Předkládaný návrh zákona navazuje na návrh zákona o evropské družstevní společnosti, s nímž se také zároveň předkládá k projednání. Zákon o evropském družstvu (dále jen „zákon o SCE“) transponuje nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22.7.2003 o evropské družstevní společnosti (SCE) (dále jen „nařízení“), a implementuje k jeho provedení vydanou směrnici Rady ES č. 2003/72 ze dne 22.7.2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (dále jen „směrnice“).
Navrhovaná předloha přináší dílčí změny platných právních předpisů, které si vyžaduje výše uvedená implementace, a to jmenovitě obchodního zákoníku, notářského řádu, zákoníku práce a občanského soudního řádu.
Návrh je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána i s právními předpisy Evropských společenství.
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty nebo podnikatele, ani dopady sociální nebo dopady na životní prostředí.
K čl. I – změna obchodního zákoníku:
K bodu 1 (§ 238):
Navrhovaná změna je vyvolána závažnými interpretačními potížemi cit. ustanovení, když dikce zákona je natolik nejasná, že je věcí prakticky volné úvahy, zda je členem orgánu družstva právnická osoba osobně nebo zda je členem její zástupce; z toho plynou zásadní nejasnosti i v otázkách vzájemných práv a povinností. V tomto směru silně kolísá i praxe rejstříkových soudů.
Tento stav není možno dále přehlížet, když čl. 46 odst. 1 nařízení stanoví, že pokud národní právní předpisy připouští členství právnických osob v orgánu SCE, dopadá tato úprava i na SCE a stanoví i další podrobnosti, které jsou však ve svých důsledcích rozporné s českou právní úpravou. Nelze proto tolerovat stav, kdy by docházelo k zásadním logickým rozporům mezi nařízením a subsidiárně aplikovatelnou národní úpravou, které by byly výkladově, pokud vůbec, tak jen velmi obtížně řešitelné, což by zásadním způsobem ohrožovalo dobrou víru třetích osob a jejich právní jistotu, která je imanentním znakem právního státu.
K bodu 2 (§§ 255-256):
Navrhovaná změna je vyvolána závažnými nedostatky platné normativní úpravy fúzí a rozdělení družstva, která je v kontextu jak cit. nařízení, tak srovnatelných zahraničních právních úprav družstev, a v neposlední řadě i v porovnání s domácí právní úpravou fúzí a rozdělení obchodních společností, do které již byly promítnuty požadavky práva ES/EU, jakož i standardními principy ochrany práv a právem chráněných zájmů členů, věřitelů, dlužníků a v neposlední řadě i zaměstnanců fúzujících nebo rozdělovaných družstev, zjevně nevyhovující, když neposkytuje ani minimální míru ochrany vůbec nikomu. Současná úprava umožňuje, aby došlo ke schválení a následnému zápisu fúze nebo rozdělení družstev do obchodního rejstříku bez jakéhokoliv vědomí věřitelů, dlužníků i zaměstnanců zúčastněných družstev, a v družstvech, v nichž působnost členské schůze vykonává shromáždění delegátů, i bez vědomí valné většiny členů družstva, aniž by se tito mohli jakýmkoliv způsobem bránit, resp. vyjádřit se k ní vůbec.
Nelze ostatně přehlížet ani další aspekt věci. Nařízení v čl. 20 předpokládá, že v případě založení SCE formou fúze národních družstev se na tuto fúzi použijí právní předpisy týkající se fúzí družstev, a není-li jich, použijí se předpisy pro fúze akciových společností. Jelikož nelze vzhledem k čl. 9 nařízení (jež stanoví subsidiární aplikaci národních právních předpisů o družstvech na SCE vždy, když nařízení nebo v jeho mezích vydaný prováděcí zákon nestanoví výslovně jinak) přijmout odchylné předpisy pro fúze a rozdělení SCE než pro fúze a rozdělení národních družstev, je třeba přistoupit k revizi národní právní úpravy.
Vzhledem k systematice platného obchodního zákoníku se jde – stejně jako v právní úpravě veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným – cestou normativních odkazů na příslušná ustanovení fúzí a rozdělení akciové společnosti, když vytvoření samostatné právní úpravy není v celkovém kontextu právní úpravy družstev možné; teprve připravovaná rekodifikace obchodního práva tento problém je s to koncepčně vyřešit.
