zákon č. 323/2023 Sb.

důvodové zprávy).

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je slučitelná s předpisy Evropské unie, Smlouvou o přistoupení ČR k EU i s judikaturou soudních orgánů EU a je v souladu s obecnými zásadami práva EU (např. zásadou právní jistoty, proporcionality a zákazem diskriminace). Je také v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie a nenarušuje žádným způsobem volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu po evropském trhu. Navrhovaná právní úprava je slučitelná s judikaturou soudních orgánů Evropské unie.

Navrhovaná právní úprava není z pohledu právní úpravy Evropské unie implementační, tj. návrhem není do právního řádu České republiky implementováno právo Evropské unie.

6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava není výslovně řešena žádnou mezinárodní smlouvou, kterými je Česká republika vázána.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Předkládaný návrh zákona tedy nepředstavuje žádný přímý dopad na státní rozpočet ani na jiné veřejné rozpočty. Podstatou novely je primárně vytvoření Plánu. Výdaje státního rozpočtu vzniknou tedy jen tehdy, pokud na základě rozhodnutí vlády bude přistoupeno k využití přijatých hospodářských opatření v souvislosti s přípravou na stav ohrožení státu, tedy zejména naplňováním Plánu.

Naplnění Plánu by však bylo nutností i bez předkládané novelizace, avšak – jak je již uvedeno výše – související aktivity by probíhaly méně koordinovaně, v řadě případů zvykově, a navíc s poskytováním menší míry informací. Do budoucna by obdobná činnost probíhala na základě efektivnější horizontální koordinaci jednotlivých aktérů při tvorbě Plánu, což povede k zajišťování strategických komodit efektivnější cestou, a to včetně vynakládání státních prostředků.

Naopak se očekává pozitivní vliv na státní rozpočet při zavedení možnosti realizace nového modelu zajištění státních hmotných rezerv formou jejich rezervování u vlastníka věcí a zvířat pro případ jejich koupě Správou pro řešení konkrétní krizové situace. Předpokládá se, že uspořené finanční prostředky Správa státních hmotných rezerv využije k zajištění dalších komodit, na jejichž pořízení a ochraňování v současné době nemá dostatek finančních prostředků.

Náklady vyvolané zvýšením administrativní náročnosti při procesu tvorby, aktualizace a schvalování Plánu jsou zanedbatelné a budou pokryty z rozpočtu jednotlivých úřadů. Možné navýšení požadavků na prostředky státního rozpočtu lze předpokládat v souvislosti s úpravou definice pojmu „uchování výrobních schopností“ vzhledem k potencionálnímu navýšení počtu požadavků od dodavatelů mobilizačních a nezbytných dodávek. Toto navýšení požadavků na státní rozpočet bude ale minimální, odhad je do 15 mil. Kč ročně. Avšak z hlediska připravenosti na mimořádné situace a skutečnosti, že v krizovém stavu jsou nákupy potřebných dodávek buď vůbec nedostupné, nebo značně nákladné je tato úprava z hlediska státu a hospodárnosti efektivní.

Navrhovaná úprava bude mít potenciálně pozitivní dopad na podnikatelské prostředí České republiky, neboť případné nákupy zásob věcných prostředků vytvoří příležitost pro dodání určených výrobků.

Navrhovaná úprava vzhledem k okruhu jí upravovaných právních vztahů nemůže vyvolat žádné sociální dopady, a to včetně případných dopadů na rodiny nebo dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Stejně tak lze zcela vyloučit dopady na životní prostředí

8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava je v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a také s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), neboť navazuje na úpravu v této oblasti již prověřenou a osvědčenou; návrhem zákona se oproti dosavadní úpravě pouze nepatrně mění rozsah zpracovávaných údajů, z nichž jenom malá část jsou osobní údaje (především se jedná o kontaktní údaje a upřesnění identifikace osob ve vztahu k uzavíraným smlouvám o rezervaci); podmínky jejich zpracování zůstávají zachovány s tím, že tato podmínky již byly prověřeny jak z pohledu povinností správců a zpracovatelů údajů, tak z hlediska architektury informačních systémů, ve kterých jsou zpracovávány (elektronické systémy spisové služby, provozní evidence Správy státních hmotných rezerv apod.).

