Důvodová zpráva

zákon č. 311/2006 Sb.

Rok: 2006Zákon: č. 311/2006 Sb.Sněmovní tisk: č. 1173, 4. volební období
Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení. Samotný schválený zákon je dostupný výše.
bsahuje úpravu jakosti a složení pohonných hmot (včetně zákazu prodeje olovnatých motorových benzinů) zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tato úprava v zásadě odpovídá potřebám praxe i požadavkům předpisů ES a bude proto do nového zákona převzata jen s drobnými formulačními změnami. Příčinou vypracování návrhu samostatného zákona byla zejména potřeba legislativně ošetřit i další oblasti vztahující se k prodeji pohonných hmot a fakt, že takováto úprava by překračovala přirozené meze působnosti zákona č. 56/2001 Sb.

Předpisy Evropských společenství (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/17/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady 2003/1882/ES; Rozhodnutí Komise 2002/159/ES o jednotném formuláři pro předkládání souhrnných údajů o jakosti paliv v jednotlivých státech; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES o podpoře používání biopaliv a jiných obnovitelných paliv v dopravě) požadují po členských státech monitorování dodržování stanovených jakostních ukazatelů a složení pohonných hmot a podávání pravidelných zpráv Komisi evropských společenství, včetně přehledu objemů uvedených paliv prodaných na tuzemském trhu v daném kalendářním roce a údajů o geografickém rozložení dostupnosti některých pohonných hmot na území členského státu. Údaje o jakosti prodávaných pohonných hmot jsou sledovány Českou obchodní inspekcí na základě zákona č. 56/2001 Sb. a vyhlášky, kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a monitorování jejich jakosti. Některá další potřebná data jsou získávána v rámci statistických zjišťování na základě zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Existují však údaje, které nejsou uvedenými postupy pokryty a jsou získávány pouze z dobrovolných hlášení podnikatelských subjektů. Chybí tak např. i úplná evidence čerpacích stanic pohonných hmot, která by přitom měla být základním východiskem pro další zjišťování. Povinná registrace a úprava vedení evidence čerpacích stanic jsou zásadním předpokladem objektivizace systému sledování jakosti prodávaných pohonných hmot v rámci celé sítě čerpacích stanic v České republice. Nezbytnou podmínkou vedení takové evidence je vyjasnění podmínek provozování všech zařízení sloužících k prodeji nebo výdeji pohonných hmot.

Podle dostupných údajů bylo v České republice ke konci roku 2004 v provozu cca 2150 čerpacích stanic pohonných hmot. Po vysokém nárůstu počtu čerpacích stanic zejména v polovině 90. let minulého století (v roce 1989 bylo na území dnešní ČR 784 čerpacích stanic) došlo ke snížení tempa růstu počtu čerpacích stanic, které se v posledních letech pohybuje kolem 2 % ročně. V některých západoevropských zemích dokonce od poloviny 90. let minulého století dochází k poklesu počtu čerpacích stanic. V poslední době se po vzoru západoevropských zemí na trhu prodeje pohonných hmot začínají i v ČR stále více prosazovat vlastníci velkých obchodních řetězců (hypermarkety). V České republice kromě toho existuje až několik set zařízení na výdej pohonných hmot umístěných v areálech různých provozů (např. zemědělských, dopravních, stavebních) určených primárně pro potřebu těchto provozů - tzv. areálových čerpacích stanic. V řadě případů zde však dochází i k prodeji pohonných hmot veřejnosti. Vedle toho je v provozu cca 150 přemístitelných zařízení, ze kterých jsou pohonné hmoty prodávány veřejnosti, a to většinou přímo na pozemních komunikacích - tzv. mobilní čerpací stanice.

Stávající právní úprava podnikání v oblasti provozování čerpacích stanic pohonných hmot, požadavků na jejich konstrukci a technické vybavení, jakož i nakládání s pohonnými hmotami, je obsažena v mnoha právních předpisech (např. zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu). V žádném právním předpise však není výslovně stanoveno, že pohonné hmoty mohou být konečnému uživateli prodávány pouze na čerpací stanici pohonných hmot splňující požadavky stanovené uvedenými zvláštními právními předpisy, resp. že každé zařízení, které slouží k prodeji pohonných hmot uživatelům, je čerpací stanicí pohonných hmot a musí tedy tyto požadavky splňovat. To vede v praxi k tomu, že stále se zpřísňující požadavky na bezpečnost či nezávadnost pro životní prostředí splňuje pouze část provozovaných zařízení sloužících k prodeji pohonných hmot, neboť majitelé ostatních zařízení (např. tzv. nádvorních čerpacích stanic nebo mobilních čerpacích stanic) poukazují na to, že jejich zařízení není žádným předpisem označeno za čerpací stanici pohonných hmot. Provozováním těchto zařízení tak vznikají nejen závažná rizika pro zdraví a bezpečnost osob a pro životní prostředí, ale i nerovné podmínky pro podnikání v této oblasti.

Pro zajištění dodržování stanovených podmínek a zamezení obcházení zákona je nezbytné vedle prodeje pohonných hmot upravit určitým způsobem i jejich bezúplatný výdej. Aby se předešlo nežádoucím tvrdostem, vztahují se podmínky na výdej pouze na výdej pohonných hmot do palivových nádrží motorových vozidel vyrobených za účelem provozu na pozemních komunikacích, nikoli však do tzv. nesilničních strojů.

Z uvedených důvodů je zaváděn zákaz prodeje nebo výdeje pohonných hmot jinde, než na čerpací stanici pohonných hmot splňující požadavky stanovené právními předpisy. Tím bude jasně určeno, že každé zařízení, z něhož se pohonné hmoty prodávají, musí splňovat požadavky na čerpací stanice. Při úvahách o stanovení případných nových podmínek provozu čerpací stanice pohonných hmot bylo třeba zohlednit zejména a) charakter požadavků, které dnes zvláštní právní předpisy pro tato zařízení stanoví, b) možnost orgánů veřejné moci plnění těchto požadavků efektivně kontrolovat a vymáhat a c) výši rizika spojenou s provozem takovýchto zařízení.

Není pochyb o tom, že čerpací stanice pohonných hmot mohou být velmi významným rizikem pro své okolí, a že je třeba pro ně stanovit požadavky z hlediska požární bezpečnosti, havarijního plánování, zachycování a čištění odpadních vod a likvidace odpadů (zejména úkapů z plnění nádrží vozidel a vod z údržby stanice), umístění v území (z hlediska ochrany přírody i bezpečnosti osob - např. vyloučit umístění v hustě zastavěných částech měst, v blízkosti vodních zdrojů či objektů se strategickým významem, pod mosty apod.), ochrany ovzduší (zpětný odvod par) atd. Takovéto požadavky v současné době obsahuje celá řada předpisů. Některé z nich jsou však stanoveny jen pro čerpací stanice, které jsou stavbami.

Stavební zákon zajišťuje vysokou ochranu veřejného zájmu u čerpacích stanic, které jsou stavbami. V rámci územního a stavebního řízení se k záměru stavitele mohou vyjádřit dotčené orgány státní správy, je zkoumán soulad se zvláštními právními předpisy a stanovením podmínek lze zajistit ochranu veřejných zájmů při výstavbě a při užívání stavby a dodržení požadavků stanovených dotčenými orgány, především vyloučení nebo omezení negativních účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí. Plnění stanovených podmínek je navíc efektivně kontrolováno před uvedením stavby do užívání v rámci kolaudačního řízení i během jejího užívání (provozu čerpací stanice).

Požadavky na čerpací stanice, které jsou stavbami, stanoví řada právních předpisů. Například vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, mimo jiné zakazuje umísťování čerpacích stanic v pásmech hygienické ochrany I. a II. stupně kolem vodních zdrojů sloužících pro zásobování pitnou vodou a v ochranných pásmech prvního stupně nebo v užším prozatímním ochranném pásmu přírodních léčivých zdrojů anebo zdrojů přírodních minerálních vod stolních (§ 4 odst. 8), požaduje, aby u staveb čerpacích stanic byla zřízena ochrana před bleskem (§ 47), aby manipulační plochy čerpacích stanic pohonných hmot byly nepropustné a byly vyspádovány do záchytných jímek s odtokem do kanalizace zaolejovaných vod (§ 57 odst. 2) a aby větrání čerpacích stanic zajistilo, že koncentrace škodlivých látek v ovzduší nepřekročí normové hodnoty z hlediska ochrany zdraví i nebezpečí výbuchu, (§ 57 odst. 5), požaduje zřízení hygienických zařízení v souladu s příslušnými normovými hodnotami a zvláštním právním předpisem (§ 57 odst. 3) a stanoví základní požadavky na požární bezpečnost, zejména rozděluje čerpací stanice na požární úseky, stanoví odstupové vzdálenosti a s určitými výjimkami zakazuje používat k jejich konstrukci hořlavé materiály (§ 57 odst. 7 až 9).

Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, stanoví například povinnost zajistit vstup v úrovni komunikace pro pěší bez vyrovnávacích stupňů, popř. šikmou rampou, (§ 4 odst. 1), vytýčit určitým způsobem přístup pro zrakově postižené osoby (§ 4 odst. 2), vyhradit na parkovacích plochách určitý počet stání pro vozidla zdravotně postižených osob (§ 5 odst. 2), zajistit přístup do všech prostorů staveb vodorovnými komunikacemi, schodišti, výtahy a zvedacími plošinami řešenými stanoveným způsobem (§ 11 odst. 1). Tyto požadavky se též vztahují pouze na čerpací stanice, které jsou stavbami.

V zájmu sjednocení podmínek provozování čerpacích stanic by teoreticky měly být pro zařízení, která nejsou stavbami, stanoveny stejné podmínky jako pro stavby. U řady podmínek (vázaných na pevné spojení se zemí) to však není možné, neboť by těmito zařízeními nikdy nemohly být splněny. Proto budou do podmínek pro provoz čerpací stanice, která není stavbou, převzaty pouze ty požadavky, které toto zařízení (nebo podklad na němž je umístěno) může reálně splnit.

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů, upravuje kromě opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při práci (a to zvlášť při práci s nebezpečnými chemickými látkami) též hygienické požadavky na vybavení pracovišť. Objekty musí být zásobeny pitnou vodou v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců a zajištění první pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Na pracovištích, na nichž se pracuje s určitými látkami (např. i pohonnými hmotami), musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti (§ 28). Dále jsou stanoveny požadavky na vybavení pracovišť sanitárními zařízeními, např. umývárnami, sprchami a záchody. Tato zařízení jsou pak využívána též zákazníky čerpacích stanic, což je nezbytné např. při potřísnění rukou nebo oděvu pohonnými hmotami nebo při vniknutí těchto látek do oka. Povinnost zřizovat tato zařízení se však nevztahuje na otevřené a polootevřené stánky (§ 1 odst. 2), za které je třeba vzhledem k jejich konstrukci považovat též tzv. mobilní čerpací stanice.

Podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, jsou všechny čerpací stanice pohonných hmot považovány za (ostatní střední) stacionární (nikoli mobilní) zdroje znečišťování ovzduší. Provozovatelé středních stacionárních zdrojů jsou zejména povinni uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních vydaných orgány ochrany ovzduší a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení, dodržovat emisní limity a emisní stropy, zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek a každoročně zpracovat a odevzdat souhrnnou provozní evidenci (§ 11 odst. 1). Orgán ochrany ovzduší vydává povolení k umisťování staveb středních stacionárních zdrojů, povolení staveb středních stacionárních zdrojů a jejich změn a povolení k uvedení středních stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu (§ 17). Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu, upravuje například požadavky na snížení celkových ročních ztrát benzinu vznikajících při plnění skladovacích zařízení v čerpacích stanicích (§ 17), zpětný odvod par při plnění palivových nádrží automobilů a měření a evidenci účinnosti zpětného odvodu (§ 18), informační povinnosti vůči zákazníkům a pravidelné kontroly funkčnosti zařízení a jejich vykazování (

č. 12 a 13). Většina těchto povinností se dnes vztahuje na všechny čerpací stanice bez ohledu na to, zda jde o stavby. S ohledem na objevující se výkladové nejasnosti, se však zdá být nezbytné výslovně zakotvit povinnost vybavit zařízením pro zpětný odvod par i čerpací stanice, které nejsou stavbami.

Podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou pohonné hmoty považovány za látky závadné, resp. nebezpečné a zvlášť nebezpečné závadné látky. Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod (§ 39 odst. 1). Pokud zachází s těmito látkami ve větším rozsahu nebo zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, je jejich uživatel povinen vypracovat plán opatření pro případy havárie, který schvaluje příslušný vodoprávní úřad (§ 39 odst. 2). Každý, kdo zachází s nebezpečnými závadnými látkami je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly ani do kanalizací, které netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení, je povinen umístit zařízení tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami, zkoušet těsnosti potrubí nebo nádrží, vybudovat a provozovat odpovídající kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek a zajistit, aby nově budované stavby byly zajištěny proti nežádoucímu úniku těchto látek při hašení požáru (§ 39 odst. 4). Dále je každý, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění (§ 38 odst. 3). Schválení plánu opatření pro případy havárie, vydání povolení k vypouštění odpadních vod a splnění v něm stanovených požadavků bude nově podmínkou vydání povolení k provozu i u čerpacích stanic, které nejsou stavbami.

Podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, je každý povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život nebo zdraví osob, zvířata nebo majetek. Provoz čerpacích stanic je považován za činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, popř. (v závislosti na okolnostech) dokonce s vysokým požárním nebezpečím. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny zejména obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení a udržovat je v provozuschopném stavu, dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností (§ 5), stanovit organizaci zabezpečení požární ochrany, stanovit z hlediska požární bezpečnosti požadavky na odbornou kvalifikaci osob pověřených obsluhou, kontrolou, údržbou a opravami zařízení (§ 6), zpracovat předepsanou dokumentaci požární ochrany, plnit podmínky požární bezpečnosti v ní stanovené a udržovat ji v souladu se skutečným stavem (§ 15) a zabezpečit pravidelné školení zaměstnanců o požární ochraně a odbornou přípravu zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany (§ 16). Splnění požadavků požární bezpečnosti bude jednou z podmínek vydání povolení k uvedení čerpací stanice, která není stavbou, do provozu.

Celá řada právních předpisů tak stanoví požadavky na zařízení pro prodej či výdej pohonných hmot. Některé z nich se přitom vztahují pouze na čerpací stanice, které jsou stavbami. Ve všech případech je však k dosažení žádaného cíle (bezpečnost osob, majetku a ochrana životního prostředí) nezbytné, aby stanovení příslušných požadavků bylo doprovázeno efektivní kontrolou jejich plnění. Přitom je třeba zajistit dostatečnou kontrolu před a při uvádění zařízení do provozu, ale též účinnou následnou průběžnou kontrolu, neboť i zařízení, které při uvedení do provozu splňovalo všechny požadavky, se s nimi později může dostat do rozporu. U čerpacích stanic, které jsou stavbami, je tato kontrola zajišťována zejména stavebními úřady (ve spolupráci s dotčenými orgány), a to v rámci územního, stavebního a kolaudačního řízení i následného stavebního dohledu. Tato kontrola je velmi efektivní, neboť bez splnění všech požadavků nebude povoleno umístění nebo provedení stavby nebo její uvedení do užívání, případnou nepovolenou stavbu a jejího vlastníka lze relativně snadno odhalit a vzhledem k pevnému spojení se zemí je eliminováno riziko neplnění povinností a vyhýbání se kontrolám přemisťováním zařízení. U čerpacích stanic, které nejsou stavbami, je efektivita správního dozoru nesrovnatelně nižší, neboť chybí komplexní preventivní kontrola (obdobná stavebního a kolaudačnímu řízení) a i následný dozor po uvedení do provozu je ztěžován faktem, že tato zařízení mohou být ve velmi krátké době přemístěna. Vzhledem k neexistenci evidence těchto zařízení se navíc orgány správního dozoru dozví o jejich výskytu až se značným časovým odstupem.

Na obdobné problémy a překážky naráží u přemisťovaných zařízení též efektivita kontroly jakosti a složení z nich prodávaných pohonných hmot. Dostatečně pravidelné a důsledné kontroly, které jsou nezbytné k zajištění požadované jakosti pohonných hmot a tím i ochraně majetku (zejména motorů vozidel) a zdraví osob a životního prostředí, jsou dnes prakticky možné pouze u čerpacích stanic, které jsou stavbami. U ostatních čerpacích stanic jsou vzhledem k jejich přemisťování a neexistenci evidence pouze nahodilé.

