Důvodová zpráva — zákon č. 326/2023 Sb.

K části první – změna zákona č. 279/2003 Sb. K bodu 1 (§ 6 odst. 1)

Jedním z možných řešení, jak se vyhnout nepřiměřeným nákladům nebo jiným obtížím spojeným se správou zajištěného majetku, je zajištění majetku ponecháním na místě, kde se nachází (je-li to s ohledem na všechny okolnosti možné). Navrhuje se proto stávající taxativní výčet důvodů, pro které je takový postup možný, změnit na demonstrativní, neboť v praxi mohou nastat i jiné než dnes zákonem předpokládané případy, kdy bude takový postup nejvhodnější, např. bude-li zajištěný majetek sloužit k výkonu povolání nebo zaměstnání. Zajištění majetku jeho ponecháním na místě je méně invazivní postup než jeho odnětí z dispozice dotčené osoby a více šetří její práva, takže jde o postup výhodnější i pro ni.

K bodům 2 a 3 (§ 6 odst. 5 a 6)

Stávající úprava se na základě praktických poznatků doplňuje o oprávnění orgánu činného v trestním řízení vstoupit na místo, kde se zajištěný majetek nachází, v případě že byl zajištěn ponecháním na místě, za účelem provedení kontroly, zda s ním není nakládáno v rozporu s účelem zajištění. S ohledem na ústavní rozměr ochrany obydlí se v přípravném řízení požaduje předchozí souhlas soudce, pokud má být za tímto účelem vstoupeno do prostory, v níž lze provést prohlídku pouze na základě soudního příkazu. U jiné prostory, než je obydlí, se v naléhavých případech umožňuje, aby byl takový souhlas získán dodatečně, což je možné i u prohlídky jiných prostor podle § 83a odst. 2 tr. ř. Navržená úprava přispěje k zvýšení využitelnosti zajištění majetku jeho ponecháním na místě, což, jak bylo uvedeno výše, je méně invazivní postup a více šetří práva dotčené osoby.

K bodu 4 (§ 8b)

V návaznosti na praktické poznatky, zahraniční zkušenosti a aktuálně sjednávaný návrh směrnice o vymáhání a konfiskaci majetku se navrhuje výslovně upravit tzv. plánování před zajištěním (pre-seizure planning), neboť se jeví být potřebné, aby ještě před zajištěním určitého specifického druhu majetku příslušný orgán činný v trestním řízení, pokud je to možné, konzultoval s Ministerstvem vnitra (Centrem) otázky spojené se správou zajištěného majetku, tj. kromě předpokládaných nákladů s ní spojených také potřebu zvláštní péče a jiné s tím související otázky, tak, aby bylo možné co nejdříve dohodnout optimální postup a zajistit vhodného správce. Tím by se mělo předejít následným obtížím spojeným se správou takového majetku. Za tímto účelem může orgán činný v trestním řízení předat Centru potřebné informace z trestního řízení.

K bodu 5 (§ 9)

V odstavci 1 dochází v návaznosti na analytické a koncepční materiály uvedené v obecné části důvodové zprávy k posílení role oddělení Centrum zajištěných aktiv odboru správy majetku MV v oblasti správy zajištěného majetku a navrhuje se na Ministerstvo vnitra přenést i část správy dosud vykonávanou ÚZSVM. V případě Centra jde o jediné státní pracoviště, které se agendě správy majetku zajištěného v trestním řízení věnuje plně, což s sebou nese řadu nesporných výhod, a proto se předpokládá, že bude mít i hlavní metodickou, koordinační a reprezentační funkci na tomto poli. S ohledem na požadavek na minimalizaci nákladů na správu zajištěného majetku se preferuje, aby pokud je to možné, zajistil správu majetku zajištěného v trestním řízení stát vlastními silami, a teprve v případě, že to možné není, se obrátil na soukromé subjekty. K odůvodnění centralizace správy lze jinak odkázat na obecnou část důvodové zprávy.

