zákon č. 330/2025 Sb.

Část první (Správa informací o stavbě a vystavěném prostředí)

Hlava I (Úvodní ustanovení) K § 1 (Předmět a účel zákona)

Úvodní ustanovení textu návrhu zákona vymezuje předmět a účel navrhované právní úpravy. Návrh zákona má za cíl upravit práva a povinnosti při správě informací o stavbě a o vystavěném prostředí. Návrh zákona neusiluje o detailní úpravu konkrétních postupů, ale cílem je nastavit rámec pro to, jakým způsobem pořizovat a dále nakládat s informačním modelem stavby i informačním modelem vystavěného prostředí, aby se jednalo o postupy standardizované, které budou moci být sdíleny mezi zainteresovanými subjekty (členy projektového týmu, správci stavby atp.). Současně při tom navazuje na zahraniční zkušenosti a na informace z pilotních projektů realizovaných v České republice. Účelem zákona pak je vytváření informační základny pro hospodárnou, efektivní a účelnou přípravu, provádění, užívání, údržbu, provádění změn a odstraňování stavby. Nastavení informační základny má napomoci řízení informací spojených s konkrétní stavbou během celého jejího životního cyklu. Jedná se tedy nejenom o fáze navrhování, přípravu či provádění stavby, ale také o fázi jejího následného užívání. Spolu s tím mají být stanoveny jednotné standardy a postupy pro vytváření informačního modelu stavby, aby mohly být informace o stavbách efektivně a jednotně spravovány. Účelem zákona je také vytvářet informační základnu pro hospodárnou, efektivní a účelnou správu a rozvoj vystavěného prostředí. Informační model vystavěného prostředí má poskytovat digitální obraz území zahrnující stavby a prostranství včetně umělých i přírodních prvků, zaznamenat jejich základní identifikaci, umístění a také jejich vzájemné vazby a vlastnosti. Z povahy věci bude informační model vystavěného prostředí tvořen integrací prostorových dat a systémových funkčností včetně dat z digitálního modelu stavby, tzn. částí informačního modelu stavby, a to prostřednictvím jednotného technického a metodického rámce. Informační model vystavěného prostředí tak umožní nevnímat každou stavbu samostatně, ale vidět ji ve vazbách i k dalším stavbám, včetně inženýrských sítí vedoucích pod/nad pozemkem, či k okolnímu veřejnému prostoru. S vytvářením informační základny pro správu a rozvoj vystavěného prostředí úzce souvisí stanovení jednotných standardů pro vytváření informačního modelu vystavěného prostředí, což je rovněž jedním z účelů navrhované právní úpravy. Pouze při aplikaci stanovených pravidel a standardů pro informační model stavby a informační model vystavěného prostředí se bude jednat o data srovnatelná a dále využitelná, neboť budou důvěryhodná a aktuální.

K § 2 (Vymezení pojmů)

Ustanovení § 2 vymezuje základní pojmy, které jsou v návrhu zákona opakovaně používány. Jedním z cílů návrhu zákona je stanovit jednoznačnou terminologii pro aplikační praxi. Základními pojmy, které návrh zákona vymezuje, jsou správa informací o stavbě, informační model stavby, informační model vystavěného prostředí, datový standard stavby a společné datové prostředí.

Správou informací o stavbě návrh zákona rozumí standardizované postupy pořizování, poskytování, udržování, využívání a uchovávání informačního modelu stavby. Jedná se tedy o nakládání s daty informačního modelu stavby během celého jejího životního cyklu, od přípravy, provádění, užívání, až po její odstraňování, přičemž podstatný je z pohledu informačního modelování rovněž způsob nakládání s informacemi. V daném kontextu je tedy podstatné, že správou informací o stavbě se v souvislosti s návrhem zákona rozumí standardizovaný soubor činností a postupů. Jednotné standardy a postupy pro správu informací o stavbě stanoví prováděcí právní předpis, v tomto případě vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu. Informační model stavby je digitální reprezentace fyzických a funkčních charakteristik stavby a dalších informací spojených se všemi fázemi životního cyklu stavby. Informační model stavby je zpravidla vedený ve společném datovém prostředí. Zákon nedefinuje speciálně pojem stavba, v tomto ohledu respektuje terminologii obecného zákona, který stavbu definuje, a tuto terminologii přebírá, resp. v tomto smyslu se stavbou pracuje (§ 5 stavebního zákona). Definice uvedená v návrhu zákona se věnuje informačnímu modelu stavby jako digitální reprezentaci konkrétních charakteristik stavby, tzn. zavádí určitý standard pro data, která ze své podstaty musí být uspořádaná. Informační model stavby přitom zahrnuje data nejenom z fáze přípravy a provádění stavby, ale i z fáze následného užívání stavby, tedy jakéhokoliv nakládání se stavbou, a to s využitím informačního modelování. Jedná se tedy o celý životní cyklus stavby, jak s tímto termínem pracuje například také zákon o zadávání veřejných zakázek. Informační model stavby zahrnuje výkresovou i textovou dokumentaci, přitom se nejedná pouze o strojově čitelná data, ale obsahuje jak data strojově čitelná, tak i data interpretovatelná pouze člověkem. Cílem tedy je, aby se v informačním modelu stavby nacházela veškerá podstatná data, která se ke stavbě váží. Může to tedy být nejenom digitální model stavby, ale také nejrůznější další informace a dokumenty, jako je například povolení stavby, které budou uchovávány v informačním modelu stavby, nicméně které nebudou strukturované takovým způsobem, aby pomocí programové aplikace z nich bylo možné získat požadované informace. Digitální je tedy v daném kontextu míněno jako opak analogového. Digitalizované je vše, veškeré elektronické dokumenty vč. těch naskenovaných. Informační model stavby tedy představuje soubor informací o stavbě, které můžou být obrazové, geometrické i popisné (alfanumerické). Jedná se o množinu vybraných sad dat (informačních kontejnerů, viz dále). Informační model stavby umožňuje tyto informace vést a sdílet v elektronické podobě v průběhu času. Aby efektivní sdílení dat fungovalo, musí být informační model stavby veden ve společném datovém prostředí, pokud zákon nestanoví jinak (viz § 4). Obsah a pravidla pro tvorbu informačního modelu stavby, stejně jako podrobné požadavky na společné datové prostředí stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou. Informační model vystavěného prostředí je digitální reprezentace fyzických a funkčních charakteristik vystavěného prostředí a dalších účelově seskupených informací o území, stavbách a vztazích týkajících se vystavěného prostředí. Samotný pojem vystavěné prostředí je používán ve smyslu § 12 písm. t) stavebního zákona, který za vystavěné prostředí považuje „prostředí vytvořené nebo upravené člověkem zahrnující stavby a volná prostranství veřejná i neveřejná“. Informační model vystavěného prostředí je tedy nutné chápat jako jednotný modelový základ a prostorový kontext pro integraci dat, zobrazování a analýzu vystavěného prostředí. Návrh zákona definuje základní rámec informačního modelu vystavěného prostředí. Konkrétní obsah základního modelu vystavěného prostředí, pravidla pro tvorbu a správu základního modelu vystavěného prostředí i jeho doplňků stanoví vyhláška, která bude v tomto případě v gesci Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.

Dále návrh zákona definuje datový standard stavby, kterým se rozumí specifikace požadavků na informace o stavbě vyplývajících z potřeb nakládání se stavbou, tzn. přípravy, provádění, užívání, údržby, provádění změn a odstraňování stavby. Datový standard stavby představuje základní nástroj zefektivnění práce s daty o stavbě. Datový standard stavby umožňuje přenosy digitálních strukturovaných informací o stavbě mezi jednotlivými účastníky v rámci celého životního cyklu stavby, a to nezávisle na jednotlivých softwarových řešeních. Datový standard stavby zajistí, aby byly informace do digitálního modelu stavby pořizovány standardním způsobem a byly v budoucnu využitelné ve všech případech, kdy to bude potřebné. Zajistí tedy strukturované sdílení konkrétních dat napříč informačními systémy veřejné správy, neboť mimo jiné představuje nástroj pro interoperabilitu (např. s informačními systémy stavební správy). Konečně návrh zákona definuje společné datové prostředí, kterým se rozumí soubor nástrojů a požadavků, prostřednictvím kterých se uchovává, spravuje a sdílí obsah informačního modelu stavby nebo jeho části.