Návrh nemá za cíl zavést nové požadavky na čerpací stanice pohonných hmot, ale zejména zajistit plnění všech již dnes zvláštními předpisy stanovených požadavků při uvádění do provozu i během něj a umožnit efektivnější kontrolu jejich dodržování. Prodej nebo výdej pohonných hmot bude umožněn jak na čerpací stanici, která je stavbou, tak na čerpací stanici, která stavbou není, vždy však za splnění podmínky, že jsou dodrženy požadavky stanovené právními předpisy. Vzhledem k tomu, že u staveb je splnění všech požadavků v dostatečné míře zkoumáno v řízeních podle stavebního zákona, není u staveb třeba doplňovat další podmínky provozu ani nově upravovat kontrolu jejich splnění. U čerpacích stanic, které nejsou stavbami, je však vzhledem k výše uvedenému nezbytné upravit (vedle evidence těchto zařízení) kontrolu splnění požadavků stanovených zvláštními předpisy před jejich uvedením do provozu. Proto je navrhováno, aby uvedení těchto zařízení do provozu podléhalo schvalování. Před vydáním tohoto povolení (které bude obdobou kolaudačního rozhodnutí, resp. kolaudačního souhlasu) bude třeba zkoumat, zda zařízení splňuje požadavky směřující zejména k ochraně bezpečnosti osob a životního prostředí. Vzhledem k tomu, že místní samospráva je nejlépe informována o konkrétních místních podmínkách, je navrhováno, aby rozhodnutí o povolení provozu čerpací stanice vydávaly obecní úřady.

Přiblížením podmínek pro provoz různých druhů čerpacích stanic (staveb a jiných) dojde zároveň k ochraně hospodářské soutěže na trhu prodeje pohonných hmot. Zostřující se konkurenční prostředí tlačí prodejce pohonných hmot ke zlepšování služeb na straně jedné a snižování nákladů na straně druhé. Někteří prodejci se však orientují pouze na snižování nákladů, a to až na úkor bezpečnosti. V důsledku rozdílných podmínek, ne vždy zcela jasného určení adresáta příslušných právních norem a nedostatečně efektivního správního dozoru jsou dnes soutěžitelé, kteří investovali do drahých zařízení splňujících přísné požadavky právních předpisů, znevýhodněni vůči těm, kteří tyto požadavky ignorují a tímto způsobem "snižují své náklady" na úkor bezpečnosti osob a majetku a ochrany životního prostředí.

Vzhledem k tomu, že na prodeji pohonných hmot na čerpacích stanicích a na jejich provozu se může podílet poměrně velký počet subjektů s různým právním postavením (např. vlastník čerpací stanice pohonných hmot, vlastník pohonných hmot, osoba provozující čerpací stanici pohonných hmot na základě smlouvy nájemní nebo o frančíze, zaměstnanci těchto osob), bylo třeba vymezit pro účely tohoto zákona nově jeden subjekt, který ponese odpovědnost za provoz čerpací stanice a dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Tato osoba je označena jako „provozovatel čerpací stanice“.

Návrh obsahuje potřebnou novou úpravu vedení evidence čerpacích stanic pohonných hmot a jiných zařízení zajištěním jejich povinné registrace, evidence prodaných pohonných hmot a podávání příslušných zpráv a hlášení o množství, jakosti a složení pohonných hmot.

Navržená změna zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, směřuje k vypuštění těch ustanovení, která by se po přijetí zákona o pohonných hmotách stala nadbytečnými a duplicitními.

Navržená změna zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, má za cíl odstranit potencionálně nebezpečná zařízení z pozemních komunikací.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a její slučitelnosti s právními akty Evropských společenství

Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právními akty Evropských společenství.

Navrhovaný zákon má mimo jiné za cíl vytvořit lepší předpoklady pro efektivní plnění povinností plynoucích pro Českou republiku z práva ES.

3. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a hospodářské subjekty; sociální dopady a dopady na životní prostředí

Předkládaný návrh zákona nezakládá žádné nové nároky na státní rozpočet ani na jiné veřejné rozpočty a nemá sociální dopady ani negativní dopady na životní prostředí. Navrhovaná právní úprava zlepší z hlediska bezpečnosti a ochrany životního prostředí podnikání v oblasti maloobchodního prodeje pohonných hmot.

Zatížení rozpočtů obcí agendou podle § 5 odst. 2 a 3 bude vzhledem k počtu tzv. mobilních čerpacích stanic (cca 150 těchto stanic na cca 6500 obcí) zanedbatelné.

Potřebu vynaložit přechodně vyšší náklady lze předpokládat jen u těch hospodářských subjektů, které dosud příslušné požadavky nesplňovaly a využívaly tak neoprávněné konkurenční výhody, a to často na úkor bezpečnosti provozu. Vzhledem k počtu tzv. mobilních čerpacích stanic a ke skutečnosti, že některé z nich příslušné požadavky právních předpisů splňují, bude okruh osob, které v důsledku tohoto zákona budou muset nově vynaložit peněžní prostředky k zachování svého podnikání, velmi omezený.

Informační povinnosti podle § 4 odst. 1 a § 6 odst. 2 a 4 budou pro povinné subjekty znamenat výdaje ve výši maximálně desítek korun ročně.

K části první:

K § 1:

Navrhovaný zákon stanoví některé požadavky na

a) jakost a složení pohonných hmot pro provoz vozidel,

b) sledování a monitorování jejich jakosti a složení,

c) evidenci prodaných pohonných hmot,

d) prodej a výdej pohonných hmot a

e) evidenci čerpacích stanic pohonných hmot.

K § 2:

Toto ustanovení vymezuje základní pojmosloví zákona o pohonných hmotách.

Pojem „pohonná hmota“ je vymezen v zásadě shodně s dosavadní úpravou v zákoně č. 56/2001 Sb.

Termín „vozidlo“ znamená motorové vozidlo vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí, zatímco „zvláštní vozidlo“ motorové vozidlo vyrobené k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích nebo pojízdný stroj.

Pojem „čerpací stanice“ v zákoně o pohonných hmotách označuje zařízení, v nichž se pohonná hmota prodává nebo vydává zpravidla do palivové nádrže vozidla. „Výdej“ je pak definován jako jakékoli přemístění pohonných hmot ze skladovací nádrže do palivové nádrže vozidla.

Vzhledem k velkému počtu osob s různým vztahem k čerpací stanici, resp. k jejímu provozu, které se u jednotlivých stanic objevují v různých vzájemných vztazích, musela být pro účely tohoto zákona zvláštním způsobem vymezena osoba odpovědná zejména za jakost a složení pohonných hmot prodávaných na čerpací stanici. Touto osobou bude majitel těchto pohonných hmot. Označení povinné osoby jako „vlastníka pohonných hmot“ by však nebylo vhodné pro přílišnou obecnost takového označení, a proto bylo zvoleno označení „provozovatel čerpací stanice“. U většiny čerpacích stanic pohonných hmot je její vlastník zároveň vlastníkem prodávaných pohonných hmot. Aby bylo zabráněno možným problémům při zjišťování osoby provozovatele, je zakotvena vyvratitelná právní domněnka, že vlastník čerpací stanice je zároveň jejím provozovatelem.

Pojem „dovoz“ je pro účely tohoto zákona definován tak, aby zahrnoval kromě dovozu z třetích zemí i přepravu z jiných členských států ES. Obdobně je „vývoz“ pro účely tohoto zákona definován tak, aby zahrnoval kromě vývozu do třetích zemí i přepravu do jiných členských států ES. Důvodem těchto rozšíření je potřeba evidovat všechny pohonné hmoty na území České republiky.

K § 3:

Odpovědnost za to, že pohonné hmoty splňují stanovené požadavky na jakost a složení nese ten, kdo pohonné hmoty prodává nebo vydává.

Podrobné technické požadavky na jakost a složení jednotlivých druhů pohonných hmot upraví v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty prováděcí právní předpis.

K § 4:

Vzhledem k potřebě získat souhrnný přehled o množství a složení jednotlivýchdruhůpohonných hmot obchodovaných na území České republiky je navrženo upravit povinnost poskytovat Ministerstvu průmyslu a obchodu potřebné údaje o vyrobených, dovezených, vyvezených nebo prodaných pohonných hmotách. Výjimka z informační povinnosti je zavedena pro čerpací stanice, u kterých existuje zájem státu na utajení množství vydaných pohonných hmot, tedy pro čerpací stanice ozbrojených sil a zpravodajských služeb.