V odstavci 2 se navrhuje vynechat stávající mezikrok, kdy orgán činný v trestním řízení nejprve pověří správou jiného správce uvedeného v § 9 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb., a teprve následně, pokud pověřený správce shledá, že není schopen správu zajistit, tento pověřuje správou další subjekt nebo uzavírá smlouvu o správě, k čemuž je zapotřebí další součinnost ze strany orgánu činného v trestním řízení jakožto primárního správce. Jako jednodušší a méně administrativně náročný se jeví být postup, kdy je vhodnost předání zajištěného majetku do správy Ministerstva vnitra (Centra) předem konzultována, a pokud Ministerstvo vnitra (Centrum) nemůže výkon správy ze zákonem stanovených důvodů zajistit, aby poskytlo orgánu činnému v trestním řízení součinnost při nalezení vhodného správce, kterého pak orgán činný v trestním řízení přímo pověří nebo s ním uzavře smlouvu (předpokládá se, že by Centrum vypracovalo určité vzory smluv o správě, které by orgánům činným v trestním řízení byly k dispozici). Odstavce 3 a 4 se v zásadě přebírají ze stávající právní úpravy. V odstavci 3 se v návaznosti na občasné nejasnosti v praxi výslovně doplňuje, že pokud je majetek spravován pověřeným správcem, není v soudní fázi řízení zapotřebí tohoto správce znovu pověřovat správou takového majetku, pověření i nadále trvá z přípravného řízení. Výslovně se též stanoví, od kdy začíná výkon správy zajištěného majetku pověřeným nebo smluvním správcem. V odstavci 4 se vzhledem k zakotvení zákonné povinnosti smluvního správce mít uzavřenou smlouvu o pojištění své odpovědnosti při výkonu správy navrhuje upravit formulaci týkající se obsahu smlouvy ve vztahu k pojištění tak, že ve smlouvě musí být obsažen závazek splnit tuto zákonnou povinnost, a zároveň se vypouští přísný následek v podobě neplatnosti smlouvy (nesplní-li smluvní správce tento svůj závazek, pak se uplatní sankce sjednané ve smlouvě). Dále se v odstavci 4 doplňuje, že v rámci smlouvy o správě má být pamatováno i na to, že v průběhu trestního řízení jsou ke správě příslušné postupně různé orgány činné v trestním řízení a je třeba upravit způsob a podmínky, za jakých přejdou práva a povinnosti ze smlouvy z orgánů činných v přípravném řízení na soud (tj. zejména s tím soud musí vyslovit souhlas, neboť jej nelze zavazovat bez jeho vědomí a svolení). Vypouští se rovněž povinnost vyrozumět osobu, jejíž majetek byl zajištěn, o skutečnosti, že majetek byl předán do správy soukromému subjektu, neboť to může zbytečně na správce vytvářet nevhodný tlak – osoba by měla primárně komunikovat s orgány činnými v trestním řízení, neboť způsob zajištění správy majetku je věcí státu.

