zákon č. 321/2023 Sb.

K části první (změna zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)

K čl. I

K bodům 1, 7, 9, 12, 13, 30, 37 a 38

Jedná se o legislativně-technické úpravy spočívající ve změně odkazů na odstavce, které byly v důsledku navrhovaných změn přeznačeny.

K bodu 2

Jedná se o změny navazující na změny v zákoně o důchodovém pojištění (čl. V body 1 až 5), které se týkají hodnocení OSVČ vykonávajících vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, kdy se navrhuje považovat samostatnou výdělečnou činnost za vedlejší vždy v případě osobní péče o dítě ve věku do 4 let, přičemž tuto osobní péči lze hodnotit jen u jedné OSVČ. Pro případ osobní péče o totéž dítě více OSVČ se stanoví kritéria, u které OSVČ se bude samostatná výdělečná činnost považovat za vedlejší. V návaznosti na tyto změny v zákoně o důchodovém pojištění se upravuje pravomoc OSSZ rozhodovat podle daných kritérií o tom, u které OSVČ se osobní péče o toto dítě uplatní při hodnocení vedlejší samostatné výdělečné činnosti.

K bodu 3

Z ustanovení o místní příslušnosti se vzhledem k úpravě v bodech 18 a 22 vypouští určení místní příslušnosti při sepisování žádosti o přiznání důchodu, neboť v těchto bodech je specifická úprava určení místní příslušnosti.

K bodům 4 až 6 a 8

V návaznosti na změny ohledně sepisování žádostí o přiznání důchodu v bodech 17 až 23 se upravuje místní příslušnost OSSZ při posudkové činnosti. Dosavadní úprava místní příslušnosti nebude nadále platit pro případy posuzování invalidity a změny stupně invalidity, neboť v důsledku volby OSSZ pro sepsání žádosti o důchod nebo pro případ podání této žádosti v elektronické podobě již nebude platit určení místní příslušnosti OSSZ. Stanoví se nově zásada, že invaliditu bude posuzovat ta OSSZ, u níž byla žádost podána nebo která žádost sepsala, tj. ta OSSZ, u níž bylo zahájeno řízení. Dosavadní úprava místní příslušnosti OSSZ bude zachována pro ostatní okruhy posudkové činnosti vymezené v § 8 odst. 1 písm. b) až g) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

K bodu 10

Ve výčtu oblastí, v nichž si orgány sociálního zabezpečení vzájemně vyměňují údaje potřebné pro plnění jejich úkolů, chybí oblast provádění zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a proto se tato oblast do předmětného ustanovení doplňuje. Dosud je tato součinnost v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti upravena jen ve vztahu k jiným orgánům, srov. § 14 odst. 3.

K bodu 11

V případech stanovených zákonem o důchodovém pojištění (např. v § 50 odst. 6 a § 52 odst. 6) a v případech uvedených v bodě 45 má vliv skutečnost, že došlo k trestnému činu. Dosud však nebyla upravena součinnost soudů sdělovat orgánům sociálního zabezpečení údaje o trestných činech, které se zohledňují v oblasti důchodového pojištění. Tato součinnost je přitom upravena jen pro oblast nemocenského pojištění, srov. § 117 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění. Do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se proto tato součinnost doplňuje.

K bodu 14

V návaznosti na rozšíření způsobů komunikace (zejména v elektronické podobě) občanů a pojištěnců s orgány sociálního zabezpečení se umožňuje, aby základní údaje potřebné ke komunikaci mohly vést v registru pojištěnců. Dále se v návaznosti na plánované redukování využívání rodných čísel budou nově evidovat údaje o identifikačních dokladech pojištěnců.

K bodu 15

Úprava v tomto bodě navazuje na úpravu navrhovanou v zákoně o důchodovém pojištění (čl. V body 1 až 5), podle níž se osobní péče o dítě do 4 let věku bude důvodem pro hodnocení samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší. Je proto třeba upravit způsob prokazování osobní péče o toto dítě; primárním dokladem bude čestné prohlášení OSVČ na předepsaném tiskopisu, který bude obsahovat stanovené náležitosti; rodný list dítěte se zpravidla předkládat nebude, neboť údaje o vztahu k dítěti může orgán sociálního zabezpečení zjistit z informačního systému veřejné správy.

K bodům 16 až 24

Podle dosavadní úpravy lze žádost o přiznání důchodu zahájit jen na základě písemné žádosti, kterou s žadatelem sepisuje místně příslušná OSSZ při osobní návštěvě. Tento způsob již neodpovídá současné době, kdy je již značně rozšířen elektronický způsob komunikace. Umožňuje se proto, aby tato žádost mohla být podána též v elektronické podobě prostřednictvím příslušné elektronické aplikace orgánu sociálního zabezpečení.

Možnost sepsání žádosti v písemné podobě na OSSZ se zachovává a nově se umožňuje žádost podepsat digitalizovaným podpisem. Doplňuje se též postup pro případ, že občan nemůže sám žádost podepsat, protože mu v tom brání těžko překonatelná překážka (např. zdravotní důvody či zdravotní postižení); v těchto případech sepsání žádosti potvrdí další osoba. Nově se v rámci proklientského přístupu též umožňuje, aby si občan vybral OSSZ, na kterou se obrátí za účelem sepsání žádosti; zrušuje se tedy povinná místní příslušnost (pouze pro případy vážných provozních důvodů bránících sepsání žádosti, které budou zveřejněny na úřední desce, může OSSZ sepsání žádosti odmítnout, pokud se nejedná o OSSZ, v jejímž obvodu má občan trvalý pobyt – tato OSSZ odmítnout sepsání žádosti odmítnout nemůže).

V novém § 82a je podrobně upraven postup při podávání žádosti o dávky důchodového pojištění v písemné podobě; bude se přitom jednat o interaktivní službu. V případě podání žádosti v elektronické podobě nebude již možno relevantně podat žádost v listinné podobě. V odstavci 2 se upravuje forma předkládání dokladů, pokud občan chce určitou skutečnost pro důchodové řízení doložit; ve většině případů bude postačovat forma prostého převedení listiny do elektronické podoby, avšak v případě pochybností bude třeba předložit elektronický originál, autorizovanou konverzi nebo listinný originál nebo jeho úředně ověřenou kopii, v závislosti na charakteru dokladu. I když byla žádost podána v elektronické podobě a případná další komunikace s orgánem až do vydání rozhodnutí byla vedena rovněž elektronicky, rozhodnutí se bude vydávat vždy jen v listinné podobě.

K bodu 25

Zrušuje se překonaná úprava, která byla aktuální za situace, kdy podmínkou výplaty starobního důchodu při výdělečné činnosti formou pracovněprávního vztahu bylo sjednání tohoto vztahu na dobu určitou.

K bodu 26

Zrušuje se překonaná úprava, která měla význam jen pro období 2012 až 2013.

K bodu 27

Vyloučené doby jsou upraveny v § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. V návaznosti na změny navrhované v čl. V bodech 8 a 9, kdy se sjednocuje režim nakládání s vyloučenými dobami za účinnosti zákona o důchodovém pojištění a s vyloučenými dobami před účinností zákona o důchodovém pojištění, je třeba upravit odkaz na novou úpravu vyloučených dob.

K bodu 28

Pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu za vychované děti nebude třeba předkládat rodný list dítěte, pokud lze údaj o vztahu k dítěti zjistit z informačního systému veřejné správy. Zpravidla tak bude postačovat předložit jen čestné prohlášení na předepsaném tiskopise, kde budou uvedeny potřebné údaje pro zjištění výchovy dítěte.

