Důvodová zpráva

§ 36

Výmaz z evidence výzkumných organizací

(1) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zahájí řízení o výmazu výzkumné organizace z evidence výzkumných organizací, pokud

a) na základě vlastní úřední činnosti nebo na základě podnětu poskytovatele zjistí, že zapsaná výzkumná organizace nesplňuje podmínky zápisu do evidence výzkumných organizací, nebo

b) zapsaná výzkumná organizace nedodá Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy přehled podle § 35 odst. 2.

(2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na žádost zapsané výzkumné organizace provede její výmaz z evidence výzkumných organizací.

(3) Výzkumná organizace, která byla z evidence výzkumných organizací vymazána, může požádat o zápis do evidence výzkumných organizací nejdříve 5 let po roce, ve kterém byl proveden výmaz.

Díl 2 Přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států

§ 37

Podmínky pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států

(1) Právnická osoba provádějící výzkum podle tohoto zákona (dále jen „osoba provádějící výzkum“) může přijmout výzkumného pracovníka ze třetího státu na dobu delší než

3 měsíce k účasti na výzkumné činnosti, jestliže

a) je zapsána Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy do evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států, a

b) uzavřela s výzkumným pracovníkem ze třetího státu smlouvu o hostování. (2) Podmínky pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států stanovené tímto zákonem se nevztahují na

a) žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta a osobu požívající doplňkové ochrany,

b) žadatele o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany a cizince, kterému bylo toto oprávnění k pobytu uděleno,

c) státního občana třetího státu, u něhož nastaly důvody znemožňující jeho vycestování z území České republiky podle jiného právního předpisu nebo z důvodů na jeho vůli nezávislých,

d) státního občana třetího státu, který je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, který uplatnil své právo volného pohybu v rámci Evropské unie,

9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (přepracované znění).

e) státního občana třetího státu, který je dlouhodobě pobývajícím rezidentem jiného členského

10)

státu Evropské unie,

f) státního občana třetího státu, který spolu se svými rodinnými příslušníky a bez ohledu na svou státní příslušnost požívá práv na volný pohyb rovnocenných s právy občanů Evropské unie na základě dohod mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a třetími státy nebo mezi Evropskou unií a třetími státy,

g) státního občana třetího státu, který přichází na území Evropské unie jako zaměstnaný stážista

11)

na základě převedení v rámci společnosti, a

12)

h) státního občana třetího státu, který byl přijat jako vysoce kvalifikovaný zaměstnanec.

CELEX 32016L0801

§ 38

Žádost o oprávnění k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států

(1) Osoba provádějící výzkum podá žádost o oprávnění k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států (dále jen „žádost o oprávnění“) Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V žádosti o oprávnění osoba provádějící výzkum uvede své jméno, identifikační číslo nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. (2) Součástí žádosti o oprávnění je

a) originál nebo ověřená kopie zakladatelského právního jednání, kde je uveden jako předmět činnosti výzkum,

b) originál nebo ověřená kopie listiny prokazující oprávnění podnikat podle jiného právního předpisu, kde je uveden jako předmět činnosti výzkum, a 1. platné rozhodnutí poskytovatele o poskytnutí institucionální podpory, pokud existuje, 2. doklad o uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje podle zákona o daních z příjmu, nebo 3. doklad o dosažení vlastních výsledků ve výzkumu prováděném na území České republiky. (3) Odstavec 2 se nepoužije, pokud lze obsah písemnosti ověřit z informačního systému veřejné správy nebo pokud o oprávnění žádá

a) výzkumná organizace, zřízená na základě jiného právního předpisu,

b) osoba se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, která prokáže, že její výzkumná činnost vyplývá z právního předpisu nebo správního aktu jiného členského státu Evropské unie v obdobném rozsahu jako u osoby podle písmene a), nebo

10) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti. 12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883 ze dne 20. října 2021 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a o zrušení směrnice Rady 2009/50/ES.

c) jiná osoba schválená v souladu s předpisem Evropské uniev jiném členském státě Evropské unie, která se prokáže výpisem z evidence tohoto členského státu obdobné evidenci výzkumných organizací oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států ne starším než 90 dnů. (4) Osoba provádějící výzkum se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, která byla oprávněna k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států v tomto státě nebo v České republice, může přijímat za podmínek stanovených tímto zákonem výzkumné pracovníky ze třetích států po zřízení své pobočky v České republice.

CELEX 32016L0801

§ 39

Oprávnění k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států

(1) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy posoudí žádost o oprávnění předloženou osobou provádějící výzkum z hlediska souladu údajů uvedených v žádosti o oprávnění nebo v přiložených listinách s veřejně přístupnými rejstříky. (2) Pokud Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádosti o oprávnění vyhoví, zapíše osobu provádějící výzkum do evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států. Oprávnění osoby provádějící výzkum k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států se vydá s platností nejméně na 5 let, avšak nejvýše 10 let. (3) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodne o odnětí oprávnění osoby provádějící výzkum k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států, pokud

a) osoba provádějící výzkum přestane provádět výzkum na území České republiky,

b) zjistí, že osoba provádějící výzkum nesplňuje podmínky pro udělení oprávnění, nebo

c) zjistí, že obsah smlouvy o hostování uzavřené osobou provádějící výzkum s výzkumným pracovníkem ze třetího státu je podvodný. (4) Je-li žádost o oprávnění zamítnuta nebo oprávnění osoby provádějící výzkum přijímat výzkumné pracovníky ze třetích států odňato, může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v rozhodnutí stanovit, že osoba provádějící výzkum může novou žádost o oprávnění podat až po uplynutí doby stanovené v rozhodnutí; tato doba nesmí být delší než 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí.

CELEX 32016L0801

§ 40

Evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných

pracovníků ze třetích států

(1) Evidenci osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států vede Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2) Do evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států se zapisuje

a) jméno, adresa sídla a identifikační číslo osoby provádějící výzkum, pokud bylo přiděleno,

b) datum nabytí právní moci rozhodnutí o oprávnění osoby provádějící výzkum k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států, a

c) údaj o odnětí oprávnění osoby provádějící výzkum k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států před uplynutím doby jeho platnosti nebo údaj o tom, že novou žádost o povolení může osoba provádějící výzkum podat až po uplynutí doby stanovené v rozhodnutí podle § 39 odst. 4. (3) Evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států je veřejně přístupná na internetových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. (4) Osoba provádějící výzkum je povinna oznámit změnu údajů zapsaných do evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy do 30 dnů ode dne jejich vzniku. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy provede změnu údajů bez zbytečného odkladu. (5) Dozví-li se Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, že došlo ke vzniku skutečnosti, která má nebo může mít vliv na zamítnutí žádosti o oprávnění, odnětí oprávnění osoby provádějící výzkum k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států nebo na zápis osoby provádějící výzkum do evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států, informuje o tom bezodkladně Ministerstvo vnitra a další správní úřady, týká-li se tato skutečnost jejich působnosti.

CELEX 32016L0801

§ 41

Smlouva o hostování

(1) Smlouvou o hostování se osoba provádějící výzkum zavazuje přijmout výzkumného pracovníka ze třetího státu za účelem jeho účasti na výzkumné činnosti a výzkumný pracovník ze třetího státu se zavazuje provést výzkumnou činnost uvedenou ve smlouvě o hostování. (2) Smlouva o hostování obsahuje vedle obecných náležitostí smlouvy

a) název nebo účel výzkumné činnosti nebo oblasti výzkumu,

b) datum zahájení a ukončení nebo odhadovanou dobu trvání výzkumné činnosti,

c) údaje o zamýšleném pobytu pracovníka ze třetího státu na území jednoho nebo více jiných členských států Evropské unie za účelem provádění části jeho výzkumu, pokud jsou tyto informace známy v době podání žádosti, a

d) údaje o právním vztahu mezi osobou provádějící výzkum a výzkumným pracovníkem ze třetího státu. (3) Osoba provádějící výzkum může smlouvu o hostování s výzkumným pracovníkem ze třetího státu uzavřít, jestliže

a) se rozhodla uskutečnit výzkumnou činnost a ověřila 1. účel, dobu výzkumné činnosti a dostupnost finančních prostředků na výzkumnou činnost, 2. dostatečnou odbornou kvalifikaci výzkumného pracovníka ze třetího státu k účasti na výzkumné činnosti; výzkumný pracovník je povinen svou kvalifikaci doložit kopií dokladu o dosaženém vzdělání podle jiného právního předpisu,

b) výzkumný pracovník ze třetího státu má zajištěn měsíční příjem alespoň ve výši dostačující k pokrytí přiměřených nákladů souvisejících s pobytem na území České republiky po celou dobu trvání smlouvy o hostování, včetně nákladů spojených s návratem do státu původu po ukončení této smlouvy, aniž by musel využívat systém sociální pomoci České republiky, a

c) výzkumný pracovník ze třetího státu předloží čestné prohlášení, že uzavře cestovní zdravotní pojištění na dobu pobytu ode dne vstupu na území České republiky do doby, než se na něho bude vztahovat pojištění podle jiného právního předpisu. (4) Závazek vyplývající ze smlouvy o hostování zaniká, jestliže

a) výzkumnému pracovníkovi ze třetího státu není uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu podle jiného právního předpisu, nebo

b) dojde mezi osobou provádějící výzkum a výzkumným pracovníkem ze třetího státu k ukončení právního vztahu podle odstavce 2 písm. d). (5) Dojde-li ke vzniku skutečnosti, která brání nebo by mohla zabránit uzavření nebo dalšímu pokračování smlouvy o hostování, je osoba provádějící výzkum povinna o této skutečnosti neprodleně informovat Ministerstvo vnitra a další správní úřady, týká-li se tato skutečnost jejich působnosti.

CELEX 32016L0801

ČÁST TŘETÍ

PODPORA VÝZKUMU, VÝVOJE, INOVACÍ A TRANSFERU ZNALOSTÍ

Hlava I

Výdaje na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí

§ 42

Návrh výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí ze státního rozpočtu

(1) Návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí vychází z národní politiky a obsahuje návrh výdajů na kalendářní rok a střednědobý výhled výdajů na období bezprostředně navazujících 2 let. (2) Návrh výdajů jednotlivých rozpočtových kapitol podle odstavce 1 schvaluje vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. (3) Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí zašle správcům rozpočtových kapitol návrh celkové výše výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí jednotlivých rozpočtových kapitol, který vychází z národní politiky, mezinárodních závazků České republiky podle § 56 odst. 1 písm. a) bodu 1 a 2 a ze střednědobého výhledu. Správci rozpočtových kapitol, ze kterých je výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí podporován, zpracují návrh výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí svých rozpočtových kapitol tak, aby přednostně zajistili plnění závazků týkajících se výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Technologická agentura České republiky zpracuje návrh výdajů ve spolupráci s ústředními správními úřady, jejichž programy realizuje. Návrh výdajů obsahuje zejména

a) návrh výše výdajů v členění podle § 43 a dalších potřebných identifikátorů Integrovaného informačního systému státní pokladny, a

b) údaje o schválených programech a o dalších aktivitách výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, na které lze poskytnout podporu podle tohoto zákona. (4) Návrhy výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí předloží správci rozpočtových kapitol Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, která je s nimi projedná. Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí může vládě navrhnout úpravu návrhů výše výdajů. (5) Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí předloží návrh celkové výše výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí jednotlivých rozpočtových kapitol podle odstavce 1, včetně návrhu střednědobého výhledu výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí vládě vždy nejpozději do 15. května; vláda jej projedná a po případných úpravách jej schválí do 20. června téhož roku. Po projednání vládou ho Ministerstvo financí zapracuje v souladu s rozpočtovými pravidly do návrhu zákona o státním rozpočtu. (6) Je-li součástí návrhu střednědobého výhledu podpory návrh na zahájení nového programu, musí návrh obsahovat

a) název programu,

b) zaměření a cíle programu,

c) dobu trvání programu, a

d) výši výdajů z veřejných prostředků s uvedením výše výdajů ze státního rozpočtu v jednotlivých letech.

§ 43

Závazné ukazatele rozpočtových kapitol výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

Závaznými ukazateli příslušných rozpočtových kapitol jsou výdaje na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí celkem v členění na institucionální podporu celkem, účelovou podporu celkem a systémovou podporu celkem.

§ 44

Spolupráce soukromého kapitálu při financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu

znalostí

(1) Poskytnutí daru na financování výzkumu, vývoje inovací a transferu znalostí musí být uskutečněno na základě písemné smlouvy.

(2) Výzkumná organizace je oprávněna provádět výzkum v režimu účinné spolupráce podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího blokové výjimky.

CELEX 32014R0651 (3) Pravidla spolupráce soukromého kapitálu při financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, a to podmínky financování, sdílení a šíření dosažených výsledků a přístupu k právům duševního vlastnictví, stanoví vláda nařízením.

Hlava II

Obecná ustanovení o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

§ 45

Obecné podmínky podpory

(1) Podporu lze poskytnout jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem a

předpisy Evropské unie, a to jako účelovou, institucionální nebo systémovou. (2) Podpora může být poskytnuta pouze na způsobilé náklady. Druhy způsobilých nákladů stanoví vláda nařízením. (3) Příjemce nebo partner, který je účetní jednotkou, vede v rámci účetnictví podle jiného právního předpisu pro každý projekt, pro poskytnutou institucionální podporu a pro každou činnost financovanou systémovou podporu oddělenou evidenci o vynaložených výdajích nebo nákladech, za kterou se považuje i vnitropodnikové účetnictví definované v platném účtovém rozvrhu účetní jednotky, a v rámci této evidence sleduje výdaje nebo náklady hrazené z podpory. To neplatí v případě výdajů nebo nákladů, které mají být vyúčtovány jako paušální. Příjemce nebo partner, který není účetní jednotkou, vede tuto oddělenou evidenci v rámci daňové evidence na základě zákona upravujícího daně z příjmů. Způsob vedení této evidence stanoví na základě zákona upravujícího daně z příjmů poskytovatel.

§ 46

Lhůta pro poskytnutí podpory

(1) Jestliže jsou splněny závazky příjemce vyplývající ze smlouvy o poskytnutí podpory nebo z rozhodnutí o poskytnutí podpory a jsou-li evidovány údaje v informačním systému výzkumu, vývoje a inovací v souladu s tímto zákonem a s jiným právním předpisem, poskytovatel začne poskytovat

a) institucionální podporu do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí podpory a v dalších letech v termínech stanovených rozhodnutím o poskytnutí podpory vydané na více let, nebo

b) účelovou podporu a systémovou podporu na velké výzkumné infrastruktury nebo testovací a experimentální infrastruktury v termínech stanovených smlouvou o poskytnutí podpory nebo rozhodnutím o poskytnutí podpory. (2) Poskytovatel může v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory stanovit, že část podpory, která má být podle rozhodnutí o poskytnutí podpory vyplacena v příslušném roce, bude proplacena jako zálohová platba. V takovém případě musí rozhodnutí o poskytnutí podpory stanovit příjemci povinnost vrátit zálohovou platbu pro případ, že nesplní podmínky pro poskytnutí podpory v příslušném roce nebo splnění těchto podmínek ve stanovené lhůtě neprokáže. (3) Poskytovatel v návrhu programu stanoví, zda účelovou podporu poskytne buď jako zálohovou platbu na budoucí uznané náklady, nebo jako úhradu již vzniklých způsobilých nákladů, nebo jako jejich kombinaci. (4) Je-li účelová podpora poskytována jako úhrada již vzniklých způsobilých nákladů, nebo jejich části, musí být ve smlouvě o poskytnutí podpory uvedeny lhůty, ve kterých příjemce předloží poskytovateli doklady o plnění podmínek. Poskytovatel vyhodnotí plnění podmínek příjemcem a posoudí výši způsobilých nákladů v souvislosti s plněním projektu. Lhůta pro zhodnocení plnění podmínek, posouzení způsobilých nákladů a pro proplacení uznaných nákladů je nejvýše 90 dnů a začíná plynout ode dne následujícího po předložení úplných dokladů příjemcem poskytovateli.

§ 47

Způsob poskytnutí podpory

(1) Organizačním složkám státu je podpora poskytována prostřednictvím zvýšení výdajů v rozpočtové kapitole příjemce. (2) Podporu poskytuje poskytovatel příjemci na základě smlouvy nebo rozhodnutí převodem z účtu poskytovatele na účet příjemce. Je-li příjemcem nebo partnerem organizační složka státu zabývající se výzkumem, vývojem, inovacemi a transferem znalostí, poskytovatel stanoví výdaje organizační složky státu, nebo požádá o provedení rozpočtového opatření podle rozpočtových pravidel. (3) Pokud se na řešení projektu podílí partner, poskytuje poskytovatel příjemci účelovou podporu včetně její části určené partnerovi převodem na účet příjemce.

§ 48

Způsobilost žadatele a partnera

(1) Žadatel je způsobilý, pokud

a) nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin související s předmětem jeho činnosti, nebo pro trestný čin hospodářský nebo trestný čin proti majetku, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen; je-li žadatelem právnická osoba, týká se tento požadavek i osob, které vykonávají funkci statutárního orgánu žadatele nebo člena jeho statutárního orgánu,

b) nemá evidován nedoplatek, s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky, 1. u orgánů Finanční správy České republiky, 2. u orgánů Celní správy České republiky, 3. na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, 4. na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, 5. u státního fondu, nebo 6. u orgánu územního samosprávného celku,

c) má příslušné oprávnění k činnosti, je-li podle jiného právního předpisu vyžadováno,

d) není v likvidaci nebo proti němu nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku podle jiného právního předpisu ani není v obdobné situaci podle právního řádu země svého sídla,

13)

e) není podle přímo použitelného předpisu Evropské unie podnikem v obtížích,

f) vůči němu nebyl v návaznosti na rozhodnutí Evropské komise, jímž je podpora poskytnutá Českou republikou prohlášena za protiprávní a neslučitelnou s vnitřním trhem, vystaven inkasní příkaz, který je nesplacený,

g) má evidovaného skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů podle zákona o evidenci skutečných majitelů, jde-li o českou právnickou osobu, nebo v zahraniční evidenci obdobné evidenci skutečných majitelů, jde-li o zahraniční právnickou osobu,

h) se vůči němu neuplatňuje zákaz žádat o podporu vydaný některým z poskytovatelů podle § 94 odst. 3. (2) Způsobilým je žadatel, který splňuje podmínky podpory podle odstavce 1 a který v případě, že je fyzickou osobou, není v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k právnické osobě pověřené organizací výzev; to neplatí pro organizační jednotky organizační složky státu, zabývající se výzkumem, vývojem inovacemi a transferem znalostí. (3) Požadavky způsobilosti žadatele podle odstavců 1 a 2 se vztahují na partnera obdobně.

§ 49

Prokazování způsobilosti žadatele

(1) Žadatel prokazuje svou způsobilost podle § 48 odst. 1 písm. b) a c) při podání žádosti o poskytnutí podpory čestným prohlášením. Způsobilost podle § 48 odst. 1 písm. c) musí prokázat pouze ten žadatel, který v rámci projektu bude uskutečňovat činnost, ke které je předmětné oprávnění zapotřebí. Je-li způsobilost prokazována čestným prohlášením a poskytovatel má pochybnosti o pravdivosti takového čestného prohlášení, je poskytovatel oprávněn požadovat prokázání způsobilosti prostřednictvím listin prokazujících požadované skutečnosti. Organizační složky státu nebo organizační složky územních samosprávných celků, veřejné a státní vysoké školy, veřejné výzkumné instituce nebo příspěvkové organizace předkládají čestné prohlášení pouze k prokázání způsobilosti podle § 48 odst. 1 písm. c), pokud budou uskutečňovat činnost, ke které je předmětné oprávnění zapotřebí. Místo předložení čestného prohlášení může žadatel prokázat způsobilost způsobem podle zákona upravujícího právo na digitální služby nebo dokumenty uvedenými v § 50. (2) Žadatel není povinen prokazovat způsobilost vyplývající z údajů, které podle zákona upravujícího právo na digitální služby poskytovatel nevyžaduje.

13) Čl. 2 bod 18 nařízení Komise (EU) č. 651/2014, v platném znění.

(3) V reakci na výzvu k podávání návrhů projektů předkládá žadatel listiny prokazující jeho způsobilost pouze jednou. Listiny nesmí být starší než 90 dnů. (4) Vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, organizační složky státu, státní příspěvkové organizace, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí a příspěvkové organizace územních samosprávných celků nejsou povinny prokazovat způsobilost v tom rozsahu, v jakém ze zakladatelského právního jednání, zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým byly založeny, vyplývá, že uvedenou způsobilost splňují. (5) Jestliže poskytovatel požaduje k prokázání způsobilosti žadatele splnění dalších požadavků, stanoví způsob jejich prokázání. V případě účelové podpory musí poskytovatel tyto požadavky a způsob jejich prokázání stanovit předem v podmínkách výzvy k podávání návrhů projektů. (6) Návrh projektu může podat i právnická osoba usazená v členském státě Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor nebo ve Švýcarské konfederaci nebo občan takového státu nebo dlouhodobě pobývající rezident na území České republiky nebo státní příslušník jiného státu, byl-li mu na území České republiky povolen pobyt za účelem výzkumu, pokud splňuje podmínky způsobilosti podle § 48 odst. 1 a 2. (7) Partner prokazuje svoji způsobilost podle odstavců 1 až 6 obdobně.

§ 50

Ověřování způsobilosti žadatele

(1) Poskytovatel ověří způsobilost žadatele podle § 48 odst. 1 písm. a), d) až h) v informačních systémech veřejné správy prostřednictvím informačního systému pro administraci účelové podpory (dále jen „informační systém pro administraci“), popřípadě v jiných informačních systémech veřejné správy, které jsou mu přístupné. Nelze-li platnost údajů takto ověřit, vyzve poskytovatel žadatele, aby způsobilost prokázal způsobem podle

14)

jiného zákona, anebo aby k prokázání způsobilosti

a) podle § 48 odst. 1 písm. a) a d) předložil výpis z veřejného rejstříku, výpis z rejstříku trestů nebo jiné potřebné doklady ne starší než 90 dnů, a

b) podle § 48 odst. 1 písm. e) předložil řádné nebo mimořádné účetní závěrky za poslední 2 roky, pokud je má. (2) Je-li žadatelem osoba podle § 49 odst. 6 a nelze-li její způsobilost ověřit podle odstavce 1, vyzve poskytovatel takového žadatele, aby způsobilost prokázal listinami nebo dokladem obdobným výpisu z rejstříku trestů vydaným státem, ve kterém má sídlo, je-li právnickou osobou, nebo jehož je občanem nebo ve kterém převážně pobýval poslední tři roky přede dnem podání návrhu projektu v reakci na výzvu k podávání návrhů projektů, je-li fyzickou osobou, a které prokazují požadované skutečnosti. V takovém případě zahraniční osoba prokazuje způsobilost podle § 48 odst. 1 písm. d) a g) výpisem z příslušné evidence vedené podle právního řádu země svého sídla. (3) U žadatele, který je českou právnickou osobou, poskytovatel zjistí údaje o jeho skutečném majiteli podle zákona o evidenci skutečných majitelů z evidence skutečných

14) § 7 odst. 1 zákona č. 12/2020Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů.

majitelů. Zjištěné údaje poskytovatel uvede v příslušném správním spisu. Pro tyto účely umožní Ministerstvo spravedlnosti poskytovateli získat způsobem umožňujícím dálkový přístup z evidence skutečných majitelů úplný výpis platných údajů a údajů, které byly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů. (4) Při ověřování způsobilosti partnera se odstavce 1 až 3 použijí obdobně.

§ 51

Povinnost žadatele a příjemce informovat o změnách způsobilosti

(1) Žadatel nebo příjemce je povinen písemně informovat poskytovatele o změnách, které se týkají zrušení nebo přeměny právnické osoby, údajů požadovaných pro prokázání způsobilosti nebo které by mohly mít vliv na řešení projektu nebo jiných podpořených činností, a to do 7 pracovních dnů ode dne, kdy se o takové skutečnosti dozvěděl. (2) Příjemce není povinen informovat poskytovatele o změně údajů vztahujících se

14)

k jeho způsobilosti, které podle zákona upravujícího právo na digitální službyposkytovatel nevyžaduje. (3) Příjemce je povinen bez zbytečného odkladu písemně informovat poskytovatele o tom, že byl pravomocně odsouzen pro trestný čin související s předmětem jeho činnosti, nebo pro trestný čin hospodářský nebo trestný čin proti majetku, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen; je-li žadatelem právnická osoba, týká se tento požadavek i osob, které vykonávají funkci statutárního orgánu žadatele nebo člena jeho statutárního orgánu. Poskytovatel si také může ohledně příjemce vyžádat výpis z rejstříku trestů.

§ 52

Ztráta způsobilosti příjemce

(1) V případě, kdy byl příjemce pravomocně odsouzen pro trestný čin podle § 48 odst. 1 písm. a), může poskytovatel smlouvu o poskytnutí podpory vypovědět. Výpovědní lhůta se pro tento případ nesjednává a z tohoto důvodu zaniká závazek ze smlouvy ke dni doručení výpovědi příjemci. Příjemce je povinen vrátit zpět poskytovateli tu část podpory, která byla dotčena výpovědí. (2) Došlo-li po vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory k pravomocnému odsouzení příjemce pro trestný čin podle § 48 odst. 1 písm. a) anebo nastaly důvody k odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci podle rozpočtových pravidel, zahájí poskytovatel řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci podle rozpočtových pravidel.

Hlava III

Institucionální podpora

§ 53

Předmět a poskytovatelé institucionální podpory

(1) Institucionální podporu využívá výzkumná organizace na plnění koncepce výzkumné organizace. (2) Výzkumná organizace, která je příjemcem institucionální podpory, zajišťuje transfer svých výsledků výzkumu, vývoje a inovací, které mají potenciál tvořit společenské a ekonomické hodnoty, v souladu se zásadou tak otevřeného přístupu, jak je jen možné. (3) Institucionální podpora je poskytována výzkumné organizaci

a) jejím zřizovatelem nebo zakladatelem, nebo

b) ústředním správním úřadem, pokud lze z jeho rozpočtové kapitoly podle zákona o státním rozpočtu poskytovat institucionální podporu. (4) Institucionální podpora nesmí být poskytována téže výzkumné organizaci více poskytovateli současně.

§ 54

Poskytnutí institucionální podpory

(1) Institucionální podpora je poskytována z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí v souladu s pravidly veřejné podpory formou dotace právnickým osobám anebo zvýšením výdajů organizačních složek státu zabývajících se výzkumem, vývojem, inovacemi a transferem znalostí. (2) Institucionální podpora je poskytována výzkumné organizaci pouze v souladu s koncepcí výzkumné organizace a na základě hodnocení výzkumné organizace, a to na dobu 5 let. (3) Institucionální podporu může výzkumná organizace využít i na zřízení právnické osoby zřizované za účelem transferu svých výsledků výzkumu, vývoje a inovací. V případě, že institucionální podpora nemá charakter veřejné podpory podle zákona o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory, je poskytovatel povinen v rozhodnutí o poskytnutí podpory stanovit podmínky tak, aby veškeré plnění, které výzkumná organizace coby zakladatel nebo společník obdrží od právnické osoby zřízené za účelem transferu výsledků výzkumu, vývoje a inovací, bylo použito na provádění výzkumu, vývoje a inovací ze strany výzkumné organizace. (4) Organizační složka státu nebo státní příspěvková organizace, která je výzkumnou organizací, je oprávněna za účelem transferu znalostí uzavírat licenční smlouvy a smlouvy o postoupení majetkových práv nebo výkonu majetkových práv k výsledkům vlastního výzkumu, vývoje nebo inovací. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19b odst. 3 až 5 a § 19c a § 32 zákona č. 219/2000 Sb. se nepoužijí. Souhlas zřizovatele se nevyžaduje.

(5) Výzkumný pracovník v základním pracovněprávním vztahu k výzkumné organizaci, která je příjemcem institucionální podpory, je povinen tuto výzkumnou organizaci informovat o každém svém dalším současně vykonávaném pracovněprávním vztahu v případech, kdy jde o výkon vědecké nebo pedagogické činnosti. Obdobnou informační povinnost má i uchazeč o zaměstnání, který s danou výzkumnou organizací sjednává pracovněprávní vztah, jehož předmětem je provádění výzkumu. Výzkumná organizace informuje výzkumného pracovníka nebo uchazeče při sjednávání pracovněprávního vztahu, že je příjemcem institucionální podpory.

§ 55

Rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory

(1) Poskytovatel stanoví v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory nebo v rozpočtovém opatření účel podpory a podmínky, které musí v souvislosti s použitím podpory příjemce splnit tak, aby odpovídaly koncepci výzkumné organizace, pokud jiný právní předpis

15)

nestanoví jinak. (2) V rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory nebo v rozpočtovém opatření je poskytovatel povinen dále stanovit povinnosti výzkumné organizace podle hlavy druhé části druhé tohoto zákona, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace splnit. Za porušení těchto povinností nebo za selhání vnitřního systému pro ochranu etiky výzkumu, vědecké integrity a dobré vědecké praxe nebo systému řízení rizik může poskytovatel stanovit v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory nižší odvod. Postupuje při tom podle § 14 odst. 4 a 5 rozpočtových pravidel. Poskytovatel není oprávněn označit tyto povinnosti v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory za povinnosti, jejichž nedodržení není neoprávněným použitím institucionální podpory. (3) Výše institucionální podpory se odvíjí od závěrů hodnocení výzkumné organizace. Poskytovatel může přihlédnout při stanovení výše institucionální podpory i k jiným podkladům a skutečnostem. Své rozhodnutí podle věty druhé musí odůvodnit a na vyžádání předložit Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. (4) Rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory pracovištím Akademie věd České republiky je prvním úkonem poskytovatele v řízení. Ustanovení § 14j až 14l rozpočtových pravidel se nepoužijí. (5) Kromě důvodů stanovených v rozpočtových pravidlech může poskytovatel zahájit řízení o odnětí institucionální podpory, pokud není naplňována koncepce výzkumné organizace. Ustanovení § 15 odst. 5 rozpočtových pravidel se v takovém případě nepoužije.

15) § 21 odst. 1 písm. b) a § 42 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 137/2016 Sb.

Hlava IV

Systémová podpora

§ 56

Předmět a poskytovatelé systémové podpory

(1) Systémová podpora je poskytována z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí na

a) mezinárodní spolupráci poskytovatelem, který Českou republiku zastupuje, ve formě úhrady 1. za členství České republiky v mezinárodních organizacích výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí a v evropských konsorciích pro výzkum, vývoj a inovace, 2. za účast České republiky v mezinárodních programech výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, 3. úhrady peněžních podílů na podporu projektů podporovaných z rozpočtu jiného státu nebo samostatné jurisdikce, která není státem, Evropské unie nebo z rozpočtu jiné mezinárodní organizace, popřípadě z rozpočtu konsorcia evropské výzkumné infrastruktury z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí,

b) velkou výzkumnou infrastrukturu Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,

c) testovací a experimentální infrastrukturu poskytovatelem,

d) sdílené činnosti Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem průmyslu a obchodu. (2) Prostředky systémové podpory lze použít dále na

a) zabezpečení činností spojených s poskytnutím podpory a hodnocením dopadů, a to až do celkové výše 2,5 % prostředků poskytovatele na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí v daném kalendářním roce,

b) věcné nebo peněžní ocenění mimořádných výsledků výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí nebo peněžní ocenění propagace nebo popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, kde podmínky pro ocenění stanoví vláda nařízením na návrh Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí,

c) úhradu nákladů spojených s činností Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, nebo

d) náklady spojené s činností Grantové agentury České republiky, Technologické agentury České republiky a Akademie věd České republiky, jakož i náklady bezprostředně spojené s činností Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako ústředního správního úřadu pro výzkum a vývoj a Ministerstva průmyslu a obchodu jako ústředního správního úřadu pro inovace. (3) Systémovou podporu na velkou výzkumnou infrastrukturu, systémovou podporu na testovací a experimentální infrastrukturu nebo systémovou podporu na sdílené činnosti poskytne příslušný poskytovatel až po schválení vládou. Návrh podpory velké výzkumné infrastruktury, návrh podpory testovací a experimentální infrastrukturu nebo návrh podpory sdílených činností schvaluje vláda. (4) Výše systémové podpory na velkou výzkumnou infrastrukturu se odvíjí od závěrů hodnocení velké výzkumné infrastruktury. Poskytovatel může přihlédnout při stanovení výše systémové podpory i k jiným podkladům a skutečnostem. Své rozhodnutí musí odůvodnit a na vyžádání předložit Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. (5) Při stanovení výše systémové podpory na testovací a experimentální infrastrukturu postupuje poskytovatel podle odstavce 4 obdobně.

§ 57

Poskytnutí systémové podpory

(1) Poskytovatel poskytuje systémovou podporu ve formě dotace nebo ve formě výdaje

organizační složky státu na

a) mezinárodní spolupráci podle § 56 odst. 1 písm. a) bodu 1 a 2 způsobem stanoveným v aktech mezinárodního práva nebo předpisech Evropské unie, na jejichž základě se mezinárodní spolupráce realizuje,

b) mezinárodní spolupráci podle § 56 odst. 1 písm. a) bodu 3 podle rozpočtových pravidel,

c) velkou výzkumnou infrastrukturu na základě rozhodnutí o poskytnutí podpory, ve kterém stanoví účel podpory a podmínky, které musí v souvislosti s použitím podpory příjemce splnit, po provedeném mezinárodním hodnocení velké výzkumné infrastruktury a po schválení vládou,

d) testovací a experimentální infrastrukturu na základě rozhodnutí o poskytnutí podpory, ve kterém stanoví účel podpory a podmínky, které musí v souvislosti s použitím podpory příjemce splnit, po provedeném hodnocení testovací a experimentální infrastruktury a po schválení vládou,

e) sdílené činnosti na základě veřejné zakázky podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek,

f) zabezpečení činností spojených s poskytnutím podpory a hodnocením dopadů, a

g) věcné nebo peněžní ocenění mimořádných výsledků výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí nebo peněžní ocenění propagace nebo popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. (2) Akademie věd České republiky poskytuje systémovou podporu na náklady spojené s činností Akademie věd České republiky podle zákona o Akademii věd České republiky na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace.

Hlava V Účelová podpora

Díl 1 Obecná ustanovení o účelové podpoře

§ 58

Předmět a poskytovatelé účelové podpory

(1) Účelovou podporu lze poskytnout na

a) projekt v oblasti základního výzkumu z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí Grantové agentury České republiky a jde-li o projekt mezinárodní spolupráce v oblasti základního výzkumu z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,

b) projekt v oblasti aplikovaného výzkumu, inovací nebo transferu znalostí z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí poskytovatele účelové podpory; řešení projektu v programu aplikovaného výzkumu, inovací nebo transferu znalostí může obsahovat i nezbytné činnosti základního výzkumu, pokud je poskytovatel schválí a pokud na ně navazují činnosti aplikovaného výzkumu nebo inovací a transferu znalostí,

c) projekt v oblasti aplikovaného výzkumu, inovací nebo transferu znalostí z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí poskytovatele účelové podpory na základě zadání projektu vlastní organizační jednotce zabývající se výzkumem a vývojem,

d) veřejnou zakázku z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí poskytovatele účelové podpory, přičemž poskytovatel předává údaje do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací,

e) projekt kontrolovaného testovacího prostředí (regulatorní sandbox) pro testování inovativních technologií, výrobků nebo služeb, jestliže zřízení takového prostředí umožňuje jiný právní předpis, z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí poskytovatele účelové podpory,

f) projekt mezinárodní spolupráce ústředního správního úřadu, které nejsou součástí mezinárodních programů výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí podle § 56 odst. 1 písm. a), z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí poskytovatele účelové podpory, nebo

g) systémový projekt v oblasti inovací z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí poskytovatele účelové podpory. (2) Z účelové podpory projektu lze hradit způsobilé náklady na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí prováděný příjemcem, popřípadě partnerem. (3) Prostředky účelové podpory lze použít dále na operační programy ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí nebo na jejich část zajišťující cíle ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí poskytovatele účelové podpory. Na financování operačních programů se nevztahují ustanovení § 59 až 80. (4) Finanční spoluúčast na nákladech projektu nelze požadovat po příjemci, který je organizační složkou státu. (5) Na postup při poskytování účelové podpory na základě veřejnoprávní smlouvy se § 163 odst. 4 správního řádu nepoužije; přiměřené použití § 36 odst. 3, § 37 odst. 3, § 41 a § 45 odst. 2 a 4 správního řádu je vyloučeno.

Díl 2 Program

§ 59

Příprava programu

(1) Návrh programu schvaluje vláda před předložením návrhu výdajů podle § 42 na rok, ve kterém je program zahájen. Návrh programu zpracuje příslušný ústřední správní úřad. Návrh programu předloží zpracovatel ke stanovisku Radě pro výzkum, inovace a transfer znalostí ve lhůtě nejméně 90 dnů před předpokládaným předložením vládě, pokud nejde o postup podle odstavce 6. Vyžaduje-li to zaměření programu, může návrh programu předložit vládě společně více poskytovatelů. (2) V případě, že Technologickou agenturou České republiky má být realizován program připravený ústředním správním úřadem podle § 11 odst. 2, musí návrh programu obsahovat také její vyjádření. (3) Ústřední správní úřad v programech

a) zohledňuje cíle národní politiky a koncepce poskytovatele,

b) zohledňuje cíle Evropské unie ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí,

c) zohledňuje cíle a opatření dalších strategických a koncepčních dokumentů ústředních správních orgánů působících v oblasti kybernetické a informační bezpečnosti a kybernetické obrany, a

d) podporuje konkurenceschopnost a udržitelnost. (4) V případě aktuálních rizik může vláda rozhodnout o

a) přípravě návrhu programu v oblasti aktuálních rizik; rozhodne-li tak vláda, neuplatní se pro program v oblasti aktuálních rizik věta první odstavce 1, nebo

b) navýšení rozpočtu některého z realizovaných programů podpory, spadajícího do působnosti jednoho nebo více poskytovatelů, a o dalších opatřeních k urychlenému poskytnutí účelové podpory. (5) Pokud nejsou výdaje na program v oblasti aktuálních rizik rozpočtově zajištěny, rozhodne vláda současně o způsobu jeho financování. (6) Ústřední správní úřad je povinen předložit návrh programu v oblasti aktuálních rizik Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Nestanoví-li ústřední správní úřad pozdější termín, je Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí povinna přijmout stanovisko k návrhu programu ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy návrh programu obdržela. (7) Návrh programu se nezpracovává pro výdajové aktivity podle § 58 odst. 1 písm. f) a g). (8) Na výdaje podle tohoto zákona se nevztahují ustanovení o programech podle rozpočtových pravidel s výjimkou toho, že na evidování údajů o dotacích a návratných finančních výpomocech podle tohoto zákona se použijí ustanovení o evidování dotačních neinvestičních akcí.

§ 60

Obsahové náležitosti návrhu programu

(1) Návrh programu obsahuje identifikační údaje programu, jeho členění, cíle a informace o zahájení a ukončení, údaje o financování, o výdajích na uskutečnění programu a jejich členění, údaje o právním rámci veřejné podpory, intenzitě podpory a o způsobilých nákladech, informace o přijímání návrhů projektů a způsobu jejich hodnocení a dále údaje a informace potřebné pro monitorování, hodnocení dosažení cílů a hodnocení dopadů, včetně indikátorů, a požadavky na způsobilost žadatelů. (2) V programu mezinárodní spolupráce musí být dále uvedeny informace o způsobu spolupráce s orgánem jiného státu nebo samostatné jurisdikce, která není státem, a způsob hodnocení návrhů projektů a rozhodování o návrzích projektů, pokud se liší od podmínek stanovených tímto zákonem. (3) Poskytovatel může v programu stanovit kritéria hodnocení návrhů projektů, která zohlední například

a) uplatnění spolupráce mezi veřejnou správou a podnikateli a neziskovými organizacemi při realizaci projektu,

b) předpokládané zhodnocování dosažených výsledků,

c) zapojení malých a středních podniků do výzkumu, vývoje a inovací,

d) rovné příležitosti mužů a žen při uskutečňování výzkumu, vývoje, inovacích a transferu znalostí,

e) zapojení výzkumných pracovníků v rané fázi kariéry v rámci realizačních týmů projektů,

f) zapojení výzkumných pracovníků ze zahraničí v rámci realizačních týmů projektů,

g) vyšší míru spolufinancování ze soukromých zdrojů. (4) Poskytovatel může v návrhu programu stanovit vícestupňové hodnocení návrhů projektů spojené s jejich upřesňováním a dopracováním v několika kolech tak, aby vybraný návrh co nejlépe splňoval požadované řešení; v takovém případě se každého dalšího stupně může zúčastnit pouze žadatel, který úspěšně prošel předcházejícími stupni. (5) Podrobnosti o obsahu návrhu programu stanoví vláda nařízením.

§ 61

Změna programu

(1) Návrh na změnu programu se předkládá vládě, pokud poskytovatel hodlá

a) zvýšit nebo snížit celkové výdaje na uskutečnění programu, podprogramu, dosažení cíle programu nebo dílčího cíle programu o více než 20 %,

b) změnit nejvyšší povolenou intenzitu podpory,

c) změnit dobu trvání programu, nebo

d) změnit cíl programu nebo dílčí cíl programu. (2) Návrh na změnu programu lze vládě předložit také na základě výsledků průběžného hodnocení programu nebo v případě, že nastala podstatná změna okolností, kterou nemohl poskytovatel předvídat, ani ji nezpůsobil. (3) Při předložení návrhu na změnu programu se postupuje podle § 59 odst. 1 obdobně. (4) O ostatních změnách programu rozhoduje poskytovatel.

Díl 3 Poskytování účelové podpory

§ 62

Nástroje účelové podpory a způsob poskytování účelové podpory

(1) Účelová podpora je poskytována formou dotace, návratné finanční výpomoci nebo ve formě úhrady plnění veřejné zakázky. Je-li příjemcem organizační složka státu, je účelová podpora poskytována prostřednictvím zvýšení výdajů v jejím rozpočtu. (2) Účelovou podporu poskytne poskytovatel na základě výzvy k podávání návrhů projektů, na základě zadání veřejné zakázky nebo na základě zadání projektu vlastní organizační jednotce zabývající se výzkumem a vývojem. (3) Pokud byl výběr projektu mezinárodní spolupráce proveden na mezinárodní úrovni, poskytne poskytovatel účelovou podporu na základě žádosti, kterou předloží poskytovateli žadatel vybraný v souladu s pravidly příslušného mezinárodního programu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. (4) Poskytovatel není povinen vyhlásit výzvu k podávání návrhů projektů v případě poskytnutí podpory na systémový projekt v oblasti inovací. (5) Poskytovatelé s výjimkou Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky mohou některé činnosti při poskytování účelové podpory přenést na právnickou osobu nebo jinou organizační složku státu. Vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů a uzavření smlouvy o poskytnutí podpory nelze přenést.

§ 63

Smlouva o poskytnutí podpory

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, uzavře poskytovatel s příjemcem na řešení projektu veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí podpory. Smlouva o poskytnutí podpory se uzavírá na dobu řešení projektu a následující období potřebné pro vyhodnocení výsledků řešení projektu, včetně finančního vypořádání poskytnuté podpory podle rozpočtových pravidel. (2) Smlouva o poskytnutí podpory musí obsahovat

a) označení smluvních stran,

b) název, identifikační údaje projektu a předmět jeho řešení,

c) cíle projektu a jeho předpokládané výsledky,

d) jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, která je odpovědná za odbornou úroveň projektu, (dále jen „řešitel“),

e) datum zahájení a datum ukončení řešení projektu,

f) výše uznaných nákladů projektu a jejich členění, výše a forma podpory a její rozdělení v jednotlivých letech, pokud poskytovatel nestanoví jiné členění, včetně termínů a způsobu jejího poskytování,

g) úprava práv k výsledkům,

h) smluvní podmínky pro účast partnerů, případná výše jejich podpory s uvedením výše výdajů státního rozpočtu a její rozdělení v jednotlivých letech, pokud poskytovatel nestanoví jiné členění, včetně termínů a způsobu jejího poskytování a kontroly,

i) způsob vykazování uznaných nákladů projektu, přičemž se postupuje obdobně podle § 14 odst. 6 rozpočtových pravidel, a to i v případě podpor, které nejsou spolufinancovány z rozpočtu Evropské unie nebo finančních mechanismů,

j) způsob vyhodnocení výsledků řešení projektu včetně finančního vypořádání poskytnuté podpory, a

k) informace o dostupnosti a způsobu šíření výsledků výzkumu a údajů z výzkumu podle § 82 a § 83, pokud byly vytvořeny za podpory z veřejných prostředků podle tohoto zákona, v souladu se zásadou tak otevřeného přístupu k výsledkům, jak je jen možné.

(3) Poskytovatel může ve smlouvě o poskytnutí podpory stanovit další

a) podmínky, které musí žadatel v souvislosti s použitím podpory splnit, přičemž může být sjednáno, že jejich nesplnění bude postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně nižším, než kolik činí celková částka podpory, a

b) povinnosti, které je příjemce v souvislosti s poskytnutím podpory povinen splnit a jejichž nedodržení není neoprávněným použitím podpory. (4) Při sjednání nižšího odvodu musí smlouva o poskytnutí podpory obsahovat procentní rozmezí nebo pevný procentní podíl vztahující se buď k celkové částce podpory, nebo k částce, ve které byla porušena rozpočtová kázeň, nebo obsahovat pevnou částku odvodu.

(5) Je-li příjemcem organizační složka státu zabývající se výzkumem, vývojem, inovacemi a transferem znalostí nebo její organizační jednotka, poskytovatel stanoví přiměřeně podle odstavců 1 až 3 podmínky, za kterých mají být prostředky použity.

§ 64

Změna projektu

(1) Výše uznaných nákladů a s tím související výše podpory poskytnuté na řešení projektu, který není veřejnou zakázkou, na celou dobu řešení nesmí být v průběhu řešení změněna o více než 50 % výše podpory z veřejných prostředků uvedené ve smlouvě o poskytnutí podpory, jak o nich poskytovatel rozhodl při vyhodnocení výzvy k podávání návrhů projektů. U projektu realizovaného na základě veřejné zakázky se postupuje podle zákona o zadávání veřejných zakázek. (2) Změny výše podpory musí být zdůvodněné, podložené schválenými činnostmi a změnou smlouvy o poskytnutí podpory a musí splňovat podmínky podpory uvedené v tomto zákoně. (3) Příjemce může v době platnosti smlouvy požádat o změnu doby řešení projektu. (4) Změny projektu mohou být provedeny pouze tehdy, neodporují-li pravidlům veřejné podpory.

§ 65

Přenositelnost projektu

(1) U projektu může původní příjemce na základě písemného souhlasu poskytovatele přenést smlouvu o poskytnutí podpory na nového příjemce. (2) Poskytovatel může souhlas k uzavření smlouvy o přenesení projektu udělit pouze pokud

a) v programu připustí možnost uzavřít smlouvu o přenesení projektu,

b) změna příjemce není takového charakteru, že pokud by k ní došlo před podáním návrhu projektu, poskytovatel by ve výzvě k podávání návrhů projektů nerozhodl o výběru takového návrhu projektu, a

c) přenesením projektu nedojde ke změně projektu. (3) Poskytovatel je smluvní stranou smlouvy o přenesení projektu. (4) Smlouva o přenesení projektu musí obsahovat alespoň

a) označení smluvních stran,

b) identifikační údaje projektu,

c) jméno, popřípadě jména, a příjmení původního řešitele a nového řešitele projektu, pokud se odlišuje od řešitele původního,

d) povinnost nového příjemce dosáhnout cílů projektu a jeho předpokládaných výsledků,

e) úpravu práv a povinností všech smluvních stran vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí podpory původnímu příjemci a vypořádání práv a povinností mezi původním a novým příjemcem ve vztahu k již poskytnuté podpoře,

f) údaje o výsledcích dosažených původním příjemcem a partnery a ujednání o postoupení práv k takovým výsledkům novému příjemci, a

g) výši podpory, která má být ode dne uzavření smlouvy o přenesení projektu poskytnuta novému příjemci. (5) Přestane-li příjemce v průběhu realizace projektu splňovat některou z podmínek způsobilosti, může uzavřít smlouvu o přenesení projektu za předpokladu písemného souhlasu poskytovatele za použití odstavců 3 a 4. Ustanovení odstavce 2 písm. a) se nepoužije. (6) V případě, že smlouva o přenesení projektu má být uzavřena z důvodu soudem zjištěného úpadku původního příjemce podle jiného právního předpisu, může poskytovatel souhlas udělit pouze tehdy, pokud s uzavřením smlouvy o převedení projektu vyslovil souhlas insolvenční soud. Pro souhlas poskytovatele s uzavřením smlouvy o přenesení projektu se použije obdobně odstavec 2 až 4.

