zákon č. 346/2023 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Výkon petičního práva je na podústavní úrovni regulován zákonem č. 85/1990 Sb., o právu petičním. První a dosud jedinou změnu této právní úpravy představuje zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, který do ní vnesl rámec pro sestavení petice, opatření podpisů pod ni a doručení petice prostřednictvím nástroje pro elektronické sestavování petic. Sestavování a předkládání petic v elektronické podobě bylo de iure možné i před novelou provedenou zákonem č. 261/2021 Sb., a to s využitím kvalifikovaných elektronických podpisů, v praxi však pro technickou náročnost nebylo využíváno. Teprve nástroj pro elektronické sestavování petic, jehož technické a právní řešení spočívá v náhradě podpisu petenta jeho prohlášením o podpoře petice potvrzeným s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci, vytvořil příznivé podmínky pro reálné sestavování, podepisování a podávání petic v elektronické podobě. Zákon o právu petičním determinuje nástroj pro elektronické sestavování petic jako nástroj vytvořený Ministerstvem vnitra. Reálně je tento nástroj komponentou portálu veřejné správy jakožto ústřední komunikační brány s veřejným sektorem.

Dnem 1. dubna 2023 přešla správa portálu veřejné správy z Ministerstva vnitra na nově zřízenou Digitální a informační agenturu. Tato změna se ve znění zákona o právu petičním nepromítla, zákon nadále hovoří o nástroji pro elektronické sestavování petic jako o nástroji vytvořeném Ministerstvem vnitra. Nástroj je i nadále komponentou portálu veřejné správy, což se jeví z hlediska technického řešení jako optimální stav. Ministerstvo vnitra současně z titulu ústředního správního úřadu pro vnitřní věci zůstává ústředním správním úřadem pro oblast práva petičního. Stav, kdy nástroj pro elektronické sestavování petic je součástí informačního systému veřejné správy spravovaného Digitální a informační agenturou, avšak právní úprava nástroje o něm hovoří jako o nástroji vytvářeném Ministerstvem vnitra, představuje komplikaci zejména co do šíře možných technických řešení, ale i způsobů financování jeho rozvoje.

Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předpokládá s účinností od 1. ledna 2024, že návrhy právních předpisů a dokumenty související s těmito návrhy budou Poslanecké sněmovně, až na výjimky, předkládány výlučně elektronicky prostřednictvím elektronického systému tvorby právních předpisů (e-Legislativa). Naopak v případě ostatních dokumentů, respektive podkladů pro jednání sněmovny a jejich orgánů se nadále počítá s předkládáním v obou podobách, listinné i elektronické. S ohledem na stejnou právní validitu obou podob dokumentů se předkládání v obou podobách nejeví být hospodárným, a to jak z pohledu předkladatelů, tak i příjemce.

Poslaneckou sněmovnou iniciovaný zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, vytvořil situaci, kdy v základních registrech lze vést o subjektech údajů i údaje, které zejména s ohledem na svůj původ nemohou být referenčními, tj. státem garantovanými údaji (např. telefonní číslo či adresa elektronické pošty subjektu údajů, za jehož aktuálnost může odpovídat toliko subjekt údajů, nikoliv však orgán veřejné moci). Tyto údaje a jejich změny však doposud nemohou být obsahem výpisů ze základních registrů, které se za určitých podmínek‚ zpravidla dojde-li ke změně údajů, zasílají subjektům údajů. Rovněž není jejich existence ve všech případech zohledněna v rozsahu kompetencí tzv. editorů, tj. orgánů veřejné moci, které zapisují údaje do základních registrů.

Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, stanoví rozsah kompetencí editorů. V případě provozních, eventuálně i dalších tzv. sekundárních údajů (tj. údajů, jejichž vedení v základních registrech není smyslem existence základních registrů, avšak je potřebné z hlediska využívání referenčních a ostatních tzv. primárních údajů, správy základních registrů apod.), však určení, kdo je editor, částečně absentuje. V takových situacích se toliko dovozuje, že editorem je z povahy věci příslušný správce základního registru. Skutečnost, že v některých případech je editor uvedený výslovně, však toto dovozování komplikuje.

