1. Platný právní stav na poli veřejných dražeb je určován především zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 257/2004 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 181/2005 Sb. Kromě toho se zákonem o veřejných dražbách bezprostředně souvisejí zejména zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde jsou vymezeny předpoklady a podmínky výkonu dražební činnosti, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kde se (v rámci úpravy zástavního práva) počítá s prodejem zástavy ve veřejné dražbě a upravují se některé otázky související, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, kde se veřejná dražba vymezuje mj. jako jeden ze způsobů zpeněžení konkursní podstaty.
Zhodnocení platného právního stavu reprezentovaného uvedenou právní úpravou má několik rovin. Za prvé, tato právní úprava, která odstranila významnou mezeru v právním řádu, sehrála nepochybně svou pozitivní roli a své základní funkce plní koneckonců dodnes. Jde přitom o právní úpravu, která byla a je ve vztahu k otázce rovnosti mužů a žen indiferentní. Za druhé, hlubší poznání této právní úpravy, zejména po zkušenostech, které bylo možné nabýt při její několikaleté aplikaci, ukazuje na celou řadu jejích nedostatků. Ty vyvolávají četné, především praktické problémy, a to jak na úrovni praxe samotných dražebníků, tak na úrovni dozoru nad organizováním a prováděním dražeb. Za třetí, struktura těchto nedostatků, které spočívají jak v neúplnosti, tak v jiných nedostatcích právní úpravy, je relativně velmi komplikovaná, s mnohými vnitřními vazbami a vzájemnou podmíněností jejich možných různých řešení. To vede k tomu, že se v rámci odborné veřejnosti, která prezentuje velmi různorodé názory a zájmy, dosud nepodařilo nalézt v řadě otázek alespoň v elementární úrovni jednotná stanoviska na způsob a podobu legislativního řešení zmíněných nedostatků. V důsledku toho další legislativní vývoj směřující k tomu, o čem se již delší dobu zcela přirozeně uvažuje, tj. k vydání nového zákona o veřejných dražbách, si zřejmě vyžádá ještě určitou dobu potřebnou k dokončení analýz a konzultací vedoucích alespoň k většinovému stanovisku odborné veřejnosti (zejména v otázkách subjektů dozoru nad dražební činností a částečně i předpokladů jejího výkonu, konkrétních rysů právní úpravy tzv. elektronických aukcí, jakož i specifických dražeb uměleckých předmětů apod.). Za čtvrté, je ovšem možné již nyní identifikovat některé problémové oblasti, kde řešení nedostatků právní úpravy na uvedenou názorovou nejednotu většinou nenaráží a je tedy stejně zřejmé jako podstata těchto nedostatků samotných. Jde přitom o nedostatky většinou mimořádně palčivé, s jejichž řešením není správné a často dokonce ani možné čekat.
2. Hlavní principy navrhované právní úpravy, jejímž určujícím cílem je orientace na řešení právě zmíněných nedostatků, lze odůvodnit ve čtyřech základních bodech.
Za prvé je nezbytné mnohem důsledněji vybudovat legislativní bariéry, které umožní odstraňovat pletichy různého druhu, k nimž v souvislosti s organizováním a prováděním veřejných dražeb v praxi nezřídka dochází. Sem patří předně realizace úkolu zamezit zneužívání veřejných dražeb, které vede k obohacování některých osob na těchto dražbách zúčastněných, zejména správců konkursních podstat, likvidátorů a nucených správců, jakož i osob s nimi tak či onak „spřízněných“. Dále sem spadá řešení problému šikanózních žalob, jejichž prostřednictvím dochází k účelovému napadání řádně organizovaných a prováděných veřejných dražeb z ryze formálních důvodů, a to zpravidla za účelem dosažení vlastního prospěchu, popřípadě, u nedobrovolných dražeb, též za účelem zamezení uspokojení zástavního věřitele ze strany dlužníka, který je majitelem předmětu dražby. Konečně v neposlední řadě je zapotřebí v tomto rámci vytvořit zábrany zneužívání té právní úpravy, která ukládá ukončit nedobrovolnou dražbu v důsledku nařízení exekuce.
Za druhé se ukazuje jako potřebné odstranit základní věcné a legislativní chyby, které se v normách zákona o veřejných dražbách na různých místech vyskytují a na které již bylo v nejrůznějších souvislostech mnohokrát poukazováno. Pokud jde účastníky dražby, jde zejména o vyloučení porušování ústavní zásady svobody nabývání majetku (konkrétně u osob nemajících způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu) a o odstranění pochybností a problémů vznikajících v souvislosti s otázkou společenství při veřejných dražbách na straně účastníků; s tím pak souvisí i odstranění analogických pochybností a problémů týkajících se společenství na straně a navrhovatelů. Dále vyžadují nápravu některé právní normy věnované předmětu dražby, konkrétně jednak ve formě doplnění a zpřesnění právní úpravy možných předmětů dražby, jakož i umožnění v některých případech zpeněžovat prostřednictvím dobrovolné dražby věci zatížené předkupním právem a jednak ve formě právní specifikace popisu předmětu dražby, a to jak v dražební vyhlášce (s ohledem na dostupnost informací o něm), tak v rámci vyvolání (s ohledem na funkčnost tohoto popisu); s tím částečně souvisí i potřeba řešit obtíže vznikající při uveřejňování dražebních vyhlášek, zejm. z hlediska možností a práv příslušného úřadu. Dále je třeba odstranit nejasnosti a problémy týkající se jednak okamžiku zahájení dražby, který zasluhuje konkretizovat, a jednak otázek skládání dražebních jistot, a to jak v hotovosti, tak ve formě bankovní záruky. Konečně sem zejména spadá i řešení problematiky vydražení, v souvislosti s nímž je potřebná hlavně modifikace úpravy některých lhůt pro splacení ceny dosažené vydražením při dobrovolných dražbách.
Za třetí je nutné, nad rámec popsaných úkolů, zdokonalit některá ustanovení specifická pro nedobrovolné dražby. Jde o rozšíření dražebních titulů, o odstranění chyb ve vymezení okruhu osob oprávněných navrhovat provedení nedobrovolných dražeb, o eliminaci případné nedostatečné spolupráce majitele předmětu nedobrovolné dražby s dražebníkem a zejména pak o řešení komplikovaného a mimořádně citelného problému doručování dlužníkovi a zástavci, kterým je zatím umožněno dlouhodobě mařit nedobrovolnou dražbu tím, že se vyhýbají doručení upozornění ze strany zástavního věřitele o zamýšleném výkonu práva.
Za čtvrté vyžadují alespoň v základních směrech upřesnit předpoklady a podmínky výkonu dražební činnosti. Jde o zpřísnění požadavků, jež je třeba klást na ty dražebníky, kteří budou oprávněni organizovat a provádět nedobrovolné dražby, jakož částečně i o přizpůsobení naší právní úpravy legislativě EU.
