Důvodová zpráva

zákon č. 321/2006 Sb.

Rok: 2006Zákon: č. 321/2006 Sb.Sněmovní tisk: č. 1024, 4. volební období

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení. Samotný schválený zákon je dostupný výše.

gn="justify">používání donucovacího prostředku pout,

plnění závazků České republiky v souvislosti s jejím přistoupením k Úmluvě (Europol).

1. Vymahatelnost identifikačních úkonů

Současné právní předpisy, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (§ 158 a § 114) a zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (§ 13 odst. 6 a § 42e), umožňují policejním orgánům provádět identifikační úkony, např. snímat daktyloskopické otisky, pořizovat obrazové záznamy, odebírat biologické vzorky, provádět měření těla. Přestože je policista oprávněn tyto úkony provádět, platná právní úprava neumožňuje použití bezprostředního donucení v případech, kdy se osoba odmítá těmto úkonům podrobit.

V trestním řízení je v případě odmítnutí podrobení se těmto úkonům, možno uložit pokutu do výše 50 000 Kč (§ 66 trestního řádu). Pokud je nutno provést identifikační úkony podle zákona o Policii ČR, je odmítnutí podrobení se hodnoceno jako přestupek a za tento je možno uložit pokutu do výše 30 000 Kč (§ 46 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). Uplatnění těchto sankcí v praxi je však málo účinné. Pokuta je nevymahatelná (většinou jde o osoby bez domova, nezaměstnané, atd.) nebo v případech, kdy by mohl být identifikačním úkonem získán důkaz pro objasnění závažného trestného činu, v důsledku provedení identifikačního úkonu by dotčené osobě pravděpodobně hrozila újma mnohem větší. Dokladem toho může být případ loupeže 28 mil. Kč v pobočce České pošty v Praze 6, který Policie ČR řeší od roku 1997. Policisté na místě činu zajistili vlasy podezřelého, ale ten se testu na DNA vytrvale bránil a raději zaplatil pokutu. Pokud by policisté byli oprávněni odebrat vzorek DNA i přes nesouhlas podezřelého nebo obviněného, mohli by takto pravděpodobně získat přímý důkaz a pachatel by mohl být z trestného činu usvědčen. Pro úplnost dodáváme, že kriminalistická expertiza nemá pouze represivní charakter, ale v řadě případů napomohla i k „vyvinění“ obviněného ze spáchání trestného činu.

Od poloviny roku 2002 v Kriminalistickém ústavu Praha funguje Národní databáze DNA a využití v ní uložených vzorků DNA, již napomohlo odhalit několik pachatelů znásilnění a dalších závažných trestných činů.

Jednou z vhodných metod odběru biologického materiálu pro genetické analýzy je výtěr z ústní dutiny (tzv. bukální stěr). Tento odběr je neinvazivní, tj. nepoškozující integritu osoby a v žádném případě neohrožuje zdraví osoby (toto bylo potvrzeno i stanoviskem Ministerstva zdravotnictví). Jedná se o velmi šetrnou metodu, která se provádí standardní odběrovou soupravou (sterilním tamponem) ze sliznice ústní dutiny. Při tomto odběru není nutné dotčené osobě otvírat ústa, ale pouze postačí, když policista dotčené osobě „odchlípí“ spodní ret a sterilním tamponem jej z vnitřní strany setře. Tento odběr musí být proveden zásadně za přítomnosti dozírající osoby.