K bodu 6 (§ 9a až 9c) K § 9a

Pověřenému správci nebo tomu, kdo má být správou pověřen, se přiznává právo odmítnout pověření správou zajištěného majetku určitého druhu v případě, že jde o majetek, který vyžaduje zvláštní podmínky nakládání (např. ropné barely) nebo zvláštní odbornou způsobilost (např. správa složitého portfolia zahraničních cenných papírů), které pověřený správce není schopen zajistit, nebo je výkon správy spojen s nepřiměřenými náklady (oba důvody budou naplněny zpravidla zároveň). V žádném případě se nejedná o důvody typu nedostatečných personálních kapacit z důvodu dovolených, nedostatečných skladových kapacit apod., tj. nejde o běžné provozní nebo personální obtíže. Tato otázka by ideálně měla být konzultována již v rámci plánování před zajištěním tak, aby v době zajištění již bylo zřejmé, jak má být se zajištěnou věcí naloženo – tj. zda bude ponechána na místě, nebo bude svěřena smluvnímu správci aj. Odmítnutí pověření, pokud není učiněno na místě ústně do protokolu, má formu písemného přípisu, nemá formu rozhodnutí. Nejde o rozhodování v určitém řízení, ale o postup správce odlišného od orgánu činného v trestním řízení při nakládání se zajištěným majetkem, který má jiný charakter, a neužijí se tedy předpisy upravující procesní postupy (neužije se tedy ani trestní řád, který se podle § 1 odst. 8 zákona č. 279/2003 Sb. subsidiárně používá pouze na postupy orgánů činných v trestním řízení, ani správní řád, podle něhož postupují správní orgány v řízeních, která vedou). Při odmítnutí pověření je třeba uvést důvody, pro které je pověření odmítáno. Pokud je pověření odmítnuto rovnou na místě, kde se zajištěný majetek nachází, aniž by byl převzat do správy (a tedy vůbec nedojde k započetí výkonu správy), postačí, když ten, kdo měl být správou pověřen, uvede předpokládaný důvod odmítnutí, neboť okamžitě na místě zpravidla nebude schopen vyhodnotit přesně všechny aspekty správy. V takovém případě však musí nejpozději do 15 dnů písemně sdělit příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, z jakého důvodu nemůže sám výkon správy zajistit a zdůvodnit, v čem je naplnění tohoto důvodu shledáno. Zároveň se stanoví lhůta, v níž může být pověření ke správě odmítnuto i v případě, že pověřený správce majetek do správy převezme. Délka lhůty 15 dnů je stanovena s ohledem na rozsah a časovou náročnost posouzení, zda je pověřený správce schopen správu zajistit či nikoli. V praxi by se mělo jednat o výjimečné případy, kdy by zvažovalo, zda a jaké specifické podmínky skladování a údržby daný typ majetku vyžaduje (např. prostorové parametry úschovných kapacit, technické podmínky, požadavky na teplotu apod.), nebo jaké odborné znalosti je třeba pro účely správy mít. Pověřenému správci je proto třeba ponechat určitý časový prostor, aby mohl získat potřebné informace od dalších subjektů ohledně podmínek péče o zvláštní druhy majetku, pro zanalyzování informací a posouzení, zda správu odmítnout či nikoli. Zároveň se však stanoví, že v případě odmítnutí pověření Ministerstvem vnitra nebo jiným pověřeným správcem je Centrum povinno poskytnout orgánu činnému v trestním řízení potřebnou součinnost za účelem vyhledání vhodného správce, který by věc převzal do správy, a navrhnout mu jej ve stanovené lhůtě, aby orgán činný v trestním řízení nebyl zatěžován touto činností a mohl se věnovat vlastnímu trestnímu řízení. Pokud není možné vhodného správce ani po vynaloženém úsilí nalézt, pak by Centrum mělo doporučit jiné vhodné řešení, např. ponechání věci na místě. Přitom se předpokládá, že v naprosté většině případů proběhne posouzení, zda lze výkon správy zajistit některým pověřeným správcem, ještě před samotným zajištěním v rámci předběžných konzultací ohledně naplánování správy. Pokud orgány činné v trestním řízení budou důsledně dbát na plánování správy před zajištěním, pak by případů, kdy bude tuto otázku třeba řešit až na místě při zajištění majetku nebo následně, mělo být minimum. I když je majetek předán ke správě jinému subjektu než Centru, nevylučuje to, aby bylo Centrum pověřeno prodejem takového majetku za součinnosti subjektu, kterému byl majetek předán do správy (tj. Centrum inzeruje majetek a provádí prodej majetku, jeho uskladnění a přepravu zajišťuje jiný správce – např. v případě uměleckých děl to může být Centrum ve spolupráci s Národní galerií).

Pověřenému správci se dále umožňuje výjimečně odmítnout pokračovat v dalším výkonu správy také v průběhu jejího výkonu, pokud nastane určitá skutečnost, která nebyla známa při převzetí zajištěného majetku do správy (např. se objeví skrytá vada znemožňující předpokládaný prodej věci), v jejímž důsledku je dán některý z důvodů pro odmítnutí pověření, a pokud takový majetek není možné prodat, ať již z procesních nebo faktických důvodů. V takovém případě se opět uplatní součinnostní povinnost Centra za účelem nalezení jiného vhodného správce nebo jiného vhodného postupu.