Nadužívání nadbytečně zapisovaných nebo jinak zpracovávaných údajů je tedy vzhledem k zákonné limitaci jak rozsahu údajů, tak účelu jejich zpracování vyloučena, stejně jako využití údajů jiným subjektem nebo k jiným než stanoveným účelům, které jsou opět výslovně stanoveny v zákonech, které jsou součástí předkládaného návrhu zákona.

Pokud jde o posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení je třeba opět především odkázat na předmět navrhované úpravy, která se pouze v omezené míře dotýká realizace základních práva a svobod ve smyslu Listiny základních práva a svobod. Tam, kde byly při přípravě návrhu zákona zvažovány podmínky případné limitace základních práv a svobod, nebylo (s výjimkou zajištění vstupu do staveb a na pozemky při provádění kontroly) nutné navrhovat regulaci novou, neboť navrhované úpravy vycházejí z již posouzené základní úpravy zákonné, v praxi dlouhodobě osvědčené, v níž návrhem zákona nedochází k žádné limitaci.

Návrh zákona rovněž striktně respektuje zásadu, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

9. Zhodnocení korupčních rizik

V rámci přípravy návrhu zákona byla komplexně posouzena míra korupčních rizik v souladu s metodikou zpracovanou Odborem hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády České republiky. Korupční rizika se ve vztahu k dané problematice se nepředpokládají, neboť systém tím, že Plán projednává a schvaluje vláda jednoznačně a předvídatelně nastaveným procesem, skýtá dostatečné systémové záruky jejich předcházení.

Navrhovaná právní úprava neobsahuje ustanovení, která by byla nebo by mohla být předmětem zvýšeného korupčního rizika.

Předkládaný návrh zákona je svým rozsahem přiměřený množině vztahů, které má upravovat. Předkládaný návrh zákona rozšiřuje kompetence vlády výlučně pro projednávání a schvalování Plánu za procesních podmínek nastavených Jednacím řádem vlády, což je dostatečnou zárukou pro vyloučení zvýšení míry působení korupčních rizik.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona směřuje k posílení připravenosti na krizové stavy, a tudíž také zajištění podmínek pro připravenost státu na plnění jedné z jeho základních funkcí, kterou je zajišťování svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot (čl.1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky). Díky jednoznačnému postupu při plánování státních hmotných rezerv i zajištění zvýšené informovanosti o stavu jejich pořizování vycházejících z navrhované regulace lze usuzovat, že dopady na zajišťování vnější a vnitřní bezpečnosti budou pozitivní, a to jak z hlediska věcného, tak co do připravenosti na plnění specifických úkolů v této oblasti a možností jejich organizace.

11. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé

legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

V souladu s usnesením vlády ze dne 9. prosince 2019 č. 870 bylo také provedeno hodnocení souladu návrhu zákona se Zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Předmětný věcný záměr se této oblasti dotýká pouze zprostředkovaně, a to v rozsahu využívání sítí elektronických komunikací jako prostředku pro předávání informací (dokumentů) a v rozsahu vedení příslušných evidencí a nastavení architektury v nich zpracovávaných dat.

Návrh zákona nepřináší v oblasti využívání digitálních technologií žádné novinky, navrhovaná regulace zachovává dosavadní systém, který je dostatečně uživatelsky vstřícný a současně pro plánování, pořizování a poskytování státních hmotných rezerv poskytuje potřebnou zpracovatelskou, evidenční a statistickou podporu.

Návrh zákona přitom neklade nové požadavky na zvýšení digitální gramotnosti zaměstnanců veřejné správy, podnikatelů nebo dalších obyvatel, ani na pořizování nových technologických prostředků.