K § 5:

Podle odstavce 1 je prodej a výdej pohonných hmot vázán na čerpací stanice, které splňují stanovené požadavky. Bezúplatné plnění palivové nádrže stroje, který není vozidlem ve smyslu tohoto zákona, (tzv. zvláštního vozidla) je povoleno i mimo čerpací stanice. To umožňuje zejména podnikatelům v zemědělství, lesnictví, dopravě či stavebnictví používat pro vlastní potřebu výdejní zařízení umístěná např. v areálech svých provozů.

Prodej pohonných hmot je tedy povolen pouze z čerpací stanice, která splňuje požadavky stanovené zvláštními právními předpisy a a) je stavbou a její provoz byl povolen kolaudačním souhlasem (resp. kolaudačním rozhodnutím) nebo b) není stavbou a její provoz je povolen zvláštním rozhodnutím podle tohoto zákona (§ 5 odst. 2).

V odstavci 2 jsou upraveny podmínky, které musí čerpací stanice, která není stavbou, splňovat, aby mohlo být povoleno její uvedení do provozu. I u těchto zařízení je tedy předpokládáno jejich vícenásobné posuzování, aby bylo dosaženo obdobné bezpečnosti jako u staveb. Nejdříve musí proběhnout územní řízení a být vydáno územní rozhodnutí o využití území. Na rozdíl od staveb zde neproběhne žádné stavební řízení nebo obdobné řízení, ve kterém by se posuzovala vhodnost konkrétního řešení a konstrukce čerpací stanice. Tím spíše je nezbytné upravit obdobu kolaudačního rozhodnutí (souhlasu), kterým je povolováno užívání zařízení po splnění všech stanovených podmínek.

Vzhledem k silnému odporu obcí vůči přenesení působnosti v oblasti kontroly provozu čerpacích stanic (prezentovanému v připomínkovém řízení k návrhu zákona o pohonných hmotách zejména Svazem měst a obcí a hl. m. Prahou), je navrhováno, aby povolení provozu čerpací stanice, která není stavbou, vydávalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, ačkoli tato konstrukce není v souladu s koncepcí reformy státní správy, zejména stanovením příslušnosti ústředního správního úřadu k vydávání rozhodnutí s velmi omezeným věcným i místním dopadem.

V odstavci 2 písm. a) jsou vymezena území, na kterých nelze umisťování čerpacích stanic, které nejsou stavbami, povolit, neboť vzhledem ke své povaze nemohou zaručit dostatečnou ochranu zájmů chráněných na těchto územích. V těchto oblastech nestačí riziko havárie čerpací stanice (spojené s únikem ropných látek, popř. i explozí) omezit, ale je třeba ho zcela vyloučit. Tímto ustanovením je potvrzena ochrana zájmů chráněných zvláštními zákony (stavební zákon, energetický zákon, vodní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, lázeňský zákon, zákon o prevenci závažných havárií, zákon o lesích a zákon o zemědělském půdním fondu). Důvodem zákazu umístění v zastavěném území obce je koncentrace potencionálně ohrožených osob a majetků na tomto území, a tedy závažné riziko pro zdraví a životy osob i pro jejich majetky v případě nehody (popř. i cíleného útoku na toto zařízení). Např. důsledky výbuchu nadzemní nádrže s obsahem 10 m3 pohonné hmoty klasifikované I. Třídou nebezpečnosti (motorový benzin) se přitom projeví ničivými následky až do vzdálenosti 100 m od nádrže. Ochranná a bezpečnostní pásma plynárenského zařízení, ropovodu, produktovodu nebo zařízení elektrizační soustavy jsou vyloučena pro nebezpečnost látek v těchto zařízeních přepravovaných nebo skladovaných a jejich strategický význam. Vyloučení záplavového území má předejít závažné ekologické havárii v případě povodně a vynětí ochranného pásma vodního díla, vodního zdroje nebo zdroje přírodní minerální vody a chráněné oblasti přirozené akumulace vod má chránit zdroje pitné vody a akumulované povrchové vody. Zvláště chráněná území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky) je třeba vyjmout kvůli jejich významu, přírodní jedinečnosti a zachovalosti přírody a krajiny. Zóna havarijního plánování je územím v němž je předpokládán vliv v případě závažné havárie v objektu, ve kterém je umístěno větší množství nebezpečných chemických látek nebo přípravků, a není žádoucí v tomto území umisťovat další významný zdroj nebezpečí, jehož vliv (např. i při domino efektu) nelze s dlouhodobou platností přesně odhadnout pro jeho přemístitelnost. Pozemek sousedící s korytem vodního toku je vyloučen v zájmu zamezení rozsáhlé ekologické havárii v případě kontaminování vodního toku. Silniční pozemky slouží silničnímu provozu, na pozemních komunikacích není možné umisťovat nebezpečná zařízení, s nimiž nebylo při konstrukci pozemní komunikace a úpravě provozu na ní počítáno. Ačkoli čerpací stanice bude vždy napojena na pozemní komunikaci, neměla by být umisťována přímo na ní a vytvářet tak rizika pro bezpečnost, ale i plynulost silničního provozu. Na pozemku určeném k plnění funkcí lesa a na zemědělském půdním fondu je třeba provoz čerpacích stanic vyloučit s ohledem na jejich určení a citlivost na znečištění zejména ropnými látkami.

Odstavec 2 písm. b) navazuje na úpravu územního řízení ve stavebním zákoně a stanoví posloupnost rozhodnutí správních úřadů. O uvedení do provozu lze rozhodnout až poté, co jsou splněny podmínky z územního rozhodnutí.

V odstavci 2 písm. c) jsou stanoveny základní požadavky požární bezpečnosti. Čerpací stanice musí být vždy dostatečně zajištěny proti blesku a statické elektřině, aby nedošlo touto cestou k jejich vznícení, popř. výbuchu. Pro stavby je obdobný požadavek stanoven ve vyhlášce o obecných technických požadavcích na výstavbu.

V odstavci 2 písm. d) je uveden požadavek nezbytný nejen k zajištění první pomoci, např. při požití pohonných hmot nebo při zasažení oka, ale i k zajištění hygieny v případě potřísnění těmito látkami. Pro stavby je obdobný požadavek stanoven ve vyhlášce o obecných technických požadavcích na výstavbu a nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

V odstavci 2 písm. e) jsou stanoveny základní požadavky chránící jakost zejména podzemních vod proti znečištění z úkapů pohonných hmot při plnění palivových nádrží, z odpadních vod z čištění čerpací stanice i z případné havárie při plnění skladovací nádrže stanice (např. prasknutí plnící hadice). Pro stavby je obdobný požadavek stanoven ve vyhlášce o obecných technických požadavcích na výstavbu.

Podle odstavce 2 písm. f) je nezbytné před uvedením čerpací stanice do provozu splnit podmínky stanovené příslušným vodoprávním úřadem v povolení k vypouštění odpadních vod. U staveb by bylo splnění podmínek zkoumáno v kolaudačním řízení.

V odstavci 2 písm. g) je stanovena povinnost vybavit čerpací stanici rekuperací par prvního i druhého stupně podle vyhlášky, kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu.

V odstavci 2 písm. h) je uveden obecný požadavek zajištění stejné úrovně ochrany proti požáru, ochrany života, zdraví, majetku a životního prostředí, jaká je požadována po čerpacích stanicích, které jsou stavbami. Tento požadavek je v některých směrech konkretizován ostatními pododstavci odstavce 2.

V odstavci 2 písm. i) je požadována nepřetržitá ostraha, která je způsobilá zabránit neoprávněnému nakládání s čerpací stanicí. Tento požadavek je nezbytný vzhledem k tomu, že toto zařízení je přemístitelné a zároveň jde o sklad nebezpečných chemických látek. Hrozí tak nejen útok na zařízení samotné, ale i použití tohoto zařízení jako nástroje útoku proti jinému cíli. Forma ostrahy není specifikována, není tedy bezpodmínečně nutná nepřetržitá přítomnost hlídající osoby, pokud je ochrana dostatečně zajištěna jiným způsobem. V prodejní době je pak požadována přítomnost obsluhy, a to v zájmu zajištění bezpečnosti provozu.

