Důvodová zpráva — zákon č. 314/2006 Sb.

a) Zhodnocení platného právního stavu

Zákon č. 185/2001 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002 a jeho znění již bylo devětkrát novelizováno, a to zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech, kterým byly provedeny především změny účinnosti některých ustanovení, zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), kterým bylo vymezeno nahrazení některých rozhodnutí vydávaných podle zákona o odpadech rozhodnutími v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci, zákonem č. 275/2002 Sb., kterým se mění zákon č.185/2001 Sb., kterým byly do zákona o odpadech doplněny další dvě možnosti platby za nakládání s komunálním odpadem, zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti se zrušením OKÚ, kterým byly provedeny změny kompetencí některých orgánů veřejné správy, zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, který zrušil část čtrnáctou zákona o odpadech , zákonem č. 188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, kterým byla do zákona o odpadech transponována směrnice ES o vozidlech s ukončenou životností, dále byla provedena adaptace na nařízení Rady ES o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění pozdějších předpisů a provedeny další úpravy především s cílem plné kompatibility s právem ES, změna zákonem č. 167/2004 Sb., kterým bylo vypuštěno vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností k podnikání v oblasti nakládání s odpady pro potřeby živnostenského úřadu a poslední změny byly provedeny zákonem č. 317/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých dalších zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, kterým byly v zákonu o odpadech provedeny úpravy kompetencí Ministerstva zemědělství a ÚKZUS při používání kalů na zemědělské půdě a zákon č. 7/2005 Sb., kterým se především do zákona o odpadech doplňuje díl osmý do jeho části čtvrté, kterým jsou transponovány směrnice ES týkající se elektrozařízení a elektroodpadu.

b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy zákona č. 185/2001 Sb.

Odůvodnění „druhotné suroviny“

V současné právní úpravě nakládání s odpady není pojem „druhotná surovina“ samostatně definován. Je nahrazen pojmem „materiálové využití odpadu“, který se používá v předpisech ES. Vztah obou pojmů „materiálové využití“ – „druhotná surovina“ je vyjádřen definicí materiáového využití (§ 4 písm. m) zákona o odpadech). Z definice je zřejmé, že druhotná surovina je považována za odpad a její využití je využitím odpadu.

Hlavním cílem této dílčí úpravy zákona o odpadech je vrátit druhotné surovině smysl a význam, který vždy měla – tedy náhradu suroviny běžně používané ve výrobních podnicích, (především hutě, papírny a sklárny) bez toho, že musela být vedena v evidenci jako odpad a při nakládání s ní dodržovány povinnosti stanovené zákonem o odpadech. Není totiž důvod, splňuje-li vedlejší produkt výroby všechny požadavky výrobního zařízení na vstupní surovinu a je tento vedlejší produkt výrobním podnikem odebírán, považovat jej za odpad. Jeho vlastník se jej nezbavuje jako odpadu, ale jako výrobku, i když není hlavním výstupem jeho produkce.

Odůvodnění dalších změn:

Důvodem pro navrhované dílčí změny mající převážně legislativně technický charakter je upřesnění pojmu dovoz/dovozce v souvislosti se vstupem České republiky do EU, dále úprava nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, která by měla podpořit jejich materiálové využívání v souladu s požadavkem směrnice č. 1999/31/ES na snižování obsahu biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládky. Tyto odpady byly zařazeny do části čtvrté mezi vybrané odpady, pro které je nutné stanovit některé zvláštní požadavky pro nakládání s nimi. Technické požadavky na využívání upravených biodegradabilních odpadů na plochy zemědělsky nevyužívané. Komposty aplikované na zemědělskou půdu jsou hodnoceny podle zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb., v platném znění a jeho prováděcího předpisu č. 271/1998 Sb., který stanoví rizikové látky a jejich limitní hodnoty v hnojivech a substrátech . Využívání kalů z čistíren odpadních vod na zemědělské půdě je stanoveno v § 32 a § 33 zákona o odpadech. Pro využití upravených biodegradabilních odpadů na nezemědělské plochy tj. obytné zóny, parky, lesoparky, plochy v průmyslových zónách, rekultivace, překrytí skládek a odkališť nejsou k dispozici pravidla upřesňující nakládání s nimi, včetně ukazatelů a limitů, které je třeba dodržovat z pohledu ochrany zdraví a životního prostředí a které v současné právní úpravě nejsou řešeny.

c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Navrhované změny jsou významné a to jak u problematiky dovozu, která je po vstupu České republiky do EU chápána u dovozu ze zemí EU pouze jako přeshraniční pohyb zboží, tak pro materiálové využívání biologicky rozložitelného odpadu, které je nutné pro dosažení souladu s rozhodnutím Rady ES ke směrnici č. 1999/31/ES ke skládkám odpadů, které požaduje snižování ukládání biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládky. Ustanovení nových § 33a a § 33b by měla pomoci využívání tohoto odpadu na úkor jeho ukládání na skládky. Další důležitou úpravou je stanovení povinnosti zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků pro osoby oprávněné k jejich sběru a zpracování. Bez tohoto systému by nebylo možné plnit a kontrolovat plnění povinnosti stanovené v § 37 odst. 7 písm. b) zákona.

d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR

Návrh zákona je zcela v souladu s českým ústavním pořádkem .

e) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

V rozsahu předložené novely není Česká republika vázána, kromě závazku vůči Evropským společenstvím, žádnými mezinárodními smlouvami.

f) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem ES

Navrhovaná dílčí úprava není v rozporu s právem ES.

g) Předpokládané ekonomické dopady právní úpravy

V souvislosti s předkládanými změnami se nepředpokládají významné dopady na veřejné rozpočty ani žádné další ekonomické dopady ani dopady na životní prostředí.

V souvislosti s navrhovanou právní úpravou v oblasti biologicky rozložitelných odpadů se nepředpokládají žádné ekonomické dopady na státní rozpočet. V případě rozpočtů měst a obcí lze předpokládat minimální ekonomické výdaje a podobně na soukromou sféru lze předpokládat, že ekonomický dopad nebude významný.