Pokud pověřený správce majetek převzal a tím započal výkon správy, a teprve následně ve stanovené lhůtě odmítl pověření ke správě nebo odmítl v zákonem stanovených případech další výkon správy, pak se výslovně stanoví, že i když pověření ze zákona odmítnutím zanikne (není je tedy třeba rušit), je tento správce povinen zajistit řádný výkon správy takového majetku až do jeho předání orgánu činnému v trestním řízení nebo jinému správci.

K § 9b

Za účelem vhodnější systematiky a přehlednosti se stávající úprava obsažená v § 9 odst. 2 a zčásti v § 9 odst. 8 vyčleňuje do samostatného ustanovení. Obsahově se stávající úprava přebírá beze změny, pouze se doplňuje v tom smyslu, že pokud jsou zajištěna pouze majetková práva spojená s podílem, aniž by byla zároveň zajištěna práva, která umožňují podílet se na řízení obchodní korporace (tzv. nemajetková práva, zejména hlasovací práva), vykonávají správu jiní správci než insolvenční správce, neboť ve své podstatě jde o pohledávky, k jejichž správě není třeba zvláštní způsobilost. Navržená úprava v zásadě zakotvuje stávající praxi, kdy je takový postup uplatňován a majetková práva spojená s podílem v případě, že je to třeba, spravuje ÚZSVM nebo Ministerstvo vnitra (Centrum). V odstavci 5 se pak doplňuje odlišné pravidlo pro případ prodeje podílu v obchodní korporaci, který je tvořen cennými papíry, typicky tedy podílu v akciové společnosti. Vzhledem k tomu, že ne všechny cenné papíry jsou veřejně obchodovatelné, a že jsou prodávány na burze cenných papírů, kde je mohou prodávat jen speciální subjekty, nejeví se jako vyhovující stávající právní úprava, která počítá s tím, že podíl ve všech případech prodá správce podílu ve veřejné dražbě. V daném případě by musel být prodej zajištěn smluvně s vhodnou osobou oprávněnou k obchodování s cennými papíry.

K § 9c

Do nového § 9c se přesouvá stávající ustanovení § 9 odst. 3 a zčásti § 9 odst. 7 zákona č. 279/2003 Sb., ve kterém jsou upraveny zvláštní případy správy majetku, kdy povaha majetku nebo jiné okolnosti vyžadují, aby byl majetek spravován zvláštním správcem. Ustanovení se přebírá ze stávající úpravy s následujícími změnami: Nově se stanoví, že Generální ředitelství cel je příslušné i ke správě věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s porušením právních předpisů upravujících provozování hazardních her. Tato změna navazuje na navrženou změnu § 11 zákona č. 219/2000 Sb., neboť okruh zvláštních správců zajištěného majetku vychází z úpravy organizačních složek státu příslušných k hospodaření s majetkem státu podle § 11 zákona č. 219/2000 Sb. Podle stávající právní úpravy hospodaří s majetkem státu, který propadl nebo byl zabrán z důvodu porušení právních předpisů upravujících provozování hazardních her, různé organizační složky státu, které s ním následně i odlišně nakládají. Pokud je rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci vydáno ve správním řízení, pak příslušnost k hospodaření náleží Generálnímu ředitelství cel, které s ním dále nakládá podle § 127 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (lze např. zvažovat využitelnost věcí pro svou potřebu a v případě nepotřebnosti takových věcí se nabízejí možnosti jako jejich zničení, bezúplatný převod pro vzdělávací účely nebo jejich prodej ve veřejné dražbě, kdy musí být zvažováno i eventuální riziko zneužití a porušení zákona o hazardních hrách). Pokud je však rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci vydáno v řízení trestním, pak je s dotčeným majetkem podle § 10 a § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. příslušný hospodařit ÚZSVM, který s majetkem nakládá v obecném režimu tohoto zákona. Byť jde z povahy věci o totožný majetek, příslušnost k hospodaření s ním se odvíjí od typu řízení (správní/trestní), v němž připadl státu. Cílem navržené změny zákona č. 219/2000 Sb. je odstranit uvedenou dvojkolejnost v příslušnosti k hospodaření a sjednotit ji tak, že s takovým majetkem bude hospodařit pouze Generální ředitelství cel. Tuto změnu je pak třeba promítnout i do zákona č. 279/2003 Sb.

