Důvodová zpráva

zákon č. 312/2006 Sb.

Rok: 2006Zákon: č. 312/2006 Sb.Sněmovní tisk: č. 1192, 4. volební období

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení. Samotný schválený zákon je dostupný výše.

i skutečnost, že více než čtyřicetileté období, po které nebylo konkursní právo v českých zemích kodifikováno (od 1. 1. 1951 do 11. 7. 1991), mělo za následek výrazný nedostatek osob schopných přispět svými zkušenostmi k rozvoji českého úpadkového práva a tyto zkušenosti předat dalším osobám.

V dosavadní právní úpravě je správcům a jejich postavení věnována pouze torzovitá a kusá právní úprava, která je více či méně doplněná prováděcí vyhláškou (§ 8 ZKV a vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů).

Z návrhu insolvenčního zákona vyplývá, že právní úprava úpadkového práva se bude ubírat směrem k větší komplexnosti, kvantitě a větší složitosti ruku v ruce s rozvojem dalších forem řešení krizových situací (úpadku), ale i vývojem úpadkového práva (příkladem tohoto předpokládaného budoucího vývoje může být až expanzivní rozvoj úpadkového práva v posledních letech v USA i v řadě evropských zemí). Přijetím insolvenčního zákona tedy dojde nejen k podstatnému rozšíření právní materie oproti současné situaci z hlediska množství právních norem, ale současně i k větší komplikovanosti a náročnosti právní úpravy a s tím souvisejících nároků kladených na aplikaci úpadkového práva.

Činnost insolvenčních správců má některé významné aspekty, které ovlivňují i systém jejich výběru a stanovování kvalifikačních předpokladů. Je nezbytné si uvědomit, že insolvenční správce může působit pouze v rámci zahájeného insolvenčního řízení /narozdíl např. od advokátů, kteří nejsou omezeni pouze na činnost v rámci probíhajících řízení a mohou poskytovat i další právní služby (§ 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů)/, a to ještě pod soustavnou kontrolou soudu a věřitelského výboru. Mimo probíhající insolvenční řízení můžeme hovořit pouze o tzv. „latentním insolvenčním správci“; ten je sice zapsán v insolvenčním rejstříku a splňuje další podmínky pro ustanovení insolvenčním správcem v rámci insolvenčního řízení, ale ve skutečnosti jako insolvenční správce nemůže vykonávat žádnou aktivitu. To má veliký vliv na předpokládané složení základny budoucích insolvenčních správců. Lze očekávat, že velká část správců bude paralelně vykonávat i další aktivity v rámci advokátní, notářské či jiné praxe (např. jako daňový poradce či auditor). Z hlediska kvalifikačních předpokladů je pak nezbytné diferencovat mezi uchazečem, který je po odborné stránce již částečně připraven (například prověřen prostřednictvím advokátní nebo notářské zkoušky), a uchazečem, který bude veškeré znalosti prokazovat teprve jako insolvenční správce. Nelze pominout ani skutečnost, že mnozí z budoucích insolvenčních správců již budou členy komor s povinným členstvím.

I přes určité teoretické pochybnosti je na místě i nadále umožnit výkon činnosti insolvenčního správce také veřejné obchodní společnosti, jež bude činnost insolvenčního správce vykonávat prostřednictvím svých společníků, o kterých prokáže, že jako fyzické osoby splňují podmínky pro výkon činnosti insolvenčního správce.

Do nové úpravy úpadkového práva, která předpokládá přijetí již zmíněného insolvenčního zákona a zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím insolvenčního zákona, je zařazen zákon o insolvenčních správcích. Tento zákon by měl radikálně změnit dosavadní nevyhovující stav s tím, že primárním cílem návrhu je vytvořit dostatečně funkční systém, který bude generovat insolvenční správce na odborné úrovni, zaručující jejich efektivní činnost v rámci insolvenčního řízení. Vhodným řešením výše nastíněných problémů by mělo být zdůraznění odborné úrovně insolvenčních správců s prvky profesionalizace jejich činnosti a ekonomickými garancemi v podobě povinného pojištění. Vývoj a zkušenosti z působení správců v předchozích letech jednoznačně naznačují nezbytnost zajištění vlivu státu na jejich výběr; návrh svěřuje Ministerstvu spravedlnosti ČR (dále jen „ministerstvo“) oprávnění a povinnost vydávat povolení (povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, povolení hostujícího správce vykonávat činnost insolvenčního správce, zvláštní povolení a zvláštní povolení hostujícího insolvenčního správce), na jehož základě vzniká insolvenčnímu správci oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce podle insolvenčního zákona (§ 3). Je důležité zdůraznit, že návrh zákona o insolvenčních správcích je koncipován tak, aby byl kompatibilní s připravovanou novou úpravou insolvenčního práva - insolvenčním zákonem a aby insolvenční zákon (jenž sám obsahuje základní úpravu činnosti insolvenčních správců v procesní oblasti) doplňoval o statusový a organizační aspekt činnosti insolvenčních správců. Mezi základní pozitivní dopady navrženého řešení patří odbřemenění soudů od administrativy spojené s vedením seznamu insolvenčních správců, jejich zápisy, vyškrtáváním apod. a možnost, aby se soudy soustředily na spornou agendu.