Navrhovaná opatření pro původce odpadů, tedy zejména pro města a obce, nezavádí povinnost odděleného sběru bioodpadu ani nepředpokládá povinnost výstavby obecní kompostárny. Navrhovaná opatření mohou být pro obce a města naopak ekonomicky příznivá, protože ujasní pravidla v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a budou řešit hlavní problémy v této oblasti, např. lepší uplatnění kompostů na trhu. Ekonomicky přínosné bude rovněž opatření, kdy v případě malých obecních kompostáren, zpracovávajících pouze odpady ze zeleně a zahrad, budou zjednodušeny současné nepřiměřené technické požadavky na zřízení a provoz. Tyto požadavky mají opodstatnění u zařízení s velkou kapacitou na různé druhy bioodpadů, ale v případě výše uvedených malých kompostáren mohou být až likvidační. Kvůli splnění náročných požadavků na vodohospodářské zabezpečení plochy kompostárny činí náklady na vybudování malého zařízení pro potřeby obce do 1.500 obyvatel asi 250.000 – 800.000 Kč. Podle zkušeností ze Slovenské republiky, kde už podobné opatření v praxi funguje, při uplatnění výjimky pro malé kompostárny se náklady na jedno zařízení pohybují mezi 50.000 – 100.000,- Kč. Zvážíme-li počet obcí v ČR s adekvátním počtem obyvatel, mohlo by tak dojít k úspoře až 600 mil. Kč, pokud by se tyto obce rozhodly zpracovávat bioodpady tímto způsobem.

U kompostáren, které zpracovávající biologicky rozložitelné odpady a představují potenciální hygienická rizika pro ohrožení zdraví lidí a životních podmínek, se zvýší náklady o položku vydanou na rozbory kompostů, protože navrhovaná právní úprava předpokládá povinnost sledovat hygienická rizika prostřednictvím stanovení indikátorových organismů. Přibližná cena jednoho mikrobiologického rozboru by činila 2000 až 4000,- Kč (podle stanovovaných indikátorů a nákladů na odběr vzorku). Ceny za provedené rozbory se v jednotlivých laboratořích mohou lišit, přičemž lze předpokládat množstevní slevy, a tím postupné snižování cen. Při průměrné velikosti šarže upraveného bioodpadu 500 tun činí zvýšení nákladů způsobené financováním provedených rozborů na zpracování jedné tuny biologicky rozložitelných odpadů 4 až 8,- Kč. Toto navýšení se předpokládá pouze u těch kompostáren, které budou zpracovávat odpady jako jsou kaly či biologicky rozložitelné odpady z kuchyní a stravoven. V současné době by tyto analýzy bylo nutné provádět asi u 200 tisíc tun zpracovaných BRO, což by pro provozovatele kompostáren představovalo roční náklady ve výši 0,8-1,6 mil. Kč. V roce 2020 by se mělo jednat asi o 600 tisíc tun, což představuje náklady ve výši 2,4-4,8 mil. Kč.

Ekonomický dopad změny, týkající se zavedení pojmu „druhotná surovina“, by mohl být spíše pozitivní, neboť se sníží administrativní zatížení podnikatelské sféry, ale i orgánů veřejné správy, spolu se snížením objemu odpadů tím, že některé vedlejší produkty se nebudou v případě jejich zajištěného odbytu jako náhrady suroviny ve výrobním podniku zařazovat jako odpad.

K bodu 1 - § 3 odst. 3 písm. a)

Zákon o odpadech předpokládá, že každý vedlejší (nechtěný) produkt výroby je odpadem. Pokud však splňuje tento produkt požadavky na surovinu používanou ve výrobním zařízení, není nutné ani žádoucí, aby jej jeho producent zařazoval jako odpad, když má zajištěný odbyt tohoto vedlejšího produktu jako výrobku – tedy produktu s vyčíslitelnou hodnotou výrobku na trhu.

K bodu 2 - § 4 písm. m)

Se zavedením pojmu „druhotná surovina“ a jeho vlastní definice, je nutné vypustit tento pojem z definice materiálového využívání odpadů.

K bodu 3

V souvislosti se vstupem České republiky do EU bylo nutné stanovit definici „uvedení výrobku na trh v ČR“, aby mohly být stanoveny povinnosti zpětného odběru použitých výrobků adresně pouze osobám trvale podnikajícím v České republice.

Pojem „uvedení výrobku na trh“ je do základních pojmů zákona nově zařazen. Tento pojem v sobě zahrnuje a nahradí v textu zákona pojmy „výroba“ a „dovoz“ a „výrobce“ a „dovozce“, čímž se předejde nutnosti mnoha úprav textu spojených s novým chápáním pojmů „dovoz“a „dovozce“ v případě přeshraniční přepravy ze členských států EU a z nečlenských států EU.

Pojem „uvedení výrobku na trh“ je pro účely tohoto zákona legislativní zkratkou pojmu „uvedení výrobku na trh v České republice“.

K bodu 4 - § 4 písmena t) až w)

V § 4 se z výše uvedeného důvodu novela upravuje definici pojmu „uvedení výrobku do oběhu“ a doplňují se definice pojmů „dovoz“ a „distributor“.

Úprava pojmu „uvedení výrobku do oběhu“ byla provedena v zájmu sjednocení pojmů používaných i v jiných předpisech, upravujících ochranu životního prostředí, po vstupu České republiky do Evropské Unie.

Dovozem výrobku je nadále míněno propuštění výrobku pouze z nečlenského státu EU do některého z celních režimů. Z důvodu maximálního sjednocení pojmů v předpisech ochrany životního prostředí byla upravena a doplněna i definice pojmu „distributor“, který je použit v zákoně č. 7/2005 Sb., kterým se mění zákon o odpadech.

V novém písmenu w) v § 4 je definován pojem „druhotná surovina“ jako surovina, kterou

se vedlejší produkt výroby nebo odpad stává splněním všech požadavků na vstupní surovinu běžně používanou v zařízení, které nebylo určeno k nakládání s odpady, pokud je její využití jako náhrady vstupní suroviny v takovém zařízení zajištěno.

Jedním z cílů této novely bylo definovat pojem „druhotná surovina“, jako surovinu (nikoliv odpad), kterou by mohly výrobní podniky (především hutě, papírny a sklárny) používat jako náhradu suroviny, kterou při výrobě běžně používají, aniž by musely vést tuto náhradu suroviny v evidenci jako odpad a ohlašovat jako odpad. Tato definice je v souladu s definicí pojmu „odpad“, což je movitá věc, které se vlastník zbavuje, má úmysl zbavit nebo má povinnost se jí zbavit podle zvláštního právního předpisu. Zbavením se věci jako odpadu je však podle zákona o odpadech pouze její předání k využití nebo odstranění ve smyslu tohoto zákona (§ 3 odst. 2), tj. osobě oprávněné k využívání nebo odstraňování příslušného druhu odpadu, nebo její předání osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu daného druhu odpadu.

