zákon č. 319/2024 Sb.

K části první (změna zákona o soudech a soudcích)

K čl. I:

K § 31 (bod 1)

Návrh stanoví ve vztahu ke krajským soudům preferenci obsazení soudu samosoudci namísto senáty. V případě, kdy procesněprávní předpis nestanoví, že krajský soud rozhoduje ve složení senátu, rozhoduje samosoudce. Za samosoudce je pro potřeby právní úpravy považován jak předseda senátu, tak i jiný soudce.

V návaznosti na změnu zákona o soudech a soudcích týkající se obsazení krajského soudu dochází ke změně podmínek obsazení soudu podle trestního řádu (§ 2 odst. 9 a § 14 návrhu novelizace trestního řádu). Ostatní procesní předpisy zůstanou touto změnou nedotčeny.

K § 34 a 35 (body 2 až 4)

Návrh reaguje na zrušení přísedících v občanskoprávním a v trestním řízení před okresními soudy, ke kterému dochází zejm. související novelizací občanského soudního řádu a trestního řádu. U okresních soudů budou napříště vykonávat rozhodovací činnost výlučně soudci, a to jako samosoudci. Výkon rozhodovací činnosti okresních soudů prostřednictvím soudních senátů, které byly ve stanovených případech podle procesních předpisů dosud obsazeny profesionálním soudcem a dvěma laickými přísedícími, se do budoucna opouští. Na úrovni okresních soudů tím dojde v souladu s přechodnými ustanoveními navrhované právní úpravy ke zrušení funkce předsedů senátu a přísedících. Z důvodu zrušení funkce předsedy senátu okresního soudu dochází ke zrušení § 34 odst. 2 věty poslední, podle které předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti dosud též organizují a řídí činnost senátu.

Obecné ustanovení § 3 zákona o soudech a soudcích, podle kterého v řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce a obsazení soudu stanoví zákony o řízení před soudy, těmito změnami není dotčeno.

Uvedené změny budou mít dopad do platů některých soudců.

K § 64 a 65 (body 5 až 8)

Jedná se o změny související se zrušením institutu přísedícího okresního soudu. V důsledku toho se ruší i mechanismus volby přísedících příslušného okresního nebo obvodního soudu zastupitelstvy obcí nebo městských částí a povinnost stanovení počtu volených přísedících ze strany předsedy příslušného soudu. V novém ustanovení § 64 odst. 1 je současně navrhováno opustit dosavadní označení přísedící „krajských soudů“, které by bylo v kontextu zákona nadbytečné.

K § 105 odst. 3 (bod 9)

Z důvodu zrušení funkce předsedy senátu okresního soudu dochází rovněž ke zrušení postupu pro jmenování do této funkce ze strany předsedy příslušného krajského soudu.

K § 121 odst. 5 a § 127 odst. 4 (bod 10 a 14)

Jedná se o legislativně-technické změny související se zrušením funkce předsedy senátu okresního soudu.

K § 126 a 127 odst. 1 (bod 11 až 13)

Jedná se o změny v rozsahu pravomocí předsedů krajských a okresních soudů v souvislosti se zrušením funkce přísedícího okresního soudu. Předseda krajského soudu tak do budoucna již nebude v rámci výkonu státní správy krajského soudu a okresních soudů organizovat a koordinovat odbornou průpravu přísedících okresních soudů k výkonu jejich funkce (§ 126 odst. 1 písm. i). Z pravomocí předsedy okresního soudu bude vyňata povinnost stanovit počty přísedících příslušného okresního soudu a povinnost péče o jejich odbornou průpravu k výkonu funkce (§ 127 odst. 1 písm. a) a e)).

K § 171 (bod 15)

Jedná se o legislativně-technickou změnu související se zrušením funkce předsedy senátu okresního soudu a přísedícího okresního soudu.