K ČÁSTI PRVNÍ: Změna zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv

K čl. I bodu 1:

V dosavadním znění § 3 je napravováno dosavadní chybné užití pojmu „půjčka“ tam, kde se dlouhodobě v praxi jedná o právní vztah „zápůjčky“. Současně je Správě státních hmotných rezerv svěřována nová působnost, a to pro výkon činností v oblasti metodického řízení a sjednocování postupů krajských úřadů při přípravě hospodářských opatření pro krizové stavy a při koordinaci postupů ústředních správních úřadů při přípravě hospodářských opatření pro krizové stavy. Metodické řízení a sjednocování postupů krajských úřadů bude nově provádět Správa státních hmotných rezerv v součinnosti s Ministerstvem vnitra. Nově stanovovaná působnost Správy státních hmotných rezerv vychází zejména ze zkušeností z období vyhlášeného nouzového stavu v důsledku pandemického výskytu onemocnění COVID-19, kdy v řadě případů v počátku vyhlášení tohoto stavu bylo zjevné, že s výjimkou vlády samotné pro ústřední správní úřady chybí koordinátor předávání informací a jejich postupů při přípravě hospodářských opatření pro krizové stavy, přičemž nebylo možné v dané situaci vládu zatěžovat touto rolí na úkor řešení závažných problémů. Stejně tak však doposud chybí metodického řízení a sjednocování postupů krajských úřadů při přípravě hospodářských opatření pro krizové stavy, na což dlouhodobě poukazují samotné kraje, kterým nejednotné postupy vadí, když namnoze jsou překážkou účelného a rychlého řešení věci.

K čl. I bodům 2 až 5 a 7:

V dosavadní úpravě provedené ustanoveními § 4a až 4d zákona č. 97/1993 Sb. je Správě státních hmotných rezerv ukládána povinnost poskytnout ve specifických případech státní hmotné rezervy k odstraňování nebo řešení mimořádné situace, a to vždy na základě „žádosti“ věcně příslušného ministerstva. Z dikce zákona by tak bylo možné dovodit, že se jedná o žádost ve smyslu správního řádu, jíž je iniciováno správní řízení o žádosti. To však není účelem uvedené právní úpravy, a tedy je nutné zajistit terminologickou správnost citovaných ustanovení zákona č. 97/1993 Sb. [viz čl. 2 odst. 2 písm. d) a čl. 40 odst. 1 Legislativních pravidel vlády] a v textu nahradit slovo „žádost“ slovem „požadavek“ tak, aby bylo zřejmé že příslušné ministerstvo Správě státních hmotných rezerv předává věrohodný a jím ověřený dokument, na základě jehož obsahu má být řešen věcný nedostatek bránící odstranění nebo minimalizaci škod vzniklých v důsledku specifické krizové situace, avšak nejedná se o žádost, o které by mělo být rozhodováno.

K čl. I bodu 6:

V § 4e je odstraňován nesoulad mezi zákonem č. 97/1993 Sb. a zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. totiž může být poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona č. 372/2011 Sb.; v § 4e písm. b) zákona č. 97/1993 Sb. je však jako poskytovatel zdravotních služeb označena organizační složka státu, která však podle § 3 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, není právnickou osobou, a tedy nesplňuje zákonný předpoklad pro to být poskytovatel zdravotních služeb. V § 4e písm. b) se pro účely tohoto ustanovení jako poskytovatel zdravotních služeb stanoví státní příspěvková organizace.

K čl. I bodu 8:

Do zákona č. 97/1993 Sb. se vkládají nové § 4f až 4i, které svým účelem navazují na § 4a až 4e tohoto zákona. Navrhovaná ustanovení jsou totiž řešením nařízených mimořádných opatření nebo provádění obnovy dodávek elektrické energie, pro které Správa státních hmotných rezerv poskytne bezúplatně požadované věcné prostředky. Poskytnuté prostředky se vracejí, pokud jsou spotřebovány, je nutné je Správě státních hmotných rezerv nahradit. Navrhovaná ustanovení prolamují dřívější zásadu, že Správa státních hmotných rezerv může státní hmotné rezervy použít výlučně v případě vyhlášeného krizového stavu. Z praxe je zřejmé, že majetek státu, který Správa státních hmotných rezerv ochraňuje, může být se stejným účelem a pro ochranu vnitřní bezpečnosti, majetku, zdraví a životů osob použit i mimo tyto stavy, neboť je k dispozici bez zbytečných průtahů a zpravidla v potřebném množství. Správa státních hmotných rezerv se tak stává zásadním věcným zázemím pro plnění funkcí státu podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., a to způsobem zaručujícím rychlé a účinné řešení vzniklých negativních situací, tedy s předpokladem minimalizace rozsahu jejich dopadů.

