zákon č. 303/2023 Sb.

K bodům 1, 2 a 6 (poznámka pod čarou č. 1a a č. 17)

V návaznosti na změny unijního práva dochází k aktualizaci poznámek pod čarou v zákoně o dráhách. V poznámkách pod čarou č. 1a a 17, které vymezují návaznost zákona o dráhách na přímo použitelné předpisy Evropské unie, se v souvislosti se zrušením nařízení (ES) 1371/2007 a jeho nahrazením nařízením (EU) 2021/782 aktualizuje odkaz tak, aby odpovídal nové unijní úpravě práv cestujících v železniční přepravě.

K bodu 3 a 4 (§ 23f)

§ 23f zákona o dráhách upravuje povinnosti dopravce, který má dominantní postavení na trhu osobní nebo nákladní železniční dopravy a který je současně provozovatelem zařízení služeb nebo takového provozovatele zařízení služeb ovládá. Konkrétně jde o povinnost zajistit, aby služby poskytované zařízením služeb byly poskytovány prostřednictvím pobočky a o jejich poskytování bylo vedeno oddělené účtování. Výše uvedené se nicméně vztahuje toliko na zařízení služeb, kterými jsou železniční stanice, odstavné koleje, čerpací stanice a technická zařízení v přístavech. Ve vztahu k poskytování služeb prostřednictvím pobočky výčet zařízení služeb obsažený ve stávajícím § 23f odst. 2 zákona o dráhách koresponduje výčtu zařízení služeb, na něž dopadá čl. 13 odst. 3 pododst. 1 směrnice 2012/34/EU. S ohledem na tuto skutečnost návrh zákona předmětnou povinnost nijak nemění, dochází jím toliko k přesunutí výčtu zařízení služeb této povinnosti podléhající do odstavce prvního.

Ve vztahu k požadavku na oddělené účtování nicméně směrnice 2012/34/EU stanoví okruh zařízení služeb šířeji než stávající zákon o dráhách, konkrétně jej vztahuje ke všem zařízením služeb dle přílohy II bodu 2 směrnice. V návaznosti na příslib Evropské komisi učiněný v rámci odpovědi na formální upozornění v řízení pro porušení povinnosti č. 2021/2160 dochází oproti stávající vnitrostátní právní úpravě k rozšíření povinnosti vést oddělené účtování o poskytování služeb ve vztahu ke všem zařízením služeb provozovaným dopravcem, který má dominantní postavení na trhu osobní nebo nákladní dopravy nebo provozovatele zařízení služeb ovládá. V zájmu přehlednosti byla tato právní úprava začleněna do § 23f odst. 2 návrhu zákona.

K bodu 5 (§ 35 odst. 3)

Stávající znění § 35 odst. 3 upravuje povinnost dopravce provozujícího veřejnou drážní osobní dopravu na dráze celostátní nebo na dráze regionální zveřejnit do 30. června kalendářního roku zprávu o kvalitě poskytovaných služeb za uplynulý kalendářní rok a tuto zprávu poskytnout Agentuře Evropské unie pro železnice. Tato povinnost byla do zákona o dráhách včleněna v souvislosti s čl. 28 nařízení (ES) 1371/2007. Navržená změna § 35 odst. 3 reaguje na čl. 29 odst. 2 nařízení (EU) 2021/782. Výše uvedené ustanovení nařízení (EU) 2021/782 stanoví povinnost dopravců zveřejnit na svých internetových stránkách do 30. června 2023 a poté každé 2 roky zprávu o kvalitě poskytovaných služeb. Současně toto ustanovení předvídá zpřístupnění této zprávy na internetových stránkách Agentury Evropské unie pro železnice. Nařízení (EU) 2021/782 však nestanoví bližší podrobnosti ke zpřístupnění této zprávy na internetových stránkách Agentury Evropské unie pro železnice, zejména vlastní povinnost poskytnout tuto zprávu Agentuře Evropské unie pro železnice.

Navrhuje se tedy zakotvit povinnost dopravce provozujícího drážní osobní dopravu podle nařízení (EU) 2021/782 poskytnout zprávu o kvalitě poskytovaných služeb podle tohoto nařízení Agentuře Evropské unie pro železnice ve lhůtě bez zbytečného odkladu po zveřejnění této zprávy na svých internetových stránkách podle ustanovení čl. 29 odst. 2 věty třetí nařízení (EU) 2021/782. Zakotvením povinnosti dopravce poskytnout zprávu o kvalitě poskytovaných služeb Agentuře Evropské unie pro železnice v jasně určené lhůtě dojde k řádnému zajištění účinné aplikace nařízení (EU) 2021/782.

Vzhledem k tomu, že se původní text obsažený v odstavci 3 zahrnující odkaz na poznámku pod čarou č. 6h nahrazuje zcela novým textem, přičemž poznámka pod čarou č. 6h se nevyskytuje na jiných místech zákona o dráhách, a nově navrhovaný text již daný odkaz neobsahuje, dochází zároveň ke zrušení poznámky pod čarou č. 6h.

