králíků, kteří netrpí anatomickou vadou pohlavních orgánů, krácení ocasů u selat mladších 7 dnů a jehňat mladších 8 dnů, odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat a kůzlat ve věku do 4 týdnů provedenou chemickou kauterizací, tepelnou kauterizací přístrojem, který vyvíjí potřebné teplo po dobu nejméně 10 sekund, ošetření a úprava zdravých kopyt, paznehtů a spárků zvířat, odstraňování ostruh, hřebenů, posledních článků křídel, krácení zobáků, drápů, nastřihování meziprstních blan během prvního dne života drůbeže, odstraňování drápů a zkrácení horní části zobáku u pižmových kachen do 21 dní věku, úprava zubů savých selat, kauterizace zobáků hrabavé drůbeže mladší 10 dnů, která je určena k produkci konzumních vajec.

K bodu 81(§ 60)

Jedná se nadbytečné ustanovení, problematika je řešena zákonem č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 82 (§ 61 odst. 1):

Jedná se zpřesnění dosavadní povinnosti soukromých veterinárních lékařů, kteří mají dosud jen „oznámit bez odkladu krajské veterinární správě zahájení a ukončení činnosti". Nově se navrhuje zahájení nebo ukončení činnosti oznámit 7 dnů předem. Lhůta 7 dnů je obvyklá i pro jiné subjekty, kterým veterinární zákon stanovuje povinnosti (např. chovatel – podnikatel), a je pro orgány veterinárního dozoru relevantní zejména z pohledu event. vymáhání zákonem stanovené povinnosti.

K bodu 83 (§ 61 odst. 1):

S ohledem na praktické zkušenosti se navrhuje zakotvit výslovnou povinnost veterinárního lékaře vykonávajícího léčebnou a preventivní činnost uvědomit krajskou veterinární správu i z důvodu podezření z týrání zvířete.

K bodu 84 (§ 64b):

Nově navrhované ustanovení § 64b rozděluje odborné veterinární úkony chovatelů hospodářských zvířat do 3 kategorií, a to na odborné veterinární úkony, k nimž není třeba odborné způsobilosti, a odborné veterinární úkony, k jejichž provádění bude nezbytné absolvovat specializovanou odbornou průpravu organizovanou vysokou školou uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny a na odborné veterinární úkony spočívající v injekční aplikaci léčiv. Ve všech těchto popsaných případech bude chovatel hospodářských zvířat oprávněn provádět tyto úkony pouze na jím provozovaném hospodářství a u hospodářských zvířat, které na tomto hospodářství chová.

S ohledem na skutečnost, že zákon o léčivech a jeho prováděcí právní předpis (vyhláška č. 344/2008 Sb.) podrobně aplikaci léčiv volných i vázaných na lékařský předpis upravuje, navrhuje se v novele veterinárního zákona úprava, která chovatelům hospodářských zvířat umožní injekční aplikaci léčiv. Injekční aplikaci bude mít možnost provádět chovatel hospodářských zvířat podle pokynů ošetřujícího veterinárního lékaře, pokud bude osobou odborně způsobilou podle § 59a odst. 1 písm. a) až e) veterinárního zákona. Pokynem se rozumí na základě anamnestických údajů, po stanovení diagnózy a prognózy průběhu léčby umožnění provádět všechny nebo jen některé injekční aplikace chovateli hospodářských zvířat. Ošetřující veterinární lékař stanoví veterinární léčivý přípravek, množství léčivého přípravku a místo a způsob injekční aplikace. V případě, že by mohlo dojít ke komplikacím nebo dojde ke zhoršení zdravotního stavu léčeného zvířete, ošetřující veterinární lékař může rozhodnout, že injekční aplikace bude provádět pouze sám.