K bodu 29

Pojištěnci často v praxi mění datum přiznání důchodu nebo datum zahájení výplaty důchodu, popřípadě obojí, a postup podle § 41 odst. 8 správního řádu by byl velmi formalizovaný a administrativně náročný. Umožňuje se proto, aby pojištěnec mohl sám (jednostranně) až do vydání rozhodnutí toto datum změnit, aniž by se o této změně muselo vydávat rozhodnutí; vychází se z toho, že toto datum je plně v dispozici pojištěnce a vydání rozhodnutí by bylo jen čistě formální záležitostí (navíc v případě nevyhovění by pojištěnec mohl stejně změnit datum přiznání důchodu do 30 dnů po doručení rozhodnutí) a jen by se tak zvýšila administrativní náročnost.

K bodům 31 a 48

Digitalizace jednotlivých postupů v rámci ČSSZ a rozvoj digitálních technologií umožňují (zejména v budoucnu) operativně koncentrovat úkony elektronické výpravny na místo, které nemusí být totožné s původcem rozhodnutí. Navrhovaný postup, kdy by rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění bylo možné doručovat prostřednictvím určené datové schránky (v praxi by se jednalo o datovou schránku OSSZ), povede k efektivnějšímu a rychlejšímu doručování rozhodnutí, aniž by tím byl účastník řízení jakkoliv dotčen na svých právech či povinnostech. Informace o příslušné datové schránce by byly zveřejněny způsobem umožňující dálkový přístup na úřední desce ČSSZ.

K bodům 32 a 33

Umožňuje se, aby se žádost o dávku důchodového pojištění mohla podávat v elektronické podobě též u orgánů provádějících důchodové pojištění příslušníků ozbrojených sil (okruh těchto příslušníků je vymezen v § 9 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), pokud jsou tyto orgány příslušné k rozhodování o žádosti; bude přitom platit přiměřeně úprava pro podávání žádostí v elektronické podobě OSSZ.

K bodu 34

V praxi dochází k situacím, kdy poživatel důchodu pobírá důchod neoprávněně a orgán sociálního zabezpečení se tuto skutečnost dozví až po úmrtí důchodce, a důsledkem je, že orgán sociálního zabezpečení nemohl včas vydat rozhodnutí o přeplatku. Pokud by důchodce měl nárok na doplatek na důchodu (stejném nebo jiném), který ještě nebyl vyplacen, nelze podle stávající úpravy provést zúčtování; právní úprava se proto doplňuje tak, aby bylo možné provést zúčtování přeplatku na straně jedné a doplatku na straně druhé, a to i v případě, že o přeplatku nebylo pravomocně rozhodnuto; podmínkou přitom bude, že se jedná o přeplatek na důchodu, na jehož úhradu má orgán sociálního zabezpečení nárok bez ohledu na zavinění (například vdovský důchod byl dále pobírán i po uzavření nového manželství nebo při pobírání předčasného starobního důchodu byla vykonávána v období před dosažením důchodového věku výdělečná činnost v rozsahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění; v těchto případech vzniká podle § 118a odst. 2 nárok na vrácení neoprávněně vyplacených částek důchodu objektivně, bez ohledu na zavinění).

K bodům 35 a 40

Navrhuje se sjednotit výplatu dávek důchodového pojištění pro všechny důchodce bez ohledu na to, který orgán sociálního zabezpečení důchod vyplácí. Všechny důchody by se tedy vyplácely jednotně na běžný kalendářní měsíc (tj. od prvního do posledního dne měsíce), nikoliv v případě ČSSZ dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách (např. od 20. dne kalendářního měsíce do 19. dne následujícího kalendářního měsíce). Výplatu důchodů na běžný kalendářní měsíc provádějí podle § 117 orgány sociálního zabezpečení uvedené v § 9. V provozních podmínkách ČSSZ již nejsou důvody pro výplatu dopředu v různých lhůtách v závislosti na dni splatnosti. Tím také odpadne v případě důchodů vyplácených ČSSZ důvod pro poskytování doplatků ke zvýšení důchodu v pravidelném termínu v různých výších v závislosti na dni splatnosti; tyto doplatky se přitom neposkytují k důchodům vypláceným orgány sociálního zabezpečení uvedenými v § 9.

K bodu 36

Konkrétní den výplaty důchodu (výplatní termín) stanoví příslušný orgán sociálního zabezpečení, avšak tento den bude možné stanovit jen na první polovinu kalendářního měsíce, což bude pro důchodce příznivější (dosud byl v praxi v případě důchodů vyplácených ČSSZ posledním dnem splatnosti 24. den v měsíci). Změna výplatního termínu bude možná, a to jen se souhlasem důchodce (zpravidla změna bude na jeho žádost), popřípadě i bez souhlasu důchodce, ale v tomto případě jen na dřívější výplatní termín.

V návaznosti na přechod výplaty důchodů na běžný kalendářní měsíc se stanoví, že výplata důchodu náleží po celý kalendářní měsíc, pokud jsou podmínky nároku splněny v první den měsíce. V návaznosti na dosavadní úpravu není akceptovatelné, aby se některým důchodcům ponechávala celá již vyplacená splátka důchodu a jiným důchodcům byla část této splátky považována za přeplatek na důchodu, resp. v případě úmrtí důchodců se poukazovala právním nástupcům jen část původní nevyplacené splátky, a to v závislosti na tom, zda k zániku nároku došlo před nebo po výplatním termínu, když jinak u všech budou splněny podmínky nároku aspoň k prvnímu dni kalendářního měsíce. Z této obecné zásady se stanoví výjimky pro případy, kdy nárok na výplatu netrvá po celý měsíc na základě žádosti důchodce a pro případy tzv, objektivní odpovědnosti.

K bodu 39

V návaznosti na novou úpravu výplatních termínů důchodů podle bodu 38 se zrušuje pevný výplatní termín 15. dne v měsíci v případě důchodů vyplácených do zařízení sociálních služeb poskytujících stanovené pobytové služby.

K bodu 41

V návaznosti na změny podle bodů 35 a 40 se formulačně upravuje ustanovení § 117, aby byla zachována dosavadní úprava, že výplatní termín důchodů stanoví v oborech své působnosti příslušní ministři.

K bodu 42

Důchod může být vyplácen také osobě, která oprávněného zastupuje podle § 49 a 50 občanského zákoníku, na což dosavadní úprava ukládající povinnosti osobám, jimž se důchod vyplácí místo oprávněného, nepamatuje. Do ustanovení se proto tato osoba doplňuje.

K bodům 43 až 45

Na základě praktických poznatků se doplňuje ustanovení § 118a o odpovědnosti důchodců a dalších příjemců a o nároku plátců důchodů na vrácení částek důchodu, na které oprávněný neměl nárok. V bodě 43 se doplňuje, že objektivní nárok na vrácení má plátce důchodu též v případě, že nárok na vdovský nebo vdovecký důchod zanikl z důvodu ukončení péče o nezaopatřené dítě ve smyslu § 50 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, protože nezaopatřenost zanikla z důvodu dosažení věku 26 let. V bodě 44 se doplňují další případy nároku na vrácení částek důchodu ve stanovených případech bez ohledu na zavinění, neboť je evidentní, že částky důchodu nenáležely, a umožňuje se v případech objektivní odpovědnosti uspokojit nároky plátce důchodu na vrácení v rámci dědického řízení. V bodě 45 se jednak umožňuje napravit jen formální nedopatření v důsledku nepřesného vyčíslení přeplatku (překlep), kdy jinak je nárok plátce důchodu nesporný, jednak se umožňuje nový běh lhůty pro nárok na vrácení v případě, že přeplatek na důchodu vznikl v příčinné souvislosti s trestným činem, jehož pachatelem (spolupachatelem nebi účastníkem) je příjemce dávky nebo poživatel důchodu.

