zákon č. 319/2006 Sb.

K § 1

Směrnice obsahuje povinnost členských států Evropské unie zajistit dva okruhy povinností týkajících se:

• tzv. veřejných podniků, u nichž se vyžaduje transparentnost finančních vztahů mezi nimi a subjekty veřejné správy a se speciálními povinnostmi pro veřejné podniky působící ve zpracovatelském průmyslu

• podniků, u nichž je požadováno vedení tzv. odděleného účtování.

Návrh zákona pro tyto klíčové pojmy a také adresáty normy používá následující výrazy:

• osoba ovládaná subjektem veřejné správy, pro tzv. veřejné podniky, resp. osoba ovládaná subjektem veřejné správy působící ve zpracovatelském průmyslu pro tzv. veřejné podniky působící ve zpracovatelském průmyslu,

• osoba účtující odděleně pro podniky, u nichž je požadováno vedení tzv. odděleného účtování.

Cílem této úpravy je zajištění maximálního zprůhlednění účtování některých osob, které získávají výhody od státu anebo jsou spojené se státem v oblasti jejich vlastnické struktury, aby bylo možno zavést řádnou kontrolu před poskytnutím nezákonných veřejných podpor. Nebezpečí skrytých veřejných podpor, které nejsou Evropské komisi notifikovány, číhá totiž zejména u osob ovládaných subjekty veřejné správy a u osob, které dostávají kompenzace za služby obecného hospodářského významu.

Účel této úpravy je zabránit narušování trhu prostřednictvím podpor některým osobám (podnikům), které deformují běžné trní vazby. Sekundární účel úpravy je evidenční a ve svém důsledku má významný antikorupční efekt.

Návrh zákona má 13 paragrafů. Návrh zákona upravuje jak práva a povinnosti osob co se týče zprůhlednění finančních vztahů mezi nimi a subjekty veřejné správy, tak pravomoci a povinnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

V § 1 Návrh zákona uvádí okruh vztahů a adresáty v něm obsažených norem.

Návrh zákona zde také definuje orgán, jenž bude zodpovědný za dohled nad plněním povinností podle tohoto návrhu zákona a také bude naplňovat další funkce vyplývající ze Směrnice, a to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Působnost Úřadu je jinak upravena zákonem č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů a pro oblast veřejných podpor také zákonem č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje.

K § 2

Návrh zákona má za cíl implementovat povinnosti vyplývající ze Směrnice do českého právního řádu tak, aby mohlo dojít k jejich hladkému plnění ze strany České republiky vůči Evropské unii. Při implementaci tak již bylo využito institutů z právního řádu ČR. Nebylo nutné definovat všechny pojmy, které jsou definovány ve Směrnici, popř. bylo nutné některé pojmy aplikovat takovým způsobem, aby jejich význam byl v českém právním řádu stejný jako jejich význam v právu ES.

Pojmy a definice jsou použity pouze pro účely návrhu zákona, nemají tedy ve svém důsledku možnost interferovat s definicemi v jiných právních předpisech (zejména je tomu tak u pojmu „rozhodující vliv“ použitém podobně taktéž v Obchodním zákoníku). Na druhou stranu není vyloučeno použití (byť i analogické) jiných právních předpisů při výkladu některých pojmů podle návrhu zákona.

Značná část těchto osob povinných podle návrhu zákona bude spadat pod výjimku v § 3 odst. 3, popř. § 5 odst. 2, zejména zmíněné osoby s menším obratem, stejně jako např. Česká národní banka, na kterou se vzhledem k derogacím nebude návrh zákona vztahovat (§ 11). Při přípravě návrhu zákona byla též zvážena možnost zapracovat výjimky z jednotlivých povinností přímo do úvodního ustanovení případně do definice osob povinných podle návrhu zákona. Vzhledem k povaze výjimek a komplikacím, které by toto zařazení výjimek mohlo vyvolat, bylo rozhodnuto uvádět až u ustanovení vymezujících povinnosti podle zákona, tak jak to činí Směrnice.

K písmenu a)

„Subjektem veřejné správy“ je pro účely tohoto návrhu zákona a pouze pro něj míněn stát, územní samosprávné celky a fyzické nebo právnické osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Tento pojem má za cíl transponovat pojem „veřejná moc“, jež je ve Směrnici definovaná jako veškerá veřejná moc, včetně státních a regionálních, místních a všech ostatních územních orgánů. Transpozice Směrnice je v této oblasti obtížná zejména proto, že zde dochází k prolínání pojmů veřejného a soukromého práva. Nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád) v této souvislosti používá legislativní zkratku „správní orgán“, která v sobě zahrnuje orgány moci výkonné, orgány územních samosprávných celků a jiné subjekty, právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Pro účely návrhu zákona je potřeba veřejnou moc definovat prostřednictvím subjektů, kterým byl svěřen výkon veřejné moci a které samotné nebo jejich organizační složky mají ve smyslu správního práva postavení správního orgánu. „Veřejná moc“ tudíž nemůže být vyjádřena prostřednictvím pojmů procesního práva správního (tj. pojem orgán moci výkonné, subjekty územních samosprávných celků, apod.), ale prostřednictvím subjektů, kterým právo svěřuje výkon veřejné moci a kterým přímo nebo jejich organizačním složkám přiznává procesní postavení správního orgánu.