K bodu 7 (§ 36 odst. 1 písm. a))

V ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) se rozvolňuje úprava, podle níž je každý dopravce, který provozuje veřejnou drážní dopravu, povinen (kromě povinností uvedených v § 35) provozovat veřejnou drážní osobní nebo nákladní dopravu podle jízdního řádu a tarifu a předem vyhlášených smluvních přepravních podmínek. Podle stávající právní úpravy musí být daná povinnost splněna (mimo jiné) podle smluvních přepravních podmínek předem vyhlášených v Přepravním a tarifním věstníku. Navrhuje se nadále nevázat splnění dané povinnosti na smluvní přepravní podmínky vyhlášené v Přepravním a tarifním věstníku, neboť tento dokument neumožňuje dostatečně flexibilně reagovat na změny, k nimž v praxi dochází častěji, než je časová perioda, v níž je daný dokument vydáván (čtrnáctidenní cyklus). Danou povinnost tak nadále bude možné splnit ve vazbě na smluvní přepravní podmínky zveřejněné například na internetových stránkách dopravce. V souvislosti s uvedenou změnou dojde též k úpravě § 49 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, která bude nadále formu a rozsah vyhlášení smluvních přepravních podmínek upravovat stejně pro dopravu silniční i pro dopravu drážní. Na dopravce provozující veřejnou drážní osobní dopravu tak již nebude kladena vyšší zátěž v podobě zveřejnění smluvních přepravních podmínek v Přepravním a tarifním věstníku.

K bodu 8 (§ 36 odst. 1 písm. d))

Ustanovení § 36 odst. 1 písm. d) návrhu zákona představuje legislativní opatření, jímž dochází k využití fakultativního ustanovení obsaženého v čl. 11 odst. 4 pododst. 4 nařízení (EU) 2021/782, podle něhož členské státy Evropské unie mohou rozšířit na všechny cestující právo osob se zdravotním postižením zakoupit si přepravní doklady ve vlaku bez dodatečných nákladů, pokud v železniční stanici v místě odjezdu není výdejna přepravních dokladů nebo žádné dostupné automaty pro prodej přepravních dokladů ani není žádný jiný dostupný způsob, jak si přepravní doklad zakoupit předem.

Právo cestujícího, bez ohledu na to, zda se jedná o osobu se zdravotním postižením, nebo nikoli, zakoupit si jízdní doklad ve vlaku po nástupu do vozidla bez úhrady dodatečných nákladů (přirážky), nezajistil-li dopravce prodej jízdních dokladů před nástupem do vozidla, je dlouhodobě ve vnitrostátním právním řádu zakotveno prostřednictvím ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů. Úprava uvedené vyhlášky se však na základě jejího ustanovení § 1 věty druhé použije toliko na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropské unie v oblasti práv cestujících ve veřejné drážní a silniční osobní dopravě. Nevyužití fakultativního ustanovení dle čl. 11 odst. 4 pododst. 4 nařízení (EU) 2021/782 by tedy paradoxně vedlo k nižšímu standardu ochrany práv cestujících v režimu regulovaném unijním právem ve srovnání s režimem podle uvedené vyhlášky, a umožnění přenášení důsledků eventuálního podnikatelského rozhodnutí dopravce nezajistit prodej jízdních dokladů před nástupem do vozidla na cestující ve formě přirážky.

Navrhovaná právní úprava cílí na případy, v nichž není cestující veřejnosti umožněno zakoupení jízdního nebo přepravního dokladu před nástupem do vlaku ve stanici (např. v pokladně či v samoobslužném automatu), nebo jejím okolí (např. v samoobslužném automatu, nebo prodejním místě dopravce, které jsou umístěny vedle železniční stanice). V takovém případě bude dopravce povinen zajistit možnost zakoupení jízdního nebo přepravního dokladu po nástupu do vlaku (např. formou prodeje těchto dokladů průvodčím nebo strojvedoucím, případně vybavením vozidel samoobslužními automaty), přičemž ztrácí možnost požadovat od cestujícího přirážku v souvislosti se zakoupením těchto dokladů ve vlaku. Současně podle navrhované úpravy nestačí, pokud bude dána možnost zakoupit si jízdní nebo přepravní doklad vzdáleným přístupem (tj. typicky prostřednictvím internetu). Předkladatel zde pamatuje na určité kategorie cestujících, kteří mají omezenou možnost využít vzdálený přístup k zakoupení těchto dokladů (senioři, nezletilí, cizinci nebo osoby s vybranými typy zdravotního postižení). Slova „před nástupem do vlaku“ je přitom třeba vykládat tak, že navržená úprava dopadá na situace, kdy cestující přijde na železniční stanici v místě odjezdu s dostatečnou časovou rezervou (několika minut), aby si příslušný doklad před odjezdem vlaku zakoupil.

Nově navržená úprava nahrazuje stávající povinnost dopravce provozujícího veřejnou drážní dopravu uzavřít (na žádost) přepravní smlouvu i na úsek dráhy celostátní nebo dráhy regionální provozovaný jiným dopravcem (tato povinnost se přitom vztahuje na dopravce, kteří provozují veřejnou drážní dopravu na dráze celostátní nebo na dráze regionální). Uvedená povinnost obsažená v současné době v § 36 odst. 1 písm. d) zákona o dráhách je již překonaná, není na ní navázána ani žádná skutková podstata přestupku (je tedy v rovině veřejnoprávní nevynutitelná) a je rovněž formulována zcela nejasně, protože jiný dopravce může provozovat drážní dopravu, nikoli úsek dráhy. Provázání přepravní služby přes více dopravců v železniční dopravě zajišťuje navíc od prosince 2020 institut jednotného jízdního dokladu podle § 7a zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K bodům 9 a 21 (§ 36 odst. 1 písm. i) a § 55 odst. 3)

Stávající znění zákona o dráhách odkazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie upravující práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě nejednotně, tak že na některých místech užívá slovního spojení „železniční doprava“ a na jiných „železniční přeprava“.

Navrhuje se sjednocení pojmosloví zákona o dráhách, tak aby byl odkaz na nařízení (EU) 2021/782 uváděn v zákoně o dráhách jednotně jako „přímo použitelný předpis Evropské unie upravující práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě“.

