zákon č. 349/2023 Sb.

K části první – Změna trestního řádu

Navrhovaná změna trestního řádu je součástí souboru novel, jejichž cílem je zejména převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. Přijetím nového trestního zákoníku došlo v právní úpravě trestních sankcí k výrazným změnám, přičemž zákonodárce předpokládal, že se tyto změny projeví pozitivním směrem v uplatňované sankční politice, a to především snížením aplikace krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody a snížením počtu vězněných osob. U trestných činů, u kterých to jejich povaha umožňuje, by měly být zásadně ukládány jiné tresty než trest odnětí svobody, ledaže by s přihlédnutím k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, jeho dosavadnímu způsobu života a možnostem nápravy uložení alternativního trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Bohužel jak praxe ukázala, toto očekávání spojené s přijetím nového trestního kodexu se nenaplnilo a trest odnětí svobody (ať už ve své nepodmíněné formě, tak jako trest, jehož výkon je podmíněně odložen) byl v soudní praxi i nadále ukládán ve většině případů. Naopak peněžitý trest, který může být pokládán za vhodný trest u řady trestných činů nižší společenské škodlivosti, byl ukládán v nedostatečném množství a nebylo tak využito potenciálu, který tento druh trestu skýtá. Na tento stav se reagovalo jak cestou legislativních změn, tak i využitím nelegislativních nástrojů. Legislativní opatření cílící na zvýšení počtu ukládaných peněžitých trestů byla přijímána opakovaně, naposledy s účinností k 1. 10. 2020 zákonem č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V důsledku přijatých legislativních opatření i úsilí o změny v oblasti sankční praxe počet ukládaných peněžitých trestů v posledních letech vzrůstá a v roce 2021 představoval podíl uložených peněžitých trestů ve vztahu k počtu odsouzených osob 24,4 %, oproti podílu 15,4 % v roce 2017 nebo 5,8 % v roce 2015.

Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2021

Navzdory uvedenému pozitivnímu trendu lze konstatovat, že v podílu uložených peněžitých trestů stále nedosahuje Česká republika úrovně obvyklé v jiných státech. Uvádí se např., že v Německu je tento druh trestu ukládán u více než 80 % odsouzených, ve Finsku více než 50 %, v Maďarsku téměř 50 %, ve Francii a Švýcarsku přibližně 30 %. Předkládaný návrh na dřívější opatření navazuje a doplňuje je. Cílem předkládaného návrhu zákona je zvýšit efektivitu vymáhání peněžitých trestů a dalších justičních pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, kdy má dojít ke změně orgánu příslušného k jejich vymáhání. Napříště by tyto pohledávky neměly vymáhat jednotlivé soudy (v současné době vymáhá peněžité tresty všech 86 okresních a 8 krajských soudů, pokud jej uložily, prostřednictvím svých zaměstnanců nebo prostřednictvím soudních exekutorů), ale navrhuje se využít možnosti předvídané daňovým řádem, a tuto agendu svěřit Celní správě České republiky v rámci tzv. dělené správy, čímž dojde k žádoucí kumulaci všech pohledávek u jednoho vymáhajícího orgánu (resp. na jednotlivých celních úřadech). V současném systému vymáhání justičních pohledávek vymáhají soudy, státní zastupitelství a Vězeňská služba jako správci daně podle daňového řádu justiční pohledávky, jejichž správa placení podléhá daňovému řádu. Těmito justičními pohledávkami, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, jsou pořádkové pokuty (uložené podle občanského soudního řádu, soudního řádu správního, trestního řádu, podle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů a podle zákona o státním zastupitelství), některé náklady civilního řízení a soudního řízení správního, které platil stát, soudní poplatky, náklady trestního řízení, včetně nákladů za ustanovené obhájce, náklady mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních a některé další pohledávky podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, peněžité tresty, náklady spojené s výkonem vazby a s výkonem trestu odnětí svobody, náhrady škody podle zákona o výkonu vazby, zákona o výkonu trestu odnětí svobody a zákona o výkonu zabezpečovací detence, a náklady daňové exekuce. V praxi se uvedené pohledávky vymáhají v režimu daňového řádu přímo soudy, státními zastupitelstvími a Vězeňskou službou nebo prostřednictvím soudního exekutora. Daňové justiční pohledávky tak vymáhají jednotlivé soudy, resp. státní zastupitelství a Vězeňská služba svými zaměstnanci, v některých případech pak využívají služeb soudního exekutora, který byl vybrán ve výběrovém řízení. Vymáhání zmíněných pohledávek je proto značně roztříštěno mezi jednotlivé složky resortu justice a současně zde panuje nejednotnost v přístupu (vymáhání vlastními zaměstnanci nebo prostřednictvím soudního exekutora). Konkrétně má smlouvu se soudním exekutorem uzavřenou 55 % všech okresních a krajských soudů. Naproti tomu zbývajících 45 % soudů si justiční pohledávky i nadále vymáhá samo prostřednictvím vlastních zaměstnanců. V rámci celé České republiky tak panuje zřejmá nejednotnost v otázce vymáhání a shodný přístup nelze vysledovat ani v jednotlivých krajích. Ze strany soudů, které smlouvu se soudním exekutorem uzavřenou mají, zpravidla nejsou soudnímu exekutorovi předávány k vymáhání všechny justiční pohledávky. Procento objemu pohledávek předávané jednotlivými soudy se liší, přičemž často nejsou předávány tzv. bagatelní pohledávky. Dalším problémem je nedostatečná kvalifikace vymáhajících zaměstnanců, kteří jsou zařazeni do 8. platové třídy, ačkoli podle daňového řádu činí často poměrně složité úkony.

Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D., Vanduchová, M.: Systém českého trestního práva. Část třetí: Tresty a ochranná opatření. Praha: Novatrix, 2009. str. 137 Skutečnost, že pohledávky nejsou vymáhány centrálně jedním orgánem, vede k horší předvídatelnosti procesního postupu orgánů vymáhajících justiční pohledávky, k jeho nejednotnosti a též ke značné neefektivitě při vymáhání. Tato skutečnost má bezesporu negativní vliv jak na objem neuhrazených pohledávek, tak i na samotné dlužníky. Specifikem resortu justice je, že dlužníci mají řadu pohledávek za jednotlivými složkami justice – např. pohledávky z trestního řízení spočívající v náhradě odměny ustanoveného obhájce vůči soudu, pohledávky na náklady spojené s výkonem trestu pak vůči jednotlivým věznicím, ve kterých trest odsouzený vykonával apod. – všechny tyto složky vymáhají pohledávky za tímto dlužníkem samostatně, bez vzájemné součinnosti, což je bezesporu neefektivní (nedochází ke sdílení informací) a pro dlužníka i zatěžující. V případě, kdy je pohledávka vymáhána cestou soudního exekutora, se pak k tomu přidává i otázka jeho odměny. Na základě platných právních předpisů je totiž pro dlužníka větší zátěží z hlediska placení nákladů exekuce, pokud je jeho pohledávka vymáhána cestou soudního exekutora, nežli je tomu v případě exekuce prováděné zaměstnanci soudu. Nedostatkem či spíše důsledkem stávajícího systému jsou vysoký objem i procento neuhrazených justičních pohledávek. K 31. 12. 2022 představovaly neuhrazené aktivní pohledávky, evidované všemi soudy České republiky, částku 5 797,9 mil. Kč. Vedle toho jsou na podrozvahových účtech evidovány ještě nedoplatky tzv. pasivních pohledávek, u kterých bylo upuštěno od vymáhání (nedaňové pohledávky) nebo byly odepsány pro nedobytnost (daňové pohledávky), a to v částce 1 027,7 mil. Kč. Struktura neuhrazených pohledávek je následující:

Neuhrazené pohledávkydaňové pohledávky 5 769,3 mil. Kč 99,5 % (aktivní)nedaňové pohledávky 28,6 mil. Kč 0,5 %

celkem 5 797,9 mil. Kč 100 %

Neuhrazené pohledávkydaňové pohledávky 1 025,4 mil. Kč 99,8 % (pasivní)

nedaňové pohledávky 2,3 mil. Kč 0,2 % celkem 1 027,7 mil. Kč 100 %

Z níže uvedeného přehledu je zřejmé, že nejpalčivější je situace v oblasti vymáhání pohledávek spojených s výkonem trestního soudnictví. Náklady trestního řízení, náhrady za ustanovené advokáty a peněžité tresty (včetně peněžitých trestů a pokut uložených jinými státy, u kterých bylo rozhodnuto o jejich uznání a výkonu) se podílejí na objemu neuhrazených justičních pohledávek z 85,6 %. Soudní poplatky a náklady civilního řízení se podílejí na objemu neuhrazených pohledávek „pouze“ z 11,1 %. Přehled o neuhrazených pohledávkách dle jejich jednotlivých druhů:

mil. Kč v %

1 Soudní poplatky 516,7 9,0 2 Exekuční náklady 29,3 0,5 3 Náhrady za ustanovené advokáty 2 795,7 48,5 4 Náklady trestního řízení 1 595,6 27,7 5 Pořádkové pokuty (dle § 247 daňového řádu) 0,2 0,0 6 Pokuty do 31. 12. 2011 26,5 0,5 7 Pokuty z civilního řízení 117,7 2,0 8 Pokuty z trestního řízení 12,9 0,2 9 Peněžité tresty dle právní úpravy od 1. 1. 2010 291,5 5,1 10 Peněžité tresty od 1. 1. 2018 250,1 4,3

mil. Kč v %

11 Peněžité tresty (před zák. č. 152/1995 Sb.) 0,1 0,0 12 Peněžité tresty (předepsané po zák. č. 152/95 Sb.) 2,3 0,0 13 Náklady výkonu trestu domácího vězení 9,6 0,2 14 Náklady civilního řízení 120,9 2,1 15 Náklady soudního řízení správního 0 0 16 Pořádkové pokuty dle § 44 zákona č. 150/2002 Sb. 0,009 0,0 17 Náklady kárného řízení 0 0 18 Pořádkové pokuty v kárném řízení 0 0 19 Náklady na elektronický kontrolní systém při podmíněném propuštění 0 0 Objem neuhrazených pohledávek zůstal v roce 2022 ve srovnání s rokem 2021 v zásadě neměnný [došlo k poklesu o 0,1 % (8,2 mil. Kč)], v roce 2021 došlo oproti roku 2020 k nárůstu o 1,6 % (91,5 mil. Kč). Následující tabulka vyjadřuje vývojový trend neuhrazených pohledávek v jednotlivých regionech od roku 2019.

IndexIndexIndex

(v mil. Kč) rok 2019 rok 2020 rok 2021 rok 2022

% % % 867,2 +0,1

MS Praha 835,0 837,1 +0,2 866,3 +3,5

552,1 +1,9

KS Praha 786,2 548,3 -30,3 541,9 -1,2

374,2 +0,3

KS Č. Budějovice 359,4 364,2 +1,3 372,9 +2,4

580,2 +1,0

KS Plzeň 549,2 567,8 +3,4 580,1 +2,2

840,4 +0,0

KS Ústí n. L. 855,2 844,9 -1,2 838,7 -0,7

505,1 -0,6

KS Hr. Králové 516,2 516,8 +0,1 508,4 -1,6

1 008,1 +0,0

KS Brno 936,0 961,0 +2,7 1 007,6 +4,8

1 070,6 -1,8

KS Ostrava 1 158,1 1 074,4 -7,2 1 090,1 +1,5

0,0 0

VS + NS 0,1 0,1 0 0,1 0 Níže uvedené údaje ukazují, v jakém objemu byly do evidencí všech soudů České republiky v roce 2022 předepsány nově vzniklé pohledávky (vybrány jsou pouze shora uvedené pohledávky související s trestním řízením):

mil. Kč v %

Náhrady za ustanovené advokáty 281,8 18,3 Náklady trestního řízení 227,8 14,8 Peněžité tresty dle právní úpravy od 1. 1. 2010 428,1 27,8 Co se týče úspěšnosti vybírání a vymáhání těchto pohledávek, je poměrně nízká. Poměr přijatých plateb v roce 2022 k objemu pohledávek podléhajících daňovému režimu evidovaných v tomto roce soudy, státními zastupitelství a Vězeňskou službou (tj. k součtu počátečního zůstatku k 1. 1. 2022 a nápadu v roce 2022) a k nápadu v roce 2022 demonstruje následující tabulka:

Úspěšnost vymáháníÚspěšnost vymáhání celkováz nápadu r. 2022

Náhrady za ustanovené advokáty 4,4 % 10 % Náklady trestního řízení 9,1 % 34,8 % Peněžité tresty dle právní úpravy od 1. 1.2010 53,5 % 62,1 % Všechny daňové pohledávky souhrnně 15 % 45,5 % Z doložených dat plyne, že kromě nejednotnosti vymáhání justičních pohledávek je stávající systém spojen i s relativně vysokou neúspěšností, resp. nevymožením justičních pohledávek, a dále s poměrně vysokou zátěží na straně justiční soustavy, která je vymáháním uvedených pohledávek poměrně zbytečně zatížena. K odstranění nedostatků současného právního stavu, kdy si jednotlivé soudy, státní zastupitelství i věznice samy či prostřednictvím soudního exekutora vymáhají pohledávky, jejichž správa placení podléhá daňovému řádu, se nabízí využití možnosti, kterou poskytuje současný daňový řád, tj. zavést kompetenční dělenou správu podle § 161 odst. 3 daňového řádu, kdy orgán příslušný k uložení peněžitého plnění (tj. v případech, ke kterým směřuje předložený návrh zákona, především soud, státní zastupitelství, věznice) bude současně příslušný i k jeho vybrání, přičemž vybráním se rozumí přijetí dobrovolné platby, k vymáhání celním úřadem pak dojde pouze v případě nesplnění platební povinnosti. K uvedenému je zapotřebí, s ohledem na textaci § 161 odst. 3 daňového řádu, výslovného zakotvení v jednotlivých předpisech. Přijetím návrhu má být dosaženo:  jednotného postupu při vymáhání justičních pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem,  snížení nákladů spojených s vymáháním justičních pohledávek v rámci resortu justice,  snížení objemu i procenta neuhrazených justičních pohledávek,  snížení nákladů pro dlužníka v případech, kdy bylo vymáhání pohledávek přeneseno na soudního exekutora. Lze předpokládat, že bude-li vymáhání provádět pouze jeden orgán, v tomto případě Celní správa České republiky, bude vystupovat jednotně a předvídatelně bez větších lokálních rozdílů. Tím dojde k unifikaci vymáhacího procesu. Zavedením kompetenční dělené správy tak dojde k tomu, že vymáhání justičních pohledávek přejde do gesce orgánu, který je pro výkon této činnosti úzce specializovaný, a proto je větší předpoklad pro úspěšnost celého procesu. Soudy, státní zastupitelství a věznice vykonávají činnosti vysoce sofistikované a pohybují se v poměrně roztříštěném a složitém právním prostředí. Soustředí se proto na provádění vlastních specifických činností, přičemž vymáhání justičních pohledávek je do značné míry mimo oblast jejich působnosti (jak bylo shora zmíněno, problémem může být i kvalifikace vymáhajících zaměstnanců, kteří jsou zařazeni do 8. platové třídy, ačkoli podle daňového řádu činí často poměrně složité úkony). Návrh tak odbřemení justici od agendy, která svojí povahou neodpovídá činnosti soudů. Ostatně skutečnost, že se některé soudy uchýlily k variantě vymáhání pohledávek cestou soudního exekutora, svědčí o tom, že vymáhání pohledávek samotnou justicí zbytečně zatěžovalo soudní aparát úkoly, které zcela jistě nepatří do stěžejní činnosti justice. Z tohoto pohledu proto nelze soudům vyčítat, že se této činnosti „zbavily“ převedením na soudní exekutory, nicméně i v těchto případech soudy musí plnit své povinnosti podle daňového řádu. Na druhou stranu tím dochází k prodražování vymáhání pohledávek o odměnu soudního exekutora (mnohem vyšší, než jsou exekuční náklady vznikající při daňové exekuci), což se ve svém důsledku promítne do celkové částky vymáhané po dlužníkovi. Cílem návrhu je omezit vysoký objem neuhrazených justičních pohledávek, jak byl nastíněn výše. Tohoto cíle by mělo být dosaženo koncentrací vymáhání justičních pohledávek u organizační složky státu, která má vyšší potenciál tento trend omezit i s menším personálním vybavením. Očekává se, že přesun vymáhání justičních pohledávek na Celní správu České republiky k omezení nežádoucího stavu přispět může. Lze zároveň předpokládat, že např. u odsouzených, popř. obviněných, kteří budou mít neuhrazené náklady trestního řízení, náhrady za odměnu ustanoveného obhájce, náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu, náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby, apod., bude zároveň z jiného titulu probíhat daňová exekuce, a tak tímto způsobem dojde k žádoucí koncentraci vymáhání pohledávek státu po těchto osobách, což bude efektivnější a pro samotné odsouzené/obviněné i méně zatěžující. Ve vztahu k peněžitým trestům se pak od této změny očekává, že přispěje k tomu, že tato sankce bude ukládána častěji. Za výraznou okolnost, která má vliv na ochotu soudů ukládat peněžité tresty, je totiž považována povinnost soudu tento trest vymáhat. Institut vymáhání peněžitého trestu, který byl do trestního řádu opětovně zaveden v souvislosti s přijetím trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), je často hodnocen jako do značné míry náročný z důvodu vysoké administrativní zátěže pro soudy, prodlužující vykonávací řízení a vedoucí k tomu, že k přeměnám na jiné druhy trestu dochází se značným časovým odstupem. Přenesení gesce k vymáhání peněžitých trestů na Celní správu České republiky cílí na limitaci uvedených negativ tohoto institutu. Z hlediska posouzení objemu justičních pohledávek, které by takto byly předávány Celní správě České republiky k vymáhání, lze uvést statistické údaje o daňových pohledávkách předepsaných v roce 2022 (za všechny složky v rámci resortu justice):

uhrazené ve lhůtě splatnosti neuhrazené ve lhůtě splatnosti

Počet 74 907 108 405 Finanční objem (tj. celková výše) 278 462 037 446 709 455

Počet justičníchPočet předpisů dělenéNárůst v % na Správě

Celní úřad pro

pohledávek v roce 2022správy za rok 2022příjmů

Hlavní město Prahu 19 655 66 019 29,8 Jihočeský kraj 4 370 21 460 20,4 Jihomoravský kraj 8 318 36 770 22,6 Karlovarský kraj 5 863 13 947 42,0 Královéhradecký kraj 9 655 17 168 56,2 Liberecký kraj 4 489 15 772 28,5 Moravskoslezský kraj 15 523 38 295 40,5 Olomoucký kraj 5 196 20 865 24,9 Pardubický kraj 3 899 14 421 27,0 Plzeňský kraj 5 230 19 837 26,4 Středočeský kraj 11 377 39 590 28,7 Ústecký kraj 12 172 29 371 41,4 Kraj Vysočina 4 762 18 002 26,5 Zlínský kraj 2 385 13 554 17,6

108 405 365 071 29,7

Celkový součet Kromě justičních pohledávek vymáhaných soudy, státními zastupitelstvími a Vězeňskou službou vznikají v resortu justice pohledávky z pokut za přestupky ukládaných Ministerstvem spravedlnosti jako správním orgánem v souvislosti s výkonem právnických a dalších souvisejících profesí. Jde o pokuty podle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích, zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a překladatelích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů. Pokuty za přestupky má Ministerstvo spravedlnosti ukládat také podle návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci, který je projednáván jako sněmovní tisk 371 v 9. volebním období.

Pro exekuci, vybírání a evidenci pokut ukládaných Ministerstvem spravedlnosti jako správním orgánem se podle § 106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), uplatní postup pro správu daní. Podle § 8 odst. 2 zákona o Celní správě České republiky, platí, že celní úřad je obecným správcem daně podle správního řádu a vykonává správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, která jsou příjmem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků. Obecný správce daně, tedy celní úřad, je zásadně exekučním správním orgánem při exekuci na peněžitá plnění podle § 106 odst. 1 správního řádu. Orgány Celní správy České republiky prostřednictvím celních úřadů jako obecných správců daně již v současnosti vymáhají pokuty za přestupky ukládané Ministerstvem spravedlnosti podle notářského řádu, zákona o advokacii, zákona o soudních tlumočnících a překladatelích a zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Insolvenční zákon, zákon o insolvenčních správcích a návrh zákona o preventivní restrukturalizaci naopak jako lex specialis stanoví, že pokuty ukládané podle těchto zákonů vybírá a vymáhá Ministerstvo spravedlnosti. V rámci zavedení příslušnosti celního úřadu k vymáhání justičních pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, se navrhuje také sjednocení příslušnosti k vymáhání pokut ukládaných Ministerstvem spravedlnosti, tedy zavedení příslušnosti celního úřadu k vymáhání také těch pokut, které doposud vymáhá Ministerstvo spravedlnosti. Není věcného důvodu pro stanovení odlišné příslušnosti k vymáhání pokut ukládaných Ministerstvem spravedlnosti za přestupky v souvislosti s výkonem jedné právnické profese a pokut ukládaných stejným správním orgánem v souvislosti s výkonem právnické profese jiné. Navrhuje se proto zavést kompetenční dělenou správu také pro pohledávky z pokut za přestupky podle insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích a návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci, kdy Ministerstvo spravedlnosti zůstane příslušné k vybrání pokuty přijetím dobrovolné platby a k vymáhání orgány Celní správy České republiky dojde při nesplnění platební povinnosti. K 31. 12. 2022 činil objem daňových pohledávek Ministerstva spravedlnosti, které by byly předávány orgánům Celní správy České republiky k vymáhání, 3 654 990 Kč. Ve srovnání s daňovými justičními pohledávkami jde o v zásadě zanedbatelný objem. Na straně státního rozpočtu tak dojde díky zefektivnění k úspoře v podobě personálních a souvisejících nákladů v rezortu Ministerstva spravedlnosti při současném dílčím navýšení personálních a souvisejících nákladů v rezortu Ministerstva financí, pod které orgány Celní správy České republiky spadají.

K čl. I K bodu 1 (§ 12 odst. 2 písm. d) bod 3)

V rámci vymezení působnosti pověřených celních orgánů k prověřování skutečnosti, že došlo ke spáchání trestného činu, se navrhuje rozšíření této působnosti také na oblast daně z hazardních her. Pověřené celní orgány již v současnosti vykonávají tuto působnost ve vztahu k trestným činům spáchaným porušením zákona o hazardních hrách. Uvedené vychází ze skutečnosti, že orgány Celní správy České republiky vykonávají dozor nad oblastí legálního hazardu (od roku 2019 včetně online provozovaných her) a projednávají také související přestupky. Pověřené celní oprány mají následně pravomoc rovněž prověřovat podezření ze spáchání trestného činu neoprávněné provozování hazardní hry podle § 252 trestního zákoníku, a také trestného činu provozování nepoctivých her a sázek podle § 213 trestního zákoníku. Nicméně pověřené celní orgány nyní nemají kompetenci prověřovat podezření u trestných činů spojených s krácením či neodvedením daně z hazardních her, přestože disponují poznatky z této oblasti (v praxi dochází často k souběžnému a provázanému spáchání trestných činů z obou uvedených oblastí týkajících se problematiky hazardních her). Pouze částečná působnost pověřeného celního orgánu zde prověřování, zda došlo ke spáchání trestného činu, logicky komplikuje. Uvedená změna je rovněž koncepční v tom smyslu, že působnost pověřeného celního orgánu již v současnosti velkou část daňové oblasti zahrnuje (především oblasti spotřebních daní a daně z přidané hodnoty). Předmětná změna je výsledkem společného závěru mezirezortní pracovní skupiny tvořené zástupci Ministerstva vnitra, Ministerstva financí, Ministerstva spravedlnosti, Policie České republiky, Celní správy České republiky, Finanční správy České republiky a Nejvyššího státního zastupitelství. V případě nově rozšířené působnosti se bude jednat o sdílenou kompetenci s Policií České republiky, podobně jako u prověřování jiných daňových trestných činů, kde již pověřené celní orgány možností prověřovat podezření na jejich spáchání disponují. Rozšíření působnosti nezakládá potřebu nových systemizovaných míst v rámci Celní správy České republiky.

K bodu 2 (§ 156)

Dochází k vypuštění možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K bodu 3 (§ 343 odst. 4)

Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu. Trestní řád však upravuje odklad výkonu tohoto trestu i možnosti jeho rozložení do splátek. Navrhuje se tedy výslovně vyloučit aplikaci ustanovení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky, což jsou instituty plnící obdobný účel. Není žádoucí umožnit odklad či rozložení peněžitého trestu jak podle trestního řádu, tak podle daňového řádu, neboť tím by docházelo k oslabování účinku peněžitého trestu jako sankce. V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se zároveň stanovuje, že k vymáhání peněžitého trestu bude napříště příslušný celní úřad.

K bodu 4 (§ 343a)

Stanovuje se povinnost vzájemné výměny informací nezbytných pro výkon uloženého peněžitého trestu mezi soudy a celními úřady. Skutečnostmi podstatnými pro placení peněžitého trestu mohou být i jiné skutečnosti než skutečnosti v zákoně pouze demonstrativně uvedené – jsou jimi např. informace o uložené milosti, amnestii, informace o zaslání rozhodnutí soudu do jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu podle § 276 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, rozhodnutí o nahrazení peněžitého opatření obecně prospěšnou činností v rámci probačního programu podle § 27 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, apod. Informační toky směrem k soudům jsou pak nezbytné pro možné reakce soudu v rámci vykonávacího řízení (tato obligatorní informační povinnost tedy představuje určitou věcně odůvodnitelnou odchylku od obecného ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu). Ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu, podle kterého celní úřad poskytne na dožádání soudu, který uložil peněžitý trest, informace o jeho placení, tím není dotčeno a uplatní se i vedle § 343a odst. 3 trestního řádu.

K bodu 5 (§ 361)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut bude napříště příslušný celní úřad. S ohledem na § 1 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, bude celní úřad příslušný také k vymáhání pořádkových pokut podle § 36 odst. 2 a § 41 odst. 2 uvedeného zákona.

S ohledem na § 1 odst. 8 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, bud celní úřad příslušný také k vymáhání pořádkových pokut podle § 10 odst. 6 uvedeného zákona.

K bodu 6 (§ 361a odst. 2 a 3)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje zavedení kompetenční dělené správy i u dalších pohledávek trestního řízení. Ve vztahu k nákladům spojeným s výkonem vazby a výkonem trestu odnětí svobody pak specifika upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody a zákon o výkonu vazby. V případě pohledávek na náklady trestního řízení – shodně jako v případě peněžitého trestu – před vlastním předáním dojde k využití peněžní záruky podle § 73a odst. 6 trestního řádu.

K čl. II (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se podle trestního řádu řídí daňovým řádem, bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se podle trestního řádu řídí daňovým řádem, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se při jejich správě postupuje podle daňového řádu, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávek, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění. Dále jsou stanovena přechodná ustanovení v souvislosti s vypuštěním možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K části druhé – Změna občanského soudního řádu

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. III K bodům 1 až 4 a 6 (§ 53 odst. 3 a 4, § 148 odst. 3 a 4, § 351 odst. 3)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a pokut ukládaných v rámci výkonu rozhodnutí podle § 351 občanského soudního řádu, bude napříště příslušný celní úřad. V zájmu právní jistoty se navrhuje formulace vztahující výslovně režim daňového řádu na správu placení těchto pohledávek, tj. i na vybírání a evidenci pořádkových pokut (jde o tzv. procesní dělenou správu).

Stávající ustanovení § 148 odst. 3 občanského soudního řádu o tom, že „u pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje“, se navrhuje vypustit pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu. Stávající systém vymáhání pokut, které byly uloženy soudem při výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů, byl obdobný jako u jiných justičních pohledávek s tím rozdílem, že soud, resp. pověřený exekutor nepostupoval podle daňového řádu, ale podle ustanovení o výkonu rozhodnutí. Nově se přenáší vymáhání takto uložených pokut ze soudu na celní úřad. Soudy tedy i nadále budou oprávněny uvedené pokuty vybírat, vymáhání však bude vykonávat celní úřad. Spolupráce mezi oběma subjekty bude zajištěna prostřednictvím ustanovení o dělené správě – tudíž pokud soud kupř. pokutu promine, bude muset dát bez zbytečných průtahů celnímu úřadu na vědomí, že vymáhání se stalo již bezpředmětným. Pokud naopak bude soud zajímat, jak vymáhání pokračuje, bude mu celní úřad potřebnou informaci povinen sdělit.

K bodu 5 (§ 299 odst. 1 písm. f))

Dochází k formálnímu promítnutí důsledků navrhované novely zákona o zaměstnanosti týkající se změn podpůrčí doby, v důsledku čehož se stane nadbytečným institut kompenzací obsažený v předmětném ustanovení občanského soudního řádu.

K čl. IV (Přechodná ustanovení)

Procesní režim pokut podle § 351 občanského soudního řádu, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na odlišnost procesního režimu se nemění ani příslušnost k vymáhání těchto pokut, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a pokut ukládaných v rámci výkonu rozhodnutí podle § 351 občanského soudního řádu, bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části třetí – Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky K čl. V (§ 4 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, kdy v souladu se změnou v zákoně o stavebním spoření dochází k nahrazení pojmu „příspěvek ke stavebnímu spoření“ pojmem „státní podpora“.

K části čtvrté – Změna horního zákona K čl. VI

Návrh novely horního zákona, jehož gestorem je Ministerstvo průmyslu a obchodu, se dotýká působnosti orgánů Státní báňské správy, neboť místně příslušné obvodní báňské úřady jsou správci úhrady z dobývacího prostoru a úhrady z vydobytých nerostů. Parametry navýšení úhrad byly projednávány v pracovní skupině za účasti zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva financí a Národní ekonomické rady vlády (NERV). K finálnímu jednání o výši navýšení úhrad byli přizváni také zástupci zaměstnavatelů v těžebním sektoru, a to představitelé Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu a Těžební unie.

K bodu 1 (§ 33d odst. 2)

Navrhovaná změna vychází z připravovaného souborného návrhu zákona, tzv. konsolidačního balíčku, který zpracovává Ministerstvo financí, a dále z důvodu částečného naplnění programového prohlášení vlády České republiky, a to prohlášení obsaženém v oddílu Veřejné rozpočty: „Obce, kraje i stát získají díky zdanění těžby více peněz z dobývání nerostných surovin na svém území.“ Navrhovanou změnou dojde k navýšení sazby úhrady z dobývacího prostoru, ve kterém je povolena hornická činnost, z částky 1 000 Kč/ha na částku 1 500 Kč/ha. Výnos z úhrad z dobývacích prostorů za rok 2022 činil 82 247 450 Kč. Po přijetí této novely se zvýší na cca 119 mil. Kč. Celý výnos z úhrady je příjmem rozpočtů obcí.

K bodu 2 (§ 33n)

K odst. 1 Navrhovaná změna vychází z připravovaného souborného návrhu zákona, tzv. konsolidačního balíčku, který zpracovává Ministerstvo financí, a dále z důvodu částečného naplnění programového prohlášení vlády České republiky, a to prohlášení obsaženém v oddílu Veřejné rozpočty: „Obce, kraje i stát získají díky zdanění těžby více peněz z dobývání nerostných surovin na svém území. Pamatovat budeme i na přilehlé obce.“ V rámci nového přerozdělení úhrad z vydobytého nerostu bylo rozhodnuto, že část navýšeného výnosu z úhrady z vydobytého nerostu bude rovnoměrně rozdělena mezi obce a kraje, na jejichž území dochází k dobývání vyhrazeného nerostu. V souvislosti s tím bylo zcela zásadně upraveno dosavadní rozpočtové určení úhrady. Navržená změna předpokládá celkový výnos z úhrad z vydobytých nerostů ve výši 1,527 mld. Kč, což oproti roku 2022 znamená navýšení o 725 mil. Kč. Příjmy státního rozpočtu by měly být v tomto případě mírně navýšeny oproti úrovni roku 2022, tj. cca 541 mil. Kč (rok 2022 - 482 mil. Kč). Dojde k výraznému nárůstu příjmů obcí, které budou činit cca 676 mil Kč (rok 2022 – 319 mil. Kč) a k novému příjmu rozpočtů krajů, které budou činit cca 311 mil. Kč. K odst. 2 Jedná se o legislativně-technickou úpravu v souvislosti s rozšířením příjemců úhrady z vydobytých nerostů v § 33n odst. 1 o kraje.

K bodu 3 (§ 33o odst. 3)

Novým odstavcem dojde k naplnění programového prohlášení vlády České republiky, a to v oddílu Veřejné rozpočty: „Obce, kraje i stát získají díky zdanění těžby více peněz z dobývání nerostných surovin na svém území. Pamatovat budeme i na přilehlé obce.“. V navrhovaném odstavci je upraveno účelové určení úhrady z vydobytých nerostů z výnosů z vydobytých nerostů určených pro kraje, podle kterého kraje mohou výnos použít pouze k odstranění škod způsobených v důsledku dobývání ložisek vyhrazených i nevyhrazených nerostů a jejich přepravou a na revitalizaci pozemků, a to v obcích nacházejících se mimo dobývací prostor. Jedná se o obce, na jejichž katastrálním území je lokalizováno území dotčené probíhající nebo v minulosti ukončenou těžbou nerostů s prokazatelnými škodami např. na životním prostředí, zástavbě či místních komunikací, které vznikly v souvislosti s činností těžebních organizací, avšak tyto obce nemají nárok na příjem z výnosu úhrady z dobývacího prostoru ani z výnosu úhrady z vydobytých nerostů. Navržené přerozdělení úhrad z vydobytých nerostů tak plní kompenzační funkci lépe současná právní úprava. Tyto finanční prostředky zároveň nemohou být užity na financování činností, na které je těžební organizací vytvářena finanční rezerva podle § 37a horního zákona. Kontrola využití takto získaných peněžních prostředků kraji vyplývá ze zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého musí být systém vnitřní kontroly předmětného kraje nastaven způsobem, který bude garantovat využití získaných prostředků výhradně na stanovený účel. V tomto ohledu je zde apelováno na kraje, aby jejich interní mechanismy „hlídaly“, či „garantovaly“ účelovost užití výnosů úhrady. Kontrola krajů s nakládáním peněžních prostředků dále vyplývá zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumání hospodaření územních samosprávních celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého Ministerstvo financí ověřuje způsob nakládání s příjmy a výdaji kraje. U výdajů samozřejmě může být prověřován soulad s podmínkami danými zákonem (účelovost jako podmínka zákonnosti). Je však nezbytné upozornit na to, že praktická kontrolovatelnost této záležitosti bude přímo závislá na způsobu vedení účetní a rozpočtové evidence. Z tohoto důvodu je pro kraje nejlepším řešením vedení oddělené účetní evidence a zvláštního bankovního účtu pro příjem finančních prostředků z úhrady z vydobytých nerostů. Díky tomu bude zajištěno, že s peněžními prostředky získanými z těchto výnosů se do doby jejich použití nebude nakládat jiným způsobem v rozporu s účelem stanoveným horním zákonem. Takovýto postup lze označit za vhodný i v kontextu zajištění průkaznosti zákonného postupu ze strany krajů, tj. za postup v jejich vlastním zájmu. Přezkoumání hospodaření krajů je předmětem každoroční kontroly realizované Ministerstvem financí tzv. „výběrovým“ způsobem – tzn., že do faktického ověřování se každoročně dostávají rizika vyplývající z analýzy rizik prováděné na datech o hospodaření za daný rok. Nelze tedy generálně garantovat, že u každého kraje by se každým rokem stala tato oblast povinnou součástí kontroly. S ohledem na výše uvedené je proto žádoucí, aby se oblast nakládání s výnosy z úhrad z vydobytých nerostů stala povinnou součástí analýz rizik krajů, což může zároveň Ministerstvo financí upravit vnitřním metodickým pokynem.

K části páté – Změna zákona, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky K čl. VII (§ 8 odst. 2)

Dochází k vypuštění možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K čl. VIII (Přechodná ustanovení)

Dále jsou stanovena přechodná ustanovení v souvislosti s vypuštěním možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu. Nad tento rámec je pak třeba uvést, že v případě zde novelizovaného tzv. lustračního zákona je s podáním žádosti o vydání osvědčení spojena povinnost uhradit „poplatek“ sui generis, který není formálně správním poplatkem, protože není předvídán sazebníkem správních poplatků podle zákona o správních poplatcích. V rámci související novely zákona o správních poplatcích dochází s účinností návrhu zákona k náhradě této platby za podání standardním správním poplatkem. Z tohoto důvodu je součástí přechodného ustanovení k novele lustračního zákona také obvyklá norma, která řeší situaci hmotněprávních práv a povinností spojených s uvedeným poplatkem sui generis v minulosti. Rovněž zde není uvedena norma, která by připouštěla možnost ještě 1 rok po nabytí účinnosti návrhu zákona platit tento poplatek kolkovými známkami (což je logickým důsledkem toho, že toto peněžité plnění z právní úpravy mizí). Tato možnost bude nicméně spojena s novým správním poplatkem na základě přechodného ustanovení novely zákona o správních poplatcích, které spojuje přechodnou možnost platby kolkovou známkou se správními poplatky v případech uvedených v § 6 odst. 8 větě první zákona o správních poplatcích, a to bez ohledu na to, kdy byly tyto poplatky v rámci sazebníku zavedeny. Možnost použít k platbě kolkovou známku se tak bude po přechodnou dobu týkat i podání žádosti o osvědčení podle lustračního zákona, byť na základě přechodného ustanovení k novele zákona o správních poplatcích.

K části šesté – Změna zákona o soudních poplatcích

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. IX K bodům 1 a 2 (§ 8 odst. 1 a 3)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání soudních poplatků bude napříště příslušný celní úřad. V návaznosti na tuto změnu se upravuje i § 8 odst. 3, neboť působnost této normy je třeba omezit pouze na proces vybírání; poplatky vymáhané celním úřadem se budou platit na příslušný účet celního úřadu.

K bodům 3 a 4 (§ 8 odst. 4, § 10 odst. 1)

Dochází k vypuštění možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K čl. X (Přechodná ustanovení)

K vymáhání soudních poplatků bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání soudních poplatků, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění. Dále jsou stanovena přechodná ustanovení v souvislosti s vypuštěním možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K části sedmé – Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

Obecné pojednání k tématu změny principů týkající se vzniku účasti na nemocenském pojištění, a tím i placení pojistného na sociální zabezpečení u zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce je obsaženo v odůvodnění novely zákona o nemocenském pojištění.

K čl. XI K bodu 1 (§ 6 odst. 4 písm. z))

Na základě pojistného doplaceného plátcem zaměstnancem činným na základě dohody o provedení práce (dále též „DPP“) eviduje OSSZ doby jeho pojištění za takto doplacené období a předkládá údaje o těchto dobách pojištění za každý kalendářní rok České správě sociálního zabezpečení (dále též „ČSSZ“). V případě, že je plátcem pojistného zaměstnanec na základě DPP, nevyhotovuje evidenční list důchodového pojištění zaměstnavatel, ale údaje o době, za kterou zaměstnanec doplatil pojistné, eviduje OSSZ, u které bylo pojistné doplaceno a po uplynutí kalendářního roku je předkládá ČSSZ, obdobně jako údaje o OSVČ a o osobách dobrovolně účastných důchodového pojištění.

K bodům 2 a 3 (§ 104a a § 104ba)

Pokud zaměstnavatel k návrhu o určení plátce pojistného nepředloží doklad o splnění informační povinnosti vůči zaměstnanci, a to ani na výzvu příslušné OSSZ, plátcem pojistného zůstává zaměstnavatel, který musí na předepsaném tiskopise podat nový přehled o výši pojistného z DPP. Pokud tak neučiní, OSSZ stanoví zaměstnavateli pravděpodobnou výši pojistného z DPP (OSSZ bude vycházet z příjmů, které zaměstnavatel vykázal). Informovat zaměstnance o jeho povinnostech je důležitý krok, který musí zaměstnavatel splnit. Pokud tak neučiní, bude vždy plátcem pojistného zaměstnavatel, jelikož nelze po zaměstnancích spravedlivě chtít uhradit pojistné (a to i za zaměstnavatele), pokud neobdrželi poučení od zaměstnavatele ohledně jejich oznamovací povinnosti při uzavření více DPP u více zaměstnavatelů v rámci jednoho kalendářního měsíce, a to i s poučením, jaké dopady by pro zaměstnance mělo nesplnění této oznamovací povinnosti. Po obdržení návrhu od zaměstnavatele (společně s dokladem o splnění informační povinnosti vůči zaměstnanci) zahájí OSSZ řízení o určení plátce pojistného. Na toto řízení se použije správní řád. Výsledkem řízení bude rozhodnutí o určení plátce pojistného. OSSZ bude při rozhodování vycházet z toho, zda zaměstnanec doloží či nedoloží potvrzení o tom, že splnil svou oznamovací povinnost vůči zaměstnavateli. V případě návrhu zaměstnavatele o určení plátce pojistného je zaměstnanec povinen prokazatelným způsobem doložit, že zaměstnavatele informoval o tom, že vykonává činnost na základě DPP i u jiného zaměstnavatele. Podle úpravy v zákoně o nemocenském pojištění je zaměstnanec povinen v případě, že vykonává činnost na základě DPP u více zaměstnavatelů, informovat všechny tyto zaměstnavatele ve stanovené lhůtě o této skutečnosti. Zaměstnavatel je povinen potvrdit zaměstnanci, že takovou informaci obdržel, a je povinen takové oznámení uchovávat. Pokud zaměstnavatel namítne, že žádné oznámení od zaměstnance v této věci neobdržel a zaměstnanec nedoloží, že zaměstnavatel mu potvrdil, že toto oznámení od něho obdržel, je zaměstnanec povinen uhradit pojistné ze zúčtovaného příjmu sám, a to i pojistné, které jinak platí zaměstnavatel za sebe (zpravidla ve výši 24,8 % z vyměřovacího základu). Z odměny z DPP za kalendářní měsíc např. ve výši 20 000 Kč činí pojistné na sociální pojištění, které platí zaměstnanec, 1 300 Kč a které platí zaměstnavatel, 4 960 Kč. Plátce pojistného „zaměstnanec činný na základě DPP“ určený jako plátce pojistného na základě rozhodnutí OSSZ o určení plátce pojistného je povinen odvést pojistné, které je povinen platit zaměstnanec a zaměstnavatel. Vyměřené pojistné je plátce „zaměstnanec činný na základě DPP“ povinen odvést do 20. kalendářního dne následujícího po měsíci, ve kterém nabylo právní moci rozhodnutí o určení plátce pojistného, pokud bylo rozhodnuto, že plátcem pojistného je „zaměstnanec činný na základě na DPP“. Zaměstnanec bude povinen odvést pojistné jako plátce pojistného vždy až po pravomocném rozhodnutí příslušné OSSZ, nikdy ne dříve. Tento postup se zavádí zejména s ohledem na ochranu zaměstnance jako slabší strany. Pokud bude v rozhodnutí určen plátcem pojistného zaměstnanec, bude rozhodnutí obsahovat vyčíslení dluhu na pojistném a údaje pro uhrazení dluhu (na místně příslušné OSSZ). Zaměstnanec si nemůže sám vypočítat dlužné pojistné, ani podávat nový přehled o výši pojistného jako zaměstnavatel. Proto musí být zaměstnanci stanoveno dlužné pojistné a jeho úhrada rozhodnutím.

K bodu 4 (§ 123a odst. 1 písm. a))

Jestliže dluh plátce „zaměstnance činného na základě DPP“ k 31. 12. kalendářního roku ve svém úhrnu nepřesáhne částku 100 Kč nebo bude nedobytný, odepíše se k tíži příslušného orgánu sociálního zabezpečení za stejných podmínek jako u ostatních plátců pojistného.

K části osmé – Změna zákona o bankách K čl. XII K bodům 1 až 3 (§ 1 odst. 4)

V zákoně o bankách je doplněna další činnost, kterou mohou vykonávat banky, a to poskytování stavebního spoření podle zákona upravujícího stavební spoření. K doplnění dochází v souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření o univerzální banky (§ 2 odst. 1 zákona o stavebním spoření). Současně se staví v textu ustanovení najisto, že činnosti podle § 1 odst. 4 může banka vykonávat bez povolení obsaženého v licenci, přičemž jde o zachování stávajícího stavu. Stavební spoření je specifický produkt vymezený zákonem o stavebním spoření, který je poskytován pouze v České republice. Jedná se produkt se státní podporou, přičemž stát (Ministerstvo financí) provádí dozor nad dodržováním podmínek pro poskytování této podpory, včetně vracení státní podpory v případech, kdy nebyly splněny předepsané podmínky. Je tedy žádoucí, aby takový produkt poskytovaly pouze subjekty se sídlem v České republice. Proto stavební spoření nemohou poskytovat pobočky zahraniční banky se sídlem v členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, která požívá výhody jednotné licence podle práva Evropské unie, neboť ta na základě jednotné bankovní licence může provozovat pouze činnosti, které má povoleny zahraniční banka. Zároveň je potřeba zdůraznit, že evropské právo ve výčtu činností, které mají být umožněny vykonávat na základě jednotné licence podle přílohy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU neuvádí činnost ekvivalentní stavebnímu spoření, a proto ani z tohoto pohledu není důvod povolit provozování výše uvedené činnosti zahraniční bance se sídlem v členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Z důvodu zachování rovného přístupu k pobočkám zahraničních bank působících v České republice a s ohledem na článek 47 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU, ve znění pozdějších předpisů, není umožněno ani pobočkám zahraničních bank ze třetích zemí působících v České republice stavební spoření poskytovat.

K části deváté – Změna zákona o dani z nemovitých věcí

Tato část obsahuje novelizaci zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Cílem návrhu zákona je zejména zavedení státní části daně a inflačního koeficientu, dále též komplexní úprava koeficientů, kterými mohou obce ovlivňovat výnos z této daně, vyjasnění některých problematických otázek vzniklých při správě daně z nemovitých věcí, úprava, příp. odstranění nesystematických výjimek, snaha o navázání na katastr nemovitostí a pojmosloví dle katastrálního zákona či snížení nadměrného daňového zatížení u obtížně využitelných pozemků druhu ostatní plocha.

Státní část daně:

Navrhovanou právní úpravou dochází ke zvýšení daně formou zavedení tzv. státní části daně, v závislosti na aktuální výši místního koeficientu ke zvýšení daně o 20 % až 100 %. V obcích, kde místní koeficient není zaveden, tak dochází k 100 % zvýšení daně; v případě místního koeficientu ve výši 2 se jedná o 50 % zvýšení daně a v obcích s místním koeficientem 5, jde o zvýšení o 20 %. Zvýšení daně je součástí snahy o konsolidaci veřejných financí, zejména snahy o snížení strukturálního deficitu státního rozpočtu. Vzhledem k jeho výši je nutné, i při významné redukci výdajů státního rozpočtu, hledat i dodatečné příjmy. Je přitom nutné vyjít z předpokladu, že v Česku je obecně vysoké zdanění příjmů ze závislé činnosti, tedy zdanění zaměstnanců. Naopak majetkové daně jsou v Česku dlouhodobě velmi nízké, jejich podíl na HDP je dokonce druhý nejnižší ze všech 38 zemí OECD. Podíl na HDP činil 0,2 % HDP. Podíl výnosu daně z nemovitých věcí v České republice na celkovém daňovém výnosu za rok 2020 dosahoval podílu ve výši 0,6 %, což nás řadilo na 24. místo ze zemí Evropské unie. Při navrženém zvýšení daně z nemovitých věcí by se umístění České republiky změnilo na 19. - 20. místo v Evropské unii.OECD navíc ve svém Hospodářském přehledu České republiky 2023 uvádí a navrhuje, že zvýšení daně z nemovitých věcí by bylo možným vhodným krokem ke zvýšení příjmů veřejných rozpočtů. Zvýšení daně z nemovitých věcí za účelem snížení strukturálního deficitu státního rozpočtu pak doporučila i Národní ekonomická rada vlády. Je třeba zmínit skutečnost, že přestože daň z nemovitých věcí byla doposud výlučným příjmem rozpočtů obcí, její správu plně zajišťuje Finanční správa České republiky. Veškeré náklady spojené s touto správou, dosahující zhruba 1,2 miliardy korun, tak nese stát.Dále je možné

https://www.oecd-ilibrary.org/taxation/tax-on-property/indicator/english_213673fa-en European Commission, DG Taxation and Customs Union, based on Eurostat data, https://taxation- customs.ec.europa.eu/taxation-1/economic-analysis-taxation/data-taxation-trends_en Informace o činnosti Finanční správy České republiky za rok 2021. Praha: Finanční správa České republiky, 2022. Dostupné také z: 2021| Výroční zprávy a informace o činnosti | Finanční správa České republiky | Finanční správa | Finanční správa (financnisprava.cz) – str. 96, tabulka č. 73 Nákladovost vybraných daní zavedení státní části daně chápat jako návrat k původní výši reálného zdanění, které v případě, že pevně stanovené sazby nejsou nijak pravidelně valorizovány, vzhledem k inflaci v čase klesá. Zavedení státní části daně z nemovitých věcí zároveň částečně kompenzuje výpadek příjmů státu v důsledku druhé z majetkových daní, kterou byla daň z nabytí nemovitých věcí, jejíž výnos byl ze 100 % příjmem státního rozpočtu a u které se neuvažuje o jejím znovuzavedení. Přestože jsou příjmy ze zdanění nemovitých věcí v zemích EU a OECD často (výlučným) příjmem obcí, v řadě států tomu tak není. V Dánsku, ve Švédsku a v Řecku je příjemcem těchto daní pouze stát. Ve Francii je stát výlučným příjemcem daně z nemovitého majetku, jedné ze tří daní, kterými jsou zdaněny nemovité věci. V Německu jsou výlučným příjemcem daně spolkové země, které jsou svou rozlohou a velikostí srovnatelné s Českem jako státem.V Litvě je pak daň sdílená mezi obce a stát. Zavedení státní části daně bude mít pro obce neutrální, nebo spíše pozitivní dopad. Obce si oproti stávajícímu stavu v nominálním vyjádření nepohorší. Výnos místní části daně jako příjem obcí totiž zůstane na úrovni stávajícího výnosu celé daně. Naopak díky valorizačnímu mechanismu (tzv. inflačnímu koeficientu) se jejich příjmy z daně z nemovitých věcí budou trvale zvyšovat, což se projeví již ve střednědobém horizontu.

Inflační koeficient:

Navrhovaný institut má za cíl automaticky valorizovat výši daně z nemovitých věcí v závislosti na vývoji indexu spotřebitelských cen. Do české právní úpravy je tak zaváděn ve světě relativně výjimečný institut, kdy sazbou daně z nemovitých věcí je ve valné většině případů nominální hodnota za metr čtvereční pozemku, budovy či jednotky. V důsledku toho je sazba v současnosti nastavená napevno, a nikterak neodráží vývoj inflace, ani jiného makroekonomického ukazatele. V případě, že se zákonodárce rozhodne vývoj inflace reflektovat, musí tak učinit skrze novelu zákona. Tento relativně neflexibilní proces tak způsobuje situaci, kdy vývoj inflace není v rámci daně z nemovitých věcí dlouhodobě zahrnut. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že od roku 1993 došlo k propadu reálné hodnoty koruny v důsledku inflace o 67,4 %. Z přiložené tabulky však vyplývá, že vývoj sazeb u daně z nemovitých věcí tento propad reálné hodnoty dostatečně nezohlednil, a tak lze ve svém důsledku konstatovat, že působením inflace dochází ke snižování reálného daňového zatížení poplatníků.

Snížení reálné hodnoty sazby SazbaSazba Druh nemovité věci / způsob od data zavedení

Ustanovení (současnost) 19932023

využití do roku 2022 (v Kč)(v Kč) (v %)

pozemek hospodářských lesů

§ 5 § 5 odst. 2a rybníků s intenzivním*3,80 3,80 61

a průmyslovým chovem ryb zpevněné plochy používané

§ 6 § 6 odst. 2 písm. a)k zemědělské prvovýrobě,**1,00 1,00 27

lesní a vodní hospodářství

Např. v Německu má spolková země s největším počtem obyvatel (Severní Porýní-Vestfálsko) 18 milionů obyvatel, tedy téměř dvojnásobek oproti České republice a územně největší Bavorsko má rozlohu 70 549 km², tedy srovnatelně s Českou republikou.

Snížení reálné hodnoty sazby SazbaSazba Druh nemovité věci / způsob od data zavedení

Ustanovení (současnost) 19932023

využití do roku 2022 (v Kč)(v Kč) (v %)

průmysl, stavebnictví, doprava, energetika, ostatní

§ 6 odst. 2 písm. a)**5,00 5,00 27

zemědělská výroba a ostatní druhy podnikání

§ 6 odst. 2 písm. b) stavební pozemek 1,00 2,00 35 § 6 odst. 2 písm. c) ostatní plocha 0,10 0,20 35 § 6 odst. 2 písm. d) zastavěná plocha a nádvoří 0,10 0,20 35

budova obytného domu,

§ 11 odst. 1 písm. a)ostatní budova tvořící1,00 2,00 35

příslušenství k ní budova pro rodinnou rekreaci a budova rodinného domu

§ 11 odst. 1 písm. b)3,00 6,00 35

užívaného pro rodinnou rekreaci budova, která plní doplňkovou funkci k budově

§ 11 odst. 1 písm. b)1,00 2,00 35

pro rodinnou rekreaci, s výjimkou garáže garáž vystavěná odděleně od

§ 11 odst. 1 písm. c)budov obytných domů4,00 8,00 35

§ 11

a u zdanitelné jednotky podnikání v zemědělské

§ 11 odst. 1 písm. d)prvovýrobě, lesním nebo1,00 2,00 35

vodním hospodářství podnikání v průmyslu, stavebnictví, dopravě,

§ 11 odst. 1 písm. d)5,00 10,00 35

energetice nebo ostatní zemědělské výrobě

§ 11 odst. 1 písm. d) ostatní druhy podnikání 10,00 10,00 67 § 11 odst. 1 písm. e) ostatní zdanitelné stavby 3,00 6,00 35 § 11 odst. 1 písm. f) ostatní zdanitelná jednotka ***1,00 2,00 -13 § 11 odst. 2 patra navíc 0,75 0,75 67

zvýšení v důsledku podnikání

§11a § 11a odst. 1 písm. b) 2,00 2,00 67

v obytném domě

* sazba zavedena v roce

** sazba zavedena v roce

*** sazba zavedena v roce Pravidelnou valorizaci daně z nemovitých věcí doporučila zavést Národní ekonomická rada vlády („NERV“), která doporučila zavedení indexace této daně v závislosti na vývoj indexu spotřebitelských cen, příp. na vývoji HDP nebo cen nemovitých věcí. Na základě další analýzy došlo k vyhodnocení, že navázání na vývoj inflace se jeví v tomto případě jako nejlepší, neboť ostatní makroekonomické ukazatele disponují vlastnostmi nevhodnými pro určení daňové zátěže a zároveň jsou mnohem složitější pro vedení správy daně z nemovitých věcí.

Komplexní úprava koeficientů:

V současné době lze koeficienty v rámci daně z nemovitých věcí stanovovat buďto pro celé území obce, nebo pro jednotlivou část obce. Vzhledem k výkladovým problémům pojmu „část obce“ bude tento pojem ze zákona odstraněn a nově se stanoví, že místní koeficient bude možné stanovit na jednotlivé katastrální území nebo městskou část či městský obvod ve statutárních městech. Ve snaze rozšířit pravomoci obce ve stanovování místního koeficientu a v návaznosti na skutečnost, že obce ve značné míře využívají koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí pro jednotlivé druhy zdanitelných staveb a jednotek se navrhuje rozšířit pravomoc obcí stanovit místní koeficient i pro jednotlivé druhy nemovitých věcí, a to jak pro ty, pro které je možné v současné době uplatnit koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b), tak pro všechny ostatní nemovité věci (jak pozemky, tak zdanitelné stavby a jednotky), u kterých je použití místního koeficientu přípustné. V závislosti na to je přistoupeno k rozsáhlé novelizaci právní úpravy místních koeficientů, na kterou navazují i dílčí změny u koeficientu dle § 11 odst. 3 písm. b). Nadto je s ohledem na zavedení státní části daně přistoupeno též k novelizaci úpravy koeficientů dle § 6 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 3 písm. a). Zatímco taxativní výčet územních celků, pro které je možné místní koeficient zavést, může být vnímán jako určité omezení oproti stávajícímu stavu, možnost zavést místní koeficient pro nemovité věci zařazené do příslušné sazby daně na území celé obce, možnosti obcí ve stanovování místního koeficientu jednoznačně rozšiřuje, a to dosti výrazně. Vzhledem k tomu, že místní koeficient má nově zahrnout i možnost vyššího zdanění nemovitých věcí zařazených do příslušné sazby daně, přičemž sazba daně zpravidla odpovídá druhu nemovité věci, bude místní koeficient nově využitelný i pro vyšší zdanění jednotlivých druhů zdanitelných staveb podle § 11 odst. 1 písm. b) až d). K tomu doposud sloužil, byť ve výrazně omezenější míře, koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí s předem stanovenou hodnotou 1,5, který se nyní navrhuje zrušit. Možnosti obcí zdanit vybrané druhy zdanitelných staveb tím nebudou reálně dotčeny, a to právě proto, že ke stejnému účelu budou moci nově využít místní koeficient. Pokud obec například v současné době uplatňovala na svém území místní koeficient 2 a zároveň stanovila koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b), docílí stejného efektu tím, že vedle místního koeficientu 2 pro celé území obce zavede také místní koeficient 3 pro ty druhy nemovitých věcí, pro které dosud uplatňovala koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b). Pokud by měla obec místní koeficient 3, pak u zdanitelných staveb, u kterých by v současné době uplatnila koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b), zavede místní koeficient ve výši 4,5. K reálnému omezení by došlo v případě, že by obec měla zároveň stanoven místní koeficient přesahující hodnotu 3,3 a vedle něj koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b). V takovém případě by uplatnění obou koeficientů, které je v současné době možné, vedlo k tomu, že daň by byla za stávajícího právního stavu reálně zvýšena více než pětinásobně, což je horní hranice místního koeficientu. Koeficient přesahující hodnotu 3,3 zavedlo v roce 2022 celkem 40 obcí, tedy zhruba 0,06 % všech obcí na území České republiky. V jejich případě, pokud mají zároveň zaveden koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b) by mohlo dojít k mírnému poklesu inkasa daně. Aby se tak nestalo hned, bude těmto obcím přechodným ustanovením umožněno si koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b) ponechat až do roku 2028. Navrhovaná právní úprava (i v návaznosti na nově zaváděnou státní část daně) znemožňuje obcím pomocí obecně závazných vyhlášek snížit koeficienty podle § 6 odst. 4 a § 11 odst. 3 písm. a) až o 3 kategorie. Možnost zvýšit koeficienty dle velikosti o 1 kategorii tím není dotčena. Případná vůle a možnost snížit daňové zatížení poplatníků daně z nemovitých věcí bude kompenzována skrze změnu omezení nastavení místního koeficientu daně z nemovitých věcí na 0,5 až 5. Místní koeficient tak nově bude moci nabývat hodnot již od 0,5. (Hodnota 0,5 byla určena na základě současných poměrů hodnot koeficientu dle velikosti obce při snížení o 3 kategorie.) Rozšíří se tak možnost obcí při stanovování místního koeficientu, a to nejen na základě zvětšení rozptylu možné hodnoty místního koeficientu pod hodnotu 1,0, ale i díky tomu, že tuto možnost budou moci využít všechny obce. U koeficientů dle velikosti obce (§ 6 odst. 4 a § 11 odst. 3) byla tato možnost limitována, zejména u nižších kategorií velikosti obce, díky omezenému přechodu pouze mezi danými kategoriemi navíc s určenými hodnotami koeficientu. Dojde tak ke srovnání podmínek mezi obcemi různých velikostí a zároveň obcím vznikne možnost snížení místního koeficientu (daně). Obce budou mít větší variabilitu v rozhodování o stanovení daně z nemovitých věcí na svém území a zdanění nemovitých věcí bude flexibilnější s lepším zacílením i vzhledem k možnosti zdanění i jen na skupinu nemovitých věcí. Nad rámec výše uvedených možností stanovit místní koeficient obecně závaznou vyhláškou se nově zavádí možnost zavést místní koeficient pro libovolný, nediskriminačním a odůvodněným způsobem stanovený výčet nemovitých věcí opatřením obecné povahy. Důvodem zavedení tohoto nástroje pro účely stanovení místního koeficientu je umožnit obcím cíleněji reagovat na specifika svého území, která nelze zohlednit v rámci obecně závazných vyhlášek z toho důvodu, že by nebyl naplněn požadavek na jejich obecnost. Je však třeba zdůraznit, že obecně závazná vyhláška zůstává primárním nástrojem pro stanovení místních koeficientů a opatření obecné povahy je třeba chápat jako nástroj k němu subsidiární, jehož použití přichází v úvahu v situacích, kdy sledovaného cíle nelze dosáhnout při zachování určité míry obecnosti vymezením okruhu dotčených nemovitých věcí, která je pro vydání obecně závazného právního předpisu nezbytná. Příkladem může být relativně malá část území obce (zejména ve srovnání s katastrálními územími dané obce), kde je provozována průmyslová činnost, která výrazně ovlivňuje kvalitu životního prostředí či kvalitu života v obci. S ohledem na uvedené situace je na opačné straně zjevné, že se jedná o záležitosti, ohledně kterých není z povahy jejich věci vhodné vést správní řízení a vydat správní rozhodnutí. Opatření obecné povahy je svou formou ideálním způsobem pro stanovení místního koeficientu pro stanovený výčet nemovitých věcí, neboť ve své podstatě může upravovat určité území, případně jednotlivou nemovitou věc, čímž je v zásadě podobné pořizování změny územního plánu, a pořizování regulačního plánu ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Zároveň i stanovení velmi úzkého okruhu vymezených nemovitých věcí v rámci opatření obecné povahy nemusí být problematické, neboť již současná právní úprava i s takovýmito typy opatření obecné povahy pracuje. Jako příklad lze uvést opatření obecné povahy, kterým se stanovují výjimky ze zákazu určitých typů jednání vůči památným stromům ve smyslu § 56 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody nebo stanovení konkrétních prvků kritické infrastruktury ve smyslu § 9 odst. 3 písm. c) a § 13 odst. 4 písm. c) zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon. V obou shora uvedených případech dochází opatřením obecné povahy u konkrétně vymezených věcí k úpravě nastavených práv a povinností k dané věci pro obdobně obecný okruh adresátů. V rámci místního koeficientu totiž nelze bez dalšího konstatovat, že vlastníkovi nemovité věci vzniknou určité povinnosti, neboť poplatníky daně z nemovitých věcí mohou být kromě vlastníků i stavebníci, nájemci, pachtýři, či uživatelé, a tak je okruh neurčitý a proměnlivý. Lze tedy vnímat zjevnou právně-teoretickou analogii mezi výše uvedenými opatřeními obecné povahy a navrhovaným institutem stanovení místního koeficientu nediskriminačně stanoveným výčtem nemovitých věcí v rámci opatření obecné povahy. Nad rámec výše uvedeného jde k právně-teoretickému užití institutu opatření obecné povahy pro potřeby stanovení místního koeficientu pro stanovený výčet nemovitých věcí konstatovat, že recentní odborná literatura a judikatura se přiklání k formálně-materiálnímu pojetí institutu opatření obecné povahy, kdy v rámci případného soudního přezkumu může spornost naplnění materiální stránky nahradit splnění formální stránky. Tuto cestu výkladu institutu opatření obecné povahy nastolil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 6. 8. 2010 sp. zn. 2 Ao 3/2010-55. V rámci svého rozhodnutí ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. 6 As 288/2016-146 dokonce zpochybnil právně-teoretickou správnost užití formy opatření obecné povahy, avšak zároveň konstatoval, že mu nepřísluší, aby nahrazoval vůli zákonodárce a povahu aktu posoudil v souladu se zněním zákona. Ani nejnovější judikatura krajských soudů se z výše uvedené praxe nikterak nevychyluje. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2021 sp. zn. 14 A 41/2020 konstatuje „Jestliže přitom zákon výslovně některý právní akt označuje za opatření obecné povahy, nepřísluší soudu dále hodnotit, zdali je vydávaný akt též opatřením obecné povahy z materiálního hlediska. Úvaha, zdali se jedná materiálně o opatření obecné povahy, je na místě pouze tehdy, kdy určitý právní akt není ze zákona označen za opatření obecné povahy, nýbrž takto je formálně označen až správním orgánem v rámci jeho rozhodovací činnosti, případně kdy určitý akt vůbec není za opatření obecné povahy označen, avšak z jeho materiálního pojetí vyplývá, že opatřením obecné povahy je.“ Tento názor vychází z předchozích obecných závěrů Nejvyššího správního soudu ve vztahu k formě právních aktů. Opatření obecné povahy proto s ohledem na shora uvedené důvody představuje vhodný nástroj pro stanovení místních koeficientů v případech, ve kterých nelze dosáhnout požadované míry obecnosti a z tohoto důvodu nelze pro stanovení místního koeficientu použít obecně závaznou vyhlášku. Obdobně jako u obecně závazné vyhlášky by spadalo vydání opatření obecné povahy do působnosti zastupitelstva obce. S ohledem na to, že navrhovaná právní úprava neobsahuje speciální úpravu pro vydání opatření obecné povahy, použije se obecná úprava podle § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Zastupitelstvo obce tedy bude muset nejdříve schválit návrh opatření obecné povahy, který bude následně zveřejněn na úřední desce obecního úřadu po dobu nejméně 15 dnů způsobem umožňujícím i dálkový přístup. K návrhu budou moci dotčené osoby uplatnit připomínky a námitky, jež budou muset být následně vypořádány. Poté bude zastupitelstvo obce projednávat návrh opatření obecné povahy podruhé společně s odůvodněním vypořádávajícím připomínky a námitky vznesené k návrhu opatření obecné povahy (o námitkách bude z formálního hlediska rozhodováno samostatně, avšak v praxi lze předpokládat, že se bude jednat o součást jednoho rozhodnutí). S ohledem na to, že poplatníky daně z nemovitých věcí nejsou pouze jejich vlastníci, ale v určitých případech i stavebníci, nájemci, pachtýři a uživatelé, tak je nezbytné, aby správní orgán tyto osoby považoval za osoby oprávněné podat námitky ve smyslu § 172 odst. 5 správního řádu a s jejich případnými námitkami se vypořádal rozhodnutím s odůvodněním, které zároveň bude součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Rozšíření pravomocí obce ke stanovení místního koeficientu prostřednictvím opatření obecné povahy, které jí umožní stanovit v odůvodněných případech koeficient též pro menší části území, než jsou katastrální území, jednotlivý městský obvod nebo jednotlivá městská část, nebo ve výjimečných případech pro vymezené nemovité věci je na opačné straně vyváženo zvýšenou mírou ochrany subjektů dotčených opatřením obecné povahy, kterou jim poskytuje jednak (i)

procesní úprava tohoto institutu (tj. zejména možnost uplatnění námitek a připomínek, které je nutné ze strany obce vypořádat, aby k vydání opatření obecné povahy mohlo dojít), dále (ii) možnost domáhat se zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (viz primárně § 101a a násl. tohoto zákona), (iii) případně možnost podání podnětu k zahájení přezkumného řízení podle správního řádu (viz § 174 odst. 2 správního řádu). Mezi nástroji obrany dotčených subjektů, resp. prosazení jejich práv, je pak třeba zmínit též ústavní stížnost. Je však třeba uvést, že proto, aby se Ústavní soud mohl podanou stížností zabývat, je nezbytné splnit podmínky stanovené zákonem č. 182/1993, o Ústavním soudu, zejména vyčerpat před podáním ústavní stížnost všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, tj. v případě opatření obecné povahy vedle podání správní žaloby i následné podání kasační stížnosti, jakožto mimořádného opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Nástroj v podobě opatření obecné povahy tak naplňuje požadavek na existenci možnosti přímé soudní ochrany v případě, že místní koeficient není stanoven obecně závaznou vyhláškou, ale za pomoci jiného nástroje s nižší mírou obecnosti, než je ta, která je vyžadována u obecně závazných vyhlášek. Tento požadavek vychází z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 9. září 2011, podle něhož je jedním z důvodů na požadavek obecnosti obecně závazných vyhlášek skutečnost, že normativní právní úprava dotčené subjekty přímé soudní ochrany zbavuje. Dalšími protiváhami, které společně s uvedenými možnostmi obrany dotčených subjektů eliminují rizika stanovení místního koeficientu diskriminačním způsobem či způsobem, který by upřednostňoval zájmy určitých skupin či jednotlivých subjektů, jsou jednak (i) samotný proces vydání opatření obecné povahy, který zajišťuje zpřístupnění jeho návrhu dotčeným subjektům a možnost se k návrhu vyjádřit prostřednictvím námitek či připomínek a ukládá obci navazující povinnost se s těmito námitkami a připomínkami stanoveným způsobem vypořádat (v případě námitek rozhodnout a v případě připomínek se s nimi vypořádat v rámci odůvodnění opatření obecné povahy), a současně (ii) požadavek na řádné odůvodnění vydávaného opatření obecné povahy, jehož součástí musí být též vypořádání připomínek a odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Uvedený proces je nadto zastřešen principy činnosti správních orgánů, které je tudíž nutné při vydání jakéhokoli opatření obecné povahy, včetně tohoto navrhovaného, respektovat a které představují další ze souboru záruk, které vylučují libovolné jednání obce při stanovení místního koeficientu. Mezi těmito principy je pak třeba zdůraznit především požadavek na proporcionalitu, soulad přijatého řešení s veřejným zájmem a zákaz diskriminace v rámci zákazu zneužití správního uvážení. Za účelem dalšího posílení možností soudní obrany je nastavena též lhůta, ve které je obec povinna opatření obecné povahy vydat, aby jej bylo možné od následujícího zdaňovacího období aplikovat. Tato lhůta končí 30. 6. toho roku, který předchází zdaňovacímu období, v němž se koeficient stanovený opatřením obecné povahy aplikuje poprvé. Lze proto předpokládat, že případné soudní řízení týkající se návrhu na zrušení vydaného opatření obecné povahy by mělo ve většině případů skončit do konce kalendářního roku, v němž bylo vydáno, tedy do 31. 12. To je důležité z toho důvodu, aby v okamžiku, který je rozhodný pro posouzení skutečností relevantních pro stanovení daně z nemovitých věcí na zdaňovací období (tj. 1. 1.), bylo jasné, jaký koeficient a v jaké výši se má aplikovat. Medián délky trvání řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy v roce 2021 pro Českou republiku měl hodnotu 198,5 dnů, přičemž období od 30. 6. do 31. 12. (tedy od konce lhůty pro vydání opatření obecné povahy do konce kalendářního roku) činí 184 dnů. Výkon dozoru nad správností vydávaných obecně závazných vyhlášek je svěřen Ministerstvu vnitra, které současně poskytuje obcím metodickou pomoc. Jak vyplynulo z praxe, právě rozdílnost pojmů „část obce” podle zákona o obcích a „jednotlivá část obce” pro účely daně z nemovitých věcí se ukázala jako problémová, neboť posuzování obecně závazných vyhlášek, ať již na základě kontroly dozorového orgánu nebo na základě zaslaných podnětů v podobě individuálních stížností rozporujících obecně závazné vyhlášky, kterými obce stanovují koeficienty pro jednotlivé části obce, se stalo podnětem pro změnu ustanovení a jasným vymezením jednotlivých částí obce. Nově se navrhuje v souvislosti se stanovením výše koeficientů zakotvené § 11b odst. 1 zákona o dani z nemovitých věcí vymezit jednotlivé části či kategorie území tak, aby obcím byla dána při stanovování koeficientů a jejich přiřazení místům či skupinám nemovitých věcí v obecně závazných vyhláškách větší jistota. Navrhovaná právní úprava zároveň obsahuje sérii kolizních norem, které předepisují, které druhy místních koeficientů mají při vzájemném souběhu přednost. V hierarchii vzájemného postavení stojí nejvýše místní koeficient pro vymezené nemovité věci stanovený skrze opatření obecné povahy, a to ze své podstaty, neboť je nejspeciálnější. Naopak nejníže stojí místní koeficient pro obec, neboť ten je ze všech druhů nejobecnější. V kontextu místního koeficientu pro katastrální území a místního koeficientu pro městskou část nebo městský obvod platí, že se použije místní koeficient pro městskou část nebo městský obvod. U souběhu místního koeficientu pro katastrální území a místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí se použije ten vyšší z nich. Pouze souběh místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí a místního koeficientu pro městkou část nebo městský obvod je nastaven jakožto dispozitivní, přičemž pokud si se obec v rámci obecně závazné vyhlášky nezvolí vlastní úpravu, tak se bude řídit zákonným pravidlem, tedy že se použije vyšší z koeficientů. Důvodem pro dispozitivní úpravu, která se bude moci uplatnit jen u městských částí nebo městských obvodů, je skutečnost, že oproti katastrálním územím disponují městské části nebo městské obvody právem na samosprávu dle obecního zřízení (zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). V kontextu posledně zmiňované dispozitivní normy je nutné vyjasnit, že obec může stanovit kolizní pravidlo nejen generálně, ale také zvlášť pro každý souběh dvou koeficientů. Bude-li například na území hlavního města Prahy zaveden místní koeficient pro budovy obytných domů ve výši 1,2, je možné stanovit obecné pravidlo, že se tento místní koeficient použije vždy přednostně před koeficientem pro danou městskou část. Je však zároveň možné stanovit, že pro obytné budovy na území Prahy 1, pro které je stanoven místní koeficient 3, se použije koeficient pro Prahu 1, tedy vyšší z nich, zatímco pro obytné budovy na území Prahy 2, kde je stanoven místní koeficient 2, se použije nižší z obou koeficientů, tedy 1,2. Není však možné stanovit, že pro část obytných budov na Praze 2 se použije koeficient 1,2 a pro jinou část obytných budov na Praze 2 se použije koeficient 2. Zároveň platí, že u všech městských částí, kde nebude obecně závaznou vyhláškou stanoveno kolizní pravidlo, se použije vyšší z obou koeficientů. K ustanovení obecně závazné vyhlášky nebo výroku opatření obecné povahy, které stanoví koeficient ve výši nebo rozsahu, které jsou v rozporu se zákonem, se nepřihlíží. V návaznosti na to správce daně standardně, pokud narazí na nezákonné ustanovení obecně závazné vyhlášky, uvědomí neprodleně Ministerstvo vnitra, které je příslušné k výkonu dozoru nad zákonností obecně závazných vyhlášek a může pozastavit její účinnost. V případě nezákonného výroku opatření obecné povahy pak podá podnět k přezkumnému řízení příslušnému krajskému úřadu. Než Ministerstvo vnitra nebo krajský úřad rozhodne, je oprávněn podle § 99 daňového řádu posoudit nezákonnost výroku nebo ustanovení sám, včetně možnosti toto ustanovení nebo výrok neaplikovat. V případě, že nezákonnost není zjevná, rozhodne správce daně o tom, že dané ustanovení nebo výrok neaplikuje, po konzultaci s Ministerstvem vnitra nebo příslušným krajským úřadem. V návaznosti na výše uvedené nebude správce daně od roku 2025 aplikovat ustanovení obecně závazných vyhlášek, kterými se zavádí koeficient pro některé zdanitelné stavby podle § 11 odst. 3 písm. b) současného znění zákona, nedojde-li v souladu s tímto zákonem k jeho prodloužení, a ustanovení, kterým je stanoven místní koeficient pro „část obce“, která není katastrálním územím, ani městským obvodem nebo městskou částí ve statutárním městě.

Komplexní úprava nevyužitelných nebo obtížně využitelných pozemků druhu pozemku ostatní plocha:

Stávající právní úprava zákona o dani z nemovitých věcí doznala změny novelizací provedenou zákonem č. 364/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů. Tato novela zákona o dani z nemovitých věcí zakotvila zákonnou podmínku, že v případě osvobození pozemků, na kterých se nachází krajinný prvek skupina dřevin, stromořadí, travnatá údolnice, mez, příkop nebo mokřad, je toto osvobození možné aplikovat pouze za předpokladu, že je tento krajinný prvek evidován v evidenci ekologicky významných prvků tzv. systému LPIS (Land Parcel Identification System), který je legislativně zakotven v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008. V České republice byl systém LPIS implementován do zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Další možností je osvobození od daně z nemovitých věcí u pozemků, na kterých se nachází příkop, mokřad, močál, bažina, skalní útvar, rokle nebo strž, pokud jde o pozemky ostatních ploch mimo zastavěné území obce, které nejsou užívány k podnikání. K uznání toho, aby byl tento pozemek osvobozen od daně z nemovitých věcí, bylo většinou potřeba ze strany poplatníka doložit důkazní materiály. Systém LPIS spravuje Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“) a změny v evidenci krajinných prvků provádí na základě podnětu, nejčastěji ze strany vlastníka, uživatele, orgánu státní správy nebo obce. SZIF může zaevidovat pouze ten krajinný prvek, který splňuje dvě základní podmínky: 1. musí se jednat o samostatný prvek, který je viditelně svým charakterem, porostem nebo tvarem odlišný od okolního prostředí a zároveň 2. musí se jednat o samostatnou plochu podle zákona o zemědělství, která je součástí evidovaných zemědělsky užívaných pozemků, nebo k těmto evidovaným pozemkům přiléhá. Osvobození krajinných prvků v evidenci LPIS se vztahuje na všechny druhy pozemků. Brzy se ukázalo, že novelizace vedla pouze k dílčímu řešení problému. Příkladem jsou některá omezení, která znemožňují zapsat některé krajinné prvky do systému LPIS jako je tomu v případě „skupiny dřevin“, která přiléhá k zemědělské půdě. Zároveň se mimo osvobození ocitly velmi obtížně využitelné pozemky, například pozemky s kamenitým terénem či prudkým svahem, přičemž se obvykle jedná o pozemky se způsobem využití neplodná půda. Ty obvykle nepřináší žádný trvalý užitek, ale často plní významnou ekologickou funkci v krajině. Mez zarostlá trním například poskytuje ochranu ptákům nebo zvěři, mokřady a bažiny plní významnou funkci proti vysychání krajiny. Přesto tyto pozemky podléhají sazbě daně 0,20 Kč za 1 m, a pokud obec zavede na svém území místní koeficient, výše této daně se zvyšuje, a to až na 1 Kč za 1 m. Tato sazba daně je leckdy násobně vyšší než sazba daně u pozemků, které naopak trvalý užitek poskytují, jako je zejména orná půda, zahrady, vinice a chmelnic Rozpětí cen zemědělských pozemků podle vyhlášky č. 298/2014 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 298/2014 Sb.“) se v České republice pohybuje mezi 1,15 a 19,08 Kč/m. Průměrná cena zemědělských pozemků z celkového počtu 13 076 je podle vyhlášky č. 298/2014 Sb. v roce 2023 za 1 mve výši 6,46 Kč. Medián je ve výši 5,45 Kč. V souvislosti s nepříznivými dopady především ze strany veřejnosti při osvobozování pozemků od daně se navrhuje zrušit § 4 odst. 1 písm. k) bod 3, podle kterého jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky druhu ostatní plocha v rozsahu, na kterých se nachází krajinný prvek (příkop, mokřad, močál, bažina, skalní útvar, rokle nebo strž), pokud se nachází mimo zastavěné území obce a nejsou užívány k podnikání. K tomu, aby došlo k osvobození pozemků druhu ostatní plocha od daně podle tohoto ustanovení, bylo potřeba mnohdy prokázat nárok na osvobození v rozsahu výskytu daného krajinného prvku primárně ze strany poplatníka. Součástí dokazování bylo zpravidla provádění místního šetření podle § 80 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Toto místní šetření bylo často složité a finančně náročné, což vedlo k nižší efektivitě daně z nemovitých věcí, a výsledkem nebylo vždy uznání nároku na osvobození od daně z těchto pozemků, což znamenalo, že se uplatnila sazba daně ve výši 0,20 Kč za m, přičemž výsledná daň mohla být ještě ovlivněna místním koeficientem a dosáhnout tak až 1 Kč za m. Na pozemky, které byly doposud osvobozeny na základě ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3, se bude vztahovat výrazně nižší sazba daně ve výši 0,05 Kč za ma naopak se na ně nebude vztahovat místní koeficient. Zároveň dochází k navázání nové sazby daně na způsob využití pozemku dle evidence v katastru nemovitostí, čímž dochází ke značnému zjednodušení identifikace předmětného pozemku oproti problematickému šetření nároku na osvobození, které vycházelo ze skutečného rozsahu předmětných prvků na pozemku. Konečně se pak navrhuje, aby obce mohly obecně závaznými vyhláškami některé pozemky druhu ostatní plocha od daně z nemovitých věcí zcela osvobodit, podobně jako v současné době mohou osvobodit pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů podle § 4 odst. 1 písm. v), event. pozemky ve vládou schválené zvýhodněné průmyslové zóně podle § 4 odst. 1 písm. x). Tyto pozemky tak představují rozšíření okruhu pozemků, které mohou být obecně závaznou vyhláškou od daně z nemovitých věcí zcela osvobozeny, přičemž rozhodnutí je ponecháno zcela na uvážení obce, resp. jejího obecního zastupitelstva, které obecně závazné vyhlášky schvaluje a může tak vzít v úvahu jak případný výpadek na inkasu této daně, tak naopak přínosy, které existence těchto pozemků pro obec má a to, zdali jsou tyto pozemky zcela nevyužitelné nebo nějakou (byť minimální) využitelnost mají.

Tabulka č. 1: Podíl jednotlivých druhů využití pozemku ostatní plochy na pozemcích osvobozených podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3 v šesti vybraných krajích České republiky

Výměra daného druhu pozemku,

Způsob využití pozemkukterá je osvobozena podlePodíl

§ 4 odst. 1 písm. k) bodu 3

neplodná půda 5 264 652 52,52 % jiná plocha 4 022 756 40,13 %

zamokřená plocha 502 492 5,01 % ostatní komunikace 22 065 0,22 %

zeleň 101 011 1,01 %

mez, stráň 43 282 0,43 %

manipulační plocha 29 750 0,30 % sportoviště a rekreační

37 040 0,37 %

plocha silnice 264 0,00 %

Zdroj: Finanční správa České republiky Tabulka č. 1, která zahrnuje všechny pozemky osvobozené v současné době podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3 zákona o dani z nemovitých věcí v 6 krajích (Jihočeském, Pardubickém, Královehradeckém, Jihomoravském, Zlínském a na Vysočině), což lze považovat za reprezentativní vzorek, ukazuje, že necelých 60 % (částí) pozemků, na které se v současné době vztahuje osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3, se nachází na pozemcích druhu ostatní plocha se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, zeleň nebo mez, stráň, u kterých se nově uplatní sazba daně ve výši 0,05 Kč za ma nebude se na ně vztahovat místní koeficient. Zhruba 40 % (částí) pozemků osvobozených podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3 se nachází na

pozemcích se způsobem využití jiná plocha, příp. na pozemcích s jinými způsoby využití,

u kterých se i nadále uplatní stávající sazba 0,20 Kč za m. Důvodem zachování stávající sazby ve výši 0,20 Kč za mje skutečnost, že pozemky zařazené v této fakticky zbytkové kategorii jsou velmi různorodé, přičemž některé z nich se svým charakterem více blíží pozemkům neplodné půdy, jiné se nacházejí v bezprostřední blízkosti průmyslových zón nebo skladů a jejich hodnota je výrazně vyšší. Právě z důvodu této různorodosti se nenavrhuje, aby se u pozemků se způsobem využití jiná plocha plošně zavedla nižší sazba daně nebo byla vyloučena aplikace místních koeficientů, protože pozemky se způsobem využití jiná plocha jsou výrazně častěji než pozemky se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, zeleň a mez, stráň dobře využitelné a mohou mít vyšší hodnotu. Zároveň se však navrhuje, aby obce mohly obecně závaznou vyhláškou osvobodit nejen pozemky se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, zeleň a mez, stráň, ale právě i pozemky se způsobem využití jiná plocha. Tam, kde jejich charakter spíše odpovídá neplodné půdě, resp. tam, kde se nachází krajinný prvek, na základě, kterého byly tyto pozemky osvobozeny podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3 bude důvod k osvobození silnější, v případě pozemků v průmyslových zónách nebo jejich bezprostřední blízkosti bude důvod k osvobození pravděpodobně slabší. Zároveň by ve všech případech pozemků, kterým bylo přiznáno osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3, mělo být možné změnit způsob využití pozemku na jeden ze tří způsobů využití, u kterých se uplatní sazba daně ve výši 0,05 Kč za m. V případě, že se na pozemku nachází močál, mokřad nebo bažina by mělo být možné změnit způsob využití pozemku na zamokřenou plochu, je-li na pozemku příkop, mělo by být možné změnit způsob využití pozemku na mez, stráň, event. neplodná půda a v případě skalního útvaru, strže nebo rokle by mělo být možné změnit způsob využití pozemku na neplodnou půdu, příp. mez, stráň. I z tohoto důvodu se tedy pro tyto pozemky nenavrhuje nižší sazba daně, neboť té je možné u pozemků blížících se svým charakterem neplodné půdě dosáhnout právě změnou způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí. Způsob změny pozemku je popsán mj. v publikaci „Návod pro správu katastru nemovitostí“, který lze nalézt na webových stránkách ČÚZK.

https://www.cuzk.cz/Predpisy/Resortni-predpisy-a-opatreni/Navody-CUZK.aspx Změna způsobu využití pozemku na jeden ze tří způsobů s nově zavedenou sazbou 0,05 Kč za m, se ve všech třech případech děje buď na základě ohlášení vlastníka pozemku, z něhož je zřejmé, že skutečný způsob využití pozemku v terénu odpovídá významu příslušného způsobu využití pozemku nebo podle skutečnosti zjištěné katastrálním úřadem při zjišťování hranic nebo revizi katastru. I z tohoto důvodu se nenavrhuje u pozemků se způsobem využití jiná plocha snižovat sazbu daně nebo vylučovat aplikaci místního koeficientu. Zejména proto, aby měli poplatníci, jejichž pozemky jsou v současné době osvobozeny podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3, dostatek času pro změnu způsobu využití pozemku provést, navrhuje se ponechat toto osvobození v platnosti ještě během roku 2024 a zrušit jej až k 1. lednu 2025. Po tomto datu budou pozemky osvobozeny pouze v případě, že tak učiní obec obecně závaznou vyhláškou podle § 4 odst. 1 písm. z), jak bylo výše popsáno. Správce daně bude moci vyměřit daň s novou sazbou daně z moci úřední, bez součinnosti poplatníka a poplatník nebude muset podávat nové daňové přiznání. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA), ve které je zpracována komplexní úprava nevyužitelných nebo obtížně využitelných pozemků druhu pozemku ostatní plocha a komplexní úprava koeficientů je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva financí zde: https://www.mfcr.cz/cs/legislativa/legislativni-dokumenty/2023/zaverecna-zprava-ria-51775 Návrh zákona dále upravuje zejména následující dílčí témata:  úprava vymezení lesních pozemků, které nejsou předmětem daně,  vyjmutí rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb z předmětu daně, mimo předmět daně tak budou všechny vodní plochy,  osvobození pozemků zatížených právem stavby, pokud je stavebníkem obec, na jejímž území se nacházejí,  úprava vymezení poplatníka v případě, že nemovitá věc je ve správě úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo státního pozemkového úřadu,  osvobození pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek sloužících poskytovatelům, resp. zařízením služby péče o dítě v dětské skupině a vymezeným veřejně prospěšným právnickým osobám,  upřesnění pojmu stavební pozemek pro účely daně,  osvobození pozemků zařazených do zóny přírodě blízké v národních parcích,  vymezení poplatníka v případě, že je vlastník zdanitelné stavby neznámý,  zúžení osvobození zdanitelných staveb drah a na dráze, leteckých a vodních cest a přístavů,  vymezení pojmu garáž,  zpřesnění sazby daně v případě, kdy zdanitelná stavba nebo jednotka je využívána k více druhům podnikání,  zvýšení daně na místnosti, v nichž se podniká v oblasti ubytování, i když nejsou nebytovým prostorem,  možnost zjednání nápravy obecně závazné vyhlášky obcí na základě výzvy ministerstva vnitra,  zavedení opatření obecné povahy u osvobození v případě mimořádné události,  zrušení možnosti stanovení základu daně u pozemků hospodářských lesů pomocí ceny pozemku zjištěné dle platných cenových předpisů.

K čl. XIII

V rámci tohoto článku dochází k novelizaci zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Obecně je novela popsána výše.

K bodu 1 (část první)

V rámci tohoto novelizačního bodu dochází k posunu v systematice zákona, neboť je zavedena nová část první nesoucí název „obecná ustanovení“, v rámci níž jsou obsažena základní ustanovení, ze kterých celá právní úprava daně z nemovitých věcí vychází. Zavedením této hlavy dochází k legislativně-technické nápravě současného stavu, kdy byla obecná ustanovení obsažená v § 1, který stál zcela vně systém členění do částí. Dosavadní části první až sedmá jsou pak v závislosti na zavedení nové části první náležitě přečíslovány.

K bodu 2 (§ 1 odst. 2 až 4)

Dosavadní § 1 je nově transformován na § 1 odst. 1. Zároveň v nově zaváděných odstavcích dochází k zavedení daně ze staveb a jednotek na státní část daně a místní část daně. Stejně je tomu i u daně z pozemků. Jedná se o věcné zavedení sdílení daně z nemovitých věcí mezi stát a obce. Nadto dochází k normativnímu začlenění daňové povinnosti tak, že její vznik je samostatný za jednotlivé územní působnosti jednotlivých správců daně.

K bodu 3 (§ 1a)

Smyslem úprav uváděných v tomto bodu je jednak zvýšit právní jistotu poplatníků a též dát obcím větší možnosti při stanovení jejich obecně závazných vyhlášek. Tyto úpravy zákona buď přebírají stávající definice použité v zákoně s tím, že je pouze nově formulují (§ 1a odst. 1) nebo je doplňují o to, co se pro účely zákona rozumí druhem pozemku (§ 1a odst. 2) nebo co se pro účely zákona rozumí způsobem využití nemovité věci, nebo zavádějí pojmy nové. Vychází se z definic katastrálního zákona a je tak zachována vazba na stav evidovaný v katastru nemovitostí.

K bodu 4 (§ 2 odst. 2 písm. b))

Zákon nově výslovně stanoví, že se vynětí z předmětu daně týká pouze té části pozemku, ve které se na něm nenacházejí lesy hospodářské. O zařazení lesa do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů (srov. § 7 odst. 2 a § 8 odst. 3 lesního zákona), přičemž na toto rozhodnutí odkazuje pojem „určen“ použitý v písmeni b). V navazujících ustanoveních se již konzistentně pro vymezení základu daně a sazby daně používá již pouze pojem „pozemek druhu lesní pozemek“, který v důsledku výluky z předmětu daně podle § 2 odst. 2 písm. b) zahrnuje právě pouze lesy hospodářské. Vlivem absence určení rozsahu ochranného lesa či lesa zvláštního určení se tak mimo předmět daně dostane celý les v případech tzv. sloučení pozemků. Dochází k tomu mj. i v důsledku probíhajících revizí katastru nemovitostí, které vedou ke slučování velkého množství pozemků do větších celků, na nichž se nacházejí lesy ochranné, lesy zvláštního určení i lesy hospodářské. Slučování pozemků může být někdy i účelové, a to s cílem snížení daně z nemovitých věcí. S ohledem na uvedené se navrhuje změna, ze které bude jednoznačně vyplývat, že předmětem daně z pozemků nejsou pozemky pouze v takovém rozsahu, v jakém se na nich nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení.

Pro vyloučení nejasností se stejně jako u některých dalších navrhovaných změn bude vycházet z evidence katastru nemovitostí, kde se pojmem „les“ rozumí druh pozemku „lesní pozemek“. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 5 (§ 2 odst. 2 písm. c))

Nově nebudou předmětem daně žádné vodní plochy. Předmětem daně tak již nebudou rybníky sloužící k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb. Hlavním důvodem je zjednodušení správy daně zejména s ohledem na nejasné vymezení těchto rybníků, neboť pojem „rybník sloužící k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb“ nemá jasnou definici. Následné určení správce daně, který rybník je předmětem daně, je nejednoznačné, špatně dohledatelné a též velmi složitě ověřitelné. Z tohoto důvodů je vhodné, aby předmětem daně byly buď všechny rybníky, nebo žádné. V současné době se navrhuje všechny rybníky z předmětu daně vyjmout.

K bodu 6 (§ 3 odst. 3 písm. b))

Důvody navrhované právní úpravy jsou uvedeny ve zvláštní části důvodové zprávy k § 3 odst. 4.

K bodu 7 (§ 3 odst. 4)

Stávající právní úprava stanoví, že poplatníkem daně z nemovitých věcí je vždy nájemce nebo pachtýř, jedná-li se o nemovitou věc, s výjimkou budovy obytného domu a jednotky pro bydlení, ve vlastnictví státu, jsou-li s nimi příslušní hospodařit Státní pozemkový úřad (dále jen „SPÚ“), Správa státních hmotných rezerv (dále jen „SSHR“) nebo Ministerstvo financí na základě rozhodnutí o privatizaci. V návaznosti na § 1045 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 1050 odst. 2 a § 3067 občanského zákoníku, resp. § 65 odst. 9 katastrálního zákona přejde k 1. lednu 2024 ze zákona na stát více než 150 tisíc nemovitých věcí neznámých či nedostatečně identifikovaných vlastníků (152 tisíc pozemků a asi 4 tisíce zdanitelných staveb). Příslušný hospodařit s těmito nemovitými věcmi bude Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“), a následně též SPÚ. Je totiž nutné zohlednit skutečnost, že podstatná část z těchto pozemků jsou pozemky tvořící zemědělský půdní fond (cca až 100 tisíc), a ty tak budou zejména v průběhu roku 2024 předány do příslušnosti hospodaření SPÚ. Zvláštní postavení ÚZSVM i SPÚ oproti jiným organizačním složkám při hospodaření s pozemky vlastněnými státem vyplývá ze zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Postavení ÚZSVM je upraveno v § 11 odst. 2. Na základě zbytkové klauzule v tomto ustanovení ÚZSVM hospodaří s veškerým majetkem, u něhož není patrno, které organizační složce státu hospodaření přísluší, nebo o němž se zjistí, že s ním žádná organizační složka nehospodaří a zároveň také nepatří do výčtu dle § 11 odst. 1. Jelikož se bude při převedení nemovitých věcí nedostatečně identifikovaných vlastníků na stát v roce 2024 jednat převážně o zemědělské pozemky, ÚZSVM je musí na základě § 15 odst. 3 výše zmíněného zákona přednostně nabídnout právě SPÚ, který má jejich správu ze zákona ve své kompetenci. SPÚ tak získá do svého hospodaření většinu nemovitých věcí, které přejdou k 1. lednu 2024 do vlastnictví státu. Zákonné režimy postavení obou těchto úřadů jsou odlišné, ale na druhou stranu na sebe nepřímo navazují a představují určitou sběrnou kategorii pro hospodaření s majetkem státu, i když v případě SPÚ specificky vztaženou jen na pozemky zemědělského půdního fondu. Oproti ostatním organizačním složkám státu jsou specifické i ve vztahu k budoucímu převedení nemovitých věcí (pozemků) nedostatečně identifikovaných vlastníků do majetku státu v roce 2024 a také k celkovému množství nemovitých věcí (pozemků) v jejich správě. Proto je vhodná obdobná úprava jejich postavení v rámci ustanovení § 3 odst. 4 zákona o dani z nemovitých věcí. Do budoucna se vzhledem k tomu, že dalším organizačním složkám státu a jiným státním institucím podle § 3 odst. 2 zákona o dani z nemovitých věcí nejsou ze zákona přidělovány do správy nemovité věci v takovém rozsahu, již neuvažuje o tom, že by se poplatníky daně stali uživatelé nemovitých věcí ve vlastnictví jakýchkoli jiných státních institucí. Díky zařazení SPÚ do § 3 odst. 4, je třeba jej zároveň vypustit z ustanovení § 3 odst. 3. K výše uvedenému je třeba doplnit, že velká část nemovitých věcí, které se dostanou do vlastnictví státu, bude osvobozena od daně právě na základě toho, že se bude jednat o nemovité věci ve vlastnictví státu, a tedy se uplatní osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí. Zdanění budou proto reálně podléhat pouze ty nemovité věci, u kterých se uplatní výluka z osvobození podle § 4 odst. 3 a podle § 9 odst. 4, podle kterých se osvobození nevztahuje na nemovité věci, které jsou pronajímány, propachtovány nebo užívány k podnikání, což je případ nemalé části z nich. Uživatelem může být jak nájemce nebo pachtýř, tak uživatel na základě jiného právního titulu (např. výpůjčky či výprosy) nebo uživatel bez právního titulu. Vzhledem k tomu, že velká část nemovitých věcí, které k 1. lednu 2024 přejdou na stát a připadnou do správy ÚZSVM, je užívána k podnikání, nebudou tyto nemovité věci osvobozeny od daně, a pokud by nedošlo ke změně zákona, poplatníkem by se stal ÚZSVM. Pokud by daňový režim uživatele jakožto poplatníka byl zaveden pouze pro ÚZSVM, a nikoliv pro SPÚ, jak bylo původně navrhováno, stávalo by se, že při převodu pozemků z ÚZSVM na SPÚ, což je běžný postup u zemědělských pozemků, by uživatel přestal být poplatníkem a stala by se jím organizační složka státu. Jelikož se jedná výlučně o nemovité věci, u nichž vlastník není znám, tak už dnes, pokud jde o pozemky, jsou na základě stávajícího znění § 3 odst. 4 zákona o dani z nemovitých věcí poplatníky daně z pozemků jejich uživatelé. V případě pozemků tak reálně nedojde k žádné věcné změně oproti současnému stavu. K věcné změně by došlo naopak v případě, pokud by se zákon nezměnil. Nově se poplatníky daně z nemovitých věcí na základě této změny stanou stávající i noví uživatelé všech nemovitých věcí ve správě ÚZSVM, a uživatelé pozemků ve správě SPÚ, které nejsou pronajaty, ani propachtovány a zároveň jsou užívány k podnikání. Dále se stanou poplatníky též uživatelé zdanitelných staveb a jednotek s neznámým nebo nedostatečně identifikovatelným vlastníkem. Řada nemovitých věcí ve správě ÚZSVM a SPÚ bude i nadále osvobozena na základě toho, že se jedná o nemovité věci ve vlastnictví státu, které nejsou pronajaty, propachtovány, ani užívány k podnikání. Půjde například o všechny budovy, které budou využívány na základě zápisů o bezúplatném užívání, které ÚZSVM standardně poskytuje státním institucím využívajícím budovy v jeho správě.

Tabulka č. 3: Předpokládané počty převáděných nemovitých věcí na stát k 1. lednu 2024

Územní pracoviště Pozemky Stavby ÚZSVM

Střední Čechy 31 132 534 Plzeň 6 362 107 Ústí nad Labem 8 972 256 Hradec Králové 18 662 382 Brno 61 772 1 928 Ostrava 15 415 516 České Budějovice 8 470 130

Územní pracoviště Pozemky Stavby ÚZSVM

Praha 1 388 101 Celkem 152 173 3 954

Zdroj: ÚZSVM

K bodu 8 (§ 4 odst. 1 písm. b))

Navrhovanou právní úpravou dochází k rozšíření dosavadního osvobození stanoveného v § 4 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí, podle kterého jsou osvobozeny pozemky ve vlastnictví té obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí. Osvobození se nově rozšiřuje též na případy pozemků, které jsou zatíženy právem stavby té obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí. Účel stávající právní úpravy osvobození stanoveného § 4 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí je ryze praktický. Výnos daně z nemovitých věcí je daňovým příjmem rozpočtu obcí, přičemž příjemcem je ta obec, na jejímž území se nemovitá věc nachází. Bylo by proto zcela zbytečné a především neefektivní, aby obec v případě pozemků, které se nacházejí na území této obce, hradila daň z pozemků sama sobě. Z uvedeného důvodu se stávající osvobození logicky vztahuje jen na ty pozemky, které leží v katastru dané obce. Pokud by obec byla vlastníkem pozemku ležícího v katastrálním území jiné obce, bude povinna daň z pozemku platit. Uvedené osvobození se však v současné době již nevztahuje na pozemky, k nimž bylo zřízeno právo stavby (§ 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí), a to bez ohledu na to, kdo je stavebníkem (a tedy i poplatníkem daně z pozemků), přestože situace, kdy je obec stavebníkem na pozemku, který se nachází na jejím katastrálním území, je z hlediska rozpočtového určení totožná se situací, ve které je obec vlastníkem pozemku, který se nachází na jejím katastrálním území. Jako stavebník je poplatníkem daně z pozemků (§ 3 odst. 2 písm. e) zákona o dani z nemovitých věcí) a současně je příjemcem místní části této daně (která může tvořit až 80% daně z nemovitých věcí), jakožto obec, na jejímž území se pozemek zatížený právem stavby nachází. Navrhovaným rozšířením právní úpravy osvobození proto v uvedených případech dochází k narovnání rozdílného daňového zacházení v uvedených situacích, a odstranění neefektivity správy daně z pozemků, která je důsledkem výše popsané stávající právní úpravy daně z pozemků v případech, kdy je obec stavebníkem na pozemku, který se nachází na jejím území, a kdy je povinna hradit tuto daň sama sobě.

K bodu 9 (§ 4 odst. 1 písm. g) body 9 až 11)

Navrhuje se rozšíření osvobození pozemků tvořících jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou nebo zdanitelnou jednotkou sloužících vymezeným veřejně prospěšným právnickým osobám nebo zařízením o další osoby resp. zařízení. Zdanitelná stavba, zdanitelná jednotka ani pozemek nemusí být v jejich vlastnictví, podstatné je to, že jim tyto nemovité věci slouží. K bodu 9: Ve vztahu ke spolkům zdravotně postižených občanů se napravuje nesystémová odlišnost spočívající v tom, že jsou sice osvobozeny zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky sloužící spolkům zdravotně postižených občanů (srov. § 9 odst. 1 písm. k) bod 9), ale již nejsou osvobozeny pozemky, které s těmito stavbami či jednotkami tvoří funkční celek, zatímco ve všech ostatních případech jsou tato dvě ustanovení vymezující osvobození symetrická (§ 4 odst. 1 písm. g) body 1 až 8 odpovídají § 9 odst. 1 písm. k) bodům 1 až 8).

K bodu 10: V rámci stávajícího § 4 odst. 1 písm. g) bodů 1 a 2 jsou osvobozeny pozemky, které tvoří funkční celek se zdanitelnými stavbami či zdanitelnými jednotkami sloužící školám, školským zařízením a poskytování péče o děti do 3 let věku na základě oprávnění provozovat živnostenské podnikání. V rámci těchto zařízení však nejsou zahrnuty dětské skupiny, které poskytují typově obdobné služby. Navrhuje se proto přistoupit k nim obdobně, a tedy osvobodit zdanitelné jednotky a zdanitelné stavby, které jim slouží (§ 9 odst. 1 písm. k) bod 10), a pozemky, které s nimi tvoří funkční celek. Osvobození se týká pouze dětských skupin provozovaných v souladu se zákonem č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. K bodu 11: Ustanovení § 4 odst. 1 písm. g) a § 9 odst. 1 písm. k) přiznávají osvobození zdanitelným stavbám a zdanitelným jednotkám sloužícím vymezeným právnickým osobám s všeobecně veřejně prospěšným účelem a pozemkům, které s těmito zdanitelnými stavbami a zdanitelnými jednotkami tvoří funkčním celek. Navrhuje se do taxativního výčtu těchto právnických osob zařadit sociální družstva podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“). Sociálním družstvem je družstvo, které soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje (srov. § 758 zákona o obchodních korporacích). Sociální družstvo nesmí změnit předmět své činnosti v rozporu s § 758 zákona o obchodních korporacích a nesmí se přeměnit na jiné, než sociální družstvo (§ 760 zákona o obchodních korporacích). Navíc sociální družstvo nesmí emitovat dluhopisy, zajišťovat splnění povinností jiných osob, být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti nebo se přímo či nepřímo podílet na podnikání jiných osob, ledaže s tím členská schůze sociálního družstva vysloví předchozí souhlas, být stranou smlouvy o tiché společnosti a jiných smluv, jimiž se zakládá právo na podílu na zisku družstva a převést, zastavit nebo propachtovat závod nebo pobočku nebo jejich část, pokud druhou smluvní stranou není jiné sociální družstvo (§ 765 zákona o obchodních korporacích). Z výše uvedeného plyne, že přestože je sociální družstvo obchodní korporací, stanoví zákon dostatečné záruky toho, že nebude sloužit k jiným, než veřejně prospěšným účelům, a tedy typově zapadá mezi ostatní subjekty, kterým svědčí osvobození podle § 4 odst. 1 písm. g) a § 9 odst. 1 písm. k).

K bodu 10 (§ 4 odst. 1 písm. h) body 1 až 5)

Legislativně technická úprava navazující na přesun bodu 3 tohoto ustanovení do § 4 odst. 1 písm. y). K odůvodnění zrušení ostatních bodů srov. důvodovou zprávu k úpravě § 4 odst. 1 písm. y).

K bodu 11 (§ 4 odst. 1 písm. j))

Navrhovanou právní úpravou se rozšiřuje okruh osvobozených pozemků v § 4 odst. 1 písm. j) o pozemky v národních parcích zařazené do zóny přírodě blízké.

V roce 2017 nabyla účinnosti novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kterou bylo nastaveno nové pojetí zonace NP a došlo zároveň ke změně terminologie označování jednotlivých zón. Nově nastavená zonace člení území NP do čtyř zón ochrany přírody: zónu přírodní, zónu přírodě blízkou, zónu soustředěné péče o přírodu a zónu kulturní krajiny (namísto dosavadní I., II. a III. zóny). Zonace člení NP podle stavu ekosystémů a cílů ochrany, kdy pro každou zónu je též stanoven její režim, který definuje způsob péče o ni. Zóna přírodní i zóna přírodě blízká slouží k naplňování dlouhodobých cílů ochrany NP, přičemž pozemky zařazené do těchto zón nemají produkční význam. Pozemky v těchto zónách neslouží k hospodaření za účel výnosu a péče o tyto pozemky se odvíjí od cíle ochrany konkrétní zóny. V zóně přírodě blízké lze provádět jen některá dílčí opatření na zlepšování stavu přírodního prostředí ekosystémů s cílem budoucího přesunu těchto pozemků do zóny přírodní (např. opatření k podpoře přirozené ekologické stability anebo přirozené biologické rozmanitosti ekosystémů, revitalizačních opatření a opatření na ochranu lesa), v zóně přírodní se provádění takových opatření až na výjimky nepředpokládá. Provádění opatření ve prospěch přírodního prostředí v těchto zónách není produkčním hospodařením, které s ohledem na zákonné cíle těchto zón (§ 18 odst. 1 písm. a) a b) zákona o ochraně přírody a krajiny) ani není na těchto pozemcích zákonem umožněno. Zóna přírodní se vymezuje na ucelených plochách, kde převažují přirozené ekosystémy, s cílem je zachovat a umožnit v nich nerušený průběh přírodních procesů. Zóna přírodě blízká se vymezuje na plochách, kde převažují člověkem částečně pozměněné ekosystémy, s cílem dosažení stavu odpovídajícímu přirozeným ekosystémům, a tedy i jejich následnému přeřazení do zóny přírodní viz též Plány péče o jednotlivé NP. Z výše uvedeného plyne, že dosažení a udržení stavu odpovídajícímu přirozeným ekosystémům je společným cílem obou těchto zón. Naopak zóny soustředěné péče a kulturní krajiny jsou vymezeny na plochách, kde již převažují člověkem zásadně pozměněné ekosystémy. Osvobození od daně z nemovitých věcí se má proto týkat všech pozemků zařazených do přírodní zóny a do zóny přírodě blízké. Navíc ochranný režim a způsoby péče o ekosystémy prováděné na těchto pozemcích jsou prakticky totožné s režimem pozemků zařazených do území NPR a PR, které jsou od placení daně z nemovitých věcí rovněž osvobozeny. Pozemky zařazené do zóny přírodní a přírodě blízké z důvodu celistvosti segmentu zóny, které neplní cíle zóny (§ 18 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny) nebudou vyjímány z osvobození, jelikož jsou převážně ve vlastnictví České republiky anebo obcí a z toho důvodu jsou od povinnosti platit daň z nemovitých věcí osvobozeny již v současnosti. Pozemky soukromých vlastníků zařazené do těchto zón z důvodu celistvosti segmentu zóny tvoří dohromady pouze velmi malou část (v zóně přírodní 1,5 ha a v zóně přírodě blízké 0,8 ha) a prakticky ve všech případech se jedná o pozemky zastavěné stavbou, tudíž jsou vyjmuty z předmětu daně podle § 2 odst. 2 písm. a), přičemž stavby, které na těchto pozemcích stojí, zdaněny jsou. Identifikace arondovaných pozemků pro daňové účely proto nemá praktický význam. Ochranný režim se na ně v plném rozsahu vztahuje a jejich vlastníci jsou tímto režimem významně omezeni v nakládání s těmito pozemky podobně jako v jiných zvláště chráněných územích, která jsou z placení daně rovněž osvobozena. Správa daně resp. výjimky z osvobození by vzhledem k očekávanému výnosu nebyla efektivní a měla by zanedbatelný význam. Nárok na osvobození musí dle odst. 4 poplatník uplatnit v daňovém přiznání.

K bodu 12 (§ 4 odst. 1 písm. k))

V souvislosti s nepříznivými dopady na poplatníky při osvobozování pozemků od daně se navrhuje zrušit § 4 odst. 1 písm. k) bod 3, podle kterého jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky druhu ostatní plocha, na kterých se nachází krajinný prvek (příkop, mokřad, močál, bažina, skalní útvar, rokle nebo strž), pokud se nachází mimo zastavěné území obce a nejsou užívány k podnikání.

K tomu, aby došlo k osvobození pozemků druhu ostatní plocha od daně podle tohoto ustanovení, bylo potřeba mnohdy prokázat nárok na osvobození v rozsahu výskytu daného krajinného prvku primárně ze strany poplatníka. Součástí dokazování bylo zpravidla provádění místního šetření podle § 80 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Toto místní šetření bylo často složité a finančně náročné, což vedlo k nižší efektivitě správy daně z nemovitých věcí, a výsledkem nebylo vždy uznání nároku na osvobození od daně z těchto pozemků, což znamenalo, že se uplatnila sazba daně ve výši 0,20 Kč za m, přičemž výsledná daň mohla být ještě ovlivněna místním koeficientem a dosáhnout tak až 1 Kč za m. Na pozemky, které byly doposud osvobozeny na základě ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3, se bude vztahovat výrazně nižší sazba daně ve výši 0,05 Kč za ma nebude se na ně vztahovat místní koeficient, případně pokud půjde o pozemky druhu ostatní plocha s evidovaným způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha nebo mez, stráň, zeleň a jiná plocha mohou být obcí nově osvobozeny podle § 4 odst. 1 písm. z). Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 13 (§ 4 odst. 1 písm. l))

Dochází ke zpřesnění osvobození pozemků veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť, neboť v praxi docházelo k nejasnostem zejména u neurčitého právního pojmu „veřejně přístupný prostor“, který není v právních předpisech jednoznačně vymezen. Pojem „veřejně přístupný prostor“ se nahrazuje pojmem „veřejná prostranství“, který je definován v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (stejně tak jako v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze) a obsahuje i veřejně přístupné parky. Do samostatného bodu se dále vyčleňuje osvobození veřejně přístupných účelových komunikací, které nepodléhají osvobození podle písmene o), které byly v předchozí právní úpravě zahrnuty v pojmu „veřejně přístupný prostor“. Veřejně přístupná sportoviště se též vyčleňují do samostatného bodu. K bodu 1 Ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) bodu 1 přiznává osvobození pozemkům v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejná prostranství. Veřejným prostranstvím podle § 34 zákona o obcích jsou „všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru“. Bude se tedy jednat zejména o pozemky evidované v územním plánu obce jako veřejná prostranství nebo o pozemky určené obecně závaznou vyhláškou jako místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Je ale třeba upozornit, že z výše uvedených listin nelze bez dalšího vycházet, neboť dle judikatury Ústavního soudu vyplývá, že prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je veřejným prostranstvím ex lege. Další prostory přístupné bez omezení obsažené v § 34 zákona o obcích, je nutné vykládat tak, že nejde o jakékoliv prostory, tj.‚ jiné prostory, ale že jde o prostranství, mající obdobný charakter jako „ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky“. Zákonný požadavek přístupnosti každému bez omezení se vztahuje na veškerá veřejná prostranství, tj. na prostranství vyjmenovaná v zákoně o obcích i na tzv. „další prostory“. Dalšími veřejnými prostranstvími jsou bezesporu např. dětská hřiště či parkoviště. Pozemek v rozsahu, v jakém se na něm nachází veřejné prostranství, požívá osvobození, neboť skutečnost, že pozemek je veřejným prostranstvím znemožňuje vlastníku pozemku jeho užívání, neboť pozemek nebo jeho část je přístupná každému bez omezení, tj. nelze za přístup na pozemek požadovat protiplnění, či nelze přístup na pozemek, který je veřejným prostranstvím, vlastníkem omezit, neboť samotný neoprávněný zábor veřejného prostranství je přestupkem podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Osvobození lze uplatnit pouze v případě, že jsou splněny další podmínky uvedené v § 4 odst. 3, tj. za předpokladu, že pozemky nejsou užívány k podnikání, pronajímány či propachtovány. K bodu 2 Ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) bodu 2 přiznává osvobození pozemkům v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejně přístupná sportoviště. Rozsah osvobození se oproti předchozí právní úpravě nemění, pouze se navrhuje přesun do samostatného bodu. Pozemky jsou osvobozeny v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejně přístupná sportoviště, přičemž veřejně přístupnými sportovišti se rozumí sportoviště, které je přístupné každému bez omezení, tj. nelze za přístup na pozemek požadovat protiplnění například platbu za určitý čas užívání sportoviště. Bude se tedy jednat zejména o veřejně přístupná sportoviště nacházející se v městských parcích. Skutečnost, že občasně, v předem vymezeném čase, není sportoviště veřejně přístupné, protože je např. užíváno školou (např. každé úterý do 9 do 11 hodin), není překážkou pro uplatnění osvobození. Obdobně jako u bodu 1 lze osvobození uplatnit pouze v případě, že jsou splněny další podmínky uvedené v § 4 odst. 3, tj. za předpokladu, že pozemky nejsou užívány k podnikání, pronajímány či propachtovány. K bodu 3 Ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) bodu 3 přiznává osvobození pozemkům v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejně přístupné účelové komunikace neuvedené v písmeni o), zejména lesní a polní cesty. Za veřejně přístupnou účelovou komunikaci lze považovat trvalou a v terénu rozeznatelnou dopravní cestu, určenou k užívání blíže neurčeným počtem osob, sloužící ke spojování nemovitých věcí navzájem či s jinými pozemními komunikacemi, čímž naplňuje nezbytnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu osob a potřebných pozemků a k jejímuž vzniku dal vlastník souhlas, respektive nevyjádřil se proti jejímu vzniku kvalifikovaným nesouhlasem. Mezi veřejně přístupné účelové komunikace bezesporu patří například veřejně přístupné lesní cesty, polní cesty, turistické stezky, cyklostezky a přístupové cesty k vodě. Za veřejně přístupnou účelovou komunikaci lze považovat i například lesní cestu se závorou, která znemožňuje vjezdu vozidel do lesa, ale je využívána pro pěší turistiku. Lesní cesty se podle významu, účelu a konstrukce dělí na lesní cesty pro celoroční provoz a lesní cesty pro sezónní provoz. Lesní cesty pro celoroční provoz jsou jednopruhové cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční provoz. Vždy jsou opatřeny vozovkou a technicky účelným odvodněním a výhybnami. Nejmenší šířka jízdního pruhu je 3,0 m a nejmenší volná šířka lesní cesty je 4,0 m. Lesní cestou pro sezónní provoz jsou jednopruhové cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností alespoň sezónní provoz. V případě nedostatečně únosného a nedostatečně odvodněného podloží se opatřují provozním zpevněním nebo vozovkou. Vždy se opatřují účinným a technickým účelným odvodněním a výhybnami. Nejmenší šířka jízdního pruhu je 3,0 m a nejmenší volná šířka lesní cesty je 4,0 m. Lesní svážnice a technologické linky nejsou řazeny mezi lesní cesty, ale mezi ostatní trasy pro lesní dopravu. Tyto trasy primárně slouží pro soustřeďování dřeva, nemusí být trvalého charakteru, neboť se často mění dle místa těžby dřeva a zpravidla je nelze považovat za veřejně přístupné místní komunikace. Za veřejně přístupné účelové komunikace lze lesní svážnice a technologické linky považovat v případě, že mimo soustřeďování dřeva jsou užívány i dalším blíže neurčeným počtem osob, čímž naplňují nezbytnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu osob a potřebných pozemků. Polní cestu lze chápat jako účelovou komunikaci, která slouží zejména zemědělské dopravě a může plnit i jinou dopravní funkci, jako cyklistická stezka nebo stezka pro pěší, a dále ji lze charakterizovat jako směrově nerozdělenou komunikaci. Může se jednat tedy o cesty mezi poli, ale i jinde ve volné krajině. Za polní cestu nelze považovat pouze vyjeté koleje zemědělskou technikou mezi poli, které slouží pouze pro přesun zemědělské techniky konkrétní osoby. Stejně jako u bodu 1 a 2 lze osvobození uplatnit pouze v případě, že jsou splněny další podmínky uvedené v § 4 odst. 3, tj. za předpokladu, že pozemky nejsou užívány k podnikání, pronajímány či propachtovány. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 14 (§ 4 odst. 1 písm. p))

Navrhuje se neurčitý právní pojem „pozemek v lesích“ nahradit odkazem na konkrétní druh pozemku podle § 1a. V návaznosti na výluku z předmětu daně podle § 2 odst. 2 písm. b) jde pouze o tu část pozemků druhu lesní pozemek, ve které jsou na nich hospodářské lesy. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 15 (§ 4 odst. 1 písm. s))

Navrhuje se pojem „pozemky určené k plnění funkcí lesa“ podle lesního zákona nahradit odkazem na konkrétní druh pozemku podle § 1a. V návaznosti na výluku z předmětu daně podle § 2 odst. 2 písm. b) jde pouze o tu část pozemků druhu lesní pozemek, ve které jsou na nich hospodářské lesy. Pojem lesy pod vlivem imisí vymezuje § 10 lesního zákona.

K bodu 16 (§ 4 odst. 1 písm. v))

V návaznosti na vymezení pojmu „zemědělský pozemek“ v § 1a a na navázání pozemků na jejich druh evidovaný v katastru nemovitostí (§ 1a) se výslovně stanoví, že se osvobození vztahuje na pozemky, které jsou v katastru nemovitostí evidovány s druhem pozemku orná půda, chmelnice, vinice, ovocný sad, trvalý travní porost a nově i zahrada. Osvobození se vztahuje pouze na zemědělské pozemky, u kterých se uplatní pro ně určená sazba daně. Nevztahuje se na pozemky zpevněných ploch nebo stavební pozemky, pokud se nacházejí na zemědělských pozemcích, které jsou obecně závaznou vyhláškou osvobozeny. V návaznosti na nově zavedené jednotné ustanovení určující způsob označování nemovitých věcí v aktech obce (§ 12e) se stanoví, že zemědělské pozemky v intravilánu, na které se osvobození nemá vztahovat, musí být označeny v souladu s § 12e. S ohledem na znění § 4 odst. 1 písm. v) platí, že pokud tímto způsobem označeny nebudou, nebude se na ně výluka z osvobození vztahovat. To však neplatí pro dosavadní obecně závazné vyhlášky, podle kterých se bude postupovat i v případě, kdy pozemky tímto způsobem neoznačí (srov. čl. II bod 4).

K bodu 17 (§ 4 odst. 1 písm. x))

Výslovně se stanoví, že pro účely osvobození podle tohoto ustanovení musí být dotčený pozemek označen v obecně závazné vyhlášce, a to způsobem podle § 12e. Pro případ, kdy obec v obecně závazné vyhlášce neoznačí pozemek, na které se má osvobození vztahovat, způsobem podle § 12e, stanoví se právní fikce, že na takový pozemek se hledí, jako by nebyl osvobozen.

K bodu 18 (§ 4 odst. 1 písm. y))

V rámci novely zákona dochází mimo jiné i k optimalizaci nesystémových daňových výjimek. Jako takové bylo identifikováno osvobození od daně z nemovitých věcí u pozemků sloužících k nakládání s odpady. Tato výjimka byla doposud zdůvodněna environmentálním přínosem takových pozemků. Toto odůvodnění však zcela pomíjí to, že zařízení sloužící pro nakládání s odpady (v závislosti na typu odpadového zařízení) představuje pro dotčené území mnohdy zatěžující prvek. Tento názor je ostatně sdílen i Ministerstvem životního prostředí jako gestorem na poli ochrany životního prostředí. Z tohoto důvodu dochází k zúžení osvobození pouze na stavby a jednotky sloužící k asanaci kontaminovaných pozemků, podzemních vod a objektů tak, aby obce získávaly kompenzaci případných negativních externalit spojených se zařízeními pro nakládání s odpady v podobě výběru daně z nemovitých věcí. Dosavadní osvobození vybraných výroben elektřiny a zdrojů energie zůstává nedotčeno.

K bodu 19 (§ 4 odst. 1 písm. z))

Navrhuje se zavedení fakultativního osvobození pozemků druhu ostatní plocha se způsobem využití (i) neplodná půda, (ii) zamokřená plocha nebo (iii) mez, stráň, (iv) zeleň, tedy pozemků, pro které se nově stanoví sazba daně ve výši 0,05 Kč, a dále pozemků se způsobem využití (v) jiná plocha. Obec může obecně závaznou vyhláškou osvobodit všechny pozemky s jedním z pěti zmíněných způsobů využití na svém území. Může takto osvobodit pozemky se způsobem využití neplodná půda, pozemky se způsobem využití mez, stráň, pozemky se způsobem využití zamokřená plocha, pozemky se způsobem využití zeleň nebo pozemky se způsobem využití jiná plocha; může také určit, že osvobozuje pozemky s dvěma či třemi ze zmíněných způsobů využití, tedy například pozemky jiné plochy a zamokřené plochy, přičemž pozemky se způsobem využití neplodná půda a mez, stráň zůstanou v takovém případě neosvobozeny. Není však možné obecně závaznou vyhláškou osvobodit pouze některé pozemky s daným způsobem využití, tedy například některé pozemky se způsobem využití neplodná půda s tím, že jiné pozemky se způsobem využití neplodná půda by osvobozeny nebyly (srov. odstavec 6). Osvobození se vztahuje pouze na pozemky, u kterých se uplatní sazba daně pro ostatní plochu. Nevztahuje se tedy na pozemky zpevněných ploch nebo stavební pozemky, pokud se nacházejí na pozemcích, které jsou obecně závaznou vyhláškou osvobozeny.

K bodu 20 (§ 4 odst. 2)

Protože je v novém § 4 odst. 1 písm. y) použit pojem „funkční celek se stavbou podle stavebního zákona“, rozšiřuje se stávající § 4 odst. 2, aby zahrnoval i tento nový pojem.

K bodu 21 (§ 4 odst. 3)

Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. g) nově bude možné použít i v případě, kdy pozemek bude pronajat, propachtován nebo používán k podnikání.

K bodu 22 (§ 4 odst. 4)

Navrhuje se zachovat to, aby osvobození pozemků, které doposud byly uvedeny v odstavci 1 písm. h) bodech 1 až 6 bylo i po jejich přesunu do odstavce 1 písm. y) závislé na uplatnění v daňovém přiznání. Naopak není nutné v daňovém přiznání do budoucna uplatňovat osvobození zemědělských pozemků podle obecně závazné vyhlášky obce. Srov. také § 13b odst. 2. Stejný postup se týká pozemků vládou schválené průmyslové zóně, jestliže byly osvobozeny obecně závaznou vyhláškou.

K bodu 23 (§ 4 odst. 5)

V návaznosti na další úpravy zákona se navrhuje zpřesnit ustanovení týkající se případů, kdy podmínky osvobození splňuje pouze část pozemku. V takových případech má pak poplatník vždy povinnost podat daňové přiznání, bez ohledu na to, zdali se jedná o pozemky zmíněné v § 4 odst. 4. Tato povinnost je založena na skutečnosti, že u pozemku, jehož část je od daně osvobozena, je nutné vymezit rozsah, v němž pozemek od daně není osvobozen, a tedy zároveň vymezit a odůvodnit, proč je část pozemku osvobozena. Příkladem jsou případy lesních cest, které nejsou na samostatných pozemcích, ale tvoří část větších pozemků. Jejich osvobození sice nebude vázáno na podání daňového přiznání, ale pokud se cesta nenachází na samostatném pozemku, má poplatník povinnost podat daňové přiznání na neosvobozenou část pozemku tj. „les bez cesty“, a tím pádem lesní cestu v daňovém přiznání takto nepřímo vymezit.

K bodu 24 (§ 4 odst. 6)

Osvobození podle odstavce 1 písm. z) se vztahuje na všechny pozemky druhu ostatní plocha, jejichž způsob využití určí obecně závaznou vyhláškou obec. Obec může v obecně závazné vyhlášce stanovit konkrétní způsoby využití pozemku, u kterých se má uplatnit osvobození, nebo pouze obecně zavést toto osvobození bez určení konkrétních způsobů využití pozemku. V takovém případě se použije osvobození na všechny pozemky druhu ostatní plocha se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha a mez, stráň. Na pozemky druhu ostatní plocha se způsobem využití jiná plocha se tento postup neuplatní, protože pozemky se způsobem využití jiná plocha jsou častěji než pozemky se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha a mez, stráň dobře využitelné a mohou mít vyšší hodnotu. Může se jednat i o poměrně hodnotné pozemky, což je dáno větší různorodostí pozemků se způsobem využití jiná plocha, kterou je možno označit za zbytkovou kategorii pozemků druhu ostatní plocha. Některé pozemky jiné plochy se svým charakterem více blíží pozemkům neplodné půdy, a ty může být vhodné osvobodit, jiné se nacházejí v bezprostřední blízkosti průmyslových zón nebo skladů, u kterých je důvod pro osvobození slabší.

K bodu 25 (§ 5 odst. 1)

V návaznosti na zpřesnění terminologie použité v zákoně a nově zavedený pojem „zemědělský pozemek“ se výslovně stanoví, že se daný základ daně vztahuje na pozemky, které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako druhy pozemků zahrnutých do pojmu zemědělský pozemek. Výměra nezahrnuje část pozemku, na které se nachází zpevněná plocha pozemku nebo stavební pozemek, ty vstupují do základu daně podle odstavce 3.

K bodu 26 (§ 5 odst. 2)

Dochází k vyjmutí rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb z osvobození, nově již nebudou žádné vodní plochy předmětem daně. V návaznosti na zpřesnění terminologie použité v zákoně se výslovně stanoví, že se daný základ daně vztahuje na pozemky, které jsou v katastru nemovitostí evidovány s uvedenými druhy pozemků. Výměra také nezahrnuje část pozemku, na které se nachází zpevněná plocha pozemku nebo stavební pozemek, ty vstupují do základu daně podle odstavce 3.

K bodu 27 (§ 5 odst. 2)

V rámci daně z pozemků dochází k úpravě základu daně u pozemků hospodářských lesů, respektive v návaznosti na předchozí bod, a to takovým způsobem, že základem daně bude nově vždy částka 3,80 Kč za m. Dochází tedy ke zrušení alternativy v podobě určení základu daně u těchto pozemků na základě cenových předpisů. Stanovení základu daně na základě cenových předpisů představovalo větší administrativní náročnost správy daně a zároveň bylo využíváno v minimálním počtu případů, neboť takto zjištěný základ daně byl pro daňové poplatníky zpravidla méně výhodný nebo velmi komplikovaný. Z těchto důvodů určení základu daně podle ceny zjištěné dle platných cenových předpisů jen 0,7 % ze všech podaných daňových přiznání. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno ke zjednodušení a racionalizaci správy daně z nemovitých věcí. Nadto je do zákona doplněno, že rozhodným dnem pro velikost výměry takovýchto pozemků je 1. leden zdaňovacího období. Jedná se o systematické navázání na dosavadní praxi zákona o dani z nemovitých věcí. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 28 (§ 5 odst. 3)

V návaznosti na zpřesnění terminologie použité v zákoně se výslovně stanoví, že se daný základ daně vztahuje na pozemky, které jsou v katastru nemovitostí evidovány s uvedenými druhy pozemků. Výslovně se také stanoví, že stavební pozemek a zpevněná plocha pozemku, na které se podle § 6 odst. 3, resp. 5 hledí jako na samostatné pozemky, vstupují pouze do základu daně podle odstavce 3, i kdyby byly umístěny na pozemcích, které mají základ daně vymezen v § 5 odst. 1 nebo 2.

K bodu 29 (§ 5a)

Ustanovení § 5a pro účely zákona o dani z nemovitých věcí vymezuje a pojmenovává jednotlivé skupiny pozemků, přičemž obec může v obecně závazné vyhlášce názvy těchto skupin v případě stanovení místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí využít. Na jednotlivé skupiny jsou navázány sazby daně v § 6. Vymezeny jsou následující skupiny:

Název skupiny nemovitých věcí Vymezení skupiny nemovitých věcí

skupina vybraných zemědělskýchvšechny pozemky druhu orná půda, chmelnice, vinice, pozemků a zahradzahrada nebo ovocný sad skupina trvalých travních porostů všechny pozemky druhu trvalý travní porost skupina lesních pozemků všechny pozemky druhu lesní pozemek (hospodářské lesy) skupina zemědělskýchzpevněné plochy pozemku zpevněných ploch pozemku1. užívané k podnikání pro zemědělskou prvovýrobu, lesní

hospodářství nebo vodní hospodářství nebo 2. zařazené do obchodního majetku podle zákona upravujícího daně z příjmů, je-li poplatníkem daně podnikatel převážně podnikající v některé z oblastí podnikání podle bodu 1, pokud tyto zpevněné plochy nejsou současně užívány pro jinou oblast podnikání,

Název skupiny nemovitých věcí Vymezení skupiny nemovitých věcí

skupina ostatních zpevněnýchzpevněné plochy pozemku jiné než podle písmene d) ploch skupina stavebních pozemků všechny stavební pozemky

skupina nevyužitelných ostatníchvšechny pozemky druhu ostatní plocha s výjimkou plochpozemků se způsobem využití neplodná půda, zamokřená

plocha, zeleň nebo mez, stráň

skupina jiných ploch všechny pozemky druhu ostatní plocha se způsobem využití

jiná plocha

skupina vybraných ostatních ploch všechny pozemky druhu ostatní plocha s jiným způsobem

využití než neplodná půda, zamokřená plocha, zeleň, mez, stráň, zeleň nebo jiná plocha

skupina zastavěných plochvšechny pozemky druhu zastavěná plocha a nádvoří a nádvoří Nelze-li vymezit jednotlivé části pozemků sloužící k různým druhům podnikání pozemek, spadá do skupiny ostatních zpevněných ploch pozemku.

K bodu 30 (§ 6)

V rámci navrhované právní úpravy dochází k legislativně-technické změně skladby § 6 a zároveň však též i k několika věcným posunům. V prvé řadě je nutné zdůraznit nové propojení sazeb daně z pozemků na skupiny pozemků zavedené v novém § 5a. Nově se zavádí nižší sazba pro pozemky druhu ostatní plocha s evidovaným způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, mez, stráň nebo zeleň. Tyto pozemky a pozemky se způsobem využití jiná plocha bude moci nově obec od daně zcela osvobodit (§ 4 odst. 1 písm. z)). Stávající ustanovení týkající se vymezení stavebního pozemku a zpevněných ploch byla přesunuta s odpovídajícími úpravami v návaznosti na další změny v zákoně do § 1a.

K bodu 31 (§ 6 odst. 4)

Navrhuje se změnit územní jednotku, k níž se může úprava koeficientu podle § 6 odst. 4 vztahovat. Nově se bude moci vztahovat k jednomu nebo více katastrálním územím, a to ve všech obcích, a ve statutárních městech a hlavním městě Praze také k jedné nebo více městských částí, případně městských obvodů, pokud se na ně obec člení. Zároveň je vypuštěna možnost koeficient snižovat. Toto je kompenzováno možností upravit místní koeficient již od hodnoty 0,5. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 32 (§ 8 odst. 3)

Nově bude poplatníkem daně ze staveb a jednotek vždy nájemce nebo pachtýř u pronajaté nebo propachtované zdanitelné stavby nebo jednotky, se kterou jsou příslušné hospodařit Správa státních hmotných rezerv nebo Ministerstvo financí na základě rozhodnutí o privatizaci vždy.

K bodu 33 (§ 8 odst. 3)

Navrhovaná právní úprava mění dosavadní odlišný režim pro zejména obytné domy a obytné jednotky vlastněné vybranými organizacemi, Správou státních hmotných rezerv a Ministerstvem financí na základě rozhodnutí o privatizaci. V současné době byly poplatníky daně z nemovitých věcí právě tyto organizace a nyní se navrhuje sjednocení režimu i s ostatními nemovitými věcmi tak, že poplatníkem daně bude nájemce (nebo pachtýř). Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 34 (§ 8 odst. 4)

Obdobně jako u daně z pozemků se i v případě daně ze staveb a jednotek stanoví, že poplatníkem daně je uživatel, pokud není vlastník zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky znám, nebo jde o zdanitelnou stavbu či zdanitelnou jednotku ve vlastnictví České republiky, se kterou je příslušný hospodařit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo Státní pozemkový úřad. Na rozdíl od daně z pozemků nebyl u daně ze staveb a jednotek doposud uživatel poplatníkem z titulu svého užívání. V praxi však i u zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek nastávají případy, kdy je třeba zdanit zdanitelnou stavbu nebo zdanitelnou jednotku, avšak jejich vlastník není znám. Ve vztahu k Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových srov. důvodovou zprávu k § 3 odst. 4.

K bodu 35 (§ 8 odst. 4)

Navrhovaná právní úprava mění dosavadní odlišný režim pro zejména obytné domy a obytné jednotky, jejichž vlastník není znám, nebo v případech, kdy je s nimi příslušný hospodařit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo Státní pozemkový úřad. Navrhovanou změnou dochází ke sjednocení režimu i s ostatními nemovitými věcmi tak, že poplatníkem daně bude uživatel této nemovité věci. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 36 (§ 9 odst. 1 písm. g))

Dochází k rozšíření osvobození ve vztahu k přenosové, přepravní nebo distribuční soustavě a rozvodnému tepelnému zařízení podle energetického zákona, a to tak, aby se nevztahovalo pouze na zdanitelné stavby, ale také na zdanitelné jednotky. Podle § 7 odst. 2 není předmětem daně zdanitelná stavba, v níž jsou zdanitelné jednotky, a současně se osvobození vztahovalo pouze na zdanitelné stavby, a proto v případě, kdy tyto soustavy nebo tato zařízení byly ve zdanitelné jednotce, osvobození na ně nemohlo dopadat. V tomto případě se neuplatní § 9 odst. 3, a proto nebude osvobozena vždy celá zdanitelná stavba nebo celá zdanitelná jednotka, ve kterých se tyto soustavy či zařízení nacházejí, ale budou osvobozeny pouze v rozsahu dané soustavy nebo zařízení. Elektroenergetika:

Přenosovou soustavou je v elektroenergetice podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 10 energetického

zákona vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, uvedených v příloze Pravidel provozování přenosové soustavy, sloužící pro zajištění přenosu elektřiny pro celé území České republiky a propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; přenosová soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu. Plynárenství:

Distribuční soustavou je v plynárenství podle § 2 odst. 2 písm. b) bodu 1 vzájemně propojený

soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek a těžebních plynovodů ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterém zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

Přepravní soupravou je v plynárenství podle § 2 odst. 2 písm. b) bodu 14 vzájemně propojený

soubor vysokotlakých plynovodů a kompresních stanic a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, propojený s plynárenskými soustavami v zahraničí, na kterém zajišťuje přepravu plynu držitel licence na přepravu plynu; přepravní soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu. Teplárenství:

Rozvodným tepelným zařízením je v teplárenství podle § 2 odst. 2 písm. c) bodu 11 zařízení

pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi, předávacími stanicemi a tepelnými přípojkami; předávací stanice nebo tepelná přípojka jsou částí rozvodného tepelného zařízení v případě, že k nim má distributor tepelné energie vlastnické nebo užívací právo; částí rozvodného tepelného zařízení jsou s ním související řídicí a zabezpečovací systémy a systémy přenosu dat.

K bodu 37 (§ 9 odst. 1 písm. i))

Legislativně technická úprava navazující na vymezení nového § 9 odst. 1 písm. g).

K bodu 38 (§ 9 odst. 1 písm. k) body 10 a 11)

Ustanovení se uvádí do souladu s § 4 odst. 1 písm. g), protože okruh zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek podléhajících osvobození by měl odpovídat okruhu osvobozených pozemků, které s nimi tvoří funkční celek. V podrobnostech ke srovnání viz důvodová zpráva k novele § 4 odst. 1 písm. g).

K bodu 39 (§ 9 odst. 1 písm. m) body 1 a 2)

V rámci novely zákona dochází mimo jiné i k optimalizaci nesystémových daňových výjimek. Jako takové bylo identifikováno i osvobození od daně z nemovitých věcí u jednotek a staveb sloužících k nakládání s odpady. Tato výjimka byla doposud zdůvodněna environmentálním přínosem takových staveb, případně jednotek. Toto odůvodnění však zcela pomíjí to, že zařízení sloužící pro nakládání s odpady (v závislosti na typu odpadového zařízení) představuje pro dotčené území mnohdy zatěžující prvek. Tento názor je ostatně sdílen i Ministerstvem životního prostředí jako gestorem na poli ochrany životního prostředí. Z těchto důvodů dochází k zúžení osvobození pouze na zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky sloužící k asanaci kontaminovaných pozemků, podzemních vod a objektů tak, aby obce získávaly kompenzaci případných negativních externalit spojených se zařízeními pro nakládání s odpady v podobě výběru daně z nemovitých věcí. Dosavadní osvobození vybraných výroben elektřiny a zdrojů energie zůstává nedotčeno.

K bodu 40 (§ 9 odst. 1 písm. m) body 2 až 4)

V rámci novely zákona dochází mimo jiné i k optimalizaci nesystémových daňových výjimek. Jako takové bylo identifikováno i osvobození od daně z nemovitých věcí u jednotek a staveb sloužících k nakládání s odpady. Tato výjimka byla doposud zdůvodněna environmentálním přínosem takových staveb, případně jednotek. Toto odůvodnění však zcela pomíjí to, že zařízení sloužící pro nakládání s odpady (v závislosti na typu odpadového zařízení) představuje pro dotčené území mnohdy zatěžující prvek. Tento názor je ostatně sdílen i Ministerstvem životního prostředí jako gestorem na poli ochrany životního prostředí.

Z těchto důvodů dochází k zúžení osvobození pouze na zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky sloužící k asanaci kontaminovaných pozemků, podzemních vod a objektů tak, aby obce získávaly kompenzaci případných negativních externalit spojených se zařízeními pro nakládání s odpady v podobě výběru daně z nemovitých věcí. Dosavadní osvobození vybraných výroben elektřiny a zdrojů energie zůstává nedotčeno.

K bodu 41 (§ 9 odst. 1 písm. w)

Dochází ke sjednocení označování pozemků v obecně závazných vyhláškách způsobem podle § 12e.

K bodu 42 (§ 9 odst. 2 a 3)

V rámci navrhované právní úpravy dochází k reformulaci odstavců 2 a 3 a to tak, že nově je v rámci odstavce 2 obsažena právní úprava vztahující se k osvobození pouze části stavby, pokud jsou podmínky pro osvobození splněny pouze u části stavby, stejně tak je zde obsažena dosavadní úprava plného osvobození zdanitelných staveb podle odstavce 1 písm. i) nebo j) a úprava vyloučení části osvobození podle odstavce 4. Do odstavce 3 je pak vyčleněna úprava výpočtu osvobození u částečně osvobozené zdanitelné stavby.

K bodu 43 (§ 9 odst. 4)

Legislativně technická úprava textu.

K bodu 44 (§ 9 odst. 4)

Osvobození zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek určených pro veřejnou drážní, lodní nebo leteckou dopravu se navrhuje omezit obdobně jako v případě jiných osvobození tak, aby nedopadalo na ty zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky, které jsou pronajímány, propachtovány nebo užívány k podnikání. Protože je však provozování veřejné drážní, lodní nebo letecké dopravy z principu samo o sobě podnikání a protože infrastrukturu zpravidla vlastní jiný subjekt, který ji následně pronajímá nebo propachtovává přepravcům, textuje se zúžení tak, že se z osvobození vylučují zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky užívané k podnikání v oboru jiném než veřejná doprava (bez ohledu na to, zda jsou pronajaty či propachtovány, a bez ohledu na to, kdo v nich podniká), nebo pronajaté či propachtované za jiným účelem, než je zajišťování veřejné dopravy. Osvobození se tak zejména neuplatní v případě, kdy se v části zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky podniká v oboru prodeje knih, oblečení, potravin apod. V případě, že zdanitelné stavbě nebo zdanitelné jednotce svědčí k osvobození více důvodů, pak výluka z osvobození u některých z nich neznamená, že zdanitelná stavba nebo zdanitelná jednotka nebude osvobozena, pokud jí nadále svědčí aspoň jedno osvobození. Příkladem může být například nádraží ve vlastnictví České republiky, kdy právo s ním hospodařit má Správa železnic a pronajímá ho obci, kraji, organizační složce státu či příspěvkové organizaci. Budovy nádraží je v takovém případě osvobozena jako nemovitá věc ve vlastnictví státu podle § 4 odst. 1 písm. a) a zároveň jako budova na dráze podle § 4 odst. 1 písm. j). Část budovy, která bude pronajata obci nebo kraji bude, za předpokladu, že v ní obec nebo kraj nebude zajišťovat veřejnou dopravu, vyloučena z osvobození podle § 4 odst. 1 písm. j), ale pokud tato část budovy nebude užívána k podnikání, bude osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a). Příkladem může být služebna obecní policie, kterou si v budově nádraží pronajímá obec. V případě, že bude část budovy nádraží ve vlastnictví České republiky pronajata poskytovateli veřejné dopravy, pak tato část bude sice vyloučena z osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a), ale bude jí nadále svědčit osvobození podle § 4 odst. 1 písm. j). Může se jednat například o pronájem prostory pro prodej jízdenek, nebo servisní organizaci pronajaty prostory pro zajištění služby odbavení osob, zavazadel či nákladu, včetně souvisejících prostor sloužících jako zázemí pro pracovníky vykonávající tyto činnosti. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 45 (§ 9 odst. 5)

Dochází k snížení nároků kladených na daňové poplatníky, neboť nově nebudou muset uplatňovat nárok na osvobození u zdanitelných staveb ve vládou schválené zvýhodněné průmyslové zóně, jež obec obecně závaznou vyhláškou osvobodila. K tomuto kroku je přistoupeno, neboť správce daně z podstaty musí takovouto informací sám disponovat a zároveň v posledních 3 letech žádný případ osvobozené průmyslové zóny neexistuje.

K bodu 46 (§ 10 odst. 4)

Navrhuje se přesněji vymezit zdroj pro určení podlahové plochy, která je základem daně ze staveb a jednotek v případě jednotek. Tak jako v jiných případech má být rozhodujícím údajem evidence podlahové plochy v katastru nemovitostí, která má být právě od 1. 1. 2024, tedy od data nabytí účinnosti tohoto zákona, evidována. Pro případ, že by u dané jednotky nebyla podlahová plocha (ještě) evidována, bude se pro daňové účely vycházet buď z dokumentu, na základě něhož došlo k zápisu, kdyby zapsáno bylo (tzn. z prohlášení vlastníka podle § 1166 občanského zákoníku či jiné listiny, podle které se jednotky zapisují do katastru) a v případě neexistence nebo nedostupnosti žádného dokumentu pak ze skutečného stavu.

K bodu 47 (§ 10a)

Ustanovení § 10a pak pro účely zákona o dani z nemovitých věcí vymezuje a pojmenovává jednotlivé skupiny staveb a jednotek, přičemž obec může v obecně závazné vyhlášce názvy těchto skupin v případě stanovení místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí využít. Na jednotlivé skupiny jsou navázány sazby daně v § 11. Vymezeny jsou následující skupiny:

Název skupiny nemovitých věcí Vymezení skupiny nemovitých věcí

skupina obytných budov všechny zdanitelné stavby obytného domu skupina rekreačních budov všechny zdanitelné stavby se způsobem využití stavba pro

rodinnou rekreaci, všechny budovy rodinných domů užívaných pro rodinnou rekreaci, které zároveň nejsou využívány k trvalému bydlení, a objekt k bydlení užívaný pro rodinnou rekreaci, který není zároveň využíván k trvalému bydlení

skupina garáží všechny zdanitelné stavby se způsobem využití garáž

a zdanitelné jednotky, jejichž převažující část podlahové plochy je užívána jako garáž

skupina zdanitelných stavebvšechny zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky, jejichž a zdanitelných jednotek pro(relativně) převažující část podlahové plochy je používána podnikání v zemědělskék podnikání v zemědělské prvovýrobě, lesním nebo vodním prvovýrobě, lesním nebo vodnímhospodářství hospodářství

Název skupiny nemovitých věcí Vymezení skupiny nemovitých věcí

skupina zdanitelných stavebvšechny zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky, jejichž a zdanitelných jednotek pro(relativně) převažující část podlahové plochy je používána podnikání v průmyslu,k podnikání v průmyslu, stavebnictví, dopravě, energetice stavebnictví, dopravě, energeticenebo ostatní zemědělské výrobě nebo ostatní zemědělské výrobě skupina zdanitelných stavebvšechny zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky, jejichž a zdanitelných jednotek pro ostatní(relativně) převažující část podlahové plochy je používána druhy podnikáník ostatním druhům podnikání, skupina ostatních zdanitelnýchvšechny ostatní zdanitelné stavby neuvedené výše staveb skupina ostatních zdanitelnýchvšechny ostatní zdanitelné jednotky neuvedené výše jednotek Jednotka nebo stavba se zařadí do převažujícího účelu užívání, nelze-li převažující účel určit, spadá jednotka nebo stavba do skupiny s nejvyšší sazbou daně. V případě, že je rodinný dům, příp. objekt k bydlení užíván k trvalému bydlení, je zařazen do skupiny obytných budov, přičemž kritériem je v tomto případě faktický stav, nikoliv samotné přihlášení se k trvalému pobytu na dané adrese.

K bodu 48 (§ 11)

V rámci navrhované právní úpravy dochází k legislativně technické změně skladby § 11 a současně k jednomu věcnému posunu. V prvé řadě je nutné zdůraznit nové propojení sazeb daně ze staveb a jednotek na skupiny staveb a jednotek zavedené v novém § 10a. Dále dochází k rozdělení současného odstavce 2 na nový odstavec 2 a odstavec 3, stejně tak dochází k rozdělení stávajícího odstavce 3 na nové odstavce 4 až 6. Dosavadní odstavec 4 se přesouvá do odstavce 7. Ostatní ustanovení (dosavadní odstavce 5 až 7) týkající se o zařazení do správné sazby (respektive nově skupiny) byly v odpovídajícím znění přesunuty do § 10a.

K bodu 49 (§ 11 odst. 5)

Navrhuje se vypustit možnost koeficient podle stávajícího § 11 odst. 3 písm. b) snižovat. Toto je kompenzováno možností upravit místní koeficient již od hodnoty 0,5. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 50 (§ 11 odst. 6)

Dochází ke zrušení koeficientu podle stávajícího § 11 odst. 3 písm. b), namísto kterého nyní bude možné zavést selektivní místní koeficient podle § 11b odst. 1 písm. a) bodu 4, event. podle § 11b odst. 1 písm. b) Protože dochází ke zrušení právního základu pro uplatnění tohoto koeficientu, nebude při stanovení daně na zdaňovací období od nabytí účinnosti tohoto zákona zohledněn, a to ani v případě, kdy obec nezruší příslušnou obecně závaznou vyhlášku. Současně se mění územní jednotka, k níž se může změna koeficientu vztahovat. Nově se může vztahovat k jednomu nebo více katastrálním územím, a to ve všech obcích, a ve statutárních městech a hlavním městě Praze také k jedné nebo více městských částí, případně městských obvodů, pokud se na ně obec člení. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 51 (§ 11 odst. 6)

Legislativně technická změna v závislosti na zrušení stávajícího koeficientu dle § 11 odst. 3 písm. b), respektive § 11 odst. 6 ve znění účinném od 1. 1. 2024. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 52 (§ 11a odst. 1 úvodní část ustanovení)

Nezřídka se stává, že poplatník užívá prostory k podnikání, například k poskytování ubytovacích služeb, kdy k realizaci tohoto účelu jsou nabízeny buď jednotlivé místnosti, nebo celé byty (apartmány), a to bez rozhodnutí stavebního úřadu o změně využívání. Pokud je zároveň větší část podlahové plochy užívána k bydlení, není podle současného znění zákona možné uplatnit zvýšení daně podle § 11a, ačkoliv se jedná o typický příklad, kdy by toto zvýšení mělo být uplatněno. Navrhuje se legislativní změna zákona vedoucí ke zvýšení sazby daně ze staveb a jednotek za budovu obytného domu s místností užívanou k podnikání v oblasti ubytování. Stejně tak dojde ke zvýšení sazby daně u místností sloužících k podnikání v oblasti ubytování u zdanitelných jednotek. Mimo zvýšení daně tak zůstávají situace, kdy například švadlena či krejčí používají svůj rodinný dům zároveň ke své podnikatelské činnosti v podobě, kdy v obývacím pokoji kromě bydlení zároveň i šijí nebo IT vývojář programuje na počítači ve své ložnici. Místností se podle § 13 písm. k) stavebního zákona rozumí „prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahou, stropem nebo konstrukcí střechy a pevnými stěnami.“ Doplnění výrazu „lesním nebo vodním hospodářství“ je pak legislativně-technickou nápravou opomenutí při tvorbě předmětného ustanovení v roce 2013.

K bodu 53 (§ 11a odst. 1 písm. a))

Navrhovaná změna přímo navazuje na změnu provedenou v úvodní části ustanovení a mění tak znění způsobu výpočtu, aby zde bylo obsaženo rozšíření o místnosti v případech poskytování ubytovacích služeb. Blíže ke srovnání viz důvodová zpráva k § 11a odst. 1 úvodní části ustanovení.

K bodu 54 (§ 11a odst. 2 úvodní část ustanovení)

Navrhována právní úprava zavádí zvýšení daně ze staveb a jednotek nad současný rámec i pro případy, kdy dochází v rámci místnosti v rámci zdanitelné jednotky k provozování ubytovacích služeb. Blíže srov. důvodovou zprávu k § 11a odst. 1 úvodní část ustanovení.

K bodu 55 (§ 11a odst. 2 písm. a))

Navrhovaná změna přímo navazuje na změnu provedenou v úvodní části ustanovení a mění tak znění způsobu výpočtu, aby zde bylo obsaženo rozšíření o místnosti v případech poskytování ubytovacích služeb. Blíže ke srovnání viz důvodová zpráva k § 11a odst. 1 úvodní části ustanovení.

K bodu 56 (§ 11a odst. 3)

Navrhuje se explicitně stanovit, že se zvýšení daně ze staveb a jednotek nepoužije na tu zdanitelnou stavbu, na kterou se použije základní sazba daně podle § 11 odst. 1 písm. f) až h).

K bodu 57 (část čtvrtá) K hlavě I K § 11b

Nová právní úprava přebírá znění současného ustanovení § 12, který se týká místního koeficientu s výjimkou změny spodní hranice. Nově je obcím umožněno, aby pomocí místního koeficientu místní část daň z nemovitých věcí na svém území nejen zvyšovaly, ale též snižovaly, a to až na hodnotu koeficientu 0,5. Výnos státní části daně tak úpravou místního koeficientu nebude nijak dotčen. Pokud obec místní koeficient nestanoví, činí jeho hodnota 1,0. Místní koeficient pro zemědělské pozemky a pozemky ostatní plochy se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, mez, stráň a zeleň činí vždy 1,0.

K § 11c

Navrhovaná právní úprava zavádí do daně z nemovitých věcí inflační koeficient, skrze který bude docházet k udržování stejné hodnoty výnosu daně z nemovitých věcí. Jedná se o automatický inflační mechanismus, který bude fungovat automaticky. Inflační koeficient dopadá jak na místní část daně, tak i na státní část. K odstavcům 1 až 3: V rámci navrhované úpravy je obsažen výpočtový mechanismus na určení výše inflačního koeficientu, který je odvozen od bazického úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem tak, jak je sbírá Český statistický úřad. Inflační koeficient se vypočte jako podíl bazického úhrnného indexu k měsíci květnu roku předcházejícímu zdaňovacímu období a základu 100, přičemž se tento výsledek zaokrouhlí na jedno desetinné číslo směrem dolů. Referenčním měsícem pro určení inflačního koeficientu pro následující zdaňovací období bude tedy vždy měsíc květen s tím, že data k tomuto měsíci jsou zveřejňována 10. června (s odchylkou v řádu maximálně dvou dnů). To poskytuje Ministerstvu financí dostatek času (2 – 3 týdny) k vyhlášení sdělení o změně inflačního koeficientu do 30. června v případě, že k jeho zvýšení dojde. Zároveň právní úprava zamezuje meziročnímu snížení inflačního koeficientu. Navrhovaná právní úprava obsahuje takzvanou inflační brzdu pro případ pádivé inflace v meziroční výši převyšující 20 %. V takovém případě se meziročně zvýší inflační koeficient pouze o 20 %. Inflace, která by nebyla daný rok započtena do výše inflačního koeficientu, však „nepropadá“ a projeví se s odkladem v následujících letech. Jako ilustrativní příklad obou výše zmiňovaných ustanovení poslouží následující tabulka

s hypotetickými hodnotami inflace (deflace) pro roky 2024 až 2029. V letech 2024 až 2026

dochází k pádivé inflaci, která se do hodnoty inflačního koeficientu promítne pouze částečně. V roce 2027 dochází ke srovnání výše inflačního koeficientu ve vztahu k hodnotě bazického úhrnného indexu v rámci standardního výpočtu, tento stav platí i pro rok 2028. V roce 2029 dochází k deflaci, nicméně s ohledem na výše popsané ustanovení zůstává výše inflačního koeficientu na stejné výši a nijak nesnižuje.

Výše inflačního Meziroční inflace / Hodnota bazickéhokoeficientu pro

Rokdeflace (období

úhrnného indexunásledující květen - květen) zdaňovací období

2024 23,5% 123,5 1,2

Výše inflačního Meziroční inflace / Hodnota bazickéhokoeficientu pro

Rokdeflace (období

úhrnného indexunásledující květen - květen) zdaňovací období

2025 26,3% 155,9 1,4 2026 12,2% 175 1,6 2027 7,1% 187,4 1,8 2028 6,8% 200,2 2 2029 -0,8% 198,6 2

K odstavci 4: Výše inflačního koeficientu vzešlá z výpočtu podle odstavců 1 a 3 je již sama o sobě platná, nicméně Ministerstvo financí má dle navrhované právní úpravy povinnost do 30. června roku předcházejícího zdaňovacímu období výši inflačního koeficientu deklaratorně zveřejnit skrze sdělení uveřejněné ve Sbírce předpisů. K tomuto uveřejnění však bude docházet pouze v situacích, kdy se oproti předchozímu roku inflační koeficient bude zvyšovat. Je tedy vyloučena situace, že by skrze uvážení Ministerstva financí nedošlo k uveřejnění sdělení, a tím pádem by nedošlo ke zvýšení inflačního koeficientu. K odstavci 5: V rámci tohoto odstavce dochází k zavedení základu bazického úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem, jenž je vypočten na základě údajů Českého statistického úřadu tak, že úrovni průměrné cenové hladiny v květnu roku 2023 odpovídá hodnota 100, tedy představuje základ úhrnného bazického indexu, jenž je v rámci odstavce 1 používán k výpočtu výše inflačního koeficientu. V praxi bude přepočítáván na základě bazického indexu spotřebitelských cen ČSÚ, který je momentálně zveřejňován s bazickou hodnotou průměru roku 2015. V rámci bazického indexu spotřebitelských cen zveřejňovaným ČSÚ je pro měsíc květen kalendářního roku 2023 hodnota rovna 147,6. V níže přiložené tabulce jsou uvedeny hranice bazického indexu spotřebitelských cen s bazickým rokem 2015 rozhodné pro změnu inflačního koeficientu.

Hodnota bazického indexu

spotřebitelských cenHodnota bazickéhoVýše inflačního

zveřejňovaného ČSÚ (bazickýúhrnného indexu dle DNVkoeficientu

rok 2015)

147,6 – 162,3 100 – 109,9 1 162,4 – 177,1 110 – 119,9 1,1 177,2 – 191,8 120 – 129,9 1,2 191,8 – 206,6 130 – 139,9 1,3 206,7 – 221,3 140 – 149,9 1,4 221,4 – 236,1 150 – 159,9 1,5 236,2 – 250,91 160 – 169,9 1,6 251 – 265,6 170 – 179,9 1,7

K odstavci 6: Inflační koeficient je všeobecný a dopadá na veškeré předměty daně z nemovitých věcí. Jedinou výjimkou jsou zemědělské pozemky, jejichž výše daně je odvislá od ocenění, které je předmětem prováděcí vyhlášky k zákonu o dani z nemovitých věcí, kterou podle § 17 zákona o dani z nemovitých věcí vydává Ministerstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem financí. Průměrné ceny zemědělských pozemků stanovené touto vyhláškou jsou každoročně novelizovány v návaznosti na změny bonity půdy, přičemž jednou za čas dochází k plošné plošnému navýšení těchto cen o inflaci. Z tohoto důvodu by aplikace inflačního koeficientu znamenala, že se v případě zemědělských pozemků zohlední inflace dvakrát. Jejich vyjmutí z aplikace inflačního koeficientu tedy nemá vést k tomu, aby se v jejich případě inflace neuplatnila, ale má zamezit tomu, aby byla uplatněna dvakrát. Z legislativně-technických důvodů bylo zvoleno pro tyto pozemky pevné stanovení inflačního koeficientu ve výši 1,0, aby nemuselo dojít k tvorbě dvojí konstrukce výpočtu daně z nemovitých věcí. Stanovení pevného inflačního koeficientu pro zemědělské pozemky ve výši 1,0 tak má zamezit situaci, kdy by došlo k započtení inflace do základu daně nadvakrát.

K hlavě II K § 11d až § 11g

Navrhovaná právní úprava zavádí do zákona o dani z nemovitých věcí ustanovení, jež popisují způsob výpočtu daně z nemovitých věcí, a to v podobě jednotlivých daní – daně z pozemků a daně ze staveb a jednotek, tak i jejich částí – místní části daně a státní části daně. Výpočet je prováděn skrze výpočtové listy. Postup tak odpovídá aktuální podobě daňového přiznání, jehož podoba je stanovena prováděcí vyhláškou k zákonu 280/2009 Sb., daňový řád. Konstrukce výpočtu vychází z tezí, že zavedení nových prvků daně nesmí samo o sobě vést k nutnosti podat daňové přiznání. Pokud nedojde k jiné změně, užije se postup obdobný § 13a odst. 2 zákona o dani z nemovitých věcí a že postup výpočtu musí být zcela upraven právním předpisem s tím, že jeho stěžejní část musí být obsažena přímo v zákoně, protože je výpočet základním konstrukčním prvkem daně jak to chápe teorie daňového práva. Konstrukční prvek výpočet odpovídá stávající podobě daňového přiznání, do kterého jsou doplněny inflační koeficient a státní část daně. Tyto nové prvky budou v přiznání uvedeny na konci stávajících listů, ve kterých se dosavadní výsledek upraví o inflační koeficient, což je státní část daně za daný list, a ta se ještě upraví o místní koeficient, což je místní část daně. V oddílu IV daňového přiznání pak dojde k sečtení všech daní vypočtených na jednotlivých výpočtových listech (§ 12ad). Až na rozdělení nemovitých věcí do jednotlivých výpočtových listů je celý výpočet upraven zákonem – ke každému řádku nebo každé skupině řádků stávajícího daňového přiznání je možné přiřadit výslovné ustanovení zákona, které jej upravuje. Zákon neupravuje, po jakých skupinách budou nemovité věci uvedeny ve výpočtových listech, což je technický detail, který má vliv pouze na zaokrouhlení (protože jak základ daně, tak jeho dělení podle podílů apod. vychází zpravidla jako desetinné číslo). V rámci zaokrouhlování je sjednoceno pravidlo, že pokud je zaokrouhlováno, tak je tak činěno na celé koruny směrem nahoru. V souladu s nálezem Pl. ÚS 3/95 („malé pivovary“) je touto změnou dosaženo toho, že základní konstrukční prvky daně jsou vymezené přímo zákonem v souladu s nálezem Pl. ÚS 19/17 je formulář vymezen vyhláškou, tedy podzákonným právním předpisem vydávaným na základě zákonného zmocnění. V té jsou v souladu s výše uvedeným nálezem specifikovány některé detaily výpočtu.

K bodu 58 (§ 11b)

Tento novelizační bod má odloženou účinnost. Je to zejména proto, aby obce měly dostatek času v návaznosti na novou úpravu místního koeficientu a zrušení koeficientu podle § 11 odst. 3 písm. b) vydat nové obecně závazné vyhlášky, příp. zrušit ty, které nebudou v souladu se zákonem o dani z nemovitých věcí. K odstavci 1: Dochází ke komplexní úpravě místního koeficientu, který nově může být určen ve výši 0,5 až 5 s přesností na jedno desetinné místo. Místní koeficient bude možné neadresně stanovit pro územně nebo druhově vymezené nemovité věci, a to obecně závaznou vyhláškou, nebo jej bude možné opatřením obecné povahy adresně stanovit pro jednotlivou nemovitou věc. Na rozdíl od stávajícího stavu, kdy obec mohla vymezit koeficient pro zásadně libovolnou množinu nemovitých věcí, si nově obec musí vybrat jeden z pěti způsobů, kterým vymezí nemovité věci, pro které zavede místní koeficient. S výjimkou místního koeficientu pro jednotlivou nemovitou věc lze místní koeficient zavést pouze pro všechny nemovité věci územně nebo druhově spadající do vymezení daného místního koeficientu. Obecně závaznou vyhláškou bude možné zavést následující místní koeficienty: − místní koeficient pro obec, − místní koeficient pro jednotlivé katastrální území, − místní koeficient pro jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část nebo − místní koeficient pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí. Opatřením obecné povahy pak bude možné zavést místní koeficient pro jednotlivou nemovitou věc. Obec může zavést vedle sebe místní koeficienty různých typů. S ohledem na vymezení místních koeficientů však nemá smysl zavádět více místních koeficientů stejného typu pro stejné území nebo stejnou skupinu nemovitých věcí (např. dva místní koeficienty pro stejný městský obvod), protože by tím pouze došlo ke zmatení adresátů zákona, neboť by nebylo jasné, jaký místní koeficient použít. Obci se tak dává prostor pro to, aby mohla místní koeficienty přesně zacílit, aniž by bylo jejich vymezení zbytečně složité, a to i v případě nestandardně členěné obce. Například statutární město Liberec je částečně územně členěným městem, v rámci kterého je vymezen jeden městský obvod Vratislavice nad Nisou, který má vlastní orgány samosprávy, zatímco ostatní části města samostatným městským obvodem nejsou. Pokud by proto toto město chtělo zavést obecný místní koeficient např. ve výši 2, pro městský obvod Vratislavice nad Nisou místní koeficient ve výši 3 a pro skupinu rekreačních budov ve výši 5, zavedlo by tři místní koeficienty: − místní koeficient pro obec podle § 11b odst. 1 písm. a) bodu 1 ve výši 2 a − místní koeficient pro městský obvod Vratislavice nad Nisou podle § 11b odst. 1 písm. a) bodu 3 ve výši 3 − místní koeficient pro skupinu rekreačních budov podle § 11b odst. 1 písm. a) bodu 4 ve výši 5.

V obecně závazné vyhlášce může obec místní koeficienty jednotlivých typů označovat způsobem, který nevzbudí pochyby o tom, jaký místní koeficient se stanovuje. Je tak možné jej označit jak jejich názvem zahrnujícím i označení daného území nebo skupiny nemovitých věcí, tak odkazem na ustanovení zákona spolu s označením daného území nebo skupiny nemovitých věcí, případně jejich kombinací. V případě, kdy se v obci nachází katastrální území se stejným názvem jako městský obvod nebo městská část, je třeba věnovat pozornost tomu, aby z obecně závazné vyhlášky bylo zjevné, pro jakou územní jednotku se místní koeficient zavádí (srov. např. katastrální území Vratislavice nad Nisou a městský obvod Vratislavice nad Nisou v Liberci, nebo katastrální území Poruba a městský obvod Poruba v Ostravě), protože se jinak použije pravidlo podle § 11c odst. 1. Přípustná označení tak mohou být například: − místní koeficient pro městský obvod Poruba, − místní koeficient podle § 11b odst. 1 písm. a) bodu 3 nebo − místní koeficient pro městský obvod Poruba podle § 11b odst. 1 písm. a) bodu 3. Pokud by však byl místní koeficient v obecně závazné vyhlášce statutárního města Ostrava označen pouze jako „Místní koeficient pro Porubu“, nebylo by jasné, zda jej použít i pro nemovité věci v katastrálním území Poruba-Sever, které je součástí městského obvodu Poruba. Pokud by šlo o místní koeficient pro městský obvod, pak by se vztahoval i na nemovité věci v katastrálním území Poruba-Sever, zatímco pokud by šlo o místní koeficient pro katastrální území, aplikoval by se ryze v katastrálním území Poruba, a nikoliv v katastrálním území Poruba-Sever. V takovém případě se uplatní vyvratitelná domněnka podle § 11c odst. 1, podle které se má za to, že místní koeficient byl stanoven pro městský obvod nebo městskou část, neprokáže-li se opak. Opatření obecné povahy se vydává podle správního řádu s tím, že příslušným k jeho vydání bude zastupitelstvo obce. Obec se musí při zavádění tohoto místního koeficientu v odůvodnění opatření obecné povahy vypořádat s tím, že nejde o opatření diskriminační. Bližší vymezení jednotlivých kategorií místních koeficientů je uvedeno v § 12. K odstavci 2: Do odstavce 6 se ze stávajícího § 12 věty druhé přesouvá pravidlo o výpočtu daně v případě, kdy je zaveden místní koeficient. Místní koeficient může být ve vztahu k nemovité věci pouze jeden (srov. kolizní pravidla podle odstavců 2 až 5). Místní koeficient se jako doposud nepoužije na zemědělské pozemky a pozemky druhu zahrada a nově také na pozemky druhu ostatní plocha se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha nebo mez, stráň, tedy pozemky, které se buď zdaňují sazbou 0,05 Kč za m, nebo které obec osvobodí v obecně závazné vyhlášce, respektive činí 1,0. K odstavci 3 až 7: V odstavcích 3 až 7 jsou zavedena precedenční pravidla pro případ, kdy obec zavede více místních koeficientů dopadajících na jednu nemovitou věc, a to tak, aby se v konečném důsledku na nemovitou věc vztahoval nejvýše jeden místní koeficient. Absolutní přednost má místní koeficient pro vymezenou nemovitou věc, který se na ni použije bez ohledu na jiné místní koeficienty. V praxi může docházet k překryvům městských obvodů, resp. městských částí, a to jak úplnému (např. katastrální území Poruba-Sever v městském obvodu Poruba), tak částečnému (např. katastrální území Vinohrady v městské části Praha 3). Zákon stanoví přednost místního koeficientu pro jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část nad místním koeficientem pro jednotlivé katastrální území, protože městský obvod, resp. městská část jsou samosprávné územní jednotky, a tedy místní koeficient pro ně vyjadřuje více vůli místních občanů reprezentovanou skrze zvolené zastupitele. Pokud jde o vztah místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí a místního koeficientu pro jednotlivé katastrální území platí, že se vždy použije vyšší z nich. Ve vztahu místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí a místního koeficientu pro jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část platí, že se použije vyšší, avšak obec může v obecně závazné vyhlášce stanovit kolizní pravidlo odlišně.

K bodu 59 (§ 11ba a 11bb)

K § 11ba: K odstavci 1: Pro vyloučení pochybností se stanoví vyvratitelná právní domněnka, podle které platí, že není- li z obecně závazné vyhlášky zjevné, zda je místní koeficient zaveden pro katastrální území nebo pro městský obvod nebo městskou část podle zákona o obcích, protože se stejně jmenují a obecně závazná vyhláška to blíže nespecifikuje, má se za to, že je stanovena pro městský obvod nebo městskou část podle zákona o obcích, protože ty jsou reprezentovány místní samosprávou. Jde však o vyvratitelnou domněnku, a proto je možné v daňovém řízení prokázat opak, například pomocí podkladových materiálů, na základě kterých byla úprava v obecně závazné vyhlášce přijata (její odůvodnění, průvodní zprávy, záznamy projevu navrhovatele, apod.). Zpravidla však budou relevantní pouze projevy, které vedly k přijetí dané úpravy, a nikoliv dodatečná upřesnění či prohlášení. K odstavci 2: Obdobně jako v případě jiných ustanovení zákona se stanoví, že v opatření obecné povahy, kterým se zavádí místní koeficient pro určitou nemovitou věc, musí být tato nemovitá věc označena způsobem podle § 12e, jinak se uplatní fikce, že pro ni tento místní koeficient vůbec nebyl stanoven. K § 11bb K odstavci 1: Pro účely § 11b odst. 1 písm. a) bodu 1 se vymezuje místní koeficient pro obec, který může obec zavést jednotně pro všechny nemovité věci v obci, bez ohledu na to, zda jde o pozemek, zdanitelnou stavbu nebo zdanitelnou jednotku a bez ohledu na to, do jaké skupiny tato nemovitá věc spadá. K odstavci 2: Pro účely § 11b odst. 1 písm. a) bodu 2 se vymezuje místní koeficient pro jednotlivé katastrální území, který obec může zavést pro určité katastrální území s tím, že se uplatní pro všechny nemovité věci, které se na něm nacházejí. Obec může takto diferencovat místní koeficient tak, že v každém katastrálním území bude mít jinou hodnotu, případně může být místní koeficient zaveden pouze pro některá katastrální území. K odstavci 3: Pro účely § 11b odst. 1 písm. a) bodu 3 se vymezuje místní koeficient pro jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část, který obec může zavést pro určitou městskou část nebo městský obvod podle § 20 zákona o obcích. Tento místní koeficient se opět uplatní pro všechny nemovité věci, které se nachází na území dané městské části nebo městského obvodu.

K odstavci 4: Pro účely § 11b odst. 1 písm. a) bodu 4 se vymezuje místní koeficient pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí, který obec může zavést pro všechny nemovité věci v obci, které svým vymezením spadají do dané skupiny nemovitých věcí podle § 5a nebo § 10a. K odstavci 5: Pro účely § 11b odst. 1 písm. b) se vymezuje místní koeficient pro vymezené nemovité věci, který může být stanoven jak ve vztahu k jednotlivě určené nemovité věci, tedy pozemku, zdanitelné stavbě nebo zdanitelné jednotce, tak k jejich souboru. Tento místní koeficient se zavádí opatřením obecné povahy, které vydává zastupitelstvo obce podle správního řádu. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 60 (§ 12 a 12a)

V rámci nové části páté dochází ke zrušení ustanovení § 12 týkajícího se místního koeficientu, neboť úprava § 12 je nově přeřazena do části čtvrté, viz odůvodnění výše. Zároveň dochází ke zrušení ustanovení týkajícího se zaokrouhlování, a to z důvodu, že v rámci nové části čtvrté jsou zavedena ustanovení týkající se výpočtu výše daně, které v sobě obsahují zaokrouhlovací mechanismy.

K bodu 61 (§ 12d odst. 3)

Dochází ke sjednocení označování pozemků v obecně závazných vyhláškách způsobem podle § 12e.

K bodu 62 (§ 12d odst. 3)

V rámci navrhované právní úpravy se navrhuje zavést fikce, dle které, pokud nebude pozemek označen způsobem dle § 12e, tak, se na něj hledí, jakoby osvobozen nebyl.

K bodu 63 (§ 12e)

V rámci navrhované právní úpravy dochází k zavedení jednotného způsobu označování jednotlivých nemovitých věcí napříč celým zákonem. V daném případě nelze odkázat na pravidla označení nemovitých věcí v listinách podle § 8 katastrálního zákona, protože ty jsou vymezeny pouze pro nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, a tedy nedopadají na zdanitelné stavby, které jsou součástí pozemku, a na zdanitelné jednotky v nich. Na § 12e nově odkazují jednotlivá ustanovení, která dávají obci možnost stanovit osvobození, výluku z osvobození nebo koeficient pro určité nemovité věci dané jejich výčtem v obecně závazné vyhlášce nebo opatření obecné povahy.

K bodu 64 (§ 12f)

Dochází k přesunu pravidla pro koeficienty podle § 6 odst. 4 a § 11 odst. 3, které jsou podle stávajícího znění zákona o dani z nemovitých věcí založeny na výsledcích sčítání lidu.

K bodu 65 (§ 12f)

V rámci předložené právní úpravy se navrhuje v případě těchto koeficientů podle § 6 a § 11 vycházet z údajů uvedených ve vyhlášce k provedení zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška je vydávána každoročně tak, aby nabyla účinnosti k 1. září, přičemž vychází z údajů podle bilance obyvatel České republiky k 1. lednu daného kalendářního roku, kterou vydává Český statistický úřad. Základem údajů pro bilanci obyvatel jsou data z posledního sčítání lidu, které jsou meziročně upravovány. Přestože bude počet obyvatel obce autoritativně vymezen až k 1. září daného roku, základ pro něj bude veřejně známý v předstihu, protože Český statistický úřad vydává bilanci zpravidla na přelomu dubna a května daného kalendářního roku. S ohledem na to, že počet obyvatel obce pro účely daní je již nyní autoritativně vyhlašován v právním předpise, není vhodné jej vydávat samostatně v jiném právním předpise nebo jiným způsobem, u kterého by navíc hrozilo, že by se v důsledku případných oprav bilance před vydáním takového aktu vyhlášený počet obyvatel mohl lišit od počtu obyvatel uvedeného ve vyhlášce k provedení zákona o rozpočtovém určení daní. Navíc platí, že až tato vyhláška stanoví zásadní ukazatele, od kterých lze odvodit rozpočtovou situaci obce pro následující rozpočtový rok. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 66 (§ 13a odst. 2 písm. a))

Dochází k upřesnění důvodu, kdy není nutné podávat daňové přiznání, navázaného na změnu výše sazeb. Výchozím záměrem v případě § 13a odst. 2 písm. a) bylo zachycení situace, kdy dojde v důsledku novely ke změně číselné hodnoty sazby daně, což je samo o sobě skutečnost, která nevyžaduje další podrobnější šetření, ale lze ji provést automatizovaně v rámci systémů správce daně, což je hospodárné jak vůči poplatníkům daně, kteří nemusí podávat daňové tvrzení, tak vůči správci daně, který jej pak nemusí zpracovávat. Nejvyšší správní soud však v rozsudku čj. 3Afs 46/2018-32 ze dne 20. listopadu 2020 vyložil toto ustanovení tak, že se použije i v případech, kdy nemovitá věc nově začne spadat do jiného okruhu nemovitých věcí vymezeného pro účely určení konkrétní sazby daně, která se na ně bude aplikovat.

S cílem odchýlit se od tohoto judikátu dochází ke změně § 13a odst. 2 písm. a) tak, aby bylo

jasné, že poplatník nemá povinnost podat daňové přiznání pouze při současném splnění dvou podmínek:

1. dochází pouze ke změně číselné hodnoty výše sazby daně, tedy např. ke snížení z 2 Kč za

2 2 mna 1 Kč na m, a současně 2. sazba daně bude i nadále uvedena ve stejném ustanovení zákona in fine. Ustanovení tak nedopadne například na změny ve zpevněných plochách pozemku, protože u nich nedochází ke změně číselné hodnoty výše sazby daně, a navíc zpevněná plocha pozemku, která se nacházela na orné půdě (a měla tak sazbu podle § 6 odst. 1 písm. a)), bude mít nově sazbu daně podle § 6 odst. 2 písm. a) bodu 1 nebo 2, tedy podle jiného ustanovení. Ustanovení § 13a odst. 2 písm. a) tak představuje technicky permanentní přechodné ustanovení ve vztahu k novelám, které případně upraví ryze výši sazby daně. Jako takové by nemuselo být v zákoně vůbec obsaženo, protože by tato skutečnost mohla být řešena v dané novele v rámci jejích přechodných ustanovení. Protože jde však o situaci, která může nastat relativně často a která má zásadní dopady na poplatníky daně, je vhodné ji zavést přímo do zákona o dani z nemovitých věcí jako standardní případ, jehož řešení bude zákon předvídat, aby v důsledku legislativního opomenutí u dílčí novely nedošlo ke vzniku zbytečné povinnosti pro miliony poplatníků.

K bodu 67 (§ 13a odst. 2 písm. c))

Legislativně technická změna navazující na zavedení inflačního koeficientu a změnu ustanovení, ve kterém je obsažena úprava místního koeficientu.

K bodu 68 (§ 13a odst. 2 písm. c))

Legislativně technická změna navazující na zrušení koeficientu podle § 11 odst. 3 písm. b), resp. § 11 odst. 6 ve znění účinném od 1. 1. 2024. Tento novelizační bod má odloženou účinnost.

K bodu 69 (§ 13a odst. 2 písm. d))

Okruh případů, kdy není nutné podávat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí, se rozšiřuje o případy, kdy dochází k zavedení osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. v), § 4 odst. 1 písm. x), § 4 odst. 1 písm. z) nebo § 9 odst. 1 písm. w). V těchto případech správce daně disponuje všemi podklady, podle kterých může daň stanovit z moci úřední. Pokud dojde ke změně v osvobození, posoudí se tato skutečnost jako kombinace vzniku osvobození u některých pozemků a zániku osvobození u jiných pozemků.

K bodu 70 (§ 13a odst. 2 písm. e))

Navrhuje se reformulace ustanovení tak, aby nebylo nutné podávat daňové přiznání při uplynutí zákonné lhůty pro osvobození a též i v případech uplynutí lhůty stanovené v obecně závazné vyhlášce. Jedná se o částečné zúžení stávajícího stavu, a to z technických důvodů na straně správce daně, nicméně v rámci příštích novel by mělo dojít na základě přechodu na nové systémy k opětovnému rozšíření, a to i nad současný rámec tak, aby došlo k co největší přívětivosti vůči daňovému poplatníkovi.

K bodu 71 (§ 13a odst. 2 závěrečná část ustanovení)

Legislativně technická úprava navazující na rozšíření počtu pododstavců v § 13a odst. 2.

K bodu 72 (§ 13a odst. 6)

Dochází ke sjednocení délky lhůty pro vznik úroku z prodlení s § 252 odst. 2 písm. a) daňového řádu, podle kterého vzniká úrok z prodlení od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně do dne její platby. Ustanovení bude i nadále zvláštním vůči daňovému řádu, neboť s ohledem na situaci, kterou postihuje, se v tomto případě okamžik vzniku úroku z prodlení odvíjí od náhradního dne splatnosti, nikoli od původního dne splatnosti daně.

K bodu 73 (§ 13a odst. 7)

Dochází k nápravě legislativní chyby, která vznikla v důsledku přijetí zákona č. 23/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Tím mělo podle důvodové zprávy dojít pouze k aktualizaci terminologie použité v § 13a odst. 7 tak, aby navazovala na daňový řád. Provedená změna však byla širší a vedle zpřesnění terminologické návaznosti na daňový řád (změna pojmu „daň vyměřená z moci úřední podle odstavce 5“ na „daň stanovená z moci úřední podle odstavce 5“) došlo i ke zrušení návaznosti na „daň přiznanou podle odstavce 5“. Tato změna by při doslovném výkladu vedla k tomu, že by v případě, kdy by dodatečné daňové přiznání podal spoluvlastník, kterému byla předtím stanovena daň z moci úřední podle § 13a odst. 5, bylo postupováno jinak, než kdyby takové dodatečné daňové přiznání podal spoluvlastník, který dříve podal daňové přiznání podle § 13a odst. 5 a daň mu byla stanovena právě na základě tohoto daňového přiznání. Zatímco v prvním případě by nebylo nutné vyzývat k podání dodatečného daňového přiznání všechny ostatní spoluvlastníky, v druhém případě by bylo nutné takovou výzvu vydat. Pro odlišný přístup však v těchto případech není důvod.

S ohledem na výše zmíněnou důvodovou zprávu lze usuzovat, že cílem zákonodárce nebylo odchýlit se od ustálené správní praxe a zavést odlišné postupy, ale že cílem opravdu bylo pouze napravit terminologický nesoulad s daňovým řádem. Z tohoto důvodu již dříve Generální finanční ředitelství vydalo metodický pokyn (č. j. 264/21/7100-30121-507937), podle něhož došlo k zachování stávající praxe, která je pro poplatníky příznivější, a to s odkazem na legislativní chybu. Navrhuje se tento postup výslovně podpořit zákonným textem a aprobovat stávající správní praxi.

K bodu 74 (§ 15 odst. 1 písm. a))

Úprava navazuje na vynětí všech pozemků druhu vodní plocha z předmětu daně.

K bodu 75 (§ 15 odst. 4)

Zavedení nové věty za středníkem dochází k drobné výjimce v rovině obecně platného pravidla, že státní část daně a místní část daně jsou (před upravením skrze místní koeficient) stejně vysoké. Z důvodu efektivnosti správy daně z nemovitých věcí a také proto, aby nedošlo v důsledku zavedení státní části daně k propadu inkasa do rozpočtů obcí je u spoluvlastnických podílů, u kterých je ze zákona daň stanovena ve výši 50 Kč stanoveno, že v takovém případě je příjemcem celého výnosu obec a státní část daně činí 0 Kč.

K bodu 76 (§ 15 odst. 6)

V rámci nově zaváděného odstavce dochází k rozšíření možnosti komunikovat se správcem daně z nemovitých věcí elektronicky. Jedná se o procesní rozšíření oproti znění daňového řádu ve prospěch poplatníka tak, že potvrzení podání, případně žádost o zaslání informace pro placení daně je možno poslat jako elektronickou kopii dokumentu opatřeného vlastnoručním podpisem. V praktickém slova smyslu se tedy jedná zpravidla o email obsahující scan potvrzení podání, případně žádosti, které bylo daňovým poplatníkem vlastnoručně podepsáno. Dochází tak ke zvýšení uživatelské přívětivosti komunikace mezi daňovým poplatníkem a správcem daně i pro osoby, které nedisponují datovou schránkou. Jedná se o speciální ustanovení k daňovému řádu, které má zmírnit jeho přehnanou tvrdost.

K bodu 77 (Část sedmá) K § 16a

Navrhuje se reformulovat pravidlo obsažené v § 16a tak, aby přesněji vyjadřovalo následky nedodržení lhůty pro publikaci obecně závazné vyhlášky obce, kterou se zavádějí koeficienty nebo osvobození podle zákona o dani z nemovitých věcí. Podle stávající právní úpravy, ve znění zákona č. 36/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, musí obecně závazná vyhláška nabýt platnosti nejpozději 1. října zdaňovacího období a účinnosti nejpozději do 1. ledna bezprostředně následujícího zdaňovacího období. Zákon však nestanoví následek pro případ, že se tak nestane a obecně závazná vyhláška bude vyhlášena po 1. říjnu. Nově se proto navrhuje, aby obecně závazná vyhláška mohla nabýt účinnosti kdykoliv. Pokud však dojde k vyhlášení (a tedy platnosti) obecně závazné vyhlášky po určeném termínu (tedy po 1. říjnu kalendářního roku bezprostředně předcházejícího danému zdaňovacímu období), nebude se k takové obecně závazné vyhlášce v daném zdaňovacím období přihlížet, což znamená, že se bude v tomto zdaňovacím období postupovat, jako by tato obecně závazná vyhláška vůbec neexistovala.