K čl. II (přechodná ustanovení):

Navrhuje se přechodné ustanovení, které ponechává možnost využití zákona o soudech a soudcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pro řešení organizačních a jiných otázek spojených s výkonem funkce předsedy senátu okresního soudu a přísedícího okresního soudu až do doby pravomocného skončení všech probíhajících řízení, na kterých se tyto osoby v souladu s přechodnými ustanoveními následujících částí tohoto zákona podílejí (bod 1). Ke dni pravomocného skončení všech probíhajících řízení, na kterých se jednotlivý předseda senátu v souladu s dosavadními předpisy a s rozvrhem práce příslušného okresního soudu podílí, také jeho funkce zanikne, nedojde-li k zániku funkce dříve ke dni nabytí účinnosti navrhované právní úpravy nebo z jiného důvodu předjímaného zákonnou právní úpravou (bod 2). Funkce přísedících u příslušného okresního soudu zanikne k okamžiku pravomocného skončení posledního řízení, kde figuruje přísedící. Zánik funkce všech přísedících vázaný na poslední řízení u příslušného okresního soudu je zvolen s úmyslem, aby zde byla možnost doplnění senátů z řad přísedících, kteří v okamžiku nabytí účinnosti zákona nefigurují v konkrétním řízení. V praxi se může stát, že konkrétnímu přísedícímu, který je členem senátu v konkrétním řízení zanikne funkce ze zákonného důvodu (např. smrt), a tak bude nutné senát doplnit jiným přísedícím. Z tohoto důvodu je vhodné zánik funkce i těch přísedících, kteří v okamžiku nabytí účinnosti zákona nevystupují v probíhajícím řízení, vázat až na skončení posledního řízení u příslušného krajského soudu.

K části druhé (změna trestního řádu)

K čl. III

K § 2 odst. 9 a § 12 odst. 5 (bod 1 a 4)

Novelizace zákona o soudech a soudcích (§ 34 a 35) ruší účast laického prvku na rozhodování okresních soudů a ve vztahu k okresním a krajským soudům stanoví preferenci rozhodování samosoudci (senátní rozhodování připouští pouze u krajských soudů, a to jedině v případě, kdy tak stanoví zákon upravující řízení před soudy - § 31 odst. 1 věta první v navrhovaném znění). Tato změna se musí promítnout i do vymezení obsazení soudů, jak je upravuje § 2 odst. 9 trestního řádu, neboť ten dnes vychází z opačného pojetí, tj. z předpokladu, že samosoudce (a obdobně i předseda senátu) rozhoduje sám jen tam, kde to zákon výslovně stanoví.

Předložená novelizace tedy reaguje na neexistenci senátů u okresních soudů a zároveň v návaznosti na zákon o soudech a soudcích stanovuje, ve kterých případech rozhoduje krajský soud v senátech – navrhovaná právní úprava předpokládá, že u krajského soudu může jít v řízení v prvním stupni o senáty s laickými přísedícími (viz § 14), nebo v řízení ve druhém stupni o senáty složené z profesionálních soudců; přičemž místo senátu může – shodně jako v dosavadní úpravě – rozhodnout v zákoně předvídaných případech předseda senátu. Vrchní soudy a Nejvyšší soud rozhodují v senátech složených z profesionálních soudců vždy (viz zákon o soudech a soudcích), ledaže zákon umožňuje učinit určité rozhodnutí i předsedovi senátu.

K § 10 odst. 2, § 12 odst. 3, § 13, § 31 odst. 1, § 35 odst. 1, § 53 odst. 2 a § 270 odst. 4 (bod 2, 3, 7 a 8)

Ustanovení se uvádí do souladu se zákonem o soudech a soudcích (§ 8). V trestním řádu bylo nesprávně odkazováno na Nejvyšší soud České republiky, ačkoli správné označení je jen Nejvyšší soud.