K bodu 10 (§ 36a)

Stávající § 36a zákona o dráhách obsahuje ustanovení, které umožňovalo po omezenou dobu (do 3. prosince 2019) neuplatňovat na provozování vnitrostátní veřejné drážní osobní dopravy některá ustanovení nařízení (ES) 1371/2007. Toto obsoletní ustanovení se navrhuje zrušit a nahradit novou úpravou týkající se využití fakultativních ustanovení obsažených v čl. 2 odst. 2 a čl. 24 písm. a) pododst. 4 nařízení (EU) 2021/782.

K odstavci 1

Ustanovení § 36a odst. 1 návrhu zákona představuje legislativní opatření, jímž dochází k využití fakultativního ustanovení obsaženého v čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) 2021/782, podle něhož členské státy Evropské unie mohou vyjmout z uplatňování nařízení (EU) 2021/782 spoje, které jsou provozovány výhradně pro historické nebo turistické účely. Toto vynětí však není možné ve vztahu k čl. 13 a čl. 14 nařízení (EU) 2021/782, které upravují odpovědnost vůči cestujícím a za zavazadla a pojištění a krytí odpovědnosti železničních podniků.

Pojem „historické nebo turistické účely“ není nařízením (EU) 2021/782 nijak definován. V intencích nařízení (EU) 2021/782 se proto navrhuje využití uvedeného vynětí ve vztahu k provozování osobní drážní dopravy historickým drážním vozidlem nebo osobní drážní dopravy, jejímž účelem je uskutečnění zážitkové jízdy, a nikoliv uspokojení přepravní potřeby.

Ve vztahu k provozování osobní drážní dopravy historickým drážním vozidlem lze odkázat na ustanovení § 43f odst. 1 zákona o dráhách, které objektivním způsobem stanoví podmínky pro rozhodnutí drážního správního úřadu o tom, že určité drážní vozidlo je historickým drážním vozidlem. Současně historické drážní vozidlo smí být provozováno na dráze celostátní, regionální, místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo na vlečce výlučně k uspokojování kulturních nebo volnočasových potřeb.

Co se týče provozování osobní drážní dopravy, jejímž účelem je uskutečnění zážitkové jízdy a nikoli uspokojení přepravní potřeby, vychází vymezení výjimky z působnosti nařízení (EU) 2021/782 a ze znění bodu 6 preambule nařízení, který ve vztahu k železničním spojům pro turistické účely uvádí, že tyto spoje obvykle neslouží běžným dopravním potřebám. Pojem „zážitková jízda“ byl zvolen pro zdůraznění odlišnosti za tímto účelem provozované osobní drážní dopravy od osobní drážní dopravy provozované primárně za účelem uspokojení přepravní potřeby cestujícího. Jako příklad zážitkové jízdy lze uvést tzv. Mikulášskou jízdu, jejímž primárním účelem není uspokojení přepravní potřeby cestujících, ale zážitek spojený se zábavným programem pro rodiny s dětmi za přítomnosti postav čertů, andělů a sv. Mikuláše.

K odstavci 2

Ustanovení § 36a odst. 2 návrhu zákona ztělesňuje legislativní opatření, jímž dochází k využití fakultativního ustanovení v článku 2 odst. 6 písm. b) nařízení (EU) 2021/782, podle něhož mohou členské státy Evropské unie vyjmout z uplatňování tohoto nařízení mezinárodní osobní železniční spoje, jejichž podstatná část, včetně nejméně jedné zastávky podle jízdního řádu, je provozována mimo Evropskou unii.

Z uvedeného pravidla se předkladatel rozhodl zakotvit 2 výjimky.

První výjimku představují takové spoje osobní drážní dopravy, jejichž podstatná část zahrnující alespoň 1 železniční stanici nebo zastávku podle jízdního řádu je sice uskutečňována mimo území členského státu Evropské unie, ale jejich výchozí železniční stanice nebo zastávka je na území členského státu Evropské unie. Předkladatel zde vychází z působnosti nařízení (EU) 2021/782 vymezené v jeho článku 2 odst. 1, podle něhož se tento unijní předpis vztahuje na „mezinárodní a vnitrostátní železniční jízdy a spoje v Unii provozované jedním nebo více licencovanými železničními podniky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU“. Při výkladu působnosti nařízení je pak třeba přihlédnout rovněž k definici spoje obsažené v článku 3 odst. 10 uvedeného nařízení (spojem je osobní železniční spoj, který je provozován mezi železničními stanicemi podle jízdního řádu, včetně dopravních spojů nabízených za účelem přesměrování) a definici mezinárodního osobního železničního spoje obsažené v článku 3 odst. 16 uvedeného nařízení (mezinárodním osobním železničním spojem je osobní železniční spoj, který překračuje alespoň jednu hranici členského státu a jehož hlavním účelem je přepravit cestující mezi stanicemi umístěnými v různých členských státech nebo v členském státě a ve třetí zemi). Z těchto ustanovení vyplývá, že v případě spojů do třetích zemí se unijní nařízení použije toliko při jejich uskutečňování na území členských států Evropské unie. Při posuzování rozsahu výjimky čl. 2 odst. 6 písm. b) je potažmo nutno posoudit pouze to, ve kterých situacích by se nařízení v rámci území Evropské unie nemělo uplatnit.