K písmenu b)

Podnikem ve smyslu evropského práva je míněn jiný rozsah subjektů oproti chápání tohoto termínu podle právního řádu ČR, zejména s ohledem na Obchodní zákoník a termínu „podnik“ a „podnikání“. Podnikem (jako podnikatelem) ve smyslu práva ES není pouze podnikatel definovaný v § 2 odst. 2 Obchodního zákoníku, nelze jej ani ztotožnit s podnikáním podle § 2 odst. 1 Obchodního zákoníku, kterým se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Podle konstantní judikatury Evropského soudního dvora (např. v C-41/90 Klaus Höfner a Fritz Elser v. Macrotron GmbH., para 21 nebo C-218/00 Cisal, para 22) je podnikem jakýkoliv subjekt, bez ohledu na jeho právní formu, který se účastní ekonomické činnosti. Ekonomickou činností je myšlena účast subjektu na trhu, kde by mohlo být konkurenční prostředí. Podnikem tak může být i nezisková organizace, subjekt vlastněný zcela obcí, popř. i sama obec, pokud ekonomickou činnost provádí.

Ve starším rozhodnutí rozhodnutí Soudu první instance ve věci T-11/89 Shell jsou stanoveny jako podmínky existence podniku:

- existence hospodářské jednotky, pro kterou není rozhodující právní forma,

- trvalý výkon hospodářské činnosti,

- sledování hospodářského cíle.

Pojem podnik (ve významu práva ES) je ovšem nutno vykládat široce, a to jako takový subjekt, který má na trhu konkurenty. Výrazu ekonomická činnost nejblíže odpovídá možnost účasti na hospodářské soutěži nebo možnost ji svou činností ovlivňovat.

Pojem „ekonomická činnost“ použitý pro definici pojmu podnik na komunitární úrovni je použit a definován v Šesté Směrnici Rady 77/388/EHS o harmonizaci právních řádů členských státu v oblasti dani z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty, a to v čl. 4 odst. 2. V našem právním řádu tomuto ustanovení Směrnice 77/388/EHS odpovídá stejný pojem „ekonomická činnost“ vymezený v § 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, použitý ovšem pouze pro účely tohoto zákona. Je nutné zdůraznit, že pojem „ekonomická činnost“ zde použitý neodpovídá ekonomické činnosti jako definičnímu znaku pojmu podnik na komunitární úrovni, kde se jeho vymezení vztahuje na možnost ovlivnění, resp. účasti na hospodářské soutěži.

Pro účely Zákona nebylo nutné pojem podnik, resp. veřejný podnik přímo transponovat. Směrnice obecně umožňují členským státům takovou transpozici, jež dosáhne souladu s komunitárním právem co se týče svého výsledku za použití národního právního pojmosloví. Pojem podnik je v českém právu již rezervován § 5 Obchodního zákoníku jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. Přestože je tento pojem definován Obchodním zákoníkem pouze pro jeho účely, je jako „objekt práva“ používán v tomto smyslu i v dalších právních předpisech.

Pro účely Zákona byl zaveden pojem jiný, který bude dostatečně obsahově jasný a který bude naplňovat veškerý možný, byť i potenciální, okruh adresátů povinností podle Směrnice. Je tak definována osoba ovládaná subjektem veřejné správy, a to jako právnická osoba, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji může svou činností ovlivňovat, ve které mohou subjekty veřejné správy vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv.

„Účast na hospodářské soutěži“ odpovídá „ekonomické činnosti“ ve smyslu Směrnice, existence rozhodujícího vlivu pak odpovídá „veřejnosti podniku“. Vzhledem k aplikačnímu dosahu Směrnice je zřejmé, že se bude vztahovat pouze na právnické osoby, vzhledem k tomu, že u osob fyzických by nemohlo dojít k naplnění rozhodujícího vlivu. Je také zřejmé, že Směrnice, resp. Zákon, nemůže být, v oblasti veřejných podpor, aplikován na subjekty bez právní subjektivity, resp. sdružení osob, které právní subjektivitu nemají. V případě těchto sdružení osob bez právní subjektivity jsou povinnosti podle Zákona (Směrnice) vždy přičitatelné osobám, které sdružení tvoří.