Rovněž v souvislosti s hlavními principy navrhované právní úpravy lze konstatovat, že je tato právní úprava ve vztahu o otázce rovnosti mužů a žen indiferentní.
Naprostá většina norem navrhované právní úpravy se týká zákona o veřejných dražbách a pouze okrajově se tato úprava dotýká též jiných zákonů; konkrétně jde jen o občanský zákoník, živnostenský zákon a občanský soudní řád.
3. Nedostatky dosavadní právní úpravy veřejných dražeb vedou k vážným poruchám v organizování a provádění veřejných dražeb. To se projevuje předně v tom, že se v praxi stále méně využívá nedobrovolných dražeb. Projevuje se to ale i v tom, že stále více hrozí pokles důvěry ve veřejné dražby, zejména s ohledem na četné nekalé praktiky, které jsou při jejich organizování a realizaci ze stran různých subjektů vyvíjeny. K nejzávažnějším projevům uvedených poruch pak patří i to, že je v mnoha ohledech ohrožena a někdy i otřesena právní jistota nejen těch, pro něž je využití veřejných dražeb určeno, ale ve značné míře i těch, kdo je organizují a provádějí. K akutnímu řešení těchto poruch je nezbytná právě navrhovaná právní úprava. Její obsah je přitom nutné považovat za naprosté minimum, s jehož implementací do platného právního řádu již v žádném případě není možné dále otálet. Jiný postup, zejména pouhé vyčkávání na vyjasnění všech základních otázek zcela nového zákona o veřejných dražbách, bez toho, že se již nyní využijí možnosti, jež může poskytnout navrhovaná právní úprava, by mohl vést v praxi veřejných dražeb k vážným, ve všech důsledcích těžko předem odhadnutelným negativním důsledkům.
4. O navrhované právní úpravě lze konstatovat, že je plném v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
5. Relativní úzkost navrhované právní úpravy a zejména pak specifický charakter veřejných dražeb způsobují, že se na tuto oblast právní úpravy nevztahují žádné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. Z tohoto hlediska je tedy možné shrnout, že navrhovaná právní úprava je v souladu se sférou mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.
Pokud jde o vztah k právu Evropské unie, platí, že oblast veřejných dražeb patří do oblastí, jež jsou upraveny zásadně pouze právními řády jednotlivých členských států EU a na něž se tak právní akty EU nevztahují. O jisté, nepřímé výjimce lze v souvislosti s navrhovanou právní úpravou hovořit pouze ohledně případné aplikace principů volného pohybu služeb, a to jednak s ohledem na činnost dražebníků a jednak s ohledem na činnost banky vystavující bankovní záruku jako dražební jistotu. Pokud jde o dražebníky provádějící nedobrovolné dražby, je však aplikaci aktů EU možné ve vztahu k navrhované úpravě zřejmě vyloučit, neboť se tato právní úprava týká oblasti, kde jde o činnosti vykonávané ve veřejném zájmu. Co se pak týče dražebníků provádějících dobrovolné dražby a bank, je navrhovanou právní úpravu možné označit jako úpravu, která je v souladu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
6. Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty.
Aplikace navrhované právní úpravy povede ke zvýšení funkčnosti veřejných dražeb a důvěry v ně, jakož i ke zvýšení právní jistoty osob, které s ní přicházejí do styku. Nová právní úprava tak bude mít pozitivní dopad na podnikatelské prostředí České republiky. To lze vztáhnout přímo na podnikání v oblasti výkonu dražební činnosti, ale i nepřímo na ty ostatní sféry podnikání, pro něž má řádný chod veřejných dražeb svůj význam, zejména s ohledem na potřebu zvýšit v našich podmínkách vymahatelnost práva.
Navrhovaná právní úprava nebude mít s ohledem na svůj předmět žádné sociální dopady ani dopady na životní prostředí.
Článek I.
K bodu 1.
Novela uvádí dosavadní znění zákona ve věci oprávnění vykonávat činnost dražebníka do souladu s požadavky práva EU s tím, že tak činí zejména v jednotě s úpravou § 6 odst. 1.
K bodu 2.
Dosavadní právní úprava pojmů vyvolání a zahájení dražby se ne zcela zdařile prolínala s úpravou obsaženou v § 23 odst. 6 a § 47 odst. 6, přičemž byl zejména nepřesně vymezen pojem vyvolání. Novela jej proto upřesňuje. Vymezení pojmu zahájení dražby pak přinášelo dokonce věcné problémy. Vzhledem k tomu, že dosavadní právní úprava vztahovala okamžik zahájení dražby zásadně na vyvolání, působila v praxi potíže při stanovení okamžiku, kdy vlastně dražba již je zahájena a kdy ještě nikoli. Tento okamžik je přitom mimořádně závažný pro skončení některých lhůt. Aby se proto odstranily zbytečné spory (včetně sporů o neplatnost dražby), k nimž docházelo, novela stanovení okamžiku zahájení dražby zjednodušuje a činí jasným.
K bodu 3.
Pro možnost řádného přezkoumání listin předkládaných účastníky dražby i dražebníkem, jakož i pro maximální transparentnost veřejných dražeb je nezbytné sjednotit jazyk, v němž budou jednotlivé úkony v průběhu dražby prováděny, s tím, že je odůvodněné, aby to byl jazyk český. Není však vyloučeno, aby byl předložen i dokument v cizím jazyce, bude-li doplněn úředním překladem do českého jazyka. Každý z účastníků dražby má též možnost si s příslušným předstihem opatřit tlumočníka, aniž je ovšem důvodné, aby náklady s tím spojené hradil někdo jiný než tento účastník.
K bodu 4.
Novela odstraňuje nedostatek dosavadní úpravy, která (až na výjimky) vůbec vylučovala, aby se účastníkem dražby stala jiná osoba než osoba způsobilá k právním úkonům. Tento nedostatek spočíval, kromě nepřesnosti a tím i neurčitosti formulace dosavadního § 3 odst. 1, především v jeho neopodstatněnosti, kterou bylo možné hodnotit dokonce jako rozpor s ústavním pořádkem. Právo účasti na dražbě je totiž jednou z forem práva nabývat majetek, za jehož obecné zakotvení se podle ustálené interpretace považuje ustanovení § 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecná pravidla platná pro zákonné zastoupení zákon o veřejných dražbách nemůže měnit, i když by jej bylo možné považovat za speciální zákon.
K bodu 5.
Změnami dosavadní právní úpravy se řeší jeden z jejích hlavních problémů tím, že se podstatně důsledněji zabraňuje zneužívání dražeb k obohacování některých osob přímo nebo nepřímo zúčastněných na dražbách. Jde zejména o správce konkursních podstat, likvidátory a nucené správce, jakož i o celou řadu osob, které jsou s nimi „spřízněné“. Jde ovšem i o další osoby „spřízněné“ s těmito „spřízněnými“ osobami.
K bodu 6.