Je skutečností, že ve třetích zemích nemusí být vždy zajištěna srovnatelná technická a organizační vybavenost železniční sítě, jako je tomu v členských státech Evropské unie, a mohou v nich být kladeny i další administrativní překážky provozování osobní drážní dopravy (například kontroly na hranici či výběr cla). Je-li výchozí železniční stanice nebo zastávka na území třetí země, může mít tak uvedená skutečnost negativní dopad pro přiznání práv cestujících i na území Evropské unie. V opačném případě však, kdy je mezinárodní osobní železniční spoj vypraven z členského státu Evropské unie a pokračuje (případně přes území jiných členských států Evropské unie) až do třetí země, předkladatel neshledává jako vhodné připustit, aby cestující, kteří využijí takový spoj, byť dokonce sami nastoupí i vystoupí na území Evropské unie, byli zbaveni náležité ochrany svých práv poskytované unijním právem pouze proto, že daný spoj dále pokračuje do třetí země. Z tohoto důvodu se předkladatel rozhodl omezit možné nařízením (EU) 2021/782 předvídané vynětí takových spojů pouze na ty mezinárodní osobní železniční spoje, jejichž výchozí železniční stanice či zastávka je ve třetí zemi.

Druhou výjimku pak představují takové spoje osobní drážní dopravy, jejichž podstatná část zahrnující alespoň 1 železniční stanici nebo zastávku podle jízdního řádu je sice uskutečňována mimo území členského státu Evropské unie, ale taková (míněno ona zmiňovaná podstatná) část spoje zahrnuje pouze území Švýcarské konfederace. Ačkoliv je Švýcarská konfederace formálně třetí zemí, neshledává předkladatel s ohledem na srovnatelnou technickou a organizační vybavenost železniční sítě ve Švýcarské konfederaci (i absenci dalších administrativních překážek kladených provozování osobní drážní dopravy) ve srovnání se stavem panujícím v členských státech Evropské unie využití předmětného fakultativního ustanovení ve vztahu k této zemi za důvodné.

Pokud jde o slovní spojení „podstatná část spoje“ použité v navrhovaném ustanovení, bylo v tomto ohledu převzato slovní spojení obsažené v nařízení (EU) 2021/782 (vizte bod 8 preambule a článek 2 odst. 6 písm. b) uvedeného nařízení), přičemž unijní zákonodárce (tedy nařízení samo) tento pojem nijak nevymezuje. Předkladatel se rozhodl použít tento autonomní, tedy samotným unijním právem použitý, pojem bez jeho konkretizace či bližšího vymezení, jímž by jakkoliv předjímal jeho výklad. Výklad uvedeného pojmu totiž přísluší Soudnímu dvoru Evropské unie či Drážnímu úřadu, který bude v podmínkách České republiky dané ustanovení aplikovat. Předmětná úprava navíc dopadá na zcela marginální počet spojů.

K odstavci 3

Ustanovení § 36a odst. 3 návrhu zákona představuje legislativní opatření, jímž dochází k využití dočasné výjimky obsažené v čl. 24 písm. a) pododst. 4 nařízení (EU) 2021/782, podle něhož členské státy Evropské unie mohou, ovšem nikoliv po 30. červnu 2026, povolit, aby byla 24 hodinová lhůta pro oznámení cestujících, kteří jsou osobami se zdravotním postižením či s omezenou schopností pohybu a orientace, že budou potřebovat pomoc v železniční stanici či ve vlaku, prodloužena na 36 hodin.

Ustanovením čl. 24 písm. a) pododst. 1 nařízení (EU) 2021/782 je zkrácena dosavadní lhůta pro poskytnutí uvedené pomoci (stanovená čl. 24 písm. a) nařízení (ES) 1371/2007) ze 48 hodin na polovinu (tedy 24 hodin). Toto zkrácení je velmi citelné. Přes význam tohoto opatření s ohledem na zvýšení kvality života osob se zdravotním postižením či s omezenou schopností pohybu a orientace vnímá předkladatel tuto lhůtu jako problematickou ve vztahu k nutnosti zajistit odpovídající drážní vozidlo, pokud se nástup a výstup takové osoby uskutečňuje v místě (zastávka, železniční stanice), kde není zajištěn bezbariérový nástup cestujících do vlaku a výstup cestujících z vlaku. Nařízení (EU) 2021/782 neumožňuje rozlišovat lhůtu ve vztahu k určitým druhům zdravotního postižení či omezení schopnosti pohybu a orientace u osob, jimž má být pomoc poskytnuta, jeví se proto jako důvodné lhůtu poskytnutí pomoci odvíjet od situace, která je s ohledem na přijímaná opatření k zajištění pomoci nejnáročnější.

Přestože na straně dopravců došlo k modernizaci a rekonstrukci vozového parku i nákupu nových drážních vozidel, nedisponují tito adresáti navrhované právní úpravy dostatečným počtem takových drážních vozidel, která svojí konstrukcí či technickým vybavením umožňují vyzdvižení či najetí invalidního vozíku tak, aby byl řazen do každého vlaku alespoň jeden vůz, který by takovou manipulaci umožnil. Nedostatečný počet drážních vozidel je řešen dopravci operativně úpravami oběhů drážních vozidel, případně i jejich souprav, a to v závislosti na nahlášené požadavky na potřebnou pomoc, kdy dochází k nahrazení běžného drážního vozidla za drážní vozidlo bezbariérové. Tento postup je však z hlediska organizace a provedení časově náročný.

Z těchto důvodů se jeví vhodným využití unijním právem zakotvené dočasné výjimky na (pouze částečné) zkrácení lhůty pro oznámení o potřebě pomoci osobě se zdravotním postižením či s omezenou schopností pohybu a orientace na 36 hodin, a to pro období (umožněné unijním právem) do 30. června 2026. Toto opatření umožní v mezidobí realizaci dalších finančně nákladných opatření na straně provozovatelů železničních stanic i dopravců tak, aby nastavený systém poskytoval dotčeným cestujícím jistotu poskytnutí potřebné pomoci při jejich přepravě. Podstatné zkrácení uvedené lhůty o polovinu by mohlo, zejména v regionální dopravě, přinést značné komplikace (v současné době je užití bezbariérových vozů vázáno smlouvami o veřejných službách v přepravě cestujících).