K § 14 (bod 5)

V § 3 zákona o soudech a soudcích je obecně uvedeno, že v řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce, přičemž obsazení soudu stanoví zákony o řízení před soudy. I v řízení před krajskými soudy přitom podle § 31 odst. 1 zákona o soudech a soudcích v navrhovaném znění mohou rozhodovat samosoudci, a to v případech, ve kterých zákony o řízení před soudy nestanoví obsazení soudu senátem. Senáty krajského soudu jsou přitom složeny z předsedy senátu a dvou přísedících, jestliže v trestním řízení rozhodují jako soudy prvního stupně, nebo z předsedy senátu a 2 soudců v ostatních případech (§ 31 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

Navržené ustanovení § 14 využívá odkazu obsaženého v § 31 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a souhrnně pro účely trestního řízení vymezuje, v jakých případech má rozhodovat senát a v jakých samosoudce.

Navrhuje se zcela zrušit účast laického prvku na rozhodování okresních soudů, které rozhodují méně závažné věci, a zachovat jej pouze při rozhodování krajských soudů v prvním stupni, a to se současným výrazným zúžením okruhu senátních věcí.

U okresního soudu tak bude řízení vždy konat samosoudce. Skutečnost, zda bude u krajského soudu v prvním stupni konat řízení samosoudce anebo senát, bude záviset na tom, zda půjde o přečin a zločin, který není zvlášť závažným zločinem, nejde-li o zvlášť závažný trestný čin majetkový nebo hospodářský (příslušnost samosoudce), anebo o zvlášť závažný zločin (příslušnost senátu). Tato úprava je navíc doplněna o trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestní zákoníku, o němž by měl krajský soud rozhodovat v senátu, ačkoliv nejde o zvlášť závažný zločin. Nezařazení tohoto trestného činu do okruhu trestných činů, o nichž rozhoduje senát, by mohlo činit v praxi potíže v případě potřeby překvalifikovat jej po provedeném dokazování na jiný závažnější trestný čin, k jehož projednání je příslušný senát. Zvlášť závažné majetkové a hospodářské zločiny se navrhuje ponechat v samosoudcovské agendě.

Podle navrhované úpravy se tedy senátní rozhodování v řízení na prvním stupni uplatní jen v řízení o zvlášť závažných zločinech před krajským soudem, tj. úmyslných trestných činech s horní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody ve výši nejméně 10 let, které jsou uvedeny v jiných hlavách, než jsou hlavy V a VI zvláštní části trestního zákoníku (hospodářské a majetkové trestné činy) a u trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku.

Trestní zákoník obsahuje řadu zločinů, které mají trestní sazbu trestu odnětí svobody v rozpětí 2 až 8 let (zejm. majetkové trestné činy jako např. krádež podle § 205 odst. 4, zpronevěra podle § 206 odst. 4, podvod podle § 209 odst. 4, jakož i další trestné činy v jiných hlavách trestního zákoníku, např. v ust. § 279 odst. 4 nebo § 280 odst. 1 a 2), popř. 3 až 10 let (např. zabití podle § 141 odst. 1), o nich by nově rozhodoval samosoudce. Rozhodování v senátu tak bude omezeno na skupinu nejzávažnějších trestných činů, mezi nimiž zůstávají především násilné trestné činy (např. loupež podle § 173 odst. 2 až 4, znásilnění podle § 185 odst. 3 a 4, vražda podle § 140 ve všech variantách, zabití podle § 141 odst. 2, úmyslné těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 2 a 3, ublížení na zdraví jen tehdy, je-li zároveň z nedbalosti způsobena smrt

– § 146 odst. 4).

Pro názornost se uvádí výčet zvlášť závažných zločinů, o nichž by rozhodoval senát: § 140, § 141/2, § 144/3, § 145/2,3, § 146/4, § 149/3,4, § 152/4, § 156/4, § 159/3,4, § 160/4, § 164/3,4, § 166/3,4, § 167/4, § 168, § 170/2,3, § 172/2,3, § 173/2-4, § 174/2-4, § 175/3,4, § 185/3,4, § 186/5,6, § 187/3,4, § 189/3,4, § 198/3, § 199/3, § 272/2,3, § 280/3, § 281/3, § 282/2, § 283/3,4, § 288/4, § 290, § 292/2,3, § 302a/4, § 309, § 310, § 311 (viz blíže odůvodnění k § 17), § 312, § 312a, § 312d, § 312e, § 312f, § 314, § 315, § 316/3,4, § 317/3, § 319, § 320, § 323/4, § 325/4, § 329/3, § 331/4, § 335/3, § 339/3, § 340/4, § 344/3,§ 360/1 (je-li opilství zvlášť