K bodu 46

V ustanovení se upravuje odepsání přeplatku na důchodu, a to s přihlédnutím k institutu odepsání v daňové oblasti. Není účelné z hlediska administrativního ani finančního evidovat velmi nízké přeplatky a přeplatky evidentně nedobytné, a proto se tyto přeplatky budou odepisovat k tíži orgánu sociálního zabezpečení. V oblasti důchodového pojištění nebyl dosud zakotven institut placení přeplatku na důchodu ve splátkách, který může přispět k úhradě přeplatku; v oblasti nemocenského pojištění přitom povolení přeplatku na dávkách nemocenského pojištění zakotven je, srov. § 124 odst. 7 zákona o nemocenském pojištění.

K bodu 47

Analogicky oblasti daní (§ 158 daňového řádu) se upravuje odepsání dlužného pojistného a penále pro nedobytnost, tj. toto odepsání nebude záviset na úvaze orgánu sociálního zabezpečení. Dále se sjednocuje terminologie.

K čl. II (přechodná ustanovení)

K bodu 1

Nová úprava výplatního termínu na běžný kalendářní měsíc a stanovení výplatního termínu v období od prvního do čtrnáctého kalendářního dne (čl. I body 35 a 36) nabývá účinnosti od 1. července 2025. Umožňuje se, aby plátce důchodů mohl změny termínů splatnosti důchodů tak, aby tyto termíny spadaly do období od prvního do čtrnáctého dne kalendářního měsíce, provádět postupně v předstihu již od účinnosti zákona, aby přechod na novou právní úpravu byl plynulý a od 1. července 2025 byla výplata všech dosud přiznaných důchodů prováděna již v tomto období; ve výplatních termínech tak nebudou rozdíly mezi důchody přiznanými před 1. červencem 2025 a po 30. červnu 2025. Dosud se důchody vyplácejí ve výplatních termínech spadajících do období od druhého do 24. dne kalendářního měsíce. Při přechodu na nový výplatní termín může dojít k posunu na dřívější nebo na pozdější termín. V případě posunu na dřívější termín (např. místo 20. dne se bude důchod vyplácet 10. dne v měsíci) nebude vznikat přeplatek, i když vznikne překryv za určité časové období (tj. za období od 10. do 19. dne v měsíci); důchodce totiž obdrží stejný počet splátek, jen bude splátka časově posunuta dopředu. V případě posunu na pozdější termín (např. místo 6. dne se bude důchod vyplácet 12. dne v měsíci) by však vznikla mezera (důchod vyplacený v předchozím měsíci na období od 6. dne do 5. dne následujícího měsíce) za období od 6. dne do 11. dne v měsíci, a proto za toto období bude náležet doplatek. Přechodné ustanovení se však netýká splatnosti na běžný kalendářní měsíc, takže princip výplaty v pravidelných měsíčních lhůtách dopředu se až do 1. července 2025 nadále zachovává.

K bodu 2

Od 1. července 2025 dochází k přechodu výplaty důchodů na běžný kalendářní měsíc, a je proto třeba reagovat na to, že dojde k částečnému překrytí výplat; např. důchod vyplacený 10. června 2025 je vyplacený na období od 10. června do 9. července 2025 a důchod vyplacený 10. července 2025 bude vyplacen na období od 1. do 31. července 2025, takže dojde k překryvu za dny od 1. do 9. července 2025. Na tuto situaci reaguje přechodné ustanovení tak, že se tento překryv nepovažuje za přeplatek a důchod se nebude z tohoto důvodu krátit. Rozhodující je, že počet splátek důchodu zůstává stejný a v rámci roku 2025 důchodci obdrží 12 splátek důchodu, tj. obdrží stejný počet splátek (a ve stejné výši) jako podle dosavadní úpravy, takže důchodce fakticky nebude nijak finančně zvýhodněn.

K bodu 3

Pokud nárok na důchod nebo jeho výplatu zanikl v červenci 2025 v období, na které již byl v červnu 2025 vyplacen dopředu, nebude vznikat nárok na splátku důchodu ještě za červenec 2025, i když podle nové úpravy účinné od 1. července 2025 splátka důchodu za celý měsíc náleží, jsou-li podmínky nároku na výplatu splněny prvního dne v měsíci. Tím se zabraňuje tomu, aby byl v tomto případě důchodce zvýhodněn (např. při splatnosti 10. dne byl důchod vyplacený 10. června 2025 vyplacen na období od 10. června do 9. července 2025 a v případě zániku nároku na důchod 7. července 2025 nebude vznikat nárok ještě na červencovou splátku důchodu).

K bodu 4

Přechodné ustanovení reaguje na úpravu podle čl. I bodu 45; jednou nárok na vrácení důchod, který zanikl přede dnem účinnosti zákona, se nebude za účinnosti zákona obnovovat, i kdyby byly jinak pro obnovu tohoto nároku splněny nově stanovené podmínky. Zde se plně respektuje zásada právní jistoty.

K části druhé (změna zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti)

K čl. III

K bodu 1

Napravuje se gramatické pochybení v návaznosti na změnu provedenou podle zákona č. 366/2022 Sb.

K bodům 2, 12, 14, 18, 20 a 25

Z důvodu větší přehlednosti a lepší orientace v zákoně se vkládají vhodné skupinové nadpisy.

K bodu 3

V zájmu jednoznačného postupu se upřesňuje, že sleva na pojistném bude náležet v případě zaměstnávání zaměstnance, který dosáhne věk 55 let, což je praktické v případech, kdy je zaměstnanec narozen prvního dne v měsíci (např. zaměstnanec narozený 1. září 1968 splní věkovou podmínku 1. září 2023 a již za září 2023 při splnění ostatních podmínek bude mít zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném).

K bodům 4 až 9

Jedná se o upřesnění některých změn v souvislosti se slevami na pojistném, které byly zavedeny na základě zákona č. 216/2022 Sb. V § 7a odst. 1 písm. d) stanovením věkové hranice 26 let dochází ke sjednocení s vymezením nezaopatřenosti dítěte při studiu v zákoně o důchodovém pojištění, na který je v tomto ustanovení odkazováno. V § 7a odst. 2 se jedná o sjednocující formulační úpravu. V § 7a odst. 3 se v písmenech b) a c) upřesňují některé používané pojmy a upravuje se zaokrouhlování; v písmenu c) se dále u osob mladších 21 let vylučuje aplikace limitu 138 hodin, neboť tento limit byl v rozporu s úpravou pro tyto osoby obsaženou v § 7a odst. 2, a upravuje se postup v případě, že zaměstnání skončilo v průběhu měsíce (dosud úprava pamatovala jen na případy, kdy zaměstnání vzniklo v průběhu měsíce). V § 7a odst. 5 se upřesňuje, že záměr uplatnit slevu na pojistném lze podat ve stejném dni jako přehled, na kterém je sleva již uplatněna.

K bodům 10, 26 a 27

Jedná se o formulační úpravu, aby bylo jednoznačně zřejmé, že se jedná o slevu na pojistném náležející zaměstnavateli za zaměstnance.

K bodu 11

Upřesňuje se odkaz v návaznosti na změnu, kterou přinesl zákon č. 455/2022 Sb., který zavedl dvě sazby pojistného (nově zvýšenou sazbu v případě zaměstnávání zdravotnických záchranářů a podnikových hasičů).

K bodům 13, 16 a 19

Jedná se o formální úpravy směřující k zpřehlednění zákona; tyto úpravy spočívají v přesunutí úpravy týkající se doplácení pojistného v případě úmrtí OSVČ a osob dobrovolně účastných důchodového pojištění do ustanovení, která upravují pojistné těchto osob, aby tato ustanovení byla úplná. V § 12 odst. 2 tak zůstane jen úprava týkající se zaměstnavatelů, což bude odpovídat novému skupinovému nadpisu nad § 8.