Aby se z forenzní genetické expertizy stal významný nástroj pro objasňování trestné činnosti a Národní databáze DNA mohla plnit svoji funkci, aby mohly být získávány daktyloskopické otisky (Policie ČR získala novou technologii, která jí umožní připojit se k databázi EURODAC, což je mezinárodní systém správy a rozpoznávání otisků prstů mezi členskými státy Evropské unie), prováděno fotografování a měření těla i přes nesouhlas a odpor osoby, je nutné, aby orgán činný v trestním řízení, v těchto případech příslušníci Policie ČR, byli při provádění identifikačních úkonů oprávněni, za podmínek stanovených v zákoně, tento odpor překonat. Při překonávání odporu osoby není nutná přítomnost lékaře. Lékař by musel být přítomen při každém použití mírnějších donucovacích prostředků ze strany příslušníků Policie ČR, což je v praxi nemyslitelné. Odběr krve za účelem její zkoušky nebo provedení jiného obdobného úkonu zasahujícího do tělesné integrity, je i nadále oprávněn provést pouze lékař nebo odborný zdravotnický pracovník. Vzájemný vztah zdravotnických zařízení a Policie České republiky při plnění těchto úkolů, zejména pokud jde o odpovědnost za škody, zůstává i nadále upraven v § 47 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

Intenzita použití přímého fyzického donucení ze strany policejních orgánů k překonání odporu dotčené osoby musí být vždy přiměřená, nesmí dojít k zásahu do integrity osoby. Tato povinnost vyplývá již z ustanovení zákona o Policii ČR, podle kterého je policista při provádění služebních zákroků a služebních úkonů povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem. Oprávnění a povinnosti Policie ČR je nutno posuzovat komplexně, v celé jejich šíři.

Aby okruh osob, kterých se provedení těchto úkonů týká, nebyl příliš široký a toto oprávnění policejního orgánu nebylo v rozporu s ochranou základních lidských práv a svobod, návrh zákona předpokládá, že by identifikační úkony bylo možné přes odpor provést pouze u osoby podezřelého nebo obviněného. U podezřelého pouze s předchozím souhlasem státního zástupce.

Předkladatel se domnívá, že v praxi nebude zapotřebí vymáhat identifikační úkony přes odpor osoby často. Již sama existence takovéto možnosti má významný preventivní účinek. Tato domněnka se opírá o zahraniční zkušenosti. Např. odběr vzorku lze za použití přímého fyzického donucení získat v Nizozemí, ve Velké Británii, v některých státech USA a donucovací prostředky při provádění identifikačních úkonů mohou v současné době použít i policisté na Slovensku (dle § 51 ost. 2 zákona č. 171/1993 Z.z., o Policajnom zbore).

Návrh zákona dále rozšiřuje oprávnění příslušníků Policie ČR při plnění úkolů (odhalování trestných činů a zjišťování jejich pachatelů) pokud nemůže získat osobní údaje umožňující budoucí identifikaci jiným způsobem, provádět identifikační úkony i u osob pravomocně odsouzených za spáchání úmyslného trestného činu, které se v současné době nacházejí ve věznicích, nebo kterým bylo pravomocným rozhodnutím uloženo ochranné léčení. Tento požadavek souvisí se skutečností, že stoupá podíl recidivistů na páchání trestné činnosti (v roce 2002 recidivisté spáchali 45,6% ze všech objasněných trestných činů a v roce 2003 jejich podíl stoupnul na 50,5%). Odebrání biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení od těchto osob a jejich uložení v Národní databázi DNA by mohlo významně přispět k objasnění dosud neobjasněných trestných činů, kterých se mohly dopustit osoby, které jsou v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jim bylo uloženo ochranné léčení, a u kterých nebylo možné biologický materiál odebrat v rámci přípravného řízení (např. osoba s odběrem nesouhlasila).

V praxi by při provádění identifikačních úkonů u těchto osob neměly vznikat kompetenční spory mezi Policií ČR a Vězeňskou službou. Jak je již uvedeno výše, příslušníci Policie ČR tímto budou plnit svůj úkol a při jeho plnění mohou podle zákona požádat Vězeňskou službu o poskytnutí pomoci. Vězeňská služba je poté povinna poskytnout pomoc v rozsahu, který je nezbytný pro jeho splnění. Policie ČR bude vykovávat svá oprávnění pouze k zabezpečení úkolu, aniž by nesla odpovědnost za ostrahu vězně. Její úloha je tak omezena výlučně na odebrání biologických vzorků určeným vězňům.