Odkaz je na příslušné ustanovení trestního zákoníku, před lomítkem jde o paragrafy, za lomítkem o odstavce, chybí-li lomítko, jde o zvlášť závažný zločin podle všech variant daného ustanovení.

závažným zločinem), § 361, § 369/2, § 375/3, § 377/3, § 381/3, § 382/4, § 383/4, § 384/2, § 386/3, § 389/3, § 391/3, § 393/5, § 394, § 395, § 396, § 397 (při úmyslném zavinění), § 400, § 401, § 402, § 405a, § 406, § 409, § 411, § 412, § 413, § 414 a § 415/3 trestního zákoníku.

Navržená úprava vychází jednak z potřeby vyhovět volání aplikační praxe po podstatném omezení účasti laického prvku na co nejmenší množství případů, jednak z potřeby vyhovět určitému tlaku mezinárodních společenství a veřejnosti na zachování účasti laického prvku na rozhodování. Jde tak o určitý kompromis, dle kterého sice nebude zcela zrušena účast laického prvku na soudním rozhodování, ale bude výrazně omezena na řízení před krajskými soudy jako soudy 1. stupně ve stanovených případech.

Důvodem pro to, aby o všech trestných činech uvedených v hlavě V a VI zvláštní části trestního zákoníku rozhodoval pouze samosoudce (nejde-li o společné řízení o dalších trestných činech, k jejichž rozhodování je příslušný senát), je vysoká odborná náročnost projednávaných otázek, o nichž laik mnohdy nemůže kvalifikovaně rozhodnout, a to ani v otázkách skutkových, ani právních, nejde-li zrovna o laika s ekonomickým či právním vzděláním. Pokud jsou dodržována v soudní praxi pravidla o zákonném soudci, která se mají podle rozhodnutí Ústavního soudu vztahovat i na přísedící, jež tak mají být předem jasně určeni, nesmí si předseda senátu vybrat vhodného přísedícího pro danou konkrétní kauzu libovolně. V takovém případě ztrácí senátní rozhodování v případech závažné hospodářské a majetkové kriminality význam, neboť jde velmi často o přísedící bez jakýchkoli odborných znalostí, kteří jsou pak zcela pod vlivem předsedy senátu, a ve skutečnosti vůbec nerozhodují. Naopak jako funkční se může jevit senátní rozhodování s laickým prvkem o zvlášť závažných zločinech uvedených v jiných hlavách zvláštní části trestního zákoníku, zejm. u nejzávažnějších případů násilné kriminality z hlavy I a II, mravnostní kriminality z hlavy III, jakož i trestných činů uvedených v hlavách IX a X, případně dalších, u kterých je dán zájem na laické kontrole státní moci, neboť s ohledem na povahu skutku může mít laický prvek význam. Právě u tohoto typu trestné činnosti se obvykle demonstruje důvodnost účasti laického prvku na soudním rozhodování, a to i v demokratických společnostech.

V návaznosti na úpravu § 31 zákona a o soudech a soudcích se v § 14 odst. 4 výslovně stanoví, že ve druhém stupni koná řízení u krajského soudu senát (složený z profesionálních soudců; v tomto ohledu nedochází k věcnému posunu).