Díl 4 Výzva k podávání návrhů projektů

§ 66

Vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů

(1) Poskytovatel uveřejní prostřednictvím informačního systému výzkumu, vývoje a inovací předběžné oznámení o vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů nejméně 30 dnů před předpokládaným vyhlášením výzvy k podávání návrhů projektů. (2) Výzvu k podávání návrhů projektů, její obsah a podmínky poskytovatel vyhlásí prostřednictvím informačního systému pro administraci. Přílohou výzvy k podávání návrhů projektů je program, na jehož základě je výzva k podávání návrhů projektů vyhlašována. Podmínky výzvy k podávání návrhů projektů nelze po vyhlášení změnit. (3) Návrh projektu je žádostí žadatele o poskytnutí účelové podpory a současně návrhem na uzavření smlouvy o poskytnutí podpory.

§ 67

Náležitosti výzvy k podávání návrhů projektů

(1) Výzva k podávání návrhů projektů musí obsahovat alespoň

a) název a sídlo poskytovatele,

b) údaje o věcném zaměření výzvy,

c) údaje o okruhu oprávněných žadatelů,

d) údaj o formě podpory,

e) soutěžní lhůtu a hodnoticí lhůtu nebo dobu zahájení přijímání návrhů projektů a délku lhůty pro vyhodnocení návrhu projektu a vyhlášení výsledku výzvy v případě, že návrhy projektů budou přijímány a hodnoceny průběžně,

f) případné připuštění využití anglického jazyka k úkonům podle odstavce 2,

g) rozsah požadovaných údajů a pokyny pro zpracování návrhu projektu, popřípadě povinné přílohy, nezbytné pro rozhodování poskytovatele,

h) vymezení rozsahu údajů o návrzích projektů a žadatelích, určených ke zveřejnění,

i) postup při přijímání návrhů projektů,

j) postup při hodnocení návrhů projektů a kritéria hodnocení návrhů projektů, nejsou-li tyto údaje uvedeny již v programu. (2) Poskytovatel může ve výzvě k podávání návrhů projektů připustit, že se v anglickém jazyce

a) podávají návrhy projektů nebo činí i jiné úkony žadatele,

b) vyhotovují nebo předkládají písemnosti, nebo

c) uskutečňuje hodnocení návrhů projektů nebo provádí jiné procesní úkony poskytovatele. (3) Poskytovatel může stanovit i další náležitosti výzvy k podávání návrhů projektů.

§ 68

Lhůta pro podávání návrhů projektů a hodnoticí lhůta

(1) Lhůta pro podávání návrhů projektů je období, ve kterém je možno podávat návrhy projektů. Začíná plynout ode dne následujícího po dni vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů a končí v den ukončení přijímání návrhů projektů. Délka lhůty pro podávání návrhů projektů nesmí být kratší než 30 dnů, nejde-li o průběžné přijímání návrhů projektů. (2) Hodnoticí lhůta je období, ve kterém poskytovatel zajistí posouzení a hodnocení návrhů projektů, rozhodne o výsledcích výzvy k podávání návrhů projektů a tyto výsledky zveřejní. Začíná plynout ode dne následujícího po ukončení lhůty pro podávání návrhů projektů a končí dnem zveřejnění výsledků výzvy k podávání návrhů projektů. Délka hodnoticí lhůty nesmí být delší než 240 dnů, nejde-li o průběžné přijímání návrhů projektů. Lhůtu je možné prodloužit o dalších 60 dnů, jestliže se poskytovateli nepodařilo zajistit předepsaný počet oponentních posudků. Oznámení o prodloužení lhůty zveřejní poskytovatel postupem podle § 66 odst. 2 věty první. (3) Umožní-li poskytovatel průběžné přijímání návrhů projektů, stanoví namísto lhůty pro podávání návrhů projektů a hodnoticí lhůty

a) dobu, po kterou budou návrhy projektů průběžně přijímány, která

1. nesmí být kratší než 90 dnů, 2. začne plynout ode dne následujícího po dni vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů, a 3. může být ukončena před uplynutím stanovené doby, pokud to poskytovatel oznámí nejméně 5 pracovních dní před předčasným ukončením.

b) lhůtu pro posouzení a hodnocení návrhu projektu a vyhlášení výsledku, která

1. nesmí být delší než 180 dnů, 2. začne plynout pro každý návrh projektu samostatně ode dne následujícího po dni doručení návrhu projektu poskytovateli, a 3. končí dnem vyhlášení výsledku hodnocení návrhu daného projektu.

(4) V případě postupu podle odstavce 3 vyhlašuje poskytovatel výsledky hodnocení návrhů projektů v pořadí podle času doručení návrhu projektu poskytovateli. (5) Stanoví-li poskytovatel v návrhu programu postupné hodnocení návrhů projektů, stanoví délku lhůty pro podávání návrhů projektů a hodnoticí lhůty pro každý stupeň.

§ 69

Posouzení návrhů projektů

(1) Po uplynutí lhůty pro podávání návrhů projektů posoudí poskytovatel splnění náležitostí výzvy k podávání návrhů projektů. Pokud návrh projektu trpí vadami a pokud poskytovatel uvedl tuto možnost ve výzvě k podávání návrhů projektů, postupuje poskytovatel podle § 14k rozpočtových pravidel. (2) Poskytovatel zpracuje protokol, který obsahuje seznam doručených návrhů projektů, údaje o doručení ve lhůtě pro podávání návrhů projektů a o úplnosti návrhů projektů. Protokol musí obsahovat i údaje o odmítnutých návrzích projektů s uvedením důvodů pro jejich odmítnutí a údaje o žadatelích, kteří odstoupili z výzvy k podávání návrhů projektů. (3) Návrh projektu podaný v rozporu s podmínkami výzvy k podávání návrhů projektů není dále hodnocen. Přijetí nebo odmítnutí návrhu do hodnocení zveřejní poskytovatel na svých internetových stránkách a v informačním systému pro administraci. (4) V případě průběžného přijímání návrhů projektů se ustanovení odstavce 1 nepoužije a ustanovení odstavce 2 se použije přiměřeně po skončení doby, po kterou byly návrhy projektů průběžně přijímány.

§ 70

Oponentní posudky

(1) Poskytovatel je povinen zajistit ke každému návrhu projektu, který nebyl odmítnut po posouzení návrhů projektů, nejméně 2 posudky oponentů zpracované podle stanovených hodnoticích kritérií. (2) Poskytovatel je povinen zajistit nejméně 2 posudky oponentů alespoň jedenkrát v průběhu postupného hodnocení návrhů projektů. (3) Poskytovatel není povinen zajistit k návrhu projektu posudky oponentů v případě, že odborný poradní orgán převezme oponentní posudky nebo celý výsledek hodnocení návrhu projektu, u kterého výběr projektu proběhl u jiného poskytovatele nebo na mezinárodní úrovni.

(4) Poskytovatel upraví vnitřním předpisem, který zveřejní nejpozději současně s vyhlášením výzvy k podávání návrhů projektů, způsob nakládání s údaji obsaženými v návrzích projektů a další pravidla činnosti odborného poradního orgánu. (5) Člen odborného poradního orgánu nesmí být ve vztahu k předmětu výzvy k podávání návrhů projektů nebo k žadatelům nebo partnerům podjatý, zejména se nesmí podílet na zpracování projektu, nesmí mít osobní zájem na poskytnutí podpory určitému projektu a s žadateli a partnery ho nesmí spojovat osobní ani pracovní nebo jiný obdobný poměr. (6) Oponentem, který zpracovává oponentní posudek návrhu projektu, nemůže být osoba, u které vzhledem k jejímu vztahu k návrhu projektu nebo k některému ze žadatelů nebo partnerů lze mít důvodné pochybnosti o její nepodjatosti. (7) Jestliže se v průběhu hodnocení návrhu projektu prokáže, že oponentní posudek zpracoval oponent, který nesplňuje podmínky podle odstavce 5 nebo 6, odborný poradní orgán ani poskytovatel k obsahu oponentního posudku nepřihlédnou a poskytovatel zajistí zpracování nového oponentního posudku.

§ 71

Hodnocení návrhů projektů

(1) Pro hodnocení návrhů projektů přijatých ve výzvě k podávání návrhů projektů ustaví poskytovatel odborný poradní orgán. Seznam členů odborného poradního orgánu poskytovatel zveřejní současně s vyhlášením výsledků výzvy k podávání návrhů projektů. (2) Odborný poradní orgán provede na svém zasedání, s výjimkou podle § 70 odst. 3, vlastní nezaujaté hodnocení návrhů projektů, vyhlášených pravidel a kritérií výzvy k podávání návrhů projektů a stanovených hodnotících kritérií s přihlédnutím k posudkům oponentů. O výsledku hodnocení každého návrhu projektu zpracuje odborný poradní orgán protokol v elektronické podobě, ve kterém své doporučení odůvodní. Jednání odborného poradního orgánu včetně vyjádření jeho členů učiněných v průběhu jednání je neveřejné. (3) Protokoly o hodnocení návrhů projektů a doporučení výsledného pořadí všech návrhů projektů ve výzvě k podávání návrhů projektů předloží odborný poradní orgán poskytovateli ke schválení. Poskytovatel může vybrat návrhy projektů v rozporu s doporučením odborného poradního orgánu, odůvodnění takového rozhodnutí musí být uvedeno v protokolu o hodnocení návrhů projektů. Poskytovatel zpřístupní schválené výsledky výzvy k podávání návrhů projektů prostřednictvím informačního systému pro administraci a zveřejní je na svých internetových stránkách ve vyhlášené hodnoticí lhůtě. (4) V případě využití průběžné výzvy k podávání návrhů projektů předloží odborný poradní orgán poskytovateli ke schválení protokol o hodnocení návrhu projektu. Jestliže poskytovatel v rozporu s doporučením odborného poradního orgánu protokol o hodnocení návrhu projektu neschválí, musí být odůvodnění uvedeno v protokolu o hodnocení návrhu projektu. Poskytovatel po schválení zveřejní výsledek prostřednictvím informačního systému pro administraci ve vyhlášené lhůtě. (5) Návrh projektu nesmí být v průběhu výzvy k podávání návrhů projektů měněn s výjimkou postupu podle § 60 odst. 4. Za změnu návrhu projektu se nepovažuje, pokud poskytovatel neuzná část žadatelem navržených celkových nákladů projektu, nezahrne je mezi uznané náklady projektu a sníží celkovou výši podpory. Snížení navržených celkových nákladů projektu nebo výše podpory musí být uvedeno v protokolu podle odstavce 2. (6) Oznámení o vybrání návrhu projektu je výzvou k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu je odmítnutím návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. V případě dodatečně získaných finančních prostředků nebo odmítne-li některý z vybraných žadatelů uzavřít s poskytovatelem smlouvu o poskytnutí podpory, může poskytovatel odvolat své předchozí oznámení o nevybrání návrhu projektu učiněné podle odstavce 3 nebo 4 a vyzvat dalšího žadatele podle pořadí vyplývajícího z výsledků výzvy k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory.

§ 72

Námitky

(1) Žadatel je oprávněn podat námitky proti odmítnutí návrhu projektu nebo proti nevybrání návrhu projektu. Námitky jen proti odůvodnění oznámení o odmítnutí návrhu projektu, odůvodnění oznámení o nevybrání návrhu projektu nebo jen proti odbornému hodnocení jsou nepřípustné. (2) Námitky je možné podat do 15 dnů ode dne doručení oznámení o odmítnutí návrhu projektu nebo oznámení o nevybrání návrhu projektu žadateli. (3) V námitkách musí být uvedeno, kdo je podává, proti odmítnutí nebo nevybrání jakého projektu směřují, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost oznámení o odmítnutí návrhu projektu, oznámení o nevybrání návrhu projektu nebo postupu, který předcházel jeho vydání, a dále čeho se žadatel domáhá. (4) Postupuje-li poskytovatel podle § 70 odst. 3, nelze podat námitku proti nevybrání na základě oponentního posudku nebo proti celému výsledku hodnocení provedenému na mezinárodní úrovni.

§ 73

Vyřízení námitek

(1) Námitky vyřizuje nadřízený správní orgán poskytovatele. (2) Poskytovatel může námitkami napadené oznámení o odmítnutí návrhu projektu nebo oznámení o nevybrání návrhu projektu změnit, pokud tím plně vyhoví námitkám a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému jinému žadateli. V takovém případě poskytovatel doručí žadateli oznámení o vybrání návrhu projektu. (3) Nadřízený správní orgán poskytovatele zašle sdělení o vyřízení námitek žadateli do 30 dnů a ve zvlášť odůvodněných případech do 60 dnů. Ve sdělení uvede, zda námitkám vyhovuje, zamítá je nebo je odmítá. Součástí sdělení musí být odůvodnění. Vyhoví-li nadřízený správní orgán poskytovatele námitkám, uvede ve sdělení, která opatření k nápravě má poskytovatel provést. (4) Pokud nadřízený správní orgán poskytovatele neshledá důvody pro vyhovění, námitky sdělením zamítne. Za zamítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se žadatel v námitkách domáhal.

(5) Nadřízený správní orgán odmítne námitky, které

a) nejsou podané oprávněnou osobou,

b) jsou podány opožděně, nebo

c) nesplňují náležitosti podle § 72 odst. 3. (6) Spor o uzavření veřejnoprávní smlouvy nelze vést ve věci, v níž byl navrhovatel oprávněn podat námitky. (7) Lhůta pro podání žaloby podle soudního řádu správního počíná běžet ode dne doručení sdělení o námitkách.

§ 74

Lhůta pro uzavření smlouvy

(1) Poskytovatel a příjemce jsou povinni uzavřít smlouvu o poskytnutí podpory do 90 dnů

a) ode dne nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu České republiky na příslušný rok, v němž má být zahájeno řešení a poskytování podpory projektu podle jiného právního předpisu, jestliže byl výsledek výzvy k podávání návrhů projektů vyhlášen přede dnem nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu České republiky na příslušný rok,

b) od vyhlášení výsledků výzvy k podávání návrhů projektů, jestliže byl výsledek vyhlášen přede dnem nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu České republiky na příslušný rok, v němž má být zahájeno řešení a poskytování podpory projektu, nebo

c) od projednání žádosti v případě projektů mezinárodní spolupráce, pokud se postupuje podle § 62 odst. 3. (2) V případě nedodržení lhůty pro uzavření smlouvy o poskytnutí podpory způsobeném žadatelem může poskytovatel vyzvat dalšího žadatele podle pořadí vyplývajícího z výsledků výzvy k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Lhůta pro uzavření smlouvy s tímto žadatelem se stanovuje na nejvýše 60 dnů ode dne doručení návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí podpory.

§ 75

Odvolání a zrušení výzvy k podávání návrhů projektů

(1) Poskytovatel může výzvu k podávání návrhů projektů odvolat, jestliže nastala podstatná změna okolností, za nichž byla výzva k podávání návrhů projektů vyhlášena a kterou nemohl poskytovatel předvídat, ani ji nezpůsobil, nebo pokud pominuly důvody pro plnění předmětu výzvy k podávání návrhů projektů. (2) Poskytovatel zruší výzvu k podávání návrhů projektů, pokud je vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů nebo její podmínky v rozporu s tímto zákonem, s vládou schváleným programem nebo výsledkem jeho posouzení Evropskou komisí. Při tom poskytovatel postupuje podle § 156 odst. 2 správního řádu.

(3) Za podstatnou změnu okolností uvedenou v odstavci 1 se považuje také takové snížení výše účelových výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí v rozpočtové kapitole poskytovatele, které neumožňuje financovat nově zahájené projekty s tím, že přednost má podpora již řešených projektů. (4) Poskytovatel neprodleně zveřejní zrušení výzvy k podávání návrhů projektů stejným způsobem a na stejném místě jako vyhlášení této výzvy k podávání návrhů projektů. (5) Žadatel může vzít svůj návrh projektu kdykoliv zpět.

§ 76

Práva žadatele na informace o posuzování, přijímání a hodnocení návrhů projektů

(1) Poskytovatel zpřístupní v informačním systému pro administraci při doručení oznámení o odmítnutí návrhu projektu nebo oznámení o nevybrání návrhu projektu žadateli

a) důvody pro odmítnutí nebo nevybrání jeho návrhu projektu, a

b) posudky oponentů bez uvedení jejich osobních údajů a protokol o výsledku hodnocení jeho návrhu projektu, které provedl odborný poradní orgán. (2) Poskytovatel žadateli neposkytne vyjádření členů odborného poradního orgánu učiněná v průběhu jeho jednání. (3) Poskytovatel zajistí práva žadatele na informace podle odstavce 1 jejich zpřístupněním žadateli prostřednictvím informačního systému pro administraci.

Hlava VI

Hodnocení a kontrola

§ 77

Hodnocení výzkumných organizací

(1) Hodnocení výzkumné organizace provádí podle metodiky hodnocení výzkumných organizací příslušný poskytovatel a Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. (2) Výzkumná organizace, která není příjemcem institucionální podpory, je zapsaná v evidenci výzkumných organizací a má v informačním systému výzkumu, vývoje a inovací vloženy výsledky alespoň za posledních 5 let, může požádat poskytovatele institucionální podpory, do jehož působnosti náleží, o zařazení do hodnocení výzkumných organizací. (3) Vyhoví-li poskytovatel žádosti výzkumné organizace, vyrozumí Radu pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Hodnocení této výzkumné organizace se provede podle metodiky hodnocení výzkumných organizací při nejbližším hodnocení výzkumných organizací, následujícím po schválení žádosti o zařazení do hodnocení výzkumných organizací.

§ 78

Kontrola podpory

Poskytovatel, který poskytuje podporu ne více než 5 příjemcům, provádí veřejnosprávní kontrolu u každého příjemce alespoň jedenkrát za 5 let.

§ 79

Hodnocení podpory

(1) Poskytovatel je povinen provádět hodnocení plnění cílů projektu a využívání podpory a účelnosti vynaložených nákladů projektu. Hodnocení včetně zhodnocení dosažených výsledků a jejich právní ochrany se provádí vždy po ukončení řešení projektu. V případě, že doba, po kterou se poskytuje podpora, je delší než 2 roky, je poskytovatel povinen provést hodnocení rovněž nejméně jedenkrát v průběhu řešení projektu. (2) Poskytovatel je povinen při závěrečném hodnocení projektů po ukončení jejich řešení zhodnotit dosažení cílů stanovených ve smlouvě o poskytnutí podpory, dosažené výsledky projektu, jejich vztah k cílům projektu a údaje předat do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. (3) Hodnocení velkých výzkumných infrastruktur zajišťuje Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy podle metodiky zpracované na základě zásad hodnocení velkých výzkumných infrastruktur podle § 9 odst. 2 písm. c). (4) Hodnocení testovacích a experimentálních infrastruktur zajišťuje poskytovatel podle metodiky zpracované na základě zásad hodnocení testovacích a experimentálních infrastruktur podle § 10 odst. 2 písm. c). (5) Způsob hodnocení sdílených činností a jejich financování je součástí návrhu sdílených činností. Hodnocení provede poskytovatel systémové podpory na sdílené činnosti. Výsledek hodnocení předloží poskytovatel Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí ke stanovisku a vládě pro informaci.

§ 80

Hodnocení programů a jejich dopadů

(1) Způsob hodnocení programu a jeho dopadů vychází ze zásad hodnocení programů a je součástí návrhu příslušného programu. (2) Hodnocení programu a jeho dopadů zajišťuje poskytovatel účelové podpory. Hodnocení dopadů programu připraveného ústředním správním úřadem a realizovaného Technologickou agenturou České republiky zajišťuje ve spolupráci s Technologickou agenturou České republiky ústřední správní úřad, který program připravil. (3) Výsledek hodnocení programu a jeho dopadů předloží poskytovatel účelové podpory nebo ústřední správní úřad, který program připravil, vládě pro informaci. (4) Při hodnocení programu zaměřeného na mezinárodní spolupráci postupuje poskytovatel podle odstavce 1, pokud pravidla příslušného mezinárodního programu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí nestanovují jinak.

ČÁST ČTVRTÁ

POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O VÝZKUMU, VÝVOJI, INOVACÍCH A

TRANSFERU ZNALOSTÍ

Hlava I

Otevřená věda

§ 81

Zveřejňování informací o výzkumu

(1) Příjemce zveřejňuje informace o provedeném výzkumu, vývoji a inovacích a jejich výsledcích, autorech nebo původcích výsledků a důvěrnosti údajů formou otevřeného přístupu, který musí být dálkový, bezplatný a který umožní koncovému uživateli opakované využití těchto informací. (2) Výzkumná organizace, jejíž výzkumná činnost je financována z veřejných prostředků a která šíří výsledky svého výzkumu v publikacích základního výzkumu, uloží rozmnoženinu konečné verze vědecké publikace přijaté ke zveřejnění v institucionálních nebo tematických repozitářích, určených k dlouhodobému uchovávání a šíření digitálních objektů a zajišťující uložení, ochranu, integritu, autenticitu a zpřístupnění digitálních objektů. (3) Poskytovatel podporuje předávání informací o jím financovaném výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a jejich výsledcích orgánům veřejné správy pro rozhodování a tvorbu strategických dokumentů a veřejnosti za účelem zlepšení dostupnosti znalostí a vzdělávání. (4) Jestliže by postupem podle odstavců 1 až 3 došlo k zásahu do práva na ochranu soukromí, práva na ochranu obchodního tajemství, bezpečnosti nebo obrany státu, kybernetické bezpečnosti výzkumné organizace nebo jiných oprávněných zájmů poskytovatele nebo příjemce, postupují poskytovatel nebo příjemce v souladu se zásadou tak otevřeného přístupu k výsledkům, jak je jen možné.

§ 82

Přístup k údajům z výzkumu

(1) Příjemce zajistí správu údajů z výzkumu, kterými jsou dokumenty v elektronické podobě, s výjimkou vědeckých publikací, které jsou shromažďovány nebo vytvářeny v průběhu činností vědeckého výzkumu a jsou používány jako důkazy v procesu výzkumu, nebo které jsou akceptovány výzkumnou obcí jako nezbytné k validaci zjištění a výsledků výzkumu, vytvořených nebo užitých ve výzkumu podpořeném z veřejných prostředků podle tohoto zákona tak, aby byly dohledatelné, přístupné a opakovaně využitelné. (2) Příjemce bezplatně poskytne třetí osobě údaje z výzkumu, které byly již dříve zveřejněny prostřednictvím institucionálního nebo tematického repozitáře a které nejsou chráněny podle zákonů upravujících ochranu výsledků autorské, vynálezecké nebo obdobné tvůrčí činnosti nebo které jsou chráněny pouze zvláštním právem pořizovatele databáze podle

16)

jiného právního předpisu, jehož je příjemce vykonavatelem. Povinnost podle věty první se vztahuje pouze na údaje z výzkumu vytvořené nebo shromážděné ve výzkumu podporovaném podle tohoto zákona, který byl hrazen z veřejných prostředků. (3) Příjemce poskytne údaje z výzkumu a informace o nich v otevřeném a strojově čitelném formátu a za takových podmínek, které jsou objektivní, přiměřené, nevýlučné, nediskriminační a neomezují způsob ani účel následného využití poskytovaných údajů z výzkumu. (4) V případě, že jsou údaje z výzkumu již zveřejněny způsobem umožňujícím bezplatný dálkový přístup, postačuje ke splnění povinnosti podle odstavce 1 a 2 uvedení odkazu, kde jsou tyto údaje z výzkumu již zveřejněny. (5) Příjemce může odmítnout poskytnutí údajů z výzkumu v případech, kdy by jím došlo k zásahu do práva na ochranu soukromí včetně osobních údajů, práva na ochranu duševního vlastnictví, práva na ochranu obchodního tajemství, bezpečnosti nebo obrany státu, kybernetické bezpečnosti nebo jiných oprávněných zájmů příjemce, zejména zájmu na transferu znalostí. (6) Příjemce, který není povinen poskytovat informace podle jiného právního

17)

předpisu, může odmítnout poskytnutí údajů z výzkumu v případech, kdy výzkum nebo vývoj podporovaný podle tohoto zákona nebyl financován z veřejných prostředků.

CELEX 32019L1024

Hlava II

Informační systém výzkumu, vývoje a inovací a informační systémy poskytovatelů pro

administraci

Díl 1 Informační systém výzkumu, vývoje a inovací

§ 83

Informační systém výzkumu, vývoje a inovací

Informační systém výzkumu, vývoje a inovací je informační systém veřejné správy zajišťující získávání, zpracování, poskytování a využívání údajů o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí podporovaných z veřejných prostředků a dalších údajů za podmínek stanovených tímto zákonem.

16) § 88 až 94 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

§ 84

Správce informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

(1) Správcem a provozovatelem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací je Úřad vlády. (2) Správce, po projednání s poskytovateli, určuje číselníky, datové prvky a koncepční záměr informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. (3) Správce zapíše do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaje, které splňují náležitosti stanovené tímto zákonem. (4) Správce je povinen provést, nejpozději do 90 dnů od počátku kalendářního roku následujícího po zařazení údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, kontrolu souladu mezi údaji různých poskytovatelů včetně kontroly jejich souladu s údaji zapsanými v předcházejících letech. (5) Při zjištění nesouladu mezi údaji nebo dojde-li ke změně číselníků nebo datových prvků informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, je správce oprávněn požadovat od poskytovatele opravu evidovaných údajů.

§ 85

Obsah informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

(1) Informační systém výzkumu, vývoje a inovací obsahuje údaje o

a) poskytovatelích, příjemcích, partnerech a výši institucionální, účelové a systémové podpory,

b) programech, zejména údaje o poskytovateli, názvu programu, cílech, dopadech a jejich vyhodnocení po ukončení programu, době jeho trvání, schválené výši podpory na uskutečňování programu celkem a v jednotlivých letech trvání, schválení vládou a odkaz na zveřejněné znění programu,

c) připravovaných výzvách k podávání návrhů projektů, a to zejména údaje o předpokládaném předmětu, výši výdajů a termínu jejich vyhlášení,

d) vyhlášených výzvách k podávání návrhů projektů,

e) projektech a aktivitách výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí podporovaných z veřejných prostředků, včetně informací o důvěrnosti údajů,

f) veřejných zakázkách,

g) výsledcích, autorech nebo původcích výsledků, dostupnosti souvisejících údajů z výzkumu a důvěrnosti údajů, včetně výsledků, jichž bylo dosaženo za využití kapacity velké výzkumné infrastruktury nebo testovací a experimentální infrastruktury,

h) hodnocení výzkumných organizací, velkých výzkumných infrastruktur a testovacích a experimentálních infrastruktur, a

i) koncových uživatelích systémového projektu v oblasti inovací. (2) Informační systém výzkumu, vývoje a inovací obsahuje o výzkumných organizacích dále údaje o transferu znalostí, zahrnující údaje o spolupráci při výzkumu, poradenství, poskytování licencí, převodu práv duševního vlastnictví včetně údajů o postoupení majetkových práv nebo výkonu majetkových práv k výsledku výzkumu, vývoje a inovací, založení právnické osoby zřizované za účelem transferu svých výsledků výzkumu, vývoje nebo inovací. (3) Z údajů o příjemcích, partnerech, řešitelích a dalších osobách podílejících se na řešení projektu, autorech nebo původcích výsledků a koncových uživatelích systémového projektu v oblasti inovací obsahuje informační systém výzkumu, vývoje a inovací

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné příjmení, datum narození, místo narození, státní občanství, pohlaví, identifikační kód stanovený správcem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, vědecký identifikátor, jedná-li se o fyzickou osobu,

b) obchodní firmu, adresu sídla a identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, jedná-li se o právnickou osobu. (4) Vláda stanoví nařízením podrobnosti údajů o obsahu informačního systému výzkumu, vývoje a inovací.

§ 86

Postup při předávání údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

(1) Údaje o poskytovateli, příjemci a výši institucionální podpory a systémové podpory předá poskytovatel do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací do 50 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí o poskytnutí institucionální nebo systémové podpory stalo vykonatelným. (2) Poskytovatel předá do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

a) údaje o programu ve lhůtě nejméně 5 pracovních dnů před zveřejněním prvního předběžného oznámení o vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů,

b) údaje o vyhlašované výzvě k podávání návrhů projektů ve lhůtě nejméně 5 pracovních dnů před vyhlášením této výzvy k podávání návrhů projektů. (3) Poskytovatel předá do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaje o vyhodnocení výzvy k podávání návrhů projektů ve lhůtě do 50 dnů ode dne jejího ukončení. (4) Poskytovatel předá do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

a) údaje podle § 85 odst. 1 písm. e) a f), do 60 dnů 1. od počátku kalendářního roku u projektů nebo aktivitách výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí zahájených v minulých letech a řešených v tomto roce, nebo 2. ode dne nabytí účinnosti smlouvy o poskytnutí podpory nebo vykonatelnosti rozhodnutí o poskytnutí podpory u nově zahajovaných projektů nebo aktivit výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, nebo 3. ode dne schválení programu vládou nebo ode dne rozhodnutí Evropské komise o slučitelnosti s pravidly veřejné podpory, podléhá-li program takové posuzovací povinnosti,

b) údaje podle § 85 odst. 1 písm. g) nejpozději do 150 dnů od počátku roku,

c) údaje podle § 85 odst. 1 písm. h) do 60 dnů ode dne provedení hodnocení. (5) Pokud dojde v průběhu kalendářního roku ke změně údajů předaných podle odstavce 4, poskytovatel předá nové údaje nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy změna nastala nebo byla poskytovateli oznámena.

(6) Údaje jsou předávány do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací prostřednictvím rozhraní stanoveného správcem.

§ 87

Postup při předávání údajů poskytovateli

(1) Příjemce je povinen předat poskytovateli údaje o aktivitách výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí a o jejich výsledcích, dosažených s institucionální, systémovou nebo účelovou podporou, o aktivitách podporovaných ze zahraničních zdrojů a svých dalších výsledcích dosažených v uplynulých 5 letech. Způsob a termíny předání údajů stanoví poskytovatel. (2) Výzkumná organizace, která požádala o zařazení do hodnocení výzkumných organizací podle § 77 odst. 2, postupuje při předání výsledků poskytovateli podle odstavce 1.

§ 88

Poskytování údajů z informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

(1) Z informačního systému výzkumu, vývoje a inovací se zveřejňují údaje, které nejsou chráněny podle jiných právních předpisů. (2) Z informačního systému výzkumu, vývoje a inovací se poskytují příjemci všechny údaje, které do něj předal.

§ 89

Údaje o podpoře poskytnuté podle zvláštních postupů

V případě účelové podpory podle § 8 obsahuje informační systém výzkumu, vývoje a inovací pouze údaje o poskytovateli a celkové výši účelové podpory a nevztahuje se na ně povinnost podle § 88.

Díl 2

Informační systémy pro administraci

§ 90

Informační systémy pro administraci

(1) Poskytovatelé jsou povinni zajistit poskytování digitálních služeb v oblasti poskytování účelové podpory prostřednictvím vlastních informačních systémů pro administraci anebo prostřednictvím informačního systému pro administraci, u něhož funkci správce vykonává jiný poskytovatel nebo jiný ústřední správní úřad.

(2) Správci informačních systémů pro administraci jsou jednotliví poskytovatelé účelové podpory nebo jiné ústřední správní úřady.

(3) Prostřednictvím informačních systémů pro administraci lze prokázat totožnost uživatele služby s využitím elektronické identifikace, autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon.

(4) Informační systémy pro administraci se nepoužijí pro operační programy ve výzkumu, vývoji a inovacích, pro veřejné zakázky a pro postup podle § 8.

§ 91

Komunikace mezi poskytovatelem a žadateli a příjemci při poskytování účelové podpory

(1) Poskytovatel prostřednictvím informačního systému pro administraci zajistí zveřejnění výzev a příjem návrhů projektů a dalších právních jednání žadatelů a příjemců souvisejících s poskytováním účelové podpory v elektronické podobě, včetně jejich zpracování zahrnujícího digitální kompresi a uchovávání dat a pořízení záznamů o provedených úkonech, jež jsou součástí programového vybavení informačních systémů pro administraci.

(2) Návrh projektu s výjimkou návrhu projektu mezinárodní spolupráce podle § 56 odst. 1 písm. a) bodu 3, informace o realizaci projektu, jiná podání a námitky se podávají a vyřizují prostřednictvím informačního systému pro administraci, určeného příslušným poskytovatelem. (3) Informace o změnách údajů předaných poskytovateli se podávají prostřednictvím informačního systému pro administraci. To neplatí pro změny údajů, které podle zákona o právu na digitální službu poskytovatel nevyžaduje. (4) Předání informací poskytovateli má účinky doručení. Doručením prostřednictvím informačního systému pro administraci je v takovém případě okamžik přijetí datové zprávy na elektronickou adresu adresáta datové zprávy v informačním systému pro administraci. Při zpřístupnění informací žadateli nebo příjemci je datová zpráva doručena okamžikem, kdy se žadatel nebo příjemce do informačního systému pro administraci přihlásí. Nepřihlásí-li se žadatel nebo příjemce do informačního systému pro administraci ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla informace zpřístupněna, považuje se datová zpráva za doručenou posledním dnem této lhůty. O doručení prostřednictvím informačního systému pro administraci musí být v informačním systému pro administraci pořízen záznam o elektronickém úkonu. (5) Na komunikaci mezi poskytovatelem a žadatelem a příjemcem při sjednávání smluv o poskytnutí podpory se § 5 a 6 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce neuplatní. Úkon učiněný prostřednictvím informačního systému pro administraci se považuje za podepsaný.

ČÁST PÁTÁ

SANKCE

§ 92

Přestupky

(1) Osoba provádějící výzkum se dopustí přestupku tím, že

a) přijme výzkumného pracovníka ze třetího státu v rozporu s § 37 odst. 1, nebo

b) nesplní oznamovací povinnost podle § 40 odst. 4. (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do

a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a),

b) 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene b). (3) Přestupky podle tohoto zákona projednává a pokuty vybírá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

§ 93

Jiná porušení zákona

(1) Pokud se poskytovatel na základě kontrolního zjištění nebo zjištění z provedeného auditu domnívá, že příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnost stanovenou právním předpisem, nebo porušil jinou podmínku, za které byla podpora poskytnuta, postupuje podle § 14f rozpočtových pravidel. (2) Při uvedení nepravdivých údajů v žádosti o podporu nebo při předložení nepravdivého čestného prohlášení příjemcem, které měly vliv na neoprávněné poskytnutí podpory, poskytovatel rozhodne, že příjemce nesmí žádat o poskytnutí účelové, institucionální nebo systémové podpory po dobu až 3 let ode dne právní moci rozhodnutí o uložení zákazu žádat o podporu. V rozhodnutí o uložení zákazu žádat o podporu poskytovatel vždy uvede dobu trvání zákazu a oblasti podpory, na které se zákaz žádat o podporu vztahuje. Po nabytí právní moci rozhodnutí o uložení zákazu zaeviduje bezodkladně poskytovatel, který rozhodnutí vydal, do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaj o tom, že u dané osoby byl uplatněn zákaz žádat o podporu. (3) Po nabytí právní moci rozhodnutí o uložení zákazu podle odstavce 2 je osoba, které byl zákaz uložen, nezpůsobilá obdržet podporu od jakéhokoli poskytovatele, který poskytuje podporu v rámci oblasti podpory uvedené v rozhodnutí o uložení zákazu. Uložení zákazu podle odstavce 2 nebrání příjemci čerpat podporu, o jejímž poskytnutí bylo rozhodnuto před právní mocí rozhodnutí o uložení zákazu žádat o podporu.

ČÁST ŠESTÁ

PŘECHODNÁ, SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

Hlava I

Přechodná ustanovení

§ 94

(1) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zákonem č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Pokud došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k zahájení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, k vyhlášení zadávacího řízení veřejných zakázek, k vyhlášení výzvy k předložení žádostí o udělení podpory, k zahájení řízení o poskytnutí podpory v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, k zahájení řízení o zápis do seznamu výzkumných organizací, dokončí se takové veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, zadávání, výzvy k předložení žádosti o udělení podpory, řízení o poskytnutí podpory v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a řízení o zápis do seznamu výzkumných organizací podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní poměry vzniklé postupem podle věty první se řídí dosavadními právními předpisy.

(3) Pokud došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k zahájení řízení o schválení výzkumné organizace pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí, dokončí se takové řízení podle zákona č. 341/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(4) Poskytovatel institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za poskytovatele institucionální podpory podle tohoto zákona v případech, kdy o jejím poskytnutí rozhodl v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(5) Poskytovatel institucionální podpory vydá rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory až pro první kalendářní rok následující po posledním kalendářním roce, pro který byla příslušnému příjemci poskytnuta podpora poskytovatelem institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(6) Výzkumní pracovníci, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonávají závislou práci v základním pracovněprávním vztahu k výzkumné organizaci, která je příjemcem institucionální podpory, jsou povinni oznamovací povinnost podle § 54 odst. 5 splnit nejpozději do 4 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(7) Podle zvláštních postupů stanovených vládou podle § 40 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze tam, kde je to z povahy věci možné, přiměřeně postupovat do schválení zvláštních postupů podle § 8 tohoto zákona.

§ 95

(1) Informační systém výzkumu, vývoje a inovací podle § 30 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za informační systém výzkumu, vývoje a inovací podle tohoto zákona.

(2) Při předávání údajů vztahujících se k podpoře poskytnuté podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, jejich zařazování a poskytování se postupuje podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(3) Seznam výzkumných organizací podle § 33a zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za evidenci výzkumných organizací podle tohoto zákona.

(4) Seznam výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků podle § 30b zákona č. 341/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za evidence osob provádějících výzkum oprávněných k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států podle tohoto zákona.

(5) Ukládá-li tento zákon poskytovateli uveřejnit údaje prostřednictvím informačního systému pro administraci, je poskytovatel povinen do dne nabytí účinnosti § 90 a 91 zajistit uveřejnění takových údajů jiným vhodným způsobem umožňujícím dálkový přístup. Přede dnem nabytí účinnosti § 90 a 91 je poskytovatel povinen ověřit způsobilost žadatele podle § 48 odst. 1 písm. a), d) až h) v informačních systémech veřejné správy, které jsou mu přístupné.

(6) Rada pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za Radu pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí podle tohoto zákona. Členství a funkční období členů Rady pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za členství a funkční období členů Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí podle tohoto zákona. Předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za předsedu Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí podle tohoto zákona.

§ 96

(1) Grantová agentura České republiky podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je Grantovou agenturou České republiky podle tohoto zákona. Technologická agentura České republiky podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je Technologickou agenturou České republiky podle tohoto zákona.

(2) Členství a funkční období členů předsednictva Grantové agentury České republiky podle § 36 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za členství a funkční období členů předsednictva Grantové agentury České republiky podle tohoto zákona. Předseda Grantové agentury České republiky podle § 36 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za předsedu Grantové agentury České republiky podle tohoto zákona.

(3) Členství a funkční období členů vědecké rady Grantové agentury České republiky podle § 36 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za členství a funkční období členů vědecké rady Grantové agentury České republiky podle tohoto zákona. Členství a funkční období členů kontrolní rady Grantové agentury České republiky podle § 36 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za členství a funkční období členů kontrolní rady Grantové agentury České republiky podle tohoto zákona.

(4) Členství a funkční období členů předsednictva Technologické agentury České republiky podle § 36a zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za členství a funkční období členů předsednictva Technologické agentury České republiky podle tohoto zákona. Předseda Technologické agentury České republiky podle § 36a zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za předsedu Technologické agentury České republiky podle tohoto zákona.

(5) Členství a funkční období členů výzkumné rady Technologické agentury České republiky podle § 36a zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za členství a funkční období členů výzkumné rady Technologické agentury České republiky podle tohoto zákona. Členství a funkční období členů kontrolní rady Technologické agentury České republiky podle § 36a zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za členství a funkční období členů kontrolní rady Technologické agentury České republiky podle tohoto zákona.

§ 97

(1) Návrh první systemizace služebních a pracovních míst Grantové agentury České republiky předseda Grantové agentury České republiky po projednání s Ministerstvem financí předloží Ministerstvu vnitra do 1 měsíce ode dne vyhlášení tohoto zákona, ne však dříve, než je termín stanovený podle § 17 odst. 2 zákona o státní službě pro předložení návrhů systemizace pro rok 2026 jednotlivými služebními orgány.

(2) Pokud návrh systemizace podle odstavce 1 nebude schválen před 1. lednem 2026, bude v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti systemizace podle odstavce 1 systemizace tvořena pracovními místy a organizační struktura tvořena organizační strukturou Grantové agentury České republiky podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(3) Výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zaměstnanců České republiky zařazených ke dni bezprostředně předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona k výkonu práce v Grantové agentuře České republiky přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Grantovou agenturu České republiky podle tohoto zákona.

(4) Dosavadního zaměstnance Grantové agentury České republiky předseda Grantové agentury České republiky ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zařadí na odpovídající služební nebo pracovní místo podle schválené systemizace podle odstavce 1 a na ni navazující organizační struktury; doba, na niž bylo sjednáno trvání pracovního poměru tohoto zaměstnance s Grantovou agenturou České republiky, tím není dotčena. Zaměstnanec zařazený na služební místo je oprávněn vykonávat činnosti, které zahrnuje státní služba, a přísluší mu plat podle zákona o státní službě.

(5) Dosavadní zaměstnanec, který je podle odstavce 4 zařazen na služební místo, které je služebním místem představeného, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za státního zaměstnance ve služebním poměru na dobu neurčitou a představeného. Službu na služebním místě představeného může vykonávat nejdéle do doby, než bude toto služební místo obsazeno na základě výsledku výběrového řízení podle zákona o státní službě vyhlášeného nejpozději 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jedná-li se o ředitele sekce, nebo nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jedná-li se o ředitele odboru nebo vedoucího oddělení. Do doby trvání služebního poměru tohoto státního zaměstnance se započítává doba trvání pracovního poměru v Grantové agentuře České republiky, který vzniku služebního poměru bezprostředně předcházel. U tohoto státního zaměstnance platí, že vznikem služebního poměru úspěšně vykonal obecnou část úřednické zkoušky a zvláštní část úřednické zkoušky pro obor služby, k jehož výkonu byl na služební místo zařazen; předseda Grantové agentury České republiky mu o tom vydá osvědčení. Představený podle věty první složí do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona služební slib před předsedou Grantové agentury České republiky; nesloží-li služební slib ve lhůtě, odmítne-li jej složit nebo jej složí s výhradou, služební poměr mu zanikne.

(6) Dosavadní zaměstnanec, který byl u Grantové agentury České republiky v pracovním poměru na dobu neurčitou a je podle odstavce 4 zařazen na služební místo, má nárok být přijat do služebního poměru na dobu neurčitou, jestliže

a) splňuje předpoklady pro přijetí do služebního poměru, a

b) požádá předsedu Grantové agentury České republiky o přijetí do služebního poměru písemně nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo jestliže nekoná práci z důvodu překážky v práci na straně zaměstnance podle zákoníku práce, do 2 měsíců ode dne odpadnutí této překážky.

(7) Vznik služebního poměru podle odstavce 5 se řídí § 23 a § 30 až 32 zákona o státní službě.

(8) Dosavadnímu zaměstnanci, který je přijat do služebního poměru podle odstavce 6, zaniká přijetím do služebního poměru jeho pracovní poměr. Do doby trvání služebního poměru tohoto státního zaměstnance se započítává doba trvání pracovního poměru v Grantové agentuře České republiky, který vzniku služebního poměru bezprostředně předcházel.

(9) U zaměstnance, který byl přijat do služebního poměru podle odstavce 6, platí, že

úřednické zkoušky pro obor služby, k jehož výkonu byl na služební místo zařazen; předseda Grantové agentury České republiky mu o tom vydá osvědčení.

(10) Nepožádá-li dosavadní zaměstnanec uvedený v odstavci 6 o přijetí do služebního poměru, zaniká jeho pracovní poměr na dobu neurčitou uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; to nevylučuje skončení pracovního poměru před tímto dnem podle pracovněprávních předpisů. Do doby zániku nebo skončení pracovního poměru smí na služebním místě vykonávat činnosti podle § 5 zákona o státní službě.

(11) Odstavec 10 se použije obdobně i v případě, že dosavadní zaměstnanec uvedený v odstavci 6 požádal o přijetí do služebního poměru, ale nebyl do něj přijat proto, že nesplňuje předpoklady pro přijetí do služebního poměru; v tomto případě mu přísluší odstupné podle pracovněprávních předpisů.

(12) Vznikl-li podle odstavce 5 nebo 6 služební poměr osobě, která přede dnem jeho vzniku dovršila věk 70 let, skončí uplynutím kalendářního roku, v němž tento služební poměr vznikl.

(13) Pro přechod dosavadních zaměstnanců Grantové agentury České republiky do služebního poměru podle zákona o státní službě se použijí § 197 a 198 zákona o státní službě.

§ 98

(1) Návrh první systemizace služebních a pracovních míst Technologické agentury České republiky předseda Technologické agentury České republiky po projednání s Ministerstvem financí předloží Ministerstvu vnitra do 1 měsíce ode dne vyhlášení tohoto zákona, ne však dříve, než je termín stanovený podle § 17 odst. 2 zákona o státní službě pro předložení návrhů systemizace pro rok 2026 jednotlivými služebními orgány.

(2) Pokud návrh systemizace podle odstavce 1 nebude schválen před 1. lednem 2026, bude v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti systemizace podle odstavce 1 systemizace tvořena pracovními místy a organizační struktura tvořena organizační strukturou Technologické agentury České republiky podle zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(3) Výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zaměstnanců České republiky zařazených ke dni bezprostředně předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona k výkonu práce v Technologické agentuře České republiky přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Technologickou agenturu České republiky podle tohoto zákona.

(4) Dosavadního zaměstnance Technologické agentury České republiky předseda Technologické agentury České republiky ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zařadí na odpovídající služební nebo pracovní místo podle schválené systemizace podle odstavce 1 a na ni navazující organizační struktury; doba, na niž bylo sjednáno trvání pracovního poměru tohoto zaměstnance s Technologickou agenturou České republiky, tím není dotčena. Zaměstnanec zařazený na služební místo je oprávněn vykonávat činnosti, které zahrnuje státní služba, a přísluší mu plat podle zákona o státní službě.

úřednické zkoušky pro obor služby, k jehož výkonu byl na služební místo zařazen; předseda Technologické agentury České republiky mu o tom vydá osvědčení. Představený podle věty první složí do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona služební slib před předsedou Technologické agentury České republiky; nesloží-li služební slib ve lhůtě, odmítne-li jej složit nebo jej složí s výhradou, služební poměr mu zanikne.

(6) Dosavadní zaměstnanec, který byl u Technologické agentury České republiky v pracovním poměru na dobu neurčitou a je podle odstavce 4 zařazen na služební místo, má nárok být přijat do služebního poměru na dobu neurčitou, jestliže

a) splňuje předpoklady pro přijetí do služebního poměru, a

b) požádá předsedu Technologické agentury České republiky o přijetí do služebního poměru písemně nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo jestliže nekoná práci z důvodu překážky v práci na straně zaměstnance podle zákoníku práce, do 2 měsíců ode dne odpadnutí této překážky.

(7) Vznik služebního poměru podle odstavce 5 se řídí § 23 a § 30 až 32 zákona o státní službě.

(8) Dosavadnímu zaměstnanci, který je přijat do služebního poměru podle odstavce 6, zaniká přijetím do služebního poměru jeho pracovní poměr. Do doby trvání služebního poměru tohoto státního zaměstnance se započítává doba trvání pracovního poměru v Technologické agentuře České republiky, který vzniku služebního poměru bezprostředně předcházel.

(9) U zaměstnance, který byl přijat do služebního poměru podle odstavce 6, platí, že

úřednické zkoušky pro obor služby, k jehož výkonu byl na služební místo zařazen; předseda Technologické agentury České republiky mu o tom vydá osvědčení.

(13) Pro přechod dosavadních zaměstnanců Technologické agentury České republiky do služebního poměru podle zákona o státní službě se použijí § 197 a 198 zákona o státní službě.

Hlava II

Zmocňovací ustanovení

Hlava III

Společná a zrušovací ustanovení

§ 99

Územní samosprávné celky

(1) Územní samosprávné celky a příjemci, kterým územní samosprávné celky poskytují podporu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, postupují obdobně podle § 6 a 7, § 81 až 87, § 90 a § 94.

(2) Územní samosprávné celky, žadatelé, příjemci a partneři postupují při poskytování podpory z prostředků územního samosprávného celku na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí přiměřeně podle § 4, § 5, § 11 a § 45 až 80. Ustanovení o schválení koncepce poskytovatele a programu vládou se nepoužijí.