S ohledem na stávající, ne zcela výkladově jasné znění zákona a na pochybnosti v praxi je nezbytné, aby byla zákonem explicitně připuštěna možnost plurality na straně vydražitelů. V této souvislosti jsou doplněny i základní povinnosti společných vydražitelů, které umožní bezproblémový průběh dražby a společné nabytí předmětu dražby.
K bodu 7.
Jde o změnu vyvolanou úpravou ustanovení § 46 odst. 1 písm. g).
K bodu 8.
Na základě dosavadních zkušeností, potvrzených navíc i připomínkovým řízením, se ukazuje jako nutné dosavadní text zákona vymezující, kdo může být dražebníkem, upřesnit tak, aby zásadně vždy šlo skutečně o koncesovanou živnost (s výjimkou provádění dobrovolných dražeb movitých věcí). V této souvislosti se napříště požaduje, aby ten, kdo má dražebníkem být, dokázal, že je k tomu způsobilý; k tomu bude sloužit zpracování základních pravidel postupu, která bude jako dražebník dodržovat a která bude ministerstvo posuzovat při zaujímání stanoviska nezbytného k vydání koncese. Kromě toho je zapotřebí v souladu s právem EU dořešit i případy, kdy bude v rámci dobrovolných dražeb činnost dražebníka provádět osoba, která je usazena v jiném členském státě EU a která podle předpisů takového státu je oprávněna vykonávat činnost obdobnou činnosti dražebníka.
K bodu 9.
Nedobrovolné dražby mohou být významným prostředkem vymahatelnosti práva. K tomu, aby se tak skutečně stalo, je ovšem zapotřebí především zvýšit nároky na dražebníky oprávněné provádět nedobrovolné dražby. Je tak nezbytné, aby dražebníci vykonávající tento druh dražeb byli odborně na vyšší úrovni a aby byli zejména schopni v co nejširším rozsahu po materiální stránce garantovat náhradu škody, která může jejich jednáním vzniknout, a podléhali současně i vyšším účetním standardům.
Stejně, jako je zákonem k vyloučení pletich při pořádání veřejných dražeb stanovena nemožnost účasti jednotlivých osob na procesu dražby, je zapotřebí stanovit i neslučitelnost postavení dražebníka a navrhovatele dražby a s ním „spřízněných“ osob, jde-li o dražbu zahajovanou na návrh správce konkursní podstaty.
K bodu 10.
Toto ustanovení zpřísňuje nároky kladené na dražebníky a má sloužit k tomu, aby bylo možné snadněji zabránit v činnosti dražebníkovi, který hrubým způsobem porušuje své základní povinnosti.
K bodu 11.
Novela vypuštěním části zákonného ustanovení, které v praxi působilo značné obtíže zejména při skládání dražebních jistot, upravuje jako okamžik zaplacení částky provedené bezhotovostním převodem okamžik připsání částky na účet příjemce. Tím je současně text zákona uveden do souladu s úpravou okamžiku splnění peněžitého závazku, která je obsažena v občanském a obchodním zákoníku a pro jejíž vyloučení v oblasti dražeb nejsou dány adekvátní důvody.
K bodu 12.
Stávající povinnost dražebníka ve stanovených případech uveřejnit dražební vyhlášku na úřední desce příslušného úřadu je nesplnitelná, neboť dražebník nemá žádný nástroj, kterým by správní úřad donutil dražební vyhlášku skutečně uveřejnit. Proto zejména pro případy, kdy se nelze zcela spolehnout na to, že úřad vyhlášku na své úřední desce vyvěsí, novela stanoví, že se za uveřejnění způsobem v místě obvyklým též považuje, doručí-li dražebník dražební vyhlášku úřadům se žádostí o její uveřejnění na úřední desce a současně též v periodickém tisku určeném pro území územního samosprávného celku, v jehož obvodu se nemovitost nachází, uveřejní alespoň základní údaje o dražbě (minimálně o předmětu dražby, místě a času konání dražby, nejnižším podání, výši minimálního příhozu a odhadnuté nebo zjištěné ceně) a hlavně i údaj o tom, kde je možné se seznámit s celým textem dražební vyhlášky (např. na centrální adrese, v místě sídla dražebníka apod.).
K bodu 13.
Značným problémem praxe je otázka bankovních záruk poskytovaných cizozemskými bankami. Dražebník zpravidla nemá v těchto případech možnost ověřit ani samotnou existenci poskytovatele bankovní záruky, zejména pak v případech, kdy je bankovní záruka předložena bezprostředně před zahájením dražby. Uplatnění bankovní záruky by současně mohlo být spojeno se zvýšenými náklady. Novela proto upřesňuje, že záruční listina může být vystavena pouze bankou se sídlem na území České republiky nebo zahraniční bankou oprávněnou působit v souladu se zákonem o bankách na území České republiky. Po vstupu České republiky do EU je okruh bank oprávněných působit na území České republiky do té míry široký, že umožňuje dostatečný výběr.
V praxi se dále nezřídka objevuje spor o tom, na jakou dobu má být bankovní záruka vystavena. Tento problém je vyvolán stávající dikcí § 28 odst. 3, který deklaruje, že je-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem se použije na náklady zmařené dražby, jakož i na náklady opakované dražby, je-li konána. S ohledem na tuto zákonnou dikci je zapotřebí platnost bankovní záruky stanovit tak, aby záruka mohla sloužit – při zmaření dražby vydražitelem - i k pokrytí nákladů případné opakované dražby. Na druhé straně nelze požadavek na dobu platnosti bankovní záruky ukládat na neúměrně dlouhou dobu. Novela proto upravuje oprávnění dražebníka požadovat platnost bankovní záruky, avšak nejvýše na dobu 160-ti dní. Maximální navrhovaná doba platnosti bankovní záruky je odvozena od maximální možné navrhované doby pro uhrazení ceny dosažené vydražením (90 dní) + doba na přípravu případné opakované dražby (60 dní) + 10 dní pro uplatnění práv z bankovní záruky, tj. celkem 160 dní.
I když zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, výrazně zúžil možnost využívání plateb v hotovosti, stávající zákon o veřejných dražbách nadále umožňuje skládat dražební jistotu v hotovosti bez omezení, a to i pokud hotovost přesahuje limit daný zákonem č. 254/2004 Sb. Skládání dražební jistoty v hotovosti k rukám dražebníka (zejména pak u vyšších částek a při více účastnících dražby) však vyvolává další možné spojité problémy na straně dražebníka, zejména problém pravosti bankovek, problém bezpečnostních opatření k ochraně peněz včetně transportu do banky apod. Novela proto připouští, aby dražebník v dražební vyhlášce vyloučil možnost skládání dražební jistoty v hotovosti do rukou dražebníka, měla-li by její výše přesáhnout limit stanovený v zákoně č. 254/2004 Sb.
K bodu 14.