V základním registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (tzv. registr osob) lze v případech některých fyzických osob (statutární orgán, insolvenční správce, opatrovník právnické osoby, nucený správce, likvidátor a fyzická osoba zastupující právnickou osobu, která je členem statutárního orgánu jiné právnické osoby) vést údaj o datu narození. Nikoliv však již u podnikajících fyzických osob a zahraničních fyzických osob. Tato skutečnost se ukazuje být v praxi problematická, neboť registr osob nemá mechanismus, jak rozlišovat, zda se jedná o osobu, u níž je mezi referenčními údaji i údaj o datu narození, nebo o podnikající fyzickou osobu, u které tento údaj veden není. Nelze tedy rozlišit, zda agendový identifikátor fyzické osoby patří tzv. angažované osobě nebo podnikající fyzické osobě.

Společná ustanovení zákona o základních registrech umožnují poskytování údajů subjektů údajů vedených v základních registrech třetím osobám. Lze tak činit na základě žádosti subjektu údajů. V praxi se ukazuje, že souhlasu subjektu údajů by měl korespondovat, minimálně v případě podnikajících fyzických osob a právnických osob, i souhlas třetí osoby s příjmem takových údajů, aby nedocházelo k jejich „spamování“. Třetí osoba nemusí být s poskytováním ztotožněna např. proto, že je tzv. soukromoprávním uživatelem údajů, pročež si údaje může obstarat efektivněji sama, nebo proto, že jí technologie poskytování nemusí konvenovat s ohledem na její možnosti.

Zákonem č. 471/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, předloženým úřadem místopředsedy vlády pro digitalizaci, došlo nedopatřením k vypuštění kompetence Ministerstva vnitra delegovat vydávání některých záznamů údajů, výpisů údajů a údajů ze základního registru obyvatel (tzv. registr obyvatel). Původní znění zákona totiž předpokládalo, že k 1. dubnu 2023 dojde k přesunu působnosti správce registru obyvatel z Ministerstva vnitra na agenturu, nakonec však k tomuto přesunu nedošlo, což však nebylo reflektováno v podobě „vrácení“ delegačních ustanovení.

Právní úprava některých aspektů legislativního procesu a vyhlašování právních předpisů a jiných aktů je obsažena v zákoně č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2024. Stejného dne nabývá účinnosti rovněž tzv. změnový zákon, tedy zákon č. 277/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, jenž obsahuje mimo jiné změny zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Tyto zákony upravují způsob tvorby, předkládání, projednávání a vyhlašování právních předpisů a jiných aktů s tím, že současná listinná podoba se od 1. ledna 2024 ve většině aspektů mění na podobu elektronickou. Pokračující implementační práce signalizují potřebu provedení dílčích úprav obou zákonů.

Na prvém místě je třeba konstatovat, že Ministerstvo vnitra podniká kroky pro co nejdřívější start elektronické Sbírky zákonů a mezinárodních smluv (systém e-Sbírka) do ostrého provozu. Připravuje jeho pilotní a zkušební provoz s tím, že ostrý provoz by měl být zahájen od 1. ledna 2024.

Nicméně realizace elektronického systému torby právních předpisů (e-Legislativa), založená na práci s úplným zněním právního předpisu, využívání systému e-Legislativa pro všechny změny právních předpisů a pokrytí legislativního procesu v kombinaci vzájemně integrovaných informačních systémů Úřadu vlády České republiky, Poslanecké sněmovny, Senátu a systému e-Legislativy, představuje velmi náročný a komplexní úkol. Tento úkol zahrnuje jednak samotnou technickou realizaci projektu, dále jeho ověření v dostatečně dlouhém ověřovacím provozu, uzpůsobení Legislativních pravidel vlády nové podobě nástrojů a postupů elektronického legislativního procesu, proškolení řádově až tisíců jeho budoucích uživatelů a přizpůsobení vnitřního fungování jednotlivých úřadů a dalších orgánů státu nové podobě legislativního procesu. Systém e-Legislativa je současně od počátku konstruován tak, že do plného provozu může vstoupit pouze jako jeden celek, což neumožňuje jeho postupné zavádění do jednotlivých stadií legislativního procesu.

Pokud jde o zavedení systému e-Legislativa do praxe, je třeba upozornit zejména na požadavek Parlamentu na ověřovací provoz plně dokončeného systému e-Legislativa, který má sloužit k verifikaci fungování komplexu všech zapojených informačních systémů a nástrojů, a to před samotným zahájením fungování elektronického legislativního procesu. Požadavek Parlamentu na odpovídající rozsah ověřovacího provozu lze považovat za odůvodněný, přičemž je možné diskutovat o jeho nezbytné délce. Pokud jde o zahraniční zkušenosti, opřít se lze v zásadě pouze o zkušenost Dánska se zaváděním srovnatelného systému pro tvorbu a projednávání návrhů právních předpisů – Lex Dania Eunomia – do praxe. Tento systém, obdobně jako systém e-Legislativa, pokrývá tvorbu právních předpisů v rámci celého legislativního procesu, včetně práce s úplným zněním právního předpisu. Dánská zkušenost ukazuje, že i přes používání předchozích verzí systému Lex Dania byl pro odpovídající ověření nové verze systému a pro proškolení jeho uživatelů zapotřebí celý kalendářní rok od dokončení realizace a doladění systému. Období jednoho kalendářního roku lze tudíž považovat za určité minimum pro ověřovací provoz systému, jakým je e-Legislativa.