V odstavci 2 písm. j) je stanoveno, že před uvedením čerpací stanice do provozu je třeba vypracovat plán opatření pro případ havárie v souladu s vodním zákonem.

V odstavci 2 písm. k) je stanoveno, že uvedení čerpací stanice do provozu musí být před rozhodnutím obecního úřadu schváleno orgánem ochrany ovzduší.

Podle odstavce 2 písm. l) je podmínkou vydání povolení provozu též předložení stanoviska obce, na jejímž území má být zařízení umístěno.

Podle odstavce 3 ministerstvo rozhodnutí o povolení provozu čerpací stanice zruší, pokud jsou porušeny podmínky povolení provozu. Jde o nezbytný následek porušení některé právní povinnosti spojené s provozem potencionálně nebezpečného zařízení. Po zrušení rozhodnutí by byl další prodej z příslušného zařízení v rozporu s § 5 odt. 1.

V odstavci 4 jsou vymezeny nezbytné výjimky z povinnosti stanovené v odstavci 1 pro případy, kdy dodržení této povinnosti není fakticky možné s ohledem na mimořádnost situace (např. záchranné práce při povodních) nebo s ohledem na charakter vozidel a jejich provozu (vozidla ozbrojených sil) nebo není její dodržování vždy žádoucí s ohledem na charakter konkrétní pohonné hmoty (zemního plynu) a odlišný způsob její distribuce a plnění do palivových nádrží.

V odstavci 5 je z bezpečnostních důvodů upraven zákaz plnit na čerpací stanici zkapalněnými ropnými plyny jiné mobilní tlakové nádoby než pevně zabudované palivové nádrže motorových vozidel.

V odstavci 6 a 7 je upraven zákaz prodávat na území České republiky olovnaté motorové benziny vyplývající z čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty. V souvislosti s tímto zákazem je třeba zajistit aditivaci bezolovnatého benzinu tak, aby byl použitelný pro pohon dříve vyrobených vozidel, jejichž motory nejsou konstruovány pro použití bezolovnatého benzinu. Povinnost zajistit prodej vhodných aditiv je stanovena provozovateli čerpací stanice.

V odstavci 8 je upravena obecná povinnost vlastníka tzv. jiného zařízení zajistit, aby při jeho provozu nedošlo k ohrožení života nebo zdraví osob, jejich majetku nebo životního prostředí. S ohledem na různorodost konstrukce těchto zařízení i jejich použití, nelze podmínky provozu vymezit podrobněji.

K § 6:

Navržená úprava vedení evidence čerpacích stanic pohonných hmot je nezbytná k získání potřebného přehledu pro vnitrostátní i mezinárodní účely. Zaevidování čerpací stanice je jednou z podmínek pro její uvedení do provozu. Zároveň bude vedena i evidence tzv. jiných zařízení, což je nezbytné pro kontrolu plnění povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 i povinností stanovených pro provoz těchto zařízení zvláštními právními předpisy. Výjimka z evidenční a informační povinnosti je zavedena pro čerpací stanice, u kterých existuje zájem státu na utajení jejich umístění, tedy pro čerpací stanice ozbrojených sil a zpravodajských služeb.

K § 7:

V odstavci 1 je zakotvena působnost Ministerstva průmyslu a obchodu v návaznosti na zavedení evidence prodaných pohonných hmot a evidence čerpacích stanic a jiných zařízení.

Do odstavce 2 je ze zákona č. 56/2001 Sb. přenesena úprava kontrolní působnosti České obchodní inspekce vztahující se na jakost a složení pohonných hmot.

Úplný přehled o jakosti a složení pohonných hmot na území České republiky, potřebný mimo jiné i pro podávání zpráv Komisi ES, je zajištěn pravidelným informováním ministerstva Českou obchodní inspekcí.

K § 8 až 10:

V těchto ustanoveních jsou upraveny správní delikty spáchané porušením povinností stanovených tímto zákonem. S ohledem na rizika jednání pro život, zdraví a majetek osob a životní prostředí a na možný vysoký majetkový prospěch plynoucí z protiprávní činnosti, byly pokuty stanoveny až do výše 20 milionů Kč.

K § 11:

Ministerstvo průmyslu a obchodu se zmocňuje k provedení některých ustanovení tohoto zákona.

K § 12:

Vzhledem k možné časové náročnosti splnění nově uložených povinností (přizpůsobení čerpacích stanic novým požadavkům) a nepřípustnosti retroaktivity (vedení evidence prodaných pohonných hmot podle zákona může začít až ode dne jeho nabytí účinnosti), je nezbytné zakotvit příslušná přechodná ustanovení.

K části druhé:

Vzhledem k tomu, že úprava složení a jakosti pohonných hmot bude v nové podobě upravena navrhovaným zvláštním zákonem, je třeba vyjmout tuto úpravu ze zákona č. 56/2001 Sb.

K části třetí:

Navržená změna zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, má za cíl odstranit potencionálně nebezpečná zařízení z pozemních komunikací.

K části čtvrté:

Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. února 2006.

V Praze dne 5. října 2005

předseda vlády v. r.

ministr průmyslu a obchodu v. r.

Platné znění příslušných částí dotčených zákonů s vyznačením navrhovaných změn

Platné znění příslušných částí zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, s vyznačením navrhovaných změn

§ 77

Pohonné hmoty, provozní hmoty a maziva

Provozní hmoty a maziva

(1) Pohonnou hmotou motorového vozidla se rozumí motorový benzín, motorová nafta, zkapalněné ropné plyny, biopalivo, směsné palivo a stlačený a zkapalněný zemní plyn. Provozní hmotou motorového vozidla se rozumí zejména kapalina do brzdového systému vozidla a kapalina do chladicího systému pro chlazení motoru motorového vozidla. Mazivem jsou mazací oleje a mazací tuky pro zajištění technické způsobilosti motorového vozidla k provozu.

(2) K pohonu motorů vozidel a k plnění mazacích, chladicích a jiných systémů a zařízení vozidel se smí používat pouze pohonné hmoty a provozní hmoty předepsané výrobcem těchto motorů, systémů a zařízení. Pohonné hmoty a provozníhmoty používané v provozu silničních motorových vozidel musí svou jakostí splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem, zvláštními právními předpisy,10) českými technickými normami a předpisy vydanými na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.11) K provozu vozidla na pozemních komunikacích nesmí být použito olovnatých motorových benzínů.

(2) K pohonu motoru vozidla a k plnění mazacích, chladicích a jiných systémů a zařízení vozidla lze používat pouze pohonné hmoty10) a provozní hmoty předepsané výrobcem tohoto motoru, systému nebo zařízení, nebo výrobcem vozidla. Provozní hmoty používané v provozu silničních motorových vozidel musí svou jakostí splňovat požadavky stanovené zvláštními právními předpisy11) a českými technickými normami.

(3) Prodávat olovnaté motorové benzíny v České republice a dovážet olovnaté motorové benzíny do České republiky je zakázáno. Pro provoz vozidla, jehož motor je konstruován pro použití olovnatých motorových benzínů, musí být u čerpací stanice v prodeji bezolovnatý motorový benzín s aditivačními přísadami, které umožní spolehlivý provoz těchto motorů, nebo aditivační přísady samotné. Aditivační přísady a jejich dávkování stanoví prováděcí právní předpis.

(4) Výrobce a dovozce benzínu a motorové nafty pro motorová vozidla v provozu na pozemních komunikacích je povinen zajistit, aby jím prodávané pohonné hmoty svou jakostí odpovídaly požadavkům stanoveným prováděcím právním předpisem.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování a monitorování jakosti pohonných hmot v oblasti jejich výroby, dovozu a prodeje a způsob vypracování a podávání zpráv mezinárodním orgánům a organizacím z oblasti sledování a monitorování jakosti pohonných hmot.

§ 80

(5) Česká obchodní inspekce kontroluje jakost pohonných hmot u výrobce, prodávajícího a dovozce podle zvláštního právního předpisu12), sleduje a monitoruje jakost pohonných hmot v souladu s prováděcím právním předpisem vydaným podle § 77 odst. 5 umístění, rozměry a obsah štítku a plakátu s údaji o spotřebě pohonných hmot a emisích CO2 v souladu s prováděcím právním předpisem při prodeji nově vyrobeného osobního automobilu a dodržování povinnosti výrobce stanovené v § 24 odst. 2 písm. n). Provádění rozborů je zajišťováno prostřednictvím pověřených osob. Česká obchodní inspekce je povinna jednou měsíčně oznamovat zjištěné údaje o jakosti pohonných hmot za uplynulý kalendářní měsíc Ministerstvu průmyslu a obchodu.