§ 100

Zrušovací ustanovení

Zrušují se: 1. Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje). 2. Část pátá zákona č. 41/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných zakázkách. 3. Část druhá zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. 4. Část osmá zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. 5. Část druhá zákona č. 342/2005 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o veřejných výzkumných institucích. 6. Část padesátá první zákona č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 7. Část pátá zákona č. 81/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 8. Část pátá zákona č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů. 9. Zákon č. 171/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.

10. Část osmdesátá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím. 11. Část první zákona č. 110/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 12. Část dvacátá čtvrtá zákona č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 13. Zákon č. 469/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. 14. Zákon č. 49/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. 15. Část pátá zákona č. 135/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek. 16. Zákon č. 194/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. 17. Část třicátá pátá zákona č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 18. Zákon č. 146/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. 19. Část třetí zákona č. 367/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 20. Část třicátá devátá zákona č. 277/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. 21. Zákon č. 50/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. 22. Část čtvrtá zákona č. 484/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

23. Část třetí zákona č. 241/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. 24. Nařízení vlády č. 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. 25. Nařízení vlády č. 71/2013 Sb., o podmínkách pro ocenění výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. 26. Nařízení vlády č. 66/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 71/2013 Sb., o podmínkách pro ocenění výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. 27. Nařízení vlády č. 160/2017 Sb., o sbírce listin seznamu výzkumných organizací a způsobu vykazování příjmů z transferu znalostí. 28. Nařízení vlády č. 493/2020 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 71/2013 Sb., o podmínkách pro ocenění výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění nařízení vlády č. 66/2016 Sb. 29. Nařízení vlády č. 350/2023 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 71/2013 Sb., o podmínkách pro ocenění výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů.

ČÁST SEDMÁ

ÚČINNOST

§ 101

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026, s výjimkou ustanovení

a) § 96 odst. 2 a věty druhé, § 96 odst. 4 věty druhé, § 97 odst. 1 a § 98 odst. 1, která nabývají účinnosti dnem 1. září 2025, a

b) § 50 odst. 1 věty první, § 66 odst. 2 věty první, § 71 odst. 3 věty třetí, § 71 odst. 4 věty třetí, § 90 a § 91, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2028.

1 Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

1.1 Zhodnocení právní úpravy poskytování podpory na výzkum, vývoj a inovace

Současný systém veřejné podpory na výzkum, vývoj a inovace byl zaveden zákonem č. 130/2002 Sb., který nabyl účinnosti k 1. červenci 2002, a nahradil tak do té doby platný zákon č. 300/1992 Sb. K zákonu č. 130/2002 Sb. bylo postupně vydáno pět prováděcích předpisů, které upravovaly podrobněji postup pro poskytování účelové a institucionální podpory, vedení informačního systému výzkumu a vývoje a podmínky pro ocenění mimořádných výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a ocenění propagace či popularizace výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. V současné době má zákon tři prováděcí předpisy: 1. nařízení vlády č. 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, 2. nařízení vlády č. 71/2013 Sb., o podmínkách pro ocenění výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů, 3. nařízení vlády č. 160/2017 Sb., o sbírce listin seznamu výzkumných organizací a způsobu vykazování příjmů z transferu znalostí. Zákon č. 130/2002 Sb. byl dosud třiadvacetkrát novelizován. Jednotlivými novelami byly řešeny pouze dílčí aspekty. Rozsáhlejší změny v návaznosti také na evropské předpisy byly předmětem příprav návrhu nového zákona, věcného záměru nebo rozsáhlé novely zákona (v roce 2013 sněmovní tisk 1043/0, v roce 2016 věcný záměr s paragrafovaným zněním předložený vládě v roce 2017, na přelomu roku 2020 a 2021 sněmovní tisk č. 1118/0), u kterých však legislativní proces z důvodu konce funkčního období vlády nebo Poslanecké sněmovny nebyl dokončen – v posledním případě vzhledem k nutnosti řešit přednostně opatření spojená s epidemií SARS- Cov-2 a jejího dopadu na českou ekonomiku. Dosud nebyly zohledněny ani judikáty Nejvyššího správního soudu. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení regulace v části 1.3.

1.2 Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Stávající zákon neomezuje svými podmínkami poskytování účelové podpory jednotlivými poskytovateli a od samého počátku (rok 2002) je genderově neutrální. Nemá žádná pravidla pro určení osoby, která je příjemci zodpovědná za řešení projektu. Její určení je výhradně vnitřní věcí každého příjemce a jeho vnitřních kariérních postupů a pravidel. Rozhodovací procedury poskytovatelů jsou nastaveny tak, že ke genderovému hledisku nepřihlížejí a ohledně osob staví pouze na jejich odborné kvalifikaci a vědecké zkušenosti.

2 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Robustnost a kvalita systému českého výzkumu, vývoje a inovací (dále též „VaVaI“) v posledních letech sice pozvolna rostla, avšak nadále neodpovídá mezinárodním standardům.. Dlouhodobě přetrvává nedostatečná strategická provázanost, chybí stabilní, předvídatelný rámec financování a kriticky zastaralé jsou i mechanismy zajištění mezinárodní spolupráce. Tyto nedostatky brání vytvoření dlouhodobých koncepčních plánů a strategií nezbytných pro udržitelný a mezinárodně konkurenceschopný rozvoj VaVaI. Zásadním problémem je rovněž nedostatečné využívání výsledků výzkumu a vývoje v praxi, a to jak komerčně, tak při tvorbě veřejných politik. Tato nepřímá ztráta inkluzivního a aplikovatelného know-how zpomaluje růst ekonomiky a omezuje společenský rozvoj. Dosavadní právní úprava nezohledňuje klíčové výzvy a potíže v současné praxi VaVaI: neřeší například postavení Technologické a Grantové agentury, neupravuje použití správního řádu, opomíjí etická a bezpečnostní kritéria, otázky otevřené vědy či zajištění strategických zájmů státu ve výzkumu, vývoji, inovacích a přenosu znalostí, otevřené vědy apod. Nízká míra spolupráce mezi akademickou sférou, podniky a vládními institucemi významně omezuje přístup výzkumných pracovníků k finančním zdrojům, průmyslovému know-how a praktickým možnostem uplatnění. Podniky tak zůstávají ochuzeny o výzkumné výsledky, které by mohly podpořit jejich inovační potenciál. Efektivní transfer znalostí a rozvoj inovací dále brzdí zdlouhavé a administrativně náročné získávání financí. Složitost, roztříštěnost, nejednoznačnost a rigidita aktuálních pravidel snižují schopnost výzkumníků soustředit se na vědeckou činnost. Důsledkem je trvalý odliv talentovaných výzkumných kapacit do zahraničí, což významně oslabuje vnitřní inovační potenciál České republiky a její schopnost vytvářet konkurenceschopné a kreativní prostředí. Opakovaně identifikované problémy, chybějící či zastaralá právní úprava a nedostatečná procesní flexibilita v oblasti VaVaI prokazují, že stávající stav je dlouhodobě neudržitelný. V souladu s programovým prohlášením vlády, z ohlasů všech dotčených subjektů a z technicko-legislativních důvodů se přistoupilo k přípravě návrhu nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Některé části stávajícího zákona bylo potřeba aktualizovat, kdy se také vycházelo z posledně zpracované novely (sněmovní tisk 1118/0), jiné aspekty je nutné doplnit zcela nově, a to jak v přímé reakci na vnější tlak (např. bezpečnostní otázky), tak v návaznosti na něj (např. regulace přístupu k údajům z výzkumu). Další skupina změn reflektuje strategické a koncepční dokumenty na národní úrovni. Tento komplexní legislativní zásah je nezbytný k dosažení zásadní proměny a funkční modernizace celého ekosystému VaVaI v České republice.

Na základě uvedených problémů byly identifikovány oblasti, které by měly být řešeny předkládaným zákonem:

1. Chybějící nástroje podpory inovací 2. Chybějící provázanost koncepčních dokumentů pro oblast výzkumu, vývoje a inovací (dále jen „VaVaI“) 3. Nedostatečně přehledné členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí 4. Nevyhovující způsob rozdělování prostředků účelové podpory a nedostatečné hodnocení programů účelové podpory 5. Absence přenositelnosti projektů 6. Administrativní náročnost 7. Centrální zajišťování mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí 8. Absence veřejnoprávního režimu u účelové podpory 9. Neadekvátní (nedořešený) vztah Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky ke státním orgánům vykonávajícím státní správu 10. Absence legislativního ukotvení zásad etiky ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí 11. Absence legislativního ukotvení rozvoje lidského potenciálu a rozvoje kariéry vědeckých pracovníků 12. Nedostatečná legislativní úprava otevřené vědy a přístupu k údajům z výzkumu 13. Nedostatečná legislativní úprava bezpečnostních zájmů státu ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí 14. Nedostatečné legislativní podmínky pro transfer znalostí 15. Nedostatečná propagace a popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí Předkládaný návrh zákona má pozitivní vztah k zákazu diskriminace mužů a žen. Především upravuje nediskriminačním způsobem rozvoj kariéry výzkumných pracovníků a podporuje harmonizaci osobního a pracovního života. To se týká především mladých žen / matek a mužů / otců. Toto opatření je ale i východiskem pro řešení dalších sociálně obtížných období života, např. péče o rodiče. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě k hodnocení regulace dopadu, zejména v části 1.3.4.11,1.5.11 a 2.

2.1 Podrobnější zdůvodnění Prioritní témata upravovaná novou právní normou:

2.1.1 Chybějící nástroje podpory inovací

Inovace jsou klíčovým faktorem pro rozvoj společnosti a ekonomiky. Zařadit Českou republiku mezi inovační lídry a stát se dynamickou inovativní společností je prioritou současné vlády a předmětem řady stávajících i připravovaných národních strategických dokumentů. Přestože inovační výkonnost České republiky roste, stále nedrží tempo s inovační výkonností EU. Přes probíhající změny a vývoj českého hospodářství je náš ekonomický model stále postaven

na využívání levné a kvalifikované pracovní síly v klasickém smyslu slova. Oproti vyspělým ekonomikám orientujícím se na znalostně náročné aktivity a aktivity s vysokou přidanou hodnotou tak dosahujeme nižší přidané hodnoty a také nižší produktivity.

Hlavní slabiny českého inovačního systému byly identifikovány v nižší dostupnosti finančních zdrojů i kvalifikovaných pracovních sil pro výzkum a vývoj a další znalostně náročná odvětví,

jakož i v nedostatečném využívání nástrojů ochrany práv duševního vlastnictví. V českých firmách jsou slabě zastoupeny vyšší řády technických inovací, respektive se české podniky zaměřují na inovace nižších řádů. Slabou poptávku firem po inovacích vyšších řádů

(respektive nedostatečně intenzivní využití výsledků výzkumu, vývoje a inovací) nepřímo dokládá významně nižší podíl podniků na celkových výdajích na VaV.

Na zaostávání České republiky v inovační výkonnosti za evropským průměrem poukazuje i Kontrolní závěr NKÚ 17/15 (2017). Přestože výdaje na výzkum, vývoj, inovace a transfer

znalostí ve veřejném sektoru výrazně rostou, v mezinárodním srovnání je systém podpory stále méně efektivní. Již mnoho let je podpora inovací tzv. „blokovou výjimkou“, tj. za určitých podmínek vyňatá ze zákazu veřejné podpory (aktuálně Nařízením č. 651/2014, konsolidované znění z 1. července 2023). Také mapování inovačních kapacit INKA realizované Technologickou agenturou České republiky potvrdilo, že řada firem patřících v Česku k inovační špičce ke svým inovačním aktivitám nepotřebuje rozsáhlé VaV aktivity. Soustředí se na realizaci inovací nižších řádů, často formou přejímání cizích inovací technické povahy a jejich úpravou pro speciální trhy nebo jejich optimalizací a efektivnějším využitím za nižších nákladů. Velký důraz na zlepšení podmínek financování výzkumu, vývoje a inovací klade

např. i dokument „Strategie Evropa 2020“a jedna z jejích stěžejních iniciativ „Unie inovací“s cílem zajistit, aby realizace inovativních myšlenek vedla k vytváření nových

pracovních míst a produkci zboží a služeb zajišťujících trvale udržitelný růst ekonomiky EU.

Evropská komise dále pravidelně upozorňuje Českou republiku na nedostatečnou spolupráci veřejného výzkumného sektoru s průmyslovými podniky, což má dopad na dlouhodobou

konkurenceschopnost České republiky. Aby byla podpořena inovační aktivita podniků, případně jejich spolupráce s veřejným

výzkumným sektorem, je zapotřebí především doplnit možnost použít nástroje na podporu inovací a transferu znalostí, možnost zpětného financování, kdy je riziko na straně příjemců, ale projekty jsou flexibilnější, a současně zjednodušit administrativní postupy spojené s poskytováním podpory výzkumu, vývoji, inovacím a transferu znalostí.

Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.1.

2.1.2 Chybějící provázanost koncepčních dokumentů

Pro efektivní využívání finančních a lidských zdrojů v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí je důležité, aby byly koncepční dokumenty na národní úrovni propojeny s koncepčními dokumenty na nižších úrovních a se systémem hodnocení a financování.

Dlouhodobá koncepce rozvoje výzkumné organizace by měla patřit k základům pro činnost

každého příjemce institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace.

Zdroj: Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+. CZ.08.1.125/0.0/0.0/15_001/0000166. Sdělení Komise: EVROPA 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. KOM(2010) 2020. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 - Unie inovací. COM(2010) 546 final.

Co se týče koncepce výzkumu, vývoje a inovací poskytovatelů, zákon č. 130/2002 Sb. ukládá

ústředním a jiným správním úřadům odpovědným za výzkum a vývoj v oblasti svých působností přípravu koncepcí výzkumu, vývoje a inovací a jejich realizaci. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.2.

2.1.3 Nedostatečně přehledné členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí

Výdaje na výzkum a vývoj (VaV) dosáhly dle ČSÚ v roce 2021rekordní hodnoty, ve srovnání s rokem 2020 došlo k jejich téměř osmiprocentnímu meziročnímu nárůstu. Celkem se v roce 2021 na území České republiky vynaložilo na VaV 121,6 mld. Kč. Zákon č. 130/2002 Sb. v současné době rozlišuje podporu institucionální a účelovou. Z procedurálního hlediska je problém v tom, že současné členění institucionální a účelové podpory neodpovídá jejich pojetí a způsobu užití, a neodpovídá tak potřebě analýz a statistiky

Do účelových výdajů jsou tak řazeny výdaje, které nejsou rozdělovány na základě veřejné

soutěže, ale normativně nebo na základě rozhodnutí vlády (projekty velké výzkumné

infrastruktury), a naopak do institucionálních výdajů jsou řazeny výdaje na projekty

operačních programů, které se řídí vlastními pravidly, dále výdaje na činnost Grantové agentury ČR, Technologické agentury ČR nebo výdaje na činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace, výdaje na ocenění apod. Výdaje na činnost výše uvedených institucí nebo výdaje na ocenění nejsou finanční prostředky určené na podporu výzkumných organizací, což se pod pojmem institucionální podpora nejčastěji rozumí. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.3.

2.1.4 Nevyhovující způsob rozdělování prostředků účelové podpory a nedostatečné hodnocení programů účelové podpory

Stávající zákon č. 130/2002 Sb. obsahuje pouze jednu proceduru výběru a hodnocení návrhů projektů – veřejnou soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích. Chybí pružné a zrychlené způsoby přijímání návrhů projektů a jejich vyhodnocování, vhodné zejména pro inovace. Chybí možnost jednoduchým, časově přijatelným a flexibilním způsobem optimalizovat již schválený program v případě naléhavé potřeby nebo schválit nový program. Hodnocení průběhu realizace programu se v současnosti soustředí většinou pouze na prosté monitorování, tedy na sledování počtu doručených / schválených návrhů projektů, alokovaných finančních prostředků a dodržení časových lhůt. Hodnocení, do jaké míry jsou dosahovány očekávané cíle programu, ztrácí praktický význam, protože upravit program je obtížné. Na

problémy s hodnocením dopadů poukázal také Nejvyšší kontrolní úřad v Kontrolním závěru

NKÚ 15/27 z roku 2016. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.4.

Shrnutí základních údajů o výzkumu a vývoji za rok 2021, ČSÚ.

2.1.5 Absence přenositelnosti projektů Další problém současného systému výzkumu, vývoje a inovací představuje absence právní úpravy pro tzv. přenositelnost projektů, tedy změnu příjemce účelové podpory určitého

projektu. Podle dosavadních zkušeností a zájmů vědecké obce je vhodné, aby byla změna příjemce umožněna, neboť mohou nastat okolnosti, kdy nebude možné dosáhnout odpovídajících výsledků a efektivnosti při řešení projektu na pracovišti dosavadního příjemce nebo řešitelský tým přejde na jiné pracoviště. Rovněž je žádoucí podpořit mobilitu výzkumných pracovníků a zvýšit konkurenci mezi příjemci. Z tohoto důvodu je účelné, aby při splnění stanovených podmínek mohlo dojít k postoupení smlouvy o poskytnutí podpory na nového příjemce. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.5.

2.1.6 Administrativní náročnost Dalším problémem je administrativní náročnost celého procesu.

Vysoká míra administrativní zátěže v oblasti výzkumu, vývoje a inovací není pouze důsledkem složitosti programů účelové podpory, ale přispívají k tomu i další faktory. V České republice existuje komplexní a poměrně složitý systém veřejné podpory výzkumných a vývojových aktivit. Stávající praxe dále není zcela v souladu se zákonem o právu na digitální služby, ze kterého mj. vyplývá, že orgán veřejné moci nevyžaduje údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou mu zpřístupněné pro výkon agendy nebo na základě souhlasu uživatele služby.

Problém tak zasahuje i do oblasti shromažďovaných údajů, kdy není dostatečně respektována zásada, že pokud již státní správa nějaké údaje má k dispozici, neměla by je znovu vyžadovat po žadatelích.

Administrativní náročnost procesu veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí je jednou z citlivých bariér pro získání zejména účelové podpory v aplikovaném výzkumu, pro podporu vývoje, pro inovace a transfer znalostí. Její odstranění by mělo vyvolat přátelštější prostředí pro žadatele o podporu. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.6.

2.1.7 Centrální zajišťování mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji

Podle současného znění zákona č. 130/2002 Sb. odpovídá za mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji, včetně jednání s orgány a institucemi Evropské unie a jednotlivých států s působností pro výzkum a vývoj a včetně užití prostředků z evropských fondů pouze Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 písm. b), § 36 odst. 2 písm. h) zákona č. 130/2002 Sb. a § 36a odst. 3 písm. j) zákona č. 130/2002 Sb. je financování mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích umožněno pouze MŠMT, GA ČR a TA ČR. Tuto legislativní úpravu si někteří poskytovatelé vykládali tak, že nemohou zajišťovat mezinárodní spolupráci ve svých věcně gesčních oblastech, a to např. v oblasti bezpečnostního výzkumu, obranného výzkumu, ale i resortního výzkumu (zemědělství, kultura apod.).

Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.7.

2.1.8 Absence veřejnoprávního režimu u účelové podpory

Podle dosavadního znění § 9 odstavce 3 zákona č. 130/2002 Sb. se smlouva o poskytnutí podpory řídí ustanoveními občanského zákoníku. Podobně podle dosavadního znění § 17 odstavce 1 zákona platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na veřejnou soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích ustanovení občanského zákoníku. Citovaná ustanovení vedla poskytovatele účelové podpory k praxi spočívající v provádění veřejných soutěží dle pravidel obsažených v občanském zákoníku a k uzavírání soukromoprávních smluv o poskytnutí podpory. Ustanovení správního řádu nebyla na dané procesy aplikována vůbec či jen ve velmi omezené míře. Dosavadní praxe tak do značné míry nekorespondovala s ustálenou rozhodovací praxí správních soudů vztahující se k poskytování podpor z veřejných rozpočtů. Dle stávající právní úpravy by se tedy veřejná soutěž ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, jakož i smlouva o poskytnutí podpory, měly řídit občanským zákoníkem, a přitom v rámci procesu výběru projektů by měla být vydávána rozhodnutí správního orgánu přezkoumatelná ve správním soudnictví. Na nejednoznačnost a aplikační problémy související se stávající právní úpravou upozornila i veřejná ochránkyně práv ve svém Závěrečném stanovisku s návrhem opatření k nápravě ve věci poskytování grantů na podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ze dne 9. prosince 2019. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.8.

2.1.9 Neadekvátní vztah Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky ke státním orgánům vykonávajícím státní správu

Z podkladových materiálů pro Závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace vyplynuly rozdíly v postavení a způsobu řízení obou agentur. Na rozdíl od úpravy dané zákonem č. 130/2002 Sb., kterým se zřídila Technologická agentura ČR podle vzoru Grantové agentury ČR, mají podobné agentury v zahraničí samostatně upravený vztah ke státní administrativě, který lépe odpovídá rozdílným úkolům, které takové agentury zajišťují. Na další nedostatky poukazoval také Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě z kontrolní akce č. 15/27. Upozorňoval mj. především na riziko personální provazby členů poradních orgánů Technologické agentury ČR s institucemi, které se o dotace ucházely, což mohlo ohrožovat i hodnocení projektů. Z výše uvedených důvodů je vhodné roli a řízení TA ČR nově legislativně upravit. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.9.

2.1.10 Absence legislativního ukotvení zásad etiky ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí

Od počátku vytváření Evropského výzkumného prostoru vzrůstají nároky nejen na efektivitu, hodnocení a správu výzkumu, ale rovněž i na etiku výzkumu a souvisejících oblastí. Instituce Evropské unie již vydaly dílčí dokumenty ohledně řešení etických aspektů ve výzkumu, je však nezbytné řešit je především na národní úrovni. Na národní úrovni otázku etiky výzkumu obsahuje především Etický rámec výzkumu, který vláda schválila dne 17. srpna 2005. Úroveň etiky výzkumu ale ovlivňuje skutečnost, že jen málo etických principů a postupů lze převést do formy právních předpisů, přesto by v národní legislativě neměly chybět. Úpravu etických zásad a správné praxe v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí lze nalézt

222324

v právních předpisech jiných evropských zemí, jako např. Nizozemska, Švédska, Norska nebo Slovinska. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.10.

2.1.11 Absence legislativního ukotvení rozvoje lidského potenciálu a rozvoje kariéry vědeckých pracovníků

Rozvoj lidských zdrojů je jednou z priorit Evropského výzkumného prostoru, neboť přispívá k excelenci v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. V této oblasti však Česká republika stále naráží na překážky z oblasti administrativní, právní nebo personální politiky. Důsledkem je nedostatečná pracovní perspektiva pro mladé výzkumné pracovníky, genderová nerovnováha, nízká pracovní mobilita mezi soukromým a akademickým sektorem a další problémy s tím související. Obecné zásady péče o zaměstnance jsou součástí právních předpisů upravujících pracovní nebo služební poměr. Mimo tento obecný rámec neexistuje žádná právní úprava. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.11.

2.1.12 Nepřesná a nedostatečná legislativní úprava otevřené vědy a přístupu k údajům z výzkumu

Po řadě let hledání a rozvoje se Open Science (otevřená věda) stává normou, standardem vědecké života. Akademičtí pracovníci po celém světě se s dopady otevírání vědeckého výzkumu a jeho výsledků setkávají v každodenní praxi. V dnešní době se již nejedná pouze o zpřístupnění vědeckých publikací (Open Access), ale stále více také o sdílení výzkumných dat (FAIR Data) a dalších komponent vědeckého procesu – od otevřených metodik, recenzního řízení, software/nástrojů až po nové metody hodnocení vědy. Současně je zřetelné propojení poznatků z veřejně financovaného výzkumu i na společenskou sféru (Citizen Science). Od roku 2012 byl orgány Evropské unie postupně přijat soubor několika souvisejících dokumentů týkajících se zpřístupnění a využití vědeckých informací. Doporučení Komise ze dne 25. dubna 2018 o přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání popisuje mimo jiné relevantní prvky politiky otevřeného přístupu. Dodatečně je třeba zlepšit podmínky, za nichž

Wet op het hoger onderwijs en wetenschappelijk onderzoek, geldend van 01-09-2021. Act on responsibility for good research practice and the examination of research misconduct SFS (2019:1150). Act on responsibility for good research practice and the examination of research misconduct (2019:504). Act No. 130/2003 on Innovation Norway. Last modified No. 72/2016. Zakon 186/21 o znanstvenoraziskovalni in inovacijski dejavnosti. V roce 2021 UNESCO přijalo první globální pozici k Open Science: https://council.science/current/news/unesco-science-commissionadopts-open-science-recommendation/ Otevřený přístup k vědeckým publikacím v elektronické podobě a bez omezení pro jejich využití. FAIR = Findability, Accessibility, Interoperability, and Reuse. Např. Towards a Reform of the Research assessment system. Scoping report. European Commision, 2021-11- 26. https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/36ebb96c-50c5-11ec-91ac-01aa75ed71a1/language- en.

lze některé údaje z výzkumu opakovaně používat. Z tohoto důvodu by se měly některé závazky vyplývající z této směrnice rozšířit na údaje z výzkumu, které jsou výsledkem činností vědeckého výzkumu dotovaných veřejným financováním nebo spolufinancovaných veřejnými a soukromými subjekty. V rámci vnitrostátních politik otevřeného přístupu by zpřístupňování údajů z výzkumu financovaného z veřejných prostředků mělo představovat standardní možnost. V této souvislosti by nicméně měly být náležitě zohledněny otázky týkající se soukromí, ochrany osobních údajů, důvěrnosti, národní bezpečnosti, oprávněných obchodních zájmů, jako jsou obchodní tajemství, a práv duševního vlastnictví třetích stran, v souladu se zásadou „co nejotevřenější, uzavřené podle potřeby“. Kromě toho by se tato směrnice neměla vztahovat na údaje z výzkumu, které nejsou přístupné z důvodu národní bezpečnosti, obrany nebo veřejné bezpečnosti. Na tyto a další iniciativy navázala svými aktivitami česká vědecká komunita. S opatřením 1 Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací 2021+ „Zajištění jednotného legislativního prostředí pro fungování systému VaVaI“, které je zaměřeno na potřebné změny v české legislativě týkající se výzkumu, vývoje a inovací a implementací Směrnice 2019/1024 ze dne 20. června 2019 úzce souvisí zákon č. 241/2022 Sb.. Předkladatel se domnívá, že implementace provedená tímto zákonem jde nad rámec Směrnice 2019/1024 ze dne 20. června 2019, neboť povinnost zpřístupnění údajů z výzkumu vztahuje nejen na základní výzkum, ale i na vývoj, zatímco směrnice 2019/1024 ze dne 20. června 2019 používá pojem „vědecký výzkum“. V české legislativě se tento pojem neužívá, ale nejblíže mu je pojem „základní výzkum“. V obou případech jde o tu část výzkumných činností, jejichž výsledky mají zpravidla velmi daleko k uplatnění na relevantním trhu, a proto mohou být volně šířeny i datové podklady k nim. Pro případy, kdy tak není možné činit, obsahuje směrnice regulaci v podobě zvláštní výjimky, která opravňuje původce údajů z výzkumu tyto údaje nezveřejnit. Tyto regulace by měla přijmout i nová legislativní úprava. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.12.

2.1.13 Nedostatečná legislativní úprava bezpečnostních zájmů ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí

Ochrana bezpečnostních zájmů státu je klíčovým faktorem ve výzkumu a vývoji, zejména ve vývoji nových technologií, kybernetické bezpečnosti a jiných oblastech, které mohou mít vliv na bezpečnost a obranyschopnost země. Proto je důležité, aby výzkum a vývoj byly prováděny s ohledem na bezpečnostní rizika a aby byla použita odpovídající bezpečnostní opatření. Etická dilemata mohou hrát roli v případě spolupráce se zeměmi, které nerespektují základní lidská práva. Důležitá otázka se týká prevence používání výsledků výzkumu za účelem represe nebo porušování lidských práv v těchto zemích. Je vhodné mít v rámci instituce etickou komisi, která by radila o etickém využívání výsledků výzkumu. Aktéři cizích států používají různé metody k získávání znalostí a technologií, které mohou být

Zákon č. 241/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů.

použity pro vojenské účely nebo pro cíle, které nejsou v souladu s našimi základními hodnotami. V takových případech akademický partner působí jako prodloužení vlády. A konečně, osoby ze třetích zemí mohou podnikat aktivity zaměřené na ovlivňování a zasahování do výzkumné činnosti. Stávající zákon č. 130/2002 Sb. má zvláštní úpravu výzkumné činnosti pouze s ohledem na potřeby zpravodajských služeb. Předkladatel se však s odvoláním na jiné státy (Slovensko, Rakousko, Nizozemsko) domnívá, že je zapotřebí obecné úpravy, která zvýší institucionální odolnost příjemců institucionální podpory proti nežádoucím vlivům, a tím posílí ochranu bezpečnostních zájmů státu a řízení rizik. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.13.

2.1.14 Nedostatečné legislativní podmínky pro transfer znalostí

Transfer znalostí je klíčovým prvkem v oblasti výzkumu a vývoje. Jedná se o proces přenosu nových poznatků a technologií z výzkumu do praxe. Slabé propojení akademické sféry s podnikovou sférou a veřejnou správou a nízké zhodnocování výsledků výzkumu je přetrvávajícím nedostatkem českého výzkumného prostoru. Z analýzy výsledků výzkumu a vývojeje patrný přetrvávající vysoký podíl publikačních výstupů, relativně nízký počet aplikovaných výsledků a v zahraničním srovnání nápadné zaostávání v počtu mezinárodních patentových přihlášek. Předkladateli jsou známa některá legislativní omezení efektivního transferu znalostí. Překážkou, kterou lze legislativně řešit, je zdlouhavá procedura nakládání s majetkem některých výzkumných organizací, zejména státních příspěvkových organizací a organizačních složek státu. Kromě odstranění zmíněných překážek návrh zákona sleduje obecně posílení legislativní jistoty pro provádění transferu znalostí, a to zejména v následujících úpravách:

● Transfer znalostí je jasně stanovenou rolí výzkumné organizace, a to v celé šíři definované evropským Rámcem pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, tedy včetně například zakládání vlastních spin-off firem. ● Nově a v souladu s evropskou legislativou je definována testovací a experimentální infrastruktura, pro niž je tak možné získat podporu dle tohoto zákona. ● Transfer znalostí je nově povinnou součástí koncepce poskytovatele podpory i dlouhodobé koncepce rozvoje výzkumné organizace. ● V nastavení účelové podpory bude větší flexibilita v souladu s potřebami projektů transferu znalostí, například skrze možnost průběžného přijímání a hodnocení návrhů

Zákon č. 172/2005 Z.z., o organizácii štátnej podpory výskumu a vývoja a o doplnení zákona č. 575/2001 Z.z., o organizácii činnosti vlády a organizácii ústrednej štátnej správy v znení neskorších predpisov. Bundesrecht konsolidiert: Gesamte Rechtsvorschrift für Forschungs- und Technologieförderungsgesetz, Fassung vom 28. 02. 2023. National knowledge security guidelines. January 2022. Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2021.

projektů. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.14.

2.1.15 Absence legislativních ukotvení propagace a popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

Popularizace výzkumu a vývoje je významnou součástí moderní společnosti. Je to proces, který umožňuje šíření nových myšlenek, objevů a technologií mezi širokou veřejnost, tím pomáhá zlepšovat kvalitu života lidí a přináší nové příležitosti pro ekonomický a společenský rozvoj. Popularizace vědy v sobě zahrnuje proces sdělování informaci, zde ovšem s cílem propagovat problematiku VaV v očích veřejnosti, vzbudit o výzkum, vývoj a inovace zájem a motivovat veřejnost k další aktivní participaci. Zatímco proces medializace je prakticky výhradně jednosměrný, informace putuje od vědců k veřejnosti, do popularizace může být veřejnost také aktivně zapojena. Úzká souvislost propagace výzkumu, výsledků výzkumu s transferem a šířením znalostí, má vliv na navazování kontaktů mezi výzkumnými pracovišti a podniky a touto cestou i na inovace a konkurenceschopnost. I když v ČR probíhá řada propagačních a popularizačních akcí, některé na úrovni vlády, jiné organizované výzkumnými institucemi, není tato část činností a s nimi spojených výdajů legislativně téměř nijak ošetřena. Výjimkou je udělování ocenění za úspěchy ve výzkumu, vývoji a inovacích, včetně propagace nebo popularizace, které se řídí vlastním nařízením vlády. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.15.

2.2 Naplnění strategického rámce zákona, tematických okruhů a dílčích cílů

Navrhovaný zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí je s ohledem na potřebu modernizace právní úpravy nově strukturován do čtyř základních oblastí, jejichž cílem je úprava oblasti systému výzkumu, vývoje, inovací a transferu, oblasti poskytování podpory, oblasti otevřené vědy a oblasti ochrany bezpečnostních zájmů státu. Pro každou oblast jsou definované věcné cíle. Předložený návrh zákona je v souladu s programovým prohlášením vlády a deklarovanými cíli. K hlavním cílům zákona patří zejména:

1) v oblasti systému výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

a) zlepšit koordinaci systému řízení oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí,

b) propojit strategický rámec napříč celým systémem VaVaI,

c) podpořit rozvoj kariéry výzkumných pracovníků, zejména mladých výzkumných pracovníků,

d) zjednodušit administrativu ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a snížit administrativní zátěž kladenou na uchazeče a příjemce,

e) posílit dodržování etických zásad a vědecké integrity jako podmínky pro poskytnutí podpory,

2) v oblasti poskytování podpory

a) uvést režim poskytování účelové podpory do souladu se závěry plynoucími z rozhodovací praxe správních soudů a s doporučeními veřejné ochránkyně práv,

b) zjednodušit a zpřehlednit členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí,

c) zavést nový nástroj účelové podpory inovací a zajistit větší flexibilitu při poskytování účelové podpory,

d) návazně na Metodiku 2017+ zavést systematické hodnocení programů účelové podpory včetně hodnocení jejich dopadů,

e) zapojit do financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí další zdroje soukromého financování,

f) zavést přenositelnost projektů jako jeden z nástrojů na podporu mobility výzkumných pracovníků,

g) podpořit transfer znalostí,

3) v oblasti otevřené vědy a poskytování informací

a) podpořit popularizaci výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

b) zajistit otevřený přístup k vědeckým informacím v souladu s evropskými směrnicemi a doporučeními

c) zavést integrované prostředí pro administraci účelové podpory* a napojení IS VaVaI na veřejné registry

4) v oblasti ochrany bezpečnostních zájmů státu a řízení rizik zvýšit institucionální odolnost výzkumných organizací proti nežádoucím vlivům.

* V rámci meziresortního připomínkového řízení bylo upuštěno od původního cíle vytvořit jednotné integrované prostředí pro administraci účelové podpory a bylo přistoupeno k alternativní variantě, která rovněž přispěje ke snížení administrativní zátěže a úsporám na straně příjemců účelové podpory. Tato varianta spočívá v zachování informačních systémů pro administraci u jednotlivých poskytovatelů, které umožňují dálkový přístup, poskytování digitálních služeb a zajišťují autentizaci a identifikaci uživatelů. Podrobnější dílčí cíle jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.5.

3 Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Novela stávajícího zákona vs. nový zákon

Pro dosažení výše uvedených cílů se nabízely dvě možnosti, a to rozsáhlá novela zákona č. 130/2002 Sb., nebo zpracování zcela nového zákona.

Pro nový zákon svědčí zastaralá struktura současného zákona z doby před vstupem do EU a míra navrhovaných změn. Zákon byl třiadvacetkrát novelizován, ale jeho struktura

se nezměnila. Poslední návrh novely zákona většího rozsahu (sněmovní tisk 1118/0) byl na samé hranici toho, co je možné novelou měnit, pokud jde o šíři a rozsah změn. Tehdejší předkladatel byl opakovaně kritizován, že nepředkládá návrh nového zákona, ale jde opět cestou novely. Druhým důvodem je rozsah změn. Do návrhu zákona jsou vloženy nové části, některé jsou zcela přepracovány. I když je z textu zřejmé, že část návrhu nového zákona je přejata ze zákona č. 130/2002 Sb., část ze zmíněné novely, nové uspořádání a doplnění svědčí ve prospěch nového zákona. Novelou by dále nebylo možné naplnit cíle programového prohlášení vlády.

Po zvážení těchto důvodů se předkladatel rozhodl navázat na předcházející práci, využít programové prohlášení vlády, reagovat na změny a výzvy, kterým Česká republika čelí, a připravit návrh nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.

4 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

5 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Předložený návrh je plně v souladu s právem EU, a to zejm. s nařízením Komise (EU) č. 651/2014 v konsolidovaném znění ze dne 1. července 2023, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem Text s významem pro EHP (dále jen „GBER“), a nařízením Komise (EU) č. 2022/2472 ze dne 14. prosince 2022, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie prohlašují určité kategorie podpory v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech za slučitelné s vnitřním trhem. Předkládaný návrh zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí se dotýká zejména následujících předpisů EU: 1. nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, v platném znění, 2. nařízení Komise (EU) 2022/2472 ze dne 14. prosince 2022, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie prohlašují určité kategorie podpory v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech za slučitelné s vnitřním trhem, v platném znění, 3. nařízení Komise (EU) 2022/2473 ze dne 14. prosince 2022, kterým se určité kategorie podpory pro podniky působící v oblasti produkce, zpracování a uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh prohlašují za slučitelné s vnitřním trhem podle článků 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, v platném znění, 4. nařízení Komise (EU) č. 1408/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství, v platném znění, 5. nařízení Komise (EU) č. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury, v platném znění, 6. nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis, 7. nařízení Komise (EU) 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu, v platném znění, 8. nařízení Rady (ES) č. 723/2009 ze dne 25. června 2009 o právním rámci Společenství pro konsorcium evropské výzkumné infrastruktury (ERIC), 9. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), 10. směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au pair (přepracované znění), 11. směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru (přepracované znění). Z pramenů práva „soft law“ je ve vztahu k návrhu zákona významné sdělení Komise – Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2022/C 414/01). Podpora bude poskytována na bázi blokových výjimek nebo v režimu de minimis. Naprosté minimum případů bude nutno nejprve notifikovat Evropské komisi. V oblasti podpory základního výzkumu a institucionální podpory výzkumných organizací by se nemuselo jednat o veřejnou podporu vůbec. Návrh zákona je plně slučitelný s relevantní právní úpravou Evropské unie.

6 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Mezinárodní smlouvy se na navrhované změny nevztahují.

7 Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky Kvantifikace nákladů pro jednotlivé skupiny subjektů u všech zvažovaných variant

NákladyNákladyNákladyNáklady Úřad vlády/rokpropro příjemce/rokna jednotlivé varianty poskytovatele/rokcelkem/rok

1. rok Další1. rok Další1. rok Další1. rok Další roky rokyrokyroky

Varianta 036 mil.18 mil.315 mil249 mil.302 mil.302 mil.653 mil. Kč569 mil. Kč (zachováníKčKčKčKčKčKč

(36+315+3(18+249+3

stávajícího

(90+18+1(24+18+1(201+102)02)

stavu – bez

34+73 mil34+73 mil01 mil

legislativní

Kč)Kč)Kč)

změny)

Varianta 136 mil.18 mil.324,5 mil.258,5 mil.302 mil.302 mil.662,5 mil.578,5 mil. (novela)KčKčKčKčKčKčKčKč

(36+324,5(18+258,5 (315 mil(249 mil. +302)+302) Kč + 7Kč + 7 mil. Kč+mil. Kč + 2,5 mil.2,5 mil. Kč)Kč)

Varianta 2125 mil.21 mil.190,5 mil.190,5 mil.228 mil.228 mil.543,5 mil.439,5 mil. (nový zákon)KčKčKčKčKčKčKčKč

(125+190,5

(v nákladech

(110 mil.(15 mil.(171 mil.(171 mil.(21+190,5 +228)

kalkulována

Kč. + 15Kč. + 6Kč + 7Kč + 7+228)

varianta

mil. Kč)mil. Kč)mil. Kč +mil. Kč +

administrativní

10 mil. Kč10 mil. Kč

rozhraní při IS

+ 2,5 mil.+ 2,5 mil.

VaVaI)

Kč)Kč)

Varianta 336 mil.18 mil.334,5 mil.268,5 mil.302 mil.228 mil672,5 mil.514,5 mil (nový zákon -KčKčKčKčKčKčKčKč MPŘ)(36+334,5(18+268,5

(30+6(12+6)(315 mil(249 mil.(201+1 +302)+228)

(v nákladechmil Kč)KčKč01 mil kalkulace bez(90+18+1(24+18+1Kč viz administrativn34+73 viz34+73 vizTC ího rozhraníTCTCPraha) při IS VaVaI)Praha) +Praha) +

7 mil. Kč7 mil. Kč+ + 10 mil.10 mil Kč Kč + 2,5+ ; 2,5 mil. Kč)mil. Kč)

Pozn. vyčíslení nákladů na informační systém viz odhady nákladů na jednotlivé varianty informačních systémů pro administraci účelové podpory v kapitole 3.2.6.

Pozn: Ve variantě 0 (stávající stav) je kalkulován stávající IS VaVaI a různé informační systémy u poskytovatelů. Ve variantě 1 (novela) je kalkulován stávající IS VaVaI a různé informační systémy u poskytovatelů = co se týče informačních

systémů varianta 0 a varianta 1 jsou shodné, liší se v dalších nákladech, které by vznikly při realizaci novely.

Ve variantě 2 (nový zákon) je návrh nového jednotného informačního systému (resp. integrované prostředí pro administraci

účelové podpory), který byl hlavním zdrojem finanční úspory. V průběhu meziresortního připomínkového řízení došlo na základě

zásadních připomínek ke změně záměru a po dohodě s připomínkovými místy byla vytvořena kompromisní varianta 3 (viz. nový

zákon - MPŘ), kde je kalkulován stávající stav IS VaVaI a různé informační systémy poskytovatelů. U příjemců nastane úspora (příjemci opakovaně nedokládají skutečnosti, které jsou již v registrech státní správy), u poskytovatelů zůstane stav obdobný, jako ve variantě 0. Ve variantě 3 jsou kalkulovány také náklady, které by vznikly v souvislosti s dalšími tématy a nově nastaveným vztahem GA ČR a TA ČR ke státním orgánům vykonávajícím státní správu.

Pozn: Veškeré potenciální výdaje vyplývající z předkládaného materiálu budou hrazeny v rámci limitů na výzkum, vývoj a inovace, resp. limitů objemu prostředků na platy, s tím, že výsledné limity jsou ryze politickým rozhodnutím.

Přehled nákladů na implementaci dle témat varianty 3 (nový zákon):

Náklady Náklady Nákladyopakující se

Nástroje pro dosažení cílů jednorázové

Náklady přímé nepřímé (provozní a (investiční) rozvojové)

1. Nové nástroje podpory inovací 0 0 0 0

2. Nově provázané koncepční dokumenty 0 0 0 0

3. Nové členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a0 0 0 transfer znalostí

4. Systematické rozdělování prostředků účelové2,5 mil Kč/rok

0 0 0

podpory a hodnocení programů účelové podpory

5. Možnost přenositelnosti projektů 0 0 0 0

První rok:První rok:První rok:První rok:

302 mil Kč/rok

Zjednodušená administrativa pro administraci207 mil. Kč/rok120 mil. Kč/rok18 mil. Kč/rok účelové podpory/* naplnění práva na digitální služby(134(30 ÚV ČR(poskytovatelé)

poskytovatelé s(201 příjemci +první rok + 90+ 6 mil. Kč/rok 101 příjemci) IS + 73poskytovatelé s(ÚV ČR) –

poskytovateléIS první rok)roční náklady

První rok

bez IS)na podporu

Další roky:Další roky:Další roky:Další roky:

Zjednodušená administrativa pro administraci

207 mil. Kč/rok228 mil. Kč/rok36 mil. Kč/rok18 mil. Kč/rok

účelové podpory/* naplnění práva na digitální služby

(134příjemci(12 ÚV ČR(poskytovatelé) poskytovatelé sdalší roky + 24+ 6 mil. Kč/rok IS + 73poskytovatelé s(ÚV ČR) –

Další rokyposkytovateléIS další roky)roční náklady

bez IS)na podporu

7. Nové nastavení mezinárodní spolupráce0

0 0 0

ve výzkumu, vývoji a inovacích

8. 0 0 0 cca 7 mil. Veřejnoprávní režim u účelové podpory

Kč/rok

9. Nově nastavený vztah GA ČR a TA ČR ke0 0 0 cca 10 mil státním orgánům vykonávajícím státní správuKč/rok

10. Zásady etiky a vědecké integrity ve VaVaI a0

0 0 0

transferu znalostí

11. Rozvoj lidského potenciálu a rozvoj kariéry0

0 0 0

výzkumných pracovníků

12. Otevřená věda a přístup k údajům z výzkumu 0 0 0 0

13. Ochrana bezpečnostních zájmů státu ve výzkumu,0

0 0 0

vývoji, inovacích a transferu znalostí

14. Legislativní podmínky pro transfer znalostí 0 0 0 0

15. Popularizace VaVaI a transferu znalostí 0 0 0 0

* Pozn. Podrobné vysvětlení vyčíslení nákladů viz kapitola 3.2. (vyčíslení nákladů na informační systémy viz

odhady nákladů na jednotlivé varianty informačních systémů pro administraci účelové podpory v kapitole 3.2.6 RIA).

Veškeré potenciální výdaje vyplývající z předkládaného materiálu budou hrazeny v rámci limitů na výzkum, vývoj a inovace, resp. limitů objemu prostředků na platy, s tím, že výsledné limity jsou ryze politickým rozhodnutím. Pro plnění úkolů souvisejících s rolí ústředního správního úřadu pro inovace budou v rámci organizační struktury Ministerstva průmyslu a obchodu k datu účinnosti příslušného ustanovení zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transfer znalostí vytvořena 3 nová systemizovaná místa bez požadavku na navýšení objemu prostředků na platy a příslušenství rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu pro výkon této předmětné agendy. Nové členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí nebude mít velký dopad na dodatečné náklady v souvislosti s úpravami příslušných interních ekonomických systémů poskytovatelů a Ministerstva financí (IISSP), a to mimo jiné vzhledem k legisvakanční lhůtě, kdy je možné příslušné změny zařadit pod jiné průběžné změny, resp. aktualizace příslušných informačních systémů. Návrh zákona má pozitivní dopad na podnikatelské prostředí. Otevírá nové možnosti podpory inovací a transferu znalostí a zejména poskytování účelové podpory činí mnohem flexibilnější, umožňuje spolupráci soukromých osob s poskytovateli při podpoře výzkumu, vývoje a inovací, upravuje podmínky pro tzv. otevřený přístup ke znalostem a k údajům / datům s nimi spojeným. Údaje z výzkumu financovaného z veřejných prostředků mohou být opakovaně použity také pro komerční účely.

8 Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Předkládaný návrh zákona se netýká sociálních dopadů, neovlivňuje postavení specifických skupin obyvatelstva, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a netýká se dětí a rodin. Zákon umožňuje harmonizovat osobní a pracovní život výzkumných pracovníků. Zákon dále podporuje podporu mobility a návratové politiky výzkumných pracovníků a jejich začleňování do výzkumných týmů po přerušení kariéry. Předkládaný návrh zákona nebude mít dopad na životní prostředí.

9 Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

9.1 Účel zpracování osobních údajů

Navrhovaný materiál nemění nic na standardech ochrany soukromí a osobních údajů a sám o sobě tak nevyvolává žádné dopady na ochranu soukromí či osobních údajů. Podobně jako doposud zůstává hlavním účelem zpracování osobních údajů vedení řízení o poskytnutí podpory (resp. vedení procesu sjednávání veřejnoprávních smluv o poskytnutí podpory), řízení o zápis a výmaz do evidence výzkumných organizací a do evidence výzkumných subjektů schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze zahraničí.

V rámci těchto procesů mohou být za účelem jednoznačné identifikace, příp. kvůli ověření splnění podmínek pro poskytnutí podpory, zpracovávány osobní údaje žadatelů a příjemců (jsou-li fyzickými osobami) a osob žádajících o zápis do příslušných evidencí. Častěji však bude docházet ke zpracování osobních údajů nikoli osob, kterým je podpora poskytována či které mají být zapsány do evidencí, nýbrž jejich členů orgánů a zaměstnanců.