V tomto ustanovení je zároveň definován rozhodující vliv. Je stanovena vyvratitelná práví domněnka, že rozhodujícím vlivem je vztah, kdy subjekt veřejné správy může ovlivňovat činnost této osoby prostřednictvím pravidel, jimiž se tato osoba řídí, nebo vztah, kdy subjekt veřejné správy je většinovým společníkem, disponuje většinou hlasovacích práv nebo může prosadit jmenování, volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby.

Uvedená definice je demonstrativní, má však za cíl postihnout maximální počet vztahů, kdy lze rozhodující vliv ze strany orgánů veřejné správy spatřovat. Rozhodující vliv může orgán veřejné správy vykonávat přímo, tedy vlastním jménem, ale také nepřímo. Nepřímým rozhodujícím vlivem je možnost v konečném důsledku ovlivnit danou osobu. Takovýto nepřímý rozhodující vliv bude apriorně imanentní zejména vlivu prostřednictvím jiné osoby, ve které subjekt veřejné správy rozhodující vliv vykonává.

Vztah obdobný rozhodujícímu vlivu je definován v § 66a Obchodního zákoníku. Zde je definován pojem ovládané osoby, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby. Samotný „rozhodující vliv“ ovšem v Obchodním zákoníku definován není, případy, kdy je osoba osobou ovládající jsou ovšem demonstrativně uvedeny § 66a odst. 3 Obchodního zákoníku a jsou obdobné demonstrativnímu výčtu uvedeném v zákoně.

Formy vykonávání rozhodujícího vlivu je pak nutné vykládat velmi široce, a to jako jakékoliv právní či faktické způsoby výkonu rozhodujícího vlivu na osobě.

K písmenu c)

Návrh zákona speciálně upravuje větší povinnosti pro osoby ovládané subjekty veřejné správy působící ve zpracovatelském průmyslu, vzhledem k vysokému potenciálu možnosti poskytování podpory ze strany státu, za účelem jejich dostatečné kontroly. Definice zpracovatelského sektoru je vázána na oblast činnosti subjektu podle kapitoly D – Zpracovatelský sektor (podkapitola DA až DN) klasifikace NACE (Rev.1),¹⁷ což je obdoba české Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Ročním čistým obratem je pro účely tohoto návrhu zákona míněn roční úhrn čistého obratu ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění.

K písmenu d)

Osobou účtující odděleně je návrhem zákona chápána fyzická nebo právnická osoba, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji může svou činností ovlivňovat, která má zvláštní nebo výlučná práva udělená subjektem veřejné správy a která současně vykonává také jiné činnosti nebo poskytuje jiné služby, anebo které bylo svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského významu a která za poskytování těchto služeb dostává náhrady v jakékoliv podobě a která současně vykonává také jiné činnosti nebo poskytuje jiné služby.

Služby obecného hospodářského významu jsou zde chápány ve smyslu čl. 86 odst. 2 Smlouvy. Tento pojem je již použit v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Samotná definice služeb obecného hospodářského významu na úrovní právního řádu ČR neexistuje, její obsah totiž pramení přímo z práva komunitárního a zejména z judikatury Evropského soudního dvora (resp. Soudu první instance) ohledně čl. 86 odst. 2 Smlouvy. Služba obecného hospodářského významu tak může být definována na základě rozhodnutí popř. smlouvy se subjektem veřejné správy, kterou uzavírá subjekt, který tuto službu bude „pro blaho obecného zájmu“, jenž je reprezentován subjektem veřejné správy, vykonávat.

Jako příklady lze uvést služby poskytované na základě například zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), zákon č. 231/2001 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo §19 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.

Podstatným znakem je, že osoba účtující odděleně musí vykonávat kromě činností souvisejících s výhradními nebo zvláštními právy anebo služeb obecného hospodářského významu také další ekonomickou činnost. Cílem odděleného účetnictví je odlišit tyto dva soubory činností tak, aby kompenzace, které dostává osoba účtující odděleně za provádění určitých činností nemohly být použity i pro jinou komerční činnost osoby. Definice osoby účtující odděleně reaguje na změnu indikovanou v Návrhu směrnice. Definice se tak nevztahuje pouze na osoby, které jsou příjemci veřejné podpory v jakékoliv podobě, ale na osoby, které jsou příjemci kompenzací. Tato změna reaguje na rozhodnutí Evropského soudního dvora v případě C-280/00 Altmark, kde soud stanovil, že při splnění určitých kritérií nespadají osoby vykonávající služby obecného hospodářského zájmu pod pojem veřejné podpory.

K písmenu e)

Tato ustanovení definuje pojem výlučných práv v návaznosti na čl. 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES. Oproti zvláštním právům jsou práva výhradní udělena pouze jednomu subjektu, a to na poskytování jakékoliv služby nebo provozování jakékoliv činnosti v rámci daného území.