§ 91

Závěrečná ustanovení

(1) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 2 odst. 5 až 8, § 4 odst. 7, § 5 odst. 3, § 7 odst. 2 a 4, § 18 odst. 4, § 19 odst. 5 a 8, § 25 odst. 2, § 31 odst. 1 a 2, § 33 odst. 2, § 36 odst. 2 a 3, § 44 odst. 6, § 45 odst. 1, 5 a 6, § 47 odst. 4, § 48 odst. 1 a 4, § 53 odst. 2, § 54 odst. 6, § 57 odst. 3, § 58 odst. 1 písm. b) a c), § 60 odst. 3, § 62 odst. 2, § 63 odst. 5, § 66 odst. 3, § 67 odst. 1 písm. b) a c), § 69 odst. 3, § 71 odst. 2, § 72 odst. 3, § 74 odst. 1, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1 a 3, § 79 odst. 5, § 83 odst. 5 písm. b) a § 87.

(2) Ministerstvo průmyslu a obchodu vydá vyhlášku k provedení § 77 odst. 2 až 5.

(3)(2) Ministerstvo životního prostředí vydá vyhlášku k provedení § 37 písm. b).

(4)(3) Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství vydá vyhlášku k provedení § 78 odst. 3.

(5)(4) Výrobci silničních vozidel, systémů vozidel, konstrukčních částí vozidel a samostatných technických celků vozidel, zvláštních vozidel a ostatní osoby zúčastněné na schvalování nebo uznávání technické způsobilosti typu jsou povinni dodržovat technické předpisy vydávané

a) na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,7) vydávané Evropskou hospodářskou komisí při Organizaci spojených národů,

b) na základě Evropské mezinárodní silniční dohody o přepravě nebezpečných věcí (ADR),14)

c) na základě Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR),15)

d) podle článku 7 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé,11) a to ve znění přijatém Českou republikou. Tyto technické předpisy se uveřejňují ve Věstníku dopravy a jsou k dispozici na ministerstvu.

Platné znění příslušné části zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, s vyznačením navrhovaných změn

§ 19

Obecné užívání

(1) V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích2) a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis9) jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.

(2) Dálnice, silnice a místní komunikace, jejich součásti a příslušenství je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno

a) neoprávněně odstraňovat, zakrývat, přemísťovat, osazovat nebo pozměňovat dopravní značky a dopravní zařízení, anebo na těchto věcech cokoliv umisťovat,

b) používat pásová a jiná vozidla, jejichž kola nejsou opatřena pneumatikami nebo gumovými obručemi, nebo používat jiné stroje a zařízení, které mohou způsobit poškození komunikace; výjimečně lze povolit jako zvláštní užívání (§ 25) použití silnice nebo místní komunikace pásovými vozidly Armády České republiky nebo historickými vozidly,

c) používat sněhové řetězy v úsecích, kde vozovka není dostatečně pokryta sněhovou nebo ledovou vrstvou,

d) používat hroty v pneumatikách, pokud zvláštní předpis10) nestanoví jinak,

e) vypouštět vodu, splašky a jiné tekuté odpady,

f) rozjíždět dočasné skládky údržbových hmot, otáčet zemědělské nebo lesní stroje a potahy při provádění polních nebo lesních prací,

g) odstavovat silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu10) a není opatřeno státní poznávací značkou11) nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu (dále jen "vrak").,

h) umisťovat nebo provozovat pojízdné nebo přenosné zařízení, které je určeno k prodeji zkapalněných ropných plynů (čerpací stanice).

(3) Vlastník vraku je povinen na výzvu vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace odstranit vrak do dvou měsíců od doručení výzvy k odstranění. Neučiní-li tak, odstraní a zlikviduje vrak vlastník této pozemní komunikace na náklady vlastníka vraku.

(4) Nemůže-li vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zjistit vlastníka vraku, zveřejní výzvu k odstranění vraku způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne zveřejnění výzvy odstraní a zlikviduje vrak na své náklady. Zjistí-li vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vlastníka vraku dodatečně, může vůči němu uplatnit nárok na náhradu nákladů vzniklých odstraněním a likvidací vraku.

(5) Silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu.2) Rozhodnutí o označení musí být provedeno nejméně týden před dnem dočasného zákazu stání na příslušné pozemní komunikaci a na řízení silničního správního úřadu se v tomto případě nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(6) V případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho vlastníka, pokud vlastník silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; v tomto případě hradí náklady spojené s odstraněním silničního vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí.

P r a c o v n í n á v r h

VYHLÁŠKA

ze dne ………….. 2005,

kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích, způsob sledování a monitorování jakosti pohonných hmot a jejich evidence

Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 11 zákona č. …/2005 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách)  k provedení § 2 odst. 2, § 3 odst. 1 a 2, § 4 odst. 1 a 2 a § 7 odst. 3 zákona:

§ 1

Předmět úpravy

Touto vyhláškou se v souladu s právem Evropských společenství 1) stanoví požadavky na jakost pohonných hmot pro provoz vozidel na pozemních komunikacích, způsob sledování a monitorování jakosti pohonných hmot a jejich evidence.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí:

  1. motorovým benzinem

    1. minerální oleje určené k pohonu spalovacích zážehových motorů uvedené pod kódy kombinované nomenklatury 2) 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49,

    2. minerální oleje s obsahem bioethylalkoholu maximálně do 5 procent objemových určené k pohonu spalovacích zážehových motorů uvedené pod

kódy kombinované nomenklatury 2) 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49,

______________________________________________________

1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/70/ES ze dne 13. října 1998 týkající se jakosti benzinu a motorové nafty, kterou se mění Směrnice Rady č. 93/12/EHS, Směrnice Komise č. 2000/71/ES ze dne 7. listopadu 2000 o přizpůsobení měřicích postupů stanovených v přílohách I, II, III a IV Směrnice č. 98/70/ES Evropského parlamentu a Rady technickému pokroku ve smyslu článku 10 uvedené směrnice, Rozhodnutí Komise č. 2002/159/ES ze dne 18. února 2002 o jednotném formuláři pro předkládání souhrnných údajů o jakosti paliv v jednotlivých státech, Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/17/ES ze dne 3. března 2003, kterou se mění Směrnice 98/70/ES týkající se jakosti benzinu a motorové nafty. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře používání biopaliv nebo jiných obnovitelných paliv v dopravě (dílčí transpozice).

    1. minerální oleje s obsahem bio-etyltercbutyletheru maximálně do 15 procent objemových určené k pohonu spalovacích zážehových motorů uvedené pod kódy kombinované nomenklatury 2) 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49,

    1. minerální oleje obsahující současně  bioethylalkohol i bio-ethyltercbutylether tak obou uvedených složek tak, aby celkový obsah kyslíku nepřesahoval 2,7 procent hmotnostních, určené k pohonu spalovacích zážehových motorů uvedené pod kódy kombinované nomenklatury 2) 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49,

5. minerální oleje uvedené v bodě 1 až 4 s obsahem dalších kyslíkatých složek tak, aby celkový obsah kyslíku nepřesahoval 2,7 procent hmotnostních, určené k pohonu spalovacích zážehových motorů uvedené pod kódy kombinované nomenklatury 2) 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49,

  1. motorovou naftou

    1. plynové oleje určené k pohonu spalovacích vznětových motorů uvedené pod kódem kombinované nomenklatury 2) 2710 19 41,

2. a střední oleje určené k  pohonu spalovacích vznětových motorů uvedené pod kódem kombinované nomenklatury 2) 2710 19 29,

3. plynové oleje s obsahem maximálně 5 procent objemových methylesterů mastných yselin určené k pohonu spalovacích vznětových motorů uvedené pod kódem kombinované nomenklatury 2) 2710 19 41,

4. a střední oleje s obsahem maximálně 5 procent objemových methylesterů mastných kyselin, určené k pohonu spalovacích vznětových motorů uvedené pod kódem kombinované nomenklatury 2) 2710 19 29,

c) biopalivem

 1. bioethylalkohol – ethylalkohol vyrobený z biomasy 3) nebo biologicky obnovitelné části odpadu, určený jako příměs do motorového benzinu, který svojí jakostí odpovídá příslušné české technické normě a je uveden pod kódem kombinované nomenklatury 2) 2207 20 00; jedná se o obnovitelný zdroj energie,