Lze konstatovat, že již v současné době se provozovatelé železničních stanic i dopravci snaží zlepšovat své služby ve vztahu k cestujícím se zdravotním postižením nebo s omezenou schopností pohybu a orientace. S ohledem na rozšiřující se počet dálkově řízených tratí jsou zřizovány mobilní týmy, které zajišťují asistenci v neobsazených stanicích. I přes doznívající pandemii koronaviru, která způsobila pokles počtu přepravených osob ve veřejné dopravě, státní organizace Správa železnic v roce 2021 poskytla 9 000 asistencí.

V dubnu 2022 byl rovněž zahájen projekt na zlepšení orientace nevidomých s názvem Aplikace pro bodovou navigaci nevidomých, na které se podílí Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých. Výsledky tohoto projektu by měly pomoci rozšíření přístupnosti železničních zastávek a stanic pro nevidomé. Zvýšení samostatnosti pohybu nevidomých osob ve stanicích a zastávkách a jejich soběstačnost by mohla v konečném důsledku přinést i snížení počtu požadovaných asistencí. Výsledky projektu budou známy až v roce 2026.

K bodu 11 (§ 45 odst. 2)

V návaznosti na podnět vznesený ze strany Sdružení dopravních podniků České republiky dochází návrhem zákona k zúžení okruhu podmínek pro připuštění ke zkoušce, která je podmínkou pro vydání průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla na trolejbusové dráze.

Jak již bylo shora uvedeno, musejí být osoby, které se hodlají stát řidičem trolejbusu, držiteli 2 dokladů, a to průkazu dokládajícího řidičské oprávnění pro vozidla skupiny D podle zákona č. 361/2000 Sb. a též průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze trolejbusové podle zákona o dráhách (vizte § 90 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. a § 45 zákona o dráhách). Žadatelé o vydání obou uvedených dokladů přitom musí splnit do značné míry obdobné podmínky týkající se jejich věku, vzdělání, spolehlivosti či zdravotní způsobilosti, což se jeví jako duplicitní a nedůvodně zatěžující jak adresáty právní úpravy (žadatele o vydání těchto dokladů), tak správní úřady.

Podle § 45 odst. 2 zákona o dráhách vydá drážní správní úřad průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze místní, tramvajové, trolejbusové, speciální nebo lanové anebo na vlečce žadateli, který prokázal odbornou způsobilost zkouškou. Dané ustanovení dále stanoví, že zkoušce se může podrobit žadatel, který a) dosáhl předepsaného věku a vzdělání, b) je spolehlivý k řízení drážního vozidla, c) prokázal svou zdravotní způsobilost a d) podrobil se předepsané výuce a výcviku.

Navrhuje se v uvedeném ustanovení podmínky pro přistoupení ke zkoušce z odborné způsobilosti, jejíž úspěšné složení je předpokladem pro vydání průkazu způsobilosti, rozlišit, a to zvlášť pro osoby hodlající řídit drážní vozidlo na dráze místní, tramvajové, speciální nebo lanové anebo na vlečce a zvlášť pro osoby hodlající řídit drážní vozidlo na dráze trolejbusové. U první z uvedených skupin osob zůstane stávající právní úprava beze změn. U osob hodlajících řídit drážní vozidlo na dráze trolejbusové se pak navrhuje upustit od splnění podmínky spočívající v dosažení stanoveného věku a vzdělání, v jejich spolehlivosti a rovněž zdravotní způsobilosti.

Ve vztahu k věku uvedených osob je prováděcím právním předpisem k zákonu o dráhách vyžadováno dosažení 21 let (vizte § 6 písm. a) vyhlášky č. 16/2012 Sb.). Tento požadavek je dostatečně pokryt podmínkou pro získání řidičského oprávnění pro vozidla skupiny D stanovenou v § 83 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., neboť podle tohoto ustanovení je požadováno dosažení věku 24 let, přičemž ve stanovených výjimečných případech je tento požadavek zmírněn na 21, případně 23 let (vizte § 83 odst. 5 a 6 zákona č. 361/2000 Sb.).

Ve vztahu k požadovanému vzdělání vyžaduje ustanovení § 7 písm. b) vyhlášky č. 16/2012 Sb. pak pro žadatele o vydání průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze trolejbusové pouze ukončené základní vzdělání, kdy tato podmínka nepředstavuje podle předkladatele žádnou významnou přidanou hodnotu.

Na předpoklad spolehlivosti k řízení drážního vozidla tak, jak je vymezena ustanovením § 46 zákona o dráhách, pak může být dle předkladatele rovněž rezignováno, neboť se jeví jako zcela postačující, pokud osoba hodlající řídit trolejbus naplní podmínku nezbytnou k udělení řidičského oprávnění pro vozidla skupiny D podle § 82 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. (taková osoba nesmí být ve výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, být povinným v exekuci pozastavením řidičského oprávnění, být osobou, které bylo uloženo v trestním řízení přiměřené omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel, ani osobou, která má v registru řidičů zaznamenáno 12 bodů) a rovněž podle § 82 odst. 1 písm. h) téhož zákona (taková osoba nesmí vykonávat závazek zdržet se řízení motorových vozidel, ke kterému se zavázala pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání).

Ve vztahu k podmínce zdravotní způsobilosti se pak jeví jako dostačující, pokud osoba hodlající řídit drážní vozidlo na dráze trolejbusové naplní požadavky ustanovení § 82 odst. 1 písm.

b) zákona č. 361/2000 Sb., podle kterého žadatel o udělení řidičského oprávnění byl zdravotně způsobilý, když podmínky zdravotní způsobilosti pak pro řidiče motorových vozidel upravuje § 84 zákona č. 361/2000 Sb. a podrobněji též vyhláška č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel), ve znění pozdějších předpisů.