9.2 Popis návaznosti na jiná zpracování osobních údajů

Zpracování osobních údajů podle návrhu zákona nahradí stávající zpracování osobních údajů, které prováděli poskytovatelé podpory v rámci řízení (resp. veřejných soutěžích) podle stávající právní úpravy. Až na drobné výjimky nedojde ke změně rozsahu osobních údajů, které budou zpracovávány. Osobní údaje by měly být zpracovávány za stejným účelem a ve stejném rozsahu, jako tomu bylo doposud. Měl by se však změnit způsob zpracovávání osobních údajů. Doposud byly údaje vyžadovány jednotlivými poskytovateli přímo od žadatelů a příjemců, a to mnohdy opakovaně. Návrh zákona předpokládá, že v souladu s § 6 odst. 2 správního řádu a v souladu s § 7 zákona o právu na digitální služby nebudou po žadatelích a příjemcích vyžadovány údaje, které jsou poskytovatelům (resp. správci IS VVI) přístupné pro výkon agendy. Po žadatelích proto např. nebude vyžadováno, aby dokládali, že členové orgánů jsou bezúhonní nebo že mají odpovědného zástupce pro příslušnou živnost, pokud lze tyto údaje ověřit v informačních systémech veřejné správy. Návrh zákona proto předpokládá, že informační systém výzkumu, vývoje a inovací a informační systémy pro administraci účelové podpory budou napojeny na vybrané informační systémy veřejné správy (např. rejstřík trestů, veřejný rejstřík), ve kterých bude možné v souladu s výše uvedenými ustanoveními zákonů získat údaje, které pak již nebude nutné požadovat po žadatelích a příjemcích.

9.3 Posouzení z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k účelu

Zpracování osobních údajů prováděné na základě zákona by mělo být prováděno pouze v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu (např. za účelem jednoznačné identifikace žadatele či ověření podmínek u členů řešitelského týmu, jejichž prostřednictvím žadatel prokazuje způsobilost pro poskytnutí podpory). Konkrétní rozsah údajů, které budou zpracovávány poskytovateli, příp. orgány vedoucími evidence dle návrhu zákona, by měl být vždy stanoven v souladu s úpravou. Všechny subjekty údajů (zejm. např. členové řešitelských týmů) mají možnost se předem rozhodnout, zda připustí zpracování svých osobních údajů. Rozsah zpracovávaných osobních údajů a podmínky jejich zpracování budou subjektům známy vždy předem. Subjekty údajů získají tyto informace zejména z předem zveřejňovaných podmínek výzev k podávání návrhů projektů. Stejně tak výzkumní pracovníci mají být předem informováni o tom, že jejich budoucí zaměstnavatel je příjemcem institucionální podpory. S ohledem na tyto skutečnosti a s ohledem na to, že zpracovávány by měly být pouze údaje nezbytné k dosažení účelu zpracování, jeví se takové zpracovávání jako přiměřené. Identický přístup je ostatně uplatňován u všech správních či soudních řízení, které jsou zahajovány na návrh dotčených osob.

9.4 Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob

Zpracování osobních údajů prováděné na základě procesů upravených návrhem zákona může být spojeno se zásahem do práva na soukromí subjektu údajů a práva na ochranu jeho osobních údajů. Riziko zásahu do práv subjektu údajů souvisí především s případy porušení povinností správců osobních údajů při zpracování osobních údajů. Následující tabulka znázorňuje přehled obecných rizik spojených se zpracováním osobních údajů:

9.5 Opatření ke snížení rizik

Správci osobních údajů budou povinni při zpracování osobních údajů prováděného na základě návrhu zákona přijmout opatření ke snížení či eliminaci rizik vedoucích k ohrožení práv subjektů údajů. Opatření jsou identická jako v případě zpracování jiných osobních údajů. Opatření mohou mít různou povahu s ohledem na charakter zpracování a charakter rizika, kterému má být daným opatřením řešeno. Opatření tak mohou mít charakter vnitřních předpisů a nastavení vnitřních procesů v rámci organizační struktury správce (např. povinnost mlčenlivosti v pracovním řádu, skartační a spisový řád, předpisy o archivaci). Opatření též mohou spočívat v nastavení fungování informačních systémů, jichž je využíváno při zpracovávání osobních údajů (např. kyber-bezpečnostní opatření zajišťující integritu dat, nastavení procesů zálohování, aktualizace dat v závislosti na změnách uskutečněných v propojených informačních systémech veřejné správy).

10 Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná úprava splňuje kritéria přiměřenosti, efektivity a jednoznačné odpovědnosti. Návrh úpravy jako celek se shoduje se známou dobrou praxí. Návrh zákona předpokládá možná korupční rizika, nikoli však větší než jaká lze předpokládat ve stávající právní úpravě výzkumu, vývoje a inovací. Evidence údajů v Informačním systému výzkumu, vývoje a inovací, záznamy o nakládání s nimi a jejich poskytování veřejnosti snižuje korupční rizika (neoprávněné zásahy do údajů) na minimum. Jedinou změnou, která snad může obavy z korupce zvyšovat, je zavedení nových nástrojů a postupů pro inovace a podporu transferu znalostí. V úvodu je nutné poznamenat, že podpora inovací a transferu znalostí sama není a ani nemůže být důvodem k obavě z nekalého jednání osob účastnících se na obou stranách výzvy k předkládání návrhů projektů. V tomto smyslu se nenachází důvod k podobné obavě v souvislosti s inovacemi a transferem znalostí. Zavedení průběžné lhůty pro přijímání a hodnocení návrhů projektů inovací a návratné finanční výpomoci jsou procesy a nástroje již známé. Buď se běžně používají, nebo jsou již do právního řádu zavedeny (návratná finanční výpomoc – viz § 14 rozpočtových pravidel). Stávající obranné mechanismy proti korupčnímu jednání nebo proti porušování pravidel výzev k předkládání návrhů projektů se neliší od dosavadní úpravy veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích. Nad tento rámec je výslovně stanoveno, že odborný poradní orgán projednává návrhy projektů na svém zasedání. Nestanovuje se sice způsob, jak má zasedání vypadat, ale lze dovodit vhodnost a přípustnost jak prezenční formy zasedání, tak formy videokonference. Současně lze dovodit, že využití nějaké aplikace, ve které členové odborného poradního orgánu vyznačí („zakliknou“) své hodnocení, by nemělo být považováno za „projednání“. Právě „projednání“ odborným poradním orgánem s podporou nejméně dvou nezávislých oponentních posudků a výměnou názorů členů a členek odborného poradního orgánu je důležitým protikorupčním opatřením a ochranou proti chybnému hodnocení. Dále je doplněna podrobnější úprava práv žadatelů na informace o přijímání a hodnocení návrhů projektů, která má zvýšit transparentnost administrace výzev k předkládání návrhů projektů. Třetím a zcela novým prvkem sloužícím mimo jiné k omezení korupčního rizika, je využívání elektronických aplikací pro správu a administraci výzev k podávání návrhů projektů a jejich hodnocení, které zpravidla evidují všechny změny jak z hlediska věcného, tak z hlediska procesního, včetně záznamu času takové změny. Dávají tedy přehled o tom, kdo, kdy a co vložil, změnil, odstranil. Otázce omezení korupčního rizika byla věnována pozornost i v případě tzv. přenositelnosti projektu. Navrhovaná právní úprava je z tohoto pohledu koncipována takto:

● přenesení projektu je možné pouze se souhlasem všech zúčastněných, tedy poskytovatele, původního příjemce i nového příjemce, ● nový příjemce musí mít takové kvality jako původní příjemce, tzn. musí sám splňovat podmínky způsobilosti, a pokud součástí hodnocení projektů byly i některé aspekty vztahující se k původnímu příjemci, musí i nový příjemce dosahovat obdobných kvalit, které zajistí, že i on by býval uspěl v hodnocení projektů (tj. záměna příjemců nesmí mít vliv na výsledky soutěže), a konečně ● aby postoupením smlouvy nedošlo ke změně podmínek výzvy k podávání návrhů projektů. Nově vkládají opatření zamezující podezření ze střetu zájmů v osobě předsedy nebo člena předsednictva Grantové agentury České republiky a předsedy nebo člena předsednictva Technologické agentury České republiky, kteří rozhodují o poskytování účelové podpory v oblasti své působnosti a po dobu výkonu funkce by neměli být spojováni s využitím účelové podpory poskytované jimi řízenou agenturou. Výkon těchto funkcí je rovněž neslučitelný s výkonem funkce člena statutárního orgánu žadatele, partnera, resp. příjemce účelové podpory poskytované příslušnou agenturou. Toto omezení není absolutní. Projekty, jejichž řešení bylo zahájeno před jeho nástupem do funkce, mohou být řádně dokončeny v plánovaných termínech. Právě tak je možné, aby se tyto osoby zúčastnily řešení projektu financovaného jiným poskytovatelem.

11 Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Hlavní důvody pro předložení návrhu zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí úzce souvisejí i s oblastí bezpečnosti a obrany státu. Návrh proto zahrnuje jednak ustanovení, která upravují zvláštní postupy při realizaci výzkumu a vývoje pro potřeby obrany a bezpečnosti České republiky, a jednak opatření posilující tzv. institucionální odolnost výzkumných organizací. Tyto nástroje získávají ještě větší význam ve spojení s dalšími částmi zákona, jež směřují k otevřenosti vědy a širší dostupnosti výzkumných údajů. Předkládaná právní úprava tak vytváří určitou protiváhu vůči tendenci k maximální transparentnosti: zajišťuje, že zároveň s propagací otevřené vědy bude zachováno odpovědné a obezřetné nakládání s citlivými informacemi. Opatření zaměřená na institucionální odolnost motivují příjemce institucionální podpory k uvážlivému nakládání se znalostmi. Cílem je zajistit, aby vedle ochrany vlastních oprávněných zájmů i zájmů třetích osob byly zároveň respektovány a chráněny strategické a bezpečnostní zájmy České republiky. Tím se posiluje stabilita, bezpečnost a důvěryhodnost celého ekosystému výzkumu, vývoje a inovací.

12 Zhodnocení dopadů na rodiny

Předkládaný návrh zákona se netýká rodin a dětí. Nicméně navržená dílčí opatření mají pozitivní dopad na zlepšení podmínek slučitelnosti rodinného a profesního života a zlepšení podmínek pro setrvání nebo zapojení žen ve výzkumném prostředí.

13 Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na samosprávné celky

Předkládaný návrh zákona má částečný dopad na územní samosprávné celky. Ve své většině se návrh zákona územních samosprávných celků netýká buď vůbec, nebo je jeho použití „přiměřené“. Pouze vybraná ustanovení zákona je nutno aplikovat „obdobně“. Stávající zákon 130/2002 Sb. je v tomto směru přísnější, neboť zákon jako celek je nutno na územní samosprávné celky aplikovat „obdobně“ a pouze ustanovení dvou paragrafů „přiměřeně“, resp. jejich část se nepoužije. Předkládaný návrh není diskriminační ve vztahu k LFA (viz Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace část 3.4.1).

14 Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy

Návrh nového zákona představuje výrazný posun v digitalizaci státní správy v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Vychází z potřeby přehlednější, rychlejší a transparentnější správy veřejných prostředků a efektivnějšího využívání výsledků výzkumu a inovací. Klíčovým přínosem návrhu je povinné poskytování administrace účelové podpory výlučně v digitální podobě, což naplňuje zásadu č. 1 („digital by default“) a jasně signalizuje odklon od zastaralých a neefektivních papírových postupů. V duchu zásady č. 2 („only once“) zákon výslovně stanoví, že žadatelé o účelovou podporu nebudou nuceni znovu a znovu předkládat údaje, které již stát má k dispozici podle zákona o právu na digitální služby. Díky tomu se eliminuje zbytečná administrativní zátěž, snižuje se riziko chyb a dochází k značnému zrychlení i zjednodušení celého procesu poskytování podpory. Tento přístup posiluje důvěru žadatelů v systém veřejné správy a podporuje efektivnější spolupráci mezi státní správou a výzkumnou sférou. Návrh rovněž zohledňuje zásadu č. 3, neboť zaváděné digitální služby budou navrženy s ohledem na potřeby všech uživatelů, včetně osob se zdravotním postižením. To zajišťuje spravedlivý a rovnocenný přístup ke všem formám veřejné podpory a vytváří inkluzivní prostředí, které je v souladu s evropskými i národními standardy přístupnosti a rovného zacházení. Zákon přináší rovněž pružnější a úspornější model sdílení softwarových infrastruktur mezi poskytovateli, reflektující zásadu č. 4. Místo dosavadního roztříštěného a finančně náročného přístupu bude možné koncentrovat poskytování digitálních služeb do společných platforem, a to buď v rámci jednoho poskytovatele, nebo prostřednictvím centrálního úřadu, který se sám na poskytování podpory přímo nepodílí, avšak disponuje odpovídající infrastrukturou. Tento model sníží náklady na straně správy, zvýší kvalitu nabízených služeb a zároveň žadatelům i příjemcům výrazně usnadní orientaci v digitálním prostředí. Zásada č. 5, kladoucí důraz na konsolidaci a provázání informačních systémů veřejné správy, je naplněna požadavkem automatizovaného předávání údajů mezi systémy jednotlivých poskytovatelů a Informačním systémem VaVaI. Tím se významně zefektivní celá komunikace, minimalizuje se duplicita záznamů a zvyšuje přesnost a aktuálnost dostupných informací. V konečném důsledku to povede k účelnějšímu vynakládání veřejných prostředků, snazšímu dohledávání informací a efektivnějšímu strategickému řízení politiky VaVaI. Návrh zákona přitom neporušuje zásady č. 6, 7, 9 a 10 „Zásad tvorby digitálně přívětivé legislativy“. Naopak s nimi harmonizuje, neboť vychází z prověřených postupů, respektuje standardy zavedené v jiných oblastech elektronické správy a je koncipován tak, aby byl právně stabilní a technicky udržitelný do budoucna. V praktické rovině tím podporuje dlouhodobou udržitelnost, předvídatelnost a jednotnost digitální transformace státní správy. Důležitým aspektem je i soulad se zásadou č. 8, která vyzdvihuje otevřenost a transparentnost, včetně otevřených dat. Návrh zákona totiž výslovně zapracovává požadavky mezinárodních a evropských směrnic na přístupnost údajů z výzkumu a inovací. To povede k širší možnosti využívání těchto dat vědci, podniky, výzkumnými institucemi i širší veřejností. Podpora otevřeného přístupu k informacím z VaVaI přispěje k rychlejšímu zavádění inovací do praxe, posílí mezinárodní konkurenceschopnost České republiky a podpoří tvorbu moderního, digitálně vyspělého inovačního ekosystému. Celkově tedy návrh nového zákona kloubí zásadní digitální principy, progresivní přístup k organizaci a řízení státní správy a mezinárodní trendy otevřenosti a interoperability. Výsledkem bude efektivnější, srozumitelnější a inkluzivnější systém VaVaI, odolnější vůči byrokratické zátěži a připravený pružně reagovat na budoucí výzvy výzkumného a inovačního prostředí. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 3.4.8.

K § 1 Předmět úpravy

V úvodním ustanovení nového zákona se stanovuje rozsah právní úpravy. Působnost zákona zahrnuje působnost orgánů veřejné správy, práva a povinnosti osob účastnících se činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, podporovaných zcela nebo zčásti z veřejných prostředků, zásady vědecké integrity a dobré vědecké praxe, etiku výzkumu v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, výdaje státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a podmínky poskytování podpory a poskytování informací o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Předmětem úpravy zákona není výhradně finanční podpora výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí ze státního rozpočtu. Zákon upravuje některé vztahy související s problematikou výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, které nesouvisí s problematikou finanční podpory, anebo s ní souvisí pouze vzdáleně. Jedná se například o problematiku etiky výzkumu, zásad vědecké integrity a dobré vědecké praxe, poskytování údajů z výzkumu či vedení evidence výzkumných organizací a evidence výzkumných organizací pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. Tomuto rozsahu předmětu úpravy proto odpovídá i název zákona, který je označen nikoli jako „zákon o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí“, nýbrž jako „zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí“. I když návrh zákona používá přednostně slovo „výzkum“, v některých případech se nelze vyhnout použití slova „věda“ či „vědecký“. Pro vymezení pojmu „věda“ lze použít např. text „vědou je vysoce kvalifikovaná systematická tvůrčí činnost směřující k získávání souboru vědeckých poznatků o objektech a procesech reálného světa,“. I když se nabízí přímá souvislost s pojmem „vědecký výzkum“ nebo „základní výzkum“, lze extenzivní výklad vztáhnout i na navazující činnosti (zejména aplikovaný výzkum). Existují však ustálená spojení jako „etika vědy“, „vědecká integrita“ nebo „dobrá vědecká praxe“, ve kterých se slovo „věda“ vyskytuje, ale věcný obsah pojmů nemusí být nezbytně vztažen pouze na oblast základního výzkumu, ale týká se i aplikovaného výzkumu nebo inovací. Předkladatel považuje za samozřejmé, že příjemci podpory výzkumu nebudou např. postupovat v rozporu s etickými pravidly, atd.

K § 2 Vymezení pojmů

Oproti stávající právní úpravě absentují v ustanovení o vymezení pojmů definice pojmů „poskytovatel“, „žadatel“ a „příjemce“. Důvodem pro opuštění definice pojmu „poskytovatel“ je skutečnost, že na poskytování podpory se podpůrně užije zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Pojem poskytovatel je v zákoně užíván ve stejném významu, v jakém je užíván v rozpočtových pravidlech (viz § 14 odst. 2 rozpočtových pravidel). Předchozí termín „uchazeč“, který je užíván zákonem č. 130/2002 Sb. je nahrazen termínem „žadatel“. Pojmy žadatel a příjemce jsou užívány v obecném smyslu slova. Žadatel je ten, kdo žádá o poskytnutí podpory. Příjemcem je ten, v jehož prospěch bylo rozhodnuto o poskytnutí podpory nebo se kterým byla uzavřena smlouva o poskytnutí podpory. Zavedení definic by tak bylo nadbytečné. Oproti stejným termínům užitým v rozpočtových pravidlech, zahrnují tyto pojmy nejen osoby, ale taktéž organizační složky státu či organizační jednotky organizačních složek státu, které se zabývají výzkumem, vývojem, inovacemi nebo transferem znalostí. Tento rozdíl pramení z toho, že podpora podle zákona může být realizována nejen formou dotace či návratné finanční výpomoci, ale taktéž prostřednictvím výdajových aktivit organizačních složek státu v pozici příjemce podpory.

K § 2 odst. 1 písm. a) a b) základní výzkum a aplikovaný výzkum

Definice byly upraveny do podoby shodné s evropskými definicemi dle nařízení Komise (EU) č. 651/2014, a to i s vědomím toho, že nařízení Komise (EU) č. 651/2014 se týká oblasti veřejné podpory, a je tedy co do rozsahu užší než navrhovaný zákon. Vymezení pojmů je provedeno odkazem na přímo použitelný předpis EU upravujícího blokové výjimky. Tento odkaz a definice tak zůstává validní i v případě, že stávající nařízení Komise (EU) č. 651/214 bude nahrazeno jiným přímo použitelným předpisem EU upravujícím blokové výjimky. Cílem takto pojatého vymezení pojmů je zajistit, že předmětné pojmy budou interpretovány stejným způsobem, jako je tomu v anti-subvenčním právu EU. Současně však toto pojetí definic nijak nebrání tomu, aby poskytovatelé v případě potřeby poskytovali podporu mimo režim blokové výjimky, tzn. zákon nikterak nepředjímá, jakým způsobem poskytovatel při poskytování podpory zajistí soulad s požadavky vyplývajícími z anti-subvenčního práva EU (zda to bude využitím blokové výjimky, pravidel de minimis, notifikací podpory či režimu podpor apod.). Článek 2 bod 85 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 definuje průmyslový výzkum jako „plánovitý výzkum nebo kritické šetření zaměřené na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových výrobků, postupů nebo služeb nebo k podstatnému zdokonalení stávajících výrobků, postupů nebo služeb“. Definice užitá v bezprostředně použitelném předpise EU tedy vztahuje pojem průmyslového výzkumu k získání nových poznatků a dovedností pro vývoj jakýchkoli nových výrobků, postupů nebo služeb, aniž by však omezovala tento pojem pouze pro oblast průmyslu. Průmyslový výzkum je chápán v širším slova smyslu a zahrnuje také „netechnický“ výzkum, např. společenský a humanitní výzkum. Součástí je samozřejmě také aplikovaný výzkum pro potřeby veřejné správy. Pro tento výklad svědčí i starší vysvětlení pojmu „průmyslový výzkum“ od tehdejšího místopředsedy vlády a předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace ze dne 11. listopadu 2014 č.j. 15256/2014-MPR: „…pojem průmyslový výzkum je pouze vymezením kategorie podpory pro stanovení intenzity podpory z veřejných prostředků, nicméně jeho definice podle nařízení Komise umožňuje zohlednění nejen toho, co je historicky u nás vnímáno jako průmysl (ve vazbě na výrobek), ale aplikaci slov postup nebo služba lze dovozovat, že zahrnuje i to, co se označuje jako neprůmyslový výzkum.“. V písmeni b) bylo zváženo také vyjádření alternativy pomocí spojky „nebo“ ve slučovacím poměru mezi průmyslovým výzkumem a experimentálním vývojem. I když se zdá, že by tímto způsobem mohla být vyjádřena i přípustnost kombinace těchto dvou podob aplikovaného výzkumu a že je tedy nadbytečné výslovně psát o jejich kombinaci, přiklonil se předkladatel ke zdůraznění možnosti kombinace uvedených alternativ výslovně, neboť podle článku 42 Legislativních pravidel vlády vyjadřuje spojka „nebo“ variantní řešení.

K § 2 odst. 1 písm. c) inovace

Z důvodu zjednodušení se navrhuje nahradit stávající definici inovace upraveným textem z dokumentu OECD (2018), tzv. Oslo Manual. Na rozdíl od pojmů „výzkum“ a „vývoj“ nelze pojem inovace vymezit pouze přímým odkazem na GBER, kde jsou věcně vymezeny jen některé druhy inovací. Definice „An innovation is a new or improved product or process (or combination thereof) that differs significantly from the unit’s previous products or processes“ vyhovuje lépe potřebám tohoto zákona. V případě inovací, které vedou k novému nebo vylepšenému postupu, se za takové inovace považují pouze ty, které naplňují znaky organizačních inovací nebo inovací postupů podle přímo použitelného předpisu EU upravujícího blokové výjimky.

K § 2 odst. 1 písm. d) transfer znalostí

Nově se doplňuje písmeno d) transfer znalostí. Základ definice je uveden v Rámci pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, C (2022) 7388 final, 19. 10. 2022. Vymezení transferu znalostí není vzhledem k šíři činností, které lze pod tento pojem podřadit, dostatečně ustálena, a to ani obsahově, ani pojmově. Např. definice podle Doporučení Rady (EU) 2022/2415 o hlavních zásadách pro zhodnocování znalostí a Doporučení Rady (EU) 2023/498 o kodexu správné praxe pro normalizaci v Evropském výzkumném prostoru tak, že obsahuje obecná slova „vytváření společenských a ekonomických hodnot ze znalostí propojením různých oblastí a odvětví a přeměnou údajů, technologických a informačních znalosti a výsledků výzkumu, na produkty, služby, řešení a politiky založené na znalostech, které přinášejí společnosti prospěch“. Pod pojem „transfer znalostí“ lze zahrnout i širokou škálu konkrétních činností jako jsou spolupráce při výzkumu, poradenství, poskytování licencí, převod práv duševního vlastnictví, zakládání právnické osoby zřizované za účelem transferu svých výsledků výzkumu, vývoje a inovací, publikace a mobilita výzkumných pracovníků a dalších osob, jež se podílejí na těchto činnostech. Zavedením tohoto pojmu a na něj navazující legislativní úpravou završuje předkladatel návrhu zákona snahu o vytvoření návrhu právní normy postihující všechny činnosti celého inovačního řetězce, počínaje základním výzkumem a konče inovacemi a transferem a využitím znalostí. Návrh zákona vychází z anglického textu Rámce „knowledge transfer“, a to zejména z toho důvodu, že v běžné praxi se již vžil termín „transfer znalostí“, zatímco termín „předávání znalostí“ není obvykle používán a terminologie není dosud zcela ustálená.

K § 2 odst. 1 písm. e) výzkumná organizace

Pojem „výzkumná organizace“ je jedním z klíčových pojmů navrhovaného zákona a jedním z klíčových pojmů pravidel pro poskytování podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí podle evropských předpisů upravujících tuto oblast. Z tohoto důvodu a pro zamezení dvojího výkladu se pojem „výzkumná organizace“ přejímá odvoláním na Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 a samostatná národní definice se nepoužívá. Výzkumnou organizací ve smyslu zákona jsou proto všechny entity, které naplňují znaky vymezené v nařízení o blokových výjimkách, a to bez ohledu na to, zda získávají podporu podle tohoto zákona, anebo zda jsou evidovány v evidenci výzkumných organizací.

K § 2 odst. 2 písm. a) až d) institucionální, systémová a účelová podpora

Pojem „podpora“ ve smyslu tohoto zákona zahrnuje vždy jen podporu finanční, která je poskytována z výdajů státního rozpočtu. Návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí je schvalován postupem podle § 44 tohoto zákona. Pod pojem podpora podle tohoto zákona tedy nespadají výdajové aktivity, které jsou sice prováděny organizačními složkami státu, avšak nejsou financovány z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Pokud např. organizační složka státu hodlá realizovat veřejnou zakázku, jejíž součástí je pořízení výzkumných služeb, avšak tato zakázka má být financována z jiných prostředků, než jsou výdaje na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, nebude taková zakázka představovat podporu ve smyslu tohoto zákona. Zavádí se tři rozpočtové kategorie namísto dosavadních dvou. Zatímco pojem „účelová podpora“ (písm. d) má prakticky nezměněný obsah a představuje projektové financování, obsah pojmu „institucionální podpora“ se významným způsobem zužuje na financování rozvoje institucí a provádění činností, jejichž prostřednictvím výzkumná organizace naplňuje svou dlouhodobou koncepci rozvoje. Účelem institucionální podpory (písm. c) je zajistit dlouhodobé financování výzkumných organizací. Protože došlo ke zrušení specifického vysokoškolského výzkumu, po dohodě s aktéry dojde při jednání o přípravě návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí k začlenění finančních prostředků ze stávající položky „specifický vysokoškolský výzkum“ do prostředků na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace. Do institucionální podpory nepatří např. náklady na hodnocení, náklady na poskytnutá ocenění, poplatky za účast České republiky v mezinárodních programech a mezinárodních organizacích, které vznikají na základě mezinárodních závazků České republiky, a další výdaje, které jsou nutné, ale nesouvisejí s praktickým výkonem výzkumné a vývojové činnosti. Tyto výdaje se do institucionální podpory vřadily postupně, jak se objevovaly. Všechny náklady tohoto typu byly soustředěny do zcela nového typu nazvané „systémová podpora“. Rozdělením do tří rozpočtových kategorií bylo dosaženo větší přehlednosti základní distribuce finančních prostředků. Současně se vnesl pořádek i do statistických přehledů v otázce, co se vykazuje jako institucionální podpora určená na financování institucí a co jako institucionální podpora podle zákona. Cílem této úpravy je zpřehlednit poskytování podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí a upřesnit vykazování zejména v případě institucionální podpory.

K § 2 odst. 2 písm. e) partner

Z osob účastnících se poskytování a využívání podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí se vymezuje pouze nový pojem „partner“. Ostatní osoby jako „poskytovatel“, „žadatel“ nebo „příjemce“ se nedefinují, neboť jde o obecně známé pojmy a definice není nutná. Význam dostatečně vyplývá z textu zákona (podrobněji viz výše).

Do ustanovení se v souladu s výše uvedeným vymezením pojmů „žadatel“ a „příjemce“ doplňuje u pojmu „partner“ organizační složka státu a organizační jednotka organizační jednotka státu. Zákon tak v zájmu zvýšení právní jistoty a vyjasnění situace reaguje na specifické postavení, v němž se nacházejí Policejní akademie České republiky v Praze, která je organizační složkou státu, a dále Univerzita obrany, Vojenský zdravotní stav a Vojenský veterinární ústav, které jsou organizačními jednotkami Ministerstva obrany. Na straně beneficientů, kteří využívají podporu pro praktickou realizaci činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, se v textu zákona používají dva pojmy, a to „příjemce“ a „partner“, aby bylo možné uspořádat řešitelský tým podle potřeby řešení. Setrvání pouze u pojmu „příjemce“ by mohlo vést k mylné interpretaci, že příjemce může být jen jedna osoba a že (různě strukturovaná) spolupráce je vlastně nežádoucí. Důsledkem by byla izolace a fragmentace výzkumných týmů a omezení spolupráce místo její podpory. V případě, že společně s žadatelem se o podporu uchází též další osoba v postavení partnera, je role partnera vymezena v návrhu projektu. Partner nenavazuje přímý právní vztah s poskytovatelem podpory, vztah partnera k poskytovateli je toliko zprostředkovaný žadatelem, resp. příjemcem, se kterým uzavírá potřebné smluvní ujednání týkající se realizace projektu.

K § 2 odst. 2 písm. f) program

V účelovém financování je základní jednotkou pojem „program“. Návrh zákona jej používá pro všechny poskytovatele poskytující účelovou podporu. Program je charakterizován několika atributy, dávajícími odpovědi na otázky „Kdo“, „Proč nebo za jakým účelem“, „S jakými finančními náklady a jejich zdroji“, „S jakými podmínkami / kritérii“ a „V jakém časovém rozmezí“. Je tedy zřejmé, že poskytovatel má popsat cíl, s jakým chce využít veřejné finanční prostředky. Je také zřejmé, že cíle se budou lišit v případě základního výzkumu, vývoje, inovací, transferu znalostí atd. V posledních letech se používají programy i pro oblast základního výzkumu a nejde tedy o žádný nereálný zásah do struktury této části vědy. Pojem skupina grantových projektů není optimální ani z hlediska řízení, ani z hlediska kontroly a hodnocení kvality, včetně hodnocení dopadů (v tomto případě na stav poznání). Oproti předcházející právní úpravě zákon zavádí programy jednotně pro celou oblast účelové podpory. To má umožnit průběžné a následné vyhodnocování průběhu a dopadů výdajových aktivit zařazených do programu. Každý program musí mít stanoveny cíle a poskytovatel musí být po skončení realizace programu schopen vyhodnotit míru naplnění stanovených cílů s ohledem na míru čerpání prostředků stanovených pro daný program. Tento přístup je plně souladný s právními předpisy na úseku finanční kontroly ve veřejné správě. Zavedením tohoto principu i pro oblast základního výzkumu není pochopitelně nijak popírán institut výzkumné nejistoty, která patří k základním definičním znakům výzkumné a vývojové činnosti. Splnění cíle projektu nemusí být vždy představováno dosažením výsledku, který je způsobilý být předmětem práv duševního vlastnictví. I objev „slepé uličky“ může představovat splnění cíle výdajové aktivity a následně tak přispět k plnění cílů programu. V tomto ohledu bude vždy záležet na poskytovateli, jakým způsobem vymezí cíle programu, a následně na jednotlivých žadatelích, jak budou formulovat cíle projektů. Poskytovatel může v návrhu programu předloženého vládě (srov. § 61) vymezit cíle programu relativně obecně. Cílem programu může být i podpora základního výzkumu obecně nebo v určitých oborech, účast může být omezena pouze na excelentní nebo začínající vědce apod. Nahrazení institutu „skupina grantových projektů“ institutem „program“ tedy neznamená, že nebude možné stanovit takové podmínky, které žadateli poskytnou volnost při výběru tématu a způsobu řešení navrhovaného projektu základního výzkumu ve všech oblastech bádání. Současné skupiny grantových projektů proto bude možné nahradit obsahově obdobnými programy.

K § 2 odst. 2 písm. g) projekt

Na rozdíl od stávající úpravy a zvyklostí přestává návrh zákona odlišovat grantový projekt pro základní výzkum a tzv. programový projekt pro oblast aplikovaného výzkumu, vývoje, inovací či transferu znalostí. Namísto toho používá jeden společný pojem „projekt“ a v případě potřeby přidává přívlastek pro bližší specifikaci. Projekt je obecný pojem, který se vyznačuje podobně jako program určitými informacemi o tom, co, v jaké době a za jakých finančních nákladů bude zkoumáno či vyvíjeno nebo uskutečněno. Projekt ve smyslu tohoto zákona je specifickou kategorií finanční operace, jak je tento termín užíván v zákoně o finanční kontrole ve veřejné správě (§ 2 písm. l) zákona o finanční kontrole ve veřejné správě). Projekt, stejně jako jakákoli jiná finanční a majetková operace financovaná z veřejných výdajů, musí mít stanoven svůj cíl. Tento požadavek se uplatní u všech kategorií podpor, tj. včetně podpory základního výzkumu. Stejně jako u programu i v tomto případě platí, že jinak je psán projekt základního výzkumu, jehož cílem je zkoumání a snaha o pochopení určitého jevu a jeho příčiny, jinak vypadá projekt aplikovaného výzkumu či vývoje a zcela jinak např. projekt zaměřený na mobilitu výzkumných pracovníků.

K § 2 odst. 2 písm. h) velká výzkumná infrastruktura

Pojem „velká výzkumná infrastruktura“ se uvádí jako pojem vycházející z pojmu „výzkumná infrastruktura“ definovaného v nařízení Komise (EU) č. 651/2014. Účelem je zdůraznit, že pro Českou republiku jde o skutečně jedinečné zařízení, technologicky i znalostně špičkové, s otevřeným přístupem všem zájemcům o využití za účelem provádění výzkumu a vývoje v příslušných oborech a se specifickým způsobem schvalování – jednotlivě a vládou. Právě z důvodu jedinečnosti a širokého využití dalšími zájemci se tento nástroj vymezuje. Naproti tomu dříve uváděná vysoká finanční náročnost nemusí být vždy pravidlem, protože velká výzkumná infrastruktura může existovat i v oborech, které z podstaty finančně náročné nejsou (např. společenské a humanitní vědy), přesto však jejich význam pro rozvoj oboru a výzkum v určitém oboru je zásadní. Druhým příkladem relativně nízké náročnosti může být situace, kdy velká výzkumná infrastruktura na území České republiky je součástí většího celku a využívá synergických efektů spolupráce s dalšími jednotkami téže velké výzkumné infrastruktury v jiných členských státech EU. Pojem „velká výzkumná infrastruktura“ je důležitý i z hlediska poskytování veřejných finančních prostředků. Předkládaný návrh zákona považuje podporu velké výzkumné infrastruktury za podporu systémovou, neboť velká výzkumná infrastruktura slouží celému systému, mnohdy je součástí mezinárodních struktur (v tomto případě je spojena i s mezinárodními závazky České republiky) a obvyklé způsoby účelového či institucionálního financování jsou pro tento účel krajně nevhodné. Agenda velkých výzkumných infrastruktur je svěřena do kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a to jak z hlediska koncepce a poskytování podpory (§ 9 odst. 2 písm. c), tak i z hlediska hodnocení (§ 9 odst. 2 písm. e), resp. § 81 odst. 4). Je tedy zřejmé, že tím, kdo má vládě předložit návrh na schválení velké výzkumné infrastruktury je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jak má vypadat proces schvalování je záležitostí koncepce velkých výzkumných infrastruktur, která je svěřena Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy. Předpokládá se pokračování současné praxe, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlásí výzvu k předkládání návrhů projektů velkých výzkumných infrastruktur, provede mezinárodní hodnocení podle schválené komplexní metodiky Mezinárodního peer- review hodnocení velkých výzkumných infrastruktur a na základě jeho výsledků s přihlédnutím k finančním možnostem předloží vládě k rozhodnutí návrh velkých výzkumných infrastruktur pro další období (aktuálně pro období od roku 2027).

K § 2 odst. 2 písm. i) testovací a experimentální infrastruktura

Zavádí se nový pojem „testovací a experimentální infrastruktura“. Jedná se o nový institut, který je nově upraven jak v Rámci pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací z roku 2022, tak i v novelizovaném nařízení Komise (EU) č. 651/2014. Podobně jako u výzkumné infrastruktury je pojem vymezen prostřednictvím odkazu na definici obsaženou v nařízení EU o blokových výjimkách. Testovací a experimentální infrastruktura je institutem obdobným výzkumné infrastruktuře, avšak s tím rozdílem, že není zaměřena na výzkum, ale na vývoj a inovace. Testovací a experimentální infrastruktura by měla zahrnovat zařízení, vybavení, kapacity, zdroje a související služby sloužící k podpoře testování, provádění experimentů a ověření funkčnosti za účelem vývoje nových nebo zdokonalených výrobků, služeb nebo postupů, testování a inovování technologií a k transferu znalostí. Dalším charakteristickým znakem je režim otevřeného přístupu všem zájemcům. V zákoně je navrhováno postupovat při poskytování podpory stejnou cestou jako u velké výzkumné infrastruktury, tedy cestou systémové podpory. I důvody jsou prakticky shodné – testovací a experimentální infrastruktura by měla sloužit celému systému a měla by být dostupná vývojovým a inovačním firmám, které své podnikání zakládají na využívání znalostí z výzkumu a vývoje. V případě podpory pro výzkumnou infrastrukturu nemusí financování zakládat veřejnou podporu, bude-li taková výzkumná infrastruktura provádět nehospodářské činnosti, tak jak jsou vymezeny v odst. 20 Rámce. Tento přístup ale neplatí pro testovací a experimentální infrastrukturu. Investiční a/nebo provozní podpora na testovací a experimentální infrastrukturu bude s největší pravděpodobností vždy zakládat veřejnou podporu, ledaže by Evropská komise v rámci příslušného řízení rozhodla opačně.

K § 2 odst. 2 písm. j) systémový projekt v oblasti inovací

Systémový projekt v oblasti inovací je převzat ze zákona č. 130/2002 Sb. jako zvláštní druh projektu v programu, jehož prostřednictvím poskytuje poskytovatelem určený subjekt (dle definice systémového projektu) služby příjemcům účelové podpory v daném programu. Jde svým způsobem o servis či obsluhu programu, resp. službu poskytovanou vlastním jménem za poskytovatele všem příjemcům účelové podpory daného programu. U systémových projektů v oblasti inovací je proto třeba rozlišovat mezi příjemcem systémového projektu, tím je osoba, která pro poskytovatele systémový projekt realizuje, a příjemci programu. Těmito příjemci jsou finální beneficienti služeb či činností, které jsou poskytovány příjemcem systémového projektu. Zákonem je určeno, kdo může být výkonem takové činnosti pověřen. Je to osoba, kterou poskytovatel ovládá natolik, že ji může touto činností pověřit. V případě systémových projektů v oblasti inovací je třeba dbát na to, aby pravidla vyplývající z anti-subvenčního práva EU byla dodržena nejen při poskytování podpory finálním beneficientům, ale stejně tak při ustavení příjemce systémového projektu v oblasti inovací.

Skutečnost, že ustanovení příjemce systémového projektu v oblasti inovací je provedeno v souladu s předpisy v oblasti zadávání veřejných zakázek ještě totiž sama o sobě nezajišťuje soulad s anti-subvenčním právem EU (zejm. tomu tak nemusí být v případě, kdy příjemce systémového projektu v oblasti inovací bude ustanoven v režimu vertikální spolupráce či na základě veřejnoprávního aktu, který sám o sobě bude mimo působnost předpisů o zadávání veřejných zakázek). Pro zajištění souladu s právem veřejné podpory je i v těchto případech nezbytné, aby příjemce systémového projektu v oblasti inovací byl vybrán prostřednictvím otevřeného, transparentního, nediskriminačního a bezpodmínečného výběrového řízení, příp. aby bylo jiným způsobem zajištěno, že administrátor celého systémového projektu v oblasti inovací nebyl svěřením této kompetence (a s tím související příp. úhradou nákladů na administraci) zvýhodněn oproti jiným účastníkům trhu, kteří jsou obdobné služby schopni zajistit.

K § 2 odst. 2 písm. k) sdílené činnosti

Pro činnosti ve prospěch celého systému výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí se zavádí pojem „sdílené činnosti“. Tento pojem, převzatý ze zákona č. 130/2002 Sb., náleží do systémové podpory a činnosti jsou určeny k využití všemi uživateli. Sdílené činnosti nejsou spojeny s žádným programem. Typově patří mezi sdílené činnosti dlouhodobé a systematické zpracovávání analytických podkladů pro rozhodování státní správy, příprava podkladů pro koncepční dokumenty a podobně. Jedním z cílů je soustředit finanční prostředky na analytické a koncepční kapacity do jednoho celku a společně se podílet na zadání, řízení a využití. Mělo by tedy postupně odpadnout samostatné zadávání činností, jejichž výsledky potřebuje více osob zodpovědných za činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.

K § 2 odst. 2 písm. l) výsledek

Částečně nově se upravuje definice výsledku. Nerozlišuje se mezi výsledkem základního výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, ale používá se jedna definice pro základní, výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Důvodem je, že se stále více ukazuje, jak obtížné je od sebe oddělit tyto kategorie výzkumu. Velmi často jedna kategorie přechází postupně v další a výsledky základního výzkumu mohou velmi často relativně rychle najít cestu ke svému uplatnění v praxi. Znamená to tedy, že zatímco odlišení základního výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí je důležité z hlediska poskytování veřejné podpory, pro nakládání s výsledkem, pro hodnocení výzkumných organizací nebo pro hodnocení programů jde o dělení spíše omezující. Pokud by se např. pro základní výzkum připustila jako hlavní výsledek publikace / vědecké sdělení, vytváří se podprahová bariéra, že např. patent je v základním výzkumu cosi nepatřičného. Tomu je zapotřebí se vyhnout a dát i legislativní cestou najevo, že výsledek této tvůrčí činnosti je něco hodnotného, užitečného, potřebného, významného pro rozvoj oboru a další bádání nebo pro praktické využití.

K § 2 odst. 2 písm. m) způsobilé náklady

Způsobilé náklady jsou stanoveny zcela obecně. Náklady / výdaje považované za způsobilé by měly vždy odpovídat povaze činnosti. Podrobnější vymezení způsobilých nákladů je uvedeno v prováděcím předpisu.

Do výčtu (v prováděcím předpisu) by k obvyklým typům nákladů či výdajů měly být doplněny také náklady či výdaje na propagaci, což koresponduje s dalšími ustanoveními zákona. Zákon vymezuje způsobilé náklady obecným způsobem, aby tak umožnil jednotlivým poskytovatelům stanovit podrobnější vymezení s ohledem na typ a kategorii podpory. Stanovení podrobnějšího vymezení způsobilých nákladů ze strany poskytovatele je doporučováno též např. ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

K § 2 odst. 2 písm. n) uznané náklady

Pojem „uznané náklady“ navazuje na pojem „způsobilé náklady“ a kromě věcné způsobilosti a vhodnosti zahrnuje i přiměřenou výši, tedy objem finančních prostředků požadovaný pro danou činnost.

K § 2 odst. 3 písm. a) mezinárodní spolupráce

V definici pojmu „mezinárodní spolupráce České republiky ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí“ byl použit termín „samostatná jurisdikce, která není státem“. Důvodem je, že kromě mezinárodních smluv, což je nejčastější případ, se mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích občas uskutečňuje v případech, kdy z důvodů mezinárodně právních není možné či vhodné uzavřít standardní dohodu o vědeckotechnické spolupráci. Aby mohla být mezinárodní spolupráce uskutečněna i v těchto případech, není možné použít standardní postupy, obvykle používané mezi státy. Této skutečnosti je třeba přizpůsobit i definici mezinárodní spolupráce. Pro tyto případy se používá pojem „samostatná jurisdikce, která není státem“.

K § 2 odst. 3 písm. b) otevřená věda

Do zákona se nově zavádí pojem „otevřená věda“ jako jeden z prvků evropské vědní politiky. S předcházejícím pojmem volně souvisí i pojem „údaje z výzkumu“. Do stávajícího zákona byl zaveden z důvodu implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019. Aby byla odstraněna interpretační pochybnost, používá se ve významu textu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019 ze dne 20. června 2019. Objem vytvářených údajů z výzkumu exponenciálně roste a má potenciál pro opakované použití mimo vědeckou obec. Aby bylo možné reagovat na rostoucí společenské výzvy účinným a komplexním způsobem, je zásadní a naléhavé, aby bylo možné mít přístup k údajům z různých zdrojů, jakož i napříč jednotlivými odvětvími a obory, a tyto údaje kombinovat a opakovaně používat. Údaje z výzkumu zahrnují statistiky, výsledky pokusů, měření, pozorování vyplývající z práce v terénu, výsledky průzkumů, jakož i zvukové a obrazové záznamy z pohovorů. Obsahují též metadata, specifikace a jiné digitální objekty. Údaje z výzkumu se liší od vědeckých článků, které přinášejí zprávy o zjištěních, jež jsou výsledkem vědeckého výzkumu, a tato zjištění též komentují. Otevřená dostupnost a opakovatelná použitelnost údajů z vědeckého výzkumu financovaných z veřejných prostředků byla po mnoho let součástí konkrétních politických iniciativ. Otevřeným přístupem se rozumí postupy umožňující poskytování bezplatného online přístupu k výsledkům výzkumu koncovému uživateli, a to bez omezení pro použití a opakované použití nad rámec možnosti požadovat uznání autorství. Politiky otevřeného přístupu mají za cíl zejména poskytovat výzkumným pracovníkům i široké veřejnosti přístup k údajům z výzkumu v co nejranější fázi jejich šíření, jakož i usnadnit používání a opakované použití těchto údajů. Otevřený přístup pomáhá zvyšovat kvalitu, omezit potřebu zbytečného zdvojování výzkumu, urychlovat vědecký pokrok a bojovat proti podvodům v oblasti vědy a může celkově podporovat hospodářský růst a inovace. Kromě otevřeného přístupu je vyvíjeno chvályhodné úsilí, aby bylo zajištěno, že plánování správy údajů se stane běžnou vědeckou praxí, a aby bylo podpořeno šíření údajů z výzkumu, jež jsou dohledatelné, přístupné, interoperabilní a opakovaně použitelné (zásady FAIR). Evropská komise ve zdůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019 uvádí, že je vhodné stanovit závazek členských států přijmout k údajům z výzkumu financovaného z veřejných prostředků politiku otevřeného přístupu, jakož i zajistit, aby tuto politiku prováděly všechny organizace provádějící výzkum a organizace financující výzkum. Zpřístupňování údajů z výzkumu financovaného z veřejných prostředků by mělo představovat standardní možnost. Měly by být náležitě zohledněny otázky týkající se soukromí, ochrany osobních údajů, důvěrnosti, národní bezpečnosti, oprávněných obchodních zájmů, jako jsou obchodní tajemství, a práv duševního vlastnictví třetích stran, v souladu se zásadou „co nejotevřenější, uzavřené podle potřeby“. Kromě toho by se tato směrnice neměla vztahovat na údaje z výzkumu, které nejsou přístupné z důvodu bezpečnosti nebo obrany. Aby se zabránilo jakékoli administrativní zátěži, měly by se závazky vyplývající z této směrnice vztahovat pouze na ty údaje z výzkumu, které již výzkumní pracovníci, organizace provádějící výzkum či organizace financující výzkum zveřejnili prostřednictvím institucionálního nebo tematického archivu, a neměly by představovat další náklady na vyhledávání datových souborů údajů či vyžadovat dodatečnou správu údajů. Zavádí se nový pojem z oblasti ochrany bezpečnostních zájmů České republiky, který popisuje některé povinnosti příjemců a dalších účastníků v oblasti zajištění institucionální odolnosti. Dodržování určitého chování, které tento pojem předpokládá, by mělo zajistit, že se výsledky výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, financované z veřejných rozpočtů nedostanou nedopatřením do rukou neoprávněných osob (z hlediska bezpečnosti, případných budoucích obchodních či vědeckých zájmů příjemce). V praxi se uplatňování tohoto institutu projeví především v oblasti řízení rizik povinných osob, tzn. příjemci budou povinni zohlednit požadavky vyplývající z institucionální odolnosti ve svých katalozích a mapách rizik hodnotit a navrhnout k nim odpovídající opatření za účelem jejich minimalizace.

K § 2 odst. 3 písm. c) až e) výzkumný pracovník, výzkumný pracovník v rané fázi kariéry, výzkumný pracovník ze třetího státu

Zákon na řadě míst užívá termín „výzkumný pracovník“. V zájmu jednoznačnosti textu právní úpravy proto zákon obsahuje obecné vymezení tohoto pojmu. Pro potřebu úpravy podpory mladých výzkumných pracovníků byl do zákona zaveden samostatný nový pojem výzkumný pracovník v rané fázi kariéry. Toto vyjádření v sobě obsahuje časové vymezení, které se neodvíjí od data narození, ale od kariérního vývoje daného výzkumného pracovníka. Bylo by nespravedlivé, aby byl „postižen“ ten, kdo ukončí doktorské vzdělání později (např. z důvodu rodičovství) oproti tomu, který stejné vzdělání ukončil dříve. Přitom pro další kariérní postup je klíčovým okamžikem právě získání příslušného vzdělání. Mělo by se zabránit tomu, aby výzkumní pracovníci v rané fázi kariéry ukončovali předčasně svoji výzkumnou dráhu z důvodů, které jsou zcela objektivní a společensky vítané. K nim patří zejména mateřství / rodičovství nebo péče o osobu blízkou. Stejné skutečnosti mohou být i důvodem pro prodloužení doby řešení projektu nebo pro využití příslušných způsobilých nákladů. Předkladatel se snaží vytvořit takové legislativní prostředí, které by bylo vůči výzkumným pracovníkům v rané fázi kariéry (ale nejen vůči nim) přátelské a umožnilo jim setrvat u výzkumné kariéry a rozvíjet ji. Pojem „výzkumný pracovník v rané fázi kariéry“ by měl být dále vymezen mírou zapojení do výzkumné činnosti. Mateřství/rodičovství a péče o osobu blízkou mají pro pracovní život jednotlivců rozličné dopady z hlediska jejich možnosti zapojení do dosavadní výzkumné činnosti. Pro účely tohoto zákona se orientačně uvažovalo o osobách, které svou výzkumnou činnost zcela přerušily, ale i o těch, které své zapojení snížily až na 20 hodin týdně. Tyto skutečnosti by mohly mít podle předkladatele vliv na délku rané fáze kariéry výzkumného pracovníka, která by mohla být prodloužena zejména v případě, kdy mladý výzkumný pracovník z výše uvedených důvodů svoji výzkumnou činnost zcela přeruší. Z důvodu umožnění přijímání výzkumných pracovníků ze třetích států do českých výzkumných organizací byl zaveden nový pojem „výzkumný pracovník ze třetího státu“. Vymezení pojmu odpovídá tomu, jak je ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au- pair definován termín „výzkumný pracovník“ (viz čl. 3 odst. 2 směrnice).

K § 3 až § 5 Koncepční dokumenty pro oblast výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

Zavádí se tři úrovně koncepčních dokumentů. Národní politiku výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí připravuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace jako odborný orgán vlády ve spolupráci a v součinnosti s partnery. Na ni by měly navazovat koncepční dokumenty poskytovatelů (koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatele). Výzkumné organizace by měly zpracovávat svoje koncepce (dlouhodobá koncepce rozvoje výzkumné organizace), které by měly vycházet z jejich poslání, tedy z důvodu, pro který byly zřízeny, a navazovat na koncepční dokumenty poskytovatelů. Schvalování koncepce výzkumné organizace nepředstavuje zásah do svobody vědeckého bádání. Každá výzkumná organizace a každý výzkumník mohou bádat v libovolných oborech (to je podstata svobody vědeckého bádání). Tato svoboda však nezahrnuje povinnost státu financovat vše, v čem chce výzkumná organizace bádat, resp. všechna témata, která chce zkoumat. Provázanost koncepčních dokumentů je tak jedním z nástrojů, který má zajistit, že podpora bude používána na uskutečňování cílů vlády a poskytovatelů v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Definice Národní politiky výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí ukazuje, že jde o dlouhodobý koncepční dokument bez zákonem omezené doby platnosti. Národní politika bude platná do doby, než ji nahradí nová Národní politika výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Nově bude zákonem stanoveno, že bude obsahovat i indikátory plnění cílů a opatření k naplňování cílů tak, aby bylo možné plnění stanovených cílů hodnotit. Indikátory budou stanoveny buď na období platnosti Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací s cílovými hodnotami, kterých má být dosaženo v době platnosti politiky, nebo jako relativní indikátory sledující změny pro dané časové období, např. 1 rok. Návrh zákona uvádí velmi obecný obsah koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatele a koncepce výzkumné organizace, neboť každý poskytovatel a každá výzkumná organizace má jiné poslání (misi), jiné podmínky a jsou na ni kladeny jiné požadavky. Na druhou stranu otázky, jako jsou např. finance, odborné / výzkumné cíle či dlouhodobé směřování, rozvoj lidských zdrojů, mobilita výzkumných pracovníků nebo využití výsledků jsou otázkami, kterými by se měla zabývat každá výzkumná organizace. V minulosti Nejvyšší kontrolní úřad poukázal na skutečnost, že pro některé oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací nebyly ze strany poskytovatele stanoveny dostatečně konkrétní cíle a očekávané přínosy. To následně problematizovalo vyhodnocení účelnosti poskytnutých prostředků. Těmto nedostatkům se snaží předcházet zákon právě prostřednictvím hierarchie koncepčních dokumentů. Díky této hierarchii by obecné cíle Národní politiky výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí měly být dekomponovány na konkrétní a měřitelné cíle, které budou uvedeny v koncepcích jednotlivých poskytovatelů. Požadavek na zavedení cílů, které jsou konkrétní, měřitelné prostřednictvím vhodných indikátorů a vztažené k určitému časovému období je pak uveden výslovně v obsahových náležitostech koncepce poskytovatele. Návrh zákona z důvodu omezení administrativy nevyžaduje, aby koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatele nebo výzkumné organizace byly zpracovávány jako samostatné dokumenty. Klade se důraz na existenci požadovaných informací a připouští se, že tyto informace mohou být uvedeny i v jiných koncepčních a strategických dokumentech. Nemělo by být nutné je přepisovat nebo vytvářet kompilace jen proto, aby takový dokument byl. Koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatelů stanovují cíle a vymezují způsoby financování VaVaI v oblastech svojí působnosti v souladu se strategickými směry a cíli NP VaVaI. Dlouhodobé koncepce rozvoje výzkumných organizací přispívají k naplňování záměrů a cílů výzkumné organizace v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Z důvodu omezení administrativních povinností výzkumných organizací se umožňuje, aby v případech, kdy výzkumná organizace má jiné koncepční dokumenty schvalované poskytovatelem, které obsahují náležitosti koncepce výzkumné organizace, nemusela samostatnou koncepci výzkumné organizace podle tohoto zákona zpracovávat. Zvláštní postavení v tomto ohledu mají vysoké školy, které podle zákona o vysokých školách zpracovávají tzv. strategický záměr vzdělávací a tvůrčí činnosti. Je proto vhodné, aby při naplnění požadavků na koncepci výzkumné organizace byl strategický záměr vysoké školy považován za koncepci výzkumné organizace. Vzhledem k tomu, že vysoká škola je současně výzkumnou organizací, měly by se uvedené povinnosti vztahovat i na ni. Je-li výzkumné organizaci umožněno využít za zákonem stanovených podmínek jiný koncepční dokument, neměly by být této možnosti zbaveny vysoké školy. Je rovněž zapotřebí respektovat, že vysoké školy jsou zřízeny podle zákona o vysokých školách, nikoliv Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a že podle zákona o vysokých školách Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s vysokými školami jejich strategické záměry vzdělávací a tvůrčí činnosti projednává, ale neschvaluje je. Ze znění § 5 odst. 5 vyplývá, že má-li být strategický záměr vzdělávací a tvůrčí činnosti považován za koncepční dokument podle tohoto zákona, musí obsahovat také náležitosti koncepce výzkumné organizace.

K § 6 Etika výzkumu, vědecká integrita a dobrá vědecká praxe

Ustanovení § 6 odst. 1 shrnuje nejdůležitější zásady etiky výzkumu a vědecké integrity, které by měl dodržovat každý beneficient podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Jejich dodržování by mělo zabránit zneužití výsledků výzkumu, vývoje a inovace podporovaných z veřejných prostředků a uvádění třetích osob v omyl. Toto ustanovení nebrání svobodnému bádání, nebrání ani zpřístupňování výsledků a s nimi spojených dat, což je požadavek směrnice o otevřených datech, ale klade důraz na vědomé chování příjemců a partnerů. Ustanovení odst. 2 a 3 podrobněji upravují organizační a procesní opatření, která jsou povinni přijmout příjemci institucionální a systémové podpory. Mezi tato opatření náleží jednak zavedení vnitřního systému pro ochranu etiky výzkumu, vědecké integrity a dobré vědecké praxe a dále zřízení etické komise a zajištění posouzení etických otázek ze strany této komise. Zatímco ustanovení odst. 1 je obecné a dopadá na všechny beneficienty podpory, úprava obsažená v odst. 2 a 3 je podrobnější a lze předpokládat, že její naplnění bude spojeno s určitou administrativní zátěží na straně příjemců. Proto jsou tyto povinnosti uloženy pouze příjemcům institucionální a systémové podpory. Za plagiátorství lze považovat úmyslné kopírování cizího textu a jeho vydávání za vlastní, nedbalé nebo nepřesné citování použité literatury, opomenutí citace (byť neúmyslné) některého využitého zdroje. Není to totéž jako falšování, pozměňování atd. Padělání a pozměňováním údajů znamená pozměňování výsledků či naměřených údajů v rozporu se skutečně zjištěnými údaji, což vede ve svém důsledku k mylným závěrům. Otázky neodůvodněného připisování k výsledkům patří do oblasti publikační etiky výzkumu a spočívají v tom, že k výsledku, nejčastěji k vědeckým či odborným sdělením jsou připisovány osoby, které ve skutečnosti autory či původci nejsou. Nepřiznání autorství k dílům či dokonce odepření autorství / původcovství znamená, že cizí výsledky jsou vydávány za vlastní. Pro oblast medicínského výzkumu je zapotřebí při posuzování etických otázek plánovaného / prováděného výzkumu zapotřebí vycházet ze známých zásad, uváděných např. v Norimberském kodexu:

● Základní podmínkou provedení experimentu je dobrovolný souhlas pokusné osoby.

● Pokus by měl přinést plodné výsledky, jež slouží dobru společnosti a jichž nelze dosáhnout jinými metodami i způsoby studia. Pokus by měl mít jasně vytyčený cíl a smysl.

● Předpokládané výsledky pokusu by měly dostatečně zdůvodnit jeho uskutečnění. Proto je třeba pokus plánovat a vycházet z výsledků pokusů na zvířatech a ze znalosti přirozeného vývoje nemoci nebo ostatních studovaných problémů.

● Při pokusu je třeba dbát na to, abychom se vyhnuli zbytečnému fyzickému a duševnímu utrpení nebo poškození.

● Je třeba upustit od pokusů, o nichž se lze předem domnívat, že způsobí smrt nebo poškození s trvalými následky. Výjimkou mohou snad být jen takové pokusy, při nichž experimentující lékaři slouží zároveň jako pokusné osoby.

● Velikost podstoupeného nebezpečí by nikdy neměla přesáhnout stupeň daný humanitární důležitostí řešeného problému.

● Je třeba učinit potřebná opatření a zajistit patřičné podmínky na ochranu pokusné osoby proti sebemenší možnosti ublížení na těle, trvalému poškození nebo smrti.

● Je třeba, aby pokus řídily pouze vědecky kvalifikované osoby. Ve všech stádiích pokusu musí osoby, které jej řídí nebo provádějí, pracovat na vysoké vědecké úrovni a pečlivě.

● Je třeba, aby v průběhu pokusu měla pokusná osoba možnost žádat ukončení pokusu, jestliže dosáhla takového duševního i fyzického stadia, jež podle jejího názoru nedovoluje pokračovat v pokusu.

● Vědecký pracovník musí být připraven ukončit pokus v kterékoli fázi, jestliže i přes vynaloženou snahu, nejvyšší zručnost a po důkladném zvážení má důvod se domnívat, že by pokračování v pokusu vedlo k ublížení na těle, trvalému poškození nebo smrti pokusné osoby. Pro provádění psychologického výzkumu se vychází z obdobných zásad. Lze je formulovat např. takto:

● Zkoumané osoby by při výzkumu neměly utrpět žádnou újmu, žádoucí je, aby měly nějaký prospěch (např. finanční odměna, nové informace…).

● K výzkumu je nutný poučený dobrovolný souhlas.

● Mírné klamání zkoumaných osob je přípustné, pokud lze očekávat značný vědecký přínos, výzkumník však musí splnit tyto tři podmínky:

o Vědecký pracovník musí informovat účastníky bezprostředně po ukončení

výzkumu o jeho smyslu.

o Klamání nepoškozuje zkoumané osoby ani fyzicky ani psychicky. o Experimentátor bere ohledy na osobní důstojnost.

● Důraz je kladen také na důvěrnost a ochranu osobních údajů - účast je anonymní, získaná data jsou důvěrná.

● Po skončení sběru dat by měl psycholog zkoumané osoby úplně a pravdivě informovat o podstatě a účelu dané studie a o její vědecké hodnotě.

● Dalším důležitým principem je respekt a ohled vůči účastníkům výzkumu: Badatel je povinen zvážit, zda vědecká hodnota výzkumu není v konfliktu se zájmy a právy zkoumané osoby, vůči zkoumaným osobám by měl vždy projevovat respekt a úctu. Účast ve výzkumu by pro zkoumané osoby neměla představovat větší riziko než každodenní standardní život, a v případě, že výzkum působí účastníkům nežádoucí účinky, je badatel povinen je co nejdříve odstranit.

● Výzkum je založen na dobrovolnosti a zkoumaná osoba může odstoupit, kdykoliv to bude považovat za vhodné.

● Mezi důležitými etickými pravidly výzkumu je také empatická neutralita, tzn., že výzkumník vůči účastníkům výzkumu projevuje zájem, účast a porozumění, ale ke zjištěným skutečnostem je neutrální, měl by se vyvarovat hodnocení. Pro informaci se doplňují odkazy na některé relevantní dokumenty pro zajištění dodržování zásad mezinárodních standardů etiky výzkumu, vědecké integrity a dobré vědecké praxe: např.

Evropský kodex integrity výzkumu, ALLEA | All European Academies, Berlín 2023 (https://allea.org/wp-content/uploads/2024/02/The-European-Code-of-Conduct-2023-CZ.pdf). Nově je stanovena povinnost etického posouzení etickou komisí v případě jakéhokoli projektu na člověku nebo s biologickým materiálem lidského původu, projektu s využitím pokusných zvířat, projektu s geneticky modifikovanými organismy nebo projektu výzkumu umělé inteligence. Povinnost příjemce zajistit etické posouzení u projektů, které mají evidentní etickou relevanci, odstraní současné problémy s nekonzistentním a nedostačujícím vyžadováním etického posouzení výzkumných projektů dle stávající legislativy, které navíc neodpovídá mezinárodním etickým standardům, právním předpisůma stávající publikační praxi v renomovaných vědeckých časopisech. Zákonem se ukládá příjemcům institucionální podpory a příjemcům systémové podpory zřídit komisi pro etiku výzkumu a vědeckou integritu. Je samozřejmé, že některým beneficientům podpory se nevyplatí z důvodů organizačních, administrativních či finančních zřizovat vlastní komisi, např. proto, že četnost posouzení je velmi nízká. V takovém případě je možné, aby příjemce využil jinou komisi pro etiku výzkumu a vědeckou integritu. Ponechává se na příjemcích a dalších účastnících, zda zvolí např. komisi pro etiku výzkumu a vědeckou integritu, zřízenou poskytovatelem (pokud ji zřídí) nebo komisi pro etiku výzkumu a vědeckou integritu jiného příjemce. Hlavními změnami je tedy zejména požadavek na etické posouzení všech typů výzkumu za účasti člověka včetně biologických vzorků (dosud se vyžaduje pouze u klinických hodnocení léčiv podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech) nebo výzkumu zahrnujícího genetické modifikace. Dosud se vyžaduje pouze udělení oprávnění dle zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a genetickými produkty, což je však proces, při kterém jsou posuzována biologická rizika, nikoliv však etická rovina věci. Zákon č. 78/2004 Sb. se nevztahuje na lidský organismus, resp. na biologický materiál lidského původu, takže poměrně velká oblast výzkumu zahrnujícího cílené zásahy do genomu zůstává mimo jakoukoliv institucionální etickou kontrolu. Do výčtu je řazena také umělá inteligence jako oblast nová, která však otevírá nové možnosti a s tím i nové etické problémy. Dodržování etických zásad při provádění činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí by mělo být jednou z podmínek veřejného financování. Porušení etiky výzkumu, zásad vědecké integrity a dobré vědecké praxe je nejen nemorální a nekolegiální, ale rozhodně nepřispívá k vytvoření nových teoretických znalostí, ani nových znalostí aplikovatelných např. v podnicích či službách. Falešné či vědomě nesprávné výsledky mohou vést další výzkumníky do slepé uličky a podniky při aplikaci falešných výsledků k neúčelnému vynakládání prostředků a plýtvání kapacitami, následně k nedůvěře ve schopnost výzkumného prostředí napomáhat rozvoji společnosti. Zákon nezavádí sankce za porušení těchto ustanovení pro všechny kategorie příjemců. Pouze ve vztahu k příjemcům institucionální podpory a příjemcům systémové podpory je požadováno, aby tyto povinnosti byly v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory zahrnuty mezi podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace splnit. Za porušení těchto

Přehled aktuálních mezinárodních etických standardů pro výzkum na člověku (Veselská et al. 2023) Zejména Convention on Human Rights and Biomedicine ETS No. 164 a Additional Protocol to the Convention on Human Rights and Biomedicine, concerning Biomedical Research (ČR oba dokumenty ratifikovala a tyto vstoupily v platnost).

podmínek může poskytovatel stanovit v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory nižší odvod. Vůči ostatním příjemcům a partnerům zůstávají dané normy sice závazné, avšak imperfektní. Charakter a rozsah případných sankcí za porušení pravidel v oblasti etiky výzkumu, zásad vědecké integrity a dobré vědecké praxe je tak ponecháno na uvážení jednotlivých poskytovatelů a na stanovení podmínek pro poskytnutí účelové podpory.

K § 7 Institucionální odolnost a předběžná opatrnost

Zavádí se institucionální odolnost, popisující některé povinnosti příjemců institucionální podpory v oblasti zajištění institucionální odolnosti. Dodržování určitého chování, které tento pojem předpokládá, by mělo zajistit, že se výsledky výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, financované z veřejných rozpočtů nedostanou nedopatřením do rukou neoprávněných osob (z hlediska bezpečnosti, případných budoucích obchodních či vědeckých zájmů příjemce). V praxi se uplatňování tohoto institutu projeví především v oblasti řízení rizik povinných osob, tzn. příjemci institucionální podpory budou povinni zohlednit požadavky vyplývající z institucionální odolnosti ve svých katalozích a mapách rizik hodnotit a navrhnout k nim odpovídající opatření za účelem jejich minimalizace. Ustanovení § 7 necílí na bezpečnostní výzkum, obranný výzkum či výzkum požívající zvláštní ochrany, ale především na preventivní chování příjemců institucionální podpory při zcela běžné činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a na posílení vlastní zodpovědnosti. Příjemci institucionální podpory by si měli nastavit taková vnitřní pravidla, aby tomuto požadavku dostáli. K možným rizikům patří vše, co může ohrozit prováděný výzkum, počínaje např. únikem informací o prováděném výzkumu a předčasné zveřejnění dat, publikování místo průmyslové právní ochrany, až po např. výběr partnerů pro další výzkumnou a vývojovou spolupráci. Bezpečnostní a krizová koncepce by měla příjemcům institucionální podpory sloužit pro nastavení vnitřních pravidel ochrany znalostí a jejich využívání. Příjemci institucionální podpory by měli jako její součást zavést systém řízení rizik související s výzkumnými a vývojovými aktivitami. Tyto systémy řízení mohou být součástí či navazovat na systémy řízení rizik, které jsou již nyní vedeny podle jiných právních předpisů (např. zákon o finanční kontrole ve veřejné správě nebo zákon o kybernetické bezpečnosti). Příjemci institucionální podpory by měli identifikovat a hodnotit rizika související s jejich výzkumnou a vývojovou činností a na tato rizika reagovat odpovídajícími opatřeními. I pro tyto požadavky platí, že by měly být v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory zahrnuty mezi podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace splnit. Za porušení těchto podmínek může poskytovatel stanovit v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory nižší odvod. Protože jde především o povinnosti a zodpovědnost příjemce institucionální podpory nepředpokládá se kontrolní činnost z pozice poskytovatele.

K § 8 Zvláštní postupy pro zajištění bezpečnostních zájmů státu

Jinou částí bezpečnostních aspektů se zabývá § 8. Ten pamatuje na zcela zvláštní případy, kdy je výzkumná a vývojová činnost prováděna ve zvláštním režimu. Ten je v § 8 určen. Je také určen způsob zajištění. Řeší se také vyhlašování výzev k podávání návrhů projektů ve zvláštních případech, kdy zveřejnění není žádoucí např. z bezpečnostních důvodů a účast v takových projektech. Z povahy věci je však zřejmé, že tento postup nemůže být používán neomezeně. Je proto stanoveno oprávnění pouze pro Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra.

K § 9 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

V tomto ustanovení se uvádí výčet působností Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako ústředního správního úřadu, který je zodpovědný za výzkum a vývoj s výjimkou oblastí, které zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoji, inovace a transfer znalostí. Oproti platné právní úpravě není ve výčtu působností uvedeno provádění či zajišťování mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji, neboť tímto úkolem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pověřeno již jiným zákonem (viz § 7 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb.). Protože se navrhuje, aby i ostatní ústřední správní úřady, které ze svých rozpočtových kapitol podporují činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí mohly v oblasti své působnosti zajišťovat mezinárodní spolupráci (což byl stav před reformou výzkumu, vývoje a inovací z let 2008 / 2009), navrhuje se pověřit Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy koordinací celé mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji a vytvořit prostředí pro jednotné a předvídatelné vystupování na mezinárodním poli. Na rozdíl od jiných poskytovatelů podpory vykonává MŠMT některé správní činnosti ve specifických oblastech VaVaI. Jde jednak o zápis do evidence výzkumných organizací a evidence výzkumných organizací pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí a dále o povolování výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách podle zákona č. 227/2006 Sb. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je pověřeno rovněž kordinací agendy otevřené vědy. Vzhledem k povaze agendy a existenci specializovaných institucí v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy předkladatel předpokládá, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemusí vykonávat tuto agendu přímo, ale že jejím praktickým výkonem pověří některou z přímo řízených organizací.

K § 10 Ministerstvo průmyslu a obchodu

Potřeba rozvíjet koordinovaně inovační činnost, která má již přímý dopad do podnikové praxe i na služby, vedl k označení Ministerstva průmyslu a obchodu jako ústředního správního úřadu pro inovace, ovšem v rozsahu definice pojmu „inovace“ pro účely tohoto zákona. Důvodem je, že Ministerstvo průmyslu a obchodu je největším podporovatelem inovací v České republice a v jeho působnosti je oblast průmyslu, který vytváří asi 33 % HDP. Stejně jako oblast výzkumu a vývoje je koordinována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, je zapotřebí koordinovat inovační činnost a vytvářet příslušné strategie a koncepce. Obdobně jako v případě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je Ministerstvo průmyslu a obchodu pověřeno koordinací mezinárodní spolupráce v oblasti inovací, což neznamená, že veškerá mezinárodní spolupráce je automaticky soustředěna pouze do rukou Ministerstva průmyslu a obchodu, neboť inovacemi a jejich podporou se zabývají i jiná ministerstva a Technologická agentura České republiky. Pro plnění úkolů souvisejících s rolí ústředního správního úřadu pro inovace budou v rámci organizační struktury |Ministerstva průmyslu a obchodu k datu účinnosti příslušného ustanovení zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transfer znalostí vytvořena 3 nová systemizovaná místa bez požadavku na navýšení objemu prostředků na platy a příslušenství rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu pro výkon této předmětné agendy.

K § 11 Působnost ústředních správních úřadů působící v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

V ustanovení odstavce 1 je uveden výčet působností poskytovatelů podpory výzkumu, vývoji, inovacím a transferu znalostí, včetně obou výše uvedených ústředních správních úřadů odpovědných za výzkum a vývoj a za inovace. Ustanovení popisuje v odstavci 2 působnost ústředních správních úřadů, které neposkytují účelovou podporu ze svých rozpočtových kapitol, ale prostřednictvím Technologické agentury České republiky. Vzhledem k zodpovědnosti za činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí v oblasti jejich působností je nutné, aby zabezpečovaly také přípravu své koncepce a přípravu návrhů programů. Na rozdíl od současné praxe je důležité, aby správní úřady převzaly také zodpovědnost za hodnocení plnění své koncepce a za hodnocení dopadů programů, které ve své působnosti připravují. Jestliže správní úřady uvedené v odstavci 2 přípravu návrhů programů zabezpečují, měly by také zodpovídat za vyhodnocení jejich dopadů stejně jako správní úřady uvedené v odstavci 1. Toto ustanovení koresponduje s ustanoveními, která se týkají hodnocení činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí obecně a která jsou zaměřena také na hodnocení dopadů těchto činností. V odstavci 3 je řešena situace, kdy jeden ústřední správní úřad má jak programy, které administruje sám, tak program či programy, k jejichž administraci využívá Technologickou agenturu České republiky. Pro zvýšení právní jistoty se upřesňuje, jak má takový ústřední správní úřad postupovat.

K § 12 Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí

Ponechává se pozice Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí jako odborného orgánu vlády a stanovují se její kompetence. Většina kompetencí se přebírá ze stávající právní úpravy, která má kořeny v zákoně č. 300/1992 Sb. a v původním znění zákona č. 130/2002 Sb. z roku 2002. Jedna z nejdůležitějších povinností Rady je příprava návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí pro vládu, příprava Národní politiky výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. K výkonu těchto kompetencí potřebuje Rada dostatek analytických informací. Proto i nadále zpracovává analýzy a hodnocení stavu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí v České republice a jejich srovnání se zahraničím. Dále by měla získat informace z hodnocení dopadů podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, poskytované jak ve formě institucionální, tak účelové podpory. Proto se také nově upravuje působnost Rady v oblasti hodnocení. Hodnocení výzkumných organizací a ukončených programů účelové podpory podle Metodiky 2017+ se postupně rozšiřuje na hodnocení dopadů programů. Rada by měla mít dostatečné oprávnění pro přípravu metodických dokumentů pro koordinaci hodnocení, pro jeho monitoring a vyhodnocení, vždy dle konkrétních případů, aby výsledky těchto hodnocení byly co možná srovnatelné a standardizované. Rada je také ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pověřena přípravou zásad pro hodnocení velkých výzkumných infrastruktur a ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu přípravou zásad pro hodnocení testovací a experimentální infrastruktury.

Oprávnění zpracovávat pro vládu stanoviska k materiálům týkajícím se výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí vyplývá z postavení Rady jako odborného orgánu vlády. Další oblast působnosti Rady je zaměřena na personální otázky spojené s Grantovou agenturou České republiky a Technologické agentury České republiky. Radě se svěřuje i nadále povinnost navrhovat vládě ke jmenování členy předsednictva a předsedy Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky, a členů vědecké rady a výzkumné rady. Působnost Rady v oblasti výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách je dána jiným zákonem. Rada je nově oprávněna vydávat doporučení ke sjednocení podmínek pro poskytování účelové podpory. Tento úkol Rady vyplývá z požadavků praxe, která požaduje, aby administrativní požadavky poskytovatelů na podávání návrhů projektů byly co nejvíce podobné. To by snížilo administrativní náročnost zejména pro menší žadatele o účelovou podporu.

K § 13 Členství v Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí

Počet členů Rady zůstává stejný jako v současnosti. Pouze se odlišuje, že předsedou je člen vlády (jako dosud). Jde tedy o formalizaci uspořádání na „16+1“. Toto zpřesnění má velmi praktický důvod – předseda Rady není vládou jmenován „z řad odborníků“, ale je jím vždy jeden ze členů vlády. Funkční období předsedy Rady je identické s výkonem funkce člena vlády a neplatí pro něj pravidlo o jmenování nejvýše na dvě funkční období. Odlišně se navrhuje upravit postavení předsedy Rady pro účely zasedání, neboť člen Rady je jmenován a odvoláván vládou na základě návrhu předsedy Rady a platí u něj pravidlo o jmenování na nejvýše dvě funkční období. V případě předsedy Rady toto pravidlo neplatí, předseda Rady je jmenován přímo, což bylo v zákoně upraveno (předseda a 16 členů). Aby nevznikla pochybnost o tom, jak předseda na zasedání Rady jedná, bylo určeno, že pro účel zasedání má předseda postavení člena Rady, tedy vystupuje a hlasuje.

K § 14 Předsednictvo Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí

Předsednictvo je hlavním řídicím orgánem Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Předsednictvo tvoří předseda a tři místopředsedové.

K § 15 Pracovní komise Rady pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí

Toto ustanovení dává Radě možnost, aby vzhledem ke své působnosti mohla zřizovat pracovní komise, složené především z odborníků na danou problematiku. Dvě pracovní komise jsou zřizovány přímo tímto zákonem, neboť jejich agenda je trvalá. Pro zvýšení právní jistoty se určuje, že výstupy práce obou pracovních komisí jsou určeny pro Radu. Rada může v případě potřeby zřídit i další komise. První pracovní komisí je komise pro hodnocení výzkumných organizací a programů. Její základní působnost se upravuje v souvislosti s tím, jak se mění celá agenda hodnocení. Působnost se tedy neomezuje na hodnocení výzkumných organizací, ale na hodnocení výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí obecně. Původní název „Bioetická komise“ se tímto návrhem zákona mění na „Etická komise“. Důvod změny názvu je úmysl rozšířit její působnost na otázky etiky v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.

V České republice zcela chybí etická komise, která by se na národní úrovni expertně zabývala etikou výzkumu. V řadě evropských zemí přitom národní etické komise běžně existují, jde např. o Dánsko (The Danish Council on Ethics), Estonsko (Estonian National Committee on Bioethics and Human Research), Finsko (The National Advisory Board on Social Welfare and Health Care Ethics), Francie (National Consultative Ethics Committee CCNE), Chorvatsko (Ethics Committee for Science and Higher Education), Lucembursko (Commission Nationale d'Ethique), Německo (Deutscher Ethikrat) nebo Norsko (The Norwegian National Research Ethics Committee). V odstavci 2 a 3 jsou z důvodu právní jistoty uvedena pravidla členství a odměňování členů komisí. Doplňuje se, že náklady na činnost komisí budou tak jako dosud součástí nákladů na činnost Rady hrazených z rozpočtové kapitoly Úřadu vlády.

K § 16 Grantová agentura České republiky

Ze stávajícího zákona se přebírá zřízení Grantové agentury České republiky jako organizační složky státu se sídlem v Praze. Potvrzuje se také, že Grantová agentura České republiky hospodaří s prostředky státního rozpočtu. Ze stávající právní úpravy však nebylo zcela zřejmé postavení Grantové agentury České republiky, coby správního úřadu vykonávajícího veřejnou správu vrchnostenskými formami (např. výkon správního dozoru). Tuto nejednoznačnost návrh zákona odstraňuje. Grantová agentura České republiky je ústředním správním úřadem ve věcech poskytování účelové podpory na základní výzkum. Pro nepodřízení Grantové agentury České republiky hovoří to, že je vůle zachovat určitou míru autonomie této agentury, což plyne z nezávislosti základního výzkumu. Tím není dotčena působnost jiných ústředních správních úřadů poskytovat účelovou podporu v souladu s ustanoveními zákona, např. Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti mezinárodní spolupráce. V průběhu přípravy návrhu zákona bylo zvažováno několik variant úpravy postavení obou agentur. Již v současné době existují obě agentury jako samostatné organizační složky (nepodřízené jiné organizační složce) a jako samostatné rozpočtové kapitoly. Obě agentury mají celostátní působnost. Podle nové právní úpravy bude navíc postaveno najisto, že obě agentury budou vykonávat veřejnou správu vrchnostenskými prostředky (zejm. pokud jde o uzavírání veřejnoprávních smluv a výkon veřejnosprávních kontrol). S ohledem na působnost a charakter činností zajišťovaných oběma agenturami byly při přípravě návrhu zákona zvažovány následující varianty postavení obou agentur:

a) samostatné ústřední orgány státní správy,

b) orgány státní správy s celostátní působností podřízené některému z ministerstev. Zvolena byla varianta sub a), a to především z následujících důvodů:

a) působnost obou agentur je průřezová a neodpovídá působnosti žádného z ministerstev; Grantová agentura České republiky podporuje základní výzkum ve všech oblastech (nikoli např. jen základní výzkum prováděný vysokými školami), stejně tak Technologická agentura České republiky podporuje aplikovaný výzkum a inovace ve všech oblastech (nikoli např. jen průzkum v oblasti průmyslu).

b) pokud by některé z ministerstev vykonávalo funkci nadřízeného správního orgánu vůči oběma agenturám, mohlo by to mít negativní dopady do nezávislosti rozhodování obou agentur a mohlo by to deformovat zaměření podpory výzkumu do oblastí, které podléhají působnosti daného ministerstva. V neposlední řadě lze uvést, že přiznání postavení ústředního orgánu státní správy odpovídá dosavadnímu přístupu, neboť v minulosti bylo toto postavení přiznáno též obdobným institucím (např. Digitální a informační agentura, Národní sportovní agentura). V souvislosti s vyjasněním pozice Grantové agentury České republiky je proto navržena odpovídající novelizace kompetenčního zákona, na jejímž základě je Grantová agentura České republiky zahrnuta mezi jiné ústřední orgány státní správy. Výčet působností se proti stávajícímu stavu změnil jen částečně. Především se umožňuje Grantové agentuře České republiky navrhovat a po schválení financovat programy základního výzkumu, určené ke splnění určitého specifického cíle. Je zde také souvislost s možností, uvedenou na jiném místě návrhu zákona, aby se na financování programu mohlo domluvit více poskytovatelů a podat návrh programu společně a koordinovat dle svých působností financování projektů. Současně se ruší skupiny grantových projektů, které nemají na rozdíl od programu pevně stanovený konec. Zavádí se také povinnost hodnotit programy základního výzkumu a jejich dopady. Stávající právní úprava se o hodnocení a zejména hodnocení dopadů programů základního výzkumu nezmiňuje, přitom na programy základního výzkumu je vydávána většina účelové podpory poskytované Grantovou agenturou České republiky. Pro posílení vztahu mezi Grantovou agenturou České republiky a Radou pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, který směřuje ke zvýšení efektivnosti činnosti Grantové agentury České republiky a k rychlejšímu hledání vhodných opatření v případě potřeby, se navrhuje, aby s přihlédnutím k již zavedené praxi měla Grantová agentury České republiky povinnost jedenkrát ročně předložit informaci o činnosti Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Toto opatření nikterak nenarušuje nezávislost Grantové agentury České republiky při rozhodování o poskytnutí podpory na projekty. Předkladatel vychází z toho, že Grantová agentura České republiky je prakticky jediným poskytovatelem účelové podpory na základní výzkum a objem těchto výdajů z její rozpočtové kapitoly přesahuje 4,6 mld. Kč (údaj za rok 2022). Je proto správné, aby Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí vedla s Grantovou agenturou České republiky pravidelný dialog o její činnosti.

K § 17 Orgány Grantové agentury České republiky

Vyjmenovávají se orgány Grantové agentury České republiky. Stanovuje se současně, že není možné, aby jedna osoba byla současně členem několika orgánů Grantové agentury České republiky. Důvodem je možný střet zájmů a rozdělení kompetencí mezi orgány Grantové agentury České republiky. V případě Grantové agentury České republiky nedochází k žádné významnější změně vnitřního uspořádání. Již dnes Grantová agentura České republiky představuje správní úřad s celostátní působností, který vykonává v rámci své působnosti státní správu v oblasti účelové podpory základního výzkumu. Nová právní úprava tedy jen staví najisto, že by se na tento správní úřad měl uplatňovat služební zákon. V případě této agentury historicky existovaly kromě hlavního exekutivního orgánu též expertní pomocné orgány (Vědecká rada, Kontrolní rada), které byly složeny z předních odborníků z různých oborů vědy a základního výzkumu. Důvod jejich existence souvisí s působností agentury, která se zaměřuje na podporu vysoce odborných projektů, a proto je nutné do rozhodování agentury začlenit též vědce z různých oblastí. Tyto orgány se přitom nepodílí na přímém řízení agentury. Vědecká rada má pravomoc návrhovou a hodnoticí. Kontrolní rada má pravomoc kontrolní a poradní (např. při projednávání námitek). Vnitřní struktura Grantové agentury České republiky odpovídá dosavadní vnitřní struktuře. Návrh zákona nově stanoví, že Grantová agentura České republiky je ústředním orgánem státní správy a současně správním úřadem ve smyslu zákona o státní službě. Pro tyto orgány státní správy je typické monokratické řízení. Návrh zákona reflektuje specifika, která vyplývají z působnosti Grantové agentury České republiky, a ponechává dosavadní vnitřní strukturu. Grantová agentura České republiky se zaměřuje na podporu základního výzkumu ve všech oblastech vědy, a je proto nezbytné, aby do výkonu jejich pravomocí byli zapojeni přední odborníci z různých vědních oborů. Kromě dosavadních exekutivních orgánů, kterými jsou předseda a představenstvo, je proto navrhováno ponechat i vědeckou radu a kontrolní radu. Vědecká rada je orgánem, který se zaměřuje na přípravu a zaměření koncepčních dokumentů. Má pravomoc návrhovou a hodnoticí, nikoli přímo rozhodovací. Její působnost tak nezasahuje do odpovědnosti představenstva za řízení Grantové agentury České republiky. Kontrolní rada má pak působnost kontrolní a poradní. Stanoviska kontrolní rady Grantové agentury České republiky je předsednictvo povinno projednat a přijmout odpovídající opatření k nápravě. Ani působnost kontrolní rady tak nezasahuje do odpovědnosti předsednictva Grantové agentury České republiky za její řízení.

K § 18 Předseda

Určuje se postavení předsedy Grantové agentury České republiky. Byl také upraven vztah předsedy Grantové agentury České republiky k zaměstnancům Grantové agentury České republiky, kteří jsou ve služebním poměru. Tato změna je nezbytná vzhledem k tomu, že Grantová agentura České republiky vykonává některé činnosti, které je možné podle zákona o státní službě vykonávat pouze ve služebním poměru. Předseda Grantové agentury České republiky ve služebním poměru není. Jeho postavení je koncipováno stejně, jako je tomu u obdobných státních institucí (např. Národní sportovní agentura). Samotný předseda je vyloučen z působnosti zákona o státní službě, a to kvůli specifickému způsobu ustanovování této funkce a určité autonomii Grantové agentury České republiky. Současně je ale zavedena fikce, že se považuje za vedoucího služebního úřadu a za služební orgán, a to za tím účelem, aby mohl efektivně řídit zaměstnance agentury. Rovněž je nezbytné určit, kdo a na čí návrh předsedu Grantové agentury České republiky jmenuje a jaká osoba může funkci předsedy Grantové agentury České republiky zastávat. Předpoklady pro jmenování osoby předsedou Grantové agentury České republiky jsou stanoveny v ust. § 27. Tyto předpoklady jsou identické pro všechny členy předsednictva. Stanovuje se rovněž, kdo může předsedu Grantové agentury České republiky zastupovat a působnost zástupce. V případě neobsazení funkce předsedy vykonává nezbytné činnosti místopředseda jmenovaný vládou. Místopředseda může být jmenován pouze ze členů předsednictva. Toto uspořádání odpovídá zavedeným zvyklostem. Možnost, že místopředsedu písemně určí předseda, byla zamítnuta, neboť by neřešila dočasné neobsazení funkce, ale pouze nepřítomnost (např. z důvodu pracovní cesty či nemoci). Samostatně se řeší zastoupení předsedy jako vedoucího služebního úřadu. V tomto případě může předseda písemně určit svého zástupce. Působnost takto určeného zástupce je omezena pouze na zastupování ve věcech státní služby (rozsah pravomocí služebního orgánu). Vzhledem k tomu, že takto určený zástupce bude zastupovat předsedu ve výkonu práv a povinností služebního orgánu podle zákona o státní službě, nelze připustit, že by nastala situace, kdy nebude zřejmé, kdo služební orgán, který jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru, zastupuje.

K § 19 Předsednictvo

Působnost předsednictva Grantové agentury České republiky byla přizpůsobena jeho postavení jako „výkonného orgánu“ agentury. Z tohoto důvodu bylo předsednictvo Grantové agentury České republiky pověřeno, aby zajišťovalo přípravu návrhů nových programů, ale jejich navrhováním předsednictvu Grantové agentury České republiky se pověřuje jiným ustanovením Vědecká rada Grantové agentury České republiky. Podle návrhu zákona by tedy iniciativa při přípravě nového programu měla vzejít z vědecké rady. Ta navrhuje předsednictvu přijetí nového programu a jeho zaměření. Po zpracování návrhu programu ze strany předsednictva zpracovává vědecká rada vyjádření k návrhu programu. Z dosavadní právní úpravy nebylo zřejmé, který orgán má vykonávat působnost nadřízeného správního orgánu v případech, kdy agentura činí úkony v oblasti veřejné správy. Navržená úprava tuto nejasnost odstraňuje. V souvislosti s tím, že do působnosti předsednictva náleží výkon funkce nadřízeného správního orgánu, zákon výslovně zakotvuje, že předsednictvo vyřizuje námitky proti oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu. Předsednictvo je tedy tím orgánem, který vydává sdělení, jímž se námitkám buď vyhoví, nebo se odmítnou. Toto vyřízení námitek uskutečňuje předsednictvo až poté, kdy kontrolní rada projedná podané námitky. Postavení předsednictva a kontrolní rady při vyřizování námitek je tedy obdobné tomu, jaké je postavení vedoucího ústředního orgánu státní správy a rozkladové komise při projednávání rozkladu a rozhodování o něm. Zůstává zachována povinnost vyplývající z jiných ustanovení návrhu zákona, totiž předkládat návrhy nových programů Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a s jejím stanoviskem vládě. Nově je však doplněna povinnost předložit Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí návrh nového programu s vyjádřením Vědecké rady Grantové agentury České republiky. Toto opatření se zavádí proto, že nejen Rada, ale i vláda by při projednávání / schvalování měla znát jako jednu z podpůrných informací vyjádření koncepčního orgánu Grantové agentury České republiky. V dalších odstavcích se určuje počet členů předsednictva a způsob jejich jmenování a odvolání. Návrh podává vládě Rada, a to již od vzniku Grantové agentury zákonem č. 300/1992 Sb. Zkušenost ukázala, že tento princip je možné zachovat. Je rovněž důležité zachovat omezení počtu funkčních období, na které může být fyzická osoba zvolena do funkce člena předsednictva Grantové agentury České republiky, na dvě po sobě jdoucí čtyřletá období. Toto uspořádání má vytvořit prostředí pro pluralitu názorů, omezit možnost vyhoření ve funkci, případně vyloučit vytvoření dlouhodobých vazeb, neboť předsednictvo je orgánem, který rozhoduje o rozdělení několika miliard korun a tím ovlivňuje rozvoj základního výzkumu v České republice. Mechanismus se běžně používá ve všech demokratických uskupeních, ve kterých je výkon určité funkce spojen s volbou.

K § 20 Výkon funkce předsedy a členů předsednictva

V ustanovení § 20 se upravují podmínky výkonu funkce předsedy a člena předsednictva Grantové agentury České republiky. Setrvává se u pracovního poměru, odměňování dle předpisů upravujících platové poměry zaměstnanců v orgánech státní správy. V odstavci 2 se vymezuje neslučitelnost výkonu těchto funkcí s výkonem jiných funkcí. Předseda Grantové agentury České republiky je veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Uplatní se na něj proto požadavky na omezení některých činností a neslučitelnost funkcí vyplývajících ze zákona o střetu zájmů. Úprava obsažená v zákonu se proto ve vztahu k předsedovi Grantové agentury České republiky uplatní jako nadstavba nad požadavky obsažené v zákoně o střetu zájmů. Naproti tomu ve vztahu k ostatním členům předsednictva Grantové agentury České republiky se zákon o střetu zájmů neuplatní, a proto jediné požadavky na neslučitelnost funkcí pro ně vyplývají výhradně z tohoto zákona. Jelikož ale vykonávají svou funkci v pracovním poměru, uplatní se i na ně omezení vyplývající z ustanovení § 303 zákoníku práce. Smyslem této úpravy je nejen zajistit dělbu moci a podpořit nezávislost Grantové agentury České republiky na jiných orgánech veřejné moci, ale také přispět k tomu, aby se členové předsednictva v maximální možné míře věnovali výkonu své funkce. Odstavec 3 stanovuje, že předseda či člen předsednictva Grantové agentury České republiky nesmí být žádným způsobem spojen s řešením projektu, podporovaného Grantovou agenturou České republiky. Zákaz se však vztahuje pouze na projekty s počátkem řešení po dni nástupu do funkce. Projektů, jejichž řešení se člen orgánu Grantové agentury České republiky agentury již účastní v době svého nástupu do funkce, se tento zákaz netýká. Stejné pravidlo platí i pro podání návrhu projektu. Tím se omezuje riziko možného nesprávného jednání a rozhodování.

K § 21 Vědecká rada

Jestliže předsednictvo Grantové agentury České republiky je výkonným orgánem agentury, pak Vědecká rada Grantové agentury České republiky je jejím orgánem koncepčním. Výčet kompetencí byl přepracován tak, aby odpovídal koncepční funkci Vědecké rady Grantové agentury České republiky. Především bylo provedeno přerozdělení působnosti při navrhování nových programů základního výzkumu. Zde se výslovně uvádí, že návrh na přípravu nových programů základního výzkumu podává předsednictvu agentury právě Vědecká rada (jako koncepční orgán). Ta dává k návrhu, za jehož přípravu odpovídá předsednictvo agentury, písemné vyjádření. Zdůrazňuje se výslovně, že vyjádření musí být zpracováno písemně, aby jej bylo možno přiložit do materiálu pro vládu. Druhou novou kompetencí je oblast hodnocení. Původní znění, podle kterého vědecká rada „vyhodnocuje vědeckou úroveň“ bylo nahrazeno přesnou formulací, že Vědecká rada jako koncepční orgán Grantové agentury České republiky vyhodnocuje výsledky a dopady programů základního výzkumu. Tím se rozumí např. pro vědeckou komunitu anebo z hlediska příspěvku k poznání, tj. originality a novosti oproti konkurenci. Určuje se také, komu předkládá svá zjištění. V dalších odstavcích tohoto ustanovení se určuje počet členů vědecké rady a způsob jejich jmenování a odvolání. Stejně jako v jiných případech se návrhová pravomoc svěřuje Radě. Odlišně se upravuje odměňování, neboť na rozdíl od funkce předsedy Grantové agentury České republiky a člena předsednictva agentury jde o výkon veřejné funkce, nikoliv o pracovní poměr.

Proto se členům Vědecké rady Grantové agentury České republiky neposkytuje plat, ale jedenkrát ročně odměna.

K § 22 Kontrolní rada

Stanovují se základní parametry činnosti Kontrolní rady Grantové agentury České republiky. Jsou určeny dvě kompetence kontrolní rady: kontrola hospodaření s finančními prostředky a s majetkem státu a projednávání stížností na postup Grantové agentury České republiky jako poskytovatele při hodnocení návrhu projektu a námitek proti odmítnutí / nevybrání návrhu projektu. Námitky nemají charakter odvolání či rozkladu podle správního řádu, neboť nesměřují proti rozhodnutí správního orgánu nýbrž proti sdělení, jímž je odmítán návrh na uzavření veřejnoprávní smlouvy. Přesto však mají námitky podobný procesní režim jako běžné opravné prostředky. Námitky proti oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu vyřizuje předsednictvo Grantové agentury České republiky jakožto nadřízený správní orgán Grantové agentury České republiky. Současně však platí, že kontrolní rada, jakožto orgán, kterému náleží kontrola nad hospodařením Grantové agentury České republiky (vč. poskytování podpory), projednává tyto námitky a své stanovisko k nim předkládá předsednictvu Grantové agentury České republiky. Vztah mezi kontrolní radou a předsednictvem Grantové agentury České republiky je tedy při projednávání námitek obdobný vztahu, který existuje mezi rozkladovou komisí a vedoucím ústředního správního úřadu při rozhodování o rozkladu. Předsednictvo Grantové agentury České republiky se může od stanoviska kontrolní rady odchýlit, mělo by však svůj postup náležitě odůvodnit. Stanoviska kontrolní rady nejsou pro předsednictvo Grantové agentury České republiky závazná. Předsednictvo Grantové agentury České republiky je však povinno přijmout odpovídající opatření k nápravě zjištění uvedených ve stanoviscích vydaných kontrolní radou Grantové agentury České republiky. Za účelem zvýšení jednoznačnosti textu zákona je oproti stávající právní úpravě v odstavci 1 upřesněno, že Kontrolní rada Grantové agentury České republiky je oprávněna kontrolovat nejenom správnost jednotlivých majetkových a finančních operací, ale taktéž přezkoumávat účinnost systému vnitřní kontroly, tj. zaměřit se ve svých kontrolách na celkové nastavení procesů podílejících se na plánování, rozhodování a kontrole poskytování podpory a hospodaření s majetkem státu. Zákon ponechá v platnosti stávající počet členů a způsob jejich jmenování. Na rozdíl od předcházejících případů však pravomoc jmenovat nesvěřuje vládě, ale Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Toto oddělení posiluje nezávislost činnosti Grantové agentury České republiky, kdy vláda jmenuje a odvolává členy předsednictva Grantové agentury České republiky a Vědecké rady a je tedy svým způsobem příslušná ve věcech činnosti agentury, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky je příslušná ve věcech kontroly.

K § 23 Technologická agentura České republiky

Ze stávajícího zákona se přebírá zřízení Technologické agentury České republiky organizační složky státu se sídlem v Praze. Potvrzuje se také, že Technologická agentura České republiky hospodaří s prostředky státního rozpočtu. Samostatně se neupravuje možnost přijetí daru od soukromé osoby na podporu výzkumu, v případě Technologické agentury České republiky na podporu aplikovaného výzkumu. Přijetí daru, resp. zpravidla finančního plnění je možné již nyní a není zapotřebí další úpravy. V § 44 odst. 1 zákona se pouze uvádí, že přijetí daru musí být podloženo písemnou smlouvou. Ponechává se na dárci, zda poskytnutí plnění / daru podmíní nějakým přesnějším účelem. Ze stávající právní úpravy nebylo zcela zřejmé postavení Technologické agentury České republiky, coby správního úřadu vykonávajícího veřejnou správu vrchnostenskými formami (např. výkon správního dozoru). Tuto nejednoznačnost návrh zákona odstraňuje. Technologická agentura České republiky je ústředním správním úřadem ve věcech poskytování účelové podpory na aplikovaný výzkum, inovace a transfer znalostí. Jedná se o správní úřad s celostátní působností, do jehož gesce spadá problematika poskytování účelové podpory aplikovaného výzkumu, inovací a transferu znalostí. Tím není dotčena působnost jiných ústředních správních úřadů poskytovat účelovou podporu v souladu s ustanoveními zákona. V souvislosti s vyjasněním pozice Technologické agentury České republiky je proto navržena odpovídající novelizace kompetenčního zákona, na jejímž základě je Technologická agentura České republiky zahrnuta mezi jiné ústřední orgány státní správy. V odstavci 3 se vymezuje činnost Technologické agentury České republiky. Nově se rozlišuje, že Technologická agentura České republiky administruje dvě skupiny programů. V první skupině jsou programy, které navrhuje Technologická agentura České republiky jako kterýkoliv jiný poskytovatel účelové podpory. Druhou skupinu představují programy, které připravují ústřední správní úřady, které nejsou poskytovateli účelové podpory, a Technologická agentura České republiky je administruje. Z dosavadní praxe vyplývá, že některé ústřední správní úřady jsou poskytovateli účelové podpory u některých svých programů a současně pro administraci jiných programů využívají služeb Technologické agentury České republiky. Navrhuje se, aby v souladu se zavedenou praxí měla Technologická agentura České republiky povinnost Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí jedenkrát ročně předložit informace o činnosti Technologické agentury ČR a jejích orgánů za uplynulé období (k tomu viz obdobně zdůvodnění k § 16). Rozsah dalších působností zůstává proti současnému stavu nezměněn a přejímá se ze současné právní úpravy.

K § 24 Orgány Technologické agentury České republiky

Zůstávají zachovány dosavadní orgány Technologické agentury České republiky. Jde o podobné uspořádání jako v případě Grantové agentury České republiky, tedy předseda Technologické agentury, předsednictvo Technologické agentury a dále výzkumná rada Technologické agentury České republiky a kontrolní rada Technologické agentury České republiky. Mění se však složení předsednictva Technologické agentury České republiky, ve kterém vzrůstá podíl zástupců ústředních správních úřadů (viz dále). Důvodem navrhované změny je změna postavení Technologické agentury České republiky vzhledem ke státní správě a implementaci programů dalších ústředních správních úřadů. U Technologické agentury České republiky bylo dosud vnitřní uspořádání obdobné, jako tomu bylo u Grantové agentury České republiky. Navrhovaný zákon v tomto ohledu přináší jedinou významnější změnu a tou je rozšíření předsednictva především o zástupce resortů, jejichž programy Technologická agentura České republiky administruje. Tento orgán má reflektovat specifické úkoly Technologické agentury České republiky týkající se realizace programů účelové podpory pro jiné resorty. Zavedení tohoto nového orgánu je odůvodněno samostatně.

Podobně jako v případě Grantové agentury České republiky je i u Technologické agentury České republiky postaveno na jisto, že Technologická agentura České republiky má postavení orgánu státní správy pro oblast účelové podpory aplikovaného výzkumu a inovací včetně aplikovaného výzkumu pro potřeby státní správy. Ani zde však není zavedeno tradiční monokratické řízení, ale je ponecháno dosavadní zapojení specifických orgánů, které umožňují zapojení předních odborníků do výkonu působnosti Technologické agentury České republiky. Změna je navrhována pouze na úrovni exekutivního orgánu (nikoli orgánů koncepčních a kontrolních), u kterého je dosavadní předsednictvo rozšířeno především o zástupce resortů, kterým Technologická agentura České republiky administruje programy účelové podpory. Navrhovaná změna stávající struktury Technologické agentury České republiky vychází z potřeby reagovat na skutečnost, že rozsah činností Technologické agentury České republiky se značně posunul / rozrostl v okamžiku, kdy se stala poskytovatelem a realizátorem programů Ministerstva průmyslu a obchodu a poskytovatelem programů Ministerstva životního prostředí, Ministerstva obrany a Ministerstva dopravy. Na tuto změnu dosud žádná novela či úprava zákona č. 130/2002 Sb. nereagovala. Ministerstvo průmyslu a obchodu ani žádný další ústřední správní úřad tak nemají explicitně garantovanou možnost spolurozhodovat o celkovém směřování či parametrech implementace vládních či resortních cílů, a to ani v oblastech, za něž nesou zodpovědnost. Shodně s úpravou týkající se Grantové agentury České republiky se stanovuje vzájemná neslučitelnost členství v orgánech Technologické agentury České republiky.

K § 25 Předseda

Upravují se podmínky a způsob jmenování a odvolání předsedy Technologické agentury. Požadavky na osobu, která má být do funkce jmenována, jsou stanoveny v ust. § 27. Tyto požadavky jsou identické pro všechny členy předsednictva. Stanovuje se rovněž, kdo může předsedu Technologické agentury České republiky zastupovat a působnost zástupce. V případě neobsazení funkce předsedy vykonává nezbytné činnosti místopředseda jmenovaný vládou. Místopředseda může být jmenován pouze ze členů předsednictva, kteří nezastupují ústřední správní úřad. Toto uspořádání v principu odpovídá zavedeným zvyklostem. Možnost, že místopředsedu písemně určí předseda, byla předkladatelem zamítnuta, neboť by neřešila dočasné neobsazení funkce, ale pouze nepřítomnost (např. z důvodu pracovní cesty či nemoci). Samostatně se řeší zastoupení předsedy jako vedoucího služebního úřadu. V tomto případě může předseda písemně určit svého zástupce. Působnost takto určeného zástupce je omezena pouze na zastupování ve věcech státní služby (rozsah pravomocí služebního orgánu). Vzhledem k tomu, že takto určený zástupce bude zastupovat předsedu ve výkonu práv a povinností služebního orgánu podle zákona o státní službě, nelze připustit, že by nastala situace, kdy nebude zřejmé, kdo služební orgán, který jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru, zastupuje.

K § 26 Předsednictvo

Upravuje se postavení předsednictva Technologické agentury České republiky a stanovují se jeho povinnosti. Jsou navrženy tak, aby předsednictvo Technologické agentury České republiky bylo tím orgánem, který rozhoduje o zásadních činnostech, jako je příprava návrhů programu, plánování výzev, vyřizování námitek, poskytnutí podpory nebo návrh rozpočtu Technologické agentury České republiky. Předsednictvo Technologické agentury České republiky plní také funkci nadřízeného správního orgánu Technologické agentury České republiky. V tomto ohledu se zapracovává doporučení Veřejné ochránkyně práv, která toto doporučení uplatnila ve svém stanovisku k novele zákona č. 130/2002 Sb. (sněmovní tisk 1118/0). Zákon předpokládá zavedení institutu námitek, jakožto specifického opravného prostředku proti oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu. Bude to právě předsednictvo Technologické agentury, které bude námitky vyřizovat, a to po projednání námitek kontrolní radou Technologické agentury České republiky a po obdržení stanoviska kontrolní rady Technologické agentury České republiky k jednotlivým námitkám.

K § 27 Členství v předsednictvu

Zákon určuje složení předsednictva Technologické agentury České republiky. Stanovuje se zastoupení státní správy v předsednictvu Technologické agentury České republiky a způsob jmenování členů předsednictva Technologické agentury České republiky. Řeší se i funkční období členů. Členství v předsednictvu Technologické agentury České republiky se odvíjí jednak od postavení, které ústřední správní úřady mají v systému výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí (Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo obrany), jednak od toho, jaké programy Technologická agentura administruje.

K § 28 Výkon funkce předsedy a členů předsednictva

Ustanovuje se, jakým způsobem bude umožněn výkon funkce členům předsednictva Technologické agentury České republiky. Ve složení předsednictva Technologické agentury České republiky, které se navrhuje, je umožněno, aby členem předsednictva byla také osoba, která je státním zaměstnancem vykonávajícím službu u příslušného ústředního správního úřadu. Proto bylo nutné upravit vztah k výkonu státní služby na jeho služebním místě i otázku odměňování za výkon funkce člena předsednictva Technologické agentury České republiky. To ale nevylučuje, že ústřední správní úřad může být zastoupen i osobou v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce. Ošetřen je dále střet zájmů předsedy a členů předsednictva Technologické agentury České republiky. Z tohoto důvodu je vyloučeno nejen členství předsedy nebo člena předsednictva Technologické agentury České republiky ve statutárních orgánech osob zabývajících se výzkumem, vývojem, inovacemi a transferu znalostí. Na členy předsednictva Technologické agentury České republiky se z důvodu výkonu jejich funkce nevztahuje zákon o střetu zájmů (tj. nejsou uvedeni ve výčtu osob považovaných za veřejné funkcionáře). Pro členy předsednictva Technologické agentury České republiky, kteří jsou ve služebním či pracovněprávním vztahu k některému z ústředních správních úřadů, se však budou uplatňovat požadavky týkající se střetu zájmů a neslučitelnosti funkcí vyplývající ze zákona o státní službě nebo ze zákoníku práce. Budou-li současně tito členové předsednictva Technologické agentury České republiky vedoucími zaměstnanci na 2. až 4. stupni řízení (§ 2 odst. 2 písm. d) zákona o střetu zájmů), budou se pro ně uplatňovat požadavky vyplývající ze zákona o střetu zájmů.

K § 29 Skončení členství v předsednictvu

Toto ustanovení řeší ukončení členství v předsednictvu Technologické agentury České republiky. Je ponecháno na uvážení příslušného ústředního správního úřadu, kdo bude jeho zástupcem v předsednictvu Technologické agentury České republiky. Kdykoli během trvání funkčního období příslušného člena předsednictva Technologické agentury České republiky tak může příslušný ústřední správní úřad požádat Radu pro výzkum, vývoj a inovace o podání návrhu na odvolání stávajícího člena a návrhu na jmenování člena nového. Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí by takový návrh na odvolání neměla podat sama bez předchozí iniciativy příslušného ústředního správního úřadu. Postup podle odstavce 2 se uplatní tehdy, pokud Technologická agentura České republiky přestane realizovat program pro ústřední správní úřad s výjimkou Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva obrany. To je důvodem pro skončení funkce příslušného člena předsednictva Technologické agentury České republiky. Navrhuje se, aby v souvislosti s ustanovením § 82 (hodnocení programů a jejich dopadů) bylo funkční období ohraničeno ukončením celého procesu hodnocení v souladu s požadavky § 82, nikoliv okamžikem ukončení poskytování podpory. To souvisí mimo jiné i s dobou, na kterou mají být uzavírány smlouvy o poskytnutí (účelové) podpory. Aby se zamezilo opakovanému odvolávání a jmenování členů předsednictva Technologické agentury, váže se pravidlo uvedené v odstavci 2 k ukončení všech programů příslušného ústředního správního úřadu.

K § 30 Výzkumná rada

Výčet kompetencí byl navržen tak, aby odpovídal funkci Výzkumné rady Technologické agentury České republiky. Především bylo provedeno přerozdělení působnosti v otázce navrhování nových programů. Zde se výslovně uvádí, že návrh na přípravu nových programů podává předsednictvu Technologické agentury České republiky agentury právě výzkumná rada (jako koncepční orgán). Ta dává k návrhu programu, jehož přípravu zajišťuje předsednictvo agentury, písemné vyjádření. Výzkumná rada Technologické agentury se vyjadřuje také k návrhům programů připravených ústředními správními úřady. Vyjádření musí být zpracováno písemně, aby jej bylo možno přiložit do materiálu pro vládu. Novou kompetencí výzkumné rady je oblast hodnocení. Výzkumná rada jako koncepční orgán Technologické agentury České republiky vyhodnocuje výsledky a dopady programů. V dalších odstavcích tohoto ustanovení se určuje počet členů Výzkumné rady Technologické agentury České republiky a způsob jejich jmenování a odvolání. Stejně jako v jiných případech se návrhová pravomoc svěřuje Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Odlišně se upravuje odměňování, neboť na rozdíl od funkce člena předsednictva Technologické agentury České republiky jde o výkon veřejné funkce, nikoliv o pracovní poměr. Proto se členům výzkumné rady Technologické agentury České republiky neposkytuje plat, ale jedenkrát ročně odměna.

K § 31 Kontrolní rada

Stanovují se základní parametry činnosti Kontrolní rady Technologické agentury České republiky. Jsou určeny dvě kompetence kontrolní rady: kontrola rozdělování finančních prostředků, projednávání stížností na postup Technologické agentury České republiky jako poskytovatele při hodnocení návrhu projektu a námitek proti odmítnutí / nevybrání návrhu projektu. Námitky nemají charakter odvolání či rozkladu podle správního řádu, neboť nesměřují proti rozhodnutí správního orgánu nýbrž proti sdělení, jímž je odmítán návrh na uzavření veřejnoprávní smlouvy. Přesto však mají námitky podobný procesní režim jako běžné opravné prostředky. Námitky proti oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu vyřizuje předsednictvo Technologické agentury České republiky jakožto nadřízený správní orgán Technologické agentury České republiky. Současně však platí, že kontrolní rada, jakožto orgán, kterému náleží kontrola nad hospodařením Technologické agentury České republiky (vč. poskytování podpory), projednává tyto námitky a své stanovisko k nim předkládá předsednictvu Technologické agentury České republiky. Vztah mezi kontrolní radou a předsednictvem Technologické agentury České republiky je tedy při projednávání námitek obdobný vztahu, který existuje mezi rozkladovou komisí a vedoucím ústředního správního úřadu při rozhodování o rozkladu. Předsednictvo Technologické agentury České republiky se může od stanoviska kontrolní rady odchýlit, mělo by však svůj postup náležitě odůvodnit. Stanoviska kontrolní rady nejsou pro předsednictvo Technologické agentury České republiky závazná. Předsednictvo Technologické agentury České republiky je však povinno přijmout odpovídající opatření k nápravě zjištění uvedených ve stanoviscích vydaných kontrolní radou Technologické agentury České republiky. Za účelem zvýšení jednoznačnosti textu zákona je oproti stávající právní úpravě v odst. 2 upřesněno, že kontrolní rada Technologické agentury České republiky je oprávněna kontrolovat nejenom správnost jednotlivých majetkových a finančních operací, ale taktéž přezkoumávat účinnost systému vnitřní kontroly, tj. zaměřit se ve svých kontrolách na celkové nastavení procesů podílejících se na plánování, rozhodování a kontrole poskytování podpory a hospodaření s majetkem státu. Zákon ponechává v platnosti stávající počet členů a způsob jejich jmenování. Na rozdíl od předcházejících případů však pravomoc jmenovat nesvěřuje do rukou vlády, ale Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Toto oddělení posiluje nezávislost činnosti Technologické agentury České republiky, kdy vláda jmenuje a odvolává členy předsednictva Technologické agentury České republiky a Výzkumné rady a je tedy svým způsobem příslušná ve věcech činnosti agentury, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky je příslušná ve věcech kontroly.

K § 32 Střet zájmů člena orgánu Technologické agentury České republiky

V tomto ustanovení se souhrnně upravuje střet zájmů členů orgánů Technologické agentury České republiky. V odstavci 1 jsou uvedena společná pravidla pro členy všech orgánů Technologické agentury České republiky. Týkají se možnosti, resp. zákazu podílet se na řešení projektů, kterým poskytuje účelovou podporu Technologická agentura České republiky. Zákaz se však vztahuje pouze na projekty s počátkem řešení po dni nástupu do funkce. Projektů, jejichž řešení se člen orgánu Technologické agentury České republiky již účastní v době svého nástupu do funkce, se tento zákaz netýká. Samostatně se upravují pravidla neslučitelnosti funkce člena kontrolní rady Technologické agentury České republiky s ostatními funkcemi v orgánech Technologické agentury České republiky. Členství v kontrolní radě Technologické agentury České republiky je zapotřebí od sebe důsledně oddělit, aby kontrolní rada Technologické agentury České republiky mohla pracovat zcela nezávisle.

K § 33 Evidence výzkumných organizací a § 34 Zápis do evidence výzkumných organizací

Pro udržení určité právní jistoty a omezení administrativní zátěže kladené na žadatele v souvislosti s povinností prokazovat naplnění znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí podle nařízení Komise č. 651/2014 vede Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy evidenci výzkumných organizací, do které na žádost zapisuje údaje o subjektu naplňujícím definiční znaky výzkumné organizace. V případě, že by byla evidence výzkumných organizací ze zákona vypuštěna a ověření splnění definičních podmínek by bylo ponecháno na jednotlivých poskytovatelích, nutně nastane situace, kdy jeden poskytovatel daného žadatele uzná jako výzkumnou organizaci a druhý ne. Jednotlivé výzkumné organizace by musely v každé výzvě k podávání návrhů projektů a dalších aktivitách dokládat, že splňují definiční podmínky výzkumné organizace podle nařízení Komise č. 651/2014 a každý poskytovatel by musel tyto skutečnosti znovu vyžadovat a ověřovat. To by znamenalo velký nárůst administrativy na všech stranách. Zápis do evidence není povinný a není ani zákonnou podmínkou pro poskytnutí podpory. Výzkumná organizace zapsaná v evidenci výzkumných organizací může v případě potřeby prokázat naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí tím, že odkáže na údaje vedené v evidenci výzkumných organizací nebo předloží výpis z evidence výzkumných organizací (§ 9 odst. 1 zákona o právu na digitální služby). V § 34 odstavci 1 jsou vymezeny předpoklady pro zápis výzkumné organizace do evidence. Tyto předpoklady, které je žadatel o zápis povinen prokázat, odpovídají definičním znakům organizace pro výzkum a šíření znalostí, jak jsou vymezeny v nařízení Komise č. 651/2014. Zákon stanovuje žadateli o zápis povinnost doložit prohlašované údaje stanoveným způsobem. Doložení se omezuje se pouze na skutečnosti, které svědčí o splnění definičních znaků výzkumné organizace. Zákon také opravňuje Ministerstvo školství potřebné údaje shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a v zákonem povoleném rozsahu také zveřejňovat. Oproti stávající právní úpravě není výslovně zakotveno, že by se při řízení o zápisu výzkumné organizace do seznamu, jakož i při řízení o zápisu změn nebo výmazu dosud zapsaných skutečností, postupovalo podle správního řádu. Toto dosavadní ustanovení bylo zavádějící a nadbytečné, neboť zápis do evidence je úkonem evidenčním a lze jej tak učinit podle části čtvrté správního řádu. Za účelem zápisu proto není nutné vést správní řízení podle části druhé správního řádu, které by bylo zakončeno rozhodnutím ve věci samé. Pokud nejsou splněny zákonem stanovené podmínky, vydává se rozhodnutí o tom, že se zápis neprovede.

K § 35 Povinnosti výzkumných organizací zapsaných v evidenci výzkumných organizací

Z důležitých povinností je třeba zmínit se o povinnosti zapsaných výzkumných organizací aktualizovat údaje a prakticky neprodleně hlásit změny Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Povinnost je uložena zapsané výzkumné organizaci proto, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemá v případě některých změn možnost zjistit, že došlo u určitého subjektu ke změně. Povinnost změnu oznámit zajišťuje správnost zapsaných údajů. Další povinností zapsaných výzkumných organizací je předkládat přehledy o výši příjmů z transferu znalostí a způsobu jejich užití za uplynulý rok, které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejní.

K § 36 Výmaz z evidence výzkumných organizací

Podrobněji se upravuje výmaz z evidence výzkumných organizací a určují se důvody, pro které tak může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy učinit. Kromě žádosti zapsané výzkumné organizace je dalším důvodem vlastní zjištění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo podnět kteréhokoliv poskytovatele, který zjistí, že zapsaná výzkumná organizace nesplňuje definiční znaky výzkumné organizace a nenaplňuje podmínky pro zápis. Třetím důvodem je neplnění povinnosti předložit přehled o výši příjmů z transferu znalostí a způsobu jejich užití za uplynulý rok. Oproti stávající právní úpravě není výslovně uvedeno, že se na řízení o výmazu z evidence použijí ustanovení správního řádu o správním řízení. Takové ustanovení je nadbytečné. Na rozdíl od zápisu do evidence je řízení o výmazu správním řízením podle části druhé a třetí správního řádu, neboť rozhodnutím o výmazu se autoritativně ruší práva a povinnosti dotčeného subjektu (výzkumné organizace).

K § 37 až § 41

Úprava je zcela a plně přejata z části osmé § 30a až § 30g zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedenými ustanoveními se implementuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair. Důvodem zahrnutí těchto ustanovení do zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí je, že jde o ustanovení obecného charakteru a je tedy systémově vhodnější vložit je do tohoto zákona, a nikoliv do zákona upravujícího pouze jeden typ výzkumné organizace. Uvedená ustanovení se vztahují výhradně k hostování výzkumného pracovníka ze třetí země za účelem účasti na výzkumné činnosti. Výzkumnou činnost není možné zaměňovat za výkon jiných činností, zejména ne činností, jejichž provádění je regulováno jiným právním předpisem. Jako příklad lze uvést výkon povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, kde je podmínkou uznání kvalifikace Ministerstvem zdravotnictví podle zákona č. 95/2004 Sb.

K § 37 Podmínky pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí

Ustanovení § 39 představuje obecný rámec podmínek pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí za účelem výzkumu do výzkumných organizací v České republice. Zákon stanovuje tři podmínky, které musí splnit každá osoba hodlající přijímat výzkumné pracovníky ze zahraničí (provádět výzkum, být schválen pro přijímání a uzavřít s výzkumným pracovníkem dohodu o hostování). Tyto požadavky vyplývají z článků 8 a 9 výše uvedené směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016. Podmínka provádět na území výzkum podle tohoto zákona souvisí s tím, že směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016 definuje pojem „výzkumná organizace“ jiným způsobem, než jak to činí zákon. Definice uvedená v zákoně odkazuje na nařízení o blokových výjimkách. Toto nařízení definuje organizaci pro výzkum a šíření výsledků tak, že se jedná o subjekty, jejichž hlavním cílem je provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností. Může se tedy jednat nejenom o organizace založené za účelem provádění výzkumu, ale také o organizace založené za účelem transferu znalostí. Rozhodující je přitom primární účel takových organizací a nikoli jejich skutečná či převažující činnost. Naproti tomu směrnice (EU) č. 801/2016 definuje výzkumnou organizaci tak, že se jedná o organizaci provádějící výzkum. Jde tedy o širší vymezení. Proto bylo nutné zahrnout tuto podmínku do podmínek pro přijímání výzkumných pracovníků, aby byl zajištěn plný soulad se směrnicí. To vedlo předkladatele (a dříve také autory úpravy v zákoně č. 341/2005 Sb.) k nutnosti vypořádat se se skutečností, že jeden pojem je definován dvěma způsoby a rozdíly nejsou zanedbatelné. Vzhledem k tomu, že pojem „výzkumná organizace“ je v předkládaném zákoně používán výhradně dle nařízení o blokových výjimkách, zvolil předkladatel pro potřeby implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016 pojem „organizace provádějící výzkum“. Rovněž ustanovení odstavce 2 zákona koresponduje s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016, které uvádí v článku 2 výčet osob, na které se ustanovení nevztahují. Jde o osoby, které např. jsou dlouhodobými rezidenty v některém z členských států Evropské unie, nemají ze zákonem stanoveného důvodu možnost vycestovat z České republiky, požívají ochrany z jiného důvodu nebo o takovou ochranu požádaly, a podobně. Zákon uvádí úplný výčet těchto osob.

K § 38 Žádost o oprávnění k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí

Zákon stanoví povinnost výzkumného subjektu požádat o oprávnění k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. Odstavec 1 a 2 uvádějí obecný postup pro podání žádosti. Předkladatel zde uplatnil stejný přístup, jako byl použit v zákoně č. 341/2005 Sb. a jaký je uveden pro prokazování způsobilosti žadatelů o podporu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. To znamená, že je uveden obecný postup, který může použít každý oprávněný žadatel, a v dalších ustanoveních jsou uvedena zjednodušení pro ty žadatele, u kterých splnění podmínek vyplývá z jiných skutečností (zákon, právní akt EU, zakladatelský právní akt České republiky, ...). Pro veřejné výzkumné instituce, výzkumné organizace zřízené zákonem, výzkumné organizace provádějící výzkum na základě právního aktu Evropské unie je situace jednodušší, neboť postačuje žádost bez dalších příloh, případně s doložením výpisu prokazujícího schválení k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. Ostatní výzkumné organizace přiloží k žádosti přílohy. Jejich účelem je prokázat, že skutečně provádějí činnosti ve výzkumu na území České republiky.

K § 39 Oprávnění k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí

Zavedení schvalování výzkumných subjektů pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí představuje využití možnosti zakotvené v článku 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016. Tím, ke komu se žádost podává a kdo rozhoduje, je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, což vyplývá z jeho postavení ústředního správního úřadu pro výzkum (§ 9 zákona). Je uvedeno, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádosti vyhoví a žádající výzkumný subjekt zapíše do evidence, kdy naopak nevyhoví a kdy rozhodne o odnětí oprávnění. Doba 5 let odpovídá požadavku směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016. Ta v článku 9 odstavec 2 stanovuje dobu 5 let jako minimální. Stávající právní úprava použila dobu 5 let a není důvod tuto úpravu měnit.

K § 40 Evidence výzkumných subjektů schválených k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016 v čl. 35 požaduje, aby příslušné orgány v každém členském státě zveřejnily seznamy hostitelských subjektů schválených pro účely této směrnice. Aktualizované verze těchto seznamů se zveřejní co nejdříve po jejich případných změnách.

Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vede evidenci výzkumných organizací schválených k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí jako veřejně přístupnou evidenci. V § 40 jsou uvedeny zapisované skutečnosti. Podobně jako v případě evidence výzkumných organizací se stanovuje povinnost všem zapsaným organizacím informovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o změnách údajů zapsaných v evidenci výzkumných subjektů schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí.

K § 41 Smlouva o hostování

Upravují se náležitosti smlouvy o hostování, případně důvody jejího zániku. Mezi podmínky dohody patří mimo jiné vyřešení finančních náležitostí souvisejících s pobytem a s návratem do země původu a otázka zdravotního pojištění. Návrh zákona zapracovává obsahové náležitosti smlouvy o hostování, které jsou vymezeny v čl. 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 801/2016. Návrh zákona však nikterak nepředjímá smluvní typ podle vnitrostátního práva, podle kterého by smlouva o hostování měla být uzavřena. V tomto je ponechána volnost smluvním stranám, aby zvolily takový smluvní typ, který bude odpovídat charakteru činností a charakteru vztahu, který bude uzavřen mezi výzkumným subjektem a výzkumným pracovníkem. Pokud by výzkumná činnost měla být prováděna v režimu závislé práce, bude nutné zvolit některý ze smluvních typů dle zákoníku práce. V opačném případě je možné uzavřít smlouvu o hostování jako některý ze smluvních typů podle občanského zákoníku.

K § 42 Návrh výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí ze státního rozpočtu

Toto ustanovení pojednává o základech financování činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Zákon stanovuje, že výdaje státního rozpočtu jsou úzce spojeny s Národní politikou výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Je tedy zřejmé, že výdaje státního rozpočtu jsou poskytovány s určitým věcným záměrem či cílem, který je v národní politice formulován. Zákon také stanoví, že návrh výdajů obsahuje dvě části – návrh výdajů na kalendářní rok a z důvodu určité jistoty také střednědobý výhled na dobu dalších dvou let. Střednědobý výhled je velmi důležitý, neboť výzkumná činnost, má-li být úspěšná, vyžaduje stabilní a předvídatelné financování. Horizont pouze ročního financování by vedl k nejistotě a nestabilitě, odchodu výzkumných pracovníků do zahraničí, k nemožnosti přilákat do České republiky zahraniční odborníky. Mobilita především špičkových vědců je vysoká a je velmi běžná. Zejména země s vysoce kvalitní vědou a vývojem jsou si této skutečnosti dobře vědomy a kvalitní vědci jsou všude žádáni. Předvídatelné financování je naprostým minimem, které je možné udělat. V odstavcích 3 až 5 se řeší postup přípravy. Přípravu zahajuje Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, které tuto kompetenci zákon ponechává. Také postup přípravy zůstává beze změny ve srovnání se současným stavem. Termín pro předložení návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí vládě, který zákon Radě pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí dává, souvisí s termíny, které má Ministerstvo financí pro přípravu návrhu státního rozpočtu. Předložení návrhu Rady ke dni 15. květnu zajišťuje, že vláda jej může projednat a Ministerstvo financí může návrh Rady do svého návrhu státního rozpočtu zapracovat.

Jedním z podkladů pro přípravu střednědobého výhledu návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí je také informace o předpokládaných programech. Vzhledem k tomu, že tato informace se týká střednědobého výhledu, není požadováno předložení úplného návrhu programu, ale pouze jeho základních parametrů.

K § 43 Závazné ukazatele rozpočtových kapitol výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

V seznamu závazných ukazatelů dochází k drobné změně, která odráží rozšíření kategorií podpory ze dvou (institucionální podpora, účelová podpora) na tři (institucionální podpora, účelová podpora a systémová podpora). Ruší se tzv. další závazné ukazatele. Menší počet závazných ukazatelů zvyšuje flexibilitu přípravy návrhu výdajů státního rozpočtu a především využití finančních prostředků.

K § 44 Spolupráce soukromého kapitálu při financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

Ustanovení § 44 upravuje v některých ohledech financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí ze soukromých prostředků. Prvním případem je možnost přijmout bezúplatné majetkové plnění od soukromé osoby. Zákon stanovuje, že bezúplatné majetkové plnění musí být provedeno na základě písemné smlouvy, kde se také určí účel, na který mají být finanční prostředky poskytnuty. Navrhované ustanovení nepředstavuje odchylku od obecných předpisů týkajících se rozpočtového hospodaření organizačních složek státu, neboť možnost darů je předjímána již v rozpočtových pravidlech. Cílem navrženého ustanovení je proto spíše posílení právní jistoty na straně poskytovatelů a dárců v případě jejich zájmu o zapojení soukromého kapitálu do podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Účelem tohoto ustanovení je rozšířit možnosti financování výzkumné činnosti a nespoléhat pouze na veřejné zdroje. Zákon v souvislosti s bezúplatným majetkovým plněním neřeší situaci, kdy by poskytovatel tohoto plnění požadoval zajištění výzkumu či vývoje v rozporu s etickými zásadami nebo bezpečností apod. Předpokládá se, že ustanovení zákona o etice výzkumné práce a zásadách bezpečnosti jsou dostatečnou zárukou, že žádný poskytovatel bezúplatné majetkové plnění s takovými podmínkami nepřijme. Druhým případem je režim účinné spolupráce, který se týká především spolupráce mezi výzkumnou organizací a podnikateli. Tato oblast bude podrobněji procesně upravena v prováděcím předpise v souladu s požadavky vyplývajícími z evropských předpisů. Účinnou spoluprací se rozumí spolupráce nejméně dvou nezávislých stran za účelem výměny znalostí či technologií nebo k dosažení společného cíle na základě dělby práce, kde příslušné strany společně stanoví rozsah projektu spolupráce, přispívají k jeho realizaci a sdílejí jeho rizika a výsledky. Náklady na projekt může nést v plné výši jedna či více stran a tím zbavit ostatní strany jejich finančních rizik. Za formy spolupráce nejsou považovány smluvní výzkum a poskytování výzkumných služeb. Pro úplnost předkladatel doplňuje, že v případě smluvního výzkumu jde o hospodářskou činnost prováděnou na základě smlouvy, která stanovuje přiměřenou (tržní) odměnu výzkumné organizaci nebo velké výzkumné infrastruktuře vystupující v pozici dodavatele činnosti vymezené ve smlouvě. Druhá smluvní strana (odběratel) stanovuje podmínky smlouvy, vlastní dosažené výsledky a nese také riziko neúspěchu.

K § 45 Obecné podmínky podpory

Odstavec 1 a 2 obsahují základní podmínky poskytnutí podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Omezení použití podpory na způsobilé náklady souvisí s tím, že zejména v projektech je možné využít veřejné prostředky pouze na činnosti, které souvisí s řešením daného projektu. Poskytovatel účelové podpory by měl předem stanovit, jaké náklady bude považovat za způsobilé. Poslední obecnou podmínkou je potvrzení již nyní vyžadované povinnosti vést oddělenou účetní evidenci pro každý projekt, resp. pro každou poskytnutou institucionální nebo systémovou podporu. Oddělená evidence poskytuje důkaz o využití finančních prostředků na podporu konkrétního projektu.

K § 46 Lhůta pro poskytnutí podpory

U poskytování institucionální podpory zákon zůstává u současného mechanismu, tedy 60 dnů ode dne vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory. Toto časové omezení stanovuje pouze pro první rok od nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory, V dalších letech se tato regulace odstraňuje a termín poskytnutí institucionální podpory se ponechává na poskytovateli. Pro zvýšení právní jistoty příjemce však musí být termíny uvedeny v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory. Další zvýšení flexibility poskytování institucionální podpory je uvedeno v odstavci 2. Podle odstavce 2 může poskytovatel rozhodnout o zálohové platbě, což umožňuje rychlé poskytnutí alespoň části institucionální podpory. Na rozdíl od současné praxe, kdy jsou lhůty pro poskytování účelové podpory pevně stanoveny, se stanovení lhůty ponechává na dohodě poskytovatele a příjemce. Stanovený termín musí být uveden ve smlouvě o poskytnutí podpory. Zavedení tohoto mechanismu zvýší flexibilitu poskytování účelové podpory. Je to jedna z podmínek např. pro průběžné přijímání návrhů projektů, pro rozložení poskytování podpory dle skutečného využití příjemcem nebo pro zpětnou úhradu nákladů (proplácení uznaných nákladů). Samostatnou úpravu má proplácení uznaných nákladů, které se provádí zpětně. Jde o nový mechanismus, dosud nepoužívaný pro oblast výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Jeho výhodou je postupné poskytování veřejných finančních prostředků poskytovatelem v závislosti na skutečně vynaložených nákladech a po potvrzení jejich uznatelnosti. Tento způsob poskytování podpory je výhodný zejména pro pozdější fáze inovačního cyklu, pro vývoj, inovace nebo transfer znalostí. Poskytovatel uvolní finanční prostředky až poté, co se ujistí, že řešení projektu probíhá správně po věcné i finanční stránce. Pro zvýšení flexibility se umožňuje kombinovat poskytnutí části účelové podpory na počátku řešení projektu a později využít formu proplacení uznaných nákladů. Na rozdíl od současné právní úpravy v § 10 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb. se již neuvádí zmínka o rozpočtovém provizoriu. V uvedeném ustanovení se zákonodárce omezil pouze na případ, kdy nedochází k regulaci čerpání prostředků státního rozpočtu v důsledku rozpočtového provizoria a prostřednictvím odkazu na poznámku pod čarou č. 8 odkázal na rozpočtová pravidla upravující postup v případě rozpočtového provizoria. Vzhledem k tomu, že uvedená právní úprava nepřinesla žádnou změnu a změna v tomto ohledu nebyla požadována, předkladatel odkaz na rozpočtové provizorium považuje za nadbytečné.

K § 47 Způsob poskytnutí podpory

Podpora podle zákona poskytovaná fyzickým nebo právnickým osobám má formu dotace nebo návratné finanční výpomoci. V případě, že je příjemcem podpory organizační složka státu, nemůže být takovému příjemci poskytnuta dotace nebo návratná finanční výpomoc, neboť organizační složky státu nehospodaří s prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu, ale vždy s prostředky státního rozpočtu. V takovém případě je proto nutné zajistit transfer podpory ve formě zvýšení výdajů v rozpočtu příjemce (např. při samotné přípravě rozpočtu nebo formou rozpočtového opatření). Jelikož má podpora formu dotace nebo návratné finanční výpomoci, příp. formu hospodaření s rozpočtovými prostředky příjemce, použijí se subsidiárně na poskytování a užití podpory rozpočtová pravidla. Ustanovení upravuje způsob poskytnutí podpory u různých typů příjemců. Společným jmenovatelem je snaha, aby se finanční prostředky určené zejména na účelovou podporu dostaly příjemci co nejdříve. Zvláštním případem je poskytování podpory organizačním složkám státu. V oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí jde především o státní vysoké školy. Pro tento případ se ponechává úprava, obsažená ve větě druhé, tedy rozpočtové opatření. V této souvislosti je vhodné pro další snížení administrativní zátěže jak příjemců a partnerů, tak poskytovatelů využít možností daných vyhláškou č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání), kterou je umožněno vypořádat vztahy se státním rozpočtem až na konci řešení projektu.

K § 48 Způsobilost žadatele a partnera

Zákonem se stanovuje, že naplnění požadavků způsobilosti žadatele je jednou z podmínek poskytnutí podpory. Protože o podporu se nemusí ucházet pouze jeden žadatel, ale žadatelů může být více, musí podmínky způsobilosti splňovat všichni žadatelé. Výčet předpokladů způsobilosti žadatele se většinou vztahuje výhradně k činnostem ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a ke skutečnosti, že žadatel, resp. příjemce nakládá s veřejnými finančními prostředky. Naplnění těchto požadavků je jedním z předpokladů účelného využití poskytnuté podpory. Důvodem požadavku na oprávnění k činnosti je skutečnost, že některé zákony vyžadují specifická povolení či oprávnění. K nim patří např. nakládání s geneticky modifikovanými organizmy, práce s laboratorními zvířaty, radioaktivními materiály a podobně. Stanovením předpokladů způsobilosti podle tohoto zákona nejsou nijak dotčeny další omezující podmínky pro poskytování dotací (příp. návratných finančních výpomocí), které vyplývají ze zvláštních právních předpisů (např. požadavek stanovený v zákoně o střetu zájmů, podle kterého je zakázáno poskytnout dotaci veřejnému funkcionáři uvedenému v § 2 odst. 1 písm.

c) a právnické osobě, jejímž skutečným majitelem je tento veřejný funkcionář).

K § 49 Prokazování způsobilosti žadatele a § 50 Ověřování způsobilosti žadatele

V odstavci 1 je upraveno prokazování způsobilosti žadatele při podání žádosti o poskytnutí podpory. Z důvodu omezování zbytečné administrativy se dodržuje zásada, že při podání žádosti o poskytnutí podpory postačuje čestné prohlášení k prokázání těch skutečností, jejichž splnění nelze ověřit dálkovým přístupem. Žadatel může prokázat způsobilost i jiným způsobem, čestné prohlášení je však v tomto okamžiku plně postačující formou. Není tedy nutné předkládat úředně ověřené dokumenty. Zjednodušené prokazování způsobilosti souvisí s návrhem na povinné využívání informačních systémů pro administraci účelové podpory a s možností prokazovat způsobilost ve většině případů prostřednictvím rozhraní mezi informačními systémy pro administraci účelové podpory a jinými informačními systémy veřejné správy. Zákon vychází ze základní premisy, podle které po žadateli není vyžadováno prokazování skutečností, které může poskytovatel ověřit v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou poskytovateli zpřístupněné pro výkon agendy (§ 9 zákona o právu na digitální služby). Ověření řady předpokladů způsobilosti (např. absence likvidace, insolvence či splnění povinností týkající se evidence skutečných majitelů) bude možné v případě účelové podpory provést automatizovaně prostřednictvím informačních systémů pro administraci účelové podpory. V případě, kdy prokázání skutečnosti není možné, je nutné, aby zákon stanovil také postup, jak mají zúčastněné osoby jednat v těchto případech. Organizačním složkám státu, veřejným a státním vysokým školám, veřejným výzkumným institucím a dalším uvedeným subjektům se podstatně zjednodušuje prokazování způsobilosti. Vychází se z předpokladu, že některé skutečnosti vyplývají přímo ze zakládacích / zřizovacích aktů a není tedy zapotřebí je opětovně prokazovat poskytovateli, tedy v obecné rovině svému zakladateli či zřizovateli. K povinnosti prokazovat způsobilost v případech podle § 48 odst. 2 písm. c) je vhodné upřesnit, že oprávnění, kterého se ustanovení týká, se vztahuje ke zvláštním oprávněním, jako např. oprávnění k práci s radioaktivním materiálem, výbušninami, lidskými embryonálními kmenovými buňkami, laboratorními zvířaty, pokud je k práci takové oprávnění vyžadováno zvláštním právním předpisem. Nejde tedy o prokazování oprávnění k provádění výzkumných, vývojových či inovačních činností obecně. Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii je nezbytné upravit také případ, kdy se o podporu bude ucházet právnická osoba z jiného členského státu EU, z některého státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo např. dlouhodobý rezident pobývající na území České republiky.

K § 51 Povinnost žadatele a příjemce informovat o změnách způsobilosti

Povinnost informovat o změnách způsobilosti je uložena výhradně příjemci, neboť poskytovatel nemá možnost se o některých změnách jiným způsobem dozvědět. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že ve všech případech, ke kterým se váže informační povinnost, jde o požadavky ovlivňující posuzování způsobilosti, a tedy i rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí podpory. Příjemce není povinen informovat poskytovatele o změně údajů, které podle zákona o právu na digitální služby poskytovatel nevyžaduje. Jedná se o údaje, které může poskytovatel ověřit v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou poskytovateli zpřístupněné pro výkon agendy.

K § 52 Ztráta způsobilosti příjemce

Ztratí-li příjemce způsobilost k přijetí podpory v podobě ztráty bezúhonnosti, musí být situace vyřešena některým ze způsobů uvedených v tomto ustanovení: vrácení dotace nebo její části na základě výpovědi smlouvy o poskytnutí podpory nebo odnětí dotace. V případech, kdy dodatečná ztráta způsobilosti není obligatorním důvodem k vracení účelové podpory, je možné ztrátu způsobilosti vyřešit přenosem projektu na jiného příjemce. Je však na uvážení poskytovatele a příjemce, zda je možné i při ztrátě způsobilosti (odlišné od ztráty bezúhonnosti) pokračovat v dokončení projektu anebo zda je vhodnější přenést závazky ze smlouvy na nového příjemce. Zavedení možnosti vypovědět smlouvu o poskytnutí podpory představuje odchylku od požadavku zakotveného v § 166 odst. 2 správního řádu, podle kterého má být při výpovědi vždy sjednána výpovědní doba. Důvodem pro tuto odchylku od požadavků vyplývajících ze správního řádu je skutečnost, že v případě, že by smluvní vztah mezi poskytovatelem a příjemcem trval ještě během výpovědní doby, mohly by nastat případy, kdy by poskytovatel byl povinen podle smlouvy plnit své závazky a případně poskytnout podporu či její část. To je však zcela nežádoucí ve vztahu k příjemci, u kterého již dříve nastaly kvalifikované okolnosti, které jej činí nezpůsobilým k získání podpory.

K § 53 Předmět a poskytovatelé institucionální podpory

V odstavci 1 se zdůrazňuje, že má-li institucionální podpora sloužit k dlouhodobému rozvoji výzkumné organizace stanoveném v její koncepci. Odstavec 3 určuje, kdo může institucionální podporu poskytovat. Na prvním místě je uveden zřizovatel nebo zakladatel výzkumné organizace podle pravidla, že ten, kdo zřizuje, financuje, hodnotí a kontroluje. Tyto působnosti nelze od sebe oddělit. Další osobou oprávněnou poskytovat institucionální podporu je ústřední správní úřad, podle působnosti nebo rozhodne-li tak vláda, pokud lze z jeho rozpočtové kapitoly podle zákona o státním rozpočtu poskytovat institucionální podporu a do jehož zákonné působnosti spadá podpora příslušné výzkumné organizace. Do této skupiny náleží především Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které poskytuje institucionální podporu vysokým školám, ačkoliv je nezřizuje, ani nezakládá, Ministerstvo vnitra, které je poskytovatelem institucionální podpory pro Státní ústav radiační ochrany, v.v.i. a pro Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v.v.i., nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu, které poskytuje institucionální podporu soukromým výzkumným organizacím v oblasti průmyslového výzkumu. Patří sem také všechny další případy poskytování institucionální podpory, kde není zřizovatel nebo zakladatel. V praxi mohou nastat případy, kdy u jednotlivé výzkumné organizace nebude zcela patrné, do působnosti kterého poskytovatele náleží. Může to být dáno především tehdy, pokud výzkumná organizace provádí výzkum ve více oblastech, které mohou spadat do působnosti více poskytovatelů. Hlavním vodítkem pro určení příslušného poskytovatele by tak mělo být posouzení míry shody mezi koncepcí dané výzkumné organizace a koncepcí poskytovatele, tj. posouzení toho, do jaké míry cíle výzkumné organizace odpovídají, či naopak neodpovídají cílům vytyčeným v koncepci poskytovatele. Pokud nebude možné příslušného poskytovatele určit, je třeba takovou situaci řešit podle obecných pravidel pro kompetenční spory. V případě, že by poskytovatel obdržel žádost o poskytnutí podpory, ohledně níž má za to, že k jejímu posouzení není příslušný, měl by danou žádost postoupit tomu poskytovateli, kterého považuje za příslušného (§ 12 správního řádu). Pokud by i poskytovatel, jemuž byla žádost o podporu postoupena, měl za to, že není v dané věci příslušný, vznikl by negativní kompetenční konflikt. S ohledem na charakter poskytovatelů se pravděpodobně bude jednat o kompetenční konflikt mezi ústředními správními úřady, je třeba jej řešit buď dohodou obou dotčených ústředních správních úřadů anebo prostřednictvím kompetenčního sporu (§ 97 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního).

K § 54 Poskytnutí institucionální podpory

Stanovují se podmínky pro poskytnutí institucionální podpory. Kromě obecných podmínek pro poskytnutí podpory se určuje zacílení institucionální podpory, tedy soulad s cíli koncepčních dokumentů a soulad s hodnocením výzkumné organizace. Protože poskytovatel institucionální podpory musí mít možnost promítnout do rozhodnutí o výši institucionální podpory také další podmínky a povinnosti, zákon tuto možnost připouští v § 55. Tyto podmínky dávají do souvislostí ustanovení zákona o koncepci poskytovatele, o dlouhodobé koncepci rozvoje výzkumné organizace a ustanovení o hodnocení výzkumné organizace, a vytvářejí tak propojený systém hodnocení a financování výzkumných organizací. Odstavec 3 umožňuje výzkumné organizaci využít institucionální podporu pro založení třetí osoby za účelem transferu znalostí, což je jednou z možností, jak transfer znalostí ve výzkumných organizacích podpořit. Jde o cestu vyzkoušenou a používanou v jiných zemích. I když by bylo možné podřadit obě možnosti pod oprávnění uvedené v odstavci 1, z důvodu jistoty příjemců institucionální podpory jsou obě možnosti uvedeny výslovně. Rozsah je omezen na založení takové právnické osoby, pod což lze zařadit i úkony bezprostředně související se zahájením činnosti, nikoliv na financování její činnosti. Je však proti účelu institucionální podpory financovat činnost založené právnické osoby po dobu několika let. Pro tyto účely je zapotřebí využívat vlastní prostředky nebo odpovídající dotační programy. V odstavci 4 jsou stanovena specifická pravidla pro transfer výsledků v případě organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací, které naplňují znaky organizace pro výzkum a šíření znalostí ve smyslu Nařízení Komise (EU) č. 651/2014. Návrh směřuje k urychlení nakládání s majetkem movitým, který je výsledkem duševní a tvůrčí činnosti zaměstnanců organizační složky státu nebo státní příspěvkové organizace. V tomto případě je vhodné proceduru usnadnit oproti standardnímu režimu, podle kterého by mohla výzkumná organizace výsledky převést pouze tehdy, pokud by byly pro stát trvale nepotřebné a jiná organizační složka státu by o ně neprojevila zájem. Tyto požadavky v požadavku znemožňují efektivní transfer a další rozvoj založený na využití výsledků výzkumu a vývoje. Proto se navrhuje, aby výzkumná organizace, která je organizační složkou státu nebo státní příspěvkovou organizací, mohla s tímto majetkem disponovat, nebyla povinna takový majetek prohlašovat za nepotřebný a nemusela jej nabízet přednostně jiným organizačním složkám. Naopak je vhodné celý proces urychlit a usnadnit. Ustanovení odstavce 5 v souvislosti s institucionální podporou řeší situaci více pracovněprávních vztahů u jednoho výzkumného pracovníka. Vysoký počet pracovněprávních vztahů v daném kontextu je nejen neetický, ale může mít i ekonomickou souvislost např. udržování jinak málo vědecky efektivních pracovišť nebo výkon shodných výzkumných činností na různých pracovištích. Právní úprava umožňuje, aby zaměstnanec pracoval souběžně ve více pracovněprávních vztazích u více zaměstnavatelů, případně vykonával vedle zaměstnání v pracovněprávním vztahu ještě jinou výdělečnou činnost (například jako podnikatel). Na ochranu zájmů zaměstnavatele je proto v § 304 Zákoníku práce stanoveno omezení, podle nějž zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Toto omezení se nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti. Tímto zákonem se nezasahuje do oblasti pracovního práva, pouze se zavádí oznamovací povinnost vůči zaměstnavateli. Aby se zamezilo souběžnému procesu s povinnostmi podle § 304 Zákoníku práce, je povinnost vztažena pouze na vědeckou činnost a pedagogickou činnost, která je z oznamovací povinnosti dle Zákoníku práce vyňata.

K § 55 Rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory

Institucionální podpora se poskytuje na základě rozhodnutí, jehož náležitosti jsou stanoveny v ustanovení § 14 rozpočtových pravidel, které upravuje náležitosti rozhodnutí o poskytnutí dotace. Nad rámec náležitostí uvedených v rozpočtových pravidlech se stanovují také další povinnosti poskytovatele ohledně skutečností, které má zahrnout do podmínek rozhodnutí. Jedním z požadavků zákona je, aby poskytovatel při stanovování výše institucionální podpory pro jednotlivé výzkumné organizace ve své působnosti nepostupoval náhodně, ale vycházel ze schválených koncepcí, ze závěrů hodnocení a dalších doporučení pro činnost výzkumné organizace. Akademie věd České republiky poskytuje institucionální podporu svým pracovištím, které mají postavení samostatných veřejných výzkumných institucí. Podle § 6 písm. c) zákona o Akademii věd České republiky, platí, že „Sněm schvaluje rozpočet a závěrečný účet Akademie, jakož i rozdělení finančních prostředků mezi pracoviště, …“. V případě podpor poskytovaných Akademií věd České republiky jejím pracovištím jsou tedy částky podpor, které mohou jednotlivá pracoviště obdržet, determinovány rozhodnutím Akademického sněmu Akademie věd České republiky, coby nejvyššího orgánu tohoto poskytovatele. Návrh rozdělení finančních prostředků předkládá zasedání Akademického sněmu Akademie věd České republiky Akademická rada Akademie věd České republiky, a to na základě podrobného periodického mezinárodního hodnocení provedeného podle metodiky připravené podle § 35 odst. 2 písm. c) zákona č. 130/2002 Sb., a v souladu se svými koncepčními dokumenty (viz § 7 odst. 6 zákona č. 130/2002 Sb.). Navzdory tomu, že výše podpory, jakož i osoby (potenciálních) příjemců jsou předem určeny, musí Akademie věd České republiky podle § 14j rozpočtových pravidel jakožto poskytovatel dotace zahájit dotační řízení prostřednictvím vydání výzvy k předkládání žádostí o poskytnutí dotace. Výše podpory přitom nijak nezávisí na informacích uvedených v žádosti, která v tomto případě představuje přemrštěný formalismus. Z výše uvedených důvodů se jeví jako nadbytečné, aby v prostředí Akademie věd České republiky byla Akademie věd České republiky povinna zahajovat řízení o poskytnutí dotace jí zřizovaným pracovištím prostřednictvím výzvy k předkládání žádostí o dotaci a aby obsah výzvy byl přístupný po dobu nejméně 30 dnů před uplynutím lhůty pro podání žádosti. Řada pracovišť Akademie věd České republiky je závislá na poskytnutí institucionální podpory od svého zřizovatele hned na počátku roku, aby mohla vyplatit první mzdy. Jestliže je státní rozpočet schvalován zpravidla koncem předchozího kalendářního roku a v přibližně stejnou dobu zasedá Akademický sněm Akademie věd České republiky, přitom je nezbytné dotaci zaslat pracovištím Akademie věd České republiky již v lednu, není možné po schválení rozdělení finančních prostředků sněmem dodržet případné lhůty vyžadované při standardním správním řízení. Některá pracoviště Akademie věd České republiky by v důsledku toho byla nucena překlenout toto období úvěrem. Vyloučení výzvy a žádosti v návaznosti na zdůvodnění již uvedeném v návrhu zákona je jediným možným řešením dané situace (usnesení Akademického sněmu a financování pracovišť v daném kalendářním roce), která je rovněž ve zdůvodnění popsána. K tomu dále přistupují i nastavené lhůty a technická řešení ohledně relativně nových elektronických systémů (Informační systém VaVaI, RIS ZED) využitých k poskytování dotací. AV ČR má k poskytování institucionální podpory zpracovaný ve velké míře procesního detailu opakovaně realizovaný systém hodnocení činnosti svých pracovišť (zákonná podmínka hodnocení dlouhodobého koncepčního rozvoje pracoviště), a to na mezinárodní úrovni a v potřebné periodicitě. Tento vnitřní systém AV ČR byl ostatně z důvodu své kvality a robustnosti inspirací pro stávající systém hodnocení výzkumné činnosti na národní úrovni. V odstavci 5 se stanovuje, za jakých podmínek poskytovatel poskytování institucionální podpory ukončí. Toto opatření dosud v zákoně chybělo, což mohlo vzbuzovat dojem, že jednou započaté poskytování institucionální podpory není možné ukončit.

K § 56 Předmět a poskytovatelé systémové podpory

Tímto zákonem byla nově vytvořena systémová podpora, a to vyčleněním některých dotačních titulů z institucionální podpory. V tomto ustanovení se určuje, kdo a za jakých podmínek může poskytovat systémovou podporu. Na prvním místě (odstavec 1 písm. a) se systémová podpora poskytuje na některé části mezinárodní spolupráce. Jde o úhrady za účast České republiky v mezinárodním programu nebo mezinárodní organizaci. Tyto úhrady bývají označovány také jako (členské) poplatky. Systémovou podporou jsou i úhrady mezinárodní organizaci, které následně slouží k podpoře zapojení národních subjektů do naplňování cílů takové organizace na základě dohod uzavřených členskými státy. Jedná se například o specifické postupy v oblasti mezinárodní spolupráce v obranném výzkumu a vývoji. Jsou zohledněny i specifické situace mezinárodní spolupráce. Vzhledem k povaze velkých výzkumných infrastruktur, jejich zvláštnímu významu pro celý systém výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí jsou do systémové podpory zahrnuty také výdaje na velké výzkumné infrastruktury. Vzhledem k působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle tohoto zákona je tato možnost vyhrazena pouze tomuto ústřednímu správnímu úřadu. Financování velkých výzkumných infrastruktur cestou systémové podpory nevylučuje možnost poskytovat podporu jinými nástroji a z jiných zdrojů. Je proto možné použít ve stejném časovém období prostředky systémové podpory (= státního rozpočtu), operačních programů nebo jiných programu a nástrojů EU, případně jiné zdroje a nástroje, vždy však v souladu s podmínkami slučitelnosti veřejné podpory a v souladu s podmínkami stanovenými jednotlivými donory / zdroji / poskytovateli. Financování testovací a experimentální infrastruktury je možné nejen z rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu, které bude vzhledem ke své působnosti pravděpodobně největším poskytovatelem v tomto smyslu, ale i z jiných rozpočtových kapitol. Tato centra působí jako mezistupeň mezi akademickou a inovační sférou a konečným uživatelem. Obvykle jsou zřizována k podpoře témat, jejichž nejsilnější zázemí leží mimo státní kapacity jako takové a mimo možnost státu dosáhnout kritické kvality budováním vlastních kapacit (právě proto je i ve vládním modelu nedílnou součástí jejich činnosti rozhraní pro spolupráci s ostatní výzkumnou sférou). S tím, jak roste v moderní bezpečnosti a obranně význam oborů zkracovaných jako „EDT“, bude potřeba takovýchto kapacit narůstat i v České republice. V tuto chvíli však stát nemá možnost podobné aktivity zřizovat a podporovat prakticky na jakémkoliv půdorysu. Zároveň ale v jiných zájmových oblastech vznikají obdobné projekty organicky, cestou kvazi-účelových podpor například z Národního programu obnovy (v oblasti zdravotnictví). Předkládaný zákon by měl postihnout i tuto oblast a stanovit pravidla pro financování cestou věcně příslušných poskytovatelů. Protože nelze v budoucnu vyloučit i další potřeby, např. v rezortu Ministerstva zemědělství, upravuje je oprávnění obecně. Oprávnění hradit systémovou podporu sdílených činností byla nově rozšířena na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo průmyslu a obchodu zajišťují řadu koncepčních a analytických činností pro celý systém výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Ostatní činnosti spadající do skupiny systémové podpory lze charakterizovat jako výdaje na činnosti spojené s poskytováním podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí obou agentur, některých ústředních správních úřadů nebo na podporu činnosti Rady pro výzkum, vývoj inovace.

K § 57 Poskytnutí systémové podpory

Podobně jako v případě institucionální podpory a účelové podpory se i v případě systémové podpory stanovuje zákonem, na jakém základě se poskytne systémová podpora. Podpora na velkou výzkumnou infrastrukturu a na testovací a experimentální infrastrukturu mají být poskytovány na základě rozhodnutí o poskytnutí podpory. Podpora na sdílené činnosti je poskytována na základě smlouvy uzavřené v závěru zadávacího řízení Pro ostatní typy systémové podpory se uplatní pravidlo v návětí § 57 odst. 1 a tato podpora tak bude poskytována podle své povahy buď na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace anebo ve formě výdaje organizační složky státu. V případě mezinárodní spolupráce předkladatel upozorňuje, že způsob poskytnutí systémové podpory je výrazným způsobem ovlivněn tím, jak se účastníci příslušné mezinárodní spolupráce dohodnou. Je třeba respektovat, že tato pravidla jsou pak uvedena v různých právních aktech nebo předpisech EU. Chce-li být Česká republika účastnicí mezinárodní spolupráce, musí tyto zvyklosti mít možno respektovat. Navržená právní úprava potřebný prostor vytváří. V nákladech spojených s činností Akademie věd České republiky jsou zahrnuty nejen náklady na vlastní činnost Akademie věd České republiky, ale i náklady na podporu pracovišť Akademie věd České republiky, Učené společnosti České republiky a oborových vědeckých společností sdružených v Radě vědeckých společností České republiky, z.s. Ve vztahu k těmto subjektům je Akademie věd České republiky jejich příslušným poskytovatelem systémové podpory. Jedná se mj. o specifické investiční a neinvestiční náklady pracovišť Akademie věd České republiky.

K § 58 Předmět a poskytovatelé účelové podpory

Určuje se, co je možné hradit z účelové podpory a kdo tak může činit. V této souvislosti se obecný pojem „projekt“ upřesňuje vzhledem k působnosti jednotlivých poskytovatelů. Proto je poskytování účelové podpory na projekty základního výzkumu vyhrazeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a Grantové agentuře České republiky, která byla za tím účelem zřízena. Ostatní poskytovatelé mohou podporovat projekty aplikovaného výzkumu, inovací a transferu znalostí. Písmeno b) naznačuje, že neexistuje přesná hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem, což je obecný trend. Nově se upravuje možnost poskytnout účelovou podporu vlastní organizační jednotce poskytovatele. Zákon tak v zájmu zvýšení právní jistoty a vyjasnění situace reaguje na specifické postavení, v němž se nacházejí Univerzita obrany, Vojenský zdravotní stav a Vojenský veterinární ústav, které jsou organizačními jednotkami Ministerstva obrany. Nově se připouští možnost podpořit cestou účelové podpory také tzv. kontrolované testovací prostředí (regulatorní / regulační sandbox). Jde o zvláštní typ projektu, u kterého platí ještě další regulační podmínky, ležící mimo oblast výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Touto regulací je myšlen jiný právní předpis, kterým se řídí činnost v oblasti, jíž se regulatorní sandbox dotýká a proti níž působí tím, že vytváří řízené vývojové prostředí pro ověření nových postupů nebo technologií, které v daném okamžiku nesplňují příslušnou platnou regulaci. Je tedy zapotřebí výjimka z platné regulace, kterou nemůže udělit poskytovatel, nýbrž pouze příslušný regulátor, stanovený jiným právním předpisem, pokud tento jiný právní předpis udělení výjimky z platné regulace (za účelem ověření ...) umožňuje. Pokud udělení potřebné výjimky není ze zákonných důvodů možné, musí být nejprve provedena potřebná legislativní změna. Regulátor by měl současně dohlížet na činnost regulatorního sandboxu a výsledky vyhodnocovat. Předkladatel se snaží tímto ustanovením jít vstříc budoucí situaci, kdy odborná praxe bude připravena regulatorní sandbox využít. Výdaje na financování operačních programů lze zahrnout do výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, pokud předmětem projektů je podpora výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Ačkoli tyto projekty mohou obecně spadat pod účelovou podporu, tak kvůli specifickému normativnímu rámci pro ně platí celá řada výluk z pravidel stanovených tímto zákonem. U mezinárodní spolupráce je možné z účelové podpory hradit výdaje na jednotlivé projekty za splnění daných podmínek. Toto ustanovení se tedy týká případů společných projektů, které jsou financovány z rozpočtu několika států nebo z rozpočtu EU a poskytovatel z České republiky financuje českého účastníka takového projektu. Použití účelové podpory se tedy netýká např. úhrady členských poplatků za účast v mezinárodní organizaci zaměřené na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Rozšiřuje se také okruh poskytovatelů oprávněných mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí podporovat cestou účelové podpory. Tato úprava navazuje na úpravu působnosti poskytovatelů v mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Úprava obsažená v odst. 5 souvisí s přechodem na veřejnoprávní režim smluv o poskytnutí podpory. Výzva k podávání návrhů projektů nově představuje specifický proces uzavírání veřejnoprávních smluv o poskytnutí podpory. Podle rozhodovací praxe správních soudů platí, že „…úkony směřující k uzavření veřejnoprávní smlouvy jsou postupem od správního řízení odlišným (správní řízení je upraveno v části druhé a třetí správního řádu, veřejnoprávní smlouvy v části páté). To, že proces uzavírání veřejnoprávních smluv se neodehrává ve správním řízení, ale mimo ně, vyplývá i z širšího rozsahu působnosti části páté (§ 159 odst. 1 a § 160 odst. 3 správního řádu), která zahrnuje nejen výkon působnosti v oblasti veřejné správy, jenž se řídí ustanoveními části druhé a třetí …“ (bod 37 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, čj. 2 Afs 245/2016-43). Na postup uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba primárně aplikovat ustanovení zvláštního zákona, který danou smlouvu upravuje, a dále část první a část pátou správního řádu. Část druhá správního řádu se použije toliko přiměřeně a část třetí správního řádu se nepoužije (bod 38 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, čj. 2 Afs 245/2016-43). Smlouva o poskytnutí podpory představuje zvláštní druh dohody o poskytnutí dotace dle § 17 rozpočtových pravidel. Rozpočtová pravidla obsahují obecnou úpravu procesu poskytování dotací v § 14 a násl. Někteří poskytovatelé účelové podpory poskytují nejen účelovou podporu podle zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací ale také jiné formy dotačních titulů na základě postupů dle rozpočtových pravidel. Z těchto důvodů je žádoucí, aby jednotlivé procedury byly co možná nejvíce sjednoceny a současně aby byla reflektována specifika podpor v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Ustanovení rozpočtových pravidel upravují řízení, které předchází vydání rozhodnutí. Toto řízení je upraveno jednak ustanoveními rozpočtových pravidel a dále podpůrně částí první až třetí správního řádu. Naproti tomu proces uzavírání veřejnoprávní smlouvy není správním řízením, tj. procesem směřujícím k vydání rozhodnutí. Proto se tento postup řídí částí první a pátou správního řádu. Přesto se však ustanovení části druhé správního řádu i na tento postup použijí přiměřeně (viz § 170 správního řádu). V zájmu toho, aby po obsahové stránce procedura předcházející uzavření smluv o poskytnutí podpory byla obdobná proceduře, která předchází vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace, je navrhováno, aby byly převzaty výluky ze správního řádu, které jsou zakotveny v § 14q rozpočtových pravidel. Nebyly však převzaty výluky těch ustanovení, která se týkají výhradně vedení správního řízení. Tato ustanovení (např. ustanovení o ochraně před nečinností či ustanovení o odvolacím řízení) se vztahují výhradně k vedení řízení a vydávání rozhodnutí. Jelikož však v procesu sjednávání veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí podpory není žádné rozhodnutí vydáváno, nemůže se uplatnit ani ustanovení o ochraně před nečinností či o opravném prostředku proti rozhodnutí. Ohledně ustanovení, která jsou zakotvena ve výluce uvedené v odst. 6, tedy platí, že proti tomu, co vyplývá z § 170 správního řádu, by se tato ustanovení neměla na proces uzavírání smlouvy o poskytnutí podpory uplatnit ani přiměřeně. Nad rámec výluk, které odpovídají výlukám uvedeným v § 14q rozpočtových pravidel, je dále vyloučena přiměřená aplikace ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Jakékoliv uplatnění tohoto ustanovení na všechny návrhy projektů podané v rámci výzvy k podávání návrhů projektů by nepřiměřeně zvýšilo administrativní zátěž, zároveň za nulového benefitu pro žadatele, jemuž se i v nové úpravě dostává možnosti s výsledkem hodnocení se seznámit (§ 71 odst. 3) a případně proti výsledku procesu posouzení a hodnocení podat námitky. Podle navrhované úpravy by se tedy proces výběru projektů řídil primárně zákonem o výzkumu, vývoji a inovacích a transferu znalostí, dále pak ustanoveními části první a části páté správního řádu s tím, že je vyloučena přiměřená aplikace těch ustanovení části druhé správního řádu, která se podle své povahy nevztahují ke sjednávání veřejnoprávních smluv a dále těch, která jsou vyloučena i v případě řízení předcházející vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace podle rozpočtových pravidel. Ustanovení občanského zákoníku by na výzvy k podávání návrhů projektů bylo možné aplikovat až na základě odkazu uvedeném v § 170 správního řádu. Procedura poskytování účelové podpory by tedy měla být do budoucna upravena následujícími právními předpisy, a to v pořadí, v jakém jsou tyto předpisy uvedeny:

a) zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí – tento zákon se uplatní přednostně jakožto lex specialis pro poskytování účelové podpory.

b) ustanovení části první a části páté správního řádu (s výjimkou § 163 odst. 4 správního řádu) – část první a pátá správního řádu představují obecnou úpravu uzavírání veřejnoprávních smluv a uplatní se proto subsidiárně k úpravě zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Výjimku představuje ustanovení § 163 odst. 4 správního řádu, jehož použití je zákonem o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí výslovně vyloučeno.

c) přiměřeně část druhá správního řádu (dle § 170 správního řádu) avšak s vyloučením těch ustanovení, která se podle své povahy nevztahují ke sjednávání veřejnoprávních smluv anebo jejichž přiměřená aplikace je zákonem výslovně vyloučena.

d) ustanovení občanského zákoníku s výjimkou vyloučených ustanovení uvedených v § 170 správního řádu – Z ustanovení § 170 správního řádu dále plyne, že nestanoví-li správní řád výslovně jinak, mají se pro veřejnoprávní smlouvy přiměřeně použít ustanovení občanského zákoníku pro smlouvy soukromoprávní, a to s výjimkou ustanovení, jejichž aplikace je § 170 správního řádu výslovně vyloučena.

K § 59 Příprava programu

Z odstavce 1 vyplývá, že návrh programu by měla schvalovat vláda. Aby Rada mohla návrh programu řádně projednat, je stanovena lhůta, ve které by se tak mělo stát. Dosavadní praxe bez lhůty k projednání se neosvědčila. V případech, kdy je program ústředního správního úřadu uskutečňován Technologickou agenturou České republiky, návrh programu připravuje a vládě předkládá právě tento ústřední správní úřad. Vyjádření Technologické agentury České republiky je nezbytné pro potvrzení, že existuje dostatečná kapacita na uskutečnění programu. Ačkoliv každý program má své vlastní věcné cíle, měly by všechny programy respektovat společné zásady, jako je vztah k Národní politice výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí nebo k Evropskému výzkumnému prostoru. Vychází se z toho, že Česká republika je členským státem EU a že je třeba neustále posilovat vazbu na evropskou výzkumnou komunitu, mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, využívat těchto možností k vyřešení národních výzkumných potřeb tam, kde to je možné, a vytvářet si prostor pro výzkum na čistě národní úrovni v případech, kdy mezinárodní prostředí nenabízí přijatelné možnosti. Zavádí se možnost připravit nový typ programu, určený pro řešení mimořádných potřeb v případě aktuálních rizik. Tento typ programu lze navrhovat pouze se souhlasem vlády. Protože jde o mimořádné opatření v účelové podpoře, jsou zákonem navrženy také zrychlené postupy. Zkušenost s ekonomickou krizí kolem roku 2009 a 2011 a zkušenost s virovou pandemií v roce 2020 naznačila, že stávající postupy při změnách programů mohou být v případě potřeby rychlé reakce omezující.

K § 60 Obsahové náležitosti návrhu programu

Upravují se náležitosti, které má obsahovat návrh každého programu. Většina požadovaných informací byla převzata ze zákona č. 130/2002 Sb. V souvislosti s požadavky na hodnocení programů a jejich dopadů byly do návrhu tohoto ustanovení promítnuty požadavky na monitorování průběhu programu a na stanovení vhodných indikátorů. Zákon č. 130/2002 Sb. umožňuje pouze jeden způsob poskytování účelové podpory. Předkládaným návrhem zákona se otevírá mnohem větší prostor pro vytvoření podmínek odpovídajících zaměření programu a potřebám poskytovatelů i příjemců. Proto je nutné, aby poskytovatel v návrhu programu stanovil, jakým způsobem, případně v jakých lhůtách bude účelovou podporu poskytovat.

K § 61 Změna programu

Programy jsou vždy schvalovány na několik let. Cíle programu a jeho parametry jsou formulovány za aktuálních vnějších podmínek a s určitými předpoklady. Tyto předpoklady a budoucí očekávání se mohou vlivem vnějších okolností měnit a schválený program by tedy mělo být možné přizpůsobit novým okolnostem. Vláda stanoví v nařízení změny, u kterých je nezbytné, aby byly schváleny vládou. Jejich rozsah odpovídá stávající právní úpravě dle § 5 odst. 3 zákona č. 130/2002 Sb. Ostatní změny, které mohou nastat, je oprávněn učinit operativně sám poskytovatel. Změny programu by však vždy měly být uskutečňovány na základě průběžného hodnocení realizace programu. Dosavadní průběh a dosažené výsledky je zapotřebí zhodnotit a pak teprve navrhnout změnu programu. Přesáhne-li potřeba změny uvedený rozsah nebo vyplyne-li to z hodnocení dosavadního průběhu, je správné program ukončit a zahájit program nový.

K § 62 Nástroje účelové podpory a způsob poskytování účelové podpory

Návrh zákona umožňuje kromě podpory projektů poskytnutím dotace také využití návratné finanční výpomoci, vhodné především pro vývoj a inovace, tedy ty části inovačního řetězce, které jsou již blízké trhu. Je to jedna z možností, jak podpořit konkurenceschopnost průmyslových podniků v jejich inovačních činnostech. Další možností je systémový projekt, který rozšiřuje způsoby účelové podpory především v oblasti inovací. Pokud jde o příjemce, tak v případě organizačních složek státu je podpora realizována prostřednictvím zvýšení výdajů rozpočtu. Těmto příjemcům totiž není možné poskytnout dotaci, neboť tyto nástroje podpory jsou vyhrazeny pouze osobám odlišným od státu (viz § 3 písm. a) rozpočtových pravidel). Bez ohledu na to, jakou formu účelové podpory poskytovatel zvolí, může ji poskytnout pouze na základě výsledků výzvy k předkládání návrhů projektů vyhlášené podle tohoto zákona, případně modifikací povolených tímto zákonem, ledaže by šlo o veřejnou zakázku, která se zadává podle zákona o veřejných zakázkách. Podobně v případě projektů mezinárodní spolupráce je podpora poskytována nikoli po uskutečnění výzvy k podávání návrhů projektů, ale na základě žádosti, kterou předloží poskytovateli žadatel vybraný v souladu s pravidly příslušného mezinárodního programu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Jde o zjednodušený postup pro projekty mezinárodní spolupráce, kdy se na řešení a financování daného projektu podílí více států a výběr projektů proběhl na mezinárodní úrovni podle pravidel příslušného mezinárodního programu. Vyloučení obou agentur z možnosti „některé činnosti při poskytování účelové podpory přenést na právnickou osobu nebo jinou organizační složku“ souvisí s účelem zřízení obou agentur. Zatímco jiní poskytovatelé mají další úkoly podle kompetenčního zákona, agentury jsou zřízeny právě za účelem poskytování účelové podpory a výkonem činností s tím souvisejících. Přenášet tyto činnosti na jiné osoby by popíralo samotný důvod zřízení obou agentur.

K § 63 Smlouva o poskytnutí podpory

Účelová podpora se podle tohoto zákona poskytuje na základě smlouvy, jejíž obsah je specifikován v tomto ustanovení zákona. Smlouva o poskytnutí podpory je veřejnoprávní smlouvou podle části páté správního řádu. Jedná se o druh dohody o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci předvídané v § 17 rozpočtových pravidel. V souladu s požadavkem uvedeným v druhé větě § 17 rozpočtových pravidel jsou v odst. 2 stanoveny náležitosti smlouvy o poskytnutí podpory. Oproti dosavadním náležitostem smlouvy o poskytnutí podpory je nově zavedena možnost paušálních nákladů projektu. To souvisí se snahou o snížení administrativní zátěže kladené na příjemce i poskytovatele. Cílem navržené úpravy je, aby v případě účelové podpory mohli poskytovatelé využít institutu paušálních (nepřímých) nákladů. Možnost uplatnění režijních nákladů je předjímána v čl. 25 odst. 3 písm.

e) GBER. Chybí však podrobnější vnitrostátní úprava tohoto institutu. Ustanovení § 14 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) připouští využití tohoto institutu jen v případě programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie a finančních mechanismů, u nichž je dotace poskytována na základě rozhodnutí. Cílem navržené úpravy tedy je, aby poskytovatelé účelové podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí mohli část uznaných nákladů vymezit jako náklady paušální. V případě podpor podléhajících blokové výjimce budou při stanovení paušálních nákladů limitováni vymezením režijních nákladů, jak je uvedeno v GBER. V případě podpor poskytovaných mimo režim blokové výjimky se tyto limity nebudou uplatňovat a bude tak záležet na rozhodnutí a odpovědnosti poskytovatele, které náklady a v jakém rozsahu zahrne do kategorie paušálních nákladů a které náklady naproti tomu budou prokazovány v rámci kategorie nákladů přímých. Nově se zavádí povinnost, aby smlouva pokrývala jak dobu řešení projektu, tak dobu potřebnou k vyhodnocení výsledků a finančního vypořádání. To znamená, že vyhodnocení i finanční vypořádání se provádí v době, kdy právní vztah mezi poskytovatelem a příjemce stále trvá. Je na poskytovateli, aby si příslušná práva ve smlouvě vyhradil. Navrhované znění odstavce 5 umožní poskytovateli podpory nepožadovat finanční spoluúčast po žadateli, kterým je např. státní vysoká škola (Univerzita obrany, Policejní akademie České republiky v Praze) a dále Vojenský zdravotní ústav, Vojenský veterinární ústav. Policejní akademie České republiky jako organizační složka státu a Univerzita obrany jako součást organizační složky státu Ministerstva obrany hospodaří v zásadě s finančními prostředky z příslušné kapitoly státního rozpočtu a možnost požadovat po nich ze strany poskytovatele finanční spoluúčast v souvislosti s poskytováním podpory působí často organizační problémy a zvyšuje administrativní náročnost celého procesu. V některých případech takový požadavek poskytovatele vede k tomu, že se tyto subjekty nemohou ve stanoveném časovém horizontu vůbec ucházet o poskytnutí podpory. Poněvadž státní vysoké školy a výše uvedené ústavy nakládají v režimu tohoto zákona s veřejnými prostředky, jeví se jako zbytečné v takovém případě vést prakticky dvojí účetnictví o finančních prostředcích vynakládaných na řešení projektů. Podíl spolufinancování ať už z vlastních zdrojů nebo ze zdrojů státního rozpočtu působí u veřejných vysokých škol jako motivační prvek k úspěšné realizaci. U státních vysokých škol však tento motivační prvek, kromě administrativní náročnosti, postrádá svůj smysl s ohledem na způsob financování takového subjektu.

K § 64 Změna projektu

Podobně jako program je možné za určitých podmínek měnit i projekt. Podmínky jsou stanoveny tímto ustanovením. Platí, že změna nákladů, změna činností nebo změna doby řešení by spolu měly souviset. Vždy by měly být zdůvodněné. Nemělo by tedy docházet k neodůvodněným změnám, ať na straně poskytovatele, tak na straně příjemce. Je nutné upozornit na úzkou souvislost s oblastí veřejné podpory, neboť zvýšení (míry/výše) podpory v průběhu řešení projektu by ohrozilo motivační účinek podpory a podpora poskytnutá dle GBER / rozhodnutí Evropské komise, kterým se schvaluje poskytnutí podpory, bude protiprávní a neslučitelnou podporou. V případě podpor poskytovaných v režimu blokové výjimky tedy musí poskytovatel zajistit, aby případné změny byly vždy v souladu s GBER a aby byl zajištěn motivační účinek podpory. Změny musí být učiněny v době platnosti smlouvy. Po uplynutí této doby již není žádná změna možná. Ustanovení odstavce 3 mohou poskytovatel a příjemce využít nejen k reakci na případné technické či jiné důvody provozního charakteru, ale také na podporu kariéry výzkumných pracovníků, např. z důvodu mateřství, rodičovství, z důvodu péče o osobu blízkou apod.

K § 65 Přenositelnost projektu

Zvláštní změnou je tzv. přenositelnost projektu. Jde o převod práv a povinností z jednoho příjemce na jiného příjemce. Tento převod je umožněn pouze při splnění podmínek, které by měly bránit sporům mezi účastníky tohoto procesu tím, že se vyžaduje jejich souhlas se změnou. Souhlas není vynutitelný ani povinný, zákon uvádí přenositelnost projektu pouze jako možnost. Zákon otevírá možnost přenositelnosti projektu obecně pro všechny formy účelové podpory a ponechává zejména na poskytovateli, zda bude s konkrétním návrhem souhlasit. Přenositelnost projektu neznamená současně změnu projektu, změnu jeho cílů nebo financování, ani postoupení projektu příjemci s nižší odbornou kvalifikací. V tomto směru je dikce ustanovení velmi srozumitelná. Aby nedošlo k obcházení výsledků výzvy k podávání návrhů projektů, tj. procesu, jakým byl původní příjemce vybrán, jsou stanoveny podmínky pro nového příjemce. Určuje se, že nový příjemce musí mít takové kvality, které by jej opravňovaly k získání předmětného projektu, pokud by příslušný návrh projektu do výzvy podal. Nelze tedy převést projekt na příjemce nekvalifikovaného, a to ani za souhlasu všech zúčastněných. K modifikaci právního vztahu založeného původní smlouvou o poskytnutí podpory a k založení nového právního vztahu mezi poskytovatelem a novým příjemcem dochází ke dni účinnosti smlouvy uzavřené všemi 3 stranami. Modifikace se týkají osoby příjemce, partnera a dále se mohou týkat členů realizačního týmu a částky, která by na dokončení projektu měla být poskytnuta. Právní vztah mezi novým příjemcem a poskytovatelem se tak bude řídit podmínkami stanovenými v této nové smlouvě. Z povahy věci plyne, že proti udělení souhlasu s přenosem projektu není odvolání přípustné. Naproti tomu v případech, kdy poskytovatel souhlas neudělí, mohou se původní i nový příjemce bránit proti zamítnutí žádosti o udělení souhlasu prostřednictvím podání odvolání.

Dalším důležitým opatřením je vzájemné vypořádání práv k výsledkům, aby po přenosu projektu na nového příjemce nebyl nikdo na pochybách, komu určitý výsledek náleží a kdo a v jaké míře může užívat případné výnosy. Toto ustanovení řeší pouze převedení projektu v případě, že byly vyhlášeny výsledky výzvy k podávání návrhů projektů. Vzhledem k obecné povinnosti poskytovatele zajistit transparentní průběh výzvy k podávání návrhů projektů je nutné, aby bylo vyloučeno případné spekulativní chování žadatelů. Prvořadým zájmem poskytovatele i příjemce je, aby projekt byl řešen žadatelem vybraným v rámci příslušné výzvy. Proto také nelze připustit, aby se příjemce měnil v průběhu výběru návrhu projektu, resp. ještě před uzavřením smlouvy. Postup lze využít také jako opatření pro případ ztráty způsobilosti příjemce, což umožní projekt dokončit a využít dosud vynaložené veřejné finanční prostředky. Zavedení možnosti přenosu projektu má umožnit úspěšné dokončení projektu a dosažení stanovených cílů i v situaci, kdy se původní příjemce dostal do obtíží a nemůže tak sám projekt dokončit. Pokud by zákon možnost přenosu projektu v těchto případech neumožňoval, bylo by nutné každou takovou situaci řešit vrácením podpory. V situaci, kdy je vůči původnímu příjemci vedeno insolvenční řízení je však málo pravděpodobné, že by se podařilo celou částku podpory, která má být vrácena, získat zpět. Z pohledu poskytovatele se proto jeví jako výhodnější umožnit přenos projektu, a dosáhnout tak původně stanovených cílů za účasti nového příjemce. Vzhledem k tomu, že tuto možnost nelze předvídat, připouští se pro případ ztráty způsobilosti příjemci přenesení projektu, aniž b taková možnost byla předem v programu stanovena.

K § 66 Vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů

Upouští se od veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí jako univerzální metody výběru návrhů projektů, určených k finanční podpoře. Z důvodu zjednodušení administrativy poskytování dotací a jiných forem podpory a sjednocování postupů a užívaných pojmů se přechází na systém program a výzva k podávání návrhů projektů. Tento postup se užívá jak v EU, kde se užívá pojem „call for proposals“, tedy výzva k podávání návrhů, tak v rozpočtových pravidlech pro poskytování dotací a návratných finančních výpomocí. Tyto pojmy a jejich věcný obsah jsou tedy české odborné veřejnosti již známy a z tohoto důvodu byly převzaty i do tohoto zákona. V odstavci 3 se upřesňuje, že podaný návrh projektu je žádostí žadatele o poskytnutí účelové podpory a současně návrhem na uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Úprava souvisí se změnou v odstavci 1, podle které celá procedura výběru projektů je postupem směřujícím k uzavření veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí podpory. Poskytovatel v rámci výzvy buď projekt žadatele odmítne anebo jej vyrozumí o výběru, a tím jej vyzve k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory, jejíž obsah je předem determinován obsahem výzvy k podávání návrhů projektů a návrhem projektu.

K § 67 Náležitosti výzvy podávání návrhů projektů

Uvádějí se základní náležitosti výzvy k podávání návrhů projektů. Jejich rozsah je navržen tak, aby žadateli umožnil zpracovat návrh projektu v informačním systému poskytovatele pro administraci účelové podpory a návrh projektu podat. Důvodem pro umožnění zpracovat návrh projektu v anglickém jazyce je snaha umožnit účast zahraničních výzkumných pracovníků, využití zahraničních oponentů, případně přizvat do odborných poradních orgánů poskytovatele zahraniční odborníky. V takovém případě by povinnost vést celé řízení pouze v češtině či slovenštině byla velmi limitující. Možnost jednat v jiném než úředním jazyce je zapotřebí stanovit přímo zákonem.

K § 68 Lhůta pro podávání návrhů projektů a hodnoticí lhůta

Základní vymezení lhůty pro podávání návrhů projektů je uvedeno v odstavci 1. Stanovuje se začátek a konec lhůty pro podávání návrhů projektů. Lhůta pro podávání návrhů projektů se stanovuje jako minimální (30 dnů), což zajišťuje, že nikdo nemůže zkrátit délku lhůty pro podávání návrhů projektů pod mez, která již neumožňuje přípravu návrhu projektu. Lhůta pro podávání návrhů projektů je doprovázena povinností poskytovatele učinit předběžné oznámení. Tímto opatřením se zajistí, že všichni potenciální žadatelé se mohou včas připravit na vyhlášení výzvy k předkládání návrhů projektů. Skutečnou délku lhůty pro podávání návrhů projektů by měl poskytovatel určit přiměřeně věcnému obsahu výzvy. Naopak délka hodnoticí lhůty je zákonem stanovena jako maximální. Poskytovatel má i zde značnou volnost při určení skutečné délky hodnoticí lhůty. I zde by mělo platit, že délka hodnoticí lhůty bude přiměřená složitosti procesu hodnocení návrhů projektů a nebude se bez důvodu prodlužovat. Použití odstavců 1 a 2 znamená, že poskytovatel vyčká na konec lhůty pro podávání návrhů projektů, doručené návrhy projektů vyhodnotí způsobem dle tohoto zákona a rozhodne o financování vybraných návrhů projektů. V odstavcích 3 až 5 je popsán postup při přijímání a hodnocení návrhů projektů průběžně. Tento způsob dosud nebyl uplatňován, avšak v případech, kdy není vhodné vyčkávat, až proběhne celý proces hodnocení u všech návrhů projektů, např. v menších projektech inovační povahy (studie proveditelnosti apod.), kde se upřednostňuje rychlost poskytnutí účelové podpory, je vhodnější použít průběžný způsob přijímání a hodnocení návrhů projektů. Rychlosti je podřízena také délka hodnoticí lhůty, která je omezena na ne více než 180 dnů. Z logiky věci vyplývá, že se počítá samostatně pro každý návrh projektu. Z maximální délky hodnoticí lhůty lze také nepřímo dovodit, že tímto způsobem nemohou být hodnoceny návrhy velkých projektů s dlouhou dobou řešení a vysokou požadovanou účelovou podporou. Použití průběžného přijímání návrhů projektů není určeno pro standardní situace, ani pro velké projekty typu center excelence / center kompetence nebo pro návrhy projektů s více účastníky. Návrhy projektů také nelze porovnávat mezi sebou, ale kritéria pro hodnocení návrhů projektu je nutno stanovit tak, aby u každého návrhu projektu mohl poskytovatel rozhodnout o jeho (ne)financování. V odstavci 5 se řeší zvláštní způsob výzvy k podávání návrhů projektů, který je naopak vhodný pro případy, kdy se předpokládá malý počet financovaných projektů, ale velkých co do počtu účastníků projektů, doby řešení či výše účelové podpory. V takovém případě může poskytovatel začít v prvním kole posuzovat jednoduché projektové záměry či teze a teprve vybraným žadatelům umožnit předložit úplný návrh projektu. Tímto způsobem se může snížit administrativní zátěž žadatelů.

K § 69 Posouzení návrhů projektů

Zjednodušuje se způsob přijímání návrhů projektů. Byla zrušena povinnost poskytovatele ustavit komisi pro přijímání návrhů projektů a celá organizace se ponechává na poskytovateli. Záleží tedy zcela na něm, jak proces zorganizuje. Vychází se mimo jiné z toho, že poskytovatelé používají či mohou použít aplikace pro zpracování a přijímání návrhů projektů, které by měly zajistit některé úkony samy. Kromě omezení administrativních chyb žadatelů (nevyplněná pole, chybějící podpisy, vadné součty, ...) je snadné evidovat dobu doručení návrhu projektu poskytovateli a automaticky vytvořit protokol s požadovanými údaji o doručených návrzích projektů ve výzvě (nebo ve výzvách, vyhlásí-li poskytovatel více výzev souběžně). Další parametry nemusí být nutné kontrolovat komisionálně. Proto se jmenování komise pouze pro účel přijímání návrhů projektů nestanovuje jako povinné.

K § 70 Oponentní posudky

Již minulá právní úprava stanovila povinnost zajistit ke každému návrhu dva oponentní posudky. Zpracování oponentního posudku je obecně užívanou metodou hodnocení návrhů projektů a ve vědeckém světě se běžně užívá. V kombinaci s dalšími opatřeními jako je stanovení jednoznačných hodnotících kritérií poskytovatelem jde o nástroj pro získání co možná nejvíce objektivního hodnocení. Hodnocení musí být provedeno dle předem stanovených hodnoticích kritérií. Povinnost stanovit hodnoticí kritéria při výběru návrhů projektů navazuje na povinnost orgánů veřejné správy zakotvenou v ustanovení § 4 odst. 2 zákona o finanční kontrole ve veřejné správě. Zákon upřesňuje, že jde nejméně o dva oponentní posudky. Rozhodnutí o počtu posudků, které budou zpracovány, je na poskytovateli a jeho odborném poradním orgánu. Nejčastěji se zadává zpracování třetího posudku v případě, kdy se dva posudky se liší natolik, že je zapotřebí další odborné posouzení. Jiným případem může být složitost návrhů projektů, kdy poskytovatel zadá zpracování např. tří oponentních posudků, aby zajistil odbornému poradnímu orgánu dostatek informací. Zákon připouští z důvodů snížení administrativy, že poskytovatel zpracování oponentních posudků nezadá v případě, kdy hodnocení proběhlo na mezinárodní úrovni a poskytovatel oponentní posudky nebo celé hodnocení použije. Neznamená to tedy, že by bylo možné provést hodnocení zcela bez oponentních posudků. Byla stanovena pravidla nepodjatosti člena odborného poradního orgánu a oponenta. Pravidla nepodjatosti byla převzata z § 21 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb. Praxe ukázala, že jejich rozsah je dostatečný.

K § 71 Hodnocení návrhů projektů

Na rozdíl od přijímání návrhů projektů předpokládá zákon v případě hodnocení návrhů projektů ustavení odborného poradního orgánu. Jeho členové nesmí být ve vztahu k předmětu výzvy podjatí. Účelem je zajistit rovné podmínky pro všechny doručené návrhy projektů. Povinnost zveřejnit seznam členů odborného poradního orgánu je odložen až na dobu vyhlášení výsledků výzvy, tedy po rozhodnutí poskytovatele o poskytnutí účelové podpory vybraným projektům. Odložené zveřejnění se používá proto, aby členové odborného poradního orgánu mohli jednat v co možná největší anonymitě. V tomto ustanovení se určuje, jak má postupovat odborný poradní orgán při hodnocení. Zákon uvádí, že odborný poradní orgán provádí hodnocení na svém zasedání. Účelem tohoto upřesnění je vyloučit možnost, že se členové odborného poradního orgánu vyjádří prostřednictvím k tomu určené aplikace, aniž by proběhla diskuse členů odborného poradního orgánu. Zákon přitom neukládá, že zasedání musí proběhnout pouze prezenčně. Je zcela běžné zasedání on-line formou videokonference. Obě tyto formy je zapotřebí považovat za sobě rovné, neboť umožňují konfrontaci názorů členů odborného poradního orgánu.

V některých případech se užívá institut tzv. zpravodaje, kterým je zpravidla jeden z členů odborného poradního orgánu a který zodpovídá odbornému poradnímu orgánu za hodnocení návrhu projektu, vyhodnocení oponentních posudků a za návrh hodnocení. V některých případech je zpravodaj pověřen kontrolou či dohledem nad průběhem řešení projektu. Institut zpravodaje není zákonem zvlášť upraven, neboť jde pouze o možnost takovou funkci zřídit a jen někteří poskytovatelé funkce zpravodaje využívají. Dále se odbornému poradnímu orgánu ukládá provést „vlastní nezaujaté“ hodnocení. Zákon na tomto místě nepřímo stanoví, že pouhé přijetí či odmítnutí názorů oponentů nepostačuje. Hodnocení návrhů projektů je vždy založeno na výměně odborných názorů členů odborného poradního orgánu. Oponentní posudky a diskuse na zasedání odborného poradního orgánu jsou mechanismy, které významným způsobem ovlivňují transparentnost a důvěryhodnost celého procesu hodnocení. V odstavci 5 je uvedeno, jak postupovat při případných změnách návrhů projektů podaných ve výzvě k předkládání návrhů projektů. Obecně platí, že změny návrhu projektu jsou vyloučeny s výjimkou nákladů projektu. Za nedovolenou změnu projektu taktéž není považováno, pokud žadatel návrh projektu opraví či doplní na základě výzvy poskytovatele. Pokud žadatel návrh projektu změní po uplynutí lhůty pro podávání návrhů projektů, aniž se jedná o opravu či doplnění, ke kterému byl žadatel vyzván poskytovatelem, je třeba takový návrh projektu odmítnout. Tato úprava souvisí též s vyloučením přiměřené aplikace § 45 odst. 4 správního řádu (§ 68 odst. 6 zákona). Není přípustné postupovat tak, že by se k nepřípustné změně nepřihlíželo a poskytovatel dále pokračoval v posouzení a hodnocení návrhu projektu ve znění před nepřípustnou změnou. Proces výběru projektu je procesem uzavírání veřejnoprávní smlouvy, a proto musí existovat naprostá shoda mezi projevy vůle obou smluvních stran. Není možné akceptovat návrh projektu ve znění odlišném od oferty předložené žadatelem. Jedinou přípustnou odchylkou je v tomto směru nezahrnutí části nákladů projektu do způsobilých nákladů. Tato situace však představuje výslovnou zákonnou odchylku od obecného požadavku na existenci shody mezi projevy vůle obou smluvních stran veřejnoprávní smlouvy. V odst. 6 je zakotven právní režim úkonů, jimiž se končí proces posuzování a hodnocení návrhů projektů. Oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů nemají charakter rozhodnutí vydaných ve správním řízení, ale úkonů podle části páté správního řádu, kterými se končí proces sjednávání veřejnoprávní smlouvy. Součástí procesu uzavírání veřejnoprávní smlouvy nejsou partikulární správní řízení směřující k vydání jednotlivých rozhodnutí, která poskytovatel v průběhu tohoto procesu činí. Případné úkony poskytovatele týkající se nepřijetí či nevybrání návrhu projektu nejsou rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, nýbrž odmítnutím návrhu na uzavření veřejnoprávní smlouvy. Oznámení o vybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů je výzvou k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Tímto ustanovením se činí zřejmým, že toto oznámení nemá charakter akceptace návrhu projektu, který sám o sobě je návrhem na uzavření smlouvy. Zveřejněním výsledků výzvy k podávání návrhů projektů tedy nedochází k uzavření jednotlivých veřejnoprávních smluv. Toto zveřejnění výsledků má charakter výzvy k uzavření smluv. Je tedy předpokládáno, že na základě této výzvy poskytovatel a žadatel zajistí samotné uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Její obsah pochopitelně musí odpovídat obsahu výzvy k podávání návrhů projektů a návrhu projektu.

Případné změny obsahu smlouvy o poskytnutí podpory v této fázi by představovaly obcházení pravidel pro posuzování a hodnocení návrhů projektů. Protože odmítnutím návrhu na uzavření smlouvy návrh na uzavření smlouvy zaniká a není tedy možné v případě volných prostředků (dodatečně uvolněných např. díky odmítnutí některého z vybraných žadatelů uzavřít smlouvu o poskytnutí podpory či navýšených), byl doplněn postup umožňující vyzvat k uzavření smlouvy dalšího žadatele v pořadí, stanoveném podle odstavce 3.

