zákon č. 313/2013 Sb.

K části první

K čl. I

K bodům 1 a 2

V současné právní úpravě je okruh oprávněných osob definován v § 4 zákona o sociálních službách společně a zcela totožně pro sociální služby i příspěvek na péči. Zatímco příspěvek na péči je dávkou, která spadá do věcné působnosti tzv. koordinačních nařízení (Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci sociálního zabezpečení, nařízení EP a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení č. 883/2004), sociální služby do věcné působnosti koordinačních nařízení nespadají. Navrhovaná změna tuto skutečnost zohledňuje a navrhuje se okruh oprávněných osob vymezit zvlášť pro účely příspěvku na péči a zvlášť pro účely sociálních služeb.

Dále se u nároku na příspěvek na péči, na rozdíl od poskytování sociálních služeb, doplňuje podmínka bydliště. V současné právní úpravě není nárok na příspěvek na péči vázán na podmínku bydliště, která pro ostatní nepojistné dávkové systémy stanovena je. Doplněním podmínky bydliště dojde ke sjednocení právní úpravy a podmínek nároku na příspěvek na péči s ostatními nepojistnými dávkovými systémy (státní sociální podpora, pomoc v hmotné nouzi, dávky pro osoby se zdravotním postižením).

Příspěvek na péči je dávkou ze systému tzv. nepojistných dávek. Jednou z charakteristik nepojistných systémů je tzv. teritorialita. Na dávky mají nárok ti občané, kteří jsou určitým způsobem spjati s daným teritoriem. Tuto charakteristiku v současné době představuje podmínka trvalého pobytu. Ten se však postupně stal pouhou evidenční kategorií, která o skutečném bydlišti, ve smyslu střediska zájmů občana, nevypovídá téměř nic.

Zavedením institutu bydliště jako jedné z podmínek nároku na příspěvek na péči bude dávka poskytována těm osobám, které mají určitou jasně danou vazbu ke státu, který tuto dávku poskytuje. Dalším důvodem zavedení institutu bydliště je zabránění neoprávněným výplatám příspěvku na péči do ciziny, a rovněž dalšímu poskytování dávky bez možnosti kontroly jejího zákonného využití.

K bodu 3 Legislativně technická úprava v návaznosti na změnu zákona o sociálně-právní ochraně dětí zákonem č. 401/2012 Sb. Touto právní úpravou byl nově upraven systém dávek pěstounské péče, která doposud byla obsažena v zákoně o státní sociální podpoře.

K bodu 4 Pro účely zvýšení příspěvku na péči podle § 12 zákona o sociálních službách se okruh společně posuzovaných osob posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Odkaz na toto ustanovení zákona o státní sociální podpoře se upřesňuje.

K bodům 5 a 9 Pro účely prokazování nároku na zvýšení příspěvku na péči podle § 12 je oprávněná osoba povinna ohlásit ve stanovených lhůtách výši svých příjmů a příjmů osob společně posuzovaných s oprávněnou osobou. Vzhledem k tomu, že ve stejných lhůtách se prokazují i příjmy pro účely příspěvku na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře, navrhuje se, aby tyto údaje byly využity i pro účely zvýšení příspěvku na péči v případě, kdy okruh společně posuzovaných osob je stejný.

K bodu 6 Upřesňuje se vznik nároku na výplatu zvýšení příspěvku na péči podle § 12 z důvodu zamezení výkladových nejasností.

K bodu 7

Ustanovení se zrušuje jako nadbytečné.

K bodům 8 a 15

Legislativně technické úpravy v souvislosti se zrušením § 18 odst. 4.

K bodům 10 a 11

Upravuje se postup při zastavení výplaty příspěvku na péči v případech, kdy příjemce příspěvku nesplní některou ze stanovených povinností. V návaznosti na to se zrušuje ustanovení, podle kterého se po opětovném splnění povinnosti obnovuje výplata příspěvku až po uplynutí tří měsíců. Jedním z důvodů je neproveditelnost této sankce v případech zvýšení příspěvku na péči podle § 12.

K bodu 12 Ustanovení týkající se povinnosti poskytovatele sociálních služeb ohlásit pro účely nároku na výplatu příspěvku na péči hospitalizaci klienta nebo jeho úmrtí se upravuje tak, že tato povinnost se nevztahuje na poskytovatele chráněného bydlení. V rámci služby chráněné bydlení není poskytovatel této služby, vzhledem ke konstrukci úhrady za poskytované služby, oprávněn zjišťovat, zda klient je příjemcem příspěvku na péči. Nemá tak k dispozici informace nezbytné ke splnění ohlašovací povinnosti.