Odborná způsobilost chovatelů hospodářských zvířat je pouze ve vztahu k vlastní aplikaci, kdy nemůže sám rozhodnout o provádění léčby nebo měnit stanovený postup léčby ošetřujícím veterinárním lékařem. V případě zjištění komplikací nebo neočekávaných reakcí je chovatel hospodářských zvířat povinen neprodleně informovat ošetřujícího veterinárního lékaře, který rozhodne o dalším postupu. Ve smyslu citovaného ustanovení se jedná o osoby, které získaly

a) vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství nebo v oblasti veterinární hygieny a ekologie, anebo studiem, které se podle zvláštního právního předpisu považuje za rovnocenné,

b) vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu v oblasti veterinární hygieny a ekologie, anebo studiem, které se podle zvláštního právního předpisu považuje za rovnocenné,

c) úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání ve veterinárním oboru,

d) vysokoškolské vzdělání studiem ve studijním programu v oblasti, která není uvedena v písmenu a) nebo b) a která odpovídá druhu a rozsahu činnosti, zejména v oblasti lékařství, chemie, biologie a nově i zootechniky,

e) úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v oboru, který není uveden v písmenu c) a který odpovídá druhu a rozsahu činnosti.

Vzhledem k velkému počtu možných injekčních aplikací (např. intradermální, subkutánní, intramuskulární, intravenózní, intraartikulární, intrauterinní) se nenavrhuje kromě výše uvedeného vzdělání další specializovaná odborná průprava. Kurz by musel zahrnovat zejména praktické provádění různých způsobů aplikací na živých zvířatech a vzhledem k počtu předpokládaných chovatelů by se nenašel dostatečný počet pokusných zvířat, u kterých by se aplikace prováděla. Proto je předpokladem pro umožnění injekční aplikace léčiv u hospodářských zvířat znalost, kterou získal chovatel hospodářských zvířat v rámci studia nebo v omezené míře podle pokynů veterinárního lékaře v případech neodkladného poskytnutí péče.

Navrhuje se doplnit právní úpravu o úkony, které mohou chovatelé hospodářských zvířat vykonávat bez požadované specializované odborné průpravy i odborné způsobilosti, které budou taxativně vymezeny prováděcím právním předpisem, včetně podrobností jejich provádění

- auskultační vyšetření,

- měření teploty,

- vyšetření porodních cest intravaginálně pouze v době porodu s normálním průběhem,

- příprava, vedení a pomoc při porodech zvířat s normálním průběhem,

- odběr vzorků mléka,

- vyšetření moči po spontánním močení (mikci) - nikoliv katetrizací močového měchýře,

- nálev sondou do bachoru podle pokynů veterinárního lékaře,

- aplikace koupelí a postřiků, které nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře anebo byly pro takto ošetřovaná zvířata veterinárním lékařem předepsány.

Návrh novely veterinárního zákona rovněž obsahuje úpravu, která chovatelům odborně způsobilým podle § 59a odst. 1 písm. a) až e) veterinárního zákona umožní po absolvování specializované odborné průpravy vykonávat další odborné veterinární úkony, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis. Předpokládaná specializovaná odborná průprava bude stanovena přibližně v rozsahu jednodenního kurzu, 10 výukových hodin a zakončena testem. Prováděcí právní předpis bude obsahovat rovněž způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, včetně vydávání osvědčení k odborné způsobilosti.

K bodu 84 (§ 64c):

Na základě požadavku Českého svazu včelařů, který sdružuje cca 98 % chovatelů včel v České republice, se do novely veterinárního zákona navrhuje doplnit nové ustanovení o tzv. prohlížiteli včelstev. Prohlížitelem včelstev se bude moci stát fyzická osoba, která úspěšně absolvuje specializované školení blíže stanovené prováděcím právním předpisem. Tato osoba poté bude, pokud ji chovatel včel povolá, oprávněna v ochranných pásmech v případě potvrzené nebezpečné nákazy včel prohlížet včelstva. Bude na rozhodnutí chovatele včel, zda si rozebrání včelího díla nechá rozebrat tímto prohlížitelem včelstev, nebo si tuto prohlídku svých včel provede, tak jako doposud, sám.