K bodu 5 - § 10 odst. 3

V souvislosti s novou definicí, uvedenou v bodě 2 je nutné z ustanovení § 10 odst. 3 vypustit slova, která jsou již obsažena v nově definovaném pojmu.

K bodu 6-§ 25

Do § 25 se doplňuje mezi vybrané odpady nově i skupina odpadů biologicky rozložitelných, které je možno za jasně stanovených podmínek dobře materiálově využívat, jejich nekontrolovaný biologický rozklad v prostředí skládky je však zdrojem nežádoucích „skleníkových plynů“.

K bodu 7 - nadpis Dílu 4

Mezi vybrané odpady části čtvrté zákona se doplňují biologicky rozložitelné odpady.

K bodu 8– nové § 33a a 33b

Nové §§ 33a a 33b stanoví hlavní povinnosti zpracovatelů biologicky rozložitelných odpadů – provozovatelů zařízení k využívání těchto odpadů. Většina požadavků na nakládání s těmito odpady je ryze technického charakteru a bude řešena prováděcím právním předpisem, na který jsou v nových paragrafech dvě obsáhlá zmocnění.

K bodu 9 až 11 - § 31

V souvislosti s novými definicemi pojmů dovoz, uvádění na trh a dalšími (viz bod 4) bylo upraveno i znění § 31.

K bodu 12- § 36 písmeno d)

Pojem „individuální dovozce“ není po úpravě v § 37e odst. 1 v zákoně dále nikde použit a jeho definice je nadbytečná.

K bodu 13 – 17 a bod 20 - § 37 až § 37c

V dílu 7 - Autovraky nebylo nahrazení pojmů „výrobce a dovozce“ pojmem „osoba uvádějící na trh“ použito, neboť tento díl zákona by se měl vztahovat pouze na výrobce a na zástupce zahraničních výrobců, tzv. „akreditované zástupce“ ve smyslu § 2 odst. 10 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tím spíše, že citované ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. pojem „akreditovaný zástupce“ definuje specificky pro zástupce zahraničních výrobců vozidel na našem trhu. Navíc ustanovení § 37a např. § 37a odst. 2 „…vozidla vlastní značky…“ by ztratila smysl, neboť mnoho „osob uvádějících vybraná vozidla na trh“ nemá nic společného s tuzemskými nebo zahraničními výrobci, tj. nejsou jejich akreditovanými zástupci a žádná „vozidla vlastní značky“ nevyrábějí.

Akreditovaný zástupce je definován v § 2 odst. 10 zákona č. 56/2001 Sb. následovně:

“10) Akreditovaný zástupce je právnická osoba, která má sídlo na území České republiky, nebo fyzická osoba, která má na území České republiky místo trvalého pobytu a je registrována ministerstvem jako zástupce zahraničního výrobce na základě jeho písemného pověření. Akreditovaný zástupce dováží vozidla tohoto zahraničního výrobce na území České

republiky a vystavuje pro tato vozidla technický průkaz nebo technické osvědčení vozidla.“.

K bodu 18 a 19 – k § 37b a § 37c

Aby bylo možné plnit a kontrolovat povinnosti stanovené v § 37 odst. 7 písm. b) zákona o odpadech v platném znění, bude nutné vytvořit propojený informační systém, do kterého budou zapojeny osoby oprávněné ke sběru a zpracování autovraků a který bude zaznamenávat toky vybraných autovraků

K bodu 21 až 23 – k § 37g, § 37j), § 38

Viz odůvodnění bodu 3.

K bodu 24 – k § 38

Vzhledem k tomu, že je-li použitý vybraný výrobek, k němuž má povinná osoba podle § 38 zákona povinnost zpětného odběru, odevzdán v místě zpětného odběru, nepředává jej jeho vlastník jako odpad, je nutné, aby pro případnou kontrolu měl potvrzení o jeho odevzdání (pokud by jej neodevzdal v místě zpětného odběru, byl by povinen se jej zbavit jako odpadu v souladu se zákonem o odpadech).

K bodu 25 a § 26 – k § 66 a § 76

V souvislosti se zavedením definice pojmu „druhotná surovina“ bylo nutné stanovit sankci a možnost kontroly dodržování povinností plynoucích z nedodržení požadavků a povinností z ní vyplývajících, tj. zařadit vedlejší produkt výroby jako odpad, pokud nemá zajištěn její odbyt jako náhrady za vstupní surovinu.

K bodu 27 – Přechodné ustanovení

Je nutné časově omezit platnost souhlasů k provozování skládek, neboť novou vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, neboť touto vyhláškou se výrazně změnily požadavky na skládkování odpadů (podle Rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II (dále jen „Rozhodnutí Rady“). Skládky, které nadále nebudou splňovat stanovené požadavky , bude možné provozovat pouze do 16. července 2009 na základě Plánu úprav skládky.

V Praze dne 18.8.2005

Iva Šedivá v.r.

Jitka Gruntová v.r.

Josef Vícha v.r.

Taťána Fischerová v.r.

Vybrané opravené paragrafové znění

§ 3

Pojem odpad

(1) Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(2) Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu osoba sama.

(3) Pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle § 78 odst. 2 písm. h) neprokáže opak, předpokládá se úmysl zbavit se movité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu,

a) která vzniká u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání jako vedlejší produkt /pokud není druhotnou surovinou podle § 4 písm. w)/

při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky nebo při jejich využívání nebo při poskytování služeb, nebo

b) jejíž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo.