Dále se vzhledem k tomu, že v tomto případě je správce ke správě příslušný přímo ze zákona a pověření ke správě se nevydává, výslovně upravuje okamžik, od kterého začíná správa zajištěného majetku ve smyslu zákona č. 279/2003 Sb.

K bodu 7 (§ 10 odst. 3)

Přestože by dostatečné oprávnění pro správce zajištěného majetku vystupovat v soudních a jiných řízeních ve vztahu k zajištěnému majetku mělo vyplývat již ze stávající dikce § 10 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb., v praxi se stává, že správci zajištěné pohledávky nejsou připuštěni do insolvenčního řízení s odůvodněním, že jim stávající právní úprava neumožňuje vykonávat práva věřitelů v insolvenčním řízení. Aby to bylo tedy zcela zřejmé, navrhuje se doplnit oprávnění správce specificky ve vztahu k insolvenčnímu řízení.

K bodu 8 (§ 10 odst. 6)

Byť jde o demonstrativní výčet oprávnění správce, stávající úprava výslovně počítá pouze s nahlížením do dokumentace a pořizováním kopií, v některých případech však jsou pro účely správy, zejména prodeje, potřebné originální dokumenty (např. doklady k vozidlu), proto se navrhuje v tomto smyslu oprávnění správce doplnit. Pokud nebude výzvě pověřeného nebo smluvního správce vyhověno, může orgán činný v trestním řízení uložit pořádkovou pokutu, vyzvat k jejich odnětí anebo je odejmout.

K bodu 9 (§ 10a odst. 1 a § 10b odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu odkazů v návaznosti na vytvoření nového § 9b a zavedení pojmu „správce podílu“.

K bodu 10 (§ 10b odst. 3)

S ohledem na praktické poznatky, které ukázaly, že interní kontrolní mechanismy ve vztahu k výši a oprávněnosti hotových výdajů správce podílu v rámci obchodní korporace nejsou vždy plně funkční, se navrhuje, aby o výši náhrady hotových výdajů správce podílu rozhodoval orgán činný v trestním řízení ve všech případech.

K bodu 11 (§ 11)

Jak již bylo uvedeno výše v obecné části důvodové zprávy, navrhuje se zjednodušit a zefektivnit model úhrady nákladů spojených se správou majetku zajištěného v trestním řízení v případě, že je správcem stát. Navrhuje se, aby vlastní náklady správy nesl ten státní subjekt, který správu vykonává, a aby již nevyúčtovával náklady spojené se správou orgánům činným v trestním řízení, což je administrativně náročné a zatěžující. Obecně lze konstatovat, že většinu infrastrukturních nákladů na správu zajištěného majetku nelze kvalitně vyčíslit, neboť, jak bylo poukázáno výše, výkon správy je povětšinou vykonáván jako součást jiných činností, které jsou chápány jako hlavní. Podle zjištěných poznatků převažuje praxe, kdy procesy, při nichž vznikají infrastrukturní náklady, jsou zajišťovány interně v rámci kapacit státní správy, přičemž skladové prostory jsou využívány i k uskladnění jiného majetku. Tj. náklady spojené např. s ostrahou, osvětlením či vytápěním skladových místnosti by byly stejně vynaloženy i bez uskladnění majetku zajištěného v trestním řízení. V případě nákladů spojených čistě se správou zajištěného majetku, které by jinak nevznikly, se sledují zejména náklady na přepravu věci na místo uskladnění a náklady spojené s údržbou věci, jsou-li zajišťovány externě; v případě prodeje věci pak náklady na technickou kontrolu, vyhotovení znaleckého posudku její ceny, poplatek za elektronickou aukci, příp. náklady na propagaci prodeje. Tak např. na základě dat ze sledovaného období roku 2017-2021 v případě vozidel činí odhad celkových externích přepravních nákladů v průměru 3500 Kč na jedno vozidlo po dobu jeho správy. Odhad nakupovaného spotřebovaného materiálu pro údržbu vozidel (především kapaliny) činí 500 Kč za rok. Pokud jde o přímé náklady spojené s prodejem, v případě vozidel, která jsou prodávána nejčastěji, činí náklady spojené s mytím a čištěním, technickou kontrolou a vypracováním znaleckého posudku cca 2400 Kč za jedno vozidlo. Náklad elektronické aukce činí 2000 Kč za jedno vozidlo. Celkové průměrné náklady na převoz, skladování, údržbu a prodej vozidla do 12 měsíců od jeho zajištění činí v průměru 8850 Kč na jedno vozidlo. Průměrná cena prodaných vozidel od roku 2017 do roku 2021 včetně činí 325 000 Kč. Procentuálně činí přímé náklady na správu a prodej jednoho vozidla do 12 měsíců od jeho zajištění v průměru do 3,5 % z jeho prodejní ceny. Pokud se jedná o elektrozařízení, svoz k prodeji je vykonáván v rámci interní činnosti správce. Prodej je spojen především s náklady na zpracování znaleckého posudku a náklady aukčního portálu. Náklady (dle dat za rok 2021) na zpracování znaleckého posudku se pohybují v průměru ve výši 0,5-2 % z odhadní ceny, ostatní náklady prodeje vč. poplatků aukčním portálům jsou v průměru 3-5 %. Celkové externí náklady prodeje elektrozařízení se pohybují v průměrné úrovni 4-7 %. Pokud správu zajištěného majetku vykonává zvláštní správce, pak se ze shodných důvodů navrhuje v zásadě v souladu se stávající praxí, aby náklady spojené se správou nesl sám a nepřeúčtovával jejich část k úhradě orgánům činným v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení tak budou (vedle případné odměny za výkon správy) hradit náklady na správu zajištěného majetku pouze soukromým subjektům (vedle případů, kdy správu vykonávají samy).

K bodu 12 [§ 12 odst. 4 písm. b)]

Jde o legislativně technickou změnu reagující na doplnění Ministerstva vnitra do § 9 odst. 1.

K článku II – přechodné ustanovení

Vzhledem k tomu, že novela zákona č. 279/2003 Sb. omezuje okruh státních subjektů příslušných ke správě majetku zajištěného v trestním řízení, neboť vypouští ÚZSVM a stanoví, že přednostně má být správa vykonávána státními subjekty, a s ohledem na změnu příslušnosti ke správě věcí získaných porušením předpisů upravujících provozování hazardních her, se z důvodu právní jistoty stanoví, že pokud byl některý subjekt správou pověřen před nabytím účinnosti této novely, vykonává správu i nadále, pokud nedojde ke zrušení nebo zániku jeho pověření ke správě nebo ukončení smlouvy o správě.

K části druhé – změna trestního řádu K bodu 1 (§ 79c odst. 2)

K bodům 2 a 3 (§ 79c odst. 6 a 7)

Stávající úprava se na základě praktických poznatků doplňuje o oprávnění orgánu činného v trestním řízení vstoupit na místo, kde se zajištěný majetek nachází, v případě že byl zajištěn ponecháním na místě, za účelem provedení kontroly, zda s ním není nakládáno v rozporu s účelem zajištění. S ohledem na ústavní rozměr ochrany obydlí se v přípravném řízení požaduje předchozí souhlas soudce, pokud má být za tímto účelem vstoupeno do prostory, v níž lze provést prohlídku pouze na základě soudního příkazu. U jiné prostory, než je obydlí, se v naléhavých případech umožňuje, aby byl takový souhlas získán dodatečně, což je možné i u prohlídky jiných prostor podle § 83a odst. 2 tr. ř. Navržená úprava přispěje k zvýšení využitelnosti zajištění majetku jeho ponecháním na místě, což jak bylo uvedeno výše, je méně invazivní postup a více šetří práva dotčené osoby.

K bodům 4 a 6 až 8 (§ 79h, § 344b odst. 4 a 5, § 349 odst. 4 a 5, § 358b odst. 4)

Navrhuje se umožnit rozhodnout usnesením o změně předmětu zajištění, pokud ten, komu byla určitá věc zajištěna, složí namísto zajištěné věci adekvátní náhradu v peněžních prostředcích. Takovým postupem nesmí být nicméně ohrožen účel trestního řízení, tj. nemůže být takto nahrazen např. nebezpečný nástroj trestné činnosti nebo věc, kterou lze vrátit původnímu vlastníkovi. Taková možnost je v souladu se zásadou přiměřenosti, přičemž zajištění peněžních prostředků je výhodné i pro stát, neboť s tím nejsou spojeny náklady na správu.

K bodu 5 (§ 85 odst. 2)

Stejně jako u prohlídky a zjišťování movitých věcí podle § 5 zákona č. 279/2003 Sb. se navrhuje doplnit i do trestního řádu oprávnění orgánu provádějícího domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor přibrat k prohlídce odborně způsobilé osoby za účelem náležité identifikace, ocenění a zajištění bezpečného nakládání s vydanými a odňatými věcmi, neboť v některých případech se jedná o specifické druhy věcí, kdy je pro nakládání s nimi zapotřebí odborných znalostí. V takovém případě je nicméně třeba dbát na bezpečnost těchto osob při provádění prohlídky a vpustit je na místo prohlídky až poté, co bude prostor bezpečný.

K části třetí – změna zákona č. 219/2000 Sb.

Nově se stanoví, že s majetkem státu, který propadl nebo byl zabrán z důvodu porušení právních předpisů upravujících provozování hazardních her, ať již ve správním nebo trestním řízení, hospodaří vždy Generální ředitelství cel. K odůvodnění této změny lze odkázat na odůvodnění k části první, § 9b zákona č. 279/2003 Sb.

K části čtvrté – změna zákona č. 56/2001 Sb. K bodu 1 [§ 5 odst. 5 písm. e)]

Pro účely správy motorových vozidel zajištěných v trestním řízení a pro účely hospodaření s vozidly, která připadla státu na základě odúmrti nebo ze soudní úschovy v řízení o soudních úschovách se navrhuje zřídit Ministerstvu vnitra a ÚZSVM nepřetržitý a dálkový přístup k údajům vedeným v registru motorových vozidel v zákonem stanoveném rozsahu. Je nezbytné, aby tyto organizační složky disponovaly aktuálními informacemi z registru vozidel, a to zejména za účelem ověření identifikátorů vozidla VIN, ověření vlastníka vozidla, dále zjištění skutečnosti, jestli není vozidlo financováno úvěrovou společností a nevážou se k němu dosud neuhrazené pohledávky této společnosti. Přístup k těmto údajům je pro Ministerstvo vnitra (Centrum) důležitý v celém procesu správy zajištěných vozidel, neboť mnohdy např. chybí k zajištěnému vozidlu velký technický průkaz a je třeba žádat o vystavení duplikátu a do té doby je potřeba, aby Ministerstvo vnitra (Centrum) mělo k dispozici aktuální údaje za účelem dostatečného popisu vozidla určeného k prodeji. Obdobné platí ve vztahu k motorovým vozidlům, které stát nabyde na základě odúmrti nebo ze soudní úschovy. Pokud se pro taková vozidla nenajde využití mezi organizačními složkami státu a státními organizacemi v působnosti zákona č. 219/2000 Sb., pak je rovněž přistoupeno k jejich zcizení.

K bodům 2 a 3 (§ 8)

Navržená změna reaguje na skutečnost, že po nabytí účinnosti zákona č. 274/2008 Sb. přísluší hospodaření s motorovými vozidly propadlými nebo zabranými v trestním, přestupkovém a jiném obdobném řízení podle § 11 zákona č. 219/2000 Sb. krajským ředitelstvím Policie ČR a nikoli ÚZSVM, proto je třeba doplnit krajská ředitelství Policie ČR do uvedeného ustanovení jako organizační složky státu, které podávají oznámení o přechodu vlastnického práva k motorovému vozidlu, které propadlo nebo bylo zabráno v trestním, přestupkovém nebo jiném řízení. Návazně se pak omezují případy, kdy oznámení podává ÚZSVM, který tak činí již jen ve vztahu k vozidlům, jež státu připadla na základě odúmrti v dědickém řízení nebo v řízení o soudních úschovách.

K části páté – účinnost

S ohledem na § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, a na předpokládanou délku legislativního procesu se navrhuje stanovit účinnost navrhovaného zákona ke dni 1. července 2024.

V Praze dne 5. dubna 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. podepsáno elektronicky