Hlava II (Informační model stavby) K § 3 (Povinné osoby)

Ustanovení § 3 je řazeno v hlavě II návrhu zákona týkající se informačního modelu stavby. Pokud se návrh zákona vztahuje k povinné osobě, jsou jimi ve smyslu § 3 ty povinné osoby, které mají za určitých okolností pro určité typy staveb povinnost pořídit informační model stavby. Povinnost pořídit informační model stavby se váže primárně k osobám, které hospodaří s majetkem České republiky. Povinnou osobou je tedy Česká republika, která povinnost pořídit informační model stavby plní prostřednictvím organizační složky státu příslušné k hospodaření se stavbou. Takovými organizačními složkami jsou ve smyslu § 3 zákona o majetku státu „ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu“. Podle § 3 odst. 2 zákona o majetku státu není organizační složka právnickou osobou, tím však není dotčena její působnost nebo výkon předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů. Její jednání v těchto případech je jednáním státu. Další, kdo má povinnost pořizovat informační model stavby, z důvodu, že hospodaří s veřejnými prostředky, jsou státní příspěvkové organizace příslušné k hospodaření se stavbou (viz § 54 a násl. zákona o majetku státu). Státní příspěvkové organizace mají specifické postavení, přičemž při hospodaření s majetkem mají podobné postavení jako organizační složky státu. Proto je jejich zařazení mezi povinné osoby logické. Povinnost pořizovat informační model stavby má také státní podnik, který má právo hospodaření ke stavbě (viz zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů), a státní organizace, která má právo hospodaření ke stavbě (viz § 19 zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železnic a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 2 zákona č. 77/1997 Sb. má státní podnik právo hospodařit s majetkem státu a nemá vlastní majetek. Podle § 20 zákona č. 77/2002 Sb. státní organizace Správa železnic rovněž hospodaří s majetkem státu.

Do výčtu povinných osob jsou dále zahrnuty vyšší územní samosprávné celky, a to ke stavbám v jejich vlastnictví, pokud nejde o majetek svěřený k hospodaření jiné osobě, a dále pak příspěvková organizace zřízená vyšším územním samosprávným celkem ke stavbám v jejím vlastnictví nebo ke stavbám svěřeným jí k hospodaření. Vyššími územními samosprávnými celky jsou ve smyslu čl. 99 Ústavy kraje. Vyšší územní samosprávné celky byly vytvořeny na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zařadit vyšší územní samosprávné celky a jimi zřizované příspěvkové organizace do výčtu povinných osob, které mají pořizovat informační model stavby, zapadá do koncepce zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, podle které musí být majetek kraje „využíván účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti“. K posouzení přípustnosti stanovit povinnost vyšším územním samosprávným celkům pořizovat informační model stavby lze odkázat na obecnou část důvodové zprávy. Ve stručnosti lze shrnout, že navrhovaná právní úprava neodporuje právu na územní samosprávu a jedná se pouze o dílčí stanovení limitů pro nakládání s majetkem, kterých zná český právní řád mnoho

– ke srovnání zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon o zadávání veřejných zakázek, či zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. V daném kontextu lze doplnit, že vzhledem k tomu, že podle zákona č. 347/1997 Sb. se vyšším územním samosprávným celkem rozumí také hlavní město Praha (část první, čl. I, bod 1 zákona č. 347/1997 Sb.), je takto nutné chápat i text předkládaného návrhu zákona. Tzn. návrh zákona předpokládá, že hlavní město Praha patří mezi povinné osoby, a tudíž na něj dopadají povinnosti podle návrhu zákona. Inspirací pro zavedení povinné osoby v § 3 písm. g) návrhu zákona byl § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek, který za veřejného zadavatele považuje také tzv. jinou právnickou osobu. Návrh zákona odkazuje přímo na definici v § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek s tím, že z této definice stanovuje dvě výjimky. Pro výklad § 3 písm. g) návrhu zákona je tak zcela použitelný výklad k § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek s níže popsanými výjimkami. Vzhledem k tomu, že povinnou osobou není obec, nemůže být povinnou osobou ani právnická osoba, kterou obec převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu. Výjimka obsažená v § 3 odst. 1 písm. g) bodu 1 souvisí s odkazem na zákon o zadávání veřejných zakázek, a proto bude možné využít eurokonformního výkladu za účelem vymezení této výjimky. Dále je postaveno najisto, že sektoroví zadavatelé, kteří zadávají sektorové veřejné zakázky dle § 151 zákona o zadávání veřejných zakázek, nejsou povinnou osobou.

K § 4 (Povinné pořizování a udržování informačního modelu stavby)

Povinnost pořídit a udržovat informační model stavby mají podle návrhu zákona povinné osoby pouze u stavby podléhající evidenci v katastru nemovitostí nebo zapisované do digitální technické mapy kraje, a to za situace, pokud předpokládaná hodnota stavby nebo pořizovací cena přesahuje finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Neposuzuje se přitom celková hodnota stavby, ale objem vynaložených veřejných prostředků pro účely (i) výstavby či (ii) změny dokončené stavby. Může se tedy jednat i o výstavbu či změnu dokončené stavby zahrnující pouze část stavby.

Další podmínkou je, že povinné osobě vznikla povinnost pořídit vybranou sadu informací podle § 7. Jinými slovy dříve, než povinné osobě vznikne povinnost pořídit některý z informačních kontejnerů (tedy pro povolení stavby, užívání stavby atp.), nemusí informační model stavby pořizovat a udržovat. Které stavby jsou předmětem evidence katastru nemovitostí stanoví § 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Výčet nemovitostí zde uvedených je taxativní a nelze jej tudíž výkladem jakkoliv rozšiřovat. Katastr nemovitostí se soustředí na evidování těch nejvýznamnějších nemovitostí. Návrh zákona se v tomto od zavedené praxe nijak neodchyluje a pracuje s kategorií staveb zapisovaných do katastru nemovitostí. Obsah digitální technické mapy kraje stanoví § 4b zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zeměměřictví“). Obsah digitální technické mapy kraje tvoří údaje o druzích, umístění, průběhu a vlastnostech objektů a zařízení dopravní a technické infrastruktury včetně údajů o jejich ochranných a bezpečnostních pásmech a údajů o záměrech na provedení změn dopravní a technické infrastruktury v území, a údaje o umístění, průběhu a vlastnostech vybraných stavebních a technických objektů a zařízení a vybraných přírodních objektů na zemském povrchu, pod ním nebo nad ním, které charakterizují základní prostorové uspořádání území. Údaje o technické infrastruktuře pak tvoří zejména údaje o zařízeních přenosové a distribuční soustavy v elektroenergetice a přepravní a distribuční soustavy v plynárenství, o výrobnách plynu, zásobnících plynu, těžebních plynovodech, rozvodných tepelných zařízeních, produktovodech, ropovodech a skladovacích zařízeních, podzemních sítích elektronických komunikací a kabelových nadzemních komunikačních vedeních sítí elektronických komunikací, vodovodech a kanalizacích, vedeních veřejného osvětlení, zařízeních na odstraňování nebezpečného odpadu, skládkách, spalovnách, zařízeních zpracovávajících biologicky rozložitelné odpady, stavbách ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, vodních dílech, potrubní poště, a dalších objektech a zařízeních významných z hlediska účelu vedení digitální technické mapy. Důležitým předpokladem nicméně je, že se povinnost pořídit informační model stavby týká pouze stavby nebo její části, jejíž pořizovací cena nebo předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Nadlimitní veřejnou zakázkou je podle § 25 zákona o zadávání veřejných zakázek, taková zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce ve smyslu § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, činí aktuálně 135.348.000 Kč. V případě nadlimitních veřejných zakázek se tedy jedná o svým finančním rozsahem dostatečně velké zakázky, na kterých bude po jejich dokončení dobře patrný benefit pramenící z využívání dat o stavbě během celého jejího životního cyklu. Návrh zákona dále předpokládá, že povinnost pořídit informační model stavby vzniká v momentě pořízení vybrané sady dat (informačního kontejneru) dle § 7 návrhu zákona. Tzn. u nově připravovaných staveb vzniká obvykle povinnost pořídit informační model stavby k datu podání žádosti o povolení záměru, u změn dokončených staveb, tzn. rekonstrukcí, vzniká až v případě žádosti o povolení záměru v případě změny dokončené stavby, Jinými slovy, u již existujících staveb vzniká povinnost pořídit informační model stavby až v případě jejich změny (rekonstrukce), ne dříve. Pokud dochází k obnově stavby podle původního povolení a dokumentace bez nutnosti jejího opětovného povolování ve smyslu § 264 stavebního zákona, ani v takovém případě není nutné informační model stavby pořizovat. Návrh zákona stanoví, že povinná osoba pořizuje a udržuje informační model stavby ve společném datovém prostředí. Z tohoto principu existuje výjimka, pokud je součástí informačního modelu stavby utajovaná informace. Ta nemusí být vedena ve společném datovém prostředí, pokud by existovaly obavy, že tímto postupem by mohlo dojít k jejímu ohrožení. Logickým důsledkem pořízení informačního modelu stavby je jeho udržování aktuálním tak, aby odpovídal skutečnému stavu, a to minimálně v rozsahu stavebně-technického a požárně- bezpečnostního řešení stavby, dále pak aby obsahoval aktuální informace vyplývající z požadavků kladených na stavbu, její užívání nebo údržbu podle jiného právního předpisu. Takovými požadavky mohou být povinnosti vyplývající například ze zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, zejm. jeho hlavy IV, dále pak zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, nebo zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších přepisů. Tzn. provozní záležitosti stavby budou určovány vždy v konkrétním případě podle aktuálního stavu konkrétní stavby. Pokud je pro výstavbu tedy pořízen informační model stavby, bude nutné tento model pořídit i pro změnu již dokončené stavby (rekonstrukci). Jenom tak zůstanou data aktuální a využitelná i při následné správě stavby. V případě, že novým majitelem stavby, u které je informační model stavby pořízen, se stane osoba odlišná od osoby povinné podle § 3, povinnost udržovat informační model stavby a vytvářet informační kontejnery v takovém případě tento nový majitel mít nebude.