K bodu 13

Řízení o příspěvku na péči se přerušuje z důvodů stanovených v § 26 odst. 1 zákona, a to na dobu, po kterou okresní správa sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav žadatele pro účely stanovení stupně závislosti, a dále na dobu, po kterou je žadatel o příspěvek hospitalizován a nebylo dosud provedeno sociální šetření. Jedná se o důvody zcela jednoznačně zákonem stanovené a není proto důvodné, aby žadatel podával proti usnesení o přerušení řízení odvolání.

K bodu 15

Zvýšení příspěvku na péči podle § 12 závisí na přiznání příspěvku na péči v určitém stupni závislosti. Upravuje se proto postup v řízení v případech, kdy je podána žádost o zvýšení příspěvku na péči podle § 12.

K bodu 16

Legislativně technická úprava v souvislosti s novým zákonem o kontrole.

K bodům 17 a 18

Sociální poradenství, které je jedním ze základních typů sociálních služeb, se dělí na základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Ustanovení upravující základní činnosti při poskytování sociálních služeb, které jsou poskytovatelé sociálních služeb povinni vždy zajistit, se upřesňují tak, aby bylo zcela jednoznačné, že základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb je základní sociální poradenství, nikoliv odborné sociální poradenství.

K bodu 19

Navrhuje se vypustit půjčování kompenzačních pomůcek z ustanovení o odborném sociálním poradenství. Tato úprava umožní poskytovatelům sociálních služeb zařadit půjčování kompenzačních pomůcek mezi fakultativní činnosti za úhradu. Současná úprava limituje poskytování kompenzačních pomůcek výhradně poskytovateli odborného sociálního poradenství. Je žádoucí, aby půjčovny mohly být provozovány i poskytovateli jiných druhů služeb. Zároveň je vhodné uvolnit tento druh služby i úhradově tak, aby půjčovny mohly pomůcky nakupovat z příjmu za půjčování.

Dále se doplňuje výčet pracovišť poskytujících odborné sociální poradenství o hospice. Navrhované doplnění reaguje na již existující praxi poskytování této sociální služby. Tato služba je v hospicích poskytována zejména rodinným příslušníkům umírajících pacientů těchto zařízení.

K bodu 20

Vzhledem k charakteru a okruhu osob (a míře podpory, kterou potřebují), kterým je sociální služba chráněné bydlení poskytována, se upravuje rozsah základních činností, které tato služba poskytuje, tak, aby sociální služba byla povinna zabezpečit svým uživatelům i pomoc při osobní hygieně a poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.

K bodu 21

Ustanovení se uvádí do souladu se zněním insolvenčního zákona.

K bodům 22 a 23

Z údajů, které jsou náležitostí žádosti o vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb (rozhodnutí o registraci) se navrhuje vypustit údaj o čísle platebního účtu žadatele pro nadbytečnost.

K bodu 24

Z důvodu zamezení výkladových nejasností se ustanovení upřesňuje tak, že se podle něj postupuje jen u žadatelů o registraci, na které se vztahuje insolvenční zákon. Tuto povinnost tak nemá např. obec, je-li žadatelem o registraci jako poskytovatele sociálních služeb.

K bodu 25

Navrhuje se doplnit náležitosti rozhodnutí o registraci o identifikátor sociální služby. Toto číslo umožňuje přesnou identifikaci sociální služby na rozdíl od identifikačního čísla poskytovatele, který může poskytovat více sociálních služeb na více místech.

K bodu 26

Nově se navrhuje postup v případě změn v údajích týkajících se registrace poskytovatele sociálních služeb. O změně údajů, které jsou náležitostí rozhodnutí o registraci, rozhodne registrující orgán na základě žádosti poskytovatele sociálních služeb, a to rozhodnutím o změně registrace. Poskytování sociální služby v souladu s těmito změnami bude možné až po vydání rozhodnutí o změně registrace.

Pro oznamování změn v ostatních údajích, které nejsou náležitostí rozhodnutí, je stanovena oproti dosavadní právní úpravě nová lhůta.