(4) Osoba má povinnost zbavit se movité věci, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu.¹¹⁾

------------------------------------------------------------------

¹¹⁾ Například zákon č. 258/2000 Sb., zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

§ 4

Další základní pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) nebezpečným odpadem - odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v prováděcím právním

předpise a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k

tomuto zákonu,

b) komunálním odpadem - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání,

c) odpadovým hospodářstvím - činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na

následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností,

d) nakládáním s odpady - jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava,

skladování, úprava, využívání a odstraňování,

e) zařízením - technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby,

f) shromažďováním odpadů - krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich

vzniku před dalším nakládáním s odpady,

g) skladováním odpadů - přechodné umístění odpadů, které byly soustředěny (shromážděny, sesbírány,

vykoupeny) do zařízení k tomu určeného a jejich ponechání v něm,

h) skládkou odpadů - technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi

nebo do země,

i) sběrem odpadů - soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od

jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění,

j) výkupem odpadů - sběr odpadů v případě, kdy odpady jsou právnickou osobou nebo fyzickou osobou

oprávněnou k podnikání kupovány za sjednanou cenu,

k) úpravou odpadů - každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností

odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo

za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností,

l) využíváním odpadů - činnosti uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu,

m) materiálovým využitím odpadů - náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, ~~které lze považovat za druhotné suroviny~~, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným

účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie,

n) energetickým využitím odpadů - použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva⁸⁾ za účelem získání

jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie,

o) odstraňováním odpadů - činnosti uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu,

p) původcem odpadů - právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k

podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce,

které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů

považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na

místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů,

r) oprávněnou osobou - každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů,12)

s) uvedením výrobku na trh v České republice (dále jen „uvedení na trh“) - první úplatné nebo bezúplatné předání výrobku v České republice jejich výrobcem nebo osobou, která jej nabyla z jiné členské země Evropské unie. Za uvedení na trh se považuje též dovoz výrobku.

t) uvedením výrobku do oběhu – každé úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v České republice po jeho uvedení na trh,

u) dovozem výrobku - propuštění výrobku ze země mimo Evropských společenství na území České republiky do celního režimu volného oběhu, uskladňování v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku, přepracování pod celním dohledem nebo dočasného použití,

v) distributorem - osoba, která uvede výrobek do oběhu,

w) druhotnou surovinou – surovina, kterou se vedlejší produkt výroby nebo odpad stává splněním všech požadavků na vstupní surovinu běžně používanou v zařízení, které nebylo určeno k nakládání s odpady, pokud je její využití jako náhrady vstupní suroviny v takovém zařízení zajištěno.

-----------------------------------------------------------------

¹²⁾ Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 10

Předcházení vzniku odpadů

(1) Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti; odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy.¹⁵⁾

(2) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů.

(3) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která ~~vyrábí, dováží nebo~~ uvádí na trh výrobky, je povinna uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu na použití nebo jinou vhodnou formou informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků.

------------------------------------------------------------------

15) Například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

HLAVA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 25

(1) Pro účely tohoto zákona se vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními rozumí

a) PCB vymezené v § 26 a zařízení je obsahující,

b) odpadní oleje,

c) baterie a akumulátory,

d) kaly z čistíren odpadních vod, biologicky rozložitelné odpady

e) odpady z výroby oxidu titaničitého,

f) odpady azbestu,

g) autovraky.

(2) Na původce vybraných odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s vybranými odpady, se vztahují povinnosti původců a oprávněných osob, pokud dále není stanoveno jinak.

(3) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které nakládají s vybranými výrobky nebo odpady nebo provozují vybraná zařízení, jsou povinny poskytovat správním úřadům vykonávajícím působnost na úseku odpadového hospodářství podle části jedenácté na jejich žádost veškeré a pravdivé informace týkající se nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a informace týkající se provozu vybraných zařízení.

§ 31

Povinnosti při nakládání s bateriemi a akumulátory

(1) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které nakládají s alkalickými manganovými bateriemi obsahujícími více než 0,025 hmotn. % rtuti nebo s bateriemi nebo akumulátory, které obsahují

a) více než 0,0005 hmotn. % rtuti s výjimkou alkalických manganových baterií, nebo

b) více než 25 mg rtuti na článek s výjimkou alkalických manganových baterií, nebo

c) více než 0,025 hmotn. % kadmia, nebo

d) více než 0,4 hmotn. % olova, jsou povinny zajistit jejich oddělené shromažďování, soustřeďování, využití

a odstranění.

(2) Výrobci a dovozci jsou povinni označovat baterie, akumulátory a zařízení, do nichž jsou baterie nebo akumulátory zabudovány, údaji týkajícími se možností jejich zpětného odběru a obsahu těžkých kovů v nich obsažených.

(3) Výrobci a dovozci zařízení, ve kterém jsou zabudovány, případně vyžadují zabudování baterie nebo akumulátory, jsou povinni zajistit, aby spotřebitel mohl baterie nebo akumulátory po upotřebení snadno vyjmout. Pokud zařízení neumožňuje snadné vyjmutí baterií nebo akumulátorů, musí být k zařízení připojen návod pro spotřebitele na jejich bezpečné vyjmutí.

2) Osoby uvádějící na trh baterie, akumulátory nebo zařízení, do nichž jsou baterie nebo akumulátory zabudovány, jsou povinny

a) je označovat údaji týkajícími se možností jejich zpětného odběru a obsahu těžkých kovů v nich obsažených,

b) informovat spotřebitele o nebezpečích spojených s protiprávním odstraňováním upotřebených baterií a akumulátorů.

(3) Osoby uvádějící na trh zařízení, které vyžaduje zabudování baterie nebo akumulátoru, jsou povinny zajistit, aby spotřebitel mohl baterie nebo akumulátory po upotřebení snadno vyjmout. Pokud zařízení neumožňuje snadné vyjmutí baterií nebo akumulátorů, musí být k zařízení připojen návod pro spotřebitele na jejich bezpečné vyjmutí

(4) Výrobci a dovozci baterií nebo akumulátorů nebo zařízení, která obsahují baterie nebo akumulátory, jsou povinni informovat spotřebitele o nebezpečích spojených s protiprávním odstraňováním upotřebených baterií a akumulátorů.

(4) Je zakázáno ~~vyrábět a dovážet~~ uvádět na trh baterie a akumulátory, které obsahují více než 0,0005 hmotn. % rtuti, včetně případů, kdy jsou tyto baterie a akumulátory zabudovány do zařízení.

(5) Zákaz uvedený v odstavci 5 se nevztahuje na knoflíkové články a baterie sestavené z knoflíkových článků, jejichž obsah rtuti nepřevyšuje 2 hmotn. %.

(6) Dovozce má povinnost skutečnosti uvedené v odstavcích 5 a 6 prokázat celnímu úřadu předložením dokladu podle odstavce 8.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou technické požadavky na nakládání s bateriemi a akumulátory a formu a obsah dokladu, který osvědčuje splnění podmínek a kriterií uvedených v odstavcích 5 a 6 .