Podle § 21 návrhu insolvenčního zákona může soud ustanovit insolvenčního správce ze seznamu insolvenčních správců (dále jen seznam), který vede ministerstvo. Tento seznam je součástí insolvenčního rejstříku, což je elektronický systém, jehož účelem je zajištění maximální publicity insolvenčního řízení. Do seznamu budou zapisovány osoby, které budou mít oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce.

Jak bylo výše uvedeno, možnost vykonávat činnost insolvenčního správce je vázána na vydání povolení (povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, povolení hostujícího insolvenčního správce vykonávat činnost insolvenčního správce, zvláštní povolení, zvláštní povolení hostujícího insolvenčního správce), které zakládá oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce podle insolvenčního zákona. Zajištění procesu vydávání povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce, včetně prověřování kvalifikačních předpokladů správce, je zcela svěřeno ministerstvu; na postup se přiměřeně použije správní řád. Tím je proces vydávání povolení zajištěn z hlediska procesních práv zúčastněných subjektů a je vyřešen případný přezkum v rámci správního soudnictví. Vydání povolení je vázáno na splnění zákonných podmínek, s důrazem na odbornou způsobilost a bezúhonnost (§ 6 odst. 1 a § 8 odst. 1). Mezi základní kvalifikační podmínky bude patřit dosažení vysokoškolského vzdělání a složení zkoušky insolvenčního správce (§ 24). Pro některé specifické situace (úpadek dlužníka, který je finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem nebo penzijním fondem), které vyžadují speciální vědomosti, bude podle návrhu zákona o insolvenčních správcích požadována zvláštní zkouška (§ 26).

Činnost insolvenčního správce může být pozastavena, návrh počítá se situacemi, kdy k pozastavení dojde vždy (§ 9 odst. 1 písm. a) až f), a se situacemi, kdy může být právo vykonávat činnost insolvenčního správce omezeno na základě rozhodnutí ministerstva (§ 10). Obdobně je konstruován zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 12 a 13).

Návrh zákona dále podrobně upravuje právní úpravu vedení centrálního seznamu. Do seznamu se zapisují insolvenční správci (hostující insolvenční správci), kterým vzniklo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce, tj. bylo-li jim ministerstvem vydáno povolení, případně zvláštní povolení. Z uvedeného vyplývá, že se zápisem do seznamu nejsou spojeny konstitutivní, ale pouze deklaratorní účinky. I tak však bude insolvenční soud vybírat správce v souladu s ustanovením § 21 insolvenčního zákona z těch, kteří jsou zapsáni na seznamu. Pro zajištění aktuálnosti údajů uvedených na seznamu je stanovena povinnost ministerstva zapsat všechny relevantní skutečnosti bez odkladu (§ 18 odst. 2). Seznam je vnitřně strukturován na skupiny, do kterých se zapisují insolvenční správci podle toho, zda se jedná o insolvenční správce, kteří mají zvláštní povolení (tj. mohou vykonávat činnost insolvenčního správce v řízeních, kde se jedná o úpadek dlužníka, který je finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem nebo penzijním fondem) anebo ostatní insolvenční správce.