K bodu 27

Ustanovení se týká poskytovatelů, kteří poskytují více sociálních služeb. Navrhovaná změna umožní částečné zrušení registrace, tj. zrušení registrace jen pro sociální službu, v jejímž poskytování byly shledány nedostatky, které jsou důvodem pro zrušení registrace. Poskytování ostatních sociálních služeb tím nebude dotčeno. Závisí na správním uvážení registrujícího orgánu, zda podle okolností rozhodne jen o změně registrace, tj., že zruší jen její část, nebo rozhodne o zrušení celé registrace.

K bodu 28 Zrušuje se nadbytečný odkaz na zákon o kontrole.

K bodu 29

Legislativně technická úprava. Oprava chybného odkazu.

K bodu 30

Novelou zákona o sociálních službách od 1. ledna 2012 byl přijat institut asistenta sociální péče. Povinnosti asistenta sociální péče při poskytování pomoci se upřesňují o podmínku osobní péče o klienta. Z důvodu zamezení nejasností při uzavírání smlouvy mezi asistentem sociální péče a jeho klientem se rovněž upřesňuje postup při uzavírání této smlouvy.

K bodům 31 a 32

Navrhovaná úprava se týká okruhu údajů, které jsou uváděny v elektronické podobě registru poskytovatelů sociálních služeb. V návaznosti na změnu kompetence k provádění inspekce sociálních služeb od 1. 1. 2012 se doplňuje povinnost krajské pobočky Úřadu práce zapisovat do registru stanovené údaje související s touto inspekcí. S touto povinností souvisí i oprávnění k přístupu k údajům vedeným v registru.

K bodům 33 a 39

V současné době jsou poskytovateli sociálních služeb vykazována data o poskytovaných sociálních službách prostřednictvím elektronického systému (rozsah těchto údajů je uveden v ustanovení § 85 odst. 5 zákona). Dále jsou informace o užití opatření omezující pohyb osob poskytovateli hlášeny krajskému úřadu prostřednictvím listinné podoby. Z důvodu snížení administrativní náročnosti poskytovatelů sociálních služeb se navrhuje sbírat data v rámci jednoho systému vykazování, z kterého lze jednoduchou a rychlou formou data zpracovat. Údaje o užití opatření omezující pohyb osob budou hlášeny prostřednictvím elektronického systému, povinnost hlášení v listinné podobě se zrušuje.

K bodu 34 V situacích, kdy je krajský úřad povinen zajistit klienty, např. při zrušení registrace sociálních služeb, je nutné znát základní údaje o charakteru klientely v poměrně krátké lhůtě, proto je nutné poskytovatelům uložit povinnost sdělit zobecněné údaje, aby byla zajištěna adekvátní pomoc.

K bodu 35

Na základě převedení inspekce poskytování sociálních služeb na krajské pobočky Úřadu práce nemá inspekční orgán již přístup k údajům z vykazování dat o poskytovaných sociálních službách, včetně případně doplněných dat o použitých opatřeních omezující pohyb osob. Úprava ustanovení zpřístupní kontrolnímu orgánu inspekce poskytování sociálních služeb k potřebným údajům z vykazování dat o poskytovaných sociálních službách, které umožní kvalitní přípravu na kontrolu.

K bodu 36

Z okruhu údajů, které je poskytovatel sociálních služeb povinen zveřejňovat o službě, se navrhuje vypustit údaj o cílech služby jako nadbytečný.

K bodu 37

Podle současné právní úpravy nemusí poskytovatel sociálních služeb zaznamenávat hodnocení průběhu poskytování sociálních služeb a jeho výstupy. Zejména při inspekci poskytování sociálních služeb nelze tyto záznamy požadovat a je proto velmi náročné dohledat důkazy plnění zákonné povinnosti. Doplněním povinnosti bude činnost poskytovatele sociálních služeb transparentní.

K bodu 38 S účinností od 1. 1. 2013 platí, že soud může podle § 13a odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb., rozhodnout o výchovném opatření, kterým nařídí nejdéle na 3 měsíce pobyt dítěte v domově pro osoby se zdravotním postižením (s možností prodloužení doby trvání výchovného opatření až na 6 měsíců). V souladu s tím byla provedena rovněž novelizace § 48 odst. 4 zákona o sociálních službách, podle kterého může být v domovech pro osoby se zdravotním postižením vykonávána ústavní výchova, výchovná opatření nebo předběžné opatření soudu podle zvláštních právních předpisů, a novelizace dalších souvisejících ustanovení zákona o sociálních službách, konkrétně § 74 odst. 2 a § 91 odst. 1. Vedle toho je třeba možnost výkonu výchovného opatření soudu podle § 13a zákona č. 359/1999 Sb. v domovech pro osoby se zdravotním postižením promítnout také do ustanovení § 88 písm. j) zákona o sociálních službách a stanovit, že poskytovatelé sociální služby podle § 48 jsou povinni přednostně poskytnout sociální službu také dítěti, kterému bylo soudem nařízeno výchovné opatření.