Navrhuje se proto odstranit stávající stav, v němž osoby, které se hodlají stát řidičem trolejbusu, musí splnit dvě paralelní sady velmi obdobných podmínek k získání řidičského oprávnění pro vozidla skupiny D na jedné straně a průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze trolejbusové na straně druhé, což se jeví jako duplicitní a pro tyto osoby zcela nadbytečně zatěžující. Osoby, které se hodlají stát řidičem trolejbusu, sice budou i nadále muset získat jak řidičské oprávnění pro vozidla skupiny D podle zákona č. 361/2000 Sb., tak průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze trolejbusové podle zákona o dráhách, nicméně k získání zmíněného průkazu způsobilosti nebude nutné zvlášť prokazovat dosavadní požadavky obsažené v zákoně o dráhách a týkající se věku, dosaženého vzdělání, spolehlivosti a zdravotní způsobilosti žadatele. Zcela totiž postačí, že tyto osoby splní předepsané podmínky pro vydání řidičského oprávnění pro vozidla skupiny D a není tedy nezbytné tyto podmínky nadbytečně dublovat. Namísto požadavků kladených na věk, vzdělání, spolehlivost a zdravotní způsobilost žadatelů o vydání průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze trolejbusové se v zákoně o dráhách výslovně zakotvuje požadavek, aby daná osoba byla držitelem řidičského oprávnění pro vozidla skupiny D.

K bodu 12 (§ 45 odst. 6)

Ustanovení § 45 odst. 6 návrhu zákona, podle něhož přezkoušení zdravotní způsobilosti osoby řídící drážní vozidlo na dráze trolejbusové drážní správní úřad nenařizuje, cílí k vyloučení aplikace § 45 odst. 4 a 5 téhož zákona, pokud jde o přezkušování zdravotní způsobilosti u osob řídících drážní vozidlo na dráze trolejbusové. Vzhledem k tomu, že podmínka zdravotní způsobilosti nebude nadále vyžadována ani pro přistoupení ke zkoušce, jejíž úspěšné složení je podmínkou pro vydání průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla, nebude drážní správní úřad ani nařizovat přezkoušení zdravotní způsobilosti daných osob. V případě pochybností o zdravotní způsobilosti řidiče trolejbusu bude moci drážní správní úřad dát podnět příslušnému obecnímu úřadu s rozšířenou působností k zahájení řízení o podmínění řidičského oprávnění (ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.) nebo odnětí řidičského oprávnění (ve smyslu § 94 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.). Tento postup však nemusí být v zákoně o dráhách normativně vyjádřen.

K bodům 13 až 20 (§ 51 odst. 9 a § 52 odst. 1, 3, 6 a 14)

V návaznosti na unijní i vnitrostátní právní úpravu nových povinností dopravců, provozovatelů dráhy, provozovatelů železniční stanice, prodejců jízdních a přepravních dokladů, provozovatelů cestovní kanceláře a provozovatelů cestovní agentury dochází k doplnění odpovídajících skutkových podstat přestupků.

Předkladatel vyhodnotil nezbytnost zakotvení skutkových podstat přestupků, které jsou obsaženy v předloženém návrhu zákona, podle Zásad tvorby právní úpravy přestupků. Na základě tohoto vyhodnocení dospěl k závěru, že nejsou k dispozici takové nástroje, které jsou k dosažení daného cíle stejně vhodné nebo vhodnější a které současně představují méně intenzivní zásah do právního postavení adresátů navrhované právní úpravy. Z tohoto důvodu je nutno vnímat zakotvení příslušných skutkových podstat přestupků v navrženém rozsahu a navržené podobě do zákona o dráhách za nezbytné.

Navržené změny (doplnění) zákona o dráhách v oblasti správního trestání souvisí předně s novými povinnostmi dopravců, provozovatelů dráhy, provozovatelů železniční stanice, prodejců jízdních a přepravních dokladů, provozovatelů cestovní kanceláře a provozovatelů cestovní agentury v oblasti ochrany práv cestujících v drážní dopravě. Tyto povinnosti vyplývají přímo z unijního práva, konkrétně z nařízení (EU) 2021/782. Předmětné změny též provádějí požadavek čl. 35 nařízení (EU) 2021/782, podle něhož Česká republika coby členský stát Evropské unie musí stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce přitom musí být účinné, přiměřené a odrazující.

V obecné rovině se předkladatel na základě detailní analýzy jednotlivých ustanovení nařízení (EU) 2021/782 snažil postihnout všechna jednání dopravce, provozovatele dráhy, provozovatele železniční stanice, prodejce jízdních a přepravních dokladů, provozovatele cestovní kanceláře nebo provozovatele cestovní agentury, která jsou v rozporu s uvedeným nařízením. Výjimku tvoří ta jednání, která a) spočívají v povinnosti (většinou dopravce) poskytnout cestujícímu nebo jiné oprávněné osobě určité finanční plnění a zároveň b) unijní úprava neposkytuje dostatečně jednoznačná kritéria pro stanovení výše tohoto finančního plnění či jeho jiné aspekty (odkazujeme v této souvislosti například na čl. 32 přílohy I uvedeného nařízení, podle něhož náhrada škody zahrnuje přiměřené výdaje, které cestujícímu vznikly v souvislosti s přenocováním a informováním čekajících osob, nebo čl. 41 přílohy I uvedeného nařízení, podle něhož je dopravce při úplné nebo částečné ztrátě cestovního zavazadla povinen vyplatit odškodnění primárně ve výši prokázané utrpěné ztráty nebo škody). Jde o situace, v nichž je pro posouzení splnění podmínek konkrétního soukromoprávního nároku a odpovídající výše plnění (nejčastěji náhrady škody či jiné újmy) nezbytné posoudit v každém jednotlivém případě velmi individuálně okolnosti daného případu. Jde tedy o činnost, která je obvykle předmětem detailního dokazování ze strany soudu v rámci občanského soudního řízení. Takové činnosti by Drážní úřad, který bude přestupky projednávat, nebyl schopen, přinejmenším by pak postihování daných jednání předpokládající předchozí (značně složité) posouzení, zda byla či nebyla v konkrétním případě naplněna skutková podstata daného přestupku, tento správní úřad neúměrně zatěžovalo.