2. používání donucovacího prostředku pout

Podle platné právní úpravy je policista oprávněn použít pouta, jakož i ostatní donucovací prostředky v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku a ochrany veřejného pořádku, proti osobě, která je ohrožuje. Před jejich použitím je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby od protiprávního jednání upustila s výstrahou, že bude jinak použito donucovacích prostředků. Z uvedeného vyplývá, že osoba musí konat, musí se dopouštět jednání, kterým ohrožuje sebe, jiné osoby, majetek či veřejný pořádek.

Již delší dobu sílí ze strany Policie ČR požadavek, aby její příslušníci byli oprávněni při doprovodu (eskortování) osob používat pouta i v okamžiku, kdy se eskortovaná osoba ještě nedopouští ohrožujícího konání, ale existuje důvodný předpoklad, že se takto bude chovat, nebo že se pokusí uprchnout.

Obdobné oprávnění mají podle § 17 odst. 4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži ČR, příslušníci Vězeňské služby, kteří mohou, pokud je to nezbytné ke splnění účelu úkolu, při předvádění osoby ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu použít pouta, popřípadě pouta s poutacím opaskem a předváděcí řetízky preventivně. Dotčená osoba nemusí aktivně jednat.

3. Europol

Česká republika se dne 1. září 2004 stala smluvním státem Úmluvy založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu). Úmluva o Europolu sice neukládá přijetí navrhované právní úpravy, avšak z důvodu právní jistoty je přistoupeno k promítnutí některých ustanovení Úmluvy o Europolu do vnitrostátního právního řádu, a to do zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovaná právní úprava se týká určení konkrétního orgánu, který plní úkoly národní jednotky na základě Úmluvy o Europolu, a dále orgánu, který bude pověřen přijímáním žádostí osob na přístup k informacím, jež se jich týkají a s kterými disponuje Europol, a žádostí o přezkum těchto osobních údajů.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a je plně slučitelná s akty práva Evropské unie.

Přijetí navrhované právní úpravy nebude klást žádné finanční nároky na státní rozpočet popř. jiné veřejné rozpočty, nemá dopady na životní prostření ani na hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele.

K Čl.I

K bodu 1.

Tímto ustanovením se orgánu činnému v trestním řízení rozšíří pravomoc o možnost odebírat biologický materiál, který není spojen se zásahem do tělesné integrity (takovým zásahem je např. odběr krve) bez souhlasu osoby, a to pouze u podezřelého nebo obviněného. V případě nesouhlasu těchto osob bude odběr zásadně provádět lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.

K bodu 2. a 3.

V § 114 odst. 4 je orgánům činným v trestním řízení (příslušníkům Policie ČR) dána možnost po předchozí marné výzvě a za podmínek stanovených ve zvláštním předpise (zákon. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů) překonat odpor osoby, jíž se provedení identifikačního úkonu týká. Toto oprávnění se vztahuje pouze k osobě podezřelého nebo obviněného. U podezřelého, nikoli však obviněného (v trestním řízení má jiné procesní postavení) lze odpor překonat pouze po předchozím souhlasu státního zástupce. Tento souhlas státní zástupce vydá na základě písemné žádosti policejního orgánu. Od písemné žádosti lze ve výjimečných případech upustit, je-li nutno získat souhlas naléhavě. V tomto případě jej státní zástupce může vydat prostřednictvím telekomunikačních prostředků (např. telefonu, faxu, elektronické pošty). K odběru biologického materiálu, se kterým je spojen zásah do tělesné integrity osoby, je nadále oprávněn pouze lékař či odborný zdravotnický pracovník, v žádném případě policista a tento úkon v žádném případě nelze provést přes nesouhlas a odpor dotčené osoby. Tento úkon bude prováděn za důsledného respektování cti, vážnosti a důstojnosti dotčené osoby a po jejím předchozím poučení o právech a povinnostech.