K bodu 40

Povinnou náležitostí smlouvy o poskytování sociálních služeb, kterou uzavírá klient s poskytovatelem sociálních služeb je ujednání o způsobu úhrady. Navrhuje se rozšířit tuto náležitost i o ujednání o způsobu vyúčtování úhrady.

K bodu 41

Ustanovení upravující zastupování osoby při uzavírání smlouvy o poskytování sociálních služeb se upřesňuje tak, aby se právní úprava vztahovala i na uzavírání smlouvy o poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52 zákona.

K bodu 42

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 43 Podle současné právní úpravy MPSV nemá zmocnění metodicky vést sociální práci. Ustanovení upravující kompetenci MPSV v oblasti sociálních služeb se proto v tomto směru doplňuje.

K bodu 44

Ustanovení § 98 odst. 1, které obsahuje odkaz na použití zákona o kontrole, se zrušuje jako nadbytečné.

Ustanovení § 98 odst. 4 se zrušuje jako nadbytečné. Podjatost členů inspekčního týmu se řeší vždy u jednotlivé inspekce, kdy je řešen vztah inspektora ke konkrétnímu poskytovateli, u kterého má být inspekce realizována.

Zrušením § 98 odst. 6 se odstraňuje nadbytečná odchylka od zákona o kontrole. Výsledek inspekce bude zaznamenán v protokolu o kontrole, v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb.

K bodu 45

Navrhovaná změna vychází ze současné kontrolní praxe. Situace, kdy kraj vysílá zaměstnance do inspekčního týmu, kde vykonává funkci zřizovatele nebo zakladatele, je velmi problematická. Krajské pobočky Úřadu práce poukazují na střety zájmů. Navrhovaná úprava ustanovení má tomuto střetu zájmů zamezit.

K bodu 46

Podle současné právní úpravy je stanovena povinnost poučit osobu, se kterou bude v rámci inspekce poskytování sociálních služeb veden rozhovor, o možnosti rozhovor odmítnout. Skutečnost, že osoba dala souhlas s vedením rozhovoru, případně ho odmítla, se zaznamenává do formuláře „záznamu o rozhovoru“. Z důvodu zefektivnění kontrol se navrhuje zrušit formulář „záznam o rozhovoru“. Uvedené údaje budou součástí protokolu o kontrole.

K bodu 47

Jedná se upřesnění formulace z důvodu odstranění výkladových nejasností.

K bodu 48

Navrhuje se upravit povinnost poskytovatele sociálních služeb bezplatně sdělit na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany dětí v rozsahu vymezeném v navrhovaném ustanovení. § 100 odst. 3 zákona o sociálních službách stanovuje, že poskytovatel sděluje údaje jiným subjektům též tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákon. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, zakládá v § 53 odst. 1 povinnost na výzvu orgánu sociálně-právní ochrany sdělovat takové údaje, když však současně tamtéž stanoví, že povinnosti mlčenlivosti založené zvláštním právním předpisem se nelze dovolávat, mají-li být sděleny údaje o podezření z týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte. V praxi tak představují problém především ty případy, kdy je poskytovatel sociálních služeb názoru, že taková míra ohrožení dítěte není v případě uživatele jeho služeb dána a opakovaně dochází k odmítnutí sdělit jakékoli údaje o poskytované službě a průběhu poskytování služby. Proto se navržená úprava § 100a jeví jako nezbytná k zajištění nejlepšího zájmu dítěte a efektivity výkonu sociálně-právní ochrany dětí ze strany příslušného orgánu veřejné správy. Nesplnění povinnosti sdělit bezplatně údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany je již v současnosti kryto přestupkovou odpovědností fyzické osoby jako zřizovatele školy, školského nebo jiného obdobného zařízení, kam lze podřadit též poskytovatele sociálních služeb (§ 59d zákona o sociálně-právní ochraně dětí) a především odpovědností za správní delikt právnické nebo podnikající fyzické osoby výslovně též jako poskytovatele sociálních služeb (§ 59i zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