Ve vztahu ke skutkové podstatě obsažené v § 52 odst. 6 písm. a) bodu 6, která byla diskutována v rámci meziresortního připomínkového řízení, lze konstatovat, že tato skutková podstata bude naplněna jednáním dopravce spočívajícím v tom, že nezveřejní s využitím stanovených prostředků na svých internetových stránkách podmínky pro přepravu jízdních kol, včetně aktuálních informací o dostupnosti kapacity pro jejich přepravu. Pojem „aktuální informace o dostupnosti kapacity“ je třeba vykládat s ohledem na to, jakým způsobem je na daném spoji zabezpečována přeprava jízdních kol, přičemž můžeme rozlišovat následující situace: i.) přeprava jízdních kol ve spojích s povinnou rezervací míst pro jízdní kola, ii.) přeprava jízdních kol ve spojích s možností rezervace míst pro jízdní kola a iii.) přeprava jízdních kol ve spojích bez možnosti rezervace míst pro jízdní kola. V případě i.) bude aktuální informací o dostupnosti kapacity počet volných míst pro jízdní kola vzhledem ke kapacitě vozidel vyčleněné pro jízdní kola a počtu provedených rezervací; v případě ii.) bude aktuální informací o dostupnosti kapacity rovněž počet volných míst pro jízdní kola vzhledem ke kapacitě vozidel vyčleněné pro jízdní kola a počtu provedených rezervací; v případě iii) bude aktuální informací o dostupnosti kapacity počet volných míst pro jízdní kola pouze vzhledem ke kapacitě vozidel vyčleněné pro jízdní kola.

Ve vztahu ke skutkové podstatě obsažené v § 52 odst. 6 písm. e) bodu 1 lze uvést následující. Uvedeného přestupku se dopustí dopravce nebo provozovatel železniční stanice, který nezavede nebo neudržuje stanoveným způsobem nediskriminační pravidla pro přístup k přepravě osob se zdravotním postižením, průvodců držitelů průkazu osoby se zdravotním postižením označeného symbolem „ZTP/P“ a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Uvedené ustanovení danou povinnost nevztahuje na průvodce osob s obdobnými průkazy z jiných členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru. To však nařízení (EU) 2021/782 připouští, čemuž nasvědčuje zejména textace předmětného ustanovení: „(…) pravidla pro přístup platná pro přepravu osob se zdravotním postižením, včetně jejich osobních asistentů, kteří byli v souladu s vnitrostátními postupy jako takoví uznáni (…)“ a skutečnost, že oblast asistentů osob se zdravotním postižením není na unijní úrovni harmonizována. Členské státy Evropské unie tak mají v zásadě volnost, zda a za jakých podmínek budou uznávat určité osoby coby asistenty osob se zdravotním postižením. Navázaní předmětného ustanovení na průvodce držitelů průkazu ZTP/P se v této souvislosti jeví jako vhodné, a to zejména ve světle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který vydávání průkazů ZTP/P komplexně upravuje a současně stanoví v § 36 odst. 3 písm. b) předmětného zákona právo držitele průkazu ZTP/P na bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě. Vnitrostátními postupy, které upravují uznávání asistentů osob se zdravotním postižením, se tak na úrovni právního řádu České republiky rozumí právě úprava zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, týkající se držitelů průkazů ZTP/P. Předkladatel nevnímá jako vhodné rozšiřovat skutkovou podstatu přestupku navrhovanou v předloženém návrhu zákona vůči dalším osobám nepředvídaným uvedeným zákonem, když samotná právní úprava obsažená v tomto zákoně s něčím takovým nepočítá, navíc jde o úpravu nespadající do působnosti Ministerstva dopravy.

Ostatní zásahy do ustanovení v oblasti správního trestání, k nimž návrhem zákona dochází, představují pouze zpřesnění skutkových podstat stávajících, a to s ohledem na související změny ve formulaci odpovídajících primárních povinností.

V návaznosti na úpravy a doplnění skutkových podstat přestupků dochází rovněž ke stanovení správních trestů za jejich spáchání, včetně stanovení druhu sankcí a jejich výše.

U všech přestupků jsou stanoveny pouze horní hranice sazeb pokut. Horní hranice sazeb pokut odpovídá typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Správní tresty za přestupky jsou přitom doplňovány do již existujícího systému správních trestů a jsou odstupňovány podle závažnosti přestupku.