Samostatnou otázkou je přizpůsobení fungování jednotlivých institucí účastnících se v budoucnu nové podoby legislativního procesu. Digitalizace legislativního procesu sama o sobě umožní realizovat legislativní proces i v krizových či časově naléhavých situacích, a to přinejmenším stejně rychle jako v jeho nynější podobě. Současně ale realizace projektu e-Sbírka a e-Legislativa představuje nejzásadnější změnu podoby, pravidel a postupů legislativního procesu za dobu cca 240 let, kdy tento proces existuje v podobě blízké podobě současné. Je tudíž nezbytné, aby byl poskytnut dostatečný čas pro přizpůsobení vnitřního fungování jednotlivých ministerstev, jiných ústředních správních úřadů včetně Úřadu vlády České republiky, kanceláří Poslanecké sněmovny, Senátu a prezidenta republiky, i jednotlivých členů zákonodárných sborů a dalších institucí, které se tím či oním způsobem účastní legislativního procesu či participují na návrzích změn právní úpravy (Ústavní soud, kraje, další nepovinná připomínková místa zapojená do meziresortního připomínkového řízení). Tyto aspekty nejsou zanedbatelné a jsou v tuto chvíli předmětem obav vyjadřovaných všemi klíčovými institucemi legislativního procesu. I zde je třeba vymezit určitý čas na úpravu vnitřních procesů a nástrojů jednotlivých institucí a jejich praktické ověření před vstupem e-Legislativy do ostrého provozu.

Dále je třeba vzít v úvahu, že zavedení elektronického legislativního procesu bude spojeno se zavedením dílčích úprav legislativně-technických pravidel v rozsahu nezbytném pro tvorbu právních předpisů v prostředí e-Legislativy. Tyto úpravy současně znamenají, že v legislativním procesu u návrhů vytvářených před zavedením e-Legislativy – jak s ohledem na neexistenci projednávaného úplného znění novelizovaných předpisů v některých fázích legislativního procesu, tak pokud jde o dílčí aspekty použité legislativní techniky – nebude možné pokračovat bez jejich úprav a jejich vložení do e-Legislativy (následně pak budou v e-Legislativě i projednány). Zatímco v případě vládních návrhů právních předpisů lze jejich uzpůsobení e-Legislativě a doplňování o úplná znění novelizovaných předpisů realizovat, v případě návrhů předložených do Poslanecké sněmovny nejsou jejich úpravy a doplňování po tomto předložení z povahy věci možné. To znamená, že v okamžiku zavedení e-Legislativy bude vždy existovat určitá skupina zákonů, ústavních zákonů a dalších aktů, jejichž legislativní proces nebo vyhlášení bude třeba dokončit podle pravidel platících před zavedením e-Legislativy do praxe.

Druhý okruh změn zákona č. 222/2016 Sb. se týká náležitostí požadavku na vyhlášení aktu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. V případě mezinárodních smluv a souvisejících dokumentů je problémem odůvodnění, které se ve vztahu k nim doposud nevyhotovovalo, a přikládání informativního přehledu veřejnoprávních povinností, který je pro mezinárodní smlouvy pro jejich odlišné zaměření co do adresátů, způsobu legislativně-technického zpracování a způsobu jejich interpretace obtížné vytvořit. Naopak absentuje možnost uvedení doprovodných informací relevantních pro včasnost promulgace.

Další okruh představuje vedení některých metadat o promulgovaných právních předpisech. Jeví se zbytečným, z hlediska nároků na příslušné elektronické systémy zatěžujícím a s ohledem na zamýšlenou souslednost kroků i obtížně realizovatelným evidovat okamžiky některých událostí spojených s promulgací až do úrovně sekund.