Stávající právní úprava vychází ze striktního požadavku, aby obecně závazná vyhláška obce byla přijata zastupitelstvem obce, respektive nabyla platnosti nejpozději do 1. října, bezprostředně předcházejícího zdaňovacího období. Tento striktní požadavek nikterak nereaguje na situace, kdy dojde ze strany obce k takovému pochybení ve formě nesouladu obecně závazné vyhlášky se zněním zákona, které vede k uplatnění dozorčích prostředků Ministerstva vnitra, tedy výzvy k nápravě a uvedení obecně závazné vyhlášky do souladu se zákonem (§ 123 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) a § 106 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). V praxi jsou obecně závazné vyhlášky týkající se daně z nemovitých věcí přijímány zpravidla v měsíci září, a tak výzva Ministerstva vnitra velmi často přichází v situaci, kdy již v rámci stávající lhůty pro vydání obecně závazné vyhlášky, která končí 1. října předcházejícího zdaňovacího období, není možné zjednat nápravu novelizací obecně závazné vyhlášky. Obce tak v současnosti v zásadě nemají jinou možnost řešení, než se v případě uplatnění dozorčích prostředků Ministerstva vnitra vzdát možnosti změny poměrů daně z nemovitých věcí na nadcházející období, což může vyvolat negativní ekonomické dopady na rozpočet obce stejně tak jako způsobit nepřiměřené tlaky na představitele obcí, kteří by tak museli svůj záměr posouvat v čase směrem k dalším volbám. V kontextu výše uvedené problematiky předkládaný návrh zavádí nový institut, skrze který by k nápravě nezákonné obecně závazné vyhlášky mohlo dojít až do 17. prosince roku bezprostředně předcházejícímu zdaňovacímu období. Vytváří se tak prostor pro jednotlivé obce, které Ministerstvo vnitra vyzve ke zjednání nápravy, aby tak učinily a zároveň nemusela být posunuta účinnost úpravy místních poměrů v rámci daně z nemovitých věcí o rok. Navrhovaná úprava tak jednotlivým obcím usnadní možnost upravovat své místní poměry v kontextu daně z nemovitých věcí, neboť vytváří prostor pro případnou nápravu pochybení bez toho, aby v konkrétním případě z toho pro danou obec plynuly negativní důsledky. Zároveň lze předpokládat, že navrhovaná úprava nebude mít negativní dopad na personální nároky na výpočet daně v období na konci roku, neboť počet takovýchto případů lze kvalifikovaně odhadnout na vyšší jednotky každý rok.

K § 16b

Navrhovaná právní úprava obsahuje zavedení institutu opatření obecné povahy do zákona o dani z nemovitých věcí. Na opatření obecné povahy se dle navrhované právní úpravy použijí obdobná pravidla jako na obecně závaznou vyhlášku. Zároveň se na vydání opatření obecné povahy použijí ustanovení § 171 a násl. správního řádu obdobně jako u navrhované úpravy v rámci § 11b odst. 1 písm. b), blíže vysvětleno v úvodu této části důvodové zprávy. Příslušné k vydání opatření obecné povahy bude zastupitelstvo obce. K odstavci 1: Protože se však opatření obecné povahy nevyhlašuje ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, stanoví se současně povinnost zaslat stejnopis opatření obecné povahy elektronicky (srov. § 71 odst. 1 daňového řádu) správci daně.

K bodu 78 (§ 17a)

Navrhovaná právní úprava obsahuje transformaci současného pojetí § 17a v souvislosti se zavedením institutu opatření obecné povahy do zákona o dani z nemovitých věcí tak, že je zde rozděleno, kdy obce užijí k osvobození od daně z důvodu mimořádné události obecně závaznou vyhlášku, a kdy opatření obecné povahy.

Úprava vyplývá z materiálního pojetí, kdy dosavadní znění § 17a odst. 4 písm. c) by mělo být materiálně spíše opatřením obecné povahy s ohledem na relativně velkou míru konkrétnosti předmětu úpravy. S ohledem na to, že je opatření obecné povahy zavedeno pro potřeby místního koeficientu, tak je vhodné zavedení tohoto institutu reflektovat i v ustanovení týkajícím se osvobození v případě mimořádné události, aby došlo k právnímu narovnání znění zákona tak, aby odpovídal současné právní teorii. Zároveň tato právní změna nabízí případnou širší možnost pro obranu osob, které by tímto opatřením obecné povahy byly na svých právech dotčeny, na rozdíl od stávajících možností obrany proti takové obecně závazné vyhlášce. Na opatření obecné povahy se dle navrhované právní úpravy použijí stejná pravidla jako na obecně závaznou vyhlášku, která jsou obsažena v odstavcích 1 a 2. Zároveň se na vydání opatření obecné povahy použijí ustanovení § 171 a násl. správního řádu obdobně jako u navrhované úpravy v rámci § 11b odst. 1 písm. b), což je vysvětleno v úvodu této části důvodové zprávy. Příslušné k vydání opatření obecné povahy bude zastupitelstvo obce.

K čl. XIV (Přechodná ustanovení)

K bodu 1 Ve vztahu ke změnám zákona o dani z nemovitých věcí se zavádí standardní daňové přechodné ustanovení, podle kterého se při správě daně z nemovitých věcí ve vztahu ke zdaňovacím obdobím započatým přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bude v hmotněprávní i procesní rovině postupovat podle dosavadních pravidel. K bodu 2 S účinností zákona dojde k přeřazení pozemků druhu ostatní plocha se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha nebo mez, stráň do jiné sazby daně z pozemků, a dále k vynětí všech vodních ploch z předmětu daně. Správce daně je schopen tyto pozemky automatizovaným způsobem jednorázově převést do nové sazby daně a vyměřit daň z moci úřední, případně vyjmout ze zdanění, aniž by bylo nutné podávat daňové přiznání. Pro zdaňovací období kalendářního roku 2024 se proto rozšiřuje okruh případů podle § 13a odst. 2, kdy není nutné podávat daňové tvrzení, ani jiným způsobem sdělovat správci daně dané skutečnosti. Pokud by přesto poplatník ohledně těchto pozemků podal daňové tvrzení, bude správce daně vycházet z něj. K bodu 3 Podle stávající právní úpravy jsou podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 3 osvobozeny od daně pozemky ostatních ploch mimo intravilán neužívané k podnikání v rozsahu, v jakém se na nich nachází příkop, mokřad, močál, bažina, skalní útvar, rokle nebo strž. Toto osvobození se s účinností od 1. ledna 2025 ruší, což by za standardních okolností vyvolalo nutnost podat daňové přiznání. Správce daně je však schopen tyto pozemky automatizovaným způsobem jednorázově zpracovat a vyměřit daň z moci úřední, aniž by bylo nutné podávat daňové přiznání. Pro zdaňovací období kalendářního roku 2025 se proto rozšiřuje okruh případů podle § 13a odst. 2, kdy není nutné podávat daňové tvrzení, ani jiným způsobem sdělovat správci daně dané skutečnosti. Pokud by přesto poplatník ohledně těchto pozemků podal daňové tvrzení, bude správce daně vycházet z něj. Toto přechodné ustanovení má odloženou účinnost.

K bodu 4 Tímto návrhem zákona dochází ke změně § 4 odst. 1 písm. p), které zakotvuje osvobození od daně z pozemků, které je nutné uplatnit v daňovém přiznání. Navrhuje se stanovit, že bez ohledu na změnu tohoto ustanovení, případně vyčlenění části jeho obsahu do samostatného ustanovení, platí, že toto osvobození je ve vztahu k odpovídajícím novým ustanovením o osvobození i nadále uplatněno, a to v původním rozsahu. Toto uplatnění se použije až do zdaňovacího období, na které podá poplatník daňové přiznání, kterým uplatněné osvobození ve vztahu k dané nemovité věci změní, rozšíří, zúží nebo zruší. Toto přechodné ustanovení má odloženou účinnost. K bodu 5 Navrhuje se explicitně stanovit, že osvobození podle § 4 odst. 1 písm. y) zákona č. 338/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je na zdaňovací období započaté ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uplatněno v rozsahu, v jakém je na zdaňovací období bezprostředně předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona uplatněno jemu odpovídající osvobození podle § 4 odst. 1 písm. h) bodu 3 zákona č. 338/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K bodu 6 Ve vztahu ke dříve vydaným obecně závazným vyhláškám, které vymezují osvobození nebo výjimky z osvobození spolu s vyznačením odpovídajících nemovitých věcí, se nepoužijí přísná pravidla ohledně jejich označení, která jsou nově v § 12e, pokud ke schválení těchto vyhlášek došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona. To platí i v případě, kdy již schválená vyhláška bude vydána ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů až po účinnosti tohoto zákona. K bodu 7 až 9 Z důvodu vyloučení nutnosti znovu zavádět místní koeficient podle nové právní úpravy, který by byl svým vymezením totožný s místním koeficientem již zavedeným, se stanoví fikce, že pokud obec zachová účinnou vyhlášku schválenou před 1. lednem 2024, bez ohledu na to, kdy bude vyhlášena ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, budou se místní koeficienty podle stávajícího § 12 považovat za místní koeficienty podle nového § 11b. Obdobně se stanoví fikce, že pokud obec zachová účinnou vyhlášku schválenou před 1. lednem 2025, bez ohledu na to, kdy bude vyhlášena ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, budou se „staré“ místní koeficienty považovat za „nové“ místní koeficienty, pokud jim v plném rozsahu odpovídají. Stávající místní koeficienty mohou být v obecně závazných vyhláškách vymezeny různým způsobem, avšak vždy by mělo být možné vymezit to, zda se vztahují k celé obci, celému katastrálnímu území, celému městskému obvodu nebo městské části nebo ke všem nemovitým věcem dané skupiny nemovitých věcí, jak ji nově vymezuje § 12 odst. 4. I v případě „starých“ místních koeficientů však může nastat problém s tím, že nebude jasné, zda je místní koeficient zaveden pro katastrální území nebo pro městský obvod nebo městskou část se stejným názvem. V takovém případě se použije vyvratitelná domněnka podle § 11c odst. 1. Pokud obec vymezila místní koeficient rozmanitějším nebo členitějším způsobem, který nelze subsumovat do některé z kategorií místního koeficientu podle § 11b odst. 1 písm. a), nebude se tento místní koeficient do budoucna již aplikovat (k tomu srov. i nový § 16c).

V případech, kdy „starý“ místní koeficient bude mít hodnotu mezi 1,1 a 1,4, se sice také uplatní fikce, že se tyto koeficienty budou považovat za „nové“ místní koeficienty, avšak s hodnotou neodpovídající zákonu, a proto se k nim také v souladu s § 16c nebude přihlížet. Přechodná ustanovení 8 a 9 mají odloženou účinnost. K bodu 10 Pro obce, které mají obecně závaznou vyhláškou zaveden koeficient podle § 11 odst. 3 písm.

b) zákona č. 338/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a místní koeficient podle § 12 zákona č. 338/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, který činí v tomto zdaňovacím období alespoň 3,5, se navrhuje zakotvit možnost koeficient podle § 11 odst. 3 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použít i pro následující zdaňovací období, pokud si prodlouží platnost tohoto koeficientu obecně závaznou vyhláškou vydanou v roce 2024. K bodu 11 Explicitně se stanoví první inflační koeficient pro daň z nemovitých věcí platný ve zdaňovacím období roku 2024 ve výši 1,0. K bodu 12 Přechodné ustanovení navazuje na změnu členění § 6, a tedy tím vyvolanému posunu ustanovení opravňující obec měnit koeficient stanovený na základě velikosti obce. Díky tomuto ustanovení dochází k možnosti zachování platnosti obecně závazných vyhlášek odkazujících na ustanovení zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K bodu 13 Přechodné ustanovení navazuje na změnu členění § 11, a tedy tím vyvolanému posunu ustanovení opravňující obec měnit koeficient stanovený na základě velikosti obce. Díky tomuto ustanovení dochází k možnosti zachování platnosti obecně závazných vyhlášek odkazujících na ustanovení zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K bodu 14 Přechodné ustanovení navazuje na změnu členění § 11, a tedy tím vyvolanému posunu ustanovení opravňující obec zavádět koeficient ve výši 1,5 u budov pro rodinnou rekreaci, garáží a zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek sloužících k podnikání. Díky tomuto ustanovení dochází k možnosti zachování platnosti obecně závazných vyhlášek odkazujících na ustanovení zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části desáté – Změna zákona o daních z příjmů K čl. XV K bodu 1 (§ 4 odst. 1 písm. f))

Navrhuje se zrušit osvobození příjmu v podobě ceny z veřejné soutěže a obdobné ceny plynoucí ze zahraničí, pokud je v plné výši darována příjemcem na účely uvedené v § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů, ocenění v oblasti kultury podle jiných právních předpisů, ceny z veřejné soutěže, z reklamní soutěže nebo z reklamního slosování, ceny ze sportovní soutěže s výjimkou ceny ze sportovní soutěže u poplatníků, u nichž je sportovní činnost podnikáním, a to v hodnotě nepřevyšující 10 000 Kč.

Uvedené příjmy tak budou zdaňovány v režimu ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů, ve kterém se současně navrhuje úprava, v jejímž důsledku budou uvedené příjmy spadající do jednotlivého druhu příjmu osvobozené, pokud nepřesáhnou v úhrnu částku 50 000 Kč za zdaňovací období (viz nově navržené znění § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů). Půjde-li o příjmy spadající do jednotlivého druhu příjmu podle § 10 odst. 1 písm. ch) zákona o daních z příjmů, které jsou samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, nebo jsou zahrnovány do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou podle § 16a zákona o daních z příjmů, uplatní se tento limit na jednotlivý příjem (viz nově navržené znění § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů). V kontextu rušeného osvobození jde o příjmy podle § 4 odst. 1 písm. f) bodu 1 a 3 zákona o daních z příjmů. Příjmy podle dosavadního § 4 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o daních z příjmů budou nově spadat do zbytkové kategorie ostatních příjmů, tj. jednotlivého druhu příjmu podle § 10 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů, tyto příjmy jsou zdaňované v obecném základu daně, překročí-li v úhrnu s dalšími příjmy spadajícími do tohoto druhu příjmu částku 50 000 Kč za zdaňovací období (viz nově navržené znění § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů). Pokud se v těchto případech jedná o nepeněžitý příjem, jeho ocenění se pro účely daně z příjmů fyzických osob provede v souladu § 3 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Příjmy poplatníků, u nichž je sportovní činnost podnikáním, z cen ze sportovní soutěže budou i nadále zdaňovány v režimu příjmů ze samostatné činnosti (§ 7).

K bodu 2 (§ 4 odst. 1 písm. h))

Z důvodu zrušení osvobození příspěvku na stavební spoření a zrušení osvobození státní podpory stavebního spoření se do § 4 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů doplňuje část ustanovení, která deklaruje, že osvobození uvedené v § 4 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů (dosavadním § 4 odst. 1 písm. i)) se nevztahuje příspěvek podle jiného právního předpisu v podobě státní podpory poskytované podle zákona upravujícího stavební spoření.

K bodu 3 (§ 4 odst. 1 písm. j) bod 4)

V návaznosti na navrhované zrušení ustanovení § 6 odst. 9 písm. m) zákona o daních z příjmů (dosavadní ustanovení § 6 odst. 9 písm. o)), podle kterého je osvobozen příjem zaměstnance poskytnutý zaměstnavatelem jako sociální výpomoc do výše 500 000 Kč, se navrhuje zrušení souvisejícího ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů (dosavadní § 4 odst. 1 písm. k) bod 4), na základě něhož je osvobozen příjem v podobě nepeněžního plnění nebo sociální výpomoci poskytnutý zaměstnavatelem nejbližším pozůstalým zaměstnance za podmínek stanovených vyhláškou o FKSP, jejíž zrušení se rovněž očekává. Tento příjem bude i nadále od daně z příjmů osvobozen podle § 10 odst. 3 písm. c) bodu 5 zákona o daních z příjmů, pokud v úhrnu od téhož poplatníka ve zdaňovacím období nepřesáhne částku 50 000 Kč. Již podle současné vyhlášky o FKSP bylo tento příjem možné poskytovat jen do výše 30 000 Kč.

K bodu 4 (§ 4 odst. 1 písm. o))

Navrhuje se zrušit ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) – dosavadní § 4 odst. 1 písm. p) zákona o daních z příjmů, osvobozující naturální plnění poskytované prezidentu republiky podle jiných právních předpisů a bývalému prezidentu republiky podle zákona upravujícího zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce. Do přijetí zákona č. 346/2010 Sb. se plat prezidenta a další plnění (náhrada a naturální plnění) posuzovaly jako příjem, který dani nepodléhá podle zákona č. 236/1995 Sb., a příjem v podobě renty, náhrady a naturálního plnění u bývalého prezidenta se posuzoval jako příjem od daně osvobozený podle § 4 odst. 1 písm. zn) zákona o daních z příjmů. Přijetím zákona č. 346/2010 Sb. se příjmy prezidenta (i bývalého) v podobě platu, renty a náhrad staly příjmem zdanitelným v § 10 zákona o daních z příjmů a pro osvobození naturálních plnění současného prezidenta republiky bylo nutné rozšířit původní znění § 4 odst. 1 písm. zn) zákona o daních z příjmů na nové znění pod písmenem zj), současné písmeno p), protože pro osvobození příjmů vymezených v § 10 zákona o daních z příjmů nebylo možné použít osvobození u příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů. Vzhledem k navržení přeřazení příjmů prezidenta republiky pod funkční požitek dojde k tomu, že naturální plnění prezidenta by v případě přesunu jeho příjmu pod § 6 zákona o daních z příjmů bylo zároveň osvobozeno i podle § 6 odst. 9 písm. m) – dosavadního § 6 odst. 9 písm. r) zákona o daních z příjmů. Z tohoto důvodu se navrhuje § 6 odst. 9 písm. m) zákona o daních z příjmů rozšířit o úpravu týkající se naturálních plnění poskytovaných i bývalému prezidentovi republiky, tak jak uvádí § 4 odst. 1 písm. o) zákona o daních z příjmů, a ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona o daních z příjmů současně zrušit pro nadbytečnost.

K bodu 5 (§ 4 odst. 1 písm. r))

Navrhuje se zrušit osvobození státní podpory fyzické osobě poskytovaného podle zákona upravujícího stavební spoření. Uvedené příjmy tak budou zdaňovány v režimu ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů, ve kterém se současně navrhuje úprava, v jejímž důsledku budou uvedené příjmy spadat do jednotlivého druhu příjmu podle § 10 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů a budou osvobozené, pokud nepřesáhnou s dalšími příjmy spadajícími do tohoto druhu příjmu v úhrnu částku 50 000 Kč za zdaňovací období (viz nově navržené znění § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů).

K bodu 6 (§ 4 odst. 1 písm. t))

V návaznosti na zavedení jednotného limitu pro osvobození ostatních příjmů podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů se navrhuje provést odpovídající změnu i v tomto ustanovení. Ostatní příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů bude od daně z příjmů osvobozen, pokud v úhrnu za zdaňovací období jednotlivý druh příjmu nepřesáhne 50 000 Kč. V případě příjmů, které podléhají dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, se však tento limit nebude posuzovat v úhrnu za jednotlivý druh příjmu, ale samostatně se zřetelem ke každému příjmu zvlášť. Vzhledem k tomu, že příjem z podílu připadajícího na podílové listy při zrušení podílového fondu je ostatním příjmem podle § 10 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o daních z příjmů a podléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 odst. 2 písm.

g) zákona o daních z příjmů), je žádoucí zachovat stejný princip limitu pro osvobození i přesto, že pro tento příjem platí zvláštní limit 100 000 Kč, a nikoliv obecný limit podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů.

K bodu 7 (§ 4 odst. 1 písm. zb))

Navrhuje se zrušit osvobození kursového zisku při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně. Uvedené příjmy tak budou zdaňovány v režimu ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů, ve kterém se současně navrhuje úprava, v jejímž důsledku budou uvedené příjmy spadat do jednotlivého druhu příjmu podle § 10 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů a budou osvobozené, pokud nepřesáhnou s dalšími příjmy spadajícími do tohoto druhu příjmu v úhrnu částku 50 000 Kč za zdaňovací období (viz nově navržené znění § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů a § 10 odst. 4 věta devátá). Jedná-li se o účet zahrnutý v obchodním majetku, budou se kursové zisky i nadále zdaňovat v režimu příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 zákona o daních z příjmů).

Kursové rozdíly, na které se dosavadní osvobození kursových zisků nevztahuje, a to kursové rozdíly z měnových obchodů uskutečňovaných na evropském regulovaném trhu nebo na obdobném zahraničním regulovaném trhu, na kterých se obchody s těmito měnami uskutečňují, budou i nadále zdaňovány v režimu ostatních příjmů (§ 10 zákona o daních z příjmů). Výjimkou jsou situace, kdy budou tyto měnové obchody financovány z prostředků, které jsou vloženy do obchodního majetku poplatníka (§ 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů). V takovém případě budou tyto kursové zisky zdaňovány v režimu příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 zákona o daních z příjmů).

K bodu 8 (§ 4 odst. 3)

Příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, je od daně z příjmů osvobozen, pokud jsou splněny podmínky v § 4 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů (dosavadní § 4 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů). Obdobně také příjem z úplatného převodu cenného papíru je od daně z příjmů osvobozen na základě splnění podmínek podle § 4 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů (dosavadní § 4 odst. 1 písm. x) zákona o daních z příjmů). V obou případech je pro osvobození tohoto příjmu rozhodné splnění časového testu 5 let, resp. 3 let mezi nabytím podílu nebo cenného papíru a jeho úplatným převodem s tím, že osvobodit lze předmětné příjmy v jakékoliv výši. Nad rámec tohoto časového testu se proto navrhuje stanovit další podmínku pro osvobození v podobě úhrnné horní hranice pro osvobození těchto příjmů ve výši 40 mil. Kč ve zdaňovacím období. Hranice 40 mil. Kč se vztahuje pouze na příjmy, které splňují podmínky pro osvobození podle písmene q) nebo u) zákona o daních z příjmů, tj. na příjmy, u nichž byl splněn časový test, přičemž její překročení je posuzováno v úhrnu za příjmy osvobozené podle písm. q) i u) zákona o daních z příjmů. V případě, že příjmy poplatníka z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci nepředstavovaného cenným papírem a z úplatného převodu cenného papíru splňují podmínky časového testu podle písm. q) a u) zákona o daních z příjmů a zároveň jejich úhrn ve zdaňovacím období nepřevyšuje 40 mil. Kč, jsou tyto příjmy osvobozeny od daně z příjmů v plné výši. Pokud však tyto příjmy splňují podmínky časového testu podle písm. q) a u) zákona o daních z příjmů, ale ve svém úhrnu za zdaňovací období převyšují 40 mil. Kč, budou od daně z příjmů osvobozeny pouze částečně, a sice v rozsahu, v němž nepřevyšují 40 mil. Kč, tedy v poměrné části vypočítané podle podílu části úhrnu těchto příjmů nepřevyšující 40 mil. Kč a celkového úhrnu těchto příjmů. Příklad: Pokud poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob plynou příjmy z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, osvobozené na základě § 4 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů ve výši 21 mil. Kč a příjmy z úplatného převodu cenného papíru osvobozené na základě § 4 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů ve výši 39 mil. Kč, pak úhrn těchto příjmů poplatníka činí 60 mil. Kč. Příjmy z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci budou na základě odstavce 3 od daně osvobozeny ze dvou třetin (tj. poměr podílu 40 mil. Kč a 60 mil. Kč), tedy ve výši 14 mil. Kč a do základu daně budou zahrnuty z jedné třetiny (tj. poměr podílu 20 mil. Kč a 60 mil. Kč), tedy ve výši 7 mil. Kč. Příjmy z úplatného převodu cenného papíru budou rovněž od daně osvobozeny ze dvou třetin (tj. ve výši 26 mil. Kč) a do základu daně budou zahrnuty z jedné třetiny, tedy ve výši 13 mil. Kč. K uplatnění výdajů k těmto neosvobozeným příjmům lze odkázat na odůvodnění navrhovaného znění § 10 odst. 4 a 9 zákona o daních.

Došlo-li před úplatným převodem obchodního podílu ke zvýšení nabývací ceny podílu člena obchodní korporace nepeněžitým plněním ve prospěch vlastního kapitálu obchodní korporace nebo nabytím podílu od jiného člena, pokud k úplatnému převodu došlo do 5 let od plnění nebo nabytí podílu, je nezbytné před aplikací limitu 40 mil. Kč v nově navrženém ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů v souladu s § 4 odst. 1 písm. q) bodu 4 zákona o daních z příjmů (dosavadní § 4 odst. 1 písm. s) bod 4) určit poměr, v jakém se na příjem z tohoto úplatného převodu nebude vztahovat osvobození podle nového § 4 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů. Limit 40 mil. Kč dle § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů bude posuzován až následně, neboť se vztahuje k úhrnu příjmů osvobozených podle odstavce 1 písm. q) a příjmů z úplatného převodu cenného papíru osvobozených podle odstavce 1 písm. u).

K bodu 9 (§ 4a písm. o))

Navrhuje se zrušit osvobození bezúplatného příjmu v podobě plnění poskytnutého fyzickým osobám pro poskytování veřejných kulturních služeb. Uvedené příjmy tak budou zdaňovány v režimu ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů, ve kterém se současně navrhuje úprava, v jejímž důsledku budou uvedené bezúplatné příjmy osvobozené, pokud tyto příjmy nabyté od jednoho poplatníka v úhrnu nepřesáhnou částku 50 000 Kč za zdaňovací období (viz nově navržené znění § 10 odst. 3 písm. c) bod 5 zákona o daních z příjmů).

K bodu 10 (§ 6 odst. 3 úvodní část ustanovení věta druhá)

Podle dosavadního znění ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů jsou vybraná nepeněžní plnění zaměstnavatele zaměstnanci od daně z příjmů fyzických osob osvobozena. Na základě § 6 odst. 3 věty druhé zákona o daních z příjmů je příjmem zaměstnance i plnění podle § 6 odstavce 9 písm. d) zákona o daních z příjmů poskytnuté zaměstnavatelem pro rodinného příslušníka zaměstnance. I přesto, že se dosavadní ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů navrhuje zrušit, je žádoucí, aby plnění poskytnuté zaměstnavatelem pro rodinného příslušníka zaměstnance v rámci zaměstnaneckých benefitů bylo i nadále pro účely daní z příjmů považováno za příjem zaměstnance ze závislé činnosti podle § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že forma takto poskytovaných plnění nebude nadále zákonem o daních z příjmů vymezena, navrhuje se plnění poskytovaná zaměstnavatelem rodinnému příslušníkovi zaměstnance, která budou považována za příjem tohoto zaměstnance, obecně vymezit jako plnění na sociální podmínky nebo péči o zdraví vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele nebo pracovní nebo jiné smlouvy. Toto vymezení odpovídá vymezení plnění, u nichž se výdaje vynaložené na jejich poskytnutí považují na straně zaměstnavatele za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů. Za příjem zaměstnance se tedy bude považovat takové plnění poskytnuté zaměstnavatelem pro rodinného příslušníka zaměstnance, které se svým charakterem týká sociálních podmínek nebo péče o zdraví, pokud právo na jeho poskytnutí vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele nebo pracovní nebo jiné smlouvy. Současně jsou v ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů navrhovány změny, na jejichž základě budou jako daňově uznatelné posuzovány i výdaje zaměstnavatele na zaměstnanecké benefity poskytované nejen samotnému zaměstnanci, ale také jeho rodinným příslušníkům.

K bodu 11 (§ 6 odst. 4 písm. a))

Podle stávající právní úpravy jsou příjmy plynoucí na základě dohod o provedení práce samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, pokud jejich úhrnná výše u téhož plátce daně nepřesáhne za kalendářní měsíc částku 10 000 Kč a zaměstnanec u tohoto plátce daně neučinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, 5 nebo 7 zákona o daních z příjmů nebo nevyužil postup podle § 36 odst. 6 nebo 7 zákona o daních z příjmů. Částka 10 000 Kč vychází z výše příjmů, jejíž překročení zakládá účast zaměstnanců činných na základě dohod o provedení práce na nemocenském pojištění a která je doposud v ustanovení § 7a odst. 1 zákona o nemocenském pojištění rovněž stanovena na 10 000 Kč. Na základě tohoto ustanovení tak poplatník bez učiněného prohlášení k dani podle § 38k zákona o daních z příjmů s příjmy plynoucími na základě dohody o provedení práce, jejichž výše za kalendářní měsíc u jednoho plátce daně v úhrnu nepřesáhne 10 000 Kč, není povinen podávat ve vztahu k těmto příjmům daňové přiznání, jeho daň je sražena plátcem daně a následně odvedena správci daně. Vzhledem k tomu, že v rámci návrhu zákona v ustanovení § 7a zákona o nemocenském pojištění dochází k úpravě částky rozhodné pro účast zaměstnanců činných na základě dohod o provedení práce na nemocenském pojištění, navrhuje se provést odpovídající úpravu i v ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů. Částka rozhodná pro účast těchto zaměstnanců na nemocenském pojištění nově nebude v zákoně o nemocenském pojištění stanovena pevnou částkou, nýbrž bude představovat procentuální část průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Namísto výslovného uvedení této částky, k němuž by se muselo přistoupit pokaždé, když dojde ke zvýšení výchozí částky v zákoně o nemocenském pojištění, se navrhuje od tohoto způsobu vyjádření částky zcela upustit a nahradit jej obecnou formulací přímo navazující na částku rozhodnou pro účast zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce na nemocenském pojištění stanovenou v § 7a odst. 2 písm. a) zákona o nemocenském pojištění ve vztahu ke všem zaměstnáním vykonávaným na základě dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele v jednom kalendářním měsíci. Tato částka bude podle novelizovaného ustanovení § 7a odst. 2 písm. a) zákona o nemocenském pojištění činit 25 % průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zaokrouhlené na celé pětisetkoruny směrem dolů. Pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně je tak v těchto případech rozhodná pouze částka podle § 7a odst. 2 písm. a) zákona o nemocenském pojištění a částka podle § 7a odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění posuzovaná ve vztahu k příjmu ze všech zaměstnání vykonávaných na základě dohody o provedení práce u různých zaměstnavatelů v jednom kalendářním měsíci (tj. 40% průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) není pro účely daní z příjmů relevantní. Obdobný způsob navázání se na automatickou valorizaci částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění byl již dříve zvolen v ustanovení § 6 odst. 4 písm. b) zákona o daních z příjmů, a tudíž bude v tomto ohledu právní úprava více konzistentní. Tato obecná vazba na částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění současně zajistí automatickou valorizaci tohoto limitu. V souladu s navrhovaným obecným přechodným ustanovením, podle kterého se na daňové povinnosti u daně z příjmů za zdaňovací období započaté přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o daních z příjmů ve znění přede dnem nabytí účinnosti této novely, a v souladu s § 5 odst. 4 zákona o daních z příjmů se navrhovaná změna limitu pro uplatnění daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně u příjmů plynoucích z dohod o provedení práce poprvé použije na příjmy z těchto dohod, které poplatníkovi poplynou za zdaňovací období roku 2024. Na příjem z dohody o provedení práce za měsíc prosinec roku 2023, který byl poplatníkovi vyplacen v průběhu ledna roku 2024, se tedy na základě § 5 odst. 4 zákona o daních z příjmů použije dosavadní právní úprava, neboť se tento příjem považuje za příjem zdaňovacího období 2023.

K bodu 12 (§ 6 odst. 6)

S ohledem na kroky v oblasti dekarbonizace dopravy v kontextu aktualizace Národního plánu obnovy České republiky a se zřetelem k souvisejícím doporučením Evropské komise je žádoucí u poskytování služebního motorového vozidla zaměstnavatelem zaměstnancům i pro soukromé účely zohlednit povahu, resp. druh tohoto vozidla z hlediska míry emisí CO2, které produkuje. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo jak ke služebním, tak k soukromým účelům, považuje se tento příjem v podobě poskytnutí vozidla na straně zaměstnance za zdanitelný příjem a jeho výše je vyčíslena jako určená část vstupní ceny poskytnutého vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc, ve kterém mu bylo vozidlo takto poskytnuto. Doposud je pro účely určení výše příjmu na straně zaměstnance rozlišováno pouze mezi motorovými vozidly s konvenčním typem pohonu a nízkoemisními vozidly. Nízkoemisním vozidlem se přitom rozumí nízkoemisní vozidlo ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících. Za příjem zaměstnance se tak považuje částka ve výši 1 % vstupní ceny poskytnutého motorového vozidla, pokud se jedná o motorové vozidlo s konvenčním typem pohonu, nebo ve výši 0,5 % ze vstupní ceny poskytnutého motorového vozidla, jedná-li se o motorové vozidlo, které je nízkoemisním vozidlem (tj. zejména elektromobil nebo motorové vozidlo s hybridním pohonem). Dosavadní úpravu se navrhuje doplnit o způsob určení příjmu zaměstnance, kterému zaměstnavatel bezplatně poskytl motorové vozidlo pro služební i soukromé účely, pro případy, kdy takto poskytnuté vozidlo je tzv. bezemisní, tj. neprodukuje žádné emise CO2. Pořizovací cena bezemisních vozidel je častokrát vyšší než u konvenčních motorových vozidel. Vzhledem k tomu, že výše příjmu ze závislé činnosti zaměstnance se v případě poskytnutí motorového vozidla zaměstnavatelem ke služebním i soukromým účelům odvíjí právě od vstupní ceny tohoto vozidla, může tato skutečnost nepříznivě ovlivňovat ochotu zaměstnavatele poskytovat taková služební vozidla zaměstnancům i pro soukromé účely, jelikož vyšší příjem zaměstnance ze závislé činnosti má za následek vyšší náklady zaměstnavatele v podobě pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na zdravotní pojištění. Z těchto důvodů se navrhuje stanovit, že příjmem zaměstnance bude v takovém případě částka odpovídající 0,25% vstupní ceny bezemisního vozidla, a to za každý i započatý kalendářní měsíc, ve kterém bylo toto vozidlo zaměstnanci poskytnuto. Snížení výše příjmu ze závislé činnosti plynoucího poplatníkovi (zaměstnanci) v souvislosti s bezplatným poskytnutím bezemisních motorových vozidel zaměstnavatele ke služebním i soukromým účelům představuje vedle prodloužení účinnosti možnosti uplatňovat mimořádné daňové odpisy dlouhodobého majetku ve vztahu k bezemisním vozidlům (viz změny navržené v ustanovení § 30a zákona o daních z příjmů) další z pozitivně motivačních opatření v oblasti daní z příjmů, která vedou poplatníky k ekologicky udržitelnějšímu chování a přispívají tak k celospolečenskému úsilí o snižování emisí skleníkových plynů. V návaznosti na výše uvedené je v dotčeném ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů z důvodu jeho přehlednosti a srozumitelnosti současně navrhováno několik legislativně- technických úprav. V prvé řadě se doposud užívaný pojem „motorové vozidlo“ navrhuje upřesnit jako silniční motorové vozidlo ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle kterého je silničním vozidlem motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Pro účely ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů se toto silniční vozidlo navrhuje specifikovat jako silniční motorové vozidlo tak, aby bylo zřejmé, že z působnosti tohoto ustanovení jsou vyloučena silniční nemotorová vozidla.

Dále se navrhuje procentuální částku vstupní ceny poskytnutého silničního motorového vozidla pro účely určení výše příjmu zaměstnance vyjádřit obecnou formulací „určené procento“ namísto uvedení konkrétního čísla, které se navrhuje stanovit v závěru ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Z hlediska výše těchto určených procent však ve srovnání se současným stavem nedochází k věcným změnám, s výjimkou doplnění výše 0,25 % pro účely určení příjmu zaměstnance, kterému bylo poskytnuto bezemisní vozidlo. Dosavadní vymezení nízkoemisního vozidla se navrhuje přesunout do ustanovení § 21b zákona o daních z příjmů, v němž jsou obsažena obecná společná ustanovení o věcech. Obsah pojmu „nízkoemisní vozidlo“ však zůstává nezměněn, tj. i nadále se bude jednat o silniční motorové vozidlo ve smyslu § 3 zákona č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, za podmínky, že není současně bezemisním vozidlem. Společně s pojmem „nízkoemisní vozidlo“ bude v ustanovení § 21b zákona o daních z příjmů nově vymezen také pojem „bezemisní vozidlo“, který bude v ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů rovněž používán. Bezemisním vozidlem se pro účely daní z příjmů podle navrhovaného ustanovení § 21b odst. 7 zákona o daních z příjmů rozumí silniční motorové vozidlo, které používá jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík, nebo jiné silniční motorové vozidlo, jehož provoz nemá žádné emise CO2. V současné době naplňují podmínku provozu bez produkce emisí CO2 jen silniční motorová vozidla, která používají jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík. Uvedení jiného silničního motorového vozidla, jehož provoz nemá žádné emise CO2, je pro případ, že by v budoucnu vývoj v této oblasti přinesl další motorová vozidla, která tuto podmínku splňují. V dosavadní větě šesté ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů, která upravuje výpočet výše příjmu zaměstnance pro případy, že mu zaměstnavatel poskytl v průběhu jednoho kalendářního měsíce současně více silničních motorových vozidel k užívání pro služební i soukromé účely, se navrhují drobné změny ve způsobu výpočtu, které však nemají vliv na výsledný stav. Podle dosavadní úpravy je výše příjmu zaměstnance za kalendářní měsíc v těchto případech vypočtena jako procentuální částka z úhrnu vstupních cen všech poskytnutých motorových vozidel (tj. částka ve výši 0,5 % úhrnu vstupních cen nízkoemisních vozidel a částka ve výši 1 % úhrnu vstupních cen ostatních silničních motorových vozidel). V důsledku výše uvedených změn se z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti dotčeného ustanovení navrhuje výpočet výše příjmu zaměstnance pro tyto případy formulovat tak, že příjmem zaměstnance je součet částek odpovídajících výši určeného procenta vstupní ceny každého takto poskytnutého vozidla zvlášť. Příklad: Zaměstnanec má poskytnuta současně za kalendářní měsíc 2 vozidla s konvenčním pohonem se vstupní cenou 500 000 Kč a 350 000 Kč, 2 hybridní vozidla se vstupní cenou 1 000 000 Kč a 700 000 Kč a 2 bezemisní vozidla se vstupní cenou 1 250 000 Kč a 1 500 000 Kč. Příjem zaměstnance bude ve výši součtu 1 % z částky 500 000 Kč a z částky 350 000 Kč, součtu 0,5 % z částky 1 000 000 Kč a z částky 700 000 Kč a součtu 0,25 % z částky 1 250 000 Kč a z částky 1 500 000 Kč, tj. 8 500 Kč + 8 500 Kč + 6 875 Kč = 23 875 Kč. V poslední řadě se navrhuje vypuštění dosavadní věty sedmé ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Dotčená věta vylučuje pro účely určení vstupní ceny motorového vozidla použití ustanovení § 29 odst. 10 zákona o daních z příjmů, na základě kterého byly v minulosti vstupní cena a zvýšená vstupní cena omezeny maximálně na 1 500 000 Kč, a to pro případy osobního automobilu kategorie M1, s výjimkou automobilu využívaného provozovatelem silniční motorové dopravy nebo provozovatelem taxislužby na základě vydané koncese, a pro případy automobilu druhu sanitní nebo pohřební.

Důvodem vyloučení aplikace ustanovení § 29 odst. 10 zákona o daních z příjmů pro účely ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů bylo zajistit, aby výpočet výše příjmu plynoucího zaměstnanci na základě poskytnutí silničního motorového vozidla zaměstnavatelem nejen pro služební, ale také pro soukromé účely, vycházel ze skutečné vstupní ceny určené podle obecných pravidel, a nikoliv vstupní ceny v maximální výši 1 500 000 Kč. Ustanovení § 29 odst. 10 zákona o daních z příjmů upravující omezení vstupní ceny některých vozidel bylo zrušeno zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. V průběhu času zároveň došlo ke změně obsahu ustanovení § 29 odst. 10 zákona o daních z příjmů, které nyní upravuje jinou problematiku. Nově navrhované omezení vozidel kategorie M1 v § 30e zákona o daních z příjmů je konstruováno odlišně, a to poměrnou částí uplatňování odpisů tak, aby nebyla překročena částka 2 000 000 Kč. Dosavadní větu sedmou se proto navrhuje vypustit.

K bodu 13 (§ 6 odst. 9 písm. b))

Hodnota stravování, resp. stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu (tj. i formou tzv. stravenek či elektronických stravovacích karet) představuje na straně zaměstnance osvobozený příjem v plném rozsahu, tedy bez ohledu na jeho hodnotu, zdroj financování (např. fond kulturních a sociálních potřeb nebo sociální fond), poplatky za distribuci nebo na to, zda je zaměstnanci toto plnění poskytováno za úplatu, která je nižší než jeho nominální hodnota, nebo je poskytováno bezplatně. Ve vztahu k osvobození těchto příspěvků na stravování zaměstnance se tudíž postupuje rozdílně než v případě příspěvku na stravování poskytovaného formou peněžitého příspěvku na stravování, jehož osvobození je limitováno do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Tento přístup vytváří prostor pro poskytování stravenek libovolné hodnoty dosahující řádově až stovek korun denně (tzv. manažerské stravenky), které jsou od daně nyní v plné výši osvobozeny. Za účelem sjednocení tohoto přístupu se na straně zaměstnance navrhuje omezit osvobození všech těchto příspěvků na stravování poskytovaných zaměstnavatelem touto 70% hranicí. Pro účely přehlednosti právního předpisu se rovněž navrhuje stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele a peněžitý příspěvek na stravování obecně označovat jako „příspěvky na stravování“. Současně se navrhuje podmínky pro daňovou uznatelnost výdajů na tyto příspěvky na stravování na straně zaměstnavatele stanovené v dosavadním § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů upravit jako podmínky pro osvobození tohoto příjmu na straně zaměstnance v ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že za zaměstnance je pro účely daní z příjmů podle § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů považován poplatník s příjmy ze závislé činnosti, tj. nejen zaměstnanec v pracovněprávním, služebním či obdobném poměru, ale také osoba s příjmy například v podobě funkčních požitků nebo odměny likvidátora či člena orgánu právnické osoby, nad rámec dosavadní právní úpravy se navrhuje vymezit daňový režim osvobození příjmu zaměstnance v podobě příspěvku na stravování i pro takové zaměstnance, kteří sice vykonávají činnost, z níž plynou příjmy ze závislé činnosti, nicméně výkon této činnost není rozvržen na směny podle jiného právního předpisu. Tímto jiným právním předpisem může být například zákoník práce, viz jeho § 78 odst. 1 písm. c), nebo zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, viz jeho § 53 odst. 1. V případě zaměstnance vykonávajícího práci rozvrženou na směny bude plnění poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě příspěvku na stravování jak v nepeněžní, tak peněžité formě moci být osvobozeno, pokud zaměstnanec během pracovní směny vykonával práci alespoň 3 hodiny, a to v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Další příspěvek na stravování poskytnutý tomuto zaměstnanci bude moci být do stejné výše (tj. do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin) osvobozen pouze v případě, pokud zaměstnanec během pracovní směny vykonával práci alespoň 3 hodiny a zároveň délka této směny v úhrnu s přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle jiného právního předpisu (např. § 88 odst. 4 zákoníku práce), byla delší než 11 hodin. Takto bude oproti dosavadnímu stavu zajištěno, že osvobození podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů bude aplikovatelné i pro zaměstnance čerpající peněžitý příspěvek na stravování při delších pracovních směnách. Příspěvek na stravování nebude osvobozen, pokud byl poskytnut zaměstnanci, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle zvláštního právního předpisu (např. § 176 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). V případě zaměstnance vykonávajícího činnost, z níž plyne příjem ze závislé činnosti, ale která není rozvržena na směny podle jiného právního předpisu, bude moci být příjem v podobě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem osvobozen za podobných podmínek jako příspěvek poskytovaný zaměstnanci, jehož pracovní doba je rozvržena na směny, a to se zřetelem k odlišnostem, které z těchto dvou situací vyplývají. Podmínkou pro osvobození příjmu v podobě příspěvku na stravování poskytnutého tomuto zaměstnanci je rovněž výkon práce po dobu alespoň 3 hodin, nikoliv však v rámci jedné směny, nýbrž v rámci jednoho dne, přičemž maximální úhrnná výše, do níž může být tento příspěvek osvobozen (tj. 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin), je totožná. I v tomto případě platí, že příspěvek na stravování nebude osvobozen, pokud zaměstnanci v průběhu kalendářního dne vznikl nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle zvláštního právního předpisu nebo na stravné jakožto cestovní náhradu na základě smluvního ujednání se zaměstnavatelem. Další příspěvek na stravování poskytnutý tomuto zaměstnanci v rámci nikoliv jedné směny, ale jednoho kalendářního dne, bude moci být osvobozen za podmínky, že zaměstnanec během tohoto kalendářního dne vykonával práci alespoň po dobu 11 hodin. Maximální výše, do níž může být tento další příspěvek na stravování osvobozen, je rovněž totožná. U příjmu zaměstnance ve formě příspěvku na stravování ve vlastním stravovacím zařízení v režimu § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů se jedná o příspěvek, kterým se rozumí příspěvek zaměstnavatele na hodnotu jídla poskytovaného zaměstnanci. Podmínky by měly být upraveny např. v kolektivní smlouvě. V situaci, kdy zaměstnanec uhradí zaměstnavateli část hodnoty jídla, se tato úplata odečte od hodnoty poskytnutého jídla, a pokud zbývající částka hodnoty jídla, která je tudíž příspěvkem zaměstnavatele, přesáhne stanovený limit 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, rozdíl se posoudí jako zdanitelný příjem zaměstnance podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů. V situaci, kdy za poskytnuté jídlo zaměstnanec nehradí zaměstnavateli žádnou částku a výše hodnoty jídla přesáhne stanovený limit 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, rozdíl mezi částkou hodnoty jídla a touto hranicí se posoudí jako zdanitelný příjem zaměstnance podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů. Zaměstnavatel oceňuje hodnotu jídla cenou, za kterou jídlo prodává nebo by je prodávat mohl. V roce 2023 by tak hodnota, která by byla osvobozena, činila 107,10 Kč (tj. 70 % ze 153 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Částka převyšující tuto hranici by byla u zaměstnance zdanitelným příjmem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1. písm. d) zákona o daních z příjmů. Navrhovaný limit se nepoužije na každou formu příspěvku na stravování samostatně při jejich současném poskytnutí v rámci jedné směny nebo jednoho dne, ale osvobozena u zaměstnance bude vždy hodnota všech poskytnutých forem v rámci jedné směny nebo jednoho dne v úhrnu do 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Další příspěvek na stravování v rámci stejné směny se posuzuje samostatně v případě směny delší než 11 hodin. To platí i pro další příspěvek poskytovaný zaměstnanci vykonávajícímu činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, jejíž výkon není rozvržen na směny podle zákoníku práce. Osvobození drobného občerstvení a obdobných bagatelních plnění, která mohou být zaměstnanci v průběhu pracovní směny zaměstnavatelem poskytována, není posuzováno podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmu, jelikož taková plnění nemají silnou návaznost na závislou činnost, ale spíše odpovídají společenské úsluze nebo daru, které jsou osvobozené v rámci limitu dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) bod 5 zákona o daních z příjmů. Tato bezúplatná plnění se ani v současnosti nezdaňují a lze mít za to, že pokud jsou nabývána příležitostně a v malém rozsahu (od 1. 1. 2024 do 50 000 Kč od jednoho poplatníka), tak budou i v budoucnu osvobozena dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) bodu 5 zákona. Obdobně se postupuje v případě, že je takto poskytnuto drobné občerstvení nebo jiná bagatelní plnění u poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti nebo z nájmu. V rozsahu, ve kterém příspěvek na stravování přesáhne stanovený limit 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, bude na straně zaměstnance příjmem podléhajícím dani z příjmů podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů. Na straně zaměstnavatele bude daňová uznatelnost výdajů na příspěvky na stravování nově posuzována podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona o daních z příjmů, ve znění před účinností tohoto zákona (tj. podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů, ve znění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona). V rámci bodu 2 přechodných ustanovení této části návrhu zákona je navrženo speciální přechodné ustanovení upravující vztah dosavadní a nově navržené právní úpravy.

K bodu 14 (§ 6 odst. 9 písm. d))

Navrhuje se zrušit osvobození nepeněžního plnění poskytovaného zaměstnavatelem zaměstnancům z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění a u zaměstnavatelů, kteří nevytvořili zisk, na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě vymezené v jednotlivých bodech tohoto ustanovení (např. na pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení, pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis a použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele, tělovýchovných a sportovních zařízení, nebo ve formě příspěvku na kulturní pořady a sportovní akce, příspěvku na tištěné knihy). Tato plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci představují určitou formu benefitu v podobě péče o zaměstnance za účelem jejich motivace. Osvobození příjmu zaměstnance v podobě těchto plnění (s výjimkou příspěvku na zájezd nebo rekreaci a příspěvku na knihy) přitom doposud není nijak limitováno. Daňová podpora těchto benefitů ve formě jejich osvobození od daně však ve svém důsledku prohlubuje nerovné postavení jednotlivých zaměstnavatelů, neboť tyto benefity častěji poskytují zaměstnavatelé, kteří jsou velkými subjekty disponujícími dostatečnými finančními prostředky pro tyto účely. V případě menších zaměstnavatelů s malým počtem zaměstnanců není vždy efektivní administrovat tyto daňové benefity tak, aby mohl být využit jejich plný potenciál. Takto koncipované daňové zvýhodnění tak zvětšuje konkurenční výhodu velkých zaměstnavatelů na trhu práce. Skutečnost, že osvobození některých forem těchto nepeněžitých plnění není limitováno maximální částkou (např. sportovní či kulturní akce), současně vytváří prostor pro poskytování nepeněžních plnění vysoké hodnoty, které je vždy od daně osvobozeno. Samotné poskytování zaměstnaneckých výhod není tímto nijak dotčeno. I nadále budou zaměstnavatelé rozhodovat o rozsahu a formě benefitů, které chtějí poskytovat svým zaměstnancům, přičemž právě odstraněním daňového osvobození vybraných benefitů bude odstraněno odlišování benefitů na fiskálně výhodné (tj. benefity splňující podmínky podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů) a nevýhodné. Osvobození nepeněžitých plnění podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů se proto, s ohledem na naplňování obecných principů jednoduchosti, transparentnosti a neutrality daní z příjmů, navrhuje zrušit. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci nepeněžní plnění (věc, službu, právo) za cenu nižší, než je cena určená podle zákona o oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje zaměstnavatel za poskytnuté plnění jiným osobám, vzniká zaměstnanci zdanitelný příjem ze závislé činnosti, při jehož ocenění se postupuje podle § 6 odst. 3 popř. podle § 3 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Příjmem zaměstnance je rozdíl mezi úhradou zaměstnance zaměstnavateli a cenou poskytnutého plnění určenou podle zákona o oceňování majetku nebo cenou, která je zaměstnavatelem účtována jiným osobám, který podléhá dani z příjmů podle § 6 odst. 1 písm.

d) zákona o daních z příjmů. Příklad: Zaměstnavatel nakoupí vstupenky na kulturní akci za cenu obvyklou ve výši 500 Kč /kus. Prodá vstupenku zaměstnanci za nižší cenu ve výši 300 Kč. V tomto případě bude mít zaměstnanec zdanitelný příjem ve výši 200 Kč (500 - 300). Stejně se postupuje při ocenění zdanitelného příjmu zaměstnance v případě, kdy zaměstnavatel nepeněžní plnění pořídil v množstevní slevě, a to za cenu, kterou si zaměstnavatel vyjednal s prodejcem, a za tuto nebo ještě nižší cenu takové nepeněžní plnění poskytl zaměstnanci. Pro účely zdanění příjmu ze závislé činnosti nelze vycházet z ceny po množstevní slevě stanovené pouze pro zaměstnavatele, ale z ceny určené pro veřejnost. Příklad: Zaměstnavatel nakoupí vstupenky na kulturní akci, které se „na trhu“ prodávají za 500 Kč/ks, v jemu poskytnuté množstevní slevě ve výši 300 Kč/ks. Zaměstnavatel prodá tuto vstupenku zaměstnanci za cenu 200 Kč /ks. V tomto případě by pak měl zaměstnanec zdanitelný příjem ve výši 300 Kč/ks (500 - 200). V návaznosti na zrušení osvobození těchto benefitů na straně zaměstnance se na straně zaměstnavatele rovněž navrhuje vypustit ustanovení § 25 odst. 1 písm. h) a k) zákona o daních z příjmů, podle kterých byly výdaje zaměstnavatele na tato nepeněžitá plnění daňově neuznatelnými výdaji. Uznatelnost těchto výdajů na straně zaměstnavatele bude nově posuzována podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 (dosavadní § 24 odst. 2 písm. j) bod 5) zákona o daních z příjmů. V rámci bodu 3 přechodných ustanovení této části návrhu zákona je navrženo speciální přechodné ustanovení upravující vztah dosavadní a nově navržené právní úpravy, přičemž rozhodným okamžikem pro uplatnění nové právní úpravy jak z pohledu zaměstnance, tak z pohledu zaměstnavatele, je poskytnutí konkrétního plnění ode dne nabytí účinnosti, naopak není relevantní poskytnutí příslibu např. ve formě tzv. benefitních bodů, které lze čerpat na různé benefity.

K bodu 15 (§ 6 odst. 9 písm. f))

Navrhuje se zrušit osvobození příjmu zaměstnance v podobě nepeněžního bezúplatného plnění (daru) poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu, u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance. Příjem zaměstnance v podobě daru (peněžitého i nepeněžitého) poskytnutého zaměstnavatelem v souvislosti se závislou činností je standardně posuzován jako zdanitelný příjem plynoucí v souvislosti s výkonem závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů. Výjimku představují pouze nepeněžité dary do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance, které jsou poskytovány podle § 14 vyhlášky o FKSP k životním a pracovním výročím (tzn. při životním výročí 50 let a dále za každých dalších 5 let věku, při pracovním výročí 20 let a každých dalších 5 let trvání pracovního nebo služebního poměru, při prvém odchodu do starobního nebo invalidního důchodu a při poskytnutí osobní pomoci, při požáru, živelné události a v jiných mimořádných případech ve prospěch zaměstnavatele). S ohledem na skutečnost, že je očekáváno zrušení této vyhlášky, jakož i na obecné principy jednoduchosti, transparentnosti a neutrality daní z příjmů se navrhuje toto ustanovení vypustit. Veškeré příjmy zaměstnance v podobě daru poskytnutého zaměstnavatelem v souvislosti se závislou činností tak nově budou podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů podléhat dani z příjmů bez ohledu na jejich výši. Poznámka pod čarou č. 6a odkazující na vyhlášku o FKSP se s ohledem na očekávané zrušení této vyhlášky rovněž navrhuje zrušit. V rámci bodu 3 přechodných ustanovení této části návrhu zákona je navrženo speciální přechodné ustanovení upravující vztah dosavadní a nově navržené právní úpravy, přičemž rozhodným okamžikem pro uplatnění nové právní úpravy je poskytnutí takového plnění ode dne nabytí účinnosti.

K bodu 16 (§ 6 odst. 9 písm. i))

Navrhuje se zrušit ustanovení § 6 odst. 9 písm. i) - dosavadní ustanovení § 6 odst. 9 písm. j) zákona o daních z příjmů, neboť se v zásadě jedná o obsoletní ustanovení. Podle tohoto ustanovení bylo od daně osvobozené mzdové vyrovnání vyplácené pracovníkům v hornictví, a to ve výši rozdílu mezi náhradou mzdy nebo peněžitými dávkami nemocenského pojištění přiznanými po přechodu pracovníka na nové pracoviště a dávkami nebo náhradou mzdy, které by tento pracovník pobíral na dřívějším pracovišti. Mzdové vyrovnání bylo vypláceno na základě § 7 odst. 2 vyhlášky č. 19/1991 Sb. Tato vyhláška byla vyhláškou č. 405/2003 Sb. zrušena s tím, že podle § 1 odst. 2 této vyhlášky se nároky vzniklé pracovníkům v hornictví na základě zrušené vyhlášky č. 19/1991 Sb. přede dnem jejího zrušení posuzují podle dosavadních právních předpisů (tj. podle zrušené vyhlášky). Tato výjimka je zrušena z důvodu zpřehlednění právního řádu v oblasti daní. Zrušením osvobození tohoto příjmu nebudou dotčena případná mzdová vyrovnání, která jsou v současné době stále vyplácena na základě zrušené vyhlášky č. 19/1991 Sb. Osvobození těchto mzdových vyrovnání je zajištěno prostřednictvím přechodného ustanovení.

K bodu 17 (§ 6 odst. 9 písm. l) a m))

Navrhuje se zrušit ustanovení § 6 odst. 9 písm. l) - dosavadní ustanovení § 6 odst. 9 písm. n) zákona o daních z příjmů, neboť se v zásadě jedná o obsoletní ustanovení. Na základě tohoto ustanovení je osvobozen příjem v podobě odstupného vypláceného pracovníkům v hornictví, kteří byli přeřazeni na jiné pracoviště nebo uvolněni ze zdravotních důvodů. Odstupné, které je tímto ustanovením osvobozeno od daně, bylo poskytováno podle § 5 a 6 vyhlášky č. 19/1991 Sb., která byla vyhláškou č. 405/2003 Sb. zrušena s tím, že nároky na odstupné, které vznikly dotčeným pracovníkům před zrušením této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních právních předpisů, tj. podle vyhlášky č. 19/1991 Sb. Tato výjimka je zrušena z důvodu zpřehlednění právního řádu v oblasti daní. Zrušením osvobození tohoto příjmu nebude dotčeno odstupné, které je v současné době stále vypláceno pracovníkům v hornictví na základě zrušené vyhlášky č. 19/1991 Sb. Osvobození předmětného odstupného je zajištěno prostřednictvím přechodného ustanovení tohoto zákona. Rovněž se navrhuje zrušení ustanovení § 6 odst. 9 písm. m) zákona o daních z příjmů - dosavadní § 6 odst. 9 písm. o), na základě kterého jsou osvobozeny příjmy do výše 500 000 Kč poskytnuté zaměstnavatelem jako sociální výpomoc zaměstnanci v souvislosti s překlenutím jeho mimořádně obtížných poměrů v důsledku živelní pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie na územích, na kterých byl vyhlášen nouzový stav podle zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, přičemž osvobození je podmíněno tím, že tyto příjmy jsou vypláceny zaměstnanci z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo ze sociálního fondu za obdobných podmínek u zaměstnavatelů, na které se předpis o fondu kulturních a sociálních potřeb nevztahuje, nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Vzhledem k tomu, že osvobození tohoto příjmu je navázáno na institut sociální výpomoci, jehož podmínky jsou upraveny v ustanovení § 11 vyhlášky o FKSP, a k očekávanému zrušení této vyhlášky se navrhuje vypuštění i tohoto ustanovení. Osvobození příjmu zaměstnance, který má obdobný charakter jako sociální výpomoc, však zůstane i nadále zachováno, a to podle ustanovení § 4a písm. k) zákona o daních z příjmů. Podle tohoto ustanovení je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen bezúplatný příjem poskytnutý na humanitární nebo charitativní účel nebo z veřejné sbírky, pod které lze zahrnout i pomoc při odstranění důsledků např. živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií ohrožujících ve značném rozsahu životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Jedná se o pomoc poskytovanou cíleně přímo postiženým osobám, a to bez jakéhokoli omezení v podobě maximální výše nebo vyhlášení nouzového stavu podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Z úvodní části ustanovení § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů vyplývá, že výčet osvobozených příjmů v tomto ustanovení doplňuje výčet v § 4 zákona o daních z příjmů, do kterého jsou s odkazem na stávající ustanovení § 4 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů zahrnuty i příjmy podle ustanovení § 4a zákona o daních z příjmů. Ustanovení § 4a písm. k) zákona o daních z příjmů proto dopadá i na bezúplatné příjmy, jež jsou vypláceny zaměstnavatelem zaměstnanci na humanitární nebo charitativní účely. Ze vzájemných vztahů mezi těmito ustanoveními lze dovodit, že ustanovení § 4a písm. k) a ustanovení § 6 odst. 9 písm. m) zákona o daních z příjmů částečně upravují shodný okruh právních vztahů. Vypuštění ustanovení § 6 odst. 9 písm. m) zákona o daních z příjmů tak přispěje systematičnosti zákona a rovněž přispěje k naplnění obecného principu jednoduchosti daní z příjmů. Příjem podle zrušovaného ustanovení § 6 odst. 9 písm. m) zákona o daních z příjmů - dosavadního § 6 odst. 9 písm. o) bude tedy i nadále z věcného hlediska příjmem od daně osvobozeným, přičemž podle nové právní úpravy se bude posuzovat v souladu s navrženým obecným přechodným ustanovením, podle kterého se nová právní úprava zákona o daních z příjmů, není-li jiného přechodné ustanovení, použije poprvé na daňové povinnosti za zdaňovací období započaté ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Poznámku pod čarou č. 65 odkazující na čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, se navrhuje pro nadbytečnost vypustit.

K bodu 18 (§ 6 odst. 9 písm. m))

Navrhuje se ustanovení § 6 odst. 9 písm. m) - dosavadní § 6 odst. 9 písm. r) - zákona o daních z příjmů v souvislosti s přeřazením platu a renty prezidenta republiky z ostatních příjmů mezi funkční požitky rozšířit o úpravu týkající se naturálních plnění poskytovaných i bývalému prezidentovi republiky, tak jak uvádí § 4 odst. 1 písm. o) – dosavadní § 4 odst. 1 písm. p) zákona o daních z příjmů, a ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) současně zrušit pro nadbytečnost.

K bodu 19 (§ 6 odst. 10 písm. a))

Z důvodu navrhovaného vypuštění ustavení § 10 odst. 9 zákona o daních z příjmů se navrhuje upravit ustanovení § 6 odst. 10 písm. a) zákona o daních z příjmů tak, aby byla zrušena výjimka, podle níž plat stávajícího prezidenta republiky a náhrady spojené s výkonem jeho funkce nejsou funkčními požitky. Plat prezidenta republiky, jakož i náhrady (naturální i víceúčelové paušální náhrady) poskytované podle zákona č. 236/1995 Sb., a renta bývalého prezidenta republiky a víceúčelová paušální náhrada poskytované na základě zákona č. 48/2004 Sb. tak nově budou funkčními požitky ve smyslu § 6 odst. 10 písm. a) zákona o daních z příjmů. Podle § 15 a 16 zákona č. 236/1995 Sb. náleží prezidentovi také zvláštní víceúčelová paušální náhrada výdajů spojených s výkonem jeho funkce a naturální plnění v podobě:

a) užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,

b) užívání nemovitých věcí tvořících sídlo prezidenta republiky,

c) úhrada zdravotních služeb,

d) zřízení a užívání dvou účastnických telefonních stanic. Zatímco výše uvedená naturální plnění jsou od daně z příjmů osvobozená podle § 6 odst. 9 písm. m) - dosavadního písm. r) zákona o daních z příjmů, zvláštní víceúčelová paušální náhrada, která je poskytována místo náhrady výdajů stanovených v § 5 zákona č. 236/1995 Sb. ve výši 335 % platové základny, osvobozena od daně z příjmů není. Bývalému prezidentovi na základě zákona č. 48/2004 Sb. vzniká vedle nároku na rentu též podle § 2 daného zákona nárok na víceúčelovou paušální náhradu, která kryje zejména nájemné spojené s užíváním přiměřeně vybavené kanceláře a odměnu asistenta, v celkové výši 50 000 Kč měsíčně. Tato paušální náhrada taktéž není osvobozena od daně z příjmů. Podle § 3 zákona č. 48/2004 Sb. má bývalý prezident republiky po skončení svého volebního období navíc nárok na užívání vozidla ve vlastnictví státu s řidičem i bez něho k osobní dispozici, pokud mu není poskytnuta ochrana podle zvláštního právního předpisu zahrnující přidělení vozidla s řidičem. Jedná se o naturální plnění, které je však osvobozeno od daně z příjmů na základě § 6 odst. 9 písm. m) – dosavadního písm. r) zákona o daních z příjmů, a to v důsledku přesunu této úpravy z dosavadního § 4 odst. 1 písm. p) zákona o daních z příjmů.

K bodu 20 (§ 10 odst. 1 úvodní část ustanovení)

Za účelem zlepšení srozumitelnosti a jasnosti se do úvodní části ustanovení § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů navrhuje uvést, že odstavec 1 obsahuje výčet jednotlivých druhů ostatních příjmů s tím, že každý pododstavec a bod představuje jednotlivý druh příjmu. V návaznosti na doplnění nového písmene q) se rovněž navrhuje vypustit slovo „zejména“ indikující dosavadní demonstrativní výčet jednotlivých druhů ostatních příjmů, v důsledku čehož se tento výčet stane výčtem taxativním, byť nové písmeno q) v odstavci 1 bude v rámci ostatních příjmů představovat „sběrný“ druh příjmu pro příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, které nelze zařadit pod žádný z jednotlivých druhů příjmu uvedených v písm. a) až o).

K bodu 21 (§ 10 odst. 1 písm. c))

Navrhuje se legislativně-technická změna za účelem zajištění souladu zákona o daních z příjmů s terminologií zákona o obchodních korporacích a odstranění dosavadní kolize ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 a § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů. Dosavadní pojem „účast“ se navrhuje nahradit pojmem „podíl“, neboť v souladu s § 31 zákona o obchodních korporacích je účast společníka v obchodní korporaci představována podílem, přičemž podíl představuje jak tuto účast, tak práva a povinnosti z ní plynoucí. Dosavadní formulace příjmů plynoucích z „převodu účasti“ tak bude rovněž konzistentní s terminologií používanou v jiných ustanoveních zákona o daních z příjmů, kde se hovoří o příjmech plynoucích z převodu podílu v obchodní korporaci (viz např. dosavadní § 4 odst. 1 písm. s), § 4b odst. 1 písm. g) nebo § 19 odst. 9 zákona o daních z příjmů). Podíl ve společnosti s ručením omezeným představující účast v této společnosti a práva a povinnosti z této účasti plynoucí může být v souladu s § 32 odst. 2 a § 137 odst. 1 zákona o obchodních korporacích představován kmenovým listem. Vzhledem k tomu, že kmenový list je podle § 137 odst. 3 zákona o obchodních korporacích cenným papírem, na základě dotčených ustanovení zákona o daních z příjmů nelze zcela jednoznačně určit, zda je příjem z úplatného převodu kmenového listu jednotlivým druhem příjmu podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2, nebo písm. c) zákona o daních z příjmů, neboť se jedná o příjem z úplatného převodu cenného papíru a zároveň o příjem z převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Byť přednost § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů lze dneska dovodit z § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů, který v případě příjmu z úplatného převodu cenného papíru určuje, že výdajem je nabývací cena kmenového listu, je chtěné vyjasnit tento vztah i v rámci jednotlivého druhu příjmu. Obdobná otázka vyvstává i v případě komanditních společností na investiční listy upravených zákonem č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „zákon o investičních společnostech a investičních fondech“), která je možnou právní formou investičního fondu kvalifikovaných investorů (viz § 101 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 170 odst. zákona o investičních společnostech a investičních fondech). V této společnosti jsou podíly komanditistů představovány investičními listy, které jsou v souladu s § 172 zákona o investičních společnostech a investičních fondech cennými papíry. Z tohoto důvodu se navrhuje jednotlivý druh příjmu podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů specifikovat tak, že se jedná o příjem z převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo převodu podílu komanditisty v komanditní společnosti, pokud tyto podíly nejsou představovány cenným papírem. Příjmy z převodu kmenového listu nebo investičního listu tak budou vždy jednotlivým druhem příjmu podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů.

K bodu 22 (§ 10 odst. 1 písm. h) úvodní část ustanovení)

Navrhuje se legislativně-technická změna navazující na změny navržené v úvodní části ustanovení § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů, kde se navrhuje uvést, že odstavec 1 obsahuje výčet jednotlivých druhů ostatních příjmů s tím, že každý pododstavec a bod představuje jednotlivý druh příjmu. Slova, která upřesňují, že v případě výher z hazardních her jsou jednotlivé druhy příjmu představovány jednotlivými body, se tak navrhují z důvodu nadbytečnosti vypustit, neboť tato skutečnost bude nově vyplývat právě z úvodní části ustanovení § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

K bodu 23 (§ 10 odst. 1 písm. p) a q))

V návaznosti na zavedení obecného limitu pro osvobození jednotlivého druhu ostatního příjmu v § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů se navrhuje do výčtu jednotlivých druhů ostatního příjmu v § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů doplnit nová písmena p) a q). Písmeno p) je jednotlivým druhem příjmu pro příjmy, které vznikají v důsledku uplatnění nezdanitelné části základu daně a následného nesplnění podmínek pro uplatnění nezdanitelné části daně. Nové ustanovení písmene p) tak směřuje například na situace podle § 15 odst. 4, 5 a 6 zákona o daních z příjmů. Navržené ustanovení písmene p) navazuje na tato ustanovení § 15 zákona o daních z příjmů, která upravují vznik tohoto příjmu, s tím, že ustanovení písmene

p) pouze upravuje zařazení těchto příjmů do jednotlivého druhu příjmu v rámci ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů. Tento typ příjmu je tak důsledkem dodatečného zdanění dříve poskytnutých daňových výhod, u kterých následně došlo ke ztrátě možnosti jejich využití, jedná se tedy o vznik nového příjmu. Má-li být takový příjem dodatečně zdaněn, je klasifikován jako příjem ke zdanění v zákonem stanoveném zdaňovacím období. Podobnou situaci představuje příjem, který byl od daně z příjmů osvobozen, ale podmínky pro toto osvobození následně nebyly splněny. V případě tohoto příjmu se však nebude jednat o jednotlivý druh příjmu podle § 10 odst. 1 písm. p) zákona o daních z příjmů, ale o takový druh ostatního příjmu podle § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů, do kterého by byl tento příjem zařazen, kdyby nebyl od daně osvobozen. Například v případě příjmu podle § 4a písm.

j) zákona o daních z příjmů, pro který následně nebyly splněny podmínky osvobození, se bude jednat o příjem podle § 10 odst. 1 písm. n) zákona o daních z příjmů a jeho osvobození bude posuzováno podle § 10 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů. Obdobně v případě příjmu podle § 4b odst. 4 ve vazbě na § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona o daních z příjmů se bude jednat o příjem podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o daních z příjmů a v souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů bude možné tento příjem snížit o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení, kterými jsou výdaje ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů. Písmeno q) představuje v rámci ostatních příjmů „sběrný“ druh příjmu pro ostatní příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, které nelze zařadit pod žádný z jednotlivých druhů příjmu uvedených v písm. a) až p). Demonstrativní výčet jednotlivých druhů ostatních příjmů v odstavci 1 se tak stane výčtem taxativním a jakýkoliv ostatní příjem, při kterém dochází ke zvýšení majetku poplatníka, který není příjmem podle § 6 až 9 zákona o daních z příjmů, tak bude možné zařadit do jednotlivého druhu příjmu podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

K bodu 24 (§ 10 odst. 3 písm. a) a b))

Z důvodu zjednodušení právní úpravy daní z příjmů a snížení nadbytečné administrativní zátěže poplatníků daně z příjmů fyzických osob, jakož i administrativní zátěže správců daně, se navrhuje zavést obecný limit pro osvobození ostatních příjmů od daně z příjmů. Tento obecný limit se uplatní pouze pro ostatní příjmy, které nejsou osvobozeny na základě jiného ustanovení zákona o daních z příjmů. Z tohoto důvodu se podle tohoto obecného limitu nebudou posuzovat tyto příjmy:  příjmy podle § 10 odst. 1 písm. b), c) a f) bodu 2 zákona o daních z příjmů, které jsou

osvobozeny za podmínek upravených v ustanovení § 4,

 příjmy podle § 10 odst. 1 písm. h) bodů 2 až 6, m) a n) zákona o daních z příjmů, které

jsou osvobozeny za podmínek stanovených v ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) a c) zákona o daních z příjmů.

Navrhované osvobození podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů se rovněž nevztahuje na příjmy podle § 10 odst. 1 písm. p) zákona o daních z příjmů. V tomto případě se jedná o příjmy, které vznikly v důsledku uplatnění nezdanitelné části základu daně a následného nesplnění podmínek pro uplatnění nezdanitelné části daně. Tyto příjmy jsou tak důsledkem dodatečného zdanění dříve poskytnutých daňových výhod, u kterých následně došlo ke ztrátě možnosti jejich využití. Vzhledem k charakteru těchto příjmů není žádoucí, aby byly od daně osvobozovány, a to bez ohledu na jejich výši, neboť osvobození těchto příjmů by bylo v rozporu s jejich smyslem. Pro osvobození příjmů, které jsou ostatními příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů a které v rámci zákona o daních z příjmů nemají stanoveny zvláštní podmínky pro jejich osvobození, a tudíž budou moci být osvobozeny na základě § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů, se navrhuje limit 50 000 Kč, jehož výše vychází z výše příjmů rozhodné pro vznik povinnosti podávat daňové přiznání podle § 38g odst. 1 zákona o daních z příjmů. Tyto ostatní příjmy lze dělit na dvě skupiny z hlediska toho, jak u nich bude limit 50 000 Kč posuzován. Ostatní příjmy, které nepodléhají dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, budou od daně z příjmů osvobozeny, pokud jejich úhrn v rámci jednotlivého druhu příjmu nepřesáhne za kalendářní rok 50 000 Kč. U těchto ostatních příjmů je rozhodující, zda součet těchto příjmů spadajících do jednoho druhu příjmu nepřesáhl stanovený limit. V případě ostatních příjmů, které podléhají dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (tj. příjmy podle písmene f) bodu 1, g), h) bodu 1, ch), k) a o)), se limit pro osvobození neposuzuje úhrnně za jednotlivý druh příjmu, ale za každý příjem samostatně. Důvodem je skutečnost, že u příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, mnohdy různými plátci daně, by bylo jen obtížně zjistitelné, zda daný poplatník již limit v rámci jednotlivého druhu příjmu překročil a srážka má být provedena, či nikoliv, čímž by byly na plátce daně vyplácející tyto ostatní příjmy kladeny nepřiměřené administrativní nároky. Stejně se bude postupovat i v případě, kdy se bude jednat o ostatní příjmem plynoucí ze zahraničí, který lze podle § 10 odst. 9 zákona o daních z příjmů (dosavadní § 10 odst. 10) zahrnout do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou podle § 16a zákona o daních z příjmů. Dále se ruší samostatně stanovené osvobození v současném § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů pro poplatníky mající příjmy z chovu včel. Navrhovaná úprava zamezuje situacím, kdy někteří profesionální včelaři využívají tuto výjimku, která je konstruována pro „příležitostnou činnost“, a v režimu osvobození obsluhují např. 200 včelstev (rozepsáno formálně na členy rodiny), čímž se vyhýbají zdanění příjmů ze své činnosti a způsobují distorzi zejména ve vztahu ke standardně podnikajícím včelařům. Jedná se o nesystémovou daňovou výjimku, kdy dochází k paušalizaci výše příjmu u jednoho typu činnosti, a to bez ohledu na skutečnou výši příjmů z této činnosti, která může být vyšší i nižší než uvedený limit. Příjmy poplatníka z chovu včel tak budou podléhat stejnému daňovému režimu, jako je tomu u jiných poplatníků s příjmy z příležitostných činností, a to včetně osvobození příjmů z této činnosti, pokud nepřesáhnou ve zdaňovacím období úhrnnou částku 50 000 Kč (viz nově navržené znění § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů). Zájmových chovatelů včel se tedy dané opatření z hlediska jejich daňových povinností nedotkne. V rámci navrhovaného obecného limitu tak bude posuzováno i osvobození některých druhů příjmů, jejichž výslovné osvobození se navrhuje zrušit. Jedná se například o příjem v podobě ceny z veřejné soutěže a ocenění v oblasti kultury (doposud osvobozen podle § 4 odst. 1 písm.

f) zákona o daních z příjmů), příjem ze státní podpory stavebního spoření (doposud osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů), příjem v podobě kurzového zisku při směnách peněz z účtu vedeného v cizí měně (doposud osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů).

V písmenu b) se v návaznosti na navrhované zavedení obecného limitu pro osvobození ostatních příjmů v § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit bod 1, který stanoví limit pro osvobození příjmů v podobě výhry z loterie a tomboly. V souladu s principy ochrany veřejného zdraví a bojem se závislostmi bude osvobození těchto příjmů nově posuzováno podle nižšího obecného limitu pro osvobození upraveného ustanovením § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů, který je 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že příjem v podobě výhry z loterie nebo tomboly podléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 odst. 2 písm. i) zákona o daních z příjmů), bude se limit 50 000 Kč posuzovat z hlediska každé výhry z těchto hazardních her zvlášť, a nikoliv v úhrnu za jednotlivý druh příjmu. V souvislosti s navrhovaným zavedením obecného limitu pro osvobození ostatních příjmů v ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů se v dosavadním bodu 2 písmene

b) navrhuje sjednotit limit pro osvobození příjmu v podobě výhry z vybraných druhů hazardních her. V souladu s principy ochrany veřejného zdraví a bojem se závislostmi tak bude osvobození těchto příjmů oproti současnému limitu 1 mil. Kč posuzováno podle nižšího obecného limitu 50 000 Kč. Úplné zrušení osvobození příjmu z hazardních her nepředstavuje z hlediska administrativní zátěže efektivní řešení, neboť v takovém případě by každému poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob s tímto příjmem vznikla povinnost podat daňově přiznání a v něm dokládat nejen výhry, ale rovněž výdaje (tj. každý vklad do hazardní hry). Způsob, jakým se naplnění tohoto limitu posuzuje, tj. zda rozdíl mezi úhrnem výher a úhrnem vkladů v rámci jednoho druhu příjmu za zdaňovací období nepřesáhl stanovený limit, není touto změnou dotčen. Použitelnost změn v zákoně o daních z příjmů je vždy upravena tzv. obecným přechodným ustanovením, podle kterého se nová úprava daní z příjmů, není-li jiného přechodného ustanovení, použije poprvé na daňové povinnosti za zdaňovací období započaté od účinnosti zákona, tj. změny se použijí až na daňovou povinnost, která vznikne ve vztahu k novému zdaňovacímu období. V případě změny právní úpravy osvobození příjmů v podobě výher z loterie nebo tomboly, které podléhají srážkové dani, je navrženo speciální přechodné ustanovení, podle kterého se nová právní úprava použije na ostatní příjem, který podléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, plynoucí ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle nové právní úpravy tak bude posuzován příjem v podobě výhry z loterie nebo tomboly, který poplatníkovi vznikne ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to bez ohledu na zdaňovací období. Rozhodným okamžikem je přitom okamžik vzniku příjmu, a nikoliv okamžik získání výhry, tj. nová limitace se bude aplikovat na výhry plynoucí poplatníkovi od 1. 1. 2024. V případě výher z ostatních hazardních her, tj. z hazardních her s výjimkou výher z loterií a tomboly, které jsou samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, není navrženo žádné speciální přechodné ustanovení, a tudíž se uplatní tento obecný režim. Okamžikem rozhodným pro použití nové právní úpravy je i v těchto případech okamžik vzniku příjmu, a nikoliv okamžik získání výhry.

K bodu 25 (§ 10 odst. 3 písm. c) bod 5)

V návaznosti na navrhované zavedení obecného limitu pro osvobození ostatních příjmů v ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů se navrhuje sjednotit limit pro osvobození příležitostných bezúplatných příjmů z 15 000 Kč na 50 000 Kč. Podmínky tohoto osvobození, tj. úhrn těchto příjmů od téhož poplatníka ve zdaňovacím období nepřesáhl stanovený limit, nejsou touto změnou dotčeny.

K bodu 26 (§ 10 odst. 4 věta druhá)

Navrhovaná změna navazuje na nově navržené ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, které pro osvobození příjmu plynoucího z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, a z úplatného převodu cenného papíru nad rámec časového testu podle § 4 odst. 1 písm. q) a u) zákona o daních z příjmů (dosavadní § 4 odst. 1 písm. s) a x) zákona o daních z příjmů) stanoví další podmínku, a sice úhrnnou horní hranici ve výši 40 mil. Kč ve zdaňovacím období. Hranice 40 mil. Kč se vztahuje pouze na příjmy, které splňují podmínky pro osvobození podle písmene q) a u) zákona o daních z příjmů, tj. na příjmy, u nichž byl splněn časový test, a je posuzována v úhrnu za příjmy osvobozené podle písm. q) i u) zákona o daních z příjmů za jedno zdaňovací období. Pro účely ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů se příjmy z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, a příjmy z úplatného převodu cenného papíru posuzují v úhrnu bez ohledu na výši výdajů vynaložených na jejich dosažení. Následně, přesahuje-li úhrn těchto příjmů částku 40 mil. Kč, pro účely zjištění poměru, v jakém tyto příjmy podléhají dani z příjmů (a tudíž i poměru, v jakém lze uplatnit výdaje vynaložené na jejich dosažení), se příjmy z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, a příjmy z úplatného převodu cenného papíru posuzují zvlášť. Na základě navrhovaného ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů budou tyto příjmy splňující podmínky pro osvobození podle § 4 odst. 1 písm. q) a u) zákona o daních z příjmů do základu daně zahrnuty pouze v rozsahu, ve kterém převyšují hranici 40 mil. Kč, tedy v poměrné části vypočítané podle podílu části úhrnu těchto příjmů převyšující 40 mil. Kč a celkového úhrnu těchto příjmů. V části, která nebude osvobozena od daně z příjmů na základě § 4 odst. 1 písm. q) nebo u) zákona o daních z příjmů ve spojení s § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, se bude jednat o příjmy podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 a podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že tyto příjmy podléhají dani z příjmů pouze částečně, navrhuje se stanovit, že i výdaje snižující tyto příjmy v souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů je možné uplatnit pouze v části, která odpovídá poměru, v němž příjmy, na jejichž dosažení byly výdaje prokazatelně vynaloženy, podléhají dani z příjmů, tj. v části, ve které tyto příjmy nejsou osvobozeny. V souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů se výdaje vynaložené na dosažení příjmů uplatňují vždy ve vztahu k jednotlivému druhu příjmu zvlášť, tj. zvlášť se uplatní poměrná výše výdajů vynaložených na dosažení příjmu podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů a poměrná výše výdajů vynaložených na dosažení příjmu podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů. Možnost kompenzovat v rámci jednotlivého druhu příjmu zisk u jednotlivého příjmu pomocí ztráty z jiného příjmu stejného druhu se uplatní i v těchto případech. Příklad: Pokud poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob plynou příjmy z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, osvobozené na základě § 4 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů ve výši 21 mil. Kč a příjmy z úplatného převodu cenného papíru osvobozené na základě § 4 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů ve výši 39 mil. Kč, pak úhrn těchto příjmů poplatníka činí 60 mil. Kč. Na dosažení tohoto příjmu z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci poplatník prokazatelně vynaložil 9 mil. Kč (nabývací cena podílu) a na dosažení příjmu z úplatného převodu cenného papíru prokazatelně vynaložil 42 mil. Kč (pořizovací cena). Poplatníkovi neplynou jiné příjmy z úplatného převodu cenného papíru, ani z převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem.

Příjmy z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci budou na základě § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů od daně osvobozeny ze dvou třetin (tj. poměr podílu 40 mil. Kč a 60 mil. Kč), tedy ve výši 14 mil. Kč a do základu daně budou zahrnuty z jedné třetiny (tj. poměr podílu 20 mil. Kč a 60 mil. Kč), tedy ve výši 7 mil. Kč. Příjmy z úplatného převodu cenného papíru budou rovněž od daně osvobozeny ze dvou třetin (tj. ve výši 26 mil. Kč) a do základu daně budou zahrnuty z jedné třetiny, tedy ve výši 13 mil. Kč. Jednotlivý druh příjmu podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 a § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů lze snížit o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. Příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci zahrnutý do základu daně z jedné třetiny, tj. ve výši 7 mil. Kč, tak lze snížit o výdaj prokazatelně vynaložený na jeho dosažení ve výši 3 mil. Kč. Příjem z úplatného převodu cenného papíru zahrnutý do základu daně z jedné třetiny, tj. ve výši 13 mil. Kč, lze rovněž snížit o výdaj prokazatelně vynaložený na jeho dosažení ve výši jedné třetiny, tedy ve výši 14 mil. Kč. V případě příjmu z úplatného převodu cenného papíru výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení převyšují tento příjem. V souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů se k rozdílu nepřihlíží, daňová ztráta tudíž nevzniká a základ daně, resp. dílčí základ daně z příjmu z úplatného převodu cenného papíru je roven nule. V případě příjmu z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci základ daně, resp. dílčí základ daně, představuje částka 4 mil. Kč. V případě, že poplatníkovi plynou příjmy pouze v rámci jednotlivého druhu příjmu podle § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů, tj. například pouze příjmy z úplatného převodu cenných papírů podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů, které jsou od daně z příjmů osvobozeny podle § 4 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů, dani z příjmů podléhá pouze taková část úhrnu těchto příjmů, která převyšuje částku 40 mil. Kč. Tuto část příjmů pak lze snížit o výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení těchto příjmů ve výši, která odpovídá poměru, v jakém tento příjem přesahuje částku 40 mil Kč. Navrhovaná úprava má přitom obecný charakter a lze ji využít ve všech případech, kdy je ostatní příjem od daně částečně osvobozen, tedy nejen v případě, že se jedná o příjmy podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 nebo § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů částečně osvobozené na základě § 4 odst. 1 písm. q) nebo u) zákona o daních z příjmů ve spojení s § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů.

K bodu 27 (§ 10 odst. 4 věta devátá)

Ustanovení reaguje na zrušení osvobození od daně z příjmů fyzických osob uvedeného v dosavadním § 4 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů, tedy na zrušení osvobození kursového zisku při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně s výjimkou účtu zahrnutého v obchodním majetku a účtu vedeného v cizí měně na evropském regulovaném trhu nebo na obdobném zahraničním regulovaném trhu, na kterém se obchody s těmito měnami uskutečňují. Protože od nynějška nebudou tyto kursové zisky osvobozeny, je nutno stanovit jejich daňový režim. Navrhovaný režim je odlišný od režimu kursových zisků, které byly zdaňovány i doposud (tedy které byly vyňaty z výjimky v dosavadním § 4 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů). Jedná-li se o účet zahrnutý v obchodním majetku, jsou totiž kursové zisky zdaňovány jako příjem ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů. Pokud jde o kursový zisk při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně na evropském regulovaném trhu nebo na obdobném zahraničním regulovaném trhu, na kterém se obchody s těmito měnami uskutečňují, ten je zdaňován podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o daních z příjmů. Pro kursový zisk při směně peněz na ostatních účtech, tedy na těch, které doposud spadaly pod osvobození, je však žádoucí i nadále aplikovat osvobození od daně, pokud se bude jednat o bagatelní částky. Proto se v navrhovaném ustanovení stanoví, že takový zisk je příjmem podle § 10 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů, protože pro tento druh příjmů je v § 10 odst.

3 písm. a) zákona o daních z příjmů stanoveno osvobození pro případ, že úhrn příjmů spadajících do tohoto druhu nepřesáhne za zdaňovací období 50 000 Kč. Do tohoto limitu se však započítávají veškeré příjmy poplatníka, které náleží do druhu příjmu podle § 10 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů, tedy nikoli pouze kursové zisky.

K bodu 28 (§ 10 odst. 5 věta dvanáctá)

Ustanovení doplňuje novou větu devátou doplňovanou do § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů, podle které je příjmem podle § 10 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů také kursový zisk při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně, nejedná-li se o účet zahrnutý v obchodním majetku, s výjimkou kursového zisku při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně na evropském regulovaném trhu nebo na obdobném zahraničním regulovaném trhu, na kterém se obchody s těmito měnami uskutečňují. Protože tento kursový zisk je příjmem, stanoví se, že kursová ztráta z této směny je výdajem a tedy v případě, že bude tento kursový zisk zdaňován (tedy pokud se na druh příjmu podle § 10 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů neuplatní osvobození podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů), bude se snižovat o případnou kursovou ztrátu.

K bodu 29 (§ 10 odst. 9)

Navrhuje se plat prezidenta republiky, víceúčelovou paušální náhradu výdajů spojených s výkonem jeho funkce podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 236/1995 Sb.) a dále také rentu a víceúčelovou paušální náhradu poskytovanou bývalému prezidentu republiky podle zákona č. 48/2004 Sb. vyloučit z ostatních příjmů (§ 10 zákona o daních z příjmů). Plat prezidenta republiky a víceúčelová paušální náhrada výdajů vyplácené podle zákona č. 236/1995 Sb. představují příjmy vyplácené v souvislosti s výkonem funkce, zatímco renta a víceúčelová paušální náhrada vyplácené na základě zákona č. 48/2004 Sb. jsou příjmy poskytované v souvislosti s dřívějším výkonem funkce. Tyto příjmy jsou tedy svou podstatou příjmy ze závislé činnosti, tj. platy a plněními spojenými se současným či dřívějším výkonem funkce a v rámci systematiky zákona o daních z příjmů by proto měly být zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) bodu 2 a písm. d) zákona o daních z příjmů. Vypuštění platu a renty prezidenta republiky z ustanovení § 10 zákona o daních z příjmů představuje systémové řešení, které sjednotí režim zdanění příjmů prezidenta republiky a bývalého prezidenta republiky s daňovým režimem příjmů ostatních představitelů státní moci. Obsah dosavadního odstavec 9 se navrhuje nahradit novým ustanovením navazujícím na nově navržené ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, které pro osvobození příjmu plynoucího z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, a z úplatného převodu cenného papíru nad rámec časového testu podle § 4 odst. 1 písm. q) a u) zákona o daních z příjmů (dosavadní § 4 odst. 1 písm. s) a x) zákona o daních z příjmů) stanoví další podmínku, a sice úhrnnou horní hranici ve výši 40 mil. Kč ve zdaňovacím období. Hranice 40 mil. Kč se vztahuje pouze na příjmy, které splňují podmínky pro osvobození podle písmene q) a u) zákona o daních z příjmů, tj. na příjmy, u nichž byl splněn časový test, a je posuzována v úhrnu za příjmy osvobozené podle písm. q) i u) zákona o daních z příjmů za jedno zdaňovací období. Na základě navrhovaného ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů budou příjmy splňující podmínky pro osvobození podle § 4 odst. 1 písm. q) a u) zákona o daních z příjmů do základu daně zahrnuty pouze v rozsahu, ve kterém převyšují hranici 40 mil Kč, tedy v poměrné části vypočítané podle podílu části úhrnu těchto příjmů převyšující částku 40 mil. Kč a celkového úhrnu těchto příjmů. V části, která nebude osvobozena od daně z příjmů na základě § 4 odst. 1 písm. q) nebo u) zákona o daních z příjmů ve spojení s § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, se bude jednat o příjmy podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 a podle § 10 odst. 1 písm.

c) zákona o daních z příjmů. Jednotlivý druh příjmu podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 nebo § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů lze v souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů snížit o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení, přičemž výdaje pro tyto jednotlivé druhy příjmů jsou specifikovány v § 10 odst. 5 a 6 zákona o daních z příjmů. Vzhledem k zavedení výše uvedeného limitu pro osvobození těchto příjmů, který bude dopadat i na podíl v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, a na cenné papíry, které byly nabyty před nabytím účinnosti tohoto zákona, se navrhuje umožnit poplatníkovi jako výdaj uplatnit jinou částku, než kterou by uplatnil podle odstavce 5 nebo 6 ustanovení § 10 zákona o daních z příjmů. V případech, kdy se jedná o příjem podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 nebo § 10 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů plynoucí z podílů nebo cenných papírů nabytých před účinností tohoto zákona a zároveň se jedná o příjem, který je od daně částečně osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. q) nebo u) zákona o daních z příjmů ve spojení s § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, může poplatník jako výdaj prokazatelně vynaložený na dosažení tohoto příjmu uplatnit namísto výdajů podle odstavce 5 ustanovení § 10 zákona o daních z příjmů (tj. nabývací ceny akcie nebo kmenového listu nebo pořizovací ceny ostatních cenných papírů a výdajů souvisejících s uskutečněním úplatného převodu, jakož i výdajů v podobě plateb za obchodování na trhu s cennými papíry při pořízení cenných papírů) nebo odstavce 6 ustanovení § 10 zákona o daních z příjmů (tj. nabývací ceny podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem) tržní hodnotu tohoto podílu nebo cenného papíru, která je určena podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) (dále jen „zákon o oceňování majetku“). Tržní hodnotou se tedy v tomto případě rozumí tržní hodnota ve smyslu § 2 odst. odst. 4 zákona o oceňování majetku. Pokud předmětný příjem plyne z úplatného převodu cenného papíru, je společně s touto tržní hodnotou (obdobně jako podle odstavce 5 ustanovení § 10 zákona o daních z příjmů) jako výdaj prokazatelně vynaložený na dosažení příjmu možné uplatnit i výdaj související s uskutečněním úplatného převodu tohoto cenného papíru a výdaj v podobě platby za obchodování na trhu s cennými papíry při pořízení tohoto cenného papíru, protože poplatník tyto výdaje vynaložil a vlivem přecenění na tržní hodnotu by je nemohl uplatnit, i když v režimu § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů je uplatnit může. Z hlediska okamžiku, k němuž se tržní hodnota tohoto podílu nebo cenného papíru určuje, vyplývají z navrženého ustanovení písmene a) dvě možnosti. Poplatníkovi, který uskutečňuje úplatný převod podílů v obchodní korporaci nebo cenných papírů nabytých přede dnem účinnosti tohoto zákona, je dána možnost, v případě, kdy by jeho příjem z tohoto úplatného převodu nebyl z důvodu zavedení nového limitu v § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů osvobozen od daně v plné výši jako za dosavadních podmínek, uplatnit jako výdaj, namísto standardní nabývací či pořizovací ceny, tržní hodnotu, kterou by převáděný cenný papír či podíl v obchodní korporaci měl k 31. 12. 2023. Tímto bude zajištěno, že dani z příjmů bude fakticky podléhat pouze hodnota, o kterou se hodnota těchto cenných papírů nebo podílů zvýšila od okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona do okamžiku jejich úplatného převodu. Postupu podle ustanovení písmene a) bodu 1 tedy může využít jak poplatník, který učinil úplatný převod cenného papíru nebo podílu v obchodní korporaci nabytého do 31. 12. 2023 ve zdaňovacím období započatém před účinností tohoto zákona (tj. úplatný převod se uskuteční ve zdaňovacím období započatém před účinností tohoto zákona, avšak příjem z tohoto úplatného převodu poplatník obdrží až v následujícím zdaňovacím období započatém po účinnosti tohoto zákona), tak poplatník, který učinil úplatný převod cenného papíru nebo podílu v obchodní korporaci nabytého do 31. 12. 2023 ve zdaňovacím období započatém po účinnosti tohoto zákona.

Pokud poplatník uskutečnil úplatný převod podílů v obchodní korporaci nebo cenných papírů nabytých přede dnem účinnosti tohoto zákona ještě před účinností tohoto zákona a příjem z tohoto úplatného převodu plyne ve zdaňovacím období započatém po účinnosti tohoto zákona (např. placení kupní ceny je sjednáno ve splátkách), je poplatníkovi nad rámec výše uvedeného (tj. namísto standardní nabývací či pořizovací ceny nebo tržní hodnoty určené k 31. 12. 2023) dána možnost použít jako výdaj tržní hodnotu, kterou by tento cenný papír či podíl v obchodní korporaci měl k okamžiku jeho úplatného převodu. Ustanovení § 10 odst. 9 zákona o daních z příjmů směřuje ke zdanění příjmu v podobě nárůstu tržní hodnoty podílů v obchodní korporaci, které nejsou představovány cenným papírem, nebo cenných papírů v situacích, kdy příjem z jejich prodeje není na základě § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů osvobozen, přičemž tento nárůst je tvořen rozdílem mezi příjmem a tržní hodnotou tohoto podílu nebo cenného papíru k 31. 12. 2023. Pokud je tedy například výše splátek (tj. i definitivní ocenění) odvislé např. z ocenění podniku i v následujících obdobích, tj. výše splátky se např. „valorizuje“ o určitý parametr úspěšnosti podniku, dojde k reálnému zdanění pouze kapitálové hodnoty, která narostla od 1. 1. 2024. Vzhledem k tomu je nezbytné vyřešit i situace, kdy se úplatný převod cenného papíru nebo podílu v obchodní korporaci uskuteční před účinností tohoto zákona a příjem z tohoto úplatného převodu poplatníkovi plyne i ve zdaňovacím období započatém po nabytí účinnosti tohoto zákona, neboť v těchto situacích nelze k 31. 12. 2023 z pohledu poplatníka jakožto prodávajícího prokazatelně stanovit tržní hodnotu takového podílu nebo cenného papíru. Navrhované ustanovení současně míří na případy, kdy od okamžiku prodeje do 31. 12. 2023 došlo k poklesu tržní hodnoty tohoto cenného papíru nebo podílu v obchodní korporaci. Navrženým ustanovením § 10 odst. 9 zákona o daních z příjmů není dotčeno ustanovení § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů, které stanoví, že v případě příjmů podléhajících dani z příjmů pouze částečně se i výdaje snižující tyto příjmy v souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů uplatní pouze v části, která odpovídá poměru, v němž příjmy, na jejichž dosažení byly výdaje prokazatelně vynaloženy, podléhají dani z příjmů (tj. v části, ve které tyto příjmy nejsou osvobozeny). Příklad: V roce 2022 došlo k prodeji obchodního podílu, který není představován cenným papírem, za částku 600 mil. Kč, která je splácena ve třech rovnoměrných splátkách v letech 2022, 2023 a 2024. V případě tohoto podílu jsou splněny podmínky pro osvobození příjmu plynoucího z jeho úplatného převodu podle § 4 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů. Nabývací cena podílu je ve výši 120 mil. Kč, tržní hodnota podílu k okamžiku prodeje se předpokládá ve výši 300 mil. Kč a tržní hodnota podílu k 31. 12. 2023 činí 210 mil. Kč. Zdaňovacím obdobím poplatníka je kalendářní rok. Poplatníkovi neplynou jiné příjmy z úplatného převodu cenného papíru, ani z převodu podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem. V roce 2024 je příjmem poplatníka poslední splátka ve výši 200 mil. Kč. Vzhledem k výši této částky je překročen limit 40 mil. Kč pro osvobození stanovený v § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, a tudíž dani z příjmů tento příjem podléhá ve výši 160 mil. Kč. Pro určení výše výdajů, které lze v souladu s § 10 odst. 4 zákona o daních z příjmů uplatnit, je nezbytné nejprve určit výchozí výši výdaje, k čemuž lze využít jeden z těchto postupů: 1. Výdajem může být nabývací cena tohoto podílu ve smyslu § 10 odst. 6 zákona o daních z příjmů ve výši 40 mil. Kč, která představuje část nabývací ceny vztahující se k nesplacené části kupní ceny.

2. Výdajem může být tržní hodnota podílu určená k 31. 12. 2023 podle § 10 odst. 9 písm.

a) bodu 1 zákona o daních z příjmů ve výši 70 mil. Kč, která představuje část nabývací ceny vztahující se k nesplacené části kupní ceny. 3. Výdajem může být tržní hodnota podílu určená k okamžiku prodeje podle § 10 odst. 9 písm. a) bodu 2 zákona o daních z příjmů ve výši 100 mil. Kč, která představuje část nabývací ceny vztahující se k nesplacené části kupní ceny. Dani z příjmů podléhá příjem z prodeje tohoto podílu ve výši 160 mil. Kč, což odpovídá 80 % celkové výše tohoto příjmu (viz § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů). Určí-li se výchozí výše výdaje způsobem podle § 10 odst. 9 písm. a) bodu 2 zákona o daních z příjmů (tj. postupem č. 3), pak lze příjem ve výši 160 mil. Kč v souladu s § 10 odst. 4 větou druhou zákona o daních z příjmů snížit o výdaj ve výši 80 mil. Kč, který odpovídá poměru, v jakém tento příjem není od daně osvobozen. Základem daně, resp. dílčím základem daně, tak ve vztahu k tomuto příjmu bude částka 80 mil. Kč.

K bodu 30 (§ 15 odst. 3)

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření tímto zákonem dochází k použití obecnějšího pojmu „poskytovatel stavebního spoření“ namísto pojmu „stavební spořitelna“ a vypuštění poznámky pod čarou č. 56. K této změně dochází na všech místech zákona, kde dosud byl použit termín „stavební spořitelna“, a to z důvodu konzistentnosti předpisu a jednotnosti pojmů. Zároveň dochází k drobné úpravě textace s cílem zvýšit srozumitelnost zákona. Cílem je vyjasnit, že od základu daně je možné odečíst i úroky z úvěru poskytnutého v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření (tzv. překlenovacího úvěru) a také z úvěru poskytnutého bankou v souvislosti s hypotečním úvěrem (tzv. předhypoteční úvěry nebo doplňkové úvěry k hypotečním úvěrům). To je v souladu s příslušným pokynem Generálního finančního ředitelství (Pokyn č. GFŘ – D – 59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).

K bodu 31 (§ 15 odst. 7 a 8)

K § 15 odst. 7: Navrhuje se zrušit možnost uplatnění nezdanitelné části základu daně z titulu zaplacených členských příspěvků členem odborové organizace této odborové organizaci, která podle svých stanov obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců. Daňové zvýhodnění členských příspěvků odborovým organizacím bylo do zákona o daních z příjmů zavedeno zákonem č. 438/2003 Sb. s účinností od 1. 1. 2004. Účelem bylo posílit odborové organizace, motivovat fyzické osoby ke členství v odborových organizacích a zkvalitnit sociální dialog v rámci tripartity tím, že si člen odborové organizace bude moci snížit základ daně z příjmů o výši zaplacených členských příspěvků, a to až do výše 1,5 % svých zdanitelných příjmů, nejvýše však o 3 000 Kč. Při stanovení maximální částky, o kterou lze snížit základ daně (tj. 3 000 Kč), se vycházelo z předpokládané průměrné měsíční mzdy pro rok 2003, která činila 15 000 Kč, a roční průměrná mzda v roce 2003 tudíž činila 180 000 Kč. Částka ve výši 1,5 % z roční průměrné mzdy tak činila 2 700 Kč a následně byla zaokrouhlena na celé tisíce nahoru, tj. na 3 000 Kč. Z pohledu zásad rovnosti a spravedlnosti je obtížné zdůvodnit, proč právě členství v tomto neziskovém subjektu je daňově zvýhodňováno, zatímco na členství v jiných neziskových organizacích vyvíjejících činnost v nejrůznějších oblastech (např. výchova a vzdělávání mládeže nebo sport) se toto daňové zvýhodnění nevztahuje. Zrušením ustanovení § 15 odst. 7 zákona o daních z příjmů tak dojde k žádoucí redukci daňových výjimek s pozitivním rozpočtovým dopadem a zároveň bude u daně z příjmů naplněn obecný princip její jednoduchosti, transparentnosti a neutrality. Posouzení této výjimky jako nesystémové nelze směšovat s možností poskytnutí daru odborové organizaci jakožto právnické osobě podle § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů, kdy toto ustanovení respektuje komplexní přístup ke společensky preferovaným účelům, tj. např. na sociální či vzdělávací účely naplňující potřeby sdružených zaměstnanců či jiných občanů. Navíc je touto cestou podporován altruismus, zatímco členský příspěvek jako povinnost vyplývající z členství v určité organizaci zaručuje členům jistá práva vyplývající z členství v dané organizaci. K § 15 odst. 8: Navrhuje se zrušit možnost uplatnění nezdanitelné části základu daně z titulu úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání“). Pro možnost uplatnění odpočtu podle § 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů je rozhodující, zda se jedná o zkoušky ve smyslu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a zda úhrady za tyto zkoušky nebyly hrazeny zaměstnavatelem nebo nebyly uplatněny jako výdaj podle § 24 odst. 2 písm. zo) zákona o daních z příjmů poplatníkem s příjmy ze samostatné činnosti. Zároveň zákon o daních z příjmů stanoví maximální výši tohoto odpočtu za zdaňovací období, a to 10 000 Kč. V případě poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, se tento limit navyšuje tak, že za zdaňovací období lze odečíst až 13 000 Kč, přičemž jedná-li se o poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, lze odečíst až 15 000 Kč. Podle výše uvedeného zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání je dalším vzděláváním takové vzdělávání, které není počátečním vzděláváním, tj. nejedná se o vzdělávání v rámci školského systému. Za počáteční vzdělávání se považuje také studium v akreditovaných studijních programech vysokých škol nebo jejich součástí. Jedná se o jednu ze skutečností, která oslabuje motivační funkci k dalšímu vzdělávání dospělých poplatníků a propojení počátečního a dalšího vzdělávání, ke kterému by mělo předmětné daňové zvýhodnění přispívat. V rámci tohoto daňového odpočtu je možné uplatnit pouze úhrady za závěrečnou zkoušku, a nikoli úhrady za samotné další vzdělávání, což rovněž vede k tomu, že předmětný daňový odpočet dostatečně neplní funkci motivovat dospělou populaci v České republice k dalšímu vzdělávání. Žádné jiné úhrady a poplatky na vzdělání, které nejsou v režimu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, nelze v rámci této nezdanitelné části základu daně uplatnit. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení zvláštních právních předpisů upravující vzdělávání, hodnocení a ověřování výsledků vzdělávání, profesní přípravu nebo podmínky způsobilosti a hodnocení a uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro zahájení závislé nebo nezávislé regulované činnosti a pro její výkon na území České republiky nejsou zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání dotčena (viz § 1 odst. 2 zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), paralelně zde existuje řada dalších právních předpisů upravujících vzdělávání a požadavky na odbornou způsobilost a její ověřování. Zcela jistě tedy existují i další formy studia sloužící k doplnění, zvýšení, rozšíření, prohloubení či změně kvalifikace v podobě školení, kurzů, programů a dalších vzdělávacích aktivit zakončených vydáním osvědčení, certifikátu či diplomu o jejich absolvování, které mají ambice zvýšit uplatnitelnost a konkurenceschopnost poplatníků na trhu práce, avšak nenaplňují podmínky pro uplatnění úhrad za jejich vykonání jako nezdanitelných částí základu daně ve smyslu § 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Přestože zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání rozšířil možnosti poplatníků získávat ověření a uznávání výsledků dalšího vzdělávání pro novou kvalifikaci a zlepšovat tak jejich uplatnění a konkurenceschopnost na trhu práce, je skutečné využití tohoto daňového zvýhodnění, nejen v důsledku úzkého navázání na tento zákon, relativně omezené a současně představuje nesystémovou daňovou výjimku prohlubující nerovnost mezi daňovými poplatníky. Zrušení ustanovení § 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů představuje žádoucí redukci nesystémových daňových výjimek s pozitivním rozpočtovým dopadem, přispívá k naplnění obecných principů jednoduchosti, transparentnosti a neutrality daní z příjmů a zároveň realizuje jeden z cílů Programového prohlášení vlády České republiky pro oblast veřejných financí, tj. cestou rozpočtových úspor směřovat ke stabilitě veřejných financí. V návaznosti na vypuštění § 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů se navrhuje vypustit i zvláštní úpravu v § 24 odst. 2 písm. zo) zákona o daních z příjmů, podle kterého je úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání v případě poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti daňově uznatelným výdajem do stejné výše, jako je uznatelný odpočet podle § 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Obecně tedy budou výdaje na uhrazení úhrad za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání v případě poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti posuzovány testem podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, tj. musí se jednat o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V návaznosti na zrušení odstavců 7 a 8 se současně navrhuje legislativně-technická změna spočívající ve změně označení následujícího odstavce.

K bodu 32 (§ 15 odst. 7)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která zohledňuje přečíslování odstavců v důsledku zrušení stávajících odstavců 7 a 8 v § 15 zákona o daních z příjmů.

K bodu 33 (§ 16 odst. 1 písm. a))

Současná sazba daně z příjmů fyzických osob činí 15 % pro část základu daně do 48násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy. Pro účely daní z příjmů se podle § 21g odst. 2 zákona o daních z příjmů průměrnou mzdou rozumí průměrná mzda stanovená podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení (tj. zákon o pojistném na sociální zabezpečení). Podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení se za průměrnou mzdu pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Navrhuje se upravit konstrukci sazby daně tak, aby první pásmo sazby daně dopadalo na příjmy nepřesahující 36násobek průměrné mzdy, tj. aby sazba daně z příjmů fyzických osob nově činila 15 % pro část základu daně do 36násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy. Účelem této změny je zvýšit míru solidarity a participace poplatníků daně z příjmů fyzických osob s vyššími příjmy na konsolidaci veřejných financí.

K bodu 34 (§ 16 odst. 1 písm. b))

V návaznosti na navrhované úpravy v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů se navrhuje upravit konstrukci sazby daně z příjmů fyzických osob tak, aby druhé pásmo sazby daně dopadalo na příjmy přesahující 36násobek průměrné mzdy, tj. aby sazba daně z příjmů fyzických osob nově činila 15 % pro část základu daně do 36násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy.

K bodu 35 (§ 19 odst. 1 písm. zd))

Navrhuje se obdobně jako v případě daně z příjmů fyzických osob zrušit osvobození příjmu v podobě ocenění v oblasti kultury podle jiných právních předpisů, které představuje nesystémovou daňovou výjimku. Uvedené příjmy tak budou zdaňovány v obecném základu daně. Namísto úplného vypuštění tohoto ustanovení se navrhuje obsah tohoto ustanovení nahradit obsahem ustanovení § 19 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů, aby nedošlo ke změně označení všech následujících pododstavců.

K bodu 36 (§ 19 odst. 1 písm. zm))

Namísto úplného vypuštění § 19 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů se navrhuje obsah tohoto ustanovení nahradit obsahem ustanovení § 19 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů, aby nedošlo ke změně označení všech následujících pododstavců, čímž by došlo ke snížení přehlednosti nejen tohoto ustanovení a změně řady odkazů na jiná ustanovení.

K bodu 37 (§ 21 odst. 1 věta první)

Navrhuje se zvýšení sazby daně z příjmů právnických osob o 2 procentní body na 21 %, neboť současná sazba daně ve výši 19 % patří ve srovnání se sazbami daně z příjmů právnických osob v jiných členských státech Evropské unie mezi nižší a zvýšením na 21 % tak dojde k přiblížení k průměru v rámci členských států Evropské unie. Současně je navrhována úprava rozpočtového určení daní v rámci příslušného zákona, podle které by toto navýšení sazby daně mělo směřovat ve prospěch státního rozpočtu. Pro účely určení sazby daně z příjmů právnických osob se použije ustanovení § 21 odst. 7 zákona o daních z příjmů, podle kterého se použije sazba účinná k prvnímu dni zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání. V případě, že poplatník daně z příjmů právnických osob podává daňové tvrzení za část zdaňovacího období, sazba daně z příjmů právnických osob se určí stejným způsobem, neboť tato část zdaňovacího období je ze své povahy pouze jeho částí, tj. stále se jedná o jedno zdaňovací období, byť je v rámci něho podáváno více daňových tvrzení. Tento postup rovněž vyplývá z navrženého obecného přechodného ustanovení, podle kterého se pro daňové povinnosti u daně z příjmů za zdaňovací období započaté přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud tedy zdaňovací období, za jehož část je podáváno daňové tvrzení, započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní se sazba daně z příjmů v dosavadní výši 19 %, a to i přesto, že část zdaňovacího období, za kterou je daňové tvrzení podáváno, započala již v době účinnosti tohoto zákona.

K bodu 38 (§ 21b odst. 6 a 7)

Navrhované změny jsou důsledkem změn navržených v ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů, kdy se pro účely určení výše příjmu zaměstnance, kterému zaměstnavatel poskytl silniční motorové vozidlo pro služební i soukromé účely, navrhuje stanovit zvláštní procentuální částku ze vstupní ceny poskytnutého vozidla nejen pro vozidla s konvenčním typem pohonu a pro nízkoemisní vozidla, ale nově také pro vozidla bezemisní. Doposud byl pojem „nízkoemisní motorové vozidlo“ vymezen přímo v ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů. V návaznosti na změny navržené v ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů je však nutné pro účely zákona o daních z příjmů vymezit nejen nízkoemisní vozidlo, ale také bezemisní vozidlo. S ohledem na srozumitelnost a přehlednost ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů se navrhuje vymezit oba tyto pojmy v ustanovení § 21b zákona o daních z příjmů, jehož obsahem jsou obecná společná ustanovení o věcech.

Ve vymezení nízkoemisního vozidla nedochází z obsahového hlediska k žádným změnám a nadále se jedná o silniční motorové vozidlo, které je nízkoemisním vozidlem ve smyslu § 3 zákona č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, za podmínky, že není současně bezemisním vozidlem. Vymezení bezemisního vozidla pro účely daní z příjmů je však konstruováno obecněji. Zatímco definice nízkoemisního vozidla v zákoně č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, zahrnuje vybrané kategorie silničních vozidel (tj. vozidla kategorie M1, M2, M3, N1, N2, N3) a vozidla určená k provozu na dráze trolejbusové, bezemisním vozidlem může podle navrhované definice být jakékoliv silniční motorové vozidlo splňující stanovené podmínky na emise CO2. Silničním motorovým vozidlem se přitom rozumí silniční motorové vozidlo ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle kterého je silničním vozidlem motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Silniční vozidlo se pro účely vymezení bezemisního vozidla v zákoně o daních z příjmů navrhuje specifikovat jako silniční motorové vozidlo tak, aby bylo zřejmé, že nezahrnuje silniční nemotorová vozidla. Podmínkou, aby silniční motorové vozidlo bylo bezemisním vozidlem ve smyslu nově navrženého ustanovení § 21b odst. 7 zákona o daních z příjmů, je, že provoz tohoto silničního motorového vozidla je zcela bezemisní, tj. že při jeho provozu nevznikají žádné emise CO2. Pro účely lepší srozumitelnosti definice pojmu „bezemisní vozidlo“ výslovně obsahuje požadavek na druh paliva bezemisního silničního motorového vozidla s tím, že se nejedná o jediný možný způsob provozu těchto vozidel bez emisí CO2 a současně je ponechám prostor i pro alternativní způsoby pohonu silničních motorových vozidel bez emisí CO2. Bezemisním vozidlem podle navržené definice je tedy vždy vozidlo, které jako palivo používá výlučně elektrickou energii nebo vodík. Za bezemisní vozidlo tedy nelze považovat vozidlo s tzv. hybridním pohonem, tj. vozidlo, které jako palivo používá elektrickou energii nebo vodík v kombinaci s jiným palivem, kdy v jeho kombinovaném provozu dochází k produkci CO2.

K bodu 39 (§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4)

V návaznosti na změny navržené v ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů, na základě nichž se podmínky upravené v tomto ustanovení pro daňovou uznatelnost výdaje na příspěvky na stravování na straně zaměstnavatele stávají podmínkami pro osvobození tohoto příspěvku na stravování na straně zaměstnance, se ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit. Na straně zaměstnavatele bude daňová uznatelnost výdajů na příspěvky na stravování nově posuzována podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona o daních z příjmů, ve znění před účinností tohoto zákona, tj. daňově uznatelnými budou veškeré výdaje vynaložené na naplnění práv zaměstnanců týkajících se jejich pracovních a sociálních podmínek (tedy i stravování), která vyplývají z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele nebo smlouvy uzavřené se zaměstnancem. Poznámky pod čarou č. 23b a 110a se navrhují zrušit pro nadbytečnost.

K bodu 40 (§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4)

Navrhovaná změna navazuje na současně navrhované zrušení osvobození příjmu zaměstnance ve formě nepeněžitého plnění poskytovaného zaměstnavatelem podle dosavadního § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů a na zrušení dosavadních ustanovení § 25 odst. 1 písm. h) a k) zákona o daních z příjmů, podle kterých byly výdaje zaměstnavatele na tato nepeněžitá plnění daňově neuznatelnými výdaji. Uznatelnost výdajů na péči o zaměstnance v podobě zaměstnaneckých benefitů bude na straně zaměstnavatele nově posuzována podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 (dosavadní § 24 odst. 2 písm. j) bod 5) zákona o daních z příjmů. Podle ustanovení § 6 odst. 3 věty druhé zákona o daních z příjmů bylo za příjem zaměstnance považováno také plnění podle dosavadního § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů poskytované rodinnému příslušníkovi zaměstnance. I přesto, že se dosavadní ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů navrhuje zrušit, plnění poskytnuté zaměstnavatelem rodinnému příslušníkovi zaměstnance v rámci zaměstnaneckých benefitů bude i nadále pro účely daní z příjmů považováno za příjem zaměstnance ze závislé činnosti podle § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že výdaje na péči o zaměstnance v podobě těchto zaměstnaneckých benefitů budou na straně zaměstnavatele nově posuzovány podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů, navrhuje se předmětné ustanovení doplnit tak, aby jako daňově uznatelné byly posuzovány i výdaje zaměstnavatele na zaměstnanecké benefity poskytované nejen samotnému zaměstnanci, ale také jeho rodinným příslušníkům. Aby tyto výdaje mohly být nově posouzeny jako výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, je nutné, aby se z hlediska účelu, na který byly vynaloženy, jednalo o výdaje na sociální podmínky nebo péči o zdraví rodinného příslušníka zaměstnance, a rovněž se musí jednat o výdaje vynaložené na práva zaměstnance spočívající v poskytnutí určitých plnění jeho rodinným příslušníkům, která vyplývají z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele nebo pracovní nebo jiné smlouvy uzavřené se zaměstnancem. Daňově uznatelnými výdaji zaměstnavatele tak budou v tomto případě výdaje na plnění poskytnuté rodinnému příslušníkovi zaměstnance, pokud se jedná o plnění ve vztahu k jeho sociálním podmínkám nebo péči o jeho zdraví a pokud právo na poskytnutí takového plnění pro rodinného příslušníka vyplývá zaměstnanci z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy uzavřené se zaměstnancem. Dosavadní kritéria vyplývající z návětí ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmů tak byla prostřednictvím nově navržené věty za středníkem v rozsahu podmínek uvedených v bodě 4 tohoto ustanovení upravena a vztahují se i na rodinného příslušníka zaměstnance. Na ostatní body ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmů se však toto rozšíření nevztahuje, tj. výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jsou i nadále výdaje podle § 24 odst. 2 písm. j) bodů 1 až 3 zákona o daních z příjmů, pokud byly vynaloženy na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšení rozsah doby odpočinku výlučně zaměstnanců, a nikoliv jejich rodinných příslušníků, jak vyplývá z návětí tohoto ustanovení.

K bodu 41 (§ 24 odst. 2 písm. zo))

Zrušení ustanovení se navrhuje v návaznosti na zrušení § 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů, podle kterého je nezdanitelnou částí základu daně úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. V případě poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti jsou podle § 24 odst. 2 písm. zo) zákona o daních z příjmů úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání daňově uznatelným výdajem do stejné výše jako odpočet podle § 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Zrušení tohoto ustanovení však nebude mít za následek ztrátu možnosti poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti uplatnit úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání jako daňově uznatelný výdaj, tyto výdaje pouze budou posuzovány obecným testem podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, tj. musí se jednat o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Zároveň pro daňovou uznatelnost těchto výdajů nebude rozhodné, zda se jedná o úhrady za zkoušky ve smyslu zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

Namísto úplného vypuštění tohoto ustanovení se navrhuje obsah tohoto ustanovení nahradit obsahem ustanovení § 24 odst. 2 písm. zz) zákona o daních z příjmů, aby nedošlo ke změně označení všech následujících pododstavců, čímž by došlo ke snížení přehlednosti nejen tohoto ustanovení a změně řady odkazů na jiná ustanovení.

K bodu 42 (§ 24 odst. 2 písm. zs))

Doposud byl z pohledu zaměstnavatele výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů výdaj vynaložený na provoz vlastního předškolního zařízení ve smyslu dosavadního § 35bb odst. 6 zákona o daních z příjmů a výdaj v podobě příspěvku na provoz tohoto zařízení zajišťovaný jiným subjektem pro děti jeho zaměstnanců. Předškolním zařízením ve smyslu tohoto ustanovení byly (i) mateřská škola podle školského zákona a její zahraniční obdoba, (ii) zařízení služby péče o dítě v dětské skupině podle zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině“) (tj. dobrovolně zaevidovaní poskytovatelé péče o dítě) a jeho zahraniční obdoba nebo (iii) zařízení péče o dítě předškolního věku provozovaná na základě příslušné vázané nebo volné živnosti, pokud péče v nich poskytovaná byla svým charakterem srovnatelná s péčí poskytovanou v dětské skupině nebo v mateřské škole podle školského zákona. Z pohledu zaměstnance byl na základě dosavadního § 6 odst. 9 písm. d) bodu 2 zákona o daních z příjmů osvobozen nepeněžní příjem v podobě poskytnutí péče o dítě ze strany zaměstnavatele, a to v jakémkoliv zařízení péče o děti předškolního věku, včetně mateřské školy podle školského zákona, tj. osvobození nebylo vázáno na poskytnutí péče o dítě pouze v předškolním zařízení ve smyslu dosavadního § 35bb odst. 6 zákona o daních z příjmů. Osvobození tohoto nepeněžního příjmu tedy bylo na straně zaměstnance konstruováno šířeji, než bylo kritérium pro daňovou uznatelnost výdajů vynaložených zaměstnavatelem na provoz předškolního zařízení. V návaznosti na navržené zrušení slevy za umístění dítěte a společně s ní i vymezení předškolního zařízení v dosavadním § 35bb odst. 6 zákona o daních z příjmů a také v návaznosti na zrušení osvobození nepeněžních příjmů zaměstnance ve formě podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů se navrhuje vycházet z dosavadního § 6 odst. 9 písm. d) bodu 2 zákona o daních z příjmů a ustanovení § 24 odst. 2 písm. zs) zákona o daních z příjmů upravit tak, že namísto pojmu „předškolní zařízení“ bude použito obecnější vyjádření, a sice „zařízení péče o děti předškolního věku“. Pojem zařízení péče o děti předškolního věku nebude pro účely zákona o daních z příjmů nijak vymezeno, a proto je nutné vycházet z jeho obecného významu. Z hlediska daňové uznatelnosti výdajů na straně zaměstnavatele v důsledku použití tohoto obecného pojmu tak dochází k rozšíření, neboť výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů nově budou výdaje na provoz nebo příspěvky na provoz jakéhokoliv zařízení péče o děti předškolního věku, tj. i na provoz zařízení, která nejsou mateřskými školami podle školského zákona, dětskými skupinami podle zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ani zařízeními péče o dítě předškolního věku provozovanými na základě živnostenského oprávnění. Daňová uznatelnost výdajů na provoz mateřské školy podle školského zákona včetně jejích zahraničních alternativ zůstane zachována beze změn. Ve vztahu k mateřské škole se navrhuje legislativně-technická úprava spočívající ve vypuštění odkazu na školský zákon, díky čemuž bude pojem mateřská škola zahrnovat taktéž mateřské školy podle zahraniční právní úpravy, aniž by bylo nutné tuto skutečnost výslovně zmiňovat v textu ustanovení. Výdaje na provoz vlastního zařízení péče o děti předškolního věku nebo mateřské školy a výdaje v podobě příspěvku na provoz tohoto zařízení nebo mateřské školy jiným subjektem pro děti jeho vlastních zaměstnanců na straně zaměstnavatele budou výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení příjmu. Na straně zaměstnance budou příjmy v podobě zaměstnavatelem poskytnuté péče o dítě podléhat dani z příjmů v důsledku zrušení osvobození podle dosavadního § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů.

K bodu 43 (§ 24 odst. 2 písm. zz))

Namísto úplného vypuštění § 24 odst. 2 písm. zo) zákona o daních z příjmů se navrhuje obsah tohoto ustanovení nahradit obsahem ustanovení § 24 odst. 2 písm. zz) zákona o daních z příjmů, aby nedošlo ke změně označení všech následujících pododstavců, čímž by došlo ke snížení přehlednosti nejen tohoto ustanovení a změně řady odkazů na jiná ustanovení.

K bodu 44 (§ 24 odst. 6 věta druhá)

Ustanovení § 24 odst. 6 zákona o daních z příjmů se doplňuje pro případ, kdy je na finanční leasing pořizováno vozidlo kategorie M1, u kterého bylo aplikováno ustanovení § 30f odst. 1 zákona o daních z příjmů, a finanční leasing je ukončen před uplynutím stanovené minimální doby. V takovém případě má být i nadále zohledněno, že v průběhu finančního leasingu docházelo k limitaci výše úplat u finančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, podle § 30f odst. 1 zákona o daních z příjmů, a poměrná část úplaty, která je výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 6 věty první, se musí počítat z této dříve spočítané poměrné části.

K bodu 45 (§ 25 odst. 1 písm. h))

V návaznosti na zrušení osvobození nepeněžního plnění poskytovaného zaměstnavatelem zaměstnancům z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění a u zaměstnavatelů, kteří nevytvořili zisk, na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě vymezené v jednotlivých bodech ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů se rovněž navrhuje vypustit ustanovení § 25 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů, podle kterého byly výdaje zaměstnavatele na tato nepeněžitá plnění daňově neuznatelnými výdaji. Uznatelnost těchto výdajů na straně zaměstnavatele bude nově posuzována podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 (dosavadní § 24 odst. 2 písm. j) bod 5) zákona o daních z příjmů. Namísto úplného vypuštění tohoto ustanovení se navrhuje obsah tohoto ustanovení nahradit obsahem ustanovení § 25 odst. 1 písm. zo) zákona o daních z příjmů, aby nedošlo ke změně označení všech následujících odstavců, čímž by došlo ke snížení přehlednosti nejen tohoto ustanovení.

K bodu 46 (§ 25 odst. 1 písm. k))

V návaznosti na zrušení osvobození ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů se rovněž navrhuje vypustit ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona o daních z příjmů, které upravuje daňovou uznatelnost výdajů vynaložených v souvislosti se zařízením pro uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob. Na základě ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů, jehož zrušení se navrhuje, byl doposud osvobozen také příjem zaměstnance poskytnutý zaměstnavatelem ve formě použití vzdělávacího nebo rekreačního zařízení. V návaznosti na toto daňové zvýhodnění právě ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona o daních z příjmů stanovilo, že daňově uznatelnými výdaji souvisejícími se zařízením pro uspokojování potřeb zaměstnanců jsou pouze výdaje do výše příjmů souvisejících s tímto zařízením. Výdaje vynaložené v souvislosti s provozem takového zařízení tak nyní nelze uplatnit v plné výši a v rozsahu, v němž převyšují příjmy související s tímto zařízením, jsou daňově neuznatelnými výdaji. Za zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob lze přitom považovat např. rekreační zařízení, sportovní zařízení, kulturní zařízení atd.

Vzhledem ke zrušení osvobození příjmu v podobě užívání takového zařízení na straně zaměstnance se tedy navrhuje vypustit předmětné ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona o daních z příjmů upravující uznatelnost výdajů na provoz takového zařízení na straně zaměstnavatele. Nadále již nebude nutné uznatelnost těchto výdajů nijak omezovat z důvodu, že nízká cena pro zaměstnance za poskytnuté služby v těchto zařízeních sloužících k uspokojování jejich potřeb, která by potenciálně generovala ztrátu z této činnosti (kterou by pro účely daní z příjmů bylo nutné upravit jako daňově neuznatelný výdaj), bude podléhat dani z příjmů jako příjem zaměstnance. Uznatelnost těchto výdajů na straně zaměstnavatele bude nově posuzována podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 (dosavadní § 24 odst. 2 písm. j) bod 5) zákona o daních z příjmů. Namísto úplného vypuštění tohoto ustanovení se navrhuje obsah tohoto ustanovení nahradit obsahem ustanovení § 25 odst. 1 písm. zn) zákona o daních z příjmů, aby nedošlo ke změně označení všech následujících odstavců, čímž by došlo ke snížení přehlednosti nejen tohoto ustanovení.

K bodu 47 (§ 25 odst. 1 písm. t))

Navrhuje se v ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů, podle kterého jsou z daňově uznatelných výdajů vyloučeny výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dar, přičemž za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není předmětem spotřební daně, vyloučit výjimku pro tiché víno. Jedná se o nesystémovou výjimku z obecného režimu výdajů na reprezentaci, resp. o výjimku z výjimky, kdy se obecně za dar nepovažují taková plnění, která nejsou předmětem spotřební daně (s hodnotou bez DPH do 500 Kč). Tiché víno obecně předmětem spotřební daně je, avšak doposud ho za zákonem stanovených podmínek bylo možné do daňových výdajů jako dar na reprezentaci zahrnout na rozdíl od dalších plnění, která předmětem spotřební daně jsou (např. pivo, lihoviny apod.).

K bodu 48 (§ 25 odst. 1 písm. zn) a zo))

Namísto úplného vypuštění § 25 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů se navrhuje obsah tohoto ustanovení nahradit obsahem ustanovení § 25 odst. 1 písm. zo) zákona o daních z příjmů, aby nedošlo ke změně označení všech následujících pododstavců, čímž by došlo ke snížení přehlednosti nejen tohoto ustanovení a změně řady odkazů na jiná ustanovení. Z téhož důvodu se rovněž v případě § 25 odst. 1 písm. k) zákona o daních z příjmů namísto jeho úplného vypuštění navrhuje jeho obsah nahradit obsahem ustanovení § 25 odst. 1 písm. zn) zákona o daních z příjmů.

K bodu 49 (§ 28 odst. 6 věta třetí)

Ustanovení § 28 odst. 6 zákona o daních z příjmů se doplňuje pro případ, kdy poplatník používá vozidlo kategorie M1 pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu. Obecně u majetku používaného pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu platí, že jeho odpisy jsou výdajem k zajištění zdanitelného příjmu pouze v poměrné části. Pro vozidla kategorie M1 však navíc platí pravidla uvedená v § 30e až 30g zákona o daních z příjmů, podle kterých v případě, že výdaje na takové vozidlo přesáhnou 2 mil. Kč (tedy poměr částky omezení výdajů a úhrnu výdajů vynaložených na vozidlo je nižší než 1, k daným pojmům více viz důvodová zprávy k § 30e zákona o daních z příjmů), jsou jejich odpisy kráceny tak, aby byla celkově do výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zahrnuta pouze částka 2 mil. Kč. V případě, kdy je takové vozidlo používáno k zajištění zdanitelného příjmu jen zčásti, je tedy třeba aplikovat dva poměry a navrhovaná věta upravuje pořadí těchto poměrů. Nejdříve je tedy třeba aplikovat § 30e nebo 30f zákona o daních z příjmů, kdy se vypočítá poměrná část tak, aby bylo dosaženo limitace částkou 2 mil. Kč, a teprve potom se takto získaná částka odpisu sníží na poměrnou část podle toho, v jaké části je vozidlo používáno k zajištění zdanitelného příjmu. Pokud jde tedy např. o vozidlo kategorie M1 se vstupní cenou 3 mil. Kč, které je jen z poloviny používáno k zajištění zdanitelného příjmu, je nejdříve vypočítán poměr podle § 30e odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů, jehož výsledkem jsou 2/3, a poté je aplikován poměr podle § 28 odst. 6 věty první zákona o daních z příjmů, a tedy výsledný poměr je 1/3. Pokud by toto pořadí nebylo stanoveno, mohlo by docházet k výkladu, že pokud je do výdajů k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zahrnována jen polovina odpisů, bude to celkem za dané vozidlo (i bez přihlédnutí k § 30e a 30f zákona o daních z příjmů) pouze 1 500 000 Kč a není tedy třeba aplikovat § 30e a 30f zákona o daních z příjmů, tomu se však chce zabránit, protože pravidlo podle § 30e a 30f zákona o daních z příjmů má mít v tomto případě přednost a musí být aplikováno vždy.

K bodu 50 (§ 29 odst. 2)

V návaznosti na nová ustanovení § 30e a 30f zákona o daních z příjmů, která omezují výši odpisů, která může být zahrnuta do výdajů na zajištění zdanitelných příjmů, na jejich poměrnou část, se do § 29 odst. 2 zákona o daních z příjmů doplňuje odkaz na tato ustanovení, aby bylo zřejmé, že i v těchto případech se do celkové výše odpisů pro účely výpočtu zůstatkové ceny započítávají celé odpisy, nikoli jen jejich poměrná část určená podle § 30e a 30f zákona o daních z příjmů.

K bodu 51 (§ 29 odst. 3 věta druhá)

Navrhuje se legislativně technická úprava související se zrušením dosavadních odstavců 1 a 4 v § 30a zákona o daních z příjmů, v důsledku čehož se z § 30a odst. 5 zákona o daních z příjmů stal § 30a odst. 3 zákona o daních z příjmů.

K bodu 52 (§ 30a odst. 1)

Vzhledem k tomu, že ustanovení § 30a odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů v dosavadním znění se vztahují pouze na majetek pořízený do 31. 12. 2023, ruší se tato ustanovení vzhledem k tomuto majetku k tomuto dni a skutečnost, že se na daný majetek a na technické zhodnocení na něm provedené použijí i nadále, stanoví pouze přechodné ustanovení, viz čl. XVI bod 7.

K bodu 53 (§ 30a odst. 1 věta první)

S ohledem na kroky v oblasti dekarbonizace dopravy v kontextu aktualizace Národního plánu obnovy České republiky a se zřetelem k souvisejícím doporučením Evropské komise se navrhuje několik pozitivně motivačních opatření v oblasti daní z příjmů, jejichž účelem je vést poplatníky k ekologicky udržitelnějšímu chování a přispívat tak k celospolečenskému úsilí o snižování emisí skleníkových plynů. Vedle snížení výše příjmů ze závislé činnosti plynoucího poplatníkovi (zaměstnanci) v souvislosti s bezplatným poskytnutím bezemisních motorových vozidel zaměstnavatelem ke služebním i soukromým účelům podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů se ve vztahu k bezemisním vozidlům navrhuje také prodloužení účinnosti možnosti uplatňovat mimořádné daňové odpisy hmotného majetku. Prodloužení účinnosti institutu mimořádných odpisů platí pouze pro silniční motorová vozidla, která jsou bezemisními vozidly. Pojem bezemisní vozidlo je pro účely daní z příjmů vymezen v nově navrhovaném ustanovení § 21b odst. 7 zákona o daních z příjmů a jedná se o jakékoliv silniční motorové vozidlo (ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), které nemá žádné emise CO2. Jedná se tedy o vozidla, která jako palivo používají výlučně elektrickou energii nebo vodík, nebo jsou poháněna jiným způsobem, který zajistí, že při jejich provozu nevznikají žádné emise CO2. Za bezemisní vozidlo tudíž nelze považovat vozidlo s tzv. hybridním pohonem, tj. vozidlo, které jako palivo používá elektrickou energii nebo vodík v kombinaci s jiným palivem, kdy v jeho kombinovaném provozu dochází k produkci CO2. Mimořádné odpisy budou moci být uplatněny i na taková bezemisní vozidla pořízená mezi 1. 1. 2024 a 31. 12. 2028. Toto vozidlo může poplatník odepsat bez přerušení za 24 měsíců, přičemž za prvních 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny a za dalších 12 měsíců rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny. Odpisy se tedy stanoví s přesností na měsíce, nikoli na roky. Dané ustanovení však představuje pouze možnost, kterou poplatník může využít, pokud tak neučiní, postupuje i u uvedeného majetku podle obecné právní úpravy odpisování. Mimořádné odpisy se projevují i v případě finančního leasingu, kdy pro daňové účely pro tento majetek platí i kratší minimální doba finančního leasingu, kdy v daném období tak je možné uzavřít leasingovou smlouvu s dobou trvání pouze 2 roky. Záměrem navrhovaného ustanovení je v současné ekonomicky obtížné době dočasně podpořit zájem poplatníků o pořízení ekologicky vhodnějšího vozidla, a to tím, že bude umožněno rychlejší uplatnění jeho pořizovací ceny v daňově uznatelných nákladech a v důsledku toho i dočasné snížení základu daně.

K bodu 54 (§ 30a odst. 2 věta první)

Navrhuje se legislativně technická úprava související se zrušením odstavce 1 a přečíslováním následujících odstavců.

K bodu 55 (§ 30a odst. 3)

Odstavec 3 (doposud odstavec 4) je nadbytečný vzhledem k tomu, že § 30a zákona o daních z příjmů se nyní vztahuje na omezený okruh majetku, do kterého nespadá majetek odpisovaný podle § 30 odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů.

K bodu 56 (§ 30a odst. 3 věta první)

Navrhuje se legislativně technická úprava související se zrušením odstavce 1 a přečíslováním následujících odstavců.

K bodu 57 (§ 30e až 30g)

Nově vkládané § 30e až 30g zákona o daních z příjmů zavádějí omezení výše odpisů uplatňovaných jako výdaj k zajištění zdanitelného příjmu v případě vozidel kategorie M1 (k této kategorii vozidel viz § 30g odst. 1 zákona o daních z příjmů). Z věcného hlediska se vychází z právní úpravy provedené zákonem č. 438/2003 Sb., kdy se stropovala vstupní cena těchto vozidel, a to částkou 900 000 Kč (následně byla zákonem č. 669/2004 Sb. zvýšena na 1 500 000 Kč). Tím, že se zastropovala vstupní cena, se snížila výše odpisů z nich počítaných a tedy výdajů, které mohly být uplatněny jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Navrhovaná úprava je konstruovaná jinak, protože omezuje nikoli výši vstupní ceny, ale výši odpisů, které lze zahrnout do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu, ale důvod této úpravy je obdobný jako v případě zákona č. 438/2003 Sb. Cílem omezení uplatnění odpisů u vybraných vozidel je snížení dopadu na veřejné rozpočty, neboť na vrub daňových nákladů jsou uplatňovány vysoké částky, což však ve svém důsledku znamená, že na komfort vlastníků nebo uživatelů těchto vozidel přispívají de facto všichni poplatníci. K § 30e V odstavci 1 § 30e zákona o daních z příjmů je stanoveno základní pravidlo, že do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu se zahrnuje pouze poměrná část odpisů vozidla kategorie M1, a to část vypočítaná podle poměru částky omezení výdajů u takového vozidla a úhrnu výdajů vynaložených na takové vozidlo. Uvedené částky jsou pojmy, které jsou vymezeny v následujících odstavcích pro různé situace, které mohou v průběhu odpisování vozidla nastat. Smyslem celé úpravy je to, aby v souvislosti s vozidlem kategorie M1 nemohlo být prostřednictvím odpisů uplatněno jako výdaj více než 2 mil. Kč, a to bez ohledu na vstupní cenu vozidla. Přitom odpisy jsou stále počítány podle obecné úpravy, tedy nejvýše do vstupní ceny nebo do zvýšené vstupní ceny (viz § 30 odst. 3 zákona o daních z příjmů), a jejich výše je stejná jako u ostatního majetku, omezena je pouze jejich výše, která může být výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V odstavci 2 jsou částka omezení výdajů u vozidla a úhrn výdajů vynaložených na vozidlo vymezeny pro základní situaci, kdy je vozidlo pořízeno a začíná se odpisovat. Částkou omezení výdajů jsou v tomto případě 2 mil. Kč, protože tolik může být v budoucnu uplatněno jako výdaj. Úhrnem výdajů vynaložených na vozidlo je jeho vstupní cena, protože odpisy jsou počítány ze vstupní ceny, která je v tuto chvíli v plné výši. Tímto poměrem bude poplatník násobit vypočítané odpisy pro účely jejich zahrnutí do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu (avšak pouze tehdy, pokud tento poměr bude nižší než jedna, viz § 30g odst. 5 zákona o daních z příjmů, protože v opačném případě je vstupní cena nižší než 2 mil. Kč a není tedy třeba odpisy krátit), dokud nenastane některá ze skutečností uvedených v odstavcích 3 a 4, která změní vstupní cenu. Pokud by k žádné z těchto skutečností nedošlo a vozidlo bylo odepisováno ze vstupní ceny až do nuly, zajistí násobení daným poměrem, že výše odpisů, která bude uplatněna jako výdaj k zajištění zdanitelného příjmu, bude právě 2 mil. Kč. Uvedeno na příkladech: Nákup vozidla za 3 mil. Kč. Částka omezení výdajů u vozidla kategorie M1 činí 2 mil. Kč a úhrn výdajů vynaložených na vozidlo kategorie M1 se rovná jeho vstupní ceně, která činí v daném případě 3 mil. Kč. Poměr krácení odpisů je 2 000 000/3 000 000=2/3, tedy poměrná část odpisů bude stanovena jako poměr krácení x stanovený odpis. Odpisy rovnoměrné:

Vstupní cena/

Rokzvýšená vstupníStandardní odpis Poměrná část odpisu Zůstatková cena

cena (úhrn výdajů)

1 3 000 000 330 000 220 000 2 670 000 2 3 000 000 667 500 445 000 2 002 500 3 3 000 000 667 500 445 000 1 335 000 4 3 000 000 667 500 445 000 667 500 5 3 000 000 667 500 445 000 0 Celkem 3 000 000 2 000 000 Odpisy zrychlené:

Vstupní cena/

Rokzvýšená vstupníStandardní odpis Poměrná část odpisu Zůstatková cena

cena (úhrn výdajů)

1 3 000 000 600 000 400 000 2 400 000 2 3 000 000 960 000 640 000 1 440 000 3 3 000 000 720 000 480 000 720 000 4 3 000 000 480 000 320 000 240 000 5 3 000 000 240 000 160 000 0 Celkem 3 000 000 2 000 000 Odstavec 3 upravuje situaci, kdy je na vozidle kategorie M1 provedeno technické zhodnocení. Technické zhodnocení zvyšuje vstupní nebo zůstatkovou cenu (viz § 29 odst. 3 zákona o daních z příjmů) a tedy celkovou výši odpisů, které jsou z vozidla stanoveny, a to ve zdaňovacím období, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání. Proto je třeba v takovém okamžiku nově určit poměr, kterým se odpisy násobí pro zjištění jejich části, která bude výdajem k zajištění zdanitelného příjmu, protože výpočtem podle dosavadního poměru by se nedosáhlo toho, aby byly do daňových výdajů zahrnuto právě 2 mil. Kč. Princip, na kterém je založen výpočet nového poměru, je stejný ve všech ustanoveních § 30e a 30f zákona o daních z příjmů a jde o to, že částka omezení výdajů u vozidla se rovná částce, která od tohoto okamžiku ještě může být uplatněna jako výdaj k zajištění zdanitelného příjmu prostřednictvím odpisů, a úhrn výdajů vynaložených na vozidlo se rovná částce, která se ještě promítne do odpisů. V případě provedení technického zhodnocení to tedy znamená, že částkou omezení výdajů je rozdíl mezi 2 mil. Kč a úhrnem částí odpisů, které již byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů (tedy část odpisů vypočítaná za pomoci odstavce 2). Úhrnem výdajů vynaložených na vozidlo je součet zůstatkové ceny a výdajů na technické zhodnocení, protože součet těchto hodnot ještě bude promítnut v odpisech, a to ať se odpisuje rovnoměrně, nebo zrychleně (v tomto případě se tento součet označuje jako zvýšená zůstatková cena, která se používá pro účely výpočtu odpisů podle § 32 zákona o daních z příjmů, v případě rovnoměrného odpisování se odpisuje ze zvýšené vstupní ceny, která se rovná součtu vstupní ceny a technického zhodnocení, součet odpisů od tohoto okamžiku se však také rovná součtu zůstatkové ceny a technického zhodnocení). Tím, že se změní poměr pro výpočet části odpisu, která je výdajem k zajištění zdanitelného příjmu, se opět dosáhne toho, že celkem budou uplatněny jako výdaj k zajištění zdanitelného příjmu právě 2 mil. Kč. Uvedeno na příkladu: Nákup vozidla za 3 mil. Kč, v druhém roce provedeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání technické zhodnocení. V prvním roce částka omezení výdajů u vozidla kategorie M1 činí 2mil. Kč a úhrn výdajů vynaložených na vozidlo kategorie M1 se rovná jeho vstupní ceně, která činí v daném případě 3 mil. Kč. V druhém roce je provedeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání technické zhodnocení ve výši 200 000 Kč. Po provedení a uvedení do stavu způsobilého obvyklému užívání technického zhodnocení se změní poměr krácení. Omezení výdajů (čitatel) bude nově rozdíl mezi částkou 2 mil. Kč a úhrnem částí odpisů, které byly daňově uznatelné. Úhrn výdajů (jmenovatel) bude zůstatková cena v prvním roce plus technické zhodnocení (200 000). Odpisy rovnoměrné:

Vstupní cena/částkaPoměr

StandardníPoměrná

RokzvýšenáomezeníÚhrn výdajůkráceníZůstatková cen

odpisčást odpisu

vstupnívýdajůodpisů cena

1 3 000 000 2 000 000 3 000 000 2/3 330 000 220 000 2 670 000 2 3 200 000 1 780 000 2 870 000 178/287 640 000 396 934 2 230 000 3 3 200 000 640 000 396 934 1 590 000 4 3 200 000 640 000 396 934 950 000 5 3 200 000 640 000 396 934 310 000 6 3 200 000 310 000 192 264 0 Celkem 3 200 000 2 000 000 Odstavec 4 stanoví obdobné pravidlo jako odstavec 3 pro případ, kdy dochází ke zvýšení nebo snížení vstupní ceny vozidla z jiného důvodu než technického zhodnocení, viz § 29 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Částka omezení výdajů se spočítá stejně jako v případě provedení technického zhodnocení a úhrn výdajů vynaložených na vozidlo se vypočítá jako zůstatková cena upravená o částku, o kterou byla zvýšena nebo snížena vstupní cena, jde tedy o stejný princip jako v případě technického zhodnocení, kdy se zůstatková cena zvyšuje o technické zhodnocení. Vozidlo kategorie M1 může být odpisováno i podle § 30a zákona o daních z příjmů, tedy mimořádnými odpisy. V takovém případě se pro odpisy tohoto vozidla použije odstavec 2 a v případě provedení technického zhodnocení a jeho uvedení do stavu způsobilého obvyklému užívání odstavec 3, avšak vzhledem k tomu, že technické zhodnocení takového vozidla se odpisuje samostatně jako hmotný majetek – jiný majetek (viz § 30a odst. 3 a § 26 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů), je třeba daný poměr aplikovat nejen na dané vozidlo, ale i na odpisy tohoto technického zhodnocení. To stanoví odstavec 5 věta první. Část odpisů vozidla, která bude výdajem k zajištění zdanitelného příjmu, tak bude v důsledku použitého poměru nižší než 2 mil. Kč a stejně tak příslušná část odpisů technického zhodnocení, částky 2 mil. Kč však bude dosaženo v součtu těchto částí odpisů, což odpovídá cíli těchto ustanovení. Speciální pravidlo musí být stanoveno pro případ, kdy je provedeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání na takovém vozidle další technické zhodnocení, protože toto technické zhodnocení zvyšuje vstupní nebo zůstatkovou cenu prvního technického zhodnocení. V takovém případě je tedy potřeba přepočítat poměr pro výpočet příslušné části odpisu a tento poměr se aplikuje jak na dané technické zhodnocení, které je jiným majetkem, tak na samotné vozidlo. Částky, které vstupují do výpočtu poměru, jsou uvedeny v odstavci 5 větě druhé. Částka omezení výdajů je vypočítána tak, že se 2 mil. Kč musí snížit jak o úhrn částí odpisů vozidla, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, tak o části odpisů technického zhodnocení, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, protože do limitu 2 mil. Kč se musí vejít daňově uznatelné části odpisů obou těchto majetků dohromady. Úhrn výdajů vynaložených na vozidlo i na technické se potom rovná součtu zůstatkové ceny vozidla, zůstatkové ceny technického zhodnocení, které je jiným majetkem, a výdajů na další technické zhodnocení, protože všechny tyto částky se ještě projeví v odpisech, a to odděleně jako odpisy vozidla a jako odpisy technického zhodnocení.

Odstavce 6 až 10 upravují situace, kdy má poplatník pouze spoluvlastnický podíl na vozidle kategorie M1. V takovém případě není daňově uznatelná část odpisů limitována částkou 2 mil. Kč, ale podílem této částky vypočítaným podle výše spoluvlastnického podílu. Toto základní pravidlo je uvedeno v odstavci 6, kde je v písmenu a) takto vymezena částka omezení výdajů u tohoto podílu. Úhrnem výdajů vynaložených na spoluvlastnický podíl je jeho vstupní cena. Odstavec 7 řeší situaci, kdy je spoluvlastnický podíl zvýšen, tedy dochází ke sloučení spoluvlastnických podílů, viz § 30c odst. 1 zákona o daních z příjmů. V takovém případě je třeba změnit částku omezení výdajů u tohoto podílu, protože musí vycházet z částky 2 mil. Kč upravené podle nové výše spoluvlastnického podílu. Zároveň však musí být snížena o úhrn částí odpisů, které již byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, viz písm. a), ale výše těchto odpisů musí být ještě upravena vzhledem k tomu, že tyto odpisy byly do této chvíle počítány z jiného spoluvlastnického podílu, který měl jinou částku omezení výdajů. Proto je třeba tuto částku odpisů alikvotně upravit na částku, kolik by činily, kdyby byl již dříve odpisován tak velký spoluvlastnický podíl, jaký bude do budoucna, tedy bude vynásobena podílem nové výše spoluvlastnického podílu a původní výše spoluvlastnického podílu. Pokud tedy např. poplatník měl spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny se vstupní cenou 3 mil. Kč, měl na začátku částku omezení výdajů ve výši 1 mil. Kč (polovina z 2 mil. Kč) a odpisy krátil pro účely daňové uznatelnosti na jednu třetinu, tedy např. místo 330 000 Kč uplatnil 110 000 Kč. Pokud poté přikoupil ještě další čtvrtinu, musí přepočítat částku omezení výdajů, a to tak, že částku 1 500 000 Kč (tři čtvrtiny z 2 mil. Kč) sníží o tři poloviny (podíl tří čtvrtin ku jedné polovině) 110 000 Kč, tedy o 165 000 Kč. Částka 165 000 Kč totiž simuluje situaci, kolik by již bylo uplatněno jako daňový výdaj, pokud by poplatník od počátku měl tříčtvrtinový podíl. Pokud by se od částky 1 500 000 Kč odečetlo pouze 110 000 Kč, tedy tolik, kolik již bylo skutečně uplatněno jako daňový výdaj, vedlo by to k tomu, že celkově by na konci odpisování podílu bylo v daňových výdajích uplatněno 1 500 000 Kč, tedy nebylo by zohledněno, že po část doby odpisování poplatník vlastnil pouze poloviční podíl, na který se aplikuje limit 1 mil. Kč. Úhrn výdajů vynaložených na tento podíl se od okamžiku jeho zvýšení rovná součtu jeho zůstatkové ceny a vstupní ceny nově nabývaného spoluvlastnického podílu. Odstavec 8 upravuje opačnou situaci než odstavec 7, tedy snížení spoluvlastnického podílu. Částka omezení výdajů se v takovém případě počítá stejně jako v případě zvýšení spoluvlastnického podílu, a to ze stejných důvodů jako uvedených výše. Úhrn výdajů vynaložených na tento podíl se rovná zůstatkové ceně nové výše spoluvlastnického podílu (tedy jde o poměrnou část zůstatkové ceny původního spoluvlastnického podílu vypočítanou podle toho, jaká část spoluvlastnického podílu poplatníkovi zůstala). Odstavec 9 upravuje situaci, kdy má poplatník spoluvlastnický podíl na vozidle kategorie M1 a na tomto vozidle je provedeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání technické zhodnocení. V takovém případě se hodnota technického zhodnocení u jednotlivých spoluvlastníků určí podle jejich spoluvlastnického podílu, viz § 29 odst. 5 věta druhá zákona o daních z příjmů. V tomto případě jde o kombinaci pravidel podle odstavců 6 a 3, tedy částka omezení výdajů vychází z poměrné části částky 2 mil. Kč a musí se odečíst úhrn části odpisů, které již byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a pro zjištění úhrnu výdajů vynaložených na spoluvlastnický podíl se musí jeho zůstatková cena zvýšit o část výdajů na technické zhodnocení připadající na daný podíl. Odstavec 10 obdobně upravuje situaci, kdy je vstupní cena zvyšována nebo snižována z jiného důvodu než technického zhodnocení. § 30f Ustanovení § 30f se zabývá situací, kdy je vozidlo kategorie M1 pořizováno na finanční leasing. V takovém případě je podle § 24 odst. 4 zákona o daních z příjmů výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů úplata u finančního leasingu. Protože jde jen o jiný způsob pořízení vozidla, ale ekonomicky jde v případě uplatňování těchto úplat do daňových výdajů o to samé jako při uplatňování odpisů takového majetku pořízeného jiným způsobem, limituje se i výše úplat u finančního leasingu, která může být výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V odstavci 1 větě první se proto stanoví, že v případě vozidel kategorie M1 je úplata u finančního leasingu výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pouze v poměrné části vypočítané podle poměru částky 2 mil. Kč a úhrnu těchto úplat. Toto jednoduché pravidlo však platí pouze v případě, že v souvislosti s takto pořizovaným vozidlem nevznikl jiný majetek (podle § 26 odst. 3 písm. a) nebo c) zákona o daních z příjmů), potom je totiž potřeba do limitu 2 mil. Kč zahrnout i odpisy tohoto jiného majetku a poměr se musí přepočítat, viz odstavce 5 až 8, a tento nový poměr se použije jak pro daný jiný majetek, tak pro úplaty u finančního leasingu. Odstavec 2 upravuje situaci, kdy je vozidlo kategorie M1 nabyto jako předmět finančního leasingu. V takovém případě je třeba zohlednit, že jako daňový výdaj s ním související již byly uplatňovány úplaty u finančního leasingu nebo jejich část. Na takové vozidlo se tedy také použije pravidlo o omezení výše odpisů, která je výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, uvedené v § 30e odst. 1 zákona o daních z příjmů, ale pro zjištění částky omezení výdajů se musí částka 2 mil. Kč snížit o úhrn částí úplat u finančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pokud se tedy na úplaty u finančního leasingu aplikoval odstavec 1 (tedy poměr podle odstavce 1 byl nižší než 1, tedy úhrn úplat byl vyšší než 2 mil. Kč), vyjde částka omezení výdajů u nabytého vozidla ve výši 0 a jeho odpisy nejsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů vůbec. Úhrn výdajů vynaložených na vozidlo se rovná jeho vstupní ceně, tedy kupní ceně, za kterou byl po uplynutí sjednané doby finančního leasingu nabyt. Odstavec 3 upravuje situace, kdy je na vozidle kategorie M1 pořízeném na finanční leasing provedeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání technické zhodnocení. Jde o stejný princip, jako když je technické zhodnocení provedeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání na jinak pořízeném vozidle kategorie M1, viz § 30e odst. 3 zákona o daních z příjmů, jediný rozdíl je v tom, že při výpočtu částky omezení výdajů se částka 2 mil. Kč musí snížit kromě úhrnu částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, i o úhrn částí úplat u finančního leasingu, které byly takovým výdajem. Stejný je vztah odstavce 4 a § 30e odst. 4 zákona o daních z příjmů, co se týká situace, kdy dojde ke zvýšení nebo snížení vstupní ceny již odpisovaného vozidla kategorie M1. Odstavec 5 se týká jiného majetku vzniklého při pořizování vozidla kategorie M1 na finanční leasing v podobě technického zhodnocení provedeného na tomto vozidle nebo výdajů vynaložených na toto vozidlo, viz § 26 odst. 3 písm. a) a c) zákona o daních z příjmů. Tento jiný majetek je také odpisován, a proto i pro něj je stanoveno pravidlo, že se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnují jeho odpisy pouze v poměrné části vypočítané podle poměru částky omezení výdajů a úhrnu výdajů vynaložených na tento jiný majetek. Následující odstavce stanovují výši těchto částek v různých situacích. Podle odstavce 6 se částka omezení výdajů u jiného majetku podle odstavce 5 rovná rozdílu mezi částkou 2 mil. Kč a úhrnem částí úplat u finančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Jedná se tedy o úhrn částí úplat, které byly vypočítány podle odstavce 1 věty první do okamžiku vzniku jiného majetku. Úhrnem výdajů vynaložených na tento jiný majetek je součet úplat u finančního leasingu, které ještě nebyly výdajem, a vstupní ceny jiného majetku. Úplatami u finančního leasingu, které ještě nebyly výdajem, se rozumí ty části, které v případě poplatníka, který je účetní jednotkou, ještě nebyly nákladem podle právních předpisů upravujících účetnictví a v případě poplatníka, který není účetní jednotkou nebo vede jednoduché účetnictví, ještě nebyly zaplaceny. Podle odstavce 1 věty druhé je třeba od tohoto okamžiku tento poměr použít i pro určení poměrné části úplaty u finančního leasingu, která je výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Částka omezení výdajů se totiž vztahuje k součtu úplat u finančního leasingu a vstupní ceny jiného majetku a poměr je tedy od tohoto okamžiku počítán tak, že zahrnuje jak úplatu u finančního leasingu, tak vstupní cenu jiného majetku. Odstavec 7 upravuje situaci, kdy je na vozidle, v souvislosti s nímž již existuje jiný majetek, provedeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání další technické zhodnocení. V takovém případě toto technické zhodnocení zvyšuje vstupní nebo zůstatkovou cenu daného jiného majetku, viz § 29 odst. 3 věta první část za středníkem zákona o daních z příjmů. V tomto případě se proto postupuje obdobně jako při provedení a uvedení do stavu způsobilého obvyklému užívání technického zhodnocení na vozidle kategorie M1, avšak s tím rozdílem, že pro zjištění částky omezení výdajů musí být částka 2 mil. Kč snížena jak o část odpisů tohoto jiného majetku, které již byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, tak o takovou část úplat u finančního leasingu. Úhrn výdajů vynaložených na tento jiný majetek je potom roven součtu zůstatkové ceny jiného majetku, výdajů na další technické zhodnocení a součtu úplat u finančního leasingu, které ještě nebyly výdajem. Odstavec 8 se týká situace, kdy vznikne v souvislosti s vozidlem kategorie M1 jiný majetek a poté je dané vozidlo nabyto jako předmět finančního leasingu. Vstupní nebo zůstatková cena jiného majetku se v takovém případě podle § 29 odst. 4 zákona o daních z příjmů zvýší o pořizovací cenu vozidla. Částka omezení výdajů se tedy v tomto případě vypočítá stejně jako v případě provedení dalšího technického zhodnocení, tedy jako 2 mil. Kč snížené o úhrn částí úplat u finančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a částí odpisů tohoto majetku, které byly takovým výdajem, úhrn výdajů vynaložených na jiný majetek se spočítá jako součet jeho zůstatkové ceny v daném okamžiku a kupní ceny vozidla. Doba trvání finančního leasingu již uplynula, tedy již nebudou placeny žádné úplaty u finančního leasingu, a proto nevstupují do úhrnu výdajů vynaložených na jiný majetek. § 30g Ustanovení § 30g zákona o daních z příjmů obsahuje společná ustanovení, která se vztahují k vozidlům kategorie M1 a úpravě v § 30e a 30f zákona o daních z příjmů. V prvním odstavci se upřesňuje, co se rozumí pro účely daní z příjmů vozidlem kategorie M1, a to odkazem na definici takového vozidla v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES. Podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) tohoto nařízení do této kategorie spadají motorová vozidla s nejvýše osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a bez prostoru pro stojící cestující, bez ohledu na to, zda je počet míst k sezení omezen na místo k sezení řidiče. Odstavec 2 navazuje na pravidla uvedená v § 30e a 30f zákona o daních z příjmů, která pro výpočet částky omezení výdajů pracují s výší odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a výší úplat u finančního leasingu, které byly takovým výdajem. Pokud poplatník vozidlo kategorie M1 nabyl některým ze způsobů uvedených v § 30 odst. 10 zákona o daních z příjmů a pokračuje tedy v odpisování započatém svým předchůdcem, platí celkový limit 2 mil. Kč pro oba poplatníky dohromady. Proto se musí částka omezení výdajů snižovat jak o odpisy, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů u daného poplatníka, tak o ty, které byly takovým výdajem u jeho právního předchůdce. Na úplaty u finančního leasingu se toto ustanovení použije v případě, kdy předchůdce poplatníka vozidlo pořídil na finanční leasing a poté, co ho tento předchůdce pořídil a začal odpisovat, jej nabyde některým ze způsobů uvedených v § 30 odst. 10 zákona o daních z příjmů poplatník a pokračuje v odpisování. Vzhledem k tomu, že limit 2 mil. Kč platí pro oba poplatníky dohromady, musí tento poplatník zohlednit i úplaty u finančního leasingu, které byly daňovým výdajem u jeho předchůdce (přestože daný poplatník sám už žádné úplaty u finančního leasingu neplatí). V odstavci 3 se navrhuje ustanovení, které stanoví zůstatkovou cenu v případě prodeje vozidla kategorie M1 podléhajícího limitaci podle § 30e a 30f zákona o daních z příjmů či jiného zacházení s ním, než je stanovování odpisů. Záměrem úpravy je, aby ta část odpisů, která byla daňově neuznatelná v době držby automobilu, již nemohla být v základu daně uplatněna, a zároveň, aby nedošlo k omezení výdajů souvisejících s příjmem z prodeje automobilu, které souvisejí s ještě neodepsanou částí automobilu. Standardně by se mělo jednat o zůstatkovou cenu. Vzhledem k poměrně velké benevolenci současné právní úpravy při stanovování daňových odpisů, kdy je definována pouze minimální doba odpisování a odpisování je možné bez dalšího přerušit na libovolně dlouhou dobu, je nutné stanovení zůstatkové ceny v případě limitovaných automobilů zpřesnit. Proto se navrhuje, že jde o zůstatkovou cenu vycházející z minimální doby odpisování a bez přerušení odpisování. Touto úpravou se zajistí, aby nedocházelo k účelovému obcházení požadované restrikce tím, že by poplatník nejdříve uplatnil velice nízké odpisy (které jsou limitovány) a následně při prodeji uplatnil vysokou zůstatkovou cenu (která by limitována nebyla). Navržená úprava tomuto postupu zamezuje, zároveň však v případě běžného odpisování poplatníka nijak nelimituje. Pokud tedy bude poplatník uplatňovat maximální daňové odpisy (což je ve většině případů racionální), bude zůstatkovou cenou dle tohoto ustanovení jeho standardní zůstatková cena. Pouze pokud by poplatník z nějakých důvodů odpisování přerušil či zvolit delší dobu odpisování, bude se zůstatková cena určená podle tohoto ustanovení od jeho zůstatkové ceny lišit a poplatník tak neuplatní v daňově uznatelných výdajích celou její hodnotu. Přitom se respektuje volba poplatníka ohledně toho, zda bude vozidlo odpisovat rovnoměrně, či zrychleně, případně využije možnost mimořádných odpisů. Pouze pro případ, kdy poplatník vůbec odpisování nezahájil, stanoví věta druhá fikci, že poplatník zvolil rovnoměrné odpisování bez zvýšení odpisu v prvním roce odpisování, a na základě toho tedy musí spočítat zůstatkovou cenu. Odstavec 4 výslovně vylučuje použití § 23 odst. 4 písm. e) zákona o daních z příjmů v situaci, kdy část odpisů nebyla výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Toto ustanovení obecně vylučuje ze základu daně částky zaúčtované do příjmů, pokud přímo souvisejí s výdaji neuznanými jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a vedlo by tedy k tomu, že by se ze základu daně vylučovala poměrná část příjmu z prodeje vozidla kategorie M1, na které by se aplikovala pravidla podle § 30e a 30f zákona o daních z příjmů. To však není chtěné, příjem se má zdaňovat v plné výši, a proto se použití tohoto ustanovení vylučuje. Odstavec 5 věta první reflektuje skutečnost, že smyslem úpravy § 30e až 30g zákona o daních z příjmů je omezit výši odpisů v případě vozidel kategorie M1, u kterých by byly odpisy uplatněny dohromady v částce převyšující 2 mil. Kč. Tomu odpovídá výše částky omezení výdajů, která vždy odpovídá tomu, kolik je ještě možné uplatnit v souvislosti s daným vozidlem kategorie M1 výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Poměr, kterým se odpisy, případně úplata u finančního leasingu krátí, odpovídá poměru této částky k tomu, co ještě vstoupí do odpisů a úplaty u finančního leasingu. Pokud je však tento poměr 1 nebo vyšší než 1, znamená to, že částka omezení výdajů je rovna tomu, co ještě vstoupí do odpisů a úplat u finančního leasingu, nebo vyšší, a proto není třeba omezení odpisů a úplat u finančního leasingu aplikovat a odpisy a úplaty se mohou uplatnit jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů v plné výši. Naopak, pokud by byl poměr vyšší než 1, vedlo by to ke zvyšování částky odpisů nebo úplaty u finančního leasingu, což samozřejmě není chtěné. Uvedený poměr se může měnit v průběhu odpisování vozidla, a proto je nutné jej znovu spočítat v každé situaci, pro kterou jsou v § 30e a 30f zákona o daních z příjmů stanovena pravidla. Pokud tedy např.

poplatník pořídí vozidlo kategorie M1 za 1 800 000 Kč, vyjde mu poměr podle § 30e odst. 2 vyšší než 1 a nemusí výši odpisů upravovat. Pokud však později provede na tomto vozidle technické zhodnocení ve výši 500 000 Kč, na základě výpočtu podle § 30e odst. 3 zákona o daních z příjmů mu vyjde poměr nižší než 1 a omezení výše odpisů podle § 30e odst. 1 zákona o daních z příjmů již bude muset aplikovat. Věta druhá v odstavci 5 stanoví, kdy se nepoužije odstavec 3, tedy stanovení zůstatkové ceny tak, jako by poplatník odpisoval vozidlo kategorie M1 bez přerušení a po minimální dobu odpisování. Toto ustanovení se nepoužije, pokud byl poměr, podle kterého se počítá poměrná část odpisů nebo úplaty u finančního leasingu, po celou dobu odpisování roven 1 nebo vyšší, tedy pokud by se nikdy v průběhu odpisování neaplikovalo krácení odpisů nebo úplaty u finančního leasingu podle § 30e a 30f zákona o daních z příjmů. Odstavec 6 stanoví výjimku z použití limitace uznatelnosti odpisů a úplat u finančního leasingu pro některá vozidla kategorie M1 na základě jejich charakteru. První výjimka je stanovena pro sanitní a pohřební automobily, které jsou definovány v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858, konkrétně v jeho příloze 1 části A bodech 5.3. a 5.4.. přičemž se jedná o vozidla zvláštního určení, která jsou zároveň vozidly kategorie M. Pokud půjde o sanitní nebo pohřební automobil, který je zároveň vozidlem kategorie M1, není chtěné na něj aplikovat omezení výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a proto se výslovně vylučují. Druhá výjimka je stanovena pro vozidla využívaná na základě koncese k provozování živnosti silniční motorová doprava. Poslední výjimka se týká poskytovatele, který vozidlo kategorie M1 poskytuje na finanční leasing. Záměrem této výjimky je nelimitovat poskytovatele finančního leasingu, limitace daňově uznatelných výdajů je navržena u uživatele a není nutné, aby omezení výdajů postihlo oba účastníky leasingové smlouvy. Dále platí, že poskytovatel finančního leasingu může automobily poskytovat i běžným osobám, které auto kupují pro svou osobní potřebu, a tuto situaci není záměr omezovat. Limitace u poskytovatele se neuplatní ani v případě, kdy je finanční leasing ukončen před uplynutím minimální doby finančního leasingu nebo nedojde k převodu vlastnického práva na uživatele. Takové případy obecně upravuje § 21d odst. 4 zákona o daních z příjmů, podle kterého se finanční leasing v takových případech považuje od počátku za nájem. Stanoví se proto, že toto pravidlo se nepoužije pro účely limitace odpisů automobilů dle ustanovení § 30e zákona o daních z příjmů. Pokud by se postupovalo podle tohoto pravidla, musel by poskytovatel finančního leasingu veškeré již uplatněné odpisy přepočítat dle ustanovení § 30e zákona o daních z příjmů a jednorázově o rozdíl zvýšit základ daně dle ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 3 zákona o daních z příjmů. Tento postup by byl administrativně náročný a navíc nereflektuje skutečnost, že poskytovatel zpravidla nemůže ovlivnit předčasné ukončení leasingového vztahu, tj. zejména pro nehrazení splátek. Není tedy racionální zejména v situacích, kdy k porušení smlouvy došlo ze strany uživatele, přenést daňovou limitaci na stranu poskytovatele. Naopak u poskytovatelů operativního leasingu, kdy smluvní vztah zpravidla představuje standardní nájem, bude omezení daňově uznatelných nákladů probíhat na straně pronajímatele, na straně nájemce již žádná limitace nebude. Věta druhá stanoví pravidlo pro případ, kdy vozidlo kategorie M1 nejdříve splňovalo podmínky pro uplatnění výjimky podle věty první, ale v průběhu doby odpisování tyto podmínky přestane splňovat a ustanovení § 30e a 30f zákona o daních z příjmů se musí začít uplatňovat. U takového vozidla se poměr, podle kterého se počítá poměrná část odpisů nebo úplaty u finančního leasingu, vypočítá tak, jako by byly § 30e a 30f zákona o daních z příjmů uplatňovány již dříve, tedy částka 2 mil. Kč se sníží jen o takovou část minulých odpisů, které by byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, kdyby se v minulosti uplatňovány § 30e a 30f zákona o daních z příjmů. Pokud by tomu tak nebylo, minulé odpisy by totiž příliš snižovaly daný poměr, a pokud by se jednalo například o vozidlo se vstupní cenou 10 mil. Kč, které je již z poloviny odepsáno, nebylo by ani možné poměr vypočítat, protože odpisy, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů už byly vyšší než 2 mil. Kč. Proto se i tyto minulé odpisy pro účely výpočtu poměru zkrátí daným poměrem, který by byl vypočítán na začátku odpisování. Poslední věta je obdobou věty druhé v odstavci 5 a stanoví, že odstavec 3 (tedy výpočet zůstatkové ceny, jako by bylo odpisováno bez přerušení po minimální dobu odpisování) se nepoužije, pokud vozidlo po celou dobu u poplatníka naplňovalo podmínky podle věty první, tedy neaplikovaly se na něj § 30e a 30f zákona o daních z příjmů. Pokud však podmínky podle věty první nebyly splněny byť po malou část doby, kdy bylo vozidlo u poplatníka, musí se zůstatková cena určit podle odstavce 3.

K bodu 58 (§ 35ba odst. 1 písm. b))

Z důvodu přehlednosti legislativního textu bylo přistoupeno k vymezení podmínek pro uplatnění slevy na manžela a k úpravě jejích dalších podobností v samostatném § 35bb zákona o daních z příjmů, viz odůvodnění k tomu.

K bodu 59 (§ 35ba odst. 1 písm. f) a g))

K § 35ba odst. 1 písm. f): Navrhuje se zrušit možnost uplatnění slevy na dani na studenta u poplatníka daně z příjmů fyzických osob po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem. Sleva na studenta je zakotvena v § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů a v současné době činí 4 020 Kč za zdaňovací období na poplatníka (popř. 1/12 této částky za každý měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění nároku na snížení daně splněny). Institut slevy na dani představuje výjimečný prostředek k řešení mimořádných situací za účelem kompenzace neočekávaných událostí nebo skutečností, které poplatníka oproti ostatním nějakým způsobem znevýhodňují. Z tohoto pohledu však v oblasti daní z příjmů pro slevu na studenta není dostatečné opodstatnění, neboť studium nelze považovat za mimořádnou událost či skutečnost tohoto charakteru. Hlavním důvodem je poměrně nízký efekt této slevy na dani v případě běžných studentů, kterým by v principu postačovala základní sleva na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, v jejímž důsledku nebude dani z příjmů podléhat příjem až do výše 205 600 Kč ročně, což odpovídá průměrnému měsíčnímu přivýdělku ve výši cca 17 100 Kč. Sleva na studenta tak je ve skutečnosti využitelná pouze pro studenta, který má vyšší příjem, naopak studenti s nižšími příjmy tuto slevu nevyužijí. Zrušení slevy na studenta současně přispěje k omezení stimulu pro nežádoucí jev, kdy poplatníci daně z příjmů fyzických osob vykonávající pravidelnou výdělečnou činnost využívají status studenta pouze formálně (tj. jsou ke studiu zapsáni, ale vzdělávací instituci nenavštěvují a studiu se skutečně nevěnují) pro účely čerpání tohoto daňového zvýhodnění. Daňová politika a sociální systém České republiky podporuje rodiny s vyživovanými dětmi formou široké škály daňových výjimek, zvýhodnění, dávek a dalších příspěvků z veřejných rozpočtů. V rámci daně z příjmů i nadále zůstane zachováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě, které činí 15 204 Kč ročně na jedno dítě, 22 320 Kč ročně na druhé dítě a 27 840 Kč ročně na třetí a každé další dítě, přičemž za vyživované dítě se pro tyto účely považuje i zletilé dítě až do dovršení věku 26 let, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání. Toto daňové zvýhodnění lze využít jak v podobě slevy na dani, tak v podobě daňového bonusu využívaného zejména nízkopříjmovými domácnostmi, případně kombinací obou.

K § 35ba odst. 1 písm. g): Navrhuje se zrušit možnost uplatnění slevy na dani za umístění dítěte do předškolního zařízení, tzv. školkovné. Zákon o daních z příjmů umožňuje poplatníkům daně z příjmů fyzických osob uplatnit slevu na dani za umístění dítěte v předškolním zařízení ve smyslu dosavadního § 35bb odst. 6 zákona o daních z příjmů. Sleva za umístění dítěte může být uplatněna maximálně ve výši minimální mzdy za každé vyživované dítě za zdaňovací období. V roce 2023 tedy maximální výše této slevy činí 17 300 Kč za každé vyživované dítě. Institut slevy za umístění dítěte byl do zákona o daních z příjmů doplněn zákonem o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Sleva na dani z příjmů při úhradě péče o děti měla být pozitivní motivací rodičů k participaci na trhu práce, která v konečném důsledku povede ke zvýšení daně z příjmů fyzických osob, čímž zároveň dojde ke kompenzaci akutního snížení daňového výnosu z důvodu zavedení předmětné slevy. Za téměř desetiletou existenci této slevy je však zřejmé, že původní předpoklady nebyly naplněny. Jak uvádí jako úsudek resp. shrnutí ve své analýze nazvané “Školkovné: drahá sleva nic nevyřešila“, publikované v Mladé frontě DNES dne 16. 6. 2015, ekonom Daniel Münich z akademického pracoviště IDEA při CERGE-EIK: „Jaké mělo školkovné smysl? Pro nízkopříjmové rodiče, kteří díky slevám žádné daně z příjmů neplatí, žádný. Pro ostatní je příjemným příspěvkem do domácího rozpočtu.“. I přesto, že předmětná analýza zde obsažená zahrnuje rozbor situace z roku 2015, lze v souvislosti s růstem výše školkovného, jakož i rodičovského příspěvku, předpokládat pouze nárůst zde předložených problémů. Tomuto závěru odpovídají i výsledky Studie IDEA „Vliv zvýšení rodičovského příspěvku na participaci žen na trhu práce“ z roku 2022, která ve svém „Shrnutí klíčových skutečností“ uvádí následující údaje: „Vyhodnocujeme dopady navýšení rodičovského příspěvku v roce 2020 o 80 tis. Kč (o 36 %) na zapojení matek mladších dětí na trhu práce. Příjmový efekt zvýšení příspěvku se do rozhodování matek o pracovním zapojení promítl a u mnohých z nich došlo k prodloužení doby čerpání rodičovského příspěvku. U matek tříletých dětí došlo k poklesu míry participace na trhu práce ze 70 % na 60 %, tedy o celých 10 procentních bodů (p. b.). U matek dvouletých dětí poklesla míra participace na trhu práce o 6 p. b. na úroveň 20 %. V obou skupinách adekvátně poklesl i počet odpracovaných hodin týdně. Efekty reformy byly různé i dle počtu dětí. K výraznějšímu poklesu pracovního zapojení (o 10 p. b.) došlo u matek, které pobíraly rodičovský příspěvek na své první dítě. Je pravděpodobné, že matky s prvním dítětem plánovaly mít dítě další a peníze navíc využily na překlenutí doby do narození druhého dítěte, tj. aby se nemusely v mezidobí vrátit do práce. Z hlediska dosaženého vzdělání se dopad navýšení rodičovského příspěvku projevil zejména u matek se vzděláním vysokoškolským. Podíl pracujících matek v této skupině poklesl o celou třetinu (o 16,4 p. b.) a jimi odpracovaný počet hodin se snížil o 4,8 hodiny týdně (pokles o 30 %).“ Jak vyplývá z uvedeného, zavedení školkovného nemělo předpokládaný efekt. Vzhledem k tomu, že slevu čerpá jeden z rodičů, slouží tato daňová výhoda k obstarání péče o dítě, aniž by zásadně motivovala druhého rodiče ke vstupu do zaměstnání. Přitom nízkopříjmové rodiny jsou i nadále závislé na systému sociálních dávek. Z hlediska výše slevy za umístění dítěte v poměru k výši skutečných nákladů vynakládaných za umístění dítěte do předškolního zařízení, které by dle dosavadního § 35bb odst. 1 zákona o daních z příjmů měla kompenzovat, je rovněž patrné, že v současné době často pokrývá jen zlomek takových nákladů, v důsledku čehož je její motivační funkce potlačena. Zrušení slevy na studenta a slevy za umístění dítěte tak představuje žádoucí redukci nesystémových daňových zvýhodnění, čímž přispívá k naplnění obecných principů jednoduchosti, transparentnosti a neutrality daní z příjmů a zároveň realizuje jeden z cílů Programového prohlášení vlády České republiky pro oblast veřejných financí, tj. cestou rozpočtových úspor směřovat ke stabilitě veřejných financí.

K bodu 60 (§ 35ba odst. 2)

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na to, že v odstavci 1 písm. b) už nebude uvedena částka slevy na manžela (ta je nově uvedena v § 35bb zákona o daních z příjmů), proto je nepřesné odkazovat na částku uvedenou v odst. 1 písm. b), ale je nutné odkázat jen na výši slev uvedených v odstavce 1 písm. b) až e). Dále se v návaznosti na navržené zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů odstraňuje odkaz na toto ustanovení.

K bodu 61 (§ 35ba odst. 3)

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke zrušení slevy na studenta je nutné odpovídajícím způsobem změnit označení odkazů na ustanovení, která je před jejich zrušením upravovala. Zároveň se upřesňuje, že jde o slevu na dani, protože to je správné označení daného institutu. V případě slevy na manžela se jedna dvanáctina uváděná v § 35ba odst. 3 zákona o daních z příjmů rovná částce 2 070 Kč, u ZTP/P pak částce 4 140 Kč ve vazbě na § 35bb odst. 1 zákona o daních z příjmů.

K bodu 62 (§ 35bb)

Z důvodu zrušení slevy za umístění dítěte se navrhuje přistoupit ke zrušení § 35bb zákona o daních z příjmů upravujícího její maximální výši, podmínky uplatnění a definici předškolního zařízení. Ustanovení § 35bb bude nově upravovat slevu na manžela a podmínky pro její uplatnění. Zákon o daních z příjmů umožňuje poplatníkům, kteří jsou fyzickými osobami, uplatnit slevu na dani na manžela, nemá-li manžel vlastní nebo dostatečné příjmy. Odstavec 1 nově upravuje výši této slevy, kterou si poplatník může uplatnit. Základní výše činí 24 840 Kč ročně (popř. 1/12 této částky za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění nároku na snížení daně splněny). Pokud je manžel držitelem průkazu ZTP/P, lze uplatnit slevu ve dvojnásobné výši. Odstavec 2 upravuje podmínky, za kterých lze slevu na manžela uplatnit. Navrhuje se oproti dosavadnímu stavu upravit podmínky pro uplatnění slevy na dani na manžela žijícího s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující částku 68 000 Kč, a to tak, že slevu na dani na druhého z manželů bude možné uplatnit za podmínky, že poplatník žije ve společně hospodařící domácnosti nejen s manželem, na kterého je sleva na dani uplatňována, ale zároveň i s vyživovaným dítětem poplatníka do 3 let věku (tj. do okamžiku dovršení věku 3 let). Pro posouzení vyživovaného dítěte poplatníka se vychází z ustanovení § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů. Vyživovaným dítětem pro možnost uplatnění daňové slevy tak bude dítě vlastní, osvojenec, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě druhého z manželů. Podmínka soužití ve společně hospodařící domácnosti s vyživovaným dítětem do 3 let věku ale bude u vlastního vnuka nebo vnuka druhého z manželů splněna pouze tehdy, pokud jsou takové děti v péči, která nahrazuje péči rodičů (jedná se o výjimku, která je v současné právní úpravě uplatňována u rušeného školkovného podle § 35bb odst. 3 zákona o daních z příjmů), viz navržený odstavec 3. Úprava podmínek pro uplatnění slevy na manžela má podpořit plnohodnotný nástup druhého člena rodiny (manželky nebo manžela) na trh práce. Zavedením podmínky uplatnění této slevy za předpokladu, že ve společně hospodařící domácnosti žije poplatník a manželka (manžel) s vyživovaným dítětem do věku 3 let, se má omezit často účelové využívání předmětné slevy, kdy manželka (manžel) nemá potřebu si hledat dlouhodobé zaměstnání, neboť by poplatník, který je obvykle finančně dobře zajištěn, ztratil nárok na předmětnou daňovou úlevu. Příklady: 1. Vlastní dítě obou manželů, jeden z manželů bez příjmů, všichni žijí ve společně hospodařící domácnosti – slevu lze uplatnit. 2. Dítě bývalých manželů – ve společně hospodařící domácnosti žije s každým z nich střídavě jednotlivě, matka samoživitelka (bez nového manžela) bez příjmů, poplatník – otec se znovu neoženil – slevu nelze uplatnit. 3. Otec dítěte se svým vlastním dítětem a novou manželkou bez příjmů, dítě žije (i občas) ve společně hospodařící domácnosti. Z pohledu manželky se jedná o vyvdané dítě manžela – slevu (příp. částečně) lze uplatnit. 4. Manžel s novou manželkou bez příjmů s jejím vlastním dítětem (i občas) ve společně hospodařící domácnosti – slevu (příp. částečně) lze uplatnit. 5. Dědeček s babičkou bez příjmů s vlastním vnukem do 3 let věku žijí ve společně hospodařící domácnosti, vnuk rozhodnutím svěřen do péče nahrazující péči rodičů – slevu lze uplatnit. 6. Poplatník – rodič s manželkou bez příjmů a současně prarodič, se studujícím dítětem a s jeho dítětem ve věku do 3 let žije ve společně hospodařící domácnosti – nadále bude platit situace, že tento poplatník nesmí uplatnit slevu na manželku (vnuk nebyl svěřen poplatníkovi do péče nahrazující péči rodičů), ale dále může uplatnit daňové zvýhodnění na dceru a i na vnouče. Zavedení nové podmínky pro uplatnění slevy na manžela představuje žádoucí redukci nesystémových daňových zvýhodnění, čímž přispívá k naplnění obecných principů jednoduchosti, transparentnosti a neutrality daní z příjmů a zároveň realizuje jeden z cílů Programového prohlášení vlády České republiky pro oblast veřejných financí, tj. cestou rozpočtových úspor směřovat ke stabilitě veřejných financí. Odstavec 4 v zásadě přebírá dosavadní vymezení vlastního příjmu manžela pro účely uplatnění slevy na manžela. Nad rámec dosavadního vymezení příjmů, které se nezahrnují do limitu vlastních příjmů manžela, se navrhuje doplnit příjmy, které vznikly jako důsledek porušení podmínek osvobození příjmu nebo uplatnění nezdanitelné části základu daně. Jedná se o příjmy, jejichž osvobození je vázáno na splnění určitých podmínek, které následně nebyly splněny, nebo příjmy, které by nepodléhaly dani z příjmů (resp. podléhaly by dani z příjmů v nižší výši), kdyby podmínky pro uplatnění nezdanitelné části základu daně byly splněny. K tomu dochází například v situacích podle § 4b odst. 4 a 5 ve vazbě na § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona o daních z příjmů, podle § 4a písm. j) zákona o daních z příjmů nebo podle § 15 odst. 4, 5 a 6 zákona o daních z příjmů. Má-li být takový příjem dodatečně zdaněn, je klasifikován jako příjem ke zdanění v zákonem stanoveném zdaňovacím období. Vzhledem k tomu, že tyto příjmy jsou důsledkem dodatečného zdanění dříve poskytnutých daňových výhod, u kterých následně došlo ke ztrátě možnosti jejich využití, tj. nejedná se o vznik nového příjmu, navrhuje se tyto příjmy výslovně zahrnout do výčtu příjmů, které se pro účely slevy na dani na manžela nezahrnují do vlastního příjmu tohoto manžela.

K bodu 63 (§ 35c odst. 8)

S ohledem na ustanovení § 30 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého lze zletilosti dosáhnout nabytím plné svéprávnosti, tzn. nikoliv sňatkem na základě rozhodnutí soudu, nelze podle stávající právní úpravy v § 35c odst. 8 zákona o daních z příjmů vyloučit, že na nezletilé dítě v případě uzavření sňatku (do nabytí 18 let věku) budou jakožto příslušníci společně hospodařící domácnosti souběžně uplatňovat daňové zvýhodnění nadále rodiče a slevu na dani též i manžel tohoto dítěte. Aby se zabránilo duplicitnímu uplatňování daňových výhod na tutéž vyživovanou osobu, navrhuje se upravit text v § 35c odst. 8 zákona o daních z příjmů vypuštěním odkazu na „písm. b)“. Tím dojde ke zpřesnění, že na dítě, které uzavře manželství před dovršením věku 18 let, bude možné za stanovených podmínek uplatnit buď slevu na manžela podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, anebo jen daňové zvýhodnění. Vzhledem k věcné změně v oblasti podmínek uplatnění slevy na manžela se navrhuje dále upravit § 35c odst. 8 zákona o daních z příjmů s odkazem na podmínku žití vyživovaného dítěte podle § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů, které uzavřelo manželství, s manželem a rovněž tak s vyživovaným dítětem do věku 3 let ve společně hospodařící domácnosti. Při aplikaci § 35c odst. 8 zákona o daních z příjmů dochází nově ke změně práva na daňovou úlevu z manžela na rodiče vyživovaného dítěte podle § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů za předpokladu, že toto vyživované dítě žije ve společně hospodařící domácnosti též s vyživovaným dítětem do věku 3 let. Pouze za této situace může manželovi vzniknout nárok na slevu na manžela, který je nevyhnutelným předpokladem pro uplatnění postupu podle § 35c odst. 8 zákona o daních z příjmů.

K bodu 64 (§ 35d odst. 1 a 2)

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na navrhované zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke zrušení slevy na studenta je nutné odpovídajícím způsobem změnit označení odkazů na ustanovení, která je před jejich zrušením upravovala.

K bodu 65 (§ 36 odst. 5 úvodní část ustanovení)

V návaznosti na změnu sazby daně z příjmů právnických osob se navrhuje legislativně- technická změna spočívající v úpravě zvláštní sazby daně v ustanovení § 36 odst. 5 zákona o daních z příjmů, neboť podle tohoto ustanovení příjmy, které z administrativních důvodů u vybraných poplatníků daně z příjmů právnických osob podléhají srážkové dani, podléhají zdanění ve stejné výši jako u ostatních poplatníků daně z příjmů právnických osob v rámci obecného základu daně.

K bodu 66 (§ 38d odst. 10)

Institut plátcovy pokladny je obecně vymezen v ustanovení § 21 daňového řádu jako organizační jednotka plátce daně, v níž dochází k výkonu povinností podle daňových zákonů a kde jsou pro tyto účely uloženy potřebné doklady. Plátcovou pokladnou je však tato organizační složka plátce daně pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. Zákon o daních z příjmů na toto ustanovení navazuje, když v ustanovení § 38d odst. 10 zákona o daních z příjmů prohlašuje organizační složku nebo pobočku banky, spořitelního a úvěrního družstva a pojišťovny pro účely daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za plátcovu pokladnu. V souvislosti s realizací připravovaného projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, v rámci kterého budou získávána individualizovaná data o příjmech poplatníků daně z příjmů ze závislé činnosti od plátců daně, se institut plátcovy pokladny ze zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit tak, aby mohly být ze strany plátce daně řádně plněny povinnosti související se sběrem dat. Centralizací výkonu povinností plátce daně tak dojde ke zvýšení efektivity sběru těchto dat a urychlení realizace projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti postupnou realizací dílčích aspektů tohoto projektu. Zrušení plátcových pokladen přinese možnost podávat pouze jedno vyúčtování za plátce daně, zjednoduší kontrolu plnění daňových povinností, sníží nadbytečnou administrativní zátěž na straně správce daně a rovněž se předpokládá snížení chybovosti v údajích zasílaných plátcem daně správci daně. Souběžně s předložením tohoto návrhu probíhá technická diskuse se zástupci zaměstnavatelů ohledně realizovatelnosti tohoto opatření. Z výše zmíněných důvodů se ustanovení § 38d odst. 10 zákona o daních z příjmů, včetně poznámky pod čarou č. 39g, navrhuje vypustit.

K bodu 67 (§ 38da odst. 1)

Povinnost plátce daně oznamovat správci daně příjmy plynoucí daňovému nerezidentovi ze zdrojů na území České republiky, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, byla upravena zákonem o daních z příjmů s účinností již od roku 1995. Zákonem č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, byla s účinností od 1. 4. 2019 tato oznamovací povinnost plátců daně vůči správci daně rozšířena i na příjmy, z nichž by daň byla vybírána srážkou podle zvláštní daně, kdyby tyto příjmy nebyly od daně osvobozeny nebo se nejednalo o příjmy, které na základě mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění nepodléhají zdanění v České republice. Plátce daně však nebyl povinen tyto osvobozené příjmy nebo příjmy nepodléhající zdanění v České republice oznámit, pokud souhrnná hodnota příjmu stejného druhu nepřesáhla v kalendářním měsíci, v němž by jinak byla provedena srážka daně, hodnotu 300 000 Kč. Oznamovací povinnost plátce daně ve vztahu k osvobozeným příjmům a příjmům nepodléhajícím podle mezinárodní smlouvy zdanění v České republice zakládá potřebu administrativně náročné evidence, kdy u některých typů příjmů jsou oznamované informace obtížně zjistitelné. To platí zejména o příjmech ze služeb, které podle mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění nepodléhají zdanění v České republice, a to i z důvodů obtížné alokace příjmů mezi jednotlivé státy a vypočtení jejich přesné výše (zejména z tohoto důvodu jsou tyto příjmy na základě mezinárodních smluv o zamezení dvojímu zdanění často vyjímány ze zdanění). Míra administrativní zátěže dotčených plátců daně však není přiměřená významu zjištěných informací pro správce daně, neboť skutečnost, že předmětné příjmy nepodléhají zdanění v České republice nebo jsou od daně osvobozeny, v konečném důsledku vyplývá ze smluv o zamezení dvojímu zdanění nebo z právních předpisů Evropské unie. Poznatky správce daně o těchto příjmech tak nemohou být relevantní pro úvahy o úpravě jejich daňového režimu. V souladu s Programovým prohlášením vlády České republiky směřujícím k omezení nadbytečné administrativní zátěže a s úkolem z návrhu tzv. Antibyrokratického balíčku II se navrhuje snížit rozsah požadovaných informací od plátců daně pouze na informace o příjmech, které správce daně nezbytně potřebuje. Oznamovací povinnost plátce daně se tak nově bude vztahovat pouze na příjmy plynoucí daňovému nerezidentovi ze zdrojů na území České republiky, z nichž byla daň vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně, tj. nebude se vztahovat na příjmy plynoucí daňovému nerezidentovi ze zdrojů na území České republiky, které by podléhaly dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, avšak jsou od daně osvobozeny nebo na základě mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění nepodléhají zdanění v České republice. Současně se navrhuje zrušit limit pro tyto osvobozené příjmy a příjmy nepodléhající zdanění v České republice podle § 38da odst. 6 písm. a) zákona o daních z příjmů. Oznamovací povinnosti tak nově nebudou podléhat žádné osvobozené příjmy a příjmy nepodléhající zdanění v České republice na základě mezinárodní smlouvy, a to bez ohledu na jejich výši. Výjimku představuje pouze oznámení příjmů plynoucích daňovému nerezidentovi ze zdrojů na území České republiky podléhajících srážkové dani, pokud se jedná o příjmy z podílu na zisku nebo o příjmy z licenčních poplatků. Tyto příjmy bude plátce daně povinen oznámit správci daně vždy, a to i tehdy, budou-li od daně osvobozeny nebo nebudou-li podléhat zdanění na území České republiky na základě mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění, bez ohledu na jejich výši. Získávání informací o příjmech z licenčních poplatků vyplácených daňovým nerezidentům je pro správce daně nezbytné v souvislosti s řádnou implementací směrnice Rady 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (tzv. DAC7). Informace o příjmech z podílů na zisku vyplácených daňovým nerezidentům se rovněž navrhuje ponechat v režimu oznamovací povinnosti (a to včetně příjmů od daně osvobozených a těch, které podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v České republice), neboť v rámci přípravy právních předpisů na úrovni Evropské unie týkajících se spolupráce v oblasti daní se očekává rozšíření výměny informací i na tento druh příjmů. Budou-li tyto příjmy z licenčních poplatků a podílů na zisku příjmy osvobozenými, i nadále platí pro jejich oznámení správci daně lhůta stanovená v ustanovení § 38da odst. 2 zákona o daních z příjmů pro oznámení osvobozených příjmů.

K bodu 68 (§ 38da odst. 3)

V návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 19/17 bylo zákonem č. 283/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, změněno ustanovení § 72 daňového řádu. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 38da odst. 3 až 5 bylo do zákona o daních z příjmů doplněno zákonem č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, tj. před novelizací příslušného ustanovení daňového řádu, navrhuje se změna, jejímž účelem je navazovat na příslušná ustanovení daňového řádu, který je obecným právním předpisem upravujícím daňový proces, a tím eliminovat nadbytečná duplicitní ustanovení v zákoně o daních z příjmů. V dotčeném odstavci 3 se proto, i s ohledem na poslední vývoj judikatury v oblasti formulářových podání, navrhuje stanovit, že oznámení plátce daně o příjmech plynoucích ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, z nichž je daň vybírána srážkou, je formulářovým podáním. Jestliže toto oznámení bude formulářovým podáním ve smyslu § 72 daňového řádu, bude jej možné podat pouze způsobem vymezeným ustanoveními § 72 odst. 2 a 6 daňového řádu a správce daně bude na základě ustanovení § 72 odst. 4 a 5 daňového řádu zmocněn vydat vyhlášku, kterou stanoví podrobnosti údajů, které má toto oznámení obsahovat. Z tohoto důvodu není nutné, aby ustanovení odstavce 3 upravovalo způsob podání oznámení, neboť taková úprava by byla duplicitní k ustanovení § 72 odst. 3 a 6 daňového řádu. V návaznosti na navrženou úpravu odstavce 3, kdy oznámení plátce daně podle § 38da odst. 1 zákona o daních z příjmů bude formulářovým podáním, se předpokládá, že v souladu s § 72 odst. 4 a 5 daňového řádu bude Ministerstvem financí vydána vyhláška podrobně upravující údaje vyžadované pro účely tohoto formulářového podání. Bude tak výslovně stanoveno podzákonným právním předpisem, jaký formát a náležitosti, včetně jejich podrobností a uspořádání (tj. i obsahovou strukturu podání), bude toto oznámení mít. Tomu bude odpovídat i datová struktura elektronického formuláře zveřejněná správcem daně. V rámci přechodných ustanovení je navržena zvláštní úprava účinnosti nového znění ustanovení § 38da zákona o daních z příjmů. Jedná-li se o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice, je navrhovaným přechodným ustanovením plátci daně při oznamování těchto příjmů dána možnost postupovat podle ustanovení § 38da zákona o daních z příjmů ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud by mu povinnost vybrat nebo srazit daň, kdyby daný příjem nebyl od daně osvobozen a podléhal by zdanění v České republice, vznikla v průběhu roku 2023.

K bodu 69 (§ 38da odst. 4)

V návaznosti na změny navržené v § 38da odst. 3 zákona o daních z příjmů, kdy oznámení plátce daně o příjmech plynoucích ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, z nichž je daň vybírána srážkou, bude formulářovým podáním ve smyslu § 72 daňového řádu, se navrhuje odstavec 4 vypustit. Dosavadní úprava obsažená v odstavci 4 týkající se elektronické formy oznámení v návaznosti na datovou schránku zřizovanou ze zákona nebo na povinné ověření účetní závěrky auditorem je totiž duplicitní k § 72 odst. 6 daňového řádu, který se na toto oznámení, jakožto formulářové podání, vztahuje.

K bodu 70 (§ 38da odst. 4)

V návaznosti na změny navrhované v ustanovení § 38da odst. 3 zákona o daních z příjmů, kdy oznámení plátce daně o příjmech plynoucích ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, z nichž je daň vybírána srážkou, bude formulářovým podáním ve smyslu § 72 daňového řádu, se navrhuje upravit ustanovení odstavce 4 tak, aby nedocházelo k duplicitní úpravě vymezení obsahových náležitostí tohoto oznámení ve vztahu k § 72 odst. 3 daňového řádu. Ustanovení odstavce § 72 odst. 3 daňového řádu vymezuje údaje, které lze ve formulářovém podání (nad rámec obecných náležitostí) požadovat. Mezi tyto náležitosti patří rovněž identifikační údaje osob zúčastněných na správě daní, kterými jsou také poplatník nebo plátce daně jakožto daňové subjekty. Podrobnosti týkající se těchto údajů může stanovit Ministerstvo financí vyhláškou v souladu s § 72 odst. 5 daňového řádu a není proto již nutné, aby ustanovení odstavce 4 upravovalo stejný okruh náležitostí oznámení. V ustanovení odstavce 4 se navrhuje ponechat pouze požadavek na uvedení údajů týkajících se předmětného příjmu a daně sražené nebo vybrané z tohoto příjmu, neboť tyto nejsou pokryty výčtem údajů obsaženým v § 72 odst. 3 daňového řádu. V návaznosti na tyto zákonem o daních z příjmů stanovené údaje o příjmu a sražené nebo vybrané dani tak bude možné související podrobnosti upravit vyhláškou Ministerstva financí vydanou na základě zmocnění v § 72 odst. 5 písm. b) daňového řádu.

K bodu 71 (§ 38da odst. 5 písm. a))

V souvislosti se změnami navrženými v § 38da odst. 1 zákona o daních z příjmů, v důsledku kterých bude plátce daně povinen správci daně oznamovat pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a nikoliv příjmy od daně osvobozené a příjmy nepodléhající zdanění v České republice na základě mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, se navrhuje limit pro výjimku z této oznamovací povinnosti vypustit. Odlišný režim oznamování bude nově platit pouze pro příjmy z podílů na zisku a z licenčních poplatků plynoucí ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi podléhající srážkové dani. V těchto případech je žádoucí, aby tyto příjmy plátce daně oznámil správci daně vždy, bez ohledu na to, zda jsou od daně osvobozeny nebo nepodléhají zdanění na území České republiky a bez ohledu na jejich výši. Informace o veškerých takových příjmech jsou pro správce daně nezbytné s ohledem na směrnici Rady 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (tzv. DAC7), a na navazující přípravy právních předpisů Evropské unie upravujících spolupráci v oblasti daní. Vzhledem k těmto navrženým změnám není úprava limitu v písmenu a) nadále účelná a dotčené ustanovení se proto navrhuje vypustit.

K bodu 72 (§ 38g odst. 2)

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na navrhované zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke zrušení slevy za umístění dítěte je nutné odpovídajícím způsobem upravit odkazy na jednotlivé slevy podle § 35ba odst. 1 zákona o daních z příjmů.

K bodu 73 (§ 38h odst. 2 věta první)

Navrhuje se legislativně-technická změna navazující na úpravu sazby daně z příjmů fyzických osob, na základě níž tato sazba nově činí 15 % pro část základu daně do 36násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy. V důsledku této změny je nezbytné provést odpovídající úpravu i pro účely výpočtu zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Vzhledem k tomu, že tato záloha je plátcem daně srážena a odváděna na měsíční bázi, pro výpočet této zálohy se použije sazba v závislosti na tom, zda základ daně přesahuje 3násobek průměrné mzdy.

K bodu 74 (§ 35h odst. 6 a 13)

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na navrhované zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke zrušení slevy za umístění dítěte se odkaz na ustanovení upravující tyto slevy stává nadbytečným.

K bodu 75 (§ 38h odst. 14)

Institut plátcovy pokladny je obecně vymezen v ustanovení § 21 daňového řádu jako organizační jednotka plátce daně, v níž dochází k výkonu povinností podle daňových zákonů a kde jsou pro tyto účely uloženy potřebné doklady. Plátcovou pokladnou je však tato organizační složka plátce daně pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. Zákon o daních z příjmů na toto ustanovení navazuje, když v ustanovení § 38h odst. 14 prohlašuje organizační jednotku plátce daně, v níž dochází ke srážce záloh na daň a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, za plátcovu pokladnu. V souvislosti s realizací připravovaného projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, v rámci kterého budou získávána individualizovaná data o příjmech poplatníků daně z příjmů ze závislé činnosti od plátců daně, se institut plátcovy pokladny ze zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit tak, aby mohly být ze strany plátce daně řádně plněny povinnosti související se sběrem dat. Centralizací výkonu povinností plátce daně tak dojde ke zvýšení efektivity sběru těchto dat a urychlení realizace projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti postupnou realizací dílčích aspektů tohoto projektu. Zrušení plátcových pokladen přinese možnost podávat pouze jedno vyúčtování za plátce daně, zjednoduší kontrolu plnění daňových povinností, sníží nadbytečnou administrativní zátěž na straně správce daně a rovněž se předpokládá snížení chybovosti v údajích zasílaných plátcem daně správci daně. Souběžně s předložením tohoto návrhu probíhá technická diskuse se zástupci zaměstnavatelů ohledně realizovatelnosti tohoto opatření. Z výše zmíněných důvodů se ustanovení § 38h odst. 14 zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit.

K bodu 76 (§ 38k odst. 5 úvodní část ustanovení)

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke zrušení slevy za umístění dítěte se odkaz na ustanovení upravující tyto slevy stává nadbytečným.

K bodu 77 (§ 38k odst. 5 písm. c))

V souvislosti s úpravou podmínek pro uplatnění slevy na manžela je zapotřebí rozšířit také navazující ustanovení § 38k odst. 5 písm. c) zákona o daních z příjmů, které umožňuje poplatníkovi učinit prokazatelně do 15. 2. za bezprostředně uplynulé zdaňovací období prohlášení o tom, že manžel žijící ve společně hospodařící domácnosti, na kterého uplatňuje slevu na manžela, neměl v uplynulém zdaňovacím období vlastní příjem přesahující 68 000 Kč za zdaňovací období, o informaci, že poplatník žije ve společně hospodařící domácnosti s manželem a s vyživovaným dítětem do 3 let věku.

K bodu 78 (§ 38k odst. 5 písm. e) úvodní části ustanovení)

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření tímto zákonem dochází k použití obecnějšího pojmu „poskytovatel stavebního spoření“ namísto pojmu „stavební spořitelna“. K této změně dochází na všech místech zákona, kde dosud byl použit termín „stavební spořitelna“, a to z důvodu konzistentnosti předpisu a jednotnosti pojmů.

K bodu 79 (§ 38k odst. 5 písm. h) až j))

Navrhuje se legislativně-technická změna reflektující zrušení ustanovení § 15 odst. 7 a 8 zákona o daních z příjmů, která za stanovených podmínek umožňují jako nezdanitelné části základu daně uplatnit zaplacené členské příspěvky odborové organizaci a úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, a § 35ba odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů, které v zákoně zakotvuje slevu za umístění dítěte. Zrušením těchto nezdanitelných částí základu daně a slevy za umístění dítěte pozbývá smyslu také povinnost poplatníka učinit prohlášení o skutečnostech relevantních pro jejich uplatnění v rámci ročního zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daňového zvýhodnění.

K bodu 80 (§ 38l odst. 1 písm. b))

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření tímto zákonem dochází k použití obecnějšího pojmu „poskytovatel stavebního spoření“ namísto pojmu „stavební spořitelna“. K této změně dochází na všech místech zákona, kde dosud byl použit termín „stavební spořitelna“, a to z důvodu konzistentnosti předpisu a jednotnosti pojmů.

K bodu 81 (§ 38l odst. 1 písm. j) a k))

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na zrušení ustanovení § 15 odst. 7 a 8 zákona o daních z příjmů, která za stanovených podmínek umožňují jako nezdanitelné části základu daně uplatnit zaplacené členské příspěvky odborové organizaci a úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zrušením těchto nezdanitelných částí základu daně pozbývá smyslu také zákonná úprava způsobu, jakým poplatník plátci daně prokazuje svůj nárok na jejich uplatnění v rámci ročního zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daňového zvýhodnění.

K bodu 82 (§ 38l odst. 2 písm. a))

Navrhuje se legislativně-technická změna v návaznosti na úpravu podmínek pro uplatnění ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) a § 35bb zákona o daních z příjmů, která v právním řádu České republiky ukotvují slevu na manžela. Ustanovení § 38l odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů umožňuje nárok na slevu na manžela žijícího s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti prokázat dokladem prokazujícím totožnost manžela a průkazem ZTP/P, pokud je manžel jeho držitelem, nebo rozhodnutím o přiznání tohoto průkazu. Nově bude nutné nárok na slevu na manžela prokazovat také dokladem totožnosti a věku vyživovaného dítěte žijícího s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti a dokladem totožnosti manžela žijícího s poplatníkem také v této společně hospodařící domácnosti v rozsahu uvedeném v § 38l odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů.

K bodu 83 (§ 38l odst. 2 písm. e) a f))

Ustanovení § 38l odst. 2 písm. e) zákona o daních z příjmů upravuje způsob prokázání nároku na poskytnutí slevy na studenta potvrzením školy, že se poplatník soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, uplatňuje-li slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů; toto ustanovení je v souvislosti s navrhovaným zrušením slevy na studenta obsoletním, a proto se navrhuje jeho zrušení. Nárok na poskytnutí slevy na dani za umístění dítěte prokazuje poplatník podle § 38l odst. 2 písm. f) zákona o daních z příjmů potvrzením předškolního zařízení o výši vynaložených výdajů za umístění vyživovaného dítěte poplatníka v těchto zařízeních. Z důvodu navrhovaného zrušení slevy za umístění dítěte je toto ustanovení obsoletním, a proto se navrhuje jeho zrušení.

K bodu 84 (§ 38l odst. 4)

Ustanovení § 38l odst. 4 zákona o daních z příjmů řeší situaci, kdy žák nebo student studující na zahraniční střední nebo vysoké škole žádá o uplatnění slevy na studenta nebo daňového zvýhodnění. V takovém případě musí podat návrh Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy na vydání rozhodnutí, že studium na zahraniční střední nebo vysoké škole, jejíž je žákem nebo studentem, je postaveno na roveň studiu na středních a vysokých školách v České republice. Je-li mu v tomto individuálním správním řízení vyhověno a rozhodnutí vydáno, lze současně s doložením potvrzení o studiu vydaném zahraniční školou na určité období daňové zvýhodnění a slevu na studenta uplatnit. Toto ustanovení se v návaznosti na zrušení slevy na studenta upravuje tak, aby byl odkaz na ustanovení § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů upravující slevu na studenta odstraněn. Ustanovení § 38l odst. 4 zákona o daních z příjmů bude nadále použitelné v případě uplatnění nároku na daňové zvýhodnění.

K bodu 85 (§ 38lc odst. 4)

S ohledem na poslední vývoj judikatury v oblasti formulářových podání se navrhuje stanovit, že oznámení o vstupu do paušálního režimu je formulářovým podáním. Jestliže toto oznámení bude formulářovým podáním ve smyslu § 72 daňového řádu, bude jej možné podat pouze způsobem vymezeným ustanoveními § 72 odst. 2 a 6 daňového řádu. Z tohoto důvodu není nutné, aby ustanovení odstavce 3 upravovalo způsob podání oznámení, neboť taková úprava by byla duplicitní k ustanovení § 72 odst. 3 a 6 daňového řádu. V návaznosti na navrženou úpravu odstavce 4, kdy oznámení o vstupu do paušálního režimu bude formulářovým podáním, se předpokládá, že v souladu s § 72 odst. 4 a 5 daňového řádu bude Ministerstvem financí vydána vyhláška podrobně upravující údaje vyžadované pro účely tohoto formulářového podání. Bude tak výslovně stanoveno podzákonným právním předpisem, jaký formát a náležitosti, včetně jejich podrobností a uspořádání (tj. i obsahovou strukturu podání), bude toto oznámení mít. Tomu bude odpovídat i datová struktura elektronického formuláře zveřejněná správcem daně.

K bodu 86 (§ 38lc odst. 5 úvodní část ustanovení)

V návaznosti na změny navržené v § 38lc odst. 4 zákona o daních z příjmů, kdy oznámení o vstupu do paušálního režimu bude formulářovým podáním ve smyslu § 72 daňového řádu, se z legislativně-technického hlediska navrhuje upravit úvodní část ustanovení odstavce 5 tak, aby navazovala na ustanovení § 72 odst. 3 daňového řádu, který upravuje náležitosti formulářového podání, které lze požadovat kromě obecných náležitostí podání. V ustanovení odstavce 5 se proto navrhuje specifikovat, že náležitosti v tomto ustanovení upravené jsou náležitostmi vyžadovanými zákonem o daních z příjmů nad rámec obecných náležitostí formulářového podání upravených daňovým řádem.

K bodu 87 (§ 38lc odst. 5 písm. a))

V návaznosti na změny navržené v § 38lc odst. 4 zákona o daních z příjmů, kdy oznámení o vstupu do paušálního režimu bude formulářovým podáním ve smyslu § 72 daňového řádu, se navrhuje upravit ustanovení odstavce 5 tak, aby nedocházelo k duplicitní úpravě vymezení obsahových náležitostí tohoto oznámení ve vztahu k § 72 odst. 3 daňového řádu. Ustanovení odstavce § 72 odst. 3 daňového řádu vymezuje údaje, které lze ve formulářovém podání (nad rámec obecných náležitostí) požadovat. Mezi tyto náležitosti patří rovněž identifikační údaje osob zúčastněných na správě daní, kterými jsou také poplatník nebo plátce daně jakožto daňové subjekty. Podrobnosti týkající se těchto údajů může stanovit Ministerstvo financí vyhláškou v souladu s § 72 odst. 5 daňového řádu a není proto již nutné, aby ustanovení odstavce 5 upravovalo stejný okruh náležitostí oznámení. V ustanovení odstavce 5 se však navrhuje ponechat požadavek na uvedení údajů týkajících se vstupu do paušálního režimu, důchodového pojištění poplatníka a veřejného zdravotního pojištění poplatníka, neboť tyto nejsou pokryty výčtem údajů obsaženým v § 72 odst. 3 daňového řádu. V návaznosti na tyto zákonem o daních z příjmů stanovené údaje tak bude možné související podrobnosti upravit vyhláškou Ministerstva financí vydanou na základě zmocnění v § 72 daňového řádu.

K bodu 88 (§ 38t odst. 1)

Institut plátcovy pokladny je obecně vymezen v ustanovení § 21 daňového řádu jako organizační jednotka plátce daně, v níž dochází k výkonu povinností podle daňových zákonů a kde jsou pro tyto účely uloženy potřebné doklady. Plátcovou pokladnou je však tato organizační složka plátce daně pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. Zákon o daních z příjmů na toto ustanovení navazuje, když v ustanovení § 38d odst. 10 a § 38h odst. 14 prohlašuje organizační jednotku plátce daně za plátcovu pokladnu. V souvislosti s realizací připravovaného projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, v rámci kterého budou získávána individualizovaná data o příjmech poplatníků daně z příjmů ze závislé činnosti od plátců daně, se institut plátcovy pokladny ze zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit tak, aby mohly být ze strany plátce daně řádně plněny povinnosti související se sběrem dat. Centralizací výkonu povinností plátce daně tak dojde ke zvýšení efektivity sběru těchto dat a urychlení realizace projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti postupnou realizací dílčích aspektů tohoto projektu. Zrušení plátcových pokladen přinese možnost podávat pouze jedno vyúčtování za plátce daně, zjednoduší kontrolu plnění daňových povinností, sníží nadbytečnou administrativní zátěž na straně správce daně a rovněž se předpokládá snížení chybovosti v údajích zasílaných plátcem daně správci daně. Souběžně s předložením tohoto návrhu probíhá technická diskuse se zástupci zaměstnavatelů ohledně realizovatelnosti tohoto opatření. Z výše zmíněných důvodů se ustanovení § 38d odst. 10 a § 38h odst. 14 zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit. V návaznosti na tyto změny se navrhuje vypustit také povinnost pojišťovny jakožto plátce daně podle ustanovení § 38t odst. 1 zákona o daních z příjmů sdělit určité skutečnosti správci daně příslušnému její plátcově pokladně.

K bodu 89 (§ 39b odst. 2)

Institut plátcovy pokladny je obecně vymezen v ustanovení § 21 daňového řádu jako organizační jednotka plátce daně, v níž dochází k výkonu povinností podle daňových zákonů a kde jsou pro tyto účely uloženy potřebné doklady. Plátcovou pokladnou je však tato organizační složka plátce daně pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. Zákon o daních z příjmů na toto ustanovení navazuje, když v ustanovení § 38d odst. 10 a § 38h odst. 14 prohlašuje organizační jednotku plátce daně za plátcovu pokladnu. V souvislosti s realizací připravovaného projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, v rámci kterého budou získávána individualizovaná data o příjmech poplatníků daně z příjmů ze závislé činnosti od plátců daně, se institut plátcovy pokladny ze zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit tak, aby mohly být ze strany plátce daně řádně plněny povinnosti související se sběrem dat. Centralizací výkonu povinností plátce daně tak dojde ke zvýšení efektivity sběru těchto dat a urychlení realizace projektu Individualizace daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti postupnou realizací dílčích aspektů tohoto projektu. Zrušení plátcových pokladen přinese možnost podávat pouze jedno vyúčtování za plátce daně, zjednoduší kontrolu plnění daňových povinností, sníží nadbytečnou administrativní zátěž na straně správce daně a rovněž se předpokládá snížení chybovosti v údajích zasílaných plátcem daně správci daně. Souběžně s předložením tohoto návrhu probíhá technická diskuse se zástupci zaměstnavatelů ohledně realizovatelnosti tohoto opatření. Z výše zmíněných důvodů se ustanovení § 38d odst. 10 a § 38h odst. 14 zákona o daních z příjmů navrhuje vypustit. V návaznosti na tyto změny se navrhuje vypustit také registrační povinnost plátce daně ve vztahu k jeho plátcově pokladně, tj. povinnost podat přihlášku k registraci za plátcovu pokladnu a určit osobu oprávněnou za tuto plátcovu pokladnu jménem plátce daně jednat.

K čl. XVI (Přechodná ustanovení)

K bodu 1 Toto přechodné ustanovení stanovuje, že pro uplatnění daně, jakož i práv a povinností vyplývajících ze zákona za zdaňovací období započatá před účinností tohoto zákona se použijí právní předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti tohoto zákona (dosavadní právní předpisy). Započatým zdaňovacím obdobím se v tomto případě rozumí zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, které započalo před účinností tohoto zákona a dosud neskončilo. Na základě tohoto obecného přechodného ustanovení se tak nová právní úprava použije až na daňové povinnosti, které vzniknou ve vztahu k novému zdaňovacímu období. Okamžikem rozhodným pro vznik daňové povinnosti za zdaňovací období je okamžik vzniku příjmu. V případě neúčtujících poplatníků je to typicky vyplacení nebo obdržení příjmu, v případě účtujících poplatníků je tímto okamžikem vznik výnosu. Není tak nutné u každé jednotlivé změny zákona o daních z příjmů upravovat přechodným ustanovením okamžik aplikace nové právní úpravy, pokud není záměrem použít jiný než tento obecný režim.

K bodu 2 Navrhuje se přechodné ustanovení za účelem zajištění, aby k příspěvku na stravování poskytovanému zaměstnavatelem zaměstnanci (tj. stravování poskytované zaměstnanci jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného poplatníka než zaměstnavatele a peněžitý příspěvek na stravování) bylo přistupováno podle dosavadní právní úpravy, tedy podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů na straně zaměstnance a podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů na straně zaměstnavatele, pokud se jedná o příspěvek, na jehož poskytnutí zaměstnanci vznikl nárok před 1. 1. 2024, ale k jehož poskytnutí, resp. vyplacení, došlo až od 1. 1. 2024. Na základě tohoto přechodného ustanovení tak bude takový příspěvek na straně zaměstnance osvobozen za podmínek, které platily v době, kdy mu nárok na tento příspěvek vznikl, a to i tehdy, pokud byl poskytnut až v době účinnosti tohoto zákona. Naopak příspěvky na stravování, na které nárok vznikl až od 1. 1. 2024, se již budou posuzovat podle nově navržené úpravy, a to bez ohledu na běh zdaňovacího období na straně zaměstnance a zaměstnavatele. Obdobně na straně zaměstnavatele bude za stejných podmínek posuzován jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. K bodu 3 Navrhuje se speciální přechodné ustanovení k obecnému přechodnému ustanovení, jehož účelem je zajistit, aby k nepeněžnímu plnění poskytovanému zaměstnavatelem zaměstnancům ve formě vymezené v dosavadním § 6 odst. 9 písm. d) nebo g) zákona o daních z příjmů bylo přistupováno podle dosavadní právní úpravy, tj. podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) a g) zákona o daních z příjmů na straně zaměstnance a podle § 25 odst. 1 písm. h) a k) zákona o daních z příjmů na straně zaměstnavatele pouze tehdy, pokud se jedná o plnění, k jehož poskytnutí došlo před 1. 1. 2024. Naopak nepeněžitá plnění ve formě podle dosavadního § 6 odst. 9 písm. d) nebo g) zákona o daních z příjmů, k jejichž poskytnutí došlo od 1. 1. 2024, se již budou posuzovat podle nově navržené úpravy, a to bez ohledu na běh zdaňovacího období na straně zaměstnance a zaměstnavatele. Obdobně na straně zaměstnavatele bude za stejných podmínek posuzován jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Daňové osvobození podle zrušeného ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) a g) zákona o daních z příjmů lze tedy naposledy použít na vymezená plnění poskytnutá zaměstnavatelem zaměstnanci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Obdobně se také dosavadní ustanovení § 25 odst. 1 písm. h) a k) zákona o daních z příjmů na straně zaměstnavatele použijí naposledy na plnění poskytnutá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Plnění poskytnutá ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona budou posuzována již podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona o daních z příjmů ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato úprava se použije bez ohledu na to, zda poskytnutá plnění zaměstnanec uplatní či realizuje přede dnem účinností tohoto zákona, nebo po něm. Pro aplikaci dosavadního režimu daňového osvobození je relevantní okamžik poskytnutí plnění zaměstnavatelem, který daná plnění pořídil (zakoupil, zabezpečil) zaměstnanci, tedy v době přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ve které zaměstnanec obdržel konkrétní výhodu (příjem) od zaměstnavatele. Příkladem lze uvést poskytnutí zájezdu způsobem uhrazení faktury zaměstnavatelem za zájezd zaměstnance přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, i když zaměstnanec na zájezd odjede až po 1. 1. 2024. Jestliže bude zaměstnavatel fakturu hradit ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, daňové osvobození předmětného plnění by se již na straně zaměstnance nepoužilo. K bodu 4 Vyhláška č. 19/1991 Sb. byla ke dni 1. 12. 2003 zrušena vyhláškou č. 405/2003 Sb. Podle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 405/2003 Sb. se však zrušovaná vyhláška č. 19/1991 Sb. nadále použije na nároky na mzdové vyrovnání nebo odstupné, které na základě této vyhlášky vznikly přede dnem jejího zrušení. Toto přechodné ustanovení stanoví, že odstupné nebo mzdové vyrovnání podle vyhlášky č. 19/1991 Sb. bude nadále osvobozeno od daně z příjmů podle § 6 odst. 9 písm. j) nebo § 6 odst. 9 písm. n) zákona o daních z příjmů ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K bodu 5 Navrhuje se, aby plat prezidenta republiky, víceúčelová paušální náhrada a renta bývalého prezidenta republiky byly nadále považovány za ostatní příjmy, pokud právo na jejich vyplacení vzniklo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a byly vyplaceny nebo poskytnuty do 31. 1. 2024. Ustanovení dopadá především na plat, rentu a víceúčelovou paušální náhradu za prosinec roku 2023, jejíž vyplacení však probíhá až v lednu následujícího roku. Tento lednový příjem za prosinec roku 2023 tak nebude posuzován jako funkční požitek podle § 6 odst. 10 písm. a) zákona o daních z příjmů, a bude ostatním příjmem podle dosavadní právní úpravy. Jedná se o obdobu pravidla podle § 5 odst. 4 zákona o daních z příjmů. K bodu 6 Navrhuje se speciální přechodné ustanovení k obecnému přechodnému ustanovení v bodě 1. Vzhledem k tomu, že některé ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů podléhají dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, není nutné odkládat použitelnost nové úpravy až na zdaňovací období započaté ode dne účinnosti tohoto zákona. Nová úprava se tak na základě tohoto přechodného ustanovení použije na tyto ostatní příjmy již ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K bodu 7 Navrhuje se přechodné ustanovení týkající se měněného § 30a zákona o daních z příjmů, které je speciální k obecnému přechodnému ustanovení uvedenému v bodě 1. Vzhledem k tomu, že se § 30a zákona o daních z příjmů mění tak, že se z něho vypouští dosavadní úprava pro majetek pořízený v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2023, stanoví se tímto přechodným ustanovením, že na majetek, u kterého poplatník využil možnost mimořádných odpisů, se právní úprava v dosavadním znění použije i nadále. Stejně tak se použije na technické zhodnocení provedené na tomto majetku, protože s takovým technickým zhodnocením se zachází jinak než s technickým zhodnocením provedeným na majetku, který se odpisuje podle obecných ustanovení § 31 nebo 32, viz § 30a odst. 5 zákona o daních z příjmů v dosavadním znění. K bodu 8 Přechodné ustanovení zajišťuje, aby se právní úprava v nově vkládaných § 28 odst. 6 větě druhé a § 30e až 30g zákona o daních z příjmů neaplikovala na vozidla, která poplatník uvedl do stavu způsobilého obvyklému užívání nebo začal užívat jako předmět finančního leasingu uvedený do stavu způsobilého obvyklému užívání před prvním dnem prvního zdaňovacího období započatého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle obecného přechodného ustanovení v bodě 1 a contrario se totiž tento zákon použije od prvního dne prvního zdaňovacího období započatého ode dne nabytí jeho účinnosti, v případě vozidla pořízeného a uvedeného do stavu způsobilého obvyklému užívání poplatníkem již dříve se však použití nové právní úpravy vylučuje a odpisy a úplata u finančního leasingu se mohou uplatnit podle obecné úpravy. Obdobně se postupuje i v případě výdajů vynaložených na vozidlo pořízené jako předmět finančního leasingu před prvním dnem prvního zdaňovacího období započatého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které jsou jiným majetkem podle § 26 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů. Skutečnost, od kdy je vozidlo ve stavu způsobilém obvyklému užívání, se přitom zkoumá u daného poplatníka, použití nové právní úpravy se tedy vylučuje pouze u poplatníků, u kterých bylo vozidlo ve stavu způsobilém obvyklému užívání před prvním dnem prvního zdaňovacího období započatého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud po prvním dni prvního zdaňovacího období započatého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona vozidlo nabyde jiný poplatník a vozidlo je ve stavu způsobilém obvyklému užívání, tento poplatník již novou právní úpravu použije. K bodu 9 Navrhuje se speciální přechodné ustanovení k obecnému přechodnému ustanovení v bodě 1. Vzhledem k tomu, že navrhovaná úprava sazby v § 36 odst. 5 zákona o daních z příjmů se týká daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, použitelnost nové sazby je již na příjmy plynoucí ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K bodu 10 Toto přechodné ustanovení stanoví speciální úpravu k přechodnému ustanovení uvedenému v bodu 1, podle kterého se pro daňové povinnosti u daně z příjmů za zdaňovací období započatá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o daních z příjmů ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě podávání oznámení o příjmech podle novelizovaného § 38da zákona o daních z příjmů není nutné odkládat jeho aplikaci na další zdaňovací období, ale použije se na všechny příjmy, ze kterých je plátce daně povinen vybrat nebo srazit daň ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo by ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona byl povinen daň vybrat nebo srazit, kdyby daný příjem nebyl od daně osvobozen a podléhal by zdanění v České republice, bez ohledu na běh zdaňovacích období konkrétních poplatníků.

Ve vztahu k příjmům, které jsou od daně osvobozeny nebo na základě mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění nepodléhají zdanění v České republice, je vzhledem ke změnám navrženým v ustanovení § 38da zákona o daních z příjmů rovněž navržena zvláštní úprava účinnosti tohoto ustanovení. Jedná-li se o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice, je plátci daně při oznamování těchto příjmů dána možnost postupovat podle ustanovení § 38da zákona o daních z příjmů ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud by mu povinnost vybrat nebo srazit daň, kdyby daný příjem nebyl od daně osvobozen a podléhal by zdanění v České republice, vznikla v průběhu roku 2023.

Účelem této zvláštní úpravy účinnosti změn ustanovení § 38da zákona o daních z příjmů ve vztahu k oznamování příjmů, které jsou od daně osvobozeny nebo na základě mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění nepodléhají zdanění v České republice, je snížení administrativní zátěže na straně plátce daně, a to vzhledem ke lhůtě pro podání oznámení o těchto příjmech, která je v souladu s § 38da odst. 2 zákona o daních z příjmů stanovena do 31. 1. kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém by plátci daně vznikla povinnost daň srazit, kdyby daný příjem nebyl od daně osvobozen a podléhal by zdanění v České republice. V tomto případě je tedy plátce daně povinen podat oznámení o předmětných příjmech, u nichž by mu vznikla povinnost srazit daň, kdyby nebyly od daně osvobozeny a podléhaly by zdanění v České republice, do 1. 1. 2024, tedy již v době účinnosti tohoto zákona. Pokud plátce daně využije možnost postupovat podle § 38da zákona o daních z příjmů ve znění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bude se jeho oznamovací povinnost podle § 38da odst. 1 zákona o daních z příjmů v oblasti příjmů osvobozených od daně a příjmů, o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice, vztahovat pouze na příjmy v podobě licenčního poplatku nebo podílu na zisku (bez ohledu na jejich výši), u nichž by mu vznikla povinnost srazit daň (kdyby tyto příjmy nebyly od daně osvobozeny a podléhaly zdanění v České republice) v roce 2023. V takovém případě nebude plátce daně povinen postupovat podle dosavadního znění § 38da zákona o daních z příjmů, podle kterého by měl (za podmínek podle dosavadního § 38da odst. 6 písm. a) zákona o daních z příjmů) za rok 2023 oznamovat veškeré osvobozené příjmy a příjmy nepodléhající na základě mezinárodní smlouvy zdanění v České republice.

K bodu 11 V návaznosti na změny navrhované v ustanovení § 38da odst. 3 zákona o daních z příjmů, kdy oznámení plátce daně o příjmech plynoucích ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, z nichž je daň vybírána srážkou, bude formulářovým podáním ve smyslu § 72 daňového řádu, se navrhuje přechodné ustanovení za účelem poskytnutí dostatečného časového prostoru pro řádné zajištění veškerých možných způsobů pro podání tohoto oznámení dle § 71 daňového řádu ze strany správce daně.

K části jedenácté – Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Zvýšení pojistné sazby u zaměstnance

Placení pojistného na nemocenské pojištění zaměstnanců bylo zavedeno zákonem o pojistném na sociální zabezpečení. Sazba pojistného činila 4,8 % z vyměřovacího základu zaměstnance, z toho platili zaměstnanci pojistné ve výši 1,2 % a zaměstnavatelé ve výši 3,6 %. V té době se z nemocenského pojištění poskytovaly tyto dávky: nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Výběr pojistného na nemocenské pojištění byl dlouhodobě vyšší než výdaje na dávky nemocenského pojištění, s výjimkou roků 2002-2003 a 2009, kdy došlo k významným parametrickým úpravám, a období let 2019 až 2022.

Sazby pojistného na nemocenské pojištění, 1993-2023

1993-1995 1996-2003 2004-2008 2009-2010 2011-30. 6. 2019 od 1. 7. 2019

Zaměstnavatelé 3,60 3,30 3,30 2,30 2,30 2,10 Zaměstnanci 1,20 1,10 1,10 0,00 0,00 0,00 Celkem 4,80 4,40 4,40 2,30 2,30 2,10 *) OSVČ 4,80 4,40 4,40 1,40 2,30 2,10

*) od roku 1994 je pro OSVČ nemocenské pojištění dobrovolné Sazba pro výpočet pojistného na nemocenské pojištění se postupně snižovala – na 4,4 % od roku 1996 (zaměstnavatelé 3,3 %, zaměstnanci 1,1 %), od roku 2009 v souvislosti s novým zákonem o nemocenském pojištění, kterým bylo zavedeno poskytování náhrady mzdy za prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti z prostředků zaměstnavatele namísto nemocenského, se sazba pojistného zaměstnavatelům snížila na 2,3 %. V souvislosti se znovuzavedením karenční doby a nálezem Ústavního soudu, který konstatoval, že nelze připustit stav, aby převážná většina zaměstnanců zůstala po dobu prvních tří dnů dočasné pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena, byla i u zaměstnance s účinností od 1. 1. 2009 snížena sazba pojistného na nemocenské pojištění, a to ze 1,1 % na 1 %. Následně ovšem bylo z důvodu snižování daňového zatížení příjmů u fyzických osob Ministerstvem financí zvoleno namísto snížení základní sazby daně z příjmů, snížení pojistného na sociální pojištění u zaměstnanců, a to rovněž s účinností od 1. 1. 2009. Od 1. 1. 2009 tak zaměstnanec, jehož zaměstnání mu zakládá účast na nemocenském pojištění, není poplatníkem pojistného na nemocenské pojištění. Nadále náležely z nemocenského pojištění uvedené 4 dávky, nemocenské však bylo poskytováno až od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti. V roce 2009, tj. v prvním roce účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění, převýšilo tempo poklesu příjmů z pojistného tempo poklesu výdajů na dávky nemocenského pojištění a finanční bilance nemocenského pojištění tak byla záporná. Následovala úsporná opatření na straně výdajů i příjmů systému nemocenského pojištění. Mimo jiné byla také sjednocena pojistná sazba osob samostatně výdělečně činných s pojistnou sazbou zaměstnavatelů. Spolu s postupným poklesem intenzity dočasné pracovní neschopnosti vedla tato opatření v následujících letech ke

Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008 ve věci návrhu na zrušení některých částí zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů.

zlepšení finanční bilance. V roce 2012 bylo v systému nemocenského pojištění dosaženo nejvyššího přebytku od roku 2009 ve výši 5,5 mld. Kč. Uvolnění některých úsporných opatření a opětovný nárůst intenzity dočasné pracovní neschopnosti postupně vedly ke snížení vykazovaného přebytku, ten se pohyboval do roku 2017 včetně na úrovni 2-3 mld. Kč ročně. V roce 2018 došlo ke zvýšení nemocenského od 31. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti z 60 % na 66 % denního vyměřovacího základu a od 61. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti z 60 % na 72 % denního vyměřovacího základu s účinností od 1. 1. 2018 a k zavedení nových dávek nemocenského pojištění – dávky otcovské poporodní péče s účinností od 1. 2. 2018 a dlouhodobého ošetřovného s účinností od 1. 6. 2018. Obě tyto nové dávky náleží, při splnění zákonem stanovených podmínek, nemocensky pojištěným zaměstnancům i osobám samostatně výdělečně činným. Efekt změn přijatých v roce 2018 se začal negativně projevovat ve vývoji finanční bilance nemocenského pojištění v roce 2019, kdy výdaje na nemocenské dávky vzrostly meziročně téměř o 5 mld. Kč. K prohloubení záporného salda bilance v tomto roce došlo v souvislosti se zrušením karenční doby a snížením sazby pojistného placeného zaměstnavateli na nemocenské pojištění na 2,1 % vyměřovacího základu od 1. 7. 2019. Celkově dosáhl v roce 2019 deficit bilance nemocenského pojištění 3,0 mld. Kč. Dopad opatření přijatých v letech 2018 a 2019 se projevoval v deficitu finanční bilance rovněž v následujících letech, od března 2020 až do prvního čtvrtletí roku 2022 byl ovšem vývoj příjmů a výdajů nemocenského pojištění ovlivněn zejména pandemií onemocnění COVID-19 a souvisejícími legislativními úpravami, které vedly k zápornému saldu příjmů a výdajů nemocenského pojištění ve výši cca -21 mld. Kč v roce 2020 a cca -14 mld. Kč v roce 2021. V roce 2022 dosáhl deficit finanční bilance nemocenského pojištění cca 8 mld. Kč. Vedle uvedených vlivů se do výše tohoto deficitu promítly dopady prodloužení podpůrčí doby dávky otcovské poporodní péče z jednoho na dva týdny a úpravy podmínek poskytování ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného od 1. 1. 2022.

Příjmy z pojistného a výdaje na dávky nemocenského pojištění, 1993-2023

VÝDAJE (mil. Kč)ROZDÍL PODÍL

PŘÍJMY * peněžitá dávka otcovské příjmy příjmy

ROK

(mil. Kč) nemocenské ošetřovné pomoc v vyrovnávací poporodní dlouhodobé CELKEM - /

(POČR)** mateřství příspěvek péče ošetřovné výdaje výdaje

1993 14 133 9 665 656 1 623 18 11 961 2 172 118% 1994 17 064 13 589 835 1 732 17 16 173 891 106% 1995 19 604 15 416 894 1 722 18 18 050 1 554 109% 1996 21 499 17 662 927 1 811 9 20 410 1 089 105% 1997 25 023 16 959 864 1 963 8 19 794 5 230 126% 1998 25 181 15 733 766 2 028 7 18 533 6 647 136% 1999 25 839 16 434 696 2 151 6 19 287 6 551 134% 2000 27 285 23 653 785 2 760 8 27 205 80 100% 2001 29 653 25 574 957 3 047 7 29 585 68 100% 2002 31 563 28 222 893 3 487 7 32 609 -1 046 97% 2003 33 316 29 523 1 004 3 774 6 34 307 -990 97% 2004 35 738 24 704 730 4 123 5 29 563 6 175 121% 2005 37 679 26 258 819 4 579 4 31 660 6 019 119% 2006 40 535 26 963 825 4 981 4 32 773 7 761 124% 2007 44 354 27 881 893 5 893 4 34 671 9 683 128% 2008 46 677 24 769 811 6 297 4 31 882 14 796 146% 2009 23 338 18 215 729 7 084 5 26 033 -2 695 90% 2010 24 103 14 944 431 7 410 4 22 789 1 315 106% 2011 24 669 13 354 640 7 506 6 21 505 3 164 115% 2012 24 894 11 465 682 7 224 7 19 377 5 517 128% 2013 25 059 12 035 843 7 258 7 20 143 4 916 124% 2014 25 894 13 881 854 7 334 9 22 077 3 817 117% 2015 27 342 15 428 1 062 7 611 9 24 110 3 232 113% 2016 28 400 16 985 1 180 8 110 9 26 284 2 117 108% 2017 31 428 18 290 1 402 8 616 8 28 316 3 113 111% 2018 34 609 22 677 1 632 9 403 8 221 32 33 974 635 102% 2019 35 857 26 670 1 726 10 098 9 273 110 38 887 -3 029 92% 2020 33 946 32 766 11 442 10 585 7 269 138 55 206 -21 260 61% 2021 37 116 34 037 5 664 11 316 6 291 157 51 472 -14 356 72% 2022 39 640 32 754 2 831 11 229 8 601 207 47 631 -7 991 83%

* pojistné vybrané od zaměstnavatelů, zaměstnanců a OSVČ (včetně penále, pokut, přirážek a ostatních příjmů) ** POČR - podpora při ošetřování člena rodiny (užíváno do roku 2008). Zdroj: ČSSZ

Průměrný měsíční počet případů výplaty dávek nemocenského pojištění

Peněžitá Vyrovnávací Dlouhodobé

Nemocenské pomoc Ošetrovné příspěvek Otcovská ošetřovné

v mateřství

2009 138 881 38 148 26 890 84 2010 169 271 55 394 18 930 95 2011 140 417 47 341 24 556 117 2012 127 907 45 423 25 246 146 2013 133 620 44 701 30 178 139 2014 158 424 44 652 29 980 170 2015 175 074 45 457 36 047 170 2016 183 946 47 640 38 623 174 2017 189 539 48 570 43 300 161 2018 196 225 49 861 46 489 152 3 949 539 2019 207 964 49 793 45 886 160 4 109 912 2020 250 841 48 235 104 662 98 3 830 1 032 2021 272 182 48 821 78 068 75 4 008 1 160 2022 242 220 45 395 65 552 91 4 123 1 500

Poznámka: Dávky, na které vznikl nárok podle předpisů platných před 31. 12.2008 a které přecházely do roku 2009, nadále vyplácel zaměstnavatel, pokud byl v prosinci 2008 povinen provádět nemocenské pojištění svých zaměstnanců. Zdroj: ČSSZ Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že v důsledku změn v oblasti dávek nemocenského pojištění provedených v období od roku 2018 a vzhledem ke snížení pojistné sazby od poloviny roku 2019 převyšují výdaje na dávky nemocenského pojištění příjmy z pojistného i po odeznění dopadů pandemie onemocnění COVID-19. To dokládá i skutečnost, že v prvním čtvrtletí roku 2023 byla výše vybraného pojistného na nemocenské pojištění cca o 2 mld. Kč nižší než výdaje na dávky. Lze proto konstatovat, že výše pojistné sazby nadále nepokrývá rozsah finančního zabezpečení, který je pojištěncům poskytován v rámci nemocenského pojištění v případě nemoci, mateřství či otcovství a při ošetřování jiné osoby nebo péče o ni a že finanční bilance systému nemocenského pojištění by bez úpravy v oblasti pojistného vykazovala i v následujících letech výrazný deficit. Ke zrušení placení pojistného na nemocenské pojištění zaměstnanci došlo od roku 2009 především v rámci snahy o snížení daňového zatížení fyzických osob, přičemž nebyla reflektována původní koncepce financování systému nemocenského pojištění s rozdělením placení pojistného mezi zaměstnance i zaměstnavatele. Zároveň přijaté významné úpravy v systému nemocenského pojištění, ke kterým od roku 2018 došlo jak na straně příjmů, tak výdajů nemocenského pojištění, vedly spolu s rostoucím počtem vyplacených dávek k situaci, kdy výdaje na dávky nemocenského pojištění výrazně převyšují příjmy z pojistného. Navrhuje se proto v rámci úsporných opatření směřujících ke stabilizaci státního rozpočtu znovu zavést placení pojistného na nemocenské pojištění zaměstnanci se sazbou ve výši 0,6 % vyměřovacího základu. Zároveň se navrhuje zvýšení pojistné sazby na nemocenské pojištění u OSVČ z 2,1 % na 2,7 % vyměřovacího základu.

Zvýšení procentní sazby pro stanovení výše pojistného a vyměřovacího základu pro osoby samostatně výdělečně činné

U osob samostatně výdělečně činných se za příjem považuje vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení za příslušný kalendářní rok. OSVČ si tento vyměřovací základ může stanovit sama, je však limitována tzv. subjektivním a objektivním minimem. Subjektivní minimum je v současnosti zákonem stanoveno na úrovni 50 % daňového základu (tedy úhrnu příjmů po odpočtu výdajů) – vyměřovací základ, který si OSVČ určí, tedy nemůže poklesnout pod tuto úroveň odvozenou od jejích skutečných příjmů. Objektivní roční minimum je v současnosti zákonem stanoveno na úrovni 12násobku ¼ obecné průměrné mzdy (v roce 2023 jde o částku 8 065 Kč/měsíc, tedy 96 777 Kč/rok) – pokud by hodnota 50 % daňového základu OSVČ poklesla pod tuto úroveň, byla by OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost povinna platit pojistné vyměřené alespoň z částky odpovídající objektivnímu minimu. OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost je povinně účastna důchodového pojištění (tj. je povinna platit pojistné), pouze pokud daňový základ ze samostatné výdělečné činnosti dosáhne tzv. rozhodné částky, tedy 2,4násobku obecné průměrné mzdy (v roce 2022 jde o částku 93 387 Kč); objektivní roční minimum u těchto OSVČ je stanoveno na úrovni 12násobku 1/10 obecné průměrné mzdy (v roce 2022 jde o částku 3 892 Kč/měsíc, tedy 46 704 Kč/rok). OSVČ, které si dlouhodobě určují vyměřovací základ pro pojistné pouze na úrovni výše uvedených minim a nevyužívají možnosti určit si jako vyměřovací základ podstatě vyšší částku, dosáhnou posléze na starobní důchod ve výši, kterou nelze označit jako důstojnou. Navrhuje se změna výše vyměřovacího základu pro OSVČ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a současně změna měsíčního vyměřovacího základu OSVČ. Uvedené změny jsou navrhovány na základě doporučení Národní ekonomické rady vlády (Navrhy-NERV-na-snizeni-vydaju-a-zvyseni-prijmu.pdf (vlada.cz) a doporučení poradního týmu pro přípravu důchodové reformy (Důchodová reforma (mpsv.cz). Návrh zákona tak reaguje na jedno z doporučení uvedených ve studii OECD z roku 2020 o stavu českého důchodového systému: zvýšit vyměřovací základ OSVČ pro odvod pojistného na důchodové pojištění s cílem lépe sladit odvody pojistného na sociální zabezpečení a nároky na dávky z důchodového pojištění mezi zaměstnanci a OSVČ s podobnými výdělky. Zvýšením vyměřovacího základu pro stanovení výše pojistného na sociální zabezpečení placeného OSVČ dojde k zajištění důstojné výše budoucího důchodu i pro tyto osoby. OSVČ získávají nároky na nižší důchod, protože mají nízký vyměřovací základ. V souladu s návrhem poradního týmu pro přípravu důchodové reformy by měl být vyměřovací základ zvýšen ze současných 50 % na 55 % zisku, aby se dosáhlo vyšší harmonizace s ekvivalentem hrubých mezd. Toto zvýšení by také snížilo nerovnost mezi různými formami výdělečné činnosti a omezilo zneužívání samostatné výdělečné činnosti ke snížení nákladů na pracovní sílu, k čemuž může docházet v budoucnu, kdy na důležitosti získají nové formy pracovních vztahů. Je opodstatněné vyhnout se podpoře samostatné výdělečné činnosti prostřednictvím nižších odvodů, které vedou k nižším důchodovým nárokům. Existuje-li politická vůle podporovat samostatnou výdělečnou činnost, každou takovou podporu, která je dnes realizována rozdílem mezi odvody OSVČ a zaměstnanců s podobným příjmem, je dobré financovat explicitně prostřednictvím daňového systému. Zvýšení vyměřovacího základu pro důchodové pojištění může někdo vnímat jako generování příliš vysoké zátěže na straně odvodů placených OSVČ. Nižší odvody, které vytvářejí nižší důchodové nároky, by však neměly být používány jako nástroj na podporu samostatné výdělečné činnosti. Náklady na jakoukoli podporu samostatné výdělečné činnosti by měly být transparentní formou dotování části těchto lépe harmonizovaných odvodů prostřednictvím obecného zdanění.

Osoby, které podstatnou část své kariéry vykonávaly samostatnou výdělečnou činnost, jsou nadprůměrně zastoupeny mezi osobami s velmi nízkými důchody, tyto osoby mají nízký osobní vyměřovací základ (celoživotní průměr vyměřovacího základů pro pojistné na sociální pojištění). V souladu s doporučením poradního týmu pro důchodovou reformu se navrhuje vyměřovací základ zvýšit ze současných 50 % na 55 % daňového základu, aby se dosáhlo vyšší harmonizace s ekvivalentem hrubých mezd a důchody osob vykonávajících podstatnou část své kariéry samostatnou výdělečnou činnost se částečně přiblížily úrovni důchodů zaměstnanců. Toto zvýšení by také snížilo nerovnost ekonomických nákladů na pracovní sílu mezi různými formami výdělečné činnosti a omezilo motivaci pro nadměrné využívání institutu samostatné výdělečné činnosti, což indikují údaje mezinárodních srovnání o zastoupení OSVČ mezi výdělečně činnými osobami. Důležitost snížení rozdílů v nákladech se bude v budoucnu zvyšovat, protože na důležitosti získávají nové více flexibilní formy výdělečné činnosti. Vyměřovací základ OSVČ nemůže činit méně než 55 % jejího daňového základu. Měsíční vyměřovací základ OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost bude činit nejméně 40 % obecné průměrné mzdy. Měsíční vyměřovací základ OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost bude činit nejméně 11 % obecné průměrné mzdy. Smyslem tohoto opatření je zachovat adekvátní podíl OSVČ na financování důchodového systému, která zajišťuje každé osobě, která splnila podmínku potřebné doby pojištění, nárok na starobní důchod v důstojné výši. Pro OSVČ platí stejné podmínky pro nárok na důchod, jeho poskytování a stanovení jeho výše jako pro zaměstnance. Pouze základ pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a následně pro výpočet důchodu není stanoven ze skutečně dosahovaných příjmů (z daňového základu) jako u zaměstnance, ale postup při stanovení výše tohoto základu je, jak výše uvedeno, stanoven odchylným způsobem; tento způsob je dán charakterem postavení OSVČ ve společnosti, kdy se předpokládá, že tyto osoby jsou schopny samy (popř. za využití služeb odborných poradců) vyhodnotit své finanční možnosti a tomu přizpůsobit výši svých příspěvků do důchodového systému. Podpora podnikání realizovaná prostřednictvím nižších odvodů pro důchodové pojištění se negativně projevuje nejen v nižším výběru pojistného od OSVČ ve srovnání se zaměstnanci, ale i v jejich nízkých důchodech, které v praxi neodpovídají dříve dosahovaným příjmům. OECD své doporučení ke změně vyměřovacího základu OSVČ opírá především o výše uvedenou skutečnost, že ve srovnání se zaměstnanci OSVČ platí nižší pojistné. To má podle OECD dva důvody. Zaprvé, zákon o dani z příjmu umožňuje OSVČ odečíst pro stanovení daňového základu z dosažených příjmů paušální náklady ve výši od 30 % do 80 % (v závislosti na typu vykonávané samostatné výdělečné činnosti), čímž se eliminuje potřeba nákladového účetnictví. Toto zjednodušené řešení sice snižuje administrativní zátěž pro OSVČ, což je podle OECD velmi na místě u osob s nízkými příjmy, ale také u řady z nich snižuje daně a pojistné na důchodové pojištění, srovnáme-li je se zaměstnanci s podobnými výdělky. Zadruhé, základ pro pojistné na sociální zabezpečení je stanoven jako 50 % ze zisku (a minimální vyměřovací základ je 25 % obecné průměrné mzdy). Lepší harmonizace odvodů zaměstnanců a OSVČ lze podle OECD dosáhnout přiblížením vyměřovacího základu k ekvivalentu hrubé mzdy zaměstnanců. U zaměstnance se celkové náklady práce rovnají hrubé mzdě a odvodům zaměstnavatele na sociální zabezpečení, což je v České republice 33,8 %. Hrubá mzda se tedy rovná 100/133,8 = 74,7 % nákladů práce. Vyjde- li se z předpokladu, že zisk OSVČ a celkové mzdové náklady zaměstnance jsou rovnocenné, úplná harmonizace by znamenala, že by vyměřovací základ OSVČ v České republice měl podle OECD činit 74,7 % ze zisku.

OSVČ, která nevykonávala alespoň v předcházejících 20 kalendářních letech samostatnou výdělečnou činnost, před zahájením hlavní samostatné výdělečné činnosti (tzn., nebyla evidována v registru České správy sociálního zabezpečení jako OSVČ) bude v prvních dvou kalendářních letech zvýhodněna nižší procentní sazbou pro stanovení měsíčního vyměřovacího základu. Jedná se o dočasnou ekonomickou podporu při zahájení hlavní samostatné výdělečné činnosti, kdy OSVČ je zatížena prvotními náklady a zatím nemusí generovat zisk ke zdanění.

Graf č. 1

Grafem č. 1 je vyjádřen podíl OSVČ platících zálohy na pojistné na důchodové pojištění s rozdělením na OSVČ vykonávající hlavní a vedlejší výdělečnou činnost za období 2017 - 2022.

Graf č. 2

Graf č. 2 vyjadřuje podíl průměrného vyměřovacího základu důchodově pojištěné OSVČ vůči průměrnému vyměřovacímu základu zaměstnance za období 1994 – 2021. Z uvedeného srovnání lze konstatovat, že průměrný vyměřovací základ OSVČ nedosahujeme ani 50 % průměrného vyměřovacího základu zaměstnance. Pro OSVČ, která bude nově zahajovat výkon hlavní samostatné výdělečné činnosti a tuto samostatnou výdělečnou činnost v uplynulých 20 kalendářních letech nevykonávala, je nově navrhován měsíční vyměřovací základ nejméně 25 % průměrné mzdy platné pro daný kalendářní rok, a to po dobu prvních tří kalendářních let od zahájení podnikání. Cílem je podpořit osoby, které dosud hlavní samostatnou výdělečnou činnost vykonávají poprvé nebo po velmi dlouhé době, tzn., nebyly evidovány v registru České správy sociálního zabezpečení jako OSVČ činné 20 kalendářních let před opětovným zahájením samostatné výdělečné činnosti. Tyto osoby jsou v kalendářním roce, ve kterém samostatnou výdělečnou činnost zahájí a kalendářním roce následujícím, po dobu, po kterou budou vykonávat samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní činnost, zvýhodněny nižší procentní sazbou pro stanovení měsíčního vyměřovacího základu. Jedná se o dočasnou ekonomickou podporu při zahájení hlavní samostatné výdělečné činnosti, kdy OSVČ je zatížena prvotními náklady a zatím nemusí generovat zisk ke zdanění. Současně dochází ke změně v povinnosti platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění v nové minimální výši již od 1. 1. daného kalendářního roku.

Stav po nabytí účinnosti předkládané změny zákona

Minimální roční vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění placené OSVČ se zvýší z dosavadních 50 % daňového základu na 55 %. Vyměřovací základ stanovený podle § 5b odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení byl naposledy zvýšen na základě zákona č. 425/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to následně: do roku 2003 byl stanoven na 35 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, v roce 2004 byl stanoven na 40 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, v roce 2005 na 45 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti a od roku 2006 byl stanoven na 50 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti. Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost se postupně zvýší z dosavadních 25 % průměrné mzdy na 40 % (30 % v roce 2024, 35 % v roce 2025 a od roku 2026 na 40 %). Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost se zvýší z 10 % průměrné mzdy na 11 %. Pro OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost a tuto v uplynulých 20 kalendářních letech nevykonávala, bude činit měsíční vyměřovací základ nejméně 25 % průměrné mzdy platné pro daný kalendářní rok, a to po dobu prvních dvou kalendářních let od zahájení podnikání, tj. v roce zahájení činnosti a v následujícím roce. Současně dochází ke změně stanovení výše minimálního vyměřovacího základu pro OSVČ, která vykonávala samostatnou výdělečnou v předchozím kalendářním roce a platí zálohy na důchodové pojištění z minimálního měsíčního vyměřovacího základu. Tato OSVČ bude již za leden daného kalendářního roku platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění v nové výši platné pro daný kalendářní rok.

Jedná se o zpřehlednění povinnosti placení záloh na pojistné na důchodové pojištění, pokud OSVČ má povinnosti platit minimální zálohy na pojistné na důchodové pojištění. Současně se navrženou změnou předchází doplatku pojistného na důchodové pojištění po podání přehledu o příjmech a výdajích, v případech, kdy OSVČ platí zálohy na pojistné na důchodové pojištění ze dvou různých minimálních vyměřovacích základů (před podáním přehled a po podání přehledu). Dále dochází ke zpřesnění stanovení měsíčního vyměřovacího základu za kalendářní měsíc, v němž byl podán přehled o příjmech a výdajích OSVČ podle § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení za předchozí kalendářní rok; nová výše měsíčního vyměřovacího základu platí vždy až od kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být přehled podán. Stávající úprava změny pravidla stanovení měsíčního vyměřovacího základu v měsíci, v němž byl přehled podán, je pro velké množství OSVČ zmatečný, když tyto následně neví, jak vysokou zálohu na pojistné v měsíci podání přehledu mají platit.

Zhodnocení sociálních dopadů

Aktuálně (stav roku 2022) platí OSVČ minimálně z vyměřovacího základu ve výši 9 728 Kča částka pojistného činní 2 724 Kč měsíčně (včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti činí minimální měsíční odvod 2 841 Kč). Celkově za 40 let placení pojistného z takové částky odvedou zhruba 1,3 mil. Kč. Výše vyměřeného důchodu pak činní 9 877 Kč a za 20 let pobírání jde o částku necelých 2,4 mil. Kč. Celkové odvody tedy pokryjí výplatu důchodu ze zhruba 55 %.

Tabulka 1 - Srovnání výše celkového odvodu a výše vyplaceného důchodu

Výše pojistnéhoVýše důchoduVýše celkově

Osobní vyměřovacína důchodovéVýše celkovéhopřiznaného v rocevyplaceného základ (OVZ)pojištěníodvodu za 40 let2023 při 40 letechdůchodu za 20 let

(z daného OVZ)pojištěnípobírání

9 728 (minimální VZ

2 724 1 307 520 9 877 2 370 480

OSVČ 2022) U 1 000 OSVČ platících odvody stále z minimálního vyměřovacího základu je potom rozdíl zhruba 1 mld. Kč. Při zvýšení minima by OSVČ platily minimálně z vyměřovacího základu na úrovni 15 565 Kč (v hodnotách roku 2022), přičemž minimální výše odvodu by činila 4 359 Kč. Celkově by za 40 let zaplatily necelých 2,1 mil. Kč. Výše důchodu by potom činila 13 379 Kč a celkově by jim bylo za 20 let pobírání vyplaceno lehce přes 3,2 mil. Kč. Odvody by tedy pokryly výplatu důchodu ze zhruba 65 % a pokrývají v podstatě jen výplatu procentní výměry. Podle aktuálního rozdílu mezi příjmy a výdaji je základní výměra důchodů OSVČ financována buď z odvodů zaměstnanců, nebo z daňových výnosů. OSVČ se nepodílí na rozdíl od zaměstnanců na financování solidárních plnění důchodového systému, jako jsou invalidní důchody, vdovské důchody a náhradní doby pojištění, které jsou převážně financovány z pojistného a jen částečně z obecných daňových výnosů.

Jde o OSVČ, který odchází v roce 2023 do důchodu a zohledněné vyměřovací základy jsou do roku 2022. Minimální odvod pro rok 2023 je ze základu 10 081 Kč při platbě 2 823 Kč, přičemž důchod přiznaný z takového vyměřovacího základu v roce 2024 bude také vyšší, nicméně přesné parametry ještě nejsou známy. Přesně z této částky platí zhruba 50 % všech OSVČ (hlavních i vedlejších).

Tabulka 2 - Srovnání výše celkového odvodu a výše vyplaceného důchodu při zvýšení minima

Výše pojistnéhoVýše důchoduVýše celkově

Osobní vyměřovacína důchodovéVýše celkovéhopřiznaného v rocevyplaceného základ (OVZ)pojištěníodvodu za 40 let2023 při 40 letechdůchodu za 20 let

(z daného OVZ)pojištěnípobírání

15 565 (nový minimální

4 359 2 091 936 13 379 3 210 960

VZ OSVČ 2022) Ve srovnání se současným stavem by se vyměřovací základ zvýšil o 5 837 Kč (tj. 60 %) a výše odvodu o 1 635 Kč. Celkem by za 40 let zaplatily o zhruba 785 tisíc Kč více. Na druhou stranu by se výše důchodu zvýšila o 3 502 Kč a celkově by jim bylo za 20 let pobírání důchodu vyplaceno o zhruba 840 tisíc Kč více. Za pohledu celkových odvodů a výplat důchodů by navýšení minimálního vyměřovacího základu bylo minimálně adekvátně kompenzováno ve výši důchodu. Tento poměr by se zhoršil pouze tehdy, pokud by minimální vyměřovací základ byl navýšen nad 44 % průměrné mzdy (první redukční hranice pro výpočet důchodu).

Tabulka 3 - Rozdíl výše celkového odvodu a výše vyplaceného důchodu při současném a stavu a zvýšení minima

Výše pojistnéhoVýše důchoduVýše celkově

Osobní vyměřovacína důchodovéVýše celkovéhopřiznaného v rocevyplaceného základ (OVZ)pojištěníodvodu za 40 let2023 při 40 letechdůchodu za 20 let

(z daného OVZ)pojištěnípobírání

5 837 1 635 784 416 3 502 840 480

Zvýšení bude rozloženo do 3 let, tj. v každém roce se vyměřovací základ zvýší o 1 946 Kč a pojistné o 545 Kč. Obdobný dopad z pohledů návratnosti pojistného by byl i u těch OSVČ, které by vzhledem k jejich věku platily zvýšené minimální pojistné kratší dobu. Například při době placení odvodů ve výši 40 % průměrné mzdy po dobu 10 nebo 20 let by byla změna následující:

Tabulka 4 - Rozdíl výše celkového odvodu a výše vyplaceného důchodu při současném a stavu a zvýšení minima (10 let)

Výše pojistnéhoVýše důchoduVýše celkově

Osobní vyměřovacína důchodovéVýše celkovéhopřiznaného v rocevyplaceného základ (OVZ)pojištěníodvodu za 40 let2023 při 40 letechdůchodu za 20 let

(z daného OVZ)pojištěnípobírání

1 459 408 196 046 875 210 084

Tabulka 5 - Rozdíl výše celkového odvodu a výše vyplaceného důchodu při současném a stavu a zvýšení minima (20 let)

Výše pojistnéhoVýše důchoduVýše celkově

Osobní vyměřovacína důchodovéVýše celkovéhopřiznaného v rocevyplaceného základ (OVZ)pojištěníodvodu za 40 let2023 při 40 letechdůchodu za 20 let

(z daného OVZ)pojištěnípobírání

2 919 817 392 170 1 751 420 216

U osob, které se věnují dlouhodobě pouze samostatné výdělečné činnosti (celoživotní OSVČ) je jejich osobní vyměřovací základtvořen v zásadě pouze z výdělků ze samostatné výdělečné činnosti a jejich rozhodnutím o výši konkrétního vyměřovacího základu s ohledem na stanovená minima.

Analyzovanou skupinou jsou osoby, které odešly do starobního důchodu v roce 2021 a po roce 1992 vykázaly vyměřovací základy pro pojistné na důchodové pojištění pouze ze samostatné výdělečné činnosti. Tyto osoby tvořily zhruba 4 % všech přiznaných starobních důchodů. Jde o průměr vyměřovacích základů, ze kterých bylo placeno pojistné na důchodového pojištění přepočtených na mzdovou úroveň roku před přiznáním důchodu, tj. roku 2020.

Průměrný osobní vyměřovací základ celoživotních OSVČ činil 19 515 Kč, což je zhruba 57 % průměrného osobního vyměřovacího základu všech starobních důchodů přiznaných v roce 2021 (34 050 Kč). U mužů to bylo 20 640 Kč, zatímco u žen 16 489 Kč. Osobní vyměřovací základ u žen činí necelých 80 % osobního vyměřovacího základu u mužů.

Graf 1 – Rozložení osobního vyměřovacího základu u celoživotních OSVČ

Osobní vyměřovací základ celoživotních OSVČ se nejčastěji pohybuje mezi 13 a 15 tisíci Kč. V případě, že by tyto osoby platily po celou dobu výdělečné činnosti jako OSVČ pojistné pouze z minimálních vyměřovacích základů, činil by osobní vyměřovací základ zhruba 7 tisíc Kč. Takových osob je mezi celoživotními OSVČ maximálně do 5 %.

Graf 2 – Rozložení osobního vyměřovacího základu u celoživotních OSVČ - muži Graf 3 – Rozložení osobního vyměřovacího základu u celoživotních OSVČ - ženy

U mužů se nejčastěji osobní vyměřovací základ nachází mezi 13 a 15 tisíci Kč u žen je to mezi 9 a 11 tisíci Kč. Zároveň skupinu celoživotních OSVČ, které platily pojistné především z minimálních vyměřovacích základů, tvoří především ženy s tím, že relativně nejvíce je jich mezi ženami se třemi a více dětmi, kde tvoří více jak ¼ z nich. Průměrná výše nově přiznaného starobního důchodu celoživotních OSVČ činila 13 632 Kč, tj. zhruba 82 % průměrného nově přiznaného starobního důchodu (16 653 Kč). Menší rozdíl mezi výšemi důchodů ve srovnání s rozdíly mezi vyměřovacími základy je dána existencí základní výměry důchodu vyplácené všem důchodcům ve stejné výši (10 % průměrné mzdy) a vyšším zápočtem nižších výdělků do 44 % průměrné mzdy (100 % do této hranice vs 26 % nad tuto hranici). Průměrná výše u mužů byla 14 278 Kč, zatímco u žen 11 893 Kč. Průměrný nově přiznaný starobní důchod žen činil zhruba 83 % průměrného nově přiznaného starobního důchodu mužů. Rozdíl ve výši důchodu oproti výši vyměřovacích základu je zde již pouze minimální.

Graf 4 – Rozložení výše nově přiznaného starobního důchodu u celoživotních OSVČ

Nejčastěji byl nově přiznaný starobní důchod celoživotních OSVČ do částky 11 tisíc Kč, kterých bylo necelých 21 % všech nově přiznaných důchodů v této skupině. Naproti tomu nadprůměrných, tj. vyšších než 16 653 Kč, bylo v této skupině přiznáno necelých 13 % důchodů.

Graf 5 – Rozložení výše nově přiznaného starobního důchodu u celoživotních OSVČ - muži

Částka 11 000 Kč u nově přiznávaných důchodů v roce 2021 s ohledem na vývoj mezd zhruba odpovídá částce 10 000 Kč pro nově přiznávané důchody v roce 2019 označená jako hranice nízkého důchodu (blíže Analýza nízkých důchodů)

Graf 6 – Rozložení výše nově přiznaného starobního důchodu u celoživotních OSVČ - ženy

U mužů se nejčastěji nově přiznaný starobní důchod pohybuje mezi 15 a 16 tisíci Kč; u žen je to výrazně většinově do 11 tisíc Kč. Podíl nízkých důchodů do 11 tisíc Kč tvoří u mužů necelých 12 %, zatímco u žen je to více jak 46 % s tím, že u žen s třemi a více dětmi je to téměř 60 %. Zvýšení minimálních vyměřovacích základů u OSVČ dopadne příznivě především na ženy, zejména pak na ženy s více dětmi, u nichž je při současném nastavení minimálních vyměřovacích základů velmi často přiznáván nízký důchod, přičemž vyšší minimální vyměřovací základy jim prostřednictvím vyšších odvodů zajistí výrazně vyšší budoucí důchod.

Změna principů týkající se vzniku účasti na nemocenském pojištění, a tím i placení pojistného na sociální zabezpečení u zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce

Obecné pojednání k tomuto tématu je obsaženo v odůvodnění novely zákona o nemocenském pojištění.

K čl. XVII K bodům 1, 3 a 11 (§ 3 a § 8 odst. 5 a 6)

Zavádí se nový typ plátce pojistného. Plátcem pojistného je zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce, který neprokáže, že zaměstnavatele informoval o souběžném výkonu zaměstnání na základě dohody o provedení práce u jiného zaměstnavatele, a přitom jeho zúčtované příjmy u všech zaměstnavatelů z výkonu práce formou DPP dosáhly částky rozhodného příjmu. Vzhledem k tomu, že podle nové právní úpravy nebude za stanovených podmínek plátcem pojistného vždy zaměstnavatel, ale může se jím stát namísto něj jeho zaměstnanec činný na základě DPP, je třeba stanovit podmínky, za jakých se stává zaměstnanec plátcem pojistného a podmínky pro odvod pojistného. Zaměstnanec platí a odvádí pojistné v tomto případě i za zaměstnavatele.

Vzhledem k tomu, že k odvodu pojistného z DPP může docházet zpětně i několik měsíců a DPP v tu chvíli již vůbec nemusí trvat, je třeba výslovně zakotvit povinnost zaměstnance, uhradit zaměstnavateli za něj zaplacené pojistné (6,5 % z vyměřovacího základu DPP). V době, kdy již DPP nebude trvat, nemůže zaměstnavatel srazit zaměstnanci odvedené pojistné z jeho příjmů. Aplikace ust. § 331 zákoníku práce je v tomto směru z pohledu judikatury nejednotná a je tedy třeba tuto povinnost zakotvit přímo v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, aby měl zaměstnavatel ze zákona jasně nárok na uhrazení pojistného, které odvedl za zaměstnance.

K bodům 2, 4, 8 a 9 (§ 3 odst. 3, § 5 odst. 1, § 7 odst. 1 písm. c), d) a f))

V nemocenském pojištění by výdaje na dávky měly být plně hrazeny z pojistného. Není důvod, aby se na úhradě výdajů z tohoto systému podílely i osoby, které z tohoto systému nemají žádný prospěch. Od roku 2018 je nemocenské pojištění trvale v deficitu. Hlavním důvodem tohoto stavu je to, že se zvyšovaly výdaje v důsledku zavedení nových dávek a zmírňování podmínek pro stanovení výše některých dávek, aniž by se adekvátně k zvyšování výdajů zvyšovalo i pojistné na nemocenské pojištění. Přitom zaměstnanci pojistné na nemocenské pojištění od roku 2009 neplatí. Navrhuje se proto obnovit povinnost i pro zaměstnance, kterou měli před rokem 2009, platit pojistné na nemocenské pojištění, a to ve výši 0,6 % z jejich vyměřovacího základu. Pojištěnci se budou také podílet na úhradě výdajů na nemocenské pojištění. Na nemocenské pojištění bude placeno pojistné v celkové výši 2,7 % z vyměřovacího základu zaměstnance, tj. zaměstnavatel ve výši 2,1 % a zaměstnanec 0,6 %. Pojistné na nemocenské pojištění se zvýší i u osob samostatně výdělečně činných, i pro ně bude platit sazba ve výši 2,7 %. Pokud nenastane situace obdobná pandemii covidu-19 v roce 2020 a 2021, lze očekávat, že bilance nemocenského pojištění nebude již deficitní.

K bodu 5 (§ 5b odst. 1 věta první)

Minimální roční vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění (dále též „pojistné“) placené OSVČ se zvyšuje z dosavadních 50 % daňového základu na 55 %. Pro OSVČ platí stejné podmínky vzniku nároku na důchody a stanovení jejich výše jako pro ostatní pojištěnce (zejména zaměstnance), avšak rozdílný je základ pro placení pojistného na důchodové pojištění; tato rozdílnost, má však za následek vyměřovaní nižších důchodů, neboť výše důchodů se odvíjí od vyměřovacích základů pro odvod pojistného. Důsledkem jsou pak nižší důchody OSVČ při dosahování stejných příjmů ostatních pojištěnců. K odstranění této disproporce a ke zvýšení vyměřovaných důchodů se navrhuje zvýšení sazby vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění za kalendářní rok i měsíčního vyměřovacího základu pro zálohy na pojistné, a to z 50 % na 55 % daňového základu, resp. průměru připadajícího z daňového základu na kalendářní měsíc.

K bodům 6 a 7 (§ 5b odst. 2 písm. a), b) a c))

Legislativně technická úprava navazující na nové řazení vět v § 14 odst. 5.

K bodu 10 (§ 7 odst. 1 písm. g))

Pokud se zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce stane plátcem pojistného, je povinen odvést pojistné za sebe i za zaměstnavatele, tedy celkem 31,9 % z vyměřovacího základu podle § 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku státní politiku zaměstnanosti. Z toho 2,7 % na nemocenské pojištění, 28 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

K bodům 12 a 22 (§ 9a a § 22ba)

Zaměstnavatel je povinen ve lhůtě stanovené pro odvod pojistného za kalendářní měsíc předložit povinně v elektronické podobě (podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) příslušné OSSZ na předepsaném tiskopisu identifikační údaje zaměstnanců (jméno, příjmení, rodné číslo) činných na základě DPP a výši jim zúčtovaného příjmu v kalendářním měsíci. Uvádějí se i zaměstnanci, kterým DPP trvá, ale nebyl jim do kalendářního měsíce zúčtován započitatelný příjem. Podle nové právní úpravy bude zaměstnavatel po zpracování mezd každý kalendářní měsíc na předepsaném tiskopisu (v praxi datovou větou) sdělovat ČSSZ výši odměny každého zaměstnance zaměstnaného na základě DPP. Údaje jsou nezbytné ze dvou důvodů. Proto, aby návazně na informace z měsíčního hlášení příjmů byla v systémech ČSSZ v případě (prvotního) vzniku účasti na pojištění zaevidována tato změna v registru pojištěnců bez nutnosti dalšího hlášení zaměstnavatele. Dále informační systémy automaticky vyhodnotí pojištěnou a nepojištěnou DPP. Přičemž příjem z pojištěných i nepojištěných dohod bude OSSZ zohledňovat pro posuzování účasti na nemocenském pojištění v případě, kdy zaměstnanec vykonává činnost na základě DPP u více zaměstnavatelů a při dosažení částky rozhodného příjmu budou zaměstnavatelé automaticky informováni o povinnosti uhradit pojistné. V případě, že zaměstnanec pracuje u více zaměstnavatelů na základě DPP a je v souhrnu dosaženo částky rozhodného příjmu pro účast na pojištění, oznámí ČSSZ všem dotčeným zaměstnavatelům vznik účasti na pojištění v příslušném kalendářním měsíci. Z tohoto vyměřovacího základu je zaměstnavatel povinen odvést pojistné do 20. kalendářního dne následujícího po měsíci, ve kterém mu bylo doručeno oznámení o vzniku účasti na pojištění. V případě řízení o určení plátcem pojistného, je pojistné splatné do 20. kalendářního dne následujícího po měsíci, ve kterém rozhodnutí nabylo právní moci, pokud bylo rozhodnuto, že plátcem pojistného je zaměstnanec. V případě neuhrazení pojistného bude tento dluh vymáhán dle stávající právní úpravy. Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávání zaměstnance činné na základě DPP, jsou povinni za každý kalendářní měsíc sdělovat ČSSZ výši započitatelného příjmu zúčtovaného těmto zaměstnancům, a to bez ohledu na výši příjmu. ČSSZ u zaměstnance, který vykonává činnost na základě DPP u více zaměstnavatelů, vypočte za každý kalendářní měsíc úhrn těchto příjmů ze všech vykonávaných DPP. Pokud tento úhrn příjmu dosáhne výše rozhodné částky nebo je vyšší, oznámí orgán sociálního zabezpečení všem zaměstnavatelům tuto skutečnost, informuje je o vzniku účasti na pojištění v kalendářním měsíci, v němž je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění ve všech zaměstnáních vykonávaných na základě DPP. Splatnost pojistného se odvozuje od kalendářního měsíce, v němž zaměstnavatel obdržel od ČSSZ oznámení o povinnosti pojistné doplatit. Zaměstnavatel bude muset v těchto případech podat nový předepsaný tiskopis, na kterém vykáže úhrn vyměřovacích základů všech zaměstnanců činných na DPP, u kterých je účast na pojištění založena takto dodatečně, pojistné za zaměstnance a pojistné za zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat pojistné, které je povinen platit (§ 8 odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení). Nový předepsaný tiskopis bude zároveň předpisem pro účtárnu pojistného a dávek OSSZ. V případě, že zaměstnavatel nebude souhlasit s oznámením ČSSZ, že má odvést pojistné za zaměstnance činného na základě DPP, měl by ve vlastním zájmu oznámit neprodleně tuto skutečnost příslušné OSSZ. Současně s tímto nesouhlasným stanoviskem přiloží zaměstnavatel i doklad o tom, že splnil svou informační povinnost vůči zaměstnanci. Na základě tohoto oznámení OSSZ zahájí z moci úřední řízení o určení plátce pojistného.

K bodu 13 (§ 14 odst. 2)

V návaznosti na změnu procentní sazby u vyměřovacího základu (bod 2) se obdobně mění i procentní sazby pro účely stanovení měsíčního vyměřovacího základu pro zálohy na pojistné.

K bodům 14 a 15 (§ 14 odst. 3 písm. b) a c))

U osob samostatně výdělečně činných se v souvislosti s konsolidací veřejných financí zvyšuje vyměřovací základ pro odvod pojistného na sociální zabezpečení o 10 %, a to z 50 % na 55 % daňového základu. Navrhuje se obdobně zvýšit o 10 % vyměřovací základ i u osob samostatně výdělečně činných ve druhém a třetím pásmu paušálním režimu. V prvním pásmu je zachováno, že bude z minimálního měsíčního vyměřovacího základu OSVČ upraveného v § 14 odst. 5 věty první, který se postupně zvýší z 25 % průměrné mzdy na 40 % (30 % v roce 2024, 35 % v roce 2025 a od roku 2026 na 40 %).

K bodu 16 (§ 14 odst. 5)

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost se postupně zvýší z 25 % průměrné mzdy na 40 % (30 % v roce 2024, 35 % v roce 2025 a od roku 2026 na 40 %). OSVČ vykonávajícím hlavní samostatnou výdělečnou činnost je v současnosti stanoven minimální měsíční vyměřovací základ na pojistné ve výši nejméně 25 % průměrné mzdy. U osoby, jejíž celoživotní osobní vyměřovací základ je na úrovni nebo jen mírně nad úrovní této hranice, je důsledkem starobní důchod ve výši odpovídající přibližně jen cca 60 % průměrného důchodu a tyto osoby jsou vystaveny vysokému riziku chudoby ve stáří. Zastoupení OSVČ, které vykazují vyměřovací základ na minimální úrovni, je přitom až 60 % všech OSVČ vykonávajících tuto činnost jako hlavní. Za účelem prevence chudoby ve stáří a sekundárně i za účelem vyšší harmonizace s ekvivalentem hrubých mezd je navrženo zvýšení procentní sazby, kterou se stanoví minimální vyměřovací základ pro OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Zvýšení minimálního vyměřovacího základu se navrhuje ve třech krocích, cílová úroveň jeho výše bude 40 % průměrné mzdy, což přibližně odpovídá ekonomické hodnotě minimální mzdy. Stanovení vyšší procentní sazby pojistného se pozitivně promítne do budoucích důchodových nároků pro OSVČ, jejichž samostatná výdělečná činnost je jediným či převažujícím zdrojem příjmů, a proto tuto činnost vykonávají jako hlavní. Osoba, která by celoživotně odváděla pojistné z vyměřovacího základu 40 % průměrné mzdy, by získala starobní důchod přibližně na úrovni 85 % průměrného důchodu. U OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou činnost je v současnosti stanoven minimální měsíční vyměřovací základ ve výši 10 % průměrné mzdy, což odpovídá 50 % daňového základu rozhodného pro vstup do pojištění u OSVČ vedlejších, který je 20 % průměrné mzdy. Pro harmonizaci s prvním navrhovaným opatřením – zvýšením vyměřovacího základu z 50 % na 55 % daňového základu, se minimální měsíční vyměřovací základ u OSVČ vykonávajících vedlejší samostatnou výdělečnou činnost zvyšuje z 10 % na 11 % průměrné mzdy. Pro OSVČ, které nově zahajují hlavní samostatnou výdělečnou činnost nebo samostatnou výdělečnou činnost nevykonávaly v předcházejících 20 kalendářních letech, se navrhuje zvýhodnění ve formě snížení měsíčního vyměřovacího základu ve výši 25 %. Cílem je podpořit osoby, které dosud hlavní samostatnou výdělečnou činnost vykonávají poprvé nebo po velmi dlouhé době, tzn., nebyly evidovány v registru České správy sociálního zabezpečení jako OSVČ činné 20 kalendářních let před opětovným zahájením samostatné výdělečné činnosti. Tyto osoby jsou v kalendářním roce, ve kterém samostatnou výdělečnou činnost zahájí a kalendářním roce následujícím, po dobu, po kterou budou vykonávat samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní činnost, zvýhodněny nižší procentní sazbou pro stanovení měsíčního vyměřovacího základu.

Příklad: OSVČ ukončila samostatnou výdělečnou činnost 30. 5. 2004. Aby se na OSVČ vztahoval snížený vyměřovací základ, musí zahájit činnost nejdříve od 1. 1. 2025. Jedná se o 20 kalendářních let, které počínají 1. lednem kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byla samostatná výdělečná činnost ukončena. Jedná se o dočasnou ekonomickou podporu při zahájení hlavní samostatné výdělečné činnosti, kdy OSVČ je zatížena prvotními náklady a zatím nemusí generovat zisk ke zdanění. Povinnost platit zálohy na pojistné ve výši vyměřovacího základu stanoveného podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, bude i nadále stanovena s platností od kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém byl nebo měl být tento přehled o příjmech a výdajích podán, a to až do kalendářního měsíce, ve kterém bude nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích v dalším kalendářním roce, včetně tohoto měsíce. Vypuštěním věty poslední ustanovení § 14 odst. 5 uvedeného zákona nebude toto pravidlo aplikováno od prvního kalendářního měsíce následujícího kalendářního roku, a to v případě, že měsíční vyměřovací základ stanovený podle uvedeného ustavení § 14 odst. 2 bude nižší než měsíční vyměřovací základ v uvedeném následujícím kalendářním roce. Pokud by tedy byl měsíční vyměřovací základ stanovený dle ustanovení § 14 odst. 2 nižší, než by činil minimální měsíční vyměřovací základ v dalším kalendářním roce, bude od prvního kalendářního měsíce nového kalendářního roku až do měsíce, kdy bude nebo by měl být podán přehled o příjmech a výdajích OSVČ za předchozí kalendářní rok, stanovena minimální výše měsíčního vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanovena dle ustanovení § 14 odst. 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, platného pro daný kalendářní rok. Minimalizují se tak situace, kdy byl minimální vyměřovací základ pro zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoven dle ustanovení § 14 odst. 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, z průměrné mzdy platné v předchozím kalendářním roce až do měsíce podání přehledu a při podání přehledu o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok vzniká větší počet nedoplatků na pojistném, protože zálohy stanovené z minimálního vyměřovacího základu stanoveného z průměrné mzdy předchozího kalendářního roku jsou vždy nižší. Navrhovaný postup při změně minimálního měsíčního vyměřovacího základu od 1. 1. je aplikován ve zdravotním pojištění.

K bodu 17 (§ 14 odst. 6)

Upravuje se postup pro stanovení výše zálohy na pojistné v měsíci, v němž byl podán přehled. Podle dosavadní úpravy si mohla OSVČ stanovit za tento měsíc výši zálohy z dosavadní nebo nové výše měsíčního vyměřovacího základu. Nově bude měsíční vyměřovací základ stanovený podle odstavců 2 a 4 platit až od kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byl nebo měl být přehled podán. Platná právní úprava (před navrhovanou změnou) způsobuje značné komplikace při provádění sociálního pojištění OSVČ. S ohledem na ustanovení § 20 odst. 5 písm. b) zákona nedojde změnou pravidla, k poškození OSVČ ve smyslu pozdní úhrady zálohy na pojistné.

K bodu 18 (§ 14 odst. 9, § 14a odst. 2 a § 22a odst. 6)

Jde o legislativně technickou úpravu, která se týká placení záloh v některých případech, například stanovení výše zálohy v měsíci podání přehledu nebo kdy OSVČ platí zálohy vyšší, než činí jejich minimální výše nebo platí zálohy dopředu. Vypouštějí se pro nadbytečnost odkazy na ustanovení, podle nichž by se mělo přihlížet i k vyměřovacím základům u OSVČ v paušálním režimu nebo k minimálním vyměřovacím základům.

K bodu 19 (§ 20 odst. 5 písm. j))

Z neuhrazeného dluhu na pojistném pro plátce „zaměstnanec činný na základě DPP“ neplyne penále. Dluh na pojistném bude na zaměstnanci vymáhat OSSZ stejným způsobem jako od ostatních plátců pojistného. Povinnost platit pojistné i za zaměstnavatele však vznikne až po několika měsících po výplatě této odměny, a to případně i v době, kdy už zaměstnání skončilo, proto nebude účtováno penále. Vymáhání dluhu na pojistném bude administrativně náročné a aplikací penále by se náročnost ještě zvýšila.

K bodu 20 (§ 20a odst. 1)

Na základě písemné žádosti plátce „zaměstnance činného na základě DPP“ může příslušná OSSZ povolit placení dlužného pojistného ve splátkách. Proces povolování splátek a podmínky pro povolení splátek se řídí podle platné právní úpravy s výjimkou povinnosti platit penále. Dluh zaměstnance na pojistném jako plátce pojistného může být uhrazován i ve splátkách. OSSZ stanoví obdobné podmínky pro placení dluhu ve splátkách jako pro ostatní plátce pojistného.

K bodu 21 (§ 22b odst. 1, 3 a 4)

Ustanovení o pravděpodobné výši pojistného se rozšiřují i o situace, kdy zaměstnavatel nepodá přehled podle nového § 9a odst. 3 o výši vyměřovacích základů zaměstnanců činných na základě dohod o provedení práce.

K bodu 23 (§ 25d odst. 1 písm. b))

Nepředložení předepsaného tiskopisu nebo nepředložení ve stanovené lhůtě nebo stanoveným způsobem se považuje za přestupek s pokutou do 50 000 Kč (§ 25d zákona o pojistném na sociální zabezpečení).

K čl. XVIII (Přechodná ustanovení)

K bodu 1 Podle přechodného ustanovení je sazba pro stanovení výše pojistného navázána na období, za které se pojistné platí, a nikoliv na dobu, ve které se platí. Z vyměřovacích základů za kalendářní měsíce připadajících do období před účinností zákona se zvýšené pojistné na nemocenské pojištění neplatí. K bodu 2 Vzhledem ke zvýšení procentní sazby pro stanovení vyměřovacího základu se stanoví, jaká sazba se v daném období použije. Pojistné za dobu před 1. 1. 2024 se bude platit podle předpisů platných před tímto dnem; jde o obvyklé přechodné ustanovení.

K části dvanácté – Změna zákona o dani silniční

Novelou zákona o dani silniční, provedenou zákonem č. 142/2022 Sb., došlo k výrazným změnám zákona o dani silniční, jejímž charakteristickým znakem byla redukce této daně. Předkládaná novela zákona o dani silniční všechna zásadní ustanovení, která se týkají výše daně a rozsahu vozidel, která jsou předmětem daně, zachovává. Úprava v předmětu daně silniční v předkládané novele upřesňující postup při vyřazení vozidel z provozu s uložením registračních značek do registru silničních vozidel a jejich opětovném zařazení nemění věcně dosavadní postup a je rozpočtově neutrální. Rozpočtově zanedbatelný je vliv úpravy, která stanoví, že při změně v osobě poplatníka či jiného uživatele při prodeji vozidla vzniká daňová povinnost v měsíci změny jen novému poplatníkovi. Zanedbatelný je rovněž vliv úpravy zpřesňující podmínky pro osvobození vozidel vybavených výstražným světlem, případně doplněným zvláštním zvukovým zařízením. Předkládaná novela obsahuje rovněž upřesnění výpočtu a výše daně a způsobu určení dvanáctiny výše daně za jednotlivý kalendářní měsíc ve vztahu k údajům obsaženým v registru silničních vozidel. Navrhované řešení posiluje princip měsíčního „organizování“ daně silniční tak, aby změny v rozhodných skutečnostech u zdanitelných vozidel byly promítány do daňové povinnosti uváděné poplatníkem v ročním přiznání k dani nikoliv podle formálního stavu v registru silničních vozidel k 1. lednu, ale aby se dopad do daňové povinnosti více přiblížil datu změny zapisovanému v registru silničních vozidel již v průběhu zdaňovacího období. Tyto úpravy budou celkově pro poplatníky neutrální a nebudou mít dopad na výši inkasa daně. Novelou navrhovaná změna rozpočtového určení daně silniční je dána potřebou vyřešit problémy vzniklé z dlouhodobého poklesu inkasa daně vlivem redukce této daně a zrušením záloh na dani. Převod ze Státního fondu dopravní infrastruktury do státního rozpočtu umožňuje bezproblémově řešit vracení přeplatků na dani. O očekávaný roční výnos daně silniční ve výši cca 1,3 mld. Kč se ve zdaňovacím období po nabytí účinnosti zákona (která se navrhuje od 1. ledna 2024) zvýší příjmy příslušné kapitoly státního rozpočtu za současného poklesu stejné částky ve zdrojích Státního fondu dopravní infrastruktury. Popisovaná změna v příjemci výnosu daně proběhne poprvé návazně na podání daňových přiznání poplatníky za zdaňovací období 2023, jejichž termín je stanoven na 31. ledna 2024.

K čl. XIX K bodu 1 (§ 2 odst. 3 písm. a))

Navrhuje se z množiny zdanitelných vozidel vyloučit ta silniční vozidla, která byla vyřazena z provozu na základě rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Vyřazení z provozu je upraveno v § 12 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a provádí jej standardně úřad obce s rozšířenou působností. Výslovné vyjmutí vozidel vyřazených z provozu z předmětu daně silniční je stvrzením stávající ustálené praxe, přičemž je žádoucí upravit tuto věc přímo v textu zákona. V textu zákona tedy dochází k rozšíření výčtu vozidel, které jsou z předmětu daně vyjmuty, ale v praxi by k žádné změně dojít nemělo. Vynětí z předmětu daně má být omezeno pouze na případy vyřazení z provozu na základě rozhodnutí o žádosti podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích. Na vyřazení z provozu z důvodu zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle § 12 odst. 1 písm.

b) zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích se vynětí z předmětu vztahovat nemá mj. proto, že lze očekávat, že v těchto případech bývá vozidlo fakticky dále určitou dobu používáno, a tedy není důvod k tomu, aby v tuto dobu, je-li stále registrováno, nepodléhalo daňové povinnosti.

K bodu 2 (§ 2 odst. 4)

Z důvodů právní jistoty poplatníků dochází ke zpřesnění znění § 2 odst. 4 zákona o dani silniční doplněním slova „vůbec“, které potvrzuje, že zdanitelné vozidlo není předmětem daně silniční v měsíci, ve kterém vůbec nedošlo naplnění skutečností, které jsou předmětem daně. Cílem změny není dosažení věcné změny oproti dosavadnímu právnímu stavu. V měsíci, ve kterém alespoň v jednom dni došlo k naplnění podmínek předmětu daně, je vozidlo předmětem daně.

K bodu 3 (§ 2 odst. 5)

Dochází ke změně postupu v určení poplatníka v případě změny provozovatele, resp. uživatele příp. jinak určeného poplatníka vozidla v průběhu kalendářního měsíce, například při prodeji vozidla. Dosud byli v takovém případě poplatníky všichni, kteří naplnili skutečnosti uvedené v § 4, jak bylo uvedeno i v důvodové zprávě k zákonu č. 142/2022 Sb., ve které se uvádělo, že „[p]okud jde o případy, kdy v průběhu kalendářního měsíce dojde ke změně v osobě provozovatele (nebo jiného poplatníka), nově bude zdanitelné vozidlo, u něhož k takové změně došlo, předmětem daně u obou provozovatelů (nebo jiných poplatníků).“ Ustanovení týkající se změn v osobách poplatníků se nyní doplňuje přímo do zákona za účelem zvýšení právní jistoty poplatníků, přičemž se nově stanoví, že zdanitelné vozidlo, u něhož dojde v průběhu zdaňovacího období ke změně v osobě poplatníka či jiného uživatele, je v daném kalendářním měsíci změny předmětem daně pouze u nového poplatníka a v případě, že dojde k více změnám poplatníků v daném měsíci, je předmětem daně pouze u posledního z nich. V případě, že vozidlo přestane být v průběhu měsíce předmětem daně, je poplatníkem poslední provozovatel v posledním okamžiku, kdy vozidlo bylo ještě předmětem daně. Dojde-li například k tomu, že vozidlo bude 5. dubna vyřazeno z registru vozidel, a tím pádem přestane být předmětem daně, a 10. dubna je prodáno provozovatelem A provozovateli B, pak je provozovatel A v měsíci dubnu stále poplatníkem daně.

K bodu 4 (§ 2 odst. 6)

Z důvodu zvýšení právní jistoty se výslovně stanoví, že pojem „podkategorie vozidla“ vychází z nařízení (EU) č. 2018/858 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi.

K bodu 5 (§ 2 odst. 7)

Z důvodu zvýšení právní jistoty se výslovně stanoví, že podkategorii vozidla lze subsidiárně zjistit posouzením shody se znaky podle nařízení (EU) č. 2018/858 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi.

K bodu 6 (§ 3 odst. 1 písm. a))

Je navržena terminologická úprava v podmínkách nároku na osvobození podle § 3 odst. 1 zákona o dani silniční (zvláštní výstražná světla případně doplněná o zvláštní zvukové výstražné znamení) s důvodem zajistit soulad s věcným předpisem, kterým je zákon č. 361/2000 Sb. Doplnění slova „případně“ v části ustanovení, které se týká zvukového výstražného zařízení, je úpravou ve prospěch poplatníka, která zmírňuje stávající podmínky pro osvobození vozidla. Naopak jednoznačná výslovná vazba osvobození na zápis v registru silničních vozidel vylučuje z osvobození případy, které by prokazování skutečnosti o vybavení vozidla dokladovaly jiným způsobem (například jinými technickými doklady).

K bodu 7 (§ 5 odst. 2 a 3)

Navrhuje se, aby byl ke stávajícímu ustanovení o výši daně doplněn text, ze kterého by vyplynula přednost registru silničních vozidel jakožto zdroje údajů pro určení skutečností rozhodných pro výši daně před ostatními zdroji údajů (např. technický průkaz, jiné technické dokumenty nebo ohledání vozidla). Registr silničních vozidel (§ 4 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) nahrazuje od 1. 1. 2024 funkci listinné podoby Osvědčení o registraci silničního vozidla (dále jen „technický průkaz“). Do § 5 odst. 2 byl převzat v upravené podobě text dosavadního § 14a zákona o dani silniční.

Pokud nedochází k přestavbě vozidla, určí se výše daně podle stavu na počátku zdaňovacího období (1. 1. daného kalendářního roku v 00:00), případně se vychází z prvních evidovaných údajů při první registraci vozidla v registru silničních vozidel (např. v situaci, kdy vozidlo na počátku zdaňovacího období neexistovalo nebo ještě nebylo dovezeno na území České republiky). Pokud v průběhu zdaňovacího období došlo k přestavbě vozidla upravené v části páté zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která má za následek změnu výše daně, určí se pro každý kalendářní měsíc, kdy je vozidlo předmětem daně dvanáctina výše daně podle stavu na začátku daného kalendářního měsíce (00:00), případně podle prvních údajů uvedených v registru silničních vozidel při první registraci vozidla v daném kalendářním měsíci. Obdobně se pro účely výpočtu určí výše dvanáctiny výše daně za každý měsíc, kdy je vozidlo osvobozeno. Pokud je například v důsledku přestavby zvýšen počet náprav vozidla nebo je změněna největší povolená hmotnost v tunách tak, že vozidlu po přestavbě přísluší podle přílohy k zákonu o dani silniční jiná výše daně, přestavba měla vliv na skutečnost rozhodnou pro výši daně a je nutné postupovat podle odstavce 3. Kromě uvedených technických parametrů takovou skutečností může být změna druhu karoserie vozidla (například při přestavbě zdanitelného vozidla kategorie N s druhem karoserie BA na vozidlo kategorie N s druhem karoserie BC nebo BD). Pokud je v důsledku přestavby vozidla dotčen pouze předmět daně (§ 2 zákona o dani silniční) nebo nárok na osvobození vozidla (§ 3 zákona o dani silniční), § 5 odst. 3 zákona o dani silniční se neuplatní a daňové důsledky přestavby jsou nadále posuzovány podle těchto ustanovení organizovaných na měsíčním principu. Např. u předmětu daně stačí, aby vozidlo splňovalo podmínky pro jeho zařazení do předmětu daně jeden den v měsíci a vozidlo je v předmětu daně za celý takový měsíc. Pokud jde o měsíc, kdy vozidlo splní nárok na osvobození, vozidlo je podle § 3 odst. 2 zákona o dani silniční osvobozeno v kalendářním měsíci, ve kterém byly splněny podmínky pro osvobození ve všech dnech, kdy byly u tohoto zdanitelného vozidla naplněny skutečnosti, které jsou předmětem daně. Posuzován je souběh splnění podmínek pro osvobození a všech dnů, kdy byly u zdanitelného vozidla naplněny skutečnosti, které jsou předmětem daně. Pokud u zdanitelného vozidla (například kategorie N2), které bylo v předmětu daně podle zákona o dani silniční, byla k 16. dubnu zdaňovacího období zapsána do registru silničních vozidel skutečnost, ze které plyne jeho nárok na osvobození podle zákona o dani silniční, je prvním měsícem, kdy došlo k naplnění výše uváděného souběhu podmínek, a tedy prvním měsíce jeho osvobození, až květen tohoto zdaňovacího období. V dubnu sice bylo vozidlo ve všech jeho dnech předmětem daně, ale podmínka pro osvobození byla splněna pouze část měsíce, a tedy nedošlo k popisovanému souběhu (jiná situace by nastala, kdyby vozidlo například před 16. 4. předmětem daně nebylo a do předmětu daně by vstoupilo až tímto datem). Tyto principy jsou zachovány i v případech přestavby vozidel. Pokud budou nové údaje na základě přestavby zdanitelného vozidla zaevidovány v registru silničních vozidel v průběhu měsíce dubna, použije se pro měsíc duben dvanáctina výše daně podle stavu před přestavbou (protože na začátku měsíce nebyly nové údaje ještě zaevidovány) a nový stav bude reflektován až v měsíci květnu. V této souvislosti platí, že i pokud je změna provedena v první den kalendářního měsíce, není zpravidla nikdy provedena na začátku měsíce (tedy v čase 00:00). Podle obdobného pravidla bude souběh posuzován u vozidla, kde důsledkem jeho přestavby byla skutečnost, že vozidlo se ocitlo mimo předmět daně nebo kdy zdanitelnému vozidlu skončil nárok na osvobození.

K bodu 8 (§ 12a odst. 2 písm. a))

Právní úprava se přesouvá do nového odstavce 3. V případě, kdy u zdanitelného vozidla v průběhu zdaňovacího období nedochází ke změnám, stanoví se jednodušší postup výpočtu daně za jednotlivé zdanitelné vozidlo.

K bodu 9 (§ 12a odst. 3)

Nově se doplňuje odstavec 3, který stanoví výslovný postup pro výpočet dílčí daně za jednotlivé vozidlo v situaci, kdy zdanitelné vozidlo není část zdaňovacího období předmětem daně nebo je část zdaňovacího období osvobozeno anebo dojde v důsledku přestavby ke změně výše daně. Tato právní úprava byla doposud z části obsažena v odstavci 2. Důvodem doplnění jsou stávající problémy se zaokrouhlováním, které vyvstaly z aplikační praxe. Nově navržený text odstavce 3 jednoznačně upřesňuje postup výpočtu dílčí daně s cílem zajistit soulad v postupu dle zákona a stávající praxe vyplývající z pokynů k vyplnění daňového přiznání k dani silniční. Příklad výpočtu podle nově navržené úpravy: Výpočet se provede podle § 12a odst. 3 v kombinaci s § 146 odst. 3 daňového řádu, podle kterého se výpočet na základě daňové sazby provádí s přesností na dvě desetinná místa. V případě vozidla, u něhož se uplatní výše daně 5 800 Kč, které je 10 měsíců předmětem daně a z těchto 10 měsíců je 3 měsíce osvobozeno se tedy výpočet provede takto: 1. Výpočet dvanáctiny se zaokrouhlením na dvě desetinná místa: 5 800 : 12 = 483,33 Kč 2. Výpočet úhrnu 10 dvanáctin (odpovídající tomu, že zdanitelné vozidlo je 10 měsíců předmětem daně) 10 x 483,33 = 4 833,3 Kč 3. Výpočet úhrnu 3 dvanáctin (odpovídající tomu, že zdanitelné vozidlo je od daně 3 měsíce osvobozeno) 3 x 483,33 = 1 449,99 Kč 4. Rozdíl úhrnu dvanáctin roční výše daně za měsíce, kdy je vozidlo předmětem daně, a úhrnu dvanáctin, kdy je vozidlo osvobozeno: 4 833,3 – 1 449,99 = 3 383,31 Kč Výsledná částka se podle § 146 odst. 1 daňového řádu zaokrouhlí na celé koruny nahoru, a činí tedy 3 384 Kč.

K bodu 10 (§ 14)

V návaznosti na novelu zákona o dani silniční provedenou zákonem č. 142/2022 Sb. došlo v důsledku významné redukce předmětu daně silniční a zrušení záloh na dani k zásadnímu snížení inkasa této daně a ke změně peněžních toků tak, že daň je vybrána zásadně pouze jednou ročně. I přes redukci předmětu daně a zrušení záloh na dani poplatníci (či domnělí poplatníci) i nadále zasílají správci daně částky odpovídající zrušeným zálohám na dani. To vedlo ke vzniku dlouhodobého problému s vracením přeplatků na této dani, k němuž dochází naopak průběžně po celý kalendářní rok. Protože výnos daně nepostačuje na úhradu těchto přeplatků a protože je příjemcem celostátního hrubého výnosu daně silniční Státní fond dopravní infrastruktury, je v souladu s § 258 daňového řádu tento státní fond povinen přímo vracet přeplatky poplatníkům, a to v rozsahu celého výnosu daně, který mu je převáděn, což tento státní fond značně administrativně zatěžuje. Z důvodu snížení administrativní zátěže státního fondu proto Státní fond dopravní infrastruktury podle § 17 daňového řádu dožádal orgány Finanční správy České republiky o provádění úkonů spojených s vracením přeplatků na dani silniční, přičemž státní fond orgánům Finanční správy České republiky pouze převádí souhrnnou částku určenou k vrácení. I tento způsob vracení představuje pro obě instituce zbytečnou zátěž navíc. Změna rozpočtového určení daně silniční se promítne zároveň v zákoně o rozpočtovém určení daní a v zákoně o Státním fondu dopravní infrastruktury.

K bodu 11 (§ 14a)

Zrušení § 14a souvisí s doplněním § 5 odst. 2 a 3, kde je normováno, jak se určí skutečnosti rozhodné pro výši daně silniční ve vztahu k jednotlivému zdanitelnému vozidlu.

K čl. XX (Přechodné ustanovení)

Jedná se o standardní přechodné ustanovení, které jednoznačně stanoví rozhodný moment pro změnu daňových povinností.

K části třinácté – Změna zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření K čl. XXI K bodu 1 (§ 1 písm. c))

Změna daného ustanovení má za cíl postavit najisto, že poskytování státní podpory není definičním znakem stavebního spoření. Nejde tedy o věcnou změnu oproti předchozímu stavu, ale upravení formulace tak, aby se zamezilo případnému nesprávnému výkladu ustanovení. Stanovení příspěvku ze státního rozpočtu za určitým účelem a pro určitou skupinu osob závisí vždy na tom, do jaké míry je ze strany zákonodárce shledána jeho účelnost, resp. veřejný zájem na jeho poskytování. Současně dochází k legislativně technické úpravě v podobě odstranění legislativní zkratky, která má za cíl zjednodušit legislativní text a zrušit poznámku pod čarou, ve které je odkaz na neplatný právní předpis.

K bodům 2 a 3 (§ 2 a 3)

Dochází k rozšíření okruhu subjektů oprávněných poskytovat produkt – stavební spoření na další úvěrové instituce, tj. na univerzální banky. Vzhledem k rozšíření oprávnění poskytovat stavební spoření se v odstavci 1 zavádí pojem „poskytovatel stavebního spoření“, kterým jsou stavební spořitelny a banky, které budou poskytovat stavební spoření podle zákona o stavebním spoření. Jestliže tedy univerzální banka nebude poskytovat stavební spoření, nebude poskytovatelem stavebního spoření podle tohoto ustanovení a zákon o stavebním spoření se na ni neuplatní. Pojem „poskytovatel stavebního spoření“ na příslušných místech zákona nahradí dosavadní pojem „stavební spořitelna“. Banky budou moci poskytovat stavební spoření automaticky bez toho, že by musely žádat o zvláštní povolení, protože se tak zamezí zbytečné administrativní zátěži spojené se změnou licence, neboť klíčové činnosti pro poskytování stavebního spoření, tj. přijímání vkladů a poskytování úvěru, má banka již v bankovní licenci. Pokud pak banky začnou poskytovat stavební spoření, budou se na ně nově vztahovat povinnosti stanovené zákonem o stavebním spoření, jako je např. vypracování Všeobecných obchodních podmínek pro účely poskytování stavebního spoření a po jejich schválení Ministerstvem financí jejich následné uveřejnění (srov. § 7). Stavební spořitelna bude nadále existovat jako specializovaná banka, která bude moci poskytovat pouze stavební spoření a mimo to vykonávat činnosti vymezené v ustanovení § 9, pokud je má povoleny v bankovní licenci.

Vzhledem ke zpřístupnění systému poskytování stavebního spoření univerzálním bankám je recipročně umožněno stavebním spořitelnám transformovat se na univerzální banky. Stavební spořitelny tedy od účinnosti tohoto zákona budou moci požádat o změnu bankovní licence a po splnění podmínek podle zákona o bankách a získání příslušného povolení poskytovat i jiné služby než pouze ty, k nimž jsou oprávněny podle zákona o stavebním spoření. Z výše uvedeného a z textace ustanovení také vyplývá, že za situace, kdy stavební spořitelna požádá o povolení vykonávat další činnost, kterou však mohou vykonávat i stavební spořitelny, ustanovení § 2 odstavec 3 se neaplikuje a stavební spořitelna i nadále zůstává stavební spořitelnou. Zároveň pak z recentní textace zákona o bankách vyplývá, že stavební spořitelna ve své žádosti o změnu bankovní licence musí požádat minimálně o výkon činností podle § 1 odst. 1 písmeno a) a b), protože výkon těchto činností je definičním znakem banky podle zákona o bankách. V případě, že činnosti v bankovní licenci stavební spořitelny jsou změněny na činnosti podle § 1 odst. 1 a popř. odst. 3 zákona o bankách, se ze stavební spořitelny stane univerzální banka, nebude se tedy jednat již nadále o specializovanou instituci. Z toho důvodu dojde ke ztrátě statutu „stavební spořitelny“ a taková banka nebude již moci používat označení „stavební spořitelna“ ve své obchodní firmě (viz § 3). V souladu s Legislativními pravidly vlády dochází k odstranění poznámek pod čarou, které jsou nahrazeny označením konkrétního předpisu přímo v textu ustanovení. Vzhledem k rozšíření okruhu subjektů, které budou moci poskytovat stavební spoření, dochází ke změně označení produktu – stavební spoření – a označení stavební spořitelny. Označení „stavební spoření“ a jeho překlady je možno využít pouze pro produkt stavebního spoření ve smyslu zákona o stavebním spoření. Cílem tohoto ustanovení je zajistit přehlednost pro spotřebitele. Označení stavební spořitelna v obchodní firmě (a jeho překlady nebo označení od tohoto spojení odvozené) bude moci využívat pouze stavební spořitelna – specializovaná banka, která poskytuje pouze stavební spoření a vykonává činnosti podle ustanovení § 9. Tato změna souvisí s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření, a má zajistit informovanost jejich klientů, pro které by mělo být zřejmé, kdo jim poskytuje tento produkt a jaký je status takového poskytovatele. Pro situace, kdy bude stavební spořitelna žádat o změnu bankovní licence, aby měla povoleny činnosti podle § 1 odst. 1 a popř. odst. 3 zákona o bankách, je zároveň vhodné umožnit, aby používala ve své obchodní firmě označení „stavební spořitelna“ i po dobu jednoho roku poté, kdy nabude tato změna právní moci. Do okamžiku, než nabude právní moci rozhodnutí České národní banky, kterým se činnosti stavební spořitelny v bankovní licenci mění na činnosti podle § 1 odst. 1 a popř. odst. 3 zákona o bankách, stavební spořitelna nemá jistotu, že jí bude umožněno vykonávat další bankovní činnosti. Z tohoto důvodu by pro ni nebylo účelné měnit obchodní firmu předem (změna obchodní firmy je nákladný a časově náročný proces). Proces transformace ze stavební spořitelny na univerzální banku by se bez takového opatření podstatně ztížil, ne-li znemožnil. S cílem zajistit informovanost stávajících i potenciálních účastníků stavebního spoření a dalších osob o tom, že stavební spořitelna již fakticky není stavební spořitelnou, se ukládá této instituci příslušná informační povinnost, tj. informovat bez zbytečného odkladu o změně činností v bankovní licenci na činnosti podle § 1 odst. 1 a popř. odst. 3 zákona o bankách, tedy co nejdříve po nabytí právní moci rozhodnutí o této změně. V případě, že by banka nesplnila tuto povinnost, může být postihnuta dohledovým orgánem (Česká národní banka) podle § 26 zákona o bankách.

K bodům 4 až 11 (§ 5, 7, 9a, 11, 12, 13, 15, 16, 16a)

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření a s vymezením pojmu „poskytovatel stavebního spoření“ v ustanovení § 2 odst. 1, kterým je banka a stavební spořitelna, dochází k promítnutí tohoto pojmu v celém zákoně. Všeobecné obchodní podmínky jsou jako legislativní zkratka vymezeny v ustanovení § 5 odst. 1, podle něhož se jedná o všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření. Tyto všeobecné obchodní podmínky musí zpracovávat každý poskytovatel stavebního spoření. Nově je budou muset zpracovat a nechat si schválit banky, které budou chtít poskytovat stavební spoření, a to ještě před zahájením poskytování stavebního spoření. V daném ustanovení tedy opět dochází v souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření k promítnutí pojmu „poskytovatel stavebního spoření“.

K bodu 12 (§ 9 odst. 2)

Cílem navrhované úpravy je postavit najisto, že přednostní zabezpečení závazků vyplývajících z uzavřených smluv, a to bez zkracování lhůt splatnosti úvěrů ze stavebního spoření či prodlužování čekacích lhůt na jejich poskytnutí, se vztahují jak k činnostem podle § 9 odst. 1, tak k činnosti poskytování překlenovacích úvěrů. Úprava má zabránit například potenciálnímu prodlužování čekacích lhůt na úvěr ze stavebního spoření. Zejména v období vysokých úrokových sazeb by mohly být stavební spořitelny motivovány k upřednostňování překlenovacích úvěrů před úvěry ze stavebního spoření. Systém stavebního spoření má být principiálně postaven na přednostním poskytování úvěrů ze stavebního spoření, což by mělo platit pro jakoukoliv tržní situaci.

K bodům 13 až 20 (§ 9a)

Změny v ustanovení § 9a souvisejí s promítnutím pojmu poskytovatel stavebního spoření. Dále jsou v ustanovení provedeny některé legislativně technické úpravy, jako např. upřesnění normativního odkazu na zákon upravující informační systémy veřejné správy.

K bodu 21 (§ 10 odst. 2)

Nově dochází ke snížení výše státní podpory na 5% z uspořené částky. Zároveň zůstává zachován maximální limit základu ve výši 20 000 Kč. Tzn., že maximální výše státní podpory za jeden rok činí 1 000 Kč.

K bodům 22 až 24 (§ 12 a 13)

Dochází k legislativně technické změně v souvislosti s promítnutím pojmu poskytovatel stavebního spoření.

K bodům 25, 26 a 32 až 35 (§ 16, § 16a, § 16aa, §16ba, § 16c)

Dochází k legislativně technickým změnám v souvislosti s promítnutím pojmu poskytovatel stavebního spoření a s tím související jazykové úpravě zákona a opravě legislativně technických nedostatků stávajícího znění zákona.

K bodům 27 až 31 (§ 16 odst. 1, 2 a 4)

Dochází k přesunu přestupku, kterého se stavební spořitelna dopustí tím, že v rozporu s § 5 odst. 5 poskytne úvěr na jiný účel, než je úhrada nákladů na řešení bytových potřeb, a to z původního odstavce 2 do odstavce 1. Potřeba této změny vyplývá z nahrazení pojmu „stavební spořitelna“ pojmem „poskytovatel stavebního spoření“. Nově se přestupky v odstavci 2 týkají poskytovatelů stavebního spoření. Výše uvedeného přestupku se však může dopustit pouze stavební spořitelna, proto dochází k jeho přesunu do odstavce 1, ve kterém jsou obsaženy přestupky stavební spořitelny. Dále jsou provedeny související legislativně technické úpravy v odstavci 4, kde dochází k přečíslování písmen.

K čl. XXII (Přechodné ustanovení)

Přechodné ustanovení k § 10 odst. 2 (výše státní podpory) řeší vztah stávající a nové právní úpravy při určení výše státní podpory. Od okamžiku nabytí účinnosti zákona se bude u všech smluv (tj. smluv uzavřených před datem účinnosti novely zákona i smluv uzavřených po nabytí účinnosti novely zákona) posuzovat procentuální sazba státní podpory podle nové úpravy. Důvodem je zejména snaha o to, aby zamýšlené účinky nové právní úpravy nastaly co nejdříve i u stávajících smluv.

K části čtrnácté – Změna zákona o Ústavním soudu

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. XXIII (§ 61 odst. 2)

Vymáhání pořádkových pokut uložených v řízení před Ústavním soudem je podle současné právní úpravy realizováno ve vykonávacím řízení dle části šesté občanského soudního řádu. V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut bude napříště příslušný celní úřad. V této souvislosti se zavádí i procesní dělená správa, není důvod, proč by správa placení těchto pořádkových pokut se měla řídit jinými principy než správa placení pořádkových pokut ukládaných obecnými soudy.

K čl. XXIV (Přechodná ustanovení)

Procesní režim pořádkových pokut podle § 61 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na odlišnost procesního režimu se nemění ani příslušnost k vymáhání pořádkových pokut, které se byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pořádkových pokut bude celní úřad příslušný pouze v případě těch pořádkových pokut, které budou uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části patnácté – Změna zákona o státním zastupitelství

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. XXV K bodům 1 a 2 (§ 13b odst. 4 a § 16 odst. 4)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut uložených podle zákona o státním zastupitelství bude napříště příslušný celní úřad. Úprava pořádkových pokut podle zákona o státním zastupitelství se přitom systematicky upravuje na jednom místě.

K čl. XXVI (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pořádkových pokut uložených podle zákona o státním zastupitelství bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pořádkových pokut, které budou uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K vymáhání pořádkových pokut uložených podle zákona o státním zastupitelství, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části šestnácté – Změna zákona o výkonu vazby

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. XXVII K bodům 1 až 3 (§ 21a odst. 3, § 21b odst. 2 a § 21c)

Z legislativně technických důvodů se vydělují společná ustanovení platná pro vymáhání nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s výkonem vazby a náhrady škody podle § 21b do samostatného ustanovení. K bližšímu odůvodnění lze odkázat na odůvodnění k § 36a zákona o výkonu trestu odnětí svobody, které je obsaženo v části devatenácté tohoto návrhu.

K čl. XXVIII (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části sedmnácté – Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu K čl. XXIX (§ 3 odst. 3 a poznámka pod čarou č. 1)

Navrhuje se trvalé snížení výchozí veličiny pro výpočet platových základen představitelů, soudců a státních zástupců, které odpovídá zhruba meziročnímu rozdílu výchozí veličiny výpočtu, tj. průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství v letech 2021 a 2022. V praxi by tato změna znamenala, že by došlo ke zvýšení platových základen od 1. 1. 2024 řádově pouze o desítky korun. Za účelem formálního sjednocení systému odměňování za výkon funkce se navrhuje příslušné ustanovení § 3 odst. 3 legislativně-technicky přeformulovat tak, aby byl do budoucna ustálen poměr výše platových základen představitelů a soudců podobně, jako je tomu v případě platových základen soudců a státních zástupců. Poměr platové základny představitelů k platové základně soudců, jenž činí pět ku šesti tedy, 83,3 %, se nemění.

K části osmnácté – Změna zákona o advokacii K čl. XXX K bodům 1 až 9 (§ 18c)

K odst. 2 – Žádost o určení advokáta se bude podávat na předepsaném formuláři, jehož vzor a další náležitosti stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou, a to jak v případě určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně (jak tomu bylo doposud), tak za úplatu, aby zůstala zachována jednotnost podání a usnadnilo se žadatelům podávání žádostí. Do vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb. bude na základě tohoto ustanovení doplněn vzor žádosti pro poskytnutí právní služby za úplatu. K odst. 4 – Nově se upravuje žádost o určení advokáta uchazeči, jehož příjmové a majetkové poměry odůvodňují, aby mu advokát poskytl právní služby bezplatně, tj. bez toho, aniž by advokátovi vůči klientovi vznikl nárok na odměnu. Žádost bude jako doposud podávána na předepsaném formuláři s tím, že způsob prokazování majetkových poměrů stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb. K odst. 5 – Žádá-li žadatel o určení advokáta k poskytnutí právních služeb bezplatně, musí současně osvědčit, že jeho příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a to uvedením údajů požadovaných formulářem, jehož vzor stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Jde o legislativně-technické doplnění odst. 5 v návaznosti na zrušení podmínky nemajetnosti v odst. 1. K odst. 7 až 9 – Podle stávající právní úpravy má Komora povinnost zrušit určení advokáta tehdy, pokud se ukáže, že příjmové a majetkové poměry klienta poskytnutí právních služeb neodůvodňovaly. Nově se bude tato povinnost vztahovat pouze na případy, kdy byl advokát určen k bezplatnému poskytnutí právních služeb. Tomu bude odpovídat i povinnost takovéhoto žadatele hlásit Komoře případné změny příjmových a majetkových poměrů, pokud k nim v průběhu poskytování právních služeb dojde. Zároveň se výslovně stanoví, že od okamžiku zrušení rozhodnutí o určení advokáta k poskytnutí právních služeb bezplatně, poskytuje advokát právní služby klientovi buď za mimosmluvní odměnu stanovenou advokátním tarifem, nebo za odměnu smluvní, pokud se tak advokát s klientem dohodnou. To odpovídá způsobu stanovení odměny advokáta dle § 1 advokátního tarifu, kdy mimosmluvní odměna nastupuje subsidiárně tehdy, pokud není dohodnuta odměna smluvní. Smluvní odměna totiž může být pro klienta výhodnější než odměna mimosmluvní a není zde žádný důvod bránit klientovi a advokátovi ve smluvní volnosti upravit odměnu advokáta na základě dohody.

K bodům 10 až 13 (§ 23)

Ustanovení § 23 odst. 3 upravuje otázku hrazení odměny advokáta v případech, kdy byl advokát k poskytnutí právních služeb určen Komorou. Zákonodárce stanovil, že v takovýchto případech odměnu advokáta hradí buď stát, jde-li o právní služby spočívající v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem, nebo nikdo, tj. že advokátovi odměnu za poskytnuté právní služby nikdo neuhradí a ten poskytuje právní služby klientovi bez nároku na odměnu. Nově se stanoví, že tento režim se bude vztahovat pouze na případy, kdy o poskytnutí právních služeb požádal žadatel, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, tj. postupem podle § 18c odst. 4 zákona. V odst. 4 se provádí legislativně-technická oprava doplněním odkazu na § 18b, neboť povinnost vyúčtovat odměnu a vyúčtování spolu s žádostí o úhradu zaslat Komoře ve lhůtě jednoho měsíce od poskytnutí právní služby se vztahuje nejen na případ, kdy je advokát určen k poskytnutí právních služeb podle § 18a, ale rovněž podle § 18b. Doplňuje se nový odst. 5, který s ohledem na zakotvení nové možnosti určení advokáta k poskytnutí právních služeb za úplatu výslovně upravuje, jakým způsobem se v takovém případě určuje odměna advokáta. Navrhuje se stejná konstrukce jako v případě, kdy je dle § 18c odst. 9 určení k poskytnutí právních služeb bezplatně Komorou zrušeno s tím, že advokát má vůči klientovi nárok na mimosmluvní odměnu dle advokátního tarifu, pokud se advokát s klientem nedohodnou jinak. To odpovídá způsobu stanovení odměny advokáta dle § 1 advokátního tarifu, kdy mimosmluvní odměna nastupuje subsidiárně tehdy, pokud není dohodnuta odměna smluvní.

K čl. XXXI (Přechodné ustanovení)

Přechodné ustanovení je navrženo tak, aby dosud neskončená řízení o žádosti o určení advokáta podle § 18c zahájená a neskončená přede dnem nabytí účinnosti novely byla dokončena podle zákona o advokacii ve znění ode dne nabytí účinnosti novely a aby žádost, na základě které je řízení vedeno, byla posouzena podle nové právní úpravy. Má se tak předejít riziku, že by žadateli i po nabytí účinnosti novely nebyl určen advokát pouze z toho důvodu, že žadatel není nemajetný.

K části devatenácté – Změna zákona o pozemních komunikacích

Hlavním cílem předkládané novely zákona o pozemních komunikacích, jakož i souvisejících novel zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a zákona o správních poplatcích, je provést transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/362 ze dne 24. února 2022, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, 1999/37/ES a (EU) 2019/520, pokud jde o výběr poplatků pro vozidla za užívání určitých pozemních komunikací (dále jen „směrnice (EU) 2022/362“). Nad rámec transpozice unijní směrnice obsahuje návrh zákona i další změny stávající právní úpravy, jejichž provedení navazuje na požadavky z aplikační praxe. Časový poplatek Směrnice (EU) 2022/362 přináší několik změn v oblasti zpoplatnění užívání pozemních komunikací, které nicméně pokračují v trendu, jenž zavedly předchozí novely směrnice 1999/62/ES, tedy v rozšiřování působnosti unijní úpravy a v posilování uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“.

Podle unijního normotvůrce mají bez ohledu na důležitost odvětví silniční dopravy všechna těžká vozidla (vozidla s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla přesahující 3,5 tuny) významný dopad na pozemní komunikace a podílejí se na znečišťování ovzduší. Lehká vozidla (vozidla s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 3,5 tuny) jsou navzdory svému hospodářskému a sociálnímu významu zdrojem většiny negativních environmentálních a sociálních dopadů silniční dopravy spojených s emisemi a kongescemi. V zájmu rovného zacházení a spravedlivé hospodářské soutěže byla působnost uvedené směrnice ve vztahu k poplatkům za užívání a mýtnému rozšířena i na těžká vozidla s určením jiným, než je převoz zboží, a na lehká vozidla, včetně osobních automobilů. Současně nová unijní právní úprava výrazně omezuje možnosti uplatňovat poplatky založené zcela na čase za užívání těžkých vozidel na úsecích hlavní transevropské dopravní sítě pouze na případy, kdy by uplatňování mýtného na těžká vozidla ve srovnání s očekávanými příjmy nebo přínosy, které by takové mýtné přineslo, znamenalo neúměrné administrativní, investiční a provozní náklady, nebo vedlo k odklonu dopravy s negativními dopady na bezpečnost silničního provozu nebo veřejné zdraví. V případě lehkých vozidel mohou členské státy Evropské unie nadále poplatek za užívání vybírat, musí nicméně vyhovět unijním požadavkům. V této souvislosti směrnice (EU) 2022/362 požaduje, aby užívání zpoplatněných pozemních komunikací bylo v případě lehkých vozidel umožněno alespoň na dobu 1 dne, 1 týdne nebo 10 dnů, 1 nebo 2 měsíců a 1 roku. Současně stanoví, kolik procent roční sazby může maximálně poplatek za užívání pro konkrétní období činit a možnosti osvobození od tohoto poplatku. Časovému poplatku (dle unijní právní úpravy poplatku za užívání) podléhá v souladu s § 21 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem nejméně se čtyřmi koly, jehož největší povolená hmotnost činí nejvýše 3,5 tun. Tuto vnitrostátní právní úpravu lze vyhodnotit jako souladnou s požadavky unijního práva. Období, na která lze časový poplatek podle stávajícího § 21 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích hradit (na 1 rok, na 30 dnů nebo na 10 dnů), nicméně naplňují požadavky směrnice (EU) 2022/362 pouze částečně, neboť absentuje možnost uhradit časový poplatek na dobu jednoho dne. Současně maximální výše časového poplatku stanovené v § 21 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích a jeho konkrétní sazby stanovené v navazujícím nařízení vlády zcela neodpovídají procentům předvídaným směrnicí (EU) 2022/362, kdy vnitrostátní sazby časového poplatku na období kratší než 1 rok jsou vyšší, než jaké připouští směrnice (s ohledem na výši časového poplatku na rok). Vnitrostátní právní úprava časového poplatku se tedy jeví jako nedostačující a je nezbytné přistoupit k její změně. Směrnice (EU) 2022/362 přinesla změny též v rozsahu možného osvobození od povinnosti platit mýtné nebo poplatek za užívání, a to zejména ve vztahu k environmentálně šetrným vozidlům. Konkrétně umožňuje směrnice (EU) 2022/362 členským státům Evropské unie osvobodit toliko vozidla s nulovými emisemi, která mají maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla do 4,25 tuny. Stávající vnitrostátní právní úprava obsažená v § 20a odst. 1 písm. o) zákona o pozemních komunikacích oproti tomu osvobozuje vozidla používající jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík a též vozidla používající jako palivo elektrickou energii nebo vodík v kombinaci s jiným palivem, je-li hodnota emisí CO2 v kombinovaném provozu nejvýše 50 g/km (dále jen „hybridní vozidlo“). Stávající vnitrostátní právní úprava tedy ve vztahu k hybridním vozidlům a vozidlům nad 4,25 tuny nerespektuje požadavky unijní právní úpravy týkající se (ne)možnosti osvobodit tato vozidla a měla by být změněna. Ve vztahu k ostatním osvobozením uvedeným ve stávajícím znění § 20a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nebyla shledána potřeba jejich změny.

Přestože unijní právní úprava stanoví, kolik procent roční sazby může maximálně činit poplatek za užívání pro jednotlivá období (1 dne, 1 týdne nebo 10 dnů, 1 nebo 2 měsíců), nestanoví limit poplatku za užívání pro období 1 roku. Je tedy ponecháno na členských státech Evropské unie, a tedy i na České republice, v jaké výši bude časový poplatek vyměřen. Výše časového poplatku se v České republice neměnila od roku 2012, kdy narazila na zákonem dané omezení ve výši 1 500 Kč. Původní úmysl zákonodárce umožnit vládě stanovovat výši poplatku pro každý rok nařízením vlády tak nebylo možné dále využívat bez změny zákona. Zároveň platilo, že tempo výstavby dálnic bylo v letech 2012 – 2022 pomalejší ve srovnání s dlouhodobým průměrem z minulosti. Zároveň docházelo k modernizaci uceleného úseku 160 km dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, přičemž tento fakt měl významné dopady na cestující veřejnost. Zdražení časového poplatku za užití vybraných pozemních komunikací (dálnic) je dlouhodobě avizovanou potřebou resortu dopravy, neboť příjmy z časového zpoplatnění tvoří nezanedbatelný zdroj pro jejich správu, údržbu, ale i další rozvoj. Od roku 2012 do roku 2022 přitom došlo k výraznému, a z ekonomických principů očekávatelnému, posunu v hodnotě peněz. Nominální částka 1 500 Kč v cenové úrovni roku 2012 odpovídá v dnešních cenách nominální hodnotě 2 300 Kč, přičemž mezi lety 2011 až 2021 přibylo na dálniční síti celkem 217,4 km dálnic „na zelené louce“ (vedle výše zmíněné modernizace dálnice D1 mezi Prahou a Brnem). Dalším neméně podstatným důvodem pro navýšení sazby ročního poplatku je potřeba zavést povinnou proporcionalitu výše ročních a krátkodobějších časových poplatků v rámci transpozice směrnice (EU) 362/2022. Povinné zavedení proporcionality výše ročního a krátkodobých poplatků by tak při zachování výše ročního poplatku 1 500 Kč znamenalo faktickou nutnost snížit velmi výrazně výši krátkodobých poplatků. Měsíční poplatek v dnešní výši 440 Kč by musel být snížen na 285 Kč (maximální sazba 30 denního poplatku dle směrnice (EU) 2022/362 činí 19 % z výše ročního poplatku) a 10 denní poplatek by musel být snížen z 310 Kč na 180 Kč (maximální sazba 10 denního poplatku dle směrnice (EU) 2022/362 činí 12 % z výše ročního poplatku). Zároveň by musel být dle směrnice (EU) 2022/362 povinně zaveden jednodenní poplatek ve výši 135 Kč. Příjmy z krátkodobých časových poplatků přitom v roce 2022 činily 25,38 % z celkového příjmu z časového zpoplatnění ve výši 5,85 mld. Kč. Profil úhrad krátkodobých časových poplatků signalizuje, že většina nákupů je realizována zahraničními uživateli. V případě zachování roční výše časového poplatku 1 500 Kč a povinného zavedení proporcionality výše ročního a krátkodobých poplatků by tak došlo, na základě propočtu zpracovaného podle dat z roku 2022, k poklesu ročních příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury o 597 mil. Kč, tj. o více než 10 % celoročního výběru. V této částce navíc není zohledněn další pokles příjmů, ke kterému nutně dojde k důsledku povinného zavedení jednodenních časových poplatků, čehož využije část uživatelů, kteří doposud hradí poplatek na 30 nebo 10 dní. Otázka potřebnosti navýšení časového poplatku byla na přelomu let 2022 a 2023 diskutována též na platformě Národní ekonomické rady vlády. Zvýšení sazeb časového poplatku lze přitom provést buď navýšením stávajících limitů zakotvených v zákoně o pozemních komunikacích, nebo zakotvením automatické valorizace těchto sazeb přímo v zákoně. První z uvedených cest ponechává stanovení výše konkrétních sazeb časového poplatku na exekutivním rozhodnutí (a připouští přitom politické úvahy při tomto rozhodování) s hrozbou dosažení zákonného limitu ve střednědobém horizontu a tím i opakování situace mezi lety 2012 a 2023, kdy výše poplatku dosáhla na zákonný limit a nebyla zjevná politická vůle tento limit navýšit. Druhá cesta předpokládá stanovení objektivních kritérií, od nichž se bude zvyšování či snižování sazeb časového poplatku odvíjet. Časový poplatek coby významný zdroj příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury slouží k následnému financování výstavby, modernizace, oprav, údržby a správy dálnic. V horizontu cca 10 let se předpokládá dokončení výstavby sítě dálnic, která by v úhrnu měla dosáhnout délky cca 2 100 km oproti současné délce 1 360 km. Takto rozšířená síť dálnic v provozu bude znamenat zvýšené nároky zejména na financování její cyklické obnovy a dalších relevantních činností, přičemž automatické zohlednění délky dálnic v provozu spolu se zohledněním vývoje spotřebitelských cen povede k eliminaci potřeby ad hoc rozhodování o výši časových poplatků a přinese vyšší míru jistoty příjmů pro Státní fond dopravní infrastruktury, zprostředkovaně tedy i pro Ředitelství silnic a dálnic v podobě státního podniku, který bude na výši příjmů ze zpoplatnění pozemních komunikací nepřímo závislý, jelikož jeho činnost je a bude financována ze zdrojů Státního fondu dopravní infrastruktury. Za dílčí nedostatek stávající právní úpravy, na nějž poukázal rovněž Nejvyšší kontrolní úřad, lze považovat nemožnost Státního fondu dopravní infrastruktury ověřit si z registru silničních vozidel data rozhodná pro učení výše časového poplatku. Relevantní je to u vozidel poháněných zemním plynem nebo biometanem, u nichž je účelné, aby si Státní fond dopravní infrastruktury mohl tvrzený nárok na úhradu časového poplatku ve snížené výši ověřit, a to alespoň u vozidel registrovaných v České republice. Stávající právní úprava dále nepamatuje na situace, kdy je ve vztahu k vozidlu v systému časového zpoplatnění, u něhož byl časový poplatek uhrazen, vydána nová tabulka s registrační značkou, typicky v případě ztráty, zničení nebo odcizení předchozí tabulky s přidělenou registrační značkou. I v těchto případech jsou u vozidel registrovaných v České republice potřebné údaje obsaženy v informačním systému veřejné správy, k němuž má Státní fond dopravní infrastruktury doposud přístup v nedostatečném rozsahu. Návrhem zákona dochází ke zrušení osvobození od zpoplatnění užití zpoplatněné pozemní komunikace hybridními vozidly v systému časového zpoplatnění (tedy silničními motorovými vozidly nejméně se čtyřmi koly, jejichž největší povolená hmotnost činí nejvýše 3,5 tuny). Osvobozena budou nadále toliko vozidla v systému časového zpoplatnění, která používají jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík. Osvobození uvedených vozidel v dosavadním rozsahu by nebylo slučitelné se směrnicí (EU) 2022/362. Pokud jde o hybridní vozidla v systému časového zpoplatnění, zůstanou však nadále významně zvýhodněna tím, že poplatková povinnost bude omezena na 25 % sazby časového poplatku, jenž je hrazen za vozidla bez zvýhodnění. U vozidel v systému časového zpoplatnění poháněných zemním plynem nebo biometanem zůstane stávající míra zvýhodnění nedotčena, tedy na úrovni 50 % sazby časového poplatku, jenž je hrazen za vozidla bez zvýhodnění. Toto rozlišení respektuje fakticky rozdílné kombinované množství emisí CO2 u těchto vozidel. V souladu se směrnicí se navrhuje rovněž zavedení možnosti úhrady časového poplatku na období 1 dne a stanovení proporcí mezi výší sazby časového poplatku na 1 rok a výší sazeb časového poplatku na kratší období, kdy sazba časového poplatku na 30 dnů činí 19 % sazby časového poplatku na 1 rok, sazba časového poplatku na 10 dnů činí 12 % sazby časového poplatku na 1 rok a sazba časového poplatku na 1 den činí 9 % sazby časového poplatku na 1 rok. Významnou změnou je zvýšení sazby časového poplatku na 1 rok a snížení ostatních sazeb časového poplatku na kratší období, a to ode dne 1. 3. 2024, přičemž tento návrh rovněž počítá se zakotvením mechanismu automatické valorizace všech sazeb časového poplatku, jenž bude relevantní pro časový poplatek hrazený ode dne 1. 1. 2025. Od 1. 3. 2024 do konce roku 2024 bude sazba časového poplatku na 1 rok činit 2 300 Kč. Od této částky, dle pevně stanovených proporcí vyplývajících ze směrnice (EU) 2022/362, se budou odvíjet i sazby časového poplatku hrazeného na 30 dnů, na 10 dnů, na 1 den, stejně jako sazby časového poplatku hrazeného za užití zpoplatněných pozemních komunikací hybridními vozidly a vozidly poháněnými zemním plynem nebo biometanem. Od 1. 1. 2025 se pak uplatní mechanismus automatické valorizace všech sazeb časového poplatku, jenž může vést ke zvýšení nebo ke snížení sazeb podle pevně stanovených 2 kritérií. Těmito kritérii bude na jedné straně meziroční (procentuálně vyjádřený) vývoj spotřebitelských cen dle zjištění Českého statistického úřadu (nanejvýš však v rozsahu 10 %) a na druhé straně meziroční (procentuálně vyjádřená) změna délky dálnic v provozu evidovaná Ministerstvem dopravy. Navrhuje se, aby konečné sazby časového poplatku, vypočtené dle uvedených objektivních kritérií (ale i údaje vztahující se ke změnám dálniční sítě), každoročně a předem zveřejňovalo Ministerstvo dopravy ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Od výše popsaných změn si předkladatel slibuje zvýšený a stabilní příjem finančních prostředků pro Státní fond dopravní infrastruktury, jenž bude možné využít na financování výstavby, modernizace, oprav, údržby a správy dálnic. Návrh zákona dále počítá s tím, že z registru silničních vozidel budou Státnímu fondu dopravní infrastruktury poskytovány údaje rozhodné pro určení výše časového poplatku, což bude primárně využitelné pro ověření toho, zda vozidlům v systému časového zpoplatnění registrovaným v tomto registru náleží zvýhodněná sazba časového poplatku. Stejně tak budou Státnímu fondu dopravní infrastruktury poskytovány údaje pro účely identifikace vozidla v případě změny jeho registrační značky. Mýtné V souladu s § 22 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích podléhá úhradě mýtného užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem nejméně se čtyřmi koly, jehož největší povolená hmotnost činí více než 3,5 tuny. Vnitrostátní právní úprava užití zpoplatněné pozemní komunikace těžkým vozidlem se tedy již nyní vztahuje i na těžká vozidla s určením jiným, než je převoz zboží. Rozšíření působnosti směrnice (EU) 2022/362 i na tato vozidla tedy nebude mít na vnitrostátní právní úpravu dopad. Vzhledem k tomu, že na základě zákona o pozemních komunikacích dochází k zpoplatnění užití vymezených pozemních komunikací mýtným, není ani ve vztahu ke směrnicí předvídanému omezení možnosti užití časových poplatků u těžkých vozidel potřeba vnitrostátní právní úpravu měnit. Jak však bylo uvedeno výše, stávající vnitrostátní právní úprava ve vztahu k bezemisním a hybridním vozidlům nad 4,25 tuny nerespektuje požadavky unijní právní úpravy týkající se (ne)možnosti osvobodit tato vozidla a měla by být změněna. S cílem pokročit v plném uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ požaduje směrnice (EU) 2022/362, aby členské státy Evropské unie mandatorně od 25. 3. 2026 uplatňovaly poplatky za externí náklady na těžká vozidla alespoň z důvodu znečištění ovzduší, a to v sítích, na něž se vztahuje poplatek za pozemní komunikace. Vzhledem k tomu, že již stávající § 22 odst. 1 písm.

b) zákona o pozemních komunikacích mezi jednu ze složek mýtného řadí i náklady vyvolané znečištěním ovzduší z provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích, naplňuje vnitrostátní právní úprava požadavky směrnice (EU) 2022/362 již nyní. Další změnou, kterou směrnice (EU) 2022/362 přináší, je zavedení právní úpravy výběru poplatků rovněž na základě diferenciace emisí CO2. S cílem podpořit přechod k čistšímu vozovému parku těžkých vozidel požaduje nově unijní úprava, aby si v případě těžkých vozidel členské státy Evropské unie vybraly, jakým způsobem budou emise CO2 v jejich systému zohledněny. V případě mýtného mohou být emise CO2 u vozidel zohledněny prostřednictvím

a) uplatňování poplatku za externí náklady na emise CO2, b) rozlišení poplatků za pozemní komunikace vycházející z emisí CO2 těchto vozidel, nebo c) kombinací předchozích 2 možností. Podle § 22 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích jsou do mýtného zahrnuty náklady vynaložené na zpoplatněné pozemní komunikace, náklady vyvolané znečištěním ovzduší z provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích a náklady vyvolané hlukem z provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích. Rozlišení sazeb mýtného je pak upraveno v § 22 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, a to podle kategorie vozidla, počtu náprav, hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, kategorie pozemní komunikace, emisní třídy vozidla a období dne. Stávající vnitrostátní právní úprava tedy při ukládání mýtného emise CO2 vozidla nikterak nezohledňuje, a proto musí být v tomto směru změněna. V dané souvislosti rovněž platí, že platná vnitrostátní právní úprava neumožňuje provozovateli systému elektronického mýtného získávat údaje z registru silničních vozidel pro účely určení emisí CO2 vozidel. Směrnice (EU) 2022/362 stanoví povinnost členských států Evropské unie zajistit, aby byl v návaznosti na uložení mýtného vydáván - pokud možno elektronicky - doklad, jenž bude uvádět celkovou částku mýtného, výši poplatku za pozemní komunikace, výši poplatku za externí náklady a případně výši poplatku za kongesci (tento poplatek však v České republice není zaveden a ani to není navrhováno). Vyhláška č. 470/2012 Sb., o užívání pozemních komunikací zpoplatněných mýtným, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o užívání pozemních komunikací zpoplatněných mýtným“), sice předpokládá v § 9 odst. 3 vydávání dokladu o vyúčtovaném mýtném, nicméně jde o povinnost, která by měla být vyjádřena na úrovni zákona, a to v souladu s požadavky plynoucími nejen ze směrnice. Lze též uvést, že směrnice (EU) 2022/362 obsahuje celou řadu fakultativních možností realizace zpoplatnění pozemních komunikací. Předkladatel se rozhodl převážné většiny fakultativních ustanovení nevyužít, není tedy třeba je vnitrostátně provádět. Návrhem zákona dochází ke zrušení osvobození od zpoplatnění užití zpoplatněné pozemní komunikace hybridními vozidly. Jde-li o vozidla v systému elektronického mýtného, tedy silniční motorová vozidla nejméně se čtyřmi koly, jejichž největší povolená hmotnost činí více než 3,5 tuny, v souladu se směrnicí (EU) 2022/362 budou tato hybridní vozidla platit nižší mýtné za jeho část vybíranou za účelem dosažení návratnosti nákladů vyvolaných emisemi CO2 při provozu těchto vozidel na zpoplatněných pozemních komunikacích. Pokud jde o vozidla v systému elektronického mýtného, která používají jako palivo výlučně elektronickou energii nebo vodík, v souladu s unijním právem budou od úhrady mýtného osvobozena toliko v případě, že jejich největší povolená hmotnost činí nejvýše 4,25 tuny. Podstatnou změnou obsaženou v návrhu zákona je právě zavedení čtyř-složkové struktury mýtného, kdy ke stávajícím 3 složkám se přiřadí část mýtného vybíraná za účelem dosažení návratnosti nákladů vyvolaných emisemi CO2 při provozu vozidel na zpoplatněných pozemních komunikacích. Přistupováno je k tomu z důvodu transpozice směrnice (EU) 2022/362 do vnitrostátního právního řádu. Výběr této složky mýtného umožní zavedení dalšího kritéria pro stanovení sazeb mýtného, jímž bude emisní třída CO2 vozidla. Emisní třídu CO2 vozidla určí provozovatel systému elektronického mýtného na základě údajů z registru silničních vozidel, popřípadě dokumentů, které mu předloží provozovatel vozidla, obvykle registrovaného v zahraničí. Předpokládá se, že pravidla způsobu určení emisní třídy CO2 vozidla upraví, dle požadavků vyplývajících z unijního práva, vyhláška, k jejímuž vydání je pro Ministerstvo dopravy navrženo příslušné zmocnění. V souladu se směrnicí (EU) 2022/362 se též navrhuje na zákonné úrovni stanovit povinnost provozovatele systému elektronického mýtného, popřípadě poskytovatele evropského mýtného, vydávat v elektronické podobě doklad, z něhož bude moci provozovatel vozidla poznat emisní třídu CO2 vozidla a nejen celkově vyúčtované mýtné, ale i jeho části, které byly uloženy za účelem dosažení návratnosti nákladů vynaložených na zpoplatněné pozemní komunikace a za účelem dosažení návratnosti externích nákladů. Zvláštní užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly Podle zákona o pozemních komunikacích platí obecné pravidlo, dle něhož smí v mezích právních předpisů každý užívat pozemní komunikace obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. Zákon označuje toto užívání pozemních komunikací jako obecné. Jde-li však o užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny, takovéto užívání pozemních komunikací, které zákon označuje jako zvláštní, je přípustné toliko na základě povolení, které vydávají silniční správní úřady (tedy Ministerstvo dopravy, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady). Mezi případy zvláštního užívání řadí zákon o pozemních komunikacích i přepravu zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou zvláštními předpisy. Zvláštním předpisem, jenž upravuje hodnoty rozměrů a hmotností vozidel, je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a vyhláška č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel, ve znění vyhlášky č. 434/2022 Sb. (dále jen „vyhláška o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel“). Jak z názvu vyhlášky vyplývá, tento prováděcí právní předpis upravuje hodnoty hmotností a rozměrů vozidel a stávající vymezení předmětu povolování v zákoně o pozemních komunikacích, jímž je „přeprava zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů“, není přesné. Stejně tak pokud jde o vymezení předmětu povolování v rozsahu slov „užívání vozidel, jejichž rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou zvláštními předpisy“, tato formulace vyžaduje upřesnění tak, aby odpovídala § 43a odst. 1 zákona o silničním provozu. V tomto ustanovení je zakotven zákaz užití vozidla, jehož „hmotnost, rozměry včetně nákladu nebo rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace“, přičemž tento zákaz neplatí, je-li užití připuštěno právě povolením vydaným dle zákona o pozemních komunikacích. Formulace dotčených ustanovení v obou zákonech by tedy měly být souladné. Podle zákona o silničním provozu je zakázáno užití vozidla, které ohrožuje „bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace“, není-li to povoleno správním aktem vydávaným silničním správním úřadem dle zákona o pozemních komunikacích. Zákon o pozemních komunikacích však v platném znění nestanoví žádné, ani obecné kritérium, dle něhož by měly být žádosti o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly vyhodnocovány. Jde-li o tyto žádosti, zákon o pozemních komunikacích v platném znění nestanoví ani jejich náležitosti nebo přílohy a přenechává tuto právní úpravu na prováděcí právní předpis. S ohledem na tzv. výhradu zákona by uvedená problematika měla být řešena na úrovni zákona. Stejně tak není ze zákona o pozemních komunikacích zřejmé, zda lze povolení užívání pozemní komunikace nadměrnými vozidly vydat výhradně pro jednorázové zvláštní užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace, nebo též pro vícero přeprav realizovaných v určitém, předem stanoveném období. Teprve zákon o správních poplatcích, v položce 35 přílohy obsahující sazebník správních poplatků pro tento druh zvláštního užívání pozemních komunikací naznačuje, že předmětem povolení může být i provedení opakovaných přeprav na dobu nejvýše 3 měsíců. Rozsah povolení představuje podstatnou otázku, jež by měla být řešena přímo zákonem o pozemních komunikacích, přičemž stávající omezení opakovaného povolení obdobím 3 měsíců je nedůvodně striktní, kdy rozšíření tohoto období by mohlo snížit administrativní zátěž jak na straně žadatelů o povolení zvláštního užívání, tak dotčených správních orgánů. Z hlediska administrativní zátěže žadatelů o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly, ale i silničních správních úřadů, lze za nevyhovující rovněž považovat stávající stav, kdy je působnost silničních správních úřadů územně omezena způsobem, že nemají kompetenci povolovat přepravu po celé její zamýšlené trase, typicky zahrnující místní komunikace na počátku či konci trasy. To pak vede v praxi buď k získávání několika povolení různých dotčených úřadů, nebo k rezignaci na získání všech relevantních povolení a ilegálnímu užití vybraných pozemních komunikací. Již za stávající právní úpravy lze přitom agendu povolování zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly, kterou zajištuje Ministerstvo dopravy bez nadsázky považovat za extrémně rozsáhlou. Ročně vydává Ministerstvo dopravy 30 000 správních rozhodnutí, přičemž trend počtu podaných žádostí je stále narůstající a příslušná řízení jsou vedena toliko 6 státními zaměstnanci. Ostatní silniční správní úřady vydají ročně dle disponibilních údajů z prováděných kontrol cca pouze 1 500 správních rozhodnutí za rok. Za účelem zvládnutí a efektivního vyřizování takto rozsáhlé agendy je vhodné přistoupit po 25 letech účinnosti právní úpravy povolování zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly k modifikaci vybraných procesních pravidel, která zohlední dosavadní zkušenosti z aplikace stávající právní úpravy. Jde o pravidla týkající se určení účastníků řízení, lhůt pro vyjádření vlastníků dotčených pozemních komunikací a vydávání závazných stanovisek dotčených orgánů, úkonů činěných silničním správním úřadem ve správním řízení, vykonatelnosti prvoinstančního rozhodnutí, jímž se povoluje zvláštní užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly, a určení správních poplatků. Ze změn těchto pravidel by přitom měli těžit žadatelé a silniční správní úřady v případě všech řízení o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly. K efektivnějšímu výkonu vyřizování dotčené agendy specificky Ministerstvem dopravy, které je ze všech silničních správních úřadů předmětnou agendou zvláštního užívání nejvíce zatíženo, nepřispívá ani stávající způsob podávání žádostí o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly a komunikace s vlastníky dotčených pozemních komunikací a dotčenými orgány. Žádosti o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly lze podat způsoby, které předvídá správní řád. Je přitom účelné, aby byly

- až na dílčí výjimky - všechny žádosti podávány prostřednictvím portálu, jenž bude pro Ministerstvo dopravy vytvořen a který umožní žadatelům vyplňovat údaje tvořící žádost v elektronické podobě. Stejně tak může komunikace mezi Ministerstvem dopravy a vlastníky dotčených pozemních komunikací a dotčenými orgány probíhat v této podobě, prostřednictvím zmíněného portálu, místo standardní listinné komunikace či komunikace datovými schránkami. V neposlední řadě přispěje k efektivnějšímu výkonu vyřizování dotčené agendy rovněž možnost silničních správních úřadů získávat relevantní údaje o nadměrných vozidlech z registru silničních vozidel, na což stávající právní úprava nepamatuje. Návrhem zákona dochází v první řadě k precizaci předmětu povolení zvláštního užívání dálnic, silnic a místních komunikací tak, aby odpovídal vymezení obsaženému v § 43a odst. 1 zákona o silničním provozu. Tímto předmětem je užití dálnice, silnice nebo místní komunikace vozidly nebo jízdními soupravami, jejichž hmotnost, rozměry včetně nákladu nebo rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol překračují hodnoty stanovené zákonem o silničním provozu. V této souvislosti zavádí návrh zákona do zákona o pozemních komunikacích legislativní zkratku „nadměrné vozidlo“.

Návrh zákona přitom výslovně počítá s tím, že předmětem povolení může být nejen jednorázové zvláštní užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace nadměrným vozidlem, ale i opakované zvláštní užívání dálnic, silnic a místních komunikací I. a II. třídy na území hlavního města Prahy nadměrným vozidlem po dobu 1 roku. Dochází přitom k prodloužení doby platnosti povolení umožňujícího opakované zvláštní užívání pozemních komunikací z nanejvýš 3 měsíců na pevně stanovené období 1 roku, přičemž návrh zákona rovněž nově stanoví vybrané parametry vozidel, jejichž dodržení bude podmínkou vydání požadovaného povolení zvláštního užívání pozemních komunikací. Byť v obecné rovině, návrh nově stanoví též základní kritérium pro vydání povolení opakovaného i zvláštního užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem. Stanoví taktéž náležitosti a přílohy žádosti o povolení zvláštního užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem tak, aby podstatné aspekty této právní úpravy nebyly nadále obsaženy v prováděcím právním předpisu. Návrhem dochází dále k modifikaci kompetencí silničních správních úřadů k vydání povolení zvláštního užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem tak, aby tato povolení mohla pokrýt celou trasu přepravy požadovanou dopravci či jinými žadateli, aniž by se tito žadatelé museli s jednotlivými dílčími žádostmi obracet na různé silniční správní úřady. V návaznosti na dosavadní zkušenosti z aplikační praxe a s ohledem na excesivní množství případů řešených v rámci agendy povolování užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem přichází návrh zákona s několika podstatnými změnami procesního charakteru, které by měly přispět k urychlení a zefektivnění vedení příslušných správních řízení. Tyto změny spočívají  v taxativním vymezení účastníků řízení,  v zohlednění skutečnosti, že silniční správní úřady již v řadě případů disponují tzv. generálním souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace nebo dotčeného orgánu, kdy není třeba od těchto subjektů vyžadovat jejich vyjádření nebo závazná stanoviska,  v zavedení lhůty pro zaslání vyjádření vlastníka dotčené pozemní komunikace nebo závazných stanovisek dotčeného orgánu a navazující fikce souhlasu pro případ, že tyto subjekty vydají včas svá vyjádření či stanoviska,  v umožnění přímého vydání správního rozhodnutí bez provádění jiných úkonů správního orgánu v předmětném řízení,  v zavedení předběžné vykonatelnosti prvoinstančního rozhodnutí povolujícího zvláštní užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem,  v podstatném zjednodušení pravidel pro určení správních poplatků hrazených v dotčených řízeních,  ve významné elektronizaci dotčených procesů, kdy bude povinností žadatelů v pozici právnických nebo podnikajících fyzických osob podávat žádosti o povolení zvláštního užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem Ministerstvu dopravy prostřednictvím portálu spravovaného tímto ministerstvem a bude též povinností vlastníků dotčených pozemních komunikací a dotčených orgánů komunikovat tímto způsobem s Ministerstvem dopravy v jím vedeném řízení. Další opatření ke snížení administrativní zátěže Podle § 25 odst. 6 písm. c) bodu 3 zákona o pozemních komunikacích je zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace rovněž provádění stavebních prací. Tato právní úprava však nedůvodně navyšuje administrativní zátěž stavebníků, stejně jako silničních správních úřadů v situaci, kdy provádění stavebních prací podléhá jako takové povolení záměru dle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“). Ochrana pozemních komunikací může být v těchto případech dostatečně zajištěna v rámci rozhodování o povolení záměru příslušným stavebním úřadem a na duplicitní správní řízení lze v předmětném rozsahu rezignovat. Podle § 30 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích slouží k ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo zastavěné území obcí silniční ochranná pásma. Ustanovení § 30 odst. 2 písm. a) definuje silniční ochranné pásmo ve vzdálenosti 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice anebo od osy větve její křižovatky s jinou pozemní komunikací. V rozhodovací praxi Ministerstva dopravy coby silničního správního úřadu, v jehož působnosti jsou všechny dálnice, na které se předmětné ustanovené vztahuje, se přitom dlouhodobě rozvinula rozhodovací praxe, kdy stavby trvalého charakteru se do 50 m od dálnice

- až na dílčí výjimky - nepovolují. Naopak ve vzdálenosti přesahující limit 50 m k povolování staveb dochází zcela rutinně. Lze též částečně rezignovat na omezování práv vlastníků nemovitých věcí v ochranných pásmech, kdy je dostačující, aby bylo právo vstupu na cizí pozemky, nebo na stavby na nich stojící, za účelem oprav, údržby, umístění zásněžek, odstraňování následků nehod a jiných překážek omezujících silniční provoz, vztaženo toliko k pásmu nepřesahujícímu vzdálenost 50 m od dálnice. Pokud jde o regulaci zřizování a provozování reklamních zařízení v blízkosti dálnic, zákonem o pozemních komunikacích je rozšířeno ochranné pásmo na 250 metrů od dálnice, přičemž takto rozšířené ochranné pásmo se jeví jako účelné zachovat. Za účelem snížení administrativní zátěže adresátů právní regulace a snížení stávající agendy vykonávané silničními správními úřady návrh zákona  vylučuje z konceptu zvláštního užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace provádění stavebních prací v případech, kdy tyto práce podléhají povolení záměru podle nového stavebního zákona (nebude tedy zapotřebí povolení zvláštního užívání pozemních komunikací), a  zmenšuje silniční ochranné pásmo dálnic, které bude končit ve vzdálenosti 50 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice nebo od osy větvě její křižovatky s jinou pozemní komunikací (v současnosti činí tato vzdálenost 100 m); rozsah ochranného pásma dálnic pro účely regulace reklamních zařízení zůstává návrhem zákona nedotčen a bude i nadále činit 250 m. Nový stavební zákon Změnovým zákonem k novému stavebnímu zákonu došlo ke zrušení § 25 odst. 6 písm. d) zákona o pozemních komunikacích, dle něhož je zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace rovněž umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo na mostních objektech. Tato změna však nebyla promítnuta do § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, dle něhož se souhlas vlastníka se zvláštním užíváním podle odstavce 6 písm. d) nevyžaduje v případě, že se jedná o veřejně prospěšnou stavbu. Odkaz v § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích na vypuštěné ustanovení tak lze rovněž vypustit. Stejně tak je překonáno zmocňovací ustanovení obsažené v § 46 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, dle něhož má Ministerstvo pro místní rozvoj vydat vyhlášku k provedení § 16 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, tedy vyhlášku stanovící obecné technické požadavky pro stavbu dálnice, silnice a místní komunikace. Ustanovení § 46 odst. 3 bylo do zákona o pozemních komunikacích vloženo novelou nového stavebního zákona a souvisejících zákonů, jež byla projednávána jako sněmovní tisk 330. Uvedené ustanovení však lze vypustit, jelikož dle § 46 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích přísluší kompetence k vydání dotčené vyhlášky Ministerstvu dopravy.

Podle § 32 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích lze v silničních ochranných pásmech provádět stavby a nestavební záměry pouze na základě povolení příslušného stavebního úřadu. Tato formulace dotčeného ustanovení vyplývá ze změnového zákona k novému stavebnímu zákonu. Této formulaci však neodpovídá znění skutkových podstat přestupků navazujících na § 32 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, které jsou zakotveny v § 42a odst. 1 písm. n) a § 42b odst. 1 písm. n) stejného zákona (dle nich spočívá přestupek v provádění stavby nebo „terénní úpravy“ v silničním ochranném pásmu bez povolení). Znění skutkových podstat přestupků je proto třeba upravit. V návaznosti na přijetí nového stavebního zákona dochází k dílčím úpravám zákona o pozemních komunikacích, které spočívají  ve vypuštění obsoletního odkazu na ustanovení, které bylo zrušeno a týkalo se zvláštního užívání pozemních komunikací umístněním inženýrských sítí a jiných nadzemních i podzemních vedení,  ve zrušení obsoletního zmocňovacího ustanovení pro Ministerstvo pro místní rozvoj, které předpokládalo, že toto ministerstvo vydá vyhlášku upravující obecné technické požadavky pro stavbu dálnice, silnice a místní komunikace (tato kompetence bude příslušet Ministerstvu dopravy) a  v precizaci skutkové podstaty přestupku, která navazuje na zákaz provádět stavby a nestavební záměry v silničních ochranných pásmech bez povolení silničního správního úřadu. Kontrolní vážení Podle § 38a zákona o pozemních komunikacích se na dálnicích, silnicích a místních komunikacích provádí kontrolní vážení a měření vozidel spadajících do kategorie M2, M3, N1, N2, N3, T, C, O, R, S nebo SS nebo jízdních souprav tvořených těmito vozidly. Kontrolní vážení může zahrnovat kontrolu hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, kontrolu poměru hmotností vozidel v jízdní soupravě, kontrolu rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol, kontrolu rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy včetně nákladu nebo kontrolu dodržení podmínek spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu. Zákon přitom rozlišuje 2 kategorie kontrolního vážení, vysokorychlostní a nízkorychlostní. Prvně zmiňované kontrolní vážení je prováděno nepřenosnými vysokorychlostními vahami, při kterém nedochází k odklonění vozidla z provozu. Druhá kategorie kontrolního vážení naopak předpokládá odklonění vozidla z provozu. Podle platné právní úpravy obsažené v § 38a odst. 3 a 4 zákona o pozemních komunikacích zajišťuje kontrolní vážení vlastník pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba, z čehož je však stanovena výjimka pro silnice I. třídy. U těchto silnic zajišťuje kontrolní vážení kraj ve svém územním obvodu se souhlasem vlastníka pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba. V aplikační praxi se tato nekoncepční výjimka neosvědčila, kdy kontrolní vážení na silnicích I. třídy není realizováno v dostačujícím rozsahu a odpovědnost za jeho zajištění by měla být svěřena vlastníkovi pozemní komunikace shodně, jako je tomu v případě všech ostatních kategorií pozemních komunikací. Ustanovení § 43 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích stanoví zvláštní pravidla rozdělení příjmů z pokut uložených provozovatelům vozidel nebo jízdních souprav za přestupky spočívající v provozování nadměrného vozidla, u něhož nebylo zvláštní užívání pozemní komunikace povoleno silničním správním úřadem. Příjmy z těchto pokut jsou ze 40 % příjmem vlastníka pozemní komunikace, na níž bylo kontrolní vážení provedeno (v případě pozemní komunikace ve vlastnictví státu Státního fondu dopravní infrastruktury), ze 45 % příjmem kraje, v jehož územním obvodu bylo kontrolní vážení provedeno, a z 15 % příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil. Uvedená proporce mezi kraji a orgány projednávajícími předmětné přestupky, tedy v první instanci obecními úřady obcí s rozšířenou působností, není nastavena spravedlivě, a to v neprospěch obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Je třeba zvýšit finanční zainteresovanost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na příjmech z vybraných pokut, a to s ohledem na vysokou míru pracnosti dopadající na tyto orgány, zejména v případě velkého počtu řízení vedených v návaznosti na provedení vysokorychlostních vážení. K úpravě předmětného poměru lze přistoupit též s ohledem na skutečnost, že kraje - jak je uvedeno výše - již nebudou nadále zajišťovat kontrolní vážení na silnicích I. třídy. Stávající podíl vlastníků pozemních komunikací, jimiž mohou být i kraje, v rozsahu 40 % příjmů z pokut přitom měnit není třeba, jelikož tento příjem směřuje k úhradě nákladů na zajištění kontrolního vážení a současně také do dalšího rozvoje a obnovy vlastněných pozemních komunikací. V návaznosti na provádění kontrolních vážení dochází k zjištění velkého množství přestupků provozovatelů vozidel nebo jízdních souprav spočívajících v provozování přetíženého vozidla, u něhož nebylo zvláštní užívání pozemní komunikace povoleno rozhodnutím silničního správního úřadu. Významnou úsporu personálních, finančních a administrativních nákladů na straně orgánů vedoucích dotčená přestupková řízení zakládá vyřešení těchto přestupků příkazem ve smyslu § 90 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Ustanovení § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích však stanoví pravidla vedoucí k vyměření pokut v konkrétní výši, odvislé od rozsahu překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy. Výše pokuty uložené příkazem je tak stejná jako výše pokuty uložené ve standardním přestupkovém řízení. Je však účelné motivovat přestupce k tomu, aby přestupek „vyřešili“ bez podání odporu, a umožnit tak vyšší míru automatizace souvisejících procesů, což stávající právní úprava neumožňuje. Stávající právní úprava je rovněž nedostačující v tom, že přestupek spočívající v provozování nadměrného vozidla, u něhož nebylo zvláštní užívání pozemní komunikace povoleno povolením silničního správního úřadu, dopadá toliko na právnické a podnikající fyzické osoby. Policie České republiky přitom kontaktovala předkladatele s legislativním podnětem směřujícím k rozšíření adresátů této právní úpravy rovněž na fyzické osoby nepodnikající. V aplikační praxi se totiž začaly objevovat případy, kdy u vozidel registrovaných v cizině došlo k účelovému zápisu fyzických osob coby jejich provozovatelů. Jde přitom nejčastěji o motorová vozidla konstruovaná pro přepravu nákladů s největší povolenou hmotností vozidla převyšující 12 tun. Jednání těchto osob je účelové a směřující k obcházení platné právní úpravy. Je tak třeba zabezpečit i postih těchto osob, poškozují-li nadměrnými vozidly pozemní komunikace nebo ohrožují-li bezpečnost provozu na nich. Návrh zákona posiluje princip, dle něhož kontrolní vážení vozidel na pozemních komunikacích zajišťuje vlastník pozemní komunikace. Dosavadní výjimka z tohoto pravidla, dle níž zajištuje vážení na silnicích I. třídy kraj, se tudíž navrhuje zrušit. Navrhuje se též spravedlivější rozdělení příjmů z pokut uložených provozovatelům vozidel nebo jízdních souprav za přestupky spočívající v provozování nadměrných vozidel. Větší část těchto příjmů (30 % místo stávajících 15 %), na úkor krajů, bude přiznána obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, které vedou příslušná správní řízení a ukládají pokuty za spáchané přestupky. Pokud jde o přestupky provozovatelů vozidel nebo jízdních souprav spočívající v provozování přetížených vozidel bez odpovídajícího povolení zvláštního užívání pozemní komunikace, zvyšuje se motivace k jejich „vyřízení“ příkazem, bez podání odporu, a to tím, že výměra pokuty ukládané příkazem bude pevně stanovena coby poloviční oproti výměře pokuty ukládané ve „standardním“ správním řízení. Vedle toho se nově umožní postih i nepodnikajících fyzických osob coby provozovatelů nadměrných vozidel nebo jízdních souprav, a to proto, aby stávající právní úprava nemohla být obcházena. Součásti pozemních komunikací Podle § 12 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích jsou součástí pozemních komunikací, kromě jiného, sedimentační nádrže. Tyto nádrže slouží k zadržení pevných složek odváděných srážkových vod, přičemž možnosti zdržení průtoku v nich jsou značně omezené. Z technického hlediska nelze sedimentační nádrže považovat za retenční nádrže, které slouží výlučně pro svod vod z pozemních komunikací. Jejich význam přitom narůstá v důsledku změn klimatu a zvýšených nároků na ochranu životního prostředí, včetně ochrany vod. Je žádoucí v právní úpravě zakotvit, kdo bude majetkovým správcem retenčních nádrží, jež jsou při výstavbě pozemních komunikací v značeném rozsahu vyžadovány. Návrh zákona doplňuje stávající, nedostačující právní úpravu definující součásti pozemních komunikací tak, aby vedle sedimentačních nádrží se za tyto součásti považovaly i retenční nádrže.

K čl. XXXII K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1)

V souvislosti s přijetím směrnice (EU) 2022/362 se navrhuje úprava poznámky pod čarou č. 1 odkazující na předpisy Evropské unie, které zákon o pozemních komunikacích zapracovává.

K bodu 2 (§ 12 odst. 3)

Navrhuje se, aby součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace byly i retenční nádrže. V důsledku změn klimatu a v důsledku zvýšených požadavků na ochranu životního prostředí, včetně ochrany vod, je v posledních letech nezbytné přistupovat k realizaci retenčních nádrží v rámci vodního hospodářství za účelem zajištění odvodu srážkových vod z pozemní komunikace. Nezbytné je realizovat i velké retenční nádrže, neboť v současné době není v mnoha případech možné realizovat svádění srážkových vod přímo do vodních toků, a to s ohledem na velký objem srážkových vod. Retenční nádrže slouží jako zdrže pro zadržení přívalových dešťů a pro regulaci odtoku do vodních toků, které jsou mnohdy nízkoprůtočné a nebylo by možné je bez retenčních nádrží využít pro odvod srážkových vod. Zákon již nyní stanoví, že součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jsou sedimentační nádrže. Sedimentační nádrže však slouží k zadržení pevných složek odváděných srážkových vod a možnosti zdržení průtoku v nich jsou značně omezené. Nelze tak zaměňovat sedimentační nádrže s nádržemi retenčními. Navrhuje se proto výslovně uvedení retenčních nádrží mezi součásti dálnice, silnice nebo místní komunikace.

K bodu 3 (§ 18a)

V souvislosti se změnou obsaženou v následujícím novelizačním bodě (§ 20a odst. 1 písm. n)) dochází k precizaci legislativní zkratky „koncesionář“, která ve stávajícím zákoně, v důsledku nevhodného vyjádření, označuje jakoukoli právnickou osobu. Uvedený pojem má přitom označovat toliko takovou právnickou osobu, která byla podle zákona o zadávání veřejných zakázek vybrána k uzavření koncesionářské smlouvy ve smyslu zákona o pozemních komunikacích.

K bodu 4 (§ 20a odst. 1 písm. n))

Stejně jako zpoplatnění nepodléhá užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem správce zpoplatněné pozemní komunikace, nemělo by zpoplatnění podléhat ani užití takovéto komunikace koncesionářem, tedy subjektem zajišťujícím financování, výstavbu, provoz a údržbu úseku dálnice nebo silnice I. třídy podle parametrů stanovených koncesionářskou smlouvou. Koncesionářem se přitom myslí osoba ve smyslu legislativní zkratky zavedené v § 18a zákona o pozemních komunikacích.

K bodu 5 (§ 20a odst. 1 písm. o))

Ustanovení § 20a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích jako jeden z důvodů osvobození od zpoplatnění užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem uvádí užití takovéto komunikace vozidlem používajícím jako palivo elektrickou energii nebo vodík, a to buď výlučně (vozidla s nulovými emisemi), nebo v kombinaci s jiným palivem, je-li hodnota emisí CO2 v kombinovaném provozu nejvýše 50 g/km (tzv. hybridní vozidla). Navržená právní úprava reaguje na čl. 7 odst. 9 směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly upravující osvobození od povinnosti platit mýtné nebo časový poplatek, který neumožňuje osvobození hybridních vozidel od časového poplatku. Z tohoto důvodu tedy dochází k zúžení osvobození od zpoplatnění dle § 20a odst. 1 písm. o) zákona o pozemních komunikacích toliko na silniční motorová vozidla používající jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík, činí-li největší povolená hmotnost vozidla nejvýše 4,25 tuny.

K bodu 6 (§ 21 odst. 2)

Aktuálně lze dle § 21 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích časový poplatek uhradit na 1 rok, na 30 dnů, nebo na 10 dnů. Návrh zákona vymezení těchto období zásadně nemění. V souladu se stávající aplikační praxí jde přitom o dny kalendářní. V návaznosti na čl. 7a odst. 3 směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací, který požaduje, aby členské státy Evropské unie zavedly časový poplatek na dobu 1 dne, je stávající právní úprava doplněna o možnost uhradit časový poplatek na 1 den.

K bodu 7 (§ 21 odst. 2 písm. b))

Navrhuje se zkrácení období, ve kterém lze předem uhradit časový poplatek, a to ze stávajících 3 měsíců na 30 dnů. Tato změna zohledňuje skutečnost, že ze strany uživatelů zpoplatněných pozemních komunikací byla možnost úhrady časového poplatku s tříměsíčním či dvouměsíčním předstihem využívána naprosto minimálně, přičemž tato změna přispěje ke zjednodušení administrace tohoto poplatku ze strany Státního fondu dopravní infrastruktury.

K bodům 8 až 10 (§ 21 odst. 3 až 8)

Navržená ustanovení § 21 odst. 3 až 6 zákona o pozemních komunikacích stanoví sazby časového poplatku na 1 rok, 30 dnů, 10 dnů a 1 den, přičemž navržený § 21 odst. 5 upravuje nižší sazby časového poplatku v případě hybridních vozidel (25 % sazeb relevantních pro nezvýhodněná vozidla) a navržený § 21 odst. 6 upravuje nižší sazby časového poplatku v případě vozidel poháněných zemním plynem nebo biometanem (50 % sazeb relevantních pro nezvýhodněná vozidla). Větší snížení sazeb časového poplatku u hybridních vozidel je odůvodněno nižšími emisemi CO2 těchto vozidel oproti vozidlům poháněným zemním plynem nebo biometanem. Současně však s ohledem na požadavky unijního práva nebylo možné ponechat stávající, úplné osvobození hybridních vozidel od zpoplatnění. Navržené snížení sazeb pro hybridní vozidla a vozidla poháněná zemním plynem nebo biometanem lze realizovat dle čl. 7gb odst. 2 pododst. 2 směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly. Toto unijní ustanovení umožňuje členským státům Evropské unie při rozlišování časových poplatků podle environmentální výkonnosti vozidla u lehkých vozidel uplatňovat jiná kritéria výkonnosti z hlediska emisí nebo úrovně snížení než ta uvedená v odstavci 1 tohoto článku, nebo začlenění jiných nebo dodatečných kritérií, pokud to oznámí Evropské komisi nejméně 6 měsíců před zavedením tohoto rozlišení. Požadované oznámení Evropské komisi bude ve stanoveném termínu učiněno.

Navržená právní úprava dále respektuje požadavky unijního práva, které stanoví, že měsíční sazba časového poplatku nesmí překročit 19 % roční sazby, desetidenní sazba nesmí překročit 12 % roční sazby a denní sazba nesmí překročit 9 % roční sazby, přičemž návrh zákona stanoví předmětné sazby na uvedených limitech. Časový poplatek na 1 rok ve výši 2 300 Kč bude hrazen ode dne 1. 3. 2024 do konce roku 2024. Od této hodnoty se pak odvíjí i všechny ostatní sazby časového poplatku, ať již pro období kratší než 1 rok nebo pro zvýhodněná vozidla. Od 1. 1. 2025 a následně každoročně se pak uplatní automatický valorizační mechanismus, který zohlední ve výši časového poplatku úhrnný průměrný index růstu či poklesu spotřebitelských cen za období 1 roku a procentuální změnu délky dálnic v provozu za stejné období. Výsledky uplatnění tohoto valorizačního mechanismu, v podobě konkrétní výše sazeb časového poplatku, zveřejní Ministerstvo dopravy vždy do konce listopadu kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, k jehož počátku budou sazby časového poplatku platit. Zveřejňovány přitom budou rovněž informace vztahující se k aktuální délce dálnic v provozu a meziroční změně této délky, jelikož jde o klíčové údaje ovlivňující výslednou výši sazeb časového poplatku. Návrh zákona přitom přesně vymezuje (za pomoci konkrétních správních aktů), co se dálnicí v provozu rozumí. Zveřejňován bude též změnový koeficient, jenž jako desetinné číslo, kterým bude násobena posledně platná výše časového poplatku na 1 rok, souhrnně vyjadřuje změnu spotřebitelských cen i změnu délky dálnic v provozu. Pokud jde o údaje týkající se procentuální změny úhrnného průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, tato data zveřejňuje Český statistický úřad. Pro případ, že by míra inflace, popřípadě deflace, přesáhla hranici 10 %, nebude nárůst či pokles úhrnného průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem nad tuto hranici zohledněn. S ohledem na každoroční změny sazeb časového poplatku stanoví návrh zákona rovněž obecné pravidlo, z něhož lze dovodit, v jaké výši se má časový poplatek (ode dne 1. 1. 2025, k němuž je nastavena účinnost tohoto pravidla) hradit. Hradit se má vždy ve výši, jaká platila k 1. 1. kalendářního roku, v němž byla úhrada provedena.

K bodu 11 (§ 21a odst. 4 písm. d))

Vzhledem k tomu, že nově bude snížená sazba časového poplatku kromě vozidel poháněných zemním plynem nebo biometanem uplatňována též u hybridních vozidel, je nutno tuto skutečnost promítnout do § 21a odst. 4 písm. d) zákona o pozemních komunikacích upravujícího údaje zaznamenávané do evidence vozidel v systému časového zpoplatnění.

K bodům 12 až 16 (§ 22 odst. 1)

Stávající vnitrostátní úprava obsažená v § 22 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích umožňuje návratnost nákladů vynaložených na zpoplatněné pozemní komunikace, nákladů vyvolaných znečištěním ovzduší z provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích a nákladů vyvolaných hlukem z provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích. Navrhovaná změna spočívá ve vymezení mýtného jakožto finančního prostředku k dosažení návratnosti nákladů vynaložených na zpoplatněné pozemní komunikace a externích nákladů, kdy kromě nákladů vyvolaných znečištěním ovzduší a hlukem, budou nově do mýtného zahrnuty i náklady vyvolané emisemi CO2. Výše uvedené respektuje vymezení mýtného dle směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly, neboť tato směrnice mýtné člení na poplatek za pozemní komunikace (poplatek stanovený k dosažení návratnosti nákladů vzniklých v členském státě Evropské unie na stavbu, údržbu, provoz a rozvoj související s danými pozemními komunikacemi), poplatek za kongesci (není v České republice zaveden, což směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly umožňuje)

a poplatek za externí náklady (poplatek stanovený k dosažení návratnosti nákladů souvisejících se znečištěním ovzduší provozem, hlukem z provozu nebo emisemi CO2 z provozu). Zavedení nové složky mýtného spočívající v zohlednění nákladů vyvolaných emisemi CO2 je výrazem důslednějšího uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“, na nichž je založeno výkonové zpoplatnění pozemních komunikací. Současně má přispět jako motivační faktor k pořizování vozidel s nízkými a nulovými emisemi.

K bodům 17 a 18 (§ 22 odst. 2)

Změny v § 22 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích souvisejí se zavedením nové složky mýtného spočívající v zohlednění nákladů vyvolaných emisemi CO2 při provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích. Sazby této části mýtného budou rozlišeny podle emisní třídy CO2 vozidla, jejíž určení provede v souladu s požadavky unijního práva provozovatel systému elektronického mýtného, který ji též zapíše v evidenci údajů o mýtném (viz navržený § 22c odst. 1 písm. c)). V souvislosti se zavedením emisních tříd CO2 vyvstala též potřeba odlišit vymezení emisních tříd vozidel souvisejících s náklady vyvolanými znečištěním ovzduší z provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích od emisních tříd CO2. Ustanovení § 22 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích tedy nově výslovně stanoví, že půjde o emisní třídy EURO (byť o tom v aplikační praxi doposud nebyly spory). V návrhu zákona přitom dochází ke zrušení kritéria pro rozlišování sazeb mýtného, jež bylo spojeno s obdobím dne, kdy byla zpoplatněná pozemní komunikace užita, neboť ve směrnici (EU) 2022/362 pro toto rozlišení již předkladatel nespatřuje právní základ, přičemž v příloze IIIb směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly jsou společně stanoveny referenční hodnoty poplatků za externí náklady, které zahrnují náklady vyvolané znečištěním ovzduší a hlukem.

K bodu 19 (§ 22 odst. 4)

S ohledem na skutečnost, že vozidla v systému elektronického mýtného používající jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík, činí-li jejich největší povolená hmotnost více než 4,25 tuny, nebo hybridní vozidla v systému elektronického mýtného nadále nebudou osvobozena od povinnosti hradit mýtné, neobstojí nadále právní úprava, dle níž vozidlo, které má přidělenu registrační značku elektrického vozidla, nemusí být pro účely kontroly vybaveno elektronickým palubním zařízením.

K bodům 20, 22 a 29 (§ 22c odst. 1 písm. c) a f) a § 22c odst. 7)

Ustanovení § 22c odst. 1 vymezuje povinnosti provozovatele systému elektronického mýtného. Nově se navrhuje provozovateli systému elektronického mýtného uložit povinnost určit emisní třídu CO2 vozidla a zapsat ji v evidenci údajů o mýtném. Způsob určení emisní třídy CO2 vozidla bude dle požadavků unijního práva stanoven vyhláškou o užívání pozemních komunikací zpoplatněných mýtným. Další nově zaváděná povinnost provozovatele systému elektronického mýtného provádí čl. 7j odst. 3 směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly. Toto unijní ustanovení požaduje vydávání dokladu, v němž musí být uvedena celková částka mýtného, výše poplatku za pozemní komunikace a výše poplatku za externí náklady. Tuto povinnost nebude povinen provozovatel systému elektronického mýtného plnit ve dvou případech. Jednak pokud mu provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného nebo jím zmocněná osoba sdělí, že vydání dokladu nepožaduje. Dále pak v případě uzavření smlouvy s poskytovatelem evropského mýtného, kdy tuto povinnost plní poskytovatel evropského mýtného (viz § 22e odst. 2 písm. d)).

K bodům 21, 23 až 25, 28 a 32 (§ 22c odst. 1 písm. e), g), i) a j), § 22c odst. 4 písm. b) a § 22h odst. 1 písm. g))

V návaznosti na navržené vložení nových povinností do § 22c odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a změny s tím související dochází k aktualizaci odkazů na jednotlivá písmena v § 22c.

K bodům 26 a 27 (§ 22c odst. 3)

Je navrženo zefektivnění poskytování údajů z evidence údajů o mýtném. Zatímco platná právní úprava předpokládá poskytování těchto údajů na základě samostatné písemné žádosti dotčeného orgánu státní správy, předložený návrh zákona počítá s povinností provozovatele systému elektronického mýtného zajistit některým z těchto orgánů dálkový a nepřetržitý přístup k údajům podle § 22c odst. 2 písm. a) a b) zákona o pozemních komunikacích, tedy k údajům o provozovatelích vozidel v systému elektronického mýtného a jejich vlastnících, o poskytovatelích evropského mýtného, a o vozidlech, která byla zaevidována do systému elektronického mýtného. Získávání těchto údajů bude tudíž pro zúčastněné subjekty méně administrativně náročné. Jde přitom o ty údaje, které jsou v současnosti ve velkém rozsahu vyžadovány od provozovatele systému elektronického mýtného, zejména silničními správními úřady vedoucími přestupková řízení navazující na zjištění z vysokorychlostních vážení. Ostatní, značně různorodé údaje podle § 22c odst. 2 písm. c) až f) je vhodné poskytovat dotčeným orgánům nadále na základě písemné žádosti. Tyto údaje nejsou již tak často vyžadovány, přičemž jejich poskytování dálkovým a nepřetržitým přístupem by bylo z technického hlediska složité zabezpečit a bylo by též více finančně nákladné. Současně se stávající právní úprava upřesňuje v tom smyslu, že poskytování údajů bude možné v rozsahu (obecně) nezbytném pro výkon působnosti dotčených orgánů, jelikož například Bezpečnostní informační služba podle zákona o pozemních komunikacích působnost nevykonává.

K bodům 30 a 31 (§ 22e odst. 2 písm. c) a d))

Ustanovení § 22e odst. 2 zákona o pozemních komunikacích upravuje povinnosti poskytovatele evropského mýtného, který má uzavřenu smlouvu o poskytování evropské služby elektronického mýtného s provozovatelem systému elektronického mýtného. Nově se do písmene d) doplňuje nová povinnost provádějící čl. 7j odst. 3 směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly požadující vydávání dokladu, v němž musí být uvedena celková částka mýtného, výše poplatku za pozemní komunikace a výše poplatku za externí náklady. Tuto povinnost není povinen poskytovatel evropského mýtného plnit, pokud mu provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného sdělí, že vydání dokladu nepožaduje.

K bodům 33 a 38 (§ 24 odst. 5 písm. d) a § 29a odst. 7 písm. e))

Navrhuje se terminologická úprava v návaznosti na nové vymezení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly.

K bodu 34 (§ 25 odst. 1)

Jedná se o vypuštění již irelevantního odkazu na ustanovení, které bylo zrušeno v souvislosti s rekodifikací stavebního práva. Toto ustanovení přitom upravovalo zvláštní užívání dálnice, silnice a místní komunikace umístěním inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo na mostních objektech.

K bodu 35 (§ 25 odst. 6 písm. a))

Navrhuje se přesnější vymezení zvláštního užívání dálnic, silnic a místních komunikací, které spočívá v jejich užití vozidly, která svými hmotnostmi či rozměry překračují stanovené limity. Navržená právní úprava vychází z § 43a zákona o silničním provozu, v němž je stanoveno, že nelze užít vozidlo nebo jízdní soupravu, jejichž hmotnost, rozměry včetně nákladu nebo rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, není-li užití vozidla nebo jízdní soupravy umožněno postupem podle zákona o pozemních komunikacích. Konkrétní limity hmotností a rozměrů vozidel a jízdních souprav jsou uvedeny ve vyhlášce, která toto ustanovení zákona o silničním provozu provádí. Jde o vyhlášku o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel. Jedním z postupů, kterým lze dovolit užití vozidla nebo jízdní soupravy, jejichž hmotnosti nebo rozměry překračují stanovené limity, je právě povolení zvláštního užívání pozemních komunikací. Navržená formulace tedy vymezuje zvláštní užívání pozemních komunikací vozidly nebo jízdními soupravami, jejichž hmotnosti nebo rozměry překračují stanovené limity, a pro tato vozidla a jízdní soupravy zavádí legislativní zkratku „nadměrné vozidlo“. Při vymezení tohoto typu zvláštního užívání pozemní komunikace se přitom navrhuje nadále rezignovat na „přepravu zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů“, neboť není zřejmé, z jaké právní úpravy by se dovozovalo, že přepravované předměty jsou „zvlášť těžké nebo rozměrné“. Předmětem povolování budou situace, kdy hmotnosti nebo rozměry vozidel (včetně nákladu) neodpovídají vyhlášce o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel, popřípadě je nelze subsumovat pod vydaná opatření obecné povahy.

K bodu 36 (§ 25 odst. 6 písm. c))

Upouští se od požadavku povolení zvláštního užívání pozemní komunikace v případě provádění stavebních prací, které podléhají povolení záměru podle stavebního zákona. V tomto případě se jedná o zbytečnou administrativní zátěž a vedení duplicitního správního řízení, na nějž lze rezignovat, aniž by došlo k ohrožení veřejného zájmu (bude chráněn v rámci stavebního řízení).

K bodu 37 (§ 25a)

Navrhuje se speciální právní úprava povolování zvláštního užívání dálnic, silnic a místních komunikací nadměrnými vozidly. Navržená právní úprava vychází z obecné úpravy povolování zvláštního užívání v § 25, přičemž tuto úpravu v podstatě dílčím způsobem doplňuje specificky pro zvláštní užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly. Povolit zvláštní užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace nadměrným vozidlem bude možné jen v případě, že tím nedojde k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích ani k ohrožení stavu pozemní komunikace nad únosnou míru. Vychází se z úpravy obsažené v § 43a zákona o silničním provozu, dle níž užití vozidla, jehož hmotnost nebo rozměry překračují limity stanovené ve vyhlášce, ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace. Připouští se tedy, že užitím nadměrného vozidla na základě povolení zvláštního užívání dojde k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nebo k ohrožení stavu pozemní komunikace, ale nebude možné povolit zvláštní užívání v případě, že by toto ohrožení překračovalo únosnou míru, přičemž ve správním rozhodnutí budou moct být stanoveny podmínky nezbytné k tomu, aby k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nebo stavu pozemní komunikace nad únosnou míru nedošlo.

Návrh rozlišuje dva druhy povolení – pro opakované zvláštní užívání vymezené sítě pozemních komunikací po dobu 1 roku a jednorázové zvláštní užívání konkrétní dálnice, silnice nebo místní komunikace. Opakované zvláštní užívání vymezené sítě pozemních komunikací bude povolovat Ministerstvo dopravy. Povolení se bude obecně týkat zvláštního užívání dálnic, silnic a na území hlavního města Prahy i místních komunikací I. a II. třídy. Rozsah pozemních komunikací, které lze na základě tohoto povolení nadměrným vozidlem užít (tedy jejich konkrétní úseky), bude uveřejňován na webových stránkách Ministerstva dopravy a s ohledem na změny stavu dotčených pozemních komunikací průběžně aktualizován. Zákon omezuje okruh nadměrných vozidel, pro která bude moct být toto opakované zvláštní užívání povoleno, a to délkou takového vozidla (max. 22 metrů), jeho šířkou (max. 3,2 metru), výškou (max. 4,5 metrů) a hmotností (max. 60 tun). Doposud přitom zákon žádné limitní technické parametry pro povolení opakovaného zvláštního užívání pozemních komunikací nestanoval. Nebudou-li tyto parametry kumulativně splněny, možné bude už jen povolení jednorázového zvláštního užívání pozemních komunikací. K povolování opakovaného zvláštního užívání pozemních komunikací po určitou dobu se přistupuje již podle stávající právní úpravy, která však vychází pouze ze zákona o správních poplatcích, kde v položce 35 sazebník správních poplatků stanoví speciální sazbu poplatku pro opakované přepravy po dobu nanejvýš 3 měsíců. Nyní se navrhuje takové povolení zakotvit přímo v zákoně o pozemních komunikacích, přičemž doba, po kterou bude možné uvedené pozemní komunikace na základě povolení opakovaného zvláštního užívání užívat, se stanoví pevně na 1 rok. Nejedná se o maximální délku platnosti tohoto povolení, ale o její přesně stanovenou délku, a nebude tedy možné povolení vydat na kratší (ale ani delší) dobu. Důvodem je snaha o snížení administrativní náročnosti spojené s vydáváním těchto povolení. Ke snížení administrativní náročnosti a zjednodušení procesu vydávání těchto povolení povede i digitalizace jednotlivých úkonů a podávání žádostí prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného Ministerstvem dopravy. Pro právnické a podnikající fyzické osoby bude tento způsob podávání žádosti povinný. Návrh stanoví povinné náležitosti žádosti. Jedná se údaje o žadateli a provozovateli vozidla, je- li odlišný od žadatele. Dále se jedná o údaje o nadměrném vozidle, kterými jsou jeho státní poznávací značka, tovární značka, obchodní označení, označení typu a technické parametry, které budou konkretizovány ve vyhlášce. V žádosti bude muset být uvedeno datum, od kterého má běžet roční platnost povolení. Součástí povolení opakovaného zvláštního užívání pozemních komunikací bude moct být také opakované zvláštní užívání i jiných místních komunikací, tzn. místních komunikací nižších tříd na území hlavního města Prahy a místních komunikací mimo území hlavního města Prahy. Jedná se o pokrytí i tzv. první nebo poslední míle přepravy, kdy je nadměrným vozidlem potřeba pravidelně užívat kromě pozemních komunikací, na které se opakované zvláštní užívání standardně vztahuje, i konkrétní místní komunikaci, například k dojezdu do místa provozovny dopravce či místa nakládky nebo vykládky. V takovém případě bude muset být v žádosti tato pozemní komunikace zvlášť vymezena a k žádosti bude muset být přiložen i souhlas jejího vlastníka se zvláštním užíváním. Druhým druhem povolení bude povolení jednorázového zvláštního užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace nadměrným vozidlem. Tato povolení bude vydávat nejen Ministerstvo dopravy (půjde-li o zvláštní užívání dálnice nebo zvláštní užívání silnic na území více krajů), ale i krajské úřady (půjde-li o zvláštní užívání silnic na území jednoho kraje) a obecní úřady (půjde-li o zvláštní užívání místních komunikací). V rámci povolení bude možné povolit i zvláštní užívání dalších pozemních komunikací, a to i těch, k nimž by byl jinak příslušný jiný silniční správní úřad (viz odůvodnění novelizačního bodu 45). I v případě tohoto jednorázového povolení bude muset žádost obsahovat údaje o žadateli, provozovateli vozidla, je-li odlišný od žadatele, a o nadměrném vozidle. Dále bude muset žadatel v žádosti vymezit pozemní komunikaci, o jejíž zvláštní užívání žádá, a období 10 dnů, v němž má v plánu na základě povolení tuto pozemní komunikaci jednorázově užít. Znamená to tedy, že následně v povolení nebude určen jeden den, v němž se povoluje danou pozemní komunikaci nadměrným vozidlem užít, ale bude v něm uvedeno období 10 dnů, v rámci kterého bude povoleno tuto pozemní komunikaci jednorázově užít. Speciální přílohy k žádosti jsou vyžadovány u nadměrných vozidel překračujících svou hmotností (včetně nákladu) 90 tun. Jedná se o nákres obrysu nadměrného vozidla s vyznačením rozměrů a umístění nákladu a statický posudek ověřující zatížitelnost mostů a únosnost vozovek na dotčených pozemních komunikací, který nesmí být starší 6 měsíců. Půjde-li o žádost adresovanou Ministerstvu dopravy, budou i v tomto případě právnické a podnikající fyzické osoby povinny ji podat elektronicky prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného Ministerstvem dopravy. U ostatních žadatelů bude tento způsob podání žádosti spojen s výhodnější sazbou poplatku za podání žádosti podle zákona o správních poplatcích. Účastníky řízení o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrným vozidlem, a to jak opakovaného zvláštního užívání, tak jednorázového zvláštního užívání, bude žadatel a vlastník dotčené pozemní komunikace (jehož souhlas se zvláštním užíváním se vyžaduje). Staví se tak najisto, že jiné osoby účastníky řízení být nemohou. Zvláštní užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace lze povolit jen se souhlasem jejího vlastníka, což vyplývá z § 25 odst. 1. Vzhledem k tomu, že tento typ zvláštního užívání může ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, vyžaduje se rovněž souhlas Policie České republiky nebo v případě dálnice souhlas Ministerstva vnitra (§ 25 odst. 1). Judikatura dovodila, že souhlas Policie České republiky či Ministerstva vnitra je z materiálního hlediska závazným stanoviskem. Silniční správní úřad má tento souhlas či závazné stanovisko často předem k dispozici. Vlastníci dálnic a silnic vydávají totiž tzv. generální souhlasy, v nichž se vyjadřují souhrnně k tomu, které úseky jimi vlastněných (spravovaných) pozemních komunikací a za jakých podmínek lze nadměrným vozidlem užít. Rovněž Policie České republiky a Ministerstvo vnitra dávají své stanovisko silničním správním úřadům souhrnně ve vztahu ke všem klíčovým pozemním komunikacím. Je-li požadováno povolení zvláštního užívání, jež není pokryto výše uvedenými generálními souhlasy, může si žadatel souhlas vlastníka pozemní komunikace či závazné stanovisko Policie České republiky či Ministerstva vnitra opatřit a přiložit jej k žádosti. Pokud silniční správní úřad nemá předem k dispozici souhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace či závazné stanovisko Policie České republiky nebo Ministerstva vnitra (ať již jde o generální souhlas nebo dokument předložený žadatelem), požádá o jejich vydání. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla (viz navržený § 25a odst. 4 zákona o pozemních komunikacích) bude situace, kdy bude požadováno po Ministerstvu dopravy povolení zvláštního užívání pozemních komunikací zahrnující určitou místní komunikaci - v tomto případě si bude muset žadatel souhlasy dotčených vlastníků předem obstarat sám, protože není únosné, aby veškeré souhlasy obstaralo Ministerstvo dopravy. Vzhledem k tomu, že posouzení žádosti o povolení zvláštního užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem není zvlášť složité, přičemž povolení zvláštního užívání je zpravidla potřeba vydat v relativně krátké době, navrhuje se zakotvit fikci souhlasného a bezpodmínečného vyjádření či stanoviska, a to v případě, že se vlastník pozemní komunikace nevyjádřil či závazné stanovisko Policie České republiky nebo Ministerstva vnitra nebylo vydáno do 5 pracovních dnů ode dne, kdy o to byli požádáni. V případě takto nastalé fikce se předpokládá, že silniční správní úřad zapracuje do rozhodnutí o povolení standardně používané podmínky pro zajištění bezpečnosti silničního provozu, jakož i podmínky pro ochranu pozemních komunikací. K urychlení a snížení administrativní zátěže celého procesu povolování zvláštního užívání pozemních komunikací Ministerstvem dopravy povede vytvoření informačního systému, prostřednictvím kterého budou jak podávány žádosti o povolení, tak bude probíhat veškerá komunikace mezi Ministerstvem dopravy na jedné straně a kraji jakožto vlastníky silnic, hlavním městem Prahou jakožto vlastníkem místních komunikací I. a II. třídy na území hlavního města Prahy a Policií České republiky či Ministerstvem vnitra na straně druhé. Pokud jde o jiné místní komunikace, jejichž zvláštní užívání bude povolováno Ministerstvem dopravy, komunikace s vlastníkem dotčené místní komunikace tímto způsobem probíhat nebude, neboť žadatel bude jeho souhlas přikládat již k žádosti (viz navržený § 25a odst. 4 zákona o pozemních komunikacích). Silniční správní úřad bude moct v povolení stanovit podmínky nezbytné k tomu, aby zvláštním užíváním pozemní komunikace nadměrným vozidlem nedošlo k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích ani k ohrožení stavu pozemní komunikace nad únosnou míru. Tyto podmínky budou zpravidla vyplývat z vyjádření vlastníka dotčené pozemní komunikace nebo ze závazného stanoviska Policie České republiky či Ministerstva vnitra. Tak jako nyní půjde zpravidla o označení vozidla, doprovod vozidla či o podmínky vztahující se ke konkrétnímu úseku pozemní komunikace. Jedna podmínka však bude mandatorně obsažena ve všech rozhodnutích - a to zákaz realizovat na základě vydaného povolení zvláštního užívání přepravu dělitelného nákladu. Povolení tedy nebude opravňovat k užití pozemní komunikace nadměrným vozidlem v případě, že by překročení hodnoty hmotnosti nebo rozměru vozidla bylo možné předejít rozdělením nákladu. Znamená to tedy, že např. při přepravě dlouhých předmětů (kvůli jejichž délce je překročen limit délky vozidla) nesmí být současně překročen limit šířky vozidla, lze-li v tomto směru náklad rozdělit. Vzhledem k tomu, že se jedná a bude jednat o relativně jednoduché správní řízení, u kterého není potřeba provádět složité dokazování a lze zpravidla rozhodnout pouze na základě písemných podkladů, které má silniční správní úřad k dispozici (tj. na základě žádosti a příloh k ní), zakotvuje se, že vydání rozhodnutí může být prvním úkonem silničního správního úřadu v řízení s tím, že k případnému podání žádosti o vyjádření vlastníka pozemní komunikace nebo o závazné stanovisko Policie České republiky nebo Ministerstva vnitra se přitom nepřihlíží. Uvedené podklady jsou přitom plně dostačující k tomu, aby si silniční správní úřad učinil konečný úsudek stran vyhovění žádosti. Není proto potřeba celý proces prodlužovat tím, že by měl mít žadatel možnost se s podklady pro vydání rozhodnutí seznamovat. Pokud by to však v konkrétním (složitějším) případě bylo vhodné, zákon tuto možnost nevylučuje. Dále se stanoví, že odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek, tzn. zvláštní užívání předmětné pozemní komunikace bude možné realizovat bezprostředně po vydání rozhodnutí a není tak třeba vyčkávat, než marně uplyne lhůta k podání odvolání (nebo se všichni účastníci řízení vzdají svého práva na odvolání). Předkladatel má za to, že se nejedná o významný zásah do procesních práv, ale pouze o zefektivnění celého procesu. Je nutno přihlédnout ke specifické úpravě účastenství v tomto řízení. Účastníky řízení budou pouze žadatel a vlastník dotčené pozemní komunikace. Vydat povolení lze ovšem pouze se souhlasem vlastníka pozemní komunikace. Pokud silniční správní úřad vydá povolení zvláštního užívání pozemní komunikace nadměrným vozidlem, dojde tím k uspokojení požadavku žadatele a současně půjde o krok, se kterým vlastník pozemní komunikace již předtím vyjádřil svůj souhlas, jak to zákon vyžaduje. Ani jeden z účastníků řízení by tedy neměl být zkrácen na svých právech.

Naopak pro žadatele bude přínosné, že bude moci realizovat přepravu bezprostředně po vydání povolení a nebude muset čekat, až rozhodnutí nabyde právní moci.

K bodům 39 a 40 (§ 30 odst. 2 písm. a) a § 30 odst. 4)

Navrhuje se zúžení prostoru ochranného pásma dálnic, a to ze současných 100 m na 50 m. Z hlediska ochrany dálnice není nezbytné, aby bylo ochranné pásmo dvojnásobně široké, než je ochranné pásmo silnice I. třídy nebo místní komunikace I. třídy. Tato úprava odpovídá i dlouhodobé rozhodovací praxi Ministerstva dopravy coby silničního správního úřadu pro dálnice, kde nad vzdálenost 50 metrů jsou v ochranném pásmu již povolovány zpravidla všechny činnosti resp. stavby.

K bodům 41 až 44 (§ 38a odst. 3 písm. a), § 38a odst. 4, § 38a odst. 7 a § 38d odst. 2)

Nízkorychlostní kontrolní vážení zajišťuje standardně vlastník pozemní komunikace či jím pověřená osoba v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady či jej provádí Policie České republiky nebo celní úřady samostatně. Obdobně i vysokorychlostní kontrolní vážení zajišťuje standardně také vlastník pozemní komunikace či jím pověřená osoba. Jinak je tomu v případě silnic I. třídy, kdy zákon předpokládá, že jak nízkorychlostní kontrolní vážení, tak vysokorychlostní kontrolní vážení bude zajišťovat se souhlasem vlastníka pozemní komunikace a v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady kraj. V praxi k tomu však úplně nedochází a kraje tuto svou roli v dostatečném rozsahu nevykonávají. Navrhuje se proto tuto kompetenci krajům odejmout a ponechat zajišťování kontrolního vážení na silnicích I. třídy na jejich vlastníku či jím pověřené osobě. U silnic I. třídy tak bude platit stejný režim jako u ostatních pozemních komunikací.

K bodu 45 (§ 40 odst. 2 písm. d))

Navrhuje se upřesnění vymezení kompetencí Ministerstva dopravy, pokud jde o povolování zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly. Ministerstvo dopravy bude i nadále příslušné k povolování zvláštního užívání dálnic nadměrným vozidlem, což vyplývá z jeho působnosti coby silničního správního úřadu ve věcech dálnic (§ 40 odst. 2 písm. c)), a k povolování zvláštního užívání silnic nadměrným vozidlem, pokud se povolení týká silnic v územních obvodech více krajů. Dále se výslovně zakotvuje kompetence Ministerstva dopravy k povolování opakovaného zvláštního užívání dálnic, silnic a místních komunikací I. a II. třídy na území hlavního města Prahy, popřípadě jiných místních komunikací (bude-li o to Ministerstvo dopravy specificky požádáno), nadměrným vozidlem po dobu 1 roku. Povolování opakovaného zvláštního užívání pozemních komunikací bude pouze v gesci Ministerstva dopravy, nikoli dalších silničních správních úřadů. Lze přitom uvést, že na území hlavního města Prahy jsou místní komunikace I. a II. třídy, po nichž je obvykle realizován a povolován průjezd vozidel přes území hlavního města Prahy v důsledku chybějících úseků Pražského okruhu (dálnice D0). V případě jednorázového zvláštního užívání pozemních komunikací bude Ministerstvo dopravy příslušné i k povolení zvláštního užívání silnic nebo místních komunikací, a to v případě, že bude předmětem povolení rovněž zvláštní užívání dálnice nebo silnic v územních obvodech více krajů. Jinými slovy, pokud bude Ministerstvo dopravy vydávat povolení zvláštního užívání dálnice nebo silnic v územních obvodech více krajů, bude možné tímtéž rozhodnutím povolit i zvláštní užívání dalších pozemních komunikací (které jsou jinak v gesci jiných silničních správních úřadů). Pro žadatele to bude administrativně jednodušší a také levnější, neboť uhradí pouze jeden správní poplatek. Obdobný princip platí i pro opakované zvláštní užívání, v rámci kterého lze vedle zvláštního užívání dálnic, silnic a místních komunikací I. a II. třídy na území hlavního města Prahy povolit i zvláštní užívání jiné místní komunikace.

K bodu 46 (§ 40 odst. 3 písm. a))

Navrhuje se upřesnění vymezení kompetencí krajského úřadu, pokud jde o povolování zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrným vozidlem. Krajský úřad bude příslušný k povolování jednorázového zvláštního užívání silnic I. třídy v územním obvodu jednoho kraje (což vyplývá z jeho působnosti coby silničního správního úřadu ve věcech silnic I. třídy (viz § 40 odst. 3 písm. d) zákona o pozemních komunikacích), a silnic II. a III. třídy v územním obvodu jednoho kraje. Dále bude krajský úřad příslušný k povolení jednorázového zvláštního užívání místních komunikací, pokud bude společně rozhodováno i o povolení jednorázového zvláštního užívání silnic v územním obvodu jednoho kraje. I v tomto případě bude platit princip, že součástí povolení jednorázového zvláštního užívání silnic bude moct být i zvláštní užívání místní komunikace.

K bodům 47, 53 a 56 až 58 (§ 40 odst. 4 písm. c), § 43 odst. 1, § 43 odst. 3, § 43a odst. 1 písm. b) a § 43a odst. 2 písm. b))

Navrhuje se doplnění odkazu na nový přestupek nepodnikající fyzické osoby spočívající v tom, že jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu. Dosud zákon o pozemních komunikacích toto protiprávní jednání postihoval pouze u právnických nebo podnikajících fyzických osob, nyní se postih rozšiřuje i na nepodnikající fyzické osoby. Instituty, které se uplatňují u přestupku právnické či podnikající fyzické osoby, se navrhuje uplatňovat i v případě tohoto nového přestupku nepodnikající fyzické osoby.

K bodu 48 (§ 42a odst. 1 písm. n) a § 42b odst. 1 písm. n))

Navrhuje se terminologické upřesnění skutkových podstat v § 42a odst. 1 písm. n) a § 42b odst. 1 písm. n), ke kterému mělo dojít již změnovým zákonem přijímaným spolu s novým stavebním zákonem.

K bodům 49 až 51 (§ 42a odst. 1 písm. p) a r) a § 42a odst. 8 písm. a))

Navrhuje se zakotvení nového přestupku nepodnikající fyzické osoby do zákona o pozemních komunikacích, jenž bude spočívat v tom, že jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu. Dosud zákon o pozemních komunikacích toto protiprávní jednání postihoval pouze u právnických nebo podnikajících fyzických osob, avšak v praxi dochází k účelovým změnám provozovatele vozidla registrovaného v zahraničí z podnikajících fyzických či právnických osob na nepodnikající fyzické osoby, a to právě s cílem vyhnout se postihu za provoz přetíženého vozidla. Nyní se proto postih rozšiřuje i na nepodnikající fyzické osoby, přičemž za tento přestupek budou postihovány stejnou pokutou jako právnické nebo podnikající fyzické osoby, tj. pokutou až do 500 000 Kč.

K bodu 52 (§ 42a odst. 8 písm. k))

Jedná se o terminologické upřesnění odpovídající zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Příkaz je jedna z forem rozhodnutí, kterou lze uložit pokutu v řízení o přestupku. Spojení poukazující na „příkazní řízení“ není přesné.

K bodu 54 (§ 43 odst. 1)

Za účelem snížení administrativní náročnosti vyřizování přestupků spočívajících v překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy se navrhuje zvýšit motivaci k úhradě pokuty uložené příkazem. U těchto přestupků je výše pokuty závislá na míře překročení povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy a činí 9 000 Kč za každou započatou tunu, která překračuje stanovený limit, resp. 5 000 Kč u překročení limitu max. o 500 kg. Navrhuje se proto příkazem ukládat pokutu v poloviční výši než je její standardní, pevně stanovená výměra.

K bodu 55 (§ 43 odst. 3)

V souvislosti s administrativním zatížením obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, v jejichž územním obvodu je prováděno vysokorychlostní kontrolní vážení, a s navrhovaným odnětím odpovědnosti krajů za zajišťování kontrolního vážení na silnicích I. třídy se navrhuje změna v procentuálním rozdělení příjmů z pokut uložených provozovatelům vozidel za přestupky zjištěné kontrolním vážením. Snížení podílu ze 45 % na 30 % se navrhuje u krajů. Podíl na příjmech z těchto pokut ve výši 30 % krajům však zůstane, neboť krajské úřady budou i nadále odvolacími orgány proti rozhodnutím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, kterými jsou tyto pokuty ukládány. Navýšení podílu z 15 % na 30 % se navrhuje u obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, a to právě z důvodu jejich zatížení vyřizováním těchto přestupků. Největší podíl, a to 40 %, zůstane příjmem vlastníka pozemní komunikace (třeba také kraje), na níž bylo kontrolní vážení provedeno (resp. u státem vlastněných pozemních komunikací bude i nadále příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury). Tento podíl je i nadále adekvátní, neboť vybrané finanční prostředky jsou využívány k péči o pozemní komunikace.

K bodu 59 (§ 46 odst. 1)

V souvislosti s automatickou valorizací výše časového poplatku a vyhlašováním sazeb časového poplatku ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se zrušuje zmocnění pro stanovení výše časového poplatku nařízením vlády.

K bodu 60 (§ 46 odst. 2)

Do zmocňovacích ustanovení se doplňuje nové zmocnění Ministerstva dopravy ke stanovení technických parametrů vozidla, které budou uváděny v žádosti o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly, vyhláškou.

K bodu 61 (§ 46 odst. 3)

V návaznosti na nyní Senátem projednávaný návrh novely nového stavebního zákona se navrhuje zrušit zmocnění Ministerstva pro místní rozvoj k provedení § 16 odst. 3, tj. ke stanovení obecných technických požadavků na stavbu dálnice, silnice nebo místní komunikace vyhláškou. V souvislosti se změnami struktury stavebních úřadů, které jsou předmětem projednávaného návrhu novely nového stavebního zákona, zůstane tato kompetence Ministerstvu dopravy.

K čl. XXXIII (Přechodná ustanovení)

K bodu 1 Jedná se o standardní přechodné ustanovení, dle kterého se správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti změn zákona o pozemních komunikacích, tedy řízení zahájená do 29. února 2024, dokončí podle dosavadní právní úpravy. V kontextu navržené právní úpravy se to dotkne primárně zahájených řízení o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly.

K bodům 2 až 5 Navržená přechodná ustanovení navazují na novou právní úpravu časového poplatku obsaženou v § 21 zákona o pozemních komunikacích. První z těchto ustanovení zabezpečí, že časové poplatky uhrazené do 29. 2. 2024 ve výši vyplývající z dosavadních předpisů se budou považovat za řádně uhrazené, a to až do konce období (nanejvýš 1 roku), na které byly uhrazeny. Přechodná ustanovení obsažená v bodech 3 až 5 stanoví výši sazeb časového poplatku, k jehož úhradě dojde od 1. 3. 2024 do konce stejného roku. Právní úprava navržená v § 21 zákona o pozemních komunikacích již totiž nepočítá se specifikací výše sazeb časového poplatku v nařízení vlády, přičemž předpokládané sdělení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv bude prováděno teprve v souvislosti s každoroční modifikací výše sazeb časového poplatku podle mechanismu automatické valorizace, k níž poprvé dojde k 1. lednu 2025 (první sdělení tak bude vyhlášeno do konce listopadu 2024). Výše sazeb časového poplatku pro období od 1. 3. 2024 do konce stejného roku se odvíjí od částky 2 300 Kč a procent stanovených v navrženém § 21 odst. 4 až 6 zákona o pozemních komunikacích. K bodu 6 Navržené přechodné ustanovení navazuje na potřebu zařadit vozidla již zaevidovaná do 29. 2. 2024 do systému elektronického mýtného do některé z emisních tříd CO2. U vozidel zapsaných v českém registru silničních vozidel provede toto zařazení provozovatel systému elektronického mýtného na základě technických údajů z registru silničních vozidel, k nimž bude mít nově přístup (pamatuje na to navržená změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Lze očekávat, že půjde o administrativně a časově náročný proces, k jehož realizaci návrh zákona přiznává nezbytnou lhůtu 6 měsíců. Provozovatelům vozidel však bude umožněno ihned ode dne 1. 3. 2024 předložit podklady pro stanovení příznivější emisní třídy CO2 vozidla - v takovém případě bude relevantní část mýtného uložena podle skutečné emisní třídy vozidla. Stejně tak platí, že vozidla zaevidovaná do systému elektronického mýtného ode dne 1. 3. 2024 budou mít od počátku zapsanou skutečnou emisní třídu CO2 vozidla a podle ní jim bude vyměřeno mýtné.

K části dvacáté – Změna zákona o státním podniku K čl. XXXIV K bodům 1 a 2 (§ 19 odst. 3 a § 23)

Vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, je navrženo upravit tvorbu a užití fondu kulturních a sociálních potřeb ve státních podnicích v zákoně o státním podniku.

K čl. XXXV (Přechodné ustanovení)

Peníze, které byly alokovány ve fondu kulturních a sociálních potřeb přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí podle navrhované právní úpravy.

K části dvacáté první – Změna zákona o vysokých školách K čl. XXXVI K bodu 1 (§ 18 odst. 12)

V rámci konsolidace veřejných rozpočtů se snižuje povinný příděl do sociálního fondu veřejné vysoké školy z 2 % na 1 % z ročního objemu mezd, jejich náhrad a náhrad za pracovní pohotovost, obdobně jako je navrhováno v případě fondu kulturních a sociálních potřeb tvořeného podle rozpočtových pravidel. Budou tedy platit shodná pravidla pro tvorbu těchto fondů u subjektů veřejné sféry.

K bodu 2 (§ 18 odst. 12 věta druhá)

Nejméně 50 % z povinného přídělu do sociálního fondu musí být využito na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců. Jde o příspěvky na produkty spoření na stáří, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob podle dosavadního § 6 odst. 9 písm. p) zákona o daních z příjmů. Jedná se o obdobné pravidlo, jako je navrhováno v případě fondu kulturních a sociálních potřeb tvořeného podle rozpočtových pravidel.

K čl. XXXVII (Přechodné ustanovení)

Peníze, které byly alokovány v sociálním fondu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí podle navrhované právní úpravy.

K části dvacáté druhé – Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. XXXVIII K bodu 1 (§ 35 odst. 3 až 5)

Speciální úpravu upuštění od vymáhání nákladů výkonu trestu, která je obsažena ve stávajícím § 35 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, se navrhuje vypustit, neboť není věcného důvodu pro odchylnou úpravu od obecné úpravy obsažené v § 158 daňového řádu, podle které správce daně odepíše nedobytný nedoplatek, kterým se rozumí nedoplatek,

a) který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém subjektu i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo jehož vymáhání by zřejmě nevedlo k výsledku, anebo u něhož je pravděpodobné, že by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěžek, nebo

b) jehož vymáhání je spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi. Vypouští se rovněž oprávnění ředitele věznice na základě písemné a potřebnými doklady doložené žádosti odsouzeného prominout zcela nebo zčásti povinnost uhradit náklady výkonu trestu, ze kterého byl odsouzený propuštěn, odůvodňují-li to tíživé sociální poměry odsouzeného. Pohledávky nákladů výkonu trestu odsouzeného, který byl z výkonu trestu propuštěn, bude podle § 36a odst. 3 napříště vymáhat celní úřad, není tedy už z tohoto důvodu vhodné, aby ředitel věznice mohl rozhodovat o prominutí těchto nákladů. Celní úřad pak může v těchto případech povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (§ 156 daňového řádu), popř. tyto pohledávky odepsat pro nedobytnost. Obdobné platí ve vztahu k prominutí povinnost uhradit další náklady spojené s výkonem trestu podle zrušovaného § 36 odst. 5 a povinnosti uhradit náhradu škody podle zrušovaného § 39a odst. 4. Ustanovení § 35 odst. 5 se zrušuje pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu. Úprava správy placení, vymáhání a příslušnosti k vymáhání nákladů výkonu trestu, dalších nákladů spojených s výkonem trestu a neuhrazených nákladů spojených s výkonem vazby, jakož i náhrad škody podle § 39a odst. 1, se z legislativně technických důvodů vyděluje do samostatného ustanovení § 36a.

K bodu 2 (§ 36 odst. 4 až 6)

Zrušením § 36 odst. 4 a jeho obsahovou reflexí v § 36a odst. 2 bude napravena terminologická nepřesnost, když věznice v rámci vymáhání nákladů výkonu trestu (stejně tak jako dalších nákladů spojených s výkonem trestu, nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s výkonem vazby a škody způsobené Vězeňské službě) neprovádí výkon rozhodnutí, neboť postupuje podle daňového řádu, popř. podle speciálních ustanovení upravených v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, zákoně o výkonu vazby či vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů.

K bodu 3 (§ 36a)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání nákladů výkonu trestu, dalších nákladů výkonu trestu a neuhrazených nákladů spojených s výkonem vazby bude napříště příslušný celní úřad. Na rozdíl od jiných druhů daňových justičních pohledávek se navrhuje předávat tyto pohledávky celnímu úřadu k vymáhání až v případě, kdy vězněná osoba je propuštěna na svobodu. Důvodem pro tuto odchylku je skutečnost, že tyto náklady jsou podle platné právní úpravy po dobu výkonu trestu sráženy z odměny za práci, věznice může k jejich úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici, event. výkon rozhodnutí lze provést přikázáním pohledávky. Není racionální, aby v těchto případech byly pohledávky předávány celním úřadům, nemluvě o tom, že by bylo poměrně značně administrativně náročné zajistit respektování osvobození od povinnosti hradit náklady výkonu trestu podle § 35 odst. 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, postup podle vyhlášky č. 10/2000 Sb., apod., nemluvě o množství pohledávek, které by takto byly každoměsíčně předávány Vězeňskou službou celním úřadům. Vzhledem k tomu, že úhrada nákladů výkonu trestu, dalších nákladů spojených s výkonem trestu a neuhrazených nákladů spojených s výkonem vazby prostřednictvím srážek z odměny za práci, z peněz uložených ve věznici či přikázáním pohledávky může být poměrně dlouhodobou záležitostí, navrhuje se, aby se po dobu výkonu trestu stavěla lhůta pro jejich placení – jde tak o ustanovení doplňující § 160 odst. 4 daňového řádu, jde přitom o situace analogické ustanovení § 160 odst. 4 písm. d) daňového řádu.

K bodu 4 (§ 39a odst. 3)

Také pro správu placení náhrady škody způsobené odsouzeným podle § 39a odst. 1 se obdobně použijí pravidla stanovená v § 36a; po odsouzeném, který byl propuštěn z výkonu trestu, bude náhradu škody vymáhat celní úřad.

K bodu 5 (§ 39a odst. 4)

Viz odůvodnění k novelizaci § 35 a 36.

K čl. XXXIX (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části dvacáté třetí – Změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury K čl. XL K bodu 1 (§ 4 odst. 1 písm. a) a poznámka pod čarou č. 9)

Protože se navrhuje v rámci novely zákona o rozpočtovém určení daní zrušení příjmu Státního fondu dopravní infrastruktury ze silniční daně, je nutné tuto skutečnost zohlednit i v zákoně o Státním fondu dopravní infrastruktury, a příjem z této daně odstranit z výčtu příjmů tohoto fondu spolu se zrušením poznámky pod čarou č. 9.

K bodu 2 (poznámka pod čarou č. 10)

V návaznosti na skutečnosti uvedené pod bodem 1 je zároveň nutné upravit znění poznámky pod čarou č. 10.

K části dvacáté čtvrté – Změna rozpočtových pravidel K čl. XLI K bodu 1 (§ 8b odst. 1 písm. c))

Vypuštěním povinnosti předkládat na jednání vlády předběžný návrh příjmů a výdajů státního rozpočtu na následující rozpočtový rok v členění podle kapitol, předběžný návrh příjmů a výdajů státního rozpočtu a státních fondů pro účely střednědobého výhledu a návrh celkových výdajů jednotlivých státních fondů se snižuje administrativní náročnost přípravy státního rozpočtu a střednědobého výhledu státního rozpočtu.

K bodům 2 až 5 (§ 13 odst. 2 písm. a) a b), § 13 odst. 3 písm. a) a c) a § 13 odst. 7 a k přechodnému ustanovení bodu 1)

Navrhuje se, aby hranice pro schvalování účasti státního rozpočtu na financování investičních programů a hranice pro individuálně posuzované výdaje organizačních složek státu a hranice pro individuální dotace stanovovala vláda nařízením. Jde o hranice, které se týkají činnosti orgánů moci výkonné, konkrétně vlády a Ministerstva financí. Do doby nabytí účinnosti příslušného nařízení vlády zůstávají účinné hranice stanovené v současné době rozpočtovými pravidly. To znamená, že výši účasti státního rozpočtu na financování programu stanoví vláda, činí-li účast státního rozpočtu nejméně 5 mld. Kč. Je-li účast státního rozpočtu na financování programu nižší než 5 mld. Kč, stanoví výši účasti Ministerstvo financí. Hranice pro individuálně posuzované výdaje a individuální dotace činí do doby nabytí příslušného nařízení vlády 300 mil. Kč.

K bodům 6, 7, 10 a 14 až 17 (§ 48 odst. 8, § 49 odst. 11, poznámky pod čarou č. 12a, 12b a 34, § 60, § 62 odst. 4 a § 65)

V rámci konsolidace veřejných rozpočtů se snižuje základní příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb z 2 % na 1 % z ročního objemu platů, nebo mezd případně jejich náhrad a dalších odměn stanovených v § 48 odst. 8 a § 60 rozpočtových pravidel.

Nejméně 50 % ze základního přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb rozpočtovaného k 1. lednu rozpočtového roku musí být využito na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců. Jde o příspěvky na produkty spoření na stáří, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů. Uvedená část povinného přídělu nesmí být použita na jiné účely. Použití uvedené části povinného přídělu na jiné účely než jsou příspěvky na příslušné produkty spoření na stáří zaměstnanců, by bylo porušením rozpočtové kázně. Pokud celá uvedená část povinného přídělu nebo určitý podíl z ní zůstane ve fondu kulturních a sociálních potřeb a nebude použita, o porušení rozpočtové kázně nejde.

K bodům 8 a 9 (§ 49 odst. 2 a poznámka pod čarou č. 26a)

Rozpočtová pravidla jsou obecným právním předpisem pro peněžní hospodaření organizačních složek státu. Pokud jiné právní předpisy upravují problematiku záloh jinak než rozpočtová pravidla, mají tyto jiné právní předpisy při aplikaci přednost.

K bodům 11 až 13 (§ 56 odst. 2 a § 58 odst. 5)

Navrhuje se rozšíření možností posílit fond reprodukce majetku státních příspěvkových organizací, a to z důvodu posílení možnosti těchto organizací zajistit si prostředky na investice bez nutnosti dotací z rozpočtu jejich zřizovatele. V této souvislosti se navrhuje zakotvit i možnost větší část zlepšeného hospodářského výsledku použít na posílení fondu reprodukce majetku na úkor fondu odměn.

K bodům 18 až 20 (§ 69)

V organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích se umožňuje poskytovat při splnění podmínek druhý peněžitý příspěvek na stravování.

K bodu 21 (§ 74)

Navrhuje se legislativně technická úprava odpovídající současné právní terminologii.

K čl. XLII (Přechodná ustanovení)

K bodu 2 Peníze, které byly alokovány ve fondu kulturních a sociálních potřeb přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí podle navrhované právní úpravy.

K části dvacáté páté – Změna zákona o rozpočtovém určení daní K čl. XLIII K bodu 1 (§ 1)

Předmět úpravy se upravuje v návaznosti na zrušení příjmu Státního fondu dopravní infrastruktury z daně silniční.

K bodu 2 (§ 3 odst. 1 písm. c) až g)

Nově se upravuje výše daňových podílů krajů na DPFO a DPPO rozdílně pro rok 2024 (9,70 %) a 2025 (9,27 %) v návaznosti na předpokládané změny inkasa vlivem navržených opatření s efekty do výnosu DPFO a DPPO v jednotlivých letech. K naplnění priority konsolidace státních financí se výše daňových podílů krajů nově navrhuje na úrovni, která krajům ve výchozím roce přinese takovou výši daňových příjmů, jakou by získaly při dosavadním daňovém podílu (9,78 %), pokud by konsolidační balíček nebyl předkládán. Stávající podíl krajů na DPH (9,78 %) se nemění.

K bodu 3 (§ 3 odst. 1 písm. c) až g)

Srov. důvodovou zprávu k bodu č. 2.

K bodu 4 (§ 4 odst. 1 písm. a)

Navržené ustanovení reaguje na návrh úpravy, která zavádí sdílení daně z nemovitých věcí, přičemž zákon o dani z nemovitých věcí bude upravovat způsob výpočtu státní a místní části této daně.

K bodu 5 (§ 4 odst. 1 písm. c) až f) a i)

Nově se upravuje výše daňových podílů obcí na DPPO a DPFO rozdílně pro rok 2024 (25,72 %) a 2025 (24,47 %) v návaznosti na předpokládané změny inkasa vlivem navržených opatření s efekty do výnosu DPFO a DPPO. K naplnění priority konsolidace státních financí se výše daňových podílů obcí nově navrhuje na úrovni, která obcím ve výchozím roce přinese takovou výši daňových příjmů, jakou by získaly při dosavadních daňových podílech (25,84 %), pokud by konsolidační balíček nebyl předkládán. Stávající podíl obcí na DPH (25,84 %) se nemění.

K bodu 6 (§ 4 odst. 1 písm. c) až f) a i)

Srov. důvodovou zprávu k bodu č. 5.

K bodu 7 a 8 (§ § 4 odst. 2 a 5

Výše uvedená úprava je požadována vzhledem k nerovnoměrnému rozložení zejména žáků vzdělávaných podle § 38 a 41 školského zákona v jednotlivých obcích. Např. obec Březová, která má 509 obyvatel, má ve školním roce 2022/2023 celkem 1 100 žáků základní školy, z toho však pouze 148 žáků se nevzdělává podle § 38 a 41 školského zákona. V rámci dosavadního znění § 4 odst. 2 písm. c) je obec Březová v oblasti daňových příjmů neúměrně zvýhodněna (více než 7x) např. od obce Hudlice s 1 220 obyvateli, která má základní školu se 148 žáky, přičemž nemá žádné žáky vzdělávané podle § 38 a 41 školského zákona. Případně obdrží obec Březová za žáky základní školy srovnatelné daňové příjmy jako obec Přelouč s 9 315 obyvateli, která má základní školu se 1 111 žáky, přičemž nemá žádné žáky vzdělávané podle § 38 a 41 školského zákona. V případě mateřských škol pak navržené znění postaví najisto, že se děti vzdělávané podle § 34b školského zákona do počtu dětí nezapočítávají. Navrženou změnou dojde také k narovnání způsobu určení počtu dětí a žáků, tedy u mateřských i základních škol bude použit stejný princip, a to v souladu se smyslem a účelem tohoto koeficientu, zohledňujícím zejména neinvestiční náklady obcí spojené s provozem těchto škol.

K bodu 9 (§ 5)

Z důvodu postupného snižování inkasa daně silniční a z důvodu složitého způsobu administrace vracení přeplatků vzniklých na této dani se navrhuje zrušit podíl Státního fondu dopravní infrastruktury na celostátním hrubém výnosu daně silniční.

K čl. XLIV (Přechodná ustanovení)

K bodům 1 a 3: Přechodné ustanovení upravuje převod daňových příjmů krajům na přelomu rozpočtového roku v návaznosti na změnu podílu krajů na sdílených daních. K bodům 2 a 4: Přechodné ustanovení upravuje převod daňových příjmů obcím na přelomu rozpočtového roku v návaznosti na změnu podílu obcí na sdílených daních.

K bodu 5: Přechodné ustanovení upravuje převod daňových příjmů Státnímu fondu dopravní infrastruktury na přelomu rozpočtového roku. K bodu 6 a 7: Přechodné ustanovení upravuje převod příjmů daně z nemovitých věcí obcím na přelomu rozpočtového roku v návaznosti na změnu zákona o dani z nemovitých věcí.

K části dvacáté šesté – Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů K čl. XLV K bodu 1 (§ 32 odst. 1)

Navrhuje se snížit maximální příděl do fondu odměn, a to z důvodu posílení možnosti příspěvkových organizací zajistit si prostředky např. na investice bez nutnosti dotací z rozpočtu jejich zřizovatele nebo ze státního rozpočtu či rozpočtů státních fondů. Nadále zůstává zachováno pravidlo, že o konkrétní výši přídělu do tohoto fondu rozhoduje zřizovatel v rámci samostatné působnosti.

K bodům 2 až 4 (§ 33)

V rámci konsolidace veřejných rozpočtů se snižuje povinný příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb z 2 % na 1 % z ročního objemu platů nebo mezd. Nejméně 50 % z povinného přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb musí být využito na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů.

K části dvacáté sedmé – Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích K čl. XLVI K bodům 1 a 2 (§ 4 odst. 3 písm. j) a § 5 odst. 5 písm. a))

Návrh zákona nově v § 22c odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích ukládá provozovateli systému elektronického mýtného povinnost určit emisní třídu CO2 vozidla. U vozidel, která jsou zapsána v registru silničních vozidel, počítá navržená právní úprava (viz § 5 odst. 5 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) s tím, že tyto údaje poskytne provozovateli systému elektronického mýtného z registru silničních vozidel Ministerstvo dopravy. V této souvislosti došlo i k dílčímu doplnění § 4 odst. 3 písm. j) vymezujícímu údaje, které jsou v registru silničních vozidel vedeny tak, aby zahrnovaly i údaje o počtu náprav a počtu poháněných náprav. Navrhuje se též, nad rámec platné právní úpravy, poskytování údajů provozovateli systému elektronického mýtného, které bude moci využít pro zaevidování vozidla do systému elektronického mýtného. Díky tomu nebudou muset provozovatelé vozidel v systému elektronického mýtného poskytovat vybrané informace a dokumenty, které byly doposud požadovány za účelem provedení předmětné evidence.

K bodům 3 a 4 (§ 5 odst. 5 písm. d))

Provozovatelé hybridních vozidel a vozidel poháněných zemním plynem nebo biometanem budou hradit časový poplatek za užití zpoplatněné pozemní komunikace v nižší výši (25 % nebo 50 % sazby časového poplatku hrazeného u nezvýhodněných vozidel). Provozovatelé vozidel používajících jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík dokonce nebudou hradit žádný časový poplatek. Navrhuje se umožnit Státnímu fondu dopravní infrastruktury získat z registru silničních vozidel údaje o jednotlivých vozidlech, díky nimž si bude moci ověřit, zda dochází k úhradě časového poplatku ve správné výši, popřípadě, zda je tato úhrada vůbec vyžadována. Za účelem efektivního výkonu kontrol úhrady časového poplatku na pozemní komunikaci je přitom účelné, aby v evidenci vozidel v systému časového zpoplatnění figurovala všechna tato vozidla. Navržená ustanovení dále pamatují na situace, kdy je ve vztahu k vozidlu v systému časového zpoplatnění, u něhož byl časový poplatek uhrazen, vydána nová tabulka s registrační značkou, typicky v případě ztráty, zničení nebo odcizení předchozí tabulky s přidělenou registrační značkou. V těchto případech bude moci Státní fond dopravní infrastruktury již uhrazený poplatek přiřadit k nové registrační značce, aniž by o to musel usilovat provozovatel vozidla zapsaného v českém registru silničních vozidel.

K bodům 5 a 6 (§ 5 odst. 5 písm. d) a f))

Navrhuje se silničním správním úřadům zpřístupnit z registru silničních vozidel údaje nezbytné k vedení řízení o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly. To umožní, aby žadatelé o uvedená povolení nebyli nuceni v příslušných řízeních dokládat údaje, jimiž budou silniční správní úřady již disponovat.

K bodu 7 (§ 5 odst. 8 písm. a))

Směrnice (EU) 2022/362 mění údaje týkající se vozidla, které si členské státy Evropské unie vyměňují v souladu se směrnicí (EU) 2019/520. Tato právní úprava byla na unijní úrovni zavedena z důvodu usnadnění přeshraničního vymáhání přestupků řidiče nebo provozovatele vozidla spočívajících v užití zpoplatněné pozemní komunikace bez úhrady časového poplatku nebo mýtného. Nově směrnice (EU) 2022/362 požaduje, aby byl povinně předáván údaj o maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla. Tento údaj je v registru silničních vozidel veden podle § 4 odst. 3 písm. i) a j) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, nově se tedy navrhuje učinit odkaz v § 5 odst. 8 písm. a) výše uvedeného zákona i na tato ustanovení. Ostatní povinně předávané údaje obsažené v části I přílohy I směrnice (EU) 2019/520 ve znění směrnice (EU) 2022/362 jsou již v aktuálně platném znění § 5 odst. 8 písm. a) uvedeny.

K části dvacáté osmé – Změna exekučního řádu K čl. XLVII K bodu 1 (§ 33b písm. a) bod 4 a písm. b) bod 4)

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření se nahrazuje spojení „stavební spořitelny“ výrazem „poskytovatelé stavebního spoření“, neboť označení je nově definováno v zákoně o stavebním spoření a zahrnuje všechny subjekty, na které se ustanovení § 33b exekučního řádu vztahuje.

K bodům 2 a 3 (§ 125 odst. 4 a 9)

V návaznosti na rozšíření okruhu osob, které se zapisují do rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách, o osoby v exekuci na peněžité plnění se navrhuje, aby nezbytné údaje z centrální evidence exekucí byly poskytovány Ministerstvu financí bezplatně, a to jak v případě individuálního poskytnutí informací, včetně nahlížení do centrální evidence exekucí, tak při automatizovaném předávání informací z této evidence. Všechny typy přístupů za účelem správy rejstříku vyloučených osob jsou pro Ministerstvo financí bezplatné.

K části dvacáté deváté – Změna zákona o soudech a soudcích K čl. XLVIII (§ 175f písm. a) bod 4 a písm. b) bod 4)

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření se nahrazuje spojení „stavební spořitelny“ výrazem „poskytovatele stavebního spoření“.

K části třicáté – Změna zákona o akciové společnosti České dráhy a státní organizaci Správa železnic a zákona o dráhách K čl. XLIX K bodu 1 (§ 11 odst. 2)

V rámci konsolidace veřejných rozpočtů se snižuje povinný příděl do sociálního fondu akciové společnosti České dráhy z 2 % na 1 % z ročního objemu mezd a jejich náhrad, obdobně jako je navrhováno v případě fondu kulturních a sociálních potřeb tvořeného podle rozpočtových pravidel. Budou tedy platit shodná pravidla pro tvorbu těchto fondů u subjektů veřejné sféry.

K bodu 2 (§ 11 odst. 2 věta druhá)

Nejméně 50 % z povinného přídělu do sociálního fondu musí být využito na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců. Jde o příspěvky na produkty spoření na stáří, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob podle dosavadního § 6 odst. 9 písm. p) zákona o daních z příjmů. Jedná se o obdobné pravidlo, jako je navrhováno v případě fondu kulturních a sociálních potřeb tvořeného podle rozpočtových pravidel.

K čl. L (Přechodné ustanovení)

Peníze, které byly alokovány v sociálním fondu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí podle navrhované právní úpravy.

K části třicáté první – Změna soudního řádu správního

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. LI K bodu 1 (§ 44 odst. 2)

Správa placení pořádkové pokuty uložené podle trestního řádu, podle zákona o státním zastupitelství i podle občanského soudního řádu podléhá daňovému řádu. Není ale důvodu, proč by daňovému režimu neměly podléhat i pořádkové pokuty ukládané podle soudního řádu správního. Zároveň dochází v souladu s obecnou částí důvodové zprávy k promítnutí záměru převést vymáhání justičních pohledávek, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, na celní úřady.

K bodům 2 a 3 (§ 60)

Podle stávajícího § 60 odst. 10 soudního řádu správního se pro vymáhání pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 9 soudního řádu správního uplatní postup stanovený daňovým řádem. V zájmu právní jistoty se navrhuje formulace vztahující výslovně režim daňového řádu na správu placení, tj. i na vybírání a evidenci pořádkových pokut (jde o tzv. procesní dělenou správu). Zároveň dochází v souladu s obecnou částí důvodové zprávy k promítnutí záměru převést vymáhání justičních pohledávek, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, na celní úřady.

Stávající ustanovení § 60 odst. 9 soudního řádu správního o tom, že „u pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 4 a 6 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje“ se navrhuje vypustit pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu.

K čl. LII (Přechodná ustanovení)

Procesní režim pořádkových pokut podle § 44 odst. 1 soudního řádu správního, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na odlišnost procesního režimu se nemění ani příslušnost k vymáhání těchto pokut, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle § 44 odst. 1 soudního řádu správního, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 60 odst. 9 soudního řádu správního, bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pohledávek uvedených v § 60 odst. 9 soudního řádu správního, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek uvedených v § 60 odst. 9 soudního řádu správního, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části třicáté druhé – Změna zákona o finančním arbitrovi K čl. LIII (§ 1 odst. 1 písm. g))

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření se nahrazuje spojení „stavební spořitelnou“ výrazem „poskytovatelem stavebního spoření“.

K části třicáté třetí – Změna zákona o spotřebních daních K čl. LIV K bodu 1 (§ 1 odst. 1 písm. a))

Zákon o spotřebních daních se z důvodu zavedení spotřební daně na další výrobky rozšiřuje o právní úpravu spotřební daně z ostatních tabákových výrobků a spotřební daně z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky. Mezi ostatní tabákové výrobky se řadí například žvýkací a šňupací tabák. Výrobky související s tabákovými výrobky zahrnují elektronické cigarety, nikotinové sáčky a ostatní nikotinové výrobky.

K bodu 2 (§ 1 odst. 3 písm. f) a h))

V návaznosti na rozšíření spotřební daně o další výrobky se do výčtu komodit podléhajících spotřební dani doplňuje daň z ostatní tabákových výrobků a daň z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky. Z tohoto důvodu dochází i k posunu v řazení výrobků podléhajících spotřební dani tak, aby odpovídaly pořadí hlav v zákoně o spotřebních daních.

K bodu 3 (§ 3 odst. 1 písm. m))

Navrhovaná změna souvisí se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech a metalurgických procesech. Vzhledem k tomu, že mineralogické postupy i metalurgické procesy jsou definovány mimo jiné i pomocí klasifikace NACE, nebude její zakotvení v zákoně o spotřebních daních nadále potřebné.

K bodu 4 (§ 4 odst. 1 písm. c))

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech (§ 55). V důsledku zrušení § 55 je nutné vypustit na něj odkazující odkazy.

K bodu 5 (§ 11 odst. 1 písm. e), f) a g))

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K bodu 6 (§ 49 odst. 1)

Navrhovaná změna souvisí se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech a metalurgických procesech. Dosud na tato jiná užití než je pohon motorů nebo výroba tepla v rámci metalurgie nebo mineralogie bylo možné uplatnit nárok na vrácení daně podle § 55 zákona o spotřebních daních. Navrhovanou změnou je zajištěn rovný přístup k podnikajícím subjektům. Tedy minerální oleje, které budou použity pro metalurgické procesy nebo mineralogických postupy ve smyslu rušených definic a zároveň nebudou použity pro pohon motorů nebo výrobu tepla, budou nově osvobozeny od spotřební daně podle § 49 odst. 1 zákona o spotřebních daních.

K bodu 7 (§ 49 odst. 3 a 4)

Navrhovaná změna souvisí se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech a metalurgických procesech. V důsledku této změny se definice mineralogických postupů a metalurgických procesů pro účely zákona o spotřebních daních stávají nadbytečnými a jsou zrušeny.

K bodu 8 (§ 49 odst. 4)

Navrhovanou změnou dochází ke zrušení osvobození leteckých pohonných hmot kódů nomenklatury 2710 12 31, 2710 12 70 a 2710 19 21 spotřebovaných při vnitrostátních letech, tj. letech uskutečňovaných mezi letišti umístěnými na daňovém území České republiky. Všechny vnitrostátní lety bez výjimky, které budou probíhat mezi letišti na daňovém území České republiky, budou podléhat zdanění. Jedná se tedy nejen o vnitrostátní leteckou dopravu, ale i například letecké práce (např. rozhazování letáků, vlek kluzáků, nebo reklamních transparentů, letecké snímkování atp.). Zdaněny též budou například letecké činnosti hasičských, policejních nebo záchranných sborů. Na druhou stranu bude zachováno osvobození předmětných leteckých pohonných hmot spotřebovaných v rámci mezinárodních letů. Za mezinárodní lety jsou považovány lety mezi letištěm (resp. místem odletu nebo přistání) umístěným na daňovém území České republiky a letištěm (resp. místem odletu nebo přistání) umístěným na daňovém území jiného členského státu EU nebo v třetí zemi. V tomto ohledu se vždy posuzuje, kde je let započat a ukončen bez ohledu na případná mezipřistání. Za mezinárodní let tak bude z hlediska zákona o spotřebních daních považován i let Praha – Brno – Vídeň nebo Praha – Ostrava – Varšava. Naopak za mezinárodní let nebude považován například let Praha – Brno, který bude nutné z důvodu povětrnostních podmínek ukončit ve Vídni. Podmínkou tohoto osvobození bude nadále požadavek, aby nebyla naplněna definice tzv. soukromého rekreačního létání. Soukromým rekreačním létáním se pro účely zákona o spotřebních daních (a směrnice o energetickém zdanění) rozumí používání letadla jeho vlastníkem nebo právnickou nebo fyzickou osobou, která je oprávněna je používat na základě nájmu nebo jiným způsobem jinak než pro účely podnikání, zejména jinak než pro přepravu cestujících nebo zboží, pro poskytování služeb letadly za úplatu nebo pro potřeby orgánů veřejné správy. Z dosavadní judikatury SDEU vyplývá, že by se předmětné osvobození mezinárodních letů nemělo týkat zejména použití letadla pro soukromé účely, letů do letecké opravny a zpět (rozsudek SDEU ve věci C-79/10), letů firemních letadel k zajištění cest svých zaměstnanců k zákazníkům nebo do místa konání veletrhů (rovněž rozsudek SDEU ve věci C-79/10), letecká vystoupení, soutěžní lety, atp. K tomuto ustanovení není zapotřebí přechodné období, neboť se bude postupovat například na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 129/2013 – 36. Pokud subjekt (uživatel, případně uživatel přeprodejce) nabude minerální oleje osvobozené od daně do doby nabytí účinnosti zákona, a následně je spotřebuje (nebo prodá) pro (již) neosvobozené účely, vznikne mu povinnost přiznat daň a zaplatit podle § 9 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních a stane se z něj plátce daně podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních. Daňové přiznání a lhůty jsou standardní.

K bodu 9 (§ 50 odst. 2)

Jedná se o legislativně technické změny. První souvisí se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech. V důsledku této změny dochází i ke zrušení dvou odstavců v § 49 zákona o spotřebních daních; z toho důvodu je nutné upravit odkazy odkazující na nyní přečíslované odstavce v § 49. Druhá změna upravuje nesprávný odkaz na § 53 odst. 5 písm. a) zákona o spotřebních daních.

K bodu 10 (§ 52 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech. V důsledku této změny dochází i ke zrušení dvou odstavců v § 49 zákona o spotřebních daních; z toho důvodu je nutné upravit odkazy odkazující na nyní přečíslované odstavce v § 49.

K bodu 11 (§ 52a odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech. V důsledku této změny dochází i ke zrušení dvou odstavců v § 49 zákona o spotřebních daních; z toho důvodu je nutné upravit odkazy odkazující na nyní přečíslované odstavce v § 49.

K bodu 12 (§ 53 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech. V důsledku této změny dochází i ke zrušení dvou odstavců v § 49 zákona o spotřebních daních; z toho důvodu je nutné upravit odkazy odkazující na nyní přečíslované odstavce v § 49.

K bodu 13 (§ 55)

Navrhovanou změnou je zrušen institut vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech a metalurgických procesech. Ve většině případů toto opatření nebude mít za následek úplnou ztrátu daňového zvýhodnění. Na část minerálních olejů, které jsou v rámci mineralogických a metalurgických procesů používány pro jiný účel než výrobu tepla, nebo pohon motorů, bude moci být aplikováno osvobození od daně podle § 49 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Na část minerálních olejů, které budou v rámci těchto procesů použity pro výrobu tepla, bude moci být uplatněn nárok na vrácení daně podle § 56 zákona o spotřebních daních. V tomto případě nebude subjektu vracena plná výše daně, ale pouze výše daně snížená o 660 Kč/1000 litrů. Pouze na tu část minerálních olejů, která je použita k pohonu (stacionárních) motorů v rámci metalurgických a mineralogických procesů, a tu část minerálních olejů, která svým kódem nomenklatury nespadá pod minerální oleje uvedené v § 56 zákona o spotřebních daních, nebude moci být aplikováno žádné daňové zvýhodnění.

K bodu 14 (§ 56 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením § 55 zákona o spotřebních daních.

K bodu 15 (§ 56 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením § 55 zákona o spotřebních daních.

K bodu 16 (§ 57 odst. 9)

Jedním z cílů předloženého návrhu zákona je snížení administrativní zátěže na straně dotčených subjektů i správce daně. Z tohoto důvodu nebudou dále k daňovému přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně z tzv. zelené nafty přikládány žádné doklady. Toto se týká všech činností spadajících pod § 57 zákona o spotřebních daních, tedy rostlinné výroby, živočišné výroby, rybníkářství i provádění hospodaření v lese. V souladu s tímto cílem je navrhovanou změnou postaveno na jisto, že k daňovým přiznáním k uplatnění nároku na vrácení daně nemusí být přikládány doklady o prodeji nebo interní doklady. Tyto doklady budou nadále sloužit jako důkazy k prokázání oprávněného nabytí předmětných pohonných hmot za cenu obsahující spotřební daň, proto je daňový subjekt bude muset mít k dispozici minimálně po dobu lhůty pro stanovení daně. Správce daně tyto doklady tedy nebude vyžadovat u každého jednotlivého uplatnění nároku na vrácení daně, bude však moci subjekty vyzvat k jejich předložení například namátkou nebo v případě pochybností. Nebude-li dotčený subjekt požadované doklady schopen předložit, nenaplní podmínku uvedenou v § 57 odst. 9 a ve spojení s § 57 odst. 1 mu bude doměřena daň nebo mu nebude přiznán nárok na vrácení daně, tj. bude vyměřen nárok ve výši 0 Kč.

K bodu 17 (§ 57 odst. 13)

První změna v tomto ustanovení odráží skutečnost, že evidencí o skutečné spotřebě budou nárok na vrácení daně prokazovat pouze osoby podnikající v rybníkářství nebo osoby provádějící hospodaření v lese. Tyto osoby budou mít nadále čtvrtletní zdaňovací období a stejné lhůty spojené s uplatňováním nároku na vrácení daně. Druhá navrhovaná změna má za cíl, aby k daňovému přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně z tzv. zelené nafty nebyly přikládány žádné doklady. V souladu s tímto cílem je navrhovanou změnou postaveno na jisto, že k daňovým přiznáním k uplatnění nároku na vrácení daně z minerálních olejů použitých v rybníkářství a při provádění hospodaření v lese nemusí být přikládány evidence o skutečné spotřebě minerálních olejů. Tyto evidence však budou nadále sloužit jako důkazy k prokázání oprávněné spotřeby pohonných hmot v rybníkářství a při provádění hospodaření v lese. Daňový subjekt touto evidencí bude muset disponovat. Správce daně tuto evidenci nebude vyžadovat u každého jednotlivého uplatnění nároku na vrácení daně, bude však moci subjekty vyzvat k jejich předložení například namátkou nebo v případě pochybností. Nebude-li dotčený subjekt požadovanou evidenci schopen předložit, nenaplní podmínku uvedenou v § 57 odst. 13 zákona o spotřebních daních a ve spojení s § 57 odst. 1 zákona o spotřebních daních mu bude doměřena daň nebo mu nebude přiznán nárok na vrácení daně, tj. bude vyměřen nárok ve výši 0 Kč. Poslední navrhovaná změna souvisí se skutečností, že podnikatelé v rostlinné a živočišné výrobě budou moci spotřebu minerálních olejů prokázat pouze evidencí využití půdy podle uživatelských vztahů vedenou podle zákona upravujícího zemědělství nebo ústřední evidencí hospodářských zvířat vedenou podle plemenářského zákona. Zdaňovací období osob podnikajících v rostlinné nebo živočišné výrobě bude kalendářní rok, tedy nebudou mít již volbu mezi kvartálním a ročním zdaňovacím obdobím.

K bodu 18 (§ 57 odst. 14)

Navrhovaná změna souvisí se skutečností, že podnikatelé v rostlinné a živočišné výrobě budou moci spotřebu minerálních olejů prokázat pouze evidencí využití půdy podle uživatelských vztahů vedenou podle zákona upravujícího zemědělství nebo ústřední evidencí hospodářských zvířat vedenou podle plemenářského zákona. Zdaňovací období osob podnikajících v rostlinné nebo živočišné výrobě bude kalendářní rok, tedy nebudou mít již volbu mezi kvartálním a ročním zdaňovacím obdobím.

K bodu 19 (§ 57 odst. 14 písm. b))

Navrhovaná změna souvisí se skutečností, že podnikatelé v rostlinné a živočišné výrobě budou moci spotřebu minerálních olejů prokázat pouze evidencí využití půdy podle uživatelských vztahů vedenou podle zákona upravujícího zemědělství nebo ústřední evidencí hospodářských zvířat vedenou podle plemenářského zákona. Nebudou tedy moci prokazovat spotřebu pohonných hmot pomocí evidence skutečné spotřeby. Z tohoto důvodu je touto změnou upřesněno, že druh vykonávané práce v této evidenci se může vztahovat pouze k rybníkářství nebo k provádění hospodaření v lese.

K bodu 20 (§ 70 odst. 1)

Navrhuje se pravidelné zvýšení spotřební daně z lihu o 10 % v roce 2024 a o 5 % v každém roce 2025 až 2027. V tomto bodě se jedná o zvýšení sazby spotřební daně z lihu o 10 % s navrhovanou účinností k 1. 1. 2024. V souladu s principy ochrany veřejného zdraví, bojem se závislostmi a doporučeními z NERV se navrhuje nastavit čtyřletý harmonogram růstu sazeb spotřební daně z lihu po vzoru navrženého zdanění u tabákových výrobků. Čtyřletý harmonogram zvyšování sazeb přinese transparentní plán pro obě odvětví a svým přesahem přes stávající volební období této vlády nebude ovlivněn volebním cyklem. Na základě trvalé výjimky dojednané v Evropské unii se bude nadále uplatňovat poloviční sazba daně u produktů z pěstitelského pálení pro vlastní spotřebu. Důvodem je nejen navýšení příjmů státního rozpočtu, ale také zohlednění Programového prohlášení vlády v souvislosti se snižováním zdravotních rizik, tedy kromě fiskálního efektu může zvýšení sazby daně z lihu motivovat spotřebitele ke snížení konzumace lihovin. V souvislosti se zvyšováním sazby daně z lihu je mj. třeba vzít v úvahu zdaňování stejných alkoholických nápojů v okolních členských státech. Sazba daně v České republice je stanovena ve výši 1315 EUR/hl etanolu (snížená sazba daně pro pěstitelské pálenice je stanovena ve výši 661 EUR/hl etanolu). V nedávné době Polsko přistoupilo ke zvýšení sazby daně z lihu a její současná výše je 1500 EUR/hl etanolu. Dále je v tomto členském státě nastaven víceletý plán zvyšování sazby v letech 2023 až 2026 (o 5 % ročně). Na Slovensku je stanovena sazba daně z lihu ve výši 1404 EUR/hl etanolu. Směrnice 92/84/EHS je nastavena tak, že zdanění alkoholu nemusí být proporcionální (dle obsahu alkoholu), ale prostřednictvím daňové politiky a uvalováním různé výše spotřební daně na různé alkoholické nápoje lze mimo jiné ovlivňovat sociokulturní vzorce pití alkoholu ve společnosti. Přestože z chemického hlediska je alkohol jen jeden, konzumace tvrdého alkoholu je vnímána jako nebezpečnější, neboť např. právě kvůli vzorcům pití je spojena spíše s tím, že konzument má větší tendenci pozřít větší celkovou dávku než při konzumaci jiných typů alkoholu. Dále u lihovin je větší riziko otravy (předávkování) alkoholem, a to obzvláště u mladistvých. Nástup vlivu těchto typů nápojů na organismus je po jejich konzumaci poměrně náhlý a stačí požít relativně malé množství. Jedná se zejména o případy jednorázové nadměrné konzumace alkoholu, tzv. binge drinking, kdy vznikají další zdravotní rizika, např. úraz či úmrtí vlivem požití jednorázové velmi vysoké dávky alkoholu.

K bodu 21 (§ 70 odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje zvýšení sazby spotřební daně z lihu o 5 % s účinností k 1. 1. 2025.

K bodu 22 (§ 70 odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje zvýšení sazby spotřební daně z lihu o 5 % s účinností k 1. 1. 2026.

K bodu 23 (§ 70 odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje zvýšení sazby spotřební daně z lihu o 5 % s účinností k 1. 1. 2027.

K bodu 24 (§ 77 odst. 1)

Navrhuje se zvýšení maximální výše zajištění daně poskytnutého složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně. Výše zajištění daně v případě tohoto způsobu zajištění se odvíjí od skutečnosti, zda provozovatel daňového skladu provozuje jeden nebo více než jeden daňový sklad. V současné době je v případě, kdy provozovatel daňového skladu provozuje pouze jeden sklad, výše zajištění daně stanovena nejvýše na částku 40 milionů Kč; v případě provozování více než jednoho skladu tato částka činí 120 milionů Kč. Vzhledem k tomu, že od roku 2004 byly sazby spotřební daně několikrát navýšeny, aniž bylo přistoupeno k promítnutí této skutečnosti do zvýšení částky zajištění daně poskytnutého složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, je v souvislosti s navrhovanou úpravou sazeb vhodné určitým způsobem k navýšení zajištění daně přistoupit. Navrhovanou úpravou dochází pouze k částečnému zohlednění již provedených a také navrhovaných zvýšení sazeb spotřební daně z lihu s ohledem na zatížení subjektů. V souvislosti s tím je také navrhováno přechodné ustanovení tak, aby subjekty měly dostatek času na úpravu reagovat (viz přechodná ustanovení). V tomto bodě se jedná o zvýšení maximální výše zajištění daně v případě, kdy provozovatel daňového skladu provozuje pouze jeden daňový sklad. Částka 40 milionů Kč se navrhuje zvýšit na 50 milionů Kč.

K bodu 25 (§ 77 odst. 2)

V souvislosti s navrženou úpravou § 77 odst. 1 se v tomto bodě navrhuje zvýšení maximální výše zajištění daně poskytnutého složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně v případě, kdy provozovatel daňového skladu provozuje více než jeden sklad. Částka 120 milionů Kč se navrhuje zvýšit na 150 milionů Kč.

K bodu 26 (§ 101 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu vtělující do zákona výkladem dovozenou skutečnost, že definice vybraných výrobků (v tomto případě tabákových výrobků) a dalších používaných termínů se v rámci zákona o spotřebních daních stanovují pro celou oblast spotřebních daní, nejen pro úzkou oblast jedné spotřební daně. K nahrazení nicméně dochází pouze v těch ustanoveních, která jsou návrhem zákona dotčena z jiného důvodu, nebo je změna nezbytná v souvislosti se změnou jiného ustanovení.

K bodu 27 (§ 101 odst. 3 písm. c) bod 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu související s doplněním bodu 4 (viz následující bod).

K bodu 28 (§ 101 odst. 3 písm. c) bod 4)

V souvislosti se zavedením snížené sazby daně pro tabák do vodní dýmky se v tomto ustanovení a následujících ustanoveních definuje tabák do vodní dýmky jako jedna z podmnožin tabáku ke kouření tak, aby bylo jednoznačně určeno, že aplikace snížené sazby spotřební daně stanovená pro konkrétní výrobek je možná pouze v případě, že jej lze užívat pouze prostřednictvím specifického zařízení – vodní dýmky. V případě, že by bylo možné výrobek deklarovaný jako tabák do vodní dýmky užívat například i pro ruční balení cigaret nebo jako zahřívaný tabákový výrobek, bude se na něj aplikovat některá ze sazeb stanovená pro tyto výrobky. Stejně jako v případě tabáku ke kouření se spotřební daň aplikovaná na tabák do vodní dýmky vztahuje také na výrobky, které obsahují částečně nebo zcela jiné látky než tabák (např. bylinné směsi). Spotřební dani z tabáku do vodní dýmky také (stejně jako v případě výrobku, které lze kvalifikovat jako např. tabák k ručnímu balení cigaret, ale neobsahují tabák) nepodléhají výrobky spadající do definice tabáku do vodní dýmky, které slouží výhradně k lékařským účelům (k tomu však musí mít potvrzení vydané Ministerstvem zdravotnictví nebo jím pověřenou institucí). Obdobně budou na tabák do vodní dýmky aplikována ustanovení týkající se množství výrobku považovaného pro osobní spotřebu, případně omezení množství výrobků v případě dovozu, které jsou stanoveny v rámci zákona o DPH.

K bodu 29 (§ 101 odst. 4 a 6)

Jedná se o legislativně technickou změnu související s vložením nového odstavce 8.

K bodu 30 (§ 101 odst. 8)

Viz § 101 odst. 3 písm. c) bod 4.

K bodu 31(§ 101 odst. 9)

Jedná se o legislativně technickou změnu odrážející fakt, že není třeba specifikovat, že se jedná o ministerstvo České republiky; tato skutečnost je zjevná.

K bodu 32 (§ 104 odst. 1)

Navrhuje se zvýšení sazby spotřební daně z tabákových výrobků, a to pro všechny tyto vybrané výrobky, tedy cigarety, doutníky a cigarillos i pro tabák ke kouření. K navýšení sazeb dojde postupně, v rámci čtyřletého období. Navazuje se tak na harmonogram postupného navyšování sazeb spotřební daně z tabákových výrobků pro období let 2021 až 2023. Cílem tohoto opatření je navýšení příjmů státního rozpočtu a naplňování politiky České republiky v oblasti veřejného zdraví. V prvním roce dojde k navýšení sazeb o 10 %, v dalších třech letech o 5 % ročně. Víceletý harmonogram přináší větší jistotu jak pro predikci příjmů státního rozpočtu, tak vyšší transparentnost pro podnikatelský sektor. Časový horizont je navržen tak, aby stejně jako v případě navyšování sazeb spotřební daně z lihu přesahoval aktuální volební období. Minimální sazby spotřební daně pro jednotlivé kategorie tabákových výrobků jsou stanoveny směrnicí 2011/64/EU o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků. Ustanovení článku 10 odst. 2 tabákové směrnice stanoví specifický minimální požadavek ve výši 90 EUR na 1 000 kusů cigaret bez ohledu na váženou maloobchodní prodejní cenu a procentní minimální požadavek ve výši nejméně 60 % vážené průměrné maloobchodní ceny. Dalším požadavkem je dle článku 8 tabákové směrnice smíšená struktura zdanění složená z procentní (valorické) a pevné (specifické) spotřební daně, která musí představovat nejméně 7,5 % a nejvýše 76,5 % celkového daňového zatížení (včetně DPH). Procentní složka spotřební daně se vypočítává z ceny cigaret pro konečného spotřebitele. Tato cena je v případě České republiky uvedena na tabákové nálepce. Česká republika dále využívá možnost stanovit minimální spotřební daň z cigaret, a to v souladu s článkem 7 odst. 4 a článkem 8 odst. 6 této směrnice. Jediným omezením pro uplatnění této minimální spotřební daně je splnění smíšené struktury zdanění, což Česká republika dlouhodobě dodržuje. Pokud jde o kategorie tabáku ke kouření, doutníků a cigarillos, minimální sazby spotřební daně jsou stanoveny v článku 14 odst. 2 tabákové směrnice ve výši 60 EUR na kilogram tabáku ke kouření a ve výši 12 EUR na 1000 kusů doutníků nebo na kilogram. V případě kategorie ostatního tabáku ke kouření je minimální sazba spotřební daně stanovena ve výši 22 EUR na kilogram tohoto tabáku. V případě doutníků a cigarillos Česká republika uplatňuje spotřební daň na kus tohoto výrobku. V případě cigaret se návrhem zvyšuje pevná část sazby daně, procentní část je ponechána na úrovni 30 % z maloobchodní ceny jednotkového balení tohoto tabákového výrobku. Zároveň v prvním roce dochází k výraznějšímu navýšení minimální sazby daně na 1 kus cigarety, a to o 20 %. V dalších letech již dochází k navýšení této minimální sazby v souladu s navyšováním v rámci čtyřletého harmonogramu. Navyšuje se rovněž minimální sazba daně na 1 kus cigarety. Zvýšení sazby daně z tabáku ke kouření má dopad i na výši sazby spotřební daně ze surového tabáku, neboť podle ustanovení § 131e odst. 1 zákona o spotřebních daních se sazba daně ze surového tabáku stanoví ve výši sazby spotřební daně z tabáku ke kouření. V tomto bodě se jedná o první zvýšení sazby spotřební daně z tabákových výrobků o 10 % s účinností k 1. 2. 2024 [výjimku představuje minimální sazba daně na kus cigarety (viz výše)]. Účinnost k 1. 2. 2024 se navrhuje proto, aby byly subjekty i správce daně schopny zajistit podmínky v oblasti distribuce a logistiky tak, aby bylo možné řádné značení výrobků tabákovou nálepkou odpovídající nové sazbě spotřební daně.

K bodu 33 (§ 104 odst. 1)

Zavádí se snížená sazba spotřební daně pro tabák do vodní dýmky. Odložení účinnosti této snížené sazby k 1. 3. 2024 se navrhuje z důvodu poskytnutí dostatečného prostoru pro zajištění řádného značení těchto výrobků, a to jak pro výrobce, dovozce a dopravce tabáku do vodní dýmky, tak pro přizpůsobení systémů a postupů ze strany správce daně. Dosud byla jednotková balení tabáku do vodní dýmky značena tabákovou nálepkou shodnou pro tabák ke kouření. Z důvodu zavedení snížené sazby spotřební daně bude pro tabák do vodní dýmky upravena specificky i tabáková nálepka. Směrnice 2011/64/EU o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků stanovuje minimální sazby spotřební daně z tabáku ke kouření a ostatního tabák ke kouření, a to v článku 14 odst. 2. Minimální sazba spotřební daně pro tabák ke kouření je stanovena ve výši 60 EUR na kilogram, v případě ostatního tabáku ke kouření na úroveň 22 EUR na kilogram tohoto výrobku. Návrh výše sazby spotřební daně pro tabák do vodní dýmky je nastaven nad minimální výší sazby EU pro ostatní tabák ke kouření.

K bodu 34 (§ 104 odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje druhé zvýšení sazby spotřební daně z tabákových výrobků o 5 % s účinností k 1. 1. 2025. Česká republika dlouhodobě splňuje požadavky stanovené legislativou EU, a to jak v případě struktury sazeb spotřebních daní na jednotlivé kategorie tabákových výrobků, tak v případě výše minimálních sazeb. Další navýšení sazeb spotřební daně oproti předchozímu roku proto z povahy věci nezakládá důvod pro vznik rozporu s legislativou EU.

K bodu 35 (§ 104 odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje třetí zvýšení sazby spotřební daně z tabákových výrobků o 5 % s účinností k 1. 1. 2026. Česká republika dlouhodobě splňuje požadavky stanovené legislativou EU, a to jak v případě struktury sazeb spotřebních daní na jednotlivé kategorie tabákových výrobků, tak v případě výše minimálních sazeb. Další navýšení sazeb spotřební daně oproti předchozímu roku proto z povahy věci nezakládá důvod pro vznik rozporu s legislativou EU.

K bodu 36 (§ 104 odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje čtvrté zvýšení sazby spotřební daně z tabákových výrobků o 5 % s účinností k 1. 1. 2027. Česká republika dlouhodobě splňuje požadavky stanovené legislativou EU, a to jak v případě struktury sazeb spotřebních daní na jednotlivé kategorie tabákových výrobků, tak v případě výše minimálních sazeb. Další navýšení sazeb spotřební daně oproti předchozímu roku proto z povahy věci nezakládá důvod pro vznik rozporu s legislativou EU.

K bodu 37 (§ 130 odst. 1 až 3)

Navrhuje se nová, pozitivní definice zahřívaného tabákového výrobku, která lépe odpovídá současnému vývoji inovativních výrobků, které fungují na bázi užívání tabáku, nikotinu a případně dalších látek prostřednictvím jejich zahřívání. Upravuje se proto stávající definice zahřívaného tabákového výrobku tak, aby mezi zahřívané tabákové výrobky mohly být zařazeny i takové produkty, které obsahují zcela nebo částečně jiné látky než tabák. Cílem této úpravy je zahrnout do této kategorie i výše uvedené inovativní výrobky, které fungují na obdobném principu jako zahřívané tabákové výrobky, ale dosud je pro účely aplikace spotřební daně nebylo pod kategorii zahřívaných tabákových výrobků možné podřadit. Současně se v rámci tohoto ustanovení jednoznačně vymezuje, že do této kategorie výrobků nespadají náplně do elektronických cigaret (tekutiny). V případě, že by však bylo možné výrobek deklarovaný jako náplň do elektronických cigaret užívat i jako zahřívaný tabákový výrobek, bude tento výrobek předmětem daně ze zahřívaných tabákových výrobků.

K bodu 38 (§ 130 odst. 2 a 3)

K § 130 odst. 2 Navrhuje se stanovit najisto, že zahřívané tabáky jsou definovány pro účely spotřebních daní obecně, nikoliv jako doposud pro účely daně ze zahřívaných tabákových výrobků. Tím se do zákona vtěluje výkladem dovozená skutečnost, že definice vybraných výrobků (v tomto případě zahřívaných tabákových výrobků) a dalších používaných termínů se v rámci zákona o spotřebních daních stanovují pro celou oblast spotřebních daní, nejen pro úzkou oblast jedné spotřební daně. K § 130 odst. 3 Obdobně jako například u tabáku ke kouření se stanovuje, že spotřební dani ze zahřívaných tabákových výrobků nepodléhají výrobky, které neobsahují tabák a prokazatelně slouží výhradně k lékařským účelům.

K bodu 39 (§ 130a)

Vzhledem k rozšíření definice zahřívaného tabákového výrobku (§130) se upravuje i předmět daně u této komodity. Stanoví se, že v souladu s definicí bude spotřební dani podléhat nejenom tabák, ale případně i jiné látky. Z tohoto důvodu se jako předmět spotřební daně stanoví náplň zahřívaného tabákového výrobku, která může obsahovat nejenom tabák, ale také směs tabáku a jiných látek, případně zcela jiné látky než tabák, ze které zahříváním nebo obdobným způsobem dochází k uvolňování emisí, které uživatel vdechuje. Pro stanovení výše spotřební daně se nepřihlíží k hmotnosti dalších částí výrobku, např. filtru zahřívaného tabákového výrobku či dutinky, avšak pouze za podmínky, že tyto součásti neobsahují tabák nebo nikotin.

K bodu 40 (§ 130b odst. 1)

V návaznost na upravený předmět daně ze zahřívaných tabákových výrobků se základ daně ze zahřívaných tabákových výrobků navrhuje stanovit na množství náplně v tomto výrobku obsažené.

K bodu 41 (§ 130b odst. 2)

V návaznosti na změnu činěnou v § 130b odst. 1 se navrhuje stanovit, že pro okamžik vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit je rozhodující pro určení hmotnosti náplně zahřívaného tabákového výrobku.

K bodu 42 (§ 130c odst. 1)

Navrhuje se zvýšení sazby spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků. K postupnému navýšení sazeb spotřební daně dojde podobně jako u tabákových výrobků v rámci čtyřletého harmonogramu. Opouští se dosavadní princip výše zdanění odvozeného od zdanění tabáku ke kouření a zavádí se vyšší tempo zdanění zahřívaných tabákových výrobků, a to o 15 % ročně. Zahřívané tabákové výrobky mají nižší hmotnost tabákové náplně než ručně balené i průmyslově vyráběné cigarety a slouží uživatelům jako jejich substitut. Tyto výrobky vykazují dynamický nárůst spotřeby na českém trhu. Jelikož jsou považovány za méně zdraví škodlivé výrobky, i přes rychlejší navrhované tempo růstu spotřební daně bude stále jejich míra zdanění výrazně nižší, než je tomu u tradičních tabákových výrobků fungujících na principu spalování tabáku. K obdobnému přístupu ke zdanění přistoupilo v poslední době například Německo a Slovensko, a to rovněž s cílem dosáhnout postupného přibližování míry zdanění zahřívaných a tradičních tabákových výrobků. V tomto bodě se jedná o první zvýšení sazby spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků o 15 % s účinností k 1. 2. 2024. Účinnost k 1. 2. 2024 se navrhuje proto, aby byly subjekty i správce daně schopny zajistit podmínky v oblasti distribuce a logistiky tak, aby bylo možné řádné značení výrobků tabákovou nálepkou odpovídající nové sazbě spotřební daně.

K bodu 43 (§ 130c odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje druhé zvýšení sazby spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků o 15 % s účinností k 1. 1. 2025.

K bodu 44 (§ 130c odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje třetí zvýšení sazby spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků o 15 % s účinností k 1. 1. 2026.

K bodu 45 (§ 130c odst. 1)

Tímto bodem se navrhuje čtvrté zvýšení sazby spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků o 15 % s účinností k 1. 1. 2027.

K bodu 46 (§ 130d odst. 2 písm. b))

V návaznost na upravený předmět a základ daně ze zahřívaných tabákových výrobků se navrhuje přiměřeně upravit i údaje, které musí být uvedeny na jednotkovém balení, na množství náplně v tomto výrobku obsažené.

K bodu 47 (nadpis § 130f)

Viz důvodová zpráva k nadpisu § 135.

K bodu 48 (§ 130f)

Viz důvodová zpráva k nadpisu § 135.

K bodu 49 (§ 130g)

Vzhledem k úpravě definice zahřívaných tabákových výrobků se navrhuje stanovit množství výrobků považované za přiměřené pro osobní spotřebu na základě hmotnosti náplně.

K bodu 50 (nové hlavy VII a VIII)

K Hlavě VII K § 130h K odst. 1 Navrhuje se definovat ostatní tabákové výrobky, které dosud nepodléhají harmonizované spotřební dani z tabákových výrobků a současně nejsou předmětem daně z tabákových výrobků ani zahřívaných tabákových výrobků. Do této skupiny výrobků patří například žvýkací a šňupací tabák. K odst. 2 Obdobně jako v případě tabákových výrobků a zahřívaných tabákových výrobků se zavádí právní fikce, podle které jsou ostatními tabákovými výrobky i takové varianty výrobků, které částečně obsahují i jiné látky než tabák. Tabák však v případě ostatních tabákových výrobků musí být vždy alespoň částečně ve výrobku obsažen. Může se jednat například o směs tabáku a bylin. Pokud však tyto výrobky splňují definici tabákového nebo zahřívaného tabákového výrobku, např. je možné je užívat tak, že u nich dochází ke spalování tabáku nebo jeho zahřívání, řadí se z hlediska aplikace spotřební daně do jedné z těchto dvou kategorií a aplikuje se na ně odpovídající sazba spotřební daně. K odst. 3 Obdobně jako v případě aplikace spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků se zavádí právní fikce, na jejímž základě se pro ostatní tabákové výrobky přiměřeně použijí stávající ustanovení zákona upravující oblast spotřební daně z tabákových výrobků, a to včetně povinného značení těchto výrobků tabákovou nálepkou. K odst. 4 V návaznosti na předchozí ustanovení se na ostatní tabákové výrobky hledí jako na vybrané výrobky, tedy jako na výrobky podléhající spotřební dani, na které se aplikují vedle ustanovení upravujících spotřební daň z tabákových výrobků i další relevantní ustanovení zákona o spotřebních daních. K § 130i Stanovuje se předmět daně z ostatních tabákových výrobků. Mezi tuto skupinu výrobků patří například žvýkací a šňupací tabák. Tyto výrobky jsou na českém trhu dlouhodobě dostupné a typicky jsou konečnému spotřebiteli nabízeny v místě prodeje společně s tabákovými výrobky, které podléhají spotřební dani. Oproti cigaretám, tabáku ke kouření nebo zahřívaným tabákovým výrobkům je však jejich popularita mezi uživateli nižší. V případě žvýkacího tabáku je tento výrobek prodáván především ve formě sáčkových porcí, na trhu jsou však k dispozici i neporcovaná jednotková balení tohoto tabáku. Vzhledově jsou jednotková balení žvýkacího tabáku v porcích velmi podobná jednotkovým balením nikotinových sáčků. Podmínky uvádění těchto výrobků na český trh primárně upravuje zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“) a jeho prováděcí předpisy. K § 130j V rámci odstavce 1 je definován základ spotřební daně z ostatních tabákových výrobků, kterým je množství výrobku obsažené v jednotkovém balení určeném pro konečného spotřebitele, a to v gramech se zaokrouhlením na jedno desetinné místo. Pro stanovení množství výrobku je rozhodující jeho hmotnost v okamžiku vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Ustanovení odstavce 2 vymezuje, že pro číselné vyjádření množství ostatních tabákových výrobků je rozhodující jeho hmotnost v okamžiku vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. K § 130k Tímto ustanovením se určuje sazba spotřební daně a způsob jejího výpočtu v případě spotřební daně z ostatních tabákových výrobků. Výše sazby spotřební daně z ostatních tabákových výrobků je stanovena ve stejné výši jako v případě tabáku ke kouření s tím, že je uvedena na gram výrobku. Ustanovení odstavce 2 specifikuje způsob výpočtu spotřební daně z ostatních tabákových výroků. K § 130l Pro zajištění právní jistoty dotčených subjektů se v rámci tohoto ustanovení potvrzuje, že v případě dopravy ostatních tabákových výrobků se přiměřeně využijí stávající ustanovení o dopravě vybraných výrobků. Jelikož se však stejně jako v případě zahřívaných tabákových výrobků jedná o výrobky, které nejsou v rámci EU v oblasti spotřebních daní harmonizovány, nelze plně využít všechna ustanovení, a to především ta, která se týkají doprav mezi členskými státy. Nelze např. vynucovat, aby byly ostatní tabákové výrobky na daňové území České republiky z jiného členského státu dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně a jejich doprava monitorována v rámci Evropského systému pro sledování doprav vybraných výrobků (EMCS). K § 130m Cílem ustanovení je zajistit, aby řádně značené ostatní tabákové výrobky, které byly řádně uvedeny do volného daňového oběhu před nabytím účinnosti nové sazby spotřební daně, nebyly po nabytí účinnosti nové sazby daně považovány za tabákové výrobky značené nesprávným způsobem. Doprodej těchto tabákových výrobků lze uskutečňovat až do doprodání zásob. K § 130n V rámci tohoto ustanovení se upravuje doporučené množství těchto výrobků, které je považováno za přiměřené pro osobní spotřebu. Toto množství je stanoveno tak, aby proporcionálně odpovídalo množství tabákových výrobků pro osobní spotřebu již stanovené v rámci zákona o spotřebních daních (cigarety, tabák ke kouření). K hlavě VIII K § 130o K odst. 1 Pro účel spotřební daně se definují výrobky související s tabákovými výrobky. Jedná se o skupinu výrobků zahrnující náplně do elektronických cigaret, nikotinové sáčky a ostatní nikotinové výrobky. Tyto výrobky jsou charakteristické tím, že neobsahují tabák, ale obsahují nikotin. Výjimku tvoří náplně do elektronických cigaret, které nikotin obsahovat nemusí, ale užívají se stejně jako nikotinové náplně v elektronické cigaretě. Podmínky uvádění těchto výrobků na český trh a způsob jejich nabízení konečnému spotřebiteli primárně upravuje zákon o potravinách a jeho prováděcí předpisy. K odst. 2 V tomto ustanovení je upraven vztah výrobků souvisejících s tabákovými výrobky a tabákových výrobků, resp. zahřívaných tabákových výrobků. Jelikož může nastat situace, že výrobek splní definici obou těchto skupin, je zde najisto postaveno, že v takovém případě se bude jednat o tabákový výrobek, resp. zahřívaný tabákový výrobek, nikoli o výrobek související s tabákovými výrobky (a podle toho bude zdaněn). K odst. 3 Tímto ustanovením je zajištěno, aby výrobky, které jsou používány výhradně k lékařským účelům a splňují podmínky stanovené Ministerstvem zdravotnictví nebo jím pověřené instituce, nebyly předmětem daně z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky. K odst. 4 Obdobně jako v případě aplikace spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků a ostatních tabákových výrobků se zavádí právní fikce, na základě které se pro výrobky související s tabákovými výrobky přiměřeně použijí již existující ustanovení zákona upravující oblast spotřební daně z tabákových výrobků. K odst. 5 V návaznosti na předchozí ustanovení se na výrobky související s tabákovými výrobky hledí jako na vybrané výrobky, tedy jako na výrobky podléhající spotřební dani, na které se aplikují vedle ustanovení upravujících spotřební daň z tabákových výrobků i relevantní ustanovení obecné části tohoto zákona. K § 130p K odst. 1 Pro účely spotřebních daní je definována náplň do elektronických cigaret jako tekutina, která může, ale nemusí obsahovat nikotin a je buď součástí elektronické cigarety, nebo slouží k jejímu jednorázovému či opakovanému doplnění. Definice tohoto ustanovení je formulována tak, aby nebyla v rozporu s definicí obsaženou v zákoně o potravinách. K odst. 2 Pro zajištění právní jistoty jsou definovány jednotlivé varianty elektronické cigarety jakožto zařízení, jehož prostřednictvím dochází k užívání náplní. K § 130q Definuje se nikotinový sáček jakožto výrobek, který je určen k orálnímu použití, obsahuje nikotin smíchaný s rostlinnými vlákny nebo obdobným materiálem a je nabízen konečnému spotřebiteli v jednotkovém balení porcovaný a upravený do sáčků nebo obdobných balení. K § 130r V rámci tohoto ustanovení se jako ostatní nikotinové výrobky vymezují takové výrobky, které neobsahují tabák, obsahují nikotin a nespadají do kategorie e-cigaret ani nikotinových sáčků. K § 130s Stanovuje se předmět daně z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky, kterými jsou náplně do e-cigaret, nikotinové sáčky a ostatní nikotinové výrobky. Je nutné zdůraznit, že pro stanovení množství (hmotnosti) náplně a výše spotřební daně se nepřihlíží k hmotnosti dalších částí výrobku, např. vnějšího obalu nikotinového sáčku nebo funkční část e-cigarety, ovšem za podmínky, že tyto části výrobku nebo zařízení neobsahují tabák nebo nikotin. K § 130t V rámci tohoto ustanovení je určen základ daně z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky. V případě e-cigaret je základem daně množství náplně vyjádřené v mililitrech, bez ohledu na to, zda tato náplň obsahuje nikotin, či nikoliv. V případě nikotinových sáčků a ostatních nikotinových výrobků je základem daně hmotnost výrobku v jednotkovém balení vyjádřená v gramech a zaokrouhlená na jedno desetinné místo. K § 130u V odstavci 1 se stanovuje sazba daně pro náplně do e-cigaret, nikotinových sáčků a ostatních nikotinových výrobků. V odstavci 2 se stanovuje způsob výpočtu daně z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky, který je stanoven jako součin sazby daně a množství výrobku v příslušné měrné jednotce. K § 130v Pro zajištění právní jistoty se v rámci tohoto ustanovení potvrzuje, že v případě dopravy výrobků souvisejících s tabákovými výrobky se přiměřeně použijí stávající ustanovení o dopravě vybraných výrobků stanovená v rámci zákona o spotřebních daních. K § 130w Cílem ustanovení je zajistit, aby výrobky související s tabákovými výrobky, které jsou řádně značené a které byly uvedeny do volného daňového oběhu před nabytím účinnosti nové sazby spotřební daně, nebyly považovány po nabytí účinnosti nové sazby daně za výrobky značené nesprávným způsobem. Doprodej těchto tabákových výrobků lze uskutečňovat až do vyčerpání zásob. K § 130x V rámci tohoto ustanovení se upravuje množství těchto výrobků, které je považováno za přiměřené pro osobní spotřebu. Toto množství je stanoveno tak, aby přibližně odpovídalo množství tabákových výrobků (cigaret, tabáku ke kouření) pro osobní spotřebu.

K bodu 51 (§ 134b odst. 2 a § 134f písm. c))

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech. V důsledku této změny dochází i ke zrušení dvou odstavců v § 49 zákona o spotřebních daních; z toho důvodu je nutné přečíslovat odkazy odkazující na další odstavce v § 49.

K bodu 52 (nadpis § 135)

V oblasti přestupků vztahujícím se k tabákových výrobků, zahřívaným tabákovým výrobkům, ostatním tabákovým výrobkům a výrobkům souvisejícím s tabákovými výrobky dochází ke změně přístupu k aplikaci přestupků a to z důvodu zajištění právní jistoty. Do účinnosti této změny se aplikace přestupků vztahujícím se k tabákovým výrobkům na zahřívané tabákové výrobky dovozuje na základě § 130 odst. 2 a 3 zákona o spotřebních daních. Ačkoli je v takém postupu nadále možno pokračovat, je v tomto návrhu zákona zvolena cesta právní jistoty a zahřívané tabákové výrobky, stejně tak jako nově daněné komodity, budou v legislativním textu v oblasti přestupků explicitně uvedeny. Důvodem je specifické postavení správního trestání v právním řádu, kdy je vyžadována vysoká míra konkrétnosti při definici skutkové podstaty. V případě ostatních oblastí, na které spadá ustanovení § 130 odst. 2 a 3 zákona o spotřebních daních (případně obdobná ustanovení pro nově daněné komodity), není vyžadována taková míra konkrétnosti a nejsou tak předmětem obdobné úpravy jako oblast přestupků.

K bodu 53 (§ 135 odst. 1)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 54 (§ 135a odst. 1)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 55 (§ 135b odst. 1 písm. b)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 56 (nadpis § 135c)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 57 (§ 135c odst. 2)

V souvislosti se zavedením spotřební daně na nové kategorie výrobků (ostatní tabákové výrobky a výrobky související s tabákovými výrobky) se specifikuje skutková podstata přestupku, kterého se právnická nebo podnikající fyzická osoba v pozici subjektu, který na daňovém území České republiky přijímá zahřívané tabákové výrobky, ostatní tabákové výrobky nebo výrobky související s tabákovými výrobky dopustí, pokud nesplní povinnost stanovenou v § 24 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Cílem ustanovení je zajistit, aby tento příjemce vždy ohlásil přijetí předmětných výrobků a případně oznámil i jejich ztrátu nebo znehodnocení v průběhy dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně. Vzhledem k tomu, že se jedná o kategorie výrobků, které nejsou v oblasti spotřebních daní dosud harmonizovány, lze tento přestupek vztahovat pouze na taková porušení zákona, která vznikla v průběhu dopravy na daňovém území České republiky.

K bodu 58 (§ 135c odst. 3)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 59 (nadpis § 135)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 60 (§ 135d odst. 1)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 61 (nadpis § 135e)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 62 (§ 135e odst. 1)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 63 (§ 135g odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením institutu vracení spotřební daně osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech. V důsledku této změny dochází i ke zrušení dvou odstavců v § 49 zákona o spotřebních daních; z toho důvodu je nutné přečíslovat odkazy odkazující na další odstavce v § 49.

K bodu 64 (k nadpisu části deváté hlavy IX)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 65 (§ 135m odst. 1 písm. a)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 66 (§ 135m odst. 1 písm. b)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 67 (§ 135m odst. 2)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 68 (nadpis § 135n)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 69 (§ 135n odst. 1)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 70 (nadpis § 135p odst. 1)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 71 (§ 135p odst. 2 písm. a))

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 72 (§ 135p odst. 2 písm. b))

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 73 (§ 135q odst. 1)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 74 (§ 135q odst. 2)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 75 (§ 135q odst. 2 písm. c))

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 76 (hlava IX)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 77 (§ 135zi odst. 2 písm. a) a odst. 3)

V návaznosti na zavedení zdanění nových výrobků spotřebními daněmi se v rámci tohoto ustanovení se rozšiřuje věcná příslušnost k řízení o přestupcích o úsek správy daně z ostatních tabákových výrobků a výrobků souvisejících s tabákovými výrobky. Znamená to, že vedle správce daně jsou pro vybrané přestupky v oblasti správy daně z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky příslušné k řízení i další orgány státní správy, např. Česká obchodní inspekce, Finanční správa, Státní zemědělská a potravinářská inspekce apod.

K bodu 78 (§ 135zi odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K bodu 79 (§ 135zi odst. 4)

Viz důvodová zpráva k nadpisu k § 135.

K čl. LV (Oznámení)

Podle čl. 48 odst. 7 Legislativních pravidel vlády je v tomto ustanovení obsažena informace o tom, že tato část (novela zákona o spotřebních daních) byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

K čl. LVI (Přechodná ustanovení)

K bodu 1 Jedná se o standardní přechodné ustanovení, kterým se potvrzuje, že pro daňové povinnosti u spotřební daně vzniklé za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použijí ta ustanovení zákona o spotřebních daních, která byla v daném okamžiku účinná. Navrhované přechodné období mimo jiné podchycuje i situace, kdy nárok na vrácení daně podle § 55 zákona o spotřebních daních vzniknul před nabytím účinnosti zákona, avšak subjekt jej uplatňuje až po nabytí účinnosti, tedy v době, kdy zákon o spotřebních daních již § 55 nebude obsahovat. V tomto případě se na uplatnění nároku na vrácení daně vztahují ustanovení a lhůty upravené v § 55 odst. 9 a 10 zákona o spotřebních daních ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 2 Toto přechodné ustanovení má umožnit subjektům v souvislosti s nabytím účinnosti tohoto zákona dostatečný prostor pro navýšení zajištění daně z lihu pro daňový sklad a pro oprávněného příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků. Úprava je navržena v souvislosti jednak se zvýšením sazeb spotřební daně z lihu v prvním kroku a také v souvislosti s navrženým zvýšením zajištění daně poskytovaného podle § 77 zákona o spotřebních daních. Dále má toto ustanovení za cíl poskytnout subjektům dostatečný časový prostor pro případnou změnu způsobu poskytnutí zajištění daně. K bodu 3 Toto přechodné ustanovení má umožnit subjektům dostatečný časový prostor nezbytný pro navýšení zajištění daně pro daňový sklad na výrobu tabákových výrobků a zahřívaných tabákových výrobků. Úprava je navržena z důvodu zvýšení sazeb spotřební daně u těchto komodit. Dále má toto ustanovení za cíl poskytnout subjektům dostatečný časový prostor pro případnou změnu způsobu poskytnutí zajištění daně. K bodu 4 Navrhované přechodné období se týká subjektů, kterým do doby nabytí účinnosti tohoto zákona vzniknul nárok na vrácení daně podle § 55 zákona o spotřebních daních, a které zároveň minerální oleje spotřebovávají pro jiné účely, než je výroba tepla nebo pohon motorů. V těchto případech bude pro takto použité minerální oleje nově možné uplatnit nárok na osvobození od daně podle § 49 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Podle § 53 odst. 1 zákona o spotřebních daních však tyto minerální oleje bude možné nabýt osvobozené od daně pouze na základě pravomocného povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně (§ 13, resp. § 52a zákona o spotřebních daních). Podle §12 odst. 3 zákona o spotřebních daních musí uživatel nárok na vydání vybraného výrobku za ceny bez daně prokazovat předložením povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, a pokud nelze vybrané výrobky bez předmětného povolení nabýt osvobozené, má se za to, že nárok na osvobození nebyl uplatněn. Zároveň podle § 13 odst. 2 zákona o spotřebních daních platí, že vybrané výrobky osvobozené od daně lze přijímat pouze od dodavatele uvedeného v povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně. Přechodné ustanovení tak řeší situace, kdy subjekt po nabytí účinnosti zákona nebude disponovat pravomocným povolením k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, avšak již bude nutné (například z technických důvodů), aby nabyl předmětné minerální oleje osvobozené od daně. Tomuto subjektu umožněno, aby do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona podal návrh na vydání povolení (podle § 43b zákona o spotřebních daních), přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí o tomto návrhu jsou uvedeny v § 43i zákona o spotřebních daních. Do doby vydání pravomocného rozhodnutí bude na tento subjekt pohlíženo jako na „dočasného“ uživatele s povolením, a to na základě toho, že podle tohoto přechodného ustanovení se na takový návrh hledí jako na příslušné povolení. Tento uživatel bude vůči dodavateli vystupovat na základě této žádosti, ve které je údaj o dodavateli zanesen (bude se na něj hledět jako na uživatele). Dodavatel zároveň bude moci po „dočasném“ uživateli vyžadovat důkaz o tom, že předmětný návrh na vydání povolení byl skutečně podán ve stanovené lhůtě. Pokud návrhu na vydání povolení nebude správcem daně vyhověno, stane se z (dočasného) uživatele plátce daně, který přizná a zaplatí daň za všechny minerální oleje, které mu budou ode dne nabytí účinnosti zákona vydány osvobozené od daně. K bodu 5 Navrhované přechodné období navazuje na předchozí a řeší situace, kdy bude návrh na vydání povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně subjektu („dočasnému“ uživateli) správcem daně zamítnut. V takovém případě se ze žadatele stane plátce spotřební daně. Tato osoba zdaní všechny minerální oleje, které od doby nabytí účinnosti zákona do dne právní moci zamítavého rozhodnutí nabyl osvobozené od daně (tedy podle § 49 odst. 1 ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona). Lhůta pro podání daňového tvrzení i splatnost této daně činí 15 dnů ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí. K bodům 6 až 9 Tato přechodná ustanovení zajišťují, aby se na líh, u kterého vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit před účinností nové sazby, uplatnila sazba daně účinná v okamžiku vzniku této povinnosti. K bodům 10 až 13 Tato přechodná ustanovení zajišťují, že na tabákové výrobky a zahřívané tabákové výrobky, u kterých vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit před účinností nové sazby, se uplatní sazba daně účinná v okamžiku vzniku této povinnosti. Rovněž zajišťují, aby se na surový tabák, u něhož daňová povinnost vznikla před účinností nové sazby, uplatnila sazba daně účinná v okamžiku vzniku této povinnosti. K bodu 14 Toto přechodné období stanovuje, že první rok harmonogramu změn sazeb daně z tabákových a zahřívaných tabákových výrobků lze objednávku tabákových nálepek odpovídající staré sazbě daně bezprostředně předcházející nové sazbě daně uskutečnit nejpozději čtyři týdny před nabytím účinnosti nové sazby daně. Zkracuje se tak minimální délka lhůty, do kdy musí odběratel tabákové nálepky objednat tabákovou nálepku odpovídající staré sazbě daně, a to ze šesti na čtyři týdny. Zkracuje se rovněž minimální délka lhůty, od kdy musí tyto subjekty objednat tabákovou nálepku odpovídající nové sazbě daně před jejím prvním odběrem, a to opět ze šesti na čtyři týdny. Důvodem těchto změn je předpokládaná krátká legisvakanční lhůta mezi okamžikem vyhlášení zákona a okamžikem účinnosti ustanovení o změně sazeb daně z těchto výrobků. Účinnost tohoto přechodného ustanovení se navrhuje K bodům 15 až 19 Tato přechodná ustanovení umožňují, aby se v případě doprav zahájených před datem účinnosti nových sazeb, na které bylo poskytnuto zajištění daně podle dosavadní právní úpravy, pohlíželo jako na zajištění daně poskytnuté v souladu s nově zavedenou úpravou. K bodu 20 Toto přechodné ustanovení zajišťuje, aby se na tabák do vodních dýmek, který byl řádně uveden do volného daňového přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, i po zavedení zvláštní sazby pohlíželo jako na řádně zdaněný výrobek.

K bodu 21 Stanoví se, že tabák do vodních dýmek, který byl řádně označen tabákovou nálepkou před nabytím účinnosti tohoto zákona, bude i po jeho nabytí účinnosti považován za řádně značený výrobek. K bodu 22 Stanovuje se fikce, že výrobky, které je možné kvalifikovat jako tabák do vodních dýmek, například speciální kameny, které se používají jako náplň do vodní dýmky a dosud na ně nebyla aplikována spotřební daň, budou po nabytí účinnosti příslušných ustanovení zákona považovány za řádně zdaněný tabákový výrobek uvedený do volného daňového oběhu v souladu se zákonem. K bodu 23 Tímto přechodným ustanovením je umožněno ještě tři měsíce po nabytí účinnosti předmětných ustanovení zákona účinných pro tabák do vodních dýmek uvádět na trh výrobky popsané v předcházejícím bodě bez tabákové nálepky. Dotčeným subjektům se poskytuje časový prostor pro přizpůsobení se novým podmínkám nakládání s tímto výrobkem, např. pro objednání a odběr tabákových nálepek, zajištění jejich značení apod. K bodu 24 Ustanovením se omezuje doba, po kterou mohou být neznačené výrobky spadající do předmětu daně z tabáku do vodní dýmky doprodávány na daňovém území České republiky, a to na 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti příslušných ustanovení. V průběhu tohoto období musí být tyto výrobky doprodány nebo staženy z trhu. Po jejím uplynutí budou tyto výrobky považovány za neznačený tabákový výrobek. Po uplynutí této doby budou tyto výrobky považovány za neznačené a při jejich zjištění na trhu budou vůči dotčeným subjektům aplikovány sankce. K bodu 25 Toto přechodné ustanovení zavádí právní fikci, podle které se subjekty, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na daňovém území České republiky vyrobily, na něj dopravily nebo ze třetí země dovezly výrobky, na které přede dnem nabytí účinnosti příslušných ustanovení nebyla aplikována spotřební daň z tabáku do vodní dýmky, a které nebyly držiteli povolení k provozování daňového skladu tabáku ke kouření nebo povolení pro opakované přijímání tabáku ke kouření považují za držitele povolení k provozování daňového skladu nebo k opakovanému přijímání, a to po dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Důvodem je poskytnout těmto subjektům časový prostor pro splnění věch relevantních povinností a podmínek stanovených v rámci zákona o spotřebních daních. K bodu 26 Stanovuje se fikce, že osoba, která přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na daňovém území České republiky vyrobila, na něj dopravila nebo ze třetí země dovezla výrobky, na které přede dnem nabytí účinnosti příslušných ustanoven nebyla aplikována spotřební daň, a která si ve lhůtě 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti příslušných ustanovení požádala o vydání povolení k provozování daňového skladu tabáku ke kouření nebo povolení pro opakované přijímání tabáku ke kouření, případně požádala o rozšíření již drženého povolení o tabák ke kouření, považuje za držitele povolení k provozování daňového skladu nebo k opakovanému přijímání do okamžiku, kdy správce daně o těchto žádostech pravomocně rozhodne. Cílem opatření je opět usnadnit přechod subjektů na podmínky, které jsou tyto subjekty povinny nově splnit.

K bodům 27 až 30 Zavádí se omezení doby doprodeje zahřívaných tabákových výrobků s tabákovou nálepkou odpovídající sazbě daně bezprostředně předcházející nové sazbě daně. Tyto výrobky lze prodávat a skladovat pouze do uplynutí posledního dne pátého kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabyla účinnosti sazba spotřební daně stanovená pro daný rok. K bodu 31 Stanovuje se, že po uplynutí období, kdy je možné zahřívané tabákové výrobky s tabákovou nálepkou odpovídající sazbě daně bezprostředně předcházející nové sazbě daně prodávat a skladovat (viz body 27 až 30 přechodných ustanovení), se tyto výrobky považují za tabákové výrobky značené nesprávným způsobem. K bodům 32 až 35 Specifikuje se postup pro skladování a likvidaci zahřívaných tabákových výrobků, jakožto i uplatnění následného nároku na vrácení hodnoty tabákových nálepek v případě změny sazby daně. Postup je navržen obdobně, jako je tomu v § 122a zákona o spotřebních daních pro cigarety s tím, že lhůty podle příslušných ustanovení jsou namísto nabytí účinnosti nové sazby daně navázány na den, po jehož uplynutí nelze skladovat ani prodávat jednotkové balení zahřívaných tabákových výrobků s tabákovou nálepkou odpovídající staré sazbě daně. Postup bude aplikován shodně v každém roce, ve kterém dojde ke zvýšení sazeb spotřební daně. K bodu 36 Stanovuje se fikce, že výrobky, které jsou nově předmětem spotřební daně (výrobky, které po rozšíření okruhu výrobků, které jsou předmětem daně ze zahřívaných tabákových výrobků, jsou nově zahřívanými tabákovými výrobky, dále ostatní tabákové výrobky a výrobky související s tabákovými výrobky), které byly na daňovém území České republiky vyrobeny, dopraveny nebo dovezeny ze třetí země přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se po účinnosti zákona považují za řádně zdaněné a uvedené do volného daňového oběhu v souladu se zákonem o spotřebních daních. K bodu 37 Tímto přechodným ustanovením je umožněno ještě 3 měsíce po nabytí účinnosti tohoto zákona uvádět na trh neznačené výrobky, které jsou nově předmětem spotřební daně (výrobky, které po rozšíření okruhu výrobků, které jsou předmětem daně ze zahřívaných tabákových výrobků, jsou nově zahřívanými tabákovými výrobky, dále ostatní tabákové výrobky a výrobky související s tabákovými výrobky). Dotčeným subjektům se poskytuje časový prostor pro přizpůsobení se novým podmínkám nakládání s těmito výrobky, např. pro zajištění objednávky a odběru daňového značení (nálepek) těchto výrobků, označení předmětných výrobků těmito nálepkami apod. K bodu 38 Ustanovením se omezuje doba, po kterou mohou být neznačené výrobky, které jsou nově předmětem spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků, ostatních tabákových výrobků a výrobků souvisejících s tabákovými výrobky nabízeny konečnému spotřebiteli na daňovém území České republiky, a to na 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V průběhu této doby by měly být tyto výrobky doprodány nebo staženy z trhu. Po uplynutí této doby budou tyto výrobky považovány za neznačené a při jejich zjištění na trhu budou vůči dotčeným subjektům aplikovány sankce.

K bodu 39 Toto přechodné ustanovení zavádí právní fikci, podle které se subjekty, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na daňovém území České republiky vyrobily, na něj dopravily nebo ze třetí země dovezly výrobky, které po rozšíření okruhu výrobků, které jsou předmětem daně ze zahřívaných tabákových výrobků, jsou nově zahřívanými tabákovými výrobky, považují za držitele povolení k provozování daňového skladu nebo k opakovanému přijímání těchto výrobků, a to po dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Důvodem je těmto subjektům umožnit časový prostor pro přechod na značení těchto výrobků tabákovou nálepkou a splnění dalších povinností z titulu spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků. K bodu 40 Stanovuje se fikce, že osoba, která přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na daňovém území České republiky vyrobila, na něj dopravila nebo ze třetí země dovezla výrobky, které po rozšíření okruhu výrobků, které jsou předmětem daně ze zahřívaných tabákových výrobků, jsou nově zahřívanými tabákovými výrobky, a která si ve lhůtě 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti příslušných ustanovení požádala o vydání povolení k provozování daňového skladu zahřívaných tabákových výrobků nebo povolení pro opakované přijímání zahřívaných tabákových výrobků, případně požádala o rozšíření již drženého povolení o zahřívané tabákové výrobky, považuje za držitele povolení k provozování daňového skladu nebo k opakovanému přijímání těchto výrobků do okamžiku, kdy správce daně o těchto žádostech pravomocně rozhodne. Cílem opatření je opět usnadnit přechod subjektů na podmínky, které jsou tyto subjekty povinny nově splnit. K bodu 41 Toto přechodné ustanovení zavádí právní fikci, podle které se subjekty, které na daňovém území České republiky vyrobily, dopravily nebo dovezly ze třetí země ostatní tabákové výrobky nebo výrobky související s tabákovými výrobky přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za držitele povolení k provozování daňového skladu nebo k opakovanému přijímání těchto výrobků, a to po dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Cílem je těmto subjektům umožnit, aby měly přiměřený časový prostor pro přizpůsobení se podmínkám stanoveným zákonem o spotřebních daních, které jim v rámci jejich předmětu činnost vyvstanou na základě skutečnosti, že se výrobky, se kterými nakládají, stanou výrobky, na které je aplikována spotřební daň. K bodu 42 Stanovuje se fikce, že osoba, která přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na daňovém území České republiky vyrobila, na něj dopravila nebo ze třetí země dovezla ostatní tabákové výrobky nebo výrobky související s tabákovými výrobky, a která si ve lhůtě 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti příslušných ustanovení požádala o vydání povolení k provozování daňového skladu nebo povolení pro opakované přijímání těchto výrobků, se považuje za držitele povolení k provozování daňového skladu nebo k opakovanému přijímání těchto výrobků do okamžiku, kdy správce daně o těchto žádostech pravomocně rozhodne. Tato fikce má usnadnit subjektům, které nakládají s výrobky, na které je nově aplikována spotřební daň, přizpůsobily své procesy tak, aby byly schopné dostát podmínkám, které stanovuje zákon o spotřebních daních.

K části třicáté čtvrté – Změna zákona o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu K čl. LVII (§ 2 písm. f))

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K části třicáté páté – Změna zákona o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce K čl. LVIII (§ 1 a 2)

Prezident republiky má po skončení funkce nárok na měsíční rentu a na víceúčelovou paušální náhradu. Výše renty a náhrady byla v roce 2004 stanovena pevnou částkou 50 000 Kč bez úpravy automatické valorizace podle ekonomického vývoje. Pro srovnání, v roce 2004 byla průměrná mzda 17 466 Kč, zatímco dnes je 40 324 Kč (nárůst o cca 130 %). Základní plat poslance (jakožto jiného ústavního činitele) byl v roce 2004 ve výši 46 500 Kč, zatímco dnes je ve výši 102 400 Kč (nárůst o 120 %). Tj. tehdejší reálná výše renty, resp. paušální náhrady v průběhu 19 let reálně značně klesla. Navrhuje se proto, aby výše renty i náhrady byla navázána na výši platu poslance určeného podle § 8 věty první zákona č. 236/1995 Sb. (podle tohoto ustanovení poslanci náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,08). Zde návrh vychází z toho, že původní záměr zákonodárce stanovil rentu, resp. paušální náhradu ve výši přibližně základního platu poslance v roce 2004, kdy byl základní plat poslance 46 500 Kč, v roce 2005 pak již 54 500 Kč, přičemž zákon č. 48/2004 Sb. byl schválen v mezidobí, tj. renta, resp. paušální náhrada ve výši 50 000 Kč přibližně odpovídaly platu poslance. Uvedená změna zajistí průběžnou valorizaci uvedené renty a náhrady analogicky k valorizaci platu poslance, přičemž souvisí s opatřením v podobě zrušení zvláštního daňového režimu pro plat prezidenta republiky, které je navrhováno v rámci novely zákona o daních z příjmů. Současně se pro nadbytečnost vypouští demonstrativní výčet toho, k čemu má víceúčelová náhrada sloužit.

K části třicáté šesté – Změna zákona o dani z přidané hodnoty K čl. LIX K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1)

V souladu s požadavky na transponování unijních předpisů je do poznámky pod čarou č. 1 doplněna směrnice Rady (EU) 2022/542 ze dne 5. dubna 2022, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a (EU) 2020/285, pokud jde o sazby daně z přidané hodnoty, která je tímto zákonem částečně transponována.

K bodu 2 (§ 13 odst. 4 písm. b)

Jedná se o legislativně technickou změnu související s omezením možnosti uplatnit odpočet daně u vybraných osobních automobilů. V důsledku této změny dochází i k vložení dvou odstavců v § 72 zákona o dani z přidané hodnoty a přečíslování odstavců následujících; z toho důvodu je nutné upravit odkazy odkazující na nyní přečíslované odstavce v § 72.

K bodu 3 (§ 37 písm. b) bod 2)

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a druhé snížené sazby daně ve výši 10 %, a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %.

K bodu 4 (§ 47 odst. 1 písm. a))

Jedná se o legislativně technickou změnu související s vypuštěním písmene c).

K bodu 5 (§ 47 odst. 1 písm. b))

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %.

K bodu 6 (§ 47 odst. 1 písm. c))

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením druhé snížené sazby daně ve výši 10 %.

K bodu 7 (§ 47 odst. 3)

V důsledku zavedení jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty dochází ke zrušení přílohy č. 3a, ve které byl vymezen seznam zboží podléhajícího druhé snížené sazbě daně. U tepla a chladu se uplatní snížená sazba daně ve výši 12 %. Tato sazba se též uplatní u zboží uvedeného v příloze č. 3.

K bodu 8 (§ 47 odst. 4)

V důsledku zavedení jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 % dochází ke zrušení přílohy č. 2a, ve které byl vymezen seznam služeb podléhajících druhé snížené sazbě daně. Služby podléhající snížené sazbě daně se vymezují v příloze č. 2.

K bodu 9 (§ 47 odst. 5)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zavedením jedné snížené sazby daně ve výši 12 % a zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 %.

K bodu 10 (§ 47 odst. 6)

V zákoně o dani z přidané hodnoty jsou nyní u tiskovin sazby daně nastaveny tak, že pokud jsou dané tiskoviny (např. knihy, noviny, časopisy, předlohy ke kreslení, kartografické výrobky a další) v tištěné podobě zařazeny v druhé snížené sazbě daně, jsou ve stejné sazbě daně i elektronické verze těchto tiskovin a s tím související služby. Zařazení elektronických tiskovin do druhé snížené sazby daně je provedeno právě ustanovením § 47 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že na základě návrhu zákona se množina tiskovin podléhajících snížené sazbě daně zužuje (nově v ní budou obsaženy pouze noviny, časopisy a periodika vycházející méně než čtyřikrát týdně), dochází k zúžení ve stejném rozsahu i v tomto ustanovení.

K bodu 11 (§ 47 odst. 7)

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a druhé snížené sazby daně ve výši 10 %, a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %.

K bodu 12 (§ 47 odst. 8)

U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4 se navrhuje uplatňovat základní sazba daně.

K bodu 13 (§ 47 nový odst. 8)

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a druhé snížené sazby daně ve výši 10 %, a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %.

K bodu 14 (§ 47a)

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a druhé snížené sazby daně ve výši 10 %, a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %.

K bodu 15 (§ 48 odst. 1 a § 49)

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %.

K bodu 16 (§ 56a odst. 1 písm. b))

Z důvodu aktualizace Klasifikace produkce (CZ-CPA), zavedené sdělením Českého statistického úřadu č. 275/2008 Sb. ze dne 31. července 2008, je nově odkazováno na Klasifikaci produkce účinnou k 1. lednu 2015. Platné znění aktualizované Klasifikace produkce (CZ-CPA) je včetně vysvětlivek a převodníku k dispozici na internetových stránkách Českého statistického úřadu (www.czso.cz/). Vymezení ubytovacích služeb, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 55 ve znění platném k 1. lednu 2008, je obdobné, jako v klasifikaci produkce CZ-CPA 55 ve znění platném k 1. lednu 2015. Nejedná se tedy o věcnou změnu, stále platí, že pojem „nájem“ je pojmem vycházejícím ze směrnice o DPH a související judikatury Soudního dvora Evropské unie, na rozdíl od ubytovacích služeb, jež si členské státy vymezují samostatně. Součástí ubytovacích služeb je také poskytnutí ubytování v prázdninových táborech a na místech upravených k využívání jako tábořiště, které blíže upravuje čl. 43 nařízení Rady č. 282/2011.

K bodu 17 (§ 62 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu související s omezením možnosti uplatnit odpočet daně u vybraných osobních automobilů. V důsledku této změny dochází i k vložení dvou odstavců v § 72 zákona o dani z přidané hodnoty a přečíslování odstavců následujících; z toho důvodu je nutné upravit odkazy odkazující na nyní přečíslované odstavce v § 72.

K bodu 18 (§ 63 odst. 1 úvodní část ustanovení)

V souvislosti s novým ustanovením § 71i dochází k rozšíření okruhu plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně. Nově jsou tedy od daně s nárokem na odpočet daně osvobozena plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71i.

K bodu 19 (§ 63 odst. 1 písm. l))

Od daně s nárokem na odpočet daně je nově osvobozeno dodání knih a poskytnutí obdobných služeb za podmínek vymezených v § 71i, dochází tak k přesunu těchto plnění ze zdanitelných plnění ve druhé snížené sazbě daně do plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně.

K bodu 20 (§ 71c odst. 1 písm. c))

Jedná se o legislativně technickou změnu související s odstraněním písmene e).

K bodu 21 (§ 71c odst. 1 písm. d) a e))

Navrhuje se přesunout množství zahřívaných tabákových výrobků osvobozených od daně dovážených na daňové území České republiky pro osobní spotřebu. V odstavci 1 jsou ponechány pouze tabákové výrobky podléhající harmonizované spotřební dani v rámci EU, na které se uplatňují podmínky stanovené v (dosavadním) odstavci 3. V případě tabáku ke kouření se tento limit aplikuje i pro tabák do vodních dýmek, který je zařazen do kategorie tabák ke kouření, ale aplikuje se na něj snížená sazba spotřební daně.

K bodu 22 (§ 71c odst. 2)

Zavádí se nová, v EU dosud neharmonizovaná, skupina výrobků, mezi které jsou zahrnuty (přesunuté) zahřívané tabákové výrobky, ostatní tabákové výrobky a výrobky související s tabákovými výrobky (náplně do e-cigaret, nikotinové sáčky a ostatní tabákové výrobky). I pro tuto skupinu výrobků se zavádí množstevní limity dovozu pro osobní spotřebu.

K bodu 23 (§ 71c odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou úpravu související s vložením nového odstavce 2.

K bodu 24 (§ 71i až 71k)

K § 71i Nově se na část tiskovin, které byly doposud obsaženy v druhé snížené sazbě daně z přidané hodnoty, bude uplatňovat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, a to v souladu s čl. 98 bodem 2 směrnice o DPH, podle kterého mohou členské státy na vybrané body Přílohy III aplikovat sníženou sazbu daně menší než 5 % nebo osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni. Osvobození se tak uplatní při dodání tištěných knih a dalších tiskovin i jejich elektronických verzí a poskytnutí souvisejících služeb, které jsou definovány jako knihy a služby obdobné dodání knih. K odstavci 1 Knihou se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí kniha, obrázková kniha, předloha ke kreslení, omalovánka, brožura, hudebnina nebo kartografický výrobek, včetně zvukového záznamu přednesu jejich obsahu, pokud se jedná o zboží, které je uvedeno pod kódem nomenklatury celního sazebníku v čísle 4901, 4903 až 4905, 4911 nebo 8523. Zároveň množství reklamy na tomto zboží nesmí přesahovat více než 50 % jeho obsahu a toto zboží nesmí sestávat výlučně nebo převážně z hudebního zvukového nebo audiovizuálního obsahu. Rovněž, vzhledem k tomu, že jde o zboží, musí se jednat o hmotnou věc, tedy být obsaženo na hmotném nosiči. Přestože tak tato podmínka v legislativním textu nebude již výslovně obsažena jako doposud, k věcné změně nedochází, neboť tato podmínka je obsažena právě v pojmu „zboží“. Osvobození od daně se tedy vztahuje na takové materiály, které jsou obsaženy na jakémkoli hmotném nosiči (např. papír, CD, DVD), pokud nejde o zboží, u kterého reklama představuje více než 50 % obsahu nebo které výlučně nebo převážně sestává z hudebního zvukového nebo audiovizuálního obsahu. Pokud by tyto materiály nebyly obsaženy na hmotném nosiči, osvobození od daně nelze uplatnit v této kategorii, ale může se jednat o poskytnutí služeb obdobné dodání knih. K odstavci 2 Osvobození od daně se též uplatní při poskytnutí služeb obdobných dodání knih. Těmito službami se rozumí elektronicky poskytovaná služba spočívající v poskytnutí knihy (viz předchozí odstavec), včetně zvukového záznamu přednesu jejího obsahu, jejíž dodání by bylo osvobozeno od daně, pokud by byla obsažena na hmotném nosiči, včetně jejího zpřístupnění v rámci veřejných knihovnických a informačních nebo dalších služeb poskytovaných podle knihovního zákona nebo obdobných služeb poskytovaných podle jiného právního předpisu. Může se tak jednat o materiály určené ke stažení [download] nebo zasílané prostřednictvím elektronické pošty, ale i o materiály zpřístupněné ke čtení on-line [streamované]. Osvobozené od daně je též půjčování nebo nájem knihy, pokud se jedná o veřejné knihovnické a informační nebo další služby poskytované podle knihovního zákona nebo obdobné služby poskytované podle jiného právního předpisu. Obdobnými službami poskytovanými podle jiného právního předpisu se v tomto případě rozumí služby, které mají materiálně stejný obsah jako veřejné knihovnické a informační nebo další služby podle knihovního zákona, tedy elektronické zpřístupňování výše uvedených dokumentů. Jiným právním předpisem může být například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Osvobození od daně se uplatní pouze u těch výše vymezených plnění, které jsou poskytovány za úplatu. V případě, že nejsou poskytovány za úplatu, nejsou tyto služby obecně předmětem daně. K odstavci 3 V souladu s čl. 98 bodem 2 směrnice o DPH mohou členské státy na vybrané body Přílohy III aplikovat sníženou sazbu daně menší než 5 % nebo osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni. Z tohoto ustanovení tak vyplývá, že zdanitelné plnění nemůže být zatíženo sazbou daně ve výši 0 %, ale je nutné aplikovat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně. Nicméně z hlediska systematiky směrnice o DPH se nejedná o standardní povinné osvobození od daně upravené v Hlavě IX, které je promítnuto v tuzemsku do ustanovení § 51 a § 63 zákona o dani z přidané hodnoty a souvisejících. Do této množiny osvobozených plnění nespadá principiálně také časově omezená výjimka u mezinárodní přepravy osob uvedená v § 70, která umožňuje České republice využívat osvobození dle čl. 381 směrnice o DPH. Navrhované osvobození dodání knih a poskytnutí obdobných služeb tak představuje další výjimku z množiny osvobozených plnění dle Hlavy IX směrnice o DPH. U služeb uvedených v § 70 a nově v § 71i nevzniká aplikační problém při jejich poskytování, neboť jejich poskytnutí je vždy předmětem daně pouze v jednom státě a pokud místo plnění bude v tuzemsku (a je zde i předmětem daně), pak se bude při poskytnutí takové služby aplikovat osvobození od daně podle § 71i. Nicméně v případě dodání knihy do jiného členského státu či vývozu zboží je třeba rozlišovat, že tato jedna obchodní transakce je z pohledu principů platných v oblasti DPH rozdělena na dvě části s dopadem na předmět daně včetně aplikace místa plnění (tj. dodání zboží do jiného členského státu a pořízení zboží z jiného členského státu, vývoz zboží a dovoz zboží). Rovněž tak dodání knih může být na rozdíl od uvedených služeb osvobozeno od daně příkladně podle § 51 ve vazbě na § 62. Z tohoto důvodu je nutné do § 71i výslovně stanovit, že osvobození od daně podle § 71i se nepoužije při dodání knihy do jiného členského státu podle § 64, vývozu zboží (knihy) podle § 66, dodání zboží (knihy) provozovateli elektronického rozhraní dle § 71h a při dodání knihy osvobozeného od daně dle § 51. Znamená to příkladně, že při naplnění podmínek podle § 64 je plátce povinen osvobodit dodání knihy podle tohoto ustanovení (tj. včetně navazujících povinností podat souhrnné hlášení) a nikoliv podle navrženého § 71i. Rovněž tak dodání knihy, které naplní podmínky osvobození od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51, není osvobozeno podle § 71i. Nenavrhuje se však speciální úprava u pořízení zboží (knihy) z jiného členského státu či při dovozu zboží (knihy), neboť zde se aplikuje obecné pravidlo podle § 65, kdy pořízení zboží (knihy) bude osvobozeno od daně (neboť při jeho dodání plátcem v tuzemsku je toto dodání v každém případě osvobozeno od daně), obdobný princip platí i u dovozu zboží (knihy) podle § 71 odst. 1. Pro úplnost se uvádí, že při prodeji zboží (knihy) na dálku vstupuje hodnota osvobozeného plnění podle § 71i do celkové hodnoty příslušných plnění bez daně podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o dani z přidané hodnoty, dále hodnota osvobozeného plnění vstupuje do obratu podle § 4a odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty a rovněž při dodání knihy ve zvláštním režimu podle § 90 se uplatní osvobození od daně.

K § 71j S ohledem na nové ustanovení § 71i se navrhuje, aby předmětem závazného posouzení bylo určení, zda se při dodání knihy nebo poskytnutí obdobné služby uplatní osvobození od daně s nárokem na odpočet daně. K § 71k Rozhodnutí o závazném posouzení pro uplatnění osvobození od daně s nárokem na odpočet při dodání knih a poskytnutí obdobných služeb vydá Generální finanční ředitelství na žádost jakékoliv osoby. Tato osoba v žádosti uvede popis zboží nebo služby, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká (lze uvést jednu položku zboží nebo služby) a návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.

K bodu 25 (§ 72 odst. 3 a 4)

V § 72 zákona o dani z přidané hodnoty jsou vymezeny základní podmínky pro uplatňování nároku na odpočet daně. V odstavci 1 je uvedeno, u jakého přijatého zdanitelného plnění je plátce oprávněn uplatnit odpočet daně. V odstavci 2 je definována daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění. Jde o důležitý pojem, neboť je následně používán v § 73 a násl. zákona o dani z přidané hodnoty při určování pravidel pro uplatnění odpočtu daně. Podle odstavce 2 se daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění rozumí daň uplatněná podle zákona o dani z přidané hodnoty na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta, dále na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země, nebo daň uplatněná podle zákona o dani z přidané hodnoty v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b). Nově vložené odstavce 3 a 4 doplňují odstavec 2 a to samostatným vymezením částky daně na vstupu u nově definované kategorie zboží, tzv. vybraného osobního automobilu (viz odstavec 9). Uvedené v praxi znamená, že v případě vybraného osobního automobilu je při uplatnění nároku na odpočet daně plátce povinen respektovat zákonné limity uvedené v odstavcích 3 a 4, a to nejen v § 72 a novém § 77a, které pojem „vybraný osobní automobil“ zmiňují, ale obecně v § 72 a násl. při určování pravidel pro uplatnění odpočtu daně. Vzhledem k tomu, že podle odstavce 2 se daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění rozumí (mimo jiné) daň uplatněná podle zákona o dani z přidané hodnoty na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, dopadají odstavce 3 a 4 nejen na zdanitelná plnění, ale i na úplaty realizované před jejich uskutečněním. K odstavci 3 Z důvodu omezení výše nároku na odpočet u vybraného osobního automobilu, který je dlouhodobým majetkem, se vkládá nové ustanovení, které stanoví limitní výši částky daně na vstupu u tohoto přijatého zdanitelného plnění. Vzhledem k tomu, že daň na vstupu podle odstavce 2 může být vyšší, nižší nebo rovna limitní částce 420 000 Kč (ta je vypočtena ze základu daně 2 mil. Kč a sazby daně 21 %), je zde stanoven mechanismus výpočtu předmětné částky daně na vstupu. Podle odstavce 1 je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, přičemž právě výše částky této daně na vstupu je omezena nově navrženým odstavcem 3. Může tak například docházet k situacím, kdy u dodání vybraného osobního automobilu bude daň na výstupu stanovena v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty v nějaké výši, avšak pro účely odpočtu daně bude daň na vstupu rozdílná (nižší). Nadále platí, že pokud vybraný osobní automobil bude například dodán ve zvláštním režimu podle § 90, osvobozený od daně podle § 51 či nebude předmětem daně, pak zde není možnost si uplatnit odpočet daně, a tedy se ani nepoužije nově navržený odstavec 3.

Nezbytnou podmínkou pro uplatnění nově navrženého odstavce 3 je skutečnost, že předmětný vybraný osobní automobil je pořizován jako dlouhodobý majetek příjemce tohoto zdanitelného plnění. Pokud bude tento majetek pořizován jako zboží, pak se daň na vstupu stanoví pouze podle odstavce 2. V případě, že plátce v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty vybraný osobní automobil pořídil jako zboží (tj. za účelem jeho prodeje) a následně se tento automobil stane dlouhodobým majetkem, pak se postupuje podle nově navrženého ustanovení § 77a. Částka daně na vstupu je také limitní i v případě, kdy plátce má nárok na odpočet daně u tohoto typu přijatého zdanitelného v plné výši podle dosavadního odstavce 5. I v tomto případě je možné uplatnit odpočet daně ve výši částky daně vstupu podle navrženého odstavce 3. Částka daně na vstupu stanovená podle navrženého odstavce 3 se také vztahuje na situaci odpočtu daně na vstupu v částečné výši nebo při úpravě odpočtu daně, kdy například § 75 odst. 3, § 76 odst. 2, § 78 odst. 1 písm. a) používají částku daně na vstupu u příslušeného majetku. Obdobně se tak postupuje při nároku na odpočet daně při registraci a zrušení registrace. Příklad: Plátci byl dodán vybraný osobní automobil v hodnotě 3 000 000 Kč + daň na výstupu 630 000 Kč. Tento automobil, který se stal dlouhodobým majetkem, bude plátce využívat výhradně k ekonomické činnosti, u které si může uplatnit plný nárok na odpočet daně. Díky odstavci 3 si však může z částky 630 000 Kč uplatnit pouze nárok na odpočet daně ve výši 420 000 Kč. Příklad: Plátci byl dodán vybraný osobní automobil v hodnotě 3 000 000 Kč + daň na výstupu 630 000 Kč. U tohoto automobilu, který je dlouhodobým majetkem, si může uplatnit odpočet daně pouze v částečné výši. Pro účely stanovení částečné výše odpočtu daně může plátce použít pouze částku 420 000 Kč, která představuje „daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění“ podle § 75 odst. 3 nebo 76 odst. 3. Například pokud bude mít plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 odst. 3 ve výši 40 %, pak si může uplatnit pouze odpočet daně ve výši 168 000 Kč (součin částky 420 000 a poměrného koeficientu 0,4). Pro úplnost se uvádí, že při prodeji vybraného osobního automobilu se k omezení možnosti uplatnit odpočet daně na vstupu nepřihlíží. K odstavci 4 V případě, že plátce bude realizovat technické zhodnocení, které je dlouhodobým majetkem ve smyslu § 4 odst. 4 písm. d) bodu 4 zákona o dani z přidané hodnoty, na vybraném osobním automobilu, který je dlouhodobým majetkem, pak bude povinen při uplatnění nároku na odpočet daně zohlednit stanovené limitní částky daně na vstupu. Zde je potřeba uvést, že toto navržené ustanovení se tak dotkne i automobilů, jejichž daň na vstupu při pořízení stanovená podle odstavce 2 je menší než 420 000 Kč, avšak v součtu této daně na vstupu podle odstavce 2 při pořízení vybraného osobního automobilu a daně na vstupu podle odstavce 2 z technického zhodnocení (případně proběhlých technických zhodnocení) přesáhne částku 420 000 Kč. Předmětné tři varianty způsobu stanovení částky daně na vstupu u technického zhodnocení, které je dlouhodobým majetkem, zohledňují celkovou částku daně na vstupu ve výši 420 000 Kč, kterou je možné si uplatnit z titulu pořízení vybraného osobního automobilu a provedeného či provedených technických zhodnocení. První varianta v zásadě znamená nemožnost uplatnit odpočet daně u technického zhodnocení (resp. částka daně na vstupu je ve výši 0 Kč), neboť součet daně na vstupu podle odstavce 2 u pořízení automobilu a případných předchozích technických zhodnocení (pokud by žádné takové zhodnocení nenastalo, pak je na tomto místě ve vzorci pro výpočet 0 Kč) je již vyšší než 420 000 Kč.

Druhá varianta vychází ze situace, kdy součet daně na vstupu podle odstavce 2 u pořízeného dlouhodobého majetku i předchozích technických zhodnocení (pokud by žádné takové zhodnocení nenastalo, pak je ve výši 0 Kč) a aktuálně posuzovaného (tj. posledního) technického zhodnocení je menší nebo rovno částce 420 000 Kč. Pak platí, že u tohoto aktuálně posuzovaného technického zhodnocení je částka daně na vstupu ve výši daně na vstupu podle odstavce 2. Třetí varianta vychází principiálně z výpočtu použitého u druhé varianty, avšak daň na vstupu podle odstavce 2 náležící aktuálnímu (poslednímu) technickému zhodnocení spadne do limitu 420 000 Kč jen částečně. V tomto případě platí, že částka daně na vstupu u tohoto technického zhodnocení je jen v této částečné výši. Výsledná kladná částka daně na vstupu u předmětného technického zhodnocení se pak použije standardně pro uplatnění nároku na odpočet daně, ať již v plné výši, částečné výši, při úpravě odpočtu daně nebo podle § 79.

K bodu 26 (§ 72 odst. 9)

Vybraný osobní automobil je v tomto odstavci vymezen odkazem na definici vozidla kategorie M1 v přímo použitelném předpisu Evropské unie, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES. Podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) tohoto nařízení do této kategorie spadají motorová vozidla s nejvýše osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a bez prostoru pro stojící cestující, bez ohledu na to, zda je počet míst k sezení omezen na místo k sezení řidiče. Definice vybraného osobního automobilu obsahuje dvě výjimky. První výjimka je stanovena pro sanitní a pohřební automobily, které jsou definovány v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858, konkrétně v jeho příloze 1 části A bodech 5.3. a 5.4., přičemž se jedná o vozidla zvláštního určení, která jsou zároveň vozidly kategorie M. Sanitní nebo pohřební automobily, které jsou zároveň vozidly kategorie M1, se z množiny vybraných osobních automobilů vylučují, rovněž tak i vozidla kategorie M1, která plátce používá na základě koncese k provozování živnosti silniční motorová doprava.

K bodu 27 (§ 77a)

Pokud plátce pořídil osobní automobil za účelem jeho dalšího prodeje, tj. jako zboží, a v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty uplatnil odpočet daně bez omezení uvedeného v § 72 odst. 3 a 4 (nejednalo se o dlouhodobý majetek) a následně dojde ke změně způsobu užití, čímž nastanou důvody pro zařazení tohoto automobilu do dlouhodobého majetku, je plátce, v případě překročení limitů odpočtu daně uvedených v § 72 odst. 3 a 4, povinen snížit uplatněný odpočet daně, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se stal tento automobil součástí dlouhodobého majetku. Případná povinnost snížení uplatněného odpočtu daně se týká nejen odpočtu daně uplatněného při vlastním pořízení (nákupu) osobního automobilu, ale též odpočtu daně uplatněného při jeho úpravách, které by byly technickým zhodnocením podle § 4 odst. 4 písm. d) bodu 4, pokud by se jednalo o dlouhodobý majetek.

K bodu 28 (§ 82 odst. 1 a 4)

Jedná se o legislativně technickou změnu související s omezením možnosti uplatnit odpočet daně u vybraných osobních automobilů. V důsledku této změny dochází i k vložení dvou odstavců v § 72 zákona o dani z přidané hodnoty a přečíslování odstavců následujících; z toho důvodu je nutné upravit odkazy odkazující na nyní přečíslované odstavce v § 72.

K bodu 29 (§ 90 odst. 17)

Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly sběratelskými předměty a starožitnostmi je od 1. května 2004 plátci dobrovolně využíván (při splnění všech zákonných podmínek) i při prodeji použitých knih vhodných k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě (typicky prodej prostřednictvím antikvariátu) či knih, které spadají do kategorie uměleckých děl, sběratelských předmětů či starožitností (viz příloha č. 4 zákona o dani z přidané hodnoty). Charakteristickým znakem tohoto zvláštního režimu je stanovení základu daně pouze z přirážky snížené o daň z této přirážky (§ 90 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty), přičemž sazba daně se standardně odvozuje od hlavního plnění, kterým je dodání knihy (tj. 10 %, případně 21 %). V nově navrhovaném textu ustanovení § 71i zákona o dani z přidané hodnoty je vymezen pojem kniha, kdy tento pojem se vztahuje k zákonu o dani z přidané hodnoty jako celku a tedy kniha jako zboží podle § 71i je i knihou pro účely zvláštního režimu. Zásadní změnou je však skutečnost, že při dodání knih v tuzemsku se podle § 71i uplatní osvobození od daně, tj. vyvstává legitimní otázka, i s ohledem na způsob stanovení základu daně ve zvláštním režimu, zda knihy mohou být zbožím zahrnutým do zvláštního režimu při splnění všech dalších podmínek platných pro tento režim. Z analýzy čl. 311 až 332 směrnice o DPH mimo jiné vyplývá, že vynětí knih ze zvláštního režimu by znamenalo vyloučit tuzemské obchodníky z toho režimu při jejich dodání do jiného členského státu (tj. bylo by nutné vždy postupovat podle § 8 či § 64 zákona o dani z přidané hodnoty), což by znamenalo omezení, které je v rozporu se smyslem a cílem citovaných článků směrnice o DPH. Z tohoto důvodu se v navrhovaném § 90 odst. 17 uvádí, že pokud kniha je zbožím, na které se vztahuje § 90 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o dani z přidané hodnoty, a v souladu s logickou výstavbou jsou splněny všechny další podmínky nutné pro aplikaci tohoto zvláštního režimu (tj. například jsou dodány obchodníkovi na území Evropské unie osobami uvedenými v § 90 odst. 2 písm. a) až e)), pak se také obdobně použije tento režim i u dodání knih. Znamená to například, že podle § 90 odst. 3 zákona o dani z přidané se základ daně (hodnota plnění) stanoví pouze z přirážky, neboť nelze ji snížit o daň z přirážky, když i dodání knih ve zvláštním režimu má být osvobozeno od daně. Rovněž tak obchodník musí podle § 90 odst. 13 vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty se zohledněním existence osvobozeného plnění. Obchodník je i v tomto případě povinen vystavit daňový doklad podle § 90 odst. 14 včetně zde požadovaných údajů (neuvede tak údaj dle § 29 odst. 2 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, že toto plnění je osvobozeno od daně).

K bodu 30 (Příloha č. 2)

V důsledku zavedení jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 % dochází ke zrušení přílohy č. 2a, ve které byl vymezen seznam služeb podléhajících druhé snížené sazbě daně. Služby podléhající snížené sazbě daně se vymezují v příloze č. 2. Ze snížené sazby daně (první či druhé) se v oblasti služeb navrhují vyjmout tyto položky: 38.1 Sběr a přeprava komunálního odpadu. 38.2 Příprava k likvidaci a likvidace komunálního odpadu. 38.3 Zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití; druhotné suroviny. Podle českého znění směrnice o DPH může být ve snížené sazbě daně pouze domovní odpad, tj. výlučně odpad vyprodukovaný domácností, přičemž veškerý další odpad již musí být v sazbě základní. Snížené sazbě daně tedy nemůže příkladně podléhat odpad vzniklý v rámci podnikatelské činnosti apod. Tento nejednotný přístup přináší problémy - pokud u odpadových služeb nelze fakticky zjistit podíl domovního odpadu a jiného odpadu, pak je třeba aplikovat základní sazbu daně ve výši 21 % (pokud se tedy nejedná o veřejnoprávní činnost uskutečňovanou veřejnoprávním subjektem podle § 5 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty standardně za poplatek za komunální odpad, kdy tato činnost nepodléhá dani). Z důvodu zjednodušení aplikace DPH v dané oblasti se tak navrhuje odstranit odpadové služby ze snížené sazby daně, a to i s ohledem na zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, který s účinností od 1. 1. 2021 rozšířil definici komunálního odpadu o směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů (nejen tak od fyzických osob z domácností), pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností. 51 Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. Vyjímá se letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel ze snížené sazby daně. Tato změna se týká pouze pravidelné vnitrostátní dopravy, mezinárodní letecká doprava je dle Směrnice 2006/112/ES nadále povinně osvobozena od daně. 90 Služby autorů a výkonných umělců, pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo nebo umělecký výkon užít a mimo služby nezávislých novinářů, nezávislých modelů a modelek. Tyto služby poskytované plátci (což standardně znamená, že jejich obrat za 12 kalendářních měsíců přesahuje částku 2 mil. Kč) nepředstavují pro spotřebitele službu se sociálním nebo zdravotním aspektem, z tohoto důvodu se navrhuje jejich vyjmutí ze snížené sazby daně. Dále se jedná o níže uvedené položky, které byly v minulosti zařazeny do snížené sazby z důvodů, které již pominuly (příkladně povinnost vést elektronickou evidenci tržeb, podpora vybraných služeb souvisejících s opatřeními proti onemocnění COVID-19). 81.21.10 Služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech. 81.22.11 Služby mytí oken prováděné v domácnostech. 95.23 Opravy obuvi a kožených výrobků. 95.29.11 Opravy a úpravy oděvů a textilních výrobků. 95.29.12 Opravy jízdních kol. 96.02 Kadeřnické a holičské služby. Ve snížené sazbě daně zůstávají v oblasti služeb tyto položky: 36.00.2 Úprava a rozvod vody prostřednictvím sítí. 37 Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito činnostmi. 49 Pozemní hromadná doprava osob a jejich zavazadel; osobní doprava lyžařskými vleky. Věcnou změnou v oblasti osobní dopravy je rozšíření zdaňování sníženou sazbou daně na příležitostnou osobní silniční dopravu, jejíž vymezení vychází z § 2 odst. 11 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, čímž dochází v oblasti silniční dopravy k narovnání zdaňování pravidelné a nepravidelné přepravy osob (například autobusová přeprava žáků ze školy do divadla). Tato doprava doposud byla zatížena základní sazbou daně. Zdaňování této „zájezdové dopravy“ sníženou sazbou daně nicméně nemá vliv na uplatňování daně při použití zvláštního režimu pro cestovní službu podle § 89 zákona o dani z přidané hodnoty. Snížené sazbě daně tak i nadále nebude podléhat poskytování služeb taxislužby, která je zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, vymezena jako osobní doprava pro cizí potřeby, kterou se zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče a která není linkovou osobní dopravou, mezinárodní kyvadlovou dopravou nebo příležitostnou osobní silniční dopravou. V návaznosti na tuto změnu je doplněno uplatňování snížené sazby daně i u zvláštní linkové dopravy vymezené v § 2 odst. 7 písm. b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Zvláštní linkovou dopravou se rozumí např. služby poskytnuté přepravcem určité vymezené množině příjemců (určené např. pro zaměstnance konkrétní firmy nebo firem) s vyloučením ostatních osob, která sice jsou poskytovány na určené trase dopravní cesty, přičemž cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách, avšak dosud tyto služby nemohly být osvobozeny z důvodu neexistence předepsaným způsobem schválených jízdních řádů (viz např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích spis. zn. 10 Af 42/2015 ze dne 28. 6. 2017). 50 Vodní hromadná doprava osob a jejich zavazadel. Ve slovním popisu se odstraňuje se slovo „pravidelná“. Pro účely položky „Vodní hromadná doprava osob a jejich zavazadel“ je podstatné vymezení hromadné dopravy tak, jak je uvedeno na konci přílohy č. 2: Hromadnou (v daném případě vodní) dopravou osob se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí přeprava osob po stanovených trasách, kdy cestující nastupují a vystupují na předem určených zastávkách nebo místech podle předem stanovených jízdních řádů, schválených podle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. 55 Ubytovací služby. 56 Stravovací služby, s výjimkou podávání nápojů jiných než pitné vody a vybraných nápojů; podávání pitné vody a vybraných nápojů. U stravovací služby se nadále uplatňuje snížená sazba daně. V rámci stravovací služby či služby podávání nápojů se při podávání veškerých nápojů (a to jak alkoholických, tak i nealkoholických) navrhuje uplatnit základní sazba daně, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou nápoje podávány s jídlem, potravinou či samostatně. Výjimkou z pravidla aplikace základní sazby daně je podávání pitné vody dodávané vodovodem (tzv. kohoutkové vody) a podávání vybraných nápojů, u nichž se uplatní snížená sazba daně. Základní sazba daně se uplatní při podávání všech druhů alkoholických nápojů (včetně piva), nealkoholických nápojů jako například čajů, čokoládových nápojů, kávy, a to bez ohledu na množství přidané kohoutkové vody, mléka, tekutých mléčných výrobků či tzv. rostlinných alternativ mléka. Základní sazba daně se tak uplatní například u podání kávy s mlékem (expresso macchiato, latte macchiato, flat white apod.) nebo se smetanou, čaje, alkoholického či nealkoholického piva, ovocných a zeleninových šťáv, minerální vody, limonád včetně domácích limonád (byť vyrobených z kohoutkové vody). Mezi vybrané nápoje, u nichž se při jejich podávání uplatní snížená sazba pod daně, patří mléko (kravské, kozí apod.) a dále pak tekuté mléčné výrobky vymezené kódem nomenklatury celního sazebníku v kapitole 4. Jedná se například o podmáslí, mléko, jogurtové mléko, kefír či jiná fermentovaná (kysaná) nebo acidofilní mléka. Snížená sazba daně se uplatní též například u našlehaného teplého mléka. Mezi vybrané nápoje dále patří veškeré rostlinné alternativy mléka, kterými jsou například nápoje na bázi sóji (např. sójové mléko), nápoje na bázi ořechů (např. mandlové či kokosové mléko), nápoje na bázi obilovin (např. rýžové či ovesné mléko) a nápoje na bázi semen (např. makové mléko, konopné mléko či sezamové mléko).

Vybranými nápoji jsou též veškerá mléka, tekuté mléčné výroby a jejich rostlinné alternativy, které obsahují přidaný cukr či jiná sladidla (například mléko s medem, cukrem apod.), ovoce (např. mléčný koktejl s jahodami), ořechy, kakao, čokoládu, koření, rostliny či část rostlin, obiloviny nebo jiné potraviny (například mléčný koktejl se zmrzlinou). Nutnou podmínkou pro uplatnění snížené sazby daně v případě vybraných nápojů je to, aby tyto nápoje nebyly alkoholickým nápojem ve smyslu zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň, aby si tyto nápoje i po přidání ochucovadel, potravin, jiných nápojů (může se jednat i o jejich kombinaci – např. mléko se zmrzlinou a čajem matcha) zachovaly podstatný charakter mléka, tekutého mléčného výrobku či rostlinné alternativy mléka. Výsledný produkt tak z pohledu kódu nomenklatury celního sazebníku nemusí (ale může) spadat do kapitoly 4 nebo kódů 2202 99 11 a 2202 99 15. V případě podání tzv. kohoutkové vody se snížená sazba daně uplatní pouze za předpokladu, že není nikterak ochucená (např. šťávou, sirupem, sladidlem, jiným nápojem nebo přidaným ovocem). Například ledová tříšť vyrobená z kohoutkové vody a ochucená sirupem bude v základní sazbě daně. Aplikaci snížené sazby daně nebrání přidání dekorace do/na sklenici s kohoutkovou vodou, příkladně v podobě lístků máty. 59.14, 90, 91, Poskytnutí oprávnění ke vstupu na představení, do divadel, do cirkusů, 93 do zábavních parků, na koncerty, do muzeí, do zoologických zahrad, do kin, na výstavy a na podobné kulturní události nebo do podobných kulturních zařízení; poskytnutí oprávnění ke vstupu do botanických zahrad, přírodních rezervací a národních parků. 77, 85, 91 Půjčování nebo nájem novin, časopisů a periodik, na jejichž dodání se uplatňuje snížená sazba daně, pokud se jedná o veřejné knihovnické a informační nebo další služby poskytované podle knihovního zákona nebo obdobné služby poskytované podle jiného právního předpisu. V zákoně o dani z přidané hodnoty jsou nyní u tiskovin sazby daně nastaveny tak, že pokud jsou dané tiskoviny (např. knihy, noviny, časopisy, předlohy ke kreslení, kartografické výrobky a další) v tištěné podobě zařazeny v druhé snížené sazbě daně, je ve stejné sazbě daně i půjčování nebo nájem těchto tiskovin, pokud se jedná o veřejné knihovnické a informační nebo další služby poskytované podle knihovního zákona nebo obdobné služby poskytované podle jiného právního předpisu. Vzhledem k tomu, že na základě návrhu zákona se množina tiskovin podléhajících snížené sazbě daně zužuje (nově v ní budou obsažena pouze periodika vycházející méně než čtyřikrát týdně), dochází k zúžení ve stejném rozsahu i v příloze č. 2. 86 Zdravotní péče. 87 Sociální péče. 88.10, 88.91 Domácí péče o děti, staré, nemocné nebo zdravotně postižené občany. 93.11, 93.12, 93.13, 93.29.11, 93.29.19 Poskytnutí oprávnění ke vstupu na sportovní události; použití krytých i nekrytých sportovních zařízení ke sportovním činnostem; služby související s provozem rekreačních parků a pláží; provoz lyžařských svahů. Do této položky přílohy č. 2 se dále doplňuje kód 93.29.19 a slovní vymezení „provoz lyžařských svahů“, protože lyžařský svah má pro účely uplatnění DPH stejný charakter jako nekryté sportovní zařízení. 96.03 Pohřební a související služby mimo pohřebních služeb pro zvířata. 96.04 Služby tureckých lázní, saun, parních lázní a solných jeskyní.

Dále z důvodu aktualizace Klasifikace produkce (CZ-CPA), zavedené sdělením Českého statistického úřadu č. 275/2008 Sb. ze dne 31. července 2008, je u vysvětlivek k příloze č. 2 nově odkazováno na Klasifikaci produkce účinnou k 1. lednu 2015. Platné znění aktualizované Klasifikace produkce (CZ-CPA) je včetně vysvětlivek a převodníku k dispozici na internetových stránkách Českého statistického úřadu (www.czso.cz).

K bodu 31 (Příloha č. 2a)

V důsledku zavedení jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 % dochází ke zrušení přílohy č. 2a, ve které byl vymezen seznam služeb podléhajících druhé snížené sazbě daně. Služby podléhající snížené sazbě daně se vymezují v příloze č. 2.

K bodu 32 (nadpis Přílohy č. 3 a obecně k Příloze č. 3)

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a druhé snížené sazby daně ve výši 10 %, a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %. V důsledku zavedení jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 % dochází ke zrušení přílohy č. 3a, ve které byl vymezen seznam zboží podléhajícího druhé snížené sazbě daně. Zboží podléhající snížené sazbě daně se vymezuje v příloze č. 3.

K bodu 33 (Příloha č. 3 položka 01-05, 07-23, 25)

Do snížené sazby daně spadají veškeré potraviny s výjimkou alkoholických či nealkoholických nápojů. Nápoje tak nově podléhají základní sazbě daně. Výjimkou je dodání vybraných nápojů, jejichž definice je uvedena v příloze č. 2. Kategorie potravin jako doposud zahrnuje jak potraviny prodávané v obchodech (kamenných nebo dodané skrze objednávku v e-shopu), tak jídlo, které je prodávané v restauracích, stáncích, cukrárnách tzv. s sebou (tj. nejedná se o službu stravovací). Položky 0402, 0404, 1901, 2106 „Počáteční a pokračovací kojenecká výživa a potraviny pro malé děti“ a 0801, 1101 až 1106, 1201, 1204, 1206 až 1208, 1212, 1214, 2004, 2005 „Mlýnské výrobky, a to z obilovin, které jsou uvedeny pod kódy nomenklatury celního sazebníku v kapitole 10, z výrobků, které jsou uvedeny pod kódy nomenklatury celního sazebníku v kapitolách 8 a 12, z brambor, ze sušených luštěnin čísla 0713, ze sága nebo z kořenů nebo hlíz čísla 0714 nebo z výrobků kapitoly 8. Směsi těchto mlýnských výrobků“, dále položky 1107 až 1109, 1903, 3505 „Slad, škroby, pšeničný lepek a směsi těchto výrobků“ a 1806, 1901, 2004, 2005, 2103, 2106 „Upravené mlýnské výrobky a připravené směsi k přípravě potravin pro osoby s nesnášenlivostí lepku“ se nově pod tuto položku podřazují pod obecnou položku potraviny (tj. aplikuje se zde snížená sazba daně), jelikož se ve všech uvedených případech obecně jedná o potraviny.

K bodu 34 (Příloha č. 3 položka 2201)

Dochází k doplnění stávající definice pitné vody z důvodu právní jistoty, nejedná se o věcnou změnu. Nadále je tak studená i teplá voda dodávaná odběratelům vodovodem ve snížené sazbě daně. Kategorie pitné vody tak nezahrnuje, a snížená sazba daně se tudíž neuplatní, u balené pitné vody.

K bodu 35 (Příloha č. 3 položka 0601, 0602)

V případě řezaných květin a dekorativního listoví se navrhuje uplatňovat základní sazbu daně.

K bodu 36 (Příloha č. 3 položka 28-30)

Z důvodu sloučení první a druhé snížené sazby daně ve výši 10 % a 15 % do jedné společné snížené sazby daně ve výši 12 % je v příloze č. 3 vytvořena nová položka s kódem nomenklatury celního sazebníku 28-30, která obsahuje zboží, jehož slovní popis byl uveden k tomuto kódu v původní příloze č. 3 k zákonu o dani z přidané hodnoty, to znamená radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli, antibiotika a farmaceutické výrobky s tím, že zůstává zachována základní podmínka pro uplatnění snížené sazby daně u této kategorie zboží, že se musí jednat o prostředky určené jen pro zdravotní služby, prevenci nemocí a léčbu výhradně pro humánní lékařské účely. Do této nové položky je dále přiřazeno i zboží zařazené do číselných kódů nomenklatury celního sazebníku 2843-2846, 2852, 3002, 3003, 3004, 3006, které bylo zahrnuto v původní příloze č. 3a k zákonu o dani z přidané hodnoty. Jedná se o radiofarmaka, očkovací látky, léky, kontrastní prostředky pro rentgenová vyšetření, diagnostické reagencie určené k podávání pacientům a chemické antikoncepční přípravky na hormonálním základě s tím, že zůstává zachována výchozí podmínka pro uplatnění snížené sazby daně u této kategorie zboží, že se musí jednat o prostředky určené nejen pro zdravotní služby, ale taktéž i pro veterinární služby, dále pro prevenci nemocí a léčbu jak pro humánní lékařské účely, tak i pro veterinární lékařské účely.

K bodu 37 (Příloha č. 3 položka 4902 90, 8523)

V této položce dochází k zúžení množiny zboží, které bude zařazeno do snížené sazby daně, a to pouze na noviny, časopisy a periodika vycházející maximálně třikrát týdně. Jde o noviny, časopisy a periodika zařazené pod KN 4902 90. Vzhledem k tomu, že podobná distinkce však není v rámci celního sazebníku provedena pod KN 8523, byl tento požadavek doplněn i do slovní části popisu této položky. Do snížené sazby daně tak bude spadat například časopis nebo jiné periodikum, které vychází jednou měsíčně. V případě novin, časopisů a periodik vycházejících častěji než třikrát týdně se nově navrhuje uplatňovat základní sazbu daně - do snížené sazby daně tak nespadnou noviny nebo jiná periodika, která obvykle vychází denně nebo šestkrát týdně. Příloha (například televizní program) obsažená v novinách podléhajících základní sazbě daně jako nedílná součást novin podléhá stejnému daňovému režimu jako plnění hlavní, tj. dodání novin. Ostatní tiskoviny, které byly společně s novinami, časopisy a periodiky v jedné z položek druhé snížené sazby daně v Příloze č. 3a, se převážně přesouvají do plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně (k tomu více viz důvodová zpráva k § 71i). Výjimkou jsou letáky a prospekty, které se obdobně jako noviny, časopisy a periodika vycházející alespoň čtyřikrát týdně navrhují zařadit do základní sazby daně. Co se týká ostatních podmínek pro zařazení novin, časopisů a periodik do snížené sazby daně, nedochází zde k věcné změně. Požadavek na obsah reklamy a poměr zvukového nebo audiovizuálního obsahu zůstává totožný, požadavek na hmotný nosič se sice z textu návrhu zákona vypouští, věcně však zůstává zachován (k tomu více viz důvodová zpráva k § 71i).

K bodu 38 (Příloha č. 3 položka 4401)

Cílem této změny sazby daně, která spočívá v převedení palivového dříví do základní sazby daně, je sjednotit sazbu daně u všech paliv, neboť pouze palivové dříví má výjimku v podobě snížené sazby daně. Tento krok je také v souladu s cílem bodu 15) odst. 4 Směrnice Rady (EU) 2022/542 ze dne 5. dubna 2022, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a (EU) 2020/285, pokud jde o sazby daně z přidané hodnoty, kde se předpokládá nemožnost uplatňovat snížení sazby daně u palivového dřeva.

K bodu 39 (Příloha č. 3)

Jedná se o legislativně technické úpravy spočívající v doplnění chybějící čárky a odstranění nadbytečného odkazu na poznámku pod čarou č. 72.

K bodu 40 (Příloha č. 3)

Navrhovaná úprava souvisí se zrušením první snížené sazby daně ve výši 15 % a druhé snížené sazby daně ve výši 10 %, a zavedením jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 12 %.

K bodu 41 (Příloha č. 3)

Definice alkoholických nápojů se vypouští pro nadbytečnost, jelikož již tento pojem není používán.

K bodu 42 (Příloha č. 3a)

V důsledku zavedení jedné snížené sazby daně z přidané hodnoty dochází ke zrušení přílohy č. 3a, ve které byl vymezen seznam zboží podléhajícího druhé snížené sazbě daně.

K čl. LX (Přechodná ustanovení) K bodu 1

U plnění, která jsou podle § 63 zákona o dani z přidané hodnoty osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, se standardně neuplatňuje ustanovení § 37a zákona o dani z přidané hodnoty, neboť u takových plnění nevzniká povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před jejich uskutečněním. Pokud však dojde před nabytím účinnosti tohoto zákona k přijetí zálohy (nebo jiné úplaty) u plnění, které je podle zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zdanitelným plněním a ode dne účinnosti tohoto zákona se stane osvobozeným plněním, povinnost přiznat daň z přijaté úplaty u takového plnění může vzniknout. V takovém případě bude nezbytné vypořádat přijatou zálohu a z ní odvedenou daň ve vztahu k uskutečněnému plnění. Navrhuje se tak aplikovat ustanovení § 37a s tím, že postupem pro určení sazby daně a kurzu pro přepočet cizí měny na českou měnu se určí i podmínky pro uplatnění osvobození od daně. Hodnota osvobozeného plnění se tedy stanoví jako rozdíl podle § 37a odst. 1, následně podle výsledku - kladného nebo záporného - se aplikuje písmeno a) nebo b) odstavce 2 tohoto ustanovení, podle kterých se v podstatě určí, zda se bude uplatňovat právní úprava (tedy osvobození, sazba a kurz pro přepočet daně) účinná v době přijetí zálohy nebo v době uskutečnění osvobozeného plnění. Pokud tak byla záloha vyšší, než je celková konečná hodnota plnění, je třeba daň odvedenou „navíc“ vrátit, k čemuž dojde prostřednictvím toho, že se na zápornou hodnotu přiznaného osvobozeného plnění bude aplikovat dosavadní sazba daně (podmínky pro osvobození nebudou naplněny, protože v té době neexistovaly). Pokud byla záloha nebo jiná úplata pouze částečná ve vztahu k celkové hodnotě osvobozeného plnění, dojde k osvobození plnění v tom rozsahu, ve kterém překračuje již odvedenou úplatu, ze které byla přiznána daň.

K bodu 2

Podle nových ustanovení § 72 odst. 3, 4 a 9 a § 77a zákona o dani z přidané hodnoty je plátce povinen postupovat v případě, že první okamžik podle stávajícího § 72 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty (nově § 72 odst. 5) nastane ode dne nabytí účinnosti novely zákona o dani z přidané hodnoty. Prvním okamžikem podle zmíněného ustanovení se rozumí okamžik vzniku nároku na odpočet daně resp. okamžik, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. Jedná se tedy o okamžik, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost přiznat daň ve smyslu ustanovení § 20a a násl. zákona o dani z přidané hodnoty (u nových dopravních prostředků pak ve vazbě na § 19 zákona o dani z přidané hodnoty), tj. zejména povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění, ale i povinnost přiznat daň při dovozu zboží či pořízení zboží z jiného členského státu apod.

K části třicáté sedmé – Změna zákona o zaměstnanosti Zrušení odsouvání podpůrčí doby a v návaznosti na to zrušení institutu kompenzace

Ministerstvo práce a sociálních věcí je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon), ústředním orgánem státní správy, do jehož kompetence z věcného hlediska patří také oblast zaměstnanosti a péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, oblast zprostředkování zaměstnání a také aktivní politiky zaměstnanosti. Zákon o zaměstnanosti upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti. Jednou z oblastí je také podpora v nezaměstnanosti. Podle stávající právní úpravy se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Kompenzaci poskytuje Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce“) uchazeči o zaměstnání, kterému vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale odstupné mu nebylo vyplaceno po skončení pracovního nebo služebního poměru v nejbližším výplatním termínu anebo v den skončení zaměstnání, a to za dobu od zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání do uplynutí doby, po kterou mělo odstupné v jeho minimální výši náležet. Výše kompenzace je stanovena jako násobek doby, za kterou náleží odstupné, a 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku. Navrhuje se zrušit odsunutí počátku běhu podpůrčí doby u uchazeče o zaměstnání, kterému vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale z posledního zaměstnání mu bylo vyplaceno odstupné, odbytné nebo odchodné. Podle stávající právní úpravy se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Navrhovaná změna směřuje k tomu, aby podpora v nezaměstnanosti byla uchazeči o zaměstnání poskytována od prvního dne bez ohledu na to, zda mu vznikl nárok na odstupné, a bez ohledu na to, zda odstupné bylo zaměstnavatelem vyplaceno či nikoliv. Zrušením odsunutí počátku běhu podpůrčí doby u podpory v nezaměstnanosti bude institutu odstupného navrácen jeho původní smysl, a to, že se jedná o určitou finanční satisfakci zaměstnanci, který ztratil zaměstnání z organizačních důvodů bez svého zavinění. V návaznosti na to se navrhuje zrušit institut tzv. kompenzace, který se v souvislosti s návrhem na zrušení odsouvání podpůrčí doby stane nadbytečným. Kompenzaci poskytuje Úřad práce uchazeči o zaměstnání, kterému vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale odstupné mu nebylo vyplaceno po skončení pracovního nebo služebního poměru v nejbližším výplatním termínu anebo v den skončení zaměstnání, a to za dobu od zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání do uplynutí doby, po kterou mělo odstupné v jeho minimální výši náležet. Výše kompenzace je stanovena jako násobek doby, za kterou náleží odstupné, a 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku. Na rozdíl od podpory v nezaměstnanosti kompenzace nemá maximální limit („strop“), nemá omezení pro opakované poskytnutí, a to ani v rámci shodného zaměstnavatele, a není stanovena povinnost uchazeče vrátit kompenzaci, pokud by byla vyplacena neprávem. V praxi Úřadu práce se výjimečně objevovaly i částky kompenzace přesahující 100 000 Kč.

V souvislosti s institutem kompenzace lze poukázat na negativní jevy, k nimž v praxi dochází. Jedná se například o situace, kdy institutu kompenzace ryze účelově využijí osoby, kterým není po ukončení zaměstnání vyplaceno odstupné, a které využívají zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání bez skutečného zájmu o zprostředkování zaměstnání. Po obdržení kompenzace tyto osoby často nastoupí do zaměstnání, které mají již předem dohodnuto, nástup do zaměstnání však odsunou až po vyplacení kompenzace. Ze strany těch zaměstnanců, se kterými zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr se vznikem nároku na odstupné, které jim však nevyplatil, ale kteří bezprostředně po ukončení jednoho zaměstnání navážou nástupem do dalšího zaměstnání, je výplata kompenzace vnímána vůči nim jako nespravedlivá. Tyto osoby řeší uplatnění svého nároku na odstupné občanskoprávní cestou, na rozdíl od těch, kteří nepřejdou ihned do dalšího zaměstnání a využijí uspokojení svého nároku na odstupné v rámci institutu kompenzace, kterou pak vymáhá Úřad práce v rámci dalších administrativně náročných procesů. Institut kompenzace je nestandardním institutem, který vznikl nad rámec ochrany zaměstnanců při nevyplácení mzdy (včetně odstupného), což je pokryto zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Úřad práce zde nadbytečně a duplicitně vstupuje do soukromoprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Institut kompenzace byl zaveden od roku 2012 právě v souvislosti se zavedením odsouvání počátku běhu podpůrčí doby při výplatě odstupného. Navrhované řešení odstraní uvedené problémy a současně sníží administrativní zátěž Úřadu práce.

Zpřísnění podmínek pro poskytování podpory v nezaměstnanosti při opakovaném vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání

Podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti má nárok na podporu v nezaměstnanosti uchazeč o zaměstnání, který získal v rozhodném období zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v délce alespoň 12 měsíců; překrývají- li se doby důchodového pojištění, započítávají se jen jednou. Současně musí uchazeč o zaměstnání splnit podmínku, že ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Rozhodným obdobím pro posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti jsou poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Podle stávající právní úpravy má uchazeč o zaměstnání, kterému v posledních 2 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání neuplynula celá podpůrčí doba a po uplynutí části podpůrčí doby získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v délce alespoň 3 měsíců, nárok na podporu v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu. Jestliže získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce kratší než 3 měsíce, má uchazeč o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti po zbývající část podpůrčí doby. Současně musí být splněna podmínka celkové doby předchozího zaměstnání podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Uchazeč o zaměstnání, kterému v posledních 2 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání uplynula celá podpůrčí doba, má nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud po uplynutí této podpůrčí doby získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců; tato doba se nevyžaduje v případech, kdy uchazeč o zaměstnání skončil zaměstnání nebo výdělečnou činnost ze zdravotních důvodů nebo skončil zaměstnání z důvodů uvedených v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), nebo proto, že zaměstnavatel porušil podstatnou povinnost vyplývající z právních předpisů, kolektivní smlouvy nebo sjednaných pracovních podmínek. Současně musí být splněna podmínka celkové doby předchozího zaměstnání podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Do doby 6 měsíců důchodového pojištění se nezapočítává doba důchodového pojištění získaná zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností v době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání podle § 25 odst. 1 a 3 zákona o zaměstnanosti a krátkodobým zaměstnáním. Jako další opatření k zefektivnění výplaty podpory v nezaměstnanosti je proto navrženo zpřísnění podmínek znemožňující spekulativní ukončování evidence a opětovný vstup do evidence uchazečů o zaměstnání za účelem vyplácení podpory v nezaměstnanosti. V případě uchazeče o zaměstnání s nevyčerpanou podpůrčí dobou v opakované evidenci se pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti navrhuje zvýšit potřebnou délku doby důchodového pojištění z 3 na 6 měsíců. Pokud uchazeč o zaměstnání získá zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců, vnikne mu nárok na podporu v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu. Při získání doby důchodového pojištění v délce kratší než 6 měsíců bude mít uchazeč o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti pouze po zbývající část podpůrčí doby. U uchazeče o zaměstnání s vyčerpanou podpůrčí dobou v opakované evidenci se pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti u vyčerpané podpůrčí doby navrhuje zvýšit délku doby důchodového pojištění z 6 na 9 měsíců. Pro přiznání podpory v nezaměstnanosti bude muset uchazeč o zaměstnání odpracovat alespoň 9 měsíců. Jestliže nezíská dobu důchodového pojištění v délce alespoň 9 měsíců, nevznikne uchazeči o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti. V praxi Úřadu práce se vyskytují případy spekulativního ukončování evidence uchazečů o zaměstnání a nástupu do krátkodobých pracovněprávních vztahů za účelem opětovného poskytování podpory v nezaměstnanosti, ke kterému dochází v navazujících evidencích. Nejsou ojedinělé případy, kdy uchazeči o zaměstnání vyčerpají podpůrčí dobu, po kterou je jim vyplácena podpora v nezaměstnanosti téměř v celém rozsahu, přičemž jim zbývá nedočerpaných pouze několik dní (stačí pouhý jeden den nevyčerpání), poté nastoupí do krátkodobého zaměstnání a po jeho ukončení opětovně vstupují do evidence uchazečů o zaměstnání se záměrem čerpání podpory v nezaměstnanosti, aniž by vynaložili snahu ve výkonu pracovní činnosti pokračovat v nově nalezeném zaměstnání bez nutnosti evidence na Úřadu práce. Vyskytují se též případy bezdůvodného a dobrovolného ukončování zaměstnání, ve kterém by ale zaměstnanec mohl i nadále pracovat, a současně i zaměstnavatel projevuje zájem o setrvání tohoto zaměstnance, nicméně z důvodu čerpání podpory v nezaměstnanosti dochází ke skončení pracovněprávního vztahu. Tento vzorec nežádoucího jednání některé osoby považují za zcela legitimní. Dochází však k nadbytečné finanční zátěži záchranného sociálního systému financovaného z veřejných rozpočtů, ačkoliv nelze opominout fakt, že i tyto osoby svými zákonnými odvody do systému přispěly. Navrhovanou právní úpravou dojde k prodloužení doby důchodového pojištění potřebné pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti v případech, kdy v poslední evidenci uchazečů o zaměstnání v rozhodném období nedošlo k vyčerpání celé podpůrčí doby, ale též pro případy, kdy uchazeč o zaměstnání celou podpůrčí dobu vyčerpal. Podpora v nezaměstnanosti má sloužit k překlenutí nepříznivé životní situace související se ztrátou zaměstnání a příjmu z tohoto zaměstnání. S ohledem na primární účel podpory v nezaměstnanosti není přijatelné tolerovat takové jednání, při kterém dochází ke spekulativnímu ukončování vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a následnému vstupu do této evidence z důvodu čerpání podpory v nezaměstnanosti.

Cílem předkládaného návrhu zákona je u případů opakovaného vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání v rozhodném období znesnadnit zneužívání systému podpory v nezaměstnanosti osobami, které jsou schopné pracovat a mohou se tak řádně zapojit na trh práce. Vedlejší a neméně důležitý přínos tohoto opatření spočívá ve zvýšení motivace zaměstnanců vykonávat pracovní činnost zakládající povinnost odvádět důchodové pojištění po delší časové období, což pozitivně ovlivní též do budoucna splnění podmínky získání potřebné odpracované doby pro odchod do starobního důchodu, a to i s ohledem na záměr zvýšení věku pro odchod do penze. Přetrvávající nedostatek volné pracovní síly na českém trhu práce přispívá k ekonomické aktivitě osob a k získání potřebné doby důchodového pojištění, a proto prodloužení délky doby důchodového pojištění nepředstavuje zásadní překážku pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti v případě opakovaných evidencí.

K čl. LXI K bodu 1 (§ 44a, 44b a poznámky pod čarou č. 73 a 74)

Zrušuje se institut odsunutí počátku běhu podpůrčí doby u podpory v nezaměstnanosti, pokud uchazeči o zaměstnání vznikl nárok na odstupné, odbytné nebo odchodné. Zároveň se zrušuje související úprava tzv. kompenzace, na kterou vzniklo uchazeči o zaměstnání právo v případě, že mu vznikl nárok na odstupné, odbytné nebo odchodné, ale toto nebylo zaměstnavatelem vyplaceno.

K bodům 2 a 3 (§ 48)

Prodlužuje se doba potřebná pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti při opakovaném vedení v evidenci u uchazeče o zaměstnání, jemuž ještě neuplynula celá podpůrčí doba, ze 3 na 6 měsíců.

K bodu 4 (§ 49 odst. 1 a 2)

Prodlužuje se doba potřebná pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti při opakovaném vedení v evidenci u uchazeče o zaměstnání, jemuž již uplynula celá podpůrčí doba, z 6 na 9 měsíců.

K čl. LXII (Přechodné ustanovení)

Řízení o podpoře v nezaměstnanosti a řízení o poskytnutí kompenzace pravomocně neskončená přede dnem účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

K části třicáté osmé – Změna školského zákona K čl. LXIII K bodům 1 až 3 (§ 138 odst. 1, 9 až 11)

Vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, je navrženo upravit tvorbu a užití fondu kulturních a sociálních potřeb ve školském zákoně.

K čl. LXIV (Přechodné ustanovení)

Peníze, které byly alokovány ve fondu kulturních a sociálních potřeb přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí podle navrhované právní úpravy.

K části třicáté deváté – Změna zákona o správních poplatcích K čl. LXV K bodu 1 (§ 6 odst. 8)

Ke zrušení věty první: Navrhovaná úprava navazuje na zrušení kolkových známek jako jednoho ze způsobů placení daně, pokud zvláštní právní předpis stanovil, že daný správní poplatek lze uhradit tímto způsobem. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu. Ke zrušení věty druhé a třetí: Na správní a soudní poplatky se dříve nevztahovala povinnost správce daně vést účetnictví podle zvláštních právních předpisů. Zákonem č. 305/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se mění zákon České národní rady č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byly s účinností od 1. 1. 1998 zavedeny pro státní orgány vybírající správní poplatky zvláštní účty (účty státního rozpočtu u České národní banky), jejichž zřizovatelem bylo Ministerstvo financí. Správní poplatky se proto začaly platit od roku 1998 na zvláštní účet, na kterém se vedla pouze evidence a neúčtovalo se (proto zvláštní). Příjem byl příjmem všeobecné pokladní správy. Další novelizace souvisejících zákonů však tuto praxi změnily. Zmíněný zvláštní účet, který je veden u České národní banky s předčíslím 3711, zůstává zachován a některé správní úřady jej využívají i nadále (například finanční úřady a Český úřad zeměměřičský a katastrální). Pouze v České národní bance budou nadále evidovány správní úřady zvlášť. Příjmy zvláštního účtu se na Ministerstvu financí zařazují do jednotlivých kapitol a již se nevykazují ve všeobecné pokladní správě. Některé správní úřady již účet 3711 vůbec nepoužívají. Používají pouze svůj příjmový účet. Z tohoto důvodu se ustanovení o „zvláštním účtu“ v § 6 odst. 8 zákona o správních poplatcích stalo obsoletním.

K bodu 2 (§ 6 odst. 9)

České zastupitelské úřady nejsou v některých zemích schopny bez značných obtíží zajistit, aby platby správních poplatků mohly být činěny bezhotovostním převodem. Překážkou zajištění možnosti bezhotovostní úhrady správních poplatků jsou pro české zastupitelské úřady zpravidla skutečnosti, které nemohou samy ovlivnit, přičemž jde především o právní úpravu bezhotovostního platebního styku v hostitelské zemi nebo nedostatečné technické zázemí v hostitelské zemi. Pro bezvadné fungování úhrady správních poplatků na českých zastupitelských úřadech bezhotovostním převodem je nutno zajistit, aby žadatel zaslal poplatek ve správné výši, resp. aby správní poplatek byl na bankovní účet českého zastupitelského úřadu připsán s tím, že veškeré bankovní poplatky jdou k tíži žadatele a nikoliv českého zastupitelského úřadu. V opačném případě by české zastupitelské úřady byly nuceny v případě obdržení nesprávné výše správního poplatku vyzvat žadatele k úhradě nedoplatku, což by představovalo nejen dodatečnou administrativní zátěž, ale také zátěž finanční, která by šla k tíži českého zastupitelského úřadu. V případě výzvy k úhradě nedoplatku by bylo nutno vynaložit náklady na doručování a v případě nutnosti vrátit žadateli přeplatek na správním poplatku, by tato bezhotovostní transakce byla pravděpodobně zatížena bankovními poplatky na vrub českého zastupitelského úřadu. Specifický problém dále představuje skutečnost, že u českých zastupitelských úřadů se správní poplatky obvykle platí v jiné měně, než v českých korunách. Výše těchto poplatků v cizí měně se pak stanovuje vždy k prvnímu dni v kalendářním měsíci v závislosti na změnách měnového kurzu. Nezřídka tak nastává situace, kdy poplatek v novém kalendářním měsíci je jiný, než poplatek vyměřený v měsíci předchozím. U těch bezhotovostních plateb, kdy k připsání částky na účet zastupitelského úřadu nedochází v řádu hodin, nelze vyloučit situaci, kdy žadatel bez vlastního zavinění uhradí na účet zastupitelského úřadu jinou než vyměřenou částku, a zastupitelský úřad je pak povinen řešit postupem podle § 7 zákona případný přeplatek, resp. vyzývat k úhradě nedoplatku. S ohledem na výše uvedené se navrhuje explicitně vyloučit placení správního poplatku bezhotovostně. Současně se však dává českému zastupitelskému úřadu možnost učinit z tohoto pravidla výjimku, tedy určit, že konkrétní správní poplatek bezhotovostním převodem hradit lze, případně že jej lze takto hradit za určitých podmínek (např. stanovit, že určité správní poplatky lze hradit platební kartou, pokud je český zastupitelský úřad vybaven platebním terminálem).

K bodu 3 (§ 7 odst. 5)

Navrhovaná úprava reflektuje zrušení kolkových známek jako jednoho ze způsobů placení daně, pokud zvláštní právní předpis stanovil, že daný správní poplatek lze uhradit tímto způsobem. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K bodu 4 (Položka 3 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích)

V návaznosti na zrušení kolkových známek jakožto způsobu placení správních poplatků, pokud zákon stanovil, že daný správní poplatek lze uhradit tímto způsobem, se mění § 8 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, a poplatek spojený s přijetím žádosti o vydání osvědčení podle uvedeného zákona se doplňuje do položky 3 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

K bodu 5 (Položka 21 písm. e))

V návaznosti na zavedení možnosti provozovatele hazardní hry požádat o vydání rozhodnutí (z důvodu odstranění tvrdosti), že z části přeplatku se stane vratitelný přeplatek (tj. vrácení části složené kauce), a to i přesto, že je stále vedeno řízení správce daně z hazardních her či orgánem vykonávajícím státní správu v oblasti hazardních her, se stanovuje správní poplatek za tuto žádost. Bude tak minimalizováno riziko nadbytečných žádostí o odstranění tvrdosti právního předpisu při vrácení přeplatku z kauce, když zjevně k takové tvrdosti nedochází. Výše poplatku je odvozena od správního poplatku za obdobný institut podle Položky 1 bodu 1 písm. j) Sazebníku správních poplatků.

K bodu 6 (Položka 35)

Současná právní úprava správních poplatků vybíraných v řízeních o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly se neměnila již desítky let. Ve stávající podobě je obsažena v zákoně o správních poplatcích ode dne nabytí jeho účinnosti. Této právní úpravě lze přitom vytknout několik skutečností. Jednak přílišnou složitost, která činí jak pro žadatele, tak pro silniční správní úřady kalkulaci správné výše poplatků nepřiměřeně komplikovanou. Je tak poměrně paradoxní, když jednou s nejsložitějších otázek ve vedeném správním řízení je problematika úhrady správního poplatku ve správné výši. Dalším nedostatkem stávající právní úpravy je znevýhodnění povolování mezinárodních přeprav, které může být v prostředí vnitřního trhu Evropské unie nadále složitě obhajitelné. Není ani vhodné, aby výše správního poplatku odrážela rozsah poškození pozemní komunikace

- spíš by měla odpovídat složitosti vedeného řízení a s tím spojené pracnosti vykonávané agendy. Za nedostatek stávající právní úpravy lze též považovat skutečnost, že váže povinnost úhrady správního poplatku na vydání příslušného povolení, a to přesto, že správní orgány jsou zatíženy vyřizováním všech žádostí, i těch, jimž není nakonec vyhověno. Jak bylo uvedeno výše, stávající právní úprava stanoví též určité parametry pro rozhodování, které by se měly spíše stanovit zákonem o pozemních komunikacích. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je navrhováno zavést toliko 5 sazeb správních poplatků, jejichž výše bude odvislá od objektivních kritérií spjatých s pracností vyřízení příslušných žádostí.

K čl. LXVI (Přechodná ustanovení)

Stanovují se přechodná ustanovení v souvislosti s vypuštěním možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K části čtyřicáté – Změna zákona o veřejných výzkumných institucích K čl. LXVII K bodu 1 (§ 27 odst. 1 věta první)

V rámci konsolidace veřejných rozpočtů se snižuje povinný příděl do sociálního fondu veřejných výzkumných institucí z 2 % na 1 % z ročního objemu mezd, jejich náhrad a odměn za pracovní pohotovost, obdobně jako je navrhováno v případě fondu kulturních a sociálních potřeb tvořeného podle rozpočtových pravidel. Budou tedy platit shodná pravidla pro tvorbu těchto fondů u subjektů veřejné sféry.

K bodu 2 (§ 27 odst. 1 věta druhá)

Nejméně 50 % z povinného přídělu do sociálního fondu musí být využito na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců. Jde o příspěvky na produkty spoření na stáří, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob podle dosavadního § 6 odst. 9 písm. p) zákona o daních z příjmů. Jedná se o obdobné pravidlo, jako je navrhováno v případě fondu kulturních a sociálních potřeb tvořeného podle rozpočtových pravidel.

K bodu 3 (§ 27 odst. 1 věta třetí)

Navrhuje se formulační změna z důvodu toho, že v důsledku vložení věty druhé by slova „Jeho užití“ nenavazovala na předchozí text.

K čl. LXVIII (Přechodné ustanovení)

Peníze, které byly alokovány v sociálním fondu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí podle navrhované právní úpravy.

K části čtyřicáté první – Změna insolvenčního zákona

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. LXIX (§ 418l)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se vypouští speciální ustanovení o příslušnosti k vybírání a vymáhání pokut uložených za přestupky podle insolvenčního zákona. Díky tomu se tedy uplatní obecná úprava, kdy vybírat tyto pokuty bude Ministerstvo spravedlnosti jakožto orgán, který tyto pokuty uložil, vymáhat je budou orgány Celní správy České republiky.

K čl. LXX (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pokut podle insolvenčního zákona bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pokut, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části čtyřicáté druhé – Změna zákona o nemocenském pojištění Změna principů týkající se vzniku účasti na nemocenském pojištění, a tím i placení pojistného na sociální zabezpečení u zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce

Podle platné právní úpravy zákona o nemocenském pojištění jsou nemocenského pojištění účastni i zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, pokud jejich příjem přesáhne 10 000 Kč v měsíci. Pokud z dohod o provedení práce nevznikne účast na nemocenském pojištění, nejsou tyto dohody žádným způsobem evidovány. Příjem z dohod o provedení práce se stává mnohdy jediným zdrojem příjmů zaměstnanců. Tito zaměstnanci nejsou účastni pojištění, odpracovaná doba se jim nezhodnotí pro odchod do důchodu a nejsou sociálně zabezpečeni pojistnými dávkami. Zároveň fixně stanovená částka 10 000 Kč neodpovídá aktuálnímu ekonomickému vývoji. Hlavním cílem navrhované úpravy je, aby se DPP namísto příležitostného zaměstnání nestávaly jediným a častým zdrojem příjmu zaměstnanců a aby se snížil objem mzdového plnění z DPP bez placení pojistného, který činil podle údajů Českého statistického úřadu v roce 2021 cca 54 mld. Kč. V souladu s programovým prohlášením vlády dojde oproti současnému stavu k navýšení limitu částky rozhodného příjmu pro vznik účasti na pojištění, které by však nemělo konkurovat čistému příjmu z minimální mzdy z pracovního poměru, ze které se platí odvody. Navrhuje se proto stanovení dvou limitů pro vznik účasti na pojištění zaměstnance (a tím i limitů pro placení pojistného na sociální zabezpečení). První limit bude stanoven pro DPP u jediného zaměstnavatele a druhý (vyšší) limit bude stanoven pro vznik účasti na pojištění při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů. Při překročení limitů vznikne zaměstnanci účast na pojištění a musí být uhrazeno pojistné. K dosažení daného cíle a možnosti kontroly bude zavedena evidence všech DPP a příjmů z těchto DPP. Nově se měsíční limity navrhují jako dynamické (vázané na průměrnou mzdu) a budou vyšší než dosud, ale nemohou být tak vysoké, aby mohly být DPP jediným zdrojem příjmu zaměstnance. Tím bude zajištěna i lepší sociální ochrana zaměstnance. Dosavadní jediný fixní rozhodný příjem pro vznik účasti na nemocenském pojištění stanovený pro každého zaměstnance nezávisle na příjmech z DPP, vykonávaných v kalendářním měsíci u dalších zaměstnavatelů, se doplní dalším druhým vyšším rozhodným příjmem tak, aby úprava lépe odpovídala současným společenským potřebám, tj. aby byla zajištěna lepší sociální ochrana zaměstnanců činných na základě DPP, zejména těch, jejichž jediným zaměstnáním je právě jedna nebo více DPP a aby nebylo možno dosáhnout standardního stabilního příjmu kombinací více DPP bez účasti na pojištění u více zaměstnavatelů. Hodnoty rozhodných příjmů již nebudou vyjádřeny konstantní částkou, ale bude se jednat o dynamické ukazatele, které budou odpovídat aktuální ekonomické situaci. Nově budou stanoveny dvě hodnoty částky rozhodného příjmu, které se budou odvíjet od průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. První hodnota částky rozhodného příjmu pro DPP se bude používat pro součet příjmů z DPP u jednoho zaměstnavatele. Bude se postupovat jako dosud podle § 7a odst. 2 a 3 zákona o nemocenském pojištění. Bude-li tento zaměstnanec pracovat u jednoho zaměstnavatele na základě dvou a více DPP, bude se zúčtovaný příjem ze všech těchto DPP v kalendářním měsíci sčítat pro účely vyhodnocení, zda bylo dosaženo částky nižšího rozhodného příjmu (v rámci jednoho kalendářního měsíce i DPP navazující, které se nepřekrývají). Pokud této částky dosáhne, bude účasten pojištění z každé DPP, která v kalendářním měsíci trvala. Nová výše rozhodného příjmu zajistí určité zvýšení oproti současnému limitu částky rozhodného příjmu pro vznik účasti na pojištění. Avšak tato nová výše nebude konkurovat minimální mzdě z pracovního poměru, ze které se platí odvody, tzn. bude se jednat o zvýšení spíše menší. Při vazbě na tento ukazatel bude docházet k automatické úpravě hodnoty rozhodného příjmu pro účast na pojištění, a to obdobně jako se postupuje v případech ustanovení rozhodného příjmu pro zaměstnání malého rozsahu podle § 6 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění). Současně bude zavedena druhá, vyšší hodnota částky rozhodného příjmu pro účast na pojištění. Tento druhý limit cílí na omezení objemu mzdového plnění z DPP bez účasti na pojištění v kalendářním měsíci pro příjmy zaměstnance od všech jeho zaměstnavatelů za účelem prevence neúměrné kumulace DPP u jedné osoby a tím dosažení jeho sociální ochrany. Tento limit bude stejně jako limit první odvozen od průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. I při vazbě na tento ukazatel bude docházet k automatické valorizaci hodnoty vyššího rozhodného příjmu pro účast na pojištění, a to obdobně jako se postupuje v případech ustanovení rozhodného příjmu pro zaměstnání malého rozsahu podle § 6 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. Bude-li při součtu zúčtovaných příjmů ze všech zaměstnání zaměstnance na základě DPP dosaženo alespoň rozhodného příjmu stanoveného sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí, vznikne zaměstnanci účast na pojištění ze všech těchto zaměstnání a bude odvedeno pojistné ze všech těchto zaměstnání u všech zaměstnavatelů. Měsíční hodnoty částky rozhodného příjmu nemohou být tak vysoké, aby mohly být DPP hlavním zdrojem příjmu zaměstnance. Úprava cílí na to, aby DPP sloužily jako doplňkový zdroj příjmů. Podle nově navrhované právní úpravy bude platit, že zaměstnavatel, který nebyl povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů, protože nezaměstnává žádného zaměstnance účastného nemocenského pojištění, se musí přihlásit do evidence zaměstnavatelů, který vede ČSSZ v rámci svých registrů podle zákona o nemocenském pojištění, a to ve lhůtě do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání vykonávaném na základě DPP, i kdyby se předpokládalo, že z tohoto zaměstnání nebude zaměstnanec účasten nemocenského pojištění.

K čl. LXXI K bodu 1 (§ 3 písm. e), § 18 odst. 2, § 19 odst. 9, § 97 odst. 4)

V zákoně o nemocenském pojištění se provádí legislativně-technická úprava v těch ustanoveních, v nichž se odvolává na vyměřovací základ zaměstnance, který se v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanovuje pro pojistné. Podle dosavadní právní úpravy se u zaměstnance stanovuje vyměřovací základ jen pro pojistné na důchodové pojištění. Po zavedení placení pojistného na nemocenském pojištění i zaměstnancem se bude vyměřovací základ zaměstnance stanovovat i pro nemocenské pojištění.

K bodu 2 (nadpis nad § 7a)

Zavádí se skupinový nadpis pro ustanovení § 7a a 7b upravující účasti na nemocenském pojištění, jde-li o zaměstnance činné na základy dohody o provedení práce.

K bodu 3 (§ 7a)

Dosavadní jediný fixní rozhodný příjem pro vznik účasti na nemocenském pojištění stanovený pro každého zaměstnance nezávisle na příjmech z DPP, vykonávaných v kalendářním měsíci u dalších zaměstnavatelů, se doplní dalším druhým vyšším rozhodným příjmem tak, aby úprava lépe odpovídala současným společenským potřebám, tj. aby byla zajištěna lepší sociální ochrana zaměstnanců činných na základě DPP, zejména těch, jejichž jediným zaměstnáním je právě jedna nebo více DPP a aby nebylo možno dosáhnout standardního stabilního příjmu kombinací více DPP bez účasti na pojištění u více zaměstnavatelů. Hodnoty rozhodných příjmů již nebudou vyjádřeny konstantní částkou, ale bude se jednat o dynamické ukazatele, které budou odpovídat aktuální ekonomické situaci. Nově budou stanoveny dvě hodnoty částky rozhodného příjmu, které se budou odvíjet od průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. První hodnota částky rozhodného příjmu pro DPP se bude používat pro součet příjmů z DPP u jednoho zaměstnavatele. Bude-li tento zaměstnanec pracovat na základě dvou a více DPP, bude se zúčtovaný příjem ze všech těchto DPP v kal. měsíci sčítat pro účely vyhodnocení, zda bylo dosaženo částky nižšího rozhodného příjmu (v rámci jednoho kalendářního měsíce i DPP navazující, které se nepřekrývají). Pokud této částky dosáhne, bude účasten pojištění z každé DPP, která v kalendářním měsíci trvala. Nová výše rozhodného příjmu zajistí určité zvýšení oproti současnému limitu částky rozhodného příjmu pro vznik účasti na pojištění. Avšak tato nová výše nebude konkurovat minimální mzdě z pracovního poměru, ze které se platí odvody, tzn. bude se jednat o zvýšení spíše menší. Při vazbě na tento ukazatel bude docházet k automatické valorizaci hodnoty rozhodného příjmu pro účast na pojištění obdobně, jako se postupuje v případech ustanovení rozhodného příjmu pro zaměstnání malého rozsahu podle § 6 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění).

K bodům 4, 13 a 14 (§ 7b, § 97a, 103a)

Upravují se nové podmínky, za kterých vzniká zaměstnanci účast na pojištění u zaměstnance činného na základě DPP. U jednoho zaměstnavatele v případě DPP bude rozhodný příjem nově 25 % průměrné mzdy namísto fixních 10 000 Kč i v případě jedné DPP a také i v případě více DPP. Bude-li tento zaměstnanec u tohoto zaměstnavatele pracovat na základě dvou a více DPP, bude se zúčtovaný příjem ze všech těchto DPP v kalendářním měsíci sčítat pro účely vyhodnocení, zda bylo dosaženo částky rozhodného příjmu. Nová výše rozhodného příjmu má zajistit určité zvýšení oproti současnému limitu částky rozhodného příjmu pro vznik účasti na pojištění a jeho růst s růstem průměrné mzdy, avšak tato nová výše nebude konkurovat minimální mzdě z pracovního poměru, ze které se platí odvody. Změna tedy nastává pouze ve stanovení rozhodného příjmu, který bude automaticky valorizován. Současně bude stanovena další nová podmínka v případech, kdy zaměstnanec pracuje souběžně u více zaměstnavatelů ve více zaměstnáních na základě DPP, nebo na sebe takové DPP v rámci jednoho kalendářního měsíce navazují. Tento druhý limit cílí na snížení objemu mzdového plnění z DPP bez účasti na pojištění v kalendářním měsíci pro příjmy zaměstnance od všech jeho zaměstnavatelů za účelem prevence neúměrné kumulace DPP u jedné osoby a tím i ke zvýšení sociální ochrany zaměstnanců pracujících na DPP. Pokud bude součet všech zúčtovaných příjmů zaměstnance u všech jeho zaměstnavatelů u zaměstnání vykonávaných na základě DPP překročen, vznikne zaměstnanci účast na pojištění ze všech těchto zaměstnání a bude odvedeno pojistné. I nadále jako při současné platné právní úpravě bude docházet k tzv. „přesouvání příjmů“ v případech, kdy bude zaměstnanci zúčtován příjem po skončení doby zaměstnání. Takto zúčtovaný příjem se posune do posledního měsíce, kdy zaměstnání trvalo. Zaměstnavatel je povinen předat zaměstnanci, s nímž uzavřel DPP, nejpozději v den nástupu písemnou informaci o povinnosti zaměstnance sdělovat zaměstnavateli uzavření nebo trvání dalších DPP alespoň s jedním dalším zaměstnavatelem (i bývalým v rámci jednoho kalendářního měsíce), včetně upozornění na důsledky nedodržení této oznamovací povinnosti. Zaměstnavatel tak učiní prokazatelným způsobem. Zaměstnavatel má povinnost vést ve své evidenci potvrzení o tom, že informační povinnost vůči zaměstnanci splnil. Lze předpokládat, že si většina zaměstnanců nebude přesně vědoma, jaké důsledky pro ně bude mít nedodržení oznamovací povinnosti a s tím související skutečnost, že se mohou stát plátci pojistného, a to i za zaměstnavatele. Je tak důležité stanovit zaměstnavatelům povinnost předat potřebné informace zaměstnancům činným na základě DPP. Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je povinen prokazatelným způsobem sdělit každému svému zaměstnavateli (i bývalému), u něhož je činný na základě dohody o provedení práce, že je nebo byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce i u alespoň jednoho dalšího zaměstnavatele v rámci jednoho kalendářního měsíce. Sdělení lze učinit písemně i v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou zaměstnavatelem nebo do datové schránky určené zaměstnavatelem. Tímto sdělením dává zaměstnanec na vědomí, že mu může vzniknout povinnost hradit pojistné. Sdělení bude volnou formou, ale budou stanoveny minimální údaje, které musí obsahovat. Sdělení je zaměstnanec povinen učinit nejpozději v den nástupu do zaměstnání, a to vůči všem zaměstnavatelům (i bývalým, kterým dosud oznámení nedal). Zaměstnanec oznamuje nástup na novou DPP vždy všem svým zaměstnavatelům, u kterých svou oznamovací povinnost dosud nesplnil. Oznámení vůči zaměstnavateli zaměstnanec činí jen jednou, ne při každé nové uzavřené DPP. Sdělení musí obsahovat tyto údaje: identifikační údaje zaměstnance a zaměstnavatele, vůči kterému je oznámení činěno, datum nástupu do nového zaměstnání na základě DPP, datum předání oznámení, datum převzetí oznámení. Současně je zaměstnavatel povinen prokazatelně potvrdit zaměstnanci převzetí jeho oznámení o výkonu dalšího zaměstnání na základě DPP.

Podle nové právní úpravy bude zaměstnanec předávat všem svým zaměstnavatelům prokazatelným způsobem informace o dalších zaměstnáních na základě DPP z toho důvodu, aby bylo zřejmé, kdo v případě vzniku účasti na pojištění bude plátcem pojistného na sociální zabezpečení. Pokud zaměstnanec informace všem svým zaměstnavatelům nepředá, bude při dosažení rozhodné částky plátcem pojistného na sociální zabezpečení. Pokud je prokazatelně předá, budou plátci pojistného jeho zaměstnavatelé. Z výše uvedených důvodů by si ohledem na vlastní ochranu měl zaměstnanec uchovávat kopii předaného dokladu či potvrzení od svých zaměstnavatelů o tom, že zaměstnanec zaměstnavateli tyto údaje prokazatelně poskytl pro případ, že by došlo k dosažení rozhodné částky a vzniku účasti na pojištění a následné povinnosti odvést pojistné. Pokud zaměstnanec zaměstnavateli prokazatelně neoznámí, že pracuje nebo v rámci jednoho měsíce pracoval ve více zaměstnáních na základě DPP, bude hradit i to pojistné, které jinak hradí zaměstnavatel. Tuto oznamovací povinnost bude zaměstnanec mít nejen při vzniku nového zaměstnání na základě DPP, ale i v případě, že v průběhu takového zaměstnání nastoupí do dalšího zaměstnání (uzavře další DPP) u jiného zaměstnavatele. Tuto oznamovací povinnost bude mít zaměstnanec i zpětně vůči svému bývalému zaměstnavateli, pokud v rámci jednoho kalendářního měsíce bude pracovat na více DPP (např. Zaměstnanci skončí DPP u zaměstnavatele A 5. 5., do té doby neměl oznamovací povinnost, nikde jinde nepracoval. Od 15. 5. nastoupí zaměstnanec na DPP u zaměstnavatele B. Oznamovací povinnost musí zaměstnanec splnit 15. 5. vůči zaměstnavateli B i vůči bývalému zaměstnavateli A.) Ačkoli se zaměstnavateli umožňuje využít nové služby k poskytnutí relevantní informace zaměstnavateli zaměstnance o jeho dalších zaměstnáních na základě DPP přímo u ČSSZ, povinnost oznámit zaměstnavateli všechna svá souběžná i bývalá zaměstnání na základě DPP je zaměstnanci stanovena s ohledem na skutečnost, že zaměstnanec je jediný, který v okamžiku svého nástupu do zaměstnání na základě DPP jako jediný má relevantní informace o všech souběžných a bývalých zaměstnáních na základě DPP. Z evidencí ČSSZ lze údaje získat teprve poté, kdy všichni zaměstnavatelé splní svou ohlašovací povinnost, která je limitována osmidenní lhůtou. Pokud by zaměstnavatel splnil svou povinnost na konci lhůty, anebo opomenul splnit svou povinnost, další zaměstnavatelé by neměli včas k dispozici relevantní informace potřebné pro správné vyhodnocení jejich budoucího postavení v souvislosti s povinností hradit pojistné na sociální zabezpečení při dosažení rozhodného částky. Cílem je rozložit odpovědnost za úhradu pojistného na sociální zabezpečení při dosažení rozhodné částky mezi zaměstnavatele a zaměstnance, protože v některých případech zaměstnanci nebo zaměstnavatelé usilují o zúčtování takové výše příjmu, která nezaloží účast na nemocenském pojištění. Je zřejmé, že např. zaměstnanec nebude moci ovlivnit nepřekročení vyššího limitu v souhrnu všech zúčtovaných příjmů (mj. pokud zaměstnanec vyhoví požadavku zaměstnavatele, aby pracoval podle potřeby, která by se mohla zvýšit např. tím, že kmenoví zaměstnanci budou v dočasné pracovní neschopnosti). Obdobně pro zaměstnavatele musí být alespoň v určité míře předvídatelná pravděpodobnost, zda se stane plátcem pojistného, a proto je pro něj důležité mít k dispozici alespoň informaci o tom, zda zaměstnanec již pracuje nebo v měsíci pracoval u jiného zaměstnavatele na základě DPP.

K bodům 5 a 6 (§ 85 odst. 1)

V souvislosti s rozšířením údajů vedených v registrech ČSSZ i o údaje o zaměstnancích činných na základě dohod o provedení práce, které jim nezaloží účast na nemocenském pojištění, upravují se v tomto směru i úkoly ČSSZ.

K bodům 7, 8 a 18 (§ 93 odst. 1 a § 122 odst. 3)

Doplňuje se, že v Registru pojištěnců jsou evidováni též zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, kterým dosud nevznikla účast na pojištění. Doplňuje se, že v Registru zaměstnavatelů jsou evidováni též zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, kterým dosud nevznikla účast na pojištění. Zaměstnavatel, který nezaměstnává žádného zaměstnance účastného nemocenského pojištění, je povinen přihlásit se nejpozději do 8 kalendářních dnů od svého vzniku, tj. kdy zaměstnal prvního zaměstnance činného na základě DPP, na předepsaném tiskopisu do registru zaměstnavatelů. Podle nově navrhované právní úpravy platí, že zaměstnavatel, který nebyl povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů, protože nezaměstnává žádného zaměstnance účastného nemocenského pojištění, se musí přihlásit do evidence zaměstnavatelů, který vede ČSSZ rámci svých registrů podle zákona o nemocenském pojištění, a to ve lhůtě do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání vykonávaném na základě DPP, i kdyby se předpokládalo, že z tohoto zaměstnání nebude zaměstnanec účasten nemocenského pojištění. Tyto změny zákona o nemocenském pojištění jsou navrženy v souvislosti s novými povinnostmi pro zaměstnavatele, které se týkají rozšíření evidence ČSSZ o zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce bez ohledu na skutečnost, zda jim vznikla či nevznikla účast na pojištění a povinnosti přihlásit se do registru zaměstnavatelů, pokud takové zaměstnance zaměstnávají. V této souvislosti se rozšiřuje registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů, jejichž správcem je ČSSZ.

K bodům 9 a 10 (§ 94 odst. 1)

Zaměstnavatel je povinen oznamovat nástup do zaměstnání u všech zaměstnanců činných na základě DPP. Nástup do zaměstnání oznamují i u těch zaměstnanců, kteří nejsou účastni nemocenského pojištění. Zaměstnavatel je povinen oznámit okresní správě sociálního zabezpečení v elektronické podobě na elektronickou adresu určenou touto správou na předepsaném tiskopisu den nástupu do zaměstnání každého zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce, a to ve lhůtě do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu do zaměstnání a dále je povinen nahlásit den skončení zaměstnání zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce, a to ve lhůtě do 8 kalendářních dnů od skončení zaměstnání i v případě, že mu po celou dobu ode dne nástupu do skončení zaměstnání nevznikla účast na pojištění. U nepojištěného zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce, u kterého zaměstnavatel již oznámil den nástupu do zaměstnání, se při vzniku účasti na pojištění ohlašovací povinnost považuje za splněnou. Podle nově navrhované právní úpravy platí, že zaměstnavatel je povinen oznámit nástup zaměstnance zaměstnaného na základě dohody o provedení práce, do evidence zaměstnanců, kterým nevznikla účast na nemocenském pojištění, kterou vede ČSSZ v rámci svých registrů podle zákona o nemocenském pojištění, a to ve lhůtě do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu takového zaměstnance do zaměstnání. To platí pro všechny případy, kdy k nástupu takového zaměstnance do zaměstnání dojde v den nabytí účinnosti zákona, či v den pozdější.

K bodům 11 a 12 (§ 95 odst. 1 písm. k) a odst. 4)

Zaměstnavatel má povinnost vést ve své evidenci potvrzení o tom, že informační povinnost vůči zaměstnanci splnil. Pokud zaměstnavatel tuto informační povinnost vůči zaměstnanci nesplní, bude vždy při vzniku účasti na pojištění povinen uhradit pojistné on, nikdy ne zaměstnanec. Lze předpokládat, že si většina zaměstnanců nebude přesně vědoma, jaké důsledky pro ně bude mít nedodržení oznamovací povinnosti a s tím související skutečnost, že se mohou stát plátci pojistného a to i za zaměstnavatele. Je tak důležité stanovit zaměstnavatelům povinnost předat potřebné informace zaměstnancům činným na základě DPP. Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, přičemž tito zaměstnanci jsou činní na základě dohody o provedení práce i u jiných zaměstnavatelů nebo v rámci jednoho kalendářního měsíce byli činní na základě DPP u jiných zaměstnavatelů, je povinen vést ve své evidenci oznámení, jehož prostřednictvím zaměstnanec zaměstnavateli sdělil, že je nebo byl činný na základě další DPP u jiného zaměstnavatele a údaj o tom, že zaměstnanci potvrdil převzetí tohoto oznámení. Uvedené oznámení a potvrzení vede zaměstnavatel ve své evidenci po dobu 10 let následujících po roce, kterého se týkají. Podle nové právní úpravy se evidují všechna zaměstnání zaměstnanců zaměstnaných na základě DPP, bez ohledu na skutečnost, zda jim (ne)vznikla účast na pojištění. Rovněž se mění podmínky pro vznik účasti na pojištění u zaměstnanců činných na základě DPP. Byly nově stanoveny dvě výše rozhodného příjmu pro vznik účasti na nemocenském pojištění. Druhá výše vychází ze zúčtovaných příjmů od všech zaměstnavatelů zaměstnanci, kteří ho zaměstnávají na základě DPP. Zaměstnanec tím, že zaměstnavateli bude oznamovat výkon dalšího zaměstnání na základě DPP u jiného zaměstnavatele, upozorňuje zaměstnavatele dopředu na možnost, že zaměstnavateli vznikne povinnost odvést pojistné ze zúčtovaného příjmu, neboť úhrn příjmů z DPP vykonávaných u všech zaměstnavatelů v kalendářním měsíci založí při překročení rozhodné částky účast na pojištění, a proto bude muset být dodatečně za takový měsíc odvedeno pojistné ze zúčtovaného příjmu všemi zaměstnavateli. Pokud zaměstnanec tuto povinnost prokazatelně splní, ukládá se zaměstnavateli vést tyto údaje ve svých evidencích pro případ rozhodování ve sporu o ustanovení plátce pojistného mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Je nutné zaměstnavateli uložit tuto povinnost evidence oznámení a potvrzení zejména z toho důvodu, kdy zaměstnanec nebude schopen své potvrzení, které obdržel od zaměstnavatele, doložit. Obdobně i zaměstnanec bude uchovávat kopii předaného dokladu či potvrzení zaměstnavatele o tom, že zaměstnanec zaměstnavateli tyto údaje prokazatelně poskytl pro případ, kdy by došlo k dosažení rozhodného příjmu a vzniku účasti na pojištění a následné povinnosti odvést pojistné. Pokud zaměstnanec všem svým zaměstnavatelům prokazatelně neoznámí, že souběžně pracuje ve více zaměstnáních na základě DPP, bude hradit i to pojistné, které obvykle hradí zaměstnavatel ze všech svých zaměstnání.

K bodům 15 a 16 (§ 116 odst. 3 a 12)

ČSSZ sděluje zaměstnavatelům na jejich žádost datum vzniku všech souběžných zaměstnání jejich zaměstnance činného na základě DPP, který je u ostatních zaměstnavatelů činný na základě DPP. Žádost zaměstnavatel podává v elektronické podobě způsobem stanoveným ČSSZ. ČSSZ sděluje tyto údaje v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Vzhledem k tomu, že podle nové právní úpravy nebude účast zaměstnance činného na základě DPP záviset pouze na výši příjmu zúčtovanému zaměstnanci v rámci jednoho zaměstnavatele, ale bude se nově posuzovat vznik účasti na pojištění po součtu všech příjmů zúčtovaných zaměstnanci v kal. měsíci u všech souběžných zaměstnavatelů, umožňuje se zaměstnavateli zaměstnance využít nové služby k poskytnutí relevantní informace o jeho souběžných zaměstnáních na základě DPP. Ačkoli zaměstnanec má povinnost oznámit zaměstnavateli všechna svá souběžná zaměstnání na základě DPP, umožňuje se zaměstnavateli si tyto skutečnosti ověřit přímo u ČSSZ. Údaj bude pro zaměstnavatele dostupný teprve poté, až ostatní zaměstnavatelé oznámí nástup totožného zaměstnance do zaměstnání na základě DPP.

K bodu 17 (§ 120 odst. 1)

V souvislosti s rozšířením údajů vedených v registrech ČSSZ i o údaje o zaměstnancích činných na základě dohod o provedení práce, které jim nezaloží účast na nemocenském pojištění, je třeba v tomto smyslu doplnit i § 120 týkající se údajů shromažďovaných orgány nemocenského pojištění.

K bodům 19 a 20 (§ 131 odst. 1 a 2)

Porušení povinnosti zaměstnavatele

- oznámit nástup zaměstnance činného na základě DPP do zaměstnání již je v § 131 odst. 1 písm. f),

- předat zaměstnanci, s nímž uzavřel DPP, písemnou informaci o povinnosti zaměstnance sdělovat zaměstnavateli uzavření nebo trvání dalších DPP alespoň s jedním dalším zaměstnavatelem (i bývalým v rámci jednoho kalendářního měsíce)

- vést ve svých evidencích oznámení poskytnuté zaměstnancem o skutečnosti, že zaměstnanec vykonává nebo vykonával další zaměstnání na základě DPP a údaj o tom, že zaměstnanci potvrdil převzetí tohoto oznámení se považuje za přestupek, za který lze zaměstnavateli uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se zakládají zaměstnavatelům nové povinnosti, je třeba stanovit i přiměřenou sankci v případě porušení těchto povinností. Pokuta v max. výši 50 000 Kč, je odpovídající danému porušení.

K čl. LXXII (Přechodná ustanovení)

K bodu 1 Pokud DPP trvala před účinností zákona a trvá i za účinnosti tohoto zákona, oznamovací povinnost musí zaměstnavatel vůči svým zaměstnancům činným na základě DPP splnit ve lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona. K bodu 2 Pokud DPP trvala před účinností zákona a trvá i za účinnosti tohoto zákona, oznamovací povinnost musí zaměstnanec vůči zaměstnavateli splnit do 7 dnů ode dne, kdy mu zaměstnavatel oznámil jeho povinnosti podle bodu 1. K bodům 3 a 4 Pokud přecházejí DPP, které trvaly před účinností zákona, do doby za účinnosti tohoto zákona, oznámí zaměstnavatel nepojištěné zaměstnance činné na základě DPP, jakož se i přihlásí do registru zaměstnavatelů (pokud v něm není) ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona.

K části čtyřicáté třetí – Změna zákona o insolvenčních správcích

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. LXXIII (§ 36c)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se vypouští speciální ustanovení o příslušnosti k vybírání a vymáhání pokut uložených za přestupky podle zákona o insolvenčních správcích. Díky tomu se tedy uplatní obecná úprava, kdy vybírat tyto pokuty bude Ministerstvo spravedlnosti jakožto orgán, který tyto pokuty uložil, vymáhat je budou orgány Celní správy České republiky.

K čl. LXXIV (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pokut podle zákona o insolvenčních správcích bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pokut, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části čtyřicáté čtvrté – Změna zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů (část čtyřicátá pátá až čtyřicátá sedmá) K čl. LXXV K bodu 1 (část čtyřicátá pátá čl. LXXII § 2 odst. 1 písm. e) až g))

K písmeni e) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození plynu určeného k použití, nabízeného k prodeji nebo použitého v metalurgických procesech nebo k mineralogickým postupům od daně ze zemního plynu a některých dalších plynů. Vzhledem k tomu, že mineralogické postupy i metalurgické procesy jsou definovány mimo jiné i pomocí klasifikace NACE, nebude zakotvení této definice v části čtyřicáté páté zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů nadále zapotřebí. K písmeni f) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození plynu určeného k použití, nabízeného k prodeji nebo použitého v metalurgických procesech od daně ze zemního plynu a některých dalších plynů. V důsledku této skutečnosti již nebude definice metalurgických procesů v zákoně zapotřebí. K písmeni g) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození plynu určeného k použití, nabízeného k prodeji nebo použitého k mineralogickým postupům od daně ze zemního plynu a některých dalších plynů. V důsledku této skutečnosti již nebude definice mineralogických postupů v zákoně zapotřebí.

K bodu 2 (část čtyřicátá pátá čl. LXXII § 8 odst. 1 písm. e) a f))

Navrhovanou změnou je zrušeno osvobození plynu určeného k použití, nabízeného k prodeji nebo použitého v metalurgických procesech nebo k mineralogickým postupům od daně ze zemního plynu a některých dalších plynů. Subjekty, které dosud předmětné plyny odebírají osvobozené od daně, tak budou od nabytí účinnosti zákona činit již s daní, která činí 30,60 Kč/MWh spalného tepla.

K bodu 3 (část čtyřicátá pátá čl. LXXII § 8 odst. 2 a 3 a § 16 odst. 1)

Jedná se o legislativně-technickou změnu vyplývající ze zrušení dvou písmen v § 8 odst. 1 části čtyřicáté páté zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů.

K bodu 4 (část čtyřicátá šestá čl. LXXIII § 2 odst. 1 se písm. e) až g))

K písmeni e) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození pevných paliv určených k použití, nabízených k prodeji nebo použitých v metalurgických procesech nebo k mineralogickým postupům od daně z pevných paliv. Vzhledem k tomu, že mineralogické postupy i metalurgické procesy jsou definovány mimo jiné i pomocí klasifikace NACE, nebude zakotvení této definice v části čtyřicáté šesté zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů nadále zapotřebí. K písmeni f) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození pevných paliv určených k použití, nabízených k prodeji nebo použitých v metalurgických procesech od daně z pevných paliv. V důsledku této skutečnosti již nebude definice metalurgických procesů v zákoně zapotřebí. K písmeni g) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození pevných paliv určených k použití, nabízených k prodeji nebo použitých k mineralogickým postupům od daně z pevných paliv. V důsledku této skutečnosti již nebude definice mineralogických postupů v zákoně zapotřebí.

K bodu 5 (část čtyřicátá šestá čl. LXXIII § 8 odst. 1 písm. e) a f))

Navrhovanou změnou je zrušeno osvobození pevných paliv určených k použití, nabízených k prodeji nebo použitých v metalurgických procesech nebo k mineralogickým postupům od daně z pevných paliv. Subjekty, které dosud předmětná pevná paliva odebírají osvobozená od daně, tak budou od nabytí účinnosti zákona činit s daní ve výši 8,50 Kč/GJ spalného tepla v původním vzorku.

K bodu 6 (část čtyřicátá sedmá čl. LXXIV § 2 odst. 1 písm. e) až g))

K písmeni e) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození elektřiny určené k použití nebo použité při metalurgických procesech nebo k mineralogickým postupům od daně z elektřiny. Vzhledem k tomu, že mineralogické postupy i metalurgické procesy jsou definovány mimo jiné i pomocí klasifikace NACE, nebude zakotvení této definice v části čtyřicáté sedmé zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů nadále zapotřebí.

K písmeni f) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození elektřiny určené k použití nebo použité v metalurgických procesech od daně z elektřiny. V důsledku této skutečnosti již nebude definice metalurgických procesů v zákoně zapotřebí. K písmeni g) Navrhovaná změna souvisí se zrušením osvobození elektřiny určené k použití nebo použité k mineralogickým postupům od daně z elektřiny. V důsledku této skutečnosti již nebude definice mineralogických postupů v zákoně zapotřebí.

K bodu 7 (část čtyřicátá sedmá čl. LXXIV § 8 odst. 2 písm. d))

Jedná se o legislativně technickou změnu související s vypuštěním písmene f).

K bodu 8 (část čtyřicátá sedmá čl. LXXIV § 8 odst. 2 písm. e))

Navrhovanou změnou je zrušeno osvobození elektřiny určené k použití nebo použité k metalurgickým procesům od daně z elektřiny. Subjekty, které dosud předmětnou elektřinu nabývají osvobozenou od daně, tak budou od nabytí účinnosti zákona činit s daní ve výši 28,30 Kč/MWh.

K bodu 9 (část čtyřicátá sedmá čl. LXXIV § 8 odst. 2 písm. f))

Navrhovanou změnou je zrušeno osvobození elektřiny určené k použití nebo použité k mineralogickým postupům od daně z elektřiny. Subjekty, které dosud předmětnou elektřinu nabývají bez daně, tak budou od nabytí účinnosti zákona činit s daní ve výši 28,30 Kč/MWh.

K čl. LXXVI (Přechodné ustanovení)

Jedná se o standardní přechodné ustanovení, kterým se potvrzuje, že pro daňové povinnosti u daně z plynu, pevných paliv a elektřiny vzniklé za zdaňovací období započatá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použijí ta ustanovení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, která byla v daném okamžiku účinná.

K části čtyřicáté páté – Změna zákona o výkonu zabezpečovací detence

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. LXXVII K bodu 1 (§ 18 odst. 5)

Postup rozhodování o povinnosti chovance nahradit škodu by měl být upraven obdobně, jako je upraven postup rozhodování o povinnosti odsouzeného nahradit škodu podle § 39a zákona o výkonu trestu odnětí svobody a o povinnosti obviněného nahradit škodu podle § 21b zákona o výkonu vazby. Stížnosti chovance proti rozhodnutí ředitele ústavu se proto navrhuje přiznat odkladný účinek, když ten je přiznáván stížnostem proti uváděným rozhodnutím podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody a zákona o výkonu vazby a není věcného důvodu pro odlišnou úpravu obdobného postupu v zákoně o výkonu zabezpečovací detence. K otázce prominutí povinnosti uhradit náhradu viz odůvodnění k novelizaci § 35 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.

K bodu 2 (§ 18 odst. 6)

Ustanovení § 18 odst. 5 zákona o výkonu zabezpečovací detence upravuje povinnost chovanců nahradit škodu na majetku státu obdobným způsobem, jakým ji pro odsouzené upravuje § 39a odst. 1 a 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Stejně jako pro správu placení a vymáhání náhrady škody podle § 39a odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, se i pro správu placení náhrady škody podle § 18 odst. 5 zákona o výkonu zabezpečovací detence navrhuje stanovit obdobnou použitelnosti ustanovení § 36a zákona o výkonu trestu odnětí svobody; náhradu škody bude po propuštěném chovanci vymáhat celní úřad.

K čl. LXXVIII (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pohledávek z náhrady škody podle § 18 odst. 5 zákona o výkonu zabezpečovací detence bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části čtyřicáté šesté – Změna daňového řádu K čl. LXXIX K bodům 1 až 3 (§ 163 odst. 3 písm. c), § 163 odst. 4, § 263)

S účinností navrhované novely dne 1. 1. 2024 se z daňového řádu vypouští možnost platit daň kolkovými známkami v případě, že tak stanoví zákon (tedy v případě správních a soudních poplatků a nákladů trestního řízení). Tato možnost je ke stejnému dni vypuštěna i z jednotlivých zákonů, které dosud tuto možnost připouštějí (viz další části tohoto návrhu zákona). Současně se zrušuje zmocnění Ministerstva financí k vydávání kolkových známek a zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky, resp. samotná stávající vyhláška č. 383/2010 Sb. Opatření v podobě zrušení kolkových známek přispěje k posílení bezhotovostní úhrady dotčených peněžitých plnění a současně k eliminaci nákladů státu za distribuci kolkových známek. Dále dojde k zamezení páchání trestné činnosti související s kolkovými známkami, jež rovněž snižuje příjmy z dotčených peněžitých plnění, a v neposlední řadě se odstraní administrativní náklady související s kontrolou výkonu správy poplatků, kterou vykonávají finanční úřady. Ze závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA) vyplynulo, že zrušení kolkových zámek bez náhrady je nejvhodnější variantou řešení navrhované regulace. RIA je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva financí zde: https://www.mfcr.cz/cs/legislativa/legislativni-dokumenty/2023/zruseni-kolkovych-znamek- v-tzv-konsolida-51307.

K čl. LXXX (Přechodné ustanovení)

Stanovují se přechodná ustanovení v souvislosti s vypuštěním možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. Na základě přechodného ustanovení bude systém placení daně pomocí kolkových známek dočasně zachován ve vztahu ke kolkovým známkám, které byly vydány přede dnem nabytí účinnosti novely, což umožní jednak částečné využití zásob již vydaných, ale neprodaných kolkových známek, a současně použití či zpětný odkup kolkových známek, které již byly prodány. Nové kolkové známky tedy již nebudou v přechodném období vydávány. Vydáním se rozumí vydání de iure ze strany Ministerstva financí, tedy okamžik, od něhož kolková známka existuje jako právně bezvadný produkt, se kterým je nadále de iure nakládáno jako s kolkovou známkou. Přechodný režim se bude nicméně fakticky týkat všech aktuálně existujících kolkových známek, neboť k vydávání nových již po určitou dobu nedochází, a všechny existující kolkové známky tedy již byly de iure vydány. Délka přechodného období se navrhuje 1 rok. Stejnou délku přechodného období garantovala též nyní rušená vyhláška o kolkových známkách č. 383/2010 Sb., když současně se svou účinností rušila předchozí nevyhovující vyhlášku o kolkových známkách č. 192/1993 Sb. Po přechodnou dobu bude připuštěna platba daně kolkovými známkami za dosavadních podmínek, prodej dosud neprodaných kolkových známek i výměna poškozených kolkových známek za nepoškozené. Pokud jde o zpětný odkup kolkových známek, bude zřejmě možný po kratší dobu na základě vnitřních pravidel osoby podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 383/2010 Sb., o kolkových známkách (tj. České pošty, a. s.), aby očekávaný pokles příjmů z prodeje nových kolkových známek (z něhož je standardně odkup financován) nevedl k negativní bilanci jejího systému. S ohledem na existenci uvedeného přechodného období se nepředpokládá možnost odkupu kolkových známek po jeho konci, tedy v době, kdy již nebude platba daně pomocí kolkových známek vůbec možná.

K části čtyřicáté sedmé – Změna zákona o Celní správě České republiky K čl. LXXXI K bodu 1 (§ 6)

Zrušují se současné celní úřady včetně všech územních pracovišť a zřizuje se šest nových celních úřadů se sídly v pěti největších městech České republiky. Názvy celních úřadů jsou navázány na jejich sídla s výjimkou Celního úřadu pro Středočeský kraj, který je specifický územními pracovišti ve větších městech v okolí Prahy, a tudíž jeho sídlo je v současné době (a bude i v nejbližší budoucnosti) umístěno v Praze. V rámci Celního úřadu v Praze je integrován bývalý Celní úřad Praha Ruzyně definovaný svým celním prostorem. Při novém rozdělení míst působnosti orgánů Celní správy České republiky bylo respektováno územně správní členění státu (krajské uspořádání České republiky) tak, jak je vymezeno zákonem č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), podle kterého se území České republiky člení pro výkon státní správy na správní obvody krajů. Nové celní úřady jsou tak tvořeny územím jednoho či více krajů České republiky. Územní pracoviště mimo sídla celních úřadů nebudou stanovena vyhláškou Ministerstva financí, ale bude o nich rozhodovat generální ředitel, přičemž jejich seznam bude pro veřejnost dostupný způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup (na webových stránkách a na elektronické úřední desce Generálního ředitelství cel). Generální ředitel bude tato územní pracoviště zřizovat a rušit flexibilně na základě vývoje trhu, tj. podle potřeby přítomnosti orgánů Celní správy České republiky v tom kterém místě. Nicméně tyto změny by měl provádět konzervativním, zdrženlivým a předvídatelným způsobem s dostatečným časovým odstupem po diskusi s odbornou veřejností, dotčenými orgány státní správy a samosprávy. Je počítáno s tím, že v každém kraji bude minimálně jedno územní pracoviště celního úřadu, ideálně v krajském městě. Zmenšení počtu celních úřadů a jejich koncentrace pro více správních obvodů současně umožní Celní správě České republiky lépe organizovat práci, přesouvat v rámci jednoho celního úřadu agendy podle potřeb veřejnosti i provozních a personálních možností Celní správy České republiky. Ukazatele vytíženosti jednotlivých celních úřadů dle navrhovaného řešení zobrazuje následující tabulka. Mezi ostatními úřady se částečně vymyká Celní úřad pro hl. m. Prahu ve spojení s Celním úřadem Praha Ruzyně, což je dáno specifiky dnešního Celního úřadu Praha Ruzyně, který je v zásadě nejdůležitějším vstupním bodem z pohledu celního řízení, a to zejména v oblasti poštovních zásilek.

počet doprava početdovozvývozpočetaktivníchpočet C +rozlohapočetVV -další C ATZ 2obyvatelrokpoložkypoložkyrok subjektůpovolení dlužníkůexekučních ATZv kmDAPpočetrozhodnutí v tis.celkemcelkemDAP(aktuálnípříkazů dokladů stav)

CZ57 Moravskoslezský kraj + CZ58 Olomoucký602 123 725 14 666 2 373,3 2021 608 562 820 505 2021 20 353 3 307 35 352 42 104 kraj + CZ64 Zlínský kraj2022 587 368 799 806 2022 21 041 3 393 33 966 2 232 6 450 53 668 36 476

478 104 582 13 984 1 688,6 2021 439 235 801 284 2021 24 463 4 501 40 299 42 726

CZ53 Jihomoravský kraj + CZ63 Kraj Vysočina

2022 437 274 709 605 2022 26 730 4 899 35 606 1 392 4 389 56 058 44 725

CZ52 Jihočeský kraj + CZ54 Karlovarský kraj +493 114 607 21 017 1 498,9 2021 223 806 331 803 2021 24 832 4 454 41 135 31 716 CZ60 Plzeňský kraj2022 224 415 326 313 2022 25 458 4 770 40 477 1 238 3 867 33 282 28 741 CZ55 Královéhradecký kraj + CZ56 Liberecký kraj587 163 750 17 780 2 293,6 2021 395 569 559 225 2021 25 299 4 369 19 702 53 961 + CZ59 Pardubický kraj + CZ62 Ústecký kraj2022 375 087 505 415 2022 26 105 4 521 19 953 1 831 5 170 61 795 52 928

555 110 665 496 1 275,4 2021 1 808 441 317 058 2021 22 226 2 639 35 478 67 543

CZ51 Hlavní město Praha + CZ65 Praha Ruzyně

2022 3 760 955 260 849 2022 23 365 2 718 38 900 2 203 10 705 60 638 66 337 417 97 514 10 928 1 386,8 2021 1 691 917 1 519 904 2021 20 400 3 303 53 892 12 515

CZ61 Středočeský kraj

2022 1 775 335 1 396 291 2022 21 074 3 349 57 185 1 218 12 276 39 096 13 361

K bodu 2 (§ 8 odst. 6 písm. a))

V souvislosti se zrušením Celního úřadu Praha Ruzyně se v daném ustanovení zrušuje speciální úprava týkající se vymezení celního prostoru Celního úřadu Praha Ruzyně.

K bodu 3 (§ 8 odst. 7 písm. a))

Jedná se o legislativně technickou úpravu spojenou s doplněním nových písmen c) a d).

K bodu 4 (§ 8 odst. 7 písm. c) a d))

Okruh agend, které vykonávají všechny celní úřady jako svoji celostátní územní působnost, tj. okruh tzv. vybrané působnosti, se rozšiřuje o vymáhání peněžitých plnění spravovaných celním úřadem, včetně peněžitých plnění v rámci dělené správy, tedy fakticky o vymáhání peněžitých plnění v procesním režimu daňového řádu. Tento krok umožní efektivnější realizaci vymáhání zejména tam, kde by za stávajícího stavu bylo k vymáhání více nedoplatků jednoho dlužníka příslušných více celních úřadů. Tento stav nastává typicky u dělené správy, kdy celní úřady vymáhají peněžitá plnění uložená jinými orgány veřejné moci, přičemž příslušnost celních úřadů se řídí sídlem ukládajícího orgánu, který peněžité plnění celnímu úřadu k vymožení postoupil. Navržené řešení umožní soustředit vymáhání nedoplatků jednoho dlužníka na jednom celním úřadu. Podmínkou zefektivnění je současně nastavení jednotného metodického přístupu a zajištění vzájemné informovanosti celních úřadů ohledně existence více územně roztříštěných nedoplatků jednoho dlužníka a koordinace úkonů v rámci jejich vymáhání. Důvodem pro zefektivnění v této oblasti je i výrazné rozšíření okruhu peněžitých plnění, jejichž vymáhání budou v rámci dělené správy zajišťovat orgány Celní správy České republiky, o tzv. justiční pohledávky. Dále se navrhuje doplnit okruh tzv. vybrané působnosti o provádění doručování písemností, a to zejména v zájmu možné centralizace vypravování písemností v rámci orgánů Celní správy České republiky. Postup doručování písemností, resp. vypravování písemností je v podstatě interní záležitostí Celní správy České republiky, která se veřejnosti v principu nedotýká. Případná centralizace vypravování písemností by mohla přinést úspory, aniž by negativně ovlivnila práva příjemců písemností.

K bodu 5 (§ 9 odst. 1)

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu vybraného celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K bodu 6 (§ 9 odst. 2)

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu vybraného celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K bodu 7 (§ 9 odst. 3)

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu vybraného celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K bodu 8 (§ 9 odst. 4)

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu vybraného celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K bodu 9 (§ 9 odst. 5)

Navrhuje se zrušit dané ustanovení s ohledem na to, že v souvislosti s novým vymezením celních úřadů dochází ke změně názvu vybraného celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost, a legislativně dojde k vymezení dané působnosti v § 9 odst. 1 návrhu zákona.

K bodu 10 (§ 10 odst. 1)

Vzhledem k vysoké zatíženosti Celního úřadu pro hlavní město Prahu (nově Celní úřad v Praze) a také ke zhoršené možnosti náboru nových pracovníků v tomto regionu se považuje za vhodné změnit pravidlo subsidiární místní příslušnosti dopadající zejména na cizince tak, aby byl využit jiný, méně zatížený region. Nejvhodnějším z pohledu zatíženosti se v souvislosti s nově vytvořenými celními úřady jeví Celní úřad v Plzni. Stávající řízení by v souladu s přechodným ustanovením dokončil nástupnický úřad Celního úřadu pro hlavní město Prahu, tj. Celní úřad v Praze.

K bodu 11 (§ 10 odst. 4)

Jedná se o návaznou změnu na rozšíření okruhu vybrané působnosti v § 8 odst. 7 písm. c). Vymáhání (obdobně jako stávající kontrolní postupy) může v případě jednoho nedoplatku jednoho dlužníka provádět současně pouze jeden celní úřad. Ačkoliv k takovému kroku může přistoupit kterýkoliv z nich, poté, co se tak stane, je již vyloučeno, aby shodný nedoplatek téhož dlužníka vymáhal jiný celní úřad. Tím na druhé straně není vyloučeno, aby různé nedoplatky jednoho dlužníka vymáhalo více celních úřadů (což je především věcí jejich koordinace, okolností konkrétního případu aplikace zásady hospodárnosti). Stejně jako v případě kontrolních postupů je třeba řešení kolize výkonu působnosti více celních úřadů u téhož nedoplatku řešit výslovně. Na předmětnou vybranou působnost budou dopadat rovněž ustanovení § 11 odst. 4 a § 11b, které však hovoří obecně o vybrané působnosti, a tedy je není třeba novelizovat.

K čl. LXXXII (Přechodná ustanovení)

Jedná se o standardní přechodná ustanovení reagující na zúžení okruhu celních úřadů. Dále jsou zahrnuta přechodná ustanovení týkající se aplikace stávajících pravidel příslušnosti správních soudů v nedokončených kauzách. Z důvodu přechodu pravidla pro subsidiární použití místní příslušnosti z Celního úřadu pro hlavní město Prahu na Celní úřad v Plzni je nutné upravit rovněž přechodné ustanovení, které zajistí, aby dosavadní již zahájená řízení a jiné postupy dokončil nástupnický úřad s působností ve správním obvodu hlavního města Prahy.

K části čtyřicáté osmé – Změna zákona o podporovaných zdrojích energie K čl. LXXXIII

Cílem uvedeného zákona je zavedení opatření s flexibilitou, která může být využita k úpravě nároků na finanční prostředky ze státního rozpočtu nebo k diferenciaci dotace podle druhů zákazníků. Návrh zákona doplňuje do § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. ustanovení, které umožní vládě v usnesení kromě samotné výše dotace (tedy tak, jak je zavedeno v současně platném zákoně) stanovit také diferenciaci prostředků poskytnutých na dotaci podle napěťové hladiny a v případě napěťové hladiny nízkého napětí i v dělení podle kategorie zákazníků, na což následně navazuje úprava v § 28 odst. 4. Na základě tohoto opatření následně Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“) zohlední uvedenou diferenci dotace při stanovení složky ceny služby distribuční soustavy a složky ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny různou výši dotace podle napěťových hladin nebo kategorií zákazníků. Dále návrh zákona stanoví, že vláda může nařízení (nově usnesení) změnit, kdy na základě této změny může ERÚ následně změnit cenové rozhodnutí na daný rok. Je třeba nastavit flexibilně legislativu tak, aby bylo možné v případě potřeby provádět změnu dotace (její navyšování nebo snižování) i po 30. září, což je datum, do kterého musí být podle § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. nařízení vlády s prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu složky ceny služby distribuční soustavy a složky ceny služby přenosové soustavy na provozní podporu schváleno, aby se do budoucna předešlo problémovým situacím při změně výše dotace po 30. září, kdy k této problémové situaci došlo jak v roce 2022, tak v roce 2023. Důvodem změny může být i termínová nekompaktnost, kdy prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace pro následující rok musí být podle současného termínu v zákoně schváleny do 30. září, avšak státní rozpočet na následující rok se uzavírá časově později, a to až v prosinci daného roku, z čehož mohou vyplývat nekompatibilní situace, a proto je potřeba tuto situaci legislativně ošetřit. Změní-li vláda usnesení o dotaci, změní ERÚ následně cenové rozhodnutí na daný rok nebo jeho zbývající část (pokud je to nezbytné) nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy vláda své původní usnesení změnila. Součástí úpravy je také změna ustanovení § 29 o poskytnutí dotace ze strany MPO společnosti OTE, a.s., která následně tuto dotaci použije na financování provozní podpory. Ustanovení o poskytování dotace bylo upraveno tak, aby bylo jednoznačné a úprava vedla také ke zjednodušení celého procesu a administrace poskytování dotace včetně řešení výplaty dotace v situaci, kdy dojde v průběhu roku ke změně výše peněžních prostředků určených na poskytnutí dotace podle § 28 odst. 3. Úprava zahrnuje také přechodné ustanovení, jehož principem je změna v předpisu, kde bude uvedena výše dotace a který bude schvalovat vláda, a to v možném rozšířeném rozsahu podle návrhu úpravy v § 28 odst. 3. V současné době je dotace uvedena v nařízení vlády a podle předloženého návrhu zákona by dotace měla být uvedena a schvalována vládou v usnesení vlády, což proces schvalování dále administrativně zjednoduší. Přechodné ustanovení tak zahrnuje ustanovení přechodu stanovení dotace v již schváleném nařízení vlády na usnesení vlády.

K bodu 1 (§ 28 odst. 3)

Návrh zákona doplňuje do § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. ustanovení, které umožní vládě v nařízení kromě samotné výše dotace (tedy tak, jak je zavedeno v současně platném zákoně) stanovit také diferenciaci prostředků poskytnutých na dotaci podle napěťové hladiny a v případě napěťové hladiny nízkého napětí i v dělení podle kategorie zákazníků. Na základě tohoto opatření následně Energetický regulační úřad zohlední uvedenou diferenci dotace při stanovení složky ceny služby distribuční soustavy a složky ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny různou výši dotace podle napěťových hladin nebo kategorií zákazníků. Dále návrh zákona stanoví, že vláda může usnesení změnit, kdy na základě této změny může ERÚ následně změnit cenové rozhodnutí na daný rok. Je třeba nastavit flexibilně legislativu tak, aby bylo možné v případě potřeby provádět změny výše dotace (její navyšování nebo snižování) i po 30. září, což je datum, do kterého musí být podle § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. nařízením vlády (v budoucnu usnesením vlády) stanovené prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu složky ceny služby distribuční soustavy a složky ceny služby přenosové soustavy na provozní podporu schváleny, aby se do budoucna předešlo problémovým situacím při změně výše dotace po 30. září, kdy k této problémové situaci došlo jak v roce 2022, tak v roce 2023. Důvodem změny může být i nekompaktnost termínové situace, kdy prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace pro následující rok musí být podle současného termínu v zákoně schváleny do 30. září, avšak státní rozpočet na následující rok se uzavírá časově později, a to až v prosinci, z čehož mohou vyplývat nekompatibilní situace, a proto je potřeba tuto situaci legislativně ošetřit. Změní-li vláda usnesení o dotaci, změní ERÚ následně cenové rozhodnutí na daný rok nebo jeho zbývající část (pokud je to nezbytné) nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy vláda své původní usnesení změnila.

K bodu 2 (§ 28 odst. 4 písm. b))

Zákon zároveň bude umožňovat Energetickému regulačnímu úřadu stanovit úhradu složky ceny služby distribuční soustavy a složku ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny pro předávací místa s distribuční soustavou na napěťové hladině nízkého napětí také podle prostředků pro poskytnutí dotace na kategorie zákazníků – toto stanoví úprava v ustanovení § 28 odst. 4 písm. b) zákona.

K bodu 3 (§ 29)

Součástí úpravy je také změna ustanovení § 29 o poskytnutí dotace ze strany MPO společnosti OTE, a.s. (operátor trhu), která následně tuto dotaci použije na financování provozní podpory. Ustanovení o poskytování dotace bylo upraveno tak, aby bylo jednoznačné a úprava vedla také ke zjednodušení celého procesu a administrace poskytování dotace včetně řešení výplaty dotace v situaci, kdy dojde v průběhu roku ke změně výše peněžních prostředků určených na poskytnutí dotace podle § 28 odst. 3. V ustanovení je jednoznačně uvedeno, že o poskytnutí dotace operátorovi trhu rozhodne ministerstvo nejpozději do 30 dnů ode dne schválení usnesení podle § 28 odst. 3 zákona a o poskytnutí dotace vydá ministerstvo rozhodnutí. Dále je uvedeno, že ministerstvo poukáže operátorovi trhu vždy jednu čtvrtinu částky dotace, a to do konce měsíce následujícího po ukončení čtvrtletí. Nebude tedy již potřeba, aby operátor trhu formálně žádal o výplatu každé jednotlivé čtvrtletní splátky dotace, neboť výše a termíny výplaty dotace operátorovi trhu budou (jsou) již stanoveny z rozhodnutí.

V případě, že dojde v průběhu roku ke změně výše peněžních prostředků určených na poskytnutí dotace podle § 28 odst. 3, ministerstvo upraví rozhodnutí a upravenou částku peněžních prostředků určených na poskytnutí dotace zohlední ve zbývajících čtvrtletních splátkách dotace.

K čl. LXXXIV (Přechodná ustanovení)

Úprava zahrnuje přechodná ustanovení, jehož principem je změna v předpisu, kde bude uvedena výše dotace a který bude schvalovat vláda, a to v možném rozšířeném rozsahu podle návrhu úpravy v § 28 odst. 3. V současné době je dotace uvedena v nařízení vlády a podle předloženého návrhu zákona by dotace měla být uvedena a schvalována vládou v usnesení vlády, což proces schvalování dále administrativně zjednoduší. Přechodné ustanovení tak zahrnuje ustanovení přechodu stanovení dotace v již schváleném nařízení vlády na usnesení vlády. Tedy konkrétně termín do kdy má vláda vydat ustanovení po nabytí účinnosti tohoto zákona, jaký bude postup v případě, že se liší-li výše a způsob stanovení prostředků státního rozpočtu podle nařízení vlády vydaného podle § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a podle usnesení vlády podle tohoto zákona a do, kdy ERÚ v takovém případě změní cenové rozhodnutí na daný rok nebo jeho zbývající část. V neposlední řadě přechodné ustanovení uvádí, že ode dne přijetí usnesení vlády podle tohoto zákona se nepřihlíží k částce prostředků státního rozpočtu stanovené v nařízení vlády vydaném podle § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném přede dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části čtyřicáté deváté – Změna zákona o audiovizi K čl. LXXXV (§ 41 odst. 2)

Dochází k vypuštění možnosti platby peněžitého plnění kolkovými známkami podle daňového řádu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely daňového řádu.

K části padesáté – Změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. LXXXVI K bodům 1 a 4 (§ 11 odst. 4, § 132 odst. 4, § 270 odst. 2)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje zakotvit, že orgánem příslušným k vymáhání úhrady nákladů mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních (§ 11 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních), nákladů převzetí (§ 132 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních) a částek podle § 268 odst. 6 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních budou napříště celní úřady.

K bodům 2 a 3 (§ 178 odst. 1, § 180 a § 270 odst. 1 a 2)

Odůvodňované novelizační body reagují na skutečnost, že k vymáhání pohledávek uvedených v § 178 odst. 1, § 180 a § 270 odst. 1 a 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních bude napříště příslušný celní úřad. Jde-li o výkon rozhodnutí mezinárodního soudu, kterým byl uložen peněžitý trest, připadá podle § 178 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních částka, která byla výkonem jeho rozhodnutí získána, mezinárodnímu soudu a orgán, který ji vybral nebo vymohl, ji převede mezinárodnímu soudu nebo tomu, koho mezinárodní soud určí, na jimi stanovený účet. Částka získaná výkonem tohoto rozhodnutí se tedy převede na příslušný účet (buď mezinárodního soudu, nebo toho, koho mezinárodní soud určí), přičemž příslušné kontaktní údaje předá celnímu úřadu soud zároveň s postoupením pohledávky k vymáhání (tj. nebude zapotřebí provádění žádných zvláštních úkonů ze strany celního úřadu vůči mezinárodnímu soudu nebo příjemci vymožené částky). Totéž platí pro postup podle § 180 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

K bodu 5 (§ 271 odst. 3)

Aby samosoudce mohl řádně informovat příslušný orgán jiného členského státu o skutečnostech uvedených v návaznosti na čl. 14 rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut v § 271 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, stanoví se povinnost celního úřadu, který vymáhá peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle této hlavy, vyrozumět bez zbytečného odkladu soud o tom, že tato peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění bylo vykonáno nebo že vymožení peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů. Toto ustanovení navazuje na informační povinnost celního úřadu podle trestního řádu (§ 343a odst. 3 trestního řádu), která se ale týká pouze peněžitých trestů, a je nezbytné i pro řádnou reakci soudu v rámci vykonávacího řízení (tato obligatorní informační povinnost tedy představuje určitou věcně odůvodnitelnou odchylku od obecného ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu). Tímto ustanovením není dotčena informační povinnost podle trestního řádu, je-li takto uznán a vykonáván peněžitý trest [viz i § 270 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních].

K čl. LXXXVII (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části padesáté první – Změna zákona o zvláštních řízeních soudních

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. LXXXVIII K bodům 1 až 3 (§ 502 odst. 2 a 3, § 507 odst. 1)

Podle stávající právní úpravy pokuty, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, vymáhá soud. Oproti jiným pokutám, které jsou ukládány soudy, však není stanoveno, že se při správě jejich placení postupuje podle daňového řádu, přičemž pro odchylný procesní režim u těchto justičních pohledávek není dán racionální důvod. Za účelem unifikace postupu při vymáhání justičních pohledávek se tedy i zde navrhuje, aby i tyto pokuty podléhaly daňovému režimu a orgánem příslušným k jejich vymáhání byla Celní správa České republiky. Podle § 507 zákona o zvláštních řízeních soudních lze na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě vynaložených a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených pokut. Vzhledem k tomu, že tyto pohledávky napříště nebudou vymáhány soudy, zrušuje se povinnost soudů evidovat částku vymožených pokut; informaci o výši částky vymožené pokuty celní úřad sdělí soudu v rámci součinnosti stanovené daňovým řádem.

K čl. LXXXIX (Přechodná ustanovení)

Procesní režim pokut uložených při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na odlišnost procesního režimu se nemění ani příslušnost k vymáhání pokut, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pokut, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, bude celní úřad příslušný pouze v případě těch pokut, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části padesáté druhé – Změna zákona o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví K čl. XC (§ 2 odst. 2)

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K části padesáté třetí – Změna zákona o hazardních hrách

Do 31. 12. 2016 byla oblast hazardních her, resp. loterií, sázek a jiných podobných her upravena zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Od 1. 1. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“), jehož přijetí představovalo klíčový posun České republiky z hlediska celkové regulace hazardních her, a to především v souvislosti s využitím moderních informačních technologií, ale i souladu regulace oblasti hazardních her v České republice s pravidly vnitřního trhu Evropské unie (zejména v oblasti on-line hazardních her). Zákon o hazardních hrách a zákon č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her (dále jen „zákon o dani z hazardních her“) byly zpracovány v souvislosti s potřebou úpravy právního stavu v oblasti loterních a sázkových her v reakci na nový přístup k regulaci provozování hazardních her v České republice vyplývající ze dvou vzájemně provázaných hlavních faktorů. Prvním faktorem byly velmi vysoké společenské náklady hazardního hraní v České republice a druhým faktorem byl, resp. je, rozvoj a využití moderních, zejména informačních, technologií a z něj vyplývající potřeba modernizace i samotné regulace. V neposlední řadě se jedná o potřebu souladu regulace v oblasti loterijních a sázkových her v České republice s pravidly vnitřního trhu Evropské unie zejména v oblasti on-line hazardních her. Primárním cílem právní úpravy byla zejména ochrana sázejících a jejich okolí, zajištění opatření k předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojených s provozováním hazardních her, včetně Rejstříku osob vyloučených z účasti na hazardních hrách (dále také jako „Rejstřík vyloučených osob“ nebo „RVO“). Důležité bylo zavedení nového postupu povolovacího řízení a zavedení efektivního kontrolního mechanismu, včetně výběru daní. Zákon o hazardních hrách přinesl řadu nástrojů, prostřednictvím kterých jsou naplňovány cíle právní úpravy. Ministerstvo financí v návaznosti na prvotní praktické zkušenosti s přijetím zákona o hazardních hrách vypracovalo analýzu Hodnocení dopadů regulace zákona o hazardních hrách a souvisejících právních předpisů (dále jen „ex post RIA“), kterou 13. 9. 2021 schválila vláda České republiky. Účelem této analýzy byl komplexní přezkum a vyhodnocení nové právní úpravy regulace hazardních her účinné od roku 2017. Na základě ex post RIA lze konstatovat, že principy nastavené regulace jsou nastaveny optimálně, vedou ke stanoveným cílům a regulace je efektivní. Komplexní a moderní právní úprava hazardu od roku 2017 přinesla celkovou kultivaci trhu, větší transparentnost a koncepčnost regulace. V obecné rovině není třeba realizovat významné změny právní úpravy a hlouběji zasahovat do základních institutů regulace. I přesto existují dílčí oblasti, u kterých je vhodné do regulace zasáhnout, neboť se praktická aplikace původních institutů nejeví jako zcela optimální či v mezidobí od přijetí regulace do dne vyhotovení ex post RIA došlo ke změně společenských, ekonomických a technických/technologických podmínek, které vyžadují změny regulace. V návaznosti na závěry ex post RIA je cílem právní úpravy především doplnění a zpřesnění vybraných institutů, aby lépe plnily svou funkci, zefektivnění správního řízení, přizpůsobení technologickému pokroku a snížení administrativní zátěže. Primárním cílem zákona o hazardních hrách je zejména ochrana účastníků hazardních her proti negativním dopadům účasti na hazardních hrách. Z tohoto důvodu byla do právní úpravy zákona o hazardních hrách zahrnuta řada adiktologických brzd, které rizikové chování pomáhají limitovat, ať už se jedná o nástroje sloužící k seberegulaci, tzv. sebeomezující opatření nebo regulující potenciálně rizikové chování bez ohledu na vůli účastníků hazardních her (informační povinnost, omezená otevírací doba heren, povinná přestávka při účasti na technické hře, omezení reklamy, zákaz podávání nápojů a cigaret ke hře zdarma, povinná registrace účastníků hazardních her atd.) Zásadním nástrojem je také Rejstřík vyloučených osob jakožto významný preventivní nástroj. Kombinace institutů opatření pro zodpovědné hraní obsažená v zákoně o hazardních hrách zajišťuje ve srovnání s předchozí právní úpravou a i se zahraničními regulacemi vysokou úroveň ochrany účastníků hazardních her a snižuje riziko vzniku problémového hráčského chování a vzniku dalších nákladů souvisejících s tímto chováním. Uvedené tvrzení dokládají postupně se snižující počty osob s problémovým hráčským chováním. Odhady počtu osob v riziku v souvislosti s hraním hazardních her se v porovnání s lety 2013-2014 snížil téměř o čtvrtinu. I přesto byla indikována ustanovení, která se za účelem zvýšení efektivity těchto institutů a právní jistoty dotčených osob navrhuje zpřesnit či doplnit – např. režim prodloužení ochranné lhůty zápisu v Rejstříku vyloučených osob, režim nastavení sebeomezujících opatření apod. Důležitou oblastí, na kterou je nutné se dále zaměřit, je dostupnost hazardních her na internetu. S ohledem na výsledky provedené analýzy ASTERIG se jeví jako vhodné, aby právní úprava reagovala na zvýšenou rizikovost spojenou s hazardními hrami provozovanými jako internetové hry přijetím nových či úpravou stávajících opatření zodpovědného hraní. V případě technických her je rizikovost u obou způsobů provozování obdobná, avšak v případě všech ostatních druhů hazardních her se významně zvyšuje rizikovost právě při provozování prostřednictvím internetu, což je dáno zejména rychlostí hry a možností nepřerušené účasti.

Jedná se o důsledek obecných trendů a technologického pokroku, ke kterému došlo od přijetí zákona o hazardních hrách, a který byl významně posílen také vlivem pandemie covid-19, kdy se s ohledem na restriktivní protipandemická opatření významně zvýšil podíl hazardních her provozovaných (a vyhledávaných hráči) na internetu. Významným pilířem nové právní úpravy bylo zavedení tzv. black-listu a s ním spojeného institutu blokace internetových stránek a plateb, který plní významnou úlohu při boji s nelegálně provozovanými hazardními hrami v internetovém prostředí. Zákon o hazardních hrách zavedl soubor mechanismů a institutů pro dozor nad provozováním hazardních her ať již legálními či nelegálními provozovateli a posílil kompetence orgánů vykonávajících dozor. Některé nástroje se však ukázaly jako ne zcela efektivní, jedná se zejména o poměrně složitý a zdlouhavý proces prokazování protiprávního jednání a následné blokace internetových stránek s nelegálně provozovanými hazardními hrami. Novelou se navrhuje zpřesnit a doplnit právní úpravu definice z „cílení“ hazardní hry na „dostupnost“ hazardní hry. Za provozovanou na území České republiky se bude dle nové právní úpravy považovat jakákoliv hazardní hra, která je na území České republiky dostupná, nikoliv pouze ta, která cílí na občany s pobytem na území České republiky. Navrhuje se také zjednodušení procesu blokace internetových stránek s nelegálně provozovanými hazardními hrami tak, aby byl celý proces přehlednější a umožnil rychle reagovat na protiprávní jednání. Jedním z cílů navrhované právní úpravy je také snížení administrativní zátěže provozovatelů i orgánů státní správy. Tento záměr se promítá především do nové právní úpravy kaucí, která bude lépe reagovat na rozsah podnikatelské činnosti provozovatele – výše složené kauce se bude odvíjet od poslední pravomocně stanovené daně z hazardních her. Takto bude zaručeno, že provozovatel hazardní hry s větším rozsahem činnosti skládá vyšší kauci, která by pokryla případné nedoplatky spojené s provozem hazardních her. Jedná se tedy o objektivní a spravedlivé určení výše skládané kauce, které nebere ohled na počet vydaných základních povolení či povolení k umístění herního prostoru, ale je odvislé od skutečného rozsahu činnosti daného provozovatele. Díky tomu by měl být zjednodušen také celkový proces správy kaucí jak na straně provozovatele, tak na straně státu. Změny jsou navrhovány také v samotném procesu „licencování“ provozování hazardních her, a to nejen s ohledem na jeho zefektivnění, ale i ve vazbě na stabilitu jednotlivých provozovatelů a samotného trhu. Navrhovaná právní úprava odstraňuje nedostatek dosavadního poměrně obecného či nedostatečně přesného a konkrétního zákonného vymezení povinností provozovatelů hazardních her. Podrobně vymezuje jednotlivé povinnosti přímo v daném právním předpisu. Zefektivnění regulace hazardních her. Za účelem zefektivnění systému je nezbytné provést dílčí změny v oblasti povolování hazardních her (požadavky na provozovatele a jejich povinnosti, oprávnění k provozování atd.), v právní úpravě sázek, výher, výplat, registrace, uživatelského konta, apod. Sjednocení požadavků kladených na vybrané obdobné aspekty hazardních her. Nejednotnost požadavků kladených na některé druhy hazardních her nemá oporu ve faktickém stavu věci. Navrhuje se provést sjednocení obecných požadavků. Sjednocení a zpřesnění právní úpravy sebeomezujících opatření. Právní úprava nastavení sebeomezujících opatření zakládá odlišnosti pro jednotlivé druhé hazardních her, aniž by pro příslušné odlišnosti existoval relevantní důvod; mělo by dojít ke sjednocení a podrobnějšímu právnímu ukotvení. Zpřesnění právní úpravy informační povinnosti. Stávající právní úprava regulace informační povinnosti není dostatečná a v praxi může vést k nejednotné praxi a výkladovým obtížím.

Revize přestupků. Skutkové podstaty přestupků a jejich sankcí jsou podrobeny revizi, zejména ve vazbě na jejich proporcionalitu, ale i s přesahem do trestněprávní roviny.

K čl. XCI K bodu 1 (§ 2 odst. 2)

Podle dosavadní úpravy dopadá působnost zákona o hazardních hrách na hazardní hry provozované prostřednictvím internetu pouze, pokud jsou zcela nebo zčásti zaměřené nebo cílené mimo jiné i na osoby s bydlištěm na území České republiky. Nově se rozšiřuje působnost zákona na všechny hazardní hry provozované prostřednictvím internetu, pokud jsou přístupné účastníkům hazardních her připojujícím se z České republiky. Úprava zákona o hazardních hrách přitom není omezena pouze na internetové stránky, na kterých jsou provozovány hazardní hry dostupné z území České republiky, nýbrž i na aplikace nebo jiné obdobné prostředky, které zajišťují provozování internetových her prostřednictvím internetu. Dále se v návaznosti na rozšíření působnosti zákona o hazardních hrách nově výslovně upravuje působnost i na internetové hry provozované na základě základního povolení podle zákona o hazardních hrách dostupné v zahraničí osobám s uživatelským kontem zřízeným na základě zákona o hazardních hrách. Působnost zákona o hazardních hrách i na hry provozované v zahraničí dopadá již podle stávající úpravy, podle které není faktické území dostupnosti rozhodné, pokud je hazardní hra alespoň z části zaměřena nebo zacílena na osoby s bydlištěm na území České republiky. Navrhovaná úprava tak ve vztahu ke změně působnosti zákona o hazardních hrách udržuje kontinuitu ochrany osob účastnících se internetové hry i ze zahraničí, pokud mají zřízené uživatelské konto podle zákona o hazardních hrách. Právní úprava nemá za cíl zcela vyloučit právní úpravu jiného státu v tom smyslu, že pokud tamní regulace zakáže či podmíní, například udělením licence, provozování hazardních her na území tamního státu, nelze toto ustanovení zákona o hazardních hrách interpretovat tak, že by mělo před právním řádem jiného státu přednost. Rozšíření působnosti zákona o hazardních hrách znamená zákaz provozování takových internetových her bez příslušného oprávnění vymáhaný jak v přestupkové rovině, tak realizovaný v rovině blokace příslušné internetové stránky nebo aplikace, jakožto opatření, které má za cíl zamezit tomuto protiprávnímu jednání a chránit zejména účastníky hazardních her. Rozšíření působnosti příznivě dopadá na účastníky hazardních her, jelikož se zužuje nabídka hazardních her, při jejichž účasti nejsou hráči chráněni opatřeními zajištěnými zákonnými povinnostmi provozovatelů hazardních her. Rozšíření působnosti dopadá rovněž na osoby zapsané v rejstříku vyloučených osob, jelikož se jim omezuje možnost účasti na hazardních hrách na i z území České republiky. Navrhovaná právní úprava také odstraňuje nutnost složitého prokazování, zda daná hra je zaměřena či cílena na osoby s bydlištěm na území České republiky.

K bodu 2 (Nadpis § 4)

Jedná se o legislativně technickou změnu, kterou se mění nenormativní část paragrafu tak, aby lépe odpovídala nově normovanému ustanovení rozšířenému o definici nových institutů a pojmů. Nová úprava zavádí řadu nových institutů souvisejících s novým vymezením působnosti a rovněž dochází ke zpřesnění či rozrůznění stávajících institutů. Tyto pojmy se používají nerozdílně napříč právní úpravou hazardních her, tedy mimo zákona o hazardních hrách i v prováděcích vyhláškách a jiných normativních aktech.

K bodu 3 (§ 4 odst. 1 písm. a))

V návaznosti na zavedení nového pojmu „cizí účastník hazardní hry“ pro účely provozování internetových her, při kterých účastníci hrají proti sobě, se stanoví, že cizí účastník nespadá do skupiny osob zákonem o hazardních hrách vymezené jako účastník hazardních her. „Účastník hazardní hry“ a „cizí účastník hazardní hry“ zákon o hazardních hrách stanoví jako rozdílné pojmy, se kterými se pojí rozdílná práva a rozdílné povinnosti provozovatelů hazardních her vůči takovým skupinám účastníků. V praxi se bude jednat typicky o živou hru hráče proti hráči (např. pokerové turnaje), kterých se mohou účastnit nejen hráči registrovaní podle zákona o hazardních hrách, ale potencionálně i osoby registrované u stejného provozovatele, který provozuje hazardní hru dle právní úpravy jiné jurisdikce – tedy cizí účastníci hazardní hry.

K bodu 4 (§ 4 odst. 1 písm. d) bod 1)

Vymezení ceny obvyklé se nově používá ve více ustanoveních zákona o hazardních hrách, a proto se z tohoto ustanovení přesouvá do samostatné definice.

K bodu 5 (§ 4 odst. 1 písm. e) až o))

K písmeni e): Nově se přímo v zákoně o hazardních hrách upravuje pojem doprovodné plnění užívaný v prováděcích předpisech představující takové plnění účastníka vůči provozovateli hazardní hry mimo sázku, které opravňuje k účasti na konkrétní hře daného druhu. Takové plnění může být např. poplatek za účast v karetním turnaji živé hry nebo manipulační poplatek u kursové sázky. K písmeni f): Nová úprava vymezuje vedle doprovodného plnění i další pojem v současnosti užívaný v prováděcích předpisech ke specifikaci plnění účastníka hazardní hry, která nejsou vkladem do konkrétní hazardní hry. Ostatní plnění jsou podle nové úpravy plnění účastníka vůči provozovateli hazardní hry, která neopravňují k účasti na konkrétní hře daného druhu hazardní hry. Ostatním plněním může být například poplatek za vstup do kasina. K písmeni g): V návaznosti na změnu vymezení působnosti zákona o hazardních hrách se zavádí pojem cizí účastník hazardní hry pro osobu, která sice nepodléhá tuzemské hazardní regulaci a ochraně (a tedy není sama účastníkem hazardní hry podle § 4 písm. a)), ale která současně hraje proti tuzemskému hráči (účastníkovi hazardní hry) typicky v rámci živé hry hráče proti hráči (např. při hře texas hold´em poker). Tento pojem se zavádí pro účely snadnějšího odkazu na tuto osobu v příslušných ustanoveních zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her. K písmeni h) obecně: Nově se v zákoně o hazardních hrách upravuje pojem vyplacení výhry, který byl doposud užíván v dílčích ustanoveních zákona o hazardních hrách, v rámci kterých nebylo vždy zcela jednoznačně stanoveno, co se jím, v kontextu specifik jednotlivých druhů hazardních her, rozumí. K definici vyplacení výhry je přistupováno odlišně buď v závislosti na druhu a způsobu provozování hazardní hry, nebo v závislosti na skutečnosti, zda je či není podmínkou účasti na hře příslušného druhu hazardní hry zřízení uživatelského konta, nebo s ohledem na předmět výhry, kterým mohou být buď peněžní prostředky, nebo nepeněžní výhry. U hazardních her, u nichž je účast na hazardní hře podmíněna zřízením uživatelského konta, jsou forma a způsob vyplacení výhry určeny v závislosti na skutečnosti, zda jsou předmětem výhry peněžní prostředky, nebo zda předmětem výhry je nepeněžní výhra. K písmeni h) bod 1: U živé hry provozované v herním prostoru typu kasino, za předpokladu, že se nejedná o karetní turnaj živé hry, se za vyplacení výhry považuje vyplacení žetonů účastníkovi hazardní hry na základě výsledku vyhodnocené sázky ve prospěch tohoto účastníka, a to u hracího stolu živé hry. U karetního turnaje živé hry provozovaného v herním prostoru typu kasino, na který se použije bod 3, se vyplacením výhry rozumí vyplacení peněžních prostředků účastníkovi hazardní hry na základě dosaženého výsledku v turnaji, a to bud v hotovosti nebo po zadání příkazu k jejich bezhotovostnímu převodu účastníkovi hazardní hry. K písmeni h) bod 2: Za vyplacení výhry je u hazardní hry s uživatelským kontem (u které jsou přípustným předmětem výhry výhradně peněžní prostředky) považováno zaevidování (připsání) peněžních prostředků účastníkovi hazardní hry na jím zřízené uživatelské konto, a to bezodkladně poté, co je výsledek hry hazardní hry provozovateli znám a hra je vyhodnocena. Za vyplacení výhry na uživatelské konto je považován takový postup, na jehož základě provozovatel provede, ve spojení s navrhovaným § 10a, připsání, resp. zaevidování, tedy zaznamenání vyhraných peněžních prostředků na uživatelské konto účastníka hazardní hry. Takové peněžní prostředky pak mohou být použity pro další účast na hazardní hře nebo z uživatelského konta vyplaceny dle vůle hráče. Poté, co provozovatel vyhrané peněžní prostředky na uživatelské konto zaznamená, je, podle příslušných ustanovení návrhu novely zejména § 17g, povinen je na uživatelském kontě i evidovat, a to spolu s dalšími veškerými peněžními a hracími prostředky účastníka hazardní hry. Shora uvedený postup nemusí být aplikován pro výhru, jejímž předmětem jsou peněžní prostředky, které mohou být vypláceny formou renty, při níž jsou peněžní prostředky účastníkovi hazardní hry vypláceny postupně, a to za podmínek uvedených v navrhovaném ustanovení § 10c. Peněžní prostředky vyplácené formou renty tak budou na uživatelské konto zaznamenány, a to obdobně, jako je tomu u nepeněžních výher vyplácených na uživatelské konto. K písmeni h) bod 3: Za vyplacení výhry u hazardních her bez uživatelského konta, u kterých jsou přípustným předmětem výhry výhradně peněžní prostředky, je za vyplacení peněžních prostředků považováno jejich předání do volné dispozice účastníka hazardní hry, a to buď v hotovosti, nebo bezhotovostně převodem. K vyplacení výhry v hotovosti například dochází po předložení výherního losu na místě, kde byl tento los zakoupen, či na dalších prodejních místech provozovatele. Výhru je přípustné rovněž vyplatit bezhotovostním převodem, pokud o to účastník hazardní hry požádá, nebo v případě výhry s vyšším objemem peněžních prostředků. Bezhotovostním převodem se rozumí například převod peněžních prostředků učiněný provozovatelem na základě jím zadaného příkazu k jejich bezhotovostnímu převodu účastníkovi hazardní hry (např. na platební účet nebo jiný platební prostředek), případně zaslání peněžních prostředků poštovní poukázkou, atp. U turnaje živé hry provozovaného v herním prostoru typu kasino se vyplacením výhry rozumí vyplacení peněžních prostředků účastníkovi hazardní hry na základě dosaženého výsledku v daném turnaji, a to buď v hotovosti, nebo po odepsání peněžních prostředků z účtu provozovatele, které jsou převedeny účastníkovi hazardní hry. Podle bodu 3 je postupováno u všech hazardních her, kde jsou výhrou peněžní prostředky a kde není zřízeno uživatelské konto a nejedná se o případ renty. K písmeni h) bod 4: Za vyplacení výhry účastníkovi hazardní hry je u hazardních her s uživatelským kontem, u kterých je přípustným předmětem výhry pouze nepeněžní výhra, tedy hmotná věc, nebo služba, považováno zaznamenání nepeněžní výhry na jím zřízené uživatelské konto, a to bezodkladně poté, co je výsledek hry hazardní hry vyhodnocen a je provozovateli znám. Výhru ve smyslu hmotné věci nebo služby je provozovatel povinen (podle navrhovaného § 10a zákona o hazardních hrách) zaznamenat na uživatelské konto s uvedením jejího popisu, přičemž z tohoto popisu musí být nejen zřejmé, o jakou hmotnou věc nebo službu se jedná, ale zároveň musí být zřejmá i hodnota hmotné věci nebo služby vyjádřená v korunách českých a stanovená podle zákona upravujícího oceňování majetku. Informace související s nepeněžní výhrou musí být na uživatelském kontu vedena (zaznamenána) odděleně od peněžních prostředků účastníka hazardní hry. Shora uvedený postup se aplikuje i pro výhru, jejímž předmětem jsou peněžní prostředky vyplácené formou renty. Renta je spolu s jejím popisem zaznamenána na uživatelské konto, přičemž z popisu musí být nejen zřejmé, o jaký typ renty se jedná, ale i její celková výše v korunách. Informace o rentě musí být na uživatelském kontu rovněž vedena (zaznamenána) odděleně od peněžních prostředků účastníka hazardní hry. Bližší informace k výplatě renty jsou uvedeny v důvodové zprávě k § 10c. Okamžiky vyplacení výhry se u peněžních prostředků vyplacených jako renta a u nepeněžních výher v případě zákona o hazardních hrách a zákona o daních z příjmů mohou lišit. Příjem z peněžních prostředků vyplacených jako renta vzniká sázejícímu až v okamžiku odevzdání těchto peněžních prostředků do úschovy, a to z celé této částky. V případě nepeněžní výhry vzniká sázejícímu příjem ve smyslu daně z příjmů fyzických osob až v momentě, kdy má nepeněžní výhru plně ve své dispozici. Tím se rozumí její „vyplacení“ z uživatelského konta, tj. její faktické předání či předání poukazu, na základě kterého bude tato nepeněžní výhra předána. K písmeni h) bod 5: Za vyplacení nepeněžní výhry je u hazardních her bez uživatelského konta, u kterých jsou přípustným předmětem výhry pouze nepeněžní výhry, považováno předání hmotné věci nebo poukázky na hmotnou věc nebo službu ze strany provozovatele do dispozice účastníkovi hazardní hry. Vzájemné souvislosti mezi způsobem provozování hazardní hry, předmětem výhry a způsobem vyplacení výhry jsou uvedeny na obrázku níže.

K písmeni h) bod 6: U hazardních her bez uživatelského konta, u kterých jsou přípustným předmětem výhry výhradně peněžní prostředky vyplacené formou renty, se vyplacením výhry rozumí složení vyhraných peněžních prostředků do úschovy a následně postupné vyplácení účastníkovi hazardní hry do jeho dispozice. Příjem z peněžních prostředků vyplacených jako renta vzniká sázejícímu až v okamžiku odevzdání těchto peněžních prostředků do úschovy, a to z celé této částky. Podrobněji k termínu renta viz důvodová zpráva k písmenu i).

K písmeni i): Rentou se rozumí výhra, která zpravidla není v celém svém objemu účastníkovi hazardní hry do jeho dispozice vyplacena jednorázově. K vyplácení renty do dispozice účastníka hazardní hry dochází zpravidla postupně za podmínek uvedených ve schváleném herním plánu. Nicméně výherce má možnost případně zvolit i jednorázové vyplacení dané renty dle § 10c odst. 3 zákona o hazardních hrách. Peněžní prostředky jsou vypláceny z úschovy sjednané za podmínek uvedených v § 10c. K písmeni j): Bonusem se rozumí bezúplatné plnění nebo plnění poskytnuté za cenu nižší, než je jeho cena obvyklá. V případě, že účastník hazardní hry vloží do hry např. 100 Kč a provozovatel mu přidá dalších např. 50 Kč, nelze těchto 50 Kč považovat za úplatné plnění. Za bezúplatné plnění se považuje i takové plnění, které za hráče zaplatil provozovatel, a to i pouze v části, nebo sleva poskytnutá provozovatelem nad rámec běžné ceny. K písmeni k): Za rizikový bonus se považuje takový bonus, který podporuje rizikové hraní hazardních her nebo ohrožuje zdraví, život, dobré mravy nebo veřejný pořádek, podrobnosti jsou stanoveny vyhláškou. Zákaz rizikového bonusu je adiktologickým opatřením, které slouží k ochraně u osob, u nichž je větší riziko vzniku patologického hráčství, popř. i pro patologické hráče nepodchycené jinými adiktologickými mechanismy zákona o hazardních hrách. Takový bonus se považuje za spouštěč poruch a negativních jevů spojených s hraním hazardních her (Syvertsen et al., 2020 Direct Marketing Experiences Among Individuals With Current and Lifetime Gambling Disorder ORIGINAL RESEARCH article Front. Psychol. 05, Sec. Health Psychology, Volume 11 - 2020, https://doi.org/10.3389/fpsyg.2020.01957) K písmeni l): Vymezení pojmu cena obvyklá se přesouvá z části dosavadního § 4 odstavce 1, písm. d) bod 1. jako samostatný pojem pro účely zákona o hazardních hrách. K písmeni m): S ohledem na zvýšení právní jistoty a zvýšení terminologické čistoty zákona o hazardních hrách se pro účely právní úpravy hazardních her výslovně zavádí pojem „provozovatel“, který označuje toho, kdo provozuje hazardní hru podle § 5 zákona o hazardních hrách. Tento pojem zahrnuje jak legální provozovatele, tak nelegální a vztahuje se jak na právnické osoby, tak na fyzické osoby a jednotky bez právní osobnosti. K písmeni n): Nově se v zákoně o hazardních hrách zavádí pojem „země původu“, obdobně jako je navržen v novele zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále také „AML zákon“). Dojde tak ke sjednocení terminologie napříč právními předpisy. Tento pojem lze použít u fyzické osoby, podnikající fyzické osoby, právnické osoby a svěřenského fondu, přičemž vymezení je vždy odlišné. K písmeni o): Nově se vymezuje pojem „zakázaná internetová hra“, jíž se rozumí internetová hra, jejíž druh není upraven zákonem o hazardních hrách nebo ke které nebylo uděleno povolení podle zákona o hazardních hrách. Zakázaná internetová hra se zapisuje na seznam nepovolených internetových her.

K bodu 6 (§ 4 odst. 2 a 3)

Ke zrušení odstavce 2: Vzhledem k odlišné působnosti zákona o hazardních hrách z hlediska internetových her je nyní zákaz účasti na internetových hrách osob s bydlištěm mimo území České republiky nedůvodný. Nově se tak umožňuje účastnit se internetových her i zahraničním účastníkům hazardních her, tedy osobám, které nemají bydliště na území České republiky. Ke zrušení odstavce 3: V návaznosti na změnu působnosti zákona o hazardních hrách (§ 2 odst. 2) se odstavec 3 vypouští. Ke zrušení označení odstavce 1: Zrušení označení odstavce 1 představuje legislativně technickou změnu navazující na rušení odstavce 2 a 3.

K bodu 7 (§ 6 odst. 1)

V návaznosti na zavedení pojmu „provozovatel“ v § 4 dochází k legislativně technickému zpřesnění použité terminologie tak, aby bylo jasné, že § 6 vymezuje požadavky na legálního provozovatele hazardních her (tedy určuje okruh osob, kterým by bylo možné udělit povolení k provozování hazardní hry, případně které mohou ohlásit provozování hazardní hry), avšak fakticky lze za provozovatele hazardní hry označit každého (včetně fyzické osoby), kdo provozuje hazardní hry podle § 5, bez ohledu na to, zda jde o legální provozování. Dále dochází k úpravě některých požadavků na provozovatele (požadavek finanční stability a povinného auditu). Veškeré na provozovatele kladené požadavky mají za cíl zejména zajištění ochrany spotřebitele a společenského pořádku tak, aby provozovatelé hazardních her byli mimo jiné schopni nést své závazky vůči hráčům a aby bylo zabezpečeno řádné provozování hazardních her. Definované podmínky jsou v souladu s požadavky práva EU, včetně svobody podnikání (usazování) a práva volného poskytování služeb. K pojmu finanční stabilita: S ohledem na potenciální nejednotnost vnímání pojmu vlastní zdroje napříč právními předpisy a správní praxí a na zvýšení právní jistoty dotčených subjektů se požadavek vlastních zdrojů v minimální výši 2 000 000 EUR nahrazuje požadavkem na finanční stabilitu provozovatele. Vymezení finanční stability je předmětem § 6 odst. 4 a 5. Finanční stabilita provozovatele hazardních her je nezbytná pro zajištění řádného provozování hazardních her vůči dotčeným subjektům, zejména ochrana účastníků hazardních her snížením možných rizik potenciální platební neschopnosti provozovatele mající vliv na schopnost dostát závazkům provozovatele nejen vůči hráčům a státním orgánům. K zajištění povinného auditu účetní závěrky: Nutnost povinného auditu podle zákona o auditorech má za cíl zajištění relevantního nezávislého ověření hospodaření daného provozovatele. Ověřená účetní závěrka napomáhá k ověření trvání finanční způsobilosti provozovatele a posiluje důvěryhodnost vykazovaných informací provozovatelů. Zákon o hazardních hrách přejímá terminologii a vymezení daných pojmů z právní úpravy regulující účetnictví a audit.

K bodu 8 (§ 6 odst. 2)

V návaznosti na zavedení pojmu v § 4 dochází k legislativně technickému zpřesnění použité terminologie.

K bodu 9 (§ 6 odst. 3)

V návaznosti na zavedení pojmu v § 4 dochází k legislativně technickému zpřesnění použité terminologie a doplnění České republiky jakožto dalšího možného provozovatele turnaje malého rozsahu.

K bodu 10 (§ 6 odst. 4 a 5)

K odstavci 4: V návaznosti na nahrazení pojmu vlastní zdroje za pojem finanční stabilita dochází k vymezení podmínek pro splnění tohoto požadavku. Nejedná se o legislativně technickou úpravu, ke změně dochází i po věcné stránce z hlediska obsahu daného požadavku. Ke změně dochází v návaznosti na poznatky správní praxe za účelem posílení právní jistoty dotčených subjektů i samotné zvýšení stability provozovatelů hazardních her. Vedlejším efektem je posílení právní ochrany účastníků hazardních her snížením možných rizik potenciální platební neschopnosti provozovatele mající vliv na schopnost dostát závazkům provozovatele nejen vůči hráčům a státním orgánům. Dosavadní obecné vymezení požadavku na výši vlastních zdrojů nezaručovalo dostatek disponibilních prostředků u provozovatele hazardních her. Celkově tak nová úprava požadavku finanční stability provozovatele naplňuje zásadu proporcionality ve světle judikatury Soudního dvora EU, a to zejména z hlediska její nutnosti a přiměřenosti. Naplnění požadavků finanční stability bude pravidelně ověřováno zejména na základě informací uvedených v účetní závěrce ověřené auditorem podle § 6 odst. 2 písm. b) bod 5. Ministerstvo si za účelem zajištění naplnění tohoto požadavku může vyžádat i jiné relevantní podklady prokazující na straně provozovatele naplnění požadavků na finanční stabilitu. K vymezení požadavků finanční stability jsou používány pojmy podle zákona o účetnictví, přičemž u pojmu „dluhů“ se fakticky jedná o „závazky“ dle současného znění zákona o účetnictví. Pojmosloví navazuje na nový zákon o účetnictví, který by měl nabýt účinnosti k 1. 1. 2024. Písmeno a) stanovuje, že vlastní kapitál snížený o nesplacenou část emisního kursu a o nesplacené příplatky mimo základní kapitál musí činit nejméně 50 mil. Kč a zároveň musí překračovat výši dluhů v případě, že výsledek hospodaření běžného účetního období a výsledek hospodaření minulých let je záporný. V případě, že účetní jednotka bude např. dva a více let ve ztrátě, ale vlastní kapitál snížený o nesplacenou část emisního kursu a o nesplacené příplatky mimo základní kapitál bude vyšší než výše dluhů, tak právnická osoba podmínku podle písmene

a) splňuje, jelikož v takovém případě musí docházet k takovému navyšování vlastního kapitálu, aby byla plněna podmínka 50 mil. Kč podle bodu 1. Rovněž podmínka podle písmene a) je plněna, pokud bude vlastní kapitál snížený o nesplacenou část emisního kursu a o nesplacené příplatky mimo základní kapitál nižší než výše dluhů, ale právnická osoba bude mít výsledek hospodaření běžného účetního období a výsledek hospodaření minulých let kladný, jelikož v takovém případě jsou dluhy (např. půjčky) používány na podnikatelskou činnost, která zvyšuje příjmy této právnické osoby, díky kterým je generován vyšší zisk a přinášen větší užitek, než kdyby bylo drženo více peněžních prostředků na vlastním kapitálu. Podmínky a požadavky finanční stability jsou jednoznačně vymezeny tak, aby minimální požadovanou výši 50 000 000 Kč nebylo možné použít na kauci či jiné vázané prostředky jako jsou dlouhodobé pohledávky, dlouhodobý finanční majetek (např. majetkové podíly, vklad tichého společníka do společnosti). Kauce jsou v účetních závěrkách provozovatelů vykázány na různých položkách aktiv, pro sjednocení přístupu jsou kauce explicitně vyloučeny z aktiv přímo zákonem o hazardních hrách. U vynětí kaucí nedochází k věcnému posunu, ale pouze k potvrzení a upřesnění dosavadního stavu. Do aktiv tedy není možné zahrnout jak kauce složené dle dosavadní právní úpravy účinné do 31. 12. 2023, tak ani kauce složené podle nové právní úpravy kaucí od 1. 1. 2024. Tím je zamezeno umělému řetězení vložených hodnot v korporátní síti, které v důsledku absence relevantních zdrojů u většiny účastníků propojení může vést k neschopnosti hradit závazky plynoucí z provozování hazardních her. Nedochází k faktickému navýšení stávající hodnoty. Preciznější a striktnější požadavky oproti dosavadní právní úpravě tak směřují k zajištění vyšší stability provozovatele hazardních her. Původní hodnota 2 000 000 EUR je nahrazena hodnotou stanovenou v Kč, a to v „netto“ hodnotách. Vzhledem k poměru českých a zahraničních společností, které jsou provozovateli hazardních her (českých společností, jejichž měnou účetnictví je Kč, je 95 %), se nastavením limitu v české měně minimalizují rizika spojená se stanovením kurzu a dne, ke kterému má být přepočet proveden. V případě vykazování cizí měny se provede přepočet na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou k datu sestavení účetní závěrky. K odstavci 5: Pro účely posuzování finanční stability v cizí měně se pro přepočet na české koruny stanovuje jako rozhodný kurz vyhlášený Českou národní bankou platný pro den sestavení účetní závěrky. Tento kurz zajišťuje relevanci přepočtu a z důvodu zajištění rovnosti subjektů a informací je stanoven jako jediný možný přepočet.

K bodu 11 (§ 7 odst. 2 písm. i))

Legislativně technická úprava navazující na doplnění nových písmen v § 7 odst. 2.

K bodu 12 (§ 7 odst. 2 písm. k) a l))

Výslovně se stanovuje zákaz provozu takové hazardní hry, která by byla v rozporu s podmínkami jejího provozování uvedenými ve vyhlášce podle § 13d, zákoně o hazardních hrách, základním povolení, ve schváleném herním plánu, v povolení k umístění herního prostoru, v ohlášení nebo by byla v rozporu s podmínkami pro provozování ohlašovaných hazardních her. Za účelem řádného provozování se také zakazuje provozovat hazardní hru prostřednictvím jiného modelu technického zařízení, než jaký byl schválen v základním povolení k dané hazardní hře.

K bodu 13 (§ 7 odst. 3)

Za účelem eliminace adiktologicky nežádoucího chování se zakazuje poskytování výhod. Plněním, které lze považovat za výhodu zakázanou k nabízení, se rozumí potraviny, nápoje, tabákové výrobky nebo povzbuzující látky nebo rizikový bonus. U výhod v písmeni a) nedochází k žádné změně oproti stávajícímu stavu, nově je upraven zákaz poskytovat rizikový bonus. Rizikový bonus je vyhláškou předvídaný typ plnění účastníkovi hazardní hry, který podporuje rizikové hraní hazardních her nebo ohrožuje zdraví, život, dobré mravy nebo veřejný pořádek. Zákaz poskytování takového bonusu je preventivním adiktologickým opatřením, který má omezovat rizikové chování hráčů a předcházet vzniku patologického hráčství. Takový bonus se považuje za spouštěč poruch a negativních jevů spojených s hraním hazardních her (Syvertsen et al., 2020 Direct Marketing Experiences Among Individuals With Current and Lifetime Gambling Disorder ORIGINAL RESEARCH article Front. Psychol. 05, Sec. Health Psychology, Volume 11 - 2020, https://doi.org/10.3389/fpsyg.2020.01957).

K bodu 14 (§ 7 odst. 6)

Provozovateli se nově stanovuje zákaz adresně pobízet registrovaného účastníka hazardní hry k účasti na hazardní hře, pokud tento účastník hazardní hry vyjádřil nesouhlas s oslovováním za tímto účelem. Takovýmto pobízením se rozumí například pobídky ke hře nebo nabídky bonusů apod. posílané např. na e-mail účastníka hazardní hry prostřednictvím SMS, dopisem, telefonicky či prostřednictvím jeho uživatelského konta. Z dikce daného ustanovení je patrné, že se omezení týká pouze hráčů, jež mají, resp. v posledních 3 letech měli, u provozovatele zřízené uživatelské konto. Z logiky věci se toto omezení nemůže týkat např. prodeje losů v land-based prostředí, neboť v těchto situacích provozovatel nemá o daném hráči takové informace, aby mohl tuto povinnost plnit. Z adiktologického hlediska, pokud účastník hazardní hry sdělil, že si nepřeje být oslovován s dalšími pobídkami, je nevhodné tyto pobídky dále účastníkovi posílat, protože vedou k rizikovému chování, což je podloženo studiemi (Hing a kol., 2017 Strukturální rysy pobídek pro sportovní a závodní sázení: Záležitosti pro minimalizaci škod a ochranu spotřebitele. Journal of Gambling Studies, 33(2), 685–704. https://doi.org/10.1007/s10899-016-9642-6.; Rockloff, Browne, Russell, Hing a Greer, 2019; Sports betting incentives encourage gamblers to select the long odds: An experimental investigation using monetary rewards. Journal of behavioral addictions, 8(2), 268–276. https://doi.org/10.1556/2006.8.2019.30). Uvedené ustanovení se vztahuje na všechny formy pobídek, jimiž je účastník individuálně oslovován, nejedná se např. o obecnou reklamu v tisku, televizi a další.

K bodu 15 (§ 8 odst. 2 písm. a))

Vzhledem k tomu, že zákon o hazardních hrách poskytuje jiné účinnější instituty, které slouží k ochraně hráče a prevenci adiktologicky nežádoucího chování, se zrušuje povinnost zamezit v účasti na technické hře při dosažení nejvyšší hodinové prohry. V tomto kontextu tak tyto hodnoty nemusí být nadále uváděny v herním plánu. K bližším důvodům zrušení tohoto institutu viz zrušení § 53. Částky nejvyšší sázky a nejvyšší výhry je možné stanovit jako pevnou částku v jedné měně, stejně jako součin částky v české měně a centrálně stanoveného kurzu, který provozovatel stanovuje a zveřejňuje zejména s ohledem na kurz pro přepočet měn, který vyhlašuje ČNB. Při stanovení kurzu tímto způsobem musí provozovatel dodržovat další povinnosti stanovené zákonem o hazardních hrách, zejména sebeomezující opatření a limity pro částky nejvyšší sázky a nejvyšší výhry.

K bodu 16 (§ 8 odst. 2 písm. d) a e))

Navrhuje se rozšířit okruh povinných náležitostí herního plánu o dvě nové položky. Stejně jako dosavadní náležitosti definované v písm. a) až c) musí být nově doplňované položky upraveny v herním plánu tehdy, umožňuje-li to povaha hazardní hry. V obou případech se jedná o zpřesnění dosavadních povinností tak, aby u her, jejichž povaha to umožňuje, bylo již z herního plánu patrné, jaké postupy se uplatní při určení výše případné výhry. Z tohoto důvodu se zavádí nové pojmy „výplatní poměr“ a „výplatní struktura“, které odkazují na pojmy používané v odborné praxi a které již nyní jsou v řadě herních plánů obsaženy. Výplatní poměr: Výplatní poměry jsou stanovovány v případě všech živých her, při kterých hrají sázející proti krupiérovi. Výplatní poměry jsou tedy typickým znakem této skupiny živých her. Provozovatel stanovuje u každé živé hry, při které hrají sázející proti krupiérovi, konkrétní pevně daný výplatní poměr pro každý typ sázky, kterým bude v případě dosažení výherní kombinace násobena výše sázky sázejícího. Zároveň musí být z herního plánu zřejmé, že nejvyšší možná sázka násobená nejvyšším možným výplatním poměrem nepřesahuje provozovatelem stanovenou nejvyšší možnou výhru. Např. výpočtu nejvyšší možné čisté výhry u hry typu black jack provozovatel v herním plánu stanoví, že nejvyšší možná sázka je 500 Kč a že nejvyšší výplatní poměr je stanoven na karetní kombinaci eso a karta v hodnotě 10 (tzv. black jack) v poměru 3:2, nejvyšší možná čistá výhra z této kombinace je tedy stanovena vzorcem 500 × 1,5 = 750 Kč. Výplatní struktura: Výplatní struktura je typická pro karetní turnaje živé hry a pro totalizátorové hry. Tato struktura musí být předem stanovena a rovněž uvedena v herním plánu provozovatele tak, aby byl např. předem stanoven způsob určování pořadí účastníků v karetním turnaji a způsob rozdělení výher v případě totalizátorové hry.

K bodu 17 (§ 9a)

K odstavci 1: Navrhované ustanovení provozovateli nově ukládá povinnost přijmout doprovodné plnění pouze v totožné měně, v jaké byla přijata sázka do hry hazardní hry, na kterou je toto doprovodné plnění navázáno. Definovaná povinnost vychází z požadavku na zajištění objektivnosti stanovení výsledného rozdílu mezi vsazenými peněžními prostředky a doprovodným plněním stanoveným provozovatelem. Pokud by například sázka byla učiněna v českých korunách a doprovodné plnění stanoveno v měně euro, pak by objektivnost posuzování nemohla/nemusela být zajištěna, a to s ohledem na měnový kurs, k jehož změně může průběžně docházet. K odstavci 2: V návaznosti na zákaz přijmout doprovodné plnění v jiné měně než v měně sázky definovaný v odstavci 1 je obdobně ze stejného důvodu provozovateli stanovena povinnost vrátit účastníkovi hazardní hry doprovodné plnění, stejně tak jako i ostatní plnění, ve stejné měně, v jaké tato plnění od účastníka hazardní hry přijal.

K bodu 18 (§ 10 odst. 2)

V návaznosti na doplnění odstavce 6, který upravuje zakázaný předmět výhry, se příslušná část odstavce 2 vypouští. Podobněji viz důvodová zpráva k odstavci 6. V ustanovení týkající se výhry věcné loterie a tomboly se jako nedovolený předmět výhry vypouští ceniny, cenné papíry a další investiční nástroje. Cenný papír a jiný investiční nástroj se jako zakázaný předmět výhry přesouvá do obecného ustanovení v odstavci 6 tohoto ustanovení o zakázaném předmětu výhry společně s tabákovými výrobky, kuřáckými pomůckami, bylinnými výrobky určenými ke kouření, elektronickými cigaretami a alkoholickými nápoji. Je tak zpřesněna dosavadní úprava. Ceniny jako zakázaný předmět se zrušují bez náhrady, a to z důvodu, že za ceninu se považují i poukazy, vstupenky, jízdenky, letenky, stravenky a jiné účelové platební prostředky, které jsou dle stávajícího výkladu považovány za běžný předmět výhry. Zákonná úprava se tak dostává do souladu s praxí. Současně dochází k legislativně-technické úpravě zpřesňující význam osvobození.

K bodu 19 (§ 10 odst. 4 až 6)

Za účelem zpřehlednění právní úpravy se upravuje § 10 tak, aby obsahoval pouze ustanovení normující předmět výhry. Právní úprava výplaty výher se ze stejného důvodu sjednocuje do nového § 10a, 10b a 10c. Obsah současného ustanovení § 10 odst. 5 a 6 se z toho důvodu v § 10 vypouští. Ustanovení § 10 upravuje předmět výhry z hry hazardní hry. V odstavci 1 až 5 je definován přípustný předmět výhry pro jednotlivé druhy hazardních her.

V odstavci 6 je definován nepřípustný předmět výhry ve vazbě na nepeněžité výhry. Výčet zakázaných produktů je odvozen zejména ze zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů. K odstavci 4: Text uvedený v § 10 odst. 4 dosavadního znění zákona o hazardních hrách se v modifikované podobě přesouvá do nově vytvořeného odst. 6 tohoto paragrafu a odst. 4 je nově nahrazen stanovením předmětu výhry z živé hry. V případě živé hry provozované v kasinu (vyjma karetního turnaje v kasinu) mohou být předmětem výhry pouze hodnotové nebo hrací žetony. V případě karetního turnaje v kasinu a živé internetové hry mohou být předmětem výhry pouze peněžní prostředky. V případě jednotlivé hry živé hry uskutečněné v rámci karetního turnaje pak předmětem výhry mohou být pouze turnajové žetony. K odstavci 5: Pro účely číselné, peněžité loterie nebo okamžité loterie (a to i pokud jsou schváleny a provozovány jako doplňková loterie) se nově stanovuje možnost výplaty peněžní výhry formou renty. Podmínky vyplacení výhry formou renty jsou upraveny v § 10c. Za účelem zajištění přehlednosti se pro vyplacení výher nově vkládá § 10a, 10b a 10c, který přejímá a doplňuje mj. dosavadní právní úpravu odstavce 5. Stávající znění odstavce 5 se zrušuje. Odstavec 5 v návaznosti na systematiku zákona o hazardních hrách nově komplexně upravuje zakázaný předmět výhry. Dosavadní znění zákona o hazardních hrách výslovně neupravovalo možnost vyplácení výhry ve formě renty nebo jiné formě dlouhodobé výplaty. Uvedená skutečnost v obecné rovině nevylučovala vyplacení výhry formou renty ve smyslu pravidelných opětujících se plnění, prakticky však byla její využitelnost významně omezena požadavkem § 10 odst. 5, aby byla výhra vyplacena nejpozději do 60 dnů ode dne uplatnění nároku sázejícím. V nové právní úpravě je možnost vyplácení renty účastníkovi hazardní hry upravena tak, že výhra musí být složena do úschovy podle § 10c, z níž jsou odesílány pravidelné peněžní částky na jiný bankovní účet výherce či jsou jím vybírány. K odstavci 6: V § 10 odst. 6 se koncentruje vymezení všech plnění, které nesmí být předmětem výhry; dosavadní znění § 10 odst. 2 a odst. 4 se v upraveném znění přesouvá do tohoto odstavce. Pokud je předmětem výhry nepeněžitá výhra, pak předmětem výhry nesmí být produkty uvedené v tomto ustanovení s tím, že bližší specifikace uvedeného okruhu těchto produktů je odvozena ze zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů. Dále předmětem výhry nemohou být látky uvedené v nařízení č. 463/2013 Sb., vlády o seznamech návykových látek a v zákoně č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Zacházení s návykovými látkami a přípravky podléhá přísné regulaci, a to z důvodu ochrany zdraví obyvatel. Samotné provozování hazardních her je oblast podnikání, která s sebou nese negativní společenské náklady, a to např. i v oblasti řešení závislostí. Je tak zájmem regulace těmto společensky škodlivým dopadům co nejvíce předcházet. Za zakázaný předmět výhry je rovněž považován cenný papír (např. akcie, dluhopisy, investiční certifikáty apod.) nebo jiný investiční nástroj uvedený v § 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, nebo jiný obdobný investiční nástroj v tomto zákoně neuvedený. Předmětem výhry nesmí rovněž být ani virtuální aktivum podle AML zákona, čímž se rozumí kryptoměny (např. bitcoin nebo ethereum). Dosavadní odst. 6 se zrušuje z důvodu nové přesnější úpravy vyplacení výhry v § 10b.

Vzájemná souvislost mezi příslušným druhem hazardní hry (nebo typem příslušného druhu

hazardní hry) a jen a pouze přípustným (akceptovatelným) předmětem výhry je pro

přehlednost uvedena na obrázku níže.

K bodu 20 (§ 10 odst. 8)

Navrhované ustanovení provozovateli nově ukládá povinnost vyplatit výhru v totožné měně, v jaké byla přijata sázka do dané hry hazardní hry. Tato povinnost vychází z požadavku na zajištění objektivnosti výsledného rozdílu mezi vsazenými peněžními prostředky a výhrami vyplacenými na základě výsledku hry hazardní hry, která by například při sázce v CZK a výplatě výhry v měně EUR nebyla zajištěna, a to s ohledem na měnový kurs, k jehož změně může průběžně docházet.

K bodu 21 (§ 10a až 10c) K § 10a:

Upravují se podmínky výplaty výhry u hazardní hry, u níž je účast na hazardní hře podmíněna zřízením uživatelského konta. K odstavci 1: V odstavci 1 se stanoví podmínky pro výplatu výhry ve formě peněžních prostředků. Výplatou výhry se se pro účely zákona o hazardních hrách rozumí připsání výhry na uživatelské konto, na kterém s těmito prostředky může hráč volně disponovat, tzn. např. je znovu vložit do hry nebo si je nechat vyplatit. Provozovatel musí výhru připsat na konto bezodkladně, přičemž dané ustanovení připouští, že to může být až do 30 dnů, pokud jsou k tomu závažné důvody na straně provozovatele. Běžně by však výhra měla být vyplacena v podstatě okamžitě po vyhodnocení sázky.

K odstavci 2 V odstavci 2 se stanoví povinnost výplaty resp. zaznamenání výhry ve formě hmotné věci, služby nebo renty na uživatelské konto. V souladu s ustanovením § 17g je pak nutné evidovat na uživatelském kontě i samotné vydání nepeněžní výhry resp. složení peněžních prostředků vyplácených jako renta do úschovy. Hodnota nepeněžní výhry se určí podle zákona upravujícího oceňování majetku Vzájemná souvislost mezi příslušným druhem hazardní hry (nebo typem příslušného druhu hazardní hry), předmětem výhry, způsobem vyplacení výhry a termínem pro vyplacení výhry u hazardních her, u nichž je účast na hazardní hře podmíněna zřízením uživatelského konta, je uvedena na obrázku níže.

K § 10b:

Ustanovení § 10b upravuje podmínky vyplacení výhry pro případ, že účastník nemá zřízeno uživatelské konto. Zákon o hazardních hrách stanoví, že uplatnit nárok na výhru lze nejpozději do jednoho roku, přičemž počátek dané lhůty váže na konkrétní specifické situace podle jednotlivých relevantních druhů hazardních her. Ustanovení § 10b věcně navazuje na § 4 písm.

h) bod 3., 5. a 6. navrhovaného znění zákona o hazardních hrách. Vzájemná souvislost mezi příslušným druhem hazardní hry (nebo typem příslušného druhu hazardní hry), předmětem výhry, způsobem vyplacení výhry a termínem pro vyplacení výhry u hazardních her, u nichž není účast na hazardní hře podmíněna zřízením uživatelského konta, vyjma živé hry provozované v kasinu, je uvedena na obrázku níže.

Vzájemná souvislost mezi živou hrou / turnajem živé v kasinu, předmětem výhry, způsobem vyplacení výhry a termínem pro vyplacení výhry u hazardních her, u nichž není účast na hazardní hře podmíněna zřízením uživatelského konta, je uvedena na obrázku níže.

K odstavci 1: K výplatě výhry by mělo standardně docházet bezprostředně po jejím uplatnění účastníkem hazardní hry. Není-li výhra uplatněna ve stanovené lhůtě, právo na výhru zaniká (viz odstavec 3 tohoto ustanovení).

Nárok na vyplacení výhry z hry hazardní hry, u níž účast na takovéto hře není podmíněna zřízením uživatelského konta (s výjimkou okamžité loterie a karetního turnaje), může účastník hazardní hry u provozovatele uplatnit nejpozději do 1 roku ode dne vyhodnocení hry hazardní hry. Rozdílný postup lze tedy uplatnit pouze v případě okamžité loterie a v případě karetního turnaje v kasinu. Nárok na výhru z okamžité loterie může účastník hazardní hry

u provozovatele uplatnit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy dojde k ukončení prodeje losů.

Nárok na výhru z účasti na karetním turnaji může účastník hazardní hry u provozovatele

uplatnit nejpozději do 1 roku od posledního dne jeho konání. Pokud nárok na výhru ve stanovených termínech účastníkem hazardní hry u provozovatele uplatněn není, pak tento nárok zaniká a účastníkovi nemusí být výhra vyplacena. K odstavci 2: Za účelem zvýšení právní jistoty se explicitně doplňuje právní úprava míst určených k uplatnění nároku na výhru. Provozovatel musí přijmout taková provozní opatření, která účastníkovi hazardní hry umožní uplatnit nárok na výhru v místech, na kterých provozovatel přijímá sázky do dané hazardní hry. Nad rámec uvedeného může z vlastní iniciativy umožnit výplatu výher také na dalších místech. Navrhované ustanovení umožnuje provozovateli stanovit s odkazem na herní plán místa, na kterých lze uplatnit nárok na výhru (negativní vymezení okruhu míst, na nichž uplatnit nárok na výhru uplatnit nelze, umožněno není) a to zejména s přihlédnutím k výši peněžních prostředků, k nimž by mohl účastník hazardní hry uplatnit nárok. Navrhovaná právní úprava umožňuje provozovateli diferencovat místo pro výplatu výhry v návaznosti na její výši a tím zajistit na vybraných místech dostatečné disponibilní prostředky k vyplacení výher vyšších hodnot (například se může jednat o prodejní místa v multifunkčních obchodních komplexech). Z tohoto důvodu je tak provozovatel oprávněn v herním plánu například stanovit, že v případě výher v limitu vyšším než 100 000 Kč lze nárok na výhru uplatnit na pouze jím vymezených adresách. Seznam těchto míst nemusí být uveden přímo v herním plánu. V herním plánu by mělo být ale jednoznačně vymezeno toto omezení výplaty. Jako praktické s ohledem na absentující nutnost měnit základní povolení při každé změně daného seznamu, se jeví mít konkrétní seznam míst uveden např. na webu daného provozovatele. V této souvislosti se doporučuje k místům takto stanoveným uvést také provozní dobu a telefonický nebo e-mailový kontakt. K odstavci 3: Odstavec 3 je bezprostředně svázán s právní úpravou odstavce 1. Za účelem odstranění případných pochybností se staví najisto, že nárok na výhru zaniká, není-li uplatněna ve lhůtách stanovených v odstavci 1. K odstavci 4: Pokud jsou předmětem výhry peněžní prostředky, považuje se za vyplacení výhry považováno její předání příslušné částky v hotovosti do dispozice účastníka hazardní hry, v případě bezhotovostní platby se jedná o okamžik, kdy jsou peněžní prostředky v celkové výši výhry odepsány z účtu provozovatele, a to bez zbytečného odkladu po uplatnění nároku. U běžných menších výher se předpokládá výplata v hotovosti na místě, případně souhlasí-li s tím výherce, pak i bezhotovostním převodem na jeho účet. U větších výher, jejichž hodnota přesahuje hranici stanovenou zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o omezení plateb v hotovosti“), samozřejmě bude moci dojít k výplatě výhry pouze bezhotovostním převodem či případně jiným souladným způsobem. Pokud nelze z omluvitelného důvodu vyplatit výhru bezodkladně, je provozovatel povinen vyplatit výhru nejpozději do 60 dnů ode dne uplatnění nároku – viz odstavec 5. K odstavci 5:

V odstavci 5 se upravuje postup pro případ, že provozovatel není schopen z omluvitelného důvodu vyplatit výhru bezodkladně (tedy hned po ukončení hry). Provozovatel je v takovém případě povinen vyplatit výhru do 60 dní ode dne uplatnění nároku. Omluvitelným důvodem může být např. velmi vysoká výše výhry či skutečnost, že předmětem výhry je nepeněžní plnění, které na místě není dostupné a nelze po provozovateli spravedlivě požadovat, aby k dispozici na každém takovém výplatním místě bylo (např. automobil). Nevyplatí-li provozovatel výhru na místě, resp. neuspokojí-li provozovatel nárok účastníka hazardní hry na vyplacení peněžních prostředků nebo vydání hmotné věci nebo služby nebo peněžních prostředků vyplácených jako renta na místě určeném pro vyplacení výhry, pak je povinen vydat účastníkovi hazardní hry potvrzení o uplatnění nároku na výhru, ve kterém uvede alespoň zákonem o hazardních hrách stanovené náležitosti. Příklad takového univerzálního potvrzení:

Potvrzení o uplatnění nároku na výhru Fiktivní příklad

Identifikační údaje provozovatele:Gama a.s., IC:123456789, Dlouhá 5,

(název provozovatele, identifikační číslo adresa sídla)Praha 1

Identifikační údaje účastníka hazardní hry:

Karel Nový, nar. 3. 3. 2000, bytem

(jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení datum narození, bydliště,

xxxxxx, x, st. obč. Česká republika

adresa místa trvalého nebo jiného obdobného pobytu, státní občanství)

Výše nároku na peněžní výhru (nebo dostatečně určitý popis předmětu výhry, jde-li100 000 Kč /osobní automobil značky o hmotnou věc nebo službu):XY / zájezd na 14 dnů do Francie

Nedostatek hotovosti (nepeněžní výhra k dispozici na adrese sídla

Důvod nevyplacení výhry:

provozovatele po dohodě na tel. číslu xxx xxx xxx)

Část využitelná v případě

Den a čas (od – do), od nichž budou v hotovosti připraveny peněžní10. 12. 2024 od 06:00 do 18:00 hod. na

peněžních výher určených

prostředky k výplatě a místo výplaty nevyplaceného nárokuadrese/adresách xxxxxxxx

k vyplacení v hotovosti

Část využitelná v případěJedinečný identifikátor platebního účtu, na který bude výhraJedinečný identifikátor platebního účtu: peněžních výher určenýchvyplacena bezhotovostním převodem, a dni, do kterého bude dánxxxxxxxxx/xxxxx k vyplacení bezhotovostnímplatební příkaz, pokud účastník hazardní hry souhlasí s vyplacenímPlatební příkaz bude dán do dne: převodem

výhry bezhotovostním převodem na tento platební účet.xx.xx.xxxx

Den a čas (od – do), od nichž bude hmotná věc nebo poukaz na

Část týkající se nepeněžních10. 12. 2024 od 06:00 do 18:00 hod. na

hmotnou věc nebo službu připravena k předání a místě předání

výheradrese/adresách xxxxxxxx

nároku na výhru

A. Den a čas (od – do), od nichž budou v hotovosti připraveny

10. 12. 2024 od 06:00 do 18:00 hod. na

peněžní prostředky k výplatě a místo výplaty nevyplaceného

adrese/adresách xxxxxxxx

nároku

Část týkající se vyplácení renty (k výběru varianta A.,

B. Jedinečný identifikátor platebního účtu, na který bude výhraJedinečný identifikátor platebního účtu::

nebo B.)

vyplacena bezhotovostním převodem, a dni, do kterého bude dánxxxxxxxxx/xxxxx platební příkaz, pokud účastník hazardní hry souhlasí s vyplacenímPeněžní prostředky budou převedeny do

výhry bezhotovostním převodem na tento platební účet.dne: xx.xx.xxxx

Jan Dvořák

Jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis fyzické osoby pověřené provozovatelem

………………………..

k vystavení potvrzení:

(podpis)

Datum vystavení potvrzení: 05. 11. 2024

Náhradní místo výplaty peněžních prostředků, předání hmotné věci nebo poukazu na hmotnou věc nebo službu je možné na potvrzení uvést také jako seznam více takových míst (např. pokud je účastník hazardní hry odkázán na více poboček provozovatele, na kterých je k dispozici větší částka k výplatě). K odstavci 6: Navrhované ustanovení provozovateli živé hry v kasinu (s výjimkou karetního turnaje) ukládá povinnost vyplatit výhru bezodkladně po vyhodnocení hry hazardní hry přímo u hracího stolu, přičemž za vyplacenou výhru jsou považovány hodnotové nebo hrací žetony. Zároveň zde nejsou relevantní odst. 1 až 5. K odstavci 7: Na základě odstavce 4 je provozovatel tomboly a turnaje malého rozsahu povinen vyplatit výhru bezodkladně, pokud účastník hazardní hry uplatní nárok na výhru bezprostředně po vyhodnocení hry hazardní hry. Navrhovaná právní úprava zde zohledňuje specifika akcí, pro které je konání těchto druhů hazardních her typické a je spojeno i s tradiční obecnou představou o tom, jak má vyplacení výhry v jejich kontextu probíhat. V případě tomboly je sázkový tiket zpravidla prodáván pouze po dobu trvání společenské akce a výplata výhry také tradičně následuje bezprostředně po oznámením výsledku/ů, tedy ještě v průběhu této akce (resp. v jejím závěru). Není tak důvodné nárok na výhru neuspokojit bezprostředně poté, co je výsledek tomboly znám. Obdobně je nahlíženo i na turnaj malého rozsahu, při němž je úhrnný vklad jednotlivého účastníka hazardní hry do jednoho turnaje uhrazen v místě a době konání tohoto turnaje a výhru tak lze vyplatit v místě a čase jeho konání, tedy bezprostředně po vyhodnocení hry hazardní hry. V těchto případech tedy neexistuje omluvitelný důvod dle odst. 5, a proto se dané ustanovení nepoužije.

K § 10c:

V ustanovení § 10c se upravují podmínky výplaty renty. K odstavci 1: Jsou-li předmětem výhry peněžní prostředky vyplácené jako renta, je provozovatel povinen složit výhru do úschovy. Úschova může být realizována pouze u notáře, advokáta, banky nebo zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo zahraniční banky se sídlem v jiném než členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, pokud vykonává činnost na území členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, prostřednictvím své pobočky, jelikož v takovém případě se jedná o třetí osobu nezávislou na provozovateli, a budou tak lépe ochráněny finanční prostředky účastníka hazardní hry. Bez ohledu na osobu schovatele musí být v úschově uložena výhra v celé výši, na kterou vznikl účastníkovi hazardní hry nárok. S takto složenou úschovou pak disponuje výherce renty dle svého uvážení. K odstavci 2: Za účelem odstranění případných výkladových nejasností a zvýšení právní jistoty se explicitně stanoví povinnost provozovatele nést veškeré náklady spojené s úschovou a výplatou renty. K odstavci 3: Provozovatel je povinen účastníka hazardní hry prokazatelně informovat o možném variantním nakládání s výhrou formou renty v tom smyslu, že takovouto výhru lze buď průběžně vyplácet z úschovy formou zpravidla pravidelné renty, nebo jednorázově vyplatit celou částku odpovídající výhře účastníkovi hazardní hry. Výherce se kdykoliv v průběhu výplaty renty může rozhodnout, že chce zbývající částku vyplatit najednou. Uvedené sleduje ochranu hráče. Sázející má vždy možnost se rozhodnout, zda výhru vyplácet tímto způsobem požaduje nebo zda požádá o výplatu celé výhry najednou. Nová právní úprava o hazardních hrách tedy nadále výslovně neupravuje situace, kdy by provozovatel poskytoval výhru ve formě skutečné renty, tedy v určitých měsíčních splátkách, a to až do okamžiku, kdy by byla vyplacena výhra v celé své výši, bez možnosti výherce se rozhodnout, že na začátku či v průběhu výplaty chce vyplatit celou, resp. zbývající část výhry, jelikož výherce může požádat o vyplacení celé vyhrané částky. K odstavci 4: Pro účely výplaty celé renty se postupuje dle § 10b odstavce 5. Výhru lze vyplatit v hotovosti nebo bezhotovostně formou bankovního převodu na platební prostředek účastníka hazardní hry. Možnost hotovostní úhrady je omezena zákonem o omezení plateb v hotovosti. Pokud účastník hazardní hry zvolí variantu spočívající v požadavku na vyplacení celé uschované výhry nebo jejího nevyčerpaného zůstatku, je provozovatel povinen, na základě žádosti uplatněné účastníkem hazardní hry, vydat tomuto účastníkovi potvrzení o uplatnění nároku na výhru postupem uvedeným v § 10b odst. 2 navrhované úpravy – viz příklad univerzálně zpracovaného potvrzení, který je uveden ve zdůvodnění k § 10b odst. 5. O takovou výplatu může výherce požádat i v průběhu vyplacení renty do výše zbývající nevyplacené částky.

K bodu 22 (§ 11)

V návaznosti na poznatky z aplikační praxe se oproti dosavadní úpravě doplňuje explicitní povinnost mlčenlivosti také pro fyzické osoby, které pro provozovatele vykonávají jakoukoliv činnost, bez ohledu na to, zda tak činí na základě pracovněprávního vztahu či z jiného důvodu (např. na základě jakéhokoliv soukromoprávního ujednání). Stejně tak se doplňuje explicitní oprávnění účastníka hazardní hry zprostit povinnosti mlčenlivosti nejen provozovatele, ale též kteroukoliv z těchto osob. I v případě osoby činné pro provozovatele platí, že ji nelze zprostit mlčenlivosti dříve než je známo, zda sázející získal výhru v souladu s herním plánem.

K bodu 23 (§ 12 odst. 2)

Ve vazbě na nově doplňovanou právní úpravu přenášené živé hry se doplňuje § 12 odstavec 2. Obec tak není oprávněna omezit vyhláškou čas, ve kterém je provozována přenášená živá hra, a to i přesto, že se studio přenášené živé hry nachází v kasinu umístěném v této obci. Právní úprava je dána tím, že se v daném případě jedná o internetovou hru, která z povahy věci není způsobilá ohrozit veřejný pořádek v obci. Pokud by provoz studia ohrožoval veřejný pořádek např. nadměrným hlukem, nebrání to dozorovým orgánům (policii) zasáhnout. V takovém případě se však jedná o porušení jiných právních předpisů. Obec tedy může obecně závaznou vyhláškou zakázat nebo omezit provozování binga, technické hry, živé hry a turnaje malého rozsahu provozovaných land-based na jejím území, v případě přenášené živé hry však nelze časově omezit studio přenášené živé hry. Kasino sice musí respektovat časové omezení v obecně závazné vyhlášce, přenášená živá hra však může být provozována i v čase, kdy je kasino uzavřeno pro veřejnost, neboť zde nedochází k fyzické účasti osob na hazardní hře na místě, ale prostřednictvím internetu. Tato právní úprava nemá vliv na povinnosti vůči dozorovému orgánu; pokud provozovatel studia provozuje přenášenou živou hru, musí umožnit dozorovému orgánu vstup do studia i pokud je kasino v daný čas v souladu s obecně závaznou vyhláškou pro veřejnost uzavřeno. Pokud provozovatel studia neumožní dozorovému orgánu vstup do studia mimo provozní dobu kasina, ve kterém se dané studio nachází, je dozorový orgán oprávněn využít postup podle § 119 zákona o hazardních hrách ve spojení s § 7 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), tj. zajistit si vstup do kasina v případě nutnosti i za použití síly. Úplný zákaz živé hry v dané obci se uplatní na provoz kasina a druhotně i na přenášenou živou hru, protože ta může být provozována pouze v kasinu.

K bodu 24 (§ 13a odst. 1)

Dochází k úpravě terminologie v návaznosti na další úpravy v části šesté.

K bodu 25 (§ 13b až 13f)

Doplňují se nová ustanovení upravující obecné podmínky provozování hazardních her.

K § 13b:

Za účelem zpřehlednění právní úpravy se mění systematika zákona o hazardních hrách a nově se vkládá ustanovení § 13b, které uceleně upravuje informační povinnost pro všechny druhy hazardních her provozovaných land-based. Oproti dosavadní právní úpravě je nově explicitně normována informační povinnost ve vazbě na loterii, kursovou sázku a totalizátorovou hru. K odstavci 1: Odstavec 1 upravuje informační povinnost u technické hry provozované v herním prostoru. V návaznosti na technologický pokrok a za účelem zvýšení právní jistoty se právní úprava informační povinnosti po věcné stránce zpřesňuje a doplňuje. V návaznosti na zpřehlednění právní úpravy a změnu systematiky zákona o hazardních hrách je informační povinnost u technické hry nově předmětem § 13b namísto dosavadní právní úpravy v § 49. K odstavci 1 písm. a): V odstavci 1 písm. a) se stanoví povinnost zveřejňovat dále vyjmenované informace čitelným kdykoliv dostupným způsobem. Požadavkem dostupnosti se rozumí zobrazení vyjmenovaných informací nebo zřetelné zobrazení odkazu, pod kterým jsou informace dle odst. 1 písm. a) k dispozici. Povinností provozovatele není vyjmenované informace trvale zobrazovat, pro splnění povinnosti podle písm. a) je dostačující, pokud účastník hazardní hry získá informaci kdykoliv jakýmkoliv proklikem při účasti na dané herní pozici. V rámci návodu obsluhy herní pozice by mělo být účastníku dostatečně srozumitelně popsáno, jak si uvedené informace zobrazí. V odstavci 1 písm. a) bodě 1. se stanoví povinnost kdykoliv zveřejnit účastníkovi hazardní hry zůstatek na jeho uživatelském kontu. Jedná se o právní úpravu doslovně přejatou z dosavadního znění § 49 odst. 3 písm. a). V odstavci 1 písm. a) bodě 2. se stanoví povinnost zveřejnit kdykoliv dostupným způsobem účastníkovi hazardní hry celkovou souhrnnou výši čistých proher od aktivace uživatelského konta. Jedná se o obdobu právní úpravy v dosavadním § 49 odst. 2, která normovala požadavek zveřejňovat po celou dobu účasti na technické hře celkový přehled čistých proher od aktivace uživatelského konta. Aktivací se rozumí okamžik zřízení uživatelského konta v případě, že bylo zřizováno dočasné konto podle předchozí úpravy, okamžik zřízení dočasného uživatelského konta. Uvedená textace se legislativně technicky upravuje a po věcné stránce zpřesňuje tak, aby měla pro účastníka hazardní hry co možná největší vypovídací hodnotu a z adiktologického hlediska plnila preventivní a odrazující funkci. V této souvislosti se obrat „celkový přehled čistých proher“ za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností nahrazuje obratem „celkovou souhrnnou výši čistých proher“. Oproti dosavadní právní úpravě již nemusí být tato informace zveřejněna čitelným a viditelným způsobem po celou dobu účasti, postačuje pouze viditelný odkaz/proklik, který zobrazení této informace umožňuje. V odstavci 1 písm. a) bod 3. se provozovateli ukládá povinnost zveřejnit kdykoliv dostupným způsobem celkovou souhrnnou výši čistých proher za kalendářní měsíc. Celková souhrnná výše čistých proher za kalendářní měsíc je oproti dosavadní právní úpravě nově evidovaným a povinně zobrazovaným resp. dostupným údajem. Jeho účelem je zpřístupnění informace o j bilanci účastníka hazardní hry v rámci technické hry za daný kalendářní měsíc. Celková souhrnná výše čistých proher od aktivace uživatelského konta povinně zveřejňovaná podle § 13b odst. 1 písm. a) bodu 2. sice má svou informační hodnotu, avšak při vyšších prohrách mají další prohry pouze relativně malý dopad na tuto souhrnnou výši od aktivace uživatelského konta a případný rozdíl by nemusel být pro účastníka hazardní hry natolik zjevný, aby jej motivoval k přijetí vhodného sebeomezujícího opatření.

V odstavci 1 písm. a) bodě 4. se stanoví povinnost provozovatele zveřejnit kdykoliv dostupným způsobem účastníkovi částku nejvyšší sázky. Uvedená povinnost se přejímá z dosavadního § 49 odst. 3 písm. b) a za účelem zpřehlednění právní úpravy se vyčleňuje do samostatného bodu. V odstavci 1 písm. a) bodě 5. se stanoví povinnost provozovatele zveřejnit částku nejvyšší výhry. Uvedená povinnost se přejímá z dosavadního § 49 odst. 3 písm. b) a za účelem zpřehlednění právní úpravy se vyčleňuje do samostatného bodu. Dle odstavce 1 písm. a) bodu 6. je provozovatel nově povinen pro účastníka hazardní hry zveřejnit nabídku a stav využití sebeomezujících opatření. Tato povinnost navazuje na povinnost dle odstavce 1 písm. c), dle které je provozovatel povinen upozornit na nabídku využití a stav nastavených sebeomezujících opatření bezprostředně po přihlášení k uživatelskému kontu. Za účelem eliminace adiktologicky nežádoucích jevů se jeví jako žádoucí kdykoliv umožnit využití sebeomezujících opatření, proto se právní úprava navrhovaným ustanovením v tomto ohledu doplňuje. K odstavci 1 písm. b): Dle odstavce 1 písm. b) je provozovatel povinen po celou dobu přihlášení k uživatelskému kontu účastníkovi hazardní hry viditelně zobrazovat ukazatel délky přihlášení k uživatelskému kontu. Ukazatel délky přihlášení k uživatelskému kontu zaznamenává čas od okamžiku přihlášení k uživatelskému kontu do okamžiku jeho odhlášení od uživatelského konta. V případě odstavce 1 písm. b) je tedy provozovatel povinen zobrazovat přímo čas, nikoliv pouze odkaz, jehož prostřednictvím by byl ukazatel následně zobrazen. Odhlášení z uživatelského konta a opětovné přihlášení způsobí, že se tento ukazatel restartuje a ukazuje opět zase čas od nového přihlášení k uživatelskému kontu, počítání doby od okamžiku přihlášení běží znova od počátku. Navrhovaná právní úprava přejímá znění dosavadního § 49 odst. 2. Podle písm. b) musí být informace z dostupné a viditelné po celou dobu účasti, aniž by účastník musel projevit vůli, aby mu byla informaci zobrazena. Jedná se tedy o trvale dostupnou, viditelnou a čitelnou informaci. K odstavci 1 písm. c): Stav a možnost nastavení sebeomezujících opatření se musí účastníkovi zobrazit po každém přihlášení k uživatelskému kontu, a to nejméně na 5 sekund. Stanovením minimální délky zobrazení je eliminace potenciální nežádoucí praxe, kdy by možnost nastavení byla zobrazována natolik krátce, že by fakticky neumožňovala získání informace, jejich nastavení či změnu. Tento požadavek je doplňován požadavkem na čitelnost všech zveřejňovaných informací. Požadavek čitelnosti tak s sebou nese relevantní požadavky na velikost textu nebo na volbu barvy textu odlišné a nezaměnitelné s barvou pozadí apod. Účastníkovi hazardní hry musí být na každé herní pozici i později prostřednictvím odkazu zřetelně a čitelně nabízena možnost kdykoliv nastavit sebeomezujících opatření (viz odstavec 1 písm. a) bod 6.). K odstavci 2: Odstavec 2 upravuje informační povinnost v herním prostoru. Oproti dosavadní povinnosti stanovené v § 66 dochází jednak ke změně v systematice zákona o hazardních hrách, jednak se doplňuje v návětí povinnost zveřejňovat údaje čitelně (účelem je zajistit zveřejnění informace takovým způsobem, aby měl účastník hazardní hry reálnou možnost se s informacemi kdykoliv seznámit bez nutného vynaložení nějakého úsilí či nutné součinnosti obsluhy apod.). Provozovatel herního prostoru je povinen dle odstavce 2 písm. a) zveřejňovat čitelným způsobem a na viditelném místě: dle bodu 1. identifikační a kontaktní údaje; tento bod přejímá dosavadní znění § 66 odst. 1 písm. a), dle bodu 2. identifikační a kontaktní údaje instituce zabývající se prevencí a léčbou problémů souvisejících s patologickým hráčstvím, tento bod přejímá dosavadní znění § 66 odst. 1 písm. b), dle bodu 3. povolení k umístění herního prostoru daného prostoru a základní povolení všech druhů hazardních her, které jsou v daném herním prostoru provozovány. Není nutné mít takto dostupný originál povolení, postačující je i prostá kopie. Jedná se o nově stanovenou povinnost, jejímž cílem je zajištění dostupnosti této informace a možnosti ověření, že se jedná o povolený prostor, tedy o prostor provozovaný legálně; dle bodu 4. se z důvodu zvýšení ochrany účastníků hazardních her doplňuje povinnost zveřejnit na viditelném místě v herním prostoru také informaci o možnosti zápisu do rejstříku vyloučených osob a odkaz na stránky Ministerstva financí, na kterých je k dispozici formulář žádosti o zápis do tohoto rejstříku, dle bodu 5. nabídku využití sebeomezujících opatření, dle bodu 6. částku nejvyšší sázky a nejvyšší výhry, umožňuje-li to povaha provozované hazardní hry, Dle bodu 7. se stanoví požadavek zajistit viditelnost ukazatele času, včetně času na něm uvedeném, po celou provozní dobu herního prostoru z každé herní pozice a od každého hracího stolu živé hry (s výjimkou hracího stolu přenášené živé hry). Navrhovaná právní úprava počítá s tím, že může být v herním prostoru umístěno více ukazatelů času, cílem právní úpravy je, aby v té oblasti herního prostoru, kde dochází k samotné účasti na hazardní hře, tedy z každé herní pozice a od každého hracího stolu živé hry bylo bez obtíží zjistitelné, kolik je hodin. Viditelným místem se rozumí takové místo, které je účastníkovi hazardní hry kdykoliv dostupné, aniž by byla potřeba např. asistence obsluhy či musel překonávat jiné překážky. K odstavci 2 písm. b): V odstavci 2 písm. b) se zakládá povinnost provozovatele v herním prostoru, ve kterém je provozována hazardní hra, pro kterou je zřízeno uživatelské konto (typicky se bude jednat o herní prostor s technickou hrou), zveřejnit 1. informaci o možnosti a způsobu využití prostředku pro zamezení účasti na hazardní hře (tzn. Panic button podle §16bb) a 2. informaci o možnosti podání žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob zprostředkovanou provozovatelem (viz 16bb odst. 5). Cílem je zajistit reálnou efektivní dostupnost informací o adiktologických opatřeních, které může účastník hazardní hry učinit přímo v herním prostoru, prostřednictvím svého uživatelského konta. I v tomto případě musí být daná informace zveřejněna čitelně a na viditelném místě, tzn. na místě, které je účastníkovi hazardní hry kdykoliv volně dostupné, aniž by byla potřeba např. asistence obsluhy, či musel překonávat jiné překážky.

K odstavci 2 písm. c): Provozovatel je dále povinen zveřejnit na viditelném místě před vstupem do herního prostoru (např. umístit na vstupní dveře do herního prostoru nebo jiným vhodným způsobem): dle bodu 1. identifikační a kontaktní údaje provozovatele, dle bodu 2. provozní dobu herního prostoru, která se musí shodovat s provozní dobou uvedenou v povolení k umístění herního prostoru, dle bodu 3. informaci o zákazu účasti na hazardní hře osobám mladším 18 let a dle bodu 4. varování, že účast na hazardní hře může být škodlivá. Obratem „před vstupem do herního prostoru“ se rozumí místo, které bezprostředně předchází hernímu prostoru a zpravidla je s ním stavebně nebo funkčně spojeno (typicky se nachází v jednom objektu či se jedná o vstup do tohoto objektu). Musí se jednat o místo, z kterého není možná ani pasivní účast na hazardní hře, tzn. nemožnost vidět či nahlížet do prostoru herního prostoru s umístěnými hracími stoly či technickými zařízeními. K odstavci 3: V odstavci 3 se stanoví rozsah informační povinnosti provozovatele kasina. Za účelem zvýšení právní jistoty účastníků hazardních her se jedná o nově stanovované či revidované povinnosti, které nebyly v dosavadní úpravě normovány. Podle odstavce 3 písm. a) je provozovatel kasina také povinen zveřejnit čitelným způsobem a na viditelném místě v kasinu seznam všech provozovaných her živé hry v daném kasinu s uvedením jejich názvu podle základního povolení, Podle odstavce 3 písm. b) musí provozovatel kasina na každém hracím stole živé hry uvést: dle bodu 1. název hazardní hry, která je zde provozována dle textace v základním povolení, dle bodu 2. její herní měnu a dle bodu 3. částku nejnižší a nejvyšší sázky dané hry v této měně. K odstavci 4: Odstavec 4 normuje informační povinnost provozovatele loterie. Jedná se o nově doplňovanou právní úpravu, jejímž cílem je zvýšit právní jistotu účastníků hazardních her a poučit je o rizicích spojených s účastí na hazardní hře. V odstavci 4 písm. a) se stanoví, že provozovatel loterie (z povahy věci provozované land- based) je povinen zajistit v každém prodejním místě loterie (např. trafika nebo pobočka poštovních služeb) na viditelném místě čitelným způsobem zveřejnění dle bodu 1. informace o zákazu účasti na hazardní hře osobám mladším 18 let a dle bodu 2. varování, že účast na hazardní hře může být škodlivá. Obdobná povinnost zveřejnit informace ohledně škodlivosti a zákazu hraní hazardních her mladistvými je obsažena i pro provozovatele internetové loterie, a to v ustanovení § 75. V odstavci 4 písm. b) se ukládá povinnost provozovateli informační povinnost, kterou plní prostřednictvím internetových stránek. Provozovateli loterie se ukládá povinnost zveřejnit na svých internetových stránkách aktuální informace dle bodu 1. o prodejních místech, která umožňují účastnit se land-based loterie, dle bodu 2. o výsledcích slosování, které zde musí být k dispozici bezodkladně po slosování a následně nejméně po dobu 1 roku ode dne slosování.

K odstavci 5: Odstavec 5 nově normuje informační povinnosti provozovatele kursové sázky a totalizátorové hry včetně zvířecích dostihů. Stejně jako v případě předchozích odstavců se stanoví požadavek na čitelnost a viditelnost informace; cílem je zajistit, aby byla informace pro účastníka hazardní hry natolik zřetelná, že bude mít reálnou možnost se s ní seznámit. V odstavci 5 písm. a) je normována informační povinnost vůči provozovateli kursových sázek a totalizátorových her ve vazbě na místo, kde dochází k provozování dotčených her. Jedná se o obdobu informační povinnosti stanovené provozovatelům herních prostor. Provozovatel musí na každém místě, kde dochází k provozování kursové sázky nebo totalizátorové hry (např. sázková kancelář), zveřejnit čitelným a viditelným způsobem: dle bodu 1. identifikační a kontaktní údaje provozovatele, dle bodu 2. identifikační a kontaktní údaje instituce zabývající se prevencí a léčbou problémů souvisejících s patologickým hráčstvím, dle bodu 3. informaci o možnosti zápisu do rejstříku a odkaz na internetovou stránku ministerstva obsahující formulář žádosti o zápis do tohoto rejstříku, který ministerstvo zveřejňuje podle § 16d odst. 2, a dle bodu 4. upozornění na nabídku využití sebeomezujících opatření, je-li povinen účastníkovi hazardní hry nabídnout sebeomezující opatření, Oproti hernímu prostoru se nestanoví povinnost informovat o nejvyšší sázce a nejvyšší výhře a umístit ukazatele času. Odstavec 5 písm. b) upravuje informační povinnost ve vazbě na místo, kde se přijímá vklad nebo provádí registrace ke kursové sázce nebo totalizátorové hře (např. pokladna). V tomto místě je provozovateli povinen zveřejnit: dle bodu 1. informaci o zákazu účasti na hazardní hře osobám mladším 18 let a dle bodu 2. varování, že účast na hazardní hře může být škodlivá. V odstavci 5 písm. c) se stanoví povinnost na vyžádání poskytnout k nahlédnutí základní povolení a herní plán všech hazardních her, které jsou na tomto místě provozovány. Oproti požadavkům kladeným na splnění informační povinnosti v herním prostoru, zde nemusí být základní povolení a herní plán zpřístupněny na místě trvale přístupném účastníkům hazardních her a postačuje, budou-li účastníkovi hazardní hry předloženy na vyžádání. V odstavci 5 písm. d) se stanoví povinnost na internetových stránkách provozovatele aktuální seznam míst, kde dochází k provozování kursové sázky nebo totalizátorové hry. K odstavci 6: Je-li hazardní hra provozována v jiných měnách, než je česká koruna, je provozovatel povinen na každém místě, kde dochází k provozování takové hry v cizí měně, zveřejnit centrálně stanovené kurzy pro daný kalendářní den pro přepočet mezi všemi herními měnami, tedy měnami, ve kterých provozuje hazardní hru, a českou korunou a mezi všemi herními měnami a herní měnou, v níž lze nastavit hodnoty sebeomezujícího opatření. Pokud by provozovatel provozoval v kasinu např. živou hru v eurech a amerických dolarech, pak by byl povinen na viditelném místě zveřejnit čitelně kurzy pro směny mezi českou korunou a eurem a rovněž českou korunou a americkým dolarem. Pokud by tento provozovatel nabízel i nastavení sebeomezujících opatření v eurech, musel by rovněž navíc uvést i kurz směny mezi eurem a americkým dolarem.

K § 13c:

Oproti dosavadní úpravě se explicitně upravuje možnost provozovatele nabídnout zrušení sázky a stanoví se postup s tím spojený. K odstavci 1: Provozovatel je podle návrhu tohoto ustanovení oprávněn nabídnout a následně i umožnit účastníkovi hazardní hry, za předpokladu zajištění rovných podmínek podle § 7 odst. 2 písm.

c) zákona o hazardních hrách, tzv. storno sázky vložené do hry hazardní hry. Předpokladem je zde zajištění zpracování storna nejpozději do okamžiku vyhodnocení výsledku hry hazardní hry. Provozovatel je oprávněn v nabídce stanovit i dobu kratší (např. do 5 min. od vložení sázky, a to za předpokladu, že je zajištěno, že do doby uplynutí stanoveného časového limitu nenastane okamžik vyhodnocení hry hazardní hry). Tato úprava dává účastníkovi hazardní hry možnost si zrušit např. nechtěně vloženou sázku, pokud mu provozovatel takovou možnost nabídne. Není povinností provozovatele takovouto nabídku hráči učinit. Provozovatel ji může i časově či jinak omezit, nesmí však tento postup být v rozporu s ustanovením § 7 odst. 2 zejména pak písm. c) nebo d). K odstavci 2: Provozovatelem nabídnuté storno sázky do hry hazardní hry není účastník hazardní hry povinen akceptovat. Pokud účastník hazardní hry nabídku možnosti zrušení sázky vložené do hry hazardní hry nepřijme, je provozovatel povinen sázku (na základě výsledku hry hazardní hry) vyhodnotit standardním způsobem. Takto bude zajištěno, že storno sázky nebude zneužíváno jak ze strany provozovatele, tak ze strany účastníka hazardní hry, jelikož obě strany musí se zrušením sázky souhlasit.

K § 13d:

Za účelem zvýšení právní jistoty se explicitně stanovuje povinnost dodržovat podmínky provozování hazardních her, předvídané vyhláškou vydanou ministerstvem k provedení zákona o hazardních hrách. Ministerstvo je k vydání této vyhlášky zmocněno na základě § 133 zákona o hazardních hrách. Tyto podmínky jsou stanoveny za účelem zajištění řádného provozování hazardních her, a to s ohledem na ochranu zdraví, majetku nebo jiného veřejného zájmu či z důvodu zajištění efektivního dozoru nad dodržováním povinností podle zákona o hazardních hrách. Jedná se o podrobné podmínky spíše „technického“ rázu jako např. způsob míchání karet krupiérem a další obdobné postupy, nebo způsob označování herních pozic technické hry.

K § 13e:

V návaznosti na podmínky provozování stanovené vyhláškou ministerstva se stanovuje oznamovací a záznamní povinnost provozovatele. Tato povinnost je stanovena z důvodu potřeby pro výkon dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem o hazardních hrách. Prováděcí vyhláškou se stanoví okruh skutečností, které musí provozovatel ve vazbě na provozování hazardní hry evidovat. Jedná se především o údaje, které souvisí s faktickým provozem, např. zahájení a ukončení provozu hazardní hry, herního prostoru, studia, nebo karetního turnaje, informace o plánované odstávce a další obdobné údaje, např. ve vazbě na herní pozici. K odstavci 1: V odstavci 1 se normuje oznamovací povinnost provozovatele. Oznamovací povinnost se váže ke skutečnostem souvisejícím s faktickým provozem hazardních her normovaných ve vyhlášce.

Vyhláška jednak normuje skutečnosti, které mají být provozovatelem evidovány formou záznamu, jednak stanoví vybrané údaje z těchto evidovaných skutečností, které musí být ve stanovených lhůtách oznámeny dozorovému orgánu. Na základě vyhlášky musí být oznamovány takové údaje o provozování hazardní her, které jsou nezbytné pro řádný výkon kontroly ze strany dozorového orgánu. Cílem je zajistit, že bude mít dozorový orgán informace o tom, jak probíhá faktický provoz hazardních her a zařízení k tomuto určených. Z povahy věci není povinností oznamovat ve lhůtách stanovených vyhláškou např. mimořádné události, které provozovatel nemohl předvídat, a nejsou závislé na jeho vůli. Výčet evidovaných údajů je tedy logicky širší než okruh skutečností, které musí provozovatel povinně oznamovat dozorovému orgánu. K odstavci 2: V odstavci 2 se provozovateli ukládá povinnost vést evidenci skutečností souvisejících s provozováním hazardní hry potřebných pro výkon dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem o hazardních hrách. Povinně evidované údaje jsou stanoveny vyhláškou. Jedná se o výčet skutečností, které v rámci provozu spojeného s provozováním hazardních her mohou nastat, a které jsou významné pro plnění, resp. kontrolu řádného plnění povinnosti spojených s provozováním hazardních her. Výčet evidovaných údajů zahrnuje jak skutečnosti zamýšlené provozovatelem (např. zahájení a ukončení provozu hazardní hry, herního prostoru, studia nebo karetního turnaje, herní pozice, plánované odstávky) tak skutečnosti nezávislé na vůli provozovatele (např. mimořádné události způsobující odstávku zařízení, přerušení provozu způsobené vis maior apod.). K odstavci 3: Záznamy a evidence lze vést v elektronické i listinné úpravě, je však nutné je poskytnout na žádost dozorujícímu orgánu. Požadavek správnosti, úplnosti, průkaznosti, přehlednosti, srozumitelnosti a zajištění trvalosti záznamů je analogií § 8 zákona upravujícího účetnictví (ve znění účinném do 31. 12. 2023). Pro obsahové vymezení těchto pojmů lze přiměřeně využít definic zákona o účetnictví: Záznam či evidence jsou správné, jestliže je provozovatel vede tak, že to neodporuje zákonu o hazardních hrách a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel. Záznam či evidence jsou úplné, jestliže provozovatel v daném období uvedl v evidenci všechny záznamy a vede všechny evidence, které je povinen, a to v rozsahu stanoveném zákonem o hazardních hrách a přehledně uspořádané. Evidence je průkazná, jsou-li všechny záznamy této evidence průkazné. Záznam je průkazný, je-li jeho obsah prokázán přímo porovnáním se skutečností, kterou tento záznam prokazuje, nebo je jeho obsah prokázán obsahem jiných průkazných záznamů, nebo, jde-li o záznam týkající se výhradně skutečností spojených s provozem hazardní hry, je připojen podpisový záznam osoby oprávněné a odpovědné. Záznam či evidence jsou srozumitelné, jestliže umožňují jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit jejich obsah, popř. vazbu k jiným záznamům. Záznam či evidence jsou vedeny způsobem zaručujícím jejich trvalost, jestliže jsou náležitě uschovány po dobu stanovenou zákonem. K odstavci 4: Dozorující orgán si může kdykoli v průběhu trvání záznamní povinnosti ověřovat její plnění, požadovat po provozovateli doklady vztahující se k údajům, které jsou předmětem záznamní povinnosti, a rovněž rozhodnutím ukládat povinnosti k odstranění případných závad. Pokud zákon o hazardních hrách stanovuje povinnost zpřístupnit záznam, evidenci nebo doklad takovým způsobem, aby do nich mohl dozorující orgán nahlédnout na místě (např. v herním prostoru), tak tím není dotčena povinnost provozovatele poskytnout je dozorujícímu orgánu i jiným způsobem, tj. např. poslat na vyžádání. K odstavci 5: Zákonná úprava dává oprávnění dozorujícímu orgánu stanovit povinnost vedení dalších zvláštních záznamů potřebných pro výkon dozoru rozhodnutím. Toto rozhodnutí je vydáno v rámci správního řízení zahájeného z moci úřední podle § 46 správního řádu. Účastníkem řízení je v tomto případě provozovatel, kterého se záznamní povinnost dotýká. V oznámení o zahájení řízení správní úřad vymezí, kterých zvláštních záznamů se má záznamní povinnost týkat, konkrétní údaje, jejich členění a uspořádání je pak předmětem vydaného rozhodnutí. V rozhodnutí musí být vymezena i doba zaznamenávání, která nesmí být delší než 10 let ode dne jejich zaznamenání. Změna či zrušení takto vydaného rozhodnutí je prováděna v rámci správního řízení z moci úřední. Žádost účastníka řízení může být brána pouze jako podnět k zahájení takového řízení. Možnost orgánu vykonávajícího státní dozor v oblasti provozování hazardních her je obdobná stávajícímu oprávnění správce daně uložit rozhodnutím záznamní povinnost podle daňového řádu. V obou případech nejde o oprávnění bezbřehé, jak ostatně vyplývá i z judikatury k záznamní povinnosti uložené rozhodnutím správce daně, nýbrž jde o opatření, které je pouze podpůrné a lze jej využít pouze v případě konkrétního podezření a nikoliv plošně. V případě nově zaváděné záznamní povinnosti uložené rozhodnutím orgánu státního dozoru je záměrem využívat opatření v individuálních případech konkrétního podezření, nikoliv plošně. K odstavci 6: Doba, po kterou jsou tyto záznamy a evidence uchovávány, je stanovena zákonem o hazardních hrách (např. u úpravy studia a přenášené živé hry), ve vyhlášce nebo v rozhodnutí. Doba stanovená ve vyhlášce a v rozhodnutí nesmí přesáhnout 10 let, a to jako zákonné omezení z důvodu, že žádná zákonná záznamní povinnost nepřesahuje délky 10 let. V případě vyhlášky je pro účely počítání času za začátek stanoven den zaznamenání povinnosti nebo poslední den doby, po kterou trvá nějaká zaznamenaná skutečnost.

K § 13f:

Za účelem ochrany účastníků hazardních her se stanoví povinnost provozovatele určit centrálně stanovený kurz pro přepočet mezi měnami částečně navázaný na kurz vyhlášený Českou národní bankou. Stanovení takového kurzu je tak pro hráče i pro orgány dozoru transparentní a přezkoumatelné, ale zároveň se poskytuje provozovatelům prostor pro úpravu v zákonných mantinelech tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému zákroku do podnikatelského prostředí. Pro usnadnění převodů je tak možné mimo jiné kurzy mezi měnami stanovit v celých číslech. V opačném případě, pokud by výše kurzů měla být striktně navázána na kurz vyhlášený Českou národní bankou (uváděný s přesností na tisíciny), mohlo by docházet k nedůvodným překážkám plynulosti provozování hazardních her, kdy by byl navíc převod mezi jednotlivými měnami pro hráče nepřehledný. Převod podle centrálně stanoveného kurzu musí provozovatel uskutečnit obecně ve všech případech, kdy dochází k převodu měn v přímé souvislosti s provozováním hazardních her, pokud zákon o hazardních hrách nestanoví jinak. Centrálně stanovený kurz se tak užije vedle směny na uživatelském kontě hráče např. pro určení, zda je úkony v jedné měně překročena maximální výše sázky nebo prohry nastavené jako sebeomezující opatření ve měně jiné, apod. Zároveň tak navrhovaná úprava umožňuje vedle transparentního převodu měn pro účastníky mimo jiné i řádné nastavení a aplikaci sebeomezujících opatření, které tak není zapotřebí nastavovat pro každou měnu zvlášť.

K odstavci 1: Přepočet měn je provozovatel povinen použít nejen pro přepočet mezi herní měnou a českými korunami, ale obecně pro veškeré přepočty mezi herními měnami navzájem. Tedy například i převod mezi americkým dolarem a eurem musí proběhnout na základě centrálně stanoveného kurzu. Tím je chráněn zájem na právní jistotě i těch účastníků, kteří nepřichází do styku s českými korunami. K odstavci 2: Stanoví se povinnost provozovatele používat v průběhu jednoho kalendářního dne pouze jeden kurz. Takový požadavek zajišťuje alespoň krátkodobou stabilitu kurzu, která přechází narušení rovnosti účastníků. Naopak se poskytuje prostor pro úpravu kurzů, a to na základě kurzů vyhlášených Českou národní bankou každý pracovní den. K odstavci 3: Z důvodu ochrany účastníků hazardní hry a zajištění věrohodnosti provozovatelem centrálně stanoveného kurzu se zakazuje odchýlit se kurzem o více než 10 % od kurzu vyhlášeného Českou národní bankou pro den předcházející stanovení centrálně stanoveného kurzu. Tím je zajištěno, že provozovatelem centrálně stanovený kurz má základ v reálné ceně obchodovatelných měn. Česká národní banka vyhlašuje pro běžně obchodované měny (jakými je např. euro, americký dolar nebo polský zlotý) kurzy každý pracovní den a pro ostatní měny vždy poslední pracovní den v měsíci s platností pro celý následující měsíc. Provozovatel při centrálním stanovení kurzu vychází z takového kurzu, který byl známý již předcházející den. Postup, kdy by provozovatel stanovil centrálně stanovený kurz podle kurzu vyhlášeného Českou národní bankou ve 14.30 ve stejný den v 16.00 a tento centrálně stanovený kurz by nesplnil požadavek podle odst. 3, může se provozovatel dopustit porušení této povinnosti, ač by centrálně stanovený kurz byl navázaný na nejaktuálnější kurz stanovený Českou národní bankou. V kombinaci s omezením stanovení kurzu provozovatelem nanejvýš jednou denně zajišťuje toto pravidlo určitou předvídatelnost a právní jistotu v oblasti centrálně stanoveného kurzu tak, aby byla zajištěna právní jistota účastníků během dne, že nedojde k nepředvídatelné změně kurzu. Navrhovaná norma předpokládá při směně z jedné měny na druhou (např. prodej EUR za USD) použití centrálně stanoveného kurzu vůči české koruně ke každé z této dvojice měn. Provozovatel tak de iure nestanovuje vzájemný kurz dvou měn rozdílných od české koruny, nýbrž při každé směně užívá kurzu cizí měny k české koruně. Tento postup lze uvést na příkladu níže, kdy účastník nakoupí americké dolary za celkovou částku 100 EUR. Provozovatel při této směně vychází z centrálně stanoveného kurzu pro směnu mezi EUR a CZK a následně centrálně stanoveného kurzu pro směnu mezi CZK a USD. Tento mezikrok se týká i převodů, u kterých je jednou z měn česká koruna. V takovém případě musí být z logiky věci myšlený kurz ve “druhém kroku“ mezi CZK a CZK na 1:1. Zaváděné pravidlo má za cíl zamezit vzniku nedůvodných rozdílů mezi účastníky hazardních her na základě rozdílných měn. Pro vyloučení pochybností se níže uvádí příklad, kdy provozovatel v souladu s požadavkem na maximální 10% odchylku určí pro měny USD a EUR centrálně stanovený kurz vůči CZK na 1:20, resp. 1:25 a účastník smění 100 EUR za příslušnou sumu v herní měně USD a 100 EUR za příslušnou sumu v CZK.

Kurz stanovený ČNB k 9. 6. 2023

Kód měny Množství kurz

EUR 1 23,665 USD 1 21,955

Provozovatelem centrálně stanovený kurz s max. odchylkou 10 %

Kód měny Množství kurz

EUR 1 25 USD 1 20

Prodej 100 EUR za USD dle provozovatelem centrálně stanoveného kurzu

ProdejMezikrok podle odst. 3Nákup

100 EUR 1:25 2 500 CZK20:1125 USD

Prodej 100 EUR za CZK dle provozovatelem centrálně stanoveného kurzu

Prodej Mezikrok podle odst. 3Nákup

100 EUR 1:25 2 500 CZK1:12 500 CZK

K odstavci 4: Jelikož v čase dochází ke změnám kurzů, samotný odstavec 3 nezajistí, že se centrálně stanovený kurz v čase neodchýlí o více než 10 % od kurzu vyhlášeného Českou národní bankou. V tomto směru stanoví odstavec 4 korektiv, podle kterého pokud se centrálně stanovený kurz provozovatele odchyluje po dobu 30 kalendářních dnů o více než 10 % od kurzu stanoveného postupem podle odstavce 3, má provozovatel povinnost neprodleně stanovit nový centrální kurz pro přepočet mezi danou dvojicí měn, který musí být určen v souladu s odstavcem 3.

K bodu 26 (§ 14)

V návaznosti na poznatky z praxe a za účelem zvýšení právní jistoty se zásadně zpřesňuje a doplňuje dosavadní právní úprava. K odstavci 1: V odstavci 1 se explicitně stanoví druhy hazardních her, u kterých musí provozovatel účastníkovi hazardní hry nabídnout a umožnit jednotlivě nastavit sebeomezující opatření nebo jejich nastavení jednotlivě odmítnout. Oproti dosavadní právní úpravě se již nestanoví oprávnění provozovatele individuálně hodnotit technickou stránku a učinit závěr, že nastavení sebeomezujících opatření není technicky možné. S ohledem na technologický pokrok již nemá provozovatel možnost uvážení. V případě binga, technické hry, živé hry a internetové hry musí jednotlivé nastavení/odmítnutí sebeomezujících opatření umožnit vždy. U loterie, kursové a totalizátorové sázky musí jejich nastavení umožnit jen v případě hry s povinnou registrací. Nově se tedy v rámci druhů hazardních her, u kterých je provozovatel hazardní hry povinen účastníkovi hazardní hry nabídnout a umožnit jednotlivě si nastavit sebeomezující opatření nebo jejich nastavení jednotlivě odmítnout, zohledňuje i skutečnost, že v případě kursové sázky a totalizátorové hry na zvířecí dostih provozované výlučně na dostihovém závodišti není podmínkou účasti registrace. Do výčtu druhů hazardních her s touto povinností se doplňuje loterie. U loterie není zákonem o hazardních hrách stanovena povinnost zřizovat uživatelské konto, provozovatel však může z vlastní iniciativy umožnit zřízení obdobného konta i pro land-based loterii. Pokud provozovatel zřídí uživatelské konto podle zákona o hazardních hrách i u druhů hazardních her, kde tuto povinnost ze zákona nemá, a umožní převod peněžních nebo hracích prostředků mezi takto dobrovolně zřízeným kontem a uživatelským kontem zřizovaným podle zákona o hazardních hrách, pak se na toto obdobné konto vztahují stejné povinnosti jako na uživatelské konto podle zákona o hazardních hrách, a to včetně podmínek registrace a sebeomezujících opatření. Provozovatel může v případě hazardních her, u kterých není zákonem o hazardních hrách stanovena povinnost registrace a zřízení uživatelského konta, vytvořit jiné konto, které nepodléhá povinnostem podle zákona o hazardních hrách, v takovém případě však nesmí umožnit přímý převod peněžních prostředků mezi těmito konty nebo společnou platební „peněženku“ pro konto zřízené na základě zákona a konto dobrovolné, režimu zákona o hazardních hrách nepodléhající. Odstavec 1 dále stanoví zákaz nabádání účastníka hazardní hry provozovatelem k odmítnutí sebeomezujících opatření či k nastavení jejich zmírnění. Nabádáním se rozumí například:  přednastavení hodnot sebeomezujících opatření, jejichž následkem je tzv. efekt

kotvení,

 nastavení systému tak, aby účastníkovi nabízel odmítnutí sebeomezujícího opatření či

zmírnění sebeomezujícího opatření s dovětkem či informací, že se jedná o nastavení „doporučené“,

 nabízení bonusů či jiných výhod za nenastavení sebeomezujícího opatření nebo jeho

zmírnění, anebo

 požadavky na dodatečné potvrzování účastníkem hazardní hry nastavených

sebeomezujících opatření.

K odstavci 2: V odstavci 2 jsou nově upraveny podmínky možného zmírnění nebo zpřísnění nastavených sebeomezujících opatření, které byly doposud upraveny v odstavci 3 a 4. S ohledem na poznatky z aplikační praxe se právní úprava nastavení zpřísnění či zmírnění doplňuje a zpřesňuje. Účastníkovi hazardní hry se umožňuje zpřísnit nebo zmírnit konkrétní sebeomezující opatření nejvýše jednou za kalendářní den, a to jak v případě sebeomezujících opatření vztahujících se ke kalendářnímu dnu, tak i ke kalendářnímu měsíci. Zpřísnit či zmírnit sebeomezující opatření prostřednictvím svého uživatelského konta může v rámci tohoto kalendářního dne kdykoliv; v případě živé hry a binga v kasinu může změnu provést kdykoliv v průběhu provozního dne.

V případě technické hry a kursové sázky provozovaných land-based způsobem probíhá nastavování sebeomezujících opatření také prostřednictvím uživatelského konta, avšak v těchto případech je možné, že toto nastavení bude provedeno v součinnosti s obsluhou. Obsluha v takovém případě musí být součinná po celý provozní den herního prostoru tak, aby hráč mohl kdykoliv podat žádost o změnu nastavení sebeomezujícího opatření (s přihlédnutím k omezení jednoho nastavení daného sebeomezujícího opatření za kalendářní den). Navrhovaná právní úprava umožňuje flexibilní změnu nastavení sebeomezujícího opatření bez toho, že by kladla na provozovatele zvýšené administrativní náklady, které by s sebou mohlo nést umožnění častějších změn nastavení v rámci jednoho dne. Pro posouzení, zda se jedná o zpřísnění či zmírnění, se porovnává aktuálně účinná hodnota sebeomezujícího opatření vůči hodnotě, kterou účastník hazardní hry hodlá nastavit. Na základě tohoto porovnání se stanovuje, zda je nově nastavená hodnota sebeomezujícího opatření zpřísněním nebo zmírněním. Zpřísněním se rozumí taková hodnota sebeomezujícího opatření, která účastníka hazardní hry více omezuje. U zmírnění naopak dochází k rozvolnění omezení účastníka. K odstavci 3: V ustanovení § 14 se doplňuje odstavec 3. Účastníkovi hazardní hry, který má nastavené a účinné jakékoliv sebeomezující opatření, nesmí provozovatel umožnit vložit do hazardní hry sázku, která by - s ohledem na své parametry - měla za následek porušení účinného sebeomezujícího opatření. Má-li účastník nastaveno účinné sebeomezující opatření limitující maximální možný počet návštěv herního prostoru v daném časové období, pak po jeho naplnění mu nesmí provozovatel umožnit vstup do žádného provozovatelem provozovaného herního prostoru. Nově se za účelem zpřesnění a zvýšení právní jistoty stanoví povinnost provozovatele zohlednit také skutečnosti, které nastaly od počátku období, na které se vztahuje toto sebeomezující opatření, do okamžiku nabytí účinnosti jeho případného zpřísnění nebo zmírnění. Sebeomezující opatření nabývá účinnosti vůči celému období, pro které je nastavováno – jestliže již v okamžiku jeho nastavení dané období běží a jeho část uplynula, pak se pro další část období zohlední také úkony, které již byly v daném období ze strany hráče učiněny a které jsou ve vazbě na dané sebeomezující opatření relevantní, např.: Pokud si účastník hazardní hry ve 13.00 hod. nastaví zpřísnění sebeomezujícího opatření maximální výše sázky za 1 kalendářní den na hodnotu 1000 Kč, tak se do toho limitu 1000 Kč započítají i sázky, které účastník hazardní hry vložil od počátku tohoto kalendářního dne do 13.00 hod., a v případě, že již nastavené sebeomezující opatření porušil (resp. přesáhl nastavenou hodnotu, tzn. jeho sázky v daném dni v součtu činí např. 1001 či více Kč), bude mu okamžikem nabytí účinnosti tohoto sebeomezujícího opatření zamezeno ve vložení sázky do hry po zbytek kalendářního dne. K odstavci 4: Za účelem ochrany účastníků hazardní hry a prevence adiktologicky nežádoucích jevů se zpřesňuje a doplňuje právní úprava účinků spojených s nastavením zmírnění sebeomezujících opatření. Nastavení zmírnění sebeomezujícího opatření vztahující se ke kalendářnímu dni nabývá účinnosti až počátkem sedmého kalendářního dne ode dne nastavení zmírnění sebeomezujícího opatření účastníkem hazardní hry. Zmírnění sebeomezujícího opatření vztahující se ke kalendářnímu měsíci nabývá účinnosti buď počátkem kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém bylo zmírnění nastaveno, nebo počátkem sedmého kalendářního dne ode dne nastavení zmírnění sebeomezujícího opatření, a to v závislosti na tom, který den nastane později. Pokud tedy bude účastníkem hazardní hry nastaveno zmírnění sebeomezujícího opatření vztahujícího se ke kalendářnímu měsíci (např. maximální výše sázek za 1 kalendářní měsíc) 10. 1. 2024, tak toto zmírnění nabyde účinnosti 1. 2. 2024. Ovšem pokud by toto zmírnění bylo nastaveno 28. 1. 2024, tak nabyde účinnosti až 4. 2. 2024. K odstavci 5: Nově se vkládá odstavec 5, který doplňuje odstavec 4. Odstavec 5 upravuje postup pro případ, že má účastník hazardní hry k jednomu okamžiku nastaveno více zmírnění sebeomezujících opatření. S ohledem na zákonnou právní úpravu, která opravňuje měnit stejný druh sebeomezujícího opatření pouze jednou denně, dopadne odstavec 5 pouze na sebeomezující opatření vztahující se ke kalendářnímu měsíci. Pouze u něj totiž přichází v úvahu, aby si účastník hazardní hry nastavil v průběhu několika dnů vícekrát zmírnění totožného sebeomezujícího opatření, která by všechna měla a mohla nabýt účinnosti počátkem kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém bylo toto zmírnění nastaveno. V takovém případě nabývá účinnosti pouze to zmírnění sebeomezujícího opatření, které bylo účastníkem hazardní hry nastaveno jako poslední. K odstavci 6: Právní úprava zpřísnění sebeomezujícího opatření je nově upravena v odstavci 6. Oproti dosavadní právní úpravě v odstavci 4 se dále zpřesňuje a doplňuje v návaznosti na poznatky z praxe. Zpřísnění sebeomezujícího opatření nabývá účinnosti okamžitě; v souladu s odstavcem 3 se pro posouzení naplnění sebeomezujícího opatření zohlední i skutečnosti, které nastaly od počátku období, ke kterému se toto sebeomezující opatření vztahuje, do okamžiku nabytí účinnosti. Není-li sebeomezující opatření nastaveno, považuje se za zpřísnění nastavení jakékoliv hodnoty. Za zpřísnění se považuje také nastavení stejné hodnoty sebeomezujícího opatření. Nastaví-li si účastník hazardní hry zpřísnění sebeomezujícího opatření poté, co si v předchozích dnech nastavil zmírnění, které ještě ale není účinné (tedy nenabylo účinnosti sedmým kalendářním dnem nebo následujícím měsícem ode dne jeho nastavení), pak se předchozí nastavené (byť ještě neúčinné) zmírnění bez dalšího ruší. Pokud má tedy účastník hazardní hry např. účinné sebeomezující opatření maximální výše sázek za 1 kalendářní den ve výši 1000 Kč, následně si nastaví zmírnění na 2000 Kč, ale v době, kdy je toto zmírnění ještě neúčinné, si nastaví 500 Kč, tak je toto zmírnění zrušeno, aniž by nabylo účinnosti a nová okamžitě účinná hodnota limitu je 500 Kč.

Příklad č. 1: Nastavení maximální výše sázek za 1 kalendářní den (zmírnění)

01.01.2024 02.01.2024 03.01.2024 04.01.2024…09.01.2024 10.01.2024 11.01.2024

Zmírnění Zmírnění

Založení

Nastavení SO 1000Nastavení SO 700Nabytí účinnostiNabytí účinnosti

uživatelského konta

hráčemhráčemSO 1000SO 700

a nastavení SO 500

1. 1. 20242. 1. 20244. 1. 2024

9. 1. 202411. 1. 2024

12:01 hod.15:01 hod.12:01 hod.

00:00:01 hod.00:00:01 hod.

Účinnost nastaveného Účinnost nastaveného SO 500 Účinnost nastaveného SO 1000 SO 700

Uvedený příklad 1 ilustruje podmínku odstavce druhého a čtvrtého, tedy že nastavení jsou posuzována vždy oproti hodnotě účinné v daný okamžik. Účinnost zmínění pak podle odstavce 4. Nastavená hodnota dne 2. 1. 2024 je považována za zmírnění, protože se posuzuje vůči hodnotě stanovené dne 1. 1. 2024 a je vyšší. Hodnota nastavená dne 4. 1. 2024 se také považuje za zmírnění, protože je posuzována oproti hodnotě aktuálně účinné, tedy hodnotě nastavené dne 1. 1. 2024, nikoliv hodnotě nastavené dne 2. 1. 2024, která účinná není. Účinnost zmírnění postupně nastane počátkem sedmých kalendářních dnů ode dne jejich nastavení.

Příklad č. 2: Nastavení maximální výše sázek za 1 kalendářní den (zmírnění + zpřísnění)

01.01.2024 02.01.2024 03.01.2024 04.01.2024 …09.01.202410.01.2024 11.01.2024

Zmírnění Zpřísnění SO 1000 nenabyde

Založení

Nastavení SO 1000Nastavení SO 300účinnosti z důvodu

uživatelského konta

hráčemhráčempředchozího zpřísnění

a nastavení SO 500

1. 1. 20242. 1. 20244. 1. 2024

9. 1. 2024

12:01 hod.15:01 hod.12:01 hod.

00:00:01 hod.

Účinnost nastaveného SO 500 Účinnost nastaveného SO 300

Uvedený příklad 2 ilustruje situaci popsanou v § 14 odst. 2 zákona o hazardních hrách, kdy nastavení se posuzuje vůči aktuální hodnotě. Vzhledem k tomu, že nastavené opatření ve výši max. sázky na den 300 Kč dne 4. 1. 2024 se posuzuje vůči aktuálně nastavené hodnotě, jedná se o zpřísnění a tedy změna je účinná podle odst. 6 okamžitě. Účinností zpřísnění se pak ruší všechna doposud neúčinný zmírnění tohoto sebeomezujícího opatření, tedy i nastavené zmírnění dne 2. 1. 2024.

Příklad č. 3: Nastavení maximální výše sázek za 1 kalendářní měsíc (zmírnění)

01.03.2024 02.03.2024 03.03.2024 04.03.2024 … 28.03.2024 … 01.04.2024…04.04.2024

Zmírnění Zmírnění Zmírnění

Založení

Nastavení SO 1000Nastavení SO 700Nastavení SONabytí účinnostiNabytí účinnosti

uživatelského konta

hráčemhráčem1200 hráčemSO 700SO 1200

a nastavení SO 500

1. 3. 20242. 3. 20244. 3. 202429. 3. 20241. 4. 20244. 4. 2024 12:01 hod.15:01 hod.12:01 hod. 12:01 hod.00:00:01 hod.00:00:01 hod.

Účinnost nastaveného SO 500 Účinnost nastavenéhoÚčinnost nastaveného SO 700SO 1200

Uvedený příklad 3 ilustruje situaci popsanou v § 14 odst. 5 zákona o hazardních hrách, kdy pokud má ke stejnému okamžiku nabýt účinnost více zmírnění téhož sebeomezujícího opatření, nabyde účinnosti pouze to, které je nastaveno nejpozději. Vzhledem k tomu, že k 1. 4. 2024 mělo být účinné jak nastavené zmírnění z 2. 3. 2024, tak ze 4. 3. 2024, je účinné k tomuto dni pozdější nastavení zmírnění, tedy maximální výše sázek 700 Kč na kalendářní měsíc ze 4. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že zmírnění nastavené 28. 3. 2024 je vzhledem k odstavci 4 účinné až 4. 4. 2024 (aplikuje se odst. 4 písm. b) nabyde dne 4. 4. 2024 účinnosti zmírnění nastavené dne 28. 3. 2024.

Příklad č. 4: Nastavení maximální výše sázek za 1 kalendářní měsíc (zmírnění + zpřísnění)

01.03.2024 02.03.2024 03.03.2024 04.03.2024… 28.03.2024 29.03.2024 …01.04.2024…04.04.2024

Zmírnění Zmírnění ZmírněníZpřísnění

Založení

Nastavení SO 1000Nastavení SO 700Nastavení SONastavení SONabytí účinnostiNabytí účinnosti

uživatelského konta

hráčemhráčem1200 hráčem300 hráčemSO 700SO 1200

a nastavení SO 500

1. 3. 20242. 3. 20244. 3. 202429. 3. 202416. 1. 20241. 4. 20244. 4. 2024 12:01 hod.15:01 hod.12:01 hod.12:01 hod. 12:01 hod.00:00:01 hod.00:00:01 hod.

Účinnost nastaveného SO 500 Účinnost nastaveného SO 300

Uvedený příklad 4 ilustruje situaci, kde dochází ke kombinaci nastavených zmírnění a zpřísnění. Vzhledem k tomu, že dne 29. 3. 2024 byla nastavena hodnota maximální výše sázek za kalendářní měsíc 300 Kč, kdy hodnota se podle odstavce druhého posuzuje vůči hodnotě účinné v daný okamžik, jedná se o zpřísnění sebeomezujícího opatření, které je účinné podle odstavce 6 okamžitě. Zároveň podle tohoto odstavce dochází ke zrušení všech doposud neúčinných zmírnění.

K bodu 27 (§ 14a)

Za účelem zvýšení právní jistoty se nově doplňuje § 14a, který upravuje nastavení sebeomezujících opatření v případě, že od zrušení uživatelského konta a jeho opětovného založení u téhož provozovatele uplyne méně než 7 dní. V praxi se lze setkat s tím, že je za účelem “vynulování” nastavených sebeomezujících opatření uživatelské konto ze strany účastníka hazardní hry zrušeno (a tím jsou zrušena i nastavená sebeomezující opatření) a obratem znovu zřízeno. Popsanou praxí je obcházen zákonný požadavek na dodržení lhůty, v rámci které nabývá zmírnění sebeomezujícího opatření účinnosti až sedmým kalendářním dnem ode dne nastavení zmírnění (v případě sebeomezujících opatření vztahujících se ke kalendářnímu měsíci i později). Za účelem eliminace této, z adiktologického pohledu, nežádoucí praxe zavádí toto ustanovení povinnost provozovatele, aby neumožnil účastníkovi hazardní hry, který si zruší uživatelské konto a do sedmi kalendářních dnů si toto uživatelské konto opět založí, při registraci nastavit mírnější sebeomezující opatření než to, které bylo účinné v okamžiku zrušení uživatelského konta, pokud v ten okamžik nějaké sebeomezující opatření účinné bylo. Nepřímo je tímto ustanovením dána povinnost provozovateli uchovávat úroveň nastavení sebeomezujících opatření vůči konkrétnímu účastníkovi hazardní hry, resp. kontu i po jeho zrušení, tak aby byl případně po dobu 7 dnů schopen stejné konto přiřadit danému hráči.

K bodu 28 (§ 15 odst. 1 až 3)

K odstavci 1: Odstavec 1 upravuje podmínky nastavení sebeomezujících opatření pro kursovou sázku, totalizátorovou hru a loterii. Dosavadní právní úprava normovala nastavení sebeomezujících opatření pouze ve vztahu ke kursové sázce. Nově se doplňuje povinnost umožnit nastavení sebeomezujících opatření pro totalizátorovou hru a loterii, je-li registrace podmínkou účasti na nich. Navrhovaná změna reaguje na nové znění § 17a, které explicitně stanoví předpoklad registrace jako podmínku účasti na hazardní hře kursové sázce, totalizátorové hře, technické hře, nebo internetové hře. Povinnost umožnit nastavení sebeomezujícího opatření se neuplatní v návaznosti na § 17a odst. 2 u kursové sázky a totalizátorové hry na zvířecí dostih provozovaných výlučně na dostihovém závodišti, při kterém je umístěna sázková kancelář přijímající vklad do těchto her a u land- based loterie. Pokud provozovatel z vlastní iniciativy nad rámec zákona o hazardních hrách umožní i u těchto her zřizování uživatelského konta, musí současně umožnit také nastavení sebeomezujících opatření. Za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností se oproti stávajícímu znění v písm. a) a c) doplňuje slovo „kalendářní“ – sebeomezující opatření se tedy dle uvedených písmen nastavuje pro jeden kalendářní den. K odstavci 2 Odstavec 2 stanoví požadavky na nastavení sebeomezujících opatření u technické a internetové hry (jakékoliv hry provozované na internetu). Obdobně jako v odstavci 1 se za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností dochází v písm. a) a c) k legislativní změně a do textu se doplňuje slovo „kalendářní“ – sebeomezující opatření se tedy dle uvedených písmen nastavuje pro jeden kalendářní den. V písm. b) resp. d) se stanoví povinnost umožnit nastavení maximální výše sázky resp. výše čisté prohry za 1 kalendářní měsíc. Tyto povinnosti jsou obsaženy již v současném znění zákona o hazardních hrách. Podle písm. e) si může účastník hazardní hry nastavit sebeomezující opatření spočívající ve stanovení maximálního počtu přihlášení do uživatelského konta za 1 kalendářní měsíc. Pokud dojde k naplnění hodnoty tohoto sebeomezujícího opatření, nesmí provozovatel účastníkovi hazardní hry umožnit vložení sázky do hry, avšak účastník hazardní hry se bude moci i nadále přihlašovat do uživatelského konta. Opět se jedná o obdobu již dnes existující povinnosti. V písmenu f) se nově stanoví možnost nastavení sebeomezujícího opatření limitujícího maximální dobu přihlášení do uživatelského konta za kalendářní den. Naplnění limitu pro maximální doby přihlášení k uživatelskému kontu není spojeno s povinností provozovatele účastníka z uživatelského konta automaticky odhlásit, nýbrž je spojeno s povinností provozovatele zamezit účastníkovi ve vložení další sázky do hry v daném dni. Jedná se o mírně modifikovanou obdobu již dnes existující povinnosti. Sebeomezující opatření podle písm. g) slouží k nastavení doby, po kterou nebude hráči po bezprostředně následujícím odhlášení z konta umožněno vložit sázku do hry. Opět se jedná o obdobu resp. zpřesnění již dnes existující povinnosti. V průběhu nastavené doby se může hráč k uživatelskému kontu znovu přihlásit a činit další úkony související s obsluhou konta nebo např. nastavení sebeomezujících opatření apod., musí mu však být zamezeno ve vložení sázky do hry. K odstavci 3: Odstavec 3 normuje sebeomezující opatření limitující počet návštěv herního prostoru. Provozovatel je povinen umožnit účastníkovi hazardní hry nastavit si maximální počet návštěv herního prostoru za 1 kalendářní měsíc. Toto sebeomezující opatření se vztahuje na všechny herní prostory daného provozovatele a na všechny druhy hazardních her provozovaných v těchto herních prostorech, tedy na technickou hru, živou hru a bingo. V rámci tohoto sebeomezujícího opatření nelze nastavit maximální počet návštěv např. konkrétního herního prostoru na nějaké adrese, či např. pouze heren či pouze ve vazbě na technickou hru. Nastavení tohoto sebeomezujícího opatření na hodnotu 0 by prakticky znamenalo úplné znemožnění přístupu do herních prostorů daného provozovatele, proto je možné, aby provozovatel umožnil účastníkovi hazardní hry, kterému je odepřen přístup do herního prostoru z důvodu takto nastaveného sebeomezujícího opatření, omezený přístup pouze za účelem změny tohoto sebeomezujícího opatření. Ke změně nastavení sebeomezujícího opatření může v takovém případě dojít v jakémkoliv vhodném prostoru, který neumožní ani pasivní (vizuální) účast na hazardní hře, např. na recepci či místě, kde dochází k identifikaci účastníka hazardní hry.

K bodu 29 (§ 15 odst. 4)

Doplňuje se právní úprava sebeomezujících opatření pro bingo a živou hru provozované v kasinu, nicméně bez zásadní věcné změny oproti současnému znění, pouze stejně jako v odstavcích 1 a 2 dochází v písmenu a) k legislativně technickému zpřesnění tak, aby bylo postaveno najisto, že se 1 den rozumí 1 den kalendářní.

K bodu 30 (§ 15 odst. 5)

Za účelem zvýšení právní jistoty dochází k legislativně technickému zpřesnění stávající právní úpravy tak, aby bylo postaveno na jisto, že se jedná o den kalendářní. Věcně zde nedochází k posunu oproti stávajícímu znění ustanovení, resp. jeho výkladu.

K bodu 31 (§ 15 odst. 6)

Legislativně technická úprava navazující na vložení nového odstavce 4.

K bodu 32 (§ 16 odst. 1)

Legislativně technická úprava textu navazující na zavedení legislativních zkratek uvedených v § 13b odst. 2, písm. a) bod 4.

K bodu 33 (§ 16 odst. 2 písm. b))

Legislativně technická úprava navazující na doplnění nového písmene.

K bodu 34 (§ 16 odst. 2)

Za účelem eliminace potenciálních výkladových nejasností se potvrzuje současný stav a staví se najisto, že do výčtu údajů, které jsou vedeny v rejstříku vyloučených osob, patří i datum vzniku a zániku důvodu zápisu fyzické osoby do rejstříku.

K bodu 35 (§ 16a odst. 1 písm. e))

Jedná se o legislativně technickou úpravu reagující na vložení nového písmene g) v následujícím novelizačním bodě.

K bodu 36 (§ 16a odst. 1 písm. g) a h))

Prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře je nový prostředek, proto je doplněn do výčtu důvodů, kdy Ministerstvo financí zapíše z moci úřední do rejstříku fyzickou osobu. Jedná se o tzv. Panic button, blíže upraveno v § 16bb, jakožto nové adiktologické opatření, které napomáhá snižovat rozvoj maladaptivního chování účastníků hazardních her. Prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře zajišťuje účastníkům hazardní hry okamžité krátkodobé sebevyloučení přímo při účasti na hazardní hře, a to kdykoliv dostupným způsobem. Tento prostředek tedy doplňuje stávající zákonné nástroje, které napomáhají snižovat rizikové chování účastníků hazardních her. Jako nový důvod pro zápis do rejstříku z moci úřední se normuje také vedení exekuce podle exekučního řádu (bod 1.) nebo daňové exekuce podle daňového řádu prováděné orgánem Finanční správy České republiky nebo orgánem Celní správy České republiky (bod 2.). Rozsah je vymezen i s ohledem na technickou realizovatelnost daného opatření. Povinný se jako fyzická osoba vyloučená z účasti na hazardních hrách z moci úřední zapisuje do rejstříku k okamžiku zahájení provádění exekuce, tedy od okamžiku zápisu do centrální evidence exekucí v části, která je veřejným seznamem. Obdobně dochází automatizovaně k výmazu dané osoby z moci úřední v případě, kdy přestane naplňovat danou podmínku. Důvodem rozšíření rejstříku o tuto skupinu osob je skutečnost, že osoby, které jsou dlužníky, a je u nich prováděna exekuce, by v prvé řadě měly plnit své závazky a až následně případně mít možnost vkládat prostředky do hazardní hry. Tímto opatřením by tak nepřímo mělo dojít i k podpoře schopnosti splácet své závazky či zabezpečit základní potřeby dlužníka a jeho rodiny oproti těm zbytným výdajům jako je hraní hazardních her. Právě účast na hazardních hrách je úzce spojena se zadlužením celé řady obyvatel. Zadlužené osoby se velice často domnívají, že je účast na hazardních hrách nejlepším řešením sociálních, pracovních, osobních či finančních problémů.

K bodu 37 (§ 16a odst. 2 písm. a))

Navrhuje se úprava odkazu navazující na doplnění osob, proti kterým je nařízena a prováděna exekuce, mezi osoby, které se do rejstříku zapisují v obdobném postavení, jako osoby pod písm.

a) až d), f) a h). Navrhuje se také legislativně technická změna navazující na vložení nového písmene c) do tohoto paragrafu.

K bodu 38 (§ 16a odst. 2 písm. c))

V návaznosti na zavedení institutu prostředku pro zamezení k účasti se zakládá povinnost automatizovaně provést z moci úřední výmaz dotčené fyzické osoby z Rejstříku po uplynutí 48 hodin od okamžiku doručení sdělení o využití tohoto prostředku Ministerstvu financí. Naplnila-li fyzická osoba v mezidobí jiný zákonný důvod pro zápis do Rejstříku osob vyloučených z účasti na hazardních hrách, vymaže se z rejstříku pouze důvod spočívající v uplynutí doby trvání platnosti prostředku pro zamezení účasti a fyzické osobě je nadále zamezeno v účasti s ohledem na existenci jiného zákonného důvodu.

K bodu 39 (§ 16a odst. 3)

V návaznosti na zavedení prostředku pro zamezení k účasti na hazardní hře podle § 16bb, jehož využití sděluje Ministerstvu financí provozovatel, se uvedené ustanovení doplňuje tak, aby se domněnka správnosti sdělených údajů uplatnila také u údajů předaných právě provozovatelem. Na takto poskytnuté údaje se hledí jako by byly v souladu se skutečným stavem. V kontextu nově doplňovaného textu, tedy za správnost údajů zodpovídá provozovatel.

K bodu 40 (§ 16b odst. 4)

V návaznosti na technologický pokrok a poznatky z praxe se § 16b odst. 4 zpřesňuje a doplňuje. Oproti dosavadní úpravě se navrhuje doplnit do výčtu možností sloužících k zajištění věrohodnosti identity žadatele také ověření totožnosti přístupem se zaručenou identitou. S ohledem na dopady do osobních práv, které zápis vyvolává, nelze na zvýšené nároky spojené s ověřování totožnosti žadatele rezignovat. Za účelem snížení administrativní náročnosti a zvýšení komfortu žadatelů se proto doplňuje možnost ověřit totožnost žadatele pověřenou osobou ministerstva financí nebo prostřednictvím přístupu se zaručenou identitou. Navrhuje se doplnit stávající způsoby autorizace podání žádosti o zápis a výmaz do/z rejstříku o autorizaci provedenou s využitím přístupu se zaručenou identitou, tj. pomocí jednoznačného ověření identity fyzické osoby prostřednictvím Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, resp. prostřednictvím Národní identitní autority (NIA). Jde tedy o využití obecného nástroje předvídaného v zákoně o elektronické identifikaci, který upravuje v návaznosti na přímo využitelný předpis Evropské unie upravující elektronickou identifikaci (Nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES) problematiku elektronické identifikace. Vzhledem k postupnému rozšíření identifikačních prostředků by autentizace prostřednictvím NIA měla být primárním způsobem autentizace ke službám veřejné správy. Občané si tak nebudou muset pamatovat velké množství přihlašovacích údajů, ale jeden identifikační prostředek budou moci využít ke vstupu do řady portálů veřejné správy nebo do Portálu občana, který má být "zprostředkovatelem identit" mezi jednotlivými portály, resp. občan, který se přihlásí na Portál občana, bude moci z osobní zóny vstoupit na jiný portál, aniž by se musel znovu autentizovat. Prostřednictvím NIA lze v současnosti ověřit pouze identitu občanů, kteří jsou evidováni v základních registrech. Tento způsob autorizace bude fakticky umožněn až v návaznosti na technickou připravenost Ministerstva financí. Další způsob podání žádosti o zápis je zprostředkovaný provozovatelem, který je podrobně upraven v § 16bb. Výše uvedený požadavek úředně ověřeného podpisu není zapotřebí v případě, je-li žádost podepsána před zaměstnancem státu zařazeným v Ministerstvu financí, který je pověřený k převzetí této žádosti. Pokud je žádost podávána prostřednictvím zmocněnce, pak s ohledem na zajištění věrohodnosti identity žadatele musí být podpis na plné moci ověřen úředně.

K bodu 41 (§ 16ba až 16bb)

Doplňuje se právní úprava prodloužení nebo obnovení ochranné lhůty plynoucí po podání žádosti o zápis do Rejstříku. Dále se nově normuje prostředek pro okamžité zamezení účasti na hazardní hře a s tím spojený zápis do Rejstříku.

K § 16ba:

Podle § 16b odst. 3 zákona o hazardních hrách může osoba, která je zapsaná v Rejstříku na vlastní žádost, podat žádost o výmaz nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne provedení zápisu. Osoby, které žádají o zápis do Rejstříku, tak zpravidla činí s cílem ochrany před negativními jevy spojenými s hraním hazardních her. Ochranná lhůta slouží jako preventivní opatření eliminující riziko vzniku patologických jevů spojených s hraním hazardních her (např. vznik či prohloubení závislosti, úpadek v důsledku nezodpovědného hraní apod.). Za účelem zajištění předvídaného účelu se žadatel omezuje v možnosti vzít žádost zpět či požádat o výmaz, proto je dle stávajícího znění možné požádat o výmaz nejdříve po uplynutí jednoho roku. Po uplynutí ochranné lhůty je sice žadatel dle stávající úpravy nadále zapsán na dobu neurčitou, o výmaz však může požádat kdykoliv; není-li naplněn také důvod pro zápis z moci úřední, musí Ministerstvo žádosti vyhovět. Zákon o hazardních hrách v dosavadním znění neupravoval možnost prodloužení lhůty, po kterou není možné výmaz provést z důvodu vlastní zvýšené ochrany hráče. Pokud žadatel zamýšlel ochrannou lhůtu prodloužit, nebylo možné dosáhnout tohoto cíle jinak, než požádat o výmaz a následně obratem podat novou žádost o zápis na vlastní žádost. Takový dosavadní postup se jeví z adiktologického pohledu nežádoucí, avšak dle dosavadní právní úpravy je jediný možný z hlediska zamýšleného efektu ochrany hráče. Nově se normuje možnost požádat o prodloužení nebo obnovení ochranné lhůty. K odstavci 1: Odstavec 1 upravuje prodloužení ochranné lhůty. O prodloužení se jedná v případě, že žadatel projeví vůli zachovat její účinky ještě v době, kdy původní ochranná lhůta běží.

Na základě řádně podané žádosti se prodlouží ochranná lhůta o 1 rok od posledního dne dosavadní lhůty. Jak vyplývá z textace ustanovení, nová lhůta počítá běžet prvním dnem následujícím po skončení lhůty předchozí. K odstavci 2: Žádost o prodloužení lhůty lze podat pouze v posledních třech měsících běhu ochranné lhůty. K odstavci 3: Odstavec upravuje obnovení ochranné lhůty. Obnovením se rozumí podání žádosti v době, kdy už uběhla původní ochranná lhůta a žadatel je oprávněn podat žádost o výmaz. Nová lhůta v případě obnovení počíná běžet okamžikem jejího vyznačení v Rejstříku. K odstavci 4: Stejně jako v případě žádosti o zápis, výpis či výmaz musí být podpis žadatele na žádosti o prodloužení nebo obnovení lhůty úředně ověřen. Naplnění tohoto požadavku je možné obdobně jako u zápisu zajistit např. také odesláním žádosti z datové schránky, či e-mailem opatřeným uznávaným elektronickým podpisem. Totožné účinky vyvolá podpis žádosti o obnovení nebo prodloužení lhůty před pověřeným zaměstnancem ministerstva. K odstavci 5: Za účelem zvýšení právní jistoty se explicitně konstatuje nemožnost podat žádost s odloženou účinnosti nebo podmínit prodloužení či obnovu splněním podmínky stanovené žadatelem. K navrhované odložené účinnosti či podmínce správní orgán nepřihlíží a obnovení nebo prodloužení ochranné lhůty provede v souladu s odstavcem 3 bezodkladně. K odstavci 6: Správní orgán vede o podané žádosti, stejně jako v případě žádosti o zápis či výpis, správní řízení a postupuje podle části IV. správního řádu.

K § 16bb:

K odstavci 1: Provozovatel technické hry, případně provozovatel živé hry, pro kterou je zřízeno uživatelské konto podle zákona o hazardních hrách, provozované v herním prostoru je povinen zajistit, aby na každé herní pozici koncového zařízení nebo na jiném dobře dostupném místě v herním prostoru (po celou provozní dobu) byl zpřístupněn prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře, tzn. pro „tlačítko“, pro které je běžně používáno anglické označení „panic button“, a pro možnost podat žádost o zápis do Rejstříku zprostředkovanou provozovatelem. Bez ohledu na to, zda je tento prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře zpřístupněn na herních pozicích nebo na jiném místě v herním prostoru, musí být účastníkovi hazardní hry bez dalšího omezení k dispozici celou provozní dobu, musí být dobře viditelný a musí být označen tak, aby nevznikly pochybnosti o jeho smyslu, účelu a způsobu použití. Provozovatel musí zvolit takovou formu prezentace, která účastníka nebude žádným způsobem odrazovat od jeho využití (ať už faktickými fyzickými překážkami nebo po psychologické stránce, kdy by jeho využití v jakékoliv rovině navozovalo dojem dehonestace hráče při jeho využití). Pro účastníka hazardní hry dále musí být jednoznačně zřejmé, jak tento prostředek použít (použití by mělo být srozumitelné, uživatelsky příjemné a lze jen doporučit také připojení detailního návodu). Povinnost zpřístupnit prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře dostatečně viditelným a jednoduše dostupným způsobem se vztahuje také na internetové hry. Přístup k prostředku pro zamezení účasti musí být jasně viditelný a průvodní text čitelný. Z textace musí být na první pohled zřejmý smysl, účel a způsob použití těchto prostředků. Prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře musí být tedy přístupný a viditelný po celou dobu přihlášení k uživatelskému kontu. Toto platí jak pro hazardní hru provozovanou prostřednictvím internetové stránky, tak prostřednictvím aplikace. Dané pravidlo neplatí, hraje-li účastník hazardní hry hru hazardní hry v režimu celé obrazovky, tzn. v tzv. fullscreenu, kdy je hráči přes celou obrazovku zobrazována pouze daná hra hazardní hry. Tedy jsou hráči zobrazeny pouze ovládací prvky dané hry a případná její grafika. Pokud hra hazardní hry probíhá sice přes celou obrazovku, ale hráči jsou zároveň zobrazovány některé ovládací prvky týkající se např. obsluhy konta, apod., pak toto pravidlo uplatnit nelze a prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře musí být přístupný a viditelný, jako tyto jiné ovládací prvky. Uvedená výjimka respektuje složitost a technologickou náročnost případných úprav jednotlivých her. S využitím prostředku pro zamezení účasti na hazardní hře je spojena povinnost provozovatele umožnit využití tohoto prostředku pouze po přihlášení k uživatelskému kontu (viz odstavec 4). Důvodem je nezbytnost řádného ověření totožnosti účastníka. Zákon o hazardních hrách nevylučuje možnost ověření vědomé vůle účastníka použití tohoto prostředku ze strany provozovatele za účelem vyloučení použití „omylem“, nicméně takovéto ověření musí být přiměřené a je přijatelné pouze okamžitě při jeho použití přímo v kontu či na místě k použití prostředku určeném a nesmí klást účastníkovi překážky pro jeho potvrzení. Nepřípustné je tak např. podmiňovat použití prostředku dodatečným potvrzením např. mailem, či v jiném místě apod. Stejně tak nelze podmiňovat použití dodatečným nepřiměřeně časově odloženým ověřením, tzn., pokud by potvrzení jeho použití bylo podmíněno např. časovým odstupem nad rámec běžné technické prodlevy. K odstavci 2: Odstavec 2 normuje povinnosti provozovatele navazující na využití prostředku pro zamezení účasti na hře účastníkem hazardní hry. Provozovateli se v této souvislosti stanoví povinnosti vůči účastníkovi a vůči Ministerstvu financí. Účastníkovi hazardní hry je provozovatel povinen nabídnout zprostředkování žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob. Za účelem podání žádosti musí informační systém provozovatele obsahovat odpovídající funkcionalitu. Splněním této povinnosti není prosté zobrazení informace, kterou by provozovatel účastníka pouze poučil o této možnosti, účastníkovi musí být umožněno reálně podat takto zprostředkovanou žádost o zápis. Za dostatečné splnění povinnosti se považuje i aktivní odkázání např. na stránku s komplexní informací o rejstříku vyloučených osob a možností zápisu do něj podle odstavce 5. Provozovatel musí před podáním žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob (tedy současně s nabídkou takového zápisu) poučit hráče o důsledcích zápisu do rejstříku vyloučených osob, čímž se zejména rozumí informace o zákazu hráči vstoupit do herního prostoru, založit uživatelské konto či vložit sázky do hry hazardní hry prostřednictvím uživatelského konta a nemožnost výmazu z tohoto rejstříku po dobu nejméně 1 roku. Provozovatel také musí účastníkovi okamžitě zamezit ve vložení částky do hazardní hry. Zamezení musí být okamžité, musí být tedy krokem bezprostředně navazujícím na využití prostředku pro zamezení v účasti na hazardní hře. Povinnost okamžitě zamezit ve vložení sázky je bezprostředně navázána na využití prostředku pro zamezení účasti na hazardní hře, nikoliv na provedení sdělení vůči Ministerstvu financí. Provozovatel nesmí účastníkovi hazardní hry po dobu 48 hodin umožnit vložení sázky do žádné jím provozované hazardní hry, bez ohledu na to, zda se jedná o hru, kterou provozuje v daném herním prostoru (technické hry, živé hry nebo bingo), či o hru provozovanou na internetu.

Skutečnost, že účastník hazardní hry v herním prostoru využil prostředku pro okamžité zamezení účasti na hazardní hře, neznamená bez dalšího povinnost provozovatele zajistit, aby účastník hazardní hry opustil herní prostor. Musí mu však být zamezeno ve vkládání sázek do hazardní hry, jak je uvedeno výše. Odstavec 2 dále zakládá povinnost provozovatele informovat Ministerstvo financí bez zbytečného odkladu prostřednictvím informačního systému o využití prostředku pro zamezení v účasti na hře, popř. o podání žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob. K odstavci 3 Prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře může být zpřístupněn také jiným provozovatelem než tím, kterému daná povinnost vznikla podle předchozích ustanovení. Příkladem takového jiného provozovatele může být např. provozovatel land-based kursové sázky, který tento prostředek pro okamžité zamezení účasti na hazardní hře zpřístupní na pobočce kursové sázky. Nad rámec povinnosti v odstavci 1 může provozovatel zpřístupnit tento prostředek i na jiném místě (např. v sídle společnosti), pokud tím nebude dotčena tato povinnost. V každém případě, kdy je zpřístupněn prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře, je povinností provozovatele zajistit, aby bylo možné tento prostředek využít až po přihlášení účastníka k uživatelskému kontu, neboť musí být prokazatelné, kdo tento úkon učinil. K odstavci 4: Provozovatel je za účelem řádného ověření totožnosti účastníka hazardní hry, hodlajícího využít opatření pro zamezení účasti na hazardní hře, zajistit, aby využití prostředku pro zamezení v účasti na hazardní hře předcházelo přihlášení dotčeného účastníka hazardní hry k uživatelskému kontu. Takovéto použití v herním prostoru může být přímo z technického zařízení (po přihlášení), nebo také na samostatném místě k tomu určeném viz předchozí ustanovení. I zde je však podmínkou přihlášení ke kontu např. pomocí kartičky či jiným běžným způsobem. K odstavci 5: Odstavec 5 normuje povinnost provozovatele umožnit účastníkovi hazardní hry podání i samostatné žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob bez využití tzv. Panic button. Tato povinnost se vztahuje pouze na provozovatele, kteří provozují hazardní hru, pro kterou je zřízeno uživatelské konto (vyjma kursové sázky land-based a totalizátorové hry land-based). Žádost o zápis do rejstříku vyloučených osob lze podat pouze po přihlášení k uživatelskému kontu. I v tomto případě je důvodem nezbytnost řádného ověření totožnosti žadatele. Provozovatel musí před podáním žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob poučit hráče o důsledcích zápisu do rejstříku vyloučených osob, čímž se zejména rozumí informace o zákazu hráči vstoupit do herního prostoru, založit uživatelské konto či vložit sázky do hry hazardní hry prostřednictvím uživatelského konta anebo nemožnost výmazu z tohoto rejstříku po dobu nejméně 1 roku. Na povinnost umožnit podání žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob navazuje povinnost informovat Ministerstvo financí o této skutečnosti. K odstavci 6: Za účelem odstranění případných pochybností se explicitně stanoví povinnost postupovat při plnění povinností stanovených v odstavci 5 podle odstavce 3 a 4.

K bodu 42 (§ 16c odst. 1)

V návaznosti na zavedení pojmu „provozovatel“ v § 4 dochází k legislativně technické úpravě ustanovení.

K bodu 43 (§ 16c odst. 2)

V návaznosti na zavedení pojmu „provozovatel“ v § 4 dochází k legislativně technické úpravě ustanovení.

K bodu 44 (§ 16c odst. 3)

Obdobně jako u prodloužení ochranné lhůty a žádosti o výmaz z rejstříku se navrhuje doplnit stávající způsoby autorizace podání žádosti o výpis o autorizaci provedenou s využitím přístupu se zaručenou identitou, tj. pomocí jednoznačného ověření identity fyzické osoby prostřednictvím Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, resp. prostřednictvím Národní identitní autority (NIA). Jde tedy o využití obecného nástroje předvídaného v zákoně o elektronické identifikaci, který upravuje v návaznosti na přímo využitelný předpis Evropské unie upravující elektronickou identifikaci (Nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES) problematiku elektronické identifikace. Tento způsob autorizace bude umožněn v návaznosti na technickou připravenost Ministerstva financí. Dále se doplňuje možnost podpisu žádosti před zaměstnancem státu zařazeným v Ministerstvu financí, který je pověřený k převzetí této žádosti. Pověřený zaměstnanec ověří v souvislosti s podáním žádosti také totožnost žadatele.

K bodu 45 (§ 16d)

K odstavci 1: Stanoví se povinnost Ministerstva financí zveřejnit formuláře pro podání spojená s Rejstříkem. Ministerstvo financí zveřejňuje na svých internetových stránkách formulář žádostí o zápis/výpis/výmaz již ode dne spuštění Rejstříku, doposud je však zveřejňovalo z vlastní iniciativy. Nově bude zveřejňovat i formulář žádosti o prodloužení/obnovení ochranné lhůty. Použití tohoto ministerstvem zveřejněného formuláře však není povinné. Pokud žadatel použije jinou formu a bude z ní jednoznačně patrné, o co žádá, kdo žádá atd., ministerstvo danou žádost přijme. K odstavci 2: V souvislosti s nově zaváděnou informační povinností provozovatele se stanovuje Ministerstvu financí povinnost zveřejnit adresu, na které je pro tyto účely k dispozici formulář pro zápis do Rejstříku.

K bodu 46 (§ 17)

K odstavci 1: V návaznosti na poznatky z praxe se zpřesňuje právní úprava důsledků zápisu do rejstříku vyloučených osob. Nadále zůstává zachována povinnost nevpustit osobu zapsanou v rejstříku do herního prostoru, za účelem zvýšení právní jistoty účastníků hazardních her se explicitně stanoví dopady ve vazbě na uživatelské konto. V souladu se smyslem a účelem institutu rejstříku se především normuje povinnost neumožnit osobě zapsané v rejstříku aktivní účast na hazardní hře prostřednictvím uživatelského konta, tzn. vložení sázky do hry. Nemá-li osoba ke dni zápisu zřízeno uživatelské konto, nesmí jej provozovatel zapsané osobě zřídit. Pokud má fyzická osoba již zřízeno uživatelské konto, nezakládá provedení zápisu automatický zánik či povinnost provozovatele uživatelské konto zrušit. Uživatelské konto existuje dále a provozovatel dále plní povinnosti s ním spojené (eviduje relevantní informace podle zákona o hazardních hrách). Účastník hazardní hry může i přes zápis do rejstříku nadále provádět běžné úkony spojení s obsluhou konta vyjma. Cílem nové právní úpravy je normovat režim uživatelského konta po zápisu osoby, ke které je vedena, do rejstříku. Dle dosavadní právní praxe vyvolávala výkladové otázky především situace, kdy osoba zapsaná ke dni provedení zápisu (zpravidla z moci úřední) evidovala na uživatelském kontě finanční prostředky a projevila vůli, aby jí byly prostředky vyplaceny. Dle nově navrhované právní úpravy se zapsaná osoba může k uživatelskému kontu přihlásit a s prostředky nakládat, provozovatel ji však nesmí umožnit prostřednictvím uživatelského konta vložit sázku do hry hazardní hry ani vložit peněžní prostředky na uživatelské konto. K odstavci 2: V návaznosti na případné výkladové nejasnosti a posílení právní jistoty se explicitně stanoví výjimky z povinnosti neumožnit vstup do herního prostoru osobě zapsané v rejstříku. Zákaz vstupu se nevztahuje na osoby, které vstupují do herního prostoru za účelem vykonávání činnosti potřebné k provozu tohoto herního prostoru. Jedná se především o osoby v pracovněprávním vztahu k provozovateli s místem výkonu práce v herním prostoru, do něhož hodlají vstoupit - obsluhu herního prostoru, krupiéry, obsluhu restauračního zařízení při herním prostoru, údržbáře, instalatéry, uklízečky, dodavatele a další osoby. Zákaz se nevztahuje také na osoby vstupující za účelem záchrany života a zdraví, ochrany majetku nebo jiného veřejného zájmu, tedy zejména osoby složek integrovaného záchranného systému, dobrovolní hasiči, příslušníci bezpečnostních sborů a jiné osoby figurující při kritických situacích nebo pověřené osoby kontroly a dozoru při takových kontrolách. Tyto osoby se nemohou účastnit hazardních her provozovaných v herním prostoru a jejich účast ve smyslu účastníka hazardní hry se již z povahy věci neočekává (vyjma dozorových orgánů např. při kontrolním nákupu) – vstupují za jiným účelem, při vstupu u nich nedochází k identifikaci a tedy ani k ověření, zda nejsou zapsány v rejstříku.

K bodu 47 (Část první hlava IV)

Do základních ustanovení části první se navrhuje vložit novou hlavu IV, která upravuje registrace a uživatelské konto, jež bylo v dosavadním znění upraveno v rámci některých druhů hazardních her a u internetové hry. Navrhovaná úprava tak sjednocuje dílčí úpravy.

K hlavě IV:

Vkládá se nová hlava IV, která normuje požadavky na registraci a uživatelské konto pro všechny druhy hazardních her, u kterých je založena povinnost uživatelské konto zřizovat. Úprava registrace a uživatelského konta pro jednotlivé druhy hazardních her se slučuje do obecné části zákona o hazardních hrách pro vyloučení duplicitních ustanovení zařazených jak pod jednotlivé druhy hazardních her, tak pod provozování hazardní hry jako internetová hra.

K § 17a:

Za účelem zpřehlednění a zjednodušení právní úpravy se mění systematika zákona o hazardních hrách. Registrace je nyní upravena komplexně pro všechny druhy hazardních her v Hlavě IV Registrace a uživatelské konto. Dosavadní právní úprava registrace roztříštěná pro jednotlivé druhy her napříč zákonem o hazardních hrách (§ 30, § 45, § 7) se sjednocuje do tohoto ustanovení.

K odstavci 1: Odstavec 1 stanoví povinnost registrace pro vyjmenované druhy hazardních her. Oproti dosavadní právní úpravě se také nově stanoví povinnost registrace pro totalizátorovou hru. K odstavci 2: S ohledem na specifické okolnosti se stanoví výjimky z povinnosti registrace normované v odstavci 1. Registrace není podmínkou účasti, jedná-li se o kursovou sázku na zvířecí dostih nebo totalizátorovou hru na zvířecí dostih, jsou-li provozovány výlučně na dostihovém závodišti, při kterém je umístěna sázková kancelář přijímající vklady do těchto her. Výjimka vychází z tradičního charakteru sázek na dostihové sporty, které probíhají přímo na závodišti. Požadavek na registraci účastníka hazardní hry by zde s ohledem na specifika obchodního modelu významně omezoval tento typ sázení. Výjimka je striktně omezena vymezením její místní působnosti – probíhá-li kursová či totalizátorová sázka na zvířecí dostih na jiném místě než na dostihovém závodišti, zůstává povinnost registrace zachována. Výjimka se tedy neuplatní například u kursové sázky provozované jako internetová hra, nebo sázkových kanceláří umístěných jinde než při dostihovém závodišti, byť by se jednalo o sázky na zvířecí dostihy. Stejně tak se výjimka neuplatní pro sázkovou kancelář umístěnou na dostihovém závodišti, která přijímá sázky na např. fotbal, nebo i na zvířecí dostih, který probíhá na jiném závodišti. K odstavci 3: Za účelem zvýšení právní jistoty účastníků hazardní hry se stanoví požadavek na explicitní žádost účastníka hazardní hry, aby mu bylo zřízeno uživatelské konto. Výše uvedené však neznamená, že provozovatel by mohl takovému účastníku umožnit účast na hazardní hře bez registrace, pokud je pro daný druh hry povinná. K odstavci 4: Stanoví se minimální požadavky na registraci. V souvislosti s registrací účastníka je provozovatel povinen ověřit totožnost a věk účastníka hazardní hry, založit mu uživatelské konto a stanovit způsob, jakým bude účastník k uživatelskému kontu přistupovat; je na uvážení provozovatele, zda zvolí formu přístupových údajů nebo jiný prostředek přístupu např. čipovou kartu, či přístup na základě biometrického údaje. K odstavci 5: Provozovatel může vytvořit konto obdobné uživatelskému konto, a to pro jinou hazardní hru, než pro kterou je registrace povinná. Pro takové obdobné konto se pak použijí ustanovení povinného konta obdobně. Toto obdobné konto je pak podmínkou účasti na této hazardní hře, stejně jako podle odstavce 1. Z tohoto vyplývá, že uživatelské konto musí být zřízeno po celou hru, pokud je zřízeno pro kursovou sázku, musí být zřízeno pro všechny typy kursové sázky včetně kursové sázky na zvířecí dostihy. Obdobně pak např. u živé hry nebo binga provozované land-based.

K § 17b:

Za účelem zpřehlednění a zjednodušení právní úpravy se mění systematika zákona o hazardních hrách. Registrace je nyní upravena komplexně pro všechny druhy hazardních her v Hlavě IV Registrace a uživatelské konto. Postup registrace, který byl doposud součástí ustanovení upravujících jednotlivé registraci pro jednotlivé druhy her ((§ 30, § 45, § 7) je nově předmětem samostatného ustanovení. Na základě technologického pokroku a nových možností dostupného a rychlého dálkového ověření se nově zcela ruší dočasné konto jak pro internetovou hru tak pro land-based. Dojde tak i ke srovnání podmínek. Dočasné konto na internetu sebou neslo i významná adiktologická rizika, zejména účasti osob mladších 18 let či jinak vyloučených z účasti na hazardní hře, které mohly využít znalosti identifikačních údajů jiné osoby bez jejich ověření pro dočasnou účast na hazardní hře. Tato rizika jsou zrušením dočasného konta minimalizována. Stejný proces registrace budou mít i např. cizinci. K odstavci 1: Normují se povinnosti účastníka hazardních her související s procesem registrace. Při registraci je účastník povinen provozovateli poskytnout: dle písm. a) své identifikační údaje podle § 130, tj. jméno, příjmení, datum narození, místo narození apod., dle písm. b) své kontaktní údaje v rozsahu, který umožní provozovateli kontaktovat tuto osobu alespoň 2 různými komunikačními prostředky (v souladu s § 130), tj. e-mailem, telefonicky, datovou zprávou či korespondenčně na doručovací adresu. Zároveň již není nutné mít všechny kontaktní údaje, postačí dva, které by však měly být ověřeny, za účelem zajištění jejich reálné existence a kontaktovatelnosti účastníka hazardní hry. Dle písm. c) je účastník povinen jednotlivě si nastavit sebeomezující opatření podle § 15 nebo jejich nastavení jednotlivě odmítnout. K odstavci 2: Provozovatel nesmí založit účastníkovi hazardní hry uživatelské konto v případech vyjmenovaných v písmenech a) až e). Dle písm. a) nesmí provozovateli založit uživatelské konto, pokud účastník neposkytl své identifikační nebo kontaktní údaje, Dle písm. b) provozovatel nesmí založit uživatelské konto, pokud neověří údaje poskytnuté podle odstavce 1 písm. a) nebo má pochybnost o jejich pravdivosti, Pokud osoba žádající o registraci, resp. zřízení uživatelského konta neuvedla veškeré relevantní údaje, může být její žádost o založení konta zamítnuta pouze v případě, že v přiměřené lhůtě neodstranila vady. Odmítnutí registrace a nezaložení uživatelského konta z těchto důvodů není porušením zákazu provozování hazardní hry, která nezaručuje všem účastníkům hazardní hry rovné podmínky a rovnou možnost výhry. Provozovatel je povinen odmítnout žádost o registraci také pokud vyjde najevo, že by účastník hazardní hry v souvislosti s účastí na hazardní hře prostřednictvím tohoto uživatelského konta závažně porušil povinnost podle zákona o hazardních hrách, nebo že by zavinil porušení povinnosti podle AML zákona. Dle písm. c) není provozovatel oprávněn zřídit uživatelské konto, pokud si účastník nenastavil nebo jednotlivě neodmítl sebeomezující opatření. Dle písm. d) nesmí být uživatelské konto založeno osobě vedené v Rejstříku vyloučených osob. Dle písm. e) nesmí být uživatelské konto zřízeno, dokud není účastník ověřen vůči Rejstříku. V praxi je tedy provozovatel povinen nejprve ověřit existenci případného záznamu v Rejstříku, pokud se mu tento krok nepodaří (např. dojde k výpadku spojení s Rejstříkem), nesmí konto založit. Stejně tak jej nesmí založit v případě, že je na základě ověření zjištěno, že je účastník v rejstříku veden jako osoba vyloučená z účasti na hazardních hrách. K odstavci 3: Za účelem eliminace případných výkladových nejasností se explicitně stanoví požadavek, aby provozovatel při ověřování totožnosti účastníka hazardní hry postupoval podle AML zákona.

Jedná se o faktický současný stav, dochází pouze k redefinici této povinnosti za účelem zvýšení právní jistoty. Podle AML zákona buď provede identifikaci povinná osoba (provozovatel hazardní hry), a to fyzicky podle § 8, distančně podle § 8a, zjednodušeně podle § 13, korunovou platbou podle § 11 odst. 7, skrze kvalifikovaný elektronický podpis podle § 11 odst. 8, nebo identifikaci provede zprostředkovaně na žádost notář či CzechPOINT podle § 10, anebo převezme identifikaci povinná osoba od jiných vybraných osob podle § 11 odst. 1 a 5 AML zákona. K odstavci 4: Údaje o účastníkovi hazardní hry a údaj o první identifikaci včetně údaje o fyzické osobě, která identifikaci provedla, je provozovatel povinen uchovávat po dobu 3 let ode dne zrušení uživatelského konta. Okamžikem zrušení je až úplné zrušení konta, nikoli počátek procesu rušení či okamžik podání žádosti o zrušení konta. Touto záznamní povinností nejsou dotčeny jiné právní předpisy související s ochranou osobních údajů. Záznamní povinnost podle tohoto ustanovení má přednost před „právem být zapomenut“. Navržená doba 3 let reflektuje promlčecí lhůtu přestupků navázaných na tuto povinnost a ostatní povinnosti související s uživatelským kontem, tak aby dozorové orgány měly dostatek informací pro svoji činnost.

K § 17c:

Za účelem zvýšení právní jistoty a v návaznosti na poznatky z aplikační praxe se nově doplňuje ustanovení normující požadavek na průběžné ověřování získaných údajů. Takovéto ověřování je nezbytné pro řádný provoz hazardních her a pro zajištění ochrany hráčů. K odstavci 1: Stanoví se povinnost provozovatele průběžně kontrolovat správnost identifikačních a kontaktních údajů a odpovídající povinnost účastníka hazardní hry poskytnout mu součinnost, a to s využitím vhodných komunikačních prostředků. Je především odpovědností účastníka hazardní hry poskytnout provozovateli součinnost při aktualizaci jeho identifikačních a kontaktních údajů. Tato povinnost účastníka hazardní hry nezakládá veřejnoprávní sankci, ale může mít dopad v rámci soukromého práva a při procesu rušení konta a výplatě peněžních prostředků z konta. Je tedy i v zájmu účastníka hazardní hry poskytovat aktuální údaje, které jsou nezbytné i pro plnění povinností provozovatele hazardní hry. K odstavci 2: Průběžně aktualizované identifikační a kontaktní údaje je provozovatel povinen uchovávat po dobu 3 let ode dne zrušení uživatelského konta, stejně jako při poskytnutí identifikačních a kontaktních údajů pro účely registrace. Touto záznamní povinností nejsou dotčeny jiné právní předpisy související s ochranou osobních údajů. Záznamní povinnost podle tohoto ustanovení má přednost před „právem být zapomenut“. Navržená doba 3 let reflektuje promlčecí lhůtu přestupků navázaných na tuto povinnost a ostatní povinnosti související s uživatelským kontem, tak aby dozorové orgány měly dostatek informací pro svoji činnost. K odstavci 3: Provozovatel je povinen při každé registraci a při každém vstupu do herního prostoru a přihlášení k uživatelskému kontu prostřednictvím informačního systému (dotazem do Rejstříku) ověřit, že není účastník hazardní hry zapsán v Rejstříku. Je-li účastník v Rejstříku zapsán, nesmí mu být zřízeno uživatelské konto, umožněn vstup do herního prostoru, vložení sázky do hry, nebo vložení peněžních prostředků na uživatelské konto. Existence zápisu v Rejstříku sama o sobě neznamená nemožnost přihlášení k uživatelskému kontu, bylo-li zřízeno před provedením zápisu do Rejstříku. Nejedná se zde o novou povinnost, ale pouze o rekodifikaci stávající povinnosti navazující na již existující Rejstřík a prostředky pro ověřování relevantních informací v něm. Podrobněji k Rejstříku viz § 17.

K § 17d:

K odstavci 1: Ačkoliv dosavadní právní úprava pracovala s pojmem „uživatelské konto“ (resp. „trvalé uživatelské konto“), nebyl tento pojem explicitně normován. Nově se doplňuje definice uživatelského konta a stanoví se požadavky na dispozici s uživatelským kontem. Nejedná se o žádné zásadní úpravy stávajícího stavu pouze o jeho preciznější redefinici současných povinností za účelem zvýšení právní jistoty dotčených subjektů. Uživatelské konto je účet registrovaného účastníka hazardní hry, který vytváří a vede provozovatel. Uživatelské konto je výsledkem provedení registrace účastníka hazardní hry. Uživatelské konto je povinné pro účast na hazardní hře, pro kterou je povinná registrace. Provozovatel může zřídit i jiné obdobné konto pro ostatní hazardní hry; hodlá-li provozovatel propojit (spojit) jiné obdobné konto s uživatelským kontem zřízeným podle zákona o hazardních hrách, pak musí i jiné obdobné konto, resp. „sdružené“ konto, vzniklé propojením uživatelského konta jiného obdobného konta, splňovat podmínky stanovené zákonem o hazardních hrách. Provozovatel musí zajistit, že se k uživatelskému kontu nepřihlásí jiná osoba než účastník hazardní hry, pro kterého bylo zřízeno. Za tím účelem se předpokládá využití chráněných přístupových údajů nebo jiného přístupového prostředku. Jedině prostřednictvím svého uživatelského konta se může účastník hazardní hry účastnit hazardní hry. Dále může účastník hazardní hry vložit peněžní prostředky na své uživatelské konto, popř. vybrat peněžní prostředky ze svého uživatelského konta. Zároveň uživatelské konto obsahuje evidenci peněžních a hracích prostředků a evidenci nepeněžních výher souvisejících s účastí na hazardní hře, pro kterou je toto uživatelské konto zřízeno. Uvedený požadavek nezakazuje provoz uživatelských kont, která vyžadují výběr peněžních prostředků ze zůstatku bezprostředně po ukončení účasti na hazardní hře. K odstavci 2: Ve vazbě na povinnost provozovatele umožnit užívání uživatelského konta pouze osobě, pro kterou je zřízeno, je účastníkovi zakázáno sdílení uživatelského konta. Účelem je zajistit, že se hazardní hry bude účastnit právě a pouze osoba, jež byla řádně ztotožněna, a která splňuje veškeré podmínky pro umožnění účasti na hazardní hře. Uživatelské konto nesmí být sdíleno ani s osobou již registrovanou, ani s neregistrovanou osobou. Každý účastník hazardní hry musí mít své vlastní uživatelské konto. K odstavci 3: Zakazuje se založit více uživatelských kont pro tentýž druh hazardní hry u jednoho provozovatele pro jednoho účastníka hazardní hry. Pokud provozovatel provozuje hazardní hru také jako internetovou hru, založí účastníkovi hazardní hry jedno společné uživatelské konto pro oba způsoby provozování. Uvedená povinnost vyplývá ze systematiky zákona o hazardních hrách, resp. ze skutečnosti, že internetová hra není samostatným druhem hazardní hry, nýbrž pouze specifickým způsobem provozování daného druhu. K odstavci 4: V návaznosti na zákaz sdílení uživatelského účtu se za účelem zamezení trestné činnosti či dalších nežádoucích jevů, které souvisejí s účastí na hazardních hrách a praním špinavých peněz, zakazuje také převod evidovaných peněžních nebo hracích prostředků mezi uživatelskými konty různých účastníků hazardní hry. Vedle nemožnosti sdílet uživatelské konto normované v odstavci 2 se zde zakazuje i sdílet peněžní a hrací prostředky evidované na uživatelském kontu. Uživatelské konto je určeno k účasti na hazardní hře konkrétního jednoho hráče, nikoli k bankovním a směnárenským službám. Daný požadavek je nezbytný pro zajištění ochrany hráče i jako preventivní nástroj proti praní špinavých peněz. K odstavci 5: V odstavci 5 je zakotvena obdobná povinnost provozovatele neumožnit převod evidovaných peněžních nebo hracích prostředků mezi uživatelským kontem a jiným obdobným kontem osoby, která není účastníkem hazardní hry. Tento zákaz převodu se týká převodu z uživatelského konta podle zákona o hazardních hrách na jiné obdobné konto cizího účastníka hazardní hry, jehož uživatelské konto není založeno podle zákona o hazardních hrách. Cílem navrhované právní úpravy je i zde zamezení trestné činnosti či dalších nežádoucích jevů, které souvisejí s účastí na hazardních hrách a praním špinavých peněz. I zde platí teze vyjádřené v důvodové zprávě k odstavci 2 a 4, jejichž cílem je zajistit řádné ověření totožnosti a věku účastníka hazardní hry a naplnění účelu, ke kterému je uživatelské konto zřízeno, tedy zajištění účasti na hazardní hře konkrétní jedné osoby (a nikoliv provádění bankovních a směnárenských služeb). Obdobné platí i pro případ, kdy je uživatelské konto podle zákona o hazardních hrách a jiné obdobné konto pro hazardní hru cizího účastníka hazardní hry spojené s totožnou osobou, která je tak účastníkem hazardní hry a i cizím účastníkem hazardní hry. Tímto zákazem se má předejít obcházení regulace platebních služeb, a tedy a převádění peněžních prostředků mezi konty. K odstavci 6: Účastník hazardní hry si může založit uživatelské konto nebo jeho prostřednictvím vložit sázku jedině osobně. Pro účely založení uživatelského konta (registrace) a vložení vkladu do hry je vyloučeno zastoupení ve všech formách. Pouze respektování povinnosti normované v odstavci 6 zaručuje provozovateli splnění zákonných povinností spojených s uživatelským kontem, a jako takové může vést ke splnění povinnosti identifikace účastníka hazardní hry při registraci a před účastí na hazardní hře (a tím eliminovat mj. riziko založení uživatelského konta nebo umožnění účasti na hazardní hře osobě zapsané do rejstříku vyloučených osob nebo osobě mladistvé). Toto opatření má tedy spolu s dalšími i zásadní význam pro ochranu osob.

K § 17e:

K odstavci 1: V případě registrace k internetové hře, a to i v části (tj. společné uživatelské konto pro land- based a internet), zůstává zachována dosavadní povinnost hráče poskytnout také číslo nebo jiný jedinečný identifikátor registrovaného platebního účtu, na základě kterých musí být umožněno identifikovat tohoto hráče jako majitele registrovaného platebního účtu nebo držitele registrovaného prostředku. Účastník hazardní hry si může zaregistrovat více platebních účtů či platebních prostředků, ovšem aktivní může být v daný okamžik pouze jeden, na který lze poslat peněžní prostředky z uživatelského konta a naopak ze kterého lze vkládat peněžní prostředky na uživatelské konto. Takové opatření právní úprava zavádí v návaznosti na právní předpisy z oblasti potírání legalizace výnosů z trestné činnosti. K odstavci 2: Odstavec 2 je v celém znění přebrán z dosavadního znění zákona o hazardních hrách, přičemž se pouze zpřesňuje, že registrovaným platebním účtem může být pouze platební účet, jehož majitelem je daný účastník hazardní hry. Tím se zamezuje možnosti vložit na uživatelské konto peněžní prostředky z platebního účtu vedeného pro majitele odlišného od osoby účastníka hazardní hry tak, aby nebylo stěžováno dohledání původu prostředků užitých při účasti na hazardní hře. K odstavci 3: Odstavec 3 je převzat z dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Nově je upřesněno, že registrovaným platebním prostředkem může být pouze platební účet, jehož držitelem je daný účastník hazardní hry. Rovněž se pojem platební karta nahrazuje více obecným pojmem platební prostředek, a to s ohledem na posun v oblasti nabízených produktů na finančních trzích. Sledovaný záměr je pak obdobný jako u úpravy registrovaného platebního účtu. K odstavci 4: Stejně jako v současnosti provozovatel nesmí přijmout vklad peněžních prostředků na uživatelské konto zřízené pro internetovou hru (a to i jen z časti) z jiného platebního účtu nebo platebního prostředku než těch, které jsou registrované. Tento zákaz je stanoven v návaznosti na předchozí odstavce tak, aby bylo zaručeno vymáhání takových povinností ze strany dozorových orgánů. K odstavci 5: Obdobně jako provozovatel nesmí umožnit vklad na uživatelské konto zřízené pro internetovou hru z jiného než registrovaného platební účtu či registrovaného platebního prostředku, tak nesmí umožnit výběr peněžních prostředků z takového uživatelského konta na platební účet či platební prostředek, které nejsou registrovány. Tuto povinnost zákon o hazardních hrách stanoví mimo výše zmíněných důvodů i za účelem ochrany finančních zájmů účastníků hazardní hry. K odstavci 6: Odstavec 6 upravuje vícezdrojové financování uživatelského konta pro internetovou hru, které bylo doposud upraveno samostatným paragrafem. Nově se zvyšuje limit pro vklad peněžních prostředků v hotovosti na uživatelské konto zřízené pro internetovou hru (i to i jen z části) z 5 000 Kč na 10 000 Kč za 24 hodin. Stejné zvýšení pak platí i pro výběr peněžních prostředků z uživatelského konta v hotovosti. K tomuto zvýšení došlo zejména s ohledem na skutečnost, že v roce 2016, kdy bylo přijímáno dosavadní znění zákona o hazardních hrách, byla cenová hladina znatelně nižší. Jedná se tedy o valorizaci. K odstavci 7: V případě společného uživatelského konta pro land-based a internetovou hazardní hru může provozovatel evidovat peněžní a hrací prostředky odděleně na podúčtech pro internetovou hru a pro land-based hazardní hru. Účastníkovi hazardní hry tak může provozovatel zachovat možnost většího přehledu o finančních tocích odděleně pro různé způsoby provozování hazardní hry. Jelikož se jedná o hlubší technický zásah do současné podoby uživatelských kont, nechává se možnost rozdělení peněžních a hracích prostředků do podúčtů na vůli provozovateli. K odstavci 8: V případě, kdy provozovatel eviduje peněžní a hrací prostředky na oddělených podúčtech podle odstavce 7, tj. na samostatném podúčtu pro internetovou hru a samostatném podúčtu pro land- based hazardní hru, tak se povinnosti podle odstavců 1 až 6 vztahují pouze na podúčet pro internetovou hru. Úprava odst. 1 až 6 se tak v takovém případě nepoužije na podúčet vedený ke způsobu provozování land-based, přitom se paralelně povinnosti aplikují u části týkající se provozu internetové hry. Pokud tak účastník má u jednoho provozovatele zájem účastnit se hazardní hry formou land-based i internetu, nemusí při land-based formě užívat registrovaný platební účet nebo prostředek stejně, jako tak nemusí činit účastníci výhradně land-based hazardních her. Zdůraznit je zapotřebí skutečnost, že taková úprava se užije pouze u těch provozovatelů, kteří umožní zřízení podúčtů podle odst. 6. K odstavci 9: Limit 10 000 Kč za 24 hodin se užije i pro převod mezi takovým kontem a podúčtem pro hazardní hru, kde by hrozilo riziko obcházení normy podle odst. 6. Za rizikové převody (a to v obou směrech) označuje odst. 9 zaprvé převody mezi uživatelským kontem, které nemá zřízené samostatné podúčty, a podúčtem pro land-based provoz a za druhé převod mezi podúčtem pro internetovou hru a podúčtem pro land-based provoz (a to bez ohledu na to, zda tyto podúčty souvisí se stejným kontem / se stejným druhem hazardní hry). Zjednodušeně řečeno se toto omezení vztahuje na převody týkající se podúčtu land-based, kterého se jinak nemusí týkat omezení podle odst. 6. Pro vyloučení pochybností se uvádí přehledová tabulka, ze které jsou seznatelné limitace převodů peněžních prostředků na uživatelské konto, z uživatelského konta a mezi jednotlivými uživatelskými konty účastníka hazardní hry pro různé druhy hazardních her u jednoho provozovatele.

Hotovost hráče

. 6

Bez omezení podle odst

Podúčet pro Podúčet pro hazardní hru hazardní hru land-based land-based Max 10 000 Kč / 24 h

Uživatelské konto

/ 24 h / 24 h

jiné než podle Kč

Kč

odst. 7 (neoddělené)

Max 10 000 Max 10 000 Bez omezení podle odst. 6 Bez omezení podle odst. 6 Podúčet pro Podúčet pro internetovou hru internetovou hru

/ 24 h Kč

Max 10 000

Hotovost hráče

K § 17f:

Jedná se o kodifikaci logických povinností navazujících na předchozí úpravy, které zajišťují ochranu účastníků a zajišťují i minimalizaci rizika obcházení povinností podle tohoto či jiných právních předpisů.

K odstavci 1: Kromě povinností provozovatele vést uživatelské konto včetně zajištění zabezpečeného přístupu k uživatelskému kontu, identifikace účastníka hazardní hry a zákazu sdílení uživatelského konta (viz zejména § 17d) je upravena také povinnost neumožnit účastníkovi hazardní hry přihlášení k uživatelskému kontu, používání tohoto konta (např. nastavení či změna sebeomezujících opatření, vklady a výběry peněžních prostředků, využití prostředku pro zamezení účasti na hazardní hře atd.) nebo účast na hazardní hře (vkládání sázek), pokud je k této hře uživatelského konto zřízeno, v případě, že se účastník hazardní hry k tomuto uživatelskému kontu nepřihlásil nebo nepoužil jiný přihlašovací prostředek (např. kartička nebo biometrický údaj). K odstavci 2: Vedle povinností provozovatele se rovněž stanovuje povinnost účastníkovi hazardní hry. Účastník hazardní hry nesmí své přístupové údaje nebo jiný svůj přístupový prostředek k uživatelskému kontu poskytnout jiné osobě (účastník hazardní hry, cizí účastník nebo jiná osoba) nebo této osobě umožnit účast na hazardní hře prostřednictvím svého uživatelského konta. Účastník hazardní hry se může hazardní hry prostřednictvím svého uživatelského konta účastnit či jej používat pouze osobně. Jiná osoba než účastník se dané hazardní hry účastnit nemůže.

K § 17g:

Za účelem zpřehlednění právní úpravy a zvýšení právní jistoty dotčených subjektů se nově doplňuje právní úprava záznamní povinnosti provozovatele, která vychází a stávajícího znění povinností stanovených provozovateli. K odstavci 1: Provozovatel má záznamní povinnost, která spočívá v průběžném evidování peněžních a hracích prostředků, a to alespoň těch, které jsou zmíněné ve výčtu. Nad rámec zákonného výčtu však může evidovat i jiné prostředky. Součástí takto evidovaných prostředků jsou např. i bonusy poskytnuté provozovatelem. K odstavci 2: Vedle povinnosti evidovat peněžní a hrací prostředky (včetně bonusů) se explicitně normuje povinnost evidovat také jakékoliv pohyby s těmito prostředky na uživatelském kontě. Stejně tak se za účelem odstranění případných pochybnosti jednoznačně stanoví povinnosti evidovat také úkony realizované při zrušení uživatelského konta (viz zejména § 17l až 17p). K odstavci 3: Provozovatel eviduje peněžní a hrací prostředky na uživatelském kontě jednoho konkrétního účastníka odděleně od peněžních prostředků ostatních účastníků a od provozovatele, v případě internetové hry také odděleně od cizích účastníků, a to nejen pro možnou kontrolu a dozor. K odstavci 4: Záznamní povinnost trvá do uplynutí doby 3 let ode dne zrušení uživatelského konta, zrušením konta se rozumí den úplného vyplacení peněžních prostředků z uživatelského konta nebo uplynutí lhůty k vyplacení těchto peněžních prostředků. Navržená doba 3 let reflektuje promlčecí lhůtu přestupků navázaných na tuto povinnost a ostatní povinnosti související s uživatelským kontem, tak aby dozorové orgány měly dostatek informací pro svoji činnost.

K § 17h:

V návaznosti na záznamní povinnost vztahující se k uživatelskému kontu je umožněno účastníkovi hazardní hry si zažádat o výpis z údajů evidovaných na svém uživatelském kontě. Tuto žádost musí provozovatel vyřídit bez zbytečného odkladu, nicméně nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu žádost došla. V návaznosti na trvání záznamní povinnosti do uplynutí 3 let ode dne zrušení uživatelského konta má provozovatel povinnost tuto žádost vyřídit, pouze pokud mu došla nejpozději do 3 let ode dne zrušení uživatelského konta. Tato povinnost se váže např. na potenciální doložení daňové povinnosti účastníka hazardní hry. Jedná se o nově doplňované ustanovení bezprostředně svázané zejména s nově normovaným § 17g.

K § 17i:

Za účelem zpřesnění právní úpravy, zvýšení právní jistoty a eliminace potenciálních výkladových nejasností se nově výslovně upravuje právní úprava výplaty peněžních prostředků z uživatelského konta. Navrhovaná úprava má za cíl více chránit účastníky hazardní hry a eliminovat případy, kdy provozovatel klade překážky účastníkovi hazardní hry pro výběr prostředků. K odstavci 1: Provozovateli je stanovena povinnost bezodkladně a bezúplatně vyplatit na žádost účastníka hazardní hry peněžní prostředky z uživatelského konta. Žádost o výplatu peněžních prostředků z uživatelského konta může účastník podat kdykoliv po celou dobu existence konta. V tomto kontextu je třeba bezodkladně vykládat ve smyslu započít proces vyplacení ihned po obdržení žádosti o vyplacení peněžních prostředků z uživatelského konta. V případě výplaty peněžních prostředků v hotovosti je provozovatel povinen vyplatit peněžní prostředky ihned. V případě převodu peněžních prostředků např. na bankovní účet účastníka hazardní hry, který může trvat v řádu dnů, je důležité bezodkladně započít první úkon ze sledu úkonů zajišťujících proces vyplacení, neboť v tomto případě nelze výplatu (tzn. okamžitou dispozici s prostředky na straně účastníka hazardní hry) z technických důvodů vykonat ihned. Příkaz k provedení bezhotovostního převodu by však měl vždy být proveden okamžitě. Z hlediska místa se normuje povinnost vyplácet peněžní prostředky na všech místech (jak z hlediska land-based, tak internetu), kde jsou přijímány vklady do hry. Toto opatření vychází z dosavadních negativních zkušeností a má za cíl více chránit účastníky hazardní hry a eliminovat případy, kdy provozovatel klade překážky účastníkovi hazardní hry pro výběr prostředků, např. tím, že umožňuje výběr pouze na pobočce v „Horní Dolní“, i když vklady přijímá ve všech herních prostorech. K odstavci 2: Pouze v omluvitelných případech, kdy nemůže provozovatel vyplatit peněžní prostředky bezodkladně, vystaví provozovatel účastníkovi hazardní hry potvrzení o uplatnění nároku na vyplacení peněžních prostředků, které obsahuje obecné záležitosti jako potvrzení o uplatnění výhry a navíc obsahuje datum obdržení žádosti, od které se pak odvíjí lhůta 60 dnů, do kdy provozovatel musí peněžní prostředky účastníkovi hazardní hry vyplatit. Takovými omluvitelnými případy se rozumí především neočekávatelný nedostatek hotovosti v pokladně (v případě enormní výhry), výpadek bankovních služeb, výpadek internetového připojení a podobné případy neovlivnitelného rázu, popř. podezření provozovatele na podvodné jednání účastníka hazardní hry. Účastník hazardní hry poskytuje provozovateli součinnost při vyplacení peněžních prostředků z uživatelského konta, a to zejména v případech zrušení konta. Pokud účastník hazardní hry neposkytuje potřebnou součinnost pro výplatu peněžních prostředků, může se provozovatel zprostit z odpovědnosti za přestupek nesplněním povinnosti vyplatit peněžní prostředky z uživatelského konta (liberace). V tom případě provozovatel peněžní prostředky dál drží na uživatelském kontě. V případě, že se uživatelské konto ruší, drží pohledávku vůči účastníkovi hazardní hry v soukromoprávní rovině. K odstavci 3: Provozovatel se zakazuje podmínit výplatu peněžních prostředků z uživatelského konta předložením potvrzení o uplatnění nároku na výplatu peněžních prostředků z uživatelského konta. Potvrzení slouží pouze k účelu explicitně definovanému v odst. 2. K odstavci 4: Provozovateli se zakazuje stanovit účastníkovi hazardní hry pro výplatu peněžních prostředků z uživatelského konta přísnější podmínky než pro vložení peněžních prostředků na uživatelské konto. Toto opatření vychází z dosavadních negativních zkušeností a má za cíl více chránit účastníky hazardní hry a eliminovat případy, kdy provozovatel klade překážky účastníkovi hazardní hry pro výběr prostředků, např. tím, že umožňuje výběr pouze na určitém místě, i když vklady přijímá ve všech herních prostorech. Výplatou a vložením peněžních prostředků se rozumí jak hotovostní, tak bezhotovostní výplata či vložení. K odstavci 5: Provozovateli se zakazuje omezovat možnost výběru prostředků z uživatelského konta výší zůstatku nebo nejnižší částkou, kterou lze z konta vybrat. Uvedené ustanovení reaguje na poznatky z dosavadní aplikační praxe, které mohou být pro účastníka hazardní hry nevýhodné samy o sobě, navíc mohou působit adiktologicky nežádoucím způsobem (mohou nepřímo nutit účastníka hazardní hry k další účasti na hazardní hře vyvoláním dojmu, že pouze další účastí a další hypotetickou výhrou se lze domoci peněžních prostředků, které mu náleží). K odstavci 6: Pro výplatu renty se odstavce 1 až 5 s ohledem na její specifika neuplatní.

K § 17j:

K odstavci 1: Stanovuje se zvláštní ustanovení k vyplacení peněžních prostředků a nepeněžních výher u loterií. Loterie jsou specifické tím, že v land-based prostředí mají prodejní místa v prostorách typu pošta, vlakové nádraží nebo trafika. Nemají tak jasně specifikované pobočky jako provozovatelé herních prostorů. Provozovatel loterie tedy může omezit počet míst, na kterých lze vyplácet peněžní prostředky z uživatelského konta. Omezit ho může však pouze přiměřeně, nelze omezit okruh míst na všechna místa nebo pouze na vzdálená místa. Může tak zabránit vyplacení vysoké hodnotě peněžních prostředků např. v trafice, čímž ulehčuje zátěž jak svoji, provozovatele trafiky i jeho zaměstnance. Obdobně lze postupovat v případě kursové sázky, kdy ne každá sázková kancelář musí mít v hotovosti připraveno dostatek peněžních prostředků na výplatu i extrémní výhry. Z tohoto důvodu je tak provozovatel oprávněn v herním plánu například stanovit, že v případě výher v limitu vyšším než 100 000 Kč lze nárok na výhru uplatnit na pouze jím vymezených adresách. Seznam těchto míst nemusí být uveden přímo v herním plánu. V herním plánu by mělo být ale jednoznačně vymezeno toto omezení výplaty. Jako praktické s ohledem na absentující nutnost měnit základní povolení při každé změně daného seznamu, se jeví mít konkrétní seznam míst uveden např. na webu daného provozovatele. K odstavci 2: Na vydání nepeněžních výher (hmotné věci nebo služby) z uživatelského konta se použije § 17i obdobně. Nepeněžní výhru lze vyplatit i prostřednictvím poukázky, a to vzhledem k tomu, že samotný předmět výhry se může předávat u dodavatele této věcné výhry a nikoliv provozovatele. To by stěžovalo vyplacení výhry na prodejním místě loterie. Na potvrzení o uplatnění nároku se použije § 17i odst. 2, přičemž má provozovatel povinnost přesně specifikovat předmět a hodnotu výhry (použije se zákon o oceňování majetku). Specifikace nepeněžní výhry musí být jednoznačná tak, aby daná výhra byl odlišitelná od ostatních a nevznikaly pochybnosti o tom, co hráč vyhrál.

K § 17k:

Za účelem odstranění potenciálních výkladových nejasností a zvýšení právní jistoty se výslovně stanoví zákaz zpoplatnit nečinnost účastníka. Jedná se o nově doplňované ustanovení, které nemělo obdobu v dosavadním znění zákona o hazardních hrách a reaguje na dosavadní negativní zkušenosti. Cílem je ochrana hráče. Provozovateli se stanovuje přímý zákaz zpoplatnění nečinnosti účastníka hazardní hry. Zpoplatnění nečinnosti zahrnuje i například institut smluvní pokuty nebo expiraci vložených peněžních prostředků. Za nečinnost účastníka hazardní hry na uživatelském kontě se považuje nepřihlášení ke kontu, nevložení sázky nebo jiná obdobná „neaktivita“. Zákaz zpoplatnění nečinnosti účastníka hazardní hry je adiktologickým opatřením. Ohrožené skupiny osob i jiní účastníci hazardní hry, kteří se sami rozhodnou neúčastnit se hazardní hry, nemají být sankcionováni za své zodpovědné rozhodnutí a provozovatel by je těmito praktikami neměl nutit k účasti na hazardní hře. Ustanovení občanského zákoníku o prodlení a škodě nejsou tímto ustanovením dotčena. Tím se zejména rozumí prodlení věřitele při vyzvednutí peněžních prostředků z uživatelského konta či nepřevzetí výhry ve sjednaný čas na sjednaném místě, v důsledku čehož provozovatel vynaloží marně související náklady např. na ochranu před loupeží. Provozovatel a účastník hazardní hry tak mohou daný případ řešit v soukromoprávní rovině.

K § 17l:

Ustanovení o zrušení uživatelského konta v odstavci 1 stanoví povinnost provozovatele zrušit uživatelské konto. Odstavec 2 pak upravuje možnost (nikoliv povinnost) provozovatele zrušit uživatelského konto na základě vlastního podnětu. K odstavci 1: Podle odstavce 1 písm. a) je provozovatel povinen zrušit uživatelské konto, pokud účastník hazardní hry prostřednictvím uživatelského konta závažně poruší povinnost stanovenou zákonem o hazardních hrách. Tím se rozumí například umožnění účasti na hazardní hře osobě, která není oprávněna účastnit se hry hazardní hry. Například se může jednat o situaci, kdy je hra umožněna osobě zapsané v rejstříku nebo osobě mladší 18 let, tzn. konto je sdíleno s jinými osobami. Dále se může jednat např. o zkreslení identifikačních údajů či obcházení opatření v oblasti předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Podle písm. b) musí provozovatel zrušit uživatelské konto, pokud se k němu účastník hazardní hry, pro něhož bylo uživatelské konto zřízeno, nepřihlásí po dobu 24 měsíců. V případě takových uživatelský kont lze důvodně očekávat, že se k nim již daná osoba nepřihlásí. Zpravidla se jedná o konta cizinců, pro které je vstup do herního prostoru jednorázovou záležitostí. Doba 24 měsíců byla stanovena tak, aby zohledňovala specifické typy účastníků hazardních her, jako jsou např. cizinci, kteří se hazardní hry v České republice účastní pravidelně jednou ročně - např. z důvodu, že jí volí jako svou tradiční destinaci pro dovolenou, či z důvodu, že se zde účastní pravidelně (jednou ročně) konané soutěže (typicky nějakého mistrovství konaného v pravidelných intervalech). Ke zrušení musí dojít bezprostředně po uplynutí 24 měsíců – lze tedy očekávat, že systém provozovatele u neaktivních uživatelských účtů zahájí proces rušení automaticky. Jak vyplývá z dikce ustanovení normovaného v písm. b), je pro zachování uživatelského konta dostačující pouhé přihlášení účastníka hazardní hry k jeho uživatelskému účtu – účastník hazardní hry není povinen vložit v stanovené době 24 měsíců vložit sázku do hry (a provozovatel ani není oprávněn zachování uživatelského konta vložením sázky podmínit). V tomto ohledu je plně v souladu s textací i smyslem a účelem dotčeného ustanovení, pokud se k uživatelskému kontu v dané době „pouze“ přihlásí. Adiktologicky se jeví jako nežádoucí jakýmkoliv způsobem motivovat účastníka hazardní hry k účasti na hazardní hry, přičemž zájem na zachování uživatelského konta by tak potenciálně mohl působit. Nově stanovená povinnost také normuje a snižuje dobu zpracování osobních údajů u tzv. mrtvých kont. Povinnost zrušení neužívaných uživatelských kont mj. sleduje ochranu osobních údajů. Nejeví se jako účelné, aby provozovatel zpracovával osobní údaje, které jsou na neužívaných uživatelských kontech vedena. Dle písm. c) provozovatel zruší uživatelské konto (resp. veškerá relevantní uživatelská konta) v případě, že dojde k zániku nebo zrušení všech jeho základních povolení, popř. v případě zrušení základního povolení bez navazujícího základního povolení. Provozovatel není povinen uživatelské konto zrušit, je-li účinné alespoň jedno základní povolení pro jeden druh hazardní hry v případě, je-li uživatelské konto využíváno pro více druhů hazardních her, tzn. i pro tuto hru, která má účinné základní povolení. Předpokladem závažného ohrožení života či zdraví účastníka hazardní hry není úspěšnost v hazardní hře. Provozovatel tedy nemůže přistoupit ke zrušení uživatelského konta s odůvodněním, že by účastníka hazardní hry potenciální výhra ohrožovala na životě či zdraví. K odstavci 2: Normuje se oprávnění provozovatele zrušit uživatelské konto z vlastního podnětu. Okruh důvodů, jejichž naplnění opravňuje provozovatele ke zrušení uživatelských kont je vymezen taxativně - v jiných, zákonem o hazardních hrách nenormovaných případech, tak provozovatel z vlastní inciativy učinit nesmí. Je vždy na individuálním posouzení provozovatele, zda daný důvod vyhodnotí jako natolik závažný, že ke zrušení uživatelského konta přistoupí. Nemá-li provozovatel zájem na zrušení uživatelského konta, pak je v situacích předvídaných tímto ustanovením rušit nemusí. Dle písm. a) je důvodem k potenciálnímu přistoupení ke zrušení uživatelského konta účastníka hazardní hry ohrožení života nebo zdraví účastníka hazardní hry. Ohrožení života a zdraví musí dosahovat takové míry, že jej lze objektivně posuzovat za závažné – v praxi se bude jednat primárně o závažné ohrožení psychického zdraví, které sekundárně může ohrožovat i život účastníka hazardní hry (typicky se zde jedná o případy boje se závislostí na hazardních hrách – účastník ví, že by hrát neměl, neboť účast na hře má významné negativní dopady do jeho rodinného života i majetkové stavu, přesto se hry zúčastní a při prohře velkého objemu finančních prostředků projevuje vůli spáchat sebevraždu, či touto sebevraždou vyhrožuje, pokud mu provozovatel např. neposkytne bonus apod.). Zrušení konta musí provozovatel řádně odůvodnit a naplnění podmínek podle tohoto ustanovení případně dozorovým orgánům doložit. Toto ustanovení nelze vykládat tak, že by provozovatel z vlastní libovůle bez dalšího mohl zrušit jakékoliv konto, protože obecně jakékoliv hraní může mít dopad na zdraví účastníka. Důvodem pro zrušení uživatelského konta s odkazem na ohrožení života nebo zdraví účastníka hazardní hry nesmí být ani úspěšnost účastníka hazardní hry v hazardní hře (není tedy možné dovozovat, že výše, např. i jen potenciální, výhry je natolik vysoká, že by se z toho mohl „zbláznit“, a zrušit mu uživatelské konto).

Dle písm. b) má provozovatel možnost zrušit uživatelské konto, pokud podle § 15 AML zákona ukončuje obchodní vztah s účastníkem hazardní hry. Může se tak stát v případě, kdy mu účastník hazardní hry neposkytne potřebnou součinnost při kontrole nebo identifikaci a nepostačí neprovedení jednotlivého obchodu ve smyslu AML zákona. Dle písm. c) může provozovatel přistoupit ke zrušení uživatelského konta v případě, že účastník hazardní hry jedná v rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Požadavkem na jednání v souladu s dobrými mravy a veřejným pořádkem jsou chráněny společenské hodnoty, etické a obecně uznávané zásady demokratické společnosti a obecně mají zabraňovat zneužití práva, šikaně a narušení optimálního stavu společnosti. Přistoupí-li provozovatel ke zrušení uživatelského konta s odkazem na tuto kategorii porušení, musí se jednat ze strany účastníka hazardní hry o takové jednání, které je objektivně v rozporu s veřejným pořádkem či dobrými mravy a má zároveň relevantní intenzitu a škodlivost. Cílem normy je zde umožnit provozovateli sankcionovat účastníka hazardní hry jak za chování, a to i takové, které nedosahuje míry intenzity přestupku, popř. jako přestupek není normováno, a tím mu zabránit v dalším sociálně patologickém chování. Důvodem pro zrušení uživatelského konta pro naplnění odstavce 2 písm. c) může být např. narušení veřejného pořádku opakovaným pobuřováním v herním prostoru, poškozování majetku provozovatele v herním prostoru nebo jiné jednání v herním prostoru, které dosahuje intenzity přestupku nebo trestného činu, typickým příkladem takového konání může být výtržnictví, intenzivní opilství s pácháním škod, rvačka. Provozovatel nesmí předpokládat rozpor s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem pouze na základě úspěšnosti účastníka hazardní hry. Provozovatel také nesmí zrušit uživatelské konto např. na základě podnětu manželky, že manžel prohrál peníze, které si děti šetřily „do prasátka“. Na zrušení uživatelského konta podle tohoto odstavce se použijí § 7 odst. 2 písm. c) a d) obdobně; provozovatel nemůže zrušit uživatelské konto, pokud by tím došlo k rozporu s těmito ustanoveními. K odstavci 3: Uživatelské konto se také neruší (resp. provozovatel není oprávněn zrušit uživatelské konto), pokud účastník prostřednictvím tohoto konta vložil sázku do hazardní hry, která není vyhodnocena, nebo neuplynulo 30 dnů ode dne posledního vyhodnocení vložené sázky. Tím je zamezeno rušení uživatelských kont v mezidobí od vložení do vyhodnocení sázky a je pro účastníka hazardní hry zachována možnost potenciální výplaty peněžních prostředků z uživatelského konta.

K § 17m:

Provozovatel je povinen zrušit uživatelské konto jednak z důvodů normovaných v § 17l, jednak dle tohoto ustanovení, na základě žádosti účastníka hazardní hry, o jehož uživatelské konto se jedná. Účastník hazardní hry může žádat pouze o zrušení svého vlastního uživatelského konta, zrušení uživatelského konta jiného účastníka není na žádost možné. Provozovatel při vyřizování žádosti nevystupuje v roli správního orgánu a při procesu zrušení uživatelského konta se nepostupuje podle správního řádu. K odstavci 1: Provozovatel je povinen zrušit uživatelské konto, pokud o to účastník požádal. Účastník hazardní hry, který podal žádost o zrušení konta, může až do dne konečného zrušení konta vzít tuto žádost zpět. V takovém případě provozovatel může po účastníkovi hazardní hry požadovat prokazatelně a účelně vynaložené hotové výdaje spojené se zrušením konta, a to vzhledem k možnému dlouhému procesu rušení konta. K odstavcům 2 a 3: Po přijetí žádosti o zrušení uživatelského konta vydá provozovatel účastníkovi hazardní hry písemné potvrzení o přijetí žádosti o zrušení uživatelského konta. Toto potvrzení následně dokládá především datum obdržení žádosti, identifikační údaje obou stran a případně místo, kde byla žádost o zrušení uživatelského konta podána. V případě, že účastník hazardní hry podá žádost o zrušení uživatelského konta na dálku, tak má provozovatel povinnost zaslat tomuto účastníkovi hazardní hry potvrzení o přijetí žádosti o zrušení uživatelského konta prokazatelným způsobem s využitím platných kontaktních údajů. Potvrzení je vydáno vždy písemně. K odstavcům 4 a 5: Provozovatel nesmí stanovit pro zrušení uživatelského konta na žádost přísnější podmínky než pro jeho založení. Stanovují se místa, kde je provozovatel povinen přijmout žádost o zrušení uživatelského konta. Výčet povinných míst je stanovený z důvodu, aby provozovatel nestanovil jediný možný způsob, jak lze žádost o zrušení uživatelského konta podat, a jediné místo, na kterém tuto žádost lze podat. V opačném případě by se totiž mohlo stát, že by provozovatel přijímal žádost o zrušení konta na jediné vzdálené pobočce, nebo v jediném vzdáleném herním prostoru, čímž by účastníkům hazardních her byly kladeny nepřiměřené překážky v rámci jejich snahy o zrušení uživatelského konta. Jedná se o jakékoli místo, kde je prováděna registrace k dané hazardní hře, pokud provozovatel má více herních prostorů, tak lze přijmout žádost o zrušení uživatelského konta na každém z nich, pokud se v tomto herním prostoru provádí registrace k danému druhu hazardní hry. To samé platí v případě poboček sázkových kanceláří či obdobných míst, kde dochází k registraci. Z adiktologického hlediska je přidána možnost podat žádost prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, vzhledem k situacím, kdy účastník hazardní hry nechce např. z preventivních a ochranných důvodů přijít do herního prostoru nebo jiného místa, kde dochází k účasti na hazardní hře. V návaznosti na přijímání žádosti o zrušení uživatelského konta prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb je provozovatel povinen určit a zveřejnit adresy, na kterých tuto žádost přijímá. Tato adresa může být pouze jediná, přijímání žádosti o zrušení uživatelského konta prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb neznamená, že provozovatel musí tuto žádost přijmout na adrese všech poboček nebo herních prostorů. Tato adresa se může nacházet i v zahraničí. Zároveň je povinnost přijmout žádost o zrušení uživatelského konta prostřednictvím uživatelského konta pro internetovou hru jako nejjednodušší způsob žádosti o zrušení uživatelského konta v rámci internetové hry. Dalším povinným způsobem pro přijímání žádostí o zrušení uživatelského konta je jiný způsob umožňující dálkový přístup než prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím uživatelského konta. Typicky se bude jednat o e-mail, který účastník hazardní hry poskytl provozovateli pro účely registrace, datovou schránku nebo jinou podobnou službu, přičemž provozovatel musí určit a zveřejnit způsob takového podání. Zároveň provozovatel může umožnit přijímání žádostí o zrušení uživatelského konta i na jiném místě nebo jiným způsobem, než jsou způsoby povinné podle tohoto ustanovení. Pokud takové jiné místo nebo způsob dobrovolně určí, musí zveřejnit postup přijímání žádostí a adresy, na které se taková žádost přijímá. K odstavci 6: Stanovuje se, že provozovatel nesmí podmínit zrušení uživatelského konta nepřiměřenou podmínkou. Za nepřiměřenou podmínku se považuje zejména požadavek na uvedení důvodu zrušení uživatelského konta, podmínka času, kdy je žádost o zrušení uživatelského konta provozovatelem přijímána, nebo ověření totožnosti pouze u jednoho ověřovatele či notáře. Za nepřiměřenou podmínku se naopak nepovažuje např. požadavek úředně ověřeného podpisu či ověření žádosti o zrušení uživatelského konta poslané z e-mailu hráče prostřednictvím kódu poslaného na telefonní číslo hráče (dvoufaktorové ověření).

K § 17n:

K odstavci 1: Provozovatel je kromě důvodů pro zrušení uživatelského konta dle § 17l a § 17m povinen zrušit uživatelské konto také v případě úmrtí účastníka hazardní hry. Proces rušení konta je povinen zahájit ihned poté, co se provozovatel o úmrtí účastníka hazardní hry dozví. K odstavci 2: Stanoví se povinnost definovaných osob informovat provozovatele o úmrtí účastníka hazardní hry. K odstavci 3: Vzhledem k obvyklé nemožnosti určit konkrétní čas úmrtí je stanoveno, že sázka vložená do hazardní hry do dne úmrtí účastníka hazardní hry se vyhodnotí, jako by byl účastník hazardní hry živ. K odstavci 4: Sázka vložená do hazardní hry po dni úmrtí účastníka hazardní hry se nevyhodnocuje, protože je již bez pochybností, že tuto sázku nemohl vložit osobně účastník hazardní hry. Toto opatření působí především pro případ zneužití uživatelského konta pozůstalými. Takto vložené prostředky budou potenciálně řešeny v soukromoprávní rovině.

K § 17o:

K odstavci 1: V návaznosti na ustanovení o zrušení uživatelského konta jako důsledek povinnosti nebo možnosti provozovatele, popř. na základě žádosti o zrušení uživatelského konta, je účastníkovi hazardní hry umožněno podat písemnou námitku v případě pochybností o správnosti či důvodnosti tohoto procesu. Námitka musí být písemná, musí obsahovat důvody pochybností o správnosti procesu a musí být podána do 15 dnů od vyrozumění účastníka hazardní hry o počátku procesu rušení uživatelského konta. Námitka proti zrušení uživatelského konta je institutem sui generis, nejedná se o námitku dle správního či daňového řádu. Svou podstatou je možnost podat námitku proti zrušení uživatelského konta a povinnost provozovatele o ní rozhodnout obdobou reklamačního řízení. K odstavci 2: Stanoví se povinnost účastníka hazardní hry uvést, v čem spatřuje nesprávnost zrušení uživatelského konta. Požadavek na uvedení důvodu zajišťuje přezkoumatelnost námitky ze strany provozovatele. Důvodem může být např. rozporování důvodů pro zrušení uživatelského konta podle § 17l, či rozporování podání žádosti na vlastní žádost podle § 17m. Teoreticky může být rozporováno i zrušení konta podle § 17n na základě chyby provozovatele. K odstavci 3: Provozovatel je povinen potvrdit přijetí námitky. O námitce rozhoduje formou vysvětlení, ve kterém se musí vypořádat s důvody, které účastník hazardní hry uvedl dle odst. 2. Vysvětlení musí být učiněno písemně do 30 dnů ode dne obdržení námitky. V případě, že účastník hazardní hry nesouhlasí s vyřízením námitky, tak může podat podnět celnímu úřadu, který vykonává dozor nad dodržováním zákona o hazardních hrách a rovněž projednává přestupky v oblasti hazardních her. Celní úřad v takovém případě ověří, zda bylo uživatelské konto zrušeno v souladu s podmínkami danými zákonem o hazardních hrách. Případně může řešit věc i v soukromoprávní rovině. K odstavci 4: Za účelem odstranění potenciálních výkladových nejasnosti a eliminace svévole provozovatele se staví najisto, že v případě relevance důvodu pro podání námitky nesmí provozovatel uživatelské konto zrušit. Uživatelské konto tak zůstává zachováno v nezměněném rozsahu.

K § 17p:

K odstavci 1: Zrušení uživatelského konta na základě jakéhokoliv zákonem o hazardních hrách vymezeného důvodu je bezúplatné, na základě ustanovení o výplatě peněžních prostředků z konta však provozovateli nebrání využít ustanovení občanského zákoníku o prodlení a škodě, a to např. v případě prodlení věřitele. K odstavci 2: Stanovuje se postup pro rušení uživatelského konta společný pro všechny důvody zrušení. Dle odstavce 2 písm. a) je provozovatel v případě naplnění zákonem o hazardních hrách předvídaného důvodu pro zrušení uživatelského konta, (§ 17l - § 17n) okamžitě zamezit účastníkovi hazardní hry v potenciálním vložení sázky nebo vložení peněžních prostředků na rušené uživatelské konto. Toto ustanovení je speciálním vůči odstavci 4 – účastník hazardní hry může do okamžiku zrušení uživatelského konta k němu přistupovat, může však činit již jen takové úkony, které směřují k jeho zrušení. Dle odstavce 2 písm. b) musí provozovatel současně se zamezením informovat účastníka hazardní hry o zrušení uživatelského konta, o důvodu rušení a možnosti podat proti tomuto postupu námitku. Z povahy věci se tato povinnost neuplatní v případě úmrtí účastníka hazardní hry. V odstavci 2 písm. c) se provozovateli ukládá povinnost vyhodnotit všechny sázky, které k okamžiku zahájení procesu rušení uživatelského konta již byly ze strany účastníka hazardní hry vloženy do hazardní hry; v tomto případě je nutné čekat i na dlouhodobé sázky. V případě zrušení nebo zániku základního povolení druhu hazardní hry, který je navázán na dané uživatelské konto, je případný vklad do hry hazardní hry, jež by byla vyhodnocena až po dni zrušení nebo zániku základního povolení, účastníkovi hazardní hry vrácen. Dle odstavce 2 písm. d) musí provozovatel před zrušením uživatelského konta vyřídit reklamace podle spotřebitelského práva uplatněné do dne vyhodnocení všech sázek. V odstavci 2 písm. e) se stanoví povinnost vypořádat se před zrušením uživatelského konta s námitkou proti zrušení uživatelského konta, tj. vypořádat ji způsobem uvedeným v § 17o. Dle odstavce 2 písm. f) se před samotným zrušením konta provozovatel musí pokusit účastníkovi hazardní hry vyplatit všechny peněžní prostředky evidované na uživatelském kontě. Vyplacení peněžních prostředků musí proběhnout nejpozději do 30 dnů od posledního kroku v rámci procesu rušení uživatelského konta. Vyplacení peněžních prostředků probíhá především pomocí platebních údajů, které má provozovatel k dispozici, především přímo z evidence uživatelského konta nebo z žádosti o zrušení uživatelského konta, popř. pokud tyto údaje nejsou k dispozici, tak prostřednictvím poštovního poukazu. Pokus vyplacení znamená pokus i ve fázi záměru, a to vzhledem k nemožnosti poslání peněžní poukázky do některých států. V případě úmrtí účastníka hazardní dny dojde ke koordinaci s pozůstalými a správce pozůstalosti v rámci řízení o pozůstalosti k vyplacení. Pokud k této spolupráci nedojde, provozovatel se pokusí vyplatit peněžní prostředky obvyklou cestou, např. přes bankovní účet uvedený v uživatelském kontu. Provozovatel nesmí vyplatit peněžní prostředky účastníkovi hazardní hry, pokud to je v rozporu se zvláštním zákonem (např. s AML zákonem v případě zákazu provedení obchodu, zákonem č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, v případě zmražení majetku účastníka hazardní hry, exekučními předpisy v případě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nebo trestními předpisy v případě zajištění majetku v trestním řízení). K odstavci 3: Provozovateli je v odstavci 2 písm. b) stanovena informační povinnost, ta se provádí pomocí platných kontaktních údajů. Z těchto důvodů je odpovědností účastníka hazardní hry, aby poskytoval provozovateli součinnost při aktualizaci kontaktních údajů. K odstavci 4: Provozovatel umožní účastníkovi hazardní hry přístup do svého uživatelského konta až do dne zrušení, je mu však zamezeno vložit sázku do hazardní hry a vložit peněžní prostředky na své uživatelské konto. Předpokládá se, že účastník hazardní hry bude činit toliko úkony směřující k ukončení jeho uživatelského konta. K odstavci 5: Pro případ počítání času je stanoven okamžik zrušení konta, který nastává po úplném vyplacení peněžních prostředků z uživatelského konta, nebo po uplynutí třicetidenní lhůty pro pokus o vyplacení peněžních prostředků z uživatelského konta. K odstavci 6: Existence nevyplacené pohledávky není důvodem, pro který by nemohlo být přistoupeno ke zrušení uživatelského konta. Zrušení uživatelského konta však neznamená zánik pohledávky, resp. práva na její vyplacení. V případě neúspěšného pokusu o vyplacení peněžních prostředků z uživatelského konta nebo po uplynutí třicetidenní lhůty pohledávka na vyplacení peněžních prostředků evidovaných na uživatelském kontě nezaniká a je vymahatelná v rámci soukromého práva.

K bodu 48 (§ 21 odst. 2)

Stávající § 21 odst. 2 nepřesným způsobem vymezuje herní jistinu, a navíc nevhodně váže doplnění herní jistiny na výši vkladu násobenou počtem sázek. V případě vymezení herní jistiny stávající ustanovení nezohledňuje skutečnost, že v případě číselné loterie nemusí být všechny sázky do hry stejně vysoké. V případě doplnění herní jistiny jde pouze o nevhodné legislativně technické vyjádření, protože doplnění herní jistiny se váže z povahy věci k herní jistině samé. V návaznosti na úpravu § 33 odst. 2 se legislativně technicky sjednocuje formulace tak, aby byla v obou ustanoveních totožná a aby byl odstraněn tento formulační nedostatek.

K bodu 49 (§ 22)

K odstavci 1: Odstavec 1 se přejímá z dosavadního znění § 22 a nově se k těmto podmínkám přidává údaj stanovený vyhláškou podle § 133 odst. 2 písm. d) zákona o hazardních hrách nebo uvedený způsobem stanoveným v této vyhlášce.

K odstavci 2: Vyhotovení všech losů peněžité, věcné nebo okamžité loterie před jejich distribucí do prodeje je podmínkou řádného provozování, jež zajišťuje, aby se losy v průběhu neměnily a nedocházelo tak k porušení rovnosti účastníků hazardní hry. Následná distribuce losů je možná postupně a není nutné distribuovat všechny losy najednou. K odstavci 3 Za účelem zpřehlednění právní úpravy se zde vkládá právní úprava, která byla dle dosavadní právní úpravy předmětem § 23. Odstavec 3 normuje povinnost osvědčit kontrolu losů notářským zápisem. Provozovatel musí navíc oproti dosavadnímu znění § 23 před vydáním losů do prodeje kontrolovat shodu losů se vzorem losů a dokumentací, aby došlo k zajištění provozování loterie podle zákona o hazardních hrách a tak, jak byla schválená základním povolením. Nejedná se fakticky o novou povinnost, tyto činnosti provozovatel prováděl na základě podmínek provozování v základním povolení. V případě nedostatku/ů losů je provozovatel povinen tento nedostatek kontroly odstranit a zajistit novou kontrolu ověřenou notářským zápisem, aby byl zajištěn řádný průběh provozování loterie. K odstavci 4: Jedná se o podmínku zajištění řádného provozování a ochrany účastníků hazardní hry, která navazuje na odstavce 2 a 3. K odstavci 5: V případě, že se provozovateli z prodeje los vrátí zpět, např. pokud se stahuje emise z trhu, je provozovatel povinen učinit opatření k zajištění řádného provozování a rovnosti účastníků tak, aby nedošlo ke zneužití losů. K odstavci 6: Tato povinnost vychází z dosavadního znění § 25 odst. 2. Jedná se o další podmínku řádného provozování loterie, a to z důvodu zajištění nezneužití neprodaných losů, poškozených losů nebo u losů, kde o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost, které mohou být sázejícím ovlivněny, nebo jejíž výsledek je předem znám (např. v případě již částečně setřených losů). K odstavci 7: Zničení losů, které byly uschovány podle odst. 6 nebo které byly předloženy za účelem vyplacení výhry, zajišťuje řádné provozování a zajištění nezneužití losů vyřazených podle odst. 6.

K bodu 50 (§ 23 a 24)

Ke zrušení § 23 § 23 se zrušuje. Právní úprava je nově předmětem § 22 odstavce 3. Ke zrušení § 24 V § 24 se zrušuje povinnost provozovatele oznamovat celnímu úřadu 5 dní přede dnem zahájení provozování loterie okamžik zahájení provozování. Důvodem je přesun do vyhlášky na základě nové systematiky zákona o hazardních hrách.

K bodu 51 (§ 25 odst. 2)

Nově se zákonem o hazardních hrách stanoví povinnost provozovatele dodržovat časové rozestupy tak, jak jsou stanovené v základním povolení. Jedná se o podmínku řádného provozování zejména v případě tzv. rychlých loterií a zároveň o adiktologické opatření, které souvisí s regulací účasti na hazardní hře.

K bodu 52 (§ 25 odst. 3)

K odstavci 3: V návaznosti na technologický pokrok se upravuje požadavek na přítomnost notáře u slosování loterie. Je-li slosování prováděno pomocí zařízení využívajícího ke stanovení herního výsledku deterministický algoritmus, nemusí být průběh slosování ověřován notářem. V takovém případě není účast notáře způsobilá zajistit řádný průběh losování, neboť notář zpravidla nemá kvalifikaci a mechanismy k posouzení řádnosti softwaru tohoto zařízení a ani mu to z titulu jeho funkce nepřísluší posuzovat. Z pohledu regulace není nutné mít notářem osvědčen ani průběh slosování. K zajištění řádného slosování slouží odborné posouzení, kontrola jako taková je pak zajištěna veřejným losováním a dozorovými orgány. Zároveň vypuštěním této povinnosti dochází ke snížení nákladů provozovatelů. K odstavci 4: V případě sdílené loterie provozované se zahraničními provozovateli, kteří organizují slosování, nemusí být možné zajistit požadavek, aby slosování osvědčil notář z České republiky, což odpovídá stávající praxi. Z tohoto důvodu se výslovně stanoví, že postačí, aby slosování osvědčil orgán státu, ve kterém se slosování provádí a pro účely dalších ustanovení (např. § 26) se na toto osvědčení hledí jako na notářský zápis.

K bodu 53 (§ 26 odst. 1)

Legislativně technická úprava odkazů napříč zákonem o hazardních hrách.

K bodu 54 (§ 26 odst. 3)

Legislativně technická úprava odkazů napříč zákonem o hazardních hrách.

K bodu 55 (§ 26 odst. 4)

Legislativně právní úprava spočívající v úpravě odkazu. V dosavadním ustanovení upravujícím postup loterijní komise při osvědčování okamžité loterie byl nesprávně uveden odkaz na § 25, kterým se osvědčuje slosování loterie, které však u okamžité loterie z povahy věci neprobíhá. Navrhuje se proto odkázat namísto toho na notářský zápis osvědčující kontrolu losů.

K bodu 56 (§ 26 odst. 5)

Odstavec 5 se v návaznosti na požadavky z praxe upravuje tak, aby lhůta pro zaslání kopie protokolu běžela ode dne slosování nebo v případě okamžité loterie ode dne uplynutí lhůty pro uplatnění nároku na výhru. Podle dosavadního znění musel provozovatel vyhotovovat protokol dvakrát, a to jednak po ukončení prodeje losů, a jednak po uplynutí lhůty pro uplatnění práva na výhru, jelikož až v tomto okamžiku měl úplné informace o výherních, uplatněných losech, jež jsou součástí protokolu. Jedná se o zjednodušení procesu podávání protokolu pro provozovatele a snížení jeho administrativní zátěže.

K bodu 57 (§ 26a)

Doplňuje se nová právní úprava pro vrácení vkladů.

Ustanovení o vrácení vkladů se uplatní při vracení vkladu v případě zrušení nebo zániku základního povolení pro loterii. Zároveň toto ustanovení bezprostředně souvisí s úpravou uživatelského konta a navazuje na § 17p odstavec 2 písmeno c). Provozovatel je povinen vrátit vklad, pokud by vyhodnocení loterie nastalo až po dni zrušení nebo zániku základního povolení, aniž by došlo k zániku uživatelského konta. Vklad se nevrací v případě, že na rušené/zanikající základní povolení bezprostředně navazuje vydání nového základního povolení. Důvodem je možnost zajištění nepřerušeného plynulého pokračování provozování loterie. Z logických důvodů není povinnost vracet vklad u nesetřených losů okamžité loterie. Vklad se vrací na uživatelské konto. Jedná-li se o loterii, ke které se uživatelské konto nezřizuje, aplikuje se na vrácení vkladu ustanovení o uplatnění nároku na výhru.

K bodu 58 (Část druhá hlava II díly 1 a 2)

Dochází k reformulaci stávající právní úpravy kursové sázky a totalizátorové hry. S ohledem na rozsah změn dochází k nahrazení obou dílů 1 a 2 části druhé hlavy II. Stávající právní úprava registrace ke kursové sázce (§ 29 až 31) se sjednocuje s právní úpravou registrací k ostatním hazardním hrám a přesouvá se do části první hlavy IV.

K § 27:

Vymezuje se nová definice kursové sázky, jež je legislativně technickým propojením dosavadních odstavců 1 a 3. Tato redefinice lépe vystihuje kursovou sázku, nicméně v určitých případech upravených zákonem o hazardních hrách nebo herním plánem může docházet k tomu, že výše výhry není přímo úměrná kurzu. Takovými případy jsou např. tzv. Cashout podle § 29 nebo vyhodnocení sázkové příležitosti v kurzu 1 (v případě zrušení sportovního utkání, nedohrání sportovního utkání, apod.) viz dále.

K § 28:

V návaznosti na změnu vymezení pojmů sázková událost a sázková příležitost a poznatky z praxe dochází k zpřesnění právní úpravy živé kursové sázky. K odstavci 1: Omezuje se trvání sázkové události na zpravidla nejvýše 24 hodin. Tím se stanovuje odlišení živé kursové sázky od dlouhodobých sázek (např. na vítěze fotbalové ligy). V rámci dikce daného ustanovení je nutné slovo zpravidla vykládat tak, že standardní délka dané události je maximálně 24 hodin. Na závod 24 hodin Le Mans by tak bylo možné přijímat živé sázky, i když by tato událost z důvodu nějakých technických problémů přesáhla ve svém trvání 24 hodin. Nicméně např. sázka na volby parametry živé kursové sázky podmínky tohoto odstavce nenaplní, protože jejich trvání zpravidla přesahuje 24 hodin, což však nevylučuje její zařazení podle odst. 2. Běžně tak budou přijímány živé sázky na různé sportovní události - zápasy, u kterých standardně délka nepřesahuje 24 hodin. K odstavci 2: Živou kursovou sázkou může být také sázka, kterou provozovatel jako „živou kursovou sázku” nabízí, byť formálně nesplňuje požadavky odstavce 1. Živou kursovou sázkou tak může být např. sázka přijatá provozovatelem na sázkovou událost ještě před jejím konáním, která je provozovatelem nabízena např. v sekci pro živé sázky (LIVE) a je tak i označena. K odstavci 3: Stanoví se povinnost provozovatele pořídit datový záznam o sázkové příležitosti, který musí obsahovat také záznam přesného času.

K § 29:

K odstavci 1: Toto ustanovení zakládá možnost předčasného vyplacení části výhry (tzv. Cashout). Tato funkcionalita v tomto rozsahu nebyla v dosavadním znění zákona o hazardních hrách upravena, ačkoliv se jedná o běžnou funkcionalitu používanou v rámci kursové sázky. Nově tak není podmínkou pro možnost nabídnout Cashout vyhodnocení minimálně jedné sázkové příležitosti a Cashout tak lze využít i v rámci tzv. sólo sázky, která je uzavřena pouze na jednu sázkovou příležitost, dokonce je možné využít jej i např. před začátkem sportovního zápasu, na jehož výsledek je sázka uzavřena. Rovněž nadále platí, že lze Cashout využít i v rámci akumulovaných sázek a jejich variant, a to za předpokladu, že na tiketu existuje alespoň jedna sázková příležitost, jejíž výsledek není znám a zároveň ostatní sázkové příležitosti nebyly proherní. K odstavci 2: Za účelem eliminace potenciálních výkladových nejasností se staví najisto, že účastník hazardní hry není povinen přijmout nabídku dle odstavce 1.

K § 30:

K odstavci 1: V návaznosti na poznatky z praxe se doplňuje povinnost provozovatele respektovat kurs, ve kterém sázku přijal. Skutečnost, že byl kurs stanoven v důsledku chyby nebo nesprávného postupu není v tomto ohledu relevantní a nelze ji přičíst k tíži účastníka hazardní hry (vyjma případu předvídaného v odstavci 2). Nesprávně stanovený kurs je podnikatelským rizikem provozovatele, a to i v případě zjevné chyby nebo nesprávného postupu. Toto pravidlo se neuplatní v případě, kdy provozovatel přijme sázku, kde byly kursy na sázkovou událost z důvodu technické chyby stanoveny tak, že v kombinaci s jiným kursem umožňovaly jistou výhru. Tím se rozumí situace, kdy při vhodném rozložení sázek v daný okamžik na příslušnou sázkovou událost existuje potenciální možnost dosažení zaručené výhry (převyšující sázku) bez ohledu na výsledek takové sázkové události. Pokud dojde k takovému chybnému vypsání kursů, je provozovatel oprávněn sázky (ve smyslu jisté sázky) na sázkovou událost dotčené takovým chybným kursem zrušit. K odstavci 2: Provozovatel není vázán kursem stanoveným na základě chyby či nesprávného postupu, je-li tato chyba či nesprávný postup důsledkem lsti sázejícího či osoby, která sázky pro provozovatele přijímá. S ohledem na rozpor s dobrými mravy nelze takové jednání přičítat k tíži provozovatele.

K § 31:

Navrhovaná právní úprava zpřesňuje definici totalizátorové hry a explicitně vylučuje kursovou sázku jako hypotetický typ totalizátorové hry. O totalizátorovou hru se nejedná, je-li pro sázkovou příležitost výše výhry stanovena přímou úměrou k výhernímu poměru (tj. kursem).

K § 32:

K odstavci 1: Přejímá se stávající věcná úprava § 33, která se zpřesňuje v návaznosti na požadavky aplikační praxe. Oproti dosavadnímu znění dochází i ke zvýšení horní hranice úhrnné ceny výher na 90 % herní jistiny.

K odstavci 2: Oproti dosavadní právní úpravě § 33, která vymezovala herní jistinu jako součin počtu prodaných sázkových tiketů a výše vkladu za jeden sázkový tiket se nově herní jistina stanoví jako úhrn vložených sázek, jakožto přesnější vymezení. Nově se doplňuje možnost převodu nedosažených výher z předchozích sázkových období. Převod nedosažených výher z předchozích sázkových období a tím i navyšování herní jistiny je pro totalizátorovou hru typické. Současné znění zákona o hazardních hrách takovýto postup neumožňovalo, což mělo negativní dopad na konkurenceschopnost této hry. Obdobný koncept je již aplikován u loterií, u kterých je také umožněno, doplnění herní jistina o nedosažené výhry z předchozích sázkových období. Cílem navrhované změny je zvýšení atraktivity totalizátorové hry jak pro účastníky hazardní hry, tak pro provozovatele.

K bodu 59 (§ 33)

Pojmy sázková událost a sázková příležitost se za účelem zpřehlednění právní úpravy přesouvají z definičních ustanovení kursové sázky a totalizátorové hry do společných ustanovení ke kursové sázce a totalizátorové hře. Dále se uvedené termíny po věcné stránce zpřesňují. K odstavci 1: Sázkovou událostí může být např. výsledek fotbalového zápasu Olomouc:Ostrava, nebo počet rohů v tomto zápase. K odstavci 2: Sázkovou příležitostí může být např. výhra Olomouce, remíza atd. V kontextu výše uvedeného příkladu by sázkovou příležitostí bylo např. více jak 12,5 rohu.

K bodu 60 (§ 34)

Pojem sázkového tiketu se přesouvá z dosavadního § 28 odstavce 2 týkajícího se živé kursové sázky do společných ustanovení ke kursové sázce a totalizátorové hře. Důvodem je skutečnost, že se fakticky vztahuje ke všem kursovým sázkám a totalizátorovým hrám.

K bodu 61 (§ 36 odst. 1 písm. c))

V evidenci sázkových příležitostí se zpřesňuje požadavek evidovat skutečnosti, které se týkají kursů, tak, aby dopadal pouze na kursovou sázku; u totalizátorové hry z povahy věci se tato právní úprava z povahy věci neuplatní.

K bodu 62 (§ 37 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu vymezení pojmů sázková událost a sázková příležitost v § 33.

K bodu 63 (§ 37 odst. 5)

K ustanovení zakazujícímu přijímání sázek na některé sázkové události se doplňuje zákaz přijímat sázky na sázkovou událost, kterou je hra hazardní hry. Z adiktologického hlediska je sázení na hraní hazardních her nevhodné, neboť může podporovat negativní a patologické jevy s hazardními hrami spojené. Zákaz typicky dopadá např. na kursové sázky na výsledky zahraničních loterií.

K bodu 64 (§ 38 odst. 3)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu vymezení pojmů sázková událost a sázková příležitost v § 33.

K bodu 65 (§ 38a)

K odstavci 1: Za účelem zvýšení právní jistoty a v návaznosti na poznatky z praxe se doplňuje právní úprava vrácení vkladů. Ustanovení odstavce 1 o vrácení vkladů se uplatní při vracení vkladu v případě zrušení nebo zániku základního povolení ke kursové sázce nebo totalizátorové hře. Uvedené ustanovení bezprostředně navazuje na § 17p odstavec 2 písmeno c), tedy požadavek, aby byly v případě rušení uživatelského konta v důsledku zrušení nebo zániku základního povolení vyhodnoceny všechny hazardní hry, popř. vráceny vklady do hry hazardní hry, dojde-li k zániku či zrušení základního povolením před vyhodnocením relevantních her. Vklad je provozovatel povinen vrátit, pokud by vyhodnocení nastalo až po dni zrušení nebo zániku základního povolení a nedošlo k zániku uživatelského konta. Vklad se nevrací v případě, kdy na zanikající či rušené základní povolení bezprostředně navazuje vydání nového základního povolení; cíle je zajistit nepřerušené pokračování v provozování hazardních her. K odstavci 2: Vklad se vrací na uživatelské konto. Není-li uživatelské konto řízeno, např. u kursové sázky nebo totalizátorové hry na zvířecí dostih (§ 17a odst. 2), aplikuje se na vrácení vkladu ustanovení o uplatnění nároku na výhru.

K bodu 66 (§ 39 odst. 1)

V návaznosti na poznatky z praxe a za účelem eliminace možných výkladových nejasností se v rámci definice binga vypouští požadavek na vyplnění sázkového tiketu sázejícím. Vedle dosavadního požadavku na dosažením předem stanoveného vzorce na sázkovém tiketu na základě postupného losování čísel, který zůstává zachován, se výhra nově podmiňuje také oznámením této skutečnosti provozovateli stanoveným způsobem. Sázející nemusí tiket vyplňovat či zaškrtávat, požaduje se však, aby byl na základě vylosovaných čísel schopen dojít k předem stanovenému vzorci. Dosažení stanoveného vzorce zpravidla není spojeno s automatizovaným oznámením této skutečnosti provozovateli, proto se jako předpoklad výplaty výhry sázejícímu stanoví požadavek, aby informaci o dosažení vzorce oznámil provozovateli.

K bodu 67 (§ 39 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu bez věcného dopadu. Dle dosavadní i předkládané právní úpravy lze bingo provozovat pouze v kasinech. Za účelem předcházení potenciálním výkladovým nejasnostem se proto dotčené ustanovení v tomto ohledu zpřesňuje.

K bodu 68 (§ 39 odst. 3)

Úprava § 39 odst. 3 navazuje na věcný posun ve vymezení definice binga v odstavci 1. Dle navrhované právní úpravy již není nutné na sázkovém tiketu vytvořit (zaškrtat) vzorec, ale pouze dosáhnout předem stanoveného vzorce, proto se v tomto ohledu upravuje i požadavek na herní plán binga. Dále se provozovateli ukládá povinnost stanovit v herním plánu binga způsob, jakým mu má být informace o dosažení stanoveného vzorce sdělena.

K bodu 69 (§ 39 odst. 4)

Za účelem zpřesnění právní úpravy a odstranění potenciálních výkladových nejasností se provozovateli stanoví povinnost prodávat pouze takové sázkové tikety, které jsou řádně označeny předem stanovenými čísly. Cílem je eliminovat potenciální riziko doplnění čísel na sázkovém tiketu ze strany sázejícího, které by mohlo vést k záměně s číselnou loterií. V opačném případě by mohlo dojít také k porušení povinnosti nově ukládané odstavcem 5, aby měl každý tiket zařazený do jedné hry binga odlišné uspořádání čísel.

K bodu 70 (§ 39 odst. 5)

Nově se upřesňuje povinnost zajistit odlišné uspořádání čísel pouze pro sázkové tikety zařazené do jedné hry. Dosavadní právní úprava by při extenzivním výkladu mohla navozovat dojem vázanosti na nesplnitelnou podmínku různých číselných kombinací pro všechny hry binga daného provozovatele (s ohledem na existenci pouze omezeného množství kombinací uspořádání čísel).

K bodu 71 (§ 39 odst. 6)

Vedle stávající povinnosti prodeje sázkových tiketů na pokladně kasina se doplňuje nová povinnost zajistit vyplacení výher v pokladně kasina. Tato povinnost navazuje na novou úpravu vyplacení výher a požadavek zjednodušení procesu výplaty výhry pro účastníka hazardní hry. Z důvodu zvýšení právní jistoty se do zákona o hazardních hrách nově stanovuje zákaz, že provozovatel nesmí přijmout sázku do jedné hry binga ve více měnách. To znamená, že v rámci jedné hry binga mohou všichni účastníci hazardní hry vkládat sázky pouze v jedné měně. Takový požadavek je na provozování binga kladen mimo jiné i s ohledem na transparentnost dané hry a řádný výkon dozoru nad dodržováním podmínek řádného provozování.

K bodu 72 (§ 40 odst. 2)

Dosavadní podmínky provozování binga neumožňovaly převádět nevyplacené výhry z jedné hry binga do další hry binga. Nemožnost zmíněného převodu a související nemožnost navyšování herní jistiny mohly zapříčiňovat nižší atraktivitu binga pro sázející. Zavedením možnosti doplnit herní jistinu u binga o nedosažené výhry z předchozích sázkových období - tzv. jackpot se zvyšuje atraktivita binga pro sázející a tedy i pro provozovatele hazardních her. Na základě nové právní úpravy bude možné převést nevyplacené výhry z předchozích sázkových období do dalších her binga, čímž bude umožněn koncept podobný tzv. jackpotu. Obdobný princip je již dle stávající úpravy běžně využíván u loterií, u kterých je umožněno, aby byla herní jistina doplněna o nedosažené výhry z předchozích sázkových období.

K bodu 73 (§ 44)

K odstavci 1: Provozovatel musí zajistit, aby se uživatel prostřednictvím uživatelského konta mohl účastnit pouze a právě jedné hry technické hry. Účastník se nesmí prostřednictvím uživatelského konta účastnit více her technické hry současně, a to ani prostřednictvím jednoho technického zařízení, ani s využitím více technických zařízení. Další technické hry se účastník hazardní hry nesmí účastnit od okamžiku vložení sázky do hry technické hry, až do vyhodnocení této sázky hazardní hry. Toto se vztahuje jak na technickou hru provozovanou v herním prostoru, tak i na technickou hru provozovanou daným provozovatelem i na internetu. Není tedy možné zároveň vkládat sázky do land-based technické hry v herním prostoru a internetové technické hry provozované stejným provozovatelem. Jedná se o adiktologické opatření. K odstavci 2: Provozovatel musí znemožnit obsluhu více herních pozic technické hry umístěných v herním prostoru současně jedním uživatelským kontem. Účastník hazardní hry tedy nesmí být přihlášen k uživatelskému kontu na dvou a více herních pozicích v herním prostoru současně, a to i přesto, že je aktivní pouze na jednom z nich. Není tedy možné, aby se např. z jedné herní pozice účastnil prostřednictvím uživatelského konta hry technické hry a na druhé herní pozici např. spravoval nastavení svého uživatelského konta. V případě, že bude účastník hazardní hry přihlášen k uživatelskému kontu na jedné herní pozici, musí mu být současné přihlášení k uživatelskému kontu prostřednictvím další herní pozice znemožněno, případně musí být při novém přihlášení na původním zařízení odhlášen. Uvedené neplatí pro případ internetové technické hry. Fakticky tedy není vyloučeno, aby byl účastník hazardní hry přihlášen k uživatelskému kontu na herní pozici koncového zařízení v herním prostoru, a zároveň se přihlásil k uživatelskému kontu pro internetovou technickou hru u stejného provozovatele. Povinnost podle odstavce 1 však zůstává i v tomto případě zachována – pokud tedy vložil sázku do hry technické hry z herní pozice v herním prostoru, nemůže až do jejího vyhodnocení vložit sázku do hry internetové technické hry. K odstavci 3: Odstavec 3 upravuje tzv. povinnou přestávku ve hře. Povinná přestávka byla normována již v dosavadní právní úpravě, navrhovaná právní úprava ji v návaznosti na poznatky aplikační praxe za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností dále zpřesňuje a doplňuje, resp. podrobněji se určuje proces jejího stanovení. Pokud od posledního vyhodnocení sázky v nepřetržitém sledu sázek v délce alespoň 120 minut uplynulo méně než 15 minut, nesmí provozovatel umožnit účastníkovi hazardní hry vložení sázky do žádné technické hry, bez ohledu na to, zda je provozována v herním prostoru, nebo na internetu. Povinnost provozovatele neumožnit technickou hru trvá až do okamžiku, kdy uplyne 15 minut (tedy až do uplynutí 900. sekundy) od poslední vyhodnocené sázky realizované jako součást nepřetržitého sledu sázek v délce alespoň 120 minut. K odstavci 4 a 5: Odstavec 4 definuje nepřetržitý sled sázek pro účely dalšího použití v odst. 5. Odstavec 5 definuje způsob počítání délky nepřetržitého sledu sázek. Nepřetržitý sled sázek je zahájen vložením sázky do hry technické hry a následně pokračuje, pokud mezi vyhodnocením sázky a následným vložením sázky do hry není rozestup 15 minut a více. Čas (resp. délka prodlevy mezi jednotlivým vložením sázek) je jediným sledovaným kritériem. K jiným skutečnostem, např. že účastník v rámci nepřetržitého sledu opustil hru technické hry, nebo že se odhlásil z uživatelského konta, se nepřihlíží. V případě, že by byl rozestup mezi vyhodnocením sázky a vložením další sázky alespoň 15 minut (či více, tak se nepřetržitý sled sázek přerušuje a následně vložená sázka zahájí počítání intervalu pro nový nepřetržitý sled sázek. Toto je znázorněno v Příkladu č. 1. Do jednoho intervalu nepřetržitého sledu sázek se zahrnují všechny sázky do hry technické hry u daného provozovatele, a to bez ohledu na technické zařízení a způsob provozu. Na běh nepřetržitého intervalu tedy nemá vliv přesun k jiné herní pozici nebo střídání účasti na technické hře na herní pozici v herním prostoru (land-based) s účastí na internetové technické hře u stejného provozovatele. Nepřetržitý sled sázek je ukončen vyhodnocením poslední sázky vložené do hry technické hry v době do 120 minut od vložení první sázky v tomto nepřetržitém sledu sázek. Pokud účastník hazardní hry vloží do hry technické hry sázku v nepřetržitém sledu sázek, který byl zahájen vložením sázky např. v čase 119 minut a 59 sekund od vložení první sázky v tomto nepřetržitém sledu sázek, tak je tento nepřetržitý sled sázek ukončen až po vyhodnocení této sázky, a to bez ohledu na skutečnost, jak dlouho toto vyhodnocení trvá (viz Příklad č. 2). Až po tomto vyhodnocení začne plynout alespoň 15minutová povinná přestávka, během které nesmí provozovatel umožnit účastníkovi hazardní hry vložení sázky do žádné hry technické hry. Provozovatel nesmí umožnit účastníkovi hazardní hry vložení sázky do hry, pokud od posledního vyhodnocení sázky v nepřetržitém sledu sázek v délce alespoň 120 minut uplynulo méně než 15 minut. Je-li tato poslední sázka vyhodnocená např. ve 119. minutě a následně v tomto sledu sázek již není žádná další sázka vložena, může provozovatel umožnit účastníkovi hazardní hry vložit další sázku již 14 minut po skončení tohoto nepřetržitého sledu sázek, jelikož v takovém případě je splněna podmínka alespoň 15 minut bez vložení sázky do hry (viz Příklad č. 3). Účastník hazardní hry během této povinné přestávky není omezen v dalších úkonech, pouze ve vložení sázky do hry. Nadále tak může být přihlášený k uživatelskému kontu, které může obsluhovat, čímž se rozumí např. vklad a výběr peněžních prostředků, náhled na přehled transakcí na uživatelském kontě, uplatnění práva na reklamaci, nastavení sebeomezujících opatření či podání žádosti o zrušení uživatelského konta.

Příklad č. 1

Přihlášení kOdhlášení zPřihlášení k uživatelskémuuživatelskéhouživatelskému

50 min120 min

kontukontakontu

VloženíVyhodnoceníVloženíVyhodnoceníVyhodnocení sázkysázkysázkysázkysázky

Hra technické hry Prodleva meziZákaz vložení sázky do hry

Hra technické hry (účastník hazardní hryProdleva mezi vyhodnocenímHra technické hry (účastníkvyhodnocením sázky(účastník hazardní

(minimálně 15 min) od sází v min. intervalech)sázky a vložením další sázkyhazardní hry sází v min.a vložením dalšíhry sází v min. vyhodnocení poslední sázky 16 minintervalech)sázky 10 minintervalech)

50 minut10 minut60 minut15 minut 16 minut50 minut

Nepřetržitý sled sázek (50 min)Nepřetržitý sled sázek (50+10+60=120 min)Povinná přestávka (15 min)

Příklad č. 2

Přihlášení kOdhlášení zPřihlášení k uživatelskémuuživatelskéhouživatelskému kontukontakontu122 min

Vložení sázky do hry X poVyhodnocení

VloženíVyhodnoceníVložení sázkyVyhodnocenísázky vložené

prodlevě ve

sázkysázkypo prodlevěsázkydo hry X

119. minutě Hra technické hryZákaz vložení sázky do hry Prodleva mezi

Hra technické hry (účastník hazardníProdleva mezi vyhodnocením(účastník hazardní hry(minimálně 15 min) od

vyhodnocením sázky a hry sází v min. intervalech)sázky a vložením další sázkysází v min. intervalech)vyhodnocení poslední sázky 14 minvložením další sázky 5 min

50 minut14 minut50 minut5 minut3 minuty15 minut

Nepřetržitý sled sázek (50+14+50+5+3=122 min)Povinná přestávka (15 min)

Příklad č. 3

Přihlášení k uživatelskémuOdhlášení zPřihlášení k kontuuživatelskéhouživatelskému

120 min kontakontu

VloženíVyhodnoceníVložení sázkyVyhodnoceníVyhodnocení sázkysázkypo prodlevěsázkysázky

Hra technické hryZákaz vložení sázky do hry Prodleva mezi vyhodnocenímProdleva mezi

Hra technické hry (účastník hazardní(účastník hazardní hry(minimálně 15 min) od

vyhodnocením sázky a hry sází v min. intervalech)sázky a vložením další sázkysází v min. intervalech)vyhodnocení poslední sázky 14 minvložením další sázky 5 min

50 minut14 minut50 minut5 minut1 minuty14 minut

Nepřetržitý sled sázek (50+14+50+5+1=120 min)

Povinná přestávka (1+14=15 min)

K bodu 74 (§ 45 až 49)

Ke zrušení § 44 až 46: Ustanovení upravující registraci k hazardní hře se v této části ruší. Věcná úprava registrace se přesouvá do části první hlavy IV. Ke zrušení § 47: Navrhuje se zrušení institutu dočasného uživatelského konta. Dosavadní právní úprava v ustanovení § 46 odst. 2 umožňovala, za účelem účasti na technické hře neprovozované jako internetová hra, založení uživatelského konta i osobám, jejichž totožnost a věk nelze ověřit dálkovým způsobem prostřednictvím Ministerstva financí. Tato právní úprava směřovala pouze na osoby, které nejsou státním občanem České republiky. Předpokladem bylo provedení ověření totožnosti a věku osob žádajících o registraci pouze za fyzické přítomnosti identifikovaných a na základě jimi předloženého průkazu totožnosti. Dle dosavadního znění § 47, byl provozovatel povinen založit osobě, která není státním občanem České republiky a u které nelze ověřit totožnost a věk dálkovým způsobem, pouze dočasné uživatelské konto, které mohlo být aktivní nejdéle 90 dní. V praxi toto ustanovení přinášelo řadu problematických situací. Například u osob, které se pravidelně hazardní hry účastnily, byl provozovatel povinen jejich uživatelské konto rušit a případné zůstatky způsobem stanoveným v herním plánu vypořádávat. Při další účasti na technické hře neprovozované jako internetová hra však bylo dočasné uživatelské konto zakládáno znovu, což způsobovalo administrativní a finanční náklady na straně provozovatelů hazardních her a snižovalo komfort účastníků hazardních her. Omezení uvedené v § 47 dopadalo primárně na herní prostory s vysokou koncentrací občanů cizích států v příhraničních oblastech. Osoby, které nebyly státními občany České republiky, byly nuceny postupovat celý proces registrace po uplynutí 90 dnů znovu. Zrušením § 47, které upravuje dočasné uživatelské konto technické hry neprovozované jako internetová hra, dojde k eliminaci výše popsaných problematických situací. Při registraci osoby k účasti na technické hře neprovozované jako internetová hra, která není státním občanem České republiky, bude postupováno obdobně jako u osoby, která je občanem České republiky, podle části první hlavy IV. Od 1. ledna 2017 jsou provozovatelé technické hry (provozované jako internetová hra i neprovozované jako internetová hra) povinnými osobami podle AML zákona. To znamená, že jsou provozovatelé technické hry mimo jiné povinni provádět identifikaci všech klientů. Provozovatelé technické hry jsou tedy povinni plnit ustanovení AML zákona, čímž jsou implementována taková opatření, která omezují rizika spojená s legalizací výnosů z trestné činnosti a financováním terorismu a neexistuje objektivní důvod, proč odlišovat účastníky hazardních her – občany České republiky – od ostatních účastníků hazardních her. Z pohledu zákona o hazardních hrách je potom zásadní, aby se žádný účastník hazardní hry neúčastnil technické hry bez řádné identifikace a registrace a zřízeného uživatelského konta podle § 45. Vzhledem ke skutečnosti, že u účastníka hazardní hry – občana cizího státu – nelze v některých případech ověřit totožnost a věk dálkovým způsobem prostřednictvím Ministerstva financí, je nutné trvat na možnosti registrace pouze za předpokladu fyzické přítomnosti osoby žádající o registraci k uživatelskému kontu. Odstraněním institutu dočasného uživatelského konta u technické hry neprovozované jako internetová hra pro osoby, které nejsou státními občany České republiky, dojde ke sjednocení právní úpravy v rámci uživatelského konta u technické hry neprovozované jako internetová hra pro osoby, které nejsou státními občany České republiky, a pro osoby, které státními občany České republiky jsou. Rovněž osoby, které nejsou státními občany České republiky, nebudou muset opakovat proces registrace každých 90 dnů. Ke zrušení § 48: Ustanovení upravující zákaz převodu mezi uživatelskými konty se v této části zrušuje. Věcná úprava je předmětem obecných ustanovení upravujících uživatelské konto napříč všemi druhy hazardních her a uživatelské konto k internetové hře v části první, hlava IV. Ke zrušení § 49: Ustanovení upravující informační povinnost se zrušuje. Věcná úprava tohoto institutu se přesouvá do části první, hlavy II.

K bodu 75 (§ 50 odst. 2)

V dosavadním textu je uvedena chybná fyzikální jednotka. Namísto sekundy, což je jednotka času, je uvedena vteřina, což je jednotka úhlová.

K bodu 76 (§ 50 odst. 3)

Toto ustanovení se zrušuje. Příslušná materie se za účelem zpřehlednění a zpřesnění přesouvá do § 44.

K bodu 77 (§ 52 odst. 3)

S ohledem na zvýšenou rizikovost hazardních her provozovaných prostřednictvím internetu a vyšší riziko patologického hráčství u hazardních her provozovaných v této formě, se navrhuje snížit limit pro maximální výši jedné sázky u technické hry provozované jako internetová hra.

K bodu 78 (§ 53)

Institutu nejvyšší hodinové prohry se zrušuje. Právní úprava v praxi nevyvolávala v kontextu nákladů a přínosů zamýšlené účinky. Z důvodu nastavení vysokého limitu nejvyšší hodinové prohry bylo stanovené hranice dosahováno jen velmi zřídka, způsob výpočtu nejvyšší hodinové hry nebyl pro účastníky hazardní hry dostatečně srozumitelný a pochopitelný. U technické hry existují další regulační opatření zodpovědného hraní, která plní podobný účel, tedy omezují objem prosázených prostředků (nejvyšší sázka či sebeomezující opatření), a s ohledem na nízkou efektivitu se jeví jako vhodné požadavek nejvyšší hodinové prohry zcela vypustit. Případná úprava parametrů by v tomto ohledu měla také pouze omezený dosah.

K bodu 79 (Část druhá hlava V)

V rámci části druhé hlavy V jsou vymezeny definiční znaky živé hry, a to včetně vymezení hracího stolu živé hry, hodnotových žetonů, hracích žetonů a turnajových žetonů používaných v rámci karetního turnaje, který je zde rovněž vymezen.

K hlavě V: K dílu 1: K § 57:

V návaznosti na poznatky z praxe se právní úprava živé hry zpřesňuje a doplňuje. I přes dílčí úpravy související s vymezením živé hry zůstává zachována tradiční povaha kasinových her, při kterých hráči s hodnotovými, hracími či turnajovými žetony hrají u hracích stolů živou hru, kterou řídí krupiér.

K odstavci 1: Oproti stávající úpravě, která vymezuje živou hru s ohledem na zvláštní charakter jejího provozu bez výslovného označení jako hazardní hra, se živá hra upravuje přiměřeně k úpravě ostatních druhů hazardních her jako hazardní hra se svébytnými znaky. V pořadí prvním charakterizujícím znakem živé hry je hra sázejících na hracím stole živé hry, bez kterého nelze živou hru vůbec provozovat. Hrací stůl je zákonem o hazardních hrách stanoven jako zásadní prvek živé hry, na kterém se bezprostředně odehrává živá hra a na kterém jsou činěny veškeré úkony, které bezprostředně s živou hrou souvisí. Podmínky provozu hracího stolu upravuje samostatný paragraf. Mezi nejdůležitějšími podmínkami provozování živé hry je však třeba zmínit především žetony jako jeden z hlavních prvků živé hry, který společně s ostatními definičními znaky a podmínkami provozování odlišuje živou hru od ostatních druhů hazardních her, což dokládá i podmínka pro provozování živé hry jako internetovou hru, pro kterou je též stanovena zákonná podmínka žetonů. Dalším prvkem odlišujícím živou hru od jiných druhů hazardních her je možnost účasti více hráčů v rámci jedné hry živé hry, přičemž mezi hráči navzájem a mezi hráči a krupiérem dochází k interakci. Zároveň herní strategie jednoho hráče může ovlivnit výsledek hry ostatních hráčů u daného hracího stolu živé hry a zároveň je možné v jedné hře živé hry uskutečňovat více sázek, což představuje další rozdíl mezi živou hrou a technickou hrou. Základní ustanovení k živé hře dále rozděluje živou hru podle toho, zda účastníci hrají proti krupiérovi, tzn. proti provozovateli živé hry, nebo zda hrají živou hru mezi sebou navzájem, byť za neopominutelné přítomnosti krupiéra. K odstavci 2: Nová úprava zavádí pojem „karetní turnaj“ v živé hře a navazuje tak na dosavadní výklad, že turnaj živé hry lze provozovat pouze jako turnaj v karetní hře z důvodu, že jedině karetní hry mohou být ze své podstaty hrami, kdy sázející hrají jeden proti druhému. Pořadí demonstrativního výčtu odráží skutečnost, že je v českém hazardním prostředí mezi typy živé hry tradičně nejvýrazněji zastoupena ruleta, následována ostatními typy živé hry. Mezi typy živých her vypsané v demonstrativním výčtu spadá většina tradičně provozovaných kasinových her. V případě rulety jsou takovými živými hrami například americká nebo francouzská ruleta, mezi karetní hry proti krupiérovi lze zařadit blackjack, baccarat nebo caribbean stud poker a mezi karetní hry, kde hrají hráči proti sobě lze zařadit hry postavené na pravidlech texas hold’em poker, které jsou provozovány buď formou karetního turnaje, nebo jako cash game, hru v kostky zastupuje například craps. K odstavci 3: Stávající úprava užívá pojem krupiér, aniž by ho výslovně vymezila. Podle nové úpravy je krupiérem fyzická osoba, která je s provozovatelem v pracovněprávním či obdobném vztahu a která činí nezbytné úkony k provozování živé hry. Vymezení krupiéra jako fyzické osoby fakticky zakládá nemožnost nahradit pozici krupiéra softwarem, který by zastoupil úlohu krupiéra při živé hře, a to ani u přenášené živé hry. Jedinou výjimkou z požadavku na účast krupiéra jakožto fyzické osoby, kterou zákon o hazardních hrách připouští, je provozování karetních her, kde hráči hrají jeden proti druhému tj. her postavených zejména na pravidlech texas hold‘em poker prostřednictvím internetu. Přítomnost krupiéra je nepostradatelným prvkem živé hry a v podstatě i jejím rysem, jelikož krupiér činí veškeré úkony bezprostředně související s živou hrou, zajišťuje její plynulost a provozovatel jeho prostřednictvím plní povinnost řádného provozování. Mezi hlavní úkony krupiéra patří prodej žetonů účastníkům výměnou za peněžní prostředky, přijímání a vyhodnocování sázek, manipulace s žetony (krupiér sestavuje výplatu účastníkovi v žetonech způsobem, ze kterého nemůže vzejít pochybnost o výši výplaty), míchání karet (krupiér zná zavedené postupy a techniky míchání karet, které zaručují dodržení náhodného výsledku hazardní hry). Typicky je krupiérem držitel osvědčení o absolvování krupiérského kurzu nebo osoba, která jiným způsobem prokáže znalosti potřebné k řádnému vedení živé hry na hracím stole. Zákon o hazardních hrách neupravuje veřejnoprávní požadavky na výkon povolání či kvalifikaci krupiéra. Zákon o hazardních hrách ponechává na soukromoprávním vztahu provozovatele a krupiéra zajištění skutečnosti, že krupiérem je osoba, která je schopna dostát veškerým povinnostem ukládaným právními předpisy v oblasti hazardních her. Prováděcím předpisem ministerstvo může blíže specifikovat některé ze zavedených postupů vyvracejících pochybnost o transparentnosti a řádném průběhu hry, které je povinen krupiér dodržet před zahájením nebo během hry živé hry. Příkladem zavedeného postupu může být způsob míchání karet (tzv. semi shuffle, riffle shuffle, aj.), správného vyslání kuličky do ruletového kola (tzv. spin) nebo rozdělování (tzv. cutting nebo dropcutting) a sběr žetonů (tzv. chipping). Krupiér musí být v souladu se zákonným požadavkem nepřetržitého provozu započitatelných stolů živé hry v kasinu u započitatelného stolu živé hry přítomný po celou dobu provozu. Bližší úpravu této povinnosti stanoví zvláštní zákonná norma vztahující se k podmínkám provozování herního prostoru.

K § 58:

K odstavci 1: Za účelem zvýšení právní jistoty se zpřesňuje vymezení stávajícího zákonného omezení provozování živé hry na herní prostor. Nově norma na tomto místě výslovně uvádí kasino jako druh herního prostoru, ve kterém jako jediném lze provozovat živou hru. K odstavci 2: Nově se v zákoně o hazardních hrách zpřesňuje a doplňuje také stávající zákaz provozování živé hry ve více měnách na jednom hracím stole živé hry současně vycházející podmínek základního povolení a z prováděcích předpisů upravujících poskytování výkaznictví. Takový požadavek je na provozování živé hry kladen mimo jiné s ohledem na transparentnost a řádný výkon dozoru nad dodržováním podmínek řádného provozování. V případě provozu živé hry ve více měnách současně na jednom stole by docházelo k nejasnostem souvisejícím s výší vkladů, výher a jiných plnění poskytovaných účastníkem a provozovatelem. Požadavek na provozování živé hry na hracím stole v jediné měně v jeden okamžik je nezbytný nejen za účelem zajištění řádného poskytování výkaznictví v oblasti hazardních her, ale i v souladu s požadavkem ochrany hráče jako zájmu chráněného zákonem o hazardních hrách. Účastník živé hry svá rozhodnutí, mezi která patří i výše jednotlivých sázek, provádí strategicky, přičemž tuto strategii může ovlivnit i výše sázek ostatních hráčů. Z toho důvodu je zapotřebí, aby nevznikly žádné pochybnosti o výši sázky všech ostatních účastníků živé hry. Takové pochybnosti by mohly vyvstat, pokud by byl povolen provoz živé hry ve více měnách současně. Obdobně je jasný přehled o výši přijímaných sázek a vyplácených výher i v zájmu samotného provozovatele hazardní hry. Obdobnou podmínku zákon o hazardních hrách dále stanoví i v případě karetního turnaje. K odstavci 3: Zavádí se zmocnění vydat vyhlášku, ve které ministerstvo stanoví postupy provozovatele, kterými minimalizuje pochybnosti o úpravách zařízení a pomůcek užívaných při živé hře. Zařízeními a pomůckami můžou být v závislosti na typu provozované živé hry například ruletové kolo, karty, zařízení pro míchání karet, kostky, zařízení pro míchání kostek. Lze tak ve vyhlášce zakotvit povinnosti známé doposud spíše jen jako lege artis v oblasti provozování hazardních her týkající se zejména zavedených krupiérských postupů. Ve vyhlášce tak může nově ministerstvo přesně vymezit postup krupiéra a dalších osob pověřených provozovatelem (např. inspektora, manažera kasina, pokladní) k manipulaci s žetony a hotovostí na hracích stolech. Mezi taková opatření upravená vyhláškou mohou spadat i standartní postupy rozkládání bankovek na hracích stolech a na pokladně kasina způsobem, tak aby na kamerovém záznamu bez jakýchkoliv pochybností byly zřejmé hodnoty jednotlivých bankovek i jejich celkový součet, dále standartní postupy a pravidla při manipulaci s žetony tj. rozdělování, skládání a roztahování žetonů, tak aby byla z kamerového záznamu bez jakýchkoliv pochybností zřejmá veškerá manipulace s žetony. Dále mohou být upraveny konkrétní způsoby míchání karet, správného vyslání kuličky do ruletového kola (způsoby blíže popsané v části důvodové zprávy věnované krupiérovi), konkrétní způsoby prokázání úplnosti a spolehlivosti z hlediska generování náhody u zařízení a pomůcek užívaných při hře hazardní hry atd. Takovými postupy může být při hře rulety viditelné ověření vyvážení do kříže zvláštní vodováhou k tomu určenou, při karetní hře ukáže před účastníky líc všech karet, aby bylo zřetelné, že je celá sada kompletní apod. Za dodržování takových výše uvedených postupů odpovídá provozovatel, odpovědnost konkrétní osoby lze dovodit pouze v soukromoprávní rovině vymezené vztahem provozovatele s krupiérem nebo jinou provozovatelem pověřenou osobou.

K dílu 2: K § 59:

Nově zákon o hazardních hrách vymezuje podrobněji podmínky vztahující se k hracímu stolu živé hry. Hrací stůl živé hry je zařízení, které je nezbytné k provozování živé hry, zpravidla je potaženo hracím plátnem, na kterém jsou vymezená hrací pole pro umístění sázek v žetonech. Hrací stůl zpravidla zahrnuje zásobník na žetony (float) a pokladnu na peněžní prostředky, pokud jsou přijímány peněžní prostředky účastníků přímo na hracím stole živé hry (případně ještě pokladu na spropitné). Podle typu živé hry, která je na konkrétním hracím stole živé hry provozována, může být jeho součástí ruletové kolo, prostor vyhrazený pro zásobník a odkladač karet, prostor pro rozdávání karet nebo další pomůcky využívané při živé hře. K odstavci 1: Pro jednoznačnou identifikaci hracího stolu živé hry za účelem výkonu správního dozoru v oblasti provozování hazardních her je nově zákonem o hazardních hrách stanovena povinnost viditelně označit konkrétní hrací stůl živé hry. Tato úprava navazuje na stávající výkazní povinnosti. K odstavci 2: V odstavci 2 se vymezuje evidenční číslo jakožto číslo nebo identifikátor, jehož prostřednictvím je hrací stůl v daném kasinu označen unikátně a nezaměnitelně s jiným hracím stolem v témže kasinu. Evidenční číslo nebo jiný identifikátor hracího stolu živé hry by měl být totožný s tím, který je uváděn v povolení k umístění herního prostoru. Daná povinnost navazuje na ustanovení § 72d a je nezbytná pro jednoznačnou identifikace daného stolu např. pro účely odstávek či dozorovou činnost. K odstavci 3: Odstavec 3 vymezuje povinnost zajistit, aby zařízení, kterým je vytvářen náhodný proces výsledku hry živé hry v kasinu, bylo integrovanou součástí hracího stolu živé hry. Mezi taková zařízení lze zařadit např. ruletové kolo, či kolo štěstí. Není nutné, aby dané zařízení, které tvoří integrovanou součást hracího stolu, bylo současně pevnou částí stolu, musí s ním však tvořit určitý logický celek. Toto ustanovení zohledňuje stavbu hracího stolu živé hry pro ruletu a skutečnost, že ruletové kolo není k tomuto stolu pevně připevněno, a tedy se může volně otáčet a případně vyměnit. Tato povinnost se rovněž nedotkne pomůcek, jako jsou kostky či karty.

K § 60:

K odstavci 1: V návaznosti na poznatky z praxe se zpřesňuje a doplňuje úprava hodnotových žetonů, která byla doposud předmětem § 58. Hodnotové žetony musí mít vyznačenu hodnotu a označení měny. Označení měny zahrnuje zkratku měny (Kč, CZK, EUR), standardně užívané znaky měn (€, $) i plný název měny (koruna česká). Živé hry se lze účastnit pouze prostřednictvím hodnotových a hracích žetonů, při karetních turnajích jsou používány turnajové žetony. Hodnotové žetony jsou jedinečné oproti hracím a turnajovým žetonům, protože zobrazují reálnou hodnotu vložených peněžních prostředků a reprezentují tak zároveň peníze i měnu živé hry, které se účastník hazardní hry účastní. S ohledem na uvedené je nutné, aby všechny žetony stejné hodnoty byly vyhotoveny podle stejného vzoru. Hmotná podstata hodnotových žetonů zajišťuje, že se živá hra nebude uskutečňovat prostřednictvím tabletů, nebo jiného elektronického zařízení, což by narušovalo samotnou podstatu a charakter živé hry v kasinu. K odstavci 2: Nově se sada hodnotových žetonů definuje jako soubor hodnotových žetonů v jedné měně. Žetony v jedné sadě musí být od sebe jednoznačně odlišitelné, a to jak pro účastníky hazardní hry, tak i pro kontrolu celní správy (tj. z kamerového záznamu). K odstavci 3: Tímto ustanovením se provozovatel zprošťuje dosavadní povinnosti používat ve všech jím provozovaných kasinech stejnou sadu hodnotových žetonů. Navrhovanou úpravou dochází k narovnání faktického stavu trhu s relativně rigidním zněním zákona o hazardních hrách, jelikož provozovatelé zcela legitimně mohou požadovat provozování v různých kasinech s různými sadami hodnotových žetonů (např. chtějí-li mít na žetonech uvedený název konkrétního kasina). Zároveň se provozovateli, který má povoleno více herních měn, stanovuje povinnost používat v daném kasinu pro každou herní měnu zvláštní sadu hodnotových žetonů. K odstavcům 4 a 5: Odstavce 4 a 5 normují možnost výměny celé sady, nebo její části v kasinu s nepřetržitým provozem, a to takovým způsobem, aby nebyla narušena plynulost provozu kasina. Ustanovení podrobně upravuje podmínky, za kterých je možné sadu, nebo její část nahradit, stanovuje povinnosti provozovatele a zároveň chrání hráče, který po provozovatelem stanoveném rozhodném okamžiku má u sebe hodnotové žetony z původní sady. Dané ustanovení nevylučuje i potenciální pozdější výměnu, přistoupí-li na ni provozovatel.

K § 60a:

K odstavci 1: Ustanovení týkající se hracích žetonů vychází z dosavadního znění § 58 odst. 2. Pro narovnání právního a faktického stavu byla do definice hracích žetonů doplněna svázanost žetonů s konkrétním účastníkem hazardní hry a použitelnost pouze u hracího stolu živé hry, u kterého byly hrací žetony vyměněny. Požadavek na hmotnou podstatu hracích žetonů zajišťuje, že se živá hra nebude uskutečňovat prostřednictvím tabletů. Tato úprava navazuje na další ustanovení zákona o hazardních hrách, např. ustanovení o krupiérovi nebo hracím stole.

K odstavci 2: Účastník kdykoliv může požádat o výměnu mezi hracími a hodnotovými žetony, krupiér tuto výměnu provede bezodkladně, ihned, popř. jakmile je to možné (nemusí být ihned z důvodu procesu hry a manipulace na hracím stole).

K § 60b:

K odstavci 1: Úprava vychází z dosavadního znění § 60 odst. 4, který upravoval nákup žetonů. Nově se za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností právní úprava doplňuje a zpřesňuje, zejména ve vazbě na nákup hodnotových žetonů u hracího stolu. U hracího stolu je nákup hodnotových žetonů možný za podmínky, že nákup probíhá ve stejné měně, která se u daného hracího stolu užívá, a která je uvedena na vývěsce na hracím stole, tedy peněžní prostředky i žetony jsou povinně ve stejné měně. Uvedená úprava navazuje zejména na novou úpravu hracích stolů (§ 59), ale i dalších ustanovení týkající se živé hry. K odstavci 2: Provozovatel je povinen evidovat všechny platební transakce s žetony; tato povinnost vychází z požadavku zajištění efektivní kontroly a transparentnosti těchto transakcí i v návaznosti na právní úpravu v oblasti zamezení legalizace výnosů z trestné činnosti. K odstavci 3: Úprava vychází z dosavadního znění § 58 odst. 5 a zpřesňuje se pro účely výkaznictví a dodržování sebeomezujících opatření. K odstavci 4: Odst. 4 normuje povinnost provozovatele směnit hodnotové žetony na pokladně kasina za peněžní prostředky. Zároveň se připouští možnost vyplatit peněžní prostředky bezhotovostně (bezodkladně), pokud k tomu udělí souhlas hráč. I zde je normována z důvodů ochrany hráče a případné reklamace povinnost vystavit o takovéto bezhotovostní transakci, resp. uplatnění nároku na výplatu potvrzení. Obsahové náležitosti upravuje § 10b odst. 5, přičemž se použijí pouze relevantní obsahové náležitosti tohoto ustanovení. Provozovatel do potvrzení uvede minimálně následující: identifikační údaje provozovatele a účastníka hazardní hry, výši vyplácených prostředků, důvod nevyplacení v hotovosti (v tomto případě tedy na žádost hráče), identifikátor účtu, na který byly peněžní prostředky poukázány, den, čas a místo vystavení potvrzení o uplatnění nároku na vyplacení peněžních prostředků a identifikaci fyzické osoby podle §10b odst. 5 písm. h), která toto potvrzení vystavila. K odstavci 5: Dochází k zpřesnění dosavadní právní úpravy, která zakazovala používat hodnotové nebo hrací žetony k úhradě dluhu, který nevznikl z hazardní hry. Z důvodu obsolence se vypouští zákaz uhradit hracími žetony dluh, který nevznikl z hazardní hry. Již dle dosavadní právní úpravy nebylo fakticky možné hracími žetony dluh uhradit, neboť jsou bezprostředně navázané na konkrétního účastníka a konkrétní hrací stůl. Jedná se o adiktologické opatření. K odstavci 6: V nezměněné podobě se přejímá znění dosavadního § 58 odst. 9. Jedná se o záznamní povinnost, která slouží k zajištění kontroly řádné transakce s žetony. Za účelem eliminace potenciálních manipulací s žetony musí být informace zaznamenána v den zjištění ztráty či nevrácení hodnotových žetonů.

K § 60c:

V právní úpravě se nově doplňuje zákaz převodu mezi pokladnami. Pokladnou pro dotování hodnotových žetonů je myšlen tzv. float, který je umístěn na hracím stole živé hry, pokladnou na spropitné je myšlen tzv. tips box, tedy prostor pro vkládání dýšek určených pro personál, který je rovněž umístěn na hracím stole, a pokladnou kasina je myšlena pokladna, ve smyslu § 60b odst. 1, tedy pokladna, která není umístěna na hracím stole. V odstavci 1 se zakazuje převod peněžních prostředků, v odstavci 2 se zakazuje dotace hodnotových žetonů mezi hracími stoly. Navrhovaná úprava má za cíl zvýšení transparentnosti a minimalizaci prostoru pro obcházení daňových povinností, případně povinností stanovených AML zákonem. K odstavci 1: V návaznosti na poznatky z praxe se v odstavci 1 nově upravuje zákaz převodu peněžních prostředků mezi jednotlivými pokladnami. K odstavci 2: Provozovatel nesmí umožnit jakékoli osobě dotování hracího stolu živé hry z jiného hracího stolu. V rámci jednoho provozního úseku nesmí provozovatel převádět žetony z tzv. floatu (pokladny pro dotování hodnotových žetonů) na jednom hracím stole do floatu na jiném hracím stole, to samé platí i v případě tzv. tips boxu (pokladny na spropitné). Hodnotové žetony se nesmí přenášet z hracího stolu na jiný hrací stůl, rozměnění je možné za podmínek určených vyhláškou, ale výměna různých částek nikoliv. Úprava je navázaná na reporting, monitoring a opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Tím ale není vyloučena možnost v průběhu provozního dne dotovat pokladnu pro dotování hodnotových žetonů (umístěná na hracím stole) z pokladny kasina.

K § 60d:

Vymezení karetního turnaje vychází z tradičního obecného vnímání slova turnaj, který je principiálně založen na soutěži většího počtu účastníků, kteří např. ve hře, sportu, či jiné disciplíně zápasí o celkové vítězství. Turnaj se sestává z řady jednotlivých utkání, na jejichž základě je určen vítěz turnaje. Typickým formátem turnaje je např. vyřazovací turnaj, v němž se po každém kole počet aktivních účastníků sníží. Dále se stanovuje, že turnaj živé hry je možné provozovat pouze v případě karetních her. Tyto karetní hry jsou typicky založeny na principu texas hold´em poker. Nejeví se jako žádoucí umožnit turnaj v jiných kasinových hrách, neboť jsou z podstaty nastaveny jako hra proti krupiérovi a taková forma turnaje, byť karetního, je z toho titulu nepovolitelná.

K § 60e:

Zakazují se jiné turnaje než karetní. Zákaz vychází z toho, že nekaretní hry (např. ruleta, kostky) jsou ze své podstaty hrami proti krupiérovi a nelze jejich pravidla účelně přetvářet na hry, kde hráči porovnávají výsledek hry navzájem (jejich výhra, nebo prohra je závislá na výsledku ostatních hráčů). Zároveň nelze toto ustanovení vykládat tak, že je možné veškeré karetní hry provozovat formou turnaje, jelikož základní pravidla karetní hry musí umožňovat takovýto způsob provozování. Mezi karetní hry, které lze provozovat jako turnaj, lze zpravidla zařadit ty karetní hry, které je možné provozovat jako cash game (tedy hry hráče proti hráči neprovozované jako turnaj). Jinými slovy se jedná o karetní hry založené např. na principu texas hold´em.

K § 60f:

K odstavci 1: Za účelem zajištění transparentnosti a kontrolovatelnosti požadavků stanovených pro karetní turnaje se normuje požadavek na (zjevnou) odlišnost turnajových žetonů od hodnotových žetonů. Pouhým pohledem musí být pro hráče i pro kontrolní orgán seznatelné, zda se na daném hracím stole živé hry uskutečňuje karetní turnaj, či jiná živá hra. Hmotná podstata turnajových žetonů zajišťuje, že se živá hra nebude uskutečňovat prostřednictvím tabletů, nebo jiného elektronického zařízení. K odstavci 2: V návaznosti na požadavky z praxe se upravuje postup pro případ, že oproti úplné úhradě vkladu nejsou bezprostředně vydávány hodnotové žetony. Toto ustanovení vychází ze stávající praxe, kdy je turnaj zpravidla vypisován s časovým předstihem. Zájemcům je zpravidla v mezidobí od vypsání turnaje do jeho konání umožněno za účelem zajištění míst v turnaji zaplatit vklad do turnaje, avšak hodnotové žetony jsou vydávány až na počátku turnaje. V takovém případě musí provozovatel účastníkovi turnaje vystavit potvrzení, které obsahuje zákonem o hazardních hrách stanovené údaje. Tato právní úprava samozřejmě nevylučuje ani možnost zaplatit vklad do turnaje až bezprostředně před jeho zahájením, přičemž v takovémto případě účastník turnaje od provozovatele obdrží rovnou turnajové žetony. V případě vícedenních turnajů vystavuje provozovatel na konci každého dne potvrzení s tím, že turnajové žetony jsou oproti potvrzení vydávány následující den turnaje. K odstavci 3: Výdej turnajových žetonů lze provádět pouze na pokladně kasina nebo u hracího stolu živé hry (zapojeného do turnaje). Uvedeným ustanovením je sledováno naplnění transparentnosti a potřeb řádného monitoringu a možnost efektivní kontroly povinností související s transakcí s žetony a penězi dozorujícím orgánem. K odstavci 4: V případě vícedenních turnajů nebo jiném přerušení turnaje se na konci hracího dne či k okamžiku jiného přerušení turnajové žetony odevzdají, spočítají a účastníkům karetního turnaje se vystaví potvrzení o jejich množství a celkové hodnotě. Následující den turnaje dostane účastník turnaje na základě tohoto potvrzení hodnotově odpovídající turnajové žetony. K odstavci 5: V návaznosti na nově normovanou právní úpravu karetních turnajů se za účelem eliminace potenciálních výkladových nejasností explicitně zakazuje jakákoliv výměna turnajových žetonů nejen v průběhu konání karetního turnaje. Jedinou možností výplaty peněžních prostředků je výplata výhry po skončení karetního turnaje provedená v souladu s § 4 písm. h) bod 3. K odstavci 6: Odstavec 6 přejímá a zpřesňuje znění dosavadního § 58. Obdobně jako pro hodnotové žetony (§ 60b odst. 5) se stanoví zákaz použít turnajové žetony k úhradě jakéhokoliv dluhu, který nevznikl z hazardní hry.

K bodu 80 (§ 61 odst. 1)

Za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností se navrhuje zpřesnění definice tomboly. Novou právní úpravou se doplňuje explicitní požadavek na existenci jednoznačné souvislosti mezi konanou tombolou a kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní či jinou společenskou akcí, která je tradičně spjatá s konáním tomboly. Typicky se zde jedná o tomboly provozované na plesech a jiných slavnostech či akcích pořádaných různými spolky. Vymezení těchto společenských akcí je nutno chápat v nejširším smyslu. Věcně nedochází k žádné významové změně definice tomboly.

K bodu 81 (§ 61 odst. 2)

Ustanovení § 61 odst. 2 se zpřesňuje tak, aby odpovídal stávající obvyklé praxi. Sázkový tiket do tomboly je zpravidla součástí vstupenky na společenskou akci, např. na ples. Na této vstupence nemusí být uvedena výše vkladu, nicméně provozovatel je povinen s výší vkladu účastníka hazardní hry seznámit, a to např. na prodejním místě vstupenek na společenskou akci. Ustanovení § 61 odst. 2 nevylučuje, aby byl sázkový tiket a vstupenka na samostatném nosiči (papíru), však musí být prodáván buď na místě, kde se prodávají vstupenky, nebo přímo na dané akci. K zakoupení jednoho či více tiketů tedy musí účastník hazardní hry disponovat nejméně jednou vstupenkou. Typicky si zde lze představit ples, na který si účastník zakoupí při vstupu vstupenku a k ní sázkový tiket, případně vícero tiketů. V průběhu plesu usoudí, že si koupí další sázkové tikety a přikoupí je přímo v sále od příslušné osoby provozovatele.

K bodu 82 (§ 61 odst. 3)

Nový odstavec 3 upřesňuje § 61 odstavec 2. Za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností se zpřesňují požadavky kladené na tombolu. Výslovně se normuje vzájemná časová provazba mezi tombolou a kulturní akcí, ke které se vztahuje. Pokud již daná akce skončila, nelze již tombolu losovat ani vyplácet výhry. Dané ustanovení nevylučuje samozřejmě potenciální postup, kdy by výhry formálně „vyplacena“ byla např. formou poukazu, ale dočasně by byla, např. s ohledem na její velikost, či horší manipulovatelnost, v úschově u provozovatele tomboly nebo dodavatele výhry.

K bodu 83 (§ 61 odst. 4)

Úprava tohoto ustanovení je jednak legislativně technickou úpravou nezbytnou v návaznosti na navrhované změny v textaci a systematice zákona o hazardních hrách, jednak valorizací hranice pro pořádání tomboly ve zjednodušeném režimu. Navrhuje se zvýšení hranice ze 100 000 Kč na 200 000 Kč, a to z důvodu promítnutí inflačního vývoje od doby přijetí zákona o hazardních hrách. Zvýšení hranice není v rozporu se smyslem a účelem zákona o hazardních hrách - tombola s herní jistotou do 200 000 Kč není zatížena zvýšeným rizikem patologických jevů spojených s provozováním hazardních her a respektuje specifika spojená s tradičním provozováním tombol.

K bodu 84 (§ 64 odst. 1)

Navrhuje se změnit hranici pro turnaj malého rozsahu, jakožto specifického malého karetního turnaje z 500 Kč na 1 000 Kč, a to z důvodu promítnutí inflačního vývoje od doby přijetí zákona o hazardních hrách.

K bodu 85 (§ 65 odst. 2)

Navrhovaná právní úprava reaguje na zavedení nového institutu „studia“ v § 68c. Studio je dle § 68c odst. 1 specifickou částí kasina, která slouží k přenosu živé hry. Prostřednictvím studia může provozovat přenášenou živou hru také jiný provozovatel, kterému k tomu bylo uděleno základní povolení pro provozování internetové živé hry (§ 68c odst. 5).

Vůči tomuto ustanovení speciální právní úprava studia tedy za účelem sdílení studia prolamuje povinnost, aby byly v herním prostoru vždy provozovány hazardní hry pouze jednoho provozovatele. S ohledem na tuto novou právní úpravu se navrhuje vypustit slovo „vždy“, které by mohlo vyvolat pochybnosti o vztahu právních norem upravujících herní prostor a kasino. Zároveň se však nic nemění na skutečnosti, že v jednom herním prostoru může provozovat hazardní hry land-based pouze jeden provozovatel.

K bodu 86 (Nadpis § 66)

S ohledem na navrhované změny v systematice zákona o hazardních hrách se dosavadní nadpis nahrazuje nadpisem novým, odpovídajícím následující upravované materii. Právní úpravy informační povinnosti se přesouvá do § 13b.

K bodu 87 (§ 66 odst. 1)

V návaznosti na změnu systematiky zákona o hazardních hrách se právní úprava informační povinnosti v herním prostoru přesouvá do § 13b a v tomto místě se zrušuje.

K bodu 88 (§ 66 odst. 1)

Nově se v § 66 odst. 1 rozšiřuje zákaz umístění reklamy, sdělení nebo jakékoliv jiné formy propagace na provozování hazardních her i na takovou reklamu, která je umístěna v bezprostřední blízkosti budovy, ve které se nachází herní prostor. Toto rozšíření reaguje na dosavadní zkušenosti dozorových orgánů, kdy byl zákaz reklamy na herní prostor umístěné na budově nebo ve veřejně přístupné vnitřní části budovy, ve které je herní prostor umístěn, provozovateli obcházen umisťováním např. tzv. „áčkových“ cedulí v bezprostřední blízkosti herního prostoru či umisťováním reklamy na budovy, které sousedí s budovou, ve které je umístěn herní prostor.

K bodu 89 (§ 66 odst. 3 až 5)

Navrhovaná právní úprava inkorporuje za účelem zvýšení právní jistoty podmínky provozování z podmínek provozování herního prostoru, které byly doposud spolu s dalšími upravovány v základním povolení, a to za účelem zvýšení transparentnosti a právní jistoty. Dle navrhované právní úpravy musí herní prostor disponovat samostatným vstupem pro návštěvníky, který je umístěn buď zvenčí budovy (z ulice), ve které se herní prostor nachází, nebo ve veřejně přístupné vnitřní části budovy (např. průchody, atria obchodních center) s výjimkou provozovny podle živnostenského zákona nebo jiného obdobného prostoru podle jiného zákona upravujícího podnikání (např. banky, sídlo advokáta apod.) či jiného herního prostoru. Vstup do herního prostoru je také možný z veřejně přístupné vnitřní části hromadného ubytovacího zařízení (veřejně přístupné vnitřní části hotelu). Jedná se o taxativní výčet, jiné umístění vstupu není dovoleno. Vstup tak naopak nesmí být umožněn např. přes hostinská zařízení, nebo obchody. Za účelem zajištění dozoru se i v návaznosti na dosavadní zkušenosti s aplikací zákona o hazardních hrách také stanovuje provozovateli povinnost zajistit, aby byla v herním prostoru po celu jeho provozní dobu přítomna osoba pověřená provozovatelem činit úkony vůči dozorujícímu orgánu v rámci kontroly.

K bodu 90 (§ 67 odst. 6 a 7)

Navrhovaná právní úprava inkorporuje za účelem zvýšení právní jistoty z podmínek provozování herního prostoru, které byly doposud spolu s dalšími upravovány v základním povolení, a to za účelem zvýšení transparentnosti a právní jistoty.

K odstavci 6: Provozovatel herny je z důvodu zajištění řádného provozu povinen provozovat všechny povolené herní pozice technické hry uvedené v povolení k umístění herního prostoru, a to po celou provozní dobu herny. Na základě vydaného a účinného povolení k umístění herního prostoru je provozovatel oprávněn přistoupit k zahájení provozu herny, resp. k zahájení provozu v této herně umístěných herních pozic. Tomuto zahájení musí předcházet splnění oznamovací povinnosti, jejímž prostřednictvím provozovatel oznámí orgánu vykonávajícímu státní správu v oblasti provozování hazardních her zahájení provozu technické hry, a to postupem uvedeným ve vyhlášce (viz zmocnění uvedené v § 13e zákona o hazardních hrách). Povinnost uvedená v odstavci 6 se tedy vztahuje na všechny povolené herní pozice, jejichž zahájení provozování bylo ve vyhláškou stanoveném předstihu oznámeno orgánu vykonávajícímu státní správu v oblasti provozování hazardních her. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že provozovatel je povinen po celou provozní dobu herny provozovat všechny povolené herní pozice, jejichž provozování bylo orgánu vykonávajícímu státní správu v oblasti provozování hazardních her oznámeno. V případě plánované odstávky herní pozice či mimořádné události, která brání jejímu provozu, tuto skutečnost řádně ohlásí celnímu úřadu dle vyhlášky o podmínkách provozování (§ 13d); řádně ohlášenou odstavenou herní pozici nemusí po dobu odstávky provozovat. K odstavci 7: Z důvodu umožnění plynulosti provozu technické hry a splnění dalších povinností podle zákona o hazardních hrách se k povinnosti provozování všech povolených herních pozic po celou provozní dobu podle odstavce 6 přidává povinnost dosáhnout souladu změny stanovené v povolení k umístění herního prostoru, a to 5 pracovních dnů, které odpovídají také oznamovací povinnosti k zahájení provozu. Dojde-li na základě odstávky ke snížení počtu provozovaných herních pozic technické hry pod 15, tak je provozovatel povinen tuto hernu uzavřít až do okamžiku, kdy bude v této herně opět provozováno alespoň 15 herních pozic po celou provozní dobu.

K bodu 91 (§ 68 odst. 4 až 6)

V návaznosti na zpřehlednění zákona o hazardních hrách se odstavce 4 až 6 vypouští. Požadavky na živou hru jsou nově předmětem úpravy v § 68a. Požadavky na technickou hru v kasinu nově stanoví § 68b.

K bodu 92 (§ 68a až 68c)

V návaznosti na předchozí úpravy a novou systematiku zákona o hazardních hrách se doplňují ustanovení § 68a až § 68c, které upravují požadavky na živou hru provozovanou v kasinu, technickou hru provozovanou v kasinu a přenášenou živou hru provozovanou ze studia umístěného v kasinu.

K § 68a:

V § 68a se přebírají stávající povinnosti z § 68 odst. 4 a z podmínek řádného provozování uvedených v základním povolení a stanoví další konkrétní požadavky na provoz živé hry v kasinu, jejichž cílem je mimo jiné předcházet vzniku tzv. kvazikasin. Provoz kvazikasin se považuje za nežádoucí jednání in fraudem legis, jelikož se v kvazikasinech odehrává se zvýšeným škodlivým společenským dopadem technická hra zakrytě jako hlavní činnost za pro provozovatele příznivějších podmínek stanovených pro provoz kasina (vyšší maximální sázky, delší otevírací doba, obecně závazné vyhlášky, apod.). Nová úprava za účelem odstranění výkladových nejasností a zvýšení právní jistoty zpřesňuje stávající znění zákona o hazardních hrách, podle kterého má po celou dobu provozu být umožněna živá hra nejméně na třech hracích stolech, přebírá úpravu stávajících prováděcích předpisů společně s podmínkami definovanými v základních povoleních, které rozdělují hrací stoly podle toho, zda se započítávají do požadavků na počet hracích stolů živé hry a koncových zařízení technické hry či nikoliv. K odstavci 1 : Nová úprava přebírá stávající normu upravující minimální počet tří hracích stolů provozovaných po celou provozní dobu kasina. Nové znění zpřesňuje tuto normu doplněním požadavku, aby se jednalo o započitatelné hrací stoly. Požadavek, aby se jednalo o započitatelné stoly živé hry, byl doposud stanovován v rámci základního povolení. S požadavkem na zajištění stálého provozu u všech započitatelných stolů živé hry bezprostředně souvisí požadavek na permanentní schopnost provozovatele kdykoliv okamžitě zajistit hru u hracího stolu živé hry. K odstavci 2: Živá hra musí být plynule umožněna v každý okamžik provozu na každém započitatelném hracím stole živé hry. Provozovatel tedy musí v kasinu v každém okamžiku disponovat takovou personální kapacitou, která naplnění zákonných požadavků bez jakýchkoliv prodlev zajistí. Je tedy nutné zaručit nepřetržitý a plynulý provoz všech hracích stolu živé hry, výjimkou je mimořádná událost. Mimořádnou událost, při které může být narušen požadavek na nepřerušený provoz hracího stolu živé hry, zákon o hazardních hrách taxativně nedefinuje, a je tak třeba vycházet z obecného významu, který je dotčenému sousloví obvykle přisuzován. Mimořádnou událostí je v této souvislosti taková událost, která není slučitelná s obvyklým provozem živé hry. Za mimořádnou událost nelze považovat přestávku na oddych krupiéra nebo provozovatelem nepředpokládaný vysoký zájem účastníků o účast na hazardní hře. Absence informace o počtu účastníků je definičním znakem živé hry (viz § 57 „Živá hra je hazardní hra, u níž sázející hrají u hracího stolu živé hry, aniž by byl předem určen počet sázejících…“). Naopak mimořádnou událostí může být i znehodnocení hracího stolu, jiného zařízení nebo jiné pomůcky používaných k živé hře např. z nedbalosti účastníka nebo vyšší mocí, není-li možné z povahy věci tyto pomůcky obratem nahradit. Ztráta kuličky rulety či poškození karty tak z povahy věci nejsou s ohledem na svou relativně jednoduchou a v podstatě okamžitou nahraditelnost mimořádnou událostí, která brání v provozu. Plánovanou odstávku předvídanou v odstavci 2 větě druhé na rozdíl od mimořádné události provozovatel předpokládá a dokáže přesně určit časové rozmezí, při kterém nebude moct z důvodu plánované odstávky provozovat konkrétní hrací stůl živé hry. Důvodem pro plánovanou odstávku může být například výměna hracího plátna na hracím stole živé hry. Ministerstvo může prováděcím předpisem stanovit způsob ohlašování za účelem výkonu dozoru nad povinností a ověření skutečnosti, že plánované odstávky nejsou účelově využívány pro snížení minimálního počtu započitatelných hracích stolů živé hry a obcházení povinností stanovených zákonem o hazardních hrách. K odstavci 3: Zákon o hazardních hrách stanoví zákaz provozovat mimo jeho provozní úsek nezapočitatelný hrací stůl, který na rozdíl od započitatelného není provozovaný po celou provozní dobu kasina. Provozním úsekem se rozumí časový úsek dále definovaný v § 70 odst. 3. Provozovatel nesmí umožnit hru živé hry na nezapočitatelném hracím stole živé hry mimo jeho provozní úsek ani na započitatelném hracím stole živé hry, který není provozován z důvodu mimořádné událost bránící jeho provozu nebo plánované odstávky.

V souvislosti s ohlašovací povinností zahájení provozního úseku dozorovému orgánu je zajištěna možnost vymáhání zákazu provozování nezapočitatelných hracích stolů živé hry. Provoz nezapočitatelných hracích stolů mimo provozní úsek ztěžuje výkon dozoru, kdy orgán dozoru dopředu ani zpětně nemůže být obeznámen s provozem těchto hracích stolů. Zvyšuje riziko vzniku nežádoucích projevů, jako je například legalizace výnosů z trestné činnosti či obcházení daňové povinnosti. Pro provoz započitatelných hracích stolů se z obdobných důvodů stanoví analogický zákaz provozování po dobu plánované odstávky nebo mimořádné události. K odstavci 4: Explicitně se upravuje povinnost provozovatele uzavřít a nechat uzavřené takové kasino, ve kterém nejsou provozovány alespoň tři hrací stoly živé hry. Jedná se pouze o jednoznačnější vymezení stávající povinnosti v návaznosti na odst. 1. K odstavci 5: Navrhovaná právní úprava inkorporuje za účelem zvýšení právní jistoty definici daných pojmů z podmínek provozování herního prostoru, které byly doposud spolu s dalšími upravovány v základním povolení, a to za účelem zvýšení transparentnosti a právní jistoty. Za účelem eliminace potenciálních výkladových nejasností se nově doplňuje definice započitatelného a nezapočitatelného stolu pro účely zákona o hazardních hrách. Započitatelný stůl živé hry musí být bezpodmínečně provozován po celou provozní dobu kasina. Staví se najisto, že se do kvóra započítávají pouze stoly v prostoru kasina, ve kterém je uskutečňována land-based živá hra. Stůl umístěný ve studiu (pro přenášenou živou hru) do kvóra započten být nesmí. Počet započitatelných stolů má vliv na počet herních pozic technické hry v kasinu podle § 68b odst. 1. Nezapočitatelný stůl živé hry je stůl živé hry provozovaný nad rámec minimálního počtu povinně provozovaných započitatelných stolů živé hry. Tyto stoly provozuje provozovatel z vlastní iniciativy, v souvislosti s provozováním typu živých her, které zpravidla nejsou provozovány po celou provozní dobu kasina (např. pokerové turnaje nebo Cash game). Nezapočitatelné stoly nemají vliv na počet herních pozic technické hry v kasinu podle § 68b odst. 1.

K § 68b:

Živá hra je v kasinu provozována jako hlavní činnost, technická hra nebo bingo mohou být provozovány pouze jako činnost vedlejší. Přejímá se a zpřesňuje současná právní úprava § 68 a podmínek řádného provozování uvedených v základním povolení. K odstavci 1: Ustanovení upravuje počet herních pozic technické hry vůči počtu započitatelných hracích stolů, který zůstává nezměněný oproti dosavadní právní úpravě.

Minimální požadavky na počet povolených herních pozic technické hry sledují legitimní zájem na koncentraci koncových zařízení. Tímto opatření je naplňován základní cíl stávající regulace spočívající ve snížení resp. zachování nižší dostupnosti hazardních her. K odstavci 2: Staví se najisto, že je počet schválených zařízení technické hry zapotřebí provozovat po celou provozní dobu kasina. V zásadě je tak dodržen princip centralizace koncových zařízení normovaný v prvním odstavci. Pokud v kasinu budou 4 započitatelné stoly, může provozovatel provozovat až 40 herních pozic technické hry. Pokud by došlo k odstávce jednoho započitatelného stolu živé hry, může provozovatel provozovat po dobu této odstávky již pouze a právě 30 herních pozic technické hry. Pokud by došlo k odstávce dvou započitatelných stolů živé hry ze čtyř, pak by musel kasino uzavřít v souladu s § 68a odst. 4. Provozovatel není povinen provozovat povolenou herní pozici po celou provozní dobu kasina, pokud nastala mimořádná událost bránící jejímu provozu nebo pokud došlo k její plánované odstávce. K odstavci 3: Z důvodu umožnění plynulosti provozu technické hry a splnění dalších povinností podle zákona o hazardních hrách se k povinnosti provozování všech povolených herních pozic po celou provozní dobu podle odstavce 6 přidává povinnost dosáhnout souladu změny stanovené v povolení k umístění herního prostoru, a to 5 pracovních dnů, které odpovídají také oznamovací povinnosti k zahájení provozu. Toto ustanovení nelze vykládat tak, že lze současně provozovat podle původního povolení k umístění herního prostoru a zároveň podle účinného povolení k umístění herního prostoru. K odstavci 4: Pro technickou hru se v souladu se zájmy sledovanými úpravou koncentrace technických zařízení stanoví obdobná povinnost provozovatelů neprovozovat takové kasino, které neplní minimální požadavky na počet povolených herních pozic technické hry.

K § 68c:

Do právní úpravy se doplňuje institut „přenášené živé hry“, jakožto nového typu internetové hry a související institut „studia“, z kterého je přenášena. Přenášená živá hra je upravena v § 80 a násl. K odstavci 1: Studiem se rozumí oddělený prostor umístěný v kasinu provozovaném v České republice provozovatelem, který je držitelem základního povolení a povolení k umístění tohoto kasina. Tento provozovatel kasina nemusí být provozovatelem přenášené živé hry. Část věty „jehož umístění je povoleno v povolení k umístění herního prostoru“ se vztahuje ke kasinu, nikoliv ke studiu (jak by mohlo být gramaticky také vykládáno). Existence resp. konkrétní umístění studia se v základním povolení ani v povolení k hernímu prostoru neprojeví. Studio umístěné v kasinu zajišťuje efektivnější dozor a kontrolu, vymezení na kasina povolená podle zákona o hazardních hrách pak zajišťuje dozor a kontrolu jako celek, jež by byla znemožněna, pokud by se jednalo o kasina v jiném státu než Česká republika. Tento koncept zajišťuje s ohledem na zvláštní povahu hazardních her a potenciálních škodlivých následků na hráče, odpovídající ochranu dotčených osob a minimalizaci potenciálních rizik s tím souvisejících. Studia nesmí být provozovaná v nelegálních kasinech ani jiných prostorech mimo legální kasino. Pro účely kontroly a případného přestupkového řízení se v odstavci 1 poslední větě konstruuje vyvratitelná právní domněnka, dle které se má v případě pochybnosti, jestli se určité místo nachází ve studiu, za to, že se v něm nenachází. Důvodem je eliminace případných sporů o vymezení odpovědnosti za daný herní prostor. K odstavci 2: Hrací stůl živé hry ve studiu je nezapočitatelným hracím stolem, neboť nenaplní požadavek, aby na něm byla provozována land-based živá hra po celou provozní dobu kasina. K odstavci 3: Prostor vyhrazený pro studio nemusí být stavebně oddělený, je však nutné zajistit, aby nedocházelo ke vniknutí jiných osob, než těch, které jsou přímo zúčastněné na provozu studia, nebo k jinému zásahu do přenášené živé hry. Studio může být odděleno jakkoliv (např. skleněnou stěnou), podstatné je, aby nemohlo dojít ke vstupu či jinému zásahu hráčů z kasina do studia, resp. přenášené živé hry. Odpovědnost za takovéto opatření je na provozovateli studia, který ale samozřejmě bude muset výše uvedené zajistit ve spolupráci s provozovatelem kasina, v němž je studio umístěno. K odstavci 4: Po dobu provozního úseku studia lze na hracím stole živé hry ve studiu provozovat pouze přenášenou živou hru. Mimo provozní úsek studia je však možné tento hrací stůl používat i třeba jako nezapočitatelný hrací stůl živé hry pro živou hru v kasinu. K odstavci 5: Právní úprava explicitně umožňuje, aby byl provozovatel studia odlišný od provozovatele kasina. Studio může být přenecháno jak výlučně jednomu provozovateli přenášené hry, tak může být ze studia provozována přenášená živá hra více provozovateli přenášené živé hry, což je obvyklým obchodním modelem pro přenášenou živou hru. Právní úprava připouští i to, že účastníci hazardní hry, kteří hrají u jednoho provozovatele, nebudou mít povědomí o tom, že je ze stejného studia provozována přenášená živá hra také jiným provozovatelem, nevylučuje-li to povaha dané hry. Pokud ze studia provozuje přenášenou živou hru více provozovatelů, je každý z nich samostatně odpovědný za to, že je jím provozovaná přenášená živá hra provozována v souladu se zákonem o hazardních hrách a každý z nich může být samostatně potrestán za spáchaný přestupek. Za porušení zákona o hazardních hrách jsou odpovědni všichni provozovatelé, kterým je toto porušení přičitatelné. Pokud by tak došlo např. k použití nevyhovujícího ruletového kola, poznačených či chybějících karet, krupiér by jednal v rozporu se zákonem o hazardních hrách, chyběly by kamerové záznamy a podobně, bylo by takové porušení zpravidla přičitatelné všem provozovatelům provozujícím v daném provozním úseku z tohoto studia. Pokud by se však porušení zákona o hazardních hrách týkalo pouze např. porušení sebeomezujících opatření nastavených účastníky hazardní hry registrovaných u jednoho provozovatele bez dopadu na účastníky hazardní hry registrovaných u jiného provozovatele, který provozuje v danou chvíli ze stejného studia, bylo by toto porušení zásadně přičitatelné pouze prvnímu z nich. Souběžná land-based aktivní účast (vkládání sázek či jakékoliv jiné ovlivňování hry nebo zasahování do ní) na přenášené živé hře a živé hře v kasinu není umožněna, návštěvníci kasina se tak nemohou účastnit přenášené živé hry ve studiu. Tímto však není vyloučeno, aby ji např. v rámci veřejné kontroly mohli sledovat přes průhlednou stěnu. K odstavci 6: Pro zajištění řádného provozu a jednoznačné oddělení provozování jednotlivých her se provozovateli kasina stanoví evidenční povinnost ve vazbě na provoz studia. Studia za účelem splnění stanovené povinnosti označí jedinečným označením tak, aby studia byla od sebe odlišitelná, vymezí jejich polohu a hranice do půdorysného vymezení kasina (plánku kasina) a vyznačí hrací stoly živé hry, které se ve studiu nacházejí. Dále je povinen evidovat provozní úseky studia, informaci o datu a čase zahájení a ukončení provozního úseku studia a informaci o provozovateli, který ve studiu v daném provozním úseku přenášenou živou hru provozuje. Pokud se jedná o pravidelné vysílání, lze povinnost podle písm. b) a c) naplnit i souhrnným záznamem za dotčené relevantní období, pokud tato pravidelnost nebyla ničím narušena. Nemusí tak bezpodmínečně mít každý provozní úsek samostatný záznam. K odstavci 7: Ve vazbě na evidenční povinnost normovanou v odstavci 6 se stanoví povinnost uchovávat záznamy a zajistit ji k dispozici kontrolním orgánům. Provozovatel kasina má povinnost umožnit přístup dozorovým orgánům k této evidenci. Nastavení doby úschovy záznamů reflektuje poznatky aplikační praxe obdobných institutů, resp. délku vedených správních a přestupkových řízení, která jsou zpravidla zahajovány s určitým časovým odstupem. V případě stanovení doby kratší než 3 roky by v praxi mohlo docházet k tomu, že by k okamžiku zahájení dokazování již dotčený subjekt relevantními záznamy nedisponoval.

K bodu 93 (§ 70)

V § 70 se normuje pojem provozní den (odstavec 1 a 2) a provozní úsek (odstavce 3 až 5). V dosavadní znění zákona o hazardních hrách není pojem provozní den jednoznačně vymezen, pro účely denního herního výkaznictví a denního herního zápisu tento termín užívá § 11 reportingové vyhlášky (vyhl. č. 10/2019 Sb.). Za účelem zvýšení právní jistoty všech dotčených subjektů se vymezení pojmu „provozní den“ a podmínky, které se k tomuto pojmu váží, nově normuje v § 70. Pojem „provozní den“ reaguje na specifický obchodní model kasin, která jsou zpravidla v provozu v nočních hodinách a provoz se zpravidla končí až následující den v nočních či brzkých ranních hodinách. Z toho titulu by byl požadavek na vedení výkaznictví ve vazbě na kalendářní den spojen s významnými administrativními náklady (o půlnoci by bylo nezbytné provést např. kontrolu obsahu pokladen a další související činnosti, což by mělo i negativní dopady do plynulosti provozu kasina) a potenciálním zkreslením kontextu vykazovaných informací. Provozní úsek je definován pro jednotlivé pokladny kasina, jednotlivé hrací stoly živé hry, pro jednotlivý karetní turnaj, jednotlivé bingo (pro každé samostatně – provozovatel jich může mít povoleno více s odpovídajícími slosovadly) nebo jednotlivý časový úsek provozu studia. Každý provozní úsek musí být samostatným úsekem a je nepřípustné, aby se vzájemně tyto provozní úseky (např. konkrétního stolu) časově překrývaly. Jednotlivé provozní úseky na sebe musí v rámci provozního dne navazovat. K odstavci 1: Provozním dnem kasina se rozumí časový úsek vymezený provozní dobou, nebo, v případě nepřetržitého provozu, jiným vhodným způsobem vymezený časový úsek, který svou délkou nepřesahuje 24 hodin. Má-li být zajištěna relevantní vypovídací hodnota vykazovaných údajů a zároveň minimalizovány dopady do provozní činnosti provozovatele, jeví se jako vhodné požadovat evidování stanovených údajů ve vazbě na provozní den, tedy po uzavření kasina či k rozhodnému okamžiku. Tato právní úprava respektuje také specifický režim provozu, resp. zvýšenou poptávku po živé hře v kasinu právě v nočních hodinách. S ohledem na konstrukční prvky daně z hazardních her, kdy je zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí, je však nutné pro určení správné výše daně rozdělit poslední provozní den kalendářního čtvrtletí, protože zasahuje do více zdaňovacích období, a proto je třeba postavit najisto, jakou má základ daně výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích. V souvislosti s konstrukcí daně z hazardních her reportingová vyhláška stanoví, že musí evidence provozního dne započatého v prvním kalendářním dni zdaňovacího období daně z hazardních her obsahovat veškeré údaje, ze kterých je zřejmý pohyb hodnotových žetonů a peněžních prostředků v souvislosti s provozováním her v kasinu a průběh hry a pohyb peněžních prostředků v souvislosti s provozováním binga neprovozovaného jako internetová hra za tento kalendářní den, i pokud by jinak spadaly tyto údaje do denního herního výkaznictví nebo denního herního zápisu za předchozí provozní den. Pokud tak například provozní den obvykle začíná v 10:00 hod a končí v 10:00 hod následujícího kalendářního dne, první den v měsíci lednu, dubnu, červenci a říjnu bude denní herní výkaznictví obsahovat i veškeré údaje související s pohybem žetonů a peněžních prostředků, které se udály od počátku tohoto příslušného prvního kalendářního dne daného zdaňovacího období, tedy i údaje od půlnoci do 10:00 hod, které by jinak spadaly do předcházejícího provozního dne (tj. například od 1. dubna od 0:00). Srov. následující diagram:

31. března1. dubna2. dubna3. dubna 0:00 10:000:00 10:000:00 10:000:00 10:00

ProvozníProvozníProvozníProvozníProvozní den 30.3.den 31.3.den 1.4.den 2.4.den 3.4.

S ohledem na skutečnost, že první provozní den započatý v prvním kalendářním dni zdaňovacího období daně z hazardních her, obsahuje i údaje, které by jinak spadaly do denního herního výkaznictví a denního herního zápisu za předchozí provozní den, je provozní den započatý v posledním kalendářním dni zdaňovacího období daně z hazardních her upraven tak, že obsahuje pouze ty údaje, ze kterých je zřejmý pohyb hodnotových žetonů a peněžních prostředků v souvislosti s provozováním her v kasinu a průběh hry a pohyb peněžních prostředků v souvislosti s provozováním binga za tento kalendářní den. Provozní den započatý poslední kalendářní den měsíce března, června, září a prosince tak obsahuje pouze údaje související s pohybem žetonů, průběhem hry binga a peněžních prostředků, které se udály do 24:00 tohoto kalendářního dne. Pro úplnost je však třeba doplnit, že není bezpodmínečně nutné, aby provozovatel pro tyto účely např. zavíral kasino v případě, že je schopen zajistit rozdělení údajů podle hranice kalendářních dnů jiným způsobem, například z kamerových systémů. K odstavci 2: Označení kalendářního dne, ve kterém provozní den kasina začíná, se použije pro označení daného provozního dne. S ohledem na nastavené pravidlo, podle něhož může v jeden kalendářní den začít pouze jeden provozní úsek, je zřejmé, že je nepřípustné, aby počátek dvou provozních dnů náležel do jednoho kalendářního dne. Provozní den může zasahovat do více kalendářních dní, pokud se nejedná o první nebo poslední den zdaňovacího období daně z hazardních her. K odstavci 3: V odstavci se definuje provozní úsek poklady kasina. Jedná se o souvislou část provozního dne, ve které byla pokladna kasina bez přerušení provozována. V rámci jedné pokladny kasina musí být provozní úsek vymezen tak, aby se nepřekrýval s vymezením jiného provozního úseku totožné pokladny. Období provozního úseku může být totožné s vymezením provozního dne, nesmí se však jednat o úsek delší než 24 hodin. Provozní úsek nemusí být shodný např. s jednou směnou krupiéra, pokud dochází ke střídání směn pouze ve smyslu výměny krupiérů u hracího stolu, aniž by byla hra na hracím stole přerušena a docházelo by k uzavření hracího stolu a jeho vyhodnocení. K odstavci 4: Pro účely definování provozního úseku hracího stolu živé hry, karetního turnaje a binga se použije odstavec 3 obdobně. Platí tedy, že se musí jednat o souvislou část provozního dne, ve kterém byly dotčené hry provozovány. K odstavci 5: V případě studia se za provozní úsek považuje souvislý časový úsek, v němž dochází k přenosu přenášené živé hry a činnostem, které s přenosem bezprostředně souvisí. Za takovéto činnosti lze považovat zejména úkony nezbytné před zahájení přenosu realizované za účelem zahájení a zajištění vlastního provozování přenášené živé hry, např. fázi přípravy stolu, nebo činnosti související s jeho ukončením.

K bodu 94 (§ 71 odst. 1)

Navrhuje se legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 95 (§ 71 odst. 2)

Za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností se v návaznosti na poznatky z praxe v § 71 odstavci 2 doplňuje podrobnější specifikace místa určeného k provedení identifikaci návštěvníka. Navrhovaná právní úprava má sloužit jako prevence před potenciální nežádoucí pasivní účastí na hazardní hře. Provozovateli se stanoví, aby identifikaci návštěvníka a kontrolu jeho věku prováděl ve vymezené části herního prostoru, která je např. stavebně či funkčně oddělena. Osobě, u které doposud neproběhla řádná a úplná identifikace, nesmí být umožněno nahlížet do jiné vnitřní části herního prostoru ani jakýmkoliv způsobem sledovat hazardní hru provozovanou v tomto herním prostoru. Jedná se o adiktologické opatření mající za cíl zejména ochranu mladistvých či jiných ohrožených skupin osob (osob zapsaných v rejstříku vyloučených osob). Vhodným místem může být stavebně oddělený prostor, ale i jakékoliv jiné vhodné opatření, které zajistí požadované, např. soubor paravánů apod.

K bodu 96 (§ 71 odst. 3)

V návaznosti na poznatky z aplikační praxe se zpřesňují a doplňují požadavky na vedení denní evidence všech návštěvníků. Za účelem zvýšení právní jistoty a zefektivnění dozorové činnosti se provozovateli stanoví povinnost zajistit přístupnost denní evidence všech návštěvníků dozorujícímu orgánu k nahlédnutí, a to kdykoliv v průběhu provozní doby herny nebo kasina. Dále se stanoví minimální rozsah údajů, které je provozovatel povinen vést v denní evidenci všech návštěvníků. Doplňuje se také povinnost uschovávat denní evidenci všech návštěvníků nejméně 3 roky ode dne provedení posledního zápisu. Účel dané úpravy zůstává nedotčen, jedná se o nástroj dozorové činnosti. Navržená doba 3 let reflektuje promlčecí lhůtu přestupků navázaných na tuto povinnost a ostatní povinnosti související s uživatelským kontem, tak aby dozorové orgány měly dostatek informací pro svoji činnost.

K bodu 97 (§ 71 odst. 5)

Za účelem eliminace výkladových nejasností se z režimu povinné identifikace vyjímají osoby, které do herny nebo kasina vstupují za účelem výkonu činnosti související se zajištěním jejich provozu nebo z důvodu záchrany života nebo zdraví anebo ochrany majetku nebo jiného veřejného zájmu. Doplňovaná právní úprava vychází ze současných výkladových stanovisek orgánů dozoru. Těmto osobám se, mj. i s ohledem na nesplnění požadavku na ověření totožnosti a věku, zakazuje účast na hazardní hře provozované v tomto herním prostoru. Tímto ustanovením není dotčena činnost a oprávnění dozorových orgánů např. možnost provést kontrolní nákup vložením sázky do hry.

K bodu 98 (§ 72)

Za účelem zvýšení právní jistoty subjektů se zpřesňuje a doplňuje současná právní úprava monitorování a vkládá nová ucelená právní úprava monitorovacího zařízení. Uvedené ustanovení navazuje na dosavadní právní úpravu § 72, kterou však zpřehledňuje, zpřesňuje a doplňuje v návaznosti na poznatky z aplikační praxe. Dosavadní právní úprava je za účelem zpřehlednění systematiky zákona o hazardních hrách nově rozdělena do § 72 (monitorovací zařízení), § 72a (monitorování v herně), § 72b (monitorování v kasinu), § 72c (monitorování ve studiu). K odstavci 1: V odstavci 1 se opětovně stanoví povinnost provozovatele vybavit monitorovacím zařízení herní prostor, tj. hernu nebo kasino. Monitorovací povinnost pro herny je dále upravena v § 72a, pro kasina je tato povinnost předmětem § 72b. K odstavci 2: Obdobně jako v případě herního prostoru se v návaznosti na nový koncept přenášené živé hry stanoví povinnost vybavit studio monitorovacím zařízením. Požadavky na monitorování studia jsou dále upraveny v § 72c. K odstavci 3: Toto ustanovení navazuje na současnou právní úpravu a přesněji stanoví požadavky na způsob provádění monitorování tak, aby byla zajištěna odpovídající vypovídací hodnota a maximální věrohodnost následného záznamu. Jedná se o obdobu dosavadního § 72 odst. 4, který se v návaznosti na poznatky z praxe zpřesňuje a doplňuje. S ohledem na tyto požadavky nesmí provozovatel žádným způsobem upravovat výsledný záznam. Záznam musí být nepřerušený, nezpomalený a musí z něho být jednoznačně seznatelné, kdy byl pořízen. Za účelem zjištění okamžiku pořízení záznamu musí být monitorovací zařízení vybaveno zobrazením a zaznamenáním data a času pořízení (resp. pořizování) záznamu. Dále se stanoví požadavky na obraz a zvuk a jejich kvalitu. Obraz musí zajišťovat aktuální technický standard zaznamenávání - být barevný, jasný, zřetelný a rozlišitelný. Zvuk musí být zaznamenáván současně se snímaným obrazem (zvuková stopa nesmí mít oproti obrazu žádnou zřetelnou prodlevu). Zaznamenaný zvuk nesmí být zkreslený oproti monitorované skutečnosti. K odstavci 4: Odstavec 4 v zásadě přejímá dosavadní znění § 72 odst. 5. Vzhledem k zásadní důkazní roli se stejně jako v dosavadní právní úpravě stanoví požadavek uchovávat také zálohu záznamů pro případ ztráty, poškození či odcizení originálu záznamu; z logiky věci musí být záloha uchovávána odděleně od originálu záznamů. S ohledem na charakter záznamů se explicitně stanoví požadavek na zajištění souladu požadavků na úschovu také s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů. K odstavci 5: V odstavci 5 se přejímá dosavadní právní úprava odstavce 6. Dosavadní právní úprava § 72 odst. 6 se v návaznosti na poznatky z praxe zpřesňuje a doplňuje. Dle dosavadní právní úpravy je provozovatel povinen každých 24 hodin ověřit funkčnost monitorovacího zařízení, pořídit o ověření písemný záznam a oznámit celnímu úřadu každou jeho poruchu a termín jejího odstranění, a to do 24 hodin od zjištění poruchy. Nově se doplňuje požadavek uvést v písemném záznamu také den a čas ověření. Dále se, stejně jako v případě denní evidence o návštěvnících, zakládá povinnost uložit písemné záznamy v herním prostoru tak, aby byly na vyžádání kdykoliv v průběhu provozní doby herny nebo kasina dostupné kontrolujícímu orgánu. Nově se normuje také požadavek na uchování záznamu nejméně po dobu 3 let. Tato doba se navrhuje s ohledem na promlčecí dobu přestupků souvisejících s provozováním hazardní hry. K odstavci 6: Stanoví se povinnost provozovatele umožnit celnímu úřadu přístup do prostor, kde je umístěno monitorovací zařízení. Cílem je umožnit kontrolu samotného monitorovacího zařízení tak, aby bylo postaveno najisto, že jsou splněny veškeré povinnosti stanovené tímto ustanovením, zejména odstavce 3. Prostřednictvím předmětné úpravy dochází ke zpřesnění a doplnění povinností provozovatele v souvislosti se záznamy pořízenými monitorovacím zařízením. Nově je provozovatel (i mimo prostor herny a kasina) povinen poskytnout nejen záznamy pořízené monitorovacím zařízením, ale i informace o programech a zařízeních výpočetní techniky (softwaru a hardwaru), které byly využity k provozu monitorovacího zařízení. Nově se stanoví také povinnost umožnit využití těchto programů či zařízení pro účely výkonu dozoru, tedy je na požádání zpřístupnit dozorujícímu orgánu. Cílem navrhované změny je v návaznosti na poznatky z aplikační praxe zajistit maximální využitelnost a věrohodnost záznamů z monitorovacího zařízení. Záznamy z monitorovacího zařízení hrají při kontrolní činnosti významnou roli a lze je považovat za jeden z nejúčinnějších nástrojů sloužících ke zjišťování a dokazování průběhu a míry plnění povinností stanovených pro kasina zákonem o hazardních hrách. Záznamy pořízené monitorovacím zařízením umožňují vizuální přezkum kompletního dění u hracího stolu. Možnost zachycení a následného zobrazení faktického průběhu hry či dění v herním prostoru (kasinu) prostřednictvím záznamů z monitorovacího zařízení je významným nástrojem v boji s daňovými úniky, při odhalování nelegálních finančních toků či v rámci opatření sloužících k zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti, k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání. Bez kamerových záznamů je prakticky nemožné odhalit některé typy nekalých praktik, např.

manipulaci s výkazy či prokázat rozdíly mezi skutečnými peněžními toky při hře a následně vykazovaným účetním stavem.

K bodu 99 (§ 72a až 72d) K § 72a:

V § 72a stanoví povinnosti spojené s monitorováním herny. Nově navrhovaná právní úprava navazuje na dosavadní znění § 72 odst. 2. Oproti dosavadní právní úpravě se v návaznosti na poznatky z praxe právní úprava zpřesňuje a doplňuje. K odstavci 1: Stanoví se povinnost provozovatele monitorovat vstup do herny a celý prostor herny včetně prostoru, který je dle § 71 odst. 1 a 2 určeny k identifikaci návštěvníka herny a prostoru, ve kterém dochází ke ztotožnění účastníka za účelem registrace. Splnění této povinnosti je nezbytné za účelem zajištění efektivní kontroly nejen plnění identifikační povinnosti ve smyslu dotčených ustanovení, ale i ochrany mladistvých či jiných rizikových skupin osob. Z hlediska monitoringu herního prostoru nedochází k věcnému posunu ohledně současné právní úpravy. K odstavci 2: V návaznosti na poznatky z praxe se za účelem eliminace potenciálních výkladových nejasností stanoví najisto, že je provozovatel povinen hernu uzavřít, dojde-li k poruše monitorovacího zařízení. Oproti dosavadní právní úpravě se nejedná o nově normovanou povinnost, pouze se narovnává současný stav, kdy tato povinnost byla stanovena podle §72 odst. 6 nekoncepčně pouze pro kasino, a stejná povinnost je dána i provozovateli herny.

K § 72b:

V návaznosti na zkušenosti z aplikační praxe se za účelem zefektivnění kontrolní činnosti dozorujících orgánů zpřesňuje a doplňuje právní úprava monitorovací povinnosti. Oproti dosavadní právní úpravě § 72 je nově v § 72 v obecné rovině normována monitorovací povinnost a požadavky na monitorovací zařízení. Ustanovení § 72b vystupují ve vztahu k § 72 jako lex specialis, který se uplatní pro případ monitorování v kasinu. Ustanovení § 72b vychází z dosavadní právní úpravy v § 72 odst. 3, která se za účelem zvýšení právní jistoty všech subjektů a za účelem zvýšení efektivity dozorové činnosti zpřesňuje a doplňuje. K odstavci 1: V odstavci 1 se stanoví části kasina, které musí být povinně monitorovány (jedná se o obdobu § 72a odst. 1, kde jsou normovány povinně monitorované části herny). Stejně jako v případě herny musí být monitorován vstup do kasina a prostory kasina, ve kterých dochází k identifikaci a ověřování účastníka hazardní hry ve smyslu § 71 odst. 1 a 2 a § 17b odst. 1 písm. a). Dále se stanoví povinnost monitorovat pokladnu kasina a dále celý prostor tak, aby monitorování zahrnovalo jednotlivé hrací stoly živé hry a prostory, kde dochází k operacím s bankovkami a mincemi, žetony, kartami, kostkami nebo jinými prostředky používanými k živé hře. V souvislosti se samotným provozem hazardních her je povinností provozovatele monitorovat každý hrací stůl živé hry umístěný v kasinu bez ohledu na to, zda je tento hrací stůl živé hry provozován. Stůl musí být monitorován tak, aby celou plochu tohoto hracího stolu zaznamenávala na monitorovacím záznamu minimálně 1 kamera, a to v celku včetně celého ruletového kola a celého ruletového hracího stolu, pokladny pro dotování žetonů, pokladny na bankovky a mince a pokladny na spropitné. Cílem je minimalizovat prostor pro potenciální právně závadné chování, např. manipulaci s žetony či peněžními prostředky. K odstavci 2: Oproti dosavadnímu znění se jednoznačně definují požadavky na zřetelnost, zjistitelnost a kontrolovaných definovaných parametrů hazardních her či úkonů s nimi bezprostředně spojených. Z monitorovacího záznamu musí být jednoznačně zřetelně patrné např. číslice na ruletovém kole a obecně podrobný průběh hry na hracích stolech živé hry, označení žetonů, hodnoty karet, kostek a jiných pomůcek používaných při živé hře, počet žetonů a hodnota bankovek a mincí. Provozovatel tak musí zajistit zejména monitorování:  celé plochy každého stolu živé hry (bez ohledu na to, zda je fakticky provozován či

nikoliv), včetně ruletového hracího kola a ruletového hracího stolu, je-li jeho součástí, a všech pokladen, a to minimálně 1 kamerou,

 každé pokladny kasina,  celého prostoru kasina, který je využíván k hraní hazardních her, s tím, že monitorování

musí obsáhnout jednotlivé hrací stoly živé hry, herní pozice technické hry, je-li v kasinu provozována, i prostory, kde dochází k operacím s bankovkami a mincemi, žetony, kartami, kostkami nebo jinými prostředky používanými k živé hře. Obdobně jako pro monitorování v herně i pro kasina platí, že provozování kamerového systému se může dostat do kolize různých zájmů chráněných právními předpisy. Pokud by tak s odkazem na povinnost stanovenou zákonem o hazardních hrách provozovatel umístil kamerový systém s pořízením záznamu nad rámec prostorů vymezených § 72a odst. 1, resp. § 72b odst. 1, musí jej v návaznosti na právní předpisy z oblasti ochrany osobních údajů umístit tak, aby kamery nesnímaly citlivé záležitosti a příliš nenarušovaly soukromí jednotlivých osob.

 vymezená část kasina, ve které dochází k identifikaci návštěvníků, vč. prostoru, kde

dochází k operacím s bankovkami a mincemi, žetony, kartami, kostkami nebo jinými prostředky používanými k živé hře.

 vymezená část kasina, ve které probíhá identifikace osob žádajících o registraci, vč.

prostoru, kde dochází k operacím s bankovkami a mincemi, žetony, kartami, kostkami nebo jinými prostředky používanými k živé hře.

 jakéhokoliv jiného prostoru, kde dochází k operacím s bankovkami a mincemi, žetony,

kartami, kostkami nebo jinými prostředky používanými k živé hře.

K odstavci 3: Odstavec 3 reaguje na novou právní úpravu studia (§ 68c), resp. přenášené živé hry (§ 80). V odstavci 3 se upravuje požadavek na monitorování studia v případě, že v něm provozuje živou hru jiný provozovatel. Během provozního úseku studia, ve kterém provozuje přenášenou živou hru odlišný provozovatel, není provozovatel kasina povinen pořizovat záznam z kamery monitorující plochu hracího stolu živé hry nacházejícího se v tomto studiu. To neplatí, snímá- li monitorovací zařízení vedle studia i jiné stoly živé hry nacházející se mimo studio – v takovém případě tedy zůstává povinnost zachována. Pokud by byl provozovatel i v takovém případě zproštěn povinnosti monitorovat, mohla by tato skutečnost ve své důsledku vést k absenci relevantních informací o provozu a o dalších zákonem o hazardních hrách předvídaných okolnostech provozování hracích stolů umístěných mimo studio.

K odstavci 4: Dle odstavce 1 písm. b) musí být monitorován každý hrací stůl živé hry umístěný v kasinu tak, aby celá plocha tohoto hracího stolu byla zaznamenána na monitorovacím záznamu z alespoň 1 kamery, a to v celku včetně celého ruletového kola a celého ruletového hracího stolu, pokladny pro dotování žetonů, pokladny na bankovky a mince a pokladny na spropitné. Pro případ nemožnosti zajištění splnění této povinnosti (např. v důsledku poruchy dotčené kamery) se v odstavci 4 stanoví zákaz provozování takového stolu živé hry, kterého se nemožnost monitorování (zjednodušeně řečeno porucha kamery) týká, a to do obnovení monitorování. K odstavci 5: Explicitně se stanoví povinnost provozovatele uzavřít kasino v případě, že dojde k výpadku monitorování vyjmenovaných prostor kasina. Provozovatel kasina je povinen ukončit provozování všech hazardních her v kasinu a zajistit, aby jej opustili všichni návštěvníci. Kasino lze znovu otevřít teprve poté, co bude zjištěna a zajištěna funkčnost monitorovacího zařízení. Povinnost uzavřít kasino neznamená povinnost ukončit provozování přenášené živé hry ze studia umístěného v tomto kasinu. K odstavci 6: Povinnost ukončit provoz živé hry na hracím stole podle odstavce 4, případně uzavřít celé kasino podle odstavce 5 se nevztahuje na hrací stoly živé hry ve studiu provozované provozovatelem odlišným od provozovatele kasina, protože provozovatel kasina nemá povinnost je monitorovat po dobu provozního úseku studia. Monitorování studia se řídí speciální právní úpravou § 72c.

K § 72c:

V § 72 odst. 2 stanoví povinnost provozovatele studia monitorovat jeho provoz. Ustanovení § 72c stanoví požadavky na monitorování studia. Jedná se o obdobu povinnosti definované v § 72a pro hernu a v § 72b pro prostor kasina. K odstavci 1: V odstavci 1 se provozovateli ukládá povinnost monitorovat monitorovacím zařízením studio přenášené živé hry. Dle odstavce 1 písm. a) musí provozovatel, resp. jeho monitorovací zařízení, monitorovat každý stůl živé hry umístěný ve studiu tak, aby byla celá plocha zaznamenána alespoň jednou kamerou (jedná se o obdobu § 72b odst. 1 písm. b). Odstavec 1 písm. b) je obdobou § 72b odst. 1 písm. d). I ve studiu má tedy provozovatel povinnost monitorovat celý prostor studia určený k provozování hazardních her tak, aby monitorování obsáhlo jednotlivé hrací stoly živé hry a prostory, kde dochází k operacím s kartami, kostkami nebo jinými prostředky používanými k přenášené živé hře. Za účelem splnění monitorovací povinnosti je provozovatel povinen vybavit studio monitorovacím zařízením umožňujícím monitorovat po celou provozní dobu v reálném čase celou plochu všech hracích stolů umístěných ve studiu, včetně celého ruletového kola a celého ruletového stolu. K odstavci 2: Jedná se o obdobu povinnosti definované v § 72b odst. 2 pro prostor kasina. I v tomto případě se stanoví požadavek, aby bylo i ze záznamu jednoznačně zřetelné, o jakou číslici na ruletovém kole a obecně podrobný průběh hry na hracích stolech živé hry, či o jakou hodnotu karet, kostek a jiných pomůcek používaných při živé hře, se jedná.

Účelem navrhovaného opatření je zajištění transparentnosti a řádného provozu dané hry. Stanovená povinnost monitoringu poskytuje účinný nástroj sloužící k efektivní kontrole plnění povinností stanovených zákonem o hazardních hrách. Požadavek na permanentní monitoring a zřetelnou patrnost zobrazovaných skutečností bude plnit významnou roli v rámci prokazování a dokazování pochybení na straně provozovatele. Možnost vizuálního detailního přezkumu kompletního dění nejen u hracího stolu s sebou nese pozitiva a měla by sloužit jako věrohodný důkazní prostředek jak pro dozorující orgán, tak pro provozovatele.

K § 72d:

Za účelem zajištění optimálních podmínek pro řádný výkon dozorující činnosti se nově zpřesňují podmínky schématu kamerového systému herního prostoru. Stávající znění povinnost sestavit schéma kamerového systému stanovovalo, nicméně nedefinovalo přesně jeho obsah. Pro zvýšení právní jistoty dochází k preciznější definici této povinnosti. K odstavci 1: Stanoví se povinnost evidovat schéma kamerového systému. Vůči herně nebo kasinu plní tuto povinnost jeho provozovatel. Provozovatel přenášené živé hry je povinen v každém studiu, ze kterého provozuje přenášenou živou hru, evidovat schéma kamerového systému studia. Tuto povinnost má provozovatel přenášené živé hry vždy, bez ohledu na to, zda studio provozuje ve vlastním kasinu nebo kasinu jiného provozovatele (§ 68c odst. 5). Schématem kamerového systému se rozumí zjednodušený půdorys herny, kasina nebo studia s umístěním všech kamer a dalších relevantních skutečností podle odst. 3. K odstavci 2: Pokud dojde ke změně skutečností uvedených ve schématu kamerového systému (například ke změně umístění herních pozic technické hry), je provozovatel povinen bezodkladně sestavit nové schéma kamerového systému. K odstavci 3: V případě kasina je provozovatel povinen ve schématu kamerového systému přesně a přehledně vyznačit umístění všech provozovaných hracích stolů živé hry s uvedením jejich evidenčního čísla uvedeného v povolení k umístění herního prostoru. Pokud je v kasinu provozovatele provozována i technická hra, pak musí být ve schématu kamerového systému přesně a přehledně vyznačeny i jednotlivé herní pozice technické hry s uvedením jejich výrobního čísla. Pokud je v kasinu provozovatele umístěno i studio, které provozuje totožný provozovatel, pak musí být ve schématu kamerového systému přesně a přehledně vyznačeny i hrací stoly živé hry provozované v tomto studiu. Je-li provozovatel přenášených živých her odlišný od provozovatele kasina, může provozovatel kasina ve schématu kamerového systému namísto těchto stolů vyznačit pouze umístění studia spolu s uvedením jeho označení podle evidence studií. Provozuje-li provozovatel v kasinu bingo, vyznačí ve schématu, resp. v půdorysu kasina přesně a přehledně umístění zařízení vytvářejících náhodný proces výsledku hry bingo, které se nacházejí v daném kasinu, a to s uvedením jejich výrobního čísla uvedeného v povolení k umístění herního prostoru. Požadavek na přesné a přehledně vyznačené umístění herních pozic, koncových zařízení, zařízení vytvářejících náhodný proces výsledku hry bingo a stolů živé hry může být ve schématu kamerového systému rovněž realizován také označením zakresleného umístění čísly, nebo jinými jednoznačnými jedinečnými symboly. Součástí schématu v takovém případě bude i legenda, ve které bude těmto číslům nebo symbolům přiřazeno konkrétní výrobní číslo nebo jiný jedinečný identifikátor uvedený v povolení k umístění herního prostoru - viz příklad schéma kamerového systému k herně uvedené na obrázku níže.

Ve schématu kamerového systému je provozovatel dále povinen přesně a přehledně vyznačit umístění všech kamer sloužících jako monitorovací zařízení s vyznačením jejich úhlu záběru a uvést jejich jednoznačné označení, které umožní vyhledání monitorovacího záznamu pořízeného danou kamerou a vyznačením jejich úhlu záběru. Mimo výše uvedená vyznačení umístění provozovaných koncových zařízení technické hry (a jejich herních pozic), hracích stolů živé hry a zařízení vytvářejících náhodný proces výsledku hry bingo, je dále povinen uvést ve schématu kamerového záznamu:  označení herny, kasina nebo studia, ke kterému se vztahuje,  den, kdy schéma bylo zpracováno,  den a čas, od kterého jsou informace vyznačené v tomto dokumentu platné, resp. den a čas od kterého jsou informace vyznačené ve schéma ve shodě s reálným uspořádáním herního prostoru. K odstavci 4: Provozovatel je povinen zajistit, aby bylo aktuálně platné schéma kamerového systému dozorujícímu orgánu k dispozici bezodkladně vždy v rámci provozní doby herního prostoru. Současně je provozovatel povinen předložit bezodkladně na vyžádání dozorujícímu orgánu i veškerá předchozí schémata, která byla historicky v souvislosti s herním prostorem platná. Výše uvedené nevylučuje možnost vyžádat si tato schémata i mimo herní prostor. K odstavci 5: Schéma kamerového systému je provozovatel povinen uchovávat po dobu 3 let od posledního dne jeho platnosti. Tato doba se navrhuje s ohledem na promlčecí dobu přestupků souvisejících s provozováním hazardní hry.

K bodu 100 (Část čtvrtá)

S ohledem na změnu vymezení působnosti zákona o hazardních hrách ve vztahu k provozování internetové hry a s ohledem na nutnost přesněji upravit provozování internetové hry se dosavadní právní úprava v celém rozsahu nahrazuje novou právní úpravou. Oproti stávající právní úpravě dochází zejména k těmto změnám: Ke zrušení ustanovení upravujícího registraci: Ustanovení upravující registraci k hazardní hře se přesouvají do části první hlavy IV. Zrušení dočasného uživatelského konta: Dosavadní úprava dočasného uživatelského konta umožňovala (byť v omezeném režimu) účast na hazardní hře osobě, která uvedla smyšlené identifikační a kontaktní údaje, případně identifikační a kontaktní údaje někoho jiného, neboť k jejich ověření docházelo při dokončení procesu registrace. Z toho titulu se tak potenciálně mohlo stát, že se internetové hazardní hry prostřednictvím dočasného uživatelského konta zúčastnila osoba mladší 18 let či osoba zapsaná v rejstříku vyloučených osob. Z adiktologického hlediska je takové riziko vysoce nežádoucí, neboť dopadá ve zvýšené míře na zranitelné skupiny. Zároveň se, vzhledem k technologickému pokroku a rozvoji metod identifikace v kontextu skutečnosti, že ověřování totožnosti účastníka hazardní hry lze relativně jednoduše a rychle provést i dálkově (např. bankovní identita), navíc časová náročnost registrace k internetové hře, která byla hlavním důvodem úpravy dočasného uživatelského konta, snižuje. Zejména z výše uvedených důvodů proto dochází ke zrušení právní úpravy dočasného uživatelského konta pro internetovou hru (§ 80). Zrušení zákazu převodu mezi uživatelskými konty: Ustanovení je plně nahrazeno novou komplexní úpravou uživatelských kont.

K části čtvrté:

Za účelem zvýšení právní jistoty a efektivity dozoru se stávající právní úprava komplexně zpřesňuje a doplňuje. U části stávající úpravy nedochází k věcné změně, část je přejata z podmínek provozování obsažených v základních povoleních. Část je nově upravena nebo zpřesněna, podrobněji viz dále.

K hlavě I: K dílu 1:

Za účelem zvýšení právní jistoty a přizpůsobení právní úpravy technologickému pokroku se zpřesňují a doplňují obecné požadavky kladené na provoz internetových her.

K § 73:

K odstavci 1: V odstavci 1 se stanoví možnost provozovat hazardní hru jako internetovou hru. Oproti dosavadní právní úpravě nedochází ke změně. Možnost provozovat jako internetovou hru loterii, kursovou sázku, totalizátorovou hru, bingo, technickou hru a živou hru zůstává v nezměněném rozsahu zachována. Nadále není z povahy věci možné provozovat jako internetovou hru tombolu a turnaj malého rozsahu.

K odstavci 2: V odstavci 2 dochází k legislativně technickému zpřesnění vymezení osob, proti kterým může účastník internetové hry hrát. Nově se umožňuje také internetová hra proti krupiérovi v návaznosti na nově upravovanou přenášenou živou hrou ve smyslu § 80 a násl. Tímto je zároveň vyloučena internetová živá hra proti softwarovému hracímu systému provozovatele, u ostatních her nedochází k žádné věcné změně. K odstavci 3: Požadavek zajistit prostřednictvím softwarového hracího systému provozovatele generování náhodného procesu hry zůstává v nezměněném rozsahu zachován, dochází pouze k legislativnímu zpřesnění; tato povinnost se neuplatní pro číselnou loterii a je zakázána pro kursovou sázku a totalizátorovou hru (ani v rámci této výjimky tedy nedochází ke změně). Dále je pak z podstaty dané hry zakázána pro přenášenou živou hru, přičemž je třeba zmínit, že oproti stávající úpravě již není možné povolit internetovou živou hru účastníka proti softwarovému hracímu systému provozovatele (bez přítomnosti krupiéra). K odstavci 4: Oproti dosavadní právní úprava nedochází ke změně, zákaz nabízet nebo poskytovat zařízení umožňující účast na internetové hře, zůstává v nezměněném rozsahu zachován. Jedná se o adiktologické opatření. K odstavci 5: V odstavci 5 se nově v zákoně o hazardních hrách stanoví povinnost provozovatele vybavit softwarový hrací systém technickým a softwarovým zabezpečením proti neoprávněnému zásahu do dat v tomto softwarovému hracímu systému. Softwarové zabezpečení musí znemožňovat neoprávněný přístupu, zásah, vložení dat, užití dat, pozměnění dat, poškození dat, padělání nebo pozměnění dat tak, aby byla považována za pravá, nebo zničení dat. Jedná se o povinnost přejatou z dosavadní úpravy podmínek provozování obsažených v základních povoleních. Navrhovaná právní úprava je doplňována ve vazbě na požadavek zaručit všem účastníkům hazardní hry rovné podmínky a rovnou možnost výhry, který by mohl být potenciálním zásahem (ať už ze strany některého z účastníků hazardní hry či jiné osoby), významně ohrožen či narušen.

K § 74:

K odstavci 1: V návaznosti na technologický pokrok a dosavadní praxi se v odstavci 1 doplňuje výslovné oprávnění provozovat internetovou hru nejen prostřednictvím internetových stránek, jak tomu bylo doposud, ale nově i prostřednictvím aplikací. Pro aplikaci, stejně jako i pro internetové stránky, je stanoven požadavek dostupnosti alespoň v českém jazyce. Provozovatel může umožnit jejich dostupnost i v dalších jazycích. Nutnost nabízet hazardní hry minimálně v českém jazyce vychází z ochrany spotřebitele a nutnosti zajištění jeho informovanosti zejména s ohledem na jeho zdraví a rizika spojená s účastí na hazardní hře. Explicitním umožněním provozu internetové hry prostřednictvím aplikaci dochází k narovnání právního a faktického stavu. S ohledem na technologický pokrok jsou aplikace běžným nástrojem provozování internetové hazardní hry a jsou provozovateli i hráči hojně využívány. Nová právní úprava staví na jisto, že je hazardní hra provozovaná přes aplikaci internetovou hazardní hrou.

K odstavci 2: Požadavek na umístění serveru internetové hry, popř. zařízení k provozování číselné loterie jako internetové hry na území členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, zůstává zachován v nezměněné podobě. K odstavci 3: V návaznosti na úpravu v odst. 1 je předmětem odstavce 3 definice pojmu aplikace pro účely zákona o hazardních hrách. Aplikací se zde rozumí software, který účastníkům hazardní hry umožňuje účast na hazardní hře a který je odlišný od internetových stránek. Typicky se zde bude jednat o aplikaci pro chytré telefony a tablety, nejsou však vyloučeny ani aplikace pro jiné typy zařízení.

K § 75:

V návaznosti na technologický pokrok, dosavadní zkušenosti z aplikace zákona o hazardních hrách a za účelem zvýšení právní jistoty se zpřesňuje a doplňuje právní úprava informační povinnosti u internetové hry. K odstavci 1: V odstavci 1 se stanoví informace povinně zveřejňované provozovatelem na internetových stránkách, na kterých je provozována hazardní hra. Oproti dosavadnímu znění dochází k doplnění, zpřesnění nebo úpravě vybraných povinností. Za účelem zpřehlednění dotčeného ustanovení dochází také k legislativně technickým úpravám. V odstavci 1 jsou normovány povinné informace, které se váží ke všem druhům internetových her a způsobu jejich provozu (internetové stránky i aplikace). K odstavci 1 písm. a): Informace zveřejňované podle odstavce 1 písm. a) musí být nejen čitelné, ale musí být pro každého návštěvníka internetových stránek sloužících k provozování hazardní hry také kdykoliv dostupné. Požadavkem dostupností se rozumí zobrazení vyjmenovaných informací nebo zřetelné zobrazení odkazu, pod kterým jsou informace dle odst. 1 písm. a) k dispozici. Není tedy povinností provozovatele zobrazovat je permanentně na každé části internetových stránek, pro splnění této povinnosti bude dostačující existence odkazu, např. v patičce internetové stránky či v menu. Zobrazení informací předvídaných v písm. a) nesmí být podmíněno přihlášením k uživatelskému kontu. Faktické seznámení s informacemi tedy musí být dostupné komukoliv a kdykoliv přistupujícímu na internetové stránky. Jedná se o novou povinnost, doplňovanou v návaznosti na poznatky z aplikační praxe. V odstavci 1 písm. a) bodě 1. se stanoví povinnost zveřejnit identifikační a kontaktní údaje provozovatele. Tato povinnost je beze změn přejata z dosavadní právní úpravy. V odstavci 1 písm. a) bodě 2. je normována povinnost uvést na internetových stránkách identifikační a kontaktní údaje instituce zabývající se prevencí a léčbou problémů souvisejících s patologickým hráčstvím. Tato povinnost byla doposud normována v § 75 odst. 1 písm. c) a přejímá se v nezměněné podobě. V odstavci 1 písm. a) bodě 3. je uložena povinnost zveřejnit na internetových stránkách základní povolení a herní plán všech hazardních her provozovaných tímto provozovatelem. Jedná se o věcné a legislativně technické zpřesnění dosavadního § 75 odst. 1 písm. b) a § 75 odst. 1 písm. e). Namísto pouhého uvedení orgánu státní správy, který hazardní hru povolil a čísla povolení se nově provozovateli ukládá zveřejnit celé základní povolení. Nově již není povinností provozovatele označit orgán státní správy, který povolení vydal; tato informace je bez dalšího seznatelná právě ze základního povolení, i ze schváleného herního plánu. Navrhovaná změna umožňuje návštěvníkovi internetové stránky ověřit, zda se jedná o provozovatele s povolením vydaným Ministerstvem financí, i rozsah tohoto povolení. U základního povolení a herního plánu se v této souvislosti nově stanoví v odstavci 5 také povinnost zveřejnit i historické verze základního povolení a herních plánů, např. z důvodů reklamace. V odstavci 1 písm. a) bodě 4. se nově normuje informační povinnost ve vazbě na institut Rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách. Provozovatel je povinen zveřejnit informaci o možnosti požádat o zápis do Rejstříku vyloučených osob a uvést odkaz na internetové stránky Ministerstva financí, na kterých je k dispozici formulář žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob. Povinnost zveřejnit (spolu s dalšími) formuláře žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob se Ministerstvu financí nově stanoví v § 16d odst. 2. V odstavci 1 písm. a) bodě 5. je upravena nová povinnost zveřejnit informaci o možnosti a způsobu využití prostředku pro zamezení účasti na hazardní hře. V odstavci 1 písm. a) bodě 6. se stanovuje obdobně jako v bodě 5. nová informační povinnost o možnosti podání žádosti o zápis do rejstříku vyloučených osob zprostředkovanou provozovatelem. Cílem je zajistit reálnou efektivní dostupnost informací o adiktologických opatřeních, které může účastník hazardní hry učinit prostřednictvím svého uživatelského konta. V odstavci 1 písm. a) bodě 7. se ukládá povinnost zveřejnit částku nejvyšší sázky a nejvyšší výhry. Tato povinnost musí být splněna pouze za předpokladu, že to umožňuje povaha provozované hazardní hry. Navrhovaná právní úprava přejímá právní úpravu dosavadního § 75 odst. 3 písm. b), kterou však za účelem zvýšení právní jistoty a eliminace adiktologicky nežádoucího chování dále věcně a legislativně technicky zpřesňuje a doplňuje. Bez náhrady se vypouští požadavek zveřejňovat informaci o nejvyšší hodinové prohře, tento institut se v zákoně o hazardních hrách bez náhrady zcela zrušuje. Pokud bude provozovatel nejvyšší hodinovou prohru z vlastní iniciativy nadále evidovat, může ji samozřejmě nadále také zveřejňovat – již to však není jeho povinnost. V odstavci 1 písm. a) bodě 8 je upravena povinnost zveřejnit centrálně stanovené kurzy platné v daný kalendářní den pro přepočet mezi všemi herními měnami a českou korunou a mezi všemi herními měnami a herní měnou, ve které lze nastavit sebeomezující opatření. Jedná se o nově normovanou informační povinnost, provozuje-li provozovatel hazardní hru v jiné než české měně. V případě, že provozovatel provozuje hazardní hru v jiných měnách, než je česká koruna, tak je povinen na internetové stránce, kde dochází k provozování takové hry v cizí měně, zveřejnit centrálně stanovené kurzy platné v daný kalendářní den pro přepočet mezi všemi herními měnami, tedy měnami, ve kterých provozuje hazardní hru, a českou korunou a mezi všemi herními měnami a herní měnou, v níž lze nastavit hodnoty sebeomezujícího opatření. Pokud provozovatel provozuje prostřednictvím internetových stránek např. živou hru také v eurech a amerických dolarech, je povinen zveřejní čitelně kurzy pro směny mezi českou korunou a eurem a rovněž českou korunou a americkým dolarem. Pokud by provozovatel nabízel i nastavení sebeomezujících opatření v eurech, musel by navíc uvést i kurz směny mezi eurem a americkým dolarem. Vzhledem k tomu, že se jedná o centrálně stanovené kurzy, tak v případě, že by tento provozovatel provozoval i jiné hazardní hry např. v herním prostoru v cizí měně, tak i zde by musel zveřejnit směnné kurzy pro přepočet mezi všemi herními měnami, ve kterých provozuje v daném herním prostoru hazardní hru, a českou korunou a mezi všemi herními měnami a herní měnou, v níž lze v daném herním prostoru nastavit hodnoty sebeomezujícího opatření, a tyto zveřejněné kurzy na internetové stránce a v herním prostoru by musely být shodné. K odstavci 1 písm. b): V odstavci 1 písm. b) se definují informace povinně zveřejňované účastníkovi hazardní hry. Oproti odstavci 1 písm. a) zde dochází ke zúžení osobní působnosti normy. Dotčené informace nejsou k dispozici každému návštěvníkovi internetových stránek, nýbrž pouze účastníkovi hazardní hry ve smyslu § 4 písm. a) – předpokladem jejich zobrazení je přihlášení účastníka hazardní hry k uživatelskému kontu. I pro splnění informační povinnosti dle odstavce 1 písm. b) je stanoven požadavek neustálé dostupnosti definovaných informací. Stejně jako v případě písm. a) tedy není povinností provozovatele neustále zobrazovat veškeré informace dle odstavce 1 písm. b), povinnou součástí internetových stránek je však odkaz např. v menu, jehož prostřednictvím budou tyto informace zobrazeny. Dle odstavce 1 písm. b) bodu 1. je provozovatel nově povinen pro účastníka hazardní hry zveřejnit nabídku a stav využití sebeomezujících opatření. Tato povinnost navazuje na povinnost dle odstavce 1 písm. d), dle které je provozovatel povinen upozornit na nabídku využití a stav nastavených sebeomezujících opatření bezprostředně po přihlášení k uživatelskému kontu. Za účelem eliminace adiktologicky nežádoucích jevů se jeví jako žádoucí kdykoliv umožnit využití sebeomezujících opatření, proto se právní úprava navrhovaným ustanovením v tomto ohledu doplňuje. V odstavci 1 písm. b) bodě 2. se stanoví povinnost kdykoliv zveřejnit účastníkovi hazardní hry zůstatek na jeho uživatelském kontu. Jedná se o právní úpravu přejatou z dosavadního znění § 75 odst. 3 písm. a), který se legislativně technicky přizpůsobuje nové právní úpravě. V odstavci 1 písm. b) bod 3. se stanoví povinnost zveřejnit kdykoliv dostupným způsobem účastníkovi hazardní hry celkovou souhrnnou výši čistých proher od aktivace uživatelského konta. Aktivací se rozumí okamžik zřízení uživatelského konta v případě, že bylo zřizováno dočasné konto podle předchozí úpravy, okamžik zřízení dočasného uživatelského konta. Jedná se o nově normovanou informační povinnost, která je obdobou informační povinnosti, kterou je provozovatel povinen plnit ve vztahu k technické hře na každé herní pozici (§ 13b odst. 1 písm. a) bod 2). Odstavec 1 písm. b) bod 4. ukládá povinnost zveřejnit kdykoliv dostupným způsobem celkovou souhrnnou výši čistých proher za kalendářní měsíc za všechny druhy hazardních her vázaných na dané konto. Jedná se novou informační povinnost provozovatele, která je obdobou informační povinnosti definované provozovateli ke každé herní pozici technické hry (§ 13b odst. 1 písm. a) bod 3.) Celková souhrnná výše čistých proher za kalendářní měsíc je oproti dosavadní právní úpravě nově evidovaným a povinně zobrazovaným údajem. Jeho účelem je zpřístupnění informace o jeho bilanci v rámci technické hry za daný kalendářní měsíc účastníkovi hazardní hry. Celková souhrnná výše čistých proher od aktivace uživatelského konta povinně zveřejňovaná podle § 75 odst. 1 písm. b) bodu 3. sice má svou informační hodnotu, avšak při vyšších prohrách mají další prohry pouze relativně malý dopad na tuto souhrnnou výši od aktivace uživatelského konta a případný rozdíl by nemusel být pro účastníka hazardní hry natolik zjevný, aby jej motivoval k přijetí vhodného sebeomezujícího opatření. Aktivací se rozumí okamžik zřízení uživatelského konta v případě, že bylo zřizováno dočasné konto podle předchozí úpravy, okamžik zřízení dočasného uživatelského konta.

K odstavci 1 písm. c): Dle odstavce 1 písm. c) je provozovatel internetové hry povinen po celou dobu přihlášení k uživatelskému kontu účastníkovi hazardní hry viditelně zobrazovat ukazatel délky účasti na hazardní hře. Ukazatel délky účasti na hazardní hře zaznamenává čas od okamžiku přihlášení k uživatelskému kontu do okamžiku odhlášení od uživatelského konta. V případě odstavce 1 písm. c) je tedy provozovatel povinen zobrazovat neustále viditelným způsobem přímo čas, nikoliv pouze odkaz, jehož prostřednictvím by byl ukazatel následně zobrazen. Odhlášení z uživatelského konta a opětovné přihlášení způsobí, že se tento ukazatel restartuje a počítání doby od okamžiku přihlášení běží znova od počátku. Navrhovaná právní úprava přejímá znění dosavadního § 75 odst. 2 písm. a). Jedná se o obdobu povinnosti normované pro technickou hru ve vazbě na každou herní pozici v § 13b odst. 1 písm. b). K odstavci 1 písm. d): V odstavci 1 písm. d) se stanoví povinnost upozornit účastníka hazardní hry při každém přihlášení k uživatelskému kontu na nabídku a stav nastavených sebeomezujících opatření. Upozornění musí být zobrazeno nejméně na 5 sekund. Vedle požadavku na čitelnost stanoveného již v návětí odstavce 1 se v příslušném odstavci doplňuje mj. také požadavek na viditelnost a srozumitelnost zobrazovaného textu. Písmo tedy musí být dostatečně veliké, ostré a dobře čitelné, mj. i s ohledem na barvu písma a pozadí. Zobrazený text musí být také pro hráče srozumitelný a jednoznačný. Navrhovaná právní úprava přejímá dosavadní znění § 75 odst. 4, která za účelem zvýšení efektivity právní úpravy doplňuje o zmíněný požadavek viditelnosti, srozumitelnosti a o minimální dobu, po kterou musí být upozornění zobrazeno. Stanovení minimální doby zobrazení upozornění má předcházet potenciální nekalé praxi, kdy by sice provozovatel formálně splnit povinnost zobrazit upozornění, avšak nastavená doba by byla natolik krátká (pouhé probliknutí), že by fakticky znemožňovala účastníkovi hazardní hry na upozornění zareagovat. K odstavci 1 písm. e): Provozovatel musí na základě odstavce 1 písm. e) zajistit, že se všem návštěvníkům internetových stránek jako první informace ještě před zobrazením samotného obsahu internetových stránek zobrazí informace účasti na hazardní hře osobám mladším 18 let a varování, že účast na hazardní hře může být škodlivá. S ohledem na nežádoucí patologické jevy spojené s hraním hazardních her je nezbytné splnit povinnost stanovenou odstavcem 1 písm. e) vůči všem (i potenciálním) návštěvníkům internetových stránek provozujících hazardní hry, aby na tuto informaci mohli případně zareagovat. Nové znění § 75 odst. 1 písm. e) přejímá dosavadní znění § 75 odst. 1 písm. d) a f) a s ohledem na výše zmíněné nežádoucí adiktologické dopady hraní hazardních her ji doplňuje a zpřesňuje. Oproti dosavadní právní úpravě musí být informace normovaná v odstavci 1 písm. e) bodu 1. a 2. první informací internetových stránek sloužících k provozování hazardních her, která se návštěvníkovi internetových stránek zobrazí. Oproti dosavadní právní úpravě tedy není dostačující, je-li informace o zákazu účasti osobám mladším 18 let a varování o škodlivosti hazardní hry na internetových stránkách kdykoliv dostupná na proklik odkazu. Taková právní úprava totiž nezajišťuje, že se s informací každý návštěvník skutečně seznámí. Toto opatření směřuje zejména na mladistvé, kteří by třeba i omylem navštívili dané internetové stránky. K odstavci 2: Provozovatel internetové hry je povinen čitelným a viditelným způsobem na internetových stránkách, na kterých dochází k provozování hazardní hry, zveřejnit její herní měnu, a to po celou dobu účasti účastníka hazardní hry na této hře. Povinnost zveřejnit herní měnu trvá po celou dobu, po kterou je tato hra prostřednictvím uživatelského konta spuštěna. K odstavci 3: Odstavci 3 definuje speciální právní úpravu informační povinnosti pro internetové stránky, na nichž je provozována přenášená živá hra. Veškeré povinně zveřejňované informace musí splňovat požadavek čitelnosti a viditelnosti. K odstavci 3 písm. a): Provozovatel přenášené živé hry je povinen na internetové stránce, na níž je přenášená hra provozována, čitelným a viditelným způsobem uvést:

- název provozovatele kasina, ve kterém je fyzicky umístěno studio, ze kterého je

přenášené živá hra provozována,

- adresu a označení (název) tohoto kasina,

- označení tohoto studia, které je jedinečné v rámci jednoho kasina (shodné s označením,

které vede provozovatel kasina v evidenci studií podle § 68c odst. 6 písm. a).

Informace musí být zobrazovány po celou dobu účasti účastníka hazardní hry na konkrétní hře přenášené živé hry, tedy po celou dobu, kdy tato hra běží. Zveřejnění informací je vázáno na přenášenou živou hru jako takovou. Jestliže přenášená živá hra běží, musí být informace vždy řádně zobrazeny. Skutečnost, zda ze strany účastníka hazardní hry dochází ke vkládání sázek do hry či nikoliv, není v tomto ohledu relevantní. Jestliže přenášená živá hra neběží, nemusí být informace zobrazeny, a to ani v případě, že je účastník hazardní hry nadále přihlášen k uživatelskému kontu. K odstavci 3 písm. b): Provozovatel přenášené živé hry je povinen na internetové stránce, na níž je přenášená hra provozována, kdykoliv dostupným způsobem zveřejnit provozní úseky všech jím provozovaných studií alespoň 7 dnů před jejich zahájením s uvedením:

- názvu provozovatele kasina, v němž je studio umístěno,

- adresu a označení kasina, v němž je studio umístěno,

- označení studia,

- dne a času zahájení provozního úseku a

- dne a času ukončení provozního úseku. K odstavci 4: V odstavci 4 se stanoví speciální informační povinnost pro pořádání loterie jako internetové hazardní hry. Požadované informace musí být dostupné kdykoliv, tedy všem návštěvníkům internetových stránek, na kterých je provozována tato internetová peněžitá, věcná nebo číselná loterie, bez ohledu na to, zda jsou přihlášeni k uživatelskému kontu či nikoliv. Jedná se o obdobu povinnosti přenesené z podmínek provozování obsažených v základním povolení. K odstavci 4 písm. a): V odstavci 4 písm. a) se provozovateli ukládá povinnost zveřejnit kdykoliv dostupným způsobem výsledek slosování. Výsledek musí být zveřejněn bezodkladně po slosování, a to na dobu nejméně 1 roku od dne provedení slosování. Tato povinnost navazuje na lhůtu pro uplatnění nároku na výhru.

K odstavci 4 písm. b): V odstavci 4 se stanoví povinnost zveřejnit bezodkladně záznam přenosu slosování loterie provozované internetové loterie pro případ, že slosování neprovádí softwarový generátor náhodných čísel. Záznam musí být zveřejněn alespoň po dobu 1 týdne. Dané ustanovení má za cíl zajištění transparentnosti slosování. K odstavci 5: V odstavci 5 se doplňuje povinnost stanovená v odstavci 1 písm. a) bodě 3. Dle odstavce 1 písm. a) bod 3 je provozovatel povinen zveřejnit základní povolení a herní plán všech hazardních her, které na této internetové stránce provozuje. Na základě odstavce 5 se tato povinnost doplňuje v tom smyslu, že musí zveřejnovat i již neplatná základní povolení a herní plány pro internetovou hru, a to po dobu 3 let od posledního dne jejich platnosti. Ze zveřejňovaných dokumentů musí být jasně zřetelné, který z nich je platný a u kterého již doba platnosti uplynula. Za účelem splnění této povinnost se jeví jako vhodné, aby viditelně a čitelně zobrazil aktuálně platné základní povolení a herní plán všech hazardních her aktuálně provozovaných na těchto internetových stránkách, a u již neplatného základního povolení (základních povolení) a herního plánu (herních plánů) vyznačil datum, od kdy do kdy byly platné. K odstavci 6: Odstavec 6 zakládá informační povinnost pro aplikace, jejichž prostřednictvím je provozována hazardní hra, přičemž právní úprava odstavců 1 až 5 se pro tyto účely použije obdobně.

K dílu 2: K § 76:

V návaznosti na technologický pokrok a poznatky aplikační praxe se nově normuje právní úprava pro záznam slosování internetové loterie. K odstavci 1: V odstavci 1 se normuje povinnost zveřejnění záznamu slosování číselné loterie pro případ, že výsledek slosování číselné loterie není vytvářen náhodným procesem prostřednictvím softwarového hracího systému, a to na internetové stránce nebo aplikaci, jejichž prostřednictvím je tato loterie provozována. Za účelem zajištění transparentnosti a kontrolovatelnosti ze strany účastníků i dozorových orgánů musí být záznam nezpomalený, nepřerušovaný, barevný, jasný, zřetelný a rozlišitelný. K odstavci 2: Dopadá-li na provozovatele číselné internetové loterie povinnost dle odstavce 1, pak je povinen uchovávat záznam slosování nejméně po dobu 3 let. Tato doba se navrhuje s ohledem na promlčecí dobu přestupků souvisejících s provozováním hazardní hry.

K § 77:

V návaznosti na technologický pokrok a poznatky z praxe se doplňují ustanovení upravující účast na internetové okamžité loterii. K odstavci 1: Obdobně jako u technické hry (§ 44) se pro účely internetové okamžité loterie nově stanoví povinnost provozovatele zajistit, že se prostřednictvím uživatelského konta účastník hazardní hry nebude moc účastnit současně více her okamžité loterie provozované jako internetová hra. Provozovatel tedy musí zajistit, že se účastník internetové okamžité loterie bude účastnit pouze a právě jedné hry internetové okamžité loterie u tohoto provozovatele. Pokud účastník hazardní hry vložil sázku do hry internetové okamžité loterie, nesmí mu provozovatel až do vyhodnocení této sázky umožnit, aby se účastnil, resp. vložil sázku do jiné tímto provozovatelem provozované internetové okamžité loterie. S ohledem na rizikové prvky internetové okamžité loterie, mezi které patří mimo jiné i rychlost hry, se nově určuje podmínka, že hra okamžité loterie provozované na internetu nesmí být provozovatelem vyhodnocena dříve, než 2 sekundy od vložení sázky do této hry. Jedná se o obdobnou povinnost jako v případě technické hry v § 50, a to s ohledem na obdobnou rizikovost daných her. K odstavci 2: V odstavci 2 se pro účely internetové okamžité loterie normuje obdobně jako u technické hry povinná přestávka. Provozovatel má povinnost neumožnit účastníkovi hazardní hry vložení sázky do žádné hry okamžité loterie provozované jako internetová hra, pokud od posledního vyhodnocení hry okamžité loterie v nepřetržitém sledu sázek v délce alespoň 120 minut uplynulo méně než 15 minut. Povinná přestávka byla doposud normována pouze pro technickou hru. V návaznosti na poznatky aplikační praxe se jeví jako vhodné doplnit tento požadavek také ve vazbě na internetovou okamžitou loterii, a to s ohledem na její rizikovost. Pokud od posledního vyhodnocení sázky v nepřetržitém sledu sázek v délce alespoň 120 minut uplynulo méně než 15 minut, nesmí provozovatel umožnit účastníkovi hazardní hry vložení sázky. Povinnost provozovatele neumožnit účast na internetové okamžité loterii trvá až do okamžiku, kdy uplyne 15 minut (tedy až do uplynutí 900. sekundy) od poslední vyhodnocené sázky realizované jako součást nepřetržitého sledu sázek v délce alespoň 120 minut. Pro bližší vysvětlení lze odkázat do důvodové zprávy k § 44. K odstavci 3 a 4: Odstavec 3 definuje způsob počítání délky nepřetržitého sledu sázek. Odstavec 4 definuje délku nepřetržitého sledu sázek. Nepřetržitý sled sázek je zahájen vložením sázky do internetové okamžité loterie a následně pokračuje, pokud mezi vyhodnocením sázky a následným vložením sázky do hry není rozestup 15 minut a více. Čas (resp. délka prodlevy mezi jednotlivým vložením sázek) je jediným sledovaným kritériem. Pokud by byl rozestup mezi vyhodnocením sázky a vložením další sázky alespoň 15 minut (či více), tak se nepřetržitý sled sázek přerušuje a následně vložená sázka zahájí nový nepřetržitý sled sázek. Co do podrobnějšího popisu nepřetržitého sledu sázek včetně grafického znázornění některých příkladů, které lze uplatnit i na účast na internetové okamžité loterii, viz důvodová zpráva k § 44.

K dílu 3:

Za účelem zpřehlednění právní úpravy se v návaznosti na nové rozdělení Hlavy I na jednotlivé díly doplňuje díl 3 upravující internetovou živou hru.

K oddílu 1: K § 78:

V návaznosti na technologický pokrok a poznatky z praxe se dosavadní právní úprava zpřesňuje a doplňuje. V dosavadní právní úpravě byly žetony pro jednotlivé druhy hazardních her vymezeny v § 58. Dosavadní právní úprava v § 58 odstavci 3 byla poměrně kusá a omezila se na stanovení povinnosti použít pro živou hru provozovanou jako internetovou hru pouze hodnotové žetony s tím, že se pro tyto hodnotové žetony neuplatní požadavek, aby byly hmotné podstaty. Nově se právní úprava žetonů vymezuje speciálně pro jednotlivé typy hry v příslušné hlavě a díle zákona o hazardních hrách. V § 78 se nově stanoví povinnost provozovatele zobrazovat peněžní prostředky vložené do hry živé hry provozované jako internetová hra v podobě žetonů. Žetony jsou tedy pouze grafickým znázorněním vložené sázky a musí být na nich uvedena hodnota žetonů, případně i měna. Tato úprava se neuplatní pro karetní turnaje provozované jako internetová hra. V případě karetního turnaje se použijí turnajové žetony ve smyslu § 60f.

K § 79:

V rámci internetové živé hry, při které sázející hrají jeden proti druhému, nesmí provozovatel umožnit, aby se účastník hazardní hry účastnil dané hry vícenásobně. Jedná se o provedení obecné zásady zákazu hry s nerovnými podmínkami podle § 7 odst. 2 písm. c). Platí stejně i pro land-based, kde to však není nutné výslovně upravovat, protože hráči sami mohou u stolu ověřit, že téže osobě nebyly karty rozdány vícekrát. V prostředí internetu tuto skutečnost však není možné zjistit tak jednoduše, a proto se navrhuje toto pravidlo zakotvit výslovně. Z uvedených důvodů nelze a contrario dovozovat, že by tento postup v land- based prostředí byl možný. Toto ustanovení nevylučuje možnost vložení více sázek jedním hráčem na jedné pozici u hracího stolu živé hry např. v ruletě.

K oddílu 2: K § 80:

Oproti dosavadnímu znění se mění koncepce živé hry, při které sázející hraje proti krupiérovi, provozované jako internetová hra. Dosavadní znění zákona o hazardních hrách umožňovalo hru pouze proti softwarovému hracímu systému provozovatele (tato již možná nebude) nebo jeho prostřednictvím proti jiné osobě (dosavadní § 73 odst. 2). Nově se umožňuje také internetová hra, při které sázející nehrají jeden proti druhému. Bude se jednat o hry proti krupiérovi, tedy osobě předvídané v § 57 odst. 3. Přenášená živá hra je umožněna pouze za přítomnosti krupiéra a provozovatel ji musí přenášet v reálném čase. Předtočené záběry a záznamy nejsou povoleny. Navrhovaná právní úprava reaguje na technologický pokrok v segmentu a poptávku na trhu na zavedení tohoto typu her. Zamýšleným dopadem explicitního umožnění přenášené živé hry je mj. odklon účastníků hazardních od nelegálních provozovatelů, kteří umožňovali účastnit se tohoto typu živé hry a sekundárně pozitivní dopad na snížení adiktologicky nežádoucího chování, které je ve zvýšené míře navázáno právě na nelegální provozovatele. Nová úprava živé hry proti krupiérovi provozované jako internetová je návratem k tradičnosti živé hry provozované v kasinu za přítomnosti krupiéra, ale zároveň je přítomen technologický pokrok, díky kterému je přenášená hra ve světě populární. Úprava přenášené živé hry je v cizích státech běžnou součástí živé hry provozované jako internetová hra. V případě živé hry, při které sázející hrají proti sobě navzájem nebo proti cizím účastníkům hazardní hry, není možné, aby náhodný proces výsledku hry vytvářel krupiér.

K § 81:

V návaznosti na novou úpravu přenášené živé hry se normují povinnosti provozovatele. K odstavci 1: Stanoví se požadavek provozovat přenášenou živou hru pouze ze studia. Studio je normováno v § 68c, přičemž se jedná o oddělený prostor umístěný v kasinu provozovaném v České republice provozovatelem, který je držitelem základního povolení a povolení k umístění tohoto kasina. K odstavci 2: V odstavci 2 se výslovně zakazuje účast na přenášené živé hře cizím účastníkům definovaným v § 4 písm. g) K odstavci 3: V odstavci 3 se normuje povinnost umožnit účast na přenášené živé hře pouze prostřednictvím uživatelského konta. Provozovateli se zakazuje umožnit účast na přenášené živé hře jiným způsobem. V tomto kontextu je tedy nežádoucí i volně šířený přenos hry, a to i bez možnosti vložení sázky do ní. K odstavci 4: Přenášená živá hra musí být z povahy věci provozována v reálném čase. Za účelem zajištění transparentnosti provozování živé hry se stanoví požadavek pořídit záznam přenášené živé hry a uchovat jej v úplné podobě po dobu 2 let. Záznam musí být uchován jednak v podobě zobrazené účastníkovi hazardní hry, jednak v podobě neupraveného záznamu pořízeného kamerou. K odstavci 5: V odstavci 5 se stanoví povinnost provozovatele vést evidenci všech uskutečněných přenosů živé hry. Evidence uskutečněných přenosu je obdobou evidence studií vedené podle § 68c odst. 6. Provozovatel je na základě odstavce 5 povinen evidovat:  dle písm. a) označení studia, ze kterého je přenos uskutečňován; jde o označení ve smyslu § 68c odst. 1 písm. a), tedy unikátní označení studia v rámci kasina, ve kterém je provozováno,  dle písm. b) označení a adresu kasina, v němž je studio umístěno,  dle písm. c) půdorysné vymezení studia s vyznačením hracích stolů živé hry, které se ve studiu nacházejí; jedná se o obdobu povinnosti vymezené v § 68c odst. 6 písm. b),  dle písm. d) datum a čas zahájení provozního úseku, v jehož rámci je přenos uskutečněn; jde o obdobu povinnosti normované v § 68c odst. 6 písm. c) bod 2.,  dle písm. e) datum a čas konce provozního úseku, v jehož rámci je přenos uskutečněn; jde o obdobu povinnosti normované v § 68c odst. 6 písm. c) bod 3. K odstavci 6: Provozovateli se ukládá povinnost uschovávat evidenci všech uskutečněných přenosů nejméně po dobu 3 let od konce provozního úseku. Jedná se o dobu zvolenou v návaznosti na promlčecí lhůtu pro přestupek.

K § 82:

V § 82 se stanovují požadavky na přenos přenášené živé hry. K odstavci 1: Za účelem zajištění transparentnosti a férovosti živé hry se stanoví povinnost provozovatele přenášet přenášenou živou hru v reálném čase. Tento požadavek je primárně vyplývá i z obecných podmínek a požadavků na hazardní hru viz např. § 7 odst. 2. Provozovateli se stanoví přenášet zvuk i obraz přenášené živé hry. Není možné přenášenou hru vysílat ze záznamu či záznam přenášet s určitým prodlením (byť např. jen minutovým). Přenos není možný jinak než prostřednictvím internetu, a to jen po přihlášení k uživatelskému kontu. Např. televizní vysílání či vysílání na sociální síti je tak vyloučeno. K odstavci 2: V odstavci 2 se stanoví požadavky na kvalitu přenosu přenášené živé hry, resp. parametry, které musí přenos (jeho kamerové snímání) naplnit. Osoba sledující přenášenou živou hru (účastník hazardní hry, dozorový orgán), musí jednoznačně a zřetelně z přenosu zaznamenat všechny důležité informace pro hru, jako jsou číslice, nápisy nebo jiné symboly na ruletovém kole, samotný průběh hry na hracím stole živé hry, hodnoty karet, kostek nebo jiných pomůcek používaných při živé hře. Stejně tak musí být zřetelně vidět krupiér, a to zejména jeho vrchní část těla včetně rukou při manipulaci s pomůckami živé hry. Veškerá manipulace musí být prováděna na hracím stole. K odstavci 3: Je-li pro přenos přenášené živé hry používáno záběru z více kamer, může si účastník hazardní hry vybrat libovolný záběr, který bude sledovat, popř. může mezi záběry přepínat. Alespoň jeden záběr (úhel snímání) musí splňovat podmínky na přenos definované v odstavci 2. V případě rulety je tak povinně umožňovaným záběr shora, tak aby byl jednoznačně patrný proces generování výsledku, i zde však provozovatel může účastníkovi hazardní hry umožnit přepnout na jiný záběr. K odstavci 4: Provozovateli se ukládá povinnost zajistit prostředek komunikace mezi účastníkem a krupiérem, jehož prostřednictvím spolu budou moci komunikovat. Krupiér musí s účastníkem hazardní hry komunikovat během přenosu v reálném čase a ihned, v souladu s technickými možnostmi a procesem hry. Krupiér je osobu stěžejní pro živou hru, bez jehož interakce není živá hra živou hrou ze své podstaty. Je tak zájmem účastníka v živém čase s krupiérem komunikovat a je povinností provozovatele takovou komunikaci umožnit. Tato komunikace musí probíhat primárně v českém jazyce, účastník hazardní hry si však může zvolit vedle toho i komunikaci v jiném jazyce, dle nabídky provozovatele (za předpokladu, že komunikaci v jiném jazyce nabízí). Vyloučena není ani komunikace pouze v jiném jazyce, pokud s tím všichni účastníci hry u daného stolu souhlasí.

K § 83:

V souvislosti s právní úpravou přenášené hry se definují povinnosti, které musí být provozovatelem splněny ve vztahu k hracímu stolu živé hry. K odstavci 1: Cílem navrhované právní úpravy je zajistit efektivní kontrolu přenášené živé hry ze strany dozorových orgánů. V odstavci 1 se zatím to účelem se provozovateli stanoví povinnost přiřadit hracímu stolu sloužícímu k provozování přenášené živé hry evidenční číslo. Evidenční číslo hracího stolu přenášené živé hry musí být vyznačeno dostatečně zřetelně tak, aby bylo pro účastníka hazardní hry z přenosu viditelné a seznatelné jeho jednotlivé znaky. K odstavci 2: U hracího stolu přenášené živé hry nemusí být objektivně možná veřejná kontrola, jako je tomu u stolu živé hry provozované v kasinu. Osobě sledující přenášenou živou hru nebo se jí účastnící (účastníkovi hazardní hry, dozorovému orgánu) tedy musí být relevantní informace jasně zřetelné z přenosu živé hry. Přenášená hra musí být provozována a přenášena takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti o transparentnosti přenášené živé hry a o jejím řádném průběhu. Z toho důvodu nejsou umožněny např. míchačky karet a jakákoliv manipulace s pomůckami mimo hrací stůl, míchání karet na zadním stole nebo míchání prostřednictvím jiné osoby, než je krupiér, který řídí živou hru na daném hracím stole. Účastník hazardní hry musí vidět celý proces přenášené živé hry, jež se může odehrávat pouze na hracím stole, včetně všech relevantních souvisejících činností.

K § 84:

K odstavci 1: Nově se obdobně, jako u technické hry (§ 44) nebo internetové okamžité loterie (§ 77), pro účely živé hry provozované jako internetová hra stanoví povinnost provozovatele zajistit, že se účastník hazardní hry nebude moci účastnit živé hry u tohoto provozovatele u více stolů přenášené živé hry současně. Není tedy možné, aby se účastník hazardní hry u jednoho provozovatele účastnil např. přenášené živé hry u dvou stolů zároveň. Cílem navrhované úpravy je eliminovat adiktologicky nežádoucí chování a zabránit potenciálnímu zvyšování rizikovosti přenášené živé hry. Umožnění účasti na přenášené živé hře u více hracích stolů živé hry současně, by totiž mohlo vést k nežádoucímu zrychlení hry a zvýšení četnosti sázek. K odstavci 2: V odstavci 2 se pro účely přenášené živé hry normuje obdobně jako u technické hry či okamžité internetové loterie povinná přestávka. Provozovatel má povinnost neumožnit účastníkovi hazardní hry vložení sázky do žádné hry přenášené živé hry, pokud od posledního vyhodnocení hry přenášené živé hry v nepřetržitém sledu sázek v délce alespoň 120 minut uplynulo méně než 15 minut. Povinná přestávka byla dosavadní právní úpravou normována pouze pro technickou hru. V návaznosti na poznatky aplikační praxe se jeví jako vhodné doplnit tento požadavek také ve vazbě na přenášenou živou hru, byť zde riziko je o něco nižší. Pokud od posledního vyhodnocení sázky v nepřetržitém sledu sázek v délce alespoň 120 minut uplynulo méně než 15 minut, nesmí provozovatel umožnit účastníkovi hazardní hry vložení sázky. Povinnost provozovatele neumožnit účast na přenášené živé hře trvá až do okamžiku, kdy uplyne 15 minut (tedy až do uplynutí 900. sekundy) od poslední vyhodnocené sázky realizované jako součást nepřetržitého sledu sázek v délce alespoň 120 minut. K odstavci 3: V odstavci 3 se za vymezených podmínek prolamuje povinnost povinné přestávky. Účastník hazardní hry může vložit sázku do probíhající hry hazardní hry, pokud by zákaz podle odstavce 2 znemožnil dokončit započatou hru hazardní hry. Protože se k jedné hře hazardní hry může vztahovat více sázek vkládaných v delším časovém období, mohla by povinná přestávka narušit aktuálně probíhající období, kdy se sázky vkládají. Účastník hazardní hry proto může dokončit sázení bez povinného přerušení s tím, že povinná přestávka začne běžet bezprostředně po vyhodnocení hry. K odstavci 4: Odstavec 4 stanoví způsob počítání délky nepřetržitého sledu sázek. Nepřetržitý sled sázek je zahájen vložením sázky do přenášené živé hry a následně pokračuje, pokud mezi vyhodnocením sázky a následným vložením sázky do hry není rozestup 15 minut a více. Čas (resp. délka prodlevy mezi jednotlivým vložením sázek) je jediným sledovaným kritériem. Pokud by byl rozestup mezi vyhodnocením sázky a vložením další sázky alespoň 15 minut (či více), tak se nepřetržitý sled sázek přerušuje a následně vložená sázka zahájí nový nepřetržitý sled sázek. Co do podrobnějšího popisu nepřetržitého sledu sázek včetně grafického znázornění vybraných případů viz důvodová zpráva k § 44. Živé hry provozované v herním prostoru a internetové živé hry, při které sázející hrají jeden proti druhému, se účastník hazardní hry může dále účastnit bez omezení. K odstavci 5: Odstavec 5 definuje délku nepřetržitého sledu sázek. Délkou nepřetržitého sledu sázek podle odstavce 3 se rozumí doba od vložení první sázky v tomto sledu do vyhodnocení poslední hry přenášené živé hry v tomto sledu. Co do podrobnějšího popisu opět viz § 44.

K hlavě II:

Za účelem ochrany zájmů účastníků hazardních her a provozovatelů provozujících hazardní hry na základě příslušných povolení v souladu se zákonem o hazardních hrách a rovněž i za účelem ochrany fiskálních zájmů státu již stávající úprava normuje opatření k zamezení šíření nepovolených her na internetu a s tím související nástroje. Nová právní úprava mění proces zápisu na seznam nepovolených internetových her s cílem zvýšit jeho efektivitu a právní jistotu účastníků hazardních her, provozovatelů i veřejnosti v širším slova smyslu. Dochází k jeho zjednodušení, zefektivnění a zrychlení při současném zachování práva dotčených subjektů brojit proti tomuto zápisu. Nová právní úprava tak snižuje riziko obstrukčních jednání ze strany nelegálního provozovatele (v naprosté většině případů působícího z a využívajícího exotických destinací typu Curaçao se všemi výhodami pro ně plynoucími a nevýhodami pro dozorové orgány) na straně jedné, ale zároveň, na straně druhé, zavedením zvláštního institutu námitky proti zápisu se zachovává prostředek procesní obrany účastníků řízení. Nově bude na seznam nepovolených internetových her zapisována kromě internetových stránek, jejichž podstatným účelem je způsobeno, umožněno, usnadněno nebo zastíráno porušení zákazu provozování zakázané internetové hry, také aplikace, jejímž prostřednictvím je provozována zakázaná internetová hazardní hra nebo jejímž podstatným účelem je způsobeno, umožněno, usnadněno nebo zastíráno porušení zákazu provozování zakázané internetové hry.

K § 84a:

Ustanovení v zásadě přebírá stávající úpravu blokace nepovolených internetových stránek normovanou v dosavadním znění § 82, kterou v návaznosti na poznatky z praxe zpřehledňuje a doplňuje. Dané opatření je běžným konceptem napříč EU a naplňuje zásadu proporcionality ve světle judikatury Soudního dvora EU, a to zejména z hlediska její nutnosti a přiměřenosti. Má za cíl nejen ochranu zájmů státu a legálních provozovatelů, ale zejména spotřebitele resp. hráčů před škodlivými následky hazardních her, zejména těch nelegálních, u kterých nejsou z podstaty věci reflektována preventivní opatření na ochranu hráčů. Za účelem sjednocení terminologie se zákonem o elektronických komunikacích dochází ke změně „poskytovatele připojení k internetu na území České republiky“ na „poskytovatele služeb k internetu podle zákona upravujícího elektronické komunikace“. K odstavci 1: Odůvodňované ustanovení za účelem minimalizace nežádoucích dopadů spojených s provozováním nelegálních hazardních her a z důvodu ochrany účastníků hazardních her stejně jako doposud ukládá poskytovatelům služby přístupu k internetu povinnost zamezit v přístupu osob k účasti na hazardních hrách provozovaných jako internetová hra bez příslušného zákonného povolení. Nově se mezi blokované internetové stránky přidávají i stránky, které způsobují, umožňují, usnadňují nebo zastírají porušování zákazu provozování zakázané internetové hry nebo šíří aplikaci, jejímž prostřednictvím je provozována zakázaná internetová hra. Povinnost zamezit v přístupu stanovená v tomto ustanovení se tedy uplatní i vůči tomuto typu internetových stránek. Tyto povinnosti se stanoví poskytovatelům služby přístupu k internetu. Obdobné povinnosti plní poskytovatelé služby přístupu k internetu např. v oblasti blokace internetových stránek s nelegálními léčivy. Pojem služba přístupu k internetu upravuje zákon o elektronických komunikacích. Z tohoto pohledu povinnost blokace plní takové subjekty, které zprostředkovávají přístup k internetu, obvykle je pro takové subjekty používána zkratka ISP z anglického Internet service provider. Tyto subjekty naplní svou povinnost zamezení přístupu k nepovoleným internetovým stránkám blokováním na úrovni lokálního překladu doménových jmen (DNS z anglického domain name system). Pro zamezení v přístupu jsou relevantní údaje ze seznamu nepovolených internetových her zveřejňovány ve strojově čitelné podobě a poskytovatelé služby přístupu k internetu jsou povinni zajišťovat, že dojde k zamezení v přístupu ve lhůtě podle odstavce 3. Je nutné podotknout, že institut blokace je funkční systém a pro poskytovatele služby přístupu k internetu tedy nepůjde o žádnou novinku. K odstavci 2: Zákon o hazardních hrách stanoví dva základní důvody pro zápis internetové stránky na seznam nepovolených internetových her uvedené v jednotlivých písmenech.

Důvody podle písmene a):

Základním důvodem pro zápis internetové stránky na seznam je skutečnost, že je jejím prostřednictvím provozována zakázaná internetová hra, tedy internetová hra provozovaná bez potřebného povolení nebo vůbec neupravená zákonem o hazardních hrách (srov. § 4 odst. 1 písm. o) zákona o hazardních hrách). Pojem provozování je vymezen v § 5 zákona o hazardních hrách, jde tedy jak o internetovou stránku, na které přímo probíhá hra (příjem sázek, výplata výher), tak související podpůrná stránka, která např. umožňuje pouze přihlášení k uživatelskému kontu, registraci nebo správu uživatelského konta. Internetovou stránku, která je využívána k provozu pouze povolené hazardní hry, na seznam zapsat nelze.

Důvody podle písmene b):

Důvody podle písmene b) dopadají na podpůrné internetové stránky, které kvalifikovaným způsobem podněcují k účasti na zakázané internetové hře, ale není skrze ně přímo hazardní hra provozována. Jedná se o úpravu inspirovanou autorským zákonem a příslušnými evropskými a mezinárodněprávními normami (zejm. čl. 12 Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském „WCT“, který užívá pojmů způsobovat, umožňovat, usnadňovat a zastírat, anglicky „induce, enable, facilitate a conceal“. Obdobné pojmy užívá i směrnice 2001/29/ES v čl. 7). Pojem usnadňovat (facilitate) pak používají i další předpisy, které se dotýkají digitální ekonomiky, zejména platforem, které „zprostředkovávají“ navázání a uskutečnění obchodu mezi uživateli platformy např. portál se sdíleným ubytováním. Internetová stránka, která naplňuje podmínku podle tohoto písmene, musí bezprostředně souviset se zakázanou internetovou hrou. Zásadním prvkem úpravy je důraz na skutečnost, že způsobování, umožňování, usnadňování a zastírání musí být podstatným účelem dané internetové stránky. Podmínku tak nenaplní internetová stránka s obecným popisem jak obcházet blokační opatření na internetu bez jakéhokoliv kontextu či návaznosti na zakázané internetové hry, běžně používané obecné internetové vyhledávače nebo stránka, která se nevěnuje zakázaným hazardním hrám, na které reklamní systém zobrazuje bannery s reklamou třetích stran, netvoří-li jejich podstatnou část bannery s reklamou na zakázané internetové hry. Podmínku naopak zpravidla naplní stránka, jejíž provozovatel záměrně jedná ve prospěch podpory provozování zakázané hazardní hry. Může se jednat o internetové stránky, které například prostřednictvím účelových recenzí obsahujících přímé odkazy přenesou uživatele na zakázanou internetovou hru nebo jiným způsobem nabádají k účasti na dané hře a současně usnadňují porušování zákazu provozování zakázaných internetových her (zejm. nabízí funkční odkaz na zrcadlovou internetovou stránku k již zablokované internetové stránce). Za závadnou bude považována i internetová stránka, která se bude snažit navodit dojem, že jejím hlavním účelem je např. vysvětlování principů fungování hazardních her a bude současně obsahovat i např. odkazy na zakázané internetové hry, tedy je jejím podstatným účelem způsobit, umožnit, usnadnit nebo zastřít porušení zákazu provozování zakázané internetové hry. A to bez ohledu, zda je na první pohled zjevné, že provozovatel dané internetové stránky z výše uvedené činnosti přímo finančně či jinak profituje. Stejně mohou být posuzovány i stránky, které zastírají toto porušování např. i vytvářením dojmu pro koncového uživatele, že se jedná o legálně provozovanou hazardní hru. K odstavci 3: Odstavec 3 v zásadě přejímá právní úpravu dosavadního § 82 odst. 3. Navrhovanou úpravou se staví na jisto, že povinnost blokace internetové stránky vedené na seznamu nepovolených internetových her má poskytovatel služby přístupu k internetu ze zákona od 15 dne ode dne zveřejnění nepovolené hry v seznamu. Poskytovatel služby přístupu k internetu pak musí obnovit přístup k internetové stránce, která byla vymazána ze seznamu nepovolených internetových her nejpozději 15. den po dni tohoto výmazu.

K § 84b:

Ustanovení v zásadě přebírá právní úpravu doposud normovanou v § 83, oproti dosavadní úpravě dochází ke drobné změně v počítání lhůty pro splnění povinnosti stanovené poskytovateli platební služeb v odstavci 3. Již podle stávající úpravy se na seznam nepovolených internetových her zapisují platební účty, které jsou využívány k nelegální činnosti v oblasti hazardních her, a to konkrétně k provozu zakázané internetové hry. Povinnost blokace platebních transakcí s těmito platebními účty nenese poskytovatel služby přístupu k internetu, jako je tomu u blokace internetových stránek, nýbrž poskytovatelé platebních služeb jakožto instituce, které zpracovávají transakce. K odstavci 1: Totožně jako dle dosavadního § 83 odst. 1 se stanoví zákaz poskytovateli platebních služeb neprovádět platební transakce ve prospěch ani k tíži platebního účtu uvedeného na seznamu nepovolených internetových her. Oproti dosavadní právní úpravě došlo pouze k legislativně technické změně, která v návaznosti na požadavky Legislativních pravidel vlády nově užívá ve vazbě na platební účet jednotného čísla a nikoliv množného. Tím jsou eliminovány také potenciální výkladové nejasnosti. K odstavci 2: Aplikace se na seznam nepovolených internetových her zapíše v případě, že je jejím prostřednictvím provozována zakázaná internetová hazardní hra, podněcováno k účasti na internetové hazardní hře provozované na konkrétní internetové stránce nebo šířena aplikace, kterou je provozována zakázaná internetová hra. Povaha aplikací, které se zapíší na seznam nepovolených internetových her, tedy koresponduje s povahou internetových stránek zapisovaných na seznam nepovolených her; jedná se o obdobu ustanovení § 84a odst. 2. Specificky k aplikacím pak lze uvést, že případná aplikace, která by sloužila pro dvoufaktorovou autentizaci k uživatelskému kontu v případě zakázané internetové hry, je podřaditelná pod pojem „aplikace, jejímž prostřednictvím je provozována zakázaná internetová hra“, protože jde o „příslušenství“ takové internetové stránky. To samé platí o aplikaci, která zobrazí kód, který takovou internetovou stránku odemkne, a pro aplikaci, která odemkne či jinak zpřístupní možnost účasti na zakázané internetové hře v jiné aplikaci (unlock app). Pokud jde o písmeno c), důvody pro zápis naplní jak aplikace s elektronickým tržištěm (marketplace), které neučiní opatření podle odstavce 1, tak specializovaná aplikace, která zajistí stažení aplikace, jejímž prostřednictvím je provozována zakázaná internetová hra, do počítače nebo mobilního telefonu (protože aplikace, prostřednictvím kterých lze přímo hrát hazardní hry, zpravidla nejsou na tržiště s mobilními aplikacemi přijímány). K odstavci 3: Odstavec 3 v zásadě přejímá právní úpravu dosavadního § 83 odst. 3 zákona o hazardních hrách. Navrhovanou úpravou se staví na jisto, že zákaz provést platební transakci ve prospěch ani k tíži platebního účtu vedeného na seznamu nepovolených internetových her má poskytovatel platebních služeb ze zákona od 15 dne ode dne zveřejnění jeho jedinečného identifikátoru v seznamu. Poskytovatel platebních služeb pak musí ukončit neprovádění platebních transakcí ve prospěch nebo k tíži platebního účtu, vedeného na seznamu nepovolených internetových her nejpozději 15. den po dni tohoto výmazu.

K § 84c:

V návaznosti na nově doplňovanou právní úpravu provozování internetových hazardních her prostřednictvím aplikací v § 74 se nově upravuje, analogicky k povinnosti blokace internetových stránek podle § 84a, povinnost blokace aplikací, prostřednictvím kterých jsou provozovány nepovolené internetové hry dostupné na území České republiky. Provozovatelem internetové stránky se rozumí subjekt, který je odpovědný za obsah uvedený na internetové stránce. K odstavci 1: V odstavci 1 se stanoví zákaz šířit aplikaci, jejíž identifikátor je uveden na seznamu nepovolených internetových her. Oproti ustanovení § 84a odst. 1 se v tomto případě povinnost blokace internetové stránky nebo elektronického rozhraní neukládá poskytovateli služby přístupu k internetu, po kterém nelze pro technologická omezení plnění takové povinnosti vyžadovat, nýbrž se povinnost stanoví přímo provozovatelům takových internetových stránek (nebo i jiných obdobných úložišť) nebo takových elektronických rozhraní (např. obchody s aplikacemi vlastní jednotlivým operačním systémům), na kterých se nabízejí aplikace s nepovolenými internetovými hrami. Elektronické rozhraní je pro účely zákona o hazardních hrách definováno v odstavci 5 tohoto ustanovení.

Provozovatelé internetové stránky nebo elektronického rozhraní zajišťují blokaci aplikací nepovolených internetových her na základě identifikátoru aplikace zapsaného na seznam nepovolených internetových her, který zveřejní ministerstvo. Identifikátor zveřejňovaný ministerstvem je jedinečným číslem vzešlým z hashovací funkce výlučně svázané s aplikací, která má být blokována. Zveřejnění identifikátoru slouží k jednoznačné identifikaci dané aplikace a eliminování zbytné administrativní zátěže na straně provozovatelů internetových stránek nebo rozhraní, jejichž prostřednictvím je šířena aplikace nelegální internetové hry. Jeho jedinečnost umožňuje provozovatelům internetových stránek nebo rozhraní rychlou automatizovanou identifikaci aplikace, kterou musí zablokovat. K odstavci 2: Aplikace se na seznam nepovolených internetových her zapíše v případě, že je jejím podstatným účelem způsobení, umožnění, usnadnění nebo zastření porušení zákazu provozování zakázané internetové hry. Povaha aplikací, které se zapíší na seznam nepovolených internetových her, tedy koresponduje s povahou internetových stránek zapisovaných na seznam nepovolených her; jedná se o obdobu ustanovení § 84a odst. 2. K odstavci 3: V odstavci 3 se stanoví lhůta pro splnění povinnosti zablokovat aplikaci, jejímž prostřednictvím je provozována nelegální internetová hra. I zde se lhůta upravuje obdobně jako v případě blokace nelegálních internetových stránek poskytovateli služby přístupu k internetu dle § 84a odst. 3. Navrhovanou úpravou se staví na jisto, že provozovatel internetové stránky nebo elektronického rozhraní, na kterých je nabízena zakázaná aplikace, nesmí aplikaci šířit nejpozději od patnáctého dne od zveřejnění identifikátoru aplikace na seznamu nepovolených internetových her. Provozovatel internetové stránky nebo elektronického rozhraní je pak povinen přestat plnit zákaz šíření dané aplikace nejpozději 15. den po dni výmazu aplikace ze seznamu nepovolených internetových her. K odstavci 4: Pro účely zákona o hazardních hrách se definuje identifikátor aplikace. Jedná se o kontrolní součet spustitelného souboru aplikace, jedinečné označení používané v rámci elektronického rozhraní nebo jiné jedinečné označení, kterým lze automatizovaně identifikovat aplikaci. Jeho jedinečnost umožňuje provozovatelům internetových stránek nebo rozhraní rychlou automatizovanou identifikaci aplikace, kterou musí zablokovat. K odstavci 5: Pro účely zákona o hazardních hrách se elektronické rozhraní definuje jako elektronické tržiště, platforma, portál nebo obdobný prostředek určený k šíření aplikací.

K § 84d:

V tomto ustanovení je normována povinnost Ministerstva financí vést seznam nepovolených internetových her. Právní úprava seznamu nepovolených internetových her byla doposud upravena v § 84; v návaznosti na poznatky z praxe a za účelem zvýšení právní jistoty se tato právní úprava zpřesňuje a doplňuje, její věcná podstata však zůstává zachována. K odstavci 1: Stanoví se charakter seznamu nepovolených internetových her a zakládá se povinnost Ministerstva financí vést tento seznam. Seznam nepovolených internetových her je z části veřejným seznamem a z části seznamem neveřejným. Důvodem je především šetření zájmů soukromých subjektů v něm zapsaných. Ministerstvo financí na svých internetových stránkách zveřejňuje ve strojově čitelné podobě aktuální údaje z veřejné části seznamu. K odstavci 2: V odstavci 2 se stanoví minimální náležitosti seznamu nepovolených internetových her. V souvislosti s požadavkem na šetření zájmů soukromých subjektů neobsahují zveřejňované informace například explicitní označení provozovatele nepovolené internetové stránky či jiné informace, které nejsou relevantní pro účely blokace zakázaných internetových her. Subjekty odpovědné za zamezení v přístupu k zapsané internetové stránce, platebnímu účtu nebo aplikaci vychází z uveřejněných údajů, které jsou zveřejněny ve strojově čitelné podobě. Oproti dosavadní úpravě se Ministerstvu nově ukládá zveřejnit také důvod zápisu na tento seznam. Tím důvodem bude buď provozování hazardní hry v rozporu s § 7 odst. 2 písm. a) nebo b), nebo skutečnost, že stránka podstatným účelem způsobí, umožní, usnadní nebo zastírá porušení zákazu provozování zakázané internetové hry. Den výmazu se uvede pouze, je-li to ve vazbě na předmět blokace relevantní. V neveřejném seznamu se vedou údaje shromážděné v souvislosti s vedením seznamu nepovolených internetových her. K odstavci 3: Odstavec třetí obsahuje úpravu výmazu internetových stránek, platebního účtu nebo aplikace ze seznamu. Ministerstvo není povinno záměr výmazu jakýmkoliv způsobem zveřejňovat, výmaz jen fakticky provede a následně změny údajů (v návaznosti na odstavec 4 tohoto ustanovení) zveřejní. Proti takovému úkonu, kterým dochází k výmazu, není možné podat námitku, dotčené subjekty se však mohou potenciálně bránit žalobou proti nezákonnému zásahu, byť k tomu zjevně nebudou mít logický důvod, jelikož se jedná o výmaz a tím pádem i zrušení blokace. Nicméně možnost brojit proti takovému postupu je zachována. K odstavci 4: V návaznosti na odstavec 2 se zakládá povinnost Ministerstva evidovat v seznamu nepovolených internetových her také změnu v některém či více zveřejňovaných údajů a datum, ke kterému změna nastala. K odstavci 5: Stanoví se povinnost Ministerstva financí zveřejňovat ze seznamu nepovolených internetových her v části, ve které je veřejným seznamem, údaje ve strojově čitelné podobě. Ministerstvo ze seznamu zveřejňuje pouze údaje aktuální, tedy údaje, které nebyly doposud ze seznamu nepovolených internetových her vymazány.

K § 84e:

Proces zápisu na seznam nepovolených internetových her podle dosavadní úpravy je správním řízením podle správního řádu, jehož výsledkem je vydání rozhodnutí o zápisu na seznam nepovolených internetových her. Jedinou speciální úpravou vůči správnímu řádu doposud byla právní úprava doručování písemnosti veřejnou vyhláškou (dosavadní § 121a) nad rámec situací předvídaných správním řádem, a to zejména z důvodu praktické nemožnosti efektivně doručovat do exotických destinací typy Curaçao, v nichž většina nelegálních provozovatelů sídlí. Současná zdlouhavá správní řízení o zápisu nejsou schopna efektivně řešit daný problém, tzn. rychle a efektivně blokovat nelegální provozovatele, což s sebou nese nemalé negativní dopady nejen na hráče, ale i na legální provozovatele hazardních her a stát resp. státní rozpočet. Nová úprava za účelem zrychlení a zvýšení efektivity procesu blokace nepovolených internetových her, která je stěžejní pro ochranu hráčů mimo jiné před tzv. zrcadlovými weby, které jsou úplnými kopiemi internetových stránek umístěných pod jinou adresou URL, upravuje celý zvláštní proces zápisu na seznam nepovolených internetových her. K odstavci 1: Zápisu na seznam nepovolených internetových her předchází v souladu s odstavcem 1 zveřejnění sdělení o záměru zapsat internetovou stránku (nebo - v návaznosti na zavedenou legislativní zkratku – aplikaci) na seznam nepovolených internetových her. Sdělení zveřejní ministerstvo v souladu s odstavcem 1 na své úřední desce. Jedno sdělení může obsahovat i více internetových stránek, platebních účtů či aplikací současně. Provozovateli dotčené internetové stránky, majiteli příslušného platebního účtu nebo vlastníku příslušné aplikace začíná dle § 84e odst. 1 okamžikem zveřejnění sdělení na úřední desce plynout lhůta pro podání námitky proti zápisu. Tím je dána možnost provozovatelů internetových stránek, majitele platebního účtu a vlastníka aplikací bránit se proti neoprávněnému zápisu na seznam nepovolených internetových her. Lhůta pro podání námitek může být pro dotčené subjekty také lhůtou k přijetí opatření k nápravě právně závadného stavu. Typicky se může jednat o situaci zahraničních provozovatelů hazardních her, kteří (ať už vědomě nebo z důvodu neznalosti české právní úpravy) nezamezili dostupnosti svých internetových her i z území České republiky. Po uvědomění negativních konsekvencí, které pro ně může vyvolat zápis na seznam nepovolených internetových her např. vůči tamnímu regulátorovi nebo v rámci trhem (např. poškození dobrého jména), může provozovatel dotčené internetové stránky ve stanovené lhůtě zamezit dostupnosti z území České republiky, ministerstvo následně vyhoví jeho námitce a k samotnému zápisu na seznam nepovolených internetových stránek nepřistoupí. Sdělení je zveřejněno pouze na úřední desce ministerstva; provozovateli internetových stránek, majiteli platebního účtu a vlastníku aplikace se zasílá pouze informace o takovém sdělení, a to jen tehdy je-li ministerstvu tato osoba známa a současně je známo místo jejího pobytu nebo sídla, případně je-li ministerstvu známa adresa elektronické pošty či jiná elektronická adresa. K odstavci 2: Ustanovení odstavce 2 stanoví náležitosti sdělení zveřejňovaného na úřední desce podle odstavce 1. Tyto náležitosti jsou totožné s údaji povinně zveřejňovanými v případě zápisu na seznam nepovolených internetových her dle § 84d odst. 2 písm. b) a c). Z povahy věci je vyloučeno datum zápisu do seznamu nepovolených internetových her nebo datum výmazu z něj, protože k němu ještě nedošlo a nemohlo dojít. Nad rámec veřejně dostupných údajů seznamu nepovolených internetových her nesmí ministerstvo zveřejňovat další údaje (např. identifikace provozovatele internetové hry). Zároveň platí, že ministerstvo zveřejní pouze ty údaje, které se vztahují k dané internetové hře, platebnímu účtu nebo aplikaci. K odstavci 3: Pokud marně uplyne lhůta k podání námitek, je ministerstvo povinno přistoupit k zápisu na seznam nepovolených internetových her. Námitkou přitom zákon o hazardních hrách rozumí speciální institut normovaný pro účely zákona o hazardních hrách, který slouží výhradně k obraně proti záměru ministerstva zapsat internetovou stránku, platební prostředek nebo aplikaci na seznam nepovolených internetových her. Nejedná se o námitku podle soudního řádu správního nebo jiných procesních předpisů. Pokud by ministerstvo námitce podle zákona o hazardních hrách nevyhovělo, nevylučuje to další prostředky právní ochrany subjektu, který je dotčen zápisem na seznam nepovolených internetových her, jakými jsou např. správní žaloba proti nezákonnému zásahu. K odstavci 4: Podle odůvodňovaného ustanovení se ustanovení o podání námitky na základě zveřejnění sdělení o záměru zápisu použijí pro osoby dotčené zápisem platebního účtu a aplikace na seznam nepovolených internetových her obdobně. Námitku tak může podat i majitel příslušného platebního účtu nebo vlastník příslušné aplikace.

K § 84f:

Jak je již uvedeno v důvodové zprávě k § 84e, doplňuje se v návaznosti na poznatky z praxe a specifika zvláštní právní úprava námitek proti zápisu na seznam nepovolených internetových stránek, které je sdělením podle části IV. správního řádu. Proti sdělení o zápisu nelze podat rozklad, jako obranu proti zápisu na seznam nepovolených internetových her tak lze použít námitky podle této zvláštní úpravy. Případnou chybu ve sdělení lze napravit usnesením podle § 156 správního řádu. Tato zvláštní právní úprava má aplikační přednost a právní úprava správního řádu se zde nepoužije (lex specialis derogat legi generali). S ohledem na existenci speciální právní úpravy opravného prostředku (námitky) nedisponují dotčené subjekty možností podat rozklad proti sdělení o zápisu na tzv. blacklist provozovatelů hazardních her. Za účelem ochrany práv zapisovaných subjektů tak nová úprava zavádí institut námitky, jejíž oprávněnost musí ministerstvo posoudit. Jak je již uvedeno v části důvodové zprávy k § 84e odst. 3, jedná se o speciální institut normovaný a použitelný pouze pro účely zákona o hazardních hrách, resp. zápisu na seznam nepovolených internetových her. K odstavci 1: Upravuje se zvláštní lhůta k podání námitky proti zápisu na seznam nepovolených internetových her, která činí 15 dní ode dne vyvěšení sdělení o záměru zapsání na seznam nepovolených internetových her na úřední desce. Umožňuje se, aby ministerstvo na základě správního uvážení stanovilo případně delší lhůtu k podání námitky. Na delší lhůtu k podání námitek však není právní nárok. Jednou stanovenou lhůtu nelze prodloužit. K odstavci 2: Ministerstvo věcně posoudí pouze takovou námitku, která byla podána včas a kterou podala osoba, jíž se zápis bezprostředně dotýká, tzn. provozovatel dotčené internetové stránky, majitel dotčeného platebního účtu a vlastník dotčené aplikace. Jiné subjekty, jako poskytovatel služby přístupu k internetu, poskytovatel platebních služeb nebo účastník hazardní hry nemohou oprávněně námitku podat. K opožděné podané námitce ministerstvo nepřihlíží. Ministerstvo může námitce vyhovět v plném rozsahu nebo částečně, případně námitce nevyhoví. Pokud bude vyhověno námitce v plném rozsahu, tak k zápisu dané internetové stránky, platebního účtu či aplikace nedojde. Pokud ministerstvo vyhoví námitce částečně, změní údaje, které mají být zapsány na tento seznam, nebo zjedná nápravu jiným způsobem. Zjednání nápravy jiným způsobem může být provedeno např. provedením několika přesnějších zápisů oproti původnímu širšímu. Jedná se např. o situaci, kdy původně byla zapisována stránka https://www.trziste.com, v rámci které skutečně byla vystavena nelegální aplikace s hazardní hrou, avšak na základě námitky došlo ke zpřesnění zacílení zápisu na https://hazard.trziste.com a https://gambling.trziste.com a současně bylo uveřejněno tiskové prohlášení. Tyto úkony nelze podřadit pouze pod změnu údajů, protože došlo k zápisu další úzce související stránky a úkonu napravujícímu reputaci.

Ministerstvo sdělí provozovateli internetové stránky, majiteli dotčeného platebního účtu či vlastníkovi aplikace, kteří uplatnili námitku, jak byla námitka vyřízena, a to se stručným uvedením důvodu. K odstavci 3: V souladu s požadavkem na co největší efektivnost zápisu na seznam nepovolených internetových her a v zájmu ochrany účastníků hazardních her se stanoví jako primární způsob doručování sdělení o vyřízení námitky doručování prostřednictvím datové schránky a sekundárně veřejnou vyhláškou. U obou těchto způsobů doručování dochází v případě nesoučinných subjektů k fikci doručení. S ohledem na ochranu zájmů dotčeného subjektu se navíc stanoví pro případ doručení veřejnou vyhláškou zaslání na vědomí obvyklými prostředky vycházejícími z obecných ustanovení správního řádu. Právní úprava dává správnímu orgánu povinnost písemnost v uvedených případech pouze zaslat, nikoliv doručit, neboť pro doručení písemnosti je rozhodné doručování veřejnou vyhláškou. Pokud se tedy správnímu orgánu vrátí taková písemnost jako nedoručená, nemusí si vůči takové osobě volit náhradní způsoby doručování, například ustanovováním opatrovníka. Vzhledem k ochraně dotčených subjektů se písemnosti doručované při posuzování námitek zpravidla nezveřejňují na úřední desce v plném znění, ale pouze jako informace o možnosti vyzvednout si takovou písemnost u správního orgánu. K odstavci 4: Výslovně se stanoví, že úprava, která primárně míří na provozovatele internetové stránky, na které je provozována internetová hra bez povolení podle zákona o hazardních hrách, se obdobně uplatní i na majitele platebního účtu a vlastníka aplikace v souvislosti s provozem zakázané internetové hry.

K § 84g:

K odstavci 1: Za účelem ochrany legitimních zájmů dotčených subjektů se stanoví zvláštní úprava pro případy zápisu na seznam nepovolených internetových her, které byly neúplné nebo nesprávné. Ministerstvo je povinno zveřejnit sdělení o záměru opravy údajů na seznamu nepovolených internetových her na úřední desce. Rovněž je zachováno právo dotčených subjektů podat námitku i proti opravě údajů. K odstavci 2: Ustanovení o zápisu na seznam nepovolených internetových her se pro případ opravy údajů na seznamu použijí obdobně.

K § 84h:

Úkony prováděné v souvislosti s vedením seznamu nepovolených internetových her – tj. zápis, změna a výmaz údaje – jsou úkony podle části čtvrté správního řádu. Nejedná se tak o rozhodnutí per se, nýbrž o zvláštní druh tzv. jiného úkonu vymezeného s cílem co největší efektivnosti vydávání takových úkonů.

K bodu 101 (Část pátá hlava I)

Z důvodu změny celkového konceptu povolovacího řízení se nově mění celá hlava I.

K hlavě I:

V návaznosti na poznatky ze správní praxe se dosavadní právní úprava povolovacího řízení významně reviduje. Nová právní úprava se koncipuje tak, aby vedla k vyšší efektivitě, zrychlení procesu vydávání povolení a potažmo i k vyšší právní jistotě všech dotčených subjektů. Mj. i za účelem zpřehlednění zákona o hazardních hrách se mění také systematika této hlavy. Nově se hlava I Povolovací řízení rozděluje do 4 dílů, které jsou koncipovány podle nové struktury povolovacího řízení, které se dělí na 2, popř. 3 fáze, a to:

1) Úvodní povolení

2) Základní povolení pro konkrétní druh hazardní hry

3) Povolení k umístění herního prostoru v případě her provozovaných v herně nebo kasinu Navrhuje se zásadní změna v koncepci celého povolovacího řízení. Dle dosavadní právní úpravy vydávalo Ministerstvo financí na základě žádosti provozovatele základní povolení, kterým rozhodlo o udělení oprávnění k provozování druhu hazardní hry (§ 86 odst. 1 dosavadní právní úpravy). Provozovatel musel pro každý druh hazardní hry disponovat samostatným základním povolením. Pokud provozovatel hodlal provozovat více druhů hazardních her, musel v každém povolovacím řízení doložit mj. také splnění obecných podmínek pro provozování hazardních her podle dosavadního § 6, § 91 a 92. Navrhovaná právní úprava rozděluje proces vydání povolení do dvou fází. Před zahájením provozování hazardních her musí provozovatel disponovat:

1) úvodním povolením, kterým se osvědčuje naplnění obecných podmínek pro provozování hazardních her stanovených v § 89 odst. 2 a 3;

2) základním povolením, které se vydává pro každý druh hazardní hry. Vydané úvodní povolení je podmínkou pro vydání základního povolení. Rozdělení procesu povolování má za cíl celkové zrychlení a zjednodušení procesu získání oprávnění k provozování hazardních her. Provozovatel již nebude muset při každé žádosti o základní povolení dokládat opětovně stejné dokumenty a správní orgán se jimi nebude muset znovu zabývat. Navrhovaná úprava usnadní také proces odnětí povolení v případě, kdy provozovatel nesplňuje základní podmínky stanovené napříč provozováním hazardních her (např. finanční stabilita, bezdlužnost, bezúhonnost), kdy ministerstvo odejme v rámci jednoho vedeného správního řízení úvodní povolení namísto vedení několika správních řízení o rušení jednotlivých základních povolení. Dojde tak ke snížení administrativní zátěže, jak na straně státu, tak na straně provozovatelů hazardních her.

K dílu 1:

Díl 1 zahrnuje společná ustanovení, která se týkají všech povolení vydaných podle tohoto zákona o hazardních hrách, tedy úvodního povolení, základního povolení i povolení k umístění herního prostoru. S ohledem na změnu koncepce tedy dochází z logiky věci i k obsahové změně dílu 1, který doposud normoval pouze základní povolení.

K § 85:

K odstavci 1: Provozování hazardních her je založeno na koncesním principu. Dosavadní právní úprava podmiňovala faktické provozování udělením základního povolení, popř. základního povolení ve spojení s povolením k umístění herního prostoru. Ministerstvo vydávalo na základě žádosti provozovatele základní povolení, kterým rozhodlo o udělení oprávnění k provozování druhu hazardní hry (§ 86 odst. 1 dosavadní právní úpravy). Pro každý druh hazardní hry musel provozovatel disponovat samostatným základním povolením. Pokud tedy provozovatel hodlal provozovat více druhů hazardních her, musel v každém povolovacím řízení doložit mj. také splnění obecných podmínek pro provozování hazardních her podle dosavadního § 6, § 91 a 92. Nově musí provozovatel před faktickým zahájením provozování hazardní hry disponovat jednak úvodním povolením, jednak základním povolením pro hazardní hru, kterou hodlá provozovat, potažmo povolením k umístění herního prostoru. Naplnění obecných podmínek pro provozování hazardních her bude nově osvědčováno vydáním úvodního povolení (podrobněji viz § 89 a násl.). Úvodní povolení je časově neomezené. Vydání úvodního povolení je nezbytným předpokladem pro vydání základního povolení, kterým je uděleno oprávnění k provozování daného druhu hazardní hry. Úvodní povolení stejně jako základní povolení vydává ministerstvo. Hodlá-li provozovatel provozovat land-based bingo, technickou hru, nebo živou hru, musí před zahájením provozování disponovat také povolením k umístění herního prostoru. Bez úvodního povolení nemůže existovat ani základní povolení, ani povolení k umístění herního prostoru, a bez základního povolení nemůže existovat povolení k umístění herního prostoru. Všechna povolení musí být pravomocná a účinná, a to z důvodu řádnosti provozování a kontroly. K odstavci 2: Dle odstavce 1 musí provozovatel hazardní hry disponovat před faktickým zahájením své podnikatelské činnosti úvodním povolením a základním povolením pro hazardní hru, kterou bude provozovat. Hodlá-li provozovatel provozovat bingo, technickou hru, nebo živou hru (vše v herním prostoru), musí před zahájením provozování disponovat také povolením k umístění herního prostoru (a provozování příslušné hazardní hry v něm); to neplatí pro provozování přenášené živé hry. Povolení k umístění herního prostoru je rozhodnutí navazující na základní povolení, kterým je uděleno oprávnění k umístění herního prostoru a provozování příslušné hazardní hry v něm. Povolení k umístění herního prostoru vydává v přenesené působnosti obecní úřad obce, v jejímž územním obvodu se tento herní prostor nachází. Povolení k umístění herního prostoru je dále upraveno v § 104b a násl. K odstavci 3: Všechna povolení podle tohoto zákona o hazardních hrách jsou nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce. Toto se týká i právních nástupců vzniklých na základě přeměny obchodní společnosti. Vypouští se stávající právní úprava podle § 96 odst. 2, podle které přecházelo základní povolení na nástupnickou právnickou osobu, pokud ministerstvo udělilo k přeměně provozovatele předem souhlas. Udělení souhlasu se v praxi ukázalo jako problematické. Rozhodnutí o udělení souhlasu totiž fakticky muselo suplovat režim vydávání základního povolení, aby bylo možné zajistit řádné provozování hazardní hry ve smyslu § 6 zákona o hazardních hrách – principiálně totiž není možné připustit, aby hazardní hru provozoval někdo, kdo nesplňuje zákonem předvídané podmínky, pouze z titulu přeměny obchodní společnosti. Právní nástupce provozovatele tak v případě, že chce provozovat hazardní hry, musí zažádat o nové úvodní povolení a základní povolení, potažmo povolení k umístění herního prostoru. Zákaz převodu vychází již z dosavadní úpravy k vydání základního povolení. K odstavci 4: Všechna povolení podle zákona o hazardních hrách lze vydat pouze na základě žádosti o vydání tohoto povolení. To se z povahy věci nevztahuje na případy, kdy je základní povolení nebo povolení k umístění herního prostoru měněno příslušným správním orgánem z moci úřední. V takovém případě tedy dochází k jeho nahrazení novým i bez žádosti subjektu. Stejně tak může docházet k nahrazení vydaného povolení novým v případě oprav zřejmých nesprávností, které rovněž mohou být provedeny i bez žádosti subjektu. Stejně tak je speciálním ustanovením oproti tomuto ustanovení přechodné ustanovení zakládající fikci úvodního povolení v konkrétních případech.

K § 86:

K odstavci 1: V odstavci 1 se normuje oznamovací povinnost pro účely povolení. Přejímá se znění dosavadního § 93, které se v návaznosti na změnu konceptu vydávání povolení zpřesňuje a doplňuje. Je povinností provozovatele oznámit ministerstvu všechny změny skutečností, na jejichž základě bylo vydáno povolení podle zákona o hazardních hrách. Uvedená povinnost se vztahuje i na povolení vydaná ve znění před novelou, neboť ustanovení § 93 předchozího znění zákona o hazardních hrách, se nahrazují bez dalšího. Povinnost oznamovat požadované změny musí splnit provozovatel bez zbytečného odkladu, doklady o nich postačí dodat až do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Pro oznámení změn skutečností resp. doložení dané skutečnosti se použijí obdobně požadavky na stáří relevantních dokladů, jsou-li zákonem o hazardních hrách normovány. K odstavci 2: V odstavci 2 se přejímá znění dosavadního § 101. Je zde upravena oznamovací povinnost ve vazbě na skutečnosti relevantní pro vydání povolení k umístění herního prostoru. Obdobně jako v případě odstavce 1 se zde normuje povinnost oznámit změnu bezodkladně s tím, že příslušné doklady musí být doloženy nejpozději do 30 dní ode dne, kdy ke změně došlo. K odstavci 3: V odstavci 3 se normují skutečnosti, které nepodléhají povinnému oznamování podle odstavce 1 a 2. Jedná se především o údaje, které jsou ministerstvu, nebo obci známy z úřední činnosti, tj. ministerstvo nebo obecní úřad je má přímo k dispozici, nebo údaje, jež lze zjistit z veřejných rejstříků, jiných rejstříků nebo evidencí, ke kterým má ministerstvo, popř. obecní úřad, zřízen automatizovaný přístup. K odstavci 4: Okruh údajů podle odstavce 3 zveřejní ministerstvo nebo obecní úřad na svých internetových stránkách. Pokud tyto údaje zveřejněny nejsou, musí provozovatel oznamovat změnu skutečností všech údajů podle odstavce 1 a 2.

K § 87:

K odstavci 1: V návaznosti na poznatky z aplikační praxe se ve vazbě na novou právní úpravu povolovacího řízení a především za účelem zajištění dostatečných podkladů pro efektivní ověření zejména finanční stability stanovuje povinnost předkládat účetní závěrku ověřenou auditorem. Auditorem ověřená účetní závěrka musí být předkládána každá rok, a to do 6 měsíců od posledního dne účetního období. Předložení může být nahrazeno zveřejněním ve veřejném rejstříku, jakožto informačním systému veřejné správy, ke kterému má ministerstvo přístup. Pokud by předložená účetní závěrka nebyla ověřena auditorem, či by výrok auditora nebyl bez výhrad, nebo by mělo ministerstvo jakékoliv pochybnosti o naplnění požadavků podle zákona o hazardních hrách, zejména na finanční stabilitu, může vyžadovat doložení daných skuteční i jiným způsobem.

K odstavci 2 a 3: V případě uplynutí platnosti dokumentu o odborném posouzení nebo osvědčení o provozuschopnosti v průběhu trvání právních účinků základního povolení nebo povolení k umístění herního prostoru, je provozovatel povinen předložit nový dokument nejpozději do 30 dnů přede dnem uplynutí jeho platnosti. To platí jak pro předložení osvědčení ministerstvu pro účely základního povolení, tak obecnímu úřadu pro účely povolení k umístění herního prostoru. V případě, že doba platnosti výstupního dokumentu uplyne až poté, co příslušné povolení pozbude svých účinků, nemusí provozovatel takové nové doklady 30 dnů předem opětovně dokládat. Jedná se o obdobu současných povinností plynoucích provozovateli z podmínek provozování uvedených v základním povolení.

K § 88:

V návaznosti na poznatky z aplikační praxe a zvýšení právní jistoty se nově staví na jisto oprávnění příslušného orgánu kdykoliv vyzvat provozovatele k doložení listin či jiných relevantních důkazních prostředků, kterými prokáže, že nadále plní podmínky pro vydání příslušného povolení. Ministerstvo (na základě odstavce 1) či obecní úřad (na základě odstavce 2) může vyzvat provozovatele k doložení splnění podmínek pro vydání povolení k provozování. Ačkoliv má provozovatel povinnost oznamovat změny skutečností, na základě kterých byla povolení vydána, a dokládat o nich příslušné doklady, dává se příslušným správním orgánům nástroj umožňující mimo jiné ověření plnění zákonem o hazardních hrách stanovených podmínek a oznamovací povinnosti zejména v případech, kdy je správní orgán odkázán na podklady a sdělení, které si nemůže zajistit z různých důvodů sám. Správní orgán tímto způsobem může vyžadovat doložení splnění jakékoliv podmínky stanovené pro vydání příslušného povolení bez nutnosti uvádět důvod, proč takovou výzvu činí.

K dílu 2:

V návaznosti na nově normovaný koncept povolovacího řízení se upravuje systematika zákona. Díl 2 upravuje nově upravované úvodní povolení.

K § 89:

Obecně k novému konceptu povolovacího řízení: V návaznosti na poznatky ze správní praxe se dosavadní právní úprava povolovacího řízení významně reviduje. Nová právní úprava se koncipuje tak, aby vedla k vyšší efektivitě, zrychlení procesu vydávání povolení a potažmo i k vyšší právní jistotě všech dotčených subjektů. Dle dosavadní právní úpravy vydávalo Ministerstvo financí na základě žádosti provozovatele základní povolení, kterým rozhodlo o udělení oprávnění k provozování druhu hazardní hry (§ 86 odst. 1 dosavadní právní úpravy). Provozovatel musel pro každý druh hazardní hry disponovat samostatným základním povolením. Pokud provozovatel hodlal provozovat více druhů hazardních her, musel v každém povolovacím řízení doložit mj. také splnění obecných podmínek pro provozování hazardních her podle dosavadního § 6, § 91 a 92. Navrhovaná právní úprava rozděluje proces vydání povolení do dvou fází. Před zahájením provozování hazardních her musí provozovatel disponovat:

1) úvodním povolením, kterým se osvědčuje naplnění obecných podmínek pro provozování hazardních her stanovených v § 89 odst. 2 a 3;

2) základním povolením, které se vydává pro každý druh hazardní hry. Vydané úvodní povolení je předpokladem pro vydání základního povolení.

Rozdělení procesu povolování má za cíl celkové zrychlení a zjednodušení procesu získání oprávnění k provozování hazardních her. Provozovatel již nebude muset při každé žádosti o základní povolení dokládat opětovně stejné dokumenty a správní orgán se jimi nebude muset znovu zabývat. Odpadnou i další související administrativní úkony či náklady jak na straně provozovatelů, tak na straně správních orgánů (viz např. u kaucí). Obecné požadavky na provozovatele pro vydání úvodního a následného základního povolení jsou nezbytné pro zajištění řádného provozování hazardních her vůči dotčeným subjektům, zejména účastníkům hazardních her a naplňují zásadu proporcionality ve světle judikatury Soudního dvora EU, a to zejména z hlediska její nutnosti a přiměřenosti. K odstavci 1: V návaznosti na výše popsaný koncept povolovacího řízení se explicitně normuje povinnost provozovatele disponovat před zahájením provozování hazardních her nejprve úvodním povolením s tím, že teprve po jeho získání lze získat základní povolení. Úvodní povolení samo o sobě nezakládá možnost provozování konkrétního druhu hazardní hry, je pouhým povinným podkladem pro vydání základního povolení ke konkrétnímu druhu hazardní hry zakládajícím způsobilost pro vydání základního povolení. Udělením úvodního povolení se osvědčuje splnění vybraných podmínek společných pro provozování všech druhů hazardních her, ke kterým je třeba povolení. Další podmínky pro vydání základního povolení jsou prověřovány v rámci správního řízení o vydání základního povolení. Úvodní povolení je rozhodnutím vydaným v rámci správního řízení podle procesní úpravy správního řádu. K odstavci 2: V odstavci 2 se stanoví podmínky pro vydání základního povolení. Ustanovení odstavce 2 přejímá dosavadní úpravu § 87 odst. 1, které v návaznosti na poznatky z praxe věcně i legislativně technicky zpřesňuje a doplňuje. Podmínky stanovené v odstavci 2 musí být splněny kumulativně. V odstavci 1 písm. a) se stanovuje požadavek naplnění obecné způsobilosti pro provozování hazardních her ve smyslu § 6 odst. 1; V odstavci 1 písm. b) se normuje podmínka bezúhonnosti; která je dále upravena v § 91; V odstavci 1 písm. c) se stanoví podmínka bezdlužnosti, podrobněji viz § 92, Písm. a) až c) v zásadě přejímají dosavadní znění § 87 odst. 1 písm. a). V odstavci 1 písm. d) je pro účely vydání úvodního povolení normována podmínka složení kauce, která je dále předmětem právní úpravy § 93 a násl. Jedná se o obdobu povinnosti normované dosavadní právní úpravou v § 87 odst. 1 písm. b). Vzhledem k časové neomezenosti úvodního povolení je zásadně výhodnější tato úprava, kdy existuje jediná kauce za provozovatele a je pouze případně doplňována, nebo částečně vracena. Eliminuje se tak i současný stav, kdy při zániku nebo zrušení základního povolení a udělení navazujícího nového povolení, musel mít provozovatel po přechodnou dobu (do vypořádání původní kauci v návaznosti na zánik nebo zrušení základního povolení) reálně složenou kauci v podstatě duplicitně. V případě bankovní záruky je kauce poskytnuta až právní mocí rozhodnutí o přijetí bankovní záruky ministerstvem. Podmínka je tedy splněna až v okamžiku, kdy ministerstvo disponuje uvedeným rozhodnutím. Daňové řízení od přijetí bankovní záruky je samostatným řízením vedeným vedle správního řízení o vydání úvodního povolení. Podle odstavce 1 písm. e) je podmínkou vydání povolení také skutečnost, že provozovatel není v likvidaci ani vůči němu není pravomocně zjištěn úpadek podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení nebo podle obdobného zahraničního předpis. Oproti dosavadní právní úpravě § 87 odst. 1 písm. c) se explicitně doplňuje povinnost existence této skutečnosti i během celého trvání právních účinků úvodního povolení. Ačkoliv uvedená podmínka vyplývala s přihlédnutím k účelu daného ustanovení i z předchozí právní úpravy, v rámci odstranění jakýchkoliv pochybností se v nové právní úpravě tento požadavek vyjadřuje výslovně. Pokud je tedy u provozovatele, kterému bylo vydáno úvodní povolení, prohlášen úpadek, musí dojít k odnětí úvodního povolení i v případě, kdyby takovému subjektu byla schválena reorganizace jako způsob řešení úpadku. Provozovatelem hazardních her totiž může být s přihlédnutím k základním zásadám právní úpravy pouze ekonomicky finančně stabilní subjekt. K odstavci 3: Právní úprava odstavce 3 věcně i legislativně technicky zpřesňuje a doplňuje dosavadní právní úpravu § 91 odst. 1 a § 92 odst. 1. Jedná se o vymezení okruhu subjektů, které musí vedle samotné (právnické) osoby provozovatele naplnit požadavek bezdlužnosti a bezúhonnosti. K odstavci 4: Explicitně se stanoví povinnost splnění podmínek po celou dobu trvání úvodního povolení. Tato povinnost souvisí s oznamováním změn skutečností a výzvou k doložení splnění podmínek pro vydání povolení. Pokud stanovené podmínky přestanou být plněny a ani následně nedojde k jejich opětovnému splnění, zahájí ministerstvo správní řízení o zrušení úvodního povolení, všech základních povolení a povolení k umístění herního prostoru na něj navázaných. Zhojí-li provozovatel v průběhu řízení zjištěné vady, ministerstvo řízení zastaví. Provozovateli jsou tak v zásadě stanoveny dva okamžiky, ke kterým má možnost odstranit případné nedostatky, jednak na základě výzvy podle § 88, jednak v rámci řízení o zrušení úvodního povolení. S dodatečným řádným doložením relevantních skutečností není v žádném z uvedených případů spojena sankce, resp. v tomto ohledu není normován přestupek. Samotné potenciální zrušení úvodního povolení je dostačující. K odstavci 5: Právní úprava § 89 odstavce 5 částečně přebírá dosavadní právní úpravu § 88 odst. 2, kterou v návaznosti na poznatky z praxe věcně i legislativně technicky zpřesňuje a doplňuje. V ustanovení jsou normovány požadavky na doložení dokladů prokazujících obecné podmínky stanovené pro vydání úvodního povolení, které jsou součástí žádosti o vydání úvodního povolení. Navíc se explicitně přidává rovněž povinnost přiložit doklady a dokumenty prokazující obecnou způsobilost k provozování hazardních her podle § 6 odst. 1 a účetní závěrka ověřená auditorem podle zákona o auditorech. Ta může rovněž sloužit jako podklad k prokázání skutečností stanovených § 6. Provozovatel se ve vazbě na prokázání splnění požadavku bezúhonnosti a bezdlužnosti zprošťuje povinnosti předložit doklady o skutečnostech, které má správní orgán k dispozici z rejstříků a evidencí, do nichž má zřízen automatizovaný přístup. V této souvislosti se ministerstvu stanoví povinnost zveřejnit informaci o rejstřících a evidencích s automatizovaným přístupem na svých internetových stránkách. Pokud žádná takováto informace zveřejněna není, musí provozovatel doložit všechny dané skutečnosti sám. K odstavci 6: Za účelem zajištění relevance předkládaných dokladů se stanoví požadavky na stáří vybraných dokumentů:

- dle písm. a) nesmí být doklady prokazující bezdlužnost a bezúhonnost starší 30 dní,

- dle písm. b) nesmí být seznam osob podle odst. 5 písm. a), jejich identifikační údaje

a doklady osvědčující bezúhonnost a bezdlužnost v cizím státě (či čestná prohlášení)

starší 3 měsíců a zároveň dokumenty prokazující obecnou způsobilost provozování podle § 6 odst. 1,

- dle písm. c) nesmí být předkládaná účetní závěrka ověřená auditorem starší 12 měsíců. V rámci nastavených lhůt se vychází ze stávající praxe a zohledňuje se i věcná a časová náročnost na získání takovýchto dokumentů např. ve vazbě na jejich původ v zahraničí. Pokud jde o doklady prokazující bezdlužnost a bezúhonnost je nezbytné požadavek stáří posuzovat po obsahové stránce, tedy pokud dokument potvrzuje bezdlužnost nebo bezúhonnost nikoliv k datu vydání tohoto dokladu, ale k jinému datu v minulosti, musí toto datum v minulosti splňovat požadavek kladený na stáří dokumentu, respektive tohoto potvrzení. V opačném případě by se jednalo o obcházení zákona o hazardních hrách. Uvedený požadavek má zajistit aktuálnost doložených dokumentů. Pokud bude správní řízení vedeno s ohledem na odstraňování vad podání žadatelem delší dobu, může správní orgán v průběhu správního řízení přistoupit k požadavku na doložení požadovaných dokumentů opětovně (pokud bude mít pochybnosti o aktuálnosti).

K § 90:

V návaznosti na úpravu úvodního povolení se stanoví, jakým způsobem se vydává rozhodnutí o žádosti o vydání úvodního povolení. V případě splnění podmínek nemá ministerstvo možnost provozovateli úvodní povolení nevydat. Rozhodnutí se vydává v rámci správního řízení podle správního řádu. V rozhodnutí se stanoví zejména identifikace subjektu, kterému je toto oprávnění uděleno, a rozsah oprávnění, který je tímto rozhodnutím udělen, tedy způsobilost pro vydání základního povolení při splnění příslušných podmínek pro jeho vydání.

K § 91:

K odstavci 1: Definice bezúhonnosti v zásadě přejímá dosavadní právní úpravu § 92 odst. 2; oproti dosavadnímu znění dochází pouze k legislativně technickému zpřesnění. K odstavci 2: Přejímá se dosavadní znění § 92 odst. 3, které se pouze legislativně technicky zpřesňuje. Výpis z Rejstříku trestů si podle českého právního řádu zajišťuje ministerstvo samo z vlastní úřední činnosti za předpokladu, že ministerstvo disponuje potřebnými identifikačními údaji o daných osobách. Tyto údaje má ministerstvo k dispozici z poskytnutého seznamu osob přiloženého k žádosti o úvodní povolení, kde je žadatel povinen uvést identifikační údaje vybraných osob podle zákona o hazardních hrách. Výpis z Rejstříku trestů vyžádá ministerstvo jak ohledně státních občanů České republiky a tuzemských právnických osob, tak osob zahraničních ve vztahu k odsouzením v České republice. K odstavci 3: Právní úprava odstavce 3 ve spojení s odstavcem 4 a 5 věcně přejímá dosavadní právní úpravu § 92 odst. 4, která se v uvedených odstavcích upravuje a zpřesňuje, a zároveň dochází k úpravě na základě doplnění pojmu „země původu“ do § 4. Pokud se jedná o osobu, která je cizím státním příslušníkem či má trvalý nebo jiný pobyt v cizím státě, nebo o fyzickou osobu podnikající či právnickou osobu se sídlem v zahraničí, musí být vedle výpisu z evidence Rejstříku trestů podle odstavce druhého, prokázána bezúhonnost takových osob obdobným zahraničním dokladem vydaným státem, jehož je tato osoba občanem, v němž má trvalý nebo jiný pobyt nebo v němž má bydliště déle než 1 rok, resp. ve kterém má sídlo, pobočku nebo provozovnu. Cizí státní příslušníci tak dokládají doklad jak ze státu, kde jsou státním občanem, tak ze státu, v němž mají trvalý nebo jiný pobyt nebo v němž mají bydliště déle než 1 rok, pokud se nejedná o totožný stát. Tento doklad musí žadatel přiložit k žádosti, případně v rámci oznamování změn skutečností. Doklad nesmí být starší 3 měsíců, ode dne podání žádosti. Pokud je doklad dokládán v důsledku oznámení změn skutečností, nesmí být doklad starší 3 měsíců od data, kdy změna skutečností byla ministerstvu oznámena. Zvláštní režim se uplatní při prokazování bezúhonnosti ve vztahu k jinému členskému státu Evropské unie či Spojenému království Velké Británie a Severního Irska. V takovém případě postačí zásadně pouze výpis z Rejstříku trestů s přílohou obsahující cizozemská odsouzení ve vztahu k zemi původu. K odstavci 4: Odstavec 4 bezprostředně doplňuje odstavec 3. V případě, že cizí stát takový doklad o bezúhonnosti nevydává, žadatel prokazuje bezúhonnost čestným prohlášením osoby, jehož obsahem je prohlášení jak o bezúhonnosti osoby, tak o skutečnosti, že cizí stát požadovaný doklad nevydává. Čestné prohlášení musí být učiněno před notářem nebo orgánem tohoto státu a pouze osobně, v případě právnické osoby prostřednictvím statutárního orgánu, v případě fyzické osoby, která není plně svéprávná, také prostřednictvím opatrovníka nebo zákonného zástupce. Není-li čestné prohlášení učiněno osobně, uvede se v něm také vztah osoby činící čestné prohlášení k dotčené osobě (tedy např. že je opatrovníkem, zákonným zástupcem, statutárním orgánem). Vylučuje se zastoupení na základě plné moci. K odstavci 5: Odstavec 5 v zásadě přejímá dosavadní právní úpravu § 92 odst. 4, poslední věta. Pro rychlé a efektivní posouzení žádosti o vydání úvodního povolení a vzhledem ke skutečnosti, že je správní řízení v souladu se správním řádem vedeno v českém jazyce, je stanovena povinnost předložit doklady k prokázání bezúhonnosti nebo čestné prohlášení, které jsou sepsané v jiném než jednacím jazyce podle správního řádu (tedy zejména v českém jazyce a jazyce slovenském), v originále a zároveň v překladu do českého jazyka. Jedná se tedy o obdobu § 16 správního řádu, byť v opačném režimu. Důvodem je zefektivnění probíhajících správních řízení a snížení nákladů na straně subjektů. Typicky se jedná o podklady využitelné pro řízení před ministerstvem a toto je personálně vybaveno natolik, aby jim ve většině případů rozumělo i v cizím jazyce. Pokud by ministerstvo mělo pochyby o správnosti tohoto překladu, může si vyžádat úředně ověřený překlad. Jedná-li se o cizí veřejnou listinu, musí být v souladu s § 53 odst. 4 správního řádu opatřena předepsaným ověřením, tedy apostilou (dle tzv. Haagské úmluvy ze dne 5. října 1961), nebo superlegalizací, pokud se nejedná o veřejnou listinu, kterou není třeba na základě uzavřené bilaterální smlouvy dále ověřovat. Rovněž není nutné ověřovat listiny dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii.

K § 92:

K odstavci 1: Definice bezdlužnosti se přejímá z dosavadního znění § 91 odst. 2. Bezdlužnost se v případě skutečností podle odstavce 1 písm. a) až c) prokazuje potvrzením příslušného finančního úřadu, celního úřadu, zdravotní pojišťovny a okresní správy sociálního zabezpečení aj. Oproti dosavadní úpravě v písm. d) zužuje osobní působnost a nově již není povinností osoby předkládat doklad prokazující, že u ní není evidován nedoplatek na obdobné peněžité plnění v cizím státě, ve kterém se osoba zdržovala a působila déle než 3 měsíce v posledních 5 letech přede dnem podání žádosti o povolení. Tato podmínka byla vypuštěna z důvodu problematického ověřování tvrzených skutečností ze strany žadatele a jeho osob. Zároveň navrhovaný rozsah požadavku bezdlužnosti poskytuje dostatečnou záruku, která je tímto ustanovením sledována, tedy zajištění relevantní míry bonity a serióznosti provozovatelů hazardních her na českém trhu a požadovaná míra hospodářské schopnosti v podnikání a stability. Zároveň se v návaznosti na zavedení pojmu „země původu“ v § 4 dochází ke sjednocení terminologie. K odstavci 2 a 3: Znění odstavce 2 a 3 přejímá dosavadní právní úpravu § 91 odst. 4, kterou v návaznosti na poznatky z praxe věcně i legislativně technicky zpřesňuje a doplňuje. Prokázání bezdlužnosti u osob, které jsou občanem cizího státu, nebo které mají v cizím státě sídlo, místo podnikání nebo bydliště se dokládá dokladem vydaným orgánem cizího státu obdobným potvrzením o bezdlužnosti viz odst. 1. V případě, že cizí stát takový doklad o bezdlužnosti nevydává, žadatel prokazuje bezdlužnosti čestným prohlášením osoby, jehož obsahem je prohlášení jak o bezdlužnosti osoby, tak o skutečnosti, že cizí stát požadovaný doklad nevydává. Čestné prohlášení musí být učiněno před notářem nebo orgánem tohoto státu a pouze osobně, v případě právnické osoby prostřednictvím statutárního orgánu. Nově se oproti dosavadní úpravě normuje požadavek, aby fyzická osoba učinila prohlášení osobně; tento požadavek vylučuje zastoupení na základě plné moci. V případě fyzické osoby, která není plně svéprávná, lze prohlášení učinit také prostřednictvím opatrovníka nebo zákonného zástupce. Není-li čestné prohlášení učiněno osobně, uvede se v něm povinně také vztah osoby činící čestné prohlášení k dotčené osobě. K odstavci 4: Pro rychlé a efektivní posouzení žádosti o vydání úvodního povolení a vzhledem ke skutečnosti, že je správní řízení v souladu s § 16 správního řádu vedeno v českém jazyce, je stanovena povinnost předložit doklady k prokázání bezdlužnosti nebo čestná prohlášení, která jsou sepsaná v jiném než úředním jazyce podle správního řádu (tj. zejména českém jazyce a jazyce slovenském), v originále a zároveň v překladu do českého jazyka. Pokud by ministerstvo mělo pochyby o správnosti tohoto překladu, může si vyžádat úředně ověřený překlad.

K § 93:

Oproti dosavadní právní úpravě se v návaznosti na změnu konceptu povolovacího řízení významně mění také právní úprava kaucí. V principiálním vymezení kauce dochází i k posunu z hlediska možnosti použití kauce. Obecně se jedná o účelově vázané finanční prostředky, které slouží k zajištění potenciálních budoucích pohledávek státu za provozovatelem; nepřímo slouží také jako garance řádného plnění zákonných povinností ze strany provozovatele a plní také preventivní a odrazující funkci vůči potenciálnímu právně závadnému chování provozovatele. Složení kauce je nově podmínkou již pro vydání úvodního povolení. Odstraňuje se také dosavadní dvoukolejnost kaucí, které byly poskytovány jednak k základnímu povolení a jednak k povolení k umístění herního prostoru. Na základě nově normované právní úpravy se právní úprava kaucí zjednodušuje a zpřehledňuje a pro osud kauce nově bude relevantní pouze osud úvodního povolení, bez ohledu na změnu či zánik souvisejících základních povolení či povolení k umístění herního prostoru. Navrhovaná právní úprava povede ke snížení administrativní zátěže jak na straně státu, tak na straně provozovatelů hazardních her. Nová právní úpravy kaucí bude lépe reagovat na rozsah podnikatelské činnosti provozovatele – výše složené kauce se bude odvíjet od poslední pravomocně stanovené daně z hazardních her. Takto bude zaručeno, že provozovatel hazardní hry s větším rozsahem činnosti skládá vyšší kauci, která by pokryla případné nedoplatky spojené s provozem hazardních her. Jedná se tedy o objektivní a spravedlivé určení výše skládané kauce, které nebere ohled na počet vydaných základních povolení či povolení k umístění herního prostoru, ale je odvislé od skutečného rozsahu činnosti daného provozovatele. Vzhledem k časové neomezenosti úvodního povolení je výhodnější tato úprava, kdy existuje jediná kauce za provozovatele a je pouze případně doplňována, nebo částečně vracena. Eliminuje se tak i současný stav, kdy při zániku nebo zrušení základního povolení a udělení navazujícího nového povolení, musel mít provozovatel po přechodnou dobu (do vypořádání původní kauci v návaznosti na zánik nebo zrušení základního povolení) reálně složenou kauci v podstatě duplicitně. Díky tomu by měl být zjednodušen také celkový proces správy kaucí jak na straně provozovatele, tak na straně státu. V celkovém kontextu tak nová úprava kaucí naplňuje zásadu proporcionality ve světle judikatury Soudního dvora EU, a to zejména z hlediska její nutnosti a přiměřenosti. Dle § 96 bude docházet k zahájení testu vratitelnosti až v okamžiku, kdy dojde k pravomocnému a účinnému zrušení úvodního povolení, zániku úvodního povolení nebo pokud dojde k přechodu provozovatele do nižší kauční skupiny (§ 95 odst. 6). K úhradě nedoplatků provozovatele již tedy nebude docházet v souvislosti s každým relevantním zrušením, nebo zánikem základního povolení nebo povolení k umístnění herního prostoru jako doposud. Na základě navrhované právní úpravy budou přednostně zajištěny pohledávky státu, resp. nedoplatky na dani z hazardních her, pokutě uložené za přestupek podle zákona o hazardních hrách, jiném peněžitém plnění uloženém podle zákona o hazardních hrách nebo jejich příslušenství [dosavadní § 89 odst. 4 písm. a) a b)], avšak zároveň dojde ke snížení administrativních úkonů na straně ministerstva. Až následně se hradí další nedoplatky u jiného správce daně, který o jeho uhrazení ministerstvo požádal, čímž dochází k věcnému posunu oproti stávající právní úpravě, jelikož tyto nedoplatky možné hradit z kauce nebylo. Jednalo-li se však o vratitelný přeplatek, bylo možné jej zatížit exekučním příkazem ze strany jiného správce daně evidujícího nedoplatek. V konečném důsledku, tak nedochází k zásadnímu věcnému posunu, navrhované řešení však potenciálně snižuje náklady provozovatelů o potenciální náklady exekuce a zároveň snižuje administrativní náklady všech dotčených subjektů. Navrhovaným postupem nedochází ke snížení ochrany pohledávek vymezených zákonem, právě naopak. Úprava zavádí také nové mechanismy, jimiž má dojít k včasnému detekování provozovatele, který se dostává do nepříznivé finanční situace. Těmito mechanismy jsou např. zavedení povinně auditované účetní závěrky, povinnost každoročního dokládání těchto auditovaných účetních závěrek (pokud není zveřejněna ve veřejném rejstříku České republiky), přesné vymezení pojmu finanční stability v § 6 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Poskytnutí kauce se pak nepromítá do finanční stability provozovatele vymezené v § 6 odst. 4 zákona o hazardních hrách, respektive poskytnutí kauce je další podmínkou vedle požadavku na finanční stabilitu, tedy poskytnutím kauce není podmínka finanční stability splněna. Důvodem k tomuto postupu je skutečnost, že tyto prostředky neslouží provozovateli k běžnému zajištění podnikatelské činnosti a nemůže s nimi disponovat až do okamžiku, kdy se stanou vratitelným přeplatkem v souladu s § 96 zákona o hazardních hrách. K odstavci 1: Odstavec 1 se přejímá z dosavadního znění § 89 odst. 1, který se pro účely nové právní úpravy povolovacího řízení a kauce věcně a legislativně technicky zpřesňuje. Nadále je možné poskytnout kauci složením peněžních prostředků na zvláštní účet ministerstva nebo bankovní zárukou, kterou přijalo ministerstvo, i kombinací obou způsobů. Bankovní záruka musí zajišťovat všechny vymezené nedoplatky bez ohledu na to, kdy tyto nedoplatky vznikly, neboť pokud se jedná o nedoplatky evidované k určitému dni, není již otázka jejich vzniku relevantní. Jedná se tedy o všechny evidované nedoplatky bez ohledu na okamžik jejich vzniku. Banka se musí zavázat uhradit nedoplatky nikoliv pouze od okamžiku pravomocného přijetí záruční listiny ministerstvem, ale také nedoplatky vymezené v odstavci 5 vzniklé před tímto datem.

K odstavci 2: V odstavci 2 se přejímá dosavadní požadavek § 89 odst. 2, který se v návaznosti na výše popsané změny v konceptu povolovacího řízení věcně i legislativně technicky zpřesňuje a doplňuje. Poskytnutí kauce je podmínkou vydání úvodního povolení (§ 89 odst. 2 písm. d); zajištění kaucí musí trvat po celou dobu trvání právních účinků úvodního povolení s tím, že její výše musí odpovídat kauční skupině, do které je provozovatel zařazen. Tento požadavek věcně navazuje na dosavadní úpravu, dle které musela být kauce složena po celou dobu platnosti základního povolení. V návaznosti na poznatky z praxe se pro kauci poskytnutou formou bankovní záruky doplňuje povinnost provozovatele, aby zajistil, že v každém okamžiku trvání úvodního povolení bude bankovní záruka poskytnuta na dobu delší než 18 měsíců. Daný požadavek vychází z nezbytnosti dostatečného prostoru pro případné vypořádání nedoplatků, které kauce kryje a bere v potaz i časový prostor pro potenciální řízení o odejmutí úvodního povolení a jemu předcházející úkony. V případě, že by kauce poskytnutá formou bankovní záruky byla poskytnuta na kratší dobu, nebude se pro účely naplnění této povinnosti k výši takto složené kauce přihlížet. Na příklad: Provozovatel je povinen mít složenou kauci ve výši 70 mil. Kč. Částku ve výši 50 mil. Kč složí na zvláštní účet ministerstva, 20 mil. Kč poskytne ve formě bankovní záruky. Částku 50 mil. složí k 1. 1. 2024 a k témuž dni bude předložena záruční listina vystavená bankou na dobu 5 let (60 měsíců) od data sjednání bankovní záruky dne 1. 1. 2024. Pro účely splnění podmínky tohoto ustanovení bude mít (za předpokladu zachování stejné kauční skupiny) provozovatel řádně poskytnutou kauci do 30. 6. 2027. Od 1. 7. 2027 již pro účely naplnění podmínky nebude možné přihlížet k sjednané bankovní záruce. Ministerstvo bude přihlížet pouze k prostředkům složeným na zvláštním účtu ministerstva. Celková výše kauce tedy nebude odpovídat kauční skupině a ministerstvo bude následně po výzvě provozovateli, aby danou povinnost splnil, který na ni nebude reagovat, povinno zahájit řízení o zrušení úvodního povolení dle § 97 odst. 3, neboť provozovatel přestal splňovat podmínky pro vydání úvodního povolení. Hodlá-li provozovatel nadále řádně provozovat hazardní hry, musí nejpozději k 1. 7. 2027 předložit novou záruční listinu na 20 mil. Kč na dobu minimálně dalších 3 let, popř. musí na zvláštní účet ministerstva složit rozdíl mezi zákonem o hazardních hrách stanovenou výší kauce (§ 95 odst. 3) a fakticky řádně složenou kaucí, v popisovaném případě tedy 20 mil. Kč. Možné jsou samozřejmě i jiné varianty, např. nová záruční listina na 10 mil. Kč a 10 mil. Kč složených na zvláštní účet. Jako „zdánlivá“ bude bankovní záruka podle věty druhé tohoto odstavce posuzována pouze pro účely naplnění požadavku stanoveného tímto ustanovením. Pro účely vypořádání potenciálních závazků provozovatele je ministerstvo oprávněno využít celou kauci, tedy – v souladu se záruční listinou – i bankovní záruku. K odstavci 3: V navrhované právní úpravě se významně mění způsob určení výše kauce. Zatímco doposud byla výše kauce pro základní povolení odvislá od druhu povolované hazardní hry a kauce pro povolení k umístění herního prostoru od počtu a druhu herních prostor, nově je pro výši kauce rozhodná výše poslední známé daně z hazardních her. Podrobněji viz § 95 odst. 2, k celému konceptu stanovení výše kauce viz důvodová zpráva k § 95. V návaznosti na nově normovaný způsob stanovení výše kauce se také stanoví postup pro případ přechodu do vyšší kauční skupiny. Je stanovena šedesátidenní procesní lhůta (podle daňového řádu) pro doplnění kauce v případě přechodu do vyšší kauční skupiny. Tato lhůta se počítá ode dne přechodu do vyšší kauční skupiny. Šedesátidenní lhůta je dostatečně dlouhá na získání prostředků pro doplnění kauce, přičemž provozovateli je, vzhledem k novému způsobu stanovení výše kauce, kdy kauční skupiny se odvíjí od výše daně z hazardních her provozovatele, dopředu známé (informaci o poslední známé dani disponuje dříve), že dojde k přechodu do vyšší kauční skupiny a má tak fakticky dobu pro získání prostředků mnohem delší. Pokud kauce odpovídající nové kauční skupině není poskytnuta, resp. doplněna do 60 dnů, přistoupí ministerstvo k uskutečnění výzvy podle § 97 odst. 1. a případně k následnému zahájení správního řízení o zrušení úvodního povolení. K odstavci 4: V návaznosti na poznatky z praxe a za účelem eliminace potenciálních nejasností jsou v odstavci 4 explicitně stanoveny podmínky pro přijetí poskytnuté bankovní záruky nebo jejího dodatku. Ministerstvo přijímá poskytnutou bankovní záruku rozhodnutím. Předpokladem vydání rozhodnutí je předložení záruční listiny k bankovní záruce ministerstvu. Žadatel by měl primárně doložit záruční listinu, tedy prohlášení výstavce o svém závazku. V případě pochybností ohledně splnění zákonných podmínek může ministerstvo vyžadovat rovněž předložení samotné smlouvy o bankovní záruce. O přijetí bankovní záruky se vede daňové řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí bankovní záruky. Dle odstavce 4 písm. a) musí být bankovní záruka poskytnuta k zajištění nedoplatků, které jsou evidovány k devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku úvodního povolení, nebo ode dne přechodu do nižší kauční skupiny. Bankovní záruka musí zajišťovat všechny vymezené nedoplatky bez ohledu na to, kdy tyto nedoplatky vznikly, neboť pokud se jedná o nedoplatky evidované k určitému dni, není již otázka jejich vzniku relevantní. Jedná se tedy o všechny evidované nedoplatky bez ohledu na okamžik jejich vzniku. Banka se musí zavázat uhradit nedoplatky nikoliv pouze od okamžiku pravomocného přijetí záruční listiny ministerstvem, ale také nedoplatky vzniklé před tímto datem, případně i nedoplatky vzniklé před datem jejího uzavření. V praxi má uvedená podmínka zásadní význam především při nahrazování kauce složené na účet bankovní zárukou nebo při nahrazování jedné bankovní záruky jinou (bez ohledu na to, zda jde o totožného výstavce či jiného). Důvodem pro uplatnění tohoto ustanovení může být také požadavek na doplnění (navýšení) složené kauce z důvodu přechodu do vyššího kaučního pásma. Důvodem k tomuto postupu je nutnost zajištění kontinuity zajištění vymezených nedoplatků tak, aby nedošlo k situaci, kdy provozovateli vznikly nedoplatky, které nelze z bankovní záruky uhradit. Pokud by tato dikce nebyla naplněna, muselo by docházet k průběžnému testu vratitelnosti a případné úhradě nedoplatků např. při každé změně způsobu složení kauce či výměně záruční listiny. Toto by pro provozovatele i ministerstvo neslo zbytečnou administrativní a v konečném důsledku i finanční zátěž. V záruční listině se banka tedy musí zavázat k úhradě nedoplatků provozovatele evidovaných k devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku úvodního povolení nebo ode dne přechodu do nižší kauční skupiny. Dle odstavce 4 písm. b) nesmí bankovní záruka připouštět uplatnění námitek výstavcem bankovní záruky. Dle tohoto ustanovení musí mít bankovní záruka poskytnutá pro účely zajištění závazků provozovatele charakter abstraktní bezpodmínečné záruky – výstavce je povinen uhradit na první výzvu věřitele a není oprávněn uplatnit námitky. Odstavcem 4 písm. c) se ministerstvu zakazuje přijímat tzv. dokumentární bankovní záruku, tedy takovou, která by podmiňovala plnění předložením určitých dokumentů. Ustanovení § 171 odst. 1 daňového řádu požadující přiložit k výzvě kopie rozhodnutí o stanovení daně se zde neuplatní; právní úprava daňového řádu se použije jen podpůrně v situacích, kdy je správce daně, který vyzývá ručitele k úhradě nedoplatku, současně správcem daně, který uvedené rozhodnutí vydal, popřípadě jej má k dispozici.

Dle odstavce 4 písm. d) se bankovní záruka musí řídit českým právním řádem, i kdyby se jednalo o bankovní záruku poskytnutou zahraniční bankou. Odstavec 4 písm. e) definuje okruh subjektů, které mohou bankovní záruku poskytnout; přebírá se z dosavadní právní úpravy v § 89 odst. 3. Dle odstavce 4 písm. f) musí být bankovní záruka poskytnuta na dobu, která není kratší než 3 roky ode dne, kdy záruční listina nebo její dodatek došla ministerstvu. Uvedené pravidlo sleduje, aby nebyly ministerstvu předkládány bankovní záruky, které by sice v okamžiku přijetí splňovaly podmínku stáří stanovenou v odstavci druhém, ale následně během poměrně krátkého úseku by podmínku splňovat přestaly. Dle odstavce 4 písm. g) se vyžaduje, aby byly záruční listina a případně její dodatek poskytovány v listinné podobě. Tím je zaručeno, že pouze ministerstvo bude disponovat jediným originálem, jehož vrácením mohou povinnosti z bankovní záruky zaniknout. Ze stejného důvodu nemůže být ministerstvu předkládána úředně ověřená kopie záruční listiny. Dle odstavce 4 písm. h) musí bankovní záruka obsahovat závazek výstavce, že z bankovní záruky bude plněno nejpozději do 15 dnů po doručení první výzvy tomuto výstavci. Tím bude zajištěno, že bude přijata pouze taková bankovní záruka, která umožňuje splnění povinnosti podle § 96 odst. 4. K odstavci 5: Přejímá se dosavadní právní úprava § 89 odst. 7 věta první. Stejně jako doposud se na správu placení kauce přiměřeně použijí ustanovení daňového řádu.

K § 94:

V návaznosti na nový koncept povolovacího řízení jakož i stanovení výše kauce se výslovně upravují postupy a lhůty pro vrácení peněžních prostředků nebo záruční listiny (vč. případných dodatků) při změně způsobu poskytnutí kauce. Zákon o hazardních hrách tak nově výslovně počítá se změnou způsobu složení kauce, která byla u předchozí úpravy dovozena správní praxí. K odstavci 1: Odstavec 1 normuje postup a lhůtu pro případ, že se provozovatel rozhodne kauci poskytnutou složením peněžních prostředků na účet ministerstva nahradit kaucí poskytnutou bankovní zárukou. Provozovatel v takovém případě sdělí svůj úmysl změnit způsob poskytnutí kauce a předloží ministerstvu záruční listinu, případně smlouvu o bankovní záruce. Naplní-li předložené dokumenty požadavky § 93 odst. 4, ministerstvo bankovní záruku přijme. Dosavadní složené peněžní prostředky, které se nahrazují poskytnutou bankovní zárukou, se dnem právní moci rozhodnutí o přijetí bankovní záruky stávají vratitelným přeplatkem, který ministerstvo provozovateli vrátí. Lhůta se odvíjí od data, kdy žádost o vrácení složených prostředků došla, nebo od data právní moci rozhodnutí o přijetí bankovní záruky, v návaznosti na to, který okamžik nastane později. Pokud tedy žádost o vrácení složených peněžních prostředků došla např. 1. 1. 2025 a rozhodnutí o přijetí bankovní záruky nabylo právní moci 10. 1. 2025, počíná 30denní lhůta běžet dnem 11. 1. 2025. Naopak, pokud by byla nejprve ministerstvu předložena k přijetí bankovní záruka, např. 10. 1. 2025, rozhodnutí o přijetí záruky nabylo právní moci dne 25. 1. 2025 a dne 3. 2. 2025 podal poskytovatel žádost o vrácení složení peněžních prostředků, začne 30denní lhůta pro vrácení běžet až 4.2. 2025. Cílem navrhované právní úpravy je zajistit, že lhůta pro vrácení neuplyne dříve, než bude rozhodnutí o přijetí bankovní záruky pravomocné a tím eliminovat potenciální rizika s vrácením kauce spojená.

U takto vzniklého přeplatku se v tomto případě neprovádí test vratitelnosti, neboť již samotná úprava stanoví, že se jedná o přeplatek, který je vratitelný. Žádosti správce daně o jeho použití na nedoplatek tak nemůže být vyhověno. Pohledávka na vratitelný přeplatek však může být předmětem exekuce nebo soudního výkonu rozhodnutí, potažmo může být součástí majetkové podstaty při vedení insolvenčního řízení. Peněžní prostředky tak budou vráceny provozovateli za předpokladu, že ministerstvo neobdrží příkaz k přikázání jiné peněžité pohledávky v rámci vymáhání pohledávky oprávněným subjektem. Změna způsobu poskytnutí kauce je možná pouze u kauce, která není předmětem postupu podle § 96 zákona o hazardních hrách, tedy předmětem použití kauce. V takové situaci by změna mohla být provedena až poté, co je v rámci postupu použití zjištěno, že jsou peněžní prostředky vratitelným přeplatkem. Změna způsobu poskytnutí kauce nesmí mít za následek, že celková výše kauce bude nižší než výše kauce pro kauční skupinu, v níž je provozovatel zařazen. Pokud by celková výše kauce na základě popsaného postupu byla nižší než výše kauce požadovaná pro danou kauční skupinu, v níž je provozovatel zařazen, žádost o změnu způsobu poskytnutí kauce se zamítne postupem podle daňového řádu. V důsledku tohoto postupu tak nemůže dojít ke vzniku vratitelného přeplatku, neboť ke změně způsobu poskytnutí kauce nedojde. Žádost se však nezamítá v případě, kdy provozovatel poskytne kauci ve vyšší výši, než zákon o hazardních hrách vyžaduje. K odstavci 2: Odstavec 2 upravuje postup a lhůtu pro vrácení záruční listiny v případě, že byla kauce poskytnuta formou bankovní záruky a provozovatel ji hodlá nahradit buď novou bankovní zárukou nebo složením peněžních prostředků na zvláštní účet ministerstva či kombinací obojího. V případě, že provozovatel hodlá nahradit poskytnutou bankovní záruku složením peněžních prostředků na zvláštní účet ministerstva, stanoví se pro vrácení záruční listiny, případně pro zproštění záručních povinností lhůta 30 dní. Lhůta počíná běžet buď ode dne, kdy žádost o vrácení záruční listiny došla, nebo ode dne, kdy byly složeny peněžní prostředky, anebo kdy ministerstvo přijalo bankovní záruku, kterou je poskytnuta kauce, podle toho, který den nastal později. Pokud tedy např. 1. 1. 2025 provozovatel požádal o vrácení záruční listiny a dne 10. 1. 2025 složil peněžní prostředky na zvláštní účet ministerstva, počíná lhůta běžet 11. 1. 2025. Naopak, kdyby 10. 1. 2025 složil peněžní prostředky na zvláštní účet ministerstva a 13. 1. 2025 požádal o vrácení záruční listiny, počíná lhůta běžet až 14. 1. 2025. Pokud by provozovatel hodlal nahradit jednu poskytnutou bankovní záruku poskytnutím jiné bankovní záruky, bude lhůta běžet ode dne doručení žádosti o vrácení záruční listiny (popř. žádosti o zproštění výstavce závazků ze stávající záruční listiny) nebo ode dne přijetí bankovní záruky, podle toho, který okamžik nastane později. Předpokladem pro tento postup je přijetí nové bankovní záruky, tedy pravomocné rozhodnutí o přijetí bankovní záruky ministerstva. Pokud tedy byla žádost doručena dne 10. 1. 2025, ale bankovní záruka přijata (tj. rozhodnutí o přijetí bankovní záruky nabylo právní moci) až dne 25. 1. 2025, počne lhůta běžet dne 26. 1. 2025. Naopak, pokud by byla bankovní záruka přijata dne 25. 1. 2025, ale žádost o vrácení záruční listiny (zproštění výstavce závazků) byla doručena dne 3. 2. 2025, počne lhůta běžet 4. 2. 2025. Pokud je původní bankovní záruka nahrazena kombinací nové bankovní záruky a složených peněžních prostředků, počíná lhůta běžet, za předpokladu naplnění obou podmínek popsaných v předchozích dvou odstavcích, okamžikem naplnění podmínky, která nastane později.

Dnem přijetí bankovní záruky se rozumí den nabytí právní moci rozhodnutí o přijetí bankovní záruky podle daňového řádu. Právní úprava odstavce 2 zajistí, aby lhůta pro vrácení, resp. zproštění neuplynula dříve, než je zajištěno, že je příslušná část kauce nebo celá poskytnutá jiným způsobem. Změna způsobu poskytnutí kauce je možná pouze u kauce, která není předmětem postupu podle § 96 zákona o hazardních hrách, tedy předmětem použití kauce. V takové situaci by změna mohla být provedena až poté, co je v rámci postupu použití zjištěno, že z poskytnuté bankovní záruky nebudou žádné nedoplatky hrazeny. Změna způsobu poskytnutí kauce nesmí mít za následek, že celková výše kauce bude nižší než výše kauce pro kauční skupinu, v níž je provozovatel zařazen. Pokud by celková výše kauce na základě popsaného postupu byla nižší než výše kauce požadovaná pro danou kauční skupinu, v níž je provozovatel zařazen, žádost o změnu způsobu poskytnutí kauce se zamítne postupem podle daňového řádu. V důsledku tohoto postupu tak nemůže dojít k vrácení bankovní záruky, neboť ke změně způsobu poskytnutí kauce nedojde. Žádost se však nezamítá v případě, kdy provozovatel poskytne kauci ve vyšší výši, než zákon o hazardních hrách vyžaduje.

K § 95:

Výše kauce se nyní odvíjí od poslední známé daně z hazardních her k poslednímu dni zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém tato daň vznikla. Zdaňovacím obdobím se pro účely kaucí rozumí zdaňovací období daně z hazardních her. Podle výše takové poslední známé daně, tzv. rozhodné daně, je provozovatel zařazen do příslušné kauční skupiny. Noví provozovatelé, u kterých není známa rozhodná daň, se automaticky prvotně zařazují do kauční skupiny 1, tedy nejnižší kauční skupiny. Přechod do vyšší kauční skupiny nastává k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, ve kterém jsou splněny podmínky pro tento přechod. Přechod do nižší kauční skupiny je realizován až po udržení rozhodné daně v tomto kaučním pásmu ve čtyřech po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích. Při přechodu do nižší kauční skupiny se následně přeplatek použije podle ustanovení pro použití kauce. Kauční skupiny jsou rozdělené na základě analýzy trhu. Nově je výše kauce stanovena s ohledem na rozsah podnikatelské činnosti a s tím související rozsah potenciálních nedoplatků, k jejichž zajištění má sloužit. Jedná se tak o objektivnější rozložení oproti stávajícímu stavu, kdy mnohdy subjekt s menším rozsahem podnikatelské činnosti, ale vícero povoleními, musel mít složenu mnohem větší kauci než subjekt s násobně větším rozsahem podnikatelské činnosti, ale disponující menším množstvím povolení. K odstavci 1: Dle nové koncepce stanovení výše kauce je provozovatel povinen poskytnout kauci ve výši podle kauční skupiny, do které je zařazen. Pokud provozovatel není zařazen do jiné kauční skupiny, je zařazen v kauční skupině 1. Nová koncepce tak více sleduje skutečný rozsah provozování hazardních her pomocí určení kauční skupiny podle rozhodné daně, kterou se rozumí poslední známá daň z hazardních her určená dle odstavce 2 a tedy to, co kauce sleduje, tedy zejména přednostní zajištění potenciálních závazků vzniklých z provozování hazardních her. Uvedená rozhodná daň pro kauční skupinu tak daleko lépe vystihuje objem podnikatelské činnosti spočívající v provozování hazardních her, z kterého mohou případné nedoplatky vzniknout, když s vyšším objemem provozu stoupá riziko vzniku vyšších nedoplatků. Stanovení výše kauce tímto způsobem tak více sleduje účel, ke kterému je kauce poskytována. Rovněž se výše neodvíjí od dat týkajících se vydaných povolení k umístění herního prostoru, které byly poskytovány od obecních úřadů, ale od jediného Specializovaného finančního úřadu, čímž je výrazně sníženo riziko chybovosti v poskytovaných datech. Správce daně z hazardních her má při poskytování těchto údajů ministerstvu prolomenu daňovou mlčenlivost. K odstavci 2: Rozhodnou daní se pro účely zákona o hazardních hrách rozumí daň z hazardních her, která je poslední známou daní k poslednímu dni zdaňovacího období daně z hazardních her bezprostředně následujícím po zdaňovacím období daně z hazardních her, ve kterém tato daň vznikla.

Daň vzniká ve zdaňovacím období, ve kterém jsou naplněny skutečnosti, které jsou předmětem

daně (srov. např. § 3 daňového řádu, který upravuje vznik související daňové povinnosti, tedy daňověprávní povinnosti procesní povahy). V případě daně z hazardních her jde tedy o zdaňovací období, ve kterém je alespoň po jeden okamžik provozována hazardní hra. V každém zdaňovacím období vzniká nejvýše jedna daň z hazardních her. Cílem správy daní je nalezení této daně, tedy její zjištění a stanovení (vyměření, a případně doměření). V důsledku toho se také v čase po dobu běhu lhůty pro stanovení daně, která trvá od 3 do 10 let, průběžně může měnit poslední známá daň, vztahující se k danému zdaňovacímu období (resp. vzniklá v daném zdaňovacím období). Z tohoto důvodu se pro každé zdaňovací období stanoví tzv.

rozhodná daň, která fixuje jednu hodnotu rozhodnou pro určení výše kauce, a to tak, aby se

vyšlo zásadně z výše daně stanovené v průběhu prvního kalendářního čtvrtletí po skončení zdaňovacího období, ve kterém daná daň vznikla. Pokud provozovatel začne provozovat hazardní hry v prvním kalendářním čtvrtletí roku 2024 (např. v únoru roku 2024), je rozhodnou daní až poslední známá daň za období prvního kalendářního čtvrtletí (leden až březen 2024) k poslednímu dni konce čtvrtletí druhého, tj. k 30. 6. 2024. Poslední známá daň, která byla daňovým subjektem tvrzena v daňovém přiznání, se totiž může v navazujícím období v návaznosti na případné daňové postupy měnit. Odstup dalšího kalendářního období tak byl vyhodnocen jako dostatečný časový úsek pro reflektování takových změn, aby určená rozhodná daň byla co nejvíce odpovídající skutečně placené dani. Veškeré změny poslední známé daně, ke kterým dojde po uvedeném období, nebudou z hlediska určení kauční skupiny brány v potaz. K tomu by v konkrétním uvedeném příkladu došlo například tehdy, pokud by došlo k doměření daně z moci úřední za první kalendářní čtvrtletí roku 2024 až po 30. 6. 2024. K odstavci 3: Výše kauce, kterou je provozovatel povinen poskytnout, se odvíjí od rozmezí rozhodné daně, která se vztahuje k jednomu zdaňovacímu období, tj. čtvrtletí. Stanovují se 4 kauční skupiny. Rozdělení kaučních skupin odráží strukturu trhu a přiřazuje k nim relevantní výši kauce přiměřeně k rozsahu podnikatelské činnosti spočívající v provozování hazardních her tak, aby tato kauce přiměřeně zajišťovala potenciální riziko nedoplatků. A to od nulové výše rozhodné daně, až po výši neomezeně velkou, pro kterou bude vždy platit 4. kauční skupina. Při stanovení výše kauce byly zohledněny i stávající výše kaucí napříč trhem. Zároveň vzhledem k tomu, že se při určení výše kauce posuzuje rozhodná daň (a nikoliv základ daně), tak výše skládaných kaucí i odrážejí rizikovost daných druhů hazardních her, která je promítnuta v sazbách daně. K odstavci 4: Provozovatel přechází do jiné kauční skupiny k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí bezprostředně následujícím po kalendářním čtvrtletí, ve kterém jsou splněny podmínky pro tento přechod. Podmínky, které mají být pro přechod splněny, jsou následně uvedeny v odstavci 5 a 6. Liší se v návaznosti na to, zda se jedná o přechod do nižší nebo do vyšší kauční skupiny.

K odstavci 5: Pro přechod do vyšší kauční skupiny je podmínkou, že rozhodná daň odpovídá výši rozhodné daně pro tuto kauční skupinu podle odstavce 3. Podmínka přechodu tedy nastává ihned k prvnímu kalendářnímu čtvrtletí, v němž je rozhodná daň určena. V souladu s § 93 odst. 3 zákona o hazardních hrách pak má provozovatel 60 dnů ode dne přechodu na to, aby poskytl kauci v odpovídající výši. Reálně však na doplnění kauce nebude mít provozovatel pouze 60 dnů, ale mnohem delší dobu v návaznosti na to, že je mu výše rozhodné daně známa dříve. Pokud provozovatel začal provozovat hazardní hry v únoru 2024, k 25. 4. 2024 podal své první daňové přiznání, v němž tvrdil daň ve výši 30 mil. Kč. Ve zdaňovacím období 2. čtvrtletí roku 2024 již nedošlo ke změně poslední známé daně. Rozhodnou daní byla k datu 30. 6. 2024 poslední známá daň ve výši 30 mil. Kč odpovídající druhé kauční skupině. K přechodu do vyšší kauční skupiny došlo k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, v němž byly splněny podmínky pro tento přechod, což je první den čtvrtletí rozhodné daně, tj. k 1. 7. 2024. Od tohoto data do 60 dnů má provozovatel povinnost poskytnout kauci odpovídající výši nové kauční skupiny.

K odstavci 6: Podmínkou pro přechod do nižší kauční skupiny je skutečnost, že všechny rozhodné daně vzniklé ve druhém až pátém zdaňovacím období daně z hazardních her bezprostředně předcházejícím danému kalendářnímu čtvrtletí odpovídají výši rozhodné daně pro tuto nebo nižší kauční skupinu podle odstavce 3. Pokud by provozovatel byl k datu 1. 1. 2024 zařazen do kauční skupiny 3 (tzn. že jeho rozhodná daň vztahující se ke zdaňovacímu období 3. čtvrtletí 2023 odpovídala této skupině) a následně by rozhodná daň k datu 31. 3. 2024 (vztahující se ke 4. čtvrtletí 2023), 30. 6. 2024 (vztahující se ke 1. čtvrtletí 2024, tzn. daň za toto čtvrtletí), 30. 9. 2024 (vztahující se ke 2. čtvrtletí 2024), 31. 12. 2024 (vztahující se ke 3. čtvrtletí 2024) odpovídala kauční skupině 2, přešel by provozovatel k datu 1. 1. 2025 do nižší kauční skupiny a došlo by k rozhodné skutečnosti pro použití kauce podle § 96.

K § 96:

V návaznosti na změnu úpravy kaucí se upravuje také ustanovení týkající se použití kauce. V případě pravomocného a účinného zrušení nebo zániku úvodního povolení nebo přechodu do nižší kauční skupiny se kauce složená peněžními prostředky na zvláštním účtu ministerstva stává v příslušné rozsahu přeplatkem provozovatele. Tento přeplatek se stane vratitelným nejdříve devadesátým dnem ode dne jeho vzniku. Zároveň právní úprava stanovuje dobu, po kterou se přeplatek vratitelným nestává. Pokud se přeplatek stane vratitelným, může provozovatel požadovat některý z postupů podle § 155 daňového řádu, tedy např. vrácení vratitelného přeplatku. Ministerstvo jej pak provozovateli na základě této žádosti do 60 dnů vrátí. Takový přeplatek je tedy možné vrátit pouze na základě žádosti subjektu, ministerstvo jej nevrací z vlastní úřední činnosti. V případě, že je kauce poskytnuta bankovní zárukou, vyzve ministerstvo v příslušném rozsahu výstavce bankovní záruky k uhrazení nedoplatku evidovaného k devadesátému dni ode dne rozhodné skutečnosti. Výstavce bankovní záruky je povinen uhradit nedoplatky provozovatele stanovené ve výzvě do 15 dnů ode dne doručení výzvy. V případě poskytnutí kauce více způsoby ministerstvo určí, v jakém pořadí mají být tyto způsoby poskytnutí kauce použity, a to případně i zpětně. Např. může určit, že nejdříve se použijí peněžní prostředky složené na zvláštním účtu ministerstva a následně bankovní záruka nebo naopak. Stejně tak může určit, kterou bankovní záruku použije přednostně v případě, že je kauce poskytnuta vícero bankovními zárukami. Dosavadní právní úprava stanovila poměrné uhrazování nedoplatků vymezených zákonem o hazardních hrách v případě, že kauce nepostačovala k úhradě všech nedoplatků. Nová právní úprava tuto koncepci mění a reflektuje obecné postupy dle daňového řádu, bude vždy hrazen nejdříve ten, který bude uplatněn dříve, samozřejmě se zákonem o hazardních hrách definovanou preferencí dle dvou skupin nedoplatků. Přednostně budou zajištěny nedoplatky na dani z hazardních her, pokutě uložené za přestupek podle zákona o hazardních hrách, jiném peněžitém plnění uloženém podle tohoto zákona nebo jejich příslušenství. Pokud složená výše kauce nebude postačovat k úhradě všech těchto nedoplatků, použije se hrazení jednotlivých nedoplatků v pořadí, v jakém byly žádosti o jejich úhradu uplatněny. Až v případě, že jsou uhrazeny veškeré nedoplatky v této první preferenční skupině nedoplatků úzce souvisejících s provozováním hazardních her, lze následně hradit další nedoplatky u jiných správců daně, kteří o jejich uhrazení ministerstvo požádali. Pokud by zbylá výše kauce nepostačovala k úhradě všech takovýchto nedoplatků, opět by se použilo hrazení jednotlivých nedoplatků v pořadí, v jakém byly žádosti o jejich úhradu uplatněny. Nově dochází tedy k rozšíření možnosti použití kauce o další nedoplatky, byť nedoplatky související přímo s provozováním hazardních her jsou upřednostněny. Vedle toho je zároveň zrušena stávající a velmi nestandardní možnost použití kauce provozovatele k úhradě nevyplacených výher sázejícím. Tato úprava vychází z dosavadní negativní zkušenosti a zohledňuje omezený efekt dané úpravy na hráče a velmi obtížnou spravovatelnost a administrativní zatížení nejen správce kauce. Danou změnou není nijak dotčeno právo hráčů domáhat se případných pohledávek vůči provozovatelům soukromoprávní cestou. K odstavci 1: Odstavec první stanoví rozhodné skutečnosti, v jejichž důsledku dochází k použití kauce složené peněžními prostředky na zvláštním účtu ministerstva. Rozhodnými skutečnostmi jsou: pravomocné a účinné rozhodnutí o zrušení úvodního povolení, zánik úvodního povolení nebo přechod do nižší kauční skupiny. Následkem těchto skutečností se složené peněžní prostředky stávají v příslušném rozsahu přeplatkem provozovatele. Takto vzniklý přeplatek se stane vratitelným přeplatkem nejdříve devadesátým dnem ode dne vzniku rozhodné skutečnosti. Ministerstvo vrátí vratitelný přeplatek na žádost provozovatele do 60 dnů ode dne obdržení žádosti o vrácení vratitelného přeplatku. Vratitelný přeplatek může následně provozovatel požadovat v souladu s § 155 odst. 1 daňového řádu vrátit, použít nebo převést. Zároveň vzhledem k tomu, že se jedná o pohledávku daňového subjektu, pokud byl ministerstvu doručen exekuční příkaz nebo nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, provede ministerstvo přikázání pohledávky v příslušné lhůtě maximálně do výše částky, která byla vratitelným přeplatkem (nejdříve musí dojít k přednostní úhradě nedoplatků), v případném zbývajícím rozsahu postupuje podle žádosti subjektu podle§ 155 odst. 1 daňového řádu. Pokud byl vůči provozovateli prohlášen úpadek, vydá ministerstvo na základě výzvy insolvenčního správce vratitelný přeplatek insolvenčnímu správci do majetkové podstaty dlužníka. Vzhledem k tomu, že kauce představuje účelové finanční zajištění nedoplatků, je v souladu s § 208 insolvenčního zákona majetkem nenáležícím do majetkové podstaty. Až poté, co se stane přeplatek vratitelným, mohou být takové peněžní prostředky vydány do majetkové podstaty, neboť tím ztratily svou účelovou vázanost. K odstavci 2: Právní úprava stanoví postup použití kauce pro případy, kdy je kauce poskytnuta bankovní zárukou, kterou ministerstvo přijalo. Příslušné ustanovení stanoví obdobně jako v odstavci 1 rozhodné skutečnosti, za kterých může dojít k výzvě výstavci bankovní záruky. Rozhodnými skutečnostmi jsou: pravomocné a účinné rozhodnutí o zrušení úvodního povolení, zánik úvodního povolení, přechod do nižší kauční skupiny. Hradí se nedoplatky evidované k devadesátému dni ode dne rozhodné skutečnosti. Ministerstvo může výzvu učinit nejdříve po 90 dnech, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodné skutečností. Tuto lhůtu je nezbytné vnímat tak, že se jedná o lhůtu k učinění první výzvy výstavci. Pokud by v důsledku opravných prostředků byla taková výzva změněna, nebo zrušena a nahrazena v rámci nového projednání novou a bankovní záruka by v době činění výzvy byla platná, jednalo by se stále o bezvadně učiněný úkon. Pro vyloučení pochyb o tom, zda odstavec 5 vylučuje odkladný účinek včas podaného rozkladu, se výslovně potvrzuje, že včas podaný rozklad tento účinek má. K odstavci 3: Právní úprava stanovuje řízení, po dobu jejichž vedení se přeplatek ve smyslu odstavce 1 nepovažuje za vratitelný. Po dobu jejich vedení tedy nemůže být žádosti provozovatele o vrácení, použití nebo převod přeplatku vyhověno, neboť skutečnost jejich vedení způsobuje nevratitelnost přeplatku. Řízení musí být zahájena ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku. Později zahájená řízení nejsou rozhodná. Ministerstvo o těchto vedených řízeních musí být správcem daně z hazardních her či orgánem vykonávajícím státní správu v oblasti hazardních her včas informováno, neboť v případě, kdy ministerstvu nebude mít k dispozici takové informace, tak se přeplatek stane vratitelným. Rovněž musí být ministerstvu oznámeno ukončení takového řízení. Pokud by provozovatel požádal o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku, který by nebyl vratitelný z důvodu vedení uvedených řízení, a od podání žádosti by uplynulo 60 dnů, nemohlo by být takové žádosti vyhověno (což vychází z daňového řádu), o čemž by byl daňový subjekt vhodným způsobem vyrozuměn podle § 155 odst. 5 daňového řádu. K odstavci 4: Z důvodu odstranění tvrdosti zákona o hazardních hrách právní úprava stanovuje možnost provozovatele požádat ministerstvo o vydání rozhodnutí o tom, že se odstavec 3 nepoužije na část přeplatku podle odstavce 1, která zjevně nebude použita k úhradě nedoplatku na dani z hazardních her, pokutě uložené za přestupek podle zákona o hazardních hrách, jiném peněžitém plnění uloženém podle zákona o hazardních hrách nebo jejich příslušenství. Jedná se tak o typické případy toho, kdy žadateli prochází testem vratitelnosti, resp, zjišťování nedoplatku kauce poskytnutá ve formě peněžních prostředků v maximální výši (300 mil. Kč) a z důvodu vedení správního řízení o přestupku s maximální pokutou do 50 mil. Kč takový přeplatek není vratitelným. Provozovatel tak může podat žádost o nepoužití odstavce 3 na část přeplatku, protože tato část vzhledem k vedenému správnímu řízení s maximální pokutou 50 mil. Kč nebude ani po ukončení vedeného řízení využita. Zohledněny by však měly být i případné náklady vedeného řízení. V rámci podané žádosti provozovatel určí, na jakou část přeplatku (výše) nemá být odstavec 3 použit a uvede důvody, které podloží důkazy, na základě kterých tvrdí, že příslušná část kauce nebude zjevně použita k úhradě příslušných nedoplatků. Za přijetí této žádosti je stanoven správní poplatek. Vydání rozhodnutí je tedy vždy na správním uvážení a individuálním posouzení jednotlivých okolností každého případu ze strany ministerstva. Vydání rozhodnutí není nárokové. Rozhodnutí o této skutečnosti by mělo být spíše výjimečným případem než pravidlem. V rámci vedeného řízení musí být náležitě prokázáno, že příslušná část kauce nebude zjevně použita na úhradu nedoplatků. Ministerstvo při vydání rozhodnutí postupuje podle daňového řádu. Vůči vydanému rozhodnutí může provozovatel podat rozklad. K odstavci 5: Úprava přebírá pravidlo z předchozí úpravy a stanovuje výstavci bankovní záruky přiměřenou lhůtu pro splnění povinnosti. Protože jsou z bankovní záruky hrazeny zpravidla nedoplatky vedené jiným správcem daně, než je Ministerstvo financí, stanoví se současně nově povinnost, aby výstavce bankovní záruky bezodkladně informoval ministerstvo o provedení úhrady. Nesplnění této povinnosti je porušením oznamovací povinnosti, za kterou lze uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle § 247a daňového řádu ve výši až do 500 000 Kč. K odstavci 6: Na základě navrhované právní úpravy budou přednostně zajištěny pohledávky státu, resp. nedoplatky na dani z hazardních her, pokutě uložené za přestupek podle zákona o hazardních hrách, jiném peněžitém plnění uloženém podle zákona o hazardních hrách nebo jejich příslušenství [dosavadní § 89 odst. 4 písm. a) a b) zákona o hazardních hrách]. Až následně se hradí další nedoplatky u jiného správce daně, který o jeho uhrazení ministerstvo požádal, čímž dochází k věcnému posunu oproti stávající právní úpravě, jelikož tyto nedoplatky možné hradit z kauce nebylo. Jednalo-li se však o vratitelný přeplatek, bylo možné jej zatížit exekučním příkazem ze strany jiného správce daně evidujícího nedoplatek. V konečném důsledku, tak nedochází k zásadnímu věcnému posunu, navrhované řešení však potenciálně snižuje náklady provozovatelů o potenciální náklady exekuce a zároveň snižuje administrativní náklady všech dotčených subjektů, neboť ostatní správci daně nemusí pro úhradu jiných nedoplatků z kauce pro provozování hazardních her nařizovat daňové exekuce, postačí žádost o použití přeplatku na úhradu daňového nedoplatku u jiného správce daně. Z dosavadního znění § 89 odst. 4 se zároveň vypouští možnost uhradit z kauce přihlášené nevyplacené výhry sázejících (dosavadní § 89 odst. 4 písm. c)). Tato povinnost byla jednak spojena s významnými přímými i nepřímými náklady na straně státu (zejména s přezkumem relevance přihlášených pohledávek apod., dále pak s jejich správou, kdy v extrémním případě by bylo nutno posuzovat i stovky tisíc takovýchto nevyplacených výher v případě některého velkého provozovatele), jednak nesystémově přiznávala těmto pohledávkám status nedoplatku, ačkoliv se jednalo o soukromoprávní pohledávku. Vynětí těchto pohledávek z režimu pohledávek uspokojovaných z kauce nemá významnější dopady na jejich vymahatelnost – sázející je, stejně jako jiné subjekty se soukromoprávní pohledávkou za provozovatelem, mohou vymáhat v občanskoprávním řízení. K odstavci 7: Úprava přebírá pravidlo z předchozí úpravy řešící situace, kdy je kauce poskytnuta více způsoby. Ke dni rozhodné skutečnosti pak ministerstvo určí, v jakém pořadí mají být použity jednotlivé způsoby poskytnutí kauce. Např. může určit, že nejdříve se použijí peněžní prostředky složené na zvláštním účtu ministerstva a následně bankovní záruka nebo naopak. Stejně tak může určit, kterou bankovní záruku použije přednostně v případě, že je kauce poskytnuta vícero bankovními zárukami. Takové určení může proběhnout i zpětně a nevyžaduje speciální formu. Může tak učinit například prostou formou úředního záznamu. K odstavci 8: Nově se v zákoně o hazardních hrách stanoví podmínky, při kterých ministerstvo žádosti správce daně o úhradu z kauce nevyhoví. Žádosti se nevyhoví, pokud by úhrada mohla ohrozit splnění povinnosti vrátit vratitelný přeplatek ve lhůtě pro jeho vrácení nebo uplynutí lhůty pro úhradu z bankovní záruky a zároveň pokud žádost došla ministerstvu po stanovených termínech, které jsou stanoveny odlišně v návaznosti na to, zda se jedná o kauci ve formě složených peněžních prostředků nebo ve formě bankovní záruky. Doručení žádosti po stanovených termínech ještě samo o sobě neznamená nevyhovění požadavku. K tomu dojde pouze v případě, že by bylo ohroženo splnění dané povinnosti. Ministerstvo musí uplatněné nedoplatky posoudit v kontextu jejich uhrazení a zprocesovat úhrady, což sebou nese nároky na odpovídající časový prostor. Právní úprava tak nutí správce daně, aby své požadavky na úhrady zasílali ministerstvu včas a byli obeznámeni s rizikem, že dojití žádosti po uvedených termínech může způsobit neuhrazení částky. Stanovené lhůty jsou odvislé od lhůt stanovených pro použití kauce dle § 96 odst. 1 a 2 zákona o hazardních hrách, a zajišťují tak dostatečnou časovou rezervu k učinění nezbytných úkonů v rámci tohoto procesu.

K § 97:

V návaznosti na novou úpravu povolovacího řízení je upraven proces zrušení úvodního povolení. Právní úprava stanovuje obdobné podmínky, které stanovovala předchozí úprava § 95 pro zrušení základního povolení. K odstavci 1: Právní úprava upravuje postup v situaci, kdy ministerstvo zjistí, že provozovatel přestal splňovat podmínky pro vydání úvodního povolení. Za předpokladu, že to připouští povaha těchto podmínek, a nehrozí-li nebezpečí z prodlení, ministerstvo před zahájením řízení o zrušení úvodního povolení vyzve provozovatele k jejich splnění a poskytne mu tak možnost vadný stav napravit. Pokud provozovatel nedoloží splnění podmínek, zahájí ministerstvo správní řízení o odnětí povolení podle odstavce 3. K odstavci 2: Právní úprava dává možnost vyzvat provozovatele k prokázání splnění podmínek i v případě, že má ministerstvo pouze pochybnost o plnění stanovených podmínek. Tyto pochybnosti mohou vyplývat z různých zdrojů. Typickým příkladem může být potenciální neplnění požadavků finanční stability, kdy se např. subjekt dle veřejně dostupných informací dostal do ekonomických nebo finančních problémů. Nedoložení splnění uvedených podmínek nebo neodstranění pochybností ze strany provozovatele má opět za následek zahájení správního řízení o zrušení úvodního povolení. K odstavci 3: Právní úprava přebírá obdobné důvody pro zrušení úvodního povolení jako předchozí právní úprava pro zrušení základního povolení. Navíc se doplňují důvody v návaznosti na uskutečněné výzvy podle odstavce 1 a 2. Důvodem pro zrušení úvodního povolení je nezajištění splnění podmínek, neodstranění pochybností, nedoložení splnění podmínek. Tyto důvody vznikají na základě výzvy podle odstavce 1 a 2. Dalším důvodem je nesplnění podmínek v případě, že nelze postupovat podle odstavce 1. Ministerstvo zruší úvodní povolení také v případě, že vyjdou dodatečně najevo skutečnosti, pro které by nebylo toto povolení vydáno. Tento důvod nepředstavuje případ, kdy provozovatel v průběhu vydaného povolení vadný stav zhojí, ale pouze situace, kdy skutečnosti, které představují překážku pro vydání povolení, nebyly nebo nemohou objektivně být zhojeny. Příkladem může být dodatečné zjištění, že zahraničnímu provozovateli byl v rozhodném období před podáním žádosti pravomocně zjištěn úpadek, taková podmínka nemůže být ani dodatečně zhojena. Pokud ale bylo dodatečně zjištěno, že skutečný majitel i přes doložené čestné prohlášení nebyl bezdlužný, ale následně podmínku bezdlužnosti splnil a své dluhy zaplatil, nejedná se o důvod, pro který by mělo být podle písm.

d) úvodní povolení odebráno. K odstavci 4: Úprava poskytuje standardní možnost zrušit vydané úvodní povolení na základě žádosti subjektu.

K § 98:

V návaznosti na nově navrhovaný koncept povolovacího řízení a nově normovaný institut úvodního povolení se v § 98 upravuje zánik úvodního povolení. Vzhledem k tomu, že úvodní povolení je nerozlučně spjato se subjektem, kterému bylo uděleno, dochází k jeho zániku v případě, že provozovatel zanikne. Je tak vyloučen přechod úvodního povolení na nástupnickou společnost. Provozovatel zaniká výmazem z obchodního nebo jiného obdobného rejstříku. Vzhledem k tomu, že úvodní povolení není vydáváno na omezenou dobu, nezpůsobuje zánik uplynutí doby, na kterou bylo povolení uděleno.

K dílu 3:

V souvislosti se změnou konceptu povolovacího řízení se mění také systematika zákona o hazardních hrách. Nově se doplňuje díl 3, který upravuje základní povolení.

K § 99:

Z důvodů zvýšení právní jistoty se navrhuje výslovně stanovit, že přestože je úvodní povolení podmínkou pro vydání základního povolení, lze žádost o vydání základního povolení podat také současně s žádostí o vydání úvodního povolení, nebo v průběhu řízení o ní. Základní povolení je však stále možné vydat nejdříve v okamžiku, kdy je úvodní povolení pravomocné a účinné.

K § 100:

Ustanovení o vydání základního povolení přejímá dosavadní znění § 86 a 87, které se v návaznosti na změnu konceptu povolovacího řízení věcně i legislativně technicky upravuje, zpřesňuje a doplňuje. Dle dosavadní právní úpravy vydávalo Ministerstvo financí na základě žádosti provozovatele základní povolení, kterým rozhodlo o udělení oprávnění k provozování daného druhu hazardní hry (§ 86 odst. 1 dosavadní právní úpravy). Provozovatel musel pro každý druh hazardní hry disponovat samostatným základním povolením. Pokud provozovatel hodlal provozovat více druhů hazardních her, musel v každém povolovacím řízení doložit mj. také splnění obecných podmínek pro provozování hazardních her podle dosavadního § 6, § 91 a § 92. Nově se zakládá povinnost provozovatele disponovat před žádostí o základní povolení vydaným platným a účinným úvodním povolením, kterým se osvědčuje naplnění obecných podmínek pro provozování hazardních her stanovených v § 89 (splnění podmínek obecné způsobilosti podle § 6 odst. 1, bezúhonnosti, bezdlužnosti, složení kauce, neexistence úpadku či likvidace ve sledovaném období). Bez vydaného úvodního povolení nelze vydat základní povolení. K odstavci 1: Základní povolení je rozhodnutím o udělení oprávnění k provozování daného druhu hazardní hry. Každý provozovatel může disponovat pouze jedním základním povolením pro daný druh hazardní hry (druhy hazardních her viz § 3 odst. 2). Internetová hra není druhem hazardní hry, nýbrž způsobem provozu daného druhu hazardní hry. Jako internetovou hru lze provozovat loterii, kursovou sázku, totalizátorovou hru, bingo, technickou hru a živou hru. Z povahy věci není možné provozovat jako internetovou hru tombolu a turnaj malého rozsahu. K odstavci 2: Odstavec 2 upravuje podmínky pro vydání základního povolení. Podmínky pro vydání základního povolení jsou stanoveny kumulativně. S ohledem na změnu konceptu povolovacího řízení se vypouští podmínka dosavadní právní úpravou normované v § 87 odst. 2 písm. a) až d)

– naplnění těchto požadavků je již podmínkou vydání úvodního povolení dle nově navrhovaného znění § 89. Tyto předpoklady jsou nahrazeny právě podmínkou existence vydaného úvodního povolení. To musí být v okamžiku vydávání základního povolení účinné. Z dosavadní právní úpravy § 87 odst. 1 se v nezměněné podobě přejímá jako předpoklad vydání základního povolení dosavadní písm. d) a e). Požadavek zajištění souladu s veřejným pořádkem je nově předmětem § 100 odst. 2 písm. b), podmínka zaručení řádného provozování hazardní hry a zajištění řádného technického vybavení je nově předmětem § 100 odst. 2 písm. c). Dosavadní podmínka z § 6 odst. 1 písm. b) bod 7 se nově přesouvá do podmínek pro vydání základního povolení. Tento přesun vychází z nové úpravy povolovacího řízení, kdy provozovatel je povinen prokázat splnění podmínek podle § 6 již při žádosti o vydání úvodního povolení. V době posuzování žádosti o vydání úvodního povolení však ještě není známo, jaké konkrétní druhy hazardních her bude provozovatel provozovat a nelze tak posoudit jeho předpoklady pro výkon této činnosti. Zůstává tak posuzování těchto předpokladů v rámci žádosti o základní povolení. Nově se pro účely základního povolení doplňuje § 100 odst. 2 písm. e). Ministerstvo na základě tohoto ustanovení základní povolení nevydá, pokud v posledních třech letech přede dnem podání žádosti o vydání základního povolení došlo ke zrušení základního povolení z důvodu uvedeného v § 103 odst. 3 písm. e), tedy pro opakované nebo závažné porušení povinnosti stanovené zákonem o hazardních hrách, zákonem upravujícím daň z hazardních her nebo základním povolením. Provozovateli v tomto případě lze vydat základní povolení pro jakýkoli jiný druh hazardní hry, než je ten, jehož základní povolení bylo zrušeno na základě § 103 odst. 3 písm. e). K odstavci 3: Právní úprava je v nezměněné podobě převzata z předchozího znění § 87 odst. 2 a stanoví minimální náležitosti rozhodnutí o vydání základního povolení. K odstavci 4: V nezměněné podobě se přejímá znění dosavadního § 86 odst. 3. Pro účely sdílené loterie se konstatuje povinnost všech zúčastněných provozovatelů podat samostatně, nezávisle na ostatních, žádost o vydání základního povolení. Každý z provozovatelů sdílené loterie musí samostatně a nezávisle prokázat splnění všech zákonem o hazardních hrách definovaných podmínek. K odstavci 5: Právní úprava je kompletně převzata z předchozího znění § 87 odst. 3. Základní povolení se vydává na 6 let, poté zaniká. Nepožádá-li si provozovatel následně o nové základního povolení a není-li mu uděleno, nemůže dále provozovat danou hazardní hru.

K § 101:

Stanoví se náležitosti žádosti o vydání základního povolení, dosavadní právní úprava § 88 se upravuje v návaznosti na nový koncept povolovacího řízení, který nově normuje institut úvodního povolení jako dokladu osvědčujícího obecnou způsobilost k provozování hazardních her. Existence úvodního povolení je nezbytným předpokladem vydání základního povolení. Náležitostmi žádosti o základní povolení dle navrhované úpravy nejsou dosavadní ustanovení § 88 odst. 2 písm. a) až d). Tyto náležitosti jsou nově náležitostmi žádosti o vydání úvodního povolení, viz § 89 odst. 5. V návaznosti na poznatky z praxe se vypouští požadavek na přiložení sady znehodnocených vzorů hodnotových a hracích žetonů v případě žádosti o základní povolení k živé hře (dosavadní § 88 odst. 3). Dle nové právní úpravy musí provozovatel vzory žetonů včetně jejich historických verzí a jejich použití evidovat v herním prostoru, ve kterém žetony využívá, a je povinen je předložit k případné kontrole dozorovému orgánu. K odstavci 1: Ustanovení je převzato z předchozí právní úpravy § 88 odst. 1. Základní povolení se vydává na základě žádosti subjektu ve správním řízení vedeném podle správního řádu. Žádost musí splňovat obecné náležitosti kladné správním řádem na podání a žádost (§ 37 a 45 SŘ). Žadatel nad rámec obecných náležitostí musí v žádosti uvést, k jakému druhu hazardní hry jeho žádost směřuje (jaký druh hry mu má být povolen).

K odstavci 2: Odstavec 2 vychází z dosavadního znění § 88 odst. 2. Náležitostmi žádosti o základní povolení dle navrhované úpravy již nejsou dosavadní ustanovení § 88 odst. 2 písm. a) až d). Tyto náležitosti jsou nově náležitostmi žádosti o vydání úvodního povolení, viz § 89 odst. 5. Právní úprava normuje povinné dokumenty, které musí žadatel k žádosti přiložit, jelikož jsou součástí žádosti. Pokud žádost povinné dokumenty nebude obsahovat, vyzve ministerstvo žadatele k odstranění vad nedostatků žádosti a poskytne žadateli lhůtu k jejich odstranění. Pokud vady nebudou odstraněny, řízení o žádosti bude zastaveno. Dle odstavce 2 písm. a) je provozovatel povinen předložit herní plán. Herní plán je povinně dokládaný dokument upravující zejména pravidla hry (viz § 8). Oproti dosavadní právní úpravě § 88 odst. 2 písm. e) se nově doplňuje požadavek, aby byl herní plán přiložen jako datový soubor s textovou vrstvou umožňující vyhledávání za účelem snížení administrativní zátěže na straně ministerstva jako povolujícího orgánu. Předkládán je tedy vždy originál dokumentu v elektronické podobě. V případě vydání změny základního povolení, předkládá žadatel herní plán opět v elektronické podobě s textovou vrstvou umožňující vyhledávání s vyznačenými změnami oproti poslednímu předchozímu znění herního plánu. Dle odst. 2 písm. b) je provozovatel povinen přiložit k žádosti dokument o odborném posouzení a osvědčení o provozuschopnosti. Oproti dosavadnímu znění § 88 odst. 2 písm. f) se nově stanoví obdobně jako u herního plánu požadavek na doložení ve formě datového souboru s textovou vrstvou umožňující vyhledávání. Tento dokument musí být ve formě originálu nebo se musí jednat o dokument, který vznikl převedením originálu do elektronického dokumentu způsobem zajišťující shodu s originálem, a to pokud je tento originální dokument v listinné podobě (tzv. elektronická konverze dokumentu podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Ačkoliv má pověřená osoba povinnost mít zřízené uložiště dokumentů, nemá povinnost do tohoto uložiště ukládat originály dokumentů. Vzhledem k tomu, že se jedná o stěžejní dokument pro vydání základního povolení, je nezbytné, aby povolující orgán originálem dokumentu, potažmo jeho autorizovanou konverzí disponoval. Žadatel má tedy povinnost jej k žádosti přiložit. Pokud bude žadateli od pověřené osoby známo, že je originál dokumentů uložen v uložišti pověřené osoby, může v souladu s § 6 odst. 2 SŘ požádat, aby si jej ministerstvo opatřilo z vlastní úřední činnosti z této evidence. Tomu bude vyhověno v případě, že budou dokumenty v požadované formě v uložišti uloženy. V nezměněné podobě se přejímá dosavadní znění § 88 odst. 2 písm. g) Shodně jako u předchozí úpravy je vyžadováno, aby byl doložen dokument o umístění serveru, jde-li o druh hazardní hry, u níž nedochází k tvorbě náhody v místě účasti na hazardní hře a je u ní odborné posouzení vyžadováno. Jelikož je nutné k zajištění řádné kontroly a dozoru nad provozováním hazardních her znát výskyt zařízení, které je k provozování hazardních her využíváno (serveru), a to nemusí být vždy totožné s umístěním koncového zařízení, vyžaduje se jako příloha žádosti o vydání základního povolení doklad o umístění serveru. Nově se jako povinná příloha žádosti o vydání základního povolení stanoví i dokument prokazující naplnění podmínky splnění předpokladů potřebných pro výkon činnosti v oblasti hazardních her. Takový požadavek není na provozovatele kladen zcela nově. Navrhovaná úprava však nově zařazuje plnění této podmínky přímo do rámce řízení o žádosti o vydání základního povolení. K odstavci 3: Přebírá se dosavadní znění ustanovení § 88 odst. 4 v nezměněné podobě.

K odstavci 4: Přebírá se dosavadní znění ustanovení § 88 odst. 5 v nezměněné podobě. K odstavci 5: Přebírá se právní úprava ustanovení § 88 odst. 1. Provozovateli se ukládá, aby předkládané dokumenty nebyly starší 3 měsíců; to neplatí, jde-li o dokument o odborném posouzení a osvědčení o provozuschopnosti. Normovaný požadavek se vztahuje také na dokument o umístění serveru. K umístění serveru bude typicky dokládaným dokumentem smlouva, která však mohla být uzavřena mnohem dříve před podáním žádosti. Bude-li smlouva o umístění serveru starší tří měsíců, musí žadatel vedle této smlouvy rovněž doložit jednostranné prohlášení druhé smluvní strany (tedy osoby odlišné od žadatele), ne starší 3 měsíců od podání žádosti. V prohlášení musí druhá smluvní strana výslovně prohlásit, že je smlouva o umístění serveru nadále platná, tedy má právní účinky. Dotčené jednostranné prohlášení spolu s doloženou smlouvu zajistí splnění podmínky požadovaného stáří. Dokument herního plánu musí být za účelem splnění podmínky předvídané tímto ustanovením řádně datován (den, měsíc, rok). Uvedený požadavek má zajistit aktuálnost doložených dokumentů. Pokud bude správní řízení vedeno s ohledem na odstraňování vad podání žadatelem delší dobu, může správní orgán v průběhu správního řízení přistoupit k požadavku na doložení požadovaných dokumentů opětovně (pokud bude mít pochybnosti o aktuálnosti).

K § 102:

Ustanovení § 102 přejímá dosavadní znění § 94, ze kterého se v návaznosti na poznatky z praxe vypouští odstavec 3, podle kterého bylo možné dosavadní povolení nahradit novým pouze v případě, že byly i nadále plněny podmínky pro vydání základního povolení. Tato podmínka vyplývá z ostatních ustanovení zákona o hazardních hrách a byla tedy považována za nadbytečnou. Při každé změně základního povolení vždy dochází k přiměřené aplikaci § 101, tedy podmínky pro vydání jsou vždy opětovně posuzovány. Ustanovení §101 se vždy také přiměřené použije na žádost o změnu základního povolení v návaznosti na to, o jakou změnu je žádáno.

K § 103:

Ustanovení o zrušení základního povolení se přejímá z dosavadního znění § 95, který se v návaznosti na poznatky z praxe věcně zpřesňuje a doplňuje. Jedná se o obdobnou úpravu jako u úvodního povolení. K odstavci 1: Ustanovení § 103 odst. 1 v zásadě přejímá dosavadní znění § 95 odst. 1 nově se v návaznosti na poznatky z aplikační praxe. Nově se doplňuje oprávnění vyzvat provozovatele ke splnění podmínek stanovených v základním povolení nejen v případě, že je provozovatel beze vší pochybnosti přestal plnit, ale také v případě, že o tom má ministerstvo důvodné pochyby. Oprávnění přistoupit k výzvě má ministerstvo pouze v případech, kdy se jedná o splnitelný požadavek a kdy nedochází k nebezpečí prodlení, zůstává beze změny zachován. K odstavci 2: V odstavci 2 se v návaznosti na poznatky aplikační praxe normuje oprávnění ministerstva vyzvat k odstranění pochybností ohledně plnění podmínek. Neodstraní-li provozovatel pochybnosti anebo nedoloží-li, že řádně plní stanovené podmínky, ministerstvo základní povolení zruší.

K odstavci 3: Odstavec 3 přejímá dosavadní právní úpravu § 95 odst. 2, kterou v návaznosti na úpravu odstavce 1 a doplnění odstavce 2 dále doplňuje a zpřesňuje. V písm. a) se normuje povinnost ministerstva zrušit základní povolení z moci úřední, nezajistí-li provozovatel na výzvu ministerstva ve stanovené lhůtě splnění podmínek stanovených pro vydání základního povolení, V písm. b) se v návaznosti na doplnění odstavce 2 stanoví povinnost ministerstva zrušit základní povolení z moci úřední, nedošlo-li k odstranění pochybností na základě výzvy podle odstavce 2; oproti dosavadní úpravě § 95 odst. 2 se jedná o nově vkládané písmeno, Dle písm. c) ministerstvo zruší základní povolení z moci úřední, nedoloží-li provozovatel na základě výzvy podle odstavce 1 nebo 2 splnění podmínek stanovených pro toto povolení; oproti dosavadní úpravě § 95 odst. 2 se jedná o nově vkládané písmeno, Dle písm. d) ministerstvo z moci úřední zruší základní povolení, vyjdou-li dodatečně najevo skutečnosti, pro které by nebylo možné základní povolení udělit; toto ustanovení přejímá znění dosavadního § 95 odst. 2 písm. b), Dle písm. e) zruší ministerstvo základní povolení z moci úřední, poruší-li provozovatel opakovaně nebo závažným způsobem povinnosti stanovené zákonem o hazardních hrách, zákonem upravujícím daň z hazardních her nebo základním povolením; písm. e) přejímá dosavadní znění § 95 odst. 2 písm. c) zákona o hazardních hrách, který se za účelem zpřehlednění upravuje pouze v legislativně technické rovině, Na základě písm. f) zruší ministerstvo základní povolení z moci úřední, přestane-li provozovatel splňovat podmínky stanovené zákonem o hazardních hrách pro vydání základního povolení a nelze-li postupovat podle odstavce 1; ustanovení přejímá text dosavadního § 95 odst. 2 písm. d). K odstavci 4: V nezměněné podobě se přejímá dosavadní znění § 95 odst. 3, dle kterého ministerstvo zruší základní povolení na žádost provozovatele.

K § 104:

Právní úprava § 104 navazuje na dosavadní znění § 96. Oproti dosavadnímu znění již novelizovaná právní úprava neumožňuje přechod základního povolení na základě souhlasu ministerstva v důsledku přeměny, se kterou byl spojen zánik provozovatele (dosavadní § 96 odst. 2). V praxi totiž při udělování souhlasu muselo docházet k posuzování stejných skutečností, jako při vydávání zcela nového základního povolení. Navíc v praxi za celou dobu účinnosti zákona o hazardních hrách nedošlo k žádnému případu, kdy by tento proces dospěl do finální fáze a k samotnému přechodu povolení. Právní nástupce si v případě, že chce pokračovat v provozování hazardních her, musí zažádat o nové úvodní povolení i základní povolení a získat jej. Dle písm. a) zaniká základní povolení uplynutím doby, na kterou bylo uděleno; ustanovení je doslovně převzato z § 96 odst. 1 písm. a). Dle písm. b) zaniká zrušením nebo zánikem provozovatele, kterému bylo základní povolení uděleno; ustanovení se přejímá z dosavadního § 96 odst. 1 písm. b), nově se zánik základního povolení váže nejen na zánik, ale i na zrušení provozovatele. S ohledem na novou koncepci povolovacího řízení byl přidán v písm. c) nový důvod zániku základního povolení, a to zánik z důvodu zrušení nebo zániku úvodního povolení, neboť úvodní povolení je předpokladem pro vydání základního povolení. Vzhledem k tomu, že zánik provozovatele způsobuje zánik úvodního povolení, je s touto skutečností automaticky spojen i zánik základního povolení.

K § 104a:

V návaznosti na poznatky z praxe se výslovně upravují povinnosti provozovatele po zrušení nebo zániku oprávnění provozovat hazardní hru. Cílem je zajistit plnění povinností zejména záznamního, evidenčního a archivního charakteru, které jsou z pohledu ochrany sázejících a kontroly natolik významné, že musí být plněny i poté, co je oprávnění k provozování hazardní hry zrušeno či zanikne. Z tohoto důvodu zákon o hazardních hrách stanoví povinnost jejich plnění i po zániku nebo zrušení povolení podle zákona o hazardních hrách pod hrozbou sankce. K odstavci 1: Ustanovení vyžaduje dodržovat vybrané povinnosti provozovatelem i poté, co již subjekt není držitelem povolení podle zákona o hazardních hrách. Zejména se jedná o povinnost vypořádání hazardní hry, neboť se zrušením či zánikem povolení je spojena i povinnost vypořádat uživatelská konta a jejich zůstatky, případně vyplatit všechny výhry ve lhůtách stanovených zákonem o hazardních hrách. Ačkoliv je v zásadě soukromoprávní povinností provozovatele uspokojit nároky sázejících, s ohledem na zásadu ochrany sázejících přidává této povinnosti právní úprava i veřejnoprávní sankci. Rovněž se jedná o povinnosti evidenčního a záznamního charakteru a povinnosti uchovávat zákonem o hazardních hrách stanovené dokumenty, to vše především z důvodu možných trvajících reklamačních řízení, kontrolních činností a řešených přestupkových a soudních sporů, které v návaznosti na provoz hazardní hry mohou trvat i po zániku nebo zrušení oprávnění k provozu. K odstavci 2: V případě zániku právnické osoby provozovatele přecházejí tyto povinnosti na právního nástupce této právnické osoby. Z důvodu zajištění informovanosti ministerstva je třeba tuto změnu ministerstvu ohlásit do 30 dnů od přechodu této povinnosti na právního nástupce. Pokud by následně došlo k zániku právního nástupce, opět se uplatní pravidlo, že buď povinnost přejde na dalšího právního nástupce a pokud takového nástupce nebude, předají se doklady ministerstvu. K odstavci 3: Pokud zanikne právnická osoba bez právního nástupce, je povinna předat doklady, písemnosti a záznamy, které jsou předmětem vybraných povinností, ministerstvu, které bude následně tyto dokumenty uchovávat po dobu, po kterou by k tomu byl povinný provozovatel.

K dílu 4: K § 104b:

V návaznosti na změnu konceptu povolovacího řízení se vkládá nové ustanovení § 104b, který upravuje předpoklady pro vydání povolení k umístění herního prostoru. V základních aspektech se přejímá dosavadní právní úprava. K odstavci 1: Odstavec 1 potvrzuje koncept povolovacího řízení, tj. nezbytnost předchozího vydání základního povolení [a potažmo existenci účinného úvodního povolení, které je předpokladem vydání základního povolení, viz § 89 odst. 1, popř. § 100 odst. 2 písm. a)]. Povolení herního prostoru nemůže existovat bez základního povolení.

K odstavci 2: Potvrzuje se současný stav, tzn., že vydávání povolení k umístění herního prostoru je pravomocí obecního úřadu obce, v jejímž územním obvodu se tento herní prostor nachází. Obecní úřad obce vydává povolení o umístění herního prostoru v přenesené působnosti, jedná se tedy o výkon státní správy. Ačkoliv se oproti dosavadní právní úpravě nejedná o změnu, odstraňují se doplněním této právní úpravy potenciální výkladové nejasnosti.

K § 104c:

Ustanovení týkající se rozhodnutí o žádosti o vydání povolení k umístění herního prostoru se přejímá z dosavadního znění § 98 a v návaznosti na poznatky z praxe a změnu koncepce povolovacího řízení se věcně a legislativně technicky upravuje. V odstavci 1 se stanoví předpoklady pro vydání povolení k umístění herního prostoru, které musí být splněny provozovatelem kumulativně. Písm. a) je obdobou dosavadního § 98 odst. 1 písm. a). Legislativně technickou změnou sledující zpřehlednění textu je nahrazení původního odkazu na dotčená ustanovení (§ 97 odst. 3, § 100) přímým uvedením povinnosti, která musí být pro účely vydání povolení k umístění herního prostoru splněna. Namísto paragrafového odkazu se zde explicitně stanoví povinnost disponovat účinným základním povolením k provozování daného druhu hazardní hry. Věcnou změnou je zde především vypuštění požadavku na složení kauce vázané k herním prostorům (dosavadní § 98 odst. 1 písm. b). K této změně dochází v návaznosti na zcela novou právní úpravu kaucí, která již nereflektuje druh hazardní hry ani počet a druh herních prostor. Nově je složení kauce již podmínkou vydání úvodního povolení [§ 89 odst. 2 písm. d)] a s umístěním herního prostoru již kauční povinnost není spojena. Dle písm. b) lze povolení k umístění herního prostoru vydat pouze v případě, že umístění herního prostoru není v rozporu se zákonem o hazardních hrách (např. v rozporu s § 13) a obecně závaznou vyhláškou obce. Nově normovanou podmínkou je písm. c), podle kterého lze vydat povolení o umístění herního prostoru pouze v případě, že nedošlo v posledních 3 letech ke zrušení povolení k umístění herního prostoru stejného druhu daného provozovatele na shodné adrese v obci podle § 104f odst. 3 písm. d), tj. v případě opakovaného nebo závažného porušení povinnosti stanovené zákonem o hazardních hrách nebo základním povolením k provozování daného druhu hazardní hry. Pokud tedy provozovateli bylo zrušeno povolení k umístění herního prostoru pro hernu na adrese X, tak v následujících 3 letech mu nemůže být vydáno povolení k umístění herního prostoru (resp. o něj nemůže ani zažádat) pro hernu na tuto adresu. Ovšem pokud na této adrese bude chtít tento provozovatel provozovat kasino, tak při splnění ostatních podmínek takové povolení obecní úřad může vydat bez ohledu na lhůtu 3 let, neboť se jedná o jiný druh herního prostoru. Odst. 2 je přebírán ze současného znění § 98 odst. 2. Zároveň se staví najisto a potvrzuje současný věcný stav, že součástí povolení je i uvedení počtu hracích stolů živé hry s uvedením jejich evidenčního čísla, včetně uvedení informace o jeho typu (např. ruletový stůl, karetní stůl) a, zda jsou započitatelné či nezapočitatelné, a obdobně i u zařízení týkajících se binga (slosovadlo). V odst. 3 se přejímá dosavadní právní úprava z § 98 odst. 3. I nadále platí pravidlo, že doba povolení k umístění herního prostoru nesmí přesáhnout dobu trvání právních účinků základního povolení k provozování daného druhu hazardní hry.

K § 104d:

Ustanovení § 104 d přejímá dosavadní právní úpravu § 99, která se v návaznosti na změnu povolovacího řízení a kaucí upravuje věcně i legislativně technicky. K odstavci 1: V odstavci 1 se přejímá dosavadní právní úprava § 99 odst. 1, která nedoznala věcných změn, za účelem zpřehlednění dochází pouze k legislativně technické změně. Provozovatel je tedy povinen podat žádost splňující obecné náležitosti podání ve smyslu § 37 a § 45 správního řádu. Dále musí uvést rozhodné skutečnosti vztahující se k hernímu prostoru, který hodlá provozovat, tj. druh, adresu a provozní dobu herního prostoru, druh hazardní hry, která má být v daném herním prostoru provozována, typ, výrobní číslo a počet herních pozic koncového zařízení, jejichž prostřednictvím bude hazardní hra provozována. Pro zvýšení právní jistoty se explicitně doplňuje, že se to týká i počtu a typu hracích stolů živé hry s uvedením jejich evidenčního čísla a počtu zařízení vytvářejících náhodný proces výsledku hry bingo s uvedením jejich výrobního čísla. K odstavci 2: Odstavec 2 přejímá dosavadní znění § 99 odst. 2, který se v návaznosti na změny v konceptu povolovacího řízení a kaucí legislativně technicky i věcně zpřesňuje. Předmětem ustanovení je vymezení povinných příloh, které jsou součástí žádosti o povolení k umístění herního prostoru

– v návaznosti na novou koncepci se vypouští povinnost předkládat potvrzení o složení kauce (dosavadní § 99 odst. 2 písm. b)). V písm. a) se stanoví povinnost doložit základní povolení, jde tedy o obdobu dosavadního § 99 odst. 2 písm. a). V písm. b) je uložena povinnost doložit osvědčení o provozuschopnosti pro každé technické zařízení, jehož prostřednictvím je hazardní hra provozována; ustanovení přejímá dosavadní § 99 odst. 2 písm. c). V písm. c) se přejímá dosavadní § 99 odst. 2 písm. d), tj. povinnost předložit doklad o právním důvodu užívání prostor, v nichž má být provozována hazardní hra; to neplatí, je-li právní důvod zjistitelný z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem, a Písmeno d) ukládá povinnost předložit půdorysné vymezení herního prostoru s vyznačením všech vstupů do herního prostoru, oken a výloh, navrhovaného způsobu užívání jednotlivých místností a prostorů v herním prostoru a navrhovaných zón pro provoz technické hry, živé hry a binga, podle toho, jaká hazardní hra má být v herním prostoru provozována. Toto písmeno nahrazuje dosavadní § 99 odst. 2 písm. e). K odstavci 3: Předkládané dokumenty by z logiky věci měly být aktuální a odpovídat skutečnosti bez ohledu na datum jejich vzniku. Nově není stáří dokumentů přiložených k žádosti časově omezeno, s výjimkou dokladu o právním užívání prostor, v nichž má být provozována hazardní hra, a který nesmí být ke dni podání žádosti starší než 3 měsíce.

K § 104e:

Ustanovení o změně povolení k umístění herního prostoru se v plném rozsahu přejímá z dosavadního znění § 102, právní úprava zde nedoznává věcných ani legislativně technických změn.

K § 104f:

Ustanovení o zrušení povolení k umístění herního prostoru vychází z dosavadní úpravy zrušení povolení k umístění herního prostoru v dosavadním znění § 103. V návaznosti na poznatky z aplikační praxe se uvedené ustanovení zpřesňuje a doplňuje tak, aby bylo postaveno na stejných principech jako právní úprava zrušení úvodního povolení (§ 97) a zrušení základního povolení (§ 103). K odstavci 1: V odstavci 1 se totožně jako v dosavadním § 103 normuje povinnost obecního úřadu vyzvat provozovatele ke splnění podmínek pro vydání povolení k umístění herního prostoru v případě, že bude zjištěno, že provozovatel tyto povinnosti neplní. Za účelem zajištění splnění podmínek mu obecní úřad stanoví dostatečnou lhůtu. Stejně jako v případě zjištěného neplnění podmínek pro vydání základního povolení (§ 103 odst. 1) lze k výzvě přistoupit pouze za předpokladu, že to povaha podmínek připouští a nehrozí nebezpečí prodlení. K odstavci 2: K dosavadní úpravě se v odstavci 2 v návaznosti na poznatky z aplikační praxe doplňuje povinnost obecního úřadu vyzvat provozovatele jednak k tomu, aby odstranil pochybnosti správního orgánu (např. podal vysvětlení), jednak aby doložil splnění podmínek pro vydání povolení k umístění herního prostoru. K výzvě přistoupí obecní úřad, má-li pochybnosti o tom, zda jsou plněny podmínky resp. některá z podmínek stanovených pro povolení k umístění herního prostoru. Jedná se o obdobu výzvy dle § 103 odst. 2. K odstavci 3: Přejímá se stávající právní úprava dosavadního znění § 103 odst. 2, kterým se stanoví důvody pro zrušení základního povolení z moci úřední. Nad rámec doposud normovaných důvodů se doplňuje:

- v písm. a) zrušení povolení k umístění herního prostoru z moci úřední v případě, že

provozovatel nezajistí na základě výzvy podle odstavce 1 splnění podmínek stanovených pro vydání tohoto povolení,

- v písm. b) v případě, že nedošlo k odstranění pochybností na základě výzvy podle

odstavce 2,

- v písm. c) zrušení základního povolení k umístění herního prostoru z moci úřední

nedoloží-li provozovatel na základě výzvy podle odstavce 1 nebo 2 splnění podmínek stanovených pro toto povolení.

V písm. d) se přejímá dosavadní znění § 103 odst. 2 písm. a). Důvodem pro zrušení povolení k umístění herního prostoru z moci úřední již nově není porušení zákona o dani z hazardních her, jelikož v takovém případě nedochází k porušení pouze v rámci daného herního prostoru, ale k porušení dochází na úrovni provozu daného druhu hazardní hry. Takové porušení může mít za následek zrušení základního povolení a tím i automaticky povolení k umístění herního prostoru. V písm. e) se v nezměněné podobě přejímá znění § 103 odst. 2 písm. b) – důvodem pro zrušení povolení k umístění herního prostoru je zde skutečnost, že provozovatel přestal splňovat podmínky stanovené zákonem o hazardních hrách pro vydání povolení k umístění herního prostoru a nelze-li u něj postupovat podle odstavce 1.

K odstavci 4: Přejímá se dosavadní znění § 103 odst. 3. Stanoví se povinnost zrušit povolení k umístění herního prostoru na základě žádosti provozovatele.

K § 104g:

Ustanovení o zániku povolení k umístění herního prostoru se přejímá z dosavadního znění § 104, které se legislativně technicky zpřesňuje v písm. b) v tom smyslu, že se základním povolení rozumí základní povolení toho druhu hazardní hry, jež je provozovaná v herním prostoru a bez níž provozovat hazardní hru v herním prostoru nelze. Písm. a) je přejato beze změn.

K bodu 102 (§ 105 písm. a))

V návaznosti na navržené změny v § 61 se zvyšuje hranice z 100 000 Kč na 200 000 Kč, a to z důvodu promítnutí inflačního vývoje od doby přijetí zákona o hazardních hrách.

K bodu 103 (§ 108a odst. 3)

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K bodu 104 (§ 108b odst. 1)

Navrhuje se sjednotit terminologii související s výkaznictvím v oblasti provozování hazardních her. To se nově označuje pouze pojmem výkaznictví a nečlení se na vzdálený přístup, denní herní zápis a denní herní výkaznictví.

K bodu 105 (§ 108b odst. 2 a 3)

V návaznosti na sjednocení terminologie se navrhuje sjednotit právní úprava do odstavce 1, který požadavky na výkaznictví upravuje komplexně.

K bodu 106 (108c odst. 1 a 2)

V návaznosti na sjednocení terminologie se stanovují jednotné meze lhůty pro poskytování výkaznictví, s tím že konkrétní hodnota bude stanovena ve vyhlášce Ministerstva financí. V souvislosti s touto změnou nebudou zkráceny lhůty pro poskytování výkaznictví u žádné hazardní hry, přičemž bude zachována stávající delší lhůta u land-based živé hry a binga.

K bodu 107 (§ 108c odst. 5)

S ohledem na nové vymezení celních úřadů dochází ke změně názvu celního úřadu vykonávajícího vymezenou věcnou působnost.

K bodu 108 (§ 108d odst. 3)

Pro účely zajištění efektivní dozorové činnosti a pro účely správy daní, jakož i pro účely bránění legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, stanovuje reportingová vyhláška zcela konkrétní rozsah a parametry informací a dat, které je provozovatel hazardních her povinen evidovat a předávat Ministerstvu financí, resp. celním úřadům. Na základě navrhovaného ustanovení jsou Ministerstvo financí a Celní správa zmocněni, prostřednictvím vydaného rozhodnutí, provozovateli uložit povinnost k odstranění chyb reportovaných ve výkaznictví. Smyslem tohoto ustanovení je vytvoření podmínek pro zajištění správnosti a úplnosti reportovaných herních a finančních dat. V praxi se například může jednat o uložení povinnosti směřující k doplnění chybějících položek, které nebyly, v rozporu s reportingovou vyhláškou, reportovány prostřednictvím příslušných datových souborů.

K bodu 109 (§ 108e odst. 1 úvodní část ustanovení)

V návaznosti na zpřesnění § 11 se zpřesňuje také § 108e odst. 1. Povinnost mlčenlivosti by se nově neměla vztahovat pouze na provozovatele samého, ale také na fyzické osoby, které jsou pro něj činné, a to jak v základním pracovněprávním poměru, tak na základě jiného titulu (např. soukromoprávního ujednání, např. smlouvy o dílo). Dále se navrhuje legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 110 (§ 108e odst. 1 písm. a) a b))

Navrhuje se legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 111 (§ 108e odst. 5 písm. c))

V návaznosti na doplnění § 11, resp. § 108e odst. 1 a rozšíření povinnosti mlčenlivosti také na fyzické osoby činné pro provozovatele se upravuje také § 108e odst. 5 písm. c) Dále se navrhuje legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 112 (§ 108f odst. 1 úvodní část ustanovení)

Navrhuje se legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 113 (§ 108f odst. 1 písm. a))

Rozšiřuje se prolomení mlčenlivosti obecně pro správce daně. Současná právní úprava byla vázána pouze na správce daně z hazardních her, což bránilo efektivnímu využití získaných informací např. pro účely správy daní z příjmů. Správce daně může požadovat poskytnutí informace pouze tehdy, pokud je nezbytně potřebuje pro účely výkonu správy daní (srov. § 9 odst. 3 daňového řádu). Nejedná se tedy o absolutní prolomení mlčenlivosti pro jakéhokoliv správce daně a kdykoliv.

K bodu 114 (§ 108f odst. 1 písm. h))

Rozšiřuje se prolomení mlčenlivosti pro zpravodajské služby České republiky, Ministerstvo vnitra nebo Policii České republiky, avšak pouze v rozsahu činnosti provádění úkonů bezpečnostního řízení podle § 140 a 141 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Současná právní úprava prolamovala mlčenlivost pouze vůči Národnímu bezpečnostnímu úřadu, avšak relevantní úkony bezpečnostního řízení vůči svým příslušníkům provádí také doplňované orgány veřejné moci, a tudíž mají i potřebu pracovat s obdobnými informacemi.

K bodu 115 (§ 108f odst. 2 úvodní část ustanovení, § 108g odst. 1 a 2)

Navrhuje se legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 116 (§ 108i úvodní část ustanovení)

Navrhovaná změna reflektuje doplnění § 11, resp. § 108e odst. 1 a rozšíření povinnosti mlčenlivosti také na fyzické osoby činné pro provozovatele. Dále se navrhuje legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 117 (§ 108i písm. a) a b))

V písm. a) se rozšiřuje prolomení povinnosti mlčenlivosti provozovatele také na správce daně, a to jak správce daně z hazardních her, tak libovolného jiného správce daně, pokud dotčené informace nezbytně potřebuje pro účely výkonu správy daní (srov. § 9 odst. 3 daňového řádu). Z důvodu vyloučení pochyb o tom, zda je § 108i zvláštním ustanovením vůči AML zákonu a zákonu č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, které by vylučovalo možnost získávání informací ze strany Finančního analytického úřadu, se v písm. b) doplňuje obdobně k § 108f odst. 1 písm. b) také explicitní průlom do povinnosti mlčenlivosti provozovatele v případě, že informace mají být poskytnuty Finančnímu analytickému úřadu při postupu podle těchto zákonů. Změna v označení následujících písmen je pouze nezbytnou legislativně technickou změnou reagující na vložení nových písmen.

K bodu 118 (§ 108i písm. g))

Navrhuje se upravit prolomení mlčenlivosti provozovatele vůči pro zpravodajské služby České republiky, Ministerstvo vnitra nebo Policii České republiky, pokud provádějí úkony bezpečnostního řízení, a to ze stejného důvodu, z jakého je upravován § 108f odst. 1 písm. h) (srov. důvodovou zprávu k danému novelizačnímu bodu).

K bodu 119 (§ 109 odst. 1)

Dotčené ustanovení se legislativně technicky upravuje v návaznosti na zpřesnění používání pojmu „provozovatel“ zavedeného v § 4. Za účelem zvýšení právní jistoty a odstranění potenciálních výkladových nejasností se rozšiřuje o živou hru provozovanou v kasinu okruh druhů hazardních her, u kterých je provozovatel povinen zajistit, aby hazardní hra a zařízení, jehož prostřednictvím jsou hazardní hry provozovány, splňovaly požadavky podle zákona o hazardních hrách. Absence živé hry v dosavadním výčtu byla důsledkem vzájemné vazby mezi tímto ustanovením a § 110, který normoval požadavek odborného posuzování a existence osvědčení provozuschopnosti právě u her uvedených v § 109 odst. 1. V návaznosti na tuto úpravu dochází také k úpravě § 110, ve kterém se doplňuje výjimka právě pro land-based živou hru. Land-based živá hra tedy nadále není předmětem odborného posuzování a osvědčování. Současně provozovatel živé hry provozované v kasinu je povinen vést evidenci oprav a jiných změn podle § 109a.

K bodu 120 (§ 109 odst. 3 a 4)

K odstavci 3: V návaznosti na poznatky z praxe a za účelem zvýšení právní jistoty se explicitně normuje: v písm. a) zákaz provozovateli provozovat hazardní hru, internetovou hru nebo zařízení, jehož prostřednictvím jsou tyto hazardní hry provozovány, v případě, že uplynula doba platnosti odborného posouzení nebo osvědčení o provozuschopnosti, na základě kterých bylo vydáno základní povolení, nebo doba platnosti osvědčení o provozuschopnosti, na základě kterého bylo vydáno povolení k umístění herního prostoru. v písm. b) zákaz provozovat tyto hazardní hry nebo zařízení, uplyne-li platnost odborného posouzení nebo osvědčení o provozuschopnosti doložených po dobu trvání právních účinků základního povolení nebo povolení k umístění herního prostoru podle § 87 odst. 2 nebo 3. Pověřená osoba ve výstupních dokumentech odborného posouzení a osvědčení o provozuschopnosti ověřuje, zda je hazardní hra, internetová hra a zařízení, prostřednictvím kterého jsou tyto hazardní hry provozovány, provozovány řádně a v souladu s technickými parametry uvedenými v zákoně o hazardních hrách a jeho prováděcích předpisech. Z tohoto důvodu není možné provozovat bez těchto platných výstupních dokumentů. Provozovatel také nesmí provozovat hazardní hru, internetovou hru nebo zařízení v případě, kdy jejich vlastnosti neodpovídají vlastnostem uvedeným v odborném posouzení a osvědčení o provozuschopnosti. Tím se rozumí, že provozovatel je povinen provozovat hazardní hry a zařízení pouze ve verzi softwaru, technické specifikace hardwaru a v souladu s požadavky na zařízení tak, jak byly posouzeny a schváleny pověřenou osobou v odborném posouzení a osvědčení o provozuschopnosti vydanými v souladu s vyhláškou č. 433/2021 Sb., o výstupních dokumentech v oblasti hazardních her a předloženými Ministerstvu financí. K odstavci 4: Odstavec 3 se použije pouze u hazardních her, ke kterým je vydáváno odborné posouzení a osvědčení o provozuschopnosti. Nepoužije se tedy u land-based živé hry provozované v kasinu.

K bodu 121 (§ 109a odst. 2 písm. f))

Tato část ustanovení se zrušuje z důvodu nadbytečnosti. Ustanovení duplicitně normovalo požadavek na pověření ze strany provozovatele, jednak v obratu „osoby pověřené provozovatelem“, jednak v dovětku „, pokud provozovatel takovou osobu pověřil“. Smysl a účel zůstává zachován i v případě, že se dovětek vypustí.

K bodu 122 (§ 109a odst. 3)

Za účelem zvýšení efektivity právní úpravy a odstranění potenciálních výkladových nejasností se v 109a doplňuje nový odstavec 3. Provozovatel musí společně s evidencí oprav a jiných změn uchovávat i doklady, které se vztahují k této evidenci, a to alespoň dle písm. a) dokumenty prokazující způsobilost fyzické osoby nebo právnické osoby, které provedly opravu nebo jinou změnu (např. servisní technik) a dle písm. b) pověření k činnosti vedení evidence za provozovatele. V návaznosti na doplnění odstavce 3 se dále provádí legislativně technická úprava spočívající ve změně označení odstavců.

K bodu 123 (§ 109a odst. 4)

V nově doplňovaném odstavci 4 se zohledňuje, že je provozovatel land-based živé hry provozované v kasinu nově povinen v návaznosti na úpravu § 109 odst. 1 vést evidenci oprav a jiných změn, ale přesto není land-based živá hra předmětem odborného posuzování a osvědčování. Dosavadní znění odstavce 4 se vypouští. Normovat požadavky na vedenou evidenci oprav a změn již zde není nutné ani žádoucí s ohledem na nově normovaný § 13e, který za účelem zpřehlednění a sjednocení právní úpravy v § 13e stanoví jednotné požadavky, které se uplatní na veškeré záznamy a evidence vedené podle zákona o hazardních hrách (tedy i na evidenci oprav a jiných změn podle § 109a).

K bodu 124 (§ 109a odst. 5)

Explicitně se stanoví povinnost provozovatele mít v herním prostoru po celou provozní dobu k dispozici evidenci oprav a jiných změn, ve které budou uvedeny všechny opravy a změny hazardních her a zařízení, které jsou provozovány v tomto herním prostoru, a to za účelem umožnění řádného výkonu dozoru.

K bodu 125 (§ 109a odst. 6)

Za účelem sjednocení právní úpravy se upravuje délka doby, po kterou je provozovatel povinen uchovávat evidenci oprav a jiných změn. Obdobně jako i u obdobných povinností a také s ohledem na délku promlčecí doby přestupků souvisejících s provozováním hazardní hry se pro účely uchovávání evidence oprav a jiných změn stanoví 3letá úschovná doba.

K bodu 126 (§ 109b odst. 4)

V návaznosti na navrhované změny právní úpravy dochází k legislativně technické úpravě - aktualizaci odkazu na věcně související ustanovení.

K bodu 127 (§ 109c odst. 3)

V návaznosti na navrhované změny právní úpravy dochází k legislativně technické úpravě – aktualizaci odkazu na věcně související ustanovení.

K bodu 128 (§ 109c odst. 4)

V návaznosti na poznatky z aplikační praxe se pověřené osobě stanoví povinnost vydat výstupní dokument posuzování změn předvídaných v § 109c do 90 dní. Pokud provozovatel provede změnu malého rozsahu v průběhu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců ode dne, kdy bylo vydáno odborné posouzení, osvědčení o provozuschopnosti nebo zpráva o posouzení změn, v návaznosti na tom, který dokument byl vydán později, je povinen do 14 dnů podat žádost o posouzení všech změn pověřenou osobou. Pověřená osoba na základě této žádosti vydá zprávu o posouzení změn, ve které uvede, zda se skutečně jednalo o změnu malého rozsahu. Provozovatel je následně povinen předložit tuto zprávu do 14 dnů Ministerstvu financí. V dosavadním znění zákona o hazardních hrách není upravena lhůta pro pověřenou osobu, ve které musí vydat zprávu o posouzení změn. Existuje tak riziko možného prodlení, přestože lhůty na straně provozovatele upraveny jsou. Z tohoto důvodu se pro pověřenou osobu stanovuje lhůta 90 dnů na posouzení všech změn, ke kterým v daném období došlo, a vydání zprávy o posouzení změn. Pokud pověřená osoba nebude moci provedenou změnu ve stanovené lhůtě dostatečně posoudit, vydá posouzení s výsledkem, že nejde o změnu malého rozsahu. Za neposkytnutí součinnosti se ve smyslu zákona o hazardních hrách rozumí i situace, pokud provozovatel poskytne součinnost pouze částečně, nebo ji poskytne až ve chvíli, kdy již pověřená osoba není schopna dodržet lhůtu pro dostatečné posouzení dané změny. Doplnění domněnky překročení požadavku „změny malého rozsahu“ se normuje za účelem zajištění dostatečné součinnosti provozovatele, který změnu provedl.

K bodu 129 (§ 109c odst. 5)

V návaznosti na navrhované změny právní úpravy dochází k legislativně technické úpravě – aktualizaci odkazu na věcně související ustanovení.

K bodu 130 (§ 110 odst. 1)

Navrhovaná změna reaguje na doplnění land-based hry do § 109 odst. 1, tj. do okruhu hazardních her, u kterých je provozovatel povinen zajistit splnění požadavků podle zákona o hazardních hrách. Takto provozovaná živá hra nadále není předmětem odborného posuzování a osvědčování, a proto se v tomto odstavci doplňuje výjimka právě pro tento druh hazardní hry.

K bodu 131 (§ 110 odst. 3)

V návaznosti na poznatky z aplikační praxe se v odstavci 3 nově věcně a legislativně technicky upřesňují a doplňují podmínky, které musí žadatel o vydání pověření k odbornému posuzování a osvědčování splnit.

V písm. a) se za účelem zpřehlednění textu namísto odkazu na relevantní ustanovení explicitně normuje požadavek bezúhonnosti; věcně zde nedochází ke změně. V písm. b) se za účelem odstranění potenciálních výkladových nejasností staví najisto, že tento žadatel musí doložit doklad o akreditaci pro odborné posuzování, zkoušení a inspekci technických herních zařízení. Oproti dosavadnímu stavu se na podmínce akreditace věcně nic nemění. Akreditaci ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 jsou oprávněny poskytovat příslušné vnitrostátní akreditační orgány ustavené členskými státy Evropské unie. V Evropské unii jsou akreditace i výstupy akreditovaných subjektů uznávány jednotlivými orgány členských států za předpokladu, že příslušný akreditační orgán je signatářem mnohostranných dohod o vzájemném uznávání výsledků činnosti akreditačních orgánů. V písm. c) nedochází k žádné změně, je nutné splňovat podmínku řádného výkonu odborného posuzování a osvědčování.

K bodu 132 (§ 110 odst. 4 až 7)

K odstavci 4: V návaznosti na požadavek bezúhonnosti normovaný v § 110 odst. 2 se nově věcně zpřesňuje a doplňuje, vůči komu musí být tento požadavek naplněn. Vedle samotného žadatele normovaného v písm. a) musí být bezúhonným také dle písm. b) člen statutárního orgánu žadatele a je-li tímto členem právnická osoba, musí být bezúhonnou též fyzická osoba, která ji v tomto orgánu zastupuje, dle písm. c) člen dozorčí rady, správní rady nebo jiného obdobného kontrolního orgánu žadatele a je-li tímto členem právnická osoba, musí být bezúhonnou též fyzická osoba, která ji v tomto orgánu zastupuje, dle písm. d) prokurista žadatele a dle písm. e) skutečný majitel žadatele. Skutečným majitelem se rozumí osoba definovaná v zákoně upravujícím evidenci skutečných majitelů, tj. každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu nebo právní uspořádání. Jedná se o obdobnou úpravu jako např. u žadatele o úvodní povolení. K odstavci 5: V odstavci 5 se nově výslovně stanoví minimální rozsah příloh žádosti o pověření k odbornému posuzování a osvědčování. Uvedené ustanovení se vkládá v návaznosti na poznatky z praxe a zvýšení právní jistoty dotčených subjektů. Jedná se o obdobnou úpravu jako např. u žadatele o úvodní povolení. V případě dokumentace prokazující zajištění řádného výkonu odborného posuzování a osvědčování se jedná o takovou dokumentaci, kterou žadatel o vydání pověření prokáže dostatečnou úroveň používaných metod odborného posuzování a osvědčování hazardní hry, internetové hry nebo zařízení, jejichž prostřednictvím mají být tyto hazardní hry provozovány, a to tak, aby Ministerstvo financí mohlo shledat, že bude zaručen řádný výkon této činnosti. Žadatel o vydání pověření k odbornému posuzování a osvědčování je povinen předložit metodiku s doprovodnou dokumentací obsahující podrobný popis postupu odborného posuzování technických zařízení, prostřednictvím kterých jsou provozovány hazardní hry, a jednotlivých hazardních her včetně uvedení používaných metod pro posuzování, popř. uvedení softwarového programu, který je k posouzení využíván. Žadatel musí také mimo jiné prokázat, že je schopný ověřit náhodnost výsledků v samotné hazardní hře.

K odstavci 6: V návaznosti na minimální rozsah příloh v odstavci 5 se doplňuje právní úprava požadavku na stáří předkládaného dokumentu. Všechny povinné předkládané přílohy podle odstavce 5 nesmí být v době podání žádosti o pověření k odbornému posuzování a osvědčování starší 3 měsíců, vyjma dokladů prokazující bezúhonnost všech osob podle odstavce 4 v České republice, které nesmí být starší 30 dní. Zvolené doby platnosti jsou stanoveny tak, aby zajišťovaly odpovídající výpovědní hodnotu a přitom nepřiměřeně nezatěžovaly subjekt. Opět se jedná o obdobnou úpravu jako u žadatele o úvodní povolení. V návaznosti na vložení nových odstavců dále dochází k legislativně technické úpravě spočívající ve změně číslování původního odstavce 4, který je nově odstavcem 7.

K bodu 133 (§ 111 odst. 2)

V návaznosti na poznatky z aplikační praxe může nově ministerstvo v případě, že má pochybnosti, zda pověřená osoba splňuje podmínky nutné pro vydání pověření uvedené v § 110 odst. 3, pověřenou osobu vyzvat, aby tyto pochybnosti odstranila tím, že doloží splnění těchto podmínek. Doplnění oprávnění vyzvat pověřenou osobu k odstranění pochybností je obdobou nově doplňované výzvy pro případ zrušení úvodního povolení, základního povolení a povolení k umístění herního prostoru. I v tomto případě je sledováno zefektivnění vedených řízení a šetří tím i práva daného subjektu.

K bodu 134 (§ 111 odst. 3 písm. a))

V návaznosti na doplnění odstavce 2 se navrhuje nové znění písmene a), tak aby bylo jednoznačně rozlišeno zrušení v návaznosti na nesplnění podmínek na základě výzvy podle odstavce 1 (dotčené písm. a) a zrušení v návaznosti na neodstranění pochybnosti v důsledku výzvy podle odstavce 2 (normováno v písm. b) viz další novelizační bod.

K bodu 135 (§ 111 odst. 3 písm. b) a c))

V návaznosti na doplnění odstavce 2, na základě kterého Ministerstvo může vyzvat pověřenou osobu k doložení splnění podmínek pro vydání pověření podle § 110 odstavce 3, pokud má pochybnosti o jejich plnění, se doplňuje písmeno b) jako další důvod pro zrušení pověření k odbornému posuzování a osvědčování pro případ, že pověřená osoba na základě výzvy neodstraní pochybnosti o plnění podmínek stanovených pro vydání pověření. Rovněž se dále doplňuje důvod podle písmene c), na základě kterého se přechází ke zrušení pověření v případě, že pověřená osoba nedoložila splnění podmínek na základě výzvy podle odstavce 1 nebo 2.

K bodu 136 (§ 112 odst. 2)

Zrušuje se právní úprava normující přechod pověření k odbornému posuzování a osvědčování na nástupnickou právnickou osobu na základě přeměny pověřené osoby. Obdobně jako v případě základního povolení není přechod pověření žádoucí. V praxi totiž při udělování souhlasu muselo docházet k posuzování stejných skutečností, jako při vydávání zcela nového pověření. Navíc v praxi za celou dobu účinnosti zákona o hazardních hrách nedošlo k žádnému případu, kdy by tento proces dospěl do finální fáze a k samotnému přechodu. Nástupnická právnická osoba musí v případě, že chce být dále pověřenou osobou, opětovně zažádat o pověření k odbornému povolování a osvědčování.

K bodu 137 (§ 112a odst. 1 písm. a))

V návaznosti na poznatky z praxe se znění § 112a odst. 1 písm. a) zpřesňuje a doplňuje. Pověřená osoba je nově povinna vykovávat odborné posuzování a osvědčování s odbornou péčí a v souladu nejen s pověřením k odbornému posuzování a osvědčování, ale také s dokumentací prokazující zajištění žádného výkonu odborného posuzování a osvědčování přiloženou k žádosti o vydání pověření k odbornému posuzování a osvědčování, jejíž součástí je i metodika obsahující metody a postupy pověřené osoby. Je-li předmětem odborného posuzování a osvědčování hazardní hra, internetová hra nebo zařízení, prostřednictvím kterého jsou tyto hazardní hry provozovány, a nebyl-li doložen způsob jejich posouzení v dokumentaci prokazující zajištění žádného výkonu odborného posuzování a osvědčování přiložené k žádosti o vydání pověření, je pověřená osoba povinna poskytnout ministerstvu dokumentaci prokazující zajištění řádného výkonu odborného posuzování a osvědčování pro danou hazardní hru, internetovou hru nebo zařízení, a to před vydáním výstupních dokumentů pro tyto hazardní hry nebo zařízení. V opačném případě by došlo k porušení tohoto písmene a). Jedná se o promítnutí současného věcného stavu (obsaženého v podmínkách pověření) explicitně do zákona o hazardních hrách.

K bodu 138 (§ 112a odst. 1 písm. b))

Navrhuje se legislativně technická úprava navazující na doplnění nového písmene.

K bodu 139 (§ 112a odst. 1 písm. d) a e))

K písmeni d): Nově se výslovně v zákoně o hazardních hrách stanoví povinnost pověřené osoby zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděla v souvislosti s výkonem odborného posuzování a osvědčování. Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na případy, kdy osoba žádající o výstupní dokumenty nebo osoba, které byly výstupní dokumenty vydány, zprostí pověřenou osobu povinnosti mlčenlivosti. Povinnosti zachovávat mlčenlivost se pověřená osoba nemůže rovněž dovolávat vůči správním orgánům vykonávajícím působnost podle zákona o hazardních hrách, soudům pro účely soudního řízení, orgánům činným v trestním řízení, Probační a mediační službě pro účely výkonu její činnosti nebo Národnímu bezpečnostnímu úřadu při provádění úkonů bezpečnostního řízení podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací a bezpečnostní způsobilost. Povinnost mlčenlivosti není nová, pouze se přesouvá z podmínek pověření explicitně do zákona o hazardních hrách. K písmeni e): Dle nově vkládaného písm. e) je pověřená osoba povinna uchovávat související dokumentaci, ze které vycházela při odborném posuzování a osvědčování, a to až do uplynutí 5 let od posledního dne platnosti výstupního dokumentu odborného posouzení nebo osvědčení, ke kterým se tato dokumentace vztahuje. Tuto dokumentaci nemusí pověřená osoba poskytovat prostřednictvím svého úložiště jako výstupní dokumenty, ale musí ji na vyžádání předložit. Uchování související dokumentace opět není novou povinností, pouze se přesouvá z podmínek pověření explicitně do zákona o hazardních hrách.

K bodu 140 (§ 112a odst. 3 až 5)

K odstavci 3: V návaznosti na povinnost pověřené osoby zachovávat mlčenlivost uvedenou v odstavci 1 se stanovuje tato mlčenlivost rovněž na fyzickou osobu vykovávající činnost pro pověřenou osobu. K odstavci 4: Na povinnost mlčenlivosti pověřené osoby se použijí ustanovení § 108e až 108i, které upravují mlčenlivost ve vztahu k informacím z výkaznictví a rejstříku vyloučených osob, obdobně. Použijí se tedy i situace, kdy se o porušení mlčenlivosti nejedná.

K odstavci 5: Jedná se opět o podmínku ověřování promítnutou do zákona o hazardních hrách normující tuto vzájemnou spolupráci. Pověřená osoba zejména s Ministerstvem spolupracuje při tvorbě metodických materiálů, poskytuje jim konzultace při přípravě materiálů legislativní povahy a souvisejících předpisů a sdílí s nimi poznatky své činnosti. Ministerstvo financí pověřené osobě zodpovídá výkladové otázky týkající se právních předpisů souvisejících s činností pověřené osoby v oblasti hazardních her.

K bodu 141 (§ 112b a 112c)

Doplňují se § 112b a 112c, v rámci nichž se upravuje povinnost pověřené osoby oznámit zahájení a ukončení odborného posuzování a osvědčování a povinnosti pověřené osoby po zániku jejího ověření k odbornému posuzování a osvědčování.

K § 112b:

Jedná se opět o podmínku ověřování promítnutou do zákona o hazardních hrách. K odstavci 1: Pověřená osoba musí Ministerstvu financí oznámit zahájení odborného posuzování a osvědčování, a to před tím, než tuto činnost zahájí. V rámci tohoto oznámení uvede své identifikační údaje, den zahájení odborného posuzování a osvědčování a identifikační a kontaktní údaje kontaktní osoby, na kterou se mohou dozorující orgány, další správní orgány vykonávající působnost dle zákona o hazardních hrách, soudy, orgány činné v trestním řízení, Probační a mediační služba a Národní bezpečnostní úřad obracet ve věci součinnosti nebo jiných záležitostí souvisejících s řádným výkonem odborného posuzování a osvědčování. Kontaktní osoba je normována v odstavci 3. K odstavci 2: Pověřená osoba musí rovněž oznamovat Ministerstvu financí i ukončení odborného posuzování a osvědčování, a to nejméně 1 den před ukončením této činnosti. K odstavci 3: Kontaktní osobu může být pouze fyzická osoba, kterou pověřila pověřená osoba ke styku s orgány veřejné moci ve věci odborného posuzování a osvědčování.

K § 112c:

Jedná se o obdobnou úpravu jako u zániku provozovatele zajišťující kontinuitu plnění povinností dané pověřené osoby po zániku pověření. K odstavci 1: Za účelem zajištění řádného dozoru a dostupnosti relevantních informací se výslovně normuje povinnost pověřené osoby poskytovat jí vydané výstupní dokumenty odborného posuzování a osvědčování orgánu vykonávajícímu státní správu v oblasti provozování hazardních her zabezpečeným vzdáleným přístupem do úložiště výstupních dokumentů pověřené osoby po dobu jeho platnosti a dále po dobu 5 let ode dne skončení jeho platnosti, a to i v případě, že pověření k odbornému posuzování a osvědčování této pověřené osoby zanikne nebo je zrušeno. Alespoň po tuto dobu musí pověřená osoba rovněž uchovávat související dokumentaci vydaných výstupních dokumentů, ze které vycházela při posuzování a osvědčování. K odstavci 2: Stanoví se postup pro účely zániku právnické osoby s právním nástupcem. V případě, že zanikne právnická osoba, která je pověřenou osobou, a má tedy práva a povinnosti podle odstavce 1, a má právního nástupce, přechází tato práva a povinnosti na toho právního nástupce. Právní nástupce tak má povinnost poskytovat výstupní dokumenty prostřednictvím úložiště pověřené osoby a zároveň uchovávat související dokumentaci, a to až do uplynutí 5 let od posledního dne jejich platnosti. K odstavci 3: Stanoví se postup pro účely zániku pověřené osoby provozované ve formě právnické osoby bez právního nástupce. V případě, že právnická osoba nemá právního nástupce, je zanikající právnická osoba povinna předat veškeré výstupní dokumenty a související dokumentaci Ministerstvu financí.

K bodu 142 (§ 114 písm. a))

V návaznosti na zavedení nového institutu úvodního povolení se do kompetenčního ustanovení doplňuje kompetence pro Ministerstvo financí vydat nebo zrušit toto úvodní povolení.

K bodu 143 (§ 114 písm. d))

Dochází k terminologickému zpřesnění použitých pojmů tak, aby lépe navazovaly na zákon o elektronických komunikacích a ustanovení o přestupcích.

K bodu 144 (§ 114 písm. f))

Navrhuje se legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 145 (§ 117 odst. 5)

V ustanovení upravujícím poskytování informací se doplňuje nový odstavec, ve kterém je řešeno poskytování informací ze strany správce daně. Tato úprava odkazuje zejména na novou úpravu kaucí, kdy jsou jednotlivé kauční skupiny přímo navázané na výši daně. Z důvodu správného fungování úpravy kaucí je tak potřeba, aby správce daně informoval ministerstvo, a to zejména o stanovení výše daně z hazardních her u jednotlivých provozovatelů pro účely stanovení kauční skupiny a případných nedoplatcích z důvodu správy kaucí a popř. i řízení o zrušení základního povolení. Informace pro účely kontroly údajů v poskytnutém výkaznictví a dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem o hazardních hrách se přidávají pro účely efektivnější možnosti zjednání nápravy v poskytnutém výkaznictví.

K bodu 146 (§ 117 odst. 6)

Navrhuje se legislativně technická úprava navazující na vložení nového odstavce.

K bodu 147 (§ 117 odst. 7)

Výslovně se stanovuje, že poskytnutí informací získaných při správě daně z hazardních her správcem daně není porušení mlčenlivosti podle daňového řádu, jedná se tak o speciální ustanovení vůči daňovému řádu. V opačném případě by nemohlo docházet k předávání informací ministerstvu, což by znemožnilo správu kaucí a na to navázané povolovací řízení, kontrolu a dozor. Rovněž se pro účely efektivnější možnosti zjednání nápravy v poskytnutém výkaznictví stanovuje, že v případě předání informací o nesprávném nebo chybějícím údaji v poskytnutém výkaznictví pro účely ověření správnosti a úplnosti údajů uvedených v poskytnutém výkaznictví, které ministerstvo získalo od správce daně z hazardních her podle písm. c), dozorujícímu orgánu se nejedná o porušení mlčenlivosti podle daňového řádu.

K bodu 148 (§ 121 odst. 6)

Jedná se o úpravu v důsledku navrhovaného znění § 121b.

K bodu 149 (§ 121b)

Při výkonu kompetence v oblasti kontrol provozování hazardních her je využíván institut zadržení věci ve smyslu § 121 zákona o hazardních hrách. Nově vložený paragraf řeší situaci, kdy dozorující orgán má důvodné podezření, že věc obsahuje schránku, která může obsahovat finanční hotovost. Za současného stavu nemohou být schránky v zadržených věcech otevřeny dozorujícím orgánem, protože nelze vydat rozhodnutí předběžné povahy, kterým by byla zadržena věc, jehož obsah není dozorujícímu orgánu znám. Obsah tohoto rozhodnutí je tedy neurčitý a v navazujícím správním řízení o přestupku, kde může být rozhodnuto o propadnutí nebo zabrání věci, by měl mít správní orgány informaci o věcech, které jsou předmětem rozhodnutí. Nelze tedy rozhodnout o propadnutí věci, neboť výše uvedená neurčitost zapříčiňuje nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Navrhovaný postup řeší výše uvedený nevyhovující stav, tím, že dozorující orgán zpřístupněním věci zjistí konkrétní obsah věci a správní orgán v navazujícím správním řízení již disponuje určitým předmětem řízení. V odstavci 2 se výslovně uvádí, že pokud nedojde ze strany dozorované osoby ke zpřístupnění schránky, je dozorující orgán oprávněn při zpřístupnění schránky použít i sílu. Odst. 3 normuje uložit dozorovému orgánu danou povinnost usnesením a možnost opravného prostředku. Odst. 4 odkazuje v podrobnostech postupu do § 121.

K bodu 150 (Část desátá hlava II díly 1 a 2)

Vymezují se přestupky osob zúčastněných na provozování hazardních her osob a dalších osob související s provozováním hazardních her, kterým je zákonem o hazardních stanovena povinnost. Těmito dalšími osobami se rozumí právnické osoby, kterým bylo udělení pověření k odbornému posuzování a osvědčování, poskytovatele služby přístupu k internetu na území České republiky, osoby oprávněné podle zákona upravujícího platební styk poskytovat platební služby a vydávat elektronické peníze na území České republiky a provozovatele internetové stránky nebo elektronického rozhraní. Navrhovaná úpravu přestupkové odpovědnosti je souladná se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků (dále jen „Zásady“), které byly schváleny usnesením vlády ze dne 31. července 2018 č. 498.

K dílu 1:

Vymezují se přestupky osob zúčastněných na provozování hazardních her. Principiálně se oproti stávající úpravě mění vymezení osoby – pachatele přestupku. Nově již nedochází k dělení na fyzické, fyzické podnikající a právnické osoby, nýbrž je nově koncept rozdělen na provozovatele a ostatní osoby, které provozovatelem nejsou.

K § 122:

Ustanovení § 122 upravuje soubor přestupků, kterých se může osoba, která není provozovatelem, v souvislosti s účastí na provozování hazardních her dopustit. Sankcí za spáchaný přestupek bude pokuta, kdy její výše je odstupňována podle povahy a závažnosti přestupku. Jednotlivé přestupky jsou řazeny v posloupnosti hmotněprávních ustanovení, jejichž porušení se trestá. Nová právní úprava zásadním způsobem nemění stávající nastavení sankčních mechanismů, co do jejich vymezení, tak do potenciální výše pokuty, pouze reflektuje nově stanovené povinnosti a za účelem efektivního potlačení a potrestání takového protiprávního jednání stanoví odpovídající sankci. Principiálně se však mění vymezení osoby

– pachatele přestupku. Nově již nedochází k dělení na fyzické, fyzické podnikající a právnické osoby, nýbrž je nově koncept rozdělen na provozovatele a ostatní osoby, které provozovatelem nejsou. Výše potenciální maximální sankce je nastavena tak, aby reflektovala škodlivost daného jednání, včetně dopadu na jeho pachatele, a měla zároveň odpovídající odrazující účinek. Zároveň je zohledněna i skutečnost, že se oproti přestupkům podle §123 jedná o přestupky osob, které nejsou provozovatelem hazardních her a které ve většině případů budou fyzickými osobami. Tomu odpovídá i řádově nižší maximální pokutu. Zákon o hazardních hrách umožňuje uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč za přestupky, jež představují nejzávažnější porušení právní úpravy, a to porušení samotného účelu a smyslu zákona o hazardních hrách, tj. zpřístupnění hazardní hry bez řádného povolení či napomáhání takovémuto jednání. V ostatních případech pak zákon o hazardních hrách umožňuje uložit pokutu nižší, a to do výše 500 000 Kč, kdy se jedná o přestupky nižší závažnosti, přesto se však jedná o skutky, jež mohou značně narušit řádné provozování hazardních her. Zůstává zachována i možnost uložit pokutu příkazem na místě, a to do výše 50 000 Kč u relevantních přestupků, kde tento postup může zrychlit celé řízení a minimalizovat administrativní zátěž pro obě dotčené strany. Výše maximální pokuty v tomto případě je stanovena na úrovni 1/20 maximální výše pokuty za přestupek podle odstavce 1. Skutkové podstaty podle § 122 odst. 1 písm. a) a § 123 odst. 1 písm. a) jsou textovány shodně, avšak v důsledku odlišnosti osoby pachatele míří na jiné chování. V případě přestupku podle § 122 pachatel není provozovatelem, tedy neprovozuje hazardní hru podle § 5 zákona o hazardních hrách, a tedy skutkovou podstatu naplní pouze k tomu nápomocným jednáním. Toto jednání má nižší společenskou nebezpečnost, a tedy i nižší sankci, která za něj hrozí, než v případě, kdy se téhož přestupku dopustí provozovatel hazardní hry, tedy osoba, která danou hazardní hru provozuje ve smyslu § 5.

K § 123:

Ustanovení § 123 upravuje soubor přestupků, kterých se může provozovatel v souvislosti s provozováním hazardních her dopustit. Sankcí za spáchaný přestupek bude pokuta, kdy její výše je odstupňována podle povahy a závažnosti přestupku. V tomto kontextu je i zohledněna společenská škodlivost daného jednání, které zejména u přestupků s maximální pokutou 50 000 000 Kč může mít závažné dopady na ochranu zdraví či finančních zájmů osob. Nová právní úprava zásadním způsobem nemění stávající nastavení sankčních mechanismů, co do jejich vymezení. Reflektuje nově stanovené povinnosti či jejich úpravu a za účelem efektivního potlačení a potrestání takového protiprávního jednání stanoví odpovídající sankci. Principiálně se však mění vymezení osoby – pachatele přestupku. Nově již nedochází k dělení na fyzické, fyzické podnikající a právnické osoby, nýbrž je nově koncept rozdělen na provozovatele a ostatní osoby, které provozovatelem nejsou. Další úpravou je nové vymezení přestupků ke stávajícím povinnostem, které jej doposud neměly jednoznačně vymezen. Výše potenciální maximální sankce je nastavena tak, aby reflektovala škodlivost daného jednání, včetně dopadu na jeho pachatele, a měla zároveň odpovídající odrazující účinek. Výše nejvyšší možné pokuty (do 50 000 000 Kč) zůstává zachována. Cílí na činnosti, jež jsou v porovnání s účelem a smyslem regulace hazardních her považovány za nejzávažnější porušení stanovených norem. Týká se to zejména přestupků za porušení základních prvků regulace - ochrany zranitelných osob (např. umožní-li provozovatel účast na hazardní hře osobě mladší 18 let nebo osobě zapsané v rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách) či za nelegální, bez řádného povolení či ohlášení, provozování hazardní hry. Doplňuje se i možnost uložit pokutu příkazem na místě, a to do výše 100 000 Kč u relevantních přestupků, kde tento postup může zrychlit celé řízení a minimalizovat administrativní zátěž pro obě dotčené strany a na straně provozovatele i další potenciální negativní dopady (např. dopad do vrácení přeplatku na kauci při běžícím správním řízení). Výše pokuty uložené příkazem na místě je nastavena tak, aby toto reflektovala, a týkala se spíše drobných porušení na straně provozovatele. Původní pokuta do výše 3 000 000 Kč se nahrazuje novou do výše 5 000 000 Kč, a lze ji udělit za jednání, jež svou povahou sice nedosahují potenciální škodlivosti jako u pokut do výše 50 000 000 Kč, ale i přesto se jedná o protiprávní jednání, které mohou mít zásadní dopady do řádného provozování hazardní hry či negativně ovlivňovat zamýšlenou ochranu ohrožených osob. Pro protiprávní jednání či skutky nižší závažnosti zachovává právní úprava možnost uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Původní čtvrtá výše pokuty do 500 000 je rušena. Odstavce 3 a 6 řeší potenciální porušení povinností a související pokutu pro provozovatele a jeho právního nástupce v souvislosti s ustanovením §104a. Výše sankce je s ohledem na škodlivost daného jednání a i potenciální osobu, která může takový přestupek spáchat, nastavena na nižší výši, do 5 000 000 Kč.

K dílu 2:

V dílu 2 jsou aktualizovány některé přestupky pro další osoby, kterým je zákonem o hazardních hrách stanovena povinnost. Jedná se o právnické osoby, kterým bylo udělení pověření k odbornému posuzování a osvědčování, poskytovatele služby přístupu k internetu, poskytovatele platebních služeb a provozovatele internetové stránky nebo elektronického rozhraní.

K § 123a:

Ustanovení § 123a upravuje soubor přestupků, kterých se může dopustit pověřená osoba nebo její právní nástupce. Sankcí za spáchaný přestupek bude pokuta, kdy její výše je odstupňována podle povahy a závažnosti přestupku. Nová právní úprava zásadním způsobem nemění stávající nastavení sankčních mechanismů, co do jejich vymezení, avšak mění potenciální maximální výši pokuty, tak aby byl naplněn její účel. Nově také reflektuje nově stanovené povinnosti či jejich úpravu a za účelem efektivního potlačení a potrestání takového protiprávního jednání stanoví odpovídající sankci. Výše potenciální maximální sankce je nastavena tak, aby reflektovala škodlivost daného jednání, včetně dopadu na jeho pachatele, a měla zároveň odpovídající odrazující účinek.

K § 123b:

Ustanovení § 123b upravuje soubor přestupků, kterých se může dopustit poskytovatel služby přístupu k internetu, poskytovatel platebních služeb nebo nově i provozovatel internetové stránky nebo elektronického rozhraní, v návaznosti na jemu nově stanovené povinnosti. Nová právní úprava zásadním způsobem nemění stávající nastavení sankčních mechanismů, co do jejich vymezení nebo výše, pouze reflektuje nově stanovené povinnosti či jejich úpravu. Výše potenciální maximální sankce je nastavena tak, aby reflektovala škodlivost daného jednání, včetně dopadu na jeho pachatele, a měla zároveň odpovídající odrazující účinek. Oproti dosavadnímu znění se upravuje osoba oprávněná podle zákona upravujícího platební styk poskytovat platební služby a vydávat elektronické peníze na území České republiky na poskytovatele platebních služeb, jelikož tak bude toto ustanovení dopadat jak na osoby, které disponují platným povolením k poskytování těchto služeb, tak i osoby, které provádějí platební styk neoprávněně.

K bodu 151 (Část desátá hlava II díly 1 a 2)

Aktualizují se odkazy na odpovídající přestupky podle stávající právní úpravy. Nově lze zákaz činnosti uložit také ve vztahu k činnosti pověřené osoby. Trest zákazu činnosti naopak nově nebude možné uložit poskytovatelům služby přístupu k internetu a poskytovatelům platebních služeb. Tento trest nebude možné uložit ani provozovatelům internetové stránky nebo elektronického rozhraní, kteří šíří zakázané aplikace. Uložení takového trestu by bylo neproporcionální vzhledem k předmětu jejich hlavní činnosti. Za účelem naplnění účelu právní regulace provozování hazardních her postačí uložení pokuty.

K bodu 152 (§ 129 odst. 2)

Celní úřad pro Plzeňský kraj již dle navrhované právní úpravy nebude příslušným celním úřadem k projednávání přestupků v oblasti internetových her obecně za celou Českou republiku, ale v tomto rozsahu bude nadále příslušný k projednávání přestupků spočívajících v provozování internetové hry v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b), tedy provozování takové hazardní hry, ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle zákona o hazardních hrách nebo v rozporu s § 7 odst. 2 písm. a), tedy provozování hazardní hry neupravené zákonem o hazardních hrách.

K bodu 153 (§ 129 odst. 2)

V návaznosti na navrhovanou úpravu organizace Celní správy České republiky se aktualizuje označení celního úřadu příslušného pro projednávání přestupků v oblasti internetových her spočívajících v provozování hazardní hry v rozporu s § 7 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o hazardních hrách.

K bodu 154 (§ 129 odst. 3 a 4)

Nově se stanovuje, že k projednávání přestupků v oblasti internetových her je místo Celního úřadu v Plzni příslušný ten celní úřad, v jehož územním obvodu má či měla fyzická osoba, resp. právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba podezřelá z přestupku trvalý pobyt, resp. sídlo. V případě, že nelze určit, který celní úřad je místně příslušný k projednání tohoto přestupku, kdy se bude jednat zejména o zahraniční subjekty, tak je místně příslušným Celní úřad v Plzni. Tato úprava příslušnosti povede k nastavení jasných pravidel a ponechání kompletního projednávání přestupků v oblasti internetových her, které jsou v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) v kompetenci Celního úřadu v Plzni, který disponuje dostatečnou odborností a praxí v této oblasti. Současně tato úprava rovněž jednoznačně stanovuje místně příslušné celní úřady u ostatních přestupků týkající se internetové hry provozované na základě povolení. Nebudou tak vznikat pochybnosti o příslušnosti celního úřadu, bude minimalizováno riziko nesprávně určeného příslušného celního úřadu a bude eliminován vznik situací, kdy by měl přestupky projednávat celní úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán, jelikož veškeré přestupky týkající se internetové hry daného provozovatele řeší jeden celní úřad.

K bodu 155 (§ 129 odst. 4)

V návaznosti na navrhovanou úpravu organizace Celní správy České republiky se aktualizuje označení celního úřadu, jež má zbytkovou působnost pro projednání přestupků v oblasti internetových her.

K bodu 156 (§ 129 odst. 5)

Navrhuje se legislativně technická úprava v návaznosti na změnu přestupků v § 122 odst. 1. V případě, že se povinnost mlčenlivosti nevztahuje k činnosti žádného správního orgánu (zejména jde o mlčenlivost fyzické osoby činné pro provozovatele), projedná přestupek příslušný celní úřad.

K bodu 157 (§ 129 odst. 6)

Navrhuje se legislativně technická úprava v návaznosti na novou systematiku této hlavy.

K bodu 158 (§ 130 písm. a) bod 1)

Za účelem lepší provázanosti s AML zákonem se nově do identifikačních údajů doplňuje číslo a druh průkazu totožnosti, stát, popřípadě orgán, který průkaz totožnosti vydal, a doba jeho platnosti.

K bodu 159 (§ 130 písm. a) bod 3)

Navrhuje se úprava, jejímž účelem postavit na jisto, že bod 3 pouze rozvíjí bod 1 pro podnikající fyzické osoby a není vůči němu ve vztahu speciality. Identifikačními údaji podnikající fyzické osoby jsou tak veškeré údaje jak podle bodu 1, tak i bodu 3.

K bodu 160 (§ 130 odst. 2)

S ohledem na nově zaváděná ustanovení vztahující se k identifikačním údajům účastníka hazardní hry se výslovně stanoví, že v případě, že fyzická osoba vystupuje v roli účastníka hazardní hry (tedy jako hráč), vyžadují se vždy identifikační údaje fyzické osoby nepodnikající, bez ohledu na to, zda účastník hazardní hry podniká nebo ne.

K bodu 161 (§ 130a odst. 1)

Navrhuje se legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 162 (§ 131)

Navrhuje se legislativně technická úprava s ohledem na legislativní zkratku zavedenou v § 13b odst. 2 písm. a).

K bodu 163 (§ 132 odst. 1 písm. d))

Navrhuje se slovo „rejstříku“ nahradit slovy „informačního systému“. Pojmem „rejstřík“ je v rámci zákona o hazardních hrách vymezen rejstřík fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách v § 13b odst. 2 písm. a) bod 4. Přesnější je odkázat na informační systém, kterým je myšlen Jednotný informační systém práce a sociálních věcí vedený Ministerstvem práce a sociálních věcí (podle § 4a zákona č. 73/2011 Sb.).

K bodu 164 (§ 132a)

V návaznosti na rozšíření okruhu osob, které se zapisují do rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách, o osoby v exekuci na peněžité plnění se navrhuje, aby v rozsahu potřebném pro vedení rejstříku získávalo ministerstvo financí od orgánu Finanční správy České republiky a od orgánu Celní správy České republiky údaje o nařízených a prováděných daňových exekucích a údaje z centrální evidence exekucí vedené Exekutorskou komorou. Údaje budou poskytovány bezplatně, a to jak v případě individuálního poskytnutí informací, včetně nahlížení do centrální evidence exekucí, tak při automatizovaném předávání informací z těchto evidencí. Skutečnost, že je ministerstvo oprávněno žádat o tento přístup, neznamená, že by muselo podávat žádost o každou dávku dat nebo o každé nahlížení. Jedná se o permanentní přístup v nezbytném rozsahu.

Zároveň se v nezbytném rozsahu prolamuje mlčenlivost podle daňového řádu.

K bodu 165 (§ 133 odst. 1 písm. a))

V návaznosti na možnost uložit oznamovací nebo záznamní povinnost podle § 13e vyhláškou Ministerstva financí se navrhuje upřesnit příslušné zmocňovací ustanovení.

K bodu 166 (§ 133 odst. 1 písm. e) až g))

V návaznosti na nově zaváděnou možnost upravit v podzákonném předpisu vymezení zakázaných rizikových bonusů a minimální náležitosti herního plánu se do zmocňovacího ustanovení navrhuje doplnit zmocnění pro Ministerstvo financí k vydání příslušné vyhlášky. Současně se navrhuje umožnit stanovení závazného vzoru žádostí o vydání povolení podle zákona o hazardních hrách. V současné době je tato skutečnost upravena pouze metodicky a jde pouze o doporučení, není závazná. Předpokládá se, že k zezávaznění tohoto vzoru na základě uvedené vyhlášky bude přistoupeno v případě potřeby.

K bodu 167 (§ 133 odst. 2 písm. a))

V návaznosti na rozšíření okruhu povolení podle zákona o hazardních hrách se navrhuje rozšířit zmocnění pro vydání vyhlášky upravující způsob prokázání splnění podmínek pro vydání povolení podle zákona o hazardních hrách, vyžaduje-li to řádné provozování hazardní hry, tak, aby se vztahovalo i na úvodní povolení.

K bodu 168 (§ 133 odst. 2 písm. c) a d))

V návaznosti na nově zavedený § 13d, na základě kterého lze stanovit podmínku provozování hazardní hry ve vyhlášce Ministerstva financí, se doplňuje zmocnění pro vydání této vyhlášky. Vyhlášku bude možné vydat pouze tehdy, vyžaduje-li to řádné provozování hazardní hry, přičemž samotnou podmínku provozování lze stanovit pouze tehdy, pokud to je potřebné z důvodu ochrany zdraví, majetku nebo jiného veřejného zájmu nebo pro dozor nad dodržováním povinností podle zákona o hazardních hrách. V návaznosti na povinné náležitosti losu uvedené v § 22, resp. doplnění údajů stanovených vyhláškou, případně uvedených způsobem, který tato vyhláška stanovuje, se přidává zmocnění pro vydání této vyhlášky. Vyhláška může stanovit rovněž i způsob uvedení těchto údajů na losu.

K čl. XCII (Oznámení)

S ohledem na charakter prováděných změn je třeba v souladu s tzv. technickou směrnicí (směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti) provést před schválením předpisu jeho notifikaci postupem podle technické směrnice a současně uvést v zákoně o hazardních hrách odkaz na tento postup.

K čl. XCIII (Přechodná ustanovení)

K bodu 1 - Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti návrhu zákona: Navrhuje se dokončit správní řízení zahájená podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách (tj. zahájená před 1. 1. 2024), která nebyla pravomocně skončena, podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách, a to z důvodu zachování právní jistoty účastníků řízení. Výjimku z tohoto pravidla představují správní řízení podle § 82 a 83 dosavadního znění zákona o hazardních hrách, tj. správní řízení o zápisu do seznamu nepovolených internetových her, která se ke dni nabytí účinnosti návrhu zákona (k 1. 1. 2024) zastavují, pokud nebyla před tímto dnem pravomocně skončena.

Od nabytí účinnosti návrhu zákona o hazardních hrách se bude u nově zahájených správních řízení o vydání povolení postupovat již v souladu se zněním návrhu zákona o hazardních hrách účinným po 1. 1. 2024. K bodu 2 - Provozování na základě základního povolení vydaného přede dnem nabytí účinnosti návrhu zákona: Navrhované přechodné ustanovení dává provozovatelům prostor pro implementaci a přizpůsobení se nové právní úpravě jednotlivých druhů hazardních her a jejich podmínek provozování, herních prostorů a dálkového přístupu prostřednictvím internetu. Provozovatelé hazardních her, jež jsou držiteli pravomocného základního povolení vydaného před účinností návrhu zákona o hazardních hrách (tj. před 1. 1. 2024), nebo se jimi stanou na základě správních řízení zahájených podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách podle bodu 1, provozují hazardní hry v souladu s dosavadním zněním zákona o hazardních hrách, resp. jeho vyjmenovanými částmi, a to do dne zrušení, zániku nebo změny, pokud je provedena na základě žádosti provozovatele, základního povolení vydaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, účinného ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaného v řízení podle bodu 1. Nenabyde-li do 1. dubna 2025 právní moci rozhodnutí o změně základního povolení na základě žádosti provozovatele, základní povolení k tomuto dni zanikne. Základní povolení takto nezanikne, pokud k 1. dubnu 2025 probíhá řízení o žádosti provozovatele o změnu základního povolení, která Ministerstvu financí došla před 1. dubnem 2025, základní povolení nezanikne, ledaže je tato žádost zamítnuta nebo je řízení o ní zastaveno. V takovém případě základní povolení zanikne ke dni zamítnutí žádosti nebo zastavení tohoto řízení. Účinnost rozhodnutí o takové žádosti o změnu základního povolení lze odložit nejvýše o 2 měsíce ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Pokud např. by rozhodnutí o zrušení základního povolení nabylo právní moci před 1. 4. 2025, avšak jeho účinnost by nastala až po 1. 4. 2025, došlo by podle tohoto bodu k zániku takovéhoto základního povolení k 1. 4. 2025, bez ohledu na fakt, že základní povolení je rušeno až právními účinky po 1. 4. 2025. Předpokladem je, že k 1. 4. 2025 nenastaly právní účinky změny daného základního povolení, čímž nebyla naplněna podmínka věty druhé bodu 2 přechodných ustanovení. Pro provozování na základě základního povolení popsané v tomto bodě přechodných ustanovení pak není nutno plnit povinnost oznámit ministerstvu provedení bezodkladného zásahu a podat v této souvislosti žádost o změnu základního povolení. Rovněž provozovatel nemusí žádat pověřenou osobu o posouzení všech změn a vydání zprávy o posouzení změn a v té souvislosti předat tuto zprávu ministerstvu. Toto vše bez rozdílu zda se jedná o znění zákona o hazardních hrách účinné před účinností tohoto zákona, nebo o znění účinné podle tohoto zákona. Obdobně se pak nepoužijí další relevantní ustanovení obsažené ve větě poslední bodu 2 přechodných ustanovení.

Provozovatel dosáhne celkové shody se zákonnými podmínkami dle nové právní úpravy

Případ a)

(za předpokladu předchozího splnění povinnosti zažádat o úvodní povolení)

Provozovatel provozuje na základě základního povolení vydaného před

účinností novely zákona

1. 1. 20241. 4. 2025

15. 2. 2025 30. 3. 2025

2. 1. 2023

Novela zákonaProvozovatel provozuje v

Pravomocné a účinnésouladu se zákonem = základní

Pravomocné

rozhodnutí o vydánípovolení nezanikne a

Žádost o změnurozhodnutí o

základního povolení podleprovozovatel provozuje až do

základníhozměně základního

staré právní úpravykonce platnosti základního

povolenípovolení povolení

Případ a) znázorňuje situaci, kdy provozovatel provozuje hru na základě základního povolení vydaného před účinností nového zákona, dne 15. 2. 2025 podá si žádost o změnu základního povolení a o žádosti je pravomocně rozhodnuto 30. 3. 2025, tedy před dnem 1. 4. 2025. V takovém případě provozovatel dosáhnul souladu se zákonem, jeho povolení nezaniká a provozuje na základě základního povolení ze dne 2. 1. 2023.

Provozovatel podá žádost den před lhůtou pro žádost změnu základního povolení = řízení běží

Případ b)

a do pravomocného rozhodnutí o změně provozuje dle základního povolení z 2. 1. 2023

1. 4. 2025

Řízení o změně základního povolení

1. 1. 202431. 3. 2025

30. 4. 20252. 1. 2029

2. 1. 2023

Pravomocné Novelarozhodnutí o změně zákonaŽádost o změnu

Pravomocné a účinnéVydání rozhodnutízákladního povolení

základního povolení

rozhodnutí o vydánío změně základníhoúčinné do konce základního povoleníLhůta pro podání žádosti opovoleníplatnosti základního podle staré právnízměnu základního povolenípovolení úpravyspočívají v naplnění

zbývajících zákonnýchZánik základního podmínek dle nové právnípovolení úpravy

Případ b) znázorňuje situaci, kdy provozovatel podá žádost o změnu základního povolení před 1. 4. 2025, tedy například 31. 3. 2025. V takovém případě je 31. 3. 2025 zahájeno správní řízení o změně základního povolení a běží lhůta pro jeho vyřízení. V případě, že je výsledkem takového řízení pravomocné a účinné rozhodnutí o změně základního povolení, může provozovatel na základě základního povolení provozovat až do konce platnosti základního povolení, tj. 2. 1. 2029.

Provozovatel podá žádost den před lhůtou pro podání žádosti o změnu základního povolení = řízení běží až do

Případ c)

zamítnutí žádosti o změnu základního povolení; mezitím provozuje podle základního povolení z 2. 1. 2023

1. 4. 2025 1. 1. 2024

2. 1. 2023

31. 3. 202515. 5.2025

Novela Řízení o změně základního povolení

Pravomocné a účinnézákona

Pravomocné a účinné

rozhodnutí o vydání

Žádost o změnu základníhorozhodnutí o zamítnutí Lhůta pro podání žádosti o

základního povolení podle

povolenížádosti o změnu změnu základního povolení

staré právní úpravy

základního povolení = spočívají v naplnění zbývajících zánik základního povolení zákonných podmínek dle nové právní úpravy

Případ c) znázorňuje totožnou variantu jako situace b), nicméně s tím rozdílem, že výsledkem tohoto řízení je zamítnutí žádosti, či zastavení řízení. K zamítnutí žádosti či zastavení řízení může dojít kdykoliv během lhůty pro posouzení. V tomto případě provozovatel provozuje na základě základního povolení ze dne 2. 1. 2023, a to až do doby, kdy je vydané rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu základního povolení pravomocné a účinné, nebo je řízení zastaveno.

Případ d) Provozovatel požádá o změnu základního povolení s odloženou účinností

1. 1. 2024 1. 4. 2025

2. 1. 202315. 5. 202530. 5 2025

31. 3. 202530. 7. 2025

PravomocnéPravomocné a Vydání rozhodnutí orozhodnutí o vydání účinné rozhodnutí změně základního

Pravomocné a účinnézákladního povolení so vydání základního

Novela zákona povolení s účinností

rozhodnutí o povoleníLhůta pro podáníodloženou účinností opovolení s

odloženou o 2 měsíce

základního povolení podležádosti o změnu2 měsíceodloženou staré právní úpravyzákladního povoleníúčinností o 2

Žádost o změnu měsíce základního povoleníspočívají v naplnění s odloženouzbývajících zákonných účinností o 2 měsícepodmínek dle nové právní úpravy

Případ d) upravuje situaci, kdy provozovatel provozuje na základě staré právní úpravy a den před koncem lhůty 1. 4. 2025 podá žádost o změnu základního povolení s odloženou účinností o 2 měsíce. Rozhodnutí o změně základního povolení je pravomocné dne 30. 5. 2025 a vzhledem k tomu, že má odloženou účinnost 2 měsíce, se stává účinným až od 30. 7. 2025. K bodu 3 - Režim povolení k umístění herního prostoru Povolení k umístění herního prostoru vydané před účinností návrhu zákona o hazardních hrách zůstávají nadále účinná a provozovatel tak dále může provozovat herní prostory. To vychází ze zajištění právní jistoty a toho, že se nepředpokládají další komplikace v případě ponechání povolení k umístění herního prostor z důvodu jen dílčích úprav v ustanoveních týkající se povolení k umístění herního prostoru. K bodu 4 – Odložená aplikace povinnosti předložit výstupní dokumenty odborného posuzování a nutnosti podat žádost o změnu základního povolení Provozovatel, který provozuje hazardní hru podle bodu 2, je oprávněn provést změnu v hazardní hře podle § 3 odst. 2 písm. a) až e) zákona č. 186/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, internetové hře nebo zařízení, jehož prostřednictvím jsou tyto hazardní hry provozovány, a to v nezbytném rozsahu potřebném k jejich přizpůsobení požadavkům podle § 14, 15, 16bb a části první hlavy IV zákona č. 186/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Provozovatel není povinen předložit Ministerstvu financí výstupní dokument odborného posouzení a osvědčení, jejichž předmětem je ověření splnění povinnosti podle § 109 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v důsledku provedení této změny, a podat žádost o změnu základního povolení, pokud tuto změnu eviduje v evidenci oprav a jiných změn podle § 109a zákona č. 186/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Provozovatel je povinen zajistit, aby posouzení těchto změn bylo obsaženo ve výstupním dokumentu odborného posouzení a osvědčení, který je přiložen k žádosti o změnu základního povolení podle bodu 2. V tomto kontextu tedy vymezení provozovatelé, i přesto že provedou změny týkající se např. úpravy kont nebo sebeomezujících opatření v návaznosti na implementaci nového znění zákona, nebudou muset předkládat žádost o změnu základního povolení a výstupní dokumenty, ač by to při absenci tohoto přechodného ustanovení dělat museli. Dané změny mohou být posouzeny a doloženy ministerstvu až při nejbližší žádosti o změnu základního povolení. Tento přechodný režim se netýká základního povolení k živé hře provozované land-based, tomboly a turnaje malého rozsahu, jelikož nejsou předmětem odborného posuzování a osvědčování.

K bodu 5 – Přechodný režim implementace panic button, uživatelského konta, sebeomezujících opatření a monitoringu Provozovatelé jsou povinni nejpozději od 1. července 2024 plnit povinnosti týkající se panic button, uživatelského konta, sebeomezujících opatření a monitoringu, a za tímto účelem mají stanoveno šesti měsíční přechodné období pro implementaci.

Základní lhůty stanovené na základě přechodných ustanovení (úvodní a základní povolení)

31. 3. 2025

2. 1. 2023

1. 1. 202430. 6. 20241. 7. 2024

Novela Povinnost plnit některé požadavky zákonaPovinnost podat

Provozovatel provozuje

podle nové právní úpravyžádost a přizpůsobit

na základě účinéhoPovinnost podat

(panic button, uživatelské konto,se všem podmínkám

základního povolenížádost o posouzení

sebeomezující opatření,dle novely zákona splnění podmínek pro monitoring) vydání úvodního povolení

Výše je znázorněna základní časová osa, kdy je provozovatel povinen splnit jednotlivé podmínky. Do 30. 6. 2024 musí podat žádost o posouzení splnění podmínek pro vydání úvodního povolení. Od 1. 7. 2024 je pak provozovatel povinen plnit podmínky podle § 14 až 15, 16bb odst. 1, 2 písm. b), odst. 4, části první hlavy IV, § 72 až 72b a 72d návrhu zákona o hazardních hrách (panic button, uživatelské konto, sebeomezující opatření a monitoring), nicméně po provedení těchto úprav není provozovatel povinen dokládat odborné posouzení. Do 31. 3. 2025 je pak provozovatel povinen podat žádost o změnu základního povolení, kterou dá do souladu zbývající podmínky podle nové právní úpravy. K bodům 6 a 7 – Přechodný režim implementace panic button, zprostředkované žádosti o zápis do RVO Provozovatelé jsou povinni sdělit ministerstvu použití prostředku pro zamezení účasti na hazardní hře a zprostředkovat žádost o zápis do rejstříku vyloučených osob k datu stanovenému ministerstvem v oznámení o zprovoznění funkce informačního systému provozování hazardních her. S tím souvisí povinnost ministerstva zveřejnit technickou dokumentaci týkající se napojení a rozhraní pro takovéto zasílání dat. Ministerstvo musí tuto technickou dokumentaci zveřejnit v dostatečné lhůtě vymezené v tomto ustanovení tak, aby byli provozovatelé schopni se na tuto povinnost technicky připravit. K bodům 8 a 9 - Úvodní povolení V návaznosti na změnu povolovacího řízení dosavadním provozovatelům se základním povolením či těm, kteří jej získají podle bodu 1 přechodných ustanovení, vzniká fikcí ze zákona úvodní povolení. Tito provozovatelé jsou však povinni podat žádost o splnění podmínek pro vydání úvodního povolení tak, aby došla ministerstvu do 30. 6. 2024. Tato žádost se posuzuje obdobně jako žádost o vydání úvodního povolení. Pokud žádost provozovatele nedojde ministerstvu do 30. 6. 2024 nebo mu tato žádost bude zamítnuta, popř. řízení o žádosti bude zastaveno, úvodní povolení vzniklé fikcí zaniká, stejně toto úvodní povolení zaniká v případě zrušení nebo zániku provozovatele. Tímto postupem je zajištěn plynulý přechod v provozování hazardních her. Není-li provozovatel ke dni účinnosti tohoto zákona držitelem základního povolení, ale získá jej do šesti měsíců od dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle bodu 1 přechodných ustanovení, vzniká úvodní povolení ke dni nabytí účinnosti získaného základního povolení. Pokud následně základní povolení, které odůvodňovalo vznik úvodního povolení na základě přechodného ustanovení, zanikne nebo je zrušeno, nezpůsobuje tato skutečnost zánik úvodního povolení vzniklého fikcí. K jeho zániku by následně došlo až v důsledku věty poslední bodu 8 přechodných ustanovení. Úvodní povolení se v případě splnění podmínek pro vydání úvodního povolení na základě žádosti o splnění podmínek pro vydání úvodního povolení nahrazuje novým úvodním povolením, které je pouze deklaratorní a umožňuje plynulý přechod na novou úpravu povolovacího řízení. Ke kauci poskytnuté podle bodů 10 a 11 se při tom nepřihlíží. K bodům 10 až 20 - Kauce Pro účely zařazení stávajících provozovatelů do kaučních skupin se určuje zařazení pomocí nejvyšší rozhodné daně vzniklé ve druhém až pátém zdaňovacím období daně z hazardních her a jí odpovídající kauční skupině podle znění účinného ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z důvodu smyslu a účelu nové úpravy kaucí a ztíženého přechodu do nižší kauční skupiny je stanovena jako rozhodná daň nejvyšší daň za druhé až páté zdaňovací období. V případě, že tuto rozhodnou daň nelze zjistit, např. v případě provozovatelů, kteří získali základní povolení podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách, ale nevznikla jim rozhodná daň, se použije kauční skupina 1 podle znění účinného ode dne nabytí účinnosti návrhu zákona o hazardních hrách. Do vydání úvodního povolení na základě řízení o splnění podmínek pro vydání úvodního povolení má provozovatel, který měl podle dosavadního znění povinnost složení kauce podle § 89 dosavadního znění zákona o hazardních hrách, povinnost složení právě této kauce. Taková kauce je nadále spravována a případně používána obdobnou aplikací § 89 a 90 dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Obdobný režim se uplatní pro kauci podle § 100 dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Tedy do vydání úvodního povolení na základě řízení o splnění podmínek pro vydání úvodního povolení má provozovatel, který měl podle dosavadního znění povinnost složení kauce podle § 100 dosavadního znění zákona o hazardních hrách, povinnost složení právě této kauce. Taková kauce je nadále spravována a případně používána obdobnou aplikací § 100 a 100a dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Tyto povinnosti mohou zaniknout úplným poskytnutím kauce podle § 93 návrhu zákona o hazardních hrách v návaznosti na bod 16. Kauce podle dosavadního znění, které musí provozovatelé podle bodu 11 nebo 12 poskytnout, zůstávají podmínkou pro získání základního povolení a povolení k umístění herního prostoru podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách, a to do doby vydání rozhodnutí o splnění podmínek pro vydání úvodního povolení. Pokud je provozovateli vydáno úvodní povolení na základě účinnosti návrhu zákona o hazardních hrách, je v případě žádosti o vydání či změnu základního povolení podle návrhu zákona o hazardních hrách povinen složit kauci podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Složení kauce podle tohoto zákona jednak podporuje právní jistotu provozovatelů a dále navazuje na to, že úvodní povolení vydané na základě účinnosti tohoto zákona není podložené složenou kaucí podle zákona o hazardních hrách ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Obdobně pokud je provozovateli vydáno úvodní povolení na základě účinnosti tohoto zákona, je v případě žádosti o vydání povolení k umístění herního prostoru povinen složit kauci podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Složení kauce podle tohoto zákona jednak podporuje právní jistotu provozovatelů a dále navazuje na to, že úvodní povolení vydané na základě účinnosti tohoto zákona není podložené složenou kaucí podle zákona o hazardních hrách ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Provozovateli je zároveň umožněno, aby poskytl kauci podle zákona o hazardních hrách ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Není účelné omezovat provozovatele, kteří chtějí složit kauci již podle nového znění zákona o hazardních hrách a mít ji tak složenou pro účely úvodního povolení. Úplným poskytnutím kauce podle § 93 návrhu zákona o hazardních hrách zaniká povinnost poskytovat kauci podle bodů 11 a 12, tedy „postaru“. Poskytnutím kauce se rozumí připsání peněžních prostředků na zvláštní účet Ministerstva financí (v případě kauce poskytnuté složením peněžních prostředků) nebo právní mocí rozhodnutí o přijetí bankovní záruky (v případě kauce poskytnuté bankovní zárukou). Povinnost zaniká až úplným poskytnutím kauce, tj. nestačí poskytnout pouze část kauce podle § 93 návrhu zákona o hazardních hrách. Z důvodu účelnosti a hospodárnosti provozovatele mohou provozovatelé složit kauci i podle návrhu zákona o hazardních hrách za použití peněžních prostředků, které byly složeny jako kauce podle dosavadního znění. Takové peněžní prostředky mohou být použity na kauci podle návrhu zákona o hazardních hrách pouze za předpokladu, že nejsou předmětem postupu podle § 90 nebo 100a dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Postup podle § 90 nebo 100a dosavadního znění zákona o hazardních hrách je ve vztahu k příslušné části kauce započat poté, co nastane rozhodná skutečnost v těchto ustanoveních uvedená, tj. zrušení, změna, která má vliv na výši kauce, nebo zánik základního povolení, potažmo zrušení nebo zánik povolení k umístění herního prostoru, která má vliv na výši kauce. Ustanovení se vztahuje pouze ke způsobu poskytnutí kauce způsobem složení peněžních prostředků na zvláštní účet ministerstva. Bankovní záruky musí být s ohledem na nové zákonné požadavky poskytnuty nově a nemohou být převedeny. V přechodných ustanoveních je dále upraven osud kaucí poskytnutých podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách v případě, že kauce podle § 93 návrhu zákona o hazardních hrách byla poskytnuta v plné výši. Peněžní prostředky poskytnuté jako kauce podle § 89 nebo 100 dosavadního znění zákona o hazardních hrách se s výjimkou peněžních prostředků, které jsou předmětem postupu podle § 90 nebo 100a dosavadního znění zákona o hazardních hrách, a s výjimkou těch, které byly použity na kauci podle bodu 17, stanou vratitelným přeplatkem. Vzhledem k tomu, že se jedná o přeplatek vratitelný, neprochází tento přeplatek již testem vratitelnosti a požadavku správce daně na použití takového přeplatku k úhradě nedoplatku nemůže být vyhověno. Současně nemohou být z takového přeplatku hrazeny ani nedoplatky postupem podle § 90 a 100a dosavadního znění zákona o hazardních hrách. Pohledávka subjektu na vratitelný přeplatek by mohla být pouze předmětem exekuce nebo soudního výkonu rozhodnutí, případně součástí majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení. Ministerstvo vrátí vratitelný přeplatek na základě žádosti provozovatele ve lhůtách v ustanovení uvedených. Záruční listiny poskytnuté jako kauce podle § 89 nebo 100 dosavadního znění zákona o hazardních hrách se s výjimkou záručních listin, které jsou předmětem postupu podle § 90 nebo 100a dosavadního znění zákona o hazardních hrách se vrátí provozovateli na základě jeho žádosti ve lhůtách v ustanovení uvedených. Rovněž v návaznosti na žádost provozovatele může dojít ke zproštění záručních povinností výstavce bankovní záruky ze strany ministerstva, bez nutnosti fyzického vracení záruční listiny. Obdobně jako u peněžních prostředků, ani zde nedochází k úhradě případných nedoplatků provozovatele, neboť ty již budou zajištěny novou kaucí podle § 93 návrhu zákona o hazardních hrách. Postupy pro použití kauce podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách zahájené před 1. 1. 2024 se dokončí podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách z důvodu zajištění právní jistoty účastníků řízení.

K bodu 21 – Blokační řízení Správní řízení týkající se blokace podle zákona č. 186/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se zastavují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Důvodem je odlišný procesní postup podle nové právní úpravy. Problematické stránky, u nichž bylo řízení podle původní právní úpravy zastaveno, mohou být zapsány novým postupem. K bodu 22 – Seznam nepovolených internetových her Internetové stránky a platební účty zapsané na seznamu nepovolených internetových her podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách se považují za zapsané na seznamu nepovolených internetových her podle zákona o hazardních hrách ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zároveň vzhledem k novému údaji v seznamu nepovolených internetových her, a to důvod zápisu na tento seznam, doplní Ministerstvo financí tento a další nezbytné údaje u stávajících nepovolených internetových her do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti návrhu zákona o hazardních hrách. Doba 60 dnů se stanovuje jako přiměřeně dlouhá pro doplnění těchto údajů ministerstvem. K bodu 23 - Podmínky provozování hazardních her Podmínky provozování hazardní her stanovené v základním povolení, které jsou v rozporu s návrhem zákona o hazardních hrách, se nepoužijí. To neplatí, pokud je hazardní hra provozována podle bodu 2 a podmínka provozování se vztahuje k ustanovení zákona č. 186/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, používané podle bodu 2. K bodu 24 – Zákaz pobízení k účasti V případě zákazu pobízet osobu, která dříve sdělila provozovateli, že si nepřeje být oslovována s pobídkami k účasti na hazardní hře, k účasti na hazardní hře podle § 7 odst. 6 návrhu zákona o hazardních hrách, se přihlíží pouze ke sdělením učiněným po 1. 1. 2024. K bodu 25 – Podmínky herního plánu Ustanovení herního plánu, které jsou rozporu s ustanoveními § 14, 15, 16bb a části první hlavy IV zákona č. 186/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužijí. Tato ustanovení se stanovují z důvodu co nejmenší dvoukolejnosti. Týká se to zejména oblastí úpravy registrace, konta, sebeomezujících opatření a panic button, které by měly být implementovány do 30. 6. 2024, avšak dle bodů 2 a 4 přechodných ustanovení, nemusí dojít k relevantním úpravám herního plánu v téže lhůtě. K bodům 26 až 29 – Uživatelská konta a registrace Registrace započaté a nedokončené podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách se dokončí podle části první hlavy čtvrté návrhu zákona o hazardních hrách. Proces zrušení a vypořádání uživatelského konta zahájené podle dosavadního znění zákona o hazardních hrách se dokončí podle dosavadního znění zákona a schváleného herní plánu. Vzhledem ke zrušení institutu dočasného uživatelského konta pro land-based technickou hru se dosavadní dočasná uživatelská konta podle § 47 dosavadního znění zákona o hazardních hrách mění na uživatelská konta podle části první hlavy čtvrté návrhu zákona o hazardních hrách. V případě, že účastník hazardní hry nechce používat toto uživatelské konto, dojde po uplynutí doby ke zrušení tohoto konta, nebo si může podat žádost o zrušení tohoto uživatelského konta. Prostředky z dočasného uživatelského konta podle § 80 dosavadního znění zákona o hazardních hrách je možné převést na uživatelské konto podle části první hlavy čtvrté návrhu zákona o hazardních hrách, a to za podmínky stanovené zejména § 80 odst. 4 dosavadního znění zákona o hazardních hrách, tedy v případě registrace účastníka hazardní hry. Je tak zajištěna kontinuita uživatelského konta za znemožnění dalšího založení dočasných uživatelských kont. K bodu 30 – Celková souhrnná výše čistých proher V návaznosti na zavedení povinnosti zveřejňovat informaci o celkové souhrnné výši čisté prohry od aktivace uživatelského konta i pro internetovou hru se stanovuje, že provozovatel, který tuto povinnost před 1. 1. 2024 neměl, může místo toho zveřejňovat celkovou souhrnnou výši čistých proher od 1. 7. 2024 nebo ode dne přizpůsobení hazardní hry požadavkům podle § 14 až 15 a části první hlavě IV návrhu zákona o hazardních hrách, podle toho, který den nastane dříve. K bodu 31 - Internetová živá hra proti softwarovému hracímu systému Provozování internetové živé hry, při které hraje účastník hazardní hry proti softwarovému hracímu systému provozovatele, je možné po dobu právních účinků základního povolení k této hře, a to pokud je žádost o vydání základního povolení podána přede dnem účinnosti návrhu zákona o hazardních hrách. Je tak zachována právní jistota pro provozovatele internetové živé hry, kteří zároveň měli dané technické vybavení k této internetové živé hře, a nedochází tak ke zbytečnému zvýšení nákladů pro dotčené provozovatele. Ustanovení o přenášené živé hře se na internetovou živou hru, při které účastník hazardní hry hraje proti softwarovému hracímu systému provozovatele, nepoužije. V případě, že by provozovatel požádal o povolení přenášené živého hry, bylo by mu možné vyhovět pouze za předpokladu současné změny základního povolení spočívající ve zrušení povolení pro internetovou živou hru proti softwarovému hracímu systému. Obecně se považuje za nežádoucí kombinace internetové živé hry, při které hraje účastník hazardní hry proti softwarovému hracímu systému provozovatele, a přenášené živé hry. K bodu 32 - Přestupky Z důvodu zajištění zásady jednoty správního řízení, procesní ekonomie a ochrany účastníků zůstává k projednání přestupků spáchaných před 1. 1. 2024 je příslušný Celní úřad v Plzni. K bodům 33 až 34 – Rozšíření rejstříku vyloučených osob V návaznosti na rozšíření důvodů, na základě kterých jsou zapisovány osoby do rejstříku vyloučených osob, o exekuční řízení se stanovuje přechodné období, v rámci kterého ministerstvo technicky zabezpečí napojení rejstříku vyloučených osob na centrální evidenci exekucí a další informační systémy tak, aby osoby, vůči kterým je vedeno exekuční řízení, byly vedeny v rejstříku vyloučených osob. Povinnost neumožnit registraci, vstup do herního prostoru a vložení sázky do hry u osob v exekuci vymezených v § 17 začne pro provozovatele se tak fakticky uplatní až od 1. ledna 2026.

K části padesáté čtvrté – Změna zákona o dani z hazardních her K čl. XCIV K bodu 1 (§ 2 odst. 3)

V návaznosti na úpravu terminologie použité v zákoně o hazardních hrách se odkazuje na použití pojmu „cizí účastník hazardní hry“ podle zákona o hazardních hrách.

K bodu 2 (§ 3 odst. 1)

Nově se v odstavci 1 výslovně stanovuje, že pro účely stanovení základu dílčí daně se úhrny přijatých vkladů, vyplacených výher a vrácených vkladů přepočítávají na české koruny. Oproti dosavadní právní úpravě se za účelem přesnějšího vymezení nejen způsobů provozování, ale i typů her zařazených pod jednotlivé druhy hazardních her stanovují nové základy dílčích daní. K písmenu a) až c): Základ dílčí daně z loterie se nově rozděluje na základ dílčí daně z okamžité loterie, z jiné než okamžité loterie, u které nejkratší rozestup mezi slosováními stanovený v základním povolení činí nejvýše 15 minut, a z loterie jiné než podle písmene a) a b), tedy tzv. běžné loterie. Zároveň se všechny základy dílčích daní z těchto typů her rozdělují v návaznosti na způsob provozu, tj. internetová hra či land-based způsob provozování. Písmeno a) se vztahuje k tzv. okamžitým loteriím, což jsou loterie realizované pomocí stíracích losů. Písmeno b) se vztahuje k tzv. rychlým loteriím. Jedná se o číselné, peněžité a věcné loterie, tedy typy loterie, u kterých je výsledek hry hazardní hry určen slosováním, a to za předpokladu, že nejkratší rozestup mezi jednotlivými slosováními, který je stanovený v základním povolení, činí maximálně 15 minut. Doba 15 minut byla stanovena v návaznosti na povinnou přestávku, která bude nově upravena v zákoně o hazardních hrách. Tato doba je dostatečná na to, aby hráče vytrhla z nepřerušovaného sledu sázek, a proto je vhodnou dělící linií mezi rychlými loteriemi a ostatními loteriemi, u kterých dochází ke slosování s nižší frekvencí. Základy dílčí daně se rovněž dále dělí podle způsobu provozu. Pod písmeno c) se řadí základ dílčí daně z tzv. běžných loterií, tedy loterií jiných než podle písmene a) nebo b). Jedná se tedy o takové číselné, peněžité a věcné loterie, u nichž minimální rozestup mezi jednotlivými slosováními stanovený v základním povolení dosahuje více než 15 minut. Základ dílčí daně se opět dělí podle způsobu provozu. K písmenu d) a e): V návrhu zákona o dani z hazardních her dochází k rozdělení základu dílčí daně z kursové sázky na základ dílčí daně z kursové sázky s výjimkou živé kursové sázky a základ dílčí daně z živé kursové sázky. Definice živé kursové sázky je uvedena v zákoně o hazardních hrách. U obou těchto základů dílčí daně dochází dále k rozdělení na základ dílčí daně z internetového provozování a základ dílčí daně z land-based provozování. K písmenu f) až h): Základy dílčí daně z totalizátorové hry, binga a technické hry se nově rozdělují na dva základy dílčí daně, a to podle způsobu provozu, tzn. land-based a na internetu. K písmenu i): V případě živé hry je v odstavci 1 uveden základ dílčí daně pouze pro živou hru provozovanou jako internetová hra. Základ dílčí daně pro živou hru provozovanou land-based způsobem je uveden v odstavci 2 (srov. dále důvodovou zprávu k odstavci 2). K písmenu j) a k): V případě tomboly a turnaje malého rozsahu nedochází oproti dosavadnímu znění k žádné změně.

K bodu 3 (§ 3 odst. 2 až 4)

K odstavci 2: Odstavec 2 stanovuje pro základ dílčí daně z land-based živé hry jiný způsob výpočtu než pro základy dílčích daní z ostatních her uvedených v odstavci 1. Tato rozdílnost je způsobena tím, že v případě land-based živé hry provozované v kasinu se s ohledem na současný technologický stav trhu sleduje z daňového hlediska nákup či jinou formu získání žetonů a jejich výměna za peněžní prostředky, nikoliv vložení sázky do dané hry či výhra v dané hře. Základ dílčí daně z živé hry neprovozované jako internetová hra se podle návrhu zákona vypočte jako součet kladného rozdílu úhrnu hodnotových žetonů nakoupených účastníky hazardní hry na pokladně kasina či u hracího stolu živé hry a úhrnu hodnotových žetonů vyměněných účastníky hazardní hry za peněžní prostředky u pokladny kasina a částky, o kterou úhrn přijatých vkladů do turnaje převyšuje součet úhrnu vyplacených výher z turnaje a úhrnu vrácených vkladů do turnaje. Všechny tyto úhrny musí být přepočteny na české koruny. Vklad do land-based živé hry, který nebyl přijat v hodnotových žetonech ani v hracích žetonech (např. bonusy), a předání hodnotových žetonů účastníkovi hazardní hry z jakéhokoliv důvodu, než je vyplacení výhry nebo vrácení vkladu (např. vratka; netýká se vrácení vkladu před začátkem hry), se pro účely určení základu dílčí daně z land-based živé hry považuje za nákup hodnotových žetonů. K odstavci 3: Nově se pro hazardní hry provozované bez potřebného základního povolení nebo ohlášení stanovuje samostatný základ dílčí daně, a to bez ohledu na to, pod jaký druh či typ hazardní hry by takto provozovaná hazardní hra byla podřaditelná a bez ohledu na způsob provozování (prostřednictvím internetu nebo land-based). Základ dílčí daně z hazardních her provozovaných bez potřebného základního povolení nebo ohlášení je určen jako částka, o kterou úhrn přijatých vkladů převyšuje součet úhrnu vyplacených výher a úhrnu vrácených vkladů. Všechny tyto úhrny musí být přepočteny na české koruny. Odstavce 1 a 2 se na takto provozovanou hazardní hru nepoužijí. K odstavci 4: Odstavec 4 stanoví výjimku v případě internetové hry, při které hraje účastník hazardní hry proti cizímu účastníkovi. Výpočet předmětné částky, která se v takovém případě zahrne do základu daně je obsažen v odstavci 5 a 6. Cílem je pouze odstranění nejasností dosavadní právní úpravy, na které upozorňovala odborná literatura, a nikoliv věcný posun oproti stávajícímu právnímu stavu.

K bodu 4 (§ 3 odst. 5 úvodní část ustanovení)

V návaznosti na úpravu terminologie použité v zákoně o hazardních hrách se upravuje znění odstavce 5 a odkazuje se na použití pojmu „cizí účastník hazardní hry“ podle zákona o hazardních hrách. Zároveň se zpřesňuje, že v případě internetové hry, při které hraje účastník hazardní hry proti cizímu účastníkovi, se rozdíl součinu částky, o kterou úhrn přijatých vkladů převyšuje úhrn vyplacených výher, a poměru úhrnu přijatých vkladů od účastníka hazardní hry a úhrnu všech přijatých vkladů a úhrnu vkladů vrácených účastníkovi hazardní hry, zahrne do základu dílčí daně podle odstavce 1 nebo 3.

K bodu 5 (§ 3 odst. 6 a 7)

K odstavci 6: V případě internetové hry, při které hraje účastník hazardní hry proti cizímu účastníkovi, se rozdíl podle odstavce 5 zahrnuje do základu dílčí daně určeného podle odstavce 1 nebo 3 pouze do výše tohoto základu dílčí daně. Není tedy možné, aby následkem zahrnutí rozdílu podle odstavce 5 vznikl záporný základ dílčí daně. Cílem je pouze odstranění nejasností dosavadní právní úpravy, na které upozorňovala odborná literatura, a nikoliv věcný posun oproti stávajícímu právnímu stavu. K odstavci 7:

Nově se upravuje také případ, kdy provozovatelem přijatý vklad souvisí s více hazardními hrami a nelze jej tedy přiřadit ke konkrétní hazardní hře. Takovým vkladem může být např. poplatek za vstup do kasina, u kterého správce daně nedokáže rozhodnout, zda souvisí s živou hrou, technickou hrou či bingem, jelikož všechny tyto hry mohou být v kasinu provozovány (živá hra bude v kasinu provozována vždy). S ohledem na tuto skutečnost se stanovuje, že pokud vklad souvisí s více hazardními hrami, tak se zohlední pouze v základu dílčí daně, pro kterou zákon stanoví nejvyšší sazbu, neboť tento vklad může účastníka hazardní hry opravňovat k účasti právě na takové hazardní hře.

K bodu 6 (§ 4)

S ohledem na přehlednost ve vztahu k jednotlivým dílčím daním se navrhuje stanovit sazby daně v příloze zákona.

K bodu 7 (§ 5 odst. 2)

Dochází ke zpřesnění terminologie, protože daň z hazardních her se člení na dílčí daně, přičemž každá z těchto dílčích daní má základ (nikoliv dílčí základ) a sazbu pro tento základ.

K bodu 8 (§ 5 odst. 3 a 4 úvodní část ustanovení)

Ustanovení o minimální dílčí dani z technických her se z důvodu nového uspořádání základů daně upravuje tak, aby mu odpovídalo. Minimální dílčí daň z technických her se nově označuje jako minimální dílčí daň z ostatních technických her. Bez ohledu na tuto změnu i nadále bude tato minimální dílčí daň věcně dopadat na stejný okruh provozování, protože i doposud měla z povahy věci vztah pouze k land-based provozování technické hry. Fakticky ale tato úprava způsobí posílení koncentrační funkce institutu minimální dílčí daně, jelikož méně výdělečné herní pozice již nebudou moci být kompenzovány internetovou technickou hrou, a současně dojde k narovnání podmínek mezi provozovateli, kteří provozují pouze land-based technickou hru, a těmi, kteří provozují jak land-based, tak i internetovou technickou hru.

K bodu 9 (§ 7 odst. 1 úvodní část ustanovení)

V návaznosti na rozdělení stávající dílčí daně z technických her na dílčí daň z internetových technických her a dílčí daň z ostatních (land-based) technických her dochází k úpravě rozpočtového určení tak, aby obcím plynul pouze výnos z ostatních technických her (srov. také odstavec 4). V ostatním zůstává rozpočtové určení ostatních technických her stejné jako doposud. Tato úprava způsobí odstranění dosavadního nekoncepčního stavu, kdy část hrubých výnosů daně z internetové technické hry plynula v rámci obecních rozpočtů pouze těm obcí, které na svém území povolovaly land-based technickou hru. Počet účastníků internetové technické hry, resp. rozsah provozování, na kterém výše výnosů z internetové technické hry závisí, nemá žádnou souvislost s počtem herních pozic technické hry. Internetové provozování je z povahy věci na lokalitě nezávislé, případná regulace či naopak benevolence provozování technické hry formou land-based nemá na dostupnost internetové hry, a tedy i její negativní dopady, žádný vliv. V současnosti se rovněž vyskytují případy obcí, které dosahují výrazně nadprůměrných příjmů ze sdílených daní, včetně daně z hazardních her, v přepočtu na jednoho obyvatele, a to i mnohonásobně vyšších oproti ostatním. Jedná se většinou o obce s nízkým počtem obyvatel (do 1 000 ob.), na jejichž území se ve větším rozsahu provozuje technická hra způsobem land-based, a které se většinou nacházejí u státních hranic či sousedí s většími obcemi. Lze tedy předpokládat, že majoritní část účastníků hazardní hry do těchto malých obcí dojíždí ze zahraničí či z okolních obcí. Nadprůměrné příjmy, které tyto obce dostávají, nelze tedy efektivně využít na sanaci nákladů spojených s provozováním technické hry, jelikož většina účastníků hazardní hry má bydliště mimo tyto malé obce, a proto se těmto obcím ponechává pouze výnos dílčí daně z ostatních technických her.

K bodu 10 (§ 7 odst. 4)

Celostátní hrubý výnos daně z hazardních her ve výši úhrnu dílčích daní z internetových hazardních her a dílčí daně z hazardních her provozovaných bez potřebného základního povolení nebo ohlášení, tedy z nelegálně provozovaných hazardních her, je ze 100 % příjmem státního rozpočtu. Důvodem je, že internetové provozování je na místě nezávislé a nelze tedy určit, kde přesně vznikají náklady spojené s provozováním hazardních her.

K bodu 11 (§ 7 odst. 5 úvodní část ustanovení)

Ustanovení se upravuje tak, aby dopadlo pouze na dílčí daně odlišné od dílčích daní podle odstavce 1 (land-based technické hry) a odstavce 4 (internetové a nelegálně provozované hry). Nově tak dopadne na všechny land-based hazardní hry s výjimkou land-based technické hry. Nově se v rámci rozpočtového určení nerozděluje mezi státní rozpočet a rozpočty obcí v poměru 35:65 část celostátního hrubého výnosu daně z hazardních her pouze ve výši dílčí daně z technických her, ale ve výši dílčí daně ze všech hazardních her neprovozovaných jako internetová hra (přičemž výnos daně z land-based technické hry se rozděluje mezi obce v závislosti na počtu povolených herních pozic). Výjimkou jsou hazardní hry provozované bez potřebného základního povolení nebo ohlášení, jejichž hrubý výnos daně tvoří podle odstavce 4 ze 100 % příjem státního rozpočtu. To tedy znamená, že výnosy daně ze všech land-based hazardních her s výjimkou land-based technické hry budou z 65 % příjmem rozpočtů obcí (všech) a z 35 % příjmem státního rozpočtu, přičemž výnos z dílčích daní z land-based hazardních her (s výjimkou land-based technické hry) se bude dělit mezi všechny obce v poměru odpovídajícím dělení výnosu daně z příjmů právnických osob. Oproti současnému stavu tak budou obcím v rámci land-based hazardních her plynout vyšší příjmy, které budou moci využít na sanaci negativních externalit spojených s provozováním hazardních her na jejich území. Vzhledem k tomu, že land-based provoz hazardních her bude na rozdíl od internetových her koncentrován v určitých místech na území obce, tak je důvodné, aby obce dostávaly větší část těchto výnosů.

K bodu 12 (§ 7 odst. 5 písm. a))

V souladu s koaliční dohodou se upravuje podíl státu na celostátním hrubém výnosu dílčích daní z land-based hazardních her s výjimkou land-based technické hry.

K bodu 13 (§ 7 odst. 5 písm. b))

V souladu s koaliční dohodou se upravuje podíl obcí na celostátním hrubém výnosu dílčích daní z land-based hazardních her s výjimkou land-based technické hry.

K bodu 14 (§ 7 odst. 6)

Legislativně technická aktualizace odkazu mezi odstavci navazující na vložení nových odstavců.

K bodu 15 (§ 8)

V návaznosti na komplexní úpravu výměny informací mezi Ministerstvem financí a správcem daně, která bude nově vložena do zákona o hazardních hrách, se § 8 navrhuje zrušit jako duplicitní ustanovení.

K bodu 16 (Nadpis § 9)

Dochází k aktualizaci nadpis tak, aby odpovídal novému znění § 9.

K bodu 17 (§ 9 odst. 1)

Daňové přiznání nově bude možné podat všemi elektronickými způsoby podle 71 odst. 1 daňového řádu. Poplatník může využít také eTiskopis podle § 71 odst. 3 daňového řádu.

K bodu 18 (§ 9 odst. 2)

V návaznosti na úpravu odstavce 1 (navázání na elektronické způsoby podání podle daňového řádu) se odstavec 2 navrhuje zrušit pro jeho obsoletnost.

K bodu 19 (§ 14)

Zvláštní ustanovení o převodu výnosu daně z technických her se nově vztahuje pouze k dílčí dani z ostatních technických her.

K bodu 20 (Příloha)

Oproti stávající právní úpravě se nově stanoví pouze dvě sazby daně z hazardních her. U všech typů loterií i technických her zůstává zachována stávající sazba jednotlivé dílčí daně, a to ve výši 35 %. U ostatních hazardních her se daňová sazba zvyšuje z 23 % na 30 %.

K čl. XCV (Přechodné ustanovení)

Navrhuje se zavést standardní daňové přechodné ustanovení, podle kterého se na daňové povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nová právní úprava zásadně nepoužije. Toto přechodné ustanovení se vztahuje i na rozpočtové určení daně. Celostátní hrubý výnos daně se ve vztahu k dosavadním zdaňovacím obdobím bude rozdělovat dosavadním způsobem (tedy technická hra stejně jako nově ostatní technická hra a ostatní druhy hazardních her dosavadním klíčem 70 % státu: 30 % obcím, přičemž se pro určení podílu obcí použije obdobně postup používaný u daně z příjmů právnických osob).

K části padesáté páté – Změna zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

Předložený návrh novely zákona o přestupcích, který upravuje působnost orgánů Policie České republiky a orgánů Celní správy České republiky vydávat příkazové bloky v elektronické podobě, na základě opatření č. 37 Akčního plánu Strategie BESIP na období 2023-2024 schválený vládou České republiky č. 255 ze dne 12. 4. 2023: „Předložit legislativní návrh pro zajištění digitalizace příkazových bloků v rámci Policie České republiky a Celní správy České republiky“. Opatření pokrývá přibližně 98 % všech případů, kdy je ukládána pokuta příkazem na místě.Opatření bylo zařazeno mezi prioritní opatření v rámci systémových opatření v oblasti „Účinný dohled a vymahatelnost práva“. Záměr koresponduje i s požadavky na zrušení zbytečných úkonů a zefektivnění fungování státu s využitím moderních technologií deklarovanými v Programovém prohlášení vlády České republiky. Základní právní úpravu příkazního řízení (příkaz a příkaz na místě) najdeme v § 150 správního řádu. V odstavci 5 je pak upravena možnost vydat příkaz na místě jako zvláštní formu příkazu.

Průměrně je za kalendářní rok vytištěno cca 680 000 ks tiskopisů příkazových bloků. Z toho cca 620 000 ks (tj. 91 %) tiskopisů spotřebuje Policie České republiky a 50 000 ks (tj. 7 %) Celní správa České republiky. Zbytek, cca 10 000 ks, připadá na ostatní správní orgány příslušné k rozhodování o přestupku příkazem na místě.

Zvláštní pravidla pro rozhodování o přestupku příkazem na místě (dále jen „příkazní řízení na místě“) stanoví zákon o přestupcích, zejména v § 91 a § 92, § 95 a § 101, dále daňový řád, a interní akty řízení Policie České republiky a Ministerstva financí. Přestupek lze podle stávající právní úpravy vyřídit příkazem na místě formou příkazového bloku buď pomocí příkazového bloku na peněžitou povinnost na místě zaplacenou, nebo příkazového bloku na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou.  Přestupky vyřízené příkazem na místě formou příkazového bloku na peněžitou povinnost na místě zaplacenou Podpisem příkazového bloku na peněžitou povinnost na místě zaplacenou obviněným se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Pokuta je uhrazena přímo na místě přestupku, a to buď hotově, nebo prostřednictvím platebního terminálu.  Přestupky vyřízené příkazem na místě formou příkazového bloku na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou V případě příkazového bloku na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou se podpisem obviněného stane příkaz na místě pravomocným rozhodnutím. Vykonatelným (ve smyslu exekučně vymahatelným) se stává až uplynutím dne splatnosti pokuty (byť to zákon zcela důsledně nerozlišuje). Přestupce obdrží složenku k úhradě pokuty s vyznačením dne splatnosti (pokutu je možné uhradit i platebním terminálem nebo v hotovosti u příslušného úřadu, který pokutu uložil). Pokud pokuta nebyla uhrazena do dne splatnosti, je příkazový blok na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou předán příslušnému celnímu úřadu k vymožení pokuty. Pokuty vybrané Policií České republiky a orgány Celní správy České republiky příkazem na místě jsou příjmem státního rozpočtu. Příkazové bloky jsou přísně zúčtovatelné tiskopisy a jejich pohyb, včetně vybraných finančních prostředků, je nutné vést v evidenční knize. Vedle toho vede Policie České republiky elektronickou evidenci příkazových bloků (zaplacených i nezaplacených) ve své spisové službě (Informační systém „Evidence trestního řízení“, dále jen „ETŘ“), tj. policisté musí náležitosti fyzicky vedených příkazových bloků do ETŘ přepsat. Evidence příkazových bloků v ETŘ slouží zejména pro účely inventarizace (kontrola přidělování tiskopisů příkazových bloků od celního úřadu krajskému ředitelství Policie České republiky, na organizační článek a konkrétnímu policistovi, sledování zásob tiskopisů příkazových bloků, sledování cyklu zaplacených příkazových bloků na základním článku a odvodu vybraných finančních prostředků, včetně plateb přes terminál, evidence stornovaných příkazových bloků a neuhrazených příkazových bloků a jejich předání celním orgánům). V informačním systému se rovněž evidují kontroly příkazových bloků ze strany pověřených pracovníků. Předávání pokuty k vymožení probíhá ze strany Policie České republiky zpravidla jednou měsíčně současně s fyzickým předáním neuhrazených příkazových bloků a se soupisem příkazových bloků, kde jsou uvedeny základní náležitosti předaných příkazových bloků. Do roku 2017 se příkazové bloky orgánům Celní správy České republiky pouze fyzicky předávaly a jejich pracovníci je museli ručně přepisovat do svých informačních systémů, které slouží k evidenci platebních povinností k peněžitému plnění a následnému vymáhání. Po dohodě mezi Policií České republiky a Celní správou České republiky je od roku 2017 soupis příkazových bloků předáván v elektronické podobě [tj. poté, co policisté náležitosti fyzicky vedených příkazových bloků přepíší do ETŘ, se z ETŘ následně vygeneruje elektronický soupis příkazových bloků na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou, pokud pokuta nebyla uhrazena do dne splatnosti]. Celní správa České republiky po kontrole náležitostí kopíruje data z elektronického soupisu příkazových bloků do svých informačních systémů. Příkazové bloky v listinné podobě jsou pak exekučním titulem pro další proces vymáhání neuhrazené pokuty. Tento postup je pro Celní správu České republiky sice o něco přívětivější, nicméně je i nadále neefektivní a administrativně a personálně zatěžující jak pro Policii České republiky, tak pro Celní správu České republiky. Ruční vyplňování příkazových bloků na místě přestupku je mnohdy spojeno se sníženou čitelností vyplňovaného textu. Kromě toho tiskopisy příkazových bloků nedisponují dostatečným prostorem pro vyplnění povinných náležitostí příkazového bloku (nedostatek místa na příkazovém bloku nezřídka vede k nečitelnému, zkratkovitému či neúplnému vyplnění povinných položek příkazového bloku, které následně mohou být důvodem pro zrušení příkazového bloku v přezkumném řízení).

Hlavní principy navrhované právní úpravy, věcné řešení:

1. Vedle listinné podoby příkazového bloku (dále jen „listinný příkazový blok“) se legislativně zavádí elektronická podoba příkazového bloku (dále jen „elektronický příkazový blok“). 2. Elektronický příkazový blok mohou používat pouze orgány Policie České republiky a Celní správy České republiky. Správní orgány a další subjekty uvedené v § 91 odst. 2 písm. a) až e) zákona o přestupcích používají i nadále pouze tiskopisy listinných příkazových bloků vydávané Ministerstvem financí. 3. Jednotlivé elektronické příkazové bloky budou vygenerovány přímo na místě kontroly prostřednictvím mobilní bezpečné platformy a zaevidovány v elektronickém systému spisové služby úřední osoby pod číslem jednacím, které by spisová služba dokumentu přidělila. K tomuto číslu by byl přiřazen další identifikátor, který by byl přidělen v jednotné číselné řadě v daném kalendářním roce pouze pro příkazové bloky. V případě, že by byl použit tiskopis listinného příkazového bloku, byl by zaevidován ve spisové službě neprodleně po návratu na služebnu. 4. Do elektronické spisové služby se oprávněná úřední osoba přihlašuje prostřednictvím svého uživatelského jména a hesla. Veškeré úkony s dokumenty a spisy provedené v elektronickém systému spisové služby jsou logovány, je tedy možné identifikovat, kdo úkon (či jeho změny) provedl a určit datum a čas, kdy byly úkony provedeny. 5. Elektronické příkazové bloky mají stejné náležitosti jako listinný příkazový blok (§ 92 odst. 2 zákona o přestupcích). 6. Údaje jsou v elektronickém příkazovém bloku vyplňovány na místě přestupku elektronicky, alternativně lze využít předvýběr skutkových podstat (do formuláře elektronického příkazového bloku může být zapracován seznam přestupků, které je daný orgán oprávněn řešit příkazem na místě, a to tak, aby bylo možné vygenerovat z předvýběru příslušný text právní kvalifikace skutku včetně formy zavinění a ustanovení právního předpisu, na jehož základě je povinnost ukládána, i výše pokuty za toto porušení). 7. V souvislosti se zavedením elektronického příkazového bloku je třeba nově legislativně upravit způsob podepisování příkazového bloku obviněným a oprávněnou úřední osobou. Obviněný se podepisuje na elektronický příkazový blok digitalizovaným podpisem, oprávněná úřední osoba kvalifikovaným elektronickým podpisem v souladu s § 5 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 297/2016 Sb.“), nebo se elektronický příkazový blok opatří kvalifikovanou elektronickou pečetí správního orgánu. Součástí kvalifikovaného elektronického podpisu a kvalifikované elektronické pečetě je vždy kvalifikované elektronické časové razítko. Oprávněná úřední osoba je jednoznačně identifikována svými přihlašovacími údaji (uživatelským jménem a heslem) a uvedením svého služebního čísla a útvaru, v němž je zařazena. 8. Elektronický příkazový blok (jak na pokutu na místě uhrazenou, tak na pokutu na místě neuhrazenou) se stane pravomocným rozhodnutím digitalizovaným podpisem elektronického příkazového bloku obviněným. 9. Jak u elektronického, tak u listinného příkazového bloku obviněný obdrží vždy listinný stejnopis příkazového bloku. Elektronický příkazový blok (na peněžitou povinnost na místě zaplacenou i nezaplacenou) zašle policista (celník) na žádost obviněného do jeho datové schránky, má-li ji zpřístupněnou; elektronický příkazový blok je obviněnému doručován na místě (§ 17 odst. 1, věta první zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). 10. Policie České republiky předává příkazové bloky na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou v případě neuhrazení pokuty do dne splatnosti do kompetenční dělené správy elektronicky. Díky digitalizaci je možné elektronické příkazové bloky předávat do kompetenční dělené správy bezprostředně po dni splatnosti, pokud nebyla pokuta uhrazena. Tím se značně urychlí celý proces předávání příkazových bloků na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou a do dne splatnosti neuhrazenou do procesu vymáhání. 11. V případě Celní správy České republiky se elektronické příkazové bloky na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou a do dne splatnosti neuhrazenou zařadí do daňového spisu daňového subjektu (tj. přiřadí se k osobnímu daňovému účtu poplatníka a je k nim přiřazena předpisová věta „uhrazeno/neuhrazeno“). Digitalizace příkazního řízení na místě v rámci Policie České republiky a Celní správy České republiky si vyžádá náklady na materiálně technické zabezpečení (včetně softwarových úprav informačních systémů), přičemž větší část těchto nákladů je beztak nutno vynaložit již v souvislosti s „DEPO“ legislativou.

K čl. XCVI K bodu 1 (§ 92 odst. 1)

Stávající právní úprava ukládání pokuty za přestupek příkazem na místě definuje pouze příkazový blok jako typizovaný, přísně zúčtovatelný listinný tiskopis, který vydává Ministerstvo financí podle § 92 odst. 3 věty druhé zákona o přestupcích. Navrhuje se proto upravit příkazový blok v elektronické podobě (elektronický příkazový blok), který má až na výjimky (podpis obviněného a oprávněné úřední osoby, viz dále) stejné náležitosti jako příkazový blok v listinné podobě (listinný příkazový blok). Elektronický příkazový blok budou moci používat (v souladu s opatřením č. 37 Akčního plánu Strategie BESIP na období 2023-2024 schváleným vládou České republiky č. 255 ze dne 12. 4. 2023) pouze orgány Policie České republiky a Celní správy České republiky. Navrhuje se tedy postupná digitalizace příkazního řízení na místě, tj. dočasně budou u Policie České republiky a Celní správy České republiky zachovány tiskopisy listinných příkazových bloků (zejména z důvodů průběžného zajišťování jejich materiálně technického vybavení nezbytného pro realizaci digitalizace příkazního řízení na místě, nebo pro případy, kdy mobilní bezpečná

Umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě.

platforma v místě přestupku nebude fungovat – např. z důvodu nedostatečného signálu v příhraničí či na některých místech dálnic apod.). Správní orgány uvedené v § 91 odst. 2 písm. a) až e) zákona o přestupcích budou používat i nadále pouze tiskopisy listinných příkazových bloků.

K bodům 2 a 3 (§ 92 odst. 2 a 3 a odst. 4 písm. d))

K odstavci 2 a odstavci 4 písm. d) Podle stávající právní úpravy se podpisem příkazového bloku (jak na peněžitou povinnost, tj. pokutu nebo peněžitou záruku za splnění povinnosti, na místě zaplacenou, tak na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou) obviněným nebo osobou jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, příkaz na místě stává pravomocným rozhodnutím, a uplynutím lhůty k zaplacení peněžitého plnění na místě nezaplaceného též vykonatelným rozhodnutím. V případě listinného příkazového bloku podepisuje obviněný příkazový blok jako dosud vlastnoručním podpisem. Podle obecné právní úpravy obsažené v § 6 zákona č. 297/2016 Sb. platí, že k podpisu elektronického dokumentu fyzickou osobou (zde obviněným z přestupku nebo osobou jednající za obviněného, je-li obviněný z přestupku právnickou nebo podnikající fyzickou osobou), který je činěn vůči správnímu orgánu, se vyžaduje uznávaný elektronický podpis. Jiný typ elektronického podpisu fyzické osoby na elektronickém dokumentu, který je činěn vůči správnímu orgánu (např. prostý elektronický podpis prostřednictvím elektronické tužky) nelze jako projev vůle fyzické osoby podle § 7 tohoto zákona použít. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že obviněný z přestupku nebude uznávaným elektronickým podpisem v praxi ve většině případů disponovat, a i s ohledem na to, že jeho případná aplikace v terénu by mohla být obtížně proveditelná, navrhuje se zvláštní právní úprava, která obviněnému z přestupku umožní podepsat elektronický příkazový blok digitalizovaným podpisem (tj. elektronickou tužkou na podpisovém zařízení). Jedná se o obdobnou úpravu jako v § 18 zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. Podpisu musí předcházet ověření totožnosti obviněného oprávněnou úřední osobou přímo na místě přestupku (prostřednictvím veřejných informačních systémů), díky čemuž lze omyl v osobě obviněného prakticky vyloučit. K odstavci 3 Pokud obviněný z přestupku uhradí pokutu, která mu byla uložena na základě elektronického nebo listinného příkazového bloku na místě přestupku, obdrží listinný stejnopis příkazového bloku. Podle § 16 odst. 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, platí, že „stejnopisem je jedno ze shodných násobných vyhotovení dokumentu nesoucí s tímto dokumentem shodné autentizační prvky; za shodné násobné vyhotovení dokumentu v analogové podobě se považuje rovněž doslovně shodné vyhotovení dokumentu v digitální podobě a naopak, pokud autentizační prvky k nim připojila tatáž osoba“. Oprávněná úřední osoba musí tento listinný stejnopis příkazového bloku vlastnoručně podepsat (Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS má vlastnoruční podpis rovnocenné účinky jako kvalifikovaný elektronický podpis.) Nemůže-li obviněný peněžitou povinnost na místě splnit, obdrží listinný stejnopis příkazového bloku na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou spolu s poučením o způsobu zaplacení, o lhůtě splatnosti a o následcích nezaplacení. To platí jak v případě listinného, tak i elektronického příkazového bloku.

Bez ohledu na to, zda se jedná o elektronický nebo listinný příkazový blok, je možné pokutu uhradit na místě buď v hotovosti, nebo prostřednictvím platebního terminálu, je-li jím policista (celník) vybaven. Pokud se jedná o platbu pokuty uložené příkazem na místě, ale na místě nezaplacené, lze pokutu uhradit též bezhotovostním převodem z účtu vedeného u poskytovatele platebních služeb nebo poštovním poukazem (§ 163 odst. 3 daňového řádu). V současné době celníci a policisté vydávají obviněnému z přestupku, který pokutu uloženou příkazem na místě neuhradil, poštovní poukaz (složenku) s vyznačením platebních údajů. Tento postup zákon o přestupcích výslovně nevyžaduje. Ustanovení § 92 odst. 1 zákona o přestupcích požaduje pouze vydat příkazový blok na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení, o lhůtě splatnosti a o následcích nezaplacení. Údaje o bankovním účtu, na který je možné pokutu uhradit, tak mohou být uvedeny přímo v poučení příkazového bloku nebo v samostatném dokumentu, který však nemusí být složenka (viz § 163 odst. 3 písm. b) bod 1 daňového řádu, kde je „poštovní poukaz“, uveden jen jako jedna z možností). Je pak věcí obviněného z přestupku, jakým způsobem pokutu uhradí.

K bodu 4 (§ 92 odst. 4 písm. j))

Náležitosti, které musí listinný i elektronický příkazový blok obsahovat, jsou shodné se stávající právní úpravou, až na podpis obviněného (viz výše) a podpis oprávněné úřední osoby. Příkaz na místě, kterým se ukládá pokuta za přestupek nebo peněžitá záruka za splnění povinnosti, je druhem rozhodnutí o uznání obviněného vinným z přestupku, jehož písemné vyhotovení má být dle § 69 odst. 1 správního řádu opatřeno podpisem oprávněné úřední osoby. V případě listinného příkazového bloku se jedná o vlastnoruční podpis oprávněné úřední osoby. V případě elektronického příkazového bloku vyžaduje obecná právní úprava obsažená v § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 297/2016 Sb. kvalifikovaný elektronický podpis oprávněné úřední osoby (spolu s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem, což plyne přímo z § 11 zákona č. 297/2016 Sb.). Používání certifikovaných elektronických podpisů (a jejich neustálá obměna) pro desítky tisíc příslušníků či zaměstnanců Policie České republiky a Celní správy České republiky, kteří vykonávají svoji kontrolní působnost v terénu, by byla však obtížně realizovatelná, administrativně zatěžující a z hlediska identifikace oprávněné úřední osoby de facto duplicitní. Navrhovaná úprava proto v souladu s § 8 zákona č. 297/2016 Sb. umožňuje, aby správní orgán, tj. orgán Policie České republiky nebo orgán Celní správy České republiky, zapečetil elektronický příkazový blok kvalifikovanou elektronickou pečetí (spolu s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem, což plyne přímo z § 11 zákona č. 297/2016 Sb.). Obdobnou úpravu najdeme např. v § 61a odst. 1 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů: „(1) Pokud je rozhodnutí správce cla vydáno elektronicky pomocí systému automatizovaného zpracování dat, nemusí obsahovat podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; v takovém případě musí rozhodnutí obsahovat kvalifikovanou elektronickou pečeť.“ V případě použití elektronického příkazového bloku se policista (celník) do mobilní bezpečné platformy přihlašuje svým uživatelským jménem a heslem. Na základě zabezpečeného přihlášení do systému se vygeneruje služební číslo a útvar, v němž je zařazen. Tyto údaje se jako povinná náležitost příkazového bloku dle stávající právní úpravy (§ 92 odst. 2 písm. i) zákona o přestupcích) propíší automaticky do elektronického příkazového bloku. Identita oprávněné úřední osoby, která příkazový blok vydala, je tedy dohledatelná a nezaměnitelná, stejně jako všechny změny, které jsou v systému provedeny.

K bodu 5 (§ 92 odst. 5)

V souvislosti se zavedením elektronických příkazových bloků, které budou nadále existovat vedle stávajících listinných příkazových bloků, se ustanovení zpřesňuje v tom smyslu, že Ministerstvo financí bude nadále vydávat pouze tiskopisy listinných příkazových bloků tak, aby bylo zřejmé, že nebude vydávat tiskopisy elektronických příkazových bloků (tiskopis může mít obecně listinnou i elektronickou podobu).

K části padesáté šesté – Změna zákona o spotřebitelském úvěru K čl. XCVII (§ 2 odst. 2)

V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření se nahrazuje spojení „stavební spořitelnou“ výrazem „poskytovatelem stavebního spoření“.

K části padesáté sedmé – Změna zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti K čl. XCVIII K bodům 1 a 2 (§ 5 odst. 3 a § 6 odst. 1)

S ohledem na interpretační problémy ustanovení § 5 odst. 3 předmětného zákona, zvýšení právní jistoty a snížení administrativní zátěže je navrhováno, aby zákon explicitně stanovil, že uvedená povinnost se nevztahuje na veřejné instituce, u kterých jsou předmětné informace (informace o schváleném rozpočtu za předcházející rok a o očekávaném, nebo skutečném plnění rozpočtu za předcházející rok) přístupné široké veřejnosti prostřednictvím specializovaného informačního portálu Ministerstva financí MONITOR (monitor.statnipokladna.cz). Veřejnou institucí, na kterou se předmětná výjimka ze zveřejňovaných informací bude vztahovat, je územní samosprávný celek, dobrovolný svazek obcí, organizační složka státu, státní fond a státní příspěvková organizace.

K bodům 3 až 10 (§ 9 odst. 2 písm. a) a písm. c), § 10 odst. 1, § 10a, § 11, § 11a a § 11b)

V roce 2020 došlo ke dvěma novelám zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Obě novely měly za cíl rozvolnění fiskálních pravidel v době epidemie. Nicméně zejména druhá novela umožnila stanovování výdajových rámců na základě poměrně vysokých strukturálních deficitů a vedla ke značnému nárůstu korekční složky, která by za stávající úpravy v podstatě ztratila jako součást fiskálního pravidla svůj význam. Změna zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti sleduje za cíl úrovňově zpřísnit výdajové rámce státního rozpočtu a státních fondů, aby byl reflektován dopad konsolidačního balíčku, zároveň však reflektuje současný fiskální vývoj včetně možného využití prostředků z Evropské unie. Aktuální nastavení zákona ve své minimalistické verzi počítá s návratem k aktuálně platnému střednědobému rozpočtovému cíli odpovídajícímu strukturálnímu deficitu 0,75 % HDP v roce 2031, v případě zpřísnění střednědobého rozpočtového cíle pak v roce 2032. Návrh deklaruje politický závazek vlády konsolidovat veřejné finance mnohem rychleji, než požaduje současný stav, a tento závazek zároveň přímo promítá do právního řádu České republiky. Ustanovení § 10a představuje návrh pravidel, podle kterých by k nápravě vysokých strukturálních deficitů České republiky mělo dojít v horizontu o 3 roky kratším, než je předpokládáno podle aktuálního stavu. Návrat nad hodnotu -1 % HDP resp. ke střednědobému rozpočtovému cíli (ve smyslu § 10) představuje splnění závazku, který má Česká republika v oblasti předpisů Paktu o stabilitě a růstu, jejichž hlavním cílem jsou zdravé veřejné finance jakožto prostředek posilující podmínky pro stabilitu cen a silný udržitelný růst přispívající k vytváření pracovních míst.

K bodu 11 (§ 17 odst. 5 písm. e))

Do výše dluhu územního samosprávného celku se navrhuje zahrnout ostatní dlouhodobé závazky (SÚ 459) pro potřeby výpočtu dluhového pravidla (§ 17 předmětného zákona), neboť jeho zahrnutí je nezbytné pro vyčíslení skutečného dluhu územního samosprávného celku. Ostatní dlouhodobé závazky obsahují dluhy s dobou splatnosti delší než 1 rok, pokud nejsou specifikovány nebo zahrnuty v jiných dlouhodobých dluzích (účtová skupina 45). Jedná se např. dodavatelsko-odběratelské úvěry s dobou splatnosti delší než 1 rok (tedy včetně financování EPC projektů). Dále jsou zde vykazovány odvody za porušení rozpočtové kázně vůči finanční správě s dobou splatnosti delší než 1 rok (splátky na základě splátkového kalendáře). Předmětná úprava povede k nápravě současné nevyhovující situace, kdy např. obec Turovice, jedna z nejzadluženějších obcí České republiky, vykazuje ostatní dlouhodobé závazky (SÚ 459) ve výši 70,9 mil. Kč, avšak v rámci dluhového pravidla pro územní samosprávné celky vykazuje dluh ve výši 0 Kč. Z tohoto důvodu považujeme vypovídací schopnost stávajícího dluhového pravidla za diskutabilní. Nově navrhované vymezení závazků naopak nezahrnuje dlouhodobé přijaté zálohy na transfery, dlouhodobé závazky z titulu poskytnutí transferu a dlouhodobé závazky například z titulu přijatých jistot u nájemního bydlení.

K bodu 12 (§ 18 odst. 1)

Navrhovanou úpravou dojde ke sjednocení se současnou praxí zveřejňování výsledku dluhového pravidla na MONITORu za každý územní samosprávný celek.

K bodu 13 (§ 18 odst. 2)

Z důvodu, že Ministerstvo financí nedisponuje informacemi nezbytnými k naplnění tohoto ustanovení, je navrhováno jeho odstranění. Jedná se o situaci, kdy výše dluhu sektoru veřejných institucí překročí stanovené procento HDP a územní samosprávný celek schválí v rozporu se zákonem rozpočet jako schodkový (výjimka je pak stanovena rozpočtovými pravidly územních rozpočtů). Ministerstvo financí však již nedisponuje detailními informacemi, které obce schválily schodkový rozpočet v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (nedokážeme odlišit krytí schodku NFV, zápůjčkou nebo úvěrem, nebo že byly emitovány komunální dluhopisy pouze za účelem předfinancování projektů Evropské unie), a které nikoliv. Splnění požadavku by znamenalo dodatečné detailní šetření ze strany Ministerstva financí u všech obcí.

K čl. XCIX (Přechodné ustanovení)

Pro stanovení výše dluhu územního samosprávného celku pro potřeby výpočtu dluhového pravidla za rok 2023 se použije znění zákona o rozpočtové odpovědnosti účinného ode dne nabytí účinnosti této novely. Tedy již za rok 2023 budou nově do výše dluhu územního samosprávného celku zahrnuty také závazky z veřejnoprávních a soukromoprávních vztahů s dobou splatnosti delší než 1 rok, s výjimkou závazků z transferů a závazků, jejichž cílem nebylo odložení splácení dluhů (SÚ 459).

K části padesáté osmé – Změna zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. C (§ 4 odst. 1)

Novelizované ustanovení upravuje nakládání s peněžními prostředky získanými výkonem uloženého peněžitého trestu a peněžitého opatření v řízení o trestném činu, v důsledku jehož spáchání vznikl poškozenému, který není státem, majetkový nárok, tj. které odsouzený pachatel dobrovolně uhradil, nebo které na něm byly vymoženy. Peněžní prostředky získané výkonem tohoto trestu zašle ten, kdo je v rámci výkonu získal, na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti zřízený podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení. Dosavadní textace počítala s tím, že jediným orgánem, který je příslušný k výkonu peněžitého trestu nebo peněžitého opatření, je soud. Ustanovení § 4 odst. 1 tak musí reflektovat změny, které jsou navrženy v zároveň předkládané novele trestního řádu, podle které k vymáhání těchto majetkových sankcí bude napříště příslušný celní úřad. Peněžní prostředky získané výkonem peněžitého trestu tak budou zasílat na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti jednak soudy (částky peněžitého trestu zaplacené na výzvu soudu) a jednak příslušné celní úřady (částky peněžitého trestu vymožené celním úřadem).

K části padesáté deváté – Změna zákona o platebním styku K čl. CI K bodu 1 (§ 3 odst. 3 písm. c) bod 5)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, díky které bude znění předmětného ustanovení přesněji navázáno na znění zákona o daních z příjmů.

K bodu 2 (§ 3 odst. 3 písm. c) bod 6)

Dochází ke zrušení výjimky z nutnosti získat povolení k poskytování platebních služeb. Jedná se o transpoziční ustanovení, kdy směrnice PSD2 vynětí vydávání a plateb s předmětnými nástroji přímo spojuje se „zvláštními sociálními nebo daňovými účely“. Vzhledem k tomu, že předmětná plnění již nadále nebudou osvobozena od daně podle zákona o daních z příjmů, je nezbytné toto ustanovení zákona o platebním styku upravit. V návaznosti na tuto úpravu se stanovuje i přechodné období.

K bodu 3 (§ 4 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu provedenou v § 3 odst. 3 písm. c) (zrušení bodu 6).

K čl. CII (Přechodná ustanovení)

K bodu 1: Osoba, která v okamžiku nabytí účinnosti zákona vydává prostředky či provádí platby prostřednictvím prostředků, kterými lze dát příkaz pouze k vnitrostátní platbě a které jsou určeny pouze k zaplacení nepeněžitého plnění poskytovaného zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku po jeho zdanění anebo na vrub výdajů, které nejsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a ve formě, která je podle zákona upravujícího daně z příjmů osvobozena od daně, je-li nepeněžité plnění poskytováno na základě smlouvy mezi dodavatelem a tím, kdo tyto prostředky vydal, může pokračovat v činnosti po omezenou dobu i po nabytí účinnosti zákona, a to po dobu 90 dnů. Uvedené prostředky již nebudou po nabytí účinnosti tohoto zákona osvobozeny od daně. Materiálně se ale bude jednat o totožné prostředky, které pouze přestanou splňovat znak daňového zvýhodnění. Osoba vydávající zmiňované prostředky či provádějící platby jejich prostřednictvím tak bude po omezenou dobu po nabytí účinnosti tohoto zákona činit zpravidla na základě svého stávajícího živnostenského oprávnění pro živnost volnou. Pokud si tato osoba během 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona zažádá o povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb (konkrétně instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce nebo poskytovatele platebních služeb malého rozsahu), může pokračovat ve své činnosti až do pravomocného rozhodnutí o žádosti o povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb. Přechodné ustanovení má zajistit kontinuitu poskytování služeb, i když nově pro vydávání některých nástrojů a provádění plateb s nimi bude vyžadováno speciální povolení. K bodu 2: Vydávat či provádět platby prostřednictvím prostředků podle bodu 1 nově bude moci pouze osoba oprávněná k poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz. Osoba oprávněná k poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz je však povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 5 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“), a jako taková musí provádět nejen identifikaci a kontrolu klientů, s nimiž má navázaný obchodní vztah – což dopadá i na výše zmíněné prostředky – ale musí plnit i další povinnosti vyplývající z AML zákona, jako je například vypracování písemného systému vnitřních zásad a hodnocení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, či oznámení kontaktní osoby. Přechodným ustanovením se těmto povinným osobám poskytuje přechodné období, během něhož nemusejí plnit výše uvedené povinnosti v souvislosti s obchodním vztahem (ve smyslu § 4 odst. 2 AML zákona), který zahrnuje pouze prostředky podle bodu 1 nebo činnosti s nimi související. Příkladem související činnosti je například poskytování dálkového nahlížení na stav těchto prostředků. Pokud by po uplynutí přechodného období uvedené prostředky byly vydávány nebo by jejich prostřednictvím byly prováděny platby, pak by se k nim již vázaly povinnosti podle AML zákona v plném rozsahu. Pokud by však během přechodného období došlo k ukončení obchodního vztahu vážícího se k těmto prostředkům, pak by vůbec nebylo třeba identifikaci a kontrolu jejich držitelů provést.

K části šedesáté – Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů K čl. CIII

V souladu s Legislativními pravidly vlády se ruší ustanovení platné, ale doposud neúčinné novely, která novelizuje § 16a jiným způsobem, než nyní navržený návrh zákona, a to také s účinností k 1. lednu 2024.

K části šedesáté první – Změna zákona o opatřeních v oblasti daní v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace K čl. CIV K bodu 1 (§ 1 odst. 1)

Navrhují se změny v zákoně č. 128/2022 Sb., jejichž cílem je umožnit použití ustanovení tohoto zákona nejen pro zdaňovací období roku 2022, popř. pro zdaňovací období skončená v období od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023, ale také pro zdaňovací období roku 2023 a pro zdaňovací období skončená od 1. 3. 2023 do 29. 2. 2024. Konstrukce tohoto zákona je přitom odlišná od běžného zákona, protože jeho jednotlivá ustanovení mají v zásadě charakter přechodných ustanovení. Tímto zákonem se ustanovení dotčeného zákona navrhují rozšířit tak, že se tato pravidla aplikují i ve zdaňovacím období roku 2023 a ve zdaňovacích obdobích skončených do 29. 2. 2024, přičemž období, v nichž lze dotčená ustanovení použít, vyplývají přímo z textu těchto ustanovení. Zpětného působení ustanovení zákona č. 128/2022 Sb. tak bude dosaženo, aniž by bylo nutné za tímto účelem navrhovat přechodná ustanovení či dřívější účinnost tohoto zákona. Dočasné navýšení nejvyšší hodnoty bezúplatného plnění, kterou poplatníci daně z příjmů fyzických osobou mohou uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů, z původních 15 % základu daně na současných 30 % základu daně bylo provedeno zákonem č. 39/2021 Sb., a to původně na zdaňovací období let 2020 a 2021. Zákon č. 128/2022 Sb. toto navýšení prodloužil i na zdaňovací období roku 2022. Důvodem tohoto navýšení byla podpora financování veřejně prospěšných organizací tak, aby financování těchto organizací bylo ve větší míře přenášeno také na soukromé rozpočty a nebylo převážně záležitostí veřejných rozpočtů. Prodloužení navýšení této maximální hodnoty bezúplatného plnění současně představovalo jeden ze způsobů, jakým podpořit dobročinné aktivity poplatníků směřující na pomoc Ukrajině ve válečném konfliktu vyvolaném invazí vojsk Ruské federace. Vzhledem k trvajícímu válečnému konfliktu na území Ukrajiny, jehož vývoj a trvání nejsou předvídatelné, se navrhuje toto daňové opatření v oblasti daní z příjmů prodloužit i pro zdaňovací období roku 2023.

K bodu 2 (§ 1 odst. 2)

Zákonem č. 39/2021 Sb. byla maximální hodnota bezúplatného plnění, o kterou mohou poplatníci daně z příjmů právnických osob podle § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů snížit svůj základ daně snížený o položky odčitatelné od základu daně (viz § 34 zákona o daních z příjmů), navýšena z původních 10 % na nynějších 30 % základu daně. Toto zvýšení maximální hodnoty bezúplatného plnění bylo dočasné a původně platilo pouze pro zdaňovací období skončená od 1. 3. 2020 do 28. 2. 2022. Zákonem č. 128/2022 Sb. došlo k prodloužení tohoto navýšení také na zdaňovací období, která skončila v období od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023. Cílem tohoto daňového opatření bylo podpořit financování veřejně prospěšných organizací tak, aby tato oblast byla ve větší míře spolufinancována také ze soukromých rozpočtů a její financování nebylo převážně záležitostí veřejných rozpočtů. Zároveň představovalo prostředek podpory dobročinné aktivity poplatníků směřující k pomoci Ukrajině a jejím obyvatelům ve válečném konfliktu vyvolaném invazí vojsk Ruské federace. S ohledem na aktuální situaci na území Ukrajiny a vývoj tohoto válečného konfliktu se navrhuje toto daňové opatření za stejných podmínek prodloužit i pro zdaňovací období skončená do 29. 2. 2024.

K bodu 3 (§ 1 odst. 3)

Dne 11. 5. 2022 byl v reakci na vypuknuvší válečný konflikt na území Ukrajiny přijat zákon č. 128/2022 Sb. Tímto zákonem byla provedena řada opatření v oblasti daní z příjmů za účelem podpory dobročinné aktivity poplatníků směřující k pomoci Ukrajině a jejím obyvatelům v probíhajícím válečném konfliktu. Tato opatření měla pouze dočasný charakter, a to pouze pro rok 2022 s tím, že daňová zvýhodnění tedy bylo možné využít pouze tehdy, pokud byly stanovené podmínky splněny v roce 2022, a to pouze za zdaňovací období, v němž byly podmínky splněny. Vzhledem k nepředvídatelnému vývoji a délce trvání válečného konfliktu na území Ukrajiny se navrhuje daňová opatření podle zákona č. 128/2022 Sb. prodloužit i pro rok 2023, a to za dosavadních podmínek. Ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 128/2022 Sb. rozšiřuje jak okruh účelů, tak okruh příjemců bezúplatného plnění podle § 15 odst. 1 a § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů, jehož poměrnou výši lze za podmínek stanovených v těchto ustanoveních odečíst od základu daně. Od základu daně z příjmů lze tedy nad rámec ustanovení § 15 odst. 1 a § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů odečíst také hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého vymezenému okruhu příjemců za účelem podpory obranného úsilí Ukrajiny nebo hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého na některý z vymezených účelů přímo Ukrajině, jejím územně samosprávným celkům, právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem nebo bydlištěm na Ukrajině. Toto ustanovení se však vztahuje pouze na bezúplatná plnění poskytnutá v roce 2022, a proto se, vzhledem k vývoji válečného konfliktu, navrhuje použitelnost tohoto ustanovení prodloužit i na bezúplatná plnění poskytnutá v roce 2023 za stejných podmínek jako doposud.

K bodu 4 (§ 1 odst. 4)

První změna navrhovaná v § 1 odst. 4 zákona č. 128/2022 Sb. je legislativně technickou úpravou v reakci na vypuštění odstavců 7 a 8 v § 15 zákona o daních z příjmů, v důsledku čehož se dosavadní § 15 odst. 9 zákona o daních z příjmů označuje jako § 15 odst. 7. Ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 128/2022 Sb. podporuje dobročinné aktivity nejen poplatníků, kteří jsou daňovými rezidenty České republiky, členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, ale rovněž daňových rezidentů Ukrajiny, kteří budou moci za splnění ostatních podmínek § 15 odst. 7 zákona o daních z příjmů snížit svůj základ daně o hodnotu jimi poskytnutého bezúplatného plnění. Ustanovení je však omezeno pouze na bezúplatná plnění, která byla daňovými rezidenty Ukrajiny poskytnuta v roce 2022. Toto daňové opatření se rovněž navrhuje prodloužit na bezúplatná plnění poskytnutá v roce 2023, a to za dosavadních podmínek.

K bodu 5 (§ 1 odst. 6, § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1)

K § 1 odst. 6: Ustanovení § 1 odst. 6 zákona č. 128/2022 Sb. stanoví poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze závislé činnosti výjimku z povinnosti podat daňové přiznání, pokud by mu povinnost podat daňové přiznání vznikla pouze z důvodu, že jako nezdanitelnou část základu daně uplatňuje hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého do zahraničí (viz § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů). Poplatník, který by povinnost podat daňové přiznání měl pouze z důvodu, že uplatňované bezúplatné plnění poskytl Ukrajině prostřednictvím jejího zastupitelského úřadu v České republice, nebude muset daňové přiznání podávat. Tato výjimka se nicméně vztahuje pouze na daňové přiznání za zdaňovací období roku 2022 a na bezúplatná plnění poskytnutá Ukrajině prostřednictvím jejího zastupitelského úřadu na území České republiky v roce 2022. Vzhledem k přetrvávajícímu válečnému konfliktu se navrhuje tuto výjimku prodloužit také ve vztahu k bezúplatným plněním poskytnutým v roce 2023 a na daňové přiznání za zdaňovací období roku 2023. K § 2 odst. 1: Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 128/2022 Sb. upravuje osvobození některých příjmů poplatníků daně z příjmů fyzických osob nad rámec zákona o daních z příjmů. Podle písmene

a) se osvobozuje příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů, a to za podmínky, že cenově zvýhodněné ubytování je poskytováno nejen zaměstnanci, ale taktéž jeho rodinným příslušníkům s bydlištěm na Ukrajině, kteří toto své bydliště z důvodu válečného konfliktu na území Ukrajiny opustili. Důvodem přijetí tohoto ustanovení byla nutnost reagovat na řešení bytové situace ukrajinských obyvatel opouštějících Ukrajinu v důsledku válečného konfliktu, přičemž ubytování jim často bylo poskytováno zaměstnavateli jejich rodinných příslušníků. Ze strany zaměstnavatele se přitom vůči nim jednalo o poskytování ubytování z charitativních či humanitárních účelů. Příjem zaměstnance, s nímž za stanovených podmínek sdílí zvýhodněné ubytování poskytované zaměstnavatelem jeho rodinní příslušníci, byl na základě tohoto ustanovení od daně z příjmů zcela osvobozen. Toto osvobození se však vztahuje pouze na příjem z cenově zvýhodněného ubytování ve smyslu § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů poskytovaného ve zdaňovacím období roku 2022. S ohledem na přetrvávající válečný konflikt na území Ukrajiny se toto osvobození navrhuje za dosavadních podmínek prodloužit také na zdaňovací období roku 2023. Vzhledem ke skutečnosti, že k prodloužení použitelnosti zákona č. 128/2022 Sb. na rok 2023 dochází se zpětnou účinností, po nabytí účinnosti tohoto zákona se navrhovaná úprava v případě příjmů ze závislé činnosti aplikuje při zúčtování mzdy a výpočtu zálohy na daň z příjmů fyzických osob za kalendářní měsíce roku 2023. V případě záloh vypočtených a sražených za kalendářní měsíce před účinností tohoto zákona tak budou plátcem daně zpětně provedeny odpovídající úpravy. V souladu s § 38i zákona o daních z příjmů bude plátce daně povinen vyšší sražené zálohy na daň za kalendářní měsíce před nabytím účinnosti nové právní úpravy opravit a vrátit vzniklý přeplatek na záloze poplatníkovi, pokud neuplynula lhůta pro podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za dané zdaňovací období. To znamená, že částka, o kterou výše jednotlivých záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti sražených ve zdaňovacím období roku 2023 přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převyšuje výši těchto záloh vypočtených se zohledněním ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 128/2022 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bude poplatníkovi vrácena. To platí i pro pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění, pokud byla odvedena. Postup podle § 38i zákona o daních z příjmů se použije i v případech, kdy byla plátcem daně již sražena daň ve vyšší výši. Písmeno b) upravuje osvobození bezúplatného příjmu obdrženého za účelem podpory obranného úsilí Ukrajiny z pohledu poplatníka, který je příjemcem tohoto příjmu, a představuje tak rozšíření současného výčtu osvobozených bezúplatných příjmů v zákoně o daních z příjmů, podle kterého je možné v souvislosti se situací na Ukrajině osvobodit pouze bezúplatný příjem plynoucí do veřejné sbírky a bezúplatný příjem na humanitární nebo charitativní účely. Toto osvobození se však uplatní pouze na bezúplatné příjmy, které byly poskytnuty v roce 2022. Vzhledem k vývoji válečného konfliktu na území Ukrajiny se navrhuje toto osvobození za stejných podmínek prodloužit i pro bezúplatné příjmy poskytnuté v roce 2023. Vzhledem k tomu, že v průběhu roku 2023 přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona již bylo poskytováno bezúplatné plnění, které nebylo za podmínek § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2022 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona osvobozeno a současně bylo poskytováno příjemci, který není daňovým rezidentem České republiky, podléhalo toto plnění v souladu s § 22 odst. 1 písm. g) bod 14 ve spojení s § 36 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně. V návaznosti na tento zákon nicméně bude možné takto sraženou daň vrátit s tím, že plátce daně bude při vrácení sražené daně postupovat podle daňového řádu. K § 3 odst. 1: Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 128/2022 Sb. rozšiřuje okruh daňově uznatelných výdajů poplatníků daně z příjmů, když umožňuje uznat v základu daně těchto poplatníků také výdaje vynaložené na poskytnutí nepeněžitých darů, pokud byly tyto dary poskytnuty za stanovených podmínek. Daňově uznatelnými jsou na základě tohoto ustanovení pouze výdaje na nepeněžité dary, které byly poskytnuty Ukrajině, jejím územně správním celkům, právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem nebo bydlištěm na území Ukrajiny, a to v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny a na účely, pro které lze od základu daně odečíst hodnotu bezúplatného plnění podle § 15 odst. 1, § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů a taktéž § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2022 Sb. Výdaje vynaložené na poskytnutí takovýchto nepeněžitých darů jsou však daňově uznatelné pouze tehdy, pokud byly poskytnuty v roce 2022. Vzhledem k účelu tohoto ustanovení, kterým je podpora dobročinné aktivity poplatníků spočívající v poskytování naturálního plnění či služeb, se navrhuje účinnost tohoto ustanovení za dosavadních podmínek prodloužit i na nepeněžité dary, které byly poskytnuty v roce 2023.

K bodu 6 (§ 3a)

Navrhuje se legislativně technická úprava navazující na změny navržené v § 35ba odst. 1 písm.

b) a § 35bb zákona o daních z příjmů. V souvislosti se zrušením slevy za umístění dítěte podle dosavadního § 35bb zákona o daních z příjmů a s úpravou podmínek pro uplatnění slevy na manžela podle dosavadního § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů bude sleva na manžela nově upravena v ustanovení § 35bb zákona o daních z příjmů, přičemž příjmy, které se nezahrnují do vlastního příjmu manžela pro účely této slevy, budou upraveny v ustanovení § 35bb odst. 4 zákona o daních z příjmů. Namísto odkazu na konkrétní ustanovení se proto odkazuje na institut slevy na manžela podle zákona o daních z příjmů.

K části šedesáté druhé – Změna zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony K čl. CV

Na základě článku 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády se vzhledem ke kolizní úpravě ustanovení § 14a zákona o dani silniční ustanovení v tomto právním předpisu a v zákoně č. 432/2022 Sb. ustanovení upravené v zákoně č. 432/2022 Sb. ruší.

K části šedesáté třetí – Změna zákona o preventivní restrukturalizaci (sněmovní tisk č. 371)

V rámci této části je řešen převod kompetence k vymáhání tzv. justičních pohledávek na orgány Celní správy České republiky. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění novely trestního řádu.

K čl. CVI (§ 120)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se vypouští speciální ustanovení o příslušnosti k vybírání a vymáhání pokut uložených za přestupky podle zákona o preventivní restrukturalizaci. Díky tomu se tedy uplatní obecná úprava, kdy vybírat tyto pokuty bude Ministerstvo spravedlnosti jakožto orgán, který tyto pokuty uložil, vymáhat je budou orgány Celní správy České republiky.

K čl. CVII (Přechodná ustanovení)

K vymáhání pokut podle zákona o preventivní restrukturalizaci bude celní úřad příslušný ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě těch pohledávek, které vzniknou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K vymáhání pokut podle zákona o preventivní restrukturalizaci, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly však předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, bude celní úřad příslušný ode dne převzetí podkladů k jejich vymáhání. Nebyla-li daňová exekuce pro takovou pohledávku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena vydáním exekučního příkazu, předá orgán, který je příslušný k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy, podklady k vymáhání pohledávky celnímu úřadu nejpozději do 30. 6. 2024. Byla-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona pro pohledávku nařízena daňová exekuce vydáním exekučního příkazu, postupují orgány příslušné k jejímu vymáhání podle stávající právní úpravy k jejímu vymožení. Podklady k vymáhání pohledávky, které tímto postupem nebudou zcela vymoženy, předá orgán příslušný k jejich vymáhání podle stávající právní úpravy celnímu úřadu do 31. 12. 2024. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby podle § 175 odst. 1 daňového řádu, se z procesních důvodů nemění.

K části šedesáté čtvrté – Zrušovací ustanovení K čl. CVIII

K bodům 1 až 5, 7 až 9, 11 a 12 - V návaznosti na změny rozpočtových pravidel se současně zrušuje vyhláška o fondu kulturních a sociálních potřeb a všechny vyhlášky, které jí mění. K bodu 6 - S účinností navrhované novely dne 1. 1. 2024 se z daňového řádu vypouští možnost platit daň kolkovými známkami v případě, že tak stanoví zákon (tedy v případě správních a soudních poplatků a nákladů trestního řízení). Současně se zrušuje zmocnění Ministerstva financí k vydávání kolkových známek a zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky, resp. samotná stávající vyhláška č. 383/2010 Sb. K bodům 10 a 13 - Při novém rozdělení míst působnosti orgánů Celní správy České republiky bylo respektováno územně správní členění státu (krajské uspořádání České republiky) tak, jak je vymezeno zákonem č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), podle kterého se území České republiky člení pro výkon státní správy na správní obvody krajů. Nové celní úřady jsou tak tvořeny územím jednoho či více krajů České republiky. Územní pracoviště mimo sídla celních úřadů nebudou stanovena vyhláškou Ministerstva financí, ale bude o nich rozhodovat generální ředitel, přičemž jejich seznam bude pro veřejnost dostupný způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup (na webových stránkách a na elektronické úřední desce Generálního ředitelství cel).

K části šedesáté páté – Účinnost K čl. CIX

Základní účinnost návrhu zákona se navrhuje stanovit dnem 1. 1. 2024, s některými výjimkami. Účinnost většiny z nich je souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv navržena k 1. lednu či 1. červenci. Naplnění požadavku obsaženého v § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, který v případě navržené účinnosti zákona k jinému datu než k 1. lednu či 1. červenci vyžaduje naléhavý obecný zájem, jsou konkretizována v odůvodněních k příslušným částem zákona s takto navrženou účinností (viz dále). K části deváté (změna zákona o dani z nemovitých věcí) Účinnost části se stanoví v souladu s jednotnými daty účinnosti tak, aby byla poskytnuta dostatečná doba na přizpůsobení se nové právní regulaci. Obecná účinnost zákona se navrhuje k 1. lednu 2024. U vybraných témat se však s ohledem na lepší možnost adaptace na novou právní úpravu ze strany poplatníků, obcí i správce daně navrhuje odložení účinnosti na 1. 1. 2025. Jde o následující témata: a. úprava vymezení lesních pozemků, které nejsou předmětem daně, b. zrušení osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) bod 3 zákona o dani z nemovitých věcí, c. zdanění zpevněných ploch bez ohledu na to, na jakém pozemku se nacházejí, d. vymezení poplatníka v případě, že je vlastník zdanitelné stavby neznámý, e. rozšíření zvýšení daně i na jiné než nebytové prostory, v nichž se podniká, f. úprava pravomocí obcí ke stanovení koeficientů podle zákona o dani z nemovitých věcí a určení počtu obyvatel obce pro účely zákona o dani z nemovitých věcí. K části devatenácté (změna zákona o pozemních komunikacích) Navrhuje se stanovit účinnost této části (až na 2 drobné výjimky) k 1. březnu 2024, a to s ohledem na závazky vyplývající České republice z jejího členství v Evropské unii a dobu potřebnou pro faktickou implementaci navržených změn. Naléhavým obecným zájmem odůvodňujícím odchylku od požadavku na jednotná data účinnosti právních předpisů, je tedy zejména zajištění včasného přijetí potřebné transpoziční právní úpravy ve vztahu k relevantnímu unijnímu předpisu. Transpoziční lhůta směrnice (EU) 2022/362 totiž uplyne 25. 3. 2024. K části dvacáté páté (změna zákona o rozpočtovém určení daní) Navrhuje se dělená účinnost novely zákona v návaznosti na postupný náběh finančních dopadů spojených se změnami v zákoně o daních z příjmů. Změna zákona o rozpočtovém určení daní má nabýt účinnosti k 1. 1. 2024, s výjimkou ustanovení čl. XLIII bodů 3 a 6, která nabývají účinnosti dnem 1. 1. 2025. K části třicáté třetí (změna zákon o spotřebních daních) Navrhuje se dělená účinnost novely. Hlavní část ustanovení nabývá účinnosti k 1. 1. 2024. Účinnost změn sazeb daně z tabákových a zahřívaných tabákových výrobků se navrhuje k 1. 2. 2024 proto, aby měli subjekty, správce daně a Státní tiskárna cenin čas pro přípravu, tisk, objednání a odběr nových tabákových nálepek tak, aby bylo umožněno řádné značení výrobků tabákovou nálepkou odpovídající nové sazbě spotřební daně, a tedy hladký přechod na novou sazbu daně. S tím souvisí i navržená účinnost přechodného ustanovení pod bodem č. 14 dnem následujícím po dni vyhlášení zákona; cílem je zkrátit lhůty pro objednání a odběr tabákových nálepek odpovídajících staré a nové sazbě daně. K 1. 3. 2024 se navrhuje účinnost těch ustanovení, která zavádí sníženou sazbu pro tabák do vodní dýmky; cílem je, aby měli subjekty, správce daně a Státní tiskárna cenin čas pro přípravu, tisk, objednání a odběr nových tabákových nálepek. V následujících letech (2026 až 2027) se pak vždy k 1. 1. navrhuje nabytí účinnosti příslušných ustanovení (včetně odpovídajících přechodných ustanovení) stanovujících zvýšení sazby spotřební daně z lihu, tabákových výrobků a zahřívaných tabákových výrobků v souladu s harmonogramem postupného zvyšování spotřební daně z lihu, tabákových výrobků a zahřívaných tabákových výrobků. K části čtyřicáté sedmé (změna zákona o Celní správě České republiky) Snížení počtu celních úřadů, resp. územní reorganizace soustavy orgánů Celní správy České republiky, která je návrhem uvedených novel předpokládána, vyžaduje nezbytnou legisvakanční lhůtu pro přípravu její realizace, zejména v otázkách přípravy informačních systémů, dislokace i personálních otázek. Navrhuje se proto uvedenou změnu realizovat k 1. 7. 2025.

K části padesáté páté (změna zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) Navrhuje se nabytí účinnosti dnem 1. 1. 2025, aby byla zajištěna dostatečná časová rezerva na zabezpečení materiálního a technického vybavení orgánů Policie České republiky a Celní správy České republiky nezbytného pro realizaci digitalizace příkazního řízení na místě.

V Praze dne 28. června 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. v. r. v zastoupení 1. místopředseda vlády a ministr vnitra: Mgr. Bc. Vít Rakušan v. r.

Ministr financí: Ing. Zbyněk Stanjura v. r.