K § 5 (Výjimky z povinného pořizování a udržování informačního modelu stavby)

Návrh zákona počítá s tím, že pořizování informačního modelu stavby nemusí být účelné a efektivní ve všech případech. Z tohoto důvodu předpokládá určité výjimky. První výjimka z povinnosti pořídit a udržovat informační model stavby se týká především majetku jakékoliv povinné osoby nacházejícího se v zahraničí. Návrh zákona vychází z toho, že v zahraničí se stavebník musí řídit tam platnými a účinnými právními předpisy a povinnost pořídit informační model stavby by mohla být v některých případech nerealizovatelná. Přitom skupinu takových případů lze dopředu pouze obtížně identifikovat. Z tohoto důvodu se jeví jako logické, aby tato výjimka platila pro všechen majetek povinné osoby nacházející se v zahraničí. Další výjimku z povinnosti pořídit a udržovat informační model stavby tvoří stavby, k nimž vykonává působnost stavebního úřadu Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo spravedlnosti (§ 35 stavebního zákona). Jedná se o stavby důležité z hlediska zajištění strategických bezpečnostních zájmů České republiky, u kterých by nemuselo být pořizování informačního modelu stavby účelné právě z důvodu ohrožení chráněného veřejného zájmu. Vyjmenované stavební úřady jsou tzv. jinými stavebními úřady ve smyslu § 30 stavebního zákona. Další výjimka vyplývá z dočasnosti hospodaření s některými stavbami, ke kterým státu vznikla příslušnost hospodařit například v důsledku odúmrtě, příp. staveb, o kterých bylo rozhodnuto o jejich nepotřebnosti pro stát. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových přebírá velké množství budov, u kterých bude teprve následně (velice často v horizontu delším než 1 rok) rozhodnuto o jejich dalším využití. Povinnost vytvářet informační model stavby v takových případech by byla nehospodárná.

K § 6 (Obsah informačního modelu stavby)

Návrh zákona demonstrativním výčtem vymezuje, co je obsahem informačního modelu stavby. Podle návrhu zákona je jeho obsahem alespoň

- ucelená část představující prostorové uspořádání a charakteristiky stavby, jejích konstrukcí a prvků ve strukturované podobě (dále jen „digitální model stavby“),

- informace o harmonogramu výstavby,

- informace o podmínkách povolení stavby,

- informace o investičních nákladech stavby,

- informace vztahující se k užívání a údržbě stavby; takové informace zahrnují i harmonogram a popis kontrol, preventivní plán údržby provozu atp.,

- dokumentace stavby podle jiného právního předpisu (typicky stavební zákon atp.),

- informace o úkonech správních orgánů a právních jednáních souvisejících s přípravou, prováděním, užíváním, údržbou, prováděním změn a odstraňováním stavby; v tomto smyslu se jedná zejm. o veřejnoprávní úkony jako nejrůznější povolení, souhlasy atp.

- informace o změnách dokončené stavby. Informační model stavby obsahuje všechny relevantní informace o stavbě během celého jejího životního cyklu. Tzn. jedná se nejenom o informace vztahující se k povolení konkrétní stavby, ale také k průběhu výstavby, správě stavby během jejího užívání, tak i informace o případných změnách dokončené stavby. V daném kontextu je nutné zdůraznit, že výčet běžných součástí informačního modelu stavby není konečný, ale dle aktuální situace mohou být jeho obsahem i další informace, které budou pro konkrétní stavbu relevantní a důležité. Naopak obsah či rozsah informací v něm uvedených může být také užší z toho důvodu, že pro příslušnou fázi a účel užití vybrané sady informací ještě nejsou k dispozici (např. informace o změnách dokončené stavby pro informační kontejner pro účel povolení prvotně připravované stavby). Podmínky, za kterých bude informační model stavby sdílen jeho uživateli, a rozsah tohoto sdílení vymezí povinná osoba. Je to tedy povinná osoba, která nastaví práva přístupu k informačnímu modelu stavby podle rolí jednotlivých osob. Okruhem osob oprávněných k přístupu k informačnímu modelu stavby je z logiky věci definován i přístup ke společnému datovému prostředí (viz § 9). Tj. vytváření příslušné informační základny nemá znamenat všeobecné zpřístupnění informačního modelu stavby, neboť část obsahu informačního modelu stavby může podléhat například autorskoprávní ochraně. Stejný princip platí i pro přístup do společného datového prostředí, ve kterém je informační model stavby veden. Návrh zákona explicitně stanoví, že obsah informačního modelu stavby je neveřejný. Ustanovení jiných právních předpisů tímto ustanovením nejsou dotčena, tj. pokud právní předpis stanoví, že jsou konkrétní informace veřejné, neveřejnost informačního modelu stavby jako takového na tuto skutečnost nemá vliv a tyto zveřejnit lze. Informační model stavby jako celek bude přístupný pouze konkrétním osobám, které se účastní příslušné fáze konkrétního záměru, tj. které jsou k přístupu oprávněny. Typicky se bude jednat o stavebníka, projektanty a další osoby, které se účastní výstavbového procesu, či které potřebují data o stavbě v rámci fáze jejího užívání. Bude vždy záležet na povinné osobě, komu, jakým způsobem nastaví přístupy k informačnímu modelu stavby tak, aby mohl tento plnit svůj účel. Podrobnosti obsahu a pravidla pro tvorbu informačního modelu stavby stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu. Tj. vyhláška stanoví i to, jakým způsobem se budou řešit specifika jednotlivých staveb. Například pro národní kulturní památky a kulturní památky podle památkového zákona bude stanovena výjimka z podrobného zobrazení atypických prvků staveb.

K § 7 (Vybrané sady informací)

Návrh zákona se dále věnuje vybraným sadám informací, které tvoří informační model stavby a které se vytváří k určitému účelu. Vybraná sada informací, která tvoří vždy ucelenou část informačního modelu stavby (dále jen „informační kontejner“) . V průběhu životního cyklu stavby různí autoři vytvářejí, spravují a kontrolují informace, z nichž některé mohou podléhat dohodám o duševním vlastnictví. Tyto informace se organizují v informačních kontejnerech, které jsou postupně přidávány jeden ke druhému, čímž se stávají součástí informačního modelu stavby. Na úrovni těchto kontejnerů se upravují práva, a to jak editační - za vytvoření a úpravy každého informačního kontejneru je zodpovědný určený člen projektového týmu – tak i práva přístupová, aby bylo zajištěno, že k informacím obsaženým v předmětném informačním kontejneru mají přístup všichni ti, kteří je potřebují pro svou práci. Tímto principem založeném na práci s informačními kontejnery dochází k efektivnímu sdílení informací a synergickým efektům, klade to však značné nároky na to, aby byla správně zvolena strategie členění informačního modelu. Stavební projekt rozeznává dvě zásadní fáze spojené (i) na jedné straně s přípravou záměru, přípravou a prováděním stavby včetně úprav modelu vzniklých během předávání stavby do provozu, (ii) na straně druhé se samotným převzetím v daném stavu, provozem, užíváním a udržováním stavby. Informace z první fáze tvoří tzv. PIM (Project Information Model; projektový informační model), ze druhé fáze tzv. AIM (Asset Information Model; provozní informační model). Informace jsou uloženy v počítačových souborech, ze kterých se pro určitý účel a milník v projektu sestavují informační kontejnery. Ty zachycují určený obsah v daném stavu. V informačním modelu se tedy vedle sebe vyskytují jak informační kontejnery vzniklé v průběhu přípravy a realizace stavby, tak i informační kontejnery vzniklé i v průběhu provozu stavby. Obecně se tedy dá říct, že informační kontejner je uložený stav specifikovaného výběru informací z informačního modelu stavby pro daný účel v daném milníku stavebního projektu. V případě informačních kontejnerů se tedy jedná o několik různých pohledů na třídění informací, informace lze třídit dle časového, tematického aspektu apod. Současně platí, že kontejnery mohou vznikat i pro jiné účely, než které jsou určeny povinně zákonem. Dále také platí, že k určitému účelu může vzniknout vícero informačních kontejnerů, které ovšem nebudou totožné co do rozsahu informací. Toto řešení například pomůže chránit některé informace (utajované informace), ale neznemožní vytvářet jinak funkční informační kontejner. Informačním kontejnerem lze tedy pro účely návrhu zákona chápat pojmenovanou trvalou množinu informací opětovně získatelnou ze souboru, systému nebo z hierarchie úložiště aplikace. Tvoří ji společně strukturovaně uložená strukturovaná i nestrukturovaná data a metadata v jednom počítačovém souboru. Z výše popsaných informačních kontejnerů tvořících informační model stavby je dále možné pomocí softwarových nástrojů tvořících CDE vybrat určitou množinu informací pro specifický účel, např. pro podání žádosti o povolení záměru nebo pro kolaudaci stavby. Takto vybrané sady informací představují taktéž informační kontejnery, které mohou být následně, například jako tzv. BPP balíček (Building Permit Package), předány do jiných agendových systémů, v tomto uvedeném příkladu do informačních systémů stavební správy.

Návrh zákona odpovídá souboru technických normem ČSN EN ISO 19650, který s uvedenými termíny pracuje. Vztah mezi informačním modelem stavby, z něj následně vytvářeným informačním kontejnerem a požadavky na informace pro účely uvedené v § 7 odst. 2 a 3 demonstruje následující obrázek:

informační

požadavky na informace

modelinformační

pro specifikovaný účel kontejner

stavby

Informační kontejner se tedy vytváří výběrem konkrétních dat z informačního modelu stavby podle požadavků na informace pro určený účel. Návrh zákona předpokládá povinné pořízení konkrétních informačních kontejnerů, v okamžicích, kdy je třeba prokazatelně zaznamenat určitý milník životního cyklu stavby. Povinně tedy bude povinná osoba pořizovat informační kontejner pro účel:

- povolení stavby, který se pořizuje povinně nejpozději s podáním žádosti o povolení záměru podle stavebního zákona (§ 4 záměr, § 182 a násl. řízení o povolení záměru, § 211 povolení stavby),

- provádění stavby, který se pořizuje nejpozději k okamžiku (i) zahájení zadávacího řízení pro veřejnou zakázku, jejímž předmětem je provedení stavby, nebo (ii) zahájení provádění stavby v případě, že podmínky veřejné zakázky na stavební práce jsou stanoveny požadavky na výkon nebo funkci ve smyslu § 92 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek,

- kolaudace stavby, který se pořizuje nejpozději s podáním žádosti o kolaudaci stavby (§ 232 stavebního zákona); takový informační kontejner je v podrobnosti informačního kontejneru pro povolení záměru v rozsahu stanoveném v § 232 odst. 2 stavebního zákona; v rámci připravované prováděcí vyhlášky upravující obsahové náležitosti informačního kontejneru pro kolaudaci stavby bude respektováno, aby mohl zároveň sloužit pro aktualizaci základního modelu vystavěného prostředí. Současně bude dořešena otázka dostupnosti informačního modelu pro kolaudaci pro správce základního modelu vystavěného prostředí,

- převzetí, užívání a údržby stavby nabyté výstavbou zahrnující informace o skutečném provedení stavby nejpozději k okamžiku převzetí stavby pro její užívání, tento kontejner zahrnuje například i povolení a podmínky zkušebního provozu, pokud dochází k převzetí stavby, příp. nařízeného zkušebního provozu; informační kontejner musí podle návrhu zákona mít pro následnou efektivní správu budovy k dispozici povinná osoba, nicméně je předpoklad, že tato povinná osoba bude pořízení informačního kontejneru požadovat na základě závazku vyplývajícího z uzavřené smlouvy po zhotoviteli,

- převzetí, užívání a údržby stavby nabyté jinak než výstavbou, který se pořizuje do 2 let ode dne nabytí stavby do vlastnictví státu nebo vyššího územního samosprávného celku; v tomto případě se jedná o již existující stavby, k jejichž nabytí dochází například na základě kupní smlouvy, nejedná se nicméně o případ změny příslušnosti k hospodaření, tj. převody mezi jednotlivými organizačními složkami – povinnost pořídit informační kontejner pro takové stavby vznikne až v případě změny dokončené stavby (rekonstrukce),

- doložení skutečného stavu stavby nebo její části, který se pořizuje před podáním žádosti o povolení záměru v případě změny dokončené stavby (již existující stavby) nebo její části, pro kterou není informační model stavby pořízen; v tomto případě se jedná o pořízení či vytvoření informačního kontejneru za účelem získání základních informací o stavbě nebo její části v případech, kdy taková data prozatím neexistují. Jedná se tedy o obdobu pasportu stavby. Rozsah části stavby, pro kterou se bude tento informační kontejner pořizovat, bude záviset na tom, jak bude třeba napojit například novou část na existující celek, tzn. část stavby musí být plánovanou změnou přímo dotčena. Pořízení informačního kontejneru skutečného stavu stavby je předpokladem (tj. musí předcházet) pořízení informačního kontejneru pro povolení stavby a informačního kontejneru pro provádění stavby. Koncepce návrhu zákona je taková, že v § 7 odst. 2 jsou uvedeny povinně pořizované informační kontejnery pro stavby, které nejsou změnou dokončené stavby podle § 6 stavebního zákona, tzn. pro novostavby, příp. pro změny dokončených staveb, pro které je informační model stavby již pořízen. Ustanovení § 7 odst. 3 pak stanoví, že pro změnu dokončené stavby, pro kterou není informační model stavby pořízen, se postupuje obdobně jako v případě tzv. novostaveb, nicméně pokud se jedná o změnu dokončené stavby, pro kterou ještě není informační model stavby pořízen, je nejprve třeba pořídit informační kontejner reprezentující skutečný stav stavby (obdoba pasportu stavby) pro tu část stavby, která má být změnou dotčena. Podklady nutné pro jednotlivá stavební řízení jsou explicitně uvedeny ve stavebním zákoně. Návrh zákona na požadované informace k jednotlivým druhům povolení podle stavebního zákona nemá žádný vliv, nemá ambici zasahovat do obsahu projektové dokumentace stanovené jiným právním předpisem. Předpokládá se nicméně, že z požadavků takto stanovené projektové dokumentace bude vycházet. V této souvislosti se také předpokládá následná úprava vyhlášky č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění pozdějších předpisů, z níž bude vyplývat, že příslušný informační kontejner bude součástí zadávací dokumentace veřejné zakázky na stavební práce. V daném kontextu je nicméně třeba dále poznamenat, že reálně v průběhu výstavby může vznikat daleko širší paleta informačních kontejnerů, a to i pro jiné účely, než jaké povinně předpokládá návrh zákona. Může tedy vzniknout informační kontejner například pro reklamace vad, pro připomínky k dokumentaci atp. V těchto (nepovinných) případech pořízení informačního kontejneru budou stěžejní aktuální potřeby zúčastněných osob, a to v rozsahu ujednání smluvních stran. Obsahem povinně pořizovaných informačních kontejnerů bude jak standardní dokumentace staveb ve formě elektronických dokumentů (např. PDF/A), tak i její digitální podoba reprezentovaná jako digitální model stavby (ve formátu IFC). Jednotlivé informační kontejnery a požadavky na ně, tzn. obsah, rozsah, a struktura informačního kontejneru pro jednotlivé účely užití, budou detailně specifikovány prováděcím právním předpisem připravovaným Ministerstvem průmyslu a obchodu s předchozím projednáním s Ministerstvem pro místní rozvoj tak, aby efektivně pokryly oprávněné potřeby vlastníka stavby vyplývající z relevantních právních předpisů, technických norem a 3E principů. Z praxe je zřejmé, že v projektové fázi ještě nemusí být zřejmá konečná hodnota stavby. Proto návrh zákona stanoví, že pokud předpokládané investiční náklady stavby přesáhnou finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce v průběhu zpracování projektové dokumentace pro povolení stavby, není třeba dodatečně pořizovat informační kontejner podle § 7 odst. 2 písm. a) (tj. pro povolení stavby). Nicméně platí, že u takové stavby je již povinností pořídit informační kontejner podle § 7 odst. 2 písm. b) (tj. pro provádění stavby). Pokud by hodnota stavby přesáhla limit pro nadlimitní veřejnou zakázku až v průběhu výstavby, zákon nestanoví povinnost v těchto případech dodatečně pořizovat informační model stavby, resp. konkrétní informační kontejner. Aby stavebník mohl pořízená data využít pro řízení o povolení záměru, příp. pro kolaudační řízení, předpokládá se možnost vložení obsahu informačního kontejneru podle § 7 odst. 2 písm.

a) do informačních systémů veřejné správy dle prováděcího právního předpisu vydaného k provedení stavebního zákona. Provázání na digitalizované stavební řízení je tedy předpokládáno v konkrétních uzlových bodech celého procesu. Podrobnosti formy a způsobu vkládání údajů do informačního systému stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj jako ústřední orgán státní správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu ve smyslu § 14 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů (kompetenční zákon), vyhláškou. Celý systém správy dat o stavbě bude kompatibilní tak, aby je bylo možno využít v rámci dalších fází jejího životního cyklu.

K § 8 (Datový standard stavby)

Digitální model stavby jako součást informačního modelu stavby se pořizuje elektronicky v otevřeném strojově čitelném formátu v jednotném datovém standardu stavby. Strojově čitelný formát je třeba chápat tak, jak s nimi pracují již nyní právní předpisy, například § 2 písm. e) zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, příp. § 3a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, tzn. jako formát datového souboru s takovou strukturou, která umožňuje programovému vybavení snadno nalézt, rozpoznat a získat z tohoto datového souboru konkrétní informace, včetně jednotlivých údajů a jejich vnitřní struktury. Otevřený formát pak oba výše zmiňované právní předpisy chápou jako formát datového souboru, který není závislý na konkrétním technickém a programovém vybavení a je zpřístupněn veřejnosti bez jakéhokoli omezení, které by znemožňovalo využití informací obsažených v datovém souboru. Díky jednotnému datovému slovníku a možnosti definovat prostřednictvím otevřeného formátu pro strojové čtení požadavků na informace kdy, kde, pro koho a proč jsou data důležitá, je možné definovat potřeby strojového zpracování pro jednotlivé dodavatele software a umožnit tak snazší práci již v prostředí návrhových software. Datový slovník bude vycházet z připravovaného zákona o správě dat a o řízeném přístupu k datům, který má řešit problematiku datových slovníků obecně. Zároveň toto uspořádání umožňuje data ve finální podobě validovat jak z pohledu naplněnosti modelu, tak věcné správnosti (kontrola minimálních požadavků), což by mělo v budoucnu vést k rychlejší kontrole dat při digitálním stavebním řízení. Datový standard stavby zveřejní Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví způsobem umožňujícím dálkový přístup (na internetových stránkách). Přístup k němu bude bezplatný, aby mohl být univerzálně využitelný. Požadavky na obsah a tvorbu datového standardu stavby stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu. Tvorbu, správu a rozvoj datového standardu stavby zajišťuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví jako správní úřad podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu. Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví je tento úkol svěřen novelizací zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, který je součástí návrhů novelizace právních předpisů souvisejících s předkládaným návrhem zákona. V případě vybraných staveb dopravní infrastruktury tvorbu a rozvoj datového standardu zajišťuje Ministerstvo dopravy. Jedná se o takové stavby, pro které podle § 333 odst. 2 stavebního zákona stanoví technické požadavky a požadavky na rozsah a obsah projektové dokumentace Ministerstvo dopravy, tzn. stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, staveb drah a civilních leteckých staveb.

K § 9 (Společné datové prostředí)

Návrh zákona stanoví povinnost, že informační model stavby povinná osoba pořizuje ve společném datovém prostředí. V návaznosti na to je tedy nutné upravit společné datové prostředí jako takové, aby naplnilo svůj účel, tedy aby byly všechny postupy související se stavbou digitalizovány a aby tak společné datové prostředí umožňovalo sjednocení komunikace související se stavbou. Společné datové prostředí slouží pro uchovávání, spravování a sdílení obsahu informačního modelu stavby nebo jeho části. Je to nástroj, kde je uložen nejen digitální model stavby, ale společně s ním také veškeré dokumenty vážící se ke stavbě. Je to společné datové prostředí, které umožňuje sdílet informační model stavby a všechny informace v něm obsažené. Zásadní je tedy nastavit společné datové prostředí tak, aby jednotliví stavebníci či zadavatelé měli do společného datového prostředí přístup. Tento přístup bude nastavován v souladu s pokyny konkrétní povinné osoby. Jedná se tedy o informační systém veřejné správy, který umožní nastavit nejen práva přístupu k dokumentům, ale který současně do sebe dokáže integrovat oprávnění přístupu pro všechny činnosti či procesy, stejně jako komunikaci. Součástí společného datového prostředí je i nastavení pravidel komunikace účastníků projektu a záznamy o ní. Ve společném datovém prostředí se vytváří transakční protokol a evidují další záznamy. Tyto záznamy musí být prováděny systematicky a musí být chráněny proti zpětným změnám. Zejména v případě složitějších projektů dochází během fáze přípravy i samotné výstavby k celé řadě změn a úprav. To sebou nese celou řadu různých požadavků a dodatečných schvalování. Přesunutí veškeré komunikace i procesů do online přístupného společného datového prostředí může předcházet budoucím nedorozuměním a procesy související se stavbou výrazně zjednodušit a zpřehlednit, neboť záznam o požadovaných úpravách bude ve společném datovém prostředí zaznamenán. Současně také musí být zajištěno, aby společné datové prostředí umožnilo výběr a předání informačního modelu stavby nebo jeho části (informačního kontejneru), a to prostřednictvím otevřeného rozhraní pro programování aplikací (API). Tímto způsobem bude zajištěno, že společné datové prostředí bude architektonicky otevřené a bude umožňovat komunikaci s jinými informačními systémy včetně dalších společných datových prostředí, aniž by docházelo k předepisování konkrétních softwarových řešení, která by měla být povinnými osobami používána. Z povinnosti vést v informačním modelu všechny informace zákon předepisuje výjimku pro utajované informace, aby se předcházelo nebezpečí narušení ochrany takových informací. Společné datové prostředí není elektronický systém spisové služby. Lze jej přirovnat k informačním systémům podle § 3a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů (jako příklad poslouží eKLEP či e-Sbírka). Procesy, postupy a datové formáty pro účely výběru archiválií budou stanoveny v součinnosti s Národním archivem.

Službu poskytování společného datového prostředí může pro povinnou osobu zajišťovat třetí osoba. Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou podrobné požadavky na společné datové prostředí tak, aby naplňovaly v požadované míře detailu zákonem stanovené vlastnosti.

K § 10 (Výkon státní správy v oblasti informačního modelu stavby)

Navrhované ustanovení stanoví kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu ve vztahu ke kontrole nad dodržováním povinností stanovených návrhem zákona. Je to tedy Ministerstvo průmyslu a obchodu, které bude mít pravomoc dohlížet na to, zda konkrétní povinná osoba pořídí informační model stavby či informační kontejner a zda jej udržuje aktuální. Pro účely kontroly se užije zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, jakožto obecný procesní předpis pro oblast kontrol. Pokud se v rámci přípravy prováděcích předpisů ukáže, že je třeba odkázat na technické normy, Ministerstvo průmyslu a obchodu připraví seznam závazných českých technických norem nebo jejich částí obsahujících podrobnější technické požadavky související se správou informací o stavbě, které určí Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví jako určené technické normy pro účely tohoto zákona a oznámí je ve Věstníku podle jiného právního předpisu. Může jít například o ČSN EN ISO 19650 Organizace a digitalizace informací o budovách a inženýrských stavbách včetně informačního modelování staveb (BIM) – Management informací s využitím informačního modelování staveb. V takovém případě by Ministerstvo průmyslu a obchodu zajistilo bezplatný přístup k takto určeným technickým normám. Předmětné ustanovení tedy umožňuje Ministerstvu průmyslu a obchodu připravit seznam závazných technických norem pouze pro účely tohoto návrhu zákona.

Hlava III (Informační model vystavěného prostředí) K § 11 (Součásti informačního modelu vystavěného prostředí)

Informační model vystavěného prostředí tvoří ucelenou hlavu návrhu zákona, tzn. tato hlava představuje jeho komplexní úpravu pro účely tohoto zákona. Informační model vystavěného prostředí vychází z definice vystavěného prostředí uvedené v § 12 písm. t) stavebního zákona, kterým se rozumí prostředí vytvořené nebo upravené člověkem zahrnující stavby a volná prostranství veřejná i neveřejná. Samotný informační model vystavěného prostředí je definován v § 2 písm. b) návrhu zákona a rozumí se jím digitální reprezentace fyzických a funkčních charakteristik vystavěného prostředí zahrnující účelově seskupené informace o území, stavbách, vztazích, omezeních a procesech týkajících se vystavěného prostředí. Informační model vystavěného prostředí je tedy účelovým seskupením informací o území, stavbách na něm a údajích o vztazích, omezeních či procesech, které v něm probíhají. Účelem je poskytnout jednotný modelový základ a prostorový kontext pro integraci dat, zobrazování a analýzu vystavěného prostředí, staveb, zařízení, včetně jejich vlastností, zejména stavu, vzájemných faktických a funkčních vztahů a dalších údajů, a to jak pro potřeby agend veřejné správy, tak pro potřeby soukromého sektoru. Cílem zákona je stanovení podmínek pro tvorbu modelu vystavěného prostředí tak, aby jednotlivé datové zdroje vstupující do informačního modelu vystavěného prostředí byly integrovatelné, vzájemně kompatibilní a umožnily vytvářet a udržovat digitální modely pro podporu cílových agend.

Informační model vystavěného prostředí tak umožňuje nevnímat každou stavbu samostatně, ale vidět ji ve vazbách i k dalším stavbám, včetně inženýrských sítí vedoucích pod/nad pozemkem, či k okolnímu veřejnému prostoru. Pro plné zhodnocení dat v rámci informačního modelu stavby při přípravě, provádění, údržbě, užívání, provádění změn, příp. odstraňování jednotlivých staveb nebo jejich komplexů v rámci digitalizovaných agend veřejné správy a dalších subjektů je nezbytné standardizovat postup modelování informací o vystavěném prostředí jako součást služeb eGovernmentu. Informační model vystavěného prostředí sestává ze základního modelu vystavěného prostředí a z doplňků základního modelu vystavěného prostředí, jsou-li pořizovány. Základní model vystavěného prostředí tedy musí být pořízen za podmínek a v čase, které stanoví návrh zákona, přičemž jeho jednotlivé doplňky vzniknout mohou, ale nemusí. Bude vždy záležet na rozhodnutí pořizovatele, zda doplněk základního modelu vystavěného prostředí pořídí. Pořizovatelem základního modelu vystavěného prostředí je Zeměměřický úřad, pořizovatelem doplňku může být obec, kraj, či jiný orgán veřejné správy pro konkrétně vymezený účel a území (viz § 13 návrhu zákona). Přitom platí, že pořizovatelé jednotlivých doplňků nejsou shodní s pořizovatelem základního modelu vystavěného prostředí (pokud doplněk nepořizuje přímo Zeměměřický úřad). Propojení základního modelu vystavěného prostředí a jeho doplňků bude zajišťovat referenční sdílené a bezpečné rozhraní informačních systémů veřejné správy ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů.

§ 12 (Základní model vystavěného prostředí)

Základní model vystavěného prostředí má poskytovat digitální obraz území České republiky zahrnující stavby a prostranství včetně umělých i přírodních prvků. Základní model vystavěného prostředí má zaznamenat jejich základní identifikaci, umístění, vzájemné vazby a vlastnosti. Z povahy věci bude základní model vystavěného prostředí tvořen integrací prostorových dat a systémových funkčností včetně dat z informačních modelů staveb (zejména z digitálních modelů staveb) prostřednictvím jednotného technického a metodického rámce. Základní model vystavěného prostředí tak má sloužit jako primární modelový referenční rámec především pro agendy územního plánování, územního rozvoje, povolování staveb, bezpečnosti, obrany a civilní ochrany, ochrany životného prostředí apod. Návrh zákona tedy stanoví, že základní model vystavěného prostředí obsahuje údaje o objektech vystavěného prostředí reprezentující spojitě celé území státu v rozsahu nezbytném pro hospodárnou, efektivní a účelnou správu a rozvoj vystavěného prostředí. V daném případě výraz spojitě vytváří novou datovou vrstvu nad daty, která jsou zpracovávána parciálně pro jednotlivé kraje a umožňuje jejich zobrazování celistvě. Podrobnosti vymezení obsahu základního modelu vystavěného prostředí a pravidla pro jeho tvorbu a správu stanoví prováděcí právní předpis, tentokrát se jedná o vyhlášku vydávanou Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Definuje se tedy standard základního modelu vystavěného prostředí. Návrh zákona dále explicitně stanoví, že základní model vystavěného prostředí se vytváří a jeho údaje se aktualizují zejména na podkladě údajů základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí, digitální technické mapy kraje, základní báze geografických dat České republiky, údajů z informačních modelů staveb a údajů z jiných informačních systémů veřejné správy. Základní model vystavěného prostředí může být samozřejmě aktualizován i vlastní činnosti Zeměměřického úřadu. Upřesnění rozsahu požadavků na údaje z jiných informačních systémů veřejné správy bude specifikováno v prováděcím předpisu jako součást vymezení obsahu základního modelu vystavěného prostředí. V této souvislosti je potřebná spolupráce dotčených subjektů, zejména Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva dopravy. Základní model vystavěného prostředí pořizuje a zpřístupňuje Zeměměřický úřad jako správní úřad zeměměřictví s celostátní působností. Zeměměřický úřad je také správcem informačního systému veřejné správy, ve kterém je veden základní model vystavěného prostředí.

§ 13 (Doplněk základního modelu vystavěného prostředí)

Na rozdíl od základního modelu vystavěného prostředí, který je povinně pořizován pro celé území státu, je doplněk základního modelu vystavěného prostředí pořizován pouze pro určité předem specifikované dílčí území a pořizovatel se může rozhodnout, zda k jeho pořízení přistoupí či nikoliv. Doplněk základního modelu vystavěného prostředí obsahuje podrobné údaje o objektech vystavěného prostředí reprezentující konkrétní dotčené území, případně další údaje stanovené pořizovatelem, který se k jeho pořízení rozhodne. Konkrétní obsah doplňku bude záviset na účelu, ke kterému má být doplněk používán. V tomto smyslu je konstruováno i zmocňovací ustanovení pro vydání vyhlášky. Na rozdíl od základního modelu vystavěného prostředí Český úřad zeměměřický a katastrální, který má vydat vyhlášku k provedení tohoto ustanovení, nestanoví podrobnosti vymezení jeho obsahu, ty si stanoví konkrétní pořizovatel. Vyhláška bude obsahovat pouze pravidla pro tvorbu a správu doplňku tak, aby doplněk byl kompatibilní se základním modelem vystavěného prostředí, příp. s ostatními doplňky. Doplněk základního modelu vystavěného prostředí může pořídit

- obec pro území obce,

- kraj pro území kraje,

- správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky pro území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti,

- Ministerstvo dopravy pro území dotčené stavbou celostátní dráhy ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona o drahách, stavbou dálnice, nebo silnice I. třídy ve smyslu § 4 a § 5 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích,

- Ministerstvo průmyslu a obchodu pro území dotčené vybranou energetické infrastruktury ve smyslu § 1 odst. 4 zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury,

- jiný orgán veřejné správy pro území dotčené veřejným zájmem, který tento orgán chrání, jako zbytková kategorie pro případ, že v průběhu doby dojde takový orgán veřejné správy k závěru, že pořízení doplňku základního modelu vystavěného prostředí je vhodné a účelné. Doplněk základního modelu vystavěného prostředí je veden v informačním systému veřejné správy, jehož správcem je pořizovatel. Obecně platí, že jednotliví pořizovatelé mohou doplněk základního modelu vystavěného prostředí pořídit jako společný, pokud se tak dohodnou. Takový postup může být hospodárný a efektivnější. V takovém případě se pořizovatelé současně dohodnou, kdo bude správcem infomačního systému, ve kterém bude doplněk veden.

§ 14 (Údaje důležité z hlediska obrany, vnitřního pořádku nebo bezpečnosti státu)

Stejně jako v případě informačního modelu stavby, tak i informační model vystavěného prostředí zohledňuje, že existují určité bezpečnostní, příp. obranné zájmy státu, pro které by mohlo být pořízení, resp. zveřejnění informačního modelu problematické. Současně je v tomto ustanovení zohledněn fakt, že vystavěné prostředí zobrazuje údaje o celém území státu, tzn. nepořídit základní model vystavěného prostředí pouze pro jeho část by bylo z bezpečnostního pohledu o to více nápadné a v konečném důsledku problematické. Z tohoto důvodu ustanovení explicitně umožňuje zobrazovat v základním modelu vystavěného prostředí údaje o objektech vystavěného prostředí důležitých z hlediska obrany, vnitřního pořádku nebo bezpečnosti státu podle údajů poskytnutých Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra pro objekty Ministerstva vnitra, Úřadu pro zahraniční styky a informace a pro objekty organizačních složek státu, které jsou součástí Policie České republiky nebo Hasičského záchranného sboru České republiky, nebo Bezpečnostní informační službou. Toto ustanovení je inspirováno § 3 odst. 5 katastrálního zákona, který tento způsob vedení údajů umožňuje pro případ zobrazování v katastrální mapě. Takové ustanovení může mít svůj praktický dopad například ve vztahu k územím vojenských újezdů atp. Stejně tak platí, že údaje o objektech vystavěného prostředí, které jsou kritickou infrastrukturou, se v základním modelu vystavěného prostředí zobrazují v souladu s digitální technickou mapou kraje. Současně platí, že dohodnutý způsob vedení údajů o objektech vystavěného prostředí důležitých z hlediska obrany, vnitřního pořádku a bezpečnosti státu v základním modelu vystavěného prostředí musí být souladný s vedením těchto údajů v jeho doplňku. Tj. údaje o takových objektech musí být vedeny stejně v základním modelu vystavěného prostředí i v jeho doplňku. Pokud se tedy bude nacházet v katastru obce vojenský újezd, příslušná obec převezme údaje o této části území ze základního modelu vystavěného prostředí. Pokud by nicméně doplněk pořizoval přímo orgán státní správy podle odstavce 1 (tedy například Ministerstvo obrany bude chtít pořizovat doplněk o objektech vystavěného prostředí vojenského újezdu), může si pro svoji vlastní potřebu pořídit doplněk reprezentující dotčené území dle svého uvážení, tedy s ohledem na účel, ke kterému má být takový doplněk používán.

K § 15 (Přístup k obsahu informačního modelu vystavěného prostředí)

Každý informační model vystavěného prostředí, tedy jak ten základní, tak jeho doplněk, má svoji veřejnou a neveřejnou část. Platí, že údaje veřejné části informačního modelu vystavěného prostředí jsou k nahlížení přístupné každému, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup (tj. na internetových stránkách). Tyto údaje budou zveřejňovány bezplatně. Zákon stanoví, že neveřejnou část informačního modelu vystavěného prostředí (tzn. jak základního, tak i jeho doplňku) tvoří údaje, které jsou jako neveřejné vedeny v digitální technické mapě kraje. Údaje informačního modelu vystavěného prostředí, tzn. jak jeho veřejné, tak neveřejné části, jsou přístupné orgánům veřejné správy pro plnění úkolů při výkonu veřejné správy a dalším osobám, pokud tak o nich stanoví jiný právní předpis. Tyto orgány budou moci pro výkon své působnosti získávat z informačního modelu vystavěného prostředí strukturovaná data automatizovaně. Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního současně stanoví podrobnosti zpřístupňování údajů a výměnný formát základního modelu vystavěného prostředí.

Hlava IV (Přestupky) K § 16 (Přestupky)

Na předchozí ustanovení týkající se kompetencí při kontrole vymáhání povinností souvisejících s informačním modelem stavby navazuje ustanovení o přestupcích, které stanoví konkrétní skutkové podstaty, za kterých se povinná osoba dopustí přestupku.

Zákon konstruuje konkrétní skutkové podstaty, při kterých dochází k přestupku. Přestupek se váže výhradně na povinné pořizování a udržování informačního modelu stavby ve smyslu § 4 návrhu zákona. Jedna skutková podstata se váže na situaci, kdy není pořízen informační model stavby, ač má být povinnou osobou pořízen. Tato skutková podstata tedy směřuje na situace, kdy, ač se jedná o povinnou osobu vymezenou v § 3 návrhu zákona a stavbu zapisovanou do katastru nemovitostí s předpokládanou hodnotou pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 4 návrhu zákona, a povinné osobě již vznikla povinnost pořídit informační kontejner, povinná osoba nepořídí v rozporu se zákonem informační model stavby. Další skutková podstata spočívá v tom, že informační model stavby není udržován tak, aby odpovídal potřebám nakládání se stavbou podle § 4 odst. 3 návrhu zákona. Informační model stavby, resp. data v něm obsažená mají být aktuální tak, aby byla v případě potřeby ihned k využití (například pro účely facility managementu). Tímto bude docíleno kýženého stavu pro efektivní správu stavby kdykoliv v budoucnu. Proto tato skutková podstata přestupku směřuje na situace, kdy povinná osoba sice pořídí informační model stavby, nicméně dále s ním nepracuje a další úpravy stavby nejsou v rámci modelu zaznamenávány. Informační model stavby tedy neobsahuje aktuální data, která by o skutečném stavu stavby vypovídala (a to v minimálním rozsahu obsahujícím alespoň stavebně-technické a požárně-bezpečnostní řešení stavby a aktuální informace vyplývající z požadavků kladených na stavbu, její užívání nebo údržbu podle jiných právních předpisů). Další skutková podstata pak spočívá v tom, že povinná osoba sice přistoupí k pořízení informačního modelu stavby, nicméně je nenaplní informacemi požadovanými návrhem zákona nebo v souvislosti s ním vydanými prováděcími právními předpisy. V konečném důsledku se tak nebude jednat o informační model stavby ve smyslu zákona, neboť data v něm obsažená nebudou standardizovaná a ztratí se tak základní benefit, který pořízení informačního modelu stavby představuje. Návrh zákona definuje speciální skutkovou podstatu rovněž pro informační kontejner, byť tento je součástí informačního modelu stavby. Tj. přestupkem bude rovněž nepořízení informačního kontejneru, příp. nepořízení úplného informačního kontejneru. Za spáchání přestupku lze podle návrhu zákona uložit pokutu až do výše 400.000 Kč. Konkrétní výše pokuty bude záviset na závažnosti přestupku, ke které bude správní orgán při jejím ukládání přihlížet. Horní hranice nikterak nevybočuje z přestupků předpokládaných například stavebním zákonem (§ 301). Při určení konkrétní výše pokuty bude tedy správní orgán zohledňovat následky porušení návrhem zákona předpokládaných povinností a okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán. Proces bude řešen podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Přestupky bude projednávat Ministerstvo průmyslu a obchodu vzhledem ke svým kontrolním oprávněním, které jí návrh zákona dává. Ministerstvo by mělo konat v případě, že se dozví (v rámci kontroly ve veřejné správě či jinak), že došlo k jednání, které nasvědčuje tomu, že mohlo dojít ke spáchání přestupku. V takovém případě danou situaci prověří.