Platné znění zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv rovněž předpokládá možnost objednávání a distribuce jednotlivých částek sbírky v listinné podobě a také vydávání listinné podoby částek sbírky jako ověřených výstupů z informačního systému veřejné správy na kontaktních místech veřejné správy (Czech POINT). S ohledem na marginální zájem o odběr listinné podoby Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv (pokles nákladu Sbírky zákonů ze 100 000 výtisků v roce 1998 až na několik stovek výtisků odebíraných obcemi v souvislosti s § 13 zákona č. 309/1999 Sb. v roce 2023) a o nahlížení do částek Sbírky zákonů na obecních úřadech lze mít vážné pochybnosti o benefitech takového aranžmá v kontextu s náklady, které by vyžadovala existence listinné podoby částek Sbírky zákonů a mezinárodních smluv a implementace obou způsobů přístupu k listinné podobě Sbírky zákonů a mezinárodních smluv. Pro osoby, které nemají přístup k internetu nebo neovládají informační technologie, zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nabízí ve svém § 15 odst. 1 a 2 možnost v úředních hodinách bezplatně nahlížet u úřadů územních samosprávných celků do Sbírky zákonů a mezinárodních smluv v elektronické podobě. Celková úprava elektronické a listinné podoby se prováděnými úpravami sjednocuje s přístupem, který je navržen v souvislosti s další sbírkou právních předpisů platných na území České republiky – Úředním věstníkem Evropské unie (návrh Rady Evropské unie v dokumentu 6551/23, který aktuálně projednává Evropský parlament).

V agendě publikace mezinárodních smluv se jako palčivou ukazuje být nemožnost publikace i v jiném rozhodném znění než v jazyce českém nebo anglickém, což se navrhuje změnit.

V případě podepisování publikovaných aktů chybí v příslušné právní úpravě reflexe změn titulatury vyšších představených provedených zákonem č. 384/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Implementace přechodných ustanovení zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv stanovících „vstup“ připravovaných a projednávaných návrhů právních předpisů do elektronického systému tvorby právních předpisů (e-Legislativa) a schválených právních předpisů do elektronického systému Sbírky zákonů a mezinárodních smluv (e-Sbírka) signalizuje, že v případě některých stavů, postupů, respektive fází legislativního procesu může být takový vstup technicky příliš obtížnou záležitostí komplikující nastavení systémů (nadto nastavení dočasného).

V rámci vyhodnocení souladu stávající právní úpravy se zákazem diskriminace a s požadavkem na rovnost mužů a žen nebyly identifikovány žádné nedostatky.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen, a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Cílem navrhovaného zákona je legislativně vyřešit problematické situace, na něž je poukazováno v předchozím bodu. Navrhované změny mají společné to, že se jimi prohlubuje elektronizace příslušných oblastí, a proto jsou realizovány v rámci jednoho legislativního počinu.

V zákoně o právu petičním se navrhuje, aby zákon již výslovně neurčoval subjekt, který nástroj pro elektronické sestavování petic vytvořil. To umožní, aby jeho technické zhodnocení a rozvoj mohl zabezpečit, a to i finančně, subjekt odlišný od Ministerstva vnitra. Výslovně se deklaruje, že nástroj pro elektronické sestavování petic je součástí portálu veřejné správy. S ohledem na trvající postavení Ministerstva vnitra jako ústředního správního úřadu pro oblast práva petičního se zachovává kompetence ministerstva umožnit využití nástroje petentům. Současně se však umožňuje, aby tuto působnost a působnost umožnit tomu, kdo petici v nástroji sestavil, obstarat si elektronický výpis ze zápisu o petici obsaženého v nástroji, bylo možno delegovat na jiný státní orgán či státem zřízenou anebo založenou právnickou osobu. Jakkoliv je záměrem delegaci uskutečnit ve vztahu k Digitální a informační agentuře, delegační kompetence je formulována obecněji, aby v případě, kdy bude shledáno efektivnějším delegování na jinou entitu, nebylo nutné přistupovat ke změně zákona (k čemuž by v případě zákona o právu petičním mělo docházet jenom výjimečně a pouze u klíčových ustanovení).

V jednacím řádu Poslanecké sněmovny se navrhuje, aby se nejen návrhy právních předpisů a dokumenty související s těmito návrhy, nýbrž i ostatní podklady určené k projednání Poslaneckou sněmovnou (jejími orgány), až na výjimky předkládaly výlučně elektronicky. Je nasnadě, že taková změna povede k úsporám i zjednodušení postupu při manipulaci s podklady.