K bodu 15

Navrhované doplnění navazuje na úpravy v čl. I bodech 20 a 32 a věcně na změny v hodnocení vedlejší samostatné výdělečné činnosti podle čl. V bodu 1, aby prokazování osobní péče o dítě do 4 let věku bylo jednotné.

K bodu 17

Jedná se o upřesnění odkazu v návaznosti na změny provedené v zákoně o důchodovém pojištění.

K bodu 21

Od 1. ledna 2022 došlo na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu ke změně úpravy penále, kdy se místo pevné sazby penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den trvání dluhu přešlo na úpravu penále podle předpisů práva občanského. Tato změna však nebyla provedena důsledně, neboť v případě splátkového režimu byla ponechána dosavadní pevná sazba ve výši 0,025 %, tj. ve výši poloviny dřívější pevné sazby. Toto nedopatření se nyní napravuje, a to tak, že se v § 20 vypouští úprava nižší sazby v případě splátkového režimu, tj. i v případě splátkového režimu bude platit sazba stanovená podle předpisů práva občanského; dostatečnou výhodou splátkového režimu je, že dluh není splatný celý, tj. je rozloženo splácení dluhu do jednotlivých splátek.

K bodu 22

Vypouští se překonané ustanovení, neboť odečet náhrady mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti od odváděného pojistného byl zrušen.

K bodu 23

Jedná se o legislativně-technickou úpravu. V návaznosti na změny v číslování odstavců podle bodu 13 se upravuje odkaz na příslušný odstavec.

K bodu 24

V návaznosti na zrušení odstavce 4 v § 20 podle bodu 18 se zrušuje věta, která na předmětný odstavec odkazuje.

K bodu 28

Upřesňuje se, že sankci lze uložit i v případě, kdy byla na příslušném tiskopisu uplatněna sleva na pojistném, neboť byly splněny všechny podmínky pro nárok na slevu na pojistném, avšak na tomto tiskopisu nebyly uvedeny všechny požadované skutečnosti (např. údaje o jednotlivých zaměstnancích), které však neměly vliv na nárok a uplatnění slevy na pojistném.

K čl. IV (přechodné ustanovení)

Ustanovení navazuje na čl. III bod 21; v tomto novelizačním bodě byla zrušena dosavadní sazba 0,025 % při splátkovém režimu. V přechodném ustanovení se upravuje postup při stanovení sazby penále u dluhu, jehož placení bylo povoleno ve splátkách před 1. červencem 2023 a splátkový režim trvá i po 30. červnu 2023. Sazba penále zůstane za období před 1. červencem 2023 v dosavadní výši a od 1. července 2023 se uplatní již nová úprava, tj. sazba penále se bude řídit předpisy práva občanského s tím, že pro účely stanovení výše sazby se bude postupovat tak, jako by dluh vznikl 1. července 2023.

K části třetí (změna zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění)

K čl. V

K bodům 1 až 5

Podle dosavadní úpravy je jedním z důvodů pro hodnocení samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší nárok na rodičovský příspěvek. Právní úprava poskytování rodičovského příspěvku se postupně měnila a podle současné úpravy je možné rodičovský příspěvek pobírat při zachování celkové výše i kratší dobu než 4 roky. Značná míra flexibility čerpání rodičovského příspěvku zakládá neodůvodněné rozdíly mezi OSVČ při posuzování, kdy bude samostatná výdělečná činnost považována za vedlejší. Navrhuje se proto, aby kritériem nebylo pobírání rodičovského příspěvku, ale věk dítěte; zachovává se přitom hranice 4 let věku dítěte, po kterou je možné pobírat rodičovský příspěvek. Péče o dítě do 4 let věku se bude zohledňovat jen u jedné OSVČ; to bude platit i v případě péče o více dětí do 4 let věku (nelze tedy v tomto případě rozdělit péči o děti tak, že by péče o 1 dítě se hodnotila u jedné OSVČ a péče o druhé dítě se hodnotila u druhého rodiče, který je rovněž OSVČ). Stanoví se zároveň kritéria pro určení péče o dítě v největším rozsahu, a to analogicky stávající právní úpravě, srov. § 9 odst. 8 a § 14 odst. 2.

K bodu 6

Vypouští se ustanovení, které působí výkladové problémy, zejména v kontextu s daňovými předpisy upravujícími zdaňování příjmů ze samostatné výdělečné činnosti, které pro účely zdanění příjmu nezohledňují oprávnění vykonávat předmětnou činnost. Orgán sociálního zabezpečení ani není kompetentní posuzovat legálnost nebo oprávněnost samostatné výdělečné činnosti.

K bodům 7 a 22

Jedná se o legislativně-technickou úpravu navazující na vložení nově věty v § 16 odst. 4 v bodě 8.

K bodům 8 a 9

U vyloučených dob podle § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění je dvojí režim hodnocení těchto dob, a to v závislosti na tom, jedná-li se o vyloučené doby před účinností zákona (§ 16 odst. 4 věta první) nebo o vyloučené doby za účinnosti zákona o důchodovém pojištění (§ 16 odst. 4 věta druhá). Na hodnocení vyloučených dob podle § 16 odst. 4 věty první navazuje úprava v prováděcí vyhlášce, konkrétně v § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kde je upraveno zjišťování ročního vyměřovacího základu za období před rokem 1996 (v tomto ustanovení vyhlášky je upraven vztah hrubých výdělků zjištěných podle právních předpisů účinných ke dni 31. prosince 1995 a vyloučených dob podle § 16 odst. 4 věty první zákona o důchodovém pojištění). Stávající úprava je však složitá a postupem času přitom klesá váha rozhodných skutečností (vyloučených) tak, jak se rozhodné období postupně prodlužuje; navíc s velkým odstupem času se již obtížně došetřují rozhodné skutečnosti, neboť tehdejší zaměstnavatelé již nemusí existovat nebo jsou problémy s evidencí. Navrhuje se proto zjednodušení právní úpravy, a to tak, že by pro všechny vyloučené doby platil stejný režim bez ohledu na to, zda se jedná o dřívější nebo současné vyloučené doby. V návaznosti na přijetí navrhovaného zákona by pak byla zrušena úprava v § 3a prováděcí vyhlášky. K bodu 10

Nedochází k věcné změně, nýbrž se jen zrušuje duplicitní ustanovení, neboť to, že se pro účely zákona o důchodovém pojištění považuje za dítě též dítě osvojené, je v § 20 uvedeno jak v odstavci 1, tak v odstavci 3 v písm. b); tato duplicitní úprava vznikla nedopatřením při nové formulaci § 20 odst. 3 v návaznosti na nový občanský zákoník. Volí se přitom úprava, která je v jiných zákonech, např. v § 38 písm. b) zákona o nemocenském pojištění.

K bodu 11

Dosavadní úprava se týká jen případů, kdy byl důchod neprávem přiznán nebo vyplácen a výslovně se nevztahuje na situaci, kdy byl důchod neprávem zvýšen, a proto se dosavadní úprava doplňuje o tuto situaci.

K bodu 12

Dosavadní omezení dohody o srážkách z důchodu není již potřebné, neboť jednak se jedná o dvoustranný úkon, tj. důchodce musí s dohodou souhlasit, jednak často má sám důchodce zájem dluh na důchodu (přeplatek) splatit co nejdříve.

K bodu 13

Nová formulace ustanovení reflektuje nově navrhovanou úpravu výplaty důchodů na běžný kalendářní měsíc včetně pravidla, že dožije-li se oprávněný aspoň prvního dne v měsíci, náleží splátka důchodu na daný kalendářní měsíc. Současně se nově vymezuje okruh osob, jimž se vyplatí splátky důchodu náležející oprávněnému, který zemřel, a to tak, že se bude jednat o osoby, které mají nejužší rodinné vazby na oprávněného; zároveň se vypouští v praxi problematická podmínky žití ve společné domácnosti, což se též často obtížně došetřuje.