K čl. I bodům 9 a 10:

V § 6 odst. 3 je doplňován nový odstavec 3, kterým jsou stanoveny podmínky rezervace věci nebo zvířete jako státních hmotných rezerv s tím, že tyto státní hmotné rezervy nejsou vlastnictvím České republiky, ale hledí se na ně jako na majetek České republiky s příslušností hospodařit pro Správu státních hmotných rezerv.

V souvislosti s uvedeným bylo nutné provést úpravu ustanovení § 6 odst. 1, kde je doposud stanoveno, že státní hmotné rezervy jsou výlučně vlastnictvím státu; nově je tedy třeba doplnit, že se toto pravidlo netýká věc a zvířat Správou státních hmotných rezerv rezervovaných. Dále se v § 6 odst. 1 v uvedené souvislosti doplňuje, že ze státního rozpočtu se hradí vedle výdajů na pořízení, ochraňování a skladování státních hmotných rezerv také výdaje na jejich rezervaci.

Rezervace je zcela novým způsobem pořizování státních hmotných rezerv, a to přímo u vlastníka těchto věcí nebo zvířat a s jejich ponecháním v jeho další péči. Navrhovaná právní úprava přináší zcela nový pohled na pořizování a nakládání se státními hmotnými rezervami. Umožňuje, aby se do systému státních hmotných rezerv zahrnuly i komodity, které nejsou ve vlastnictví státu, ale jsou u vlastníka dané komodity rezervovány pro případ řešení krizové situace. Tohoto cíle má být dosaženo tím, že Správa státních hmotných rezerv smluvně rezervuje určité množství dané komodity u jejího vlastníka, který bude vybrán v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a který bude odpovědný za obměnu dané komodity tak, aby vždy odpovídala kvalitativním i kvantitativním požadavkům stanovených Správou státních hmotných rezerv. Přesné podmínky budou uvedeny v rezervační smlouvě a budou závislé na charakteru konkrétní komodity. Předpokládá se, že půjde o výjimečné případy, kdy to dovolí charakter komodity a kdy bude pro stát ekonomicky výhodnější využít této možnosti ve srovnání s klasickým způsobem pořízení a péče o státní hmotné rezervy, kdy stát rezervy nakupuje, zajišťuje jejich ochraňování, obměnu a veškerou další péči. Tato forma pořízení státních hmotných rezerv bude realizována zejména u hmotných rezerv, jejichž použití pro řešení krizových situací je méně časté než u pohotovostních zásob nebo zásob pro humanitární pomoc, které musí být připraveny k použití v horizontu hodin. U hmotných rezerv lze totiž předpokládat, že jejich potřeba bude indikována s předstihem (minimálně několika měsíců).

Předkládaná úprava dále stanovuje, že rezervované státní hmotné rezervy lze nabýt nejvýše za cenu v čase a místě obvyklou. Vzhledem k tomu, že při uzavření rezervační smlouvy může být tato cena značně nižší a při realizaci rezervační smlouvy může dojít k situaci, že rezervační smlouva bude uvádět cenu, která je nižší než cena v čase a místě obvyklá, byť vznik této situace bude pravděpodobně spíše teoretický než praktický, je pamatováno na tuto situaci vložením slova „nejvýše“, aby Česká republika nebyla povinna hradit zbytečně cenu vyšší, než je cena předpokládaná rezervační smlouvou.

Veškeré takto ušetřené finanční prostředky se promítnou do hospodaření jednotlivých příslušných organizačních složek, pro které budou konkrétní státní hmotné rezervy rezervovány, respektive tyto organizační složky budou hradit nižší náklady na rezervované položky, než kdyby hradily náklady na pořízení státních hmotných rezerv a veškeré další finanční náklady. Lze předpokládat a nezávazně odhadovat, že by tato úspora mohla být ročně i třeba kolem 15 milionů korun.

K čl. I bodu 11:

Do zákona č. 97/1993 Sb. je nově vkládán § 6a, opravňující Správu státních hmotných rezerv k provádění kontroly kvality a množství státních hmotných rezerv. Kontrola bude prováděna vůči ochraňovatelům, popřípadě třetím osobám, které zajišťují pro ochraňovatele služby spojené s ochraňováním, anebo vlastníkům rezervované věci nebo zvířete.

Právní úprava nově stanovuje podmínky kontroly prováděné Správou státních hmotných rezerv tak, aby pozornost byla věnována sledovaným parametrům pořizovaných státních hmotných rezerv, tedy kvalitě a množství. Tyto parametry jsou odlišné u každé položky státních hmotných rezerv, ale pro účel, kvůli kterému jsou státní hmotné rezervy určeny, tj. příprava pro krizové situace a stavy, jsou tyto parametry rozhodující. Pokud krizové stavy nastanou, je nezbytné, aby státní hmotné rezervy vykazovaly nejenom požadovanou kvalitu, ale rovněž aktuálně existovaly v množství, které má být ochraňováno. V obecných postupech kontrolujících se použije kontrolní řád.

Navrhovaná úprava stanovuje především postupy kontrolujících týkající se vstupu do (na) nemovitosti, ve kterých (kde) jsou tyto státní hmotné rezervy ochraňovány. Speciální úprava návrhu tohoto vstupu během kontroly však není libovolně navržená, neboť obsahuje celou řadu omezujících podmínek pro Správu státních hmotných rezerv. Pokud by Správa státních hmotných rezerv měla důvodného podezření na závažné porušení povinnosti stanovené zákonem č. 97/1993 Sb., je jí nově přiznáváno právo zjednat si v souvislosti s výkonem kontroly přístup do staveb, na pozemky a do dalších prostor, včetně otevření uzavřených staveb nebo prostor, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba, anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly; to však nebude platit, jedná-li se o obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba, a současně toto obydlí není užíváno k podnikání. V těchto případech je Správa státních hmotných rezerv povinna zajistit při výkonu kontroly přítomnost nestranné osoby; to neplatí, hrozí-li nebezpečí z prodlení.

Z dosavadní činnosti Správy lze odhadnout, že v naprosté většině případů kontrola je prováděna v souladu s uzavřenou smlouvou o ochraňování a pouze v případě vyskytujícím se jednou za několik let není Správě umožněno provést kontrolu podle uzavřené smlouvy o ochraňování.

K čl. I bodu 12:

V § 7 odst. 1 je opravován v dosavadním znění zákona č. 97/1993 Sb. chybně použitý termín „právo hospodařit“ na správný termín „příslušnost hospodařit“ tak, aby zákon byl terminologicky bezvadný a pojmově odpovídal souvisejícím právním předpisům.

K ČÁSTI DRUHÉ Změna krizového zákona

K čl. II:

Krize způsobená pandemií COVID-19 ukázala, že by bylo vhodné, aby vláda v době nouzového stavu v souvislosti s přípravou na stav ohrožení státu dostala oprávnění nařídit využití přijatých hospodářských opatření, primárně určených pro zajištění potřeb ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů v případě ohrožení státu, avšak využitelných za stejných okolností i pro jiné cílové skupiny, zejména obyvatelstvo. V tomto smyslu se tedy novelizací krizového zákona rozšiřují dosavadní pravomoci vlády o pravomoc rozhodnout a nařídit, že hospodářských opatření pro krizové stavy bude v době nouzového stavu využito i jiným způsobem, než pro zajištění potřeb ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů.

K ČÁSTI TŘETÍ Změna zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů

K čl. III bodu 1:

Navrhovaná úprava § 5 odst. 2 zakládá povinnost vlády projednat a schválit Plán vytváření a udržování státních hmotných rezerv k zajištění bezpečnosti České republiky na dvouleté období zpracovaný na základě podkladů ústředních správních úřadů vyžádaných Správou státních hmotných rezerv. Správa státních hmotných rezerv jako příslušný ústřední správní orgán předkládá vládě ve dvouletých intervalech Plán, přičemž dvouletý cyklus vychází z praktické potřeby časového rámce nezbytného pro řádné vyhodnocení relevantních potřeb, zajištění možností jejich pokrytí, nezbytné mezirezortní koordinace, zajištění rozpočtového zabezpečení a projednání návrhů Bezpečnostní radou státu. V případě závažných důvodů předloží Správa státních hmotných rezerv vládě návrh aktualizace Plánu.