Navrhují se provést úpravy zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a jeho tzv. změnového zákona tak, aby tyto předpisy byly lépe uzpůsobeny připravovanému zavedení elektronického způsobu tvorby, předkládání a projednávání návrhů právních předpisů (prostřednictvím systému e-Legislativa), resp. elektronickému vyhlašování právních předpisů a jiných aktů (prostřednictvím systému e-Sbírka).

Změny navrhované v těchto zákonech jsou především upřesňující a formulační změny vyplývající z probíhajícího vývoje systémů e-Sbírka a e-Legislativa. Jde mimo jiné o posílení elektronické podoby Sbírky zákonů a mezinárodních smluv a o úpravu přechodných ustanovení související se zaváděním obou systémů.

Systém e-Sbírka zahrnující část právně závazné elektronické publikace, databázi bezplatně dostupných informací o platném a minulém právu a přístup k aktuálním a minulým pramenům práva bude spouštěn od 1. ledna 2024 – tím bude rovněž nahrazena povinnost obcí zpřístupňovat listinnou Sbírku zákonů.

Navrhuje se, aby systém e-Legislativa byl do ostrého provozu zaváděn postupně – nejprve pro akty, které nejsou právními předpisy, následně pro prováděcí právní předpisy, a nakonec pro zákony, ústavní zákony, zákonná opatření Senátu a nálezy Ústavního soudu. Tento model zajistí 6 měsíců ověřovacího provozu pro všechny části e-Legislativy (do 30. června 2024). Další 3 měsíce (do 30. září 2024) poskytne pro ověřování v oblasti prováděcích právních předpisů. Pro možnost vyzkoušet práci s návrhy zákonů, ústavních zákonů a zákonných opatření Senátu pak poskytne navíc 6 měsíců (do 31. prosince 2024) prodlouženého ověřovacího provozu. Zavedení e-Legislativy do praxe tak bude na jedné straně respektovat potřebu dostatku času na proškolení uživatelů systému, jeho ověření a doladění případných identifikovaných problémů a současně bude postupovat od procesně i obsahově méně náročných aktů k aktům náročnějším. Dále se počítá i se zapracováním návrhů rozpracovaných na úrovni vládní legislativy do systému e-Legislativa po dokončení relevantní fáze legislativního procesu, ve které se v okamžiku spuštění e-Legislativy do ostrého provozu nacházejí.

Návrh počítá s přechodným režimem pro návrhy, jejichž předložení k projednání Poslanecké sněmovně či předložení k vyhlášení nastalo před spuštěním e-Legislativy do ostrého provozu. Součástí tohoto režimu, který bude zahrnovat i průběžnou digitalizaci aktů vyhlašovaných v období mezi spuštěním e-Sbírky a relevantních částí e-Legislativy do ostrého provozu, bude i povinné předkládání aktů k vyhlášení včetně jejich strojově zpracovatelného formátu – předpokládají se zejména formáty .doc a .xls.

Výjimku „z překlopení do e-Legislativy“ budou tvořit návrhy zákonů, zákonných opatření Senátu a ústavních zákonů, které byly předloženy Poslanecké sněmovně, resp. Senátu (zákonná opatření Senátu) před 1. lednem 2025. S ohledem na výše popsanou nezbytnost dokončit projednávání návrhů v podobě, ve které byly Parlamentu předloženy, bude jejich projednání dokončeno podle stávající právní úpravy. Plné zavedení e-Legislativy pro všechny existující návrhy právních předpisů tak nastane po začátku nového volebního období Poslanecké sněmovny, neboť ten je spojen se zastavením projednávání všech návrhů, které do tohoto okamžiku byly Poslanecké sněmovně předloženy a doposud nebyly Poslaneckou sněmovnou projednány (tyto jako vždy tzv. „spadnou pod stůl“). Výše navrhované změny tedy eliminují potřebu nehospodárných a toliko dočasných technických řešení v systémech e-Sbírka a e-Legislativa.

S ohledem na výše uvedené je tedy možné konstatovat, že navržený model umožní občanům využívat v praxi přínosy systému e-Sbírka od původně stanoveného data (1. ledna 2024) a současně poskytne dostatek času nezbytného na úspěšné zavedení e-Legislativy do praxe (postupně od 1. července 2024, 1. října 2024 a 1. ledna 2025).

S právě řečeným souvisí i návrh na zrušení možnosti vyžádat si listinnou podobu Sbírky zákonů a mezinárodních smluv na kontaktním místu veřejné správy, resp. prostřednictvím žádosti směřované vydavateli. Jak již je uvedeno výše, tyto možnosti byly vyhodnoceny jako marginální a nehospodárné a navrhují se ze zákona vypustit. Jeden výtisk Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv se však bude uchovávat pro účely archivace.