2. bio-ETBE (ethyltercbutylether) – ETBEethyltercbutylether vyrobený na bázi bioethylalkoholu, používaný jako příměs do motorového benzinu, a uvedený pod kódem kombinované nomenklatury 2) 2909 19 00. Podíl bio-ETBE,ethyltercbutyletheru který je pokládán za biopalivo, činí 47 %procent objemových; jedná se o obnovitelný zdroj energie,

3. bionafta – methylestery mastných kyselin vyrobené z rostlinného nebo živočišného oleje s vlastnostmi motorové nafty, určené k pohonu spalovacích

___________________________________________________

2) Nařízení Rady č. 2658/87 ze dne 23. 7. 1987, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku

3) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 92/2004 Sb.

vznětových motorů uvedené pod kódem kombinované nomenklatury 2) 3824 90 99, například methylester řepkového oleje; jedná se o obnovitelný zdroj energie,

___________________________________________________

2) Nařízení Rady č. 2658/87 ze dne 23. 7. 1987, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním

sazebníku

d) směsnou motorovou naftou motorová nafta s obsahem vyšším než 30 %procent hmotnostních methylesteru řepkového oleje určená k pohonu spalovacích vznětových motorů uvedená pod kódem kombinované nomenklatury 2) 3824 90 99,

  1. zkapalněnými ropnými plyny plyny určené k pohonu spalovacích zážehových motorů uvedené pod kódy kombinované nomenklatury 2) 2711 12 19, 2711 12 97, 2711 13 91 a 2711 13 97,

  1. stlačeným zemním plynem plyn určený k pohonu spalovacích zážehových motorů

uvedený pod kódem kombinované nomenklatury 2) 2711 21 00,

  1. ropnými složkami vybrané ropné výrobky užívané pro výrobu pohonných hmot pro spalovací vznětové motory,

  1. motorovým benzinem s velmi nízkým obsahem síry motorový benzin (písmeno a), který vykazuje maximální obsah síry 10 mg/kg,

  1. motorovou naftou s velmi nízkým obsahem síry motorová nafta (písmeno b), která vykazuje maximální obsah síry 10 mg/kg.

§ 3

Biopaliva, obnovitelný zdroj energie

(1) Podíl biopaliv na celkovém množství motorového benzinu a motorové nafty, které osoby podnikající v oblasti výroby, dovozu a prodeje motorového benzinu a motorové nafty dodají na trh v České republice k přímému použití pro pohon motorů v  příslušném kalendářním roce, je stanoven ve výši 2 % jako indikativní cíl, kterého by mělo být dosaženo k  31. prosinci 2005. K termínu 31. prosince 2010 by mělo být dosaženo indikativního cíle ve výši 5,75 %. Podíl se stanovuje na základě energetického obsahu příslušných paliv, pro jehož určení jsou v příloze č. 13 uvedeny hodnoty fyzikálních veličin. Toto ustanovení se netýká nákupu a prodeje pohonných hmot při zajišťování vyskladňování a obměn nouzových zásob pohonných hmot.

Biopaliva mohou být na trhu k dispozici jako:

a) čistá biopaliva v souladu s příslušnými normami jakosti,

b) biopaliva ve směsích s  ropnými složkami v  souladu s  příslušnými normami

jakostinebo,

c) kapaliny odvozené od biopaliv, například bio-ETBEethyltercbutylether.

§ 4

Jakost pohonných hmot

(1) Požadovaná jakost je splněna, odpovídá-li motorový benzin příslušné české technické normě 4) a splňuje jakostní ukazatele stanovené v příloze č. 1 této vyhlášky.

_____________________

4 ) ČSN EN 228

(2) Od 1. ledna 2009 nesmí žádný motorový benzin vykazovat větší obsah síry než 10 mg/kg.

(3) Požadovaná jakost je splněna, odpovídá-li motorová nafta příslušné české technické normě 5) a splňuje jakostní ukazatele stanovené v příloze č. 2 této vyhlášky.

(4) Od 1. ledna 2009 nesmí žádná motorová nafta vykazovat větší obsah síry než 10 mg/kg.

(5) Motorová nafta pro arktické klima na trhu nemusí splňovat v hodnotě cetanového čísla požadavky podle přílohy č. 2 této vyhlášky, ale musí splňovat požadavky příslušné české technické normy 5).

(6) Požadovaná jakost je splněna, odpovídá-li bioethylalkohol určený jako příměs do motorového benzinu příslušné české technické normě 6). Samostatné užití bioethylalkoholu je možné jen v případě, pokud je toto biopalivo předepsáno výrobcem motorů.

(7) Požadovaná jakost je splněna, odpovídá-li bionafta příslušné české technické normě 7). Samostatné užití bionafty je možné jen v případě, pokud je toto biopalivo předepsáno výrobcem motorů.

(8) Požadovaná jakost je splněna, odpovídá-li směsná motorová nafta příslušné české technické normě 8). Užití směsné motorové nafty je možné jen v případě, pokud je toto palivo předepsáno výrobcem motorů.

(9) Požadovaná jakost je splněna, odpovídají-li zkapalněné ropné plyny (dále jen „LPG“) příslušné české technické normě 9).

(10) Požadovaná jakost je splněna, odpovídá-li stlačený zemní plyn (dále jen „CNG“) příslušné české technické normě 10).

§ 5

Způsob sledování jakostních ukazatelů

pohonných hmot

(1) Sledování jakostních ukazatelů pohonných hmot se provádí pomocí rozborů odebraných vzorků. Odběr vzorků se provádí na všech výdejních, skladovacích a prodejních místech a s jejich souhlasem je možný též přímo u uživatelů pohonných hmot.

(2) Odběr vzorků a porovnání výsledků zkoušek musí u jednotlivých pohonných hmot odpovídat příslušné české technické normě 11).

__________________________

5) ČSN EN 590

6) ČSN 65 6511

7) ČSN EN 14214

8) ČSN 65 6508

9) ČSN EN 589

10) ČSN 38 6110

11) ČSN EN ISO 3170, ČSN EN 14275, ČSN EN ISO 4257, ČSN EN ISO 4259

(3) Při každém odběru vzorku se sepíše protokol, který musí obsahovat:

  1. evidenční číslo protokolu evidovaného Českou obchodní inspekcí (dále jen „ČOIinspekce“)

  1. označení kontrolované osoby:

    1. jde-li o fyzickou osobu, jméno, popřípadě jména a příjmení (dále jen „jméno“), popřípadě obchodní firmu, bydliště, popřípadě místo podnikání, identifikační číslo (bylo-li přiděleno),

    1. jde-li o právnickou osobu, obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo (bylo-li přiděleno),

c) datum, čas a místo skutečného odběru vzorku,

d) označení výdejního stojanu nebo skladovací nádrže, ze které byl vzorek odebrán,

e) druh pohonné hmoty s určením dle příslušných českých technických norem 12),

f) číslo pečeti, označení vzorku a uvedení jeho množství,

g) jméno, číslo služebního průkazu a podpis pracovníka inspekce pověřeného k plnění kontrolních úkolů (dále jen „inspektora“) a v případě, že odběr vzorků provádí přizvaná pověřená odborně způsobilá osoba, i její jméno a podpis,

h)jména ostatních přizvaných osob zúčastněných při odběru vzorku a jejich podpisy.

(4) Protokol se pořizuje ve dvou vyhotoveních, která musí být podepsána inspektorem, kontrolovanou osobou, přizvanou pověřenou odborně způsobilou osobou provádějící odběr vzorku a ostatními přizvanými osobami. Jedno vyhotovení protokolu si ponechá inspekce. Druhé vyhotovení protokolu obdrží kontrolovaná osoba.

(5) Četnost odběru minimálního počtu vzorků pohonných hmot za rok pro posouzení jejich jakosti je stanovena v příloze č. 3 této vyhlášky.

(6) Sledování jakosti pohonných hmot se provádí pouze zkušebními analytickými metodami stanovenými příslušnými českými technickými normami.