K bodu 14

Je třeba zajistit vrácení částek důchodu, které byly vyplaceny na účet, avšak z důvodu úmrtí již nenáležely, neboť jednak nelze technicky zabezpečit, aby se plátce důchodu dozvěděl o úmrtí důchodce okamžitě, jednak není ani technicky možné okamžitě zastavit výplatu důchodu. Proto je součástí smluvních dokumentů upravujících poukazování výplat důchodů na účty bank též to, že podmínky pro vedení účtu jsou stanoveny tak, že z něj mohou být zúčtovány a ČSSZ vráceny splátky důchodu, na které zanikl nárok z důvodu úmrtí důchodce – majitele účtu. Banka toto též potvrzuje na tiskopisu „Žádost o zařízení výplaty důchodu poukazem na účet v ČR – majitel účtu“, který žadatel o důchod nebo důchodce po potvrzení bankou předkládá plátci důchodu, pokud chce zasílat důchod na účet. Navrhuje se úpravu těchto podmínek včlenit přímo do zákona, a to jednak v návaznosti na online podávání žádostí o důchod, jednak k naplnění záměru snižovat administrativní povinnosti, kdy důchodci odpadne povinnost předkládat tuto žádost a bance odpadne povinnost žádost potvrzovat.

V souvislosti s rostoucím počtem výplat důchodů na účet, častěji měnícími se subjekty na bankovním trhu a preferovanou formou elektronické komunikace je proto potřebné zakotvit přímo v právním předpisu některá základní pravidla dnes obsažená pouze ve smluvních „Pravidlech pro poukaz výplat důchodů na účty u bank nebo spořitelních a úvěrních družstev v České republice“, k nimž bankovní subjekty mohou, ale nemusí přistoupit, stejně jako je mohou jednostranně vypovědět. Podmínkou pro výplatu důchodu poukazem na účet fyzické osoby je návratnost těchto, ze zákona již nenáležejících, plateb důchodů. Tato podmínka, tj. možnost zúčtování nenáležejících plateb důchodu z účtu a jejich vrácení ČSSZ, musí být součástí ujednání mezi majitelem účtu a bankou nebo spořitelním a úvěrním družstvem, tj. uvedena v obchodních podmínkách pro vedení účtu, zajištěna dodatkem ke smlouvě o vedení účtu apod. Na účty, u nichž není tato podmínka zajištěna, nemůže být výplata důchodu poukazována.

K bodu 15

Jedná se o sjednocení terminologie; zákon o důchodovém pojištění používá pojem „důchod“, nikoliv „dávka“.

K bodu 16

Doplňuje se úprava o postupu banky v případě úmrtí oprávněného. Jedním z důležitých pravidel je povinnost bank vrátit nenáležející splátky důchodu, je-li na účtu fyzické osoby dostatek finančních prostředků, přičemž nově se navrhuje rozšířit tuto povinnost i o částky, které banky použily ve svůj vlastní prospěch (na úhradu vlastních pohledávek). Návratnost poukázaných nenáležejících dávek důchodového pojištění je s ohledem na stále významný objem veřejných finančních prostředků významnou otázkou se značnou administrativní zátěží související se soudním vymáháním předmětných částek, navíc s různými výsledky, kterému se ani při stávající právní úpravě v řadě případů nelze vyhnout. Předmětem sporu je zpravidla otázka, kdo je osobou, jež se o nenáležející vyplácené dávky důchodového pojištění bezdůvodně obohatila. Jelikož řízení o pozůstalosti často končí zastavením pro nedostatek majetku, neexistuje žádná obohacená fyzická osoba, resp. odpovědný dědic, avšak je to právě banka, jejíž finanční situace je v důsledku připsání nenáležejících dávek důchodového pojištění zemřelého důchodce na u ní vedený účet, tedy na úkor státu, příznivější. Je třeba přitom mít na zřeteli, že důchody jsou vypláceny ze státního rozpočtu, a je proto potřebné doplnit právní úpravu tak, aby nedocházelo k neoprávněnému úbytku prostředků státního rozpočtu.

K bodu 17

Jedná se o reakci na novou úpravu výplatních termínů důchodů, viz čl. I bod 35.

K bodům 18 a 19

Dosavadní úprava vracení splátek důchodu se doplňuje o situace, kdy zemře osoba, která je objektivně odpovědná za vrácení přeplatků na důchodu. V tomto případě se budou moci splátky důchodu, které nebyly vráceny proto, že povinná osoba mezitím zemřela, považovat za její dluh, který se vypořádá v rámci dědictví po ní.

K bodům 20, 21, 23 a 24

Jedná se o formulační úpravy navazující na novou úpravu splatnosti důchodů, kdy se přechází na výplatu důchodů na běžný kalendářní měsíc, srov. čl. I bod 39.

K čl. VI (přechodná ustanovení)

K bodům 1 a 2

V případě úmrtí důchodce před účinností zákona se vstup do řízení o důchod a nabytí nároku na částky důchodu splatné do dne smrtí oprávněného a na částky důchodu, na které měl nárok zemřelý po přiznání důchodu, bude řídit dosavadní úpravou, i když další řízení, výplata splátek důchodu a projednávání dědictví budou probíhat za účinnosti nové úpravy.

K bodu 3

Posuzování samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší za dobu přede dnem nabytí účinností zákona se bude posuzovat podle právní úpravy účinné před tímto dnem, i když se přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti bude podávat za účinnosti navrhovaného zákona.

K části čtvrté (změna zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění)

K čl. VII

K bodům 1 až 3

Žena, která byla zaměstnána na dobu určitou a je, zpravidla v souvislosti s rizikovým těhotenstvím, až do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (dále jen „PPM“) uznána dočasně práce neschopnou, se po skončení tohoto zaměstnání nemůže s ohledem na stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce ucházet o žádné další zaměstnání. V takovýchto případech se nejeví jako účelné neposkytnout PPM. S ohledem na vývoj a strukturu žádostí o odstranění tvrdosti zákona je patrné, že u žen v takovýchto situacích je PPM poskytována na základě odstranění tvrdosti zákona. Navrhovanou právní úpravou se založí nárok na PPM i ženám, které do nástupu na PPM pobírají nemocenské z předchozího nemocenského pojištění (nemocensky pojištěného zaměstnání). Úprava se navrhuje jako obecná, bude se týkat i situací, kdy pojištěnka skončila zaměstnání jako ne-těhotná, nebo kdy byla uznána dočasně práce neschopnou i z jiného důvodu, než je riziková gravidita.

Pro nově navržený důvod pro vznik nároku na PPM platí obecné podmínky. Situace je obdobná, jako by ochranná lhůta trvala do nástupu na PPM (6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu nebo ke dni porodu), jediná odchylka odlišující tento důvod od ochranné lhůty je, že musí trvat nárok na nemocenské (do vyčerpání podpůrčí doby a poté, je-li poskytování nemocenského na žádost prodlouženo). Postup pro PPM u nově navrženého důvodu tedy bude stejný jako u nároku na PPM vzniklého v ochranné lhůtě (např. ke dni nástupu na PPM musí být splněna podmínka 270 dnů účasti na nemocenském pojištění).

Výše PPM bude podle navrhovaného § 32 odst. 1 písm. f) zákona o nemocenském pojištění (dále jen „ZNP“) stanovena podle obecných kritérií, doplňuje se § 19 odst. 11 ZNP tak, že se obdobný postup používá i v případě, kdy nástup na PPM nastal v době pobírání nemocenského. Způsob stanovení výše PPM pak bude stejný jak pro případy, kdy nástup na ni nastal v ochranné lhůtě, tak i pro případy, kdy nástup na PPM nastal po uplynutí ochranné lhůty v době, kdy pojištěnka pobírá nemocenské.