Okamžiky některých událostí spojených s promulgací aktu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se budou nově evidovat do úrovně dnů, nikoliv nižších jednotek času, neboť taková míra přesnosti okamžiku události není potřebná a s ohledem na souslednost kroků v publikačním procesu i obtížně realizovatelná.

V případě mezinárodních smluv a souvisejících dokumentů se pro potřeby jejich vyhlašování nebude vyhotovovat odůvodnění a informativní přehled veřejnoprávních povinností. Jak již bylo uvedeno v předchozím bodu, pro odlišné zaměření mezinárodních smluv co do adresátů, způsobu legislativně-technického zpracování a způsobu jejich interpretace by je nejen bylo obtížné vytvořit, hlavně však by byla nízká míra jejich použitelnosti.

Naopak se umožní, aby požadavek na promulgaci ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv mohl obsahovat doprovodné informace relevantní pro včasnost promulgace, a stanoví se pořádková lhůta pro učinění požadavku na vyhlášení aktu – 30 dnů přede dnem, kdy má právní předpis nabýt účinnosti, nebo kdy má být akt podle § 3 nebo 4 vyhlášen (v dalších případech, například v případech naléhavého obecného zájmu, bude možná výjimka).

Mezinárodní smlouvy bude nově možné publikovat i v jiném rozhodném znění než v jazyce českém nebo anglickém, což usnadní jejich interpretaci a aplikaci.

Zohledňuje se také novela zákona o státní službě ve věci zrušení náměstků pro řízení sekce a jejich náhrada vrchními řediteli sekcí.

V zákoně o základních registrech se zohledňuje vedení nereferenčních údajů o subjektech údajů v základních registrech v obsahu příslušných výpisů ze základních registrů a v rozsahu kompetencí orgánů veřejné moci, které jsou editory. Subjekt údajů tak bude informován o případných změnách těchto údajů a o přístupu k nim, současně se odstraní pochybnosti o tom, kdo je v některých případech editor údaje.

V případě provozních a některých dalších „sekundárních“ údajů vedených v základních registrech, u nichž doposud absentovalo uvedení editora, se editor stanoví explicitně. Vždy se jedná o správce daného registru.

V registru osob se navrhuje vést o podnikajících fyzických osobách a zahraničních osobách, které jsou fyzickými osobami, datum jejich narození. To umožní určit, zda a komu náleží agendový identifikátor fyzické osoby.

Poskytování údajů subjektů údajů z registru obyvatel a základního registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností (tzv. registr práv a povinností) třetím osobám na základě souhlasu subjektu údajů se podmiňuje souhlasem třetích osob, jsou-li podnikajícími fyzickými či právnickými osobami. To umožní těmto třetím osobám eliminovat případné z jejich strany nechtěné zasílání údajů.

Obnovuje se, byť v modifikované podobě, kompetence Ministerstva vnitra delegovat vydávání některých záznamů údajů, výpisů údajů a údajů z registru obyvatel na jiný orgán veřejné moci. Nově jím však nebude Správa základních registrů, kterýžto správní úřad již nezajišťuje provozování registru obyvatel, nýbrž Digitální a informační agentura.

Navrhovaný zákon není v rozporu se zákazem diskriminace a odpovídá požadavkům na rovnost mužů a žen.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Petiční právo je na úrovni ústavního pořádku upraveno v čl. 18 Listiny základních práv a svobod. Navrhované změny původu nástroje pro elektronické sestavování petic jakožto jednoho z prostředků usnadňujících výkon petičního práva a možnost delegace některých působností s tímto nástrojem spojených jsou s uvedeným článkem v souladu.

Problematika vyhlašování zákonů a mezinárodních smluv je upravena v čl. 52 Ústavy České republiky. Ten nikterak nevymezuje podobu, ve které má být právní předpis vyhlášen. Podobu právního předpisu a podobu dokumentu, ve kterém je projednáván a podepisován, nijak nevymezují ani ustanovení Ústavy České republiky upravující projednání právních předpisů Parlamentem. Navrhovaný zákon v této oblasti provádí pouze formální změny.

Navrhovaný zákon se dále dotýká ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, respektive čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tj. limitů výkonu veřejné moci. I v tomto směru jsou jeho ustanovení souladná.

Konečně část upravované materie se dotýká čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy ochrany soukromí. Ani zde nebyla identifikována kolize (vizte též bod 8 této části důvodové zprávy).

4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie

Navrhovaný zákon je v souladu s právem Evropské unie, aktuální judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie a nekoliduje s aktuálními legislativními aktivitami unie.

Navrhovaného zákona se dotýká nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

Úprava vydávání Sbírky zákonů a mezinárodních smluv se navrhovanými úpravami sjednocuje s přístupem, který je stanoven pro další sbírku předpisů platných na území České republiky – Úřední věstník Evropské unie [nařízení Rady (EU) č. 216/2013 ze dne 7. března 2013 o elektronickém vydávání Úředního věstníku Evropské unie, v platném znění, s přihlédnutím k návrhu jeho novelizace, který aktuálně projednává Evropský parlament, CELEX: 52020PC0257].

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaný zákon je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a to včetně mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách.

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky,

S přijetím navrhovaného zákona nejsou spojeny hospodářské nebo finanční dopady na státní rozpočet, resp. na ostatní veřejné rozpočty. Navrhovaná právní úprava nemá dopady na podnikatelské prostředí České republiky.

7. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Navrhovaný zákon nemá sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí a dopady na životní prostředí.

8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Možné dopady navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů byly v navrhovaném zákoně identifikovány v části třetí, tj. v návrhu novely zákona o základních registrech. Navrhovaná právní úprava nicméně nemění stávající procesy, na kterých je založeno fungování základních registrů. Právním důvodem zpracování osobních údajů při jejich vedení v základních registrech je výlučně plnění právní povinnosti správce podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Základem zpracování osobních údajů při jejich využívání jednotlivými orgány veřejné moci je v závislosti na činnosti, ke které jsou osobní údaje zpracovávány, buď čl. 6 odst. 1 písm. c) (tj. plnění právní povinnosti v případě, že povinnost k využití údaje stanoví právní předpis), nebo čl. 6 odst. 1 písm. e) (tj. výkon veřejné moci v případě, že využití údaje je nutné při konkrétním úkonu v rámci správního řízení, např. typicky při dokazování) obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

V registru osob se navrhuje nově vést údaj o datu narození fyzické osoby uvedené v § 25 písm. e) a f) zákona o základních registrech. Údaj o datu narození je podle platného znění zákona o základních registrech veden v registru osob např. o statutárním orgánu, insolvenčním správci, opatrovníku právnické osoby, likvidátorovi, jsou-li fyzickými osobami, nuceném správci a fyzické osobě zastupující právnickou osobu, která je členem statutárního orgánu jiné právnické osoby. U podnikajících fyzických osob a zahraničních fyzických osob však tento údaj s ohledem na absentující zákonné zmocnění být veden nemůže. Absence možnosti vést údaj o datu narození u podnikajících fyzických osob a zahraničních osob v registru osob však v praxi činí problémy, neboť registr osob nemá mechanismus, jak rozlišovat, zda se jedná o osobu, u níž je mezi referenčními údaji i údaj o datu narození, nebo o podnikající fyzickou osobu, u které tento údaj veden není. Nelze tedy rozlišit, zda agendový identifikátor fyzické osoby patří tzv. angažované osobě nebo podnikající fyzické osobě. Zpracování tohoto osobního údaje je přiměřené, neboť vedení údaje o datu narození u podnikajících fyzických osob a zahraničních osob je efektivním prostředkem vedoucím k zamýšlenému účelu, tj. perfektní identifikaci osob.

Na zpracování tohoto osobního údaje v registru osob se plně vztahují výše popsané procesy, na kterých je založeno fungování základních registrů. Rizika nového zpracování jsou omezena tím, že referenční údaje podle § 26 odst. 2 písm. b) zákona o základních registrech (tedy i nově údaj o datu narození), spadají do režimu § 61 odst. 2 zákona o základních registrech, jsou tudíž neveřejné, a poskytují se na žádost subjektu údajů, orgánu veřejné moci nebo soukromoprávního uživatele údajů, pokud je k využívání těchto údajů oprávněn pro výkon agendy. Orgán veřejné moci tyto údaje může využít toliko v rozsahu potřebném k provedení úkonu a v rámci výčtu údajů jemu zpřístupněných pro výkon agendy, v jejímž rámci je úkon orgánu veřejné moci prováděný a pro jejíž výkon je orgán veřejné moci registrovaný. Český statistický úřad jako správce registru osob je pak ústředním správním úřadem, jenž je povinen respektovat požadavky právních předpisů v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), jakož i právní předpisy provádějící tento zákon, čímž je možnost vzniku rizik dále snižována.

V § 58a zákona o základních registrech se navrhuje podmínit poskytování údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností podnikající fyzické a právnické osobě souhlasem této osoby, a to z důvodu předcházení příjmu nevyžádaných údajů u této osoby. Ve vztahu k ochraně osobních údajů a soukromí jde jednoznačně o posílení ochrany těch, o jejichž údaje se jedná a o přiblížení se zásadě minimalizace údajů, tj. zásadě spočívající ve zpracovávání pouze nezbytného množství údajů relevantního ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány.

Doplnění výčtu údajů, které jsou vždy součástí výpisu údajů poskytovaných se souhlasem subjektu údajů třetí osobě, o datum narození vychází ze sjednocené praxe v rámci Evropské unie a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Byla stanovena minimální sada údajů pro identifikaci fyzické osoby,kde v části „mandatory“ je uvedeno: jméno, příjmení, datum narození a unikátní identifikátor. V podmínkách České republiky je doplněno místo trvalého pobytu. Zvažovaná varianta nahrazení pouze unikátním bezvýznamovým směrovým identifikátorem by nebyla v souladu s tímto celoevropským schématem pro identifikaci. Smyslem novelizovaného ustanovení § 58a je předat třetí osobě údaje z registru obyvatel, přičemž výčet údajů uvedených v odstavci 1 má právě povahu mandatorních údajů, které jsou předány vždy. Naopak přidání bezvýznamového směrového identifikátoru (BSI) by přineslo nepřiměřené náklady bez reálného přínosu pro uvedený proces, neboť BSI je určeno primárně pro komunikaci mezi informačními systémy a pro fyzickou osobu je práce s tímto identifikátorem záměrně velmi náročná – jde o 128 bitové číslo zapsané v hexadecimálním tvaru.

Změny navrhované v zákoně o právu petičním, v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a zákoně o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nemají žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů. V oblasti ochrany soukromí a osobních údajů nedojde k žádným změnám.

9. Zhodnocení korupčních rizik

Vzhledem k obsahu navrhovaného zákona nejsou s jeho přijetím spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat potenciální korupční rizika.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaný zákon nemá dopady ve vztahu k bezpečnosti nebo obraně státu.

11. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

Vzhledem k obsahu navrhovaného zákona nejsou s jeho přijetím spojena opatření, která by se mohla dotýkat rodiny.

12. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky,

Navrhovaný zákon má dopady na územní samosprávné celky. Zrušením ustanovení o vydávání částek Sbírky zákonů a mezinárodních smluv jako ověřených výstupů

Overview of available attributes of pre-notified and notified eID schemes - eID User Community - (europa.eu) https://ec.europa.eu/digital-building- blocks/wikis/display/EIDCOMMUNITY/Overview+of+available+attributes+of+pre- notified+and+notified+eID+schemes.

z informačního systému veřejné správy nebude „aktivována“ kompetence kontaktních míst veřejné správy, kterými jsou i obecní úřady. Nebude tak nutno činit příslušná implementační opatření, současně však příslušné obce nebudou mít příjem ze správních poplatků za vydání ověřeného výstupu.

13. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Navrhovaný zákon byl připraven v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy. Riziko vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení) z důvodu zrušení možnosti vydávání částek Sbírky zákonů a mezinárodních smluv jako ověřených výstupů z informačního systému veřejné správy vyvažuje možnost bezplatně nahlížet do Sbírky zákonů a mezinárodních smluv v elektronické podobě dle § 15 odst. 1 zákona č. 222/2016 Sb. u územních samosprávných celků v úředních hodinách.

14. Povinnost provést hodnocení dopadů regulace (RIA)

V souladu s přílohou č. 1 usnesení vlády ze dne 14. prosince 2011 č. 922 o Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace (RIA) a o změně Legislativních pravidel vlády a Jednacího řádu vlády, ve znění usnesení vlády ze dne 8. ledna 2014 č. 26, předseda Legislativní rady vlády udělil výjimku z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad svým dopisem č. j. 28793/2023-UVCR.

15. Návrh, aby s návrhem zákona byl vysloven souhlas již v 1. čtení

Navrhuje se, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem již v 1. čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., jednací řád Poslanecké sněmovny. Důvodem je časová naléhavost – je třeba provést co nejrychlejší úpravu změn právního řádu v souvislosti s již probíhající elektronizací legislativního procesu, resp. s ohledem na již proběhnuvší přechod určitých kompetencí z Ministerstva vnitra na Digitální a informační agenturu (změny je třeba přijmout do konce roku 2023).