Složení dražební jistoty v hotovosti do rukou dražebníka je však i u menších částek administrativně značně komplikované (pravost bankovek, skládání jistot v hotovosti bezprostředně před zahájením dražby více účastníky s hrozbou nedodržení stanoveného termínu pro zahájení dražby apod.). Obdobně může být značně komplikované skládání dražebních jistot i formou bankovní záruky bezprostředně před zahájením dražby, neboť dražebník potřebuje určitý čas na alespoň nejzákladnější prověření záručních listin. Zejména z těchto důvodů novela umožňuje dražebníkovi v dražební vyhlášce časově omezit skládání dražebních jistot v hotovosti k rukám dražebníka či formou bankovní záruky. Dražebník je však povinen tyto způsoby složení dražební jistoty připustit nejméně do šestnácté hodiny dne předcházejícího dni konání dražby. Skládání dražebních jistot dalšími způsoby (zejména v hotovosti přímo na účet dražebníka v bance nebo jejich poukázání bezhotovostním převodem na účet dražebníka) až do okamžiku zahájení dražby tím není dotčeno.
K bodu 15.
V zájmu odstranění interpretačních nejasností se výslovně upravuje možnost plurality navrhovatelů, a to i pro případy, kdy tito navrhovatelé nejsou spoluvlastníky předmětu dražby.
K bodu 16.
Novela odstraňuje nedopatření dosavadní právní úpravy, která v důsledku zřejmého opomenutí umožňovala výklad, podle kterého nebylo možné dražit byty ani nebytové prostory, a která navíc neodůvodněně vylučovala práva z duševního vlastnictví.
K bodům 17. až 19.
Do ustanovení § 17 odst. 5 se obecně promítá pro oblast dobrovolné dražby požadavek zákona o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty.
Stávající ustanovení § 17 odst. 5 a 6 vyvolávala v praxi značné pochybnosti, zda lze dražit v dobrovolné dražbě věci, na nichž vázne zákonné či smluvní předkupní právo, pokud osoby oprávněné z předkupního práva s dražbou vyslovily souhlas. Novela tyto pochybnosti odstraňuje tak, že výslovně umožňuje dražit i věci zatížené předkupním právem, pokud bude k jejich vydražení udělen osobou oprávněnou z předkupního práva písemný souhlas (těmto osobám navíc i po udělení souhlasu zůstává zachováno právo stanovené v § 23 odst. 11, tj. právo zúčastnit se dražby majetku zatíženého předkupním právem a v případě zájmu vyrovnat nejvyšší podání a nabýt tak předmět dražby). V každém případě ovšem souhlas musí mít prokazatelnou formu a být poskytnut z hlediska možností organizace dražby včas. Je-li v něm jako podmínka účinnosti souhlasu uvedena minimální cena, musí být stanovením nejnižšího podání respektována; kromě toho akceptace souhlasu vylučuje snížit nejnižší podání, jakož i konat opakovanou dražbu.
Odlišný režim je s přihlédnutím ke specifikům konkursního řízení vtělen pouze pro zpeněžení majetku konkursních podstat. S ohledem na skutečnost, že zákon o konkursu a vyrovnání v § 27 odst. 7 deklaruje, že správce konkursní podstaty není smluvními předkupními právy vázán, vtěluje se tato zásada i do zákona o veřejných dražbách, kdy pro případ zpeněžování majetků konkursních podstat zatížených smluvním předkupním právem není správce konkursní podstaty povinen zajišťovat souhlasy osob oprávněných z předkupního práva. Zejména s ohledem na znění § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, podle kterého jsou správci konkursních podstat povinni část majetku zpeněžovat výhradně formou veřejné dražby (a kdy by neudělení souhlasu oprávněné osoby s dražbou mohlo znamenat nemožnost část majetku konkursních podstat vůbec zpeněžit), se pak i pro případy zpeněžení majetků konkursních podstat zatížených zákonným předkupním či přednostním právem nevyžaduje výslovného souhlasu oprávněné osoby, pouze však v případě, že správce konkursní podstaty oprávněné osobě učinil nabídku k využití předkupního či přednostního práva a oprávněná osoba takového práva včas nevyužila (tato úprava zohledňuje i novou úpravu obsaženou v § 27 odst. 7 zákona o konkursu a vyrovnání o ochraně specifických práv podle zákona o vlastnictví bytů). I v případě zpeněžení majetku konkursní podstaty pak zůstává osobám oprávněným z překupního práva zachováno zvláštní oprávnění k dorovnání nejvyššího podání ve smyslu § 23 odst. 11 zákona o veřejných dražbách.
Pro případ, že osoby oprávněné z předkupního či přednostního práva udělí svůj souhlas s konáním dražby (či jde-li o zpeněžení majetku konkursní podstaty) a současně nevyužijí svého práva obsaženého v § 23 odst. 11, vtěluje se jako důsledek takových skutečností zánik předkupních a přednostních práv, avšak s výjimkou všech zákonných předkupních práv státu a spoluvlastníků.
Dražba podle § 17 odst. 5 je ovšem vyloučena u těch bytů ve vlastnictví či spoluvlastnictví družstev, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů a v jejichž případě vznikla družstvu povinnost uzavřít smlouvu o převodu bytu s fyzickou osobou členem družstva, která družstvo podle zvláštního právního předpisu vyzvala k uzavření smlouvy o převodu tohoto bytu.
K bodu 20.
Ustanovení se přizpůsobuje změně úpravy uhrazení ceny dosažené vydražením při dobrovolné dražbě v případech, kdy tato cena přesáhne 500 000 (§ 29 odst. 4).
Kromě toho se odstraňují některé nejasnosti a obtíže, které v praxi vznikaly ohledně společenství navrhovatelů dobrovolné dražby, kteří nejsou spolumajiteli předmětu dražby (např. při zpeněžení pozemku a domu, které jsou ve vlastnictví různých osob). Činí se tak vtělením povinnosti společných navrhovatelů připojit ke smlouvě o provedení dražby smlouvu, kterou tito navrhovatelé pro případ vydražení upravují svá vzájemná budoucí práva k výtěžku dražby.
K bodu 21.
Znění ustanovení se uvádí v soulad s analogickým zněním ustanovení § 43 odst. 1 písm. d), a to nejen pro dosažení tohoto souladu, ale i pro možnost provést novou jednotnou úpravu § 23 odst. 6 a § 47 odst. 6.
K bodu 22.
S ohledem na charakter dobrovolné dražby (blížící se svou povahou smluvnímu převodu), jakož i s ohledem na pochybnosti o výkladu stávajícího znění zákona v praxi novela explicitně umožňuje navrhovateli upozornit účastníky dražby v dražební vyhlášce, že popis stavu předmětu dražby byl učiněn pouze podle dostupných informací (což je v praxi velmi významné zejména při zpeněžování větších výrobních areálů z konkursních podstat, kdy správce konkursní podstaty často nemá od úpadce dostatečné informace o přesném stavu předmětu dražby či o právech a závazcích na předmětu dražby váznoucích) nebo že navrhovatel zaručuje pouze určité vlastnosti předmětu dražby anebo že je odpovědnost navrhovatele za případné vady předmětu dražby stanovena pouze v rozsahu přesně vymezeném dražební vyhláškou, a to (byl-li vydražitel na tyto skutečnosti výslovně upozorněn v dražební vyhlášce) bez možnosti vydražitele domáhat se v této souvislosti jakýchkoliv nároků. Výslovné upozornění na takové skutečnosti v dražební vyhlášce umožní účastníkům dražby stanovit cenovou strategii v průběhu dražby a přizpůsobit výši činěných podání obsahu upozornění, přičemž současně budou též minimalizovány často velmi komplikované a dlouhé spory mezi navrhovatelem a vydražitelem o rozsahu odpovědnosti vydražitele za stav předmětu dražby a jeho vady (včetně účelových snah o zvrácení výsledků dražby).
Kromě toho se provádí změna, která je důsledkem úpravy obsažené v § 29 odst. 4, kde je navrhovateli částečně umožněno v dražební vyhlášce stanovit lhůtu pro uhrazení ceny dosažené vydražením.
K bodu 23.
Novela v tomto bodě předně navazuje na změnu vymezení zahájení dražby v § 2 písm. h), přičemž zakotvuje povinnost licitátora zahájit dražbu. Dále se potom specifikuje sled jednotlivých bodů vyvolání, čímž se zase navazuje na upřesnění pojmu vyvolání.
Mimořádně důležité je přitom zejména též upřesnění prohlášení o předmětu dražby. Zákon dosud zcela neopodstatněně ukládal, aby byl v průběhu vyvolání komplexně a podrobně představen předmět dražby, včetně popisu stavu a vad na něm váznoucích a dalších skutečností, ačkoli všechny tyto skutečnosti jsou zásadně obsaženy v dražební vyhlášce, která je každému účastníkovi dražby k dispozici. Přitom jakákoliv chyba v přednesu licitátora (včetně přeřeknutí) mohla podle části názorů právní praxe vést až k neplatnosti dražby. To vše na jedné straně průběh dražby jednak neúměrně prodlužovalo, neboť byl licitátor nucen text dražební vyhlášky slovo od slova číst, a jednak činilo současně rizikovým, aniž to na druhé straně přinášelo pro účastníky dražby jakýkoli skutečný efekt. Napříště se tedy umožňuje zjednodušené prohlášení o předmětu dražby, které sice obligatorně obsahuje vedle identifikace předmětu dražby informace o jeho ceně, které však umožňuje uvést pouze základní údaje o předmětu dražby a ohledně dalších skutečností odkázat na údaje uvedené v dražební vyhlášce.
K bodu 24.
S ohledem na změnu provedenou v § 17 odst. 5 a 6 a na možnost osob oprávněných z předkupního práva vyrovnat nejvyšší podání a nabýt tak předmět dražby se vtěluje i v rámci dobrovolných dražeb povinnost osob oprávněných z předkupního práva doložit dražebníkovi existenci svého předkupního práva listinami v originále nebo v ověřené kopii, přičemž pouze těmto osobám bude přiznáno exklusivní právo stanovené v § 23 odst. 11 zákona. Vedle dosažení maximální právní jistoty všech osob zúčastněných na dražbě uvádí novela ustanovení § 23 odst. 11 do souladu s analogickým ustanovením § 45 odst. 2, které se týká dražeb nedobrovolných.
K bodu 25.
Na základě poznatků z praxe je zřejmé, že zákonem taxativně stanovený okruh osob, jimž je umožněno domáhat se neplatnosti dražby, je nepřiměřeně úzký. Novela proto rozšiřuje okruh osob oprávněných napadat dražbu o další subjekty, jejichž práva mohou být realizací dražby dotčena.
Zkušenosti z mnoha dražeb však současně vedou k závěru, že možnost napadat platnost dražeb je výrazným způsobem účelově zneužívána neúspěšnými účastníky dražby, popřípadě dalšími osobami, ve snaze zmařit výsledek dražby. Byly zaznamenány i případy, kdy se na dražbách účastnily určité osoby (či dokonce organizované skupiny osob) pouze proto, aby později napadly dražbu z formálních důvodů a nabídly buď vydražiteli, nebo dražebníkovi, že svou žalobu vezmou zpět (a tím odstraní uměle vyvolanou právní nejistotu) v případě, že jim bude poskytnuta „patřičná kompenzace“. Takové postupy jsou způsobeny dosavadním, ne zcela jednoznačným zněním zákona, který umožňuje i takový výklad, v souladu s nímž lze dražbu napadat z jakéhokoliv formálního důvodu, byť takový důvod vůbec nezasahuje do práv osoby napadající dražbu (a často reálně ani do práv nikoho jiného). Takový výklad je přitom věcně naprosto nepřijatelný a je v rozporu s účelem zákona. Novela proto odstraňuje pochybnosti vznikající při stávajícím výkladu zákona tak, že sice umožňuje napadat dražbu obecně velmi širokému spektru osob, avšak pouze za toho předpokladu, že půjde vždy o osobu, do jejíchž práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo. Tím teprve bude alespoň v základním nezbytném rozsahu zajištěna právní jistota vydražitelů v tom, že jejich právo nabyté příklepem nemůže být z důvodů potenciálních formálních či nepodstatných nedostatků dražby zpochybněno, přičemž současně dojde i k eliminaci formálních, v naprosté většině případů spekulativních napadání dražeb (vždy však s přihlédnutím k potřebě důsledného zachování práv osob skutečně dotčených podstatnými nedostatky dražby).
K bodu 26.
U dobrovolných dražeb, v jejichž případě je cena dosažená vydražením vyšší než 500 000 Kč, se upouští od nepřiměřeně rigidního režimu úhrady ceny určeného lhůtou tří měsíců, který navíc kontrastoval s režimem úhrady ceny ve lhůtě 30 dnů v analogických případech nedobrovolných dražeb, a zavádí se nově povinnost postupovat v rámci lhůty určené (na základě domluvy dražebníka a navrhovatele) v dražební vyhlášce. Na jedné straně se však u dražeb zahajovaných na návrh správce konkursní podstaty omezuje možnost stanovit lhůtu delší, než jak platila dosud podle zákona, a na druhé straně se stanovuje, zejména v zájmu vyloučení diskriminace účastníků dražby, minimální lhůta, a to diferencovaně pro dražby zahajované na návrh správce konkursní podstaty a pro dražby ostatní.
K bodu 27.
Novela terminologicky upřesňuje text zákona ve vztahu ke správcům konkursních podstat, kteří sice jsou navrhovateli dražby, nikoliv však vlastníky ve smyslu zákona. Současně se k odstranění výkladových nejasností výslovně vtěluje oprávnění dražebníka s navrhovatelem ve smlouvě o provedení dražby sjednat, že výtěžek dražby bude dražebníkem předán nikoliv navrhovateli, ale přímo třetí osobě určené navrhovatelem ve smlouvě (např. zástavnímu věřiteli, je-li dražba provedena s jeho vědomím a ve spolupráci s ním a kdy lze u dobrovolné dražby předpokládat vyšší výtěžek, než u dražby nedobrovolné). Předání výtěžku dražby se konečně v návaznosti na novou úpravu § 19 odst. 2 specifikuje též pro případy, kdy je vydražitelů více.
K bodu 28.
Zaplňuje se mezera, která vznikla zřejmým opomenutím zákonodárce, který do okruhu dražebních titulů nezařadil všechny tituly, jež připadají v úvahu.
K bodu 29.
Dosavadní právní úprava řadí do okruhu dražebních věřitelů osoby, které do něho již pojmově nepatří. Jde o osoby oprávněné ze zadržovacího práva, které neumožňuje než zadržet věc, a z dříve zřizovaného práva odpovídajícího omezení převodu nemovitostí, které zase pouze vylučovalo převést nemovitost bez souhlasu osoby, v jejíž prospěch bylo zřízeno. Ani jedno z těchto práv však věřiteli neumožňuje věc zpeněžit, neboť kdyby tomu tak bylo, šlo by koneckonců o zástavní právo. Pokud jde o další osoby v dosavadní právní úpravě uváděné mezi dražebními věřiteli, mohou jimi být opět jen z titulu svého zástavního práva. Zvláštní právní předpisy však některým ze zástavních věřitelů ukládají povinnost mlčenlivosti a znemožňují jim tak využít nedobrovolnou dražbu, ačkoli by pro ně mohla (podle okolností) být optimálním nástrojem při uspokojování jejich práv. Novela proto – nedotýkajíc se obecně povinnosti mlčenlivosti těchto osob – pro konkrétní případy dražeb připouští z této mlčenlivosti výjimku, avšak pouze k účelu provedení dražby a v rozsahu nezbytně nutném. To je navíc umožněno tím, že nedobrovolné dražby by měly perspektivně vykonávat pouze zvlášť kvalifikovaní dražebníci (jak se s tím počítá v novelizaci zejména § 6).
K bodu 30.
Zde se odstraňují některé nejasnosti a dohady, co může být předmětem nedobrovolné dražby. Na rozdíl od úpravy předmětu dobrovolné dražby se tak však činí uvedením zákona v soulad s určujícím vymezením, které podává občanský zákoník svou poslední úpravou zástavního práva.
K bodu 31.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel nedobrovolné dražby zpravidla nemá informace ani o stavu předmětu dražby, ani o právech a závazcích na předmětu dražby váznoucích, je třeba, aby je měl možnost získat na základě své žádosti dražebník, a to od vlastníka, případně i od jiné osoby z takového práva k předmětu dražby oprávněné. Tyto informace slouží k tomu, aby v dražbě bylo možné dosáhnout vyššího výnosu než v případě, kdy o předmětu dražby nebudou žádné informace k dispozici, popřípadě aby bylo vůbec možné předmět dražby zpeněžit.
K bodu 32.
Rozhodnutím Ústavního soudu bylo zrušeno ustanovení § 36 odst. 2 zákona, čímž je nadále znemožněno provádění nedobrovolných dražeb pouze na základě čestného prohlášení zástavního věřitele o existenci pohledávky, tj. bez standardního exekučního titulu. Právě pro tyto zcela nestandardní případy byla v zákoně obsažena povinnost zástavního věřitele ještě před uzavřením smlouvy o provedení dražby vyrozumět o zamýšleném výkonu práva vlastníka, případně zástavce písemným upozorněním, které pak rovněž bylo obligatorní přílohou smlouvy o provedení dražby. Odstraněním této nestandardní možnosti provedení dražby ze zákona pominul hlavní důvod, pro který bylo nezbytné na zamýšlený výkon navrhovatelova práva – nad rámec plnění informační povinnosti dražebníka podle § 40 odst. 1 a § 43 odst. 5 – upozorňovat. Na tomto základě se tedy zjednodušuje okruh listin, které musí být přílohou smlouvy o provedení dražby, současně se ovšem tento okruh částečně též upřesňuje.
K bodu 33.
Jde o změnu, která navazuje na úpravu ustanovení § 36 odst. 3.
K bodu 34.
Vzhledem k tomu, že dosavadní úprava ve skutečnosti stále umožňovala uznání podpisu za vlastní, neboť notář ani ověřující orgán podpisy neuznávají, upřesňuje se úprava podpisu smlouvy o provedení dražby.
K bodu 35.
Jde o přizpůsobení dikce zákona terminologii občanského zákoníku.
K bodu 36.
Stávající znění zákona, které ukládalo zástavnímu věřiteli povinnost před podpisem smlouvy o provedení nedobrovolné dražby doručit vlastníku, případně zástavci oznámení o zamýšleném výkonu svého práva, bylo jedním z hlavních ustanovení zákona, které dlužníci masově zneužívali k maření podmínek konání nedobrovolných dražeb a tím uspokojování práv zástavních věřitelů. K nemožnosti konat nedobrovolnou dražbu podle stávající dikce zákona postačovalo, aby dlužník odmítal převzetí předmětného upozornění (např. prostým nepřijímáním pošty). Jak však již bylo uvedeno v důvodové zprávě k ustanovení § 39 odst. 3, ztrácí upozornění na zamýšlený výkon práva svůj účel, neboť hlavní důvod, pro který byla tato povinnost do zákona vtělena (tj. pro konání dražeb podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona bez standardního exekučního titulu) odpadl v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu, kterým bylo celé ustanovení § 36 odst. 2 zrušeno. Z tohoto důvodu již není prokazatelné doručení oznámení o zamýšleném výkonu práva zástavního věřitele do vlastních rukou vlastníka (zástavního dlužníka), případně zástavce nezbytné, a to tím spíše, že není nikterak dotčena povinnost dražebníka zasílat těmto osobám oznámení o uzavření smlouvy o provedení dražby podle § 40 odst. 1 zákona a dražební vyhlášku podle § 43 odst. 5 zákona.
Nicméně vzhledem k tomu, že s doručením upozornění na zamýšlený výkon práva zástavního věřitele vlastníku (zástavnímu dlužníku), případně zástavci, jsou spojeny i další účinky, které naopak mají chránit zástavního věřitele před poškozujícím jednáním vlastníka zástavního dlužníka) či zástavce, je vhodné tento institut v zákoně jako volitelný zachovat, neboť lze očekávat, že i když doručení upozornění na zamýšlený výkon práva nadále nebude obligatorní podmínkou konání dražby, budou jej věřitelé hojně využívat.
K bodu 37.
Nedobrovolná dražba je svou povahou příbuzná s nucenou exekucí majetku dlužníka a věřitel tak obvykle nemá k dispozici dostatečné údaje o aktuálním stavu předmětu dražby (včetně rozsahu práv a závazků na předmětu dražby váznoucích). Z tohoto důvodu je popis těchto skutečností v dražební vyhlášce převážně uváděn pouze podle navrhovateli dostupných informací. K vyloučení pochybností novela upřesňuje, že pokud navrhovatel v dražební vyhlášce uvede upozornění, že popis stavu předmětu dražby byl učiněn v dražební vyhlášce pouze podle dostupných informací, není vydražitel oprávněn se v důsledku případné nesprávnosti popisu stavu předmětu dražby domáhat žádných nároků.
K bodu 38.
U nedobrovolných dražeb je dražebník povinen dražební vyhlášku ve stanovených případech uveřejnit vedle úřední desky obecního úřadu či městské části, v jehož obvodu se předmět dražby nachází (§ 12 odst. 4), i na úřední desce obecního úřadu či městské části, v jehož obvodu se dražba koná. Novela proto v § 43 odst. 3 zákona způsob tohoto uveřejnění dražební vyhlášky specifikuje tak, aby nepřekračoval skutečné možnosti dražebníků.
K bodu 39.
Jde o změnu vyvolanou změnou ustanovení § 39 odst. 3 a § 40 odst. 3.
K bodu 40.
Při střetu nedobrovolné dražby s výkonem rozhodnutí prováděným soudem a exekucí prováděnou soudním exekutorem a správní exekucí novela zachovává princip nadřazenosti výkonů rozhodnutí prováděných orgány státu, eventuelně osobou se statutem veřejného činitele, avšak s výjimkou zcela specifických exekučních titulů, které nejsou rozhodnutími a které mohou směřovat a v praxi často i směřují k úmyslnému maření dražeb ze strany dlužníka a osob s ním „spřízněných“. Zkušenosti z praxe totiž jednoznačně ukazují, že provedení nedobrovolné dražby lze úspěšně a snadno mařit pomocí exekucí prováděných na základě exekučních titulů, které byly „narychlo“ vytvořeny ve spolupráci s dlužníkem (tj. vykonatelných notářských nebo exekutorských zápisů o uznání dluhu) bezprostředně poté, kdy se dlužník dozvěděl o hrozbě zpeněžení svého majetku veřejnou dražbou, a které tak současně často slouží i ke zvýhodnění jednoho z nezástavních věřitelů. Novela proto jako výjimku ze stávajícího pravidla nadřazenosti výkonu rozhodnutí stanovuje, že byl-li takový specifický exekuční titul vytvořen ve spolupráci s dlužníkem v posledních třech měsících před konáním dražby, přednost výkonu takového exekučního titulu před dražebním procesem neplatí. Jde ovšem o výjimku, která je nejen věcně dílčí, ale též (v důsledku navazující nové úpravy obsažené v § 46 odst. 3) potenciálně časově limitovanou.
K bodu 41.
Zrušení původního textu představuje změnu vyvolanou změnami ustanovení § 39 odst. 3 a § 40 odst. 3, v důsledku nichž se tento text stává bezpředmětným.
Současně se však ukazuje nezbytnou nová úprava, která navazuje na změnu provedenou v § 46 odst.1 písm. g) a která zakotvuje dopady nedobrovolné dražby na část exekučních titulů vytvořených ze spekulativních důvodů ve spolupráci s dlužníkem v krátkém časovém období před konáním dražby. Doba, po kterou v důsledku oznámené nedobrovolné dražby v těchto specifických případech nelze provést výkon rozhodnutí (a kdy je tu obdobná situace jako v případě prohlášení konkursu) je však (naopak na rozdíl od situace při prohlášení konkursu) omezená, a to zásadně na velmi krátkou dobu. Případná realizace nedobrovolné dražby pak odpovídá plně situacím podle § 268 odst. 1 občanského soudního řádu.
K bodu 42.
Současná právní úprava ukládá povinnost dražebníka od dražby upustit v důsledku jakéhokoliv vykonatelného rozhodnutí soudu (např. vydání předběžného opatření) nebo dokonce jen v důsledku účelového jednání dlužníka (např. žaloby dlužníka na nepřípustnost prodeje zástavy, jejímž často jediným účelem je dosáhnout zrušení dražby a zmaření uspokojení věřitele). Automatické zrušení dražby v těchto případech znamená, že dražebník s navrhovatelem jsou povinni – a to i když je následně předběžné opatření jako nedůvodné zrušeno či žaloba na nepřípustnost prodeje zástavy zamítnuta – celý proces vedoucí k vyhlášení nedobrovolné dražby opakovat a vyhlásit novou dražbu. Tento stav je však v praxi velmi snadno zneužitelný, zejména ze strany dlužníků, kterým podle stávající zákonné úpravy postačí po vyhlášení nové dražby znovu doručit do podatelny soudu žalobu nazvanou jako žaloba na nepřípustnost prodeje zástavy, přičemž dražebník s navrhovatelem jsou povinni (i když bude žaloba následně znovu zamítnuta) od dražby znovu upustit. Novela proto upřesňuje, že v těchto případech, jakož i ve srovnatelných případech vyšší moci, nebude ze strany dražebníka s navrhovatelem automaticky upuštěno od dražby a že dojde pouze k přerušení dražebního procesu, přičemž vyjde-li najevo pominutí překážky, která bránila provedení dražby (např. zrušení předběžného opatření), bude původní dražba následně vykonána bez nezbytnosti vyhlášení zcela nové dražby.
K bodu 43.
Tato úprava se shoduje s korespondující úpravou popsanou v důvodové zprávě k ustanovení § 23 odst. 6.
K bodu 44.
V odstavci 3 se text přizpůsobuje jednak zrušení § 36 odst. 2 rozhodnutím Ústavního soudu a jednak zrušení § 39 odst. 7.
V odstavcích 3 a 4, podobně jako u § 24 odst. 3, novela odstraňuje stávající problémy nejrůznějších neopodstatněných a většinou šikanózních žalob tím, že vytyčuje meze zabraňující takovému zneužívání žalob.
K bodu 45.
Ruší se ustanovení z důvodu zrušení § 36 odst. 2 rozhodnutím Ústavního soudu.
K bodu 46.
Znění ustanovení se přizpůsobuje zcela specifickým případům, kdy konání dražby má podle § 46 odst. 3 vliv na výkon rozhodnutí a kdy nelze nad míru nezbytně nutnou protahovat dobu, po kterou v důsledku konání dražby za těchto specifických podmínek nelze výkon rozhodnutí provést.
K bodu 47.
Odstraňuje se jeden z hlavních omylů dosavadního znění zákona, který v tomto ustanovení zaměnil „stáří“ zástavního práva se „stářím“ pohledávky a který tak byl z tohoto důvodu jak v praxi, tak v právní nauce často kritizován.
K bodu 48.
S ohledem na navrhované ustanovení § 20 odst. 1 písm. k), které umožňuje navrhovateli stanovit odpovědnost za vady předmětu dražby pouze v rozsahu uvedeném v dražební vyhlášce, novela adekvátně upravuje i spojité ustanovení § 63 odst. 1. Současně se upřesňuje i automatická společná a nerozdílná odpovědnost spolunavrhovatelů dražby za případné vady předmětu dražby.
K bodu 49.