Návrh současně zohledňuje požadavky komunitárního práva na umožnění výkonu činnosti insolvenčního správce i osobám z jiných členských států, a to v několika úrovních. Jednak vytváří institut hostujícího insolvenčního správce, který může vykonávat činnost insolvenčního správce ad hoc za předpokladu, že tuto činnost vykonává v jiném členském státě (hlava pátá). Dále pak prostřednictvím institutu uznávání kvalifikace připouští do výběru tzv. „stálých“ insolvenčních správců i osoby z ostatních členských států (§ 6 odst. 3). K otázce, zda insolvenční správci podle návrhu insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích spadají pod výjimku výkonu veřejné moci podle článku 45 Smlouvy o založení ES, je třeba uvést následující. Podle judikatury ESD je možno výjimku čl. 45 Smlouvy ES využít jen tehdy, pokud se jedná o činnost, která je svým charakterem přímo a konkrétně spjata s výkonem veřejné moci (např. 2/74 Reyners v Belgie; C-42/92 Thijssen, odst. 8). Navíc, jako výjimku ze základního pravidla svobody usazování a svobody poskytování služeb, je třeba článek 45 interpretovat restriktivním způsobem, aby její rozsah dovoloval členským státům chránit zájmy, které toto ustanovení dovoluje chránit, jen v nezbytné míře (147/86 Komise v Řecko, odst. 7; C-114/97 Komise v Španělsko, odst. 34). Výjimku článku 45 Smlouvy ES nebude možno uplatnit zejména v případě osob pověřených orgánem, jehož činnost do výjimky veřejné moci spadá (např. soud), a podléhajících dohledu tohoto orgánu (např. C-306/89 Komise v Řecko, odst. 7; C-42/92 Thijssen, odst. 21 a 22). Podle návrhů zákonů nově upravujících úpadkové právo je insolvenční správce povinen při výkonu funkce vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů na tom, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku, je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Činnost insolvenčního správce tak sice lze označit za činnost ve veřejném zájmu v širším smyslu, stejně však lze za činnost ve veřejném zájmu v širším smyslu označit i činnost advokáta či některých dalších svobodných profesí. Skutečnost, že orgány veřejné správy a jiné správní úřady, notáři, soudní exekutoři, provozovatelé některých služeb, vydavatelé tisku a dopravci mají povinnost poskytnout insolvenčnímu správci součinnost (resp. mu poskytnout informace v rozsahu, ve kterém by tyto informace poskytly dlužníku), je sice prvkem, který může ukazovat na smíšený charakter činnosti insolvenčního správce, tato skutečnost však sama o sobě nestačí na to, aby jeho činnost byla považována za výkon veřejné moci. Rozhodující pro zařazení činnosti insolvenčního správce z hlediska článku 45 Smlouvy ES je skutečnost, že klíčová rozhodnutí v insolvenčním řízení vydává insolvenční soud, který je sám vykonavatelem veřejné moci a jehož přezkumu činnost insolvenčního správce podléhá. Hlavním úkolem insolvenčního správce je totiž zjistit rozsah dluhů a zajistit jejich splacení a za tímto účelem určit pořadí dotčených pohledávek. Správci se pouze řídí příslušnými ustanoveními právních předpisů a nejsou příslušní k rozhodování sporů. Pro rozhodování sporů jsou výlučně příslušné soudní orgány, které pod výjimku čl. 45 Smlouvy ES spadají.

S přijetím nové úpravy úpadkového práva bude spojené určité přechodné období, ve kterém vznikne dosavadním správcům oprávnění vykonávat činnost podle insolvenčního zákona s tím, že ve stanovené lhůtě budou muset splnit podmínky, které jsou pro výkon činnosti insolvenčního správce předpokládány. Fyzická osoba nebo veřejná obchodní společnost, která bude ke dni účinnosti zákona zapsána v seznamu správců podle vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, se ke dni nabytí účinnosti zákona o insolvenčních správcích pokládá za osobu oprávněnou vykonávat činnost insolvenčního správce. Toto oprávnění po uplynutí dvou let ode dne nabytí účinnosti zákona zaniká.

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na životní prostředí a nepředpokládají se sociální dopady.

b) Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Současná platná právní úprava a navrhované řešení nemá vliv na rovné postavení mužů a žen.

c) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou založeným ústavním pořádkem České republiky.

d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnost s akty práva Evropské unie.

Návrh zákona respektuje požadavky vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a je slučitelný s akty Evropské unie. Problematika insolvenčních správců je právem ES upravena v souvislosti s úpravou úpadkového řízení v sekundárních právních aktech ES. Dále je třeba na danou problematiku vztáhnout také primární právo ES, zejména problematiku usazování a volného poskytování služeb (čl. 43 a 49 Smlouvy ES).