K § 17 odst. 1 (bod 6)

Do výčtu trestných činů, o nichž podle § 17 odst. 1 koná v prvním stupni řízení krajský soud, i když je dolní hranice trestní sazby nižší než pět let, se navrhuje zařadit též trestný čin teroristického útoku podle § 311 trestního zákoníku. Novelou provedenou zákonem č. 287/2018 Sb. byla totiž skutková podstata uvedená v § 311 odst. 1 rozdělena do dvou skutkových podstat (nové § 311 odst. 1 a odst. 2), přičemž u první skutkové podstaty uvedené v § 311 odst. 1 byla trestní sazba snížena z pěti až patnácti let na tři až dvanáct let. Jelikož tento trestný čin zároveň

Nález Ústavního soudu ze dne 2. června 2011, sp. zn. II. ÚS 3213/10, ale i nález Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2016, sp.zn. II.ÚS 2430/15.

nebyl doplněn do výčtu uvedeného v § 17 odst. 1 písm. d) trestního řádu, došlo tím zároveň k přesunu příslušnosti vést řízení o tomto trestném činu z krajských soudů na okresní soudy, neboť dolní hranice poklesla pod pět let. Z věcného hlediska nicméně není důvodu k tomu, aby o tomto trestném činu rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy, jelikož se nadále jedná o závažný (srov. horní hranici trestní sazby) a specifický typ trestné činnosti, což odůvodňuje jeho výslovné zakotvení do věcné příslušnosti krajských soudů. Ostatně i u zbylých teroristických trestných činů s nižší dolní hranicí trestní sazby (účast na teroristické skupině, financování terorismu, podpora a propagace terorismu, vyhrožování teroristickým trestným činem) je prostřednictvím jejich uvedení ve výčtu v § 17 odst. 1 písm. d) stanovena krajská příslušnost, jeví se tedy jako plně odůvodněné, aby byl doplněn i trestný čin teroristického útoku.

K § 47 odst. 2, 4 a 5, § 47a odst. 1 až 3, § 48 odst. 1, 3 a 4, § 344a odst. 1, § 344b odst. 1 až 3, § 347 odst. 1, § 349 odst. 1 až 3 a § 358b odst. 1 [bod 9 (část) až 11]

V případě zajištění nároku poškozeného, zajištění výkonu peněžitého trestu, zajištění výkonu trestu propadnutí majetku, jakož i zajištění výkonu zabrání části majetku bude příslušná rozhodnutí v návaznosti na požadavek efektivnějšího soudního rozhodování napříště činit předseda senátu (bude-li rozhodovat krajský soud). V případě rozhodování u okresního soudu se uplatní obecné výkladové pravidlo, že předsedou senátu se rozumí i samosoudce.

K § 73f odst. 1, § 146 odst. 2 písm. d),, § 181 odst. 3, § 197 odst. 1, § 202 odst. 1, § 234 odst. 1,, § 320 odst. 2, § 324 odst. 1, § 324a odst. 1 až 4, § 325 odst. 1 až 3 a 5, § 334 odst. 3, § 350a odst. 6, § 351 odst. 6, § 351a odst. 1, § 353 odst. 2, § 355, § 357 odst. 1 a 2, § 363, § 364 odst. 1, § 364a a § 365 odst. 1 a 2 (bod 12, 13, 17, 19, 20, 21, 28, 29, 30, 33 a 34)

Jedná se o legislativně-technické úpravy reagující na skutečnost, že v trestním řízení v prvním stupni bude u okresního soudu vždy rozhodovat samosoudce, tj. rozhodování a postupy soudu a předsedy senátu v situacích, kdy se v zákoně hovoří výhradně o předsedovi senátu okresního soudu, se nahrazují rozhodováním a postupy samosoudce (změny se tak dotýkají zejména vykonávacího řízení apod.), vypouští se úprava, která u okresního soudu počítá s rozhodováním senátu v první instanci, zohledňuje se, že samosoudce formální závěrečnou poradu nekoná a že ani nekoná neveřejné zasedání apod.

K § 149 odst. 5, § 262, § 265l odst. 3 a § 270 odst. 3 (bod 14)

Ve vztahu k okresním soudům se výslovně upravuje, že soud rozhodující o opravném prostředku může nařídit, aby soud věc projednal a rozhodl jiným samosoudcem.

K § 159 odst. 1 písm. a), § 167 odst. 1 písm. a), § 314a (bod 15, 16 a 23)

Vzhledem ke změnám navrhovaným v zákoně o soudech a soudcích budou všechna trestní řízení před okresním soudem v prvním stupni vedena samosoudcem. Vymezení okruhu věcí, ve kterých bude rozhodovat samosoudce, vyplývá z nového § 14, který otázku obsazení okresních a krajských soudů rozhodujících v prvním a druhém stupni v trestním řízení řeší komplexním způsobem. Vzhledem k tomu ztrácí smysl stávající ustanovení § 314a odst. 1 a 2, které stanoví, kdy se koná řízení před samosoudcem, a je proto zapotřebí je vypustit.

Na tuto (v tomto ustanovení dnes uvedenou) kategorii trestných činů se nicméně reaguje v ustanovení o lhůtách pro skončení prověřování a vyšetřování a ve vymezení okruhu trestních věcí, ve kterých může být vydán trestní příkaz, a to tak, aby v těchto otázkách nedošlo k věcnému posunu.

K § 182, § 280 odst. 4, § 314o odst. 5 (bod 18, 22 a 27)

Výslovně se upravuje, do kdy může být vzata zpět obžaloba, návrh na povolení obnovy řízení nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu, vede-li řízení samosoudce.

K § 314e odst. 1, odst. 6 písm. c), odst. 7 písm. c) (bod 24 až 26)

Navrhuje se úprava podmínek, za kterých je možné rozhodovat vydáním trestního příkazu. Výslovně se stanoví, že samosoudce může vydat trestní příkaz v řízení o přečinu, rovněž se nově stanoví možnost uložit trestním příkazem souhrnný a společný trest (§ 43 a 45 trestního zákoníku) a upustit od uložení souhrnného trestu (§ 44 trestního zákoníku), a to i když byl předchozí trest uložen rozsudkem samosoudce.

K § 331 odst. 1 a 3, § 331a odst. 2, § 332 odst. 2 a § 333 odst. 1 a 2 [bod 9 (část), 31 a 32]

V případě rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody je k tomuto rozhodnutí a k souvisejícím rozhodnutím příslušný okresní soud, v jehož obvodu se nepodmíněný trest odnětí svobody vykonává nebo naposledy vykonával. Nicméně v případě, že odsouzený v době podání žádosti o podmíněné propuštění není ve výkonu trestu odnětí svobody, ale je na svobodě, např. pokud vykonal polovinu uloženého trestu vazbou, nelze toto pravidlo určení místní příslušnosti soudu použít a uplatní se obecná úprava, podle níž bude rozhodovat soud, který uložil trest odnětí svobody (nikoli soud, v jehož obvodu byla vykonávána vazba), kterým může být i krajský soud rozhodující v senátním složení.

Dále se navrhuje pokračovat v úsilí o zjednodušení vykonávacího řízení v tom smyslu, že rozhodnutí ve vykonávacím řízení činí zásadně předseda senátu/samosoudce, s výjimkou případu, kdy důsledkem rozhodnutí je zbavení osobní svobody odsouzeného, a stanovit, že o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje předseda senátu.

Z uvedených důvodů se navrhuje úprava příslušných ustanovení nahrazující rozhodování soudem předsedou senátu (bude-li rozhodovat krajský soud), přičemž v případě rozhodování okresního soudu se uplatní pravidlo, že předsedou senátu se rozumí i samosoudce.

K čl. IV (přechodné ustanovení):

Obsazení soudu v řízeních, jejichž projednávání před soudem započalo před nabytím účinnosti tohoto zákona, se nemění. Tj. senátní věci, ve kterých byla podána obžaloba nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a které po nabytí účinnosti tohoto zákona by již nově posuzoval samosoudce, bude i nadále rozhodovat senát, a to až do pravomocného skočení věci. Pokud by bylo pokračováno v řízení v důsledku vyhovění mimořádnému opravnému prostředku, případně na základě rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, užila by se na obsazení soudu již nová právní úprava.

K části třetí (změna občanského soudního řádu)

K čl. V:

K § 14, § 15, § 15a, § 15b, § 16, § 16a, § 157, § 169, §205, §205a, §229 (body 1 až 7, 13) Vypuštění institutu přísedícího z občanského soudního řízení je nezbytné zohlednit v ustanoveních občanského soudního řádu.

V prvé řadě se navrhuje uvedené změny promítnout do ustanovení § 14 až 16a občanského soudního řádu, které upravují vyloučení soudce či přísedícího z projednávání a rozhodování civilních soudních řízení pro jeho podjatost. Jelikož napříště budou v civilních soudních řízeních rozhodovat jen profesionální soudci (viz změny v § 36a občanského soudního řádu) a osoba přísedícího bude v civilních věcech zrušena, je nadbytečné jej v pravidlech o vyloučení pro podjatost zmiňovat.

Vzhledem ke zrušení přísedících se navrhuje vypustit výslovný požadavek na uvedení jména a příjmení přísedících v rozsudku a usnesení, neboť takovýto požadavek bude napříště nadbytečným.

Navrhuje se promítnout zrušení přísedících též do ustanovení, která pojednávají o zmatečnostních důvodech jakožto důvodech pro podání odvolání či žaloby pro zmatečnost (viz § 205 a § 205a u odvolání a § 229 u žaloby pro zmatečnost). Přijetím předkládaného zákona bude vznik takového zmatečnostního důvodu v praxi vyloučen.

K § 36a (bod 8 a 9)

V návaznosti na změnu koncepce v obsazení soudních senátů okresních soudů v občanskoprávním řízení se navrhuje upravit i související pravidlo v občanském soudním řádu regulující organizační otázky a rozhodování okresních soudů v civilních věcech.

V § 36a se proto navrhuje stanovit, že okresní soudy jednají a rozhodují vždy samosoudcem, přičemž ani občanský soudní řád, ani jiný zákon nemohou stanovit jinak.

Zdánlivý problém, že občanský soudní řád dále hovoří o „předsedovi senátu“ a nikoliv o „samosoudci“, je řešen již za stávající úpravy. Odvolací či dovolací soudy budou i nadále rozhodovat v senátech, není tak na místě označení „předseda senátu“ nahrazovat označením „samosoudce“. Z hlediska kompetencí pak otázku řeší § 36d odst. 2 občanského soudního řádu, podle nějž tam, kde jedná samosoudce, příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak práva a povinnosti senátu jako celku.

K § 37 (bod 10)

Z důvodu zrušení institutu přísedícího je napříště nadbytečné upravovat proces, jak se hlasuje v senátu složeném ze soudce-profesionála a dvou přísedících.

K § 40a (bod 11)

Z důvodu zrušení institutu přísedícího je napříště nadbytečné upravovat poučovací povinnost předsedy senátu směrem k přísedícímu, který je členem jeho senátu.

K § 172 (bod 12)

Navrhuje se zrušit poslední větu odstavce 1, neboť se v ní odkazované ustanovení navrhuje zrušit. Věcně nedochází k žádné změně, neboť tato věta vylučovala přítomnost přísedících v řízeních zahajovaných návrhem na vydání platebního rozkazu.

K čl. VI (přechodné ustanovení):

Cílem úpravy je pro každé probíhající řízení stanovit pevný bod, od kterého bude rozhodovat pouze samosoudce. Je třeba volit takovou úpravu, která ponechá roli přísedících v probíhajících řízeních, ale která zároveň nebude vyžadovat potenciální účast přísedících i po mnoho dalších let. Problematickými se v tomto ohledu jeví zejména mimořádné opravné prostředky včetně ústavní stížnosti, kdy by soudy i přísedící museli počítat s možností obživnutí věci, a to s ohledem na lhůty pro podání těchto opravných prostředků či délku řízení o nich po dobu několika let. Zakotvuje se proto takové přechodné ustanovení, které ponechává účast přísedících do právní moci rozhodnutí, kterým se věc v řízení končí. Pokud by následně došlo k obživnutí věci na základě zrušení rozhodnutí a vrácení věci Nejvyšším či Ústavním soudem, následné řízení by už vedl pouze samosoudce. Totéž platí pro žalobu na obnovu řízení či žalobu pro zmatečnost; pokud by tyto žaloby byly podány až po nabytí účinnosti tohoto zákona, řízení o nich by vedl již samosoudce.