K písmenu f)

Tato ustanovení definuje pojem zvláštních práv v návaznosti na čl. 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES. Zvláštními právy jsou práva, která byla udělena jinak než na základě objektivních, přiměřených a nediskriminačních kritérií a která:

- omezují na dva a více počet osob, které mohou poskytovat služby nebo vykonávat činnosti, nebo

- opravňují několik osob k poskytování služby nebo vykonávání činnosti nebo

- přiznávají jedné nebo více osobám právní nebo regulační výhodu, která by mohla podstatně ohrozit schopnost jiné osoby poskytovat tuto službu nebo vykonávat činnost.

K § 3

K odstavci 1

Osobám ovládaným subjekty veřejné správy se určuje povinnost evidovat údaje o jim poskytnutých veřejných podporách a o jiných prostředcích, poskytnutých jim přímo nebo nepřímo subjekty veřejné správy. Veřejnou podporou je myšlena veřejná podpora ve smyslu čl. 87 Smlouvy. Text návrhu zákona se zde zmiňuje jak o veřejných podporách, tak o širší kategorii jakýchkoliv prostředků poskytnutých subjekty veřejné správy. Prostředky (resp. jejich subkategorie, veřejné podpory) mohou být poskytnuty přímo subjektem veřejné správy anebo nepřímo, a to prostřednictvím jiné osoby, ve které vykonává subjekt veřejné správy vliv, tedy vždy, kdy je dané poskytnutí prostředků přičitatelné subjektu veřejné správy. Zákon stanoví pro veřejné podpory a jiné prostředky poskytnuté přímo nebo nepřímo subjekty veřejné správy legislativní zkratku „veřejné prostředky“.

Návrh zákona účelově stanoví povinnost evidovat veřejné podpory, tedy takové poskytnutí prostředků, jež bylo jako veřejná podpora kvalifikováno.

V případě pochybností, zda je příjemcem veřejné podpory, se může osoba obrátit na Úřad ve smyslu zákona č. 215/2004 Sb. Údaje o veřejných podporách musí být evidovány v souladu s § 3 odst. 3 Zákona.

Jak již je naznačeno výše osoby ovládané subjekty veřejné správy jsou povinny vést evidenci nejen o poskytnutých veřejných podporách, ale také o jiných finančních vztazích s subjekty veřejné správy, které jako veřejná podpora kvalifikovány nebyly.

Osoba ovládaná subjektem veřejné správy eviduje:

1. osobu, která veřejné prostředky poskytla (tedy subjekt veřejné správy, resp. jinou osobu, prostřednictvím které došlo k poskytnutí veřejných prostředků),

2. právní skutečnosti či důvody poskytnutí veřejných prostředků (smlouvu, rozhodnutí subjektu veřejné správy etc.),

3. výši poskytnutých veřejných prostředků,

4. účel, na který jí byly veřejné prostředky poskytnuty (např. účelová dotace, půjčka se specifickým účelem),

5. způsob skutečného použití veřejných prostředků.

Evidence nemá žádnou formální stránku, účelem návrhu zákona je nechat na volnosti adresáta normy (osoby ovládané subjektem veřejné správy), jakým způsobem bude evidenci vést. Je pouze stanoveno, co má evidence obsahovat a dále je stanovena povinnost uchovávat údaje o veřejných podporách a jiných prostředcích poskytnutých subjekty veřejné správy, a to ať už přímo či nepřímo. Smyslem evidence je mít přehledný seznam poskytnutých prostředků, na základě něhož bude možno dohledat jednotlivé údaje o transakcích s subjekty veřejné správy.

K odstavci 2

Odstavec 2 obsahuje demonstrativní výčet toho, co je považováno za poskytnuté veřejné prostředky.

Jsou zde uvedeny různé druhy výhod, které by mohla osoba od subjektů veřejné správy obdržet. Může jít o náhrady za provozní ztráty, resp. jejich započítávání, vklady do základního kapitálu, přímé poskytnutí prostředků, zejména jde o různé formy dotací a návratných finančních výpomocí, což nemusí být omezeno pouze na převod finanční hotovosti, ale může jít i o převod jiných majetkových hodnot, jako akcie, dluhopisy etc. Je nutné evidovat také poskytnuté půjčky za zvýhodněných podmínek oproti podmínkám tržním a další výhody, kdy se stát zřekne zisků anebo dlužných částek, na které by měl nárok, odkládá splácení půjček či jiného kapitálu, popř. kompenzuje náklady, které sám subjektu uložil. V posledním případě může jít zejména o prominutí daně, částečné prominutí daně nebo příslušenství daně (typicky odpouštění penále za daňové nedoplatky). Může jít také o poskytnutí prostředků osobě bez odpovídajícího protiplnění reprezentovaného návratností poskytnutých (popř. investovaných) prostředků, která je obvyklá v daném místě, čase a odvětví.