Sazba pokuty ve výši 1 milion Kč se navrhuje v případě přestupků spočívajících v porušení některé z povinností dopravce, provozovatele dráhy, provozovatele železniční stanice, prodejce jízdních a přepravních dokladů, provozovatele cestovní kanceláře nebo provozovatele cestovní agentury, které vyplývají z nařízení (EU) 2021/782. Nově navrhovaná právní úprava přestupků v oblasti ochrany práv cestujících v drážní dopravě nahrazuje stávající katalog přestupků, jenž představoval implementaci nařízení (ES) 1371/2007, které bylo nahrazeno nařízením (EU) 2021/782. Pokud jde o výši horní hranice stanovených pokut, návrh zákona v tomto ohledu nic nemění, neboť všechna jednání, která budou v rozporu s nařízením (EU) 2021/782 a naplní některou ze skutkových podstat přestupků uvedených v § 52 odst. 6 návrh zákona, budou sankcionována ve stávajícím rámci sazby pokuty. Cestující je slabší stranou ve vztazích týkajících se přepravy, kdy k vynucení plnění povinností dopravců a dalších subjektů podílejících se na této přepravě je třeba stanovit takové sankce, které budou účinné a odrazující. Navrhované sankce byly předkladatelem zároveň vyhodnoceny jako přiměřené.

V obecné rovině lze konstatovat, že využita byla již zákonem o dráhách zavedená pásma výše pokut, nové pásmo výše pokut není návrhem zákona zaváděno. Shodná horní hranice výše pokuty je přitom v případě shodné skutkové podstaty nastavena jak pro fyzické, tak pro právnické osoby.

Zavedení správního trestu v podobě zákazu činnosti nebylo vyhodnoceno jako nezbytné.

Stanovené správní tresty, co do jejich druhu a rozpětí (výše), byly s ohledem na závažnost jednotlivých přestupků vyhodnoceny jako přiměřené. S ohledem na provedené úpravy dochází rovněž k provedení odpovídajících legislativně technických změn (doplnění odkazů na ustanovení obsahující nové skutkové podstaty v ustanoveních obsahujících výše sankcí).

K bodu 22 (§ 66 odst. 1)

Ve zmocňovacím ustanovení dochází k legislativně technické úpravě, pokud jde o odkaz na ustanovení § 45 odst. 7. Vzhledem k doplnění nového odstavce 6 do § 45 došlo k posunu následujících odstavců a zmocnění, které stanoví meze pro vydání prováděcího právního předpisu a které je nyní obsaženo v odstavci 7, je nově obsaženo v odstavci 8. Tuto změnu je třeba promítnout do zmocňovacího ustanovení v § 66 zákona o dráhách, což návrh zákona činí.

K části druhé (změna přílohy č. 3 zákona o ochraně spotřebitele)

Vzhledem k tomu, že nařízení (ES) 1371/2007 bylo nahrazeno novým nařízením (EU) 2021/782, dochází návrhem zákona k aktualizaci odkazu na relevantní přímo použitelný předpis Evropské unie v příloze č. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a to v části, v níž se vymezuje působnost Drážního úřadu coby příslušného orgánu k uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004.

K části třetí (změna § 6 odst. 4 písm. g) zákona o inspekci práce)

Ustanovení § 6 odst. 4 písm. g) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, stanoví, že se působnost Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce nevztahuje na kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonávají dozor drážní správní úřady a Drážní inspekce.

Zákonem č. 319/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, došlo v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti, v platném znění, k odnětí působnosti Drážní inspekce k výkonu státního dozoru.

Důvodem byla skutečnost, že podle čl. 21 uvedené směrnice každý členský stát Evropské unie zajistí, aby vyšetřování nehod a mimořádných událostí podle čl. 19 prováděl stálý orgán, jehož členem je alespoň jedna odborně způsobilá osoba schopná v případě nehody nebo mimořádné události zastávat funkci pověřeného vyšetřovatele. Tento orgán je, pokud jde o organizaci, právní strukturu a rozhodování, nezávislý na jakémkoli provozovateli infrastruktury, železničním podniku, zpoplatňujícím orgánu, přidělovacím orgánu, oznámeném subjektu a na komkoli, jehož zájmy by mohly být v rozporu s úkoly, které jsou svěřeny inspekčnímu orgánu. Dále je funkčně nezávislý na bezpečnostním orgánu a na jakémkoli regulačním orgánu v odvětví železniční dopravy. Podle téhož ustanovení předmětné směrnice vykonává inspekční orgán své úkoly nezávisle na subjektech uvedených v odstavci 1 a jeho zaměstnancům musí být poskytnuto postavení, které jim poskytuje nezbytné záruky nezávislosti.

Odnětí působnosti k výkonu státního dozoru Drážní inspekci však nebylo zohledněno v § 6 odst. 4 písm. g) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Nyní předložený návrh zákona toto opomenutí napravuje a zmínku o Drážní inspekci z uvedeného ustanovení vypouští. Pro úplnost lze uvést, že přestože čl. 21 výše uvedené směrnice byl nahrazen právní úpravou obsaženou v čl. 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 ze dne 11. května 2016 o bezpečnosti železnic, v platném znění, nedošlo k jeho podstatné reformulaci a důvody vedoucí k odnětí působnosti Drážní inspekce k výkonu státního dozoru platí nadále.

K části čtvrté (účinnost)

Navrhuje se stanovit účinnost návrhu zákona tak, aby byla zohledněna předpokládaná délka legislativního procesu. Datum účinnosti je navrhováno rovněž s ohledem na závazky vyplývající České republice z jejího členství v Evropské unii. Naléhavým obecným zájmem odůvodňujícím odchylku od požadavku na jednotná data účinnosti právních předpisů, jenž stanoví § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, ale rovněž § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů, který nabyde účinnosti 1. ledna 2023 (tedy ještě před předpokládaným nabytím účinnosti předloženého návrhu zákona), je zajištění včasného přijetí potřebné implementační právní úpravy ve vztahu k relevantnímu unijnímu předpisu. Nařízení (EU) 2021/782 se totiž dle svého čl. 41 použije právě od 7. června 2023 (s výjimkou čl. 6 odst. 4, který se použije až od 7. června 2025).

V Praze dne 19. října 2022

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. v.r.

Ministr dopravy: Mgr. Martin Kupka v.r.