K čl. II. – změna notářského řádu:
V návaznosti na ust. § 8 a § 19 zákona o SCE se provádí dílčí novela notářského řádu. V případech, kdy se podle čl. 7 a čl. 29 nařízení vydává osvědčení při přemístění zapsaného sídla SCE anebo při založení SCE fúzí národních družstev, činí tak podle cit. ust. zákona o SCE notář, a to formou notářského zápisu o osvědčování právně významných skutečností a prohlášení.
Do demonstrativního výčtu osvědčení prováděných notáři se tedy zařazuje i vydávání těchto druhů osvědčení s tím, že meritorní náležitosti těchto osvědčení jsou upraveny v nařízení a v zákoně o SCE.
K čl. III. – změna zákoníku práce:
Zákonem č. 628/2004 Sb. byl do zákoníku práce implementován čl. 13 směrnice Rady ES č. 2001/86 ze dne 8.10.2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců; v tomto ustanovení se upravoval vztah směrnice ke směrnici Rady ES č. 94/45 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování a projednání se zaměstnanci v podnicích a skupinách podniků na úrovni Evropských společenství. Účelem této implementace bylo provést vyloučení aplikace cit. směrnic na právní úpravu evropskou společnost a umožnit tak realizaci širší škály oprávnění zaměstnanců podle zákona č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti a nařízení a směrnice o evropské společnosti. Zákon č. 628/2004 Sb. však provedl implementaci pouze ve vztahu k evropské společnosti.
Podle čl. 15 směrnice je však třeba provést implementaci obsahově totožného charakteru i ve vztahu k SCE a jeho zaměstnancům. Jde o implementaci totožného druhu i charakteru. Proto se volí cesta dílčí novelizace již existujícího ust. § 25m platného zákoníku práce.
K čl. IV. – změna občanského soudního řádu:
K bodu 1 [§ 9 odst. 3 písm. b)]:
Podle čl. 73 odst. 2-5 nařízení je každý členský stát povinen zajistit, že zapsané sídlo a skutečné sídlo bude splňovat podmínky čl. 6 nařízení. Jestliže SCE tyto podmínky poruší, je členský stát povinen přistoupit po marném uplynutí lhůty k nápravě poskytnuté SCE k zrušení SCE s likvidací. Hmotněprávně je tato problematika řešena v ust. § 33 zákona o SCE.
Do ust. § 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř. se zavádí pouze procesněprávní úprava řešení věcné příslušnosti soudů rozhodujících o zrušení SCE, neboť není vhodné zavádět jinou úpravu věcné příslušnosti soudů, než jaká je již zavedena pro obecné právo obchodních společností a družstev. Ani po stránce organizační a věcné není účelné ponechávat řešení této problematiky okresním soudům.
Novelizace se však neprovádí pouze ve vztahu k SCE, nýbrž i ve vztahu k evropské společnosti vytvořené nařízením Rady ES č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti, neboť při přijímání zákona č. 628/2004 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti se zákonem o evropské společnosti, nedošlo nedopatřením k odpovídající novelizaci ust. § 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Jelikož se věcně jedná o obsahově totožnou problematiku ve vztahu k evropské společnosti i k SCE, využívá se této příležitosti k odpovídající legislativní úpravě.
K bodům 2 až 5 (§ 200x):
I volby zástupců zaměstnanců SCE ve zvláštním vyjednávacím výboru musí podléhat soudní ochraně. Za tímto účelem se jde – v zájmu nevymýšlení nových procesních institutů – cestou novelizace stávající ust. § 200x o. s. ř., které je danému účelu obsahově nejbližší.
Stanoví se přitom věcná příslušnost krajských soudů pro tento druh řízení, když právě krajské soudy jsou mnohem spíše specializovány na problematiku obchodněprávních a s nimi souvisejících soudních sporů.
K čl. V:
Účinnost překládaného zákona se stanoví tak, aby nabyl účinnosti v tentýž den jako samotný zákon o SCE. Posunutí účinnosti čl. Iv bod 4 je dáno potřebou logické vazby na dosavadní text, který nabývá účinnosti až 1.1.2007.
V Praze dne 29. září 2005
předseda vlády
místopředseda vlády a ministr spravedlnosti