V rámci ochranného pásma se zpravidla nachází 100 i více chovatelů včel; 1 chovatel má v průměru na stanovišti 10 včelstev. U každého včelstva musí být včelí dílo rozebráno, prohlédnuto a posouzeno, což je v množství chovatelů v ochranném pásmu časově, ale i organizačně velmi náročné. Včela resp. včelstvo jako hospodářské zvíře má své zvláštnosti oproti ostatním hospodářským zvířatům, včely – včelstva nelze omezit v pohybu, nelze je umístit do karantény.

Právě z důvodu co nejvčasnějšího zamezení šíření nebezpečné nákazy včel je žádoucí provést prohlídky včelstev s rozebráním včelího díla v co nejkratší době. Právě při těchto prohlídkách Státní veterinární správa uplatní pomoc odborně proškolených osob. Tyto osoby budou mít mimo jiné povinnost provádět prohlídku včelstev s rozebráním včelího díla v rozsahu stanoveném prováděcích právním předpisem a vést záznamy o provedených prohlídkách včelstev, uchovávat tyto záznamy po dobu 3 let a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři. Státní veterinární správa tak bude mít v rámci státního veterinárního dozoru kontrolu nad výkonem jejich činnosti.

K bodu 85 (§ 67 odst. 5):

V souladu s ustanovením § 5 odst. 2 veterinárního zákona je v České republice od roku 2006 realizován Národní ozdravovací program od nebezpečné nákazy u skotu Infekční bovinní rinotracheitidy (NOP od IBR). Podle zásad zveřejněných v Metodice kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace (MKZ) musí mít chovatel pro jednotlivá hospodářství zpracovaný program ozdravování zvířat, který schválila krajská veterinární správa. Plnění individuálního ozdravovacího programu na základě analýzy rizika v souladu s víceletým plánem kontrol kontrolují veterinární inspektoři. V případě zjištění nedostatků musí přijmout nezbytná opatření, mezi která zejména patří zákaz přemísťování nevakcinovaných zvířat, nařízení očkování a nařízení požadovaného vyšetření. Veterinární opatření musí být uložena z důvodu úspěšného dokončení ozdravování a v případě zamezení zavlečení nákazy prostřednictvím pozitivních zvířat do ozdravených chovů. Následná opatření bude nezbytné přijmout po ukončení ozdravování v České republice, ke kterému má dojít k 31. prosinci 2016. Po tomto datu požádá Státní veterinární správa v souladu s legislativou Evropské unie Evropskou komisi o schválení země prosté IBR. I když bude ozdravování ukončeno, nebudou všechna hospodářství prostá nákazy. Předpokládá se, na základě evidence v Informačním systému Státní veterinární správy, že těchto hospodářství bude z 19 tis., ve kterých bylo ozdravování zahájeno, asi 40. Všem těmto hospodářstvím budou muset být uložena mimořádná veterinární opatření z výše uvedených důvodů.

Uložená mimořádná veterinární opatření stanoví zákaz přemísťování zvířat s výjimkou zvířat určených k porážce přímo na jatky a nařízení provádění očkování merkerovou vakcínou do doby vyřazení všech pozitivních zvířat. V souladu se současným zněním § 67 veterinárního zákona by měl chovatel nárok na náhradu nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, a k ochraně před jejich šířením, anebo při nálezu původce této nákazy nebo nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně izolaci zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemísťování od doby vzniku podezření z výskytu nákazy a po potvrzení jejího výskytu. Vzhledem k tomu, že od roku 2006 až do konce roku 2013 byl chovatelům k dispozici dotační titul Ministerstva zemědělství, ze kterého byly hrazeny z 50 % náklady na vakcinaci, nákup vakcín a laboratorní vyšetření základního stáda, by bylo nespravedlivé, aby chovatelům, kteří nezvládli ozdravování v průběhu 10 let, byly prokazatelné náklady hrazeny ze 100 %. Tento nástroj by byl využit i v případě zahájení dalších ozdravovacích programů. V současné době se uvažuje o zahájení Národního ozdravovacího programu od bovinní virové diarhoea (BVD-MD).