K bodům 49 až 51 Jedná se o prodloužení platnosti ustanovení § 101 o poskytování dotací poskytovatelům sociálních služeb. Současně se navrhuje zrušit zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu (nařízení vlády), které blíže stanoví bližší podmínky pro určení výše dotace, účelu dotace, členění dotace a způsobu poskytování dotace. Z hlediska realizace dotačního řízení podle § 101 není existence tohoto předpisu nezbytná. V návaznosti na prodloužení postupu podle § 101 se navrhuje i posunutí postupu § 101a, podle kterého odpovědnost za dotace na poskytování sociálních služeb přejde na kraje. Ustanovení § 101a sice nabude účinnosti dnem 1. 1. 2014, ale podle tohoto ustanovení bude postupováno poprvé pro účely poskytnutí dotací v roce 2015 (čl. II bod 7 návrhu zákona). Současně se navrhují i některá upřesnění tohoto ustanovení.

K bodům 52 a 53

Podle ustanovení § 83 odst. 3 je asistent sociální péče povinen uzavřít s osobou, které poskytuje pomoc, písemnou smlouvu se stanovenými náležitostmi. Současná právní úprava nestanoví za porušení této povinnosti žádnou sankci. Navrhuje se proto doplnit ustanovení o správních deliktech o přestupek spočívající v porušení uvedené povinnosti.

K bodům 54 a 56

V souvislosti se zrušením povinnosti poskytovatele sociálních služeb ohlašovat v listinné podobě údaje o užití opatření omezující pohyb osob se zrušuje i správní delikt spočívající v porušení této povinnosti. Současně se navrhuje doplnit skutkové podstaty správních deliktů týkající se porušení některých povinností stanovených poskytovatelům sociálních služeb, které nelze podle současné právní úpravy postihnout žádnou sankcí.

K bodu 55 Legislativně-technická úprava v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 98.

K bodům 57 až 60

Navrhuje se zvýšit pokuty za některé správní delikty, a to za poskytnutí sociální služby za vyšší úhradu, než je stanovená maximální výše úhrady, z dosavadních 50 000 Kč na 250 000 Kč, a za poskytování sociálních služeb bez oprávnění z 250 000 Kč na l mil. Kč, za nesplnění opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole registračních podmínek z dosavadních 50 000 Kč na 500 000 Kč. Důvodem navrhované úpravy je, že dosud stanovené výše pokut neplní svou preventivní funkci.

V návaznosti na uvedené změny se provádí nezbytné legislativně technické úpravy.

K bodu 61

Upřesňuje se ustanovení upravující kompetenci k projednávání správních deliktů v prvním stupni správního řízení.

K bodu 62

Ustanovení týkající příjmů z pokut se uvádí do souladu se zákonem o obcích a zákonem o krajích.

K bodům 63, 66 až 68

Podle platné právní úpravy není možné započítat do dalšího vzdělávání pracovníků v sociálních službách a sociálních pracovníků účast na konferencích, přestože je tato forma vzdělávání jedním z nejefektivnějších způsobů předávání informací. Navrhuje se tuto formu vzdělávání doplnit. Současně se doplňuje způsob osvědčení o absolvování této formy dalšího vzdělávání.

K bodům 64, 65, 69 až 73 Navrhuje se zrušit proces akreditace vzdělávacích zařízení v zákoně o sociálních službách. Akreditace vzdělávacího zařízení je v podstatě formálním doložením skutečnosti, že žadatel je oprávněn ke vzdělávání dospělých. Vzdělávací program, kterému nebyla udělena akreditace - přestože je realizován „akreditovanou vzdělávací institucí“ - nemůže být uznán při naplňování kvalifikačního a celoživotního vzdělávání. V praxi to vede k obcházení akreditace vzdělávacích programů, neboť vzdělavatelé uvádějí, že jsou „akreditovanou vzdělávací institucí“, čímž vytváří dojem, že všechny vzdělávací programy realizované tímto vzdělavatelem jsou akreditované a tudíž i započitatelné do povinného vzdělávání daných cílových skupin.

K bodům 74 a 75

Jedná se o legislativně technickou úpravu zmocňovacího ustanovení v návaznosti na body 32 a 49.

K čl. II

K bodu 1

V souvislosti se zavedením podmínky bydliště na území České republiky pro účely nároku na příspěvek na péči (čl. I bod 2) řeší přechodné ustanovení postup pro prokazování této podmínky u příjemců příspěvku na péči, na který jim vznikl nárok před nabytím účinnosti tohoto zákona.