K § 72 Námitky

V případě, že se žadatelem není uzavřena smlouva o poskytnutí podpory, končí proces výběru projektů buď oznámením o odmítnutí návrhu projektu (odmítnutí návrhu projektu po jeho posouzení) nebo oznámením o nevybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů (odmítnutí návrhu projektu po jeho hodnocení). Oba tyto úkony mají charakter úkonů podle části páté správního řádu a nejedná se tak o rozhodnutí, proti kterému by byly přípustné opravné prostředky podle správního řádu. Podle dosavadní právní úpravy mohou žadatelé podávat stížnosti na postup některých poskytovatelů (§ 36 odst. 7 a § 36a odst. 8 zákona č. 130/2002 Sb.). Podle rozhodovací praxe správních soudů platí, že tyto stížnosti na postup při hodnocení návrhu projektu nejsou řádným opravným prostředkem ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s., který by byl žalobce povinen vyčerpat před podáním žaloby proti rozhodnutí o postupu do druhého stupně veřejné soutěže (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, čj. 10 As 216/2015-34). Současně platí, že poskytovatelé v průběhu veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí přijímají správní rozhodnutí, která jsou způsobilá být předmětem soudního přezkumu Podle rozhodovací praxe soudů je takovým rozhodnutím například rozhodnutí o postupu do druhého stupně veřejné soutěže (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, čj. 10 As 216/2015-34). Tyto závěry soudní praxe lze však vztáhnout i na jiná rozhodnutí, v jejichž důsledku žadatel ztrácí možnost získat podporu, o kterou žádá prostřednictvím podání návrhu projektu. Podle dosavadní právní úpravy tedy platí, že poskytovatelé činí v průběhu procesu výběru projektů správní rozhodnutí, která jsou samostatně přezkoumatelná soudem. Zákon však proti těmto rozhodnutím nepřipouští opravný prostředek, který by bylo třeba vyčerpat před podáním žaloby proti nezákonnému rozhodnutí správního orgánu. Takovou právní úpravu nelze považovat za vyhovující. Na jednu stranu může taková úprava vést k nadměrné zátěži správních soudů, protože rozhodnutí učiněná uvnitř veřejné správy nejsou samotnou veřejnou správou nijak revidována. Na stranu druhou může taková úprava vést ke krácení práv žadatelů, neboť žadatelé si nemusí být vědomi toho, že lhůta pro podání žaloby proti nezákonnému rozhodnutí počíná plynout již od samého doručení rozhodnutí a nikoli až od vyrozumění poskytovatele o vyřízení stížnosti. V předmětném ustanovení je navrhováno zavedení námitek jakožto specifického opravného prostředku proti oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu. Správní řád upravuje toliko opravné prostředky proti rozhodnutí, a nikoli proti úkonům podle části čtvrté nebo páté správního řádu. Z tohoto důvodu se nelze odkázat na úpravu opravných prostředků obsaženou ve správním řádu, nýbrž je nutné zavést svébytný opravný prostředek. Cílem pro zavedení opravných prostředků proti oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu je především:

a) přispět ke zkvalitnění procedury posuzování a hodnocení návrhů projektů a zlepšení odůvodňování oznámení o odmítnutí či nevybrání návrhu projektu,

b) přispět ke sjednocení praxe při posuzování a hodnocení návrhů projektů v rámci příslušného poskytovatele,

c) posílení práv žadatele v procesu výběru návrhů projektů,

d) omezení nápadu soudních sporů týkajících se přezkumu oznámení; převažující část případných nezákonností vyskytujících se v oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu by měla být opravena prostřednictvím projednání opravného prostředku uvnitř veřejné správy. Námitky je možné podat ve lhůtě 15 dnů od doručení, resp. zpřístupnění, příslušného oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu. Lhůta 15 dní je standardní lhůtou pro podání opravného prostředku, která je běžně používána i v jiných procesních předpisech (např. § 83 odst. 1 správního řádu, § 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Podobně jako je tomu v jiných procesních předpisech, lhůta počíná plynout od doručení, resp. zpřístupnění, písemného vyhotovení oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu. Jednotlivým žadatelům by prostřednictvím informačního systému pro administraci účelové podpory mělo být zpřístupněno zdůvodnění, že návrh projektu nebude dále hodnocen a bude vyřazen z výzvy k podávání návrhů projektů a taktéž hodnocení návrhu projektu, hodnocení projektu v průběhu řešení a závěrečné hodnocení projektu. Současně by tyto informační systémy měly být informačními systémy umožňujícími prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace. Proto by doručení oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu mělo být uskutečňováno primárně prostřednictvím těchto informačních systémů pro administraci. Námitky lze podat pro o takové vady v postupu poskytovatele, které prokazatelně mají anebo mohou mít vliv na závěr poskytovatele o tom, že daný návrh projektu nemá být podpořen. Důvodem pro podání námitek mohou být nejen procesní vady v postupu poskytovatele (např. nesprávné posouzení způsobilosti žadatele), ale taktéž pochybení poskytovatele při hodnocení návrhu projektu, která měla prokazatelný vliv na závěr poskytovatele o tom, že návrh projektu nemá být vybrán. V tomto ohledu mohou neúspěšní žadatelé namítat také případnou nesrozumitelnost odůvodnění oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu či jejich nedostatečné odůvodnění. Z odůvodnění oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu by mělo být jednoznačně patrné, jakými úvahami se poskytovatel řídil při posuzování a hodnocení návrhu projektu a z jakého důvodu byl návrh projektu vyřazen. Cílem této úpravy je proto především přispět ke zvýšení transparentnosti rozhodování poskytovatelů o jednotlivých návrzích projektů. Rozsah námitek (k čemu je lze podat) je omezen stanovením nepřípustnosti námitek jen proti odůvodnění oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu nebo jen proti odbornému hodnocení. Zejména odborné hodnocení je z možnosti podat námitku vyloučeno v případech, kdy by vytýkané vady neměly vliv na samotný závěr poskytovatele o tom, zda bude návrh projektu vybrán nebo vyřazen. Z toho vyplývá, že lze namítat jen proti takovým porušení v rámci procesu výběru projektů, které mají vliv na závěr poskytovatele o vybrání či nevybrání návrhu projektu. Pokud žadatel nesouhlasí s odůvodněním či s některými závěry odborného hodnocení, ale současně nedošlo k takovému porušení pravidel pro výběr projektů, které mělo za následek, že návrh projektu nebyl vybrán, není taková situace důvodem pro podání oprávněných námitek. V námitkách musí být uvedeno, kdo je podává, proti odmítnutí nebo nevybrání jakého projektu směřují, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektunebo postupu, jež předcházel jeho vydání a čeho se žadatel domáhá. Návrh žadatel by měl korespondovat s přípustnými důvody pro podání námitek. Žadatel by se tedy měl především domáhat zrušení oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu, a tím docílit toho, aby jeho návrh projektu byl postoupen k dalšímu hodnocení (v případě, že byl návrh projektu odmítnut již v rámci posuzování) anebo aby mu byl přiznán příznivější výsledek v rámci procesu hodnocení, díky kterému by bylo možné návrh projektu vybrat. Zavedením námitek se neruší institut stížností, ale omezuje se prostor pro jejich uplatnění. Stížnosti jsou obecný institut zakotvený správním řádem: „Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.“. Stížnosti se tedy budou moci uplatnit všude tam, kde nebude možné podat námitky (např. stížnost na průtahy nebo na nevhodné chování úředních osob).

K § 73 Vyřízení námitek

Proces výběru projektů je postupem podle části páté správního řádu. Oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu mají sama o sobě charakter sdělení podle části čtvrté správního řádu. Samostatného soudního přezkumu takových úkonů, je možné docílit prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dle § 82 a násl. s. ř. s. a nikoli prostřednictvím žaloby proti nezákonnému rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, čj. 2 Afs 245/2016-43). Námitky vyřizuje nadřízený správní orgán poskytovatele. V případě Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky je požadováno předchozí projednání námitek v rámci kontrolních rad. Zákon koncipuje námitky jako opravný prostředek proti oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu, se kterým je spojena povinnost poskytovatele takový opravný prostředek projednat a ve stanovené lhůtě o něm rozhodnout. Vyčerpání námitek je proto podmínkou pro soudní přezkum sdělení o vyřízení námitek (§ 85 soudního řádu správního). Lhůta pro podání žaloby by proto měla plynout ode dne doručení sdělení o vyřízení námitek a nikoli ode dne doručení oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu. Nadřízený správní orgán poskytovatele je povinen námitky vyřídit ve lhůtě 30 dní od doručení. Ve zvlášť odůvodněných případech může být lhůta prodloužena na 60 dní. Těmito odůvodněnými případy může být především složitost či rozsah námitkami napadeného oznámení, nutnost vyžádat dodatečný posudek k posouzení oprávněnosti důvodů uvedených v námitkách. Odůvodněnost prodloužení lhůty nemusí nutně souviset pouze s přezkoumávaným návrhem projektu, ale může mít souvislost s projednáváním celé výzvy k podávání návrhů projektu. Důvodem pro prodloužení lhůty tak může být též vysoký počet podaných projektů a s tím související vysoký počet námitek, které je poskytovatel povinen vyřídit.

Pokud nadřízený správní orgán námitkám vyhoví, sdělí současně, jaké provede opatření k nápravě. Primárním nápravným opatřením může být zrušení námitkami napadeného oznámení o odmítnutí nebo nevybrání návrhu projektu a vrácení návrhu projektu zpět do procesu posuzování nebo hodnocení. Samo sdělení o vyřízení námitek by však nemělo nahrazovat oznámení o výběru projektu, tzn. sdělení o vyřízení námitek není rozhodnutím o poskytnutí podpory. I pro návrhy projektu, u kterých byly podány námitky, by se totiž měl uplatnit stejný režim poskytování podpory jako u všech ostatních návrhů projektů. I pro tyto návrhy projektů tedy platí, že podporu poskytuje poskytovatel příjemci na základě smlouvy a že oznámení o vybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů je výzvou k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Navíc zákon v případě účelové podpory nepředpokládá možnost jejího poskytnutí na základě rozhodnutí, proto ani nestanoví náležitosti takového rozhodnutí. Případné vyhovění námitkám nemá negativní vliv na posouzení a hodnocení návrhů projektů jiných žadatelů. V ustanovení § 70 odst. 5 zákona je vyloučena aplikace § 163 odst. 4 správního řádu, který odkazuje na úpravu řízení o výběru žádostí a na ustanovení o společném řízení. Ustanovení části třetí týkající se společného řízení (§ 140 správního řádu) a řízení o výběru žádosti (§ 146 správního řádu) se tedy na proces výběru návrhů projektů nepoužijí. V důsledku této výluky nemá revize závěrů ohledně posouzení či hodnocení jednoho návrhu projektu dopad na závěry vztahující se k jinému návrhu projektu. Vyhovění námitkám týkajících se procesu hodnocení by tedy nemělo vést k tomu, že poskytovatel reviduje své dřívější vyjádření ohledně výběru jiného návrhu projektu, který se umístil na lepším pořadí nežli návrh projektu dotčený námitkami. Vyhovění námitkám a vrácení návrhu projektu do procesu posuzování nebo hodnocení nemusí nutně vést k tomu, že předmětnému návrhu projektu bude poskytnuta podpora. V průběhu procesu výběru návrhů projektů mohou nastat rozmanité situace, které není možné v zákoně detailně předjímat. Nadřízený správní orgán projednávající námitky například může dospět k závěru, že posouzení a následné odmítnutí návrhu projektu nebylo provedeno v souladu se zákonem a je proto nutné tento proces zopakovat. Přesto však poskytovatel při opakovaném posouzení návrhu projektu může dospět ke stejnému závěru, jako u prvotního posouzení. Podobně nedostatky v procesu hodnocení mohou vést k tomu, že proces hodnocení bude opakován. Samotné opakování procesu hodnocení však nemusí nutně znamenat, že návrh projektu obdrží při tomto opakovaném hodnocení dostatečný počet bodů pro to, aby byl v rámci výzvy k podávání návrhů projektu vybrán. Stejně tak nelze vyloučit ani situaci, ve které nadřízený správní orgán konstatuje pochybení poskytovatele při procesu posouzení nebo hodnocení návrhu projektu, přesto však nebude možné předmětný návrh projektu podpořit, neboť poskytovatel již nebude mít na financování dané výzvy dostatek volných finančních prostředků, neboť na celou alokaci výzvy byly uzavřeny smlouvy o poskytnutí podpory s jinými žadateli. Účelová podpora podle zákona je specifickou kategorií dotací ze státního rozpočtu. I pro účelovou podporu tedy platí, že na dotaci není právní nárok. Poskytovatel je tak oprávněn odmítnout poskytnout podporu nejen v těch případech, kdy návrh projektu nesplňuje stanovené podmínky, ale též tehdy, pokud poskytovatel nemá dostatek volných prostředků na financování projektu. Námitkám, kterým nebylo vyhověno, je třeba sdělením odmítnout. Důvody pro odmítnutí námitek mohou být jak věcné (tzn. nadřízený správní orgán neshledal odůvodněnost námitek), tak i formální (např. námitky byly podány opožděně).

K § 74 Lhůta pro uzavření smlouvy

Lhůta pro uzavření smlouvy se stanovuje z důvodu co možná rychlého poskytnutí účelové podpory příjemci. Stanovuje se proto jako maximální. Počátek lhůty pro uzavření smlouvy se určuje vzhledem k okolnostem buď ode dne nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu, je-li tímto datem počátek ledna (zákon je schválen před koncem předcházejícího roku) a jsou-li již výsledky výzvy k předkládání návrhů projektů vyhlášeny, nebo od vyhlášení výsledků výzvy k podávání návrhů projektů, pokud k tomu dojde po dni nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu. Zákon také upravuje postup poskytovatele v případě, že tato lhůta není dodržena. Poskytovatel může uzavřít smlouvu s jiným příjemcem a nemusí vyčkávat, až příjemce své opomenutí napraví. Musí však vycházet z výsledků hodnocení návrhů projektů v příslušné výzvě k předkládání projektů. Jiný postup není možné považovat za transparentní.

K § 75 Odvolání a zrušení výzvy k podávání návrhů projektů

Vyhlášenou výzvu k podávání návrhů projektů je možné odvolat pouze ze zákonem stanovených důvodů. Prvním důvodem je změna okolností nebo důvodů, které byly důvodem pro vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů. Jestliže se např. změní předpoklady, očekávání, priority, možnosti státního rozpočtu, … natolik, že vyhlášená výzvy je s tímto stavem v rozporu, nelze v ní dále pokračovat. Dále se upravuje zrušení výzvy k podávání návrhů projektů, kde se uvádějí tři důvody pro její zrušení. V tomto případě jde o postup podle správního řádu. Z odstavce 3 vyplývá, že nedostatek finančních prostředků je legitimním důvodem pro zrušení výzvy k podávání návrhů projektů. To znamená, že s vyhlášením výzvy k podáváním návrhů projektů není nutné čekat až na schválení zákona o státním rozpočtu a výzvu je možné vyhlásit ještě před tímto termínem. Poskytovatel má při vyhlašování výzev informace o tom, zda jsou výdaje na výzvu zahrnuty do návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a zda bude moci s vysokou mírou pravděpodobnosti vybrané projekty financovat. Z důvodu správné informovanosti všech zúčastněných žadatelů je nutné, aby poskytovatel oznámil zrušení výzvy stanoveným způsobem. Stejně jako poskytovatel, může svoji účast ve výzvě zrušit také žadatel, který podal návrh projektu. Žadatel nemá v tomto směru žádné omezení a může tak učinit kdykoliv. Odstoupení z výzvy k podávání projektů se oznamuje poskytovateli. Jedná se očividně o správní úkon směřující vůči správnímu orgánu (podání), proto se tato informace již neuvádí.

K § 76 Práva žadatele na informace o posuzování, přijímání a hodnocení návrhů projektů

Zákonem se upravuje právo žadatele na informace o návrhu projektu, který žadatel podal. Zákon stanovuje okruh informací, na jaké má žadatel právo a které poskytovatel musí poskytnout. Zákon také stanovuje způsob poskytnutí informací. Zákonem se stanovuje, že tyto informace budou zpřístupněny prostřednictvím informačního systému poskytovatele pro administraci účelové podpory. Upřesnění práva žadatele na informace v uvedeném rozsahu je jedním z opatření, které zvyšuje transparentnost procesu hodnocení návrhu projektů podaných ve výzvě k podávání návrhů projektů. Posiluje se postavení slabšího účastníka řízení, žadatele, kterému se následně umožní využít některého opravného prostředku.

K § 77 Hodnocení výzkumných organizací

Tématu hodnocení výzkumných organizací se týká několik ustanovení zákona, které celý proces formují, např. § 5 o dlouhodobé koncepci rozvoje výzkumné organizace, § 54 o poskytování institucionální podpory nebo § 55, kde se v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory stanovují cíle rozvoje výzkumné organizace. Tím se vytváří jeden vzájemně propojený systém stanovení cílů výzkumné organizace, poskytnutí finančních prostředků na její dlouhodobý rozvoj a zhodnocení jejich plnění. Hodnocení výzkumných organizací se provádí podle metodiky, kterou připravuje dle svých kompetencí Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a schvaluje vláda. Za provedení hodnocení je zodpovědný příslušný poskytovatel institucionální podpory. V odstavci 2 se nově upravuje postup, jak může být do hodnocení výzkumných organizací zahrnuta nová výzkumná organizace, která ještě hodnocením nikdy neprošla. Zákon stanovuje základní podmínky – organizace není dosud příjemcem institucionální podpory, zápis do evidence výzkumných organizací a nejméně pětileté záznamy o výsledcích v Informačním systému výzkumu, vývoje a inovací. Lhůta pěti let se stanovena proto, že pětiletá historie poskytuje dostatečný soubor informací pro hodnocení. Stanovuje se také termín, kdy je možné hodnocení provést. Vzhledem ke složitosti hodnocení není možné provést hodnocení jedné výzkumné organizace kdykoliv. Z organizačních a finančních důvodů je nutné provést hodnocení nové výzkumné organizace při nejbližší příležitosti. Tím se současně určuje, že hodnocení nemá být ani poskytovatelem, ani Radou pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí oddalováno.

K § 78 Kontrola podpory

Z důvodu účelného nakládání s podporou musí poskytovatel provádět veřejnosprávní kontrolu u příjemců podpory. Tato povinnost je stanovena zákonem o finanční kontrole a není ji tedy nutné znovu stanovovat tímto zákonem. Důsledkem této úpravy je, že se nestanovuje minimální rozsah kontroly, jako je tomu v zákoně č. 130/2002 Sb. a akceptuje se přiměřená jistota, že kontrola podává pravdivé a včasné informace. Předkladatel považuje za minimální rozsah kontroly k zajištění tohoto cíle 5 % objemu poskytované podpory, jako je tomu dosud. Objem 5 % vychází z dlouhodobé zkušenosti, a to jak ve smyslu prevence a zjišťování případných pochybení, tak s ohledem na možnosti poskytovatelů kontrolu zajistit, zejména s ohledem na personální kapacity, kterými poskytovatelé disponují. Pro případy, kdy poskytovatel poskytuje podporu ne více než 5 příjemcům a obecný požadavek na dosažení přiměřené jistoty je obtížně dosažitelný, se tímto zákonem stanovuje minimální rozsah kontroly, a to jedenkrát za pět let u jednoho příjemce.

K § 79 Hodnocení podpory

U řešených projektů se předpokládá, že průběžná kontrola bude provedena u těch projektů, jejichž doba řešení je delší než dva roky. Není tedy nezbytné provádět průběžnou kontrolu každoročně, nicméně zákon takový postup nezakazuje. Dále se upřesňuje závěrečné hodnocení projektů, které by nemělo být omezeno na prosté sečtení výsledků a jejich porovnání s předpokládaným počtem výsledků (hodnota tohoto parametru je pro posouzení úspěšnosti řešení sporná). Dikce ustanovení umožňuje provést řádné vyhodnocení, a to i v případech, kdy se původní předpoklady nepotvrdily, nebo byl vytvořen menší počet výsledků s vyšší vědeckou / odbornou kvalitou. Vzhledem k zavedení systémové podpory je potřebné zavést také její hodnocení standardními metodami hodnocení. Týká se to zejména hodnocení velkých výzkumných infrastruktur, testovacích a experimentálních infrastruktur nebo projektů sdílených činností. Účel tohoto ustanovení je zvýšení efektivnosti vynakládaných veřejných prostředků.

K § 80 Hodnocení programů a jejich dopadů

Posiluje se hodnocení programů a jejich dopadů, neboť je důležité zjišťovat důsledky účelové podpory a to, zda došlo k naplnění cílů, se kterými byl příslušný program vyhlašován, a to v delším časovém úseku po skončení programu. Znalost důsledků poskytování účelové podpory je důležitá pro vyhodnocování efektivnosti využívání veřejných finančních prostředků a tedy i pro zdůvodnění jejich užití. Získané informace lze využívat pro změny zaměření a parametrů budoucích programů. Výsledek hodnocení programu by měl být předložen vládě (se stanoviskem Rady), neboť vláda program schvaluje, měla by tedy být seznámena i s jeho závěrečným hodnocením. Pro hodnocení programů zaměřených na mezinárodní spolupráci je navržena zvláštní úprava, neboť programy tohoto typu jsou dojednávány se zahraničním partnerem nebo zahraničními partnery. Je tedy nutné akceptovat, že i hodnocení takového programu může být provedeno společně zúčastněnými stranami dle dohodnutých kritérií. Pokud taková ujednání neexistují, mělo by se hodnocení české účasti řídit obecnými pravidly pro hodnocení programu.

K § 81 Zveřejňování informací o výzkumu

V těchto ustanoveních zákona se upravuje zveřejňování informací o prováděném výzkumu v obecné rovině. Základním principem je, že příjemci mají o své činnosti financované z veřejných prostředků informovat veřejnost. Tímto opatřením se implementují principy otevřené vědy. Pro standardizaci postupů se výzkumné organizaci určuje povinnost uložit příslušné informace a data do úložiště a uchovat je pro další využití. Vzhledem k tomu, že vydavatelé vědeckých periodik uplatňují pro zveřejňování vědeckých sdělení tzv. embargo, je nutné, aby výzkumná organizace vložila do úložiště také datum zpřístupnění, tedy den, kdy embargo uplyne a příslušné sdělení bude v úložišti přístupné. Zpřístupnění údajů z výzkumu se řídí § 92 a § 93. Omezující podmínkou je naopak zajištění práva na ochranu soukromí, práva na ochranu obchodního tajemství, bezpečnosti nebo obrany státu, kybernetické bezpečnosti výzkumné organizace nebo jiných oprávněných zájmů výzkumné organizace. Pokud by zveřejnění vedlo k narušení těchto chráněných zájmů, příjemce, resp. výzkumná organizace tyto příslušné informace nezveřejňují.

K § 82 Přístup k údajům z výzkumu

Ustanovení souvisí s povinností implementovat Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru a přístupem k otevřené vědě. Tento přístup nezahrnuje pouze přístup k vědeckým publikacím, ale týká se i údajů z výzkumu. Povinnosti směrnice se vztahují k organizacím provádějícím výzkum a k organizacím financujícím výzkum.

Vymezení pojmu „údaje z výzkumu“ bylo uvedeno a vysvětleno v příslušné části zákona. I z něho vyplývá, že nejde o plný rozsah výzkum – vývoj – inovace – transfer znalostí, ale pouze o výzkum, a to především výzkum základní, resp. „vědecký“ dle uvedené směrnice (cit: „collected or produced in the course of scientific research activities“). S předcházejícím pojmem volně souvisí i pojem „údaje z výzkumu“. Do stávajícího zákona byl zaveden z důvodu implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019. Aby byla odstraněna interpretační pochybnost, byla použita definice z textu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019 ze dne 20. června 2019. Objem vytvářených údajů z výzkumu exponenciálně roste a má potenciál pro opakované použití mimo vědeckou obec. Aby bylo možné reagovat na rostoucí společenské výzvy účinným a komplexním způsobem, je zásadní a naléhavé, aby bylo možné mít přístup k údajům z různých zdrojů, jakož i napříč jednotlivými odvětvími a obory, a tyto údaje kombinovat a opakovaně používat. Údaje z výzkumu zahrnují statistiky, výsledky pokusů, měření, pozorování vyplývající z práce v terénu, výsledky průzkumů, jakož i zvukové a obrazové záznamy z pohovorů. Obsahují též metadata, specifikace a jiné digitální objekty. Údaje z výzkumu se liší od vědeckých článků, které přinášejí zprávy o zjištěních, jež jsou výsledkem vědeckého výzkumu, a tato zjištění též komentují. Otevřená dostupnost a opakovatelná použitelnost údajů z vědeckého výzkumu financovaných z veřejných prostředků byla po mnoho let součástí konkrétních politických iniciativ. Otevřeným přístupem se rozumí postupy umožňující poskytování bezplatného online přístupu k výsledkům výzkumu koncovému uživateli, a to bez omezení pro použití a opakované použití nad rámec možnosti požadovat uznání autorství. Politiky otevřeného přístupu mají za cíl zejména poskytovat výzkumným pracovníkům i široké veřejnosti přístup k údajům z výzkumu v co nejranější fázi jejich šíření, jakož i usnadnit používání a opakované použití těchto údajů. Otevřený přístup pomáhá zvyšovat kvalitu, omezit potřebu zbytečného zdvojování výzkumu, urychlovat vědecký pokrok a bojovat proti podvodům v oblasti vědy a může celkově podporovat hospodářský růst a inovace. Kromě otevřeného přístupu je vyvíjeno chvályhodné úsilí, aby bylo zajištěno, že plánování správy údajů se stane běžnou vědeckou praxí, a aby bylo podpořeno šíření údajů z výzkumu, jež jsou dohledatelné, přístupné, interoperabilní a opakovaně použitelné (zásady FAIR). Evropská komise ve zdůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019 uvádí, že je vhodné stanovit závazek členských států přijmout k údajům z výzkumu financovaného z veřejných prostředků politiku otevřeného přístupu, jakož i zajistit, aby tuto politiku prováděly všechny organizace provádějící výzkum a organizace financující výzkum. Zpřístupňování údajů z výzkumu financovaného z veřejných prostředků by mělo představovat standardní možnost. Měly by být náležitě zohledněny otázky týkající se soukromí, ochrany osobních údajů, důvěrnosti, národní bezpečnosti, oprávněných obchodních zájmů, jako jsou obchodní tajemství, a práv duševního vlastnictví třetích stran, v souladu se zásadou „tak otevřeného přístupu k výsledkům, jak je jen možné“. Kromě toho by se tato směrnice neměla vztahovat na údaje z výzkumu, které nejsou přístupné z důvodu národní bezpečnosti, obrany nebo veřejné bezpečnosti. Aby se zabránilo jakékoli administrativní zátěži, měly by se závazky vyplývající z této směrnice vztahovat pouze na ty údaje z výzkumu, které již výzkumní pracovníci, organizace provádějící výzkum či organizace financující výzkum zveřejnili prostřednictvím institucionálního nebo tematického archivu, a neměly by představovat další náklady na vyhledávání datových souborů údajů či vyžadovat dodatečnou správu údajů.

Výzkumné organizace shromažďují, vytvářejí, reprodukují a šíří široké spektrum informací z mnoha oblastí, například sociální, politické, hospodářské, právní, zeměpisné, environmentální, meteorologické, seismologické, turistické, podnikatelské, patentové a vzdělávací, které rozsáhlý, rozmanitý a cenný soubor zdrojů, jejž může ve svůj prospěch využívat společnost. Poskytování těchto informací, jež zahrnují dynamická data, v běžném elektronickém formátu umožňuje občanům a právnickým osobám nacházet nové způsoby jejich využívání a vytvářet nové inovativní produkty a služby. V odstavci 28 úvodní části Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 se vysvětluje, že při poskytování údajů z výzkumu by měly být náležitě zohledněny otázky týkající se soukromí, ochrany osobních údajů, důvěrnosti, národní bezpečnosti, oprávněných obchodních zájmů, jako jsou obchodní tajemství, a práv duševního vlastnictví třetích stran, v souladu se zásadou „tak otevřeného přístupu k výsledkům, jak je jen možné“. Další zdůvodnění požadavku na bezplatné poskytnutí poskytuje požadavek zpřístupnit údaje z výzkumu za podmínek FAIR. Tyto podmínky jsou následující: Dohledatelnost znamená, že:

● (meta)datům je přiřazen trvalý a jedinečný identifikátor (např. DOI)

● Data mají dostatečný metadatový popis.

● (Meta)data jsou registrována nebo indexována v prohledávatelném zdroji, např. v katalogu nebo datovém úložišti.

● Metadata obsahují identifikátor dat, která popisují Dostupnost (pro lidi a stroje) znamená, že:

● k záznamu dat nebo metadat lze přistupovat pomocí trvalého identifikátoru

● Protokol, přes který lze k (meta)datům přistupovat, se řídí uznávanými standardy, např. http(s) nebo ftp(s). Protokol by měl být volný a otevřený.

● Protokol umožňuje autentizaci a autorizaci jako součást přístupu, je-li to nutné.

● Metadata jsou vždy volně dostupná (nejen bezplatná, ale i bez nutnosti registrace), i když k datům nelze přistupovat. Interoperabilita znamená, že:

● (Meta)data jsou poskytována ve všeobecně srozumitelných a v ideálním případě otevřených formátech

● (Meta)data se řídí příslušnými standardy

● pokud je to možné, používají se k popisu řízené slovníky, klíčová slova, tezaury a ontologie

● jsou uvedeny odkazy na další související (meta)data Opakované použití znamená, že:

● data jsou přesná a dobře popsaná s mnoha relevantními atributy (například bohatým popisem kontextu, v němž byla vytvořena nebo je třeba je použít)

● data jsou jasně licencována a dostupná k použití

● je jasné, jak, kdy a kým byla (meta)data vytvořena a zpracována

● data a metadata splňují příslušné standardy komunity v dané oblasti Jelikož v úložištích jsou nebo mají být údaje z výzkumu vyhovující výše uvedeným požadavkům, nemělo by poskytování údajů z výzkumu skutečně žádné další náklady vyžadovat. V § 85 se stanovují pravidla, vycházející ze zmíněné směrnice, pro přístup k údajům z výzkumu, které představují ještě větší bohatství než vědecké publikace. Ustanovení poskytuje návod, jak má výzkumná organizace postupovat při poskytování údajů z výzkumu a jak má chránit své oprávněné zájmy, případně zájmy třetích osob. Tematicky souvisí toto ustanovení s oblastí institucionální odolnosti a předpokládá uvážené rozhodování o výsledcích a souvisejících datech. V souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru a přístupem k otevřené vědě byl doplněn odstavec 5 o obranu, jelikož se tato směrnice na ni nevztahuje.

K § 83 Informační systém výzkumu, vývoje a inovací

Zřizuje se informační systém výzkumu, vývoje a inovací jako informační systém veřejné správy. Jeho účel vyplývá přímo ze zákona: tvoří komplexní a závazné úložiště pro shromažďování, zpracování a uchovávání údajů o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí financovaných plně či částečně z veřejných zdrojů. Zároveň představuje klíčový zdroj informací pro kontrolu účelnosti vynakládaných prostředků, strategické řízení i následné činnosti v oblasti správy VaVaI. Informační systém VaVaI se stává jediným závazným a oficiálním místem, v němž budou soustředěny veškeré údaje o výzkumných, vývojových a inovačních aktivitách hrazených ze státního rozpočtu a rozpočtů územních samosprávných celků, a to včetně dat tvořících dlouhodobé časové řady. Tento centralizovaný a systematický přístup posílí transparentnost, přehlednost i efektivní využívání veřejných prostředků, a zajistí nezbytné podmínky pro moderní, strategicky ukotvené řízení a rozvoj.

K § 84 Správce informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

Ze stávající úpravy se nepřebírá ustanovení, že správcem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací je Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Zákonem se napravuje současný stav a určuje se, že správcem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací je Úřad vlády. V ustanovení se určují základní povinnosti správce, včetně povinnosti provést každoroční kontrolu souladu údajů z důvodu jejich vzájemných vazeb a vnitřní konzistence. Současně je správci dáno oprávnění požadovat nápravu v případě, že zjistí nesoulad nebo chyby v uložených údajích.

K § 85 Obsah informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

Toto ustanovení vymezuje okruh informací, které budou v informačním systému výzkumu, vývoje a inovací shromážděny. Návrh zákona současně specifikuje, jaké údaje týkající se transferu znalostí bude Informační systém VaVaI zahrnovat. Jednotlivé kategorie údajů jsou koncipovány tak, aby založily právní základ pro oprávněné shromažďování komplexních a úplných dat o všech činnostech a aktivitách v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.

K § 86 Postup při předávání údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

I když se pro účely předávání údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací využívá technických prostředků, které předávání údajů umožňují kdykoliv a snižují počet chyb, je nutné stanovit alespoň rámcově způsob a technické lhůty pro předání. Technické lhůty jsou stanoveny z důvodu dalšího zpracování údajů. Např. informace o dosažených výsledcích se z časových důvodů daných harmonogramem hodnocení výzkumných organizací začínají zpracovávat začátkem června. Výsledky, které budou do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací předány po stanovené lhůtě, nebudou již zařazeny do hodnocení výzkumných organizací až v dalším roce. Podobně se postupuje i v případě zpracování údajů pro účely analýz a hodnocení stavu výzkumu, vývoje, inovací a a transferu znalostí v České republice a jejich srovnání se zahraničím. Údaje do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací předávají jednotliví poskytovatelé. Zákon stanoví lhůty, v nichž mají být jednotlivé kategorie údajů předány správci informačního systému pro výzkum, vývoj a inovace. Je proto odpovědností příslušného poskytovatele, aby zajistil, že potřebné údaje bude mít k dispozici od příjemců v takových termínech, aby je mohl včas předat správci informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. Zákon předpokládá, že veškeré údaje budou předávány automatizovaně prostřednictvím rozhraní určeného pro ty účely správcem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. Cílem automatizovaného předávání pomocí rozhraní je jednak snížit administrativní zátěž, která by byla spojena s manuálním zpracováním údajů, a jednak snížit riziko chybovosti údajů, která by mohla vzniknout v souvislosti s ručním zpracováním údajů.

K § 87 Postup při předávání údajů poskytovateli

Zákon ponechává na vůli jednotlivých poskytovatelů, aby prostřednictvím podmínek podpory stanovili příjemcům lhůty pro předávání jednotlivých kategorií údajů, a to takovým způsobem, aby poskytovatelé mohli sami plnit své informační povinnosti při předávání údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. Některé úkony uvedené v tomto ustanovení souvisejí s hodnocením výzkumných organizací, neboť informační systém výzkumu, vývoje a inovací je a bude zdrojem informací o výsledcích výzkumných opatření. Především je to možnost, aby výzkumná organizace předala do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaje o výsledcích, které nebyly financovány z veřejných prostředků a nejsou tedy evidovány, ale pro hodnocení výzkumné organizace jsou důležité (odstavec 1). Další úkon se týká výzkumných organizací, které dosud hodnoceny nebyly a požádaly o své hodnocení. Ty musí do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací předat údaje o svých výsledcích. Určuje se tedy, jak to mají udělat.

K § 88 Poskytování údajů z informačního systému výzkumu, vývoje a inovací

Předmětné ustanovení poskytuje legislativní základ pro zpřístupňování údajů informačního systému výzkumu vývoje a inovací veřejnosti, příjemcům podpory a partnerům. Oproti předchozí právní úpravě není nadále potřebné upravovat předávání údajů evidovaných v informačním systému výzkumu, vývoje a inovací mezi správcem tohoto systému a ostatními orgány veřejné moci. Toto předávání údajů se nadále řídí režimem registrace agend, který je upraven v zákoně č. 111/2009 Sb., o základních registrech.

K § 89 Údaje o podpoře poskytnuté podle zvláštních postupů

Z důvodu přípravy návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí je zapotřebí, aby informační systém výzkumu, vývoje a inovací obsahoval také údaje o výzkumu prováděném podle § 8 tohoto zákona. Vzhledem jeho povaze a vzhledem k účelu, pro který jsou informace využity, jsou požadované informace omezeny na naprosté minimum (jeden souhrnný údaj), navíc zcela neveřejné.

K § 90 Informační systémy pro administraci

Návrh zákona požaduje, aby poskytování účelové podpory bylo ze strany poskytovatelů uskutečňováno ve formě digitálních služeb. Tento požadavek je v souladu se zásadou č. 1 ze Zásad pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, dle které platí, že veškeré nově zaváděné služby veřejné správy mají být již od počátku zaváděny primárně v digitální podobě. Návrh zákona v tomto ohledu etabluje stávající praxi poskytovatelů, neboť většina poskytovatelů účelové podpory využívá pro účely administrace účelové podpory vlastní aplikační vybavení či aplikační vybavení zpřístupněné pro ty účely jiným poskytovatelem, např. ISTA (TA ČR, MV, MZe), GRIS (GA ČR), ISVP (AZV ČR) a ISIX (MŠMT). Poskytovatelé účelové podpory jsou tedy povinni zajistit, aby administrace účelové podpory a s tím související komunikace s žadateli a příjemci probíhala elektronicky prostřednictvím informačního systému, který je k tomu určen. Poskytovatel je oprávněn pro tyto účely buď zřídit a provozovat vlastní informační systém pro administraci anebo může využít informační systém jiného poskytovatele či dokonce jiného ústředního správního úřadu, který není poskytovatelem. Podmínkou vždy je, aby takový informační systém vyhovoval požadavkům zákona na informační systémy pro administraci účelové podpory. Předmětné ustanovení reflektuje zásadu č. 4 ze Zásad tvorby digitálně přívětivé legislativy, neboť předjímá možné budoucí sdílení softwarové infrastruktury vytvořené některým z ústředních správních úřadů. V předmětném ustanovení je dále požadováno, aby informační systémy pro administraci účelové podpory umožňovaly prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace, autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon. Poskytovatelé musí proto v rámci informačních systémů pro administraci zavést odpovídající metody autentizace uživatelů. U informačních systémů veřejné správy, které tomuto požadavku vyhovují, pak platí, že úkon, jehož náležitostí má být podpis toho, kdo jej činí, učiněný prostřednictvím informačního systému veřejné správy se považuje za podepsaný (§ 8 zákona o informačních systémech veřejné správy). Tato charakteristika informačních systémů pro administraci proto zajistí komunikaci mezi poskytovatelem a žadatelem (resp. příjemcem) přímo prostřednictvím daného informačního systému a nebude nutné volit dodatečné metody autentizace úkonů jednotlivých účastníků (např. prostřednictvím kvalifikovaných či uznávaných elektronických podpisů).

Informační systémy pro administraci se nepoužijí pro operační programy ve výzkumu, vývoji a inovacích, pro veřejné zakázky a pro aktivity podle § 8. Projekty operačních programů jsou administrovány prostřednictvím informačních systémů, které se řídí jednotným metodickým prostředím použitelným pro řízení programů spolufinancovaných z ESI fondů. Povinné použití informačních systémů pro administraci je v případě těchto projektů vyloučeno zejména kvůli tomu, aby nedocházelo ke kolizi pravidel vyplývajících z jednotného metodického prostředí a pravidel vyplývajících ze zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, vč. doporučení ke sjednocení podmínek pro poskytování účelové podpory vydávaných Radou pro výzkum, vývoj a inovace. Informační systémy pro administraci se z obdobného důvodu nepoužijí pro veřejné zakázky, neboť ty jsou administrovány prostřednictvím elektronických nástrojů podle § 213 zákona o zadávání veřejných zakázek.

K § 91 Komunikace mezi poskytovatelem a žadateli a příjemci při poskytování účelové podpory

Výzvy k podávání návrhů projektů musí být zveřejněny prostřednictvím informačních systémů pro administraci účelové podpory. Je ponecháno na uvážení poskytovatelů, zda přistoupí ke zveřejnění výzvy k podávání návrhů projektů i jiným způsobem a zvýší tím povědomí adresátů o možnosti podávat návrhy projektů. Z předchozího ustanovení zákona vyplývá, že poskytovatel je povinen během administrace účelové podpory komunikovat s žadatelem a následně s příjemcem prostřednictvím informačního systému pro administraci. Této povinnosti poskytovatele pak odpovídá i povinnost žadatelů a příjemců komunikovat s poskytovatelem výhradně prostřednictvím informačního systému pro administraci. Žadatelé tak nejsou oprávnění jednotlivá právní jednání (např. podání návrhů projektů, doplnění návrhu projektu, námitky, oznámení o změnách) prostřednictvím jiného komunikačního kanálu. Ustanovení zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí se tak v tomto ohledu uplatní přednostně před ustanovením § 37 odst. 4 správního řádu, které připouští jakoukoli písemnou či elektronickou formu podání, příp. podání uskutečněné ústně do protokolu. Je-li poskytovatelům uloženo, aby administraci účelové podpory uskutečňovaly ve formě digitální služby prováděné prostřednictvím informačního systému pro administraci, nemělo by být připuštěno, aby žadatelé a příjemci činili svá jednání v jakékoli formě. To by vyvolávalo zbytečné administrativní náklady na straně poskytovatelů, kteří by příslušná podání žadatelů a příjemců vždy musely převádět do elektronické formy použitelné v rámci informačního systému pro administraci. Žadatelé a příjemci jsou povinni informovat o změnách údajů předaných poskytovateli prostřednictvím informačního systému pro administraci v souladu s podmínkami stanovenými ve výzvě k podávání návrhů projektu nebo ve smlouvě o poskytnutí podpory. Je na uvážení poskytovatele, aby stanovil lhůty, v jakých musí žadatel či příjemce informovat o změnách údajů předaných dříve poskytovateli. Je taktéž ponecháno na uvážení poskytovateli, aby ve vztahu k různým kategoriím změn stanovil navazující postup, např. zda takovou změnu údajů postačuje oznámit či zda ohledně takové změny je nutné uzavřít dodatek ke změně smlouvy o poskytnutí podpory. Povinnost informovat o změnách údajů neplatí pro změny údajů, které podle zákona o právu na digitální služby poskytovatel nevyžaduje. Žadatel a příjemce nejsou povinni informovat poskytovatele o změnách údajů, které se jich týkají a které jsou vedeny v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou poskytovateli zpřístupněné pro výkon agendy (§ 9 odst. 2 zákona o právu na digitální služby). Rozsah těchto údajů bude závislý na tom, jaké údaje budou zpřístupněny poskytovateli prostřednictvím institutu registrace agend. Pokud například budou poskytovateli zpřístupněny údaje registru osob a veřejného rejstříku (např. ve formě rozhraní mezi informačním systémem pro administraci a informačním systémem základních registrů), nebudou příjemci povinni oznamovat poskytovateli změny těchto údajů (např. změna sídla, změna členů statutárních orgánů). V takových případech je na poskytovateli, aby prostřednictvím podmínek podpory vymezil údaje, jejichž změny jsou příjemci povinni oznamovat a u jakých údajů naopak oznamování změn nepřichází do úvahy. Předání informací poskytovateli a zpřístupnění informací žadateli nebo příjemci v informačním systému pro administraci má účinky doručení. Cílem předmětného ustanovení je urychlit proces administrace účelové podpory a usnadnit prokazování ohledně doručení písemnosti adresátovi. Písemnosti zpřístupněné prostřednictvím informačního systému pro administraci se považují za doručené, aniž by odesílatel musel prokazovat, zda se adresát s písemností skutečně seznámil. Podobně jako je tomu v případě elektronických nástrojů používaných při zadávání veřejných zakázek (§ 211 odst. 7 zákona o zadávání veřejných zakázek) se na komunikaci neuplatní § 5 a 6 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Jednotlivá právní jednání jsou považována za podepsaná a není proto nutné, aby odesílatelé podepisovali jednotlivé úkony kvalifikovaným nebo uznávaným elektronickým podpisem. Cílem tohoto ustanovení je usnadnit expedici podání a snížit náklady spojené s administrací účelové podpory, tj. aby poskytovatelé a žadatelé a příjemci nemuseli vynakládat prostředky na pořízení kvalifikovaných nebo uznávaných elektronických podpisů. Tato výjimka by současně neměla vést k ohrožení důvěrnosti předmětné komunikace, neboť informační systémy pro administraci musí být koncipovány tak, aby umožňovaly prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace, autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon.

K § 92 Přestupky

Pro oblast vedení evidence výzkumných subjektů schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze zahraničí se stanovují dvě kategorie porušení zákonných povinností, které mají charakter přestupku a k tomu odpovídající horní hranice výše pokuty. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které je určeno jako orgán pro tuto agendu, je také orgánem, který pokuty vybírá. Pro porušení povinnosti výzkumného subjektu spojené s udržováním aktuálních dokumentů v evidenci výzkumných organizací se přestupek / pokuta nezavádí. Zde je dostatečným „trestem“ výmaz, který Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy provede.

K § 93 Jiná porušení zákona

Poskytnutá podpora má charakter dotace nebo návratné finanční výpomoci podle rozpočtových pravidel. Na případné porušení podmínek podpory se proto bez dalšího aplikují ustanovení o porušení rozpočtové kázně a možnost ukládat nápravná opatření poskytovatelem dotace podle § 14f rozpočtových pravidel. V tomto ohledu zákon nezavádí žádná specifická pravidla oproti běžnému režimu. Nad rámec sankcí vyplývajících z rozpočtových pravidel je poskytovatel oprávněn rozhodnout o uložení zákazu žádat o podporu. Zákon neupravuje žádné procesní odchylky při vydávání tohoto rozhodnutí, a proto se na řízení o vydání tohoto rozhodnutí aplikuje správní řád. Uložený zákaz má účinky nejen pro poskytovatele, který jej vydal, ale též pro všechny ostatní poskytovatele. Zákaz postihuje jiná jednání, než jaká jsou sankcionována prostřednictvím uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Tento zákaz tak představuje specifickou sankci v situacích, kdy příjemci byla poskytnuta podpora v důsledku jím nepravdivě uvedených informací. Tj. jde o případy, kdy dodatečně bylo zjištěno, že podpora byla poskytnuta příjemci neoprávněně. V případě, že je nepravdivost informací tvrzených žadatelem v procesu předcházejícím poskytnutí podpory, lze takový nedostatek napravit neposkytnutím podpory nebo opravením údajů v žádosti o podporu. V posledním odstavci se navrhuje, aby případným zákazem obdržet podporu nebylo dotčeno poskytování podpor, o kterých bylo rozhodnuto před vydáním zákazu. Důvodem je, ochrana právní jistoty příjemce. Pokud by taková výjimka nebyla zakotvena, vedlo by to fakticky k retroaktivnímu působení předmětného zákazu.

K § 94 a § 95

Jde o přechodná ustanovení, která zajišťují právní jistotu všem právním vztahům a řízením započatým před nabytím účinnosti tohoto zákona. Všichni účastníci mají tak zajištěno, že započaté činnosti a vztahy budou dokončeny podle zákona č. 130/2002 Sb.

K § 96 až § 98

Tato přechodná ustanovení se týkají Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky. Obě agentury přecházejí s novým zákonem do režimu státní služby. Uvedená ustanovení řeší postup při těchto změnách, aby nebyla ohrožena činnost obou agentur a narušeno poskytování účelové podpory.

K § 99 Územní samosprávné celky

Územní samosprávné celky nemají postavení poskytovatele ve smyslu zákona. Zákon je primárně koncipován jako úprava poskytování podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí ze státního rozpočtu. Některá ustanovení zákona by z tohoto důvodu nebylo vhodné aplikovat na územní samosprávné celky, neboť by to mohlo vést k nepřiměřeným zásahům do jejich práva na samosprávu. Ve vztahu k územním samosprávným celkům tedy platí, že vybraná ustanovení zákona budou aplikována obdobně. Jedná se například o ustanovení o informačním systému výzkumu, vývoji a inovacích. Zde je předpokládáno, že pokud územní samosprávné celky budou poskytovat podporu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, měly by zajistit předávání údajů o této podpoře do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. To zajistí, že všechny údaje o podpoře budou soustředěny na jediném místě. V případě, že se územní samosprávné celky rozhodnou z vlastního rozpočtu poskytovat podporu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, budou se na ně jiná ustanovení zákona aplikovat toliko přiměřeně. Jedná se především o ustanovení upravující proces poskytování podpory vč. hodnocení. V tomto případě je přiměřená aplikace odůvodněna tím, že územní samosprávné celky se zčásti řídí jiným institucionálním a procesním rámcem, než je tomu u organizačních složek státu. Například, tam, kde je v zákoně předjímáno, že podpora bude poskytnuta na základě rozhodnutí o poskytnutí podpory, mohou územní samosprávné celky v souladu s rozpočtovými pravidly územních rozpočtů uzavřít s příjemcem smlouvu o poskytnutí dotace.

K § 100 Zrušovací ustanovení

Uvádějí se právní předpisy, které je zapotřebí v souvislosti s přijetím předkládaného zákona zrušit.

K § 101 Účinnost

Navrhuje se, aby nový zákon nabyl účinnosti od 1. ledna 2026. Počátek roku je pak zvolen z důvodu souladu účinnosti zákona a přípravy návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Pro nabytí účinnosti některých dalších ustanovení se navrhují výjimky. Protože bude nutné pravděpodobně provést nějaké úpravy v informačních systémech zajišťujících administraci účelové podpory, navrhuje se nabytí účinnosti příslušných ustanovení až od roku 2028. Tím je vytvořen dostatečný prostor pro to, aby případné změny mohly být provedeny. Z důvodu navrhovaného přechodu obou agentur pod působnost zákona o státní službě se naopak navrhuje u vybraných ustanovení § 96 až 98 nabytí účinnosti již od 1. září 2025.

V Praze dne 18. prosince 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace PhDr. Marek Ženíšek, Ph.D. podepsáno elektronicky