Díl 4

Kaly z čistíren odpadních vod a biologicky rozložitelné odpady.

§ 32

Pro účely této části zákona se rozumí

a) kalem

1. kal z čistíren odpadních vod zpracovávajících městské odpadní vody nebo odpadní vody z domácností a

z jiných čistíren odpadních vod, které zpracovávají odpadní vody stejného složení jako městské odpadní

vody a odpadní vody z domácností,

2. kal ze septiků a jiných podobných zařízení,

3. kal z čistíren odpadních vod výše neuvedených,

b) upraveným kalem - kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování

nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů

v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací,

c) použitím kalu - zapracování kalu do půdy,

d) programem použití kalů - dokumentace zpracovaná v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.

§ 33

Povinnosti při používání kalů

(1) Právnická osoba a fyzická osoba, která užívá půdu, je povinna používat pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin a za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem tak, aby použitím kalů nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a podzemních vod.

(2) Původce kalů je povinen stanovit program použití kalů a v tomto programu doložit splnění podmínek použití kalů stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.

(3) Použití kalů je zakázáno

a) na zemědělské půdě, která je součástí chráněných území přírody a krajiny podle zvláštního právního předpisu,31)

b) na lesních porostních půdách běžně využívaných klasickou lesní pěstební činností,

c) v pásmu ochrany vodních zdrojů, na zamokřených a zaplavovaných půdách,

d) na trvalých trávních porostech a trávních porostech na orné půdě v průběhu vegetačního období až do poslední

seče,

e) v intenzivních plodících ovocných výsadbách,

f) na pozemcích využívaných k pěstování polních zelenin v roce jejich pěstování a v roce předcházejícím,

g) v průběhu vegetace při pěstování pícnin, kukuřice a při pěstování cukrové řepy s využitím chrástu ke krmení,

h) jestliže z půdních rozborů vyplyne, že obsah vybraných rizikových látek v průměrném vzorku překračuje

jednu z hodnot stanovených v prováděcím právním předpisu,

i) na půdách s hodnotou výměnné půdní reakce nižší než pH 5,6,

j) na plochách, které jsou využívané k rekreaci a sportu, a veřejně přístupných prostranstvích, nebo

k) jestliže kaly nesplňují mikrobiologická kritéria daná prováděcím právním předpisem. Použití

mikrobiálně kontaminovaných kalů může být provedeno pouze po prokázané hygienizaci kalů.

(4) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou

a) technické podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě,

b) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v půdě,

c) mezní hodnoty koncentrací těžkých kovů, které mohou být přidány do zemědělské půdy za 10 let,

d) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v kalech pro použití na zemědělské půdě,

e) mikrobiologická kritéria pro použití kalů,

f) postupy analýzy kalů a půdy, včetně metod odběru vzorků,

g) obsah programu použití kalů.

------------------------------------------------------------------

³¹⁾ Zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 33a

Pro účely této části zákona se rozumí

a) biologicky rozložitelným odpadem - jakýkoli aerobně nebo anaerobně rozložitelný odpad, který lze využít v zařízeních pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů, s výjimkou kalů z čistíren odpadních vod, využívaných jejich zapracováním do půd,

b) zařízením pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů - zařízení pro aerobní nebo anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů.

§ 33b

Povinnosti pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů

Provozovatel zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky rozložitelných odpadů je povinen

a) plnit povinnosti podle § 12 odst. 2, § 14 odst. 1 a § 19,

b) upravené biologicky rozložitelné odpady hodnotit a zařazovat postupy a metodami stanovenými prováděcím právním předpisem a v souladu s ním je označit a vybavit návodem k použití,

c) upravené biologicky rozložitelné odpady, které nelze zařadit do žádné ze skupin stanovených prováděcím předpisem a zbytkový odpad po úpravě biologicky rozložitelného odpadu, který již není odpadem podléhajícím biologickému rozkladu, odstranit nebo předat k využití nebo odstranění oprávněné osobě podle § 12 odst. 3.

Zařazení biologicky rozložitelného odpadu podle jeho skutečných vlastností, složení a způsobu materiálového využití do některé ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem, jeho označení a vybavení návodem k použití je jeho konečným materiálovým využitím podle § 4 písm. m).

Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví stanoví prováděcím právním předpisem

a) seznam biologicko rozložitelných odpadů,

b) způsoby biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů,

c) technické požadavky na vybavení a provoz zařízení biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů v závislosti na množství a druhu v něm upravovaných biologicky rozložitelných odpadů,

d) technologické požadavky na úpravu biologicky rozložitelných odpadů,

e) obsah provozního řádu zařízení,

f) požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie materiálového využívání biologicky rozložitelných odpadů,

g) způsob a kriteria hodnocení a zařazování upravených biologicky rozložitelných odpadů do skupin podle způsobů jejich materiálového využití,

h) limitní hodnoty koncentrací cizorodých látek a indikátorových organismů a metody jejich stanovení,

i) četnost a metody vzorkování, označování skupin podle způsobu jejich biologického zpracování a kriteria hodnocení upraveného biologicky rozložitelného odpadu jako dále již biologicky nerozložitelného odpadu,

Díl 7

Autovraky

§ 36

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) autovrakem – každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních

komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí (dále jen „vozidlo“) a stalo se odpadem podle § 3,

b) vybraným autovrakem – každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním

předpisem^31a) jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo^31b)s výjimkou

motorové tříkolky^31b) (dále jen „vybrané vozidlo“), které se stalo odpadem podle § 3,

c) výrobcem – konečný výrobce vozidla, který jej uvedl v České republice na trh, popřípadě jeho právní

nástupce,

~~d) individuálním dovozcem – dovozce vozidla, který není akreditovaným dovozcem,~~

d) opětovným použitím – použití součástí autovraků bez jejich přepracování ke stejnému účelu, pro který byly

původně určeny,

e) zpracováním – operace prováděné po převzetí autovraku za účelem odstranění nebezpečných složek

autovraku, demontáž, rozřezání, drcení (šrédrování), příprava na odstranění nebo využití odpadu z drcení a

provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo odstranění autovraku a jeho součástí,

f) zpracovatelem autovraku - právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provádí jednu či více operací podle písmena f) na základě souhlasu podle § 14 odst. 1.