Zároveň se pro případ přerušení poskytování PPM i u nově zaváděné možnosti vzniku nároku na PPM v době pobírání nemocenského vymezuje horní hranice věku dítěte (bod 3).

K bodům 4 a 5

Jedná se o legislativně technické úpravy. Bod 4 - vymezení věku stanoveného dítěte upravuje § 34 odst. 7, nikoliv v odstavci 6. Bod 5 – dohoda o péči o dítě s nárokem na PPM je vymezen v § 32 odst. 8 ZNP, nikoliv v odstavci 7.

K bodu 6

Podle platné právní úpravy platí, že zaměstnanec nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně mj. tehdy, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu PPM nebo má nárok na rodičovský příspěvek podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava v době svého přijetí vycházela z toho, že jak PPM, tak rodičovský příspěvek jsou vypláceny osobám, které o dítě osobně celodenně a řádně pečují, tj. jsou s dítětem „doma“ a nevykonávají přitom výdělečnou činnost. V takovém případě nebylo třeba dávkou nemocenského pojištění (ošetřovným), zabezpečovat další osobu (pojištěnce), která by přestala chodit do zaměstnání proto, aby mohla ze stanovených důvodů ošetřovat nemocné dítě nebo pečovat o zdravé dítě do 10 let věku.

Od doby přijetí zákona o nemocenském pojištění se však podmínky poskytování rodičovského příspěvku podstatně rozvolnily a v současné době již není překážkou pro jeho poskytování ani skutečnost, že rodič, který tento příspěvek pobírá, je v době pobírání tohoto příspěvku výdělečně činný, a to ani v případě, že je výdělečně činný po stanovenou týdenní pracovní dobu. Podle § 31 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře se podmínka osobní celodenní péče považuje za splněnou a rodičovský příspěvek náleží v situacích tam uvedených, mj. i tehdy, pokud dítě, které nedosáhlo 2 let věku, navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti v rozsahu nepřevyšujícím 92 hodin v kalendářním měsíci, nebo když rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou v době, kdy je výdělečně činný nebo je žákem nebo studentem soustavně se připravujícím na budoucí povolání. Za této situace není důvodné nadále považovat skutečnost, že jeden z rodičů dítěte pobírá rodičovský příspěvek, za překážku pro vznik nároku na ošetřovné u druhého rodiče (nebo jiného oprávněného).

V návaznosti na výše uvedené se omezení týkající se možnosti čerpat ošetřovné upravuje tak, aby pojištěnec mohl čerpat ošetřovné za předpokladu, že jiná fyzická osoba, která pobírá rodičovský příspěvek, aktivně pracuje v nemocensky pojištěném zaměstnání, ze kterého je za ni hrazeno pojistné na sociální zabezpečení, anebo vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a současně není na mateřské dovolené, rodičovské dovolené či nečerpá jiné pracovní volno. Právní úprava cílí např. na situace, kdy se matka vrátí do zaměstnání, ale v případech, kdy dítě krátce po jejím nástupu onemocní, nemůže ošetřovné čerpat např. otec nebo babička, ale pouze tato matka. Vzhledem k tomu, že je celospolečenským zájmem, aby se matky vracely do zaměstnání co nejdříve, je třeba jim neklást překážky, které mohou vést k tomu, že při opakovaných nemocech dítěte matka znovu nastoupí na rodičovskou dovolenou, protože pro zaměstnavatele není takovým přínosem, jak očekával, a prodlužuje tím dobu, za kterou nepřispívá do systému sociálního zabezpečení. Pokud by mohli čerpat ošetřovné oba rodiče dle vlastních možností či preferencí, přispěje to ke slaďování pracovního a soukromého života.

Věta první se přebírá ze současné platné právní úpravy, a týká se situací, kdy je z důvodu ošetřování (péče) o tutéž osobu vyloučeno poskytování ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného za stejnou dobu.

K bodu 7

Podle současného znění § 39 odst. 4 ZNP platí, že změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování. Tato zásada nepokrývá všechny situace, které mohou v souvislosti s potřebou ošetřování fyzické osoby nebo péče o dítě do 10 let věku nastat. Znění tohoto ustanovení se rozšiřuje ve 2 směrech.

Především se navrhuje zavést při potřebě ošetřování stejné pravidlo, které již platí pro posuzování dočasné pracovní neschopnosti, tj. že 2 bezprostředně navazující dočasné pracovní neschopnosti se pro účely nemocenského pojištění považují za 1 trvající dočasnou pracovní neschopnost. Mechanické převzetí této zásady pro ošetřovné by ovšem nebylo vhodné z toho důvodu, že podle § 39 odst. 1 ZNP vzniká nárok na ošetřovné z důvodu celé řady věcně zcela různorodých situací. Navrhuje se proto řešení, kdy se zásada o navazujících potřebách ošetřování bude vztahovat pouze na situace stejného druhu, tj. nutnost ošetřování fyzické osoby, resp. péče o dítě do 10 let věku vždy pouze z jednotlivých titulů pro potřebu ošetřování uvedených jednotlivých bodech § 39 odst. 1 ZNP. Vychází se přitom z toho, že jednotlivé body § 39 odst. 1 ZNP obsahují kvalitativně rozdílné důvody pro vznik ošetřování (péče) a vznikne-li v průběhu trvání jednoho z nich potřeba ošetřování (péče) z jiného důvodu, vzniká tím nový nárok na ošetřovné. Pokud tedy např. zaměstnanec čerpal ošetřovné z důvodu nemoci dítěte do 10 let věku, ošetřující lékař konstatoval, že nemoc již pominula, avšak následující den si toto dítě zlomilo nohu a opět potřebuje ošetřování, nejedná se o nový případ nároku na ošetřovné, neboť v obou případech je důvodem ošetřování dítěte do 10 let věku (§ 39 odst. 1 písm. a) ZNP). Naproti tomu, pokud by v den následující po skončení nemoci tohoto dítěte došlo k uzavření školy, jejímž je dítě žákem, jednalo by se o nový nárok na ošetřovné, neboť péče o (zdravé) dítě mladší 10 let, z důvodu že škola, jejímž je toto dítě žákem, byla uzavřena z nařízení příslušného orgánu, je kvalitativně odlišnou situací (§ 39 odst. 1 písm. b) bod 1 ZNP).

Věcně stejná zásada, jako u bezprostředně navazujících případů potřeby ošetřování (péče) se navrhuje i pro případy, kdy k situaci zakládající nutnost ošetřování fyzické osoby nebo péče o dítě do 10 let věku dojde v době trvání potřeby ošetřování téže osoby nebo péče o téže dítě (např. ošetřované dítě si zlomilo nohu již v době jeho nemoci, nebo naopak škola, jejímž je žákem, byla v době jeho nemoci uzavřena).

K bodu 8

Jedná se o formulační úpravu za účelem sjednocení terminologie.

K bodu 9

Vznikne-li u téhož zaměstnance v době výplaty ošetřovného nový nárok na ošetřovné, musí být stanoveno, že v případě, kdy se nárok na ošetřovné překrývá, poskytuje se ošetřovné jen z jednoho důvodu. Přednost má poskytování ošetřovného, na které vznikl nárok jako první. Novým nárokem na ošetřovné není vznik takové potřeby ošetřování (péče), která znamená překrývání se s předchozí potřebou ošetřování (péče).

K bodu 10

Jedná se o legislativní zpřesnění zákonné úpravy. Není žádoucí, aby v den, kdy dítě dosáhne věku 10 let, striktně z tohoto důvodu skončil nárok na ošetřovné.