Cílem tohoto opatření je zajistit, aby tyto plány klíčové pro řešení krizových stavů byly pravidelně aktualizovány podle vývoje v oblasti relevantních rizik a aby docházelo k průběžné kontrole jejich souladu s jednotlivými krizovými a obrannými plány. Revize a schválení ze strany vlády umožní zajistit vzájemnou provázanost a kompatibilitu všech dotčených krizových plánů.

V souvislosti s úpravou provedenou v § 5 odst. 2 je v odstavci 3 stanovováno, že pro pořízení položek uvedených v Plánu vytváření a udržování státních hmotných rezerv k zajištění bezpečnosti České republiky lze využít postupu, při kterém zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, pokud by provedení zadávacího řízení ohrozilo ochranu základních bezpečnostních zájmů České republiky a současně nelze učinit takové opatření, které by provedení zadávacího řízení umožňovalo (v § 29 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů); pro Správu státních hmotných rezerv se tak do budoucna zjednodušuje a zefektivňuje postup při pořizování státních hmotných rezerv (do budoucna lze předpokládat, že by se toto ustanovení bylo konkrétně použilo např. pro pořízení ropy a ropných produktů v případech, kdy jejich nepořízení by mělo za následek ohrožení základních bezpečnostních zájmů České republiky).

K čl. III bodu 2:

Navrhovaná úprava § 6 odst. 1 písm. b) stanoví povinnost ústředního správního orgánu zpracovávat a nově rovněž aktualizovat plán nezbytných dodávek. Tento plán je rovněž nově výslovně účelově určen jako podklad pro zpracování Plánu podle § 5 odst. 2 (viz bod 1).

K čl. III bodu 2:

Navrhovaná úprava § 13 odst. 1 stanoví povinnost ústředního správního orgánu, který má pravomoc k řízení ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, zpracovávat a aktualizovat plán hospodářské mobilizace, a to jako podklad pro zpracování Plánu podle § 5 odst. 2 (viz bod 2).

K čl. III bodu 3:

Úprava navrhovaná v § 13 odst. 1 souvisí s úpravou podle bodů 1 a 2 a v zásadě sleduje shodný účel. Pro plán hospodářské mobilizace je ústřednímu správnímu úřadu vedle jeho zpracovávání uložena rovněž povinnost jeho aktualizace, a to jednak v rámci zajištění jednotných postupů při krizovém plánování, jednak v rámci zajištění stavu plánu odpovídajícímu současným, reálným a objektivním potřebám praxe. Navrhovaným ustanovením se dále stanoví, že rovněž plán hospodářské mobilizace je jedním z podkladů pro zpracování Plánu.

K čl. III bodu 4:

Na základě využitelných zkušeností z praxe při řešení pandemického výskytu onemocnění COVID-19 je v ustanovení § 22 odst. 1 vládě odebírána pravomoc v době nouzového stavu svým nařízením rozšířit, omezit nebo zakázat distribuci zdravotnických prostředků a léčiv, ale současně je za stejným účelem stanovena nová kompetence Ministerstvu zdravotnictví, a to za podmínek, které umožňují pružnější reakci na skutečné potřeby užití zdravotnických prostředků a léčiv pro řešení nouzového stavu (viz bod 5) s využitím zdrojových informací tohoto ústředního správního úřadu.

K čl. III bodu 5:

V návaznosti na úpravu provedenou v bodě 4 jsou do § 22 doplňovány nové odstavce 3 až 6, jimiž je Ministerstvo zdravotnictví zmocňováno k vydání opatření obecné povahy, jímž může rozšířit, omezit nebo zakázat distribuci léčiv, zdravotnických prostředků nebo diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, a to současně s ponecháním jeho existujícího oprávnění vydat opatření obecné povahy týkající se distribuce léčiv, zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro podle jiných právních předpisů než podle zákona o hospodářských opatření pro krizové stavy.