K bodu 2

Ustanovení § 26 zákona o sociálních službách se doplňuje v tak, že proti usnesení o přerušení řízení o příspěvku na péči nelze podat odvolání, resp. rozklad. Je proto třeba upravit postup v řízeních, která pravomocně neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona.

K bodům 3 až 6

V návaznosti na změny v zákoně o sociálních službách týkající se zrušení správního deliktu, zrušení akreditace vzdělávacích zařízení a některých změn v registračních podmínkách se upravuje postup v řízeních, která pravomocně neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona.

K bodu 7

Vzhledem k současné účinnosti ustanovení § 101 a § 101a upravujících poskytování dotací poskytovatelům sociálních služeb se upřesňuje postup podle § 101a, který se bude vztahovat až na poskytnutí dotací v roce 2015.

K části druhé

K čl. III

K bodu 1

Změna znění poznámky pod čarou v návaznosti na nový předpis EU.

K bodům 2 a 9

Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla osoba s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací. Část I bod 4 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. blíže definuje tato zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla. Prováděcí vyhláška č. 388/2011 Sb. uvádí seznam druhů a typů zvláštních pomůcek, na které se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku. Vyhláška vedle motorového vozidla uvádí pro osoby uvedené v části I bodě 4 přílohy k zákonu rovněž speciální zádržní systémy, které však v § 9 odst. 2 zákona uvedeny nejsou. Ustanovení zákona a prováděcí vyhlášky tak nejsou v souladu. Navrhovaná právní úprava tento rozpor odstraňuje.

K bodu 3

Řízení o příspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcku se přerušuje na dobu, po kterou okresní správa sociálního zabezpečení (v odvolacím řízení posudková komise ministerstva) posuzuje zdravotní stav žadatele o dávku. Jedná se o důvod zcela jednoznačně zákonem stanovený a není proto důvodné, aby žadatel podával proti usnesení o přerušení řízení odvolání, resp. rozklad.

K bodu 4

Současné znění § 34 odst. 5 neumožňuje beze zbytku využít zjištění učiněné v rámci řízení o příspěvku na péči o tom, že osoba není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace pro účely vydání průkazu osoby se zdravotním postižením. Navrhovaná úprava tento nedostatek odstraňuje ve prospěch osob se zdravotním postižením.

K bodu 5

Praxe nepotvrdila vhodnost vydávání písemného rozhodnutí pouze v případě negativního rozhodnutí o průkazu osoby se zdravotním postižením, tj. není-li nárok na průkaz žádného durhu. Pro lepší orientaci osob se zdravotním postižení při uplatňování práv a nároků, včetně opravných prostředků, se navrhuje ukončovat správní řízení o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením vždy písemným rozhodnutím.

K bodu 6

Navrhované opatření usnadní nahrazení průkazu mimořádných výhod, jejichž platnost končí nejpozději dnem 31. prosince 2015, průkazem osoby se zdravotním postižením a zajistí plynulé čerpání benefitů z nich plynoucích.

Obdobně se to týká nového posouzení nároku na příspěvek na mobilitu, který podle přechodného ustanovení § 38 odst. 8 náleží držitelům průkazu mimořádných výhod II. nebo III. stupně po dobu platnosti průkazu, nejdéle však do 31. 12. 2015.

K bodům 7 a 8 Do indikačních kritérií odůvodňujících přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku se doplňuje anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně, a to na základě požadavku organizací osob se zdravotním postižením k podpoře mobility těchto osob.

K čl. IV

Přechodné ustanovení řeší postup v řízení v souvislosti s návrhem na vyloučení odvolání proti usnesení o přerušení nebo zastavení řízení.

K části třetí – čl. V

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K části čtvrté – čl. VI

V souvislosti se zrušením akreditace vzdělávacích zařízení se zrušuje i správní poplatek za podání žádosti o tuto akreditaci.

K části páté – čl. VII

Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na novou úpravu postupu při poskytování dotací poskytovatelům sociálních služeb podle § 101 a § 101a zákona o sociálních službách.

K části šesté – čl. VIII

Účinnost zákona se navrhuje dnem 1. ledna 2014. Výjimkou je nabytí účinnosti ustanovení, kterým se prodlužuje postup při poskytování dotací poskytovatelům sociálních služeb podle § 101 o jeden rok; toto ustanovení nabývá účinnosti dnem vyhlášení zákona.

V Praze dne 29. května 2013

předseda vlády

v zastoupení

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí

Karel Schwarzenberg v. r.

ministryně práce a sociálních věcí

Ing. Ludmila Müllerová v. r.