§ 37

Povinnosti při nakládání s autovraky

(1) Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků.

(2) Vlastník vozidla před jeho předáním podle odstavce 1 je povinen umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny.^31c)

(3) Vozidlo umístěné v rozporu s odstavcem 2 (dále jen „opuštěné vozidlo“), přemístí po uplynutí 2 měsíců obecní úřad na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště. Informaci o umístění opuštěného vozidla na vybrané parkoviště zveřejní obecní úřad na své úřední desce. O umístnění vozidla písemně informuje jeho vlastníka, pokud je ho možné identifikovat.

(4) Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po marném uplynutí lhůty 2 měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti jeho identifikace od zveřejnění informace podle odstavce 3, má se za to, že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle odstavce 1.

(5) Náklady spojené s postupem podle odstavců 3 a 4 je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel.

(6) V případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní komunikaci se postupuje v souladu se zvláštním právním předpisem.^31d)

(7) Osoby oprávněné ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a odstraňování autovraků jsou povinny

a) zavést systém sběru vybraných autovraků a jejich součástí s přiměřenou hustotou sběrných míst,

b) nakládat s vybranými autovraky a jejich součástmi tak, aby bylo dosaženo, že

1. nejpozději od 1. ledna 2006 budou vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 80 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok, s výjimkou vybraných vozidel vyrobených před 1. lednem 1980, pro které je míra opětovného použití a využití stanovena na 75 % a míra opětovného použití a materiálového využití na 70 %,

2. nejpozději do 1. ledna 2015 budou vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok,

c) ke splnění povinností stanovených pod písmeny a) a b) uzavřít písemnou smlouvu s akreditovanými ~~dovozci~~ zástupci ^31e)a výrobci vybraných autovraků.

(8) Povinnosti podle odstavce 7 písmene a) se nevztahují na tříkolová motorová vozidla a na vozidla zvláštního určení.^31b)

(9) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické požadavky na nakládání s autovraky.

§ 37a

Povinnosti výrobců a ~~dovozců~~ akreditovaných zástupců při využití odpadů z vybraných autovraků

(1) Akreditovaní ~~dovozci~~ zástupci^31e) ~~popřípadě jejich právní nástupci (dále jen „akreditovaní dovozci“)~~ a výrobci jsou povinni

a) poskytovat zpracovatelům všechny informace, které jsou nutné k věcně správnému a ekologicky šetrnému zpracování vybraného autovraku ve formě příruček nebo na technickém nosiči dat ve lhůtě do šesti měsíců po uvedení vozidla na trh,

b) zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků s účinností ke dni účinnosti tohoto zákona pro nová vybraná vozidla uvedená na trh v České republice ode dne 1.července 2002 a dnem 1.ledna 2007 pro nová vybraná vozidla uvedená na trh v České republice před dnem 1.července 2002,

c) zajistit splnění požadavků stanovených v § 37 odst. 7 písm.b).

(2) Každý výrobce a akreditovaný ~~dovozce~~ zástupce je povinen odebírat vybraná vozidla vlastní značky poprvé uvedená na trh v České republice po dni 1.července 2002 a ode dne 1.ledna 2007 i vybraná vozidla uvedená na trh v České republice před dnem 1.července 2002, jsou-li tato vybraná vozidla odevzdána do sběrného místa stanoveného výrobcem nebo akreditovaným ~~dovozcem~~ zástupcem.

(3) Povinnosti podle odstavce 1 písm. b) se nevztahují na vozidla zvláštního určení.^31b)

(4) Výrobce a akreditovaný ~~dovozce~~ zástupce je povinen

a) ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 písm. b) uzavřít písemnou smlouvu s osobami oprávněnými ke sběru, výkupu, zpracování, případně využívání a odstraňování vybraných autovraků, pokud jimi není sám,

b) zpracovávat roční zprávu o plnění cílů stanovených v § 37 odst. 7 písm. b) za uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu každoročně zasílat ministerstvu do 31. března.

§ 37b

Povinnosti provozovatele zařízení ke sběru autovraků

(1) Provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen

a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 18,

b) převzít v souladu s provozním řádem veškeré autovraky nebo jejich části a převzít veškeré použité části vyjmuté při opravách vozidel,

c) bezúplatně převzít vybrané autovraky z vozidel poprvé uvedených na trh po dni 1. července 2002, pokud

obsahují nutné části vozidla, zejména hnací a převodové agregáty, karosérii, katalyzátor dle homologace,

nárazníky a pokud neobsahují části neschválené výrobcem a odpad nemající původ ve vybraném vozidle;

pro vybrané autovraky z vozidel uvedených na trh před dnem 1. července 2002 platí tato povinnost ode dne

1. ledna 2007,

d) při převzetí autovraku bezplatně vystavit potvrzení o převzetí, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní

předpis,

e) zajistit předání autovraku ke zpracování výhradně zpracovateli autovraků, pokud jím sám není,

f) skladovat autovraky v souladu s podmínkami stanovenými prováděcím právním předpisem,

g) vést evidenci o převzatých autovracích a o autovracích odeslaných ke zpracování a zasílat příslušnému

správnímu úřadu údaje v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

h) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem

(2) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků, podmínky pro skladování autovraků a rozsah a způsob vedení evidence převzatých autovraků.

§ 37c

Povinnosti zpracovatele autovraků

(1) Zpracovatel autovraků je povinen

a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 19,

b) před zahájením zpracovatelských operací autovraku zajistit odčerpání a oddělené shromažďování

provozních kapalin,

c) demontovat prováděcím předpisem stanovené části autovraků před jejich dalším zpracováním tak, aby se

omezily negativní dopady na životní prostředí,

d) zničit identifikační číslo vybraného autovraku (VIN) způsobem, který vylučuje jakékoliv jeho opětovné

použití,

e) vyjmout a oddělit z autovraků části a materiály obsahující olovo, rtuť, kadmium a šestimocný chrom určené

prováděcím právním předpisem a využít nebo odstranit je samostatně,

f) skladovat a rozebírat autovraky tak, aby bylo možno části opětovně použít nebo materiálově využít,

g) materiály a části autovraků v maximální míře opětovně použít, využít, popřípadě odstranit nebo za tím

účelem předat jiné osobě,

h) vést evidenci o převzatých autovracích a o způsobech jejich zpracování a zasílat příslušnému správnímu

úřadu údaje v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

i) s materiály a částmi vybraných autovraků nakládat v souladu s § 37 odst. 7 písm.b).

j) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem. Pokud sám není posledním zpracovatelem vybraných autovraků, je povinen spolu s odpadem z vybraných autovraků předat každému následujícímu zpracovateli údaje o dílčím zpracování v souladu s prováděcím právním předpisem.