(7) Při sledování jakosti se sleduje zejména:

    1. u motorového benzinu:

  1. oktanové číslo výzkumnou metodou,

  2. oktanové číslo motorovou metodou,

  3. hustota při 15 oC,

  4. tlak par stanovený metodou DVPE (Dry Vapour Pressure Equivalent – „Ekvivalent

suchých par za tlaku“) - pouze v  letním a zimním období (od 1. 5. do 30. 9. a od

1. 11. do 31. 3.),

  1. destilace:

- odpařené množství při 70 oC,

12) ČSN EN 228, ČSN EN 590, ČSN EN 14214 , ČSN 65 6508, ČSN EN 589, ČSN 38 6110

- odpařené množství při 100 oC,

- odpařené množství při 150 oC,

- konec destilace,

  1. složení uhlovodíků:

- olefiny,

- aromáty,

- benzen,

  1. obsah kyslíku,

  2. obsah kyslíkatých látek:

- methylalkohol,

- ethylalkohol,

- isopropylalkohol,

- terc-butylalkohol,

- isobutylalkohol,

- ethery obsahující 5 nebo více atomů uhlíku v molekule,

- z toho ethyl-terc-butylether,

- jiné kyslíkaté látky,

  1. obsah síry,

  2. obsah olova,

  3. obsah draslíku (pouze u  benzinu s  oktanovým číslem min. 91 stanoveným výzkumnou metodou a s  aditivem proti nadměrnému opotřebení ventilových sedel, přidávaným výrobcem),

    1. u motorové nafty:

1. cetanové číslo,

2. cetanový index,

3. hustota při 15 oC,

  1. destilace:

- odpařené množství při 250 oC,

- odpařené množství při 350 oC,

- 95% (v/v) předestiluje při teplotě max. … oC,

  1. polycyklické aromatické uhlovodíky,

  2. obsah síry,

  3. filtrovatelnost – pouze v přechodném a zimním období (od 1. 10. do 14. 4.),

  4. teplota vylučování parafinů – pouze v zimním období (od 16. 11. do 28. /29. 2.),

  5. bod vzplanutí,

  6. obsah esterů,

    1. u  bionafty:

1. obsah esteru,

2. hustota při 15 oC,

3. cetanové číslo – každý pátý odebraný vzorek,

4. filtrovatelnost - pouze v přechodném a zimním období (od 1. 10. do 14. 4.),

5. číslo kyselosti,

6. korozivní působení na měď,

7. obsah síry,

8. obsah vody,

9. obsah sulfátového popela,

10. obsah fosforu,

11. obsah volného a vázaného glycerolu,

12. obsah alkalických kovů (sodík a draslík),

13. bod vzplanutí,

d) u  směsné motorové nafty,

1. cetanové číslo,

2. cetanový index,

3. hustota při 15 oC,

4. destilace:

- odpařené množství při 250 oC,

- odpařené množství při 350 oC,

- 95% (v/v) předestiluje při teplotě max. … oC,

5. obsah síry,

6. filtrovatelnost – pouze v přechodném a zimním období (od 1. 10. do 14. 4.),

7. teplota vylučování parafinů – pouze v zimním období (od 16. 11. do 28. /29. 2.),

8. bod vzplanutí,

9. obsah esteru,

e) u LPG:

1. oktanové číslo motorovou metodou – výpočet ze složení stanoveného

chromatografickým rozborem,

2. obsah síry,

3. obsah dienů,

4. korozivní působení na měď,

5. stanovení sirovodíku.

f) u CNG:

      1. výhřevnost objemová,

      2. obsah methanu,

      3. celkový obsah síry.

§ 6

Dávkování aditiva

Pro vozidla s motory konstruovanými pro použití motorového benzinu olovnatého se používá aditiva, kterým je draselná sůl alkylované sulfojantarové kyseliny. Aditivum se dávkuje tak, aby koncentrace draslíku v jednom litru benzinu byla v rozmezí 5 mg až 26 mg draslíku.

§ 7

Monitorování jakosti pohonných hmot

(1) Výsledky sledování jakostních ukazatelů pohonných hmot uvedených v § 4 odst.1 až 9 za předešlý kalendářní měsíc, zasílá inspekce Ministerstvu průmyslu a obchodu vždy k  patnáctému dni následujícího měsíce na monitorovacích přehledech. Vzor monitorovacího přehledu je uveden v příloze č. 4 této vyhlášky.

  1. Podklady pro vypracování ročního monitorovacího přehledu o jakosti pohonných hmot uvedených v § 4 odst. 1 až 5 a 7 až 10až 9 za  předcházející kalendářní rok, zasílá inspekce Ministerstvu průmyslu a obchodu vždy nejpozději do 31. března příslušného kalendářního roku. Tyto podklady musí být zpracovány samostatně pro každý druh pohonné hmoty na základě její specifikace. Pro motorový benzin je specifikace určena oktanovým číslem výzkumnou metodou a maximálně přípustným obsahem síry. Pro motorovou naftu, bionaftu, směsnou motorovou naftu a LPG je specifikace určena maximálně přípustným obsahem síry. Vzor podkladů pro vypracování ročního monitorovacího přehledu je uveden v přílohách č. 5 až  č. 10 této vyhlášky.

(3) Kontaktním státním orgánem ve vztahu k orgánům Evropské unie pro pravidelná hlášení o monitorování jakosti motorového benzinu a motorové nafty v České republice je Ministerstvo průmyslu a obchodu, které vždy k termínu 30. června zasílá Evropské komisi informaci o výsledku sledování jakosti uvedených paliv.

(4) Všechny osoby podnikající v oblasti výroby, dovozu a prodeje motorového benzinu, motorové nafty, směsné motorové nafty a biopaliv vedou evidenci o množství uvedených paliv, které v daném roce vyrobily, dovezly nebo prodaly na trhu České republiky v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 této vyhlášky.

§ 8

Evidence pohonných hmot

(1) Požadované údaje o vydaných pohonných hmotách jsou uvedeny v přílohách č. 11 až č. 18 této vyhlášky.

(2) Souhrnná zpráva je vypracována na základě evidence pohonných hmot v souladu s ustanovením odst. 1 a uvádí údaje o celkovém množství jednotlivých druhů pohonných hmot vydaných v předchozím kalendářním roce.

(5) Množství benzinu, motorové nafty a směsné nafty, jakož i množství jednotlivých druhů biopaliv, dodaných na trh České republiky v  příslušném kalendářním roce pro přímé použití pro pohon motorů bude nahlášeno osobami podnikajícími v oblasti výroby, dovozu a velkoobchodu uvedených paliv, které jsou správci spotřební daně, prostřednictvím evidence vedené v rámci provozování daňového skladu, Ministerstvu průmyslu a obchodu vždy do 28. února následujícího kalendářního roku. Vzor hlášení je uveden v příloze č. 12 této vyhlášky.

Množství benzinu, motorové nafty a směsné nafty, jakož i množství jednotlivých druhů biopaliv, prodaných v distribuční síti čerpacích stanic pohonných hmot v příslušném kalendářním roce bude uvedeno ve statistických výkazech Ministerstva průmyslu a obchodu o síti a provozu čerpacích stanic pohonných hmot v rámci Programu statistických zjišťování podle zvláštního právního předpisu, který upravuje státní statistickou službu 12) .

§ 9

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se vyhláška č. 229/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a působ sledování a monitorování jejich jakosti.

§ 10

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 2006.

1 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady č. 93/12/EHS.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/17/ES ze dne 3. března 2003, kterou se mění směrnice č. 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty.

2) Například zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.

3) Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

5) Například zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace a vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu.

6) ČSN 73 6060

7) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

8 8) Čl. 8 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady č. 93/12/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/17/ES, a Rozhodnutí Komise č. 2002/159/ES ze dne 18. února 2002 o jednotném formuláři pro předkládání souhrnných údajů o jakosti paliv v jednotlivých státech.

9 9) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

10) Například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., a zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů.

11) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., o Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé.

10) § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. …./2005 Sb., o některých požadavcích na pohonné hmoty a jejich používání a o změně zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o pohonných hmotách).

11) Například zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb. a zákona č. 125/2005 Sb.

12) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

7) Vyhláška č. 176/1960 Sb., o Dohodě o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel, ve znění sdělení č. 42/1996 Sb.

14) Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů.

15) Vyhláška č. 108/1976 Sb., o Evropské dohodě o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR), ve znění pozdějších předpisů.

2) Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

10) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

11) Vyhláška Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací