zákon č. 336/2020 Sb.

K čl. I

K bodu č. 1 § 1 odst. 2

Ustanovení upravuje předmět úpravy, a to konkrétně výkon státní správy a kontrolu v oblasti zákazu chemických zbraní a nakládání s toxickými chemickými látkami a jejich prekurzory, zneužitelnými k porušování zákazu chemických zbraní. Nově je ustanovení doplněno o zajišťování mezinárodní spolupráce v této oblasti, kterou má na starosti Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Tuto působnost již SÚJB vykonává a zastupuje ČR v OPCW a v rámci jejích aktivit. Navržené doplnění má tedy napravit nedostatek zákonné formulace a uvést ji do souladu s obvyklým způsobem legálního vyjádření této skutečnosti.

K bodu č. 2 § 2 písm. a)

Dochází k upřesnění definice chemických zbraní tak, aby přesněji odpovídala čl. II odst. 1 Úmluvy, resp. jeho smyslu, který je v současnosti aplikován. Sjednocení s oficiálním překladem Úmluvy je nezbytné v zájmu odstranění možných dezinterpretací toho, co je mezinárodním společenstvím považováno za chemickou zbraň. Dosavadní znění nevhodně zužovalo definici užitím spojení „využití jako prostředku bojové činnosti“ a zavádějící bylo také použití výrazu „zařízení“ v bodě 3, neboť tento výraz bývá obvykle (v kontextu chemických zbraní nesprávně) chápán ve smyslu komplexnějšího technologického celku.

K bodu č. 3 § 2 písm. d)

Definice „stanovené látky“ byla upravena tak, aby přesněji odpovídala dikci a filozofii Úmluvy. Předně je nově použita vhodnější legislativní technika přímým odkazem na seznamy obsažené v Úmluvě, což připouští její povaha dle čl. 10 Ústavy České republiky. Přímý normativní odkaz (doplněný citací v poznámce pod čarou v zájmu vyšší srozumitelnosti; viz novelizační bod č.

4) vyloučí nezbytnost stanovení seznamů látek prováděcím právním předpisem, eliminuje potřebu jeho novelizace v případě změn seznamů stanovených Úmluvou a sníží riziko vzniku nekonzistencí mezi mezinárodněprávní a národní právní úpravou. Tato úprava se promítá i do znění § 7, který již nadále nemusí provádět členění jednotlivých skupin stanovených látek, neboť členění je prováděno přímo samotnou Úmluvou. V rámci sjednocení české legislativy s mezinárodní právní úpravou dochází k napravení dosavadního poněkud zavádějícího označení jednotlivých skupin stanovených látek. Namísto dosavadního označení „vysoce nebezpečné látky“, „nebezpečné látky“ a „méně nebezpečné látky“ je navrhováno užít označení látky seznamu 1, 2 nebo 3, jak ostatně činí vlastní Úmluva. Členění na látky vysoce nebezpečné, nebezpečné a méně nebezpečné je nepřesné, co se týče skutečného rizika, které tyto látky představují jak pro účely a cíle Úmluvy, tak z hlediska účinků na lidské zdraví. V praxi často dochází k záměně pojmů a z toho důvodu ke vzniku nedorozumění, o jaké látky se v konkrétním případě jedná. Nově navrhované označení je převzato z Úmluvy a respektuje tak její pojmosloví a stanovená pravidla. Tím by měla být zajištěna bezproblémová aplikace legálních požadavků, ale také schopnost ČR mezinárodně demonstrovat soulad svého jednání s mezinárodními závazky. V případě účinků na lidské zdraví je dosavadní pojmosloví a členění látek v kolizi s jinými právními předpisy včetně předpisů Evropské unie vztahujících se k nakládání s chemickými látkami. Tyto předpisy v řadě případů používají totožné názvy pro odlišné kategorie látek, čímž dochází k matení jejich adresátů, kteří jsou povinni aplikovat obě právní úpravy současně. Konkrétně se jedná o:  zákon č. 350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických směsích (chemický zákon),  zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi,  zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví,  zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), (v příloze č. 2 u předmětu podnikání Živnosti vázané „Výroba nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických směsí a prodej chemických látek a chemických směsí“),  směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek,  nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 689/2008 ze dne 17. června 2008 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek,  vyhláška č. 61/2018 Sb., o seznamu nebezpečných chemických látek, směsí a prachů a podmínkách nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi a podmínkách výkonu činností spojených s nebezpečnou expozicí prachů,  vyhláška č. 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické,  vyhláška č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků.

V důsledku této změny je nutné adekvátně upravit pojmosloví v celém textu zákona a v souvisejících právních předpisech, proto dochází dále k dílčím formálním úpravám v tomto duchu.

K bodu č. 4 Poznámka pod čarou č. 2

V návaznosti na předchozí bod je vkládána poznámka pod čarou č. 2, která odkazuje na poslední oficiálně publikovanou verzi Úmluvy.

K bodu č. 5 § 2 písm. g)

Úprava definice výroby stanovené látky je vedena částečně legislativně technickou potřebou (nahrazení výrazu „jejich“ slovy „stanovených látek“ v zájmu jednoznačnosti), zejména však věcnou potřebou zahrnout do tohoto okruhu činností rovněž vznik meziproduktů nebo vedlejších nebo odpadních produktů při výrobě chemické látky. Tato potřeba vychází z rozhodnutí konference členských států OPCW č. C-9/DEC.6 ze dne 30. listopadu 2004 a č. C- 10/DEC.12 ze dne 10. listopadu 2005 vztahující se na látky seznamu 1, které se členské státy politicky zavázaly implementovat do národní legislativy. Rozhodnutí blíže specifikuje institut tzv. „podmínečného užití“ („captive use“), který by měl být rovněž zohledněn při deklaracích nakládání s určitými stanovenými látkami, neboť při něm vznikají a jsou využívány potenciálně zneužitelné látky v dočasném režimu. Nutnost zařazení tohoto institutu do novely zákona byla také potvrzena zjištěními při kontrolní činnosti v chemickém průmyslu. Ve složitých výrobních procesech, zejména v oblasti farmaceutického průmyslu, existuje riziko nechtěné výroby stanovených látek, které se mohou z výroby izolovat. Tím vzniká možnost jejich zneužití ať už k výrobě chemických zbraní, nebo k přímému použití jako zbraně. Jelikož v historii SÚJB byly takové případy zkoumány, je důležité mít oporu v zákoně pro ohlašování výroby podmínečným užitím. Stanovené látky vznikající jako žádoucí meziprodukt při chemické výrobě jsou v ČR již zaznamenány a deklarovány. Riziko představují stanovené látky vznikající v množství a koncentraci umožňující zneužití jako vedlejší nebo nežádoucí produkt například při výrobě farmaceutických přípravků. Takto získané látky by mohly být zneužity jako chemické zbraně nebo prekurzory k jejich výrobě. Kontrola výrob, kde tyto látky potenciálně vznikají nebo by mohly vznikat, riziko získání chemických zbraní tímto způsobem výrazně sníží. Výslovným zahrnutím tohoto institutu do definice výroby stanovených látek bude zajištěn standardní správní a kontrolní režim. Dosavadní přístup, postavený na pouhém širším výkladu textu zákona, se totiž ukázal jako nedostatečný, a to i z hlediska plnění mezinárodních závazků ČR.

K bodu č. 6 § 2 písm. j)

Bod novelizuje definici nakládání ve shodě s potřebou rozšířit určitá pravidla stanovená zákonem na všechny toxické chemické látky a jejich prekurzory (tj. i nad rámec stanovených látek). Dle Úmluvy je za určitých okolností nutno regulovat a dozorovat (resp. za určitých podmínek i zakazovat) nakládání nejen se stanovenými látkami, ale se všemi chemickými látkami potenciálně zneužitelnými v chemickém zbrojení. Dosavadní znění zákona však omezovalo tuto regulaci jen na nakládání se stanovenými látkami, což bylo nedostatečné a znemožňovalo to efektivní státní zásahy v případě, že někdo nežádoucím způsobem nakládal s látkami, které se sice nenacházely na seznamech dle Úmluvy, ovšem byly využitelné k vývoji nebo výrobě chemických zbraní. Nové znění definice tedy vypouští zmínky o stanovených látkách a naopak je nahrazuje referencí k širší kategorii „toxické chemické látky nebo jejich prekurzory“. V obdobném duchu jsou upravovány další texty zákona, hovořící o „nakládání“. Mimoto některé dosavadní texty zákona také užívají výraz „nakládání“ ve spojení s toxickými chemickými látkami nebo jejich prekurzory. V souladu se současným zněním je zachována nutná výjimka z režimu volného pohybu služeb, neboť potřeba státní regulace těchto činností je vyvolána mezinárodními závazky a požadavkem zajištění národní bezpečnosti. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení.

K bodu č. 7 § 2 písm. l)

Novelizační bod provádí upřesnění definice ve smyslu, že likvidace chemických zbraní je chápána jako úplná a nevratná. Tato úprava je nezbytná proto, aby nebylo možné případné zničení chemických zbraní provést pouze do stádia, ze kterého by je bylo možné případně znovu získat. Tedy provedení likvidace v případě chemických látek do stádia přímých prekurzorů chemických zbraní a v případě munice pouze odstraněním jejího obsahu a dekontaminace. Toto doplnění dikce zákona odpovídá bodu C části IV (A) Kontrolní přílohy Úmluvy, který definuje a upravuje postupy ničení chemických zbraní.

K bodu č. 8 Nový § 2 písm. o)

Bod zavádí novou definici nezakázaných účelů použití v duchu čl. II odst. 9 Úmluvy. Dříve se vymezení těchto účelů nacházelo v § 6, ovšem toto umístění nebylo vhodné z hlediska systematického (v podstatě se jednalo o legální definici pojmu). Dosavadní znění také nebylo zcela v souladu s požadavkem Úmluvy, neboť se nevhodně omezovalo jen na stanovené látky a zahrnovalo jen dva z Úmluvou požadovaných účelů. Nově tedy bude definice formulována tak, aby byl jednoznačný její význam (tzn. negativní formulace – „nezakázaný účel“), aby se vztahovala na všechny toxické chemické látky a jejich prekurzory (nikoli jen na stanovené látky), jak plyne z čl. VI odst. 1 Úmluvy, a aby korespondovala s Úmluvou také co do rozsahu, tzn. rozšíření o body 3 a 4. Fakticky je nezbytné přesně a v souladu s mezinárodními závazky ČR vymezit, k jakým účelům se mohou toxické chemické látky definované čl. II Úmluvy, jakožto látky, které svým chemickým působením na životní procesy mohou zapříčinit smrt, dočasné ochromení nebo trvalou újmu na zdraví lidem nebo zvířatům, používat. V případě použití chemických látek jako zbraně není rozlišován jejich původ, metoda výroby ani místo vzniku. Důležitost definice také ukazuje nedávný incident s použitím látky nepatřící mezi „stanovené“ ve Velké Británii (Skripal). Je tedy velice důležité a nanejvýš aktuální zpřehlednit zákon a zavést přesné vymezení povolených činností přímo do definic, ale zejména v souladu s Úmluvou. Text v písm. o) byl doplněn tak, aby definice nezakázaných účelů byla plně v souladu s Úmluvou. Tato vyčleňuje látky k udržování vnitřního pořádku z definice chemické zbraně, protože svým působením při použití pouze k výše zmíněnému účelu tuto definici nesplňují. Při použití k jiným účelům by se již o chemickou zbraň jednalo a bylo by takto posuzováno.

K bodu č. 9 § 3 odst. 3 a 4

Nový odstavec 3 navazuje na již výše několikráte zmíněnou koncepční změnu právní úpravy (resp. je jejím jádrem), spočívající v rozšíření zákazu nakládání k nežádoucím účelům na všechny toxické chemické látky a jejich prekurzory, nikoli jen na stanovené látky, jako tomu bylo dosud. Tato změna uvádí zákon do souladu se zněním čl. VI odst. 1 a čl. VII odst. 1 písm.

a) Úmluvy, současně však reaguje na praktické potřeby, které naznačil mezinárodní vývoj v oblasti v posledních letech, zejména na kauzu Skripal a její souvislosti. ČR v souladu s Úmluvou musí zajistit, aby toxické chemické látky a jejich prekurzory, a to i ty, které nejsou uvedeny na seznamech Úmluvy, byly využívány výlučně pro nezakázané účely, přičemž tyto účely nově definuje § 2 písm. o) zákona. Dosavadní znění zákona nevhodně umožňovalo, aby byly toxické chemické látky a jejich prekurzory, které nepatřily mezi stanovené látky, využívány vcelku libovolně, což by mohlo vést až k vývoji nebo výrobě chemických zbraní. Nově zaváděný odstavec 4 významně posiluje kontrolní rámec nakládání s chemickými zbraněmi a toxickými chemickými látkami nebo jejich prekurzory. Přestože zákon přímo zakazuje jen určité činnosti, informace o tom, že takové činnosti jsou podporovány nebo financovány mohou zásadně přispět k odhalení a ukončení těchto činností. Takové informování je rovněž doporučováno ze strany OPCW. Proto je zaváděna nová povinnost v tomto směru, která v praxi sice nalezne spíše malého uplatnění, tudíž neznamená žádnou zátěž, ovšem v konkrétním případě může napomoci SÚJB a jiným orgánům v odhalování protiprávního jednání.

K bodu č. 10 § 4 odst. 3

Ustanovení doplňuje odkaz na konkrétní odstavce předchozího paragrafu, neboť se týká chemických zbraní a po provedeném doplnění dvou odstavců se výslovně chemických zbraní v předchozím paragrafu týkají jen prvé dva odstavce.

K bodu č. 11 Nadpis části třetí hlavy I

Změna nadpisu reaguje na změnu obsahu hlavy, která se již nadále (následkem užití jiné legislativní techniky) nebude zabývat členěním stanovených látek.

K bodu č. 12 § 6

Odstavec 1 ustanovení § 6 je zrušován proto, že jeho obsah je v systematicky a legislativně vhodnější podobě přemístěn do § 2 písm. o). Nové znění pododstavce také přesněji implementuje do českého právního řádu Úmluvu (viz odůvodnění k bodu č. 8).

K bodu č. 13 § 7

Původní znění § 7 je nadále nadbytečné, neboť bylo nahrazeno jinou legislativní technikou, a to vtělením seznamů stanovených látek dle Úmluvy do českého právního řádu, konkrétně novým zněním § 2 písm. d) zákona (viz odůvodnění k bodu č. 3). Nově je ovšem v § 7 upravena povinnost prokazatelně informovat (např. uvést v průvodní dokumentaci příslušný údaj) o druhu a koncentraci stanovené látky při jejím předávání do držby jiné osobě. Tato povinnost byla doplněna proto, aby bylo možné jednoduše identifikovat, zda daný přípravek či směs obsahuje stanovené látky. Mezi stanovené látky patří i takové, které nemají negativní dopad na lidské zdraví, a proto pro ně neplatí povinnost uvádět jejich obsah a koncentraci na základě obecných právních předpisů o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami. Nebezpečnost takovýchto stanovených látek tkví v možnosti jejich zneužití pro výrobu chemických zbraní. Tato povinnost má také významné dopady na plnění mezinárodních závazků ČR. Budou-li obsah stanovené látky a její koncentrace uvedeny např. v bezpečnostním listu, poslouží tato informace také minimalizaci, případně úplnému odstranění, nesouladů v deklaraci, kterou je ČR povinna podávat OPCW. Deklarace podávané jednotlivými členskými státy jsou OPCW porovnány a v případě nesouladu jsou dotčené členské státy vyzvány k nápravě. Vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje v českém právním prostředí povinnost sdělovat obsah a koncentraci stanovených látek, není možné tyto diskrepance u směsí a přípravků identifikovaných pouze obchodními názvy odstranit.

K bodu č. 14 § 7a

Na základě zrušení zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, k 1. 1. 2012, který ustanovení § 7a do tohoto zákona vložil, mělo standardně dojít ke stejnému datu k vypuštění tohoto ustanovení. Výslovné zrušení však nebylo provedeno, což vyvolává nejasnosti ohledně aktuálně účinného znění zákona. Ostatně ustanovení se po zrušení zákona stalo tak či onak obsoletním. Vzhledem ke sporné legislativní technice se jeví vhodné ustanovení touto novelou výslovně vypustit.

K bodu č. 15 Nadpis části třetí hlavy II

Nadpis je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 16 § 8 odst. 1

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 17 § 8 odst. 2

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3) a dále je vypouštěn plný název Úmluvy a související legislativní zkratka, neboť se nově objevují již v § 2 písm. d) zákona.

K bodu č. 18 Nový § 8 odst. 3

Do ustanovení § 8 je přesouván dřívější § 13 odst. 4 zákona, s určitými drobnými formálními opravami, neboť se systematicky do tohoto ustanovení lépe hodí. Ustanovení § 13 hovoří o rozhodnutí o udělení licence a jeho náležitostech, takže výjimka z licenčního režimu v něm není na místě.

K bodu č. 19 § 9 odst. 3

V ČR jsou látky seznamu 1 nejen vyráběny pro ochranné účely, ale jsou také používány k výzkumným účelům a skladovány jako standardy pro analýzu v případě možného použití chemických zbraní. Ani tyto činnosti nelze vykonávat bez licence udělené SÚJB, proto byl termín „výroba“ nahrazen obecnějším pojmem „nakládání“, který zahrnuje všechny typy činností týkající se látek seznamu 1 vyžadující licenci. Dosavadní právní úprava tedy v tomto směru byla nedostatečná a neodpovídala v plném rozsahu Úmluvě (resp. byla zastaralá a předpokládala jen některé způsoby nakládání s látkami, již překonané). Provedením této změny bude zákon uveden do plného souladu s bodem A části VI Kontrolní přílohy Úmluvy. Další změna ustanovení zavádí požadavek na přesné vymezení oblasti, kde se s látkami seznamu 1 nakládá. Tyto oblasti představují obvykle pouze část areálů nebo souborů staveb a v zájmu účinného provádění státní správy, včetně kontroly je nutno je jednoznačně odlišit od ostatních částí prostoru, ve kterých probíhají další činnosti, nesouvisející s látkami seznamu 1. Fakticky není nutné, aby ve zbývajících částech provozu platila stejná opatření jako v části, kde se nakládá s látkami seznamu 1, v čemž byla dosavadní právní úprava nadměrně a nedůvodně zatěžující. Také platí, že mandát inspekce OPCW se týká pouze oblasti, kde se fyzicky s látkami seznamu 1 nakládá, ostatní části prostoru kontrole nepodléhají a je tedy zbytečné, aby byly licencí pokryty nebo jakkoliv regulovány. Navrhovaná změna tedy přispěje ke snížení zátěže licencovaných osob. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení.

K bodu č. 20 § 9 odst. 4 písm. b)

Navržené změny směřují v souladu s aktuálním trendem v legislativní činnosti (viz např. textace nedávného návrhu zákona o bezpečnostní činnosti nebo zákona o prověřování zahraničních investic) k vhodnému zdůraznění zvláštní povahy podkladů poskytnutých zpravodajskou službou, která i v případě bezpečnostně-správních agend uvolňuje informace podle § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, tedy postupem, který je specifický v porovnání s obvyklým vyjádřením či stanoviskem dotčeného správního orgánu. Tato skutečnost se pak promítá i do speciálních pravidel pro nakládání s těmito informacemi (§ 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). V souladu s tímto trendem je upravováno i toto ustanovení.

Dále je odstraňována dosud používaná fikce závazného stanoviska dotčených orgánů k žádosti o udělení licence, neboť dle přesvědčení Ministerstva vnitra by tato fikce mohla v konečném důsledku způsobit i to, že by mohlo být vydáno rozhodnutí, které nebude v souladu s bezpečnostními zájmy České republiky. Vydání takového rozhodnutí by přitom z povahy věci mohlo mít závažné důsledky. Přestože tedy existují jiné nástroje, jak takovým důsledkům zabránit (mimořádné opravné prostředky, zrušení licence apod.), je fikce odstraňována jako nevhodná.

K bodu č. 21 K poznámkovému aparátu

Novelizační bod zrušuje dosavadní poznámky pod čarou v novelizovaném zákoně. V průběhu dosavadních novelizací zákona docházelo u poznámkového aparátu k použití různých novelizačních technik (v důsledku historicky se měnících přístupů k poznámkám pod čarou), což vedlo k dosti neuspokojivému stavu poznámek (zdvojení, dílčí zrušení, neúplná nahrazení). Stav poznámek před novelizací proto vyvolával značné nejasnosti co do umístění a obsahu poznámek. Novela proto většinu dosavadních poznámek ruší a nahrazuje je poznámkami obsahově totožnými, na příslušných místech, ovšem s jednodušším postupným číslováním. V návaznosti na tuto změnu je v některých dalších novelizačních bodech provedena další úprava dosavadních poznámek.

K bodu č. 22 Poznámka pod čarou č. 3

V rámci revize poznámkového aparátu dochází k přečíslování poznámky.

K bodu č. 23 § 10 odst. 2 písm. c)

V návaznosti na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je institut způsobilosti k právním úkonům v § 10 odst. 2 písm. c) zákona nahrazován institutem svéprávnosti, resp. omezené svéprávnosti, která může být překážkou zajištění plnění požadavků stanovených zákonem.

K bodu č. 24 Poznámka pod čarou č. 4

V rámci revize poznámkového aparátu dochází k přečíslování poznámky.

K bodu č. 25 § 10 odst. 3

SÚJB v praxi naráží na případy, kdy je sice ustanoven odpovědný zástupce, jehož úkolem je dbát na plnění povinností stanovených zákonem, ovšem plní svoji funkci pouze formálně, neboť mu jeho držitelem licence nejsou vytvářeny odpovídající podmínky. Takové případy pak mají dopady na dodržování povinností stanovených zákonem, potažmo i na zajišťování zákazu chemických zbraní. Za účelem plnění mezinárodních závazků ČR v oblasti zákazu chemických zbraní, tj. zejména deklarací povinných informací vůči OPCW, je nutné výslovně zakotvit navrženou povinnost, která by jinak byla dovoditelná z kontextu právní úpravy.

K bodu č. 26 Poznámka pod čarou č. 5

V rámci revize poznámkového aparátu dochází k přečíslování poznámky.

K bodu č. 27 § 12 až 15

V ustanovení § 12 je navrhováno provedení více legislativně technických změn, které vyžadují některé výše zmíněné úpravy zákona nebo vývoj související legislativy. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení. Předně je celý text upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3). Dále je vypouštěno ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona, které se stalo nadbytečným pro svoji duplicitu (případně i nedůvodný nesoulad) s obecnými pravidly pro žádosti o zahájení řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nadbytečným se v současné době jeví i požadavek § 12 odst. 2 písm. a) zákona, protože potřebné informace může SÚJB získat přímo z veřejně dostupných evidencí. V dosavadním § 12 odst. 3 písm. b) je konec plynutí lhůty „před počátkem kalendářního roku, ve kterém má být s vysoce nebezpečnou látkou nakládáno“ měněn na „před předpokládaným zahájením nakládání s látkou seznamu 1“. Jedná se o změnu vyplývající z praxe, kdy potřeba nakládání s látkami seznamu 1 může vyvstat v průběhu roku mimo aktuálně legálně stanovený termín pro podání žádosti. Možnost podání žádosti kdykoliv během kalendářního roku umožní žadateli lépe koordinovat své aktivity například v oblasti výzkumu. Praxe ukázala, že je zbytečný rovněž požadavek § 12 odst. 4 zákona, jehož dikce je poměrně nejasná a není tedy vůbec naplňován. Lhůty stanovené v § 12 odst. 3 zákona se jeví být dostatečné. Naopak je v bývalém § 12 odst. 1 písm. b) zákona nově doplňován požadavek na uvádění rodného čísla budoucího odpovědného zástupce v žádosti, neboť bez něj nelze získat výpis z Rejstříku trestů, nutný k ověření jeho bezúhonnosti (jako předpokladu získání licence). Dosud musel SÚJB vyzývat žadatele dodatečně o poskytnutí tohoto údaje, což způsobovalo nadbytečnou zátěž oběma stranám. V § 12 odst. 1 je formou nového písmene e) také vložen požadavek odpovídající § 9 odst. 3 zákona, tj. sdělení popisu v rozsahu umístění, složení z provozních celků a stavebně konstrukčního řešení pro každý objekt, ve kterém se nakládá s látkou seznamu 1. V rámci rozhodovacího procesu musí být posouzeno, zda prostory navrhované k nakládání s látkami seznamu 1 splňují všechny požadavky tohoto zákona. Dále se jedná o potřeby vycházející z praxe, kdy takový objekt je obvykle součástí většího prostoru (areálu), v němž jsou prováděny i další činnosti nemající spojitost s látkami seznamu 1. Vymezením objektu je také jasně definována oblast podléhající kontrole ze strany SÚJB i OPCW, čímž je snižována následná zátěž držitele licence. Rovněž v případě § 13 je navrhováno provedení více legislativně technických změn, které vyžadují některé výše zmíněné úpravy zákona nebo vývoj související legislativy. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení. Celý text je také upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3). Jmenovitě jde dále o vypuštění odstavce 1 pro nadbytečnost a odstavce 2 a odstavce 3 písm. a) pro duplicitu s obecným postupem v rámci správního řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nově je do rozhodnutí doplňován údaj o názvu a adrese objektu, ve kterém se nakládá s látkami seznamu 1. Tím je doplňován výše zmíněný požadavek na specifikaci tohoto objektu v rámci licencované činnosti obecně a na obdobné určení v žádosti o licenci. V souladu s praktickými potřebami SÚJB je novým odstavcem stanovována delší, 90denní, lhůta k provedení řízení a udělení licence. Standardní lhůty stanovené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, se ukazují dlouhodobě jako nedostatečné, neboť předmět řízení je vysoce odborný a vyžaduje náročné posuzování, včetně mezinárodního kontextu a vyjádření jiných orgánů (stanovisko, resp. informace, zda není v rozporu s bezpečnostními zájmy ČR, které sdělí SÚJB Ministerstvo vnitra, Bezpečnostní informační služba, Vojenské zpravodajství a Úřad pro zahraniční styky a informace). Záměrem předkladatelů přitom je, aby i nadále byly aplikovatelné instituty přerušení řízení a případně prodlužování lhůt v souladu s § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť i v této oblasti se mohou vyskytnout případy vyšší složitosti. Rovněž v případě § 14 je navrhováno provedení více legislativně technických změn, které vyžadují některé související úpravy zákona nebo praktická potřeba. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení. V ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) a v novém odstavci 3 zákona je napravován nedostatek současného znění, kdy zákon neumožňuje SÚJB zrušit licenci na žádost v případě, že její držitel již nehodlá dále nakládat s látkami seznamu 1. Novela zavádí tuto možnost, v praxi značně postrádanou, neboť cesta mimořádných opravných prostředků dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není vždy využitelná. Je vkládán nový § 14 odst. 2 písm. b) zákona, který reaguje na nově zaváděný institut dle § 15 odst. 5 zákona. Ten upravuje na základě praktických potřeb situaci, kdy dochází ke změně údajů uvedených v rozhodnutí o vydání licence nebo jiných skutečností významných pro výkon licencované činnosti a držitel licence nepodal žádost o vydání nového rozhodnutí (změnu licence). V takovém případě je SÚJB svěřována pravomoc vyzvat ho k nápravě a následně v novém § 14 odst. 2 písm. b) zákona navazující pravomoc licenci odejmout, pokud není náprava zjednána. Tento institut vychází ze zkušeností SÚJB, které svědčí o občasné závažné nedbalosti držitelů licencí, jejichž poměry se zásadním způsobem změní, ovšem oni tuto informaci odpovídajícím způsobem nepředávají SÚJB ani nereflektují v licencované činnosti. Taková situace pak může mít významné dopady na plnění mezinárodních závazků ČR. Dikce dosavadního § 14 odst. 2 písm. d) zákona je upravována tak, aby bylo zřejmé, že k odnětí licence postačuje negativní stanovisko jednoho z vyčtených úřadů. Jde o aplikaci konzervativního přístupu k zákazu chemických zbraní, dle nějž nesouhlas jediného z dotčených orgánů, z nichž každý sleduje jiná hlediska, je vyjádřením rizika pro bezpečnostní zájmy ČR. Pokud alespoň jedno z hledisek naznačuje riziko, není možné pokračovat v licencované činnosti, aniž by tím nebyl porušen některý z mezinárodních závazků ČR v této oblasti. Dále je provedena změna v souladu s aktuálním trendem v legislativní činnosti (viz např. textace nedávného návrhu zákona o bezpečnostní činnosti nebo zákona o prověřování zahraničních investic) k vhodnému zdůraznění zvláštní povahy podkladů poskytnutých zpravodajskou službou, která i v případě bezpečnostně-správních agend uvolňuje informace § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, tedy postupem, který je specifický v porovnání s obvyklým vyjádřením či stanoviskem dotčeného správního orgánu. Tato skutečnost se pak promítá i do speciálních pravidel pro nakládání s těmito informacemi (§ 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Je navrhováno zrušení dosavadního § 14 odst. 3 zákona, neboť problematika odpovědnosti za škodu je v souvislosti s úředními postupy dostatečně upravena zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Nově zákon v samostatném odstavci zdůrazňuje povinnost ukončit licencovanou činnost po zániku licence, a to ve lhůtách stanovených SÚJB. Toto doplnění vychází z poznatků praxe, dle nichž ne vždy je licencovaný subjekt srozuměn s obecnou skutečností, že činnost bez licence nelze vykonávat. Dále je doplňován nový odstavec vylučující odkladný účinek odvolání (resp. rozkladu) proti rozhodnutí o odnětí licence. K odnětí licence bude přistupováno v kritických případech, kdy dochází k porušování zákona či mezinárodních závazků ČR. V zájmu předcházení dalšímu protiprávnímu jednání a riziku mezinárodních následků pro ČR je vylučován odkladný účinek. Činnost s látkami seznamu 1, která může být potenciálně významná z hlediska zákazu chemických zbraní, je tak nutno ukončit bez zbytečného odkladu, teprve následně je možné docílit změny nebo zrušení příslušného rozhodnutí. Přestože takové situace budou v praxi nastávat výjimečně, je nutné tento nástroj právně zakotvit, aby byl důsledně naplňován čl. VI odst. 2 Úmluvy. Návrh nového znění § 15 v návaznosti na § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, legislativně aktuální formou mění dosavadní úpravu změny licence. Změna rozhodnutí o udělení licence bude prováděna formou nového rozhodnutí, tj. nahrazením dosavadního rozhodnutí rozhodnutím novým, se změněnými charakteristikami vyžadovanými věcnou potřebou. V praxi se může materiálně jednat zejména o situace, kdy dochází ke změně podmínek licencované činnosti, např. je její rozsah zužován či rozšiřován, nebo je měněno množství látky seznamu 1, s nímž je nakládáno. Ustanovení také předpokládá situaci, kdy by mělo dojít k podání žádosti o vydání nového rozhodnutí, ale držitel licence tak neučiní (ať již záměrně či omylem). SÚJB je proto svěřována pravomoc držitele licence k podání žádosti vyzvat. Tento institut sleduje zájem na plnění mezinárodní závazků ČR, současně ponechává držiteli licence prostor, aby sám v plném rozsahu identifikoval a napravil své pochybení. Pokud k nápravě nedojde, bude následovat odnětí licence dle § 14 odst. 2 písm. b) zákona, jako ochranný nástroj k zajištění dodržování zákazu chemických zbraní. Dále je provedena změna v souladu s aktuálním trendem v legislativní činnosti (viz např. textace nedávného návrhu zákona o bezpečnostní činnosti nebo zákona o prověřování zahraničních investic) k vhodnému zdůraznění zvláštní povahy podkladů poskytnutých zpravodajskou službou, která i v případě bezpečnostně-správních agend uvolňuje informace § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, tedy postupem, který je specifický v porovnání s obvyklým vyjádřením či stanoviskem dotčeného správního orgánu. Tato skutečnost se pak promítá i do speciálních pravidel pro nakládání s těmito informacemi (§ 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Zvolená legislativní forma odpovídá obdobným úpravám použitým v jiných zákonech upravujících působnost SÚJB.

K bodu č. 28 § 16

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 29 § 16 písm. a)

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 30 § 17

V případě § 17 je navrhováno provedení více legislativně technických změn, které vyžadují některé výše zmíněné úpravy zákona nebo vývoj související legislativy. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení. Celý text je také upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3). V dosavadním znění je nad to doplňován nový odstavec 3, požadující informovat SÚJB v případě změny držitele látek seznamu 1. Potřeba notifikace převodů v rámci ČR před uskutečněním vyplývá z praxe. Samotní držitelé licencí vyjádřili potřebu při převodech látek seznamu 1 vycházet z explicitního ustanovení v legislativě a oznamovat tyto převody SÚJB. SÚJB je tak zároveň informován o vnitrostátním pohybu látek seznamu 1 a notifikace lze předložit při mezinárodních inspekcích OPCW. Navíc se zvyšuje transparentnost pohybů a cílových držitelů látek seznamu 1, což přispívá k zvýšení bezpečnosti ČR. Vzhledem k absenci hraničních celních kontrol v rámci Schengenského prostoru a velmi často odlišných cest dokumentace a samotné chemické látky je obtížné vysledovat původ těchto látek a správně jej deklarovat OPCW. Toto je příčinou nesouladu v deklaracích jednotlivých členských států, které jsou následně OPCW vyzývány k nápravě. Z praxe vyplývá rovněž potřeba sledovat vnitrostátní pohyb stanovených látek ke koncovým subjektům, které s nimi nakládají. Toto sledování je důležité k vytvoření uceleného přehledu o pohybu látek seznamu 1 a subjektech nakládajících s těmito látkami na našem území. Ucelený přehled také lépe umožní zabránit jejich zneužití a případně zajistí lepší identifikaci zdroje, odkud zneužitá látka pochází.

K bodu č. 31 Nadpis § 18

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 32 § 18

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3). Dále jsou pro nadbytečnost odstraňovány výrazy týkající se určení dotčených let, neboť z kontextu je zřejmé, kdy a jak má dojít k plnění požadavku.

K bodu č. 33 Nadpis § 19

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 34 § 19

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 35 Nadpis části třetí hlavy III

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 36 § 20

V případě § 20 je, obdobně jako u jiných ustanovení výše, navrhováno provedení více legislativně technických změn, které vyžadují některé jiné úpravy zákona nebo vývoj související legislativy. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení. Celý text je také upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

Obsahové změny doznal odstavec 4, kdy je současné znění doplněno o povinnosti oznamovat SÚJB také změny v identifikačních údajích osob nakládajících s látkami seznamu 2 a v nakládání s těmito látkami. Praxe ukázala, že bez těchto informací není SÚJB schopen účinně vykonávat kontrolu a jiné správní činnosti při nakládání s látkami seznamu 2. Nedostatek informací pak brání tomuto orgánu, aby účinně zajišťoval mezinárodní spolupráci v oblasti a zejména plnil povinnosti vůči OPCW. V kritických případech může docházet až k tomu, že stát ztratí přehled o množství, koncentraci a způsobu nakládání s látkami seznamu 2 v ČR, což by bylo z bezpečnostního hlediska krajně nežádoucí. Nově je do dosavadního znění doplňován odstavec 5, který rovněž sleduje především zajištění informovanosti a přehledu SÚJB a dotčených osob o nakládání s látkami seznamu 2. V každém okamžiku takových činností je nutno zajistit, aby byl příslušný orgán dostatečně informován a schopen provádět kontrolu, popř. přijímat opatření proti zneužití těchto látek. Dále je nezbytné zajistit dostatečnou informovanost o povaze těchto látek a souvisejících právních povinnostech na straně jejich případného nabyvatele, jinak může docházet k ohrožení zákazu chemických zbraní. V neposlední řadě nový odstavec požaduje adekvátní likvidaci těchto látek, aby se předešlo případům, při nichž se nedostatečně likvidované látky dostanou do dispozice nepovolaných osob, které by je mohly zneužít v rozporu se zákonem nebo Úmluvou.

K bodu č. 37 § 21a

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3). Dále je v rámci revize poznámek měněno číslo poznámky pod čarou.

K bodu č. 38 Nadpis § 22

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 39 § 22 odst. 1 a 2

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 40 § 22 odst. 2

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 41 Nadpis části třetí hlavy IV

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 42 § 23

Novela provádí obdobné změny, jako v případě § 20, ovšem pro látky seznamu 3, a to ze stejných důvodů (viz odůvodnění k bodu č. 36).

K bodu č. 43 Nadpis § 25

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 44 § 25 odst. 1

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3) a na novou úpravu „nezakázaných účelů“ v definicích zákona. Dále je dikce zpřesňována s ohledem na požadavek Kontrolní přílohy Úmluvy, která stanoví další povinné náležitosti prohlášení nabyvatele, doposud českým právem opomíjené.

K bodu č. 45 § 25 odst. 2 věta první

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 46 § 25 odst. 2 věta druhá

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 47 Nadpis části třetí hlavy V

Text je upravován v návaznosti na rozšíření právní úpravy v následujícím ustanovení, které se již nezabývá pouze evidencemi stanovených látek, nýbrž evidencemi obecně, a to i evidencemi vedenými SÚJB.

K bodu č. 48 § 25a

V případě § 25a je, obdobně jako u jiných ustanovení výše, navrhováno provedení více legislativně technických změn, které vyžadují některé jiné úpravy zákona nebo vývoj související legislativy. V zájmu úspornější a přehlednější legislativní techniky je nahrazováno celé znění novelizovaného ustanovení. Celý text je také upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3). Nad tuto úpravu je doplňován nový odstavec 3, upravující postupy SÚJB při vedení úředních evidencí. Odstavec 3 odráží momentální zažitou praxi. SÚJB tyto evidence vede pro potřeby zajištění účinné státní správy, ale také plnění mezinárodních závazků vůči OPCW a jiným smluvním státům Úmluvy. V případě zpětného dohledání určitých informací o kontrolovaných osobách, případně o pohybu stanovených látek, jsou tyto evidence nezbytné. Vzhledem k citlivé povaze a možnosti zneužití některých informací v rozporu se zákazem chemických zbraní je nutné zákonem stanovit, že evidence týkající se příslušných látek a subjektů s nimi nakládajících jsou neveřejné. Ustanovení mimoto výslovně upravuje okruh zpracovávaných osobních údajů, čímž vytváří právní titul pro jejich zpracování v souladu s GDPR.

K bodu č. 49 § 26 odst. 3

Ustanovení je upravováno v souladu s rozhodnutím konference členských států OPCW (C- I/Dec.39 datováno 16 května 1997) a s odstavcem 2 části IX Kontrolní přílohy Úmluvy. Dle OPCW tyto výlučné výroby představují menší riziko zneužitelnosti. Často jsou výrobní zařízení specifická a mohou sloužit pouze k výrobě dané látky. Potřeba přesnějšího vymezení výjimek z ohlašovací povinnosti při výrobě určitých organických chemických látek a sjednocení s tím, co za výrobu určitých organických chemických látek považuje OPCW, vyplývá z poznatků získaných při kontrolní činnosti SÚJB a zejména při mezinárodních inspekcích.

K bodu č. 50 § 27

Novelizační bod napravuje historickou terminologickou nekonzistenci v zákoně, který tradičně v celém rozsahu textu používá slovní spojení „vnitřní pořádek a bezpečnost“, ovšem v tomto ustanovení používá výraz „veřejný pořádek a bezpečnost“. Původním záměrem zřejmě bylo zajištění přesnější reference k úpravě zajišťování veřejného pořádku v policejní legislativě, současný zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, však ve svém § 2 výslovně uvádí, že „Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).“ V novelizovaném zákoně lze tedy používat pojem „vnitřní pořádek“ bez dalšího.

K bodu č. 51 Nadpis části čtvrté

Nadpis je upravován tak, aby odpovídal aktuálním legislativním trendům v oblasti kontrolního práva. Opouští tedy zastaralý termín „dozor“ a nahrazuje jej, v duchu zákona č. 255/2012 Sb., výrazem „kontrola“.

K bodu č. 52 § 28

Novelizační bod komplexně upravuje § 28 vymezující předmět kontrolní činnosti SÚJB, okruh kontrolovaných osob a kontrolujících a formu pověření ke kontrole, a to ve směru sladění novelizovaného zákona se zákonem č. 255/2012 Sb. a s aktuálními zněními obdobných zákonů. Odstavec 1 formuluje obecné východisko provádění kontrolní činnosti, resp. rámcový předmět, a to v návaznosti na § 2 zákona č. 255/2012 Sb. Takové ustanovení doposud v zákoně zcela chybělo, což mohlo vyvolávat nejasnosti ohledně rozsahu kontrolní pravomoci SÚJB. V odstavci 2 je kromě formálních a systematických úprav vhodněji formulována poslední kategorie kontrolovaných osob. Dosavadní znění bylo poněkud nepřesné, neboť podezření na nakládání se stanovenými látkami se týkalo i osob, které s těmito látkami nakládají legálně. Ty jsou ovšem pokryty předchozími kategoriemi, proto je v zájmu jednotnosti a srozumitelnosti právní úpravy nutno změnit dikci ve shodě s účelem úpravy, tj. na osoby, které pravděpodobně jednají protiprávně. Odstavec 3 nově uvádí mezi osobami s oprávněním provádět kontrolu také předsedu (předsedkyni) SÚJB. Ten z povahy věci nemůže pověřit sama sebe k provedení kontroly, přitom, jako hlava orgánu, by měl mít pravomoc kontrolu provádět nebo se na ní účastnit s právy obdobnými inspektorům. Jde o obdobný koncept, který je uplatňován např. v zákoně č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona. Odstavec 4 zavádí novou formu pověření ke kontrole, průkaz inspektora. Tato forma se jeví praktičtější z důvodu nižší administrativní zátěže, nákladů na provádění kontroly a rovněž z hlediska transparentnosti. Umožňuje také provádět kontroly ad hoc bez předchozího konkrétního pověření, přímo na místě, což se dle zkušeností SÚJB jeví jako účelné a potřebné. Průkaz inspektora má obvyklé náležitosti, jaké se vyskytují v obdobné legislativě upravující působnost SÚJB, záměrně je také nevyužit vzor průkazu v prováděcím předpise, neboť v této vysoce odborné oblasti kontroly nehrozí zneužití průkazu nepovolanou osobou či jeho falšování a přijímání takového právního předpisu se jeví nadbytečným.

K bodu č. 53 § 29 odst. 1 a 4

Text je upravován tak, aby odpovídal aktuálním legislativním trendům v oblasti kontrolního práva. Opouští tedy zastaralý termín „dozor“ a nahrazuje jej výrazem „kontrola“.

K bodu č. 54 § 29 odst. 2

Novela doplňuje ustanovení v oblasti mezinárodních kontrol o povinnost kontrolované osoby umožnit mezinárodním inspektorům provádění analýz na místě. Úprava je dána tím, že v roce 2015 došlo k rozšíření mezinárodních inspekcí v chemickém průmyslu zaměřených na výrobu látek seznamu 3 a určitých organických chemických látek o odběr vzorků a jejich analýzu na místě. V takovém případě je inspekční tým OPCW rozšířen o specialisty v oblasti analytické chemie, vybavené příslušnými přístroji, kteří odebrané vzorky na místě analyzují. V případě látek seznamu 1 a 2 byly tyto inspekce prováděny již od vstupu Úmluvy v platnost. Vzhledem k tomu, že tento typ rozšířené inspekce se v ČR uskutečnil již v roce 2017, je nutné tuto skutečnost v zákoně zohlednit. Cílem těchto namátkově prováděných inspekcí je zjistit, zda při deklarované výrobě nedochází také k výrobě dalších stanovených látek zejména látek seznamu 1 v režimu podmíněného užití v množství překračujícím limit stanovený OPCW.

K bodu č. 55 § 32 a 33

Nové znění právní úpravy přestupků vychází z novelizovaného znění zákona (resp. nově doplňovaných institutů a povinností) a požadavků zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zároveň jsou implementována metodická doporučení Ministerstva vnitra v oblasti přestupkového práva, takže je provedena zásadní reformulace také u skutkových podstat, které již zákon obsahoval. Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3). Právní úprava je tedy členěna do § 32 a 33, z nichž prvý obsahuje skutkové podstaty přestupků fyzických, právnických nebo podnikajících fyzických osob, a druhý přestupky držitelů licencí. Jiné členění není nutné, neboť většina obecných povinností je společná jakýmkoliv fyzickým a právnickým osobám. Ustanovení rovněž nově vymezuje výšku pokut, a to na základě dosavadních zkušeností SÚJB a s ohledem na typově podobné přestupky v jiných oblastech lidské činnosti. Tím by měla být zajištěna odpovídající vynutitelnost závazků plynoucích z Úmluvy. Při stanovení druhu a rozpětí správního trestu se vycházelo z obecné zásady subsidiarity uplatňování odpovědnosti za přestupek a typové závažnosti přestupku. U závažnějších přestupků byly zvoleny sazby až v řádech několika miliónů korun, u méně závažných sazby v řádech maximálně několika stovek tisíc korun. Vzhledem k charakteru oblasti lidské činnosti regulované tímto zákonem a potenciálním velmi nebezpečným následkům protiprávního jednání nejsou pokuty stanovené tímto zákonem nepřiměřeně vysoké. Pokuty jsou přitom ale stanoveny v dostatečné výši tak, aby byly pro pachatele citelné a způsobilé je odradit od protiprávního jednání. Rozpětí sazby pokuty zůstalo i nadále stanoveno horní hranicí, čímž byl ponechán potřebný prostor pro správní uvážení, který je nezbytný z důvodu široké škály typů subjektů regulovaných tímto zákonem, neboť jednak umožňuje uložit pachateli správní trest, který pro něj bude citelný, přičemž ale na druhou stranu umožňuje uložit i správní trest, který nebude mít pro konkrétního pachatele likvidační účinky. Zákonem stanovené rozpětí sazby pokuty také umožňuje správnímu orgánu reagovat na všechny okolnosti spáchaného přestupku, neboť stupeň závažnosti a společenské škodlivosti jednání v rozporu s tímto zákonem záleží vždy na mnoha různých faktorech (např. na použité chemické látce, způsobu jejího použití, jejím množství a koncentraci, míře její zneužitelnosti, jejím vlivu na lidské zdraví či míře škodlivosti pro životní prostředí). K diferenciaci skutkových podstat nebylo přistoupeno také vzhledem k poměrně omezenému množství regulovaných subjektů (řádově desítky) a v zájmu dosažení přehlednosti právní úpravy (která z hlediska jejich činnosti představuje zpravidla vedlejší regulatorní záležitost). Maximální výše pokuty zůstává zachována. Zároveň bylo přihlédnuto k nižší typové závažnosti těchto přestupků oproti trestnému činu nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky podle § 281 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

K bodu č. 56 § 35 odst. 4

Text je upravován v návaznosti na terminologickou změnu označování jednotlivých kategorií stanovených látek (viz odůvodnění k bodu č. 3).

K bodu č. 57 Poznámka pod čarou č. 7

V rámci revize poznámkového aparátu dochází k aktualizaci poznámky v případě citace zákona č. 38/1994 Sb.

K bodu č. 58 § 35 odst. 5

Úprava reaguje na změny ve zmocňovacích ustanoveních zákona a vypouští citaci ustanovení, u nichž nedojde k vydání prováděcího právního předpisu.

K bodu č. 59 § 35 odst. 6

Dosavadní znění ustanovení se jeví nadále nadbytečným, neboť jen parafrázuje obecný princip spolupráce orgánů v rámci dobré správy, obsažený v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád. Novelizovanému zákonu však chyběla komplexní úprava využívání údajů ze základních a jiných veřejných registrů při výkonu veřejné správy. SÚJB a další orgány státní správy potřebují k výkonu svých pravomocí řadu identifikačních údajů, aby byly schopny ztotožnit adresáty právního předpisu a účinně s nimi (a o nich) komunikovat. K tomuto účelu má sloužit nové znění odstavce 6 a také nově vkládané navazující odstavce 7 a 8, které obvyklou formou (dle jiných právních předpisů) reflektují požadavky zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Rozsah možných údajů je přitom omezen na nezbytné minimum, bez nějž je fungování správních orgánů v této oblasti prakticky vyloučeno.

K bodu č. 60 § 35 odst. 7 až 9

Platí stejné odůvodnění, jako v předchozím bodě. Dále je v odstavci 9 provedena změna v souladu s aktuálním trendem v legislativní činnosti (viz např. textace nedávného návrhu zákona o bezpečnostní činnosti nebo zákona o prověřování zahraničních investic) k vhodnému zdůraznění zvláštní povahy podkladů poskytnutých zpravodajskou službou, která i v případě bezpečnostně-správních agend uvolňuje informace § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, tedy postupem, který je specifický v porovnání s obvyklým vyjádřením či stanoviskem dotčeného správního orgánu. Tato skutečnost se pak promítá i do speciálních pravidel pro nakládání s těmito informacemi (§ 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Je proto vkládán normativní odkaz na zvláštní právní úpravu, který zdůrazňuje, že je postupováno podle § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.

K čl. II

Změna živnostenského zákona

V návaznosti na terminologické úpravy zákona č. 19/1997 Sb. je nutno odpovídajícím způsobem změnit rovněž terminologii souvisejících zákonů, resp. zákonů, které pracují s instituty z oblasti zákazu chemických zbraní. V tomto případě je měněno odpovídající ustanovení zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

K čl. III

Změna zákona o správních poplatcích

V návaznosti na terminologické úpravy zákona č. 19/1997 Sb. je nutno odpovídajícím způsobem změnit rovněž terminologii souvisejících zákonů, resp. zákonů, které pracují s instituty z oblasti zákazu chemických zbraní. V tomto případě je měněno odpovídající ustanovení zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

K čl. IV

Změna trestního zákoníku

V návaznosti na terminologické úpravy zákona č. 19/1997 Sb. je nutno odpovídajícím způsobem změnit rovněž terminologii souvisejících zákonů, resp. zákonů, které pracují s instituty z oblasti zákazu chemických zbraní. V tomto případě je adaptován zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, formou vložení nového kvazidefiničního ustanovení, a to z důvodu zachování právní jistoty adresátů zákona.

K čl. V

Oznámení

Ustanovení týkající se notifikace podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 bylo formulováno podle čl. 48 odst. 7 Legislativních pravidel vlády.

K čl. VI

Účinnost

Datum účinnosti se stanovuje s ohledem na předpokládanou délku legislativního procesu a potřebu adaptace dotčených subjektů na novou právní úpravu.

V Praze dne 12. listopadu 2019

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost: Ing. Dana Drábová, Ph.D., v. r.