K bodu 11

Tato úprava se navrhuje s ohledem na složité životní situace, ve kterých se může pojištěnec ocitnout. Podle dosavadní právní úpravy nemůže v období 12 měsíců od posledního nároku na dlouhodobé ošetřovné vzniknout nárok na další dlouhodobé ošetřovné z důvodu péče jak o stejnou, tak i o jinou ošetřovanou osobu.

Mohou nastat situace, kdy pojištěnec nastoupí na dlouhodobé ošetřovné z důvodu péče o otce, která skončí po 14 dnech. Za 5 měsíců vznikne potřeba dlouhodobé péče u matky a pojištěnec by na dlouhodobé ošetřovné nárok podle dosavadní úpravy neměl; navrhovaná úprava toto napravuje.

K bodům 12 a 24

Ustanovení § 153 odst. 1 ZNP obsahuje taxativní výčet případů, o kterých se rozhoduje ve zkráceném řízení, a zúčtování přeplatku na nemocenském s důchodem v případě zvýšení stupně invalidity na třetí stupeň není v tomto taxativním výčtu obsaženo. Uvedené se doplňuje mj. i s ohledem na skutečnost, že ne vždy bude rozhodováno ve zkráceném řízení: • nebude-li pojištěnec souhlasit s výsledkem zkráceného řízení (§ 153 odst. 6 ZNP), bude rozhodováno o přeplatku klasicky ve správním řízení a povinnost uhradit přeplatek vznikne na základě právní moci rozhodnutí, • současně nelze opomenout případy, kdy je doplatek důchodu vyplacen a teprve poté se bude řešit přeplatek na nemocenském.

K bodu 13

Zrušuje se institut dohod uzavíraných mezi zaměstnavatelem a okresní správou sociálního zabezpečení, na jejímž základě bylo možné dohodnout jinou lhůtu pro plnění oznamovacích povinností, než jaké jsou stanoveny v § 94 odst. 1 a 2 ZNP. Na základě poznatků ČSSZ již tento institut není potřebný, a to zejména s ohledem na elektronickou komunikaci mezi ČSSZ a zaměstnavateli. V současné době k předávání informací mezi ČSSZ a zaměstnavateli dochází spíše ve lhůtách kratších, než jak jsou stanoveny zákonem. ČSSZ sbírá potřebné informace od zaměstnavatelů nejen pro vlastní potřebu, ale i pro potřeby jiných institucí a dodržení zákonných lhůt má tak širší dopad. Institut dohod uzavíraných mezi zaměstnavatelem a OSSZ ve smyslu ust. § 94 odst. 3 ZNP tak postupem času ztratil svůj význam a přestal být účelným.

K bodu 14

Pokud jde o okruh údajů, které jsou orgány nemocenského pojištění povinny hlásit zaměstnavatelům v souvislosti s úrazem zaměstnance zakládajícím dočasnou pracovní neschopnost, oznamuje v současné době orgán nemocenského pojištění zaměstnavateli pouze ty případy, kdy nemocenské náleží v poloviční výši „řádného“ nemocenského (jedná se o případy, kdy si pojištěnec přivodil úraz zaviněnou účastí ve rvačce, jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných nebo psychotropních látek, nebo při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku), a rovněž hlásí případy, kdy ošetřující lékař vyznačí na rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, že se jednalo o pracovní úraz.

Zaměstnavatelé, kteří ze svých prostředků vyplácí zaměstnanci po dobu prvých 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény náhradu mzdy, dlouhodobě požadují, aby byli orgány nemocenského pojištění ve všech případech informováni o skutečnosti, že dočasná pracovní neschopnost vznikla zaměstnanci z důvodu úrazu, aby případně mohli došetřit okolnosti vzniku úrazu a nebyli vázáni až oznámením příslušné OSSZ, že nemocenské, které se poskytuje až od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti, se stanoví sazbou 50 %. Dostávají totiž toto hlášení velmi často až v době, kdy náhrada mzdy za prvých 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti již byla zaměstnanci vyplacena.

K bodům 15 a 16

Ustanovení § 117 odst. 2 písm. c) ZNP bylo po věcné stránce již překonáno, neboť pokuty za umožnění výkonu nelegální práce již nevydává Úřad práce ČR, ale Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. I když i v současné době by měly být orgány nemocenského pojištění o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce informovány, neboť Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce zasílají rozhodnutí o udělení těchto pokut Úřadu práce ČR, u něhož je povinnost předávat kopii tohoto rozhodnutí orgánům nemocenského pojištění stanovena stávajícím zněním § 117 odst. 2 písm. c) ZNP, je jednodušší, rychlejší a administrativně méně náročné, aby kopie těchto rozhodnutí zasílaly orgánům nemocenského pojištění přímo orgány, které o uložení této pokuty rozhodují, tj. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce.

K bodům 17 a 19

Doplňuje se výčet údajů, které ČSSZ vede v registru pojištěnců, resp. registru zaměstnavatelů, o další kontaktní údaje, které ČSSZ již ve svých evidencích fakticky vede. Využívání předmětných údajů se jeví vhodné pro efektivní výkon jednotlivých agend v působnosti ČSSZ, rychlejší a operativnější zasílání informací či dokumentů a snížení nákladů na poštovné. Forma komunikace za využití e-mailové pošty (nebo telefonu) odpovídá trendu obecné digitalizace kontaktů veřejnosti s institucemi, včetně orgánů veřejné moci. V praxi je komunikace prostřednictvím e-mailu využívána pro doručování neformální úřední korespondence, při které není nezbytné prokázat doručení a nehrozí nebezpečí z prodlení. Srov. též odůvodnění k čl. I bodu 16.

K bodu 18

Legislativně technická úprava navazující na posun odstavců v § 94 ZNP.

K bodu 20

Formulace uvedená v současné době v textu § 124 odst. 2 ZNP není zcela jednoznačná; v rozporu s původním účelem tohoto ustanovení, který se nově navrhuje lépe formulačně vyjádřit, rozhodují některé okresní správy sociálního zabezpečení o přeplatku na nemocenském podle ustanovení § 124 odst. 2 ZNP i v případech, kdy k přiznání starobního důchodu či invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně došlo již před vznikem dočasné pracovní neschopnosti (leckdy třeba i několik let) a okresní správa sociálního zabezpečení tuto skutečnost při svém rozhodování o nemocenském opominula a dávku bez právního důvodu vyplatila. Namísto, aby byla odpovědnost pojištěnce (příjemce dávky) v těchto případech posuzována podle § 124 odst. 1 ZNP, tj. aby bylo v rámci řízení zkoumáno, zda zaměstnanec svým jednáním vznik přeplatku na dávce zavinil (spoluzavinil), je použito ustanovení § 124 odst. 2 ZNP, podle něhož se zavinění vůbec nezkoumá (v případech tam uvedených to ani nelze, neboť podle § 124 odst. 2 ZNP jsou řešeny ty případy, kdy dochází k přeplatku na nemocenském, i když nikdo ze zúčastněných subjektů žádnou povinnost neporušil). Navrhuje se proto zpřesněním formulace těmto výkladovým nepřesnostem zabránit.

K bodu 21

Podle § 39 ZDP mj. platí, že pojištěnec je invalidní pro invaliditu třetího stupně, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %. Došlo tedy u něj k podstatnému poklesu schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání s úrovní jeho tělesných, smyslových a duševních schopností před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Stanovení dne, od něhož u pojištěnce došlo ke vzniku invalidity či ke změně stupně invalidity, je výlučně věcí odborného posouzení příslušného lékaře a pojištěnec nemůže prakticky toto datum nijak ovlivnit (na rozdíl od starobního důchodu, kde je po splnění podmínek pro vznik nároku na starobní důchod datum vzniku nároku na výplatu tohoto důchodu vždy věcí volby pojištěnce). Jeví se proto nedůvodně tvrdým postupem, aby v případech, kdy je u pojištěnce konstatováno takové zhoršení zdravotního stavu, že zakládá nárok na invalidní důchod třetího stupně, byl pojištěnec povinen vracet v plné výši přeplatek na nemocenském, který svým jednáním nemohl nijak ovlivnit. Navrhuje se proto řešení, že za přeplatek na nemocenském bude považována nejvýše částka odpovídající výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně za období, po které již nemocenské nenáleželo.