K vyloučení pochybností, které o možných právních následcích nedobrovolné dražby v praxi někdy vznikají, novela explicitně potvrzuje zásadu, že zástavní věřitel jako navrhovatel neodpovídá za případné vady předmětu dražby.
K bodu 50.
V procesu veřejné dražby je úkolem dražebníka řádné organizační a procesní zajištění přípravy a průběhu veřejné dražby, nikoliv povinnost investigativně získávat a prověřovat informace o stavu a vlastnostech předmětu dražby sdělené mu navrhovatelem ve smlouvě o provedení dražby, popřípadě jinou osobou; z tohoto důvodu novela v tomto smyslu odpovědnost dražebníka (znovu s ohledem na výkladové nejasnosti v praxi) upřesňuje.
K bodu 51.
Účelem úpravy odpovědnosti žalobce je zejména minimalizovat spekulativní a bezdůvodné podávání žalob na neplatnost dražby, a to konkrétně tím, že se tomu, kdo podal zjevně bezdůvodný návrh na vyslovení neplatnosti dražby, výslovně ukládá odpovědnost za škodu způsobenou těm osobám, vůči nimž návrh směřoval.
Článek II.
Přechodné ustanovení ke změnám v zákoně o veřejných dražbách je koncipováno na nejpřirozenější zásadě, v souladu s níž nová právní úprava působí ode dne své účinnosti. Výjimkou z této zásady jsou pouze případy, kdy půjde o dražby, jejichž základ již byl položen před tímto dnem uzavřením smlouvy o provedení dražby, popřípadě uveřejněním dražební vyhlášky (neuzavírá-li se smlouva o provedení dražby), a kdy je důvodné postupovat podle dosavadních právních předpisů, a to jak při provádění dražeb (ve vztahu k němuž již vznikly na základě uzavřených smluv nebo uveřejněných dražebních vyhlášek práva a povinnosti), tak při posuzování ostatních právních vztahů, jež budou na tyto dražby bezprostředně navazovat.
Současně se zachovává původně daná lhůta pro podání návrhu na neplatnost dražby pro případy, kdy právo na podání tohoto návrhu vzniklo ještě před tím, než bylo Ústavním soudem zrušeno ustanovení § 36 odst. 2.
Článek III.
Třebaže novela není rozsáhlá, představuje spolu s dříve provedenými úpravami soubor četných ustanovení, který zasluhuje, aby byl vyhlášen v úplném znění.
Článek IV.
K bodu 1.
Ustanovení § 166 občanského zákoníku upravuje zásadním způsobem jeden z právních vztahů, který může vzniknout při veřejné dražbě, a to tak, že dražebník je povinen dražbu nekonat, pokud je žaloba ve smyslu § 166 občanského zákoníku doručena soudu. Dražebník, kterému z podané žaloby vyplývají významné povinnosti, se však o žalobě dozvídá jen nahodile a nemá možnost si tuto skutečnost u soudu ze spisu ověřit. Z tohoto důvodu je třeba, aby žaloba směřovala i proti dražebníkovi.
K bodu 2.
V návaznosti na úpravu § 166 odst. 1 se současně zkracuje termín pro podání žaloby - nejpozději do sedmi dnů před konáním dražby - a to zejména proto, aby mohla být existence žaloby před zahájením dražby dražebníkovi prokázána.
K bodu 3.
Novela konečně rovněž upřesňuje, že ten, kdo podal bezdůvodně žalobu na nepřípustnost prodeje zástavy, odpovídá za škodu způsobenou oddálením či nekonáním dražby nejen navrhovateli dražby, ale rovněž dražebníkovi, neboť i jemu může v důsledku oddálení či nekonání dražby vzniknout citelná škoda.
Článek V.
K bodu 1.
Zabezpečuje se splnění požadavku, aby mělo Ministerstvo pro místní rozvoj dostatek podkladů pro vydání svého závazného stanoviska k udělení koncese, s tím, že se současně navazuje na změnu § 6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách.
K bodu 2.
Vzhledem k tomu, že provedení nedobrovolné dražby je vážným zásahem do práv vlastníka, je zapotřebí zpřísnit podmínky, za nichž může být uděleno oprávnění pro výkon dražební činnosti v oblasti nedobrovolných dražeb. Naproti tomu provádění dobrovolných dražeb většinou nevyžaduje takové zkušenosti a předpoklady, v důsledku čehož je vhodné rozdělit koncesovanou živnost provádění veřejných dražeb na dvě části, z nichž pro dobrovolné dražby budou podmínky mírnější a pro nedobrovolné dražby přísnější. Pro oblast dobrovolných dražeb se ovšem upravují předpoklady výkonu dražební činnosti tak, aby byly současně též v souladu s právem EU.
Článek VI.
Novela se nijak nedotýká existující vázané živnosti „Provádění dobrovolných dražeb movitých věcí podle zákona o veřejných dražbách“. Je však nezbytné upravit přechodný režim pro provádění ostatních veřejných dražeb dobrovolných a dražeb nedobrovolných, jakož i pro řešení žádostí o dosavadní koncesi opravňující obecně k provádění veřejných dražeb.
V bodu 1 se vychází ze zásady kontinuity, v souladu s níž dražebníci mohou i nadále vykonávat dražební činnost jak v oblasti dobrovolných, tak v oblasti nedobrovolných dražeb.
Těm z nich, kteří budou mít zájem na provozování pouze dobrovolných dražeb, ovšem živnostenský úřad podle bodu 2 na jejich žádost vydá – bez správního poplatku - koncesní listinu vyjadřující toto omezení jejich živnosti.
Naproti tomu ti dražebníci, kteří budou mít zájem na pokračujícím provádění i nedobrovolných dražeb budou, v souladu s bodem 3, povinni do jednoho roku doložit příslušné doklady (ledaže je bude živnostenský úřad již mít k dispozici) a splnit podmínky podle § 6 odst. 1. Stane-li se tak, živnostenský úřad změní dosavadní rozhodnutí a vydá koncesní listinu se změněnými údaji, nestane-li se tak, živnostenský úřad rovněž změní rozhodnutí o udělení koncese, avšak vydá v souladu s tím koncesní listinu pouze k výkonu veřejných dražeb dobrovolných. I tyto oba dva postupy jsou osvobozeny od správních poplatků.
Dosavadní žádosti o koncesi se budou uspokojovat již podle nové právní úpravy, avšak po projednání se žadatelem, aby byl zjištěn jeho skutečný zájem.
Článek VII.
Jde o úpravu vyvolanou potřebou zpřísnění kontroly nad prováděním dražeb ze strany státu.
Článek VIII.
Účinnost novely se navrhuje od 1. března 2006. Přechodná ustanovení přitom tam, kde je to nutné, zajišťují dostatečnou legisvakační lhůtu, která umožňuje přizpůsobení se nové právní úpravě.
V Praze dne 2. listopadu 2005
předseda vlády
ministr pro místní rozvoj
Mgr. Radko Martínek, v.r.