K části čtvrté (změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu)

K čl. VII

Dochází k promítnutí změn legislativně-technické povahy v souvislosti s novelou zákona o soudech a soudcích, občanského soudního řádu a trestního řádu. Okresní soudy již nebudou rozhodovat soudními senáty.

K části páté (změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže)

K čl. VIII

Jedná se o legislativně-technické úpravy reagující na skutečnost, že v trestním řízení před okresním soudem v prvním stupni bude vždy rozhodovat samosoudce.

K části šesté (změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních)

K čl. IX

K § 7a (bod 1)

Předmětné ustanovení (v návaznosti na navrhovaný § 31 odst. 1 zákona o soudech a soudcích) obsahuje speciální úpravu věcné příslušnosti soudu pro účely zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, která vylučuje subsidiární aplikaci navrhovaného § 14 odst. 3 trestního řádu. V důsledku tohoto speciálního pravidla zůstane pro tento zákon zachováno stávající obsazení krajských soudů rozhodujících v prvním stupni, tedy v senátu složeném z předsedy senátu a dvou soudců [viz § 31 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích]. Důvodem pro zachování takového pravidla je především to, že v těchto řízeních (typicky o přípustnosti vydání do cizího státu, o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí) výrazně převládá řešení právních otázek nad otázkami skutkovými, přičemž mnohdy jde o velice specializovanou právní problematiku upravenou vedle českého právního řádu i mezinárodními smlouvami, vyžadující odborné právnické vzdělání.

K § 70 odst. 2 a § 137 odst. 4 (bod 2 a 4)

Jedná se o legislativně-technické úpravy reagující na skutečnost, že v trestním řízení před okresním soudem v prvním stupni bude vždy rozhodovat samosoudce.

K § 121 odst. 1 (bod 3)

Výslovně se upravuje, do kdy může být vzat zpět návrh Ministerstva spravedlnosti, vede-li řízení samosoudce.

K § 203 odst. 6, § 205 odst. 2 písm. a), § 205 odst. 3 písm. a), § 208 odst. 2 a § 215 odst. 5 (bod 5 až 8)

Předmětná ustanovení reagují na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-700/21 O.G., podle kterého se možnost odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu z toho důvodu, aby byl trest vykonán v členském státě pobytu osoby, o jejíž předání jde, musí napříště vztahovat i na státní příslušníky třetích zemí. Rozhodující soud musí mít v těchto případech možnost posoudit všechny konkrétní skutečnosti, kterými se vyznačuje situace dané osoby (zejména její dostatečná integrace ve vztahu k členskému státu pobytu jakož i povaha, délka a podmínky pobytu v tomto členském státě).

K tomu více viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 10, 1996, Stn 2/96; stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. Tpjn 303/2007; usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 14 To 119/2014.

K § 281až § 287, § 288 odst. 2, § 289, § 290 odst. 8, § 291, § 297d, § 297f odst. 3, § 297g, § 297h a § 297i (bod 9 až 19)

Napravuje se nedůsledné promítnutí změny věcné příslušnosti soudu z okresního na krajský soud (§ 280), k níž došlo novelou č. 422/2022 Sb., neboť po předmětné novele činí úkony v řízení podle jejich povahy buď soud nebo předseda senátu a nikoli samosoudce.

K části sedmé (účinnost)

K čl. X

Účinnost předkládané právní úpravy se navrhuje stanovit na 1. července 2024.

V Praze dne 29. 11. 2023

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti:

JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

podepsáno elektronicky