Hlava V (Zmocňovací a přechodná ustanovení) K § 17 (Zmocňovací ustanovení)

Návrh zákona obsahuje zmocnění pro vydání prováděcích právních předpisů. Jedná se o standardní postup, kdy konkrétní technické vymezení je vhodnější upravit podzákonným právním předpisem, který může flexibilněji reagovat na možnou potřebu jeho modifikace, zejména vzhledem k dynamicky se rozvíjejícím možnostem technických řešení. Zmocňovací ustanovení je společné pro informační model stavby, tak pro informační model vystavěného prostředí. Zmocněny k vydání prováděcích právních předpisů jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu jako gestor agendy informačního modelu stavby a Český úřad zeměměřický a katastrální jako úřad, který má dlouhodobě zkušenosti s nejvýznamnějšími systémy v oblasti prostorových dat pro celé území České republiky, jako například se správou základního systému registru územní identifikace, adres a nemovitostí, správou základní báze geografických dat či správou informačního systému digitální mapy veřejné správy. Ministerstvo průmyslu a obchodu je tedy zmocněno k vydání vyhlášky pro

- podrobnosti obsahu a pravidla pro tvorbu informačního modelu stavby,

- obsah, rozsah a strukturu informačního kontejneru pro jednotlivé účely,

- požadavky na obsah a tvorbu datového standardu stavby,

- podrobné požadavky na společné datové prostředí. K vydání vyhlášky pro obsah, rozsah a strukturu informačního kontejneru pro jednotlivé účely je zmocněno Ministerstvo průmyslu a obchodu, nicméně předpokládá se úzká součinnost s Ministerstvem pro místní rozvoj a v přípravě vybraných staveb dopravní infrastruktury s Ministerstvem dopravy. Příprava tezí vyhlášek, pro které je Ministerstvo průmyslu a obchodu zmocněno vydat prováděcí právní předpis, vzniká v úzké součinnosti s profesními komorami a dalšími dotčenými subjekty, aby stanovené požadované informace a jejich podrobnost byly účelné pro další správu informací o stavbě. Český úřad zeměměřický a katastrální je zmocněn k vydání vyhlášky o

- podrobnostech vymezení obsahu základního modelu vystavěného prostředí, pravidel pro jeho tvorbu a správu,

- pravidlech pro tvorbu a správu doplňku informačního modelu vystavěného prostředí,

- podrobnostech zpřístupňování údajů a výměnném formátu základního modelu vystavěného prostředí. Platí, že navržené ustanovení je sběrné ustanovení, ale jednotlivá zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu jsou uvedená přímo v konkrétním navrhovaném ustanovení tak, aby byl text právního předpisu maximálně přehledný. Textace prováděcích právních předpisů bude důsledně dbát hierarchie právních předpisů. Prováděcí právní předpisy nebudou stanovovat nové povinnosti, ani rozšiřovat povinnosti nad rámec dosavadních povinností stanovených ve zvláštních právních předpisech.

K § 18 (Přechodné ustanovení)

Vzhledem k tomu, že návrh zákona vstupuje do procesu povolovacího řízení pro určité (povinné) osoby s novými povinnostmi, stanoví se zde najisto, v jakých situacích se nově stanovené povinnosti bezprostředně po účinnosti zákona použijí. Z hlediska správy informací o stavbě by bylo vhodné, aby povinnost pořizovat informační model stavby platila pro všechny povinné osoby ihned po účinnosti zákona. Návrh zákona nicméně zohledňuje, že řízení o povolení záměru trvá delší dobu, a ne vždy se podaří ihned po vyhotovení projektové dokumentace zahájit povolovací řízení. Návrh zákona proto stanoví, že za situace, kdy projektová dokumentace pro povolení stavby byla zpracována před účinností návrhu zákona a zadávací řízení pro veřejnou zakázku na zhotovení stavby bude zahájeno do 5 let od účinnosti návrhu zákona, nemusí povinná osoba pořizovat informační model stavby a informační kontejner podle § 7 odst. 2 písm. a) až c) (tj. pro povolení stavby, provádění stavby a pro kolaudaci). Nejpozději ke dni převzetí stavby pro její užívání povinnou osobou vzniká nicméně povinné osobě povinnost pořídit pro tento záměr informační kontejner podle § 7 odst. 2 písm. d) (tj. pro převzetí, užívání a údržbu stavby nabyté výstavbou). Jedná se o inspiraci § 329 stavebního zákona, podle kterého lze po určitou dobu po účinnosti zákona namísto projektové dokumentace ve smyslu stavebního zákona předložit dokumentaci zpracovanou podle dosavadních právních předpisů (stavebního zákona z roku 2006) s určitými modifikacemi, tj. taková dokumentace musí být zákonem specifikovaným způsobem doplněna.

Část druhá K § 19 (Změna zákona o technických požadavcích na výrobky)

Tato část zákona navazuje na návrh zákona, když do zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ukotvuje kompetenci Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví na tvorbě, správě a rozvoji datového standardu stavby podle návrhu zákona.

Část třetí K § 20 (Účinnost)

Předpokládané nabytí účinnosti návrhu zákona je k 1. 1. 2027 tak, aby respektovalo předpokládanou délku legislativního procesu. Datum účinnosti také předpokládá, že stavební zákon bude již platný, účinný a plně aplikovatelný, budou k němu připraveny navazující podzákonné předpisy tak, aby byly zajištěny všechny nutné provazby mezi pořizováním informačního modelu stavby a jeho využitím v rámci digitálního stavebního řízení. Současně návrh zákona stanoví, že povinnost pořídit informační kontejner podle § 7 odst. 2 písm. e) (tj. pro převzetí, užívání a údržbu stavby nabyté jinak než výstavbou) nabude účinnosti za 5 let po účinnosti zákona jako celku. Jedná se například o situace, když povinná osoba uzavře kupní smlouvu na stavbu s osobou, která neměla povinnost pořizovat informační model stavby a tento tedy neexistuje. V takovém případě dostávají účastníci smluvního vztahu čas se nově zaváděným povinnostem přizpůsobit. Stejná lhůta, tedy 5 let po účinnosti zákona jako celku, platí i pro pořízení informačního kontejneru podle § 7 odst. 3 (tj. pro účely doložení skutečného stavu stavby při změně dokončené stavby, pro kterou není k dispozici informační model stavby). Jedná se o případy, kdy pro konkrétní stavbu prozatím neexistuje informační model stavby, nicméně povinná osoba bude nadlimitní veřejnou zakázkou usilovat o změnu takové stavby (rekonstrukci). V takovém případě musí nejprve vzniknout příslušný kontejner, který bude moci být následně realizací záměru upravován. Součástí takového kontejneru budou pouze taková data, která budou moci být efektivně využita při správě budovy.

Účinnost ustanovení týkající se povinnosti pořizovat základní model vystavěného prostředí se rovněž předpokládá později, a to z důvodů přípravy specifikace pro tvorbu základního modelu vystavěného prostředí a jeho úvodního naplnění. Vzhledem k náročnosti přípravy budou ustanovení, která se týkají informačního modelu vystavěného prostředí, účinná 3 roky po účinnosti zákona jako celku, tj. k 1. 1. 2030.

V Praze dne 6. listopadu 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr průmyslu a obchodu:

Ing. Lukáš Vlček

podepsáno elektronicky