K bodům 86 a 87 (§ 71 a 72):

Ustanovení § 71 a § 72, která stanoví přestupky a správní delikty, se upravují tak, aby odpovídala předchozím novelizačním bodům uvedeným v návrhu novely zákona.

Konkrétně ustanovení § 71 bylo upraveno tak, aby úprava přestupků korespondovala s přesnější a podrobnější úpravou správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob. Vychází se přitom z toho, že stanovení povinnosti, a to již z důvodu náležité prevence, musí být doprovázeno hrozbou uložení sankce pro případ jejího nesplnění nebo porušení. Pokud by tomu tak nebylo, byly by vytvořeny předpoklady pro nerespektování či obcházení právní úpravy.

K bodu 88 (§ 76):

Namísto vyhotovení správního rozhodnutí v případech schvalování a registrace popř. jen registrace se navrhuje vydávat doklad o schválení a registraci popř. jen registraci, který je v současné době provozovateli potravinářského podniku i dalšími subjekty podléhajícími schválení a registraci, popř. jen registraci, vyžadován.

Navrhovaná úprava výrazně zjednoduší administraci krajské veterinární správy při schvalování a registraci a vyjde vstříc potřebám shora uvedených osob.

K bodu 90 (§ 78):

Navrhuje se úprava a doplnění zmocňovacího ustanovení pro vydání prováděcích právních předpisů tak, aby byly zohledněny veškeré změny uvedené v tomto návrhu novely zákona, které mají vliv na obsah a rozsah prováděcích právních předpisů.

K bodu 91 /příloha 2 písm. a)/:

Ozdravení od paratuberkulózy je problematické a velice dlouhodobé. Zootechnickými a organizačními opatřeními ve stádech se dá výskyt onemocnění účinně snižovat. Z toho vychází přístup jednotlivých zemí a Evropské komise k této nákaze. Podle stanoviska Evropské komise není paratuberkulóza nákazou, která by chovatelům způsobovala velké ekonomické ztráty. Není také zoonózou a není tedy přenosná na člověka. Paratuberkulóza nebyla zařazena do přílohy směrnice Rady č. 64/432/EHS, což znamená, že Evropská komise nebude schvalovat na paratuberkulózu ozdravovací programy, ani na ně finančně přispívat a nebude vyhlašovat území prostá této nákazy.

V České republice je paratuberkulóza uvedena v příloze č. 2 veterinárního zákona, jež obsahuje nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, které jsou považovány za nebezpečné, a jejich původce. Tento návrh paratuberkulózu z přílohy č. 2 veterinárního zákona vypouští a dává tak do souladu národní legislativu s legislativou Evropské unie. Přijetí návrhu umožní chovatelům řešit problematiku tohoto onemocnění obdobným způsobem jako v ostatních členských zemích Evropské unie. Návrh byl projednán a odsouhlasen společnou zdravotní komisí svazů chovatelů skotu a následně schválen v orgánech těchto svazů.

K bodu 92 /příloha 2 písm. e)/:

Nově se mezi nákazy prasat zařazuje prasečí epidemická diarhoe. Jedná se o nové virové průjmové onemocnění, která má v chovech prasat smrtelný průběh. Proti nákaze lze postupovat pouze pomocí přísných hygienických opatření, zatím neexistuje žádná vakcína. V současné době se vyskytuje v USA, ale je velká obava odborné veřejnosti ze zavlečení do chovů prasat v Evropě. V případě, že by tato nákaza byla zavlečena do našich chovů, pak by veškeré náklady a ztráty nesl chovatel sám, i když by bylo nezbytné přijmout veterinární opatření jako u ostatních nákaz v souladu s ustanovením § 17b veterinárního zákona.

K bodu 93 /příloha 2 písm. h)/:

Navrhovanou úpravou seznamu nebezpečných nákaz ryb uvedených v příloze č. 2 veterinárního zákona dochází v souvislosti se změnou vyhlášky č. 290/2008 Sb., která je transpozicí směrnice 2006/88/ES.

K bodu 94 /příloha 6/:

Navrhuje se přílohu č. 6 zrušit; podmínky uznávání osvědčení příslušného úřadu vydávajícího členského státu jsou řešeny samostatnou zákonnou úpravou č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

K článku II (Přechodná ustanovení):

K bodu 1:

Umožňuje se těm osobám, které zprostředkovávají uvádění živočišných produktů na trh ke dni nabytí účinnosti novely zákona, aby v této činnosti mohli i nadále bez přerušení pokračovat za podmínky, že podají žádost o registraci obsahující náležitosti podle § 22 odst. 2 zákona příslušné krajské veterinární správě nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti novely zákona.

K bodu 2:

Umožňuje se těm provozovatelům útulku pro opuštěná a toulavá zvířata, kteří jej provozují ke dni nabytí účinnosti novely zákona, aby tento provoz i nadále mohl bez přerušení pokračovat za podmínky, že podají žádost o registraci útulku obsahující náležitosti podle § 42 odst. 6 zákona příslušné krajské veterinární správě nejpozději do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti novely zákona.

K bodu 3:

Jde o obvyklé přechodné ustanovení, které je formulováno s ohledem na požadavky právní jistoty a legitimního očekávání a které spočívá v tom, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely zákona a k tomuto dni neskončená, se ještě dokončí podle dosavadních právních předpisů.

K bodům 4 a 5 (§ 76b):

Přechodné ustanovení stanovuje lhůtu pro splnění povinnosti dle § 59 odst. 4 až 6 pro dosavadní úřední veterinární lékaře a představené Státní veterinární správy tak, aby mohli i nadále vykonávat činnost, kterou vykonávají v okamžiku nabytí účinnost novely tohoto zákona.

K části druhé

/Změna zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv/

Specifika používání státních hmotných rezerv při mimořádných veterinárních opatřeních nebo při porážce nebo usmrcení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění jsou nedostatečným způsobem upravena v jednotlivých zákonech tzv. krizové legislativy. V zájmu doplnění nezbytné právní úpravy se na základě iniciativy dotčených ústředních správních úřadů a v dohodě s nimi využívá návrhu novely zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů k tomu, aby jako doprovodný byl zařazen i návrh změny zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů. V tomto případě jde o doplnění zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv.

Hlavním posláním Správy státních hmotných rezerv je zabezpečovat hospodářská opatření pro krizové stavy, poskytovat státní hmotné rezervy při řešení a odstraňování následků krizových situací, při řešení mimořádných situací apod. (blíže viz zákony vymezující působnost Správy státních hmotných rezerv - č. 97/1993 Sb., č. 241/2000 Sb., č. 189/1999 Sb.).

Součástí státních hmotných rezerv jsou i pohotovostní zásoby, které tvoří základní materiály a výrobky, které svým charakterem jsou určené nejenom ústředním správním úřadům, územním samosprávným celkům, záchranným sborům, havarijním službám, zdravotnické záchranné službě nebo Policii České republiky, ale i pro Státní veterinární správu (zařízení pro likvidaci nákaz hospodářských zvířat a drůbeže, apod. – jedná se především o mobilní porážecí zařízení a speciální kontejnery na převoz mrtvých hospodářských zvířat).

Navržená úprava zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů, je nutná zejména z těchto důvodů:

a) poskytování státních hmotných rezerv pro mimořádné události dnes řeší § 4a zákona č. 97/1993 Sb. o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ale pouze pro potřebu základních složek integrovaného záchranného systému při provádění záchranných a likvidačních prací a při plnění úkolů ochrany obyvatelstva.

b) vložení § 4c upravuje podmínky poskytnutí a použití státních hmotných rezerv pro řešení mimořádných událostí v rámci veterinárních opatření. Státní hmotné rezervy bude moci Správa státních hmotných rezerv poskytnout Státní veterinární správě pouze v případě mimořádných veterinárních opatření vyhlášených podle § 54 veterinárního zákona nebo při porážce nebo usmrcení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění podle ustanovení § 5b odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání pro Státní veterinární správu.

Státní hmotné rezervy bude moci Státní veterinární správa použít zejména k nutné porážce nebo usmrcení při mimořádných veterinárních opatřeních podle § 54 odst. 1 písm.

c) veterinárního zákona nebo k porážení nebo usmrcování většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění podle § 5b odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání. V případě použití státních hmotných rezerv k porážení nebo usmrcování většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění podle zákona na ochranu zvířat proti týrání se bude jednat zejména o případy dopravní nehody vozidla přepravujícího živá hospodářská zvířata. Mají-li přepravovaná hospodářská zvířata po dopravní nehodě závažnější zranění, které s ohledem na jejich další možné utrpení vylučuje jejich další přepravu, je nutné je na místě nehody porazit nebo usmrtit. V tomto případě provádějí porážku nebo usmrcení pracovníci Státní veterinární správy, především pak podle § 49 odst. 3 veterinárního zákona pohotovostní středisko pro mimořádné situace, které je součástí krajské veterinární správy a které zasahuje v ohniscích nákaz a v případě jiných mimořádných situacích. K tomuto poražení nebo usmrcení mohou být v případě většího počtu poraněných zvířat použita zejména mobilní porážecí zařízení, která jsou součástí státních hmotných rezerv vyčleněných pro potřeby Státní veterinární správy.

K části třetí

/Změna zákona o správních poplatcích/

Sazebník zákona o správních poplatcích se doplňuje o některé nové správní poplatky a naopak se zrušuje správní poplatek za vydání povolení k provádění domácích porážek skotu nebo jelenovitých z farmového chovu v hospodářství chovatele v důsledku změny v ustanovení § 21 odst. 3 zákona a toho, že již nebudou podávány žádosti o povolení domácí porážky.

Výše správních poplatků je navržena s ohledem na podobné položky související s činností Státní veterinární správy.

Pokud jde o účtování správních poplatků za vydání veterinárního osvědčení k vývozu zvířete, není v současné době přístup krajských veterinárních správ jednotný. Některé z nich úřední potvrzení pasu (jakožto určitou formu veterinárního osvědčení pro vývoz) zpoplatňují (podle položky 70 přílohy k zákonu o správních poplatcích), zatímco některé z nich tento úkon nezpoplatňují s tím, že pas nepovažují za formu veterinárního osvědčení. Smyslem navržené úpravy je tedy tyto rozdílné přístupy stanovením jednoznačné zákonné úpravy sjednotit. V případě, že třetí země vyžaduje jak úřední potvrzení pasu, tak potvrzení veterinárního osvědčení pro vývoz, mělo by se z hlediska placení jednat o jeden úkon, neboť se rozhodovalo o téže věci.

Sazebník zákona o správních poplatcích se dále doplňuje o poplatky související vydáním předvývozního veterinárního osvědčení nebo jiného dokumentu potvrzujícího soulad s veterinárními podmínkami dovozní země za účelem vydání veterinárního osvědčení pro vývoz zvířete či zvířat do třetí země kompetentní autoritou jiného státu.

Sazebník zákona o správních poplatcích se rovněž doplňuje o poplatky související s vynaloženými náklady na pořízení a aplikaci úřední veterinární závěry.

Sazebník zákona o správních poplatcích se rovněž doplňuje o správní poplatek za nově zaváděnou povinnost registrace osoby, která zprostředkovává uvádění živočišných produktů na trh.

Dále se stanoví správní poplatek vycházející ze zavedení povinnosti registrovat útulky pro opuštěná a toulavá zvířata podle ustanovení § 42 odst. 6 veterinárního zákona.

Navrhovaná úprava dále předpokládá v souvislosti se zrušením povolování domácích porážek skotu mladšího 24 měsíců nebo jelenovitých z farmového chovu v hospodářství chovatele zrušení správního poplatku za vydání povolení k provádění těchto porážek.

K části čtvrté

/Účinnost/

S ohledem na délku legislativního procesu se nabytí účinnosti stanoví dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

V Praze dne 11. července 2016

Předseda vlády:

Mgr. Bohuslav S o b o t k a v.r.

Ministr zemědělství:

Ing. Marian J u r e č k a v.r.