Tyto vztahy s subjekty veřejné správy mohou být jak přímé, v situacích kdy např. subjekt veřejné správy poskytne dotaci, tak nepřímé. Nepřímými vztahy je míněn případ, kdy subjekt veřejné správy poskytne výhody prostřednictvím jiného subjektu (např. jím ovládané společnosti), na který má vliv, tedy případ, kdy je daný vztah či opatření v konečném důsledku možné přičíst jednání subjektu veřejné správy.

K odstavci 3

Stanoví se výjimky, na které se povinnosti podle § 3 odstavce 1 nevztahují, a to pro osoby ovládané subjekty veřejné správy,

1. u nichž za dvě účetní období bezprostředně předcházející účetnímu období, ve kterém byly veřejné prostředky poskytnuty, roční úhrn čistého obratu nepřekročil částku odpovídající 40 000 000 EUR,

2. poskytující služby, u nichž nemůže dojít k podstatnému ovlivnění obchodu mezi členskými státy Evropských společenství, nebo

3. které jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry na vlastní účet,

1. u nichž za dvě účetní období bezprostředně předcházející účetnímu období, ve kterém byly veřejné prostředky poskytnuty, aktiva celkem nepřekročila částku odpovídající 800 000 000 EUR, nebo

2. pokud jsou do nich vklady z prostředků subjektů veřejné správy vkládány za běžných obchodních podmínek.

K odstavci 4

Stanovuje se povinnost osob ovládaných subjekty veřejné správy uchovávat údaje o poskytnutých veřejných podporách a jiných prostředcích podle § 3 po dobu pěti let od konce účetního období dané osoby, ve kterém byly veřejné podpory, popř. prostředky (veřejné prostředky), poskytnuty. Pokud má výhoda (z takto použitých prostředků) kontinuální charakter, jak je tomu v případě daňových úlev, počítá se lhůta pěti let vždy od konce období, ve kterém byla výhoda použita.

K odstavci 5

Osoba ovládaná subjektem veřejné správy musí údaje podle § 3 poskytnout Úřadu na základě žádosti, a to ve lhůtě uvedené Úřadem v žádosti. Tato lhůta přitom nesmí být kratší než 15 pracovních dnů. Lhůta pro poskytnutí údajů může být v odůvodněných případech Úřadem prodloužena. Osoba si musí být vědoma, že tyto údaje pak Úřad předá Evropské komisi.

K odstavci 6

Údaje, které Úřad získá podle odstavce 5, předkládá na žádost Komisi Evropských společenství.

K § 4

K odstavci 1

U osob ovládaných subjekty veřejné správy působících ve zpracovatelském průmyslu je větší potenciál pro neoprávněné poskytnutí veřejné podpory. Proto mají tyto subjekty, pokud za bezprostředně předcházející účetní období dosáhly ročního úhrnu čistého obratu více než 250 mil. EUR, povinnost předkládat Úřadu:

- výroční zprávu ve smyslu § 21 zákona o účetnictví a účetní závěrku ve smyslu § 18 zákona o účetnictví, a zápisy z valných hromad konaných v tomto účetním období.

Pokud nejsou obsaženy údaje ve výše uvedeném, je osoba ovládaná subjekty veřejné správy působící ve zpracovatelském průmyslu povinna předkládat také následující údaje včetně uvedení vztahů mezi jednotlivými stranami transakcí:

1. údaje o obstarání a změnách základního kapitálu a fondů, které mají povahu vlastního kapitálu a uvedení souvisejících podmínek, zejména údaje o druhu, formě a podobě akcií, o samostatně převoditelných právech, o zatímních listech a dluhopisech; mezi změny základního kapitálu, které je nutné evidovat, tedy patří mj. také navýšení formou úpisu akcií, emise dluhopisů s uvedením bližší charakteristiky. Mezi ostatní fondy, které mají povahu vlastního kapitálu je nutné zařadit i rezervní fondy a další typy fondů, které subjekt vede. Výraz „zejména“ je zde použit ve smyslu „například“, tedy jako příkladný výčet toho, co je nutné předkládat,

2. údaje o dotacích a návratných finančních výpomocích, formou finančního kapitálu či jakoukoliv jinou formou, čímž jsou míněny veškeré údaje týkající se poskytnutí dotací,

3. údaje o poskytnutých úvěrech se specifikací úrokové míry, podmínek a zajištění úvěrů, tedy jakékoliv úvěrové operace; to zahrnuje i pozdržení splatnosti úvěru poskytnutého subjekty veřejné správy či jinou úpravu podmínek úvěru,

4. údaje o zárukách na zajištění úvěrů poskytnutých z veřejných prostředků, zejména tedy úplatnost poskytnutých záruk, smluvních podmínek jejich poskytnutí a jejich zajištění,

5. údaje o vyplacených dividendách a nerozděleném zisku, tak aby mohlo být kontrolováno případné poskytnutí výhody subjektu formou zřeknutí se zisku, resp. jeho nevyplacení,

6. údaje o ostatních prostředcích poskytnutých subjekty veřejné správy, přičemž pojem „prostředky“ je zde nutno vykládat široce.