Pokud jde o sekundární právní akty ES, tyto zahrnují jak nařízení, tak směrnice. Níže citované nařízení ES stanoví přímo použitelná pravidla pro řízení, ve kterém jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny ve Společenství, včetně pravidel pro jmenování správce podstaty pro účely takového řízení. Z působnosti nařízení jsou vyjmuta úpadková řízení, která se týkají pojišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků majících v držení finanční prostředky nebo cenné papíry třetích osob a podniků kolektivního investování (viz bod 9 preambule cit. nařízení). Tato řízení jsou upravena dvěmi směrnicemi níže uvedenými, které rovněž obsahují ustanovení týkající se insolvenčních správců ve smyslu předloženého návrhu. Zákona o insolvenčních správcích se dále týká problematika uznávání odborných kvalifikací (viz směrnice cit. níže). Pro předložený návrh jsou tedy relevantní tyto předpisy ES:

Smlouva o založení Evropských společenství,
nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o reorganizaci a likvidaci pojišťoven, a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí,
směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy.

e) Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy.

Navrhovaná právní úprava si vyžádá navýšení personálního obsazení ministerstva, vzhledem k povinnostem vést rejstřík správců, vydávat osvědčení o zápisu a dalším činnostem, jenž návrh zákona předpokládá. Tyto úkoly lze zabezpečit pouze navýšením závazného počtu. Proti předchozímu propočtu o 10 míst pro ministerstvo a o 1 pro Justiční akademii. Mzdové prostředky včetně pojistného a přídělu do FKSP bude tedy dále nutné navýšit o 4 711 tis. Kč, provozní věcné výdaje o 330 tis. Kč a jednorázové věcné výdaje na vybavení o 1 562 tis. Kč, celkem 6 603 tis. Kč. Celkové náklady pak budou činit 66 288 tis. Kč. Současně bude nezbytné zajistit technické (především softwarové) zázemí této činnosti. Osnovou předjímaný elektronický seznam insolvenčních správců je součástí insolvenčního rejstříku, přičemž odhady nákladů na vybudování tohoto centrálního elektronického veřejného seznamu byly vyčísleny v souvislosti s dříve předloženým návrhem insolvenčního zákona.

f) Předpokládaný hospodářský a finanční dosah na hospodářské subjekty zejména na malé a střední podnikatele.

S ohledem na převážně pozitivní dopady nové úpravy úpadkového práva na právně podnikatelské prostředí, jehož je navrhovaný zákon o insolvenčních správcích součástí, lze obdobně hodnotit vliv této úpravy na hospodářské subjekty a na malé a střední podnikatele pozitivně. Negativní hodnocení může být spojováno pouze s některými povinnostmi ukládanými v rámci navrhované úpravy, a to především v ne příliš významné administrativní zátěži, ovšem pouze vybraných subjektů, a případné povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu či zaplacení některých částek. Tato negativa však zcela převažují klady, které přináší maximální transparence v rámci činnosti insolvenčních správců a zajištění profesionálních podmínek řešení dlužníkova úpadku podle insolvenčního zákona.

B/

ČÁST PRVNÍ – INSOLVENČNÍ SPRÁVCI (§ 1 – § 41)

Hlava první – Základní ustanovení (§ 1 - 2)

V těchto ustanoveních je tradičně vymezen předmět zákonné úpravy a vymezeny některé základní pojmy, především postavení insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce. Přestože budou z režimu zákona vyjmuti insolvenční správci provozující činnost na území ČR podle práva státu původu, je třeba rovněž upravit postavení insolvenčních správců, kteří mají příslušné oprávnění v jiném členském státě, a v ČR budou chtít provádět insolvenční řízení podle práva ČR. Výkon této činnosti může mít formu buď sekundárního usazení podle čl. 43 Smlouvy ES nebo přeshraničního poskytování služeb podle čl. 49 a 50 Smlouvy ES. ČR je proto povinna při splnění některých podmínek garantujících kompetentní výkon této činnosti takový režim umožnit. To neplatí jen pro insolvenční správce – fyzické osoby, ale i pro „jiné než fyzické osoby“, kterým ČR takovou činnost umožňuje vykonávat – tedy veřejné obchodní společnosti (viz čl. 48 a čl. 55 Smlouvy ES). Z tohoto důvodu jsou do režimu insolvenčního řízení připuštěny státní příslušníci členských států Evropské unie a zahraniční společnosti, které poskytují stejné záruky ručení jako veřejná obchodní společnost.

K § 1

V tomto ustanovení se vymezuje předmět zákonné úpravy.

