Existence různých forem nezákonného nátlaku, jenž je vyvíjen na svědky a jiné osoby účastnící se trestního řízení, představuje vážné ohrožení či dokonce znemožnění dosažení účelu trestního řízení. Nutnost zajistit těmto osobám bezpečí vedla k přijetí nového zákona č.137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Zákon poskytuje nadstandardní způsob ochrany tam, kde již není možné toto bezpečí zajistit běžnou policejní činností.
Zákon je pro trestní řízení velkým přínosem. Jeho aplikace v praxi však vyžaduje řešení několika problémů. Zákon nestanoví oprávnění Policie České republiky (dále jen „policie“) provádět operativní šetření ve vztahu k chráněné osobě (z důvodu kontroly dodržování podmínek ochrany). Zákon stanoví podmínky, které musí chráněná osoba dodržovat, aby jí byla poskytnuta zvláštní ochrana, zároveň však policii nedává možnost dodržování těchto podmínek efektivně kontrolovat (např. sledováním chráněné osoby včetně pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů, případně prováděním odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu).
Dalším nedostatkem zákona je nedostatečná úprava mezinárodní spolupráce. Vzhledem ke geografickým a demografickým podmínkám České republiky může nastat situace, kdy je k zajištění bezpečnosti chráněné osoby nutná její relokace mimo území našeho státu. V těchto případech je přirozeně nezbytné, aby bezprostřední ochranu poskytovaly přímo zahraniční bezpečnostní sbory. Taková forma spolupráce ovšem vyžaduje, aby i naše strana byla schopna nabídnout a také odpovídajícím způsobem zajistit zvláštní ochranu chráněným osobám.
Návrhem bude policii umožněno získávat při prověřování dodržování podmínek poskytování zvláštní ochrany poznatky utajovaným způsobem, požádat orgán cizího státu o pomoc při poskytování zvláštní ochrany a pomoci a tuto pomoc poskytnout i na základě žádosti orgánu cizího státu nebo soudního orgánu. Na pomoc nevzniká právní nárok, je chápána jako služba poskytovaná policií. Osoba, k níž se tato služba vztahuje, není chráněnou osobou ve smyslu zákona, ale policie vůči ní může uplatnit oprávnění a opatření stanovená zákonem. Reciprocita poskytování této služby není návrhem řešena.
Navrhovaná právní úprava je v plném souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Návrh je plně slučitelný s právními akty Evropských společenství, které se dotýkají problematiky ochrany svědků (rezoluce Rady Evropské unie č. 395Y1207 (04) ze dne 23. listopadu 1995, o ochraně svědků v boji proti mezinárodní organizované kriminalitě, která vyzývá členské státy, aby chránily svědky před všemi formami přímého nebo nepřímého ohrožení, nátlaku nebo vydírání, zajistily jim řádnou a účinnou ochranu před soudním procesem, během něj i po něm, a aby svědkům a osobám jim blízkým byla povolena změna
totožnosti, a rezoluce Rady Evropské unie č. 497Y0111 (01) z 20. prosince 1996, o jednotlivcích, kteří spolupracují při soudním řízení v boji proti mezinárodně organizovanému
zločinu, která vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření, kterými by se povzbuzovali jednotlivci, kteří se podílejí nebo se podíleli na sdruženích zločinců nebo jiných zločinných organizací jakéhokoliv druhu nebo na organizovaných trestných činech, aby spolupracovali při soudním řízení. Předložený návrh je rovněž v souladu s výše uvedenými právními akty EU.
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá zvýšené nároky na státní rozpočet, nebude mít sociální dopady ani finanční nároky na žádné podnikatelské subjekty, popř. dopady na životní prostředí České republiky.
Čl. I
K bodu 1
Po navrženém rozšíření účelu zákona bude možno zvláštní ochranu poskytovat na základě žádosti také osobě, které je v souvislosti s trestním řízením konaným v cizině poskytována ochrana způsobem srovnatelným se způsobem zvláštní ochrany a pomoci.
K bodu 2
Soubor opatření, kterým je vymezena zvláštní ochrana a pomoc, je rozšířen o prověřování, zda chráněná osoba dodržuje podmínky zvláštní ochrany. Policie za tímto účelem může v nezbytně nutném rozsahu a po nezbytně nutnou dobu získávat poznatky utajovaným způsobem pomocí technických nebo jiných prostředků, při tom může pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy a požadovat po osobě vykonávající telekomunikační činnost údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu.
Navrhované ustanovení vychází z dvouleté zkušenosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci. Praxe bohužel prokázala, že u nejméně 90% případů došlo k porušení těchto povinností, a to i opakovaně. Některá porušení přitom měla takový ráz, že k napravení nežádoucího stavu vyžadovala značné nasazení, nebo byla tak zásadního charakteru, že bylo nutné ochranu ukončit.
K porušení povinností docházelo jak úmyslně (ve snaze chráněných osob zlehčovat realizaci bezpečnostních opatření či získávat osobní výhody), tak z jejich nedbalého přístupu k zajišťování jejich bezpečnosti. Opakovaně se objevil i problém, kdy chráněné osoby informovaly o smyšlených útocích nebo kontaktu s rizikovými osobami, aby dosáhly přestěhování do jiné oblasti nebo jiných výhod. Nemožností tyto informace účinně prověřit a vyhodnotit je dosažení účelu poskytování ochrany rovněž ztíženo a náklady na její poskytování jsou naopak výrazně zvýšeny.
V neposlední řadě je třeba upozornit na to, že takovýmto nezodpovědným chováním chráněná osoba vystavuje nebezpečí nejenom sebe, ale také příslušníky své rodiny a osoby, které mají za úkol její bezpečí zajistit.
K bodu 3
Byla provedena legislativně technická úprava § 3 odst. 2 s ohledem na založení legislativní zkratky pro Policii České republiky již v odstavci 1.
K bodu 4
Zákon je postaven na dobrovolné účasti chráněné osoby v režimu zvláštní ochrany a pomoci, který je vázán souhlasem této osoby se způsobem a podmínkami jejího poskytování, včetně jejího souhlasu s prověřováním dodržování těchto podmínek, který může vzít písemně kdykoliv zpět, což prakticky znamená okamžité ukončení zvláštní ochrany a pomoci.
K bodu 5
Navrhuje se, aby policie s předchozím souhlasem chráněné osoby byla oprávněna požádat orgán cizího státu o pomoc při poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Aplikační praxe totiž přináší poznatky, že ne vždy lze silami a prostředky policie tuto ochranu efektivně zajistit. Návrh nevychází ze striktního požadavku reciprocity, protože v této specifické oblasti je nutné brát v úvahu řadu dalších faktorů jako např. závazky vyplývající z mezinárodních smluv či možnost poskytnutí reciprocity cizím státem jinou formou.
K bodu 6
Zařazení osoby do programu zvláštní ochrany v souvislosti s trestním řízením konaným v cizině umožní policii využít k zajištění její bezpečnosti všech zákonných oprávnění včetně zastupování na základě zmocnění, využívání konspirativních prostředků atd. Osoba je do programu ochrany zařazována na žádost příslušného orgánu cizího státu nebo soudního orgánu, a to po souhlasu ministra vnitra. Zařazení osoby do programu zvláštní ochrany je podmíněno jejím souhlasem se způsobem a podmínkami poskytování zvláštní ochrany a pomoci, s prověřováním dodržování těchto podmínek, a zpracováváním a využíváním jejích osobních údajů.
Na území České republiky bude osoba pobývat v souladu se zákonnými podmínkami pro pobyt cizinců na území České republiky.
K čl. II
Termín nabytí účinnosti je stanoven tak, aby změna nabyla účinnosti v nejbližším možném termínu.
V Praze dne 15. září 2004
předseda vlády
JUDr. Stanislav Gross v.r.
ministr vnitra
Mgr. František Bublan v.r.