Příklad: zaměstnanci bylo za určité období přeplaceno nemocenské ve výši 100 Kč, za totéž období by mu na invalidním důchodu pro invaliditu třetího stupně náleželo 75 Kč. Za toto období mu bude náležet nadále 100 Kč, přičemž přeplatek na nemocenském ve výši 75 Kč se zúčtuje s invalidním důchodem pro invaliditu třetího stupně (tato část nemocenského by byla považována za vyplacený invalidní důchod, který by se fakticky vyplácel až po uplynutí tohoto období).

V navrženém způsobu řešení pojištěnec žádný přeplatek nevrací, současně však toto řešení zajišťuje, že pojištěnec nebude naopak neoprávněně zvýhodněn tím, že by mu za stejné období náleželo jak nemocenské, tak i invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

K bodu 22

Jedná se o zpřesnění, neboť uplatňování nároku na výplatu otcovské je upraveno v § 109 odst. 8 ZNP.

K bodu 23

Jedná se o formulační zpřesnění, neboť v případě, kdy by byla výplata nemocenského takto přiznána na období 3 měsíců ode dne uplynutí podpůrčí doby, bylo by možno podat žádost o další výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na další období před koncem období, na které byla výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby původně přiznána, o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na třetí či další období by však při striktně doslovném použití textu zákona již nebylo možno požádat, protože lhůta 3 měsíců ode dne skončení podpůrčí doby již uplynula.

V praxi se takové žádosti pojištěnce samozřejmě neodmítají a je o nich rozhodováno věcně stejně, jako u žádostí, v nichž pojištěnec žádá o výplatu nemocenského za prvé období po vyčerpání podpůrčí doby. Navrženou změnou se proto pouze opravuje stylistická nepřesnost ve formulaci zákona.

K bodu 25

Podle § 55 odst. 4 ZNP mj. platí, že pokud pojištěnci po ukončení dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato dočasná pracovní neschopnost za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti. Obdobná zásada, vztahující se ovšem i na osoby, které nejsou účastny nemocenského pojištění, je v § 39 odst. 4 ZNP, podle něhož mj. platí, že změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování.

Pro karanténu však obdobná ustanovení chybí; situace, kdy na sebe dvě karantény bezprostředně navazují, či kdy je pojištěnci či ošetřované osobě v době trvání nařízené karantény nařízena jiná karanténa (např. pro styk s osobou, která onemocněla jinou chorobou, než byla nemoc, kvůli které byla původní karanténa nařízena), nebyly dosud řešeny a byly předmětem výkladu. Dosavadní průběh epidemie Covid-19, v níž bylo nařízeno velké množství karantén, upozornila na potřebu výslovného vyjádření těchto zásad v právní úpravě.

K čl. VIII (přechodná ustanovení)

K bodu 1

Jako rozhodující kritérium pro vymezení okruhu případů, v nichž bude nová právní úprava již aplikována, se navrhuje den nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, neboť k tomuto dni se posuzují všechny podmínky pro vznik nároku na dávku. Pokud tedy dojde k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v den nabytí účinnosti zákona nebo po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nebude překážkou pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství ani skutečnost, že ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona.

K bodům 2 a 3

Navrhovanou právní úpravou se ode dne nabytí účinnosti zákona zakládá možnost vzniku nároku na ošetřovné i v případě, kdy jiná fyzická osoba má z důvodu péče o totéž dítě nárok rodičovský příspěvek podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Je proto nutno přesně stanovit, ve kterých případech zaměstnancům vzniká v souvislosti s nabytím účinnosti zákona nárok na ošetřovné. Jako pro pojištěnce nejjednodušší a nejpřehlednější byla zvoleny zásady, že • nárok na ošetřovné podle návrhu zákona vzniká v těch případech, kdy potřeba ošetřování (péče) vznikla za trvání účinnosti zákona, • pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla před účinností zákona, avšak k vystřídání ošetřujících (pečujících) osob došlo za účinnosti tohoto zákona, má střídající osoba nárok na ošetřovné.

K bodu 4

Při striktním výkladu zákona by nová právní úprava automaticky platila pro všechny případy, kdy nová potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve v den nabytí účinnosti zákona. Přechodné ustanovení se doplňuje proto, aby se předešlo případným výkladovým problémům.

K bodu 5

Pokud za účinnosti nového zákona pojištěnec nastoupí na dlouhodobé ošetřovné z důvodu ošetřování jedné osoby a před účinností zákona v předchozích 12 měsících čerpal dlouhodobé ošetřovné z důvodu péče o jinou osobu, nárok na dlouhodobé ošetřovné vznikne.

K bodu 6

V zájmu hladkého přechodu na novou právní úpravu se dosavadní uzavřené dohody mezi ČSSZ a zaměstnavateli ponechávají v platnosti ještě po dobu 3 měsíců po nabytí účinnosti nové právní úpravy. Možnost ponechat dohody v platnosti ještě po dobu 3 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona se zavádí především s ohledem na zaměstnavatele, aby v případě potřeby měli dostatečný prostor na zajištění změn v souvislosti se změnou lhůt pro plnění oznamovací povinnosti.

K bodu 7

Navrhuje se, aby se nově zaváděná povinnost okresní správy sociálního zabezpečení vztahovala i na ty případy, kdy tato správa obdrží oznámení ošetřujícího lékaře o tom, že ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo v důsledku (jakéhokoliv) úrazu, v době účinnosti tohoto zákona, tj. i tehdy, pokud dočasná neschopnost byla uznána v době účinnosti tohoto zákona zpětně (§ 57 odst. 3 ZNP) tak, že den vzniku této neschopnosti by předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, či pokud by se jednalo o hlášení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti zaslané v písemné podobě na předepsaném tiskopise na adresu určenou orgánem nemocenského pojištění (§ 61 odst. 3 ZNP), které by bylo odesláno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak doručeno až v době jeho účinnosti.

K bodu 8

Navrhuje se, aby se nově zaváděná povinnost Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce vztahovala i na ty případy, kdy rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce vydané před účinností navrhovaného zákona nabude právní moci za účinnosti zákona. Ze skutečnosti, že obsahem povinnosti je předávat orgánům nemocenského pojištění pravomocná rozhodnutí, jednoznačně vyplývá, ke které skutečnosti nastalé v průběhu řízení o uložení pokuty je tato povinnost vázána. Je proto důvodné, aby v případě nabytí právní moci za účinnosti tohoto zákona plnily tuto úlohu orgány, které o této pokutě rozhodly, i když např. řízení začalo přede dnem nabytí účinnosti zákona.

K části páté (účinnost)

K čl. IX

Účinnost navrhovaného zákona se stanoví se zřetelem na zákon o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv od 1. ledna a od 1. července a s přihlédnutím k době potřebné pro plátce důchodů k zajištění realizace jednotlivých věcných okruhů navrhovaných změn. Obecná účinnost zákona se navrhuje od 1. ledna 2024 a změny týkající se výplatních termínů důchodů a období výplaty důchodů nabývají účinnosti dnem 1. července 2025. Změny podávání žádostí o důchody v elektronické podobě nabývají účinnosti dnem 1. prosince 2023 s přihlédnutím k účinnosti Nařízení o SDG.

V Praze dne 19. dubna 2023

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí:

Ing. Marian Jurečka

podepsáno elektronicky