Zmíněné údaje musí být poskytnuty včetně specifikace vztahů mezi jednotlivými stranami transakcí. Touto specifikací je míněn popis toho, jaký existuje vztah mezi stranami transakcí uvedených v odst. 1, tedy zda existuje např. vztah mezi ovládající a ovládanou osobou, akcionářem společnosti (jímž může být i „stát“) etc.

K odstavci 2

Upravuje se:

1) povinnost osob ovládaných subjekty veřejné správy působících ve zpracovatelském průmyslu, které sestavují konsolidovanou účetní závěrku ve smyslu § 22 zákona o účetnictví předložit Úřadu údaje podle § 6 odstavce 1 rovněž za konsolidační celek,

2) povinnost účetních jednotek konsolidačního celku ovšem stále předložit údaje podle § 6 odstavce 1 zvlášť za každou účetní jednotku,

3) Právo osob ovládaných subjektem veřejné správy působících ve zpracovatelském průmyslu, které sestavují konsolidovanou účetní závěrku a rozdělují svoje činnosti mezi několik osob a tyto osoby působí v tomtéž nebo úzce souvisejícím odvětví, předložit údaje podle § 6 odstavce 1 Úřadu pouze za konsolidační celek ve smyslu § 22 odst. 3 zákona o účetnictví.

K odstavci 3

Za účelem splnění povinností vyplývajících ze Směrnice musí údaje podle § 6 odst. 1 osoba ovládaná subjektem veřejné správy působící ve zpracovatelském sektoru dodat Úřadu do 10 pracovních dnů po datu zveřejnění účetní závěrky a výroční zprávy. Úřad je povinen předat tyto údaje Evropské komisi do 15 pracovních dnů od data zveřejnění účetní závěrky a výroční zprávy.

K odstavci 4

V případě, že osoba ovládaná subjektem veřejné správy působící ve zpracovatelském průmyslu nemá povinnost tyto údaje zveřejňovat ve smyslu § 21a a násl. zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, v platném znění, je tento subjekt povinen předat tyto údaje Úřadu do osmi měsíců po skončení účetního období daného subjektu. Úřad je povinen předat tyto údaje Evropské komisi do devíti měsíců po skončení účetního období daného podniku.

K odstavci 5

Osoba ovládaná subjektem veřejné správy působící ve zpracovatelském průmyslu má povinnost poskytnou Úřadu součinnost při plnění povinností vyplývajících ze zákona. Zejména má povinnost ohlásit předpokládanou výši svého ročního úhrnu čistého obratu, a dále poskytnout další informace, které si od ní Úřad vyžádá.

K odstavci 6

Úřad eviduje seznam osob ovládaných subjekty veřejné správy působících ve zpracovatelském průmyslu včetně výše jejich ročního čistého úhrnu obratu a poskytuje tento seznam Evropské komisi, a to vždy s aktualizací ke 31. březnu kalendářního roku. Seznam osob ovládaných subjekty veřejné správy působících ve zpracovatelském průmyslu přitom bude obsahovat pouze základní údaje o konkrétních subjektech, tedy obchodní firmu a výši ročního čistého obratu.

K § 5

K odstavci 1

Osoby účtující odděleně vedou účetnictví podle zákona o účetnictví a sestavují účtový rozvrh tak, aby účetní závěrka obsahovala i členění položek podle činností spojených se zvláštními a výlučnými právy nebo se službami obecného hospodářského významu, které byly osobě účtující odděleně svěřeny, a podle ostatních činností, kterými se zabývá; tím není dotčena povinnost vést účetnictví podle zvláštního právního předpisu. Osoba účtující odděleně uvede v účtovém rozvrhu nákladové a výnosové účty související na straně jedné s činnostmi spojenými se zvláštními a výlučnými právy nebo se službami obecného hospodářského významu a na straně druhé s jinými činnostmi, kterými se zabývá. Osoba účtující odděleně stanoví obsahové vymezení těchto účtů vnitřním předpisem.

Náklady a výnosy musí být rozdělovány do oddělených analytických účtů na základě objektivně zdůvodnitelných principů nákladového účetnictví. Musí být zřejmé, proč se jednotlivé úkony účtují do příslušného účtu. Cílem tohoto oddělení je, aby kompenzace za služby obecného hospodářského významu nemohly být použity na jiné, komerční činnosti, přičemž by takto podporované činnosti měly na trhu výhodu a mohly by tedy tento trh vážně narušit. Vedení takto „oddělených“ účtů pak bude transparentním způsobem evidovat náklady a výnosy spojené se službou obecného hospodářského významu.