K bodu 4.

Tímto ustanovením se rozšiřuje pravomoc orgánů činných v trestním řízení při provádění úkonů taxativně stanovených v písm. f) (např. snímat daktyloskopické otisky) v případě, že se osoba odmítne těmto úkonům podrobit, o možnost postupu za podmínek stanovených v § 114 odst.4.

K Čl. II

K bodu 1. a 5.

Jde o analogii úpravy navrhované do trestního řádu. Policisté by v žádném případě nebyli oprávněni překonat odpor osoby při úkonech zasahujících do tělesné integrity (např. odběr krve).

K bodu 2.

Na základě tohoto ustanovení budou příslušníci Policie ČR oprávněni používat pouta nejen proti osobě, která aktivně koná, která ohrožuje bezpečnost osob, majetku či ohrožuje veřejný pořádek, ale v případě doprovodu (eskortování) osob v tomto ustanovení taxativně uvedených i preventivně, a to za podmínky, že bude existovat důvodný předpoklad, že by tato osoba mohla ohrožovat bezpečnost osob, majetek či veřejný pořádek.

K bodu 3.

Tímto ustanovením se rozšiřuje oprávnění příslušníků Policie ČR o možnost získávat identifikační údaje, především biologický materiál, od osob, které jsou v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu, nebo od osob, kterým bylo uloženo ochranné léčení a v přípravném řízení nebylo možno tyto úkony provést.

K bodu 4.

Toto ustanovení upravuje podmínky, za nichž lze získávat biologický materiál. Z důvodu ochrany dotčené osoby bude odběr biologického materiálu, při němž dochází k zásahu do tělesné integrity, provádět odborný zdravotnický pracovník. Obdobně bude tento odběr provádět i v případě, kdy není zasahováno do tělesné integrity, ale je překonáván odpor osoby.

K bodu 6.

Z důvodu právní jistoty se navrhuje v zákoně jednoznačně potvrdit postavení Policejního prezidia České republiky jako subjektu určeného ke kontaktu s Europolem. Policejní prezidium České republiky plnilo tuto úlohu již na základě Smlouvy o spolupráci mezi Českou republikou a Evropským policejním úřadem z 5. března 2002 (platnost této smlouvy skončila přístupem ČR k Úmluvě o Europolu). Podle Úmluvy o Europolu je národní jednotka jediný styčný subjekt mezi Europolem a příslušnými orgány členského státu. Podle článku 19 Úmluvy o Europolu má každý právo na přístup k informacím, jimiž disponuje Europol, a také právo nechat tyto údaje přezkoumat. Toto právo se realizuje formou žádosti. Z důvodu právní jistoty občanů je třeba stanovit, kdo je příslušný k jejímu přijetí. Jako vhodný subjekt se jeví Policejní prezidium České republiky i s ohledem na skutečnost, že plní úkoly národní jednotky a je jediným subjektem, který je v přímém kontaktu s Europolem. Podle čl. 19 odst. 1 Úmluvy o Europolu je ten, kdo přijme žádost, povinen tuto předat neprodleně Europolu a sdělit žadateli, že odpověď obdrží přímo od Europolu. Další úkony spojené se žádostí řeší Europol. Při vyřizování žádostí postupuje Europol podle právních předpisů členského státu, ve kterém byla podána žádost, a dále v souladu s Úmluvou o Europolu.

K čl. III

Účinnost tohoto zákona se navrhuje stanovit, z důvodu jeho potřebnosti v praxi, dnem jeho vyhlášení,s výjimkou ustanovení čl. II bodu 6, který nabývá účinnosti dnem vyhlášení Úmluvy založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu).

V Praze dne 8. června 2005

Předseda vlády:

Ing. Jiří Paroubek v.r.

Ministr vnitra:

Mgr. František Bublan v.r.