Navrhovaným ustanovením odstavce 4 je stanovena výjimka z obecného procesního postupu pro vydávání opatření obecné povahy podle správního řádu, když navrhovaná opatření obecné povahy bude vydáváno bez řízení o návrhu opatření obecné povahy. Současně je stanovován den nabytí účinnosti opatření obecné povahy (dnem vyvěšení na úřední desce Ministerstva zdravotnictví) a doba jeho vyvěšení na úřední desce (nejméně 15 dnů). Ministerstvo zdravotnictví je povinno zaslat jím vydané opatření obecné povahy Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, který jej bezodkladně vyvěsí na své úřední desce na dobu nejméně 15 dnů.

Důvody, které vedly k omezení trhu léčiv, zdravotnických prostředků nebo diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, resp. jejich aktuálnost je povinen sledovat Státní ústav pro kontrolu léčiv. Pokud Ústav zjistí, že tyto důvody pominuly nebo se změnily, sdělí tyto skutečnosti Ministerstvu zdravotnictví, a to společně s podklady, které jej k tomuto závěru vedou; po posouzení podkladů Ministerstvo zdravotnictví opatření obecné povahy bezodkladně zruší nebo změní, a to tak aby byl ochráněn veřejný zájem, ale současně nebylo bezdůvodně zasahováno do standardních tržních mechanismů.

K čl. III bodu 6:

V § 23, který je generálním ustanovením pro stanovení kompetencí orgánů veřejné správy v případě vyhlášení stavu ohrožení, je doplněna pravomoc Ministerstvo zdravotnictví vydat za stavu ohrožení státu opatření obecné povahy podle bodu 5.

K čl. III bodům 7 a 8:

V souvislosti s úpravou podle bodů 5 a 6 se v § 25a doplňují skutkové podstaty přestupků týkajících se nesplnění povinností podle navrhovaného znění § 23 odst. 3 a § 22 odst. 3.

K čl. III bodu 9:

Do § 26 odst. 2 se jako orgán projednávající přestupky doplňuje rovněž Ministerstvo zdravotnictví, a to pro případy přestupků vážících se skutkovou podstatou k opatřením obecné povahy podle navrhovaného znění § 22 odst. 3.

K čl. III bodu 10:

Do § 27c, který pro dobu krizového stavu vylučuje užití správního řádu na rozhodování a ukládání povinností podle zákona o hospodářských opatření pro krizové stavy, se doplňuje výjimka z takto stanoveného pravidla, kterou do budoucna bude také vydání opatření obecné povahy podle § 22 odst. 3 tohoto zákona.

K čl. IV – Přechodné ustanovení:

Vzhledem k tomu, že schvalování Plánu vytváření a udržování státních hmotných rezerv k zajištění bezpečnosti ČR bude nově povinností vlády stanovenou na základě navrhované regulace, je nutné určit, do kterého data od účinnosti zákona má Správa státních hmotných rezerv předložit tento materiál na vládu v tomto režimu poprvé; přechodným ustanovením je stanovována doba dvou let od nabytí předkládané regulace, a to v zájmu vytvoření dostatečného časového prostoru pro to, aby Správě státních hmotných rezerv jako předkladateli Plánu bylo umožněno shromáždit podklady dalších ústředních správních orgánů, které na vytváření Plánu participují.

ČÁST ČTVRTÁ

K čl. V – Účinnost:

Navrhuje se, aby návrh zákona nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024. Toto datum je jednak v souladu s pravidly nabývání účinnosti právních předpisů stanovených ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění zákona č. 277/2019 Sb., jednak umožní co nejúčelnější aplikaci navrhovaných úprav do praxe krizového řízení v optimální době pro zajištění připravenosti státu na řešení případných dalších krizových stavů.

V Praze dne 1. března 2023

Předseda vlády: Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LLM. v.r.

Ministr průmyslu a obchodu: Ing. Jozef Síkela, v.r.