Osoba účtující odděleně stanoví obsahové vymezení těchto účtů vnitřním předpisem. Dává se tak volnost adresátu zákonné povinnosti, aby si určil způsob, který bude v souladu s jeho systémem vedení účetnictví. Vnitřní předpis bude mít formu stanovení transparentního oddělení služeb obecného hospodářského významu, resp. činností spojených se zvláštními a výlučnými právy na straně jedné a ostatních činností na straně druhé.

Kontrola dodržování této povinnosti bude následně zajišťována:

a) v rámci kontroly vedení účetnictví správného subjekty příslušnými ke kontrole dodržování povinností stanovených zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, tj. kontrolními subjekty při své činnosti podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole a zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech a dále finančními úřady při správě daní (v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 zákona o účetnictví je účetnictví správné, jestliže je vedeno tak, že to neodporuje zákonu o účetnictví a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel) a

b) dále se stanovuje osobám účtujícím odděleně povinnost rovněž prokázat plnění povinnosti uložené v tomto odstavci zákona Úřadu, který bude zajišťovat komunikaci s Komisí Evropských společenství (viz. blíže odůvodnění k § 5 odst. 3 návrhu zákona).

K odstavci 2

Stanoví se výjimky pro osoby, na něž se nevztahuje povinnost účtovat odděleně ve smyslu § 5 odst. 1 návrhu zákona.

K písmenu a)

Povinnost podle § 5 se nevztahuje na osoby účtující odděleně, u nichž za dvě účetní období bezprostředně předcházející účetnímu období, ve kterém měly uděleno zvláštní nebo výlučné právo nebo svěřenou službu obecného hospodářského významu, celkový roční úhrn čistého obratu nepřekročil částku odpovídající 40 000 000 EUR anebo v případě osob účtujících odděleně, které jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry na vlastní účet, aktiva celkem nepřekročila částku odpovídající 800 000 000 EUR. Přepočet kurzu se provádí ve smyslu § 13 odst. 1 návrhu zákona.

K písmenu b)

Povinnost podle § 5 se nevztahuje na osoby účtující odděleně, poskytující služby nebo vykonávající činnosti, a to v takovém oboru, kde je již z povahy věci vyloučena možnost jejich ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU. Tato výjimka koresponduje jednomu ze znaků veřejné podpory, jelikož cílem návrhu zákona a Směrnice je právě odhalit nezákonně poskytované veřejné podpory. V případě pochybností, zda spadá pod některou z výjimek, může se subjekt obrátit na Úřad, který může vydat konzultační stanovisko ve smyslu § 3 zákona č. 215/2004 Sb. Oproti jednomu ze znaků veřejných podpor ovšem postačí, když nemůže dojít k podstatnému ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU.

K písmenu c)

Stanoví se výjimka pro osoby poskytující služby nebo vykonávající činnosti, na které se vztahují zvláštní právní předpisy Evropských společenství, a to v případech, kdy již zvláštní právní předpisy již tuto povinnost stanoví speciálně, jako například § 86 zákona č. 127/2005 Sb.

Povinnost účtovat odděleně tak nesmí ovlivnit závazky vyplývající ze Smlouvy nebo jiných právních předpisů Evropských společenství.

K odstavci 3

Osoba účtující odděleně je povinna na žádost Úřadu prokázat plnění povinnosti podle § 5 odst. 1. Toto provedení vedení účetnictví v souladu se zákonem pak osoba prokazuje zejména předložením účtového rozvrhu a vnitřního předpisu uvedeného v § 5 odstavci 1, a to ve lhůtě stanovené Úřadem, která nesmí být kratší než 15 pracovních dnů. Tato stanovená lhůta může být během jejího trvání na žádost Úřadem prodloužena, existují-li pro prodloužení vážné důvody.

K odstavci 4

Údaje, které Úřad získá podle § 5 odstavce 3 pak předkládá na žádost Komisi.

K § 6

V tomto paragrafu jsou stanoveny skutkové podstaty správních deliktů, a to podle speciálních subjektů, na které se návrh zákona vztahuje, v souladu se zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy.

K odstavci 1

Osoba ovládaná subjektem veřejné správy se dopustí správního deliktu ve třech případech.