K § 2

V odstavci 1 je definován pojem insolvenční správce – fyzické osoby ve vztahu k § 3. V odstavci 2 je definován insolvenční správce – právnická osoba ve vztahu k § 3. Obdobně se vymezuje hostující insolvenční správce v odstavcích 3 a 4.

Hlava druhá – Oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 3 - 15)

Návrh předpokládá, že právo vykonávat činnost insolvenčního správce vznikne dnem nabytí právní moci povolení vykonávat činnost insolvenčního správce (dále jen „povolení“), nebo povolení hostujícího insolvenčního správce vykonávat činnost insolvenčního správce (dále jen „povolení hostujícího insolvenčního správce“). Ve speciálních případech, kdy se jedná o výkon funkce insolvenčního správce dlužníka, který je podle zvláštního právního předpisu finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem nebo penzijním fondem, vzniká dnem nabytí právní moci zvláštního povolení nebo zvláštního povolení hostujícího insolvenčního správce. Vydání povolení je konstitutivní akt, kterým se zakládá oprávnění být ustanoven insolvenčním správcem podle insolvenčního zákona. Povolení nebo zvláštní povolení se vydává na návrh, který musí obsahovat některé náležitosti a podává se ministerstvu. To v dalším řízení postupuje podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Výčet náležitostí není taxativní – jsou vymezeny pouze některé obligatorní náležitosti, které musí návrh obsahovat. Jsou stanoveny odlišně pro návrh fyzické a veřejné obchodní společnosti. Současně se stanovují obligatorní přílohy, které prokazují splnění podmínky vzdělání – v tomto případě se bude jednat o listinu dokládající dokončení příslušné úrovně vzdělání; s přihlédnutím ke skutečnosti, že určitá skupina insolvenčních správců (advokát, daňový poradce, auditor, notář) bude současně vykonávat jinou činnost a jejich kvalifikační předpoklady jsou již z části splněny složením jiné zkoušky je nezbytné doložit i příslušné potvrzení prokazující tuto skutečnost. Specifické náležitosti jsou stanoveny i pro návrh, který podá veřejná obchodní společnost nebo zahraniční společnost. Specifický požadavek se vztahuje na určení tzv. ohlášeného společníka, což je jeden ze společníků, jehož jménem bude veřejná obchodní společnost vykonávat činnost insolvenčního správce a který bude muset splňovat podmínky stanovené zákonem pro insolvenčního správce – fyzickou osobu a současně písemně prohlásit, že bude nadále vykonávat činnost insolvenčního správce pouze v rámci veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti. Povolení a zvláštní povolení vydá ministerstvo za předpokladu, že budou splněny taxativně stanovené podmínky. V některých případech se insolvenčnímu správci pozastavuje právo vykonávat činnost insolvenčního správce, nastanou-li taxativně uvedené skutečnosti, a to ke dni, kdy tato skutečnost nastala. V některých případech, kdy důvod pro pozastavení práva není zcela nezpochybnitelný, návrh umožňuje ministerstvu o pozastavení rozhodnout. Pomine-li skutečnost, která byla důvodem k pozastavení, obnovuje se v plné šíři oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce. Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zanikne, nastanou-li skutečnosti, které jsou v návrhu taxativně vymezeny. Mezi skutečnosti se kterými je spojen zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce je zařazeno i rozhodnutí ministerstva o zrušení povolení nebo zvláštního povolení (resp. právní moc takového rozhodnutí). V případech, kdy insolvenční správce přestane splňovat některou z podmínek pro vydání povolení nebo zvláštního povolení ministerstvo takové povolení zrušit musí – prostor pro správní uvážení je nulový. Současně se stanovuje jako speciální důvod pro zrušení zvláštního povolení uplynutí 5-ti let ode dne složení zvláštní zkoušky. Jednou z dalších funkcí ministerstva v rámci insolvenčního řízení je dohled nad činností insolvenčních správců a faktickým projevem této činnosti je možnost zrušení povolení nebo zvláštního povolení insolvenčnímu správci, který i přes písemné upozornění ministerstva opakovaně nebo závažným způsobem porušil povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zákonem upravujícím úpadek a způsoby jeho řešení. V tomto případě je ponechán prostor správnímu uvážení pro ministerstvo. Všechna rozhodnutí ministerstva o zrušení povolení budou vydávána v režimu správních rozhodnutí podle správního řádu. Nelze opominout ani příslušné zmocnění k provádění změn údajů v povolení a odpovídající informační povinnosti insolvenčních správců.

K § 3

Návrh stanovuje okamžik, ke kterému vzniká právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo hostujícího insolvenčního správce podle insolvenčního zákona. Specificky se stanovují podmínky pro úpadky zvláštních úpadců s ohledem na nezbytnost zajistit další odbornou připravenost insolvenčních správců, kteří budou v takovém řízení ustanoveni.

K § 4

Stanovují se náležitosti a přílohy návrhu fyzické osoby na vydání povolení nebo zvláštního povolení.

K § 5

Stanovují se náležitosti a přílohy návrhu fyzické osoby na vydání povolení nebo zvláštního povolení.

K § 6

V tomto ustanovení jsou taxativně vymezeny podmínky, které musí insolvenční správce – fyzická osoba splňovat, má-li mu být vydáno povolení nebo zvláštní povolení. Specifické podmínka bezúhonnosti je blíže vymezena v § 7. Pro vydání zvláštního povolení je také nezbytné, aby ode dne složení zvláštní zkoušky neuplynulo více než 5 let. Poplatek 5 000 tisíc je zvláštním příjmem ministerstva. Stanovuje se i povinnost uzavřít na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení nebo s činností zaměstnanců insolvenčního správce při výkonu funkce pro celou dobu trvání této funkce.

K § 7

V tomto ustanovení je negativním výčtem definována podmínka bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d).

K § 8

V tomto ustanovení jsou taxativně vymezeny podmínky, které musí insolvenční správce – právnická osoba splňovat, má-li mu být vydáno povolení nebo zvláštní povolení.

K § 9

Vymezují se taxativním způsobem skutečnosti, s nimiž je spojen důsledek pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce a okamžik, kdy takové omezení přestane být účinné. Stanovuje se povinnost informační povinnosti insolvenčního správce vůči ministerstvu.

K § 10

Zakládá se pravomoc rozhodnout o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce insolvenčnímu správci podle § 9 odst. 1 písm. g).

K § 11

Toto ustanovení vyjmenovává účinky pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 9 a 10.

K § 12

Vymezují se taxativním způsobem skutečnosti, s nimiž je spojen důsledek zániku oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce.

K § 13

Zakládá se pravomoc ministerstva rozhodnout o zrušení práva vykonávat činnost insolvenčního správce insolvenčnímu správci podle § 12 písm. g).

K § 14

Stanovuje se postup pro změnu údajů povolení, případně zvláštního povolení a odpovídající informační povinnost insolvenčního správce.

K § 15

Toto ustanovení zakládá povinnost ministerstva informovat příslušné komory, bylo-li vydáno povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, který je advokát, daňový poradce, auditor nebo notář.

Hlava třetí – Seznam (§ 16 - 22)

Návrh počítá se seznamem (seznam insolvenčních správců), který obsahuje údaje stanovené v zákoně o insolvenčních správcích a současně i některé údaje, jež předpokládá insolvenční zákon; údaje do seznamu zapisuje ministerstvo, které seznam také vede. Seznam insolvenčních správců je podle úpravy obsažené v insolvenčním zákoně (§ 17, § 325 odst. 2) součástí insolvenčního rejstříku coby informačního systému veřejné správy, který vede ministerstvo.

V návrhu je seznam správců strukturován; základní členění je na část obecnou a část zvláštní s tím, že

seznamu se dále člení na skupiny, do kterých se zapisují osoby podle toho, jestli jde o fyzické osoby, o veřejné obchodní společnosti, zahraniční společnosti a o hostující insolvenční správce. Do

i seznamu se zapisují osoby, které se mohou seznamovat s utajovanými skutečnostmi, nebo mohou vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka, který je finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem nebo penzijním fondem. Je stanoveno pravidlo pro zápis do seznamu podle abecedního pořádku. V návrhu je stanoveno, jaké údaje budou zapisovány do seznamu, a to tak, že určuje základní okruhy ( § 18) a ty následně rozvíjí (§ 19 – 22) Jedná se o

údaj identifikující insolvenčního správce (§ 19),

údaj o vzniku práva vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 20),

údaj o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 21),

údaj o zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 21).

Hlava čtvrtá - Vzdělávání insolvenčních správců (§ 23 – 26)

Osnova klade významný důraz na odbornou způsobilost insolvenčních správců. Základním předpokladem pro možnost být zapsán do seznamu, a tedy být ustanoven insolvenčním správcem podle insolvenčního zákona, je vydání povolení (případně zvláštního povolení). Mezi podmínky pro vydání povolení (zvláštního povolení) patří složení zkoušky insolvenčního správce nebo rozdílové zkoušky insolvenčního správce ( § 6 odst. 1 písm. c), případně zvláštní zkoušky insolvenčního správce. Ministerstvo umožní do šesti měsíců od doručení písemné žádosti vykonat zkoušku insolvenčního správce každé fyzické osobě, která splňuje podmínky taxativně stanovené v § 24 odst. 1. Předpokládá se možnost zkoušku opakovat ve stanovených intervalech. V § 25 se stanovují některá specifika pro rozdílovou zkoušku insolvenčního správce. Návrh počítá s vydáním vyhlášky ministerstva, kterou se stanoví náležitosti rozdílové zkoušky insolvenčního správce, zkoušky insolvenčního správce a zvláštní zkoušky insolvenčního správce ( § 37).

Hlava pátá – Hostující insolvenční správce (§ 27 – 35)

S ohledem na požadavky komunitárního práva (viz

) zavádí osnova institut hostujícího správce, což je státní příslušník členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, který vykonává funkci insolvenčního správce v jiném členském státě a má v úmyslu dočasně nebo příležitostně vykonávat funkci insolvenčního správce na území České republiky, a který je oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce. Hostujícím insolvenčním správcem se dále rozumí i zahraniční společnost, která poskytuje stejné záruky ručení společníků jako veřejná obchodní společnost a která vykonává funkci insolvenčního správce v jiném členském státě a má v úmyslu dočasně nebo příležitostně vykonávat funkci insolvenčního správce na území České republiky, a která je oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce. Právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle insolvenčního zákona vzniká hostujícímu insolvenčnímu správci dnem nabytí právní moci povolení hostujícího insolvenčního správce (§ 3 odst. 1 písm. b). Právo vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka, který je podle zvláštního právního předpisu finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem nebo penzijním fondem, vzniká dnem nabytí právní moci zvláštního povolení hostujícího insolvenčního správce. Zmíněná povolení vydá na návrh vypracovaný v českém jazyce bez zbytečného odkladu ministerstvo s tím, že je stanoven stejný systém jako v případě insolvenčních správců. Pouze jsou stanoveny odlišné podmínky; především se jedná o povinnost předložit ověřenou kopii o jmenování nebo jiné osvědčení vydané příslušným orgánem členského státu, které dokládá, že správce vykonává předmětnou činnost v členském státě v souladu s předpisy tohoto členského státu, a dále že uzavřel na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu. Proces vydávání povolení hostujícím insolvenčním správcům se řídí stejnými pravidly jako u insolvenčních správců. Obdobně je v osnově počítáno s institutem pozastavení činnosti a zánikem práva vykonávat činnost hostujícího insolvenčního správce a nezbytnou informační povinností.

K § 27

Stanovují se podmínky, za kterých ministerstvo vydá povolení hostujícího insolvenčního správce fyzické osobě a právnické osobě.

K § 28

Stanovují se podmínky, za kterých ministerstvo vydá zvláštní povolení hostujícího insolvenčního správce fyzické osobě a právnické osobě.

K § 29 - 31

V návrhu je stanoveno, jaké údaje budou zapisovány do seznamu, ve vztahu i k hostujícím insolvenčním správcům, a to tak, že určuje okruhy (§ 29) a ty následně rozvíjí (§ 30-31).

K § 32

Stanovují se podmínky, za kterých může ministerstvo pozastavit právo vykonávat činnost insolvenčního správce.

K § 33

Návrh vymezuje taxativním způsobem skutečnosti, se kterými je spojen zánik práva hostujícího insolvenčního správce.

K § 34

Toto ustanovení zakládá pravomoc ministerstva zrušit povolení hostujícího insolvenčního správce obdobně § 13 odst. 2.

K § 35

Stanovuje se informační povinnost hostujícího insolvenčního správce ve vztahu k ministerstvu.

Hlava šestá - Působnost ministerstva (§ 36- 38)

Osnova stanoví působnost ministerstva ve vztahu k činnosti insolvenčních správců, a to tak, že vykonává státní dohled nad jejich činností zejména tím, že vydává a v některých případech ruší povolení (zvláštní povolení, povolení hostujícího insolvenčního správce, zvláštní povolení hostujícího insolvenčního správce), zapisuje údaje do seznamu správců, provádí povinné přezkoušení (zkouška insolvenčního správce, rozdílová zkouška insolvenčního správce, zvláštní zkouška insolvenčního správce). Návrh obsahuje zmocnění pro ministerstvo k vydání vyhlášky, která stanoví obsah a další náležitosti zkoušky insolvenčního správce a rozdílové zkoušky, a dále stanoví obsah a další náležitosti zvláštní zkoušky insolvenčního správce v dohodě s orgánem, který je oprávněn vykonávat dozor nebo dohled na činností finanční instituce se zvláštním režimem,obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem nebo penzijním fondem. Pro úplnost je nezbytné doplnit, že podle § 39 vydá ministerstvo vyhlášku, kterou stanoví minimální standardy pojištění podle § 6 odst 1 písm f) a podle § 8 odst. 1 písm. c). Ministerstvo také zajišťuje výměnu informací o činnosti hostujícího insolvenčního správce a o opatřeních trestněprávní či správněprávní povahy s příslušnými orgány jiných členských států.

Hlava sedmá – Společná ustanovení (§ 38 – 41)

Z důvodů právní jistoty jsou v návrhu (§ 38) výslovně vyjmuti z působnosti navrhovaného zákona insolvenční správci, kteří jsou činní v rámci insolvenčního řízení zahájeného podle nařízení (ES) č. 1346/2000, směrnice 2001/17/ES nebo směrnice 2001/24/ES v jiném členském státě EU. Insolvenční řízení podle uvedeného nařízení je založeno na zásadě vzájemného uznávání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení v rámci EU s výjimkou Dánska (čl. 16, 17 nařízení) a ohledně postavení insolvenčního správce jmenovaného v tomto řízení platí čl. 18 odst. 1 nařízení. Ten stanoví, že insolvenční správce ustanovený v hlavním insolvenčním řízení může na území ostatních členských států vykonávat veškeré pravomoci, které mu přísluší na základě práva státu, v němž došlo k zahájení řízení. Nařízení samo pak některá práva a povinnosti správce v rámci řízení konkretizuje. Po insolvenčním správci je možné požadovat pouze doklad o jeho jmenování, jak jej specifikuje čl. 19 nařízení (ověřenou kopii rozhodnutí o jeho jmenování, resp. jiné osvědčení vydané příslušným soudem, a to případně v překladu do úředního jazyka státu, v němž hodlá vykonávat své pravomoce). Insolvenčního správce jednajícího podle nařízení však nelze podrobit režimu navrhovaného zákona o insolvenčních správcích (zejména pak požadavku zápisu do seznamu).

Návrh počítá s přechodným obdobím, ve kterém bude v rámci přechodu na nový systém organizace činnosti insolvenčních správců založena rovná a automatická možnost všech doposud působících zapsaných správců nadále vykonávat činnost insolvenčních správců s tím, že po uplynutí lhůty 2 let takové oprávnění zanikne. Podá-li insolvenční správce, který byl ke dni účinnosti tohoto zákona zapsán podle platných právních předpisů jako správce, ve lhůtě 2 let návrh, je tento návrh osvobozen od placení poplatku podle § 6 odst. 1 písm. e). Zároveň se pro tyto osoby stanovuje přechodné období, ve kterém nemusí splňovat podmínku vzdělání podle § 6 odst. 1 písm. b).

ČÁST DRUHÁ – ZMĚNA ZÁKONA O SPRÁVNÍCH POPLATCÍCH (§ 42)

K § 42

V návaznosti na povinnost provádět úhrady ministerstvu se navrhuje změna zákona č.634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

ČÁST TŘETÍ – ZMĚNA ZÁKONA O ADVOKACII (§ 43)

K § 43

V návaznosti na novou úpravu zákona o insolvenčních správcích se navrhuje změna zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

ČÁST ČTVRTÁ – ZMĚNA ZÁKONA O DAŇOVÉM PORADENSTVÍ A O KOMOŘE DAŇOVÝCH PORADCŮ ČESKÉ REPUBLIKY (§ 44)

K § 44

V návaznosti na novou úpravu zákona o insolvenčních správcích se navrhuje změna zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky.

ČÁST PÁTÁ – ÚČINNOST (§ 45)

K § 45

Navrhuje se účinnost ve vazbě na insolvenční zákon.

V Praze dne 9. listopadu 2005

předseda vlády

místopředseda vlády a ministr spravedlnosti

1⁾ Zákon č……/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

2⁾ § 2 písm. j) insolvenčního zákona.

3⁾ Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

4⁾ Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

5⁾ Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

6⁾ Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7⁾ Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

8⁾ Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o reorganizaci a likvidaci pojišťoven.