(2) Zpracovatel může nabídnout díly a části autovraků výrobci, ~~dovozci~~ akreditovanému zástupci popřípadě jinému kvalifikovanému zájemci k opětovnému použití. Za kvalifikovaného zájemce se považuje právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy a servisu motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu.¹²⁾

§ 37g

Základní pojmy

Pro účely tohoto dílu zákona se rozumí

elektrickým nebo elektronickým zařízením (dále jen „elektrozařízení“) – zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole, které náleží do některé ze skupin uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím 1000 V pro střídavý proud a 1500 V pro stejnosměrný proud, s výjimkou zařízení určených výlučně pro účely obrany státu,

elektroodpadem - elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou součástí zařízení,

opětovným použitím - použití zpětně odebraného nebo odděleně sebraného elektrozařízení nebo komponentů takového elektrozařízení bez jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny,

zpracováním elektroodpadu – jakákoli operace prováděná po převzetí elektroodpadu do zařízení ke zpracování elektroodpadu za účelem jeho dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění nebo jakákoli jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu,

výrobcem - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku³¹ⁿ⁾

pod vlastní značkou ~~vyrábí a prodává~~ uvádí na trh elektrozařízení, která vyrobil nebo

~~prodává~~ uvádí na trh pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo

uvádí na trh elektrozařízení dovezená nebo v rámci podnikatelské činnosti jinak nabytá, ~~v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh,~~

elektrozařízením pocházejícím z domácností – použitéelektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání,

zpětným odběrem elektrozařízení se rozumí odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácností od spotřebitelů bez nároku na úplatu na místě k tomu výrobcem určeném,

odděleným sběrem elektroodpadu se rozumí odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů na místě k tomu výrobcem určeném.

§ 37i

Seznam výrobců elektrozařízení

Výrobce elektrozařízení, na kterého se vztahují povinnosti podle tohoto dílu zákona, je povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen „Seznam“) v rozsahu podle odstavce 3. Do Seznamu se zapisují pouze ti výrobci podle § 37g písm. e), kteří kteří trvale podnikají na území České republiky.

Návrh na zápis do Seznamu podává výrobce ministerstvu k rozhodnutí ve dvou vyhotoveních a na technickém nosiči dat, a to nejpozději do 60 dnů od vzniku povinnosti podle odstavce 1.

Návrh na zápis do Seznamu obsahuje

jméno a příjmení, nebo obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu, místo podnikání, identifikační číslo, bylo-li přiděleno a úředně ověřenou kopii podnikatelského oprávnění, například živnostenský list, jde-li o fyzickou osobu; je-li fyzická osoba zapsána v obchodním rejstříku, též výpis z obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce,

obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, identifikační číslo, bylo-li přiděleno a výpis z obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce, jde-li o právnickou osobu a je-li v tomto rejstříku zapsána,

seznam a popis elektrozařízení,

způsob plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona,

způsob zajištění financování podle § 37n a § 37o a doklady o něm.

Osoba zapsaná v Seznamu je povinna oznámit ministerstvu jakékoli změny údajů předložených podle odstavce 3 do 14 dnů od jejich uskutečnění. V téže lhůtě je povinna oznámit ministerstvu, že zanikly důvody pro její vedení v Seznamu.

Ministerstvo na základě oznámení nebo vlastního zjištění provede rozhodnutím změnu v zápisu v Seznamu nebo osobu, u které zákonné důvody pro vedení v Seznamu zanikly, ze Seznamu vyřadí.

Seznam je veřejně přístupný. Ministerstvo zpřístupní Seznam na portálu veřejné správy.

Pro účely zápisu do Seznamu ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem bližší podmínky způsobu plnění povinností a zajištění financování podle odstavce 3 písm. d) a e).

§ 38

(1) Povinnost zpětného odběru se vztahuje na

a) oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani

nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto

přípravků,

b) elektrické akumulátory,

c) galvanické články a baterie,

d) výbojky a zářivky,

e) pneumatiky,

f) elektrozařízení pocházející z domácností /§ 37g písm. f)/

(2) Vláda může v mezích příslušných právních předpisů Evropských společenství nařízením stanovit další výrobky, než jsou uvedeny v odstavci 1, podléhající povinnosti zpětného odběru po jejich použití.

(3) Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky uvedené v odstavci 1 ~~vyrábí nebo uvádí na trh v České republice výrobky zahraničního výrobce~~ uvádí na trh (dále jen "povinná osoba"), a to bez ohledu na výrobní značku a do výše, které za vykazované období stanovené podle odstavce 10 vyrobí nebo doveze. Na zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností se vztahuje § 37n.

(4) Povinná osoba musí prostřednictvím právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, která prodává výrobky uvedené v odstavci 1 spotřebiteli, (dále jen "poslední prodejce") zajistit, aby byl spotřebitel informován o způsobu provedení zpětného odběru těchto použitých výrobků. Výrobce elektrozařízení dále zajistí informování spotřebitele o

a) požadavku, aby elektrozařízení nebyla odstraňována spolu se směsným komunálním odpadem, ale byla fyzickými osobami odkládána na místech k tomu určených nebo v místech jejich zpětného odběru,

b) jejich úloze v opětovném použití elektrozařízení a materiálovém nebo jiném využitíelektroodpadu,

c) možných škodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v elektrozařízení na životní prostředí a na lidské zdraví.

(5) Poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě, že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží.

(6) Povinná osoba může na základě písemné dohody s obcí využít ke splnění své povinnosti systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí.

(7) Zpětný odběr použitých výrobků uvedených v odstavci 1 musí být proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od spotřebitele, v případě uvedeném v odstavci 6 i od obce. Místa zpětného odběru musí být pro spotřebitele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na které se povinnost zpětného odběru vztahuje. Povinná osoba je povinna zajistit zpětný odběr způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem spotřebitele bez jeho nadměrného zatížení. Zpětný odběr použitého výrobku lze odmítnout v případě, že použitý výrobek z důvodu kontaminace ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí.^31u)Provozovatel místa zpětného odběru použitých výrobků je povinen na požádání spotřebiteli vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku s náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem.

(8) Zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění.

(9) Povinná osoba musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, a to do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byly odebrány.

(10) Povinná osoba je povinna zpracovávat roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu každoročně zasílat ministerstvu do 31. března.

(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti způsobu provedení zpětného odběru výrobků a obsah roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok.

§ 66

(1) Pokutu do výše 300 000 Kč uloží obecní úřad fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která využívá systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem bez písemné smlouvy s touto obcí nebo která nemá zajištěno využití nebo odstraňování odpadů v souladu s tímto zákonem.

(2) Pokutu do výše 300 000 Kč uloží inspekce nebo příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která

a) nevede v rozsahu a způsobem stanoveným v části šesté tohoto zákona evidenci odpadů a zařízení nebo neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost nebo nezašle ve stanovené lhůtě nebo ve stanoveném rozsahu příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s odpady, nebo evidenci po stanovenou dobu nearchivuje,

b) nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem,

c) neumožní kontrolním orgánům výkon kontrolní činnosti nebo neposkytne pravdivé nebo úplné informace související s nakládáním s odpady, nebo

d) nezpracuje identifikační list nebezpečného odpadu nebo místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem nevybaví.

(3) Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která

a) nezařadí odpad podle Katalogu odpadů,

b) předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není podle tohoto zákona oprávněna,

c) provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení,

d) provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení,

e) nevede ve stanoveném rozsahu evidenci PCB, odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci,

f) nezajistí zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru nebo nesplní jinou povinnost související se zpětným odběrem,

g) neustanoví za podmínek stanovených tímto zákonem odpadového hospodáře,

h) vydá osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu pro odpad, za který odpovídá jako původce nebo oprávněná osoba, nebo hodnotí nebezpečné vlastnosti, k jejichž hodnocení nebyla pověřena,

i) nezařadí jako odpad a nenakládá jako s odpadem s vytěženou zeminou, hlušinou nebo sedimentem z říčních toků nebo vodních nádrží, které nevyhovují limitům znečištění, stanoveným pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám) prováděcím právním předpisem. , nebo

j) nezařadí jako odpad vedlejší produkt výroby a nakládá s vedlejším produktem výroby nebo s jiným odpadem jako s druhotnou surovinou, aniž by měla jeho využití v zařízení, používajícím vstupní surovinu stejných vlastností, zajištěno.

(4) Pokutu do výše 10 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která

a) zařadí odpad uvedený v § 6 odst. 1 písm. a), b) nebo c) jako odpad ostatní nebo nakládá s tímto odpadem jako

s odpadem ostatním, aniž by měla osvědčení od pověřené osoby podle § 9, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti,

b) nakládá s odpady v zařízeních, ve kterých nakládání s odpady je zakázáno nebo není povoleno,

c) ředí nebo mísí odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku nebo mísí nebezpečné odpady

navzájem nebo s ostatními odpady bez souhlasu příslušného správního úřadu,

d) nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním,

e) ukládá na skládku odpady, které jsou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem zakázány ukládat

na skládku, nebo při ukládání odpadů na skládku nedodržuje podmínky stanovené prováděcím právním

předpisem,

f) neplní povinnosti stanovené tímto zákonem při nakládání s vybranými výrobky nebo odpady nebo

zařízeními podle části čtvrté, nebo

g) poruší povinnosti stanovené právními předpisy Evropských společenství upravujícími dozor nad přepravou

odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu³⁹⁾a tímto zákonem pro

přeshraniční přepravu odpadu, neplní podmínky stanovené ministerstvem v rozhodnutí ve věci přeshraniční

přepravy odpadů nebo nesplní povinnost uloženou rozhodnutím podle § 58.

(5) Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem nebo povinnost uloženou rozhodnutím na základě tohoto zákona.

§ 76

Inspekce

(1) Inspekce

a) kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,

b) minimálně jednou ročně kontroluje, jak původce odpadů z výroby oxidu titaničitého dodržuje ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství,

c) ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání pokuty za porušení stanovených povinností podle § 66 odst. 2 až 5; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím,

d) může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu vydaného pověřenou osobou nebo ho odejmout podle § 9 odst. 3 a 4,

e) dává ministerstvu podněty k uplatnění vrchního státního dozoru,

f) dává podněty krajskému úřadu k zákazu provozu zařízení k odstraňování odpadů, nesplňuje-li provozovatel tohoto zařízení právní předpisy týkající se odpadového hospodářství a mohlo-li by v důsledku toho dojít k závažné ekologické újmě,

g) kontroluje, zda osoby využívající vytěžené zeminy, hlušiny nebo sedimenty z říčních toků nebo vodních nádrží jako materiál k zavážení podzemních prostor a úpravám povrchu terénu, mají doklady, které podle prováděcího právního předpisu osvědčují, že vytěžené zeminy, hlušiny nebo sedimenty z říčních toků nebo vodních nádrží vyhovují limitům znečištění pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám); může odebírat jejich vzorky a kontrolovat skutečné koncentrace škodlivin, jejichž limity znečištění jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. ,

h) kontroluje, zda právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání zařazují jako odpad vedlejší produkt výroby a nakládají jako s odpadem s vedlejším produktem výroby nebo s jiným odpadem, který splňuje požadavky na vstupní surovinu v zařízení, které nebylo k využívání odpadů určeno, ale jehož využití v takovém zařízení není zajištěno.

(2) V rámci přeshraniční přepravy odpadů je inspekce oprávněna provádět kontroly na místě vzniku odpadu, u oznamovatele a příjemce a na hraničních přechodech. Je oprávněna též provádět kontrolu dokladů podle právních předpisů Evropských společenství upravujících dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu³⁹⁾ a podle tohoto zákona, fyzickou kontrolu odpadů a odebírat a analyzovat vzorky.

(3) Inspekce spolupracuje s obecními úřady, orgány ochrany veřejného zdraví, celními úřady, Hasičským záchranným sborem, Policií České republiky a územními finančními orgány, popřípadě dalšími správními úřady, kraji a obcemi a poskytuje jim odbornou pomoc.

(4) Úkoly inspekce plní inspektoři. Inspektoři se při kontrolní činnosti prokazují průkazy inspekce.

29