1. Pokud neeviduje údaje o poskytnutých veřejných prostředcích, pokud ji zákon takovou povinnost ukládá.

2. Pokud neuschovává evidované údaje neuschovává po zákonem stanovenou dobu.

3. Pokud údaje nepředloží na žádost Úřadu.

K odstavci 2

Osoba ovládaná subjektem veřejné správy působící ve zpracovatelském průmyslu, jejíž roční úhrn celkového obratu přesáhl 250 mil. EUR se dopustí přestupku pokud nepředloží údaje v zákonem stanovených lhůtách, nebo pokud je v těchto lhůtách nepředloží za konsolidační celek v případech, kdy sestavuje konsolidovanou účetní závěrku.

K odstavci 3

Osoby účtující odděleně se správního deliktu dopustí, pokud neprokáže, že vede účetnictví podle § 6 odst. 1. Správního deliktu se nedopustí osoba, na níž se vztahují výjimky uvedené v § 6 odst. 2.

K § 7

Stanovuje se výše pokuty za spáchaný správní delikt a to ve výši až do 600 000 Kč.

K § 8

K odstavci 1

Odpovědnost právnické osoby je zásadně objektivní s možností liberačních důvodů uvedených v tomto odstavci, tj. jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

K odstavci 2

Při ukládání pokuty a určení její výměry Úřad přihlédne k závažnosti správního deliktu. Kritéria pro posuzování závažnosti deliktu jsou uvedena demonstrativně. Jsou jimi způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž ke spáchání správního deliktu došlo.

K odstavci 3

Stanovuje se subjektivní (3 roky) a objektivní lhůta (10 let) pro zánik odpovědnosti za správní delikt.

K odstavci 4

Z hlediska procesního práva správního je Úřad příslušný k projednání správního deliktu.

K odstavci 5

Z hlediska právní regulace podnikatelské činnosti, kterou budou fyzické osoby účtující odděleně ze své definice provozovat, z důvodů ochrany veřejného zájmu není tolik podstatné, zda podnikatelskou činnost vykonávají právnické osoby, nebo fyzické osoby jako podnikající fyzické osoby, a proto ani není důvod, aby odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob za porušení právních povinností stanovených normami správního práva neměla shodný režim.

K odstavci 6

V souladu se zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy je stanovena příslušnost Úřadu vybírat a vymáhat pokuty. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

K § 9

K odstavci 1

Za účelem kontroly a případného porušování povinností podle tohoto zákona může Úřad u povinné osoby provést kontrolu. Při této kontrole postupuje Úřad podle zvláštního předpisu, jímž je ve smyslu odkazu v poznámce pod čarou zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

K odstavci 2

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže bude odpovědný za jednání s Komisí a zajišťování potřebné součinnosti s jinými subjekty Evropských společenství v oblasti zajištění povinností podle návrhu zákona. Tento odstavec dává kompetenci Úřadu jednat přímo s Komisí v oblastech, které jsou pokryty návrhem zákona, resp. Směrnicí. Tento odstavec tudíž stanoví, že Úřad je odpovědný za správné a kompletní plnění povinností podle Směrnice vůči orgánům ES.

K odstavci 3

Důležitým ustanovením návrhu zákona je povinnost zachovávat důvěrnost citlivých dat obchodní nebo jiné povahy, které se týkají subjektů a které mohou souviset se skutečnostmi tvořícími obchodní tajemství ve smyslu § 17 Obchodního zákoníku. Proto mají zaměstnanci Úřadu, jakož i ti, kteří byli pověřeni plněním úkolů náležejících do působnosti Úřadu, povinnost zachovávat mlčenlivost o těchto skutečnostech, o nichž se dozvěděli při plnění úkolů, a to i po skončení pracovního poměru k Úřadu.

K § 10

V tomto odstavci je upřesněn rozhodný den pro přepočet kurzu z EUR na Kč podle návrhu zákona, kterým je rozvahový den daného subjektu ve smyslu § 19 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Platným kurzem je vyhlášený kurz devizového trhu České národní banky k tomuto dni.

K § 11

Návrh zákona se v souladu se Směrnicí nevztahuje na Českou národní banku.

K § 12

Stanoví se přechodné ustanovení. Povinnosti ze zákona pro povinné osoby vzniknou až v účetním období, které započne po nabytí účinnosti návrhu zákona. Návrh zákona tak vychází vstříc osobám, které uplatňují hospodářský rok ve smyslu zákona o účetnictví.

K § 13

Stanoví se účinnost návrhu zákona na 1. ledna 2007. Toto datum bylo stanoveno proto, aby měly osoby, kterým vznikají povinnosti podle návrhu zákona, dostatek času na přípravu. Zároveň je však třeba brát zřetel na nutnost rychlého začlenění návrhu zákona do právního řádu vzhledem k závazkům České republiky k Evropským společenstvím.

V Praze dne 2. listopadu 2005

Ing. Jiří Paroubek v. r.

předseda vlády

Ing. Martin Jahn v. r.

místopředseda vlády pro ekonomiku

Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

1. místopředseda vlády a ministr financí

Ing. Martin Pecina v. r.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže