zákon č. 350/2005 Sb.

K ČÁSTI PRVNÍ

K bodu 1

k § 2 odst. 3

Doplnění druhé věty souvisí s navrhovanou úpravou § 32 odst. 4 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení by napříště již neměly mít odkladný účinek všechny žaloby proti rozhodnutí ve věci azylu, ale jen žaloby uvedené v ustanovení § 32 odst. 4. Postavení žadatele o udělení azylu by měl mít podle návrhu cizinec jen v případě, kdy žaloba má odkladný účinek.

K bodu 2

k § 2 odst. 4

Ustanovení § 2 odst. 4 systematicky nesouvisí s § 2, který upravuje (definuje) základní pojmy. Navrhuje se proto ustanovení přesunout na systematicky vhodnější místo, a to první větu do § 87a a druhou větu pak do § 54a upravujícího dobrovolnou repatriaci.

K bodu 3

k § 2 odst. 8

Na mnoha místech platného zákona o azylu se používá pojem „rozhodnutí ministerstva ve věci azylu“ (např. § 32), aniž se přesně stanoví, co se takovým rozhodnutím myslí. Proto se do základních pojmů zákona o azylu doplňuje taxativní výčet rozhodnutí, která jsou rozhodnutím ve věci azylu. Jedná se o rozhodnutí konečná, nikoliv zatímní povahy (jako např. rozhodnutí o přerušení řízení).

K bodu 4

k názvu Hlavy II

Navrhovaná změna je důsledkem novelizací zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, provedené zákony č. 217/2002 Sb. a č. 222/2003 Sb. (účinné k 1. 5. 2004), kterými došlo ke změně názvů víz. Je třeba tedy sjednotit terminologii obou zákonů tak, aby v praxi nedocházelo k výkladovým obtížím plynoucím z rozdílné terminologie obou zákonů při udělování víz policií.

K bodům 5 a 7

k § 3a písm. a) bodu 1. a 4.

Z výčtu případů, kdy je cizinec na hraničním přechodu nebo v zařízení pro zajištění cizinců oprávněn učinit prohlášení o azylu, se vylučují případy, kdy je do těchto zařízení umístěn v souvislosti s jeho zajištěním za účelem předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy nebo předpisu Evropských společenství. Nevyloučením těchto případy by mohlo docházet k situacím, kdy by Česká republika nemohla v plném rozsahu dostát svým závazkům (např. v případě průvozu prováděného policií na základě žádosti příslušného orgánu jiného smluvního státu, kdy z technických důvodů nelze průvoz realizovat v průběhu 48 hodin, by cizinec mohl po svém umístění do zařízení pro zajištění cizinců požádat o azyl a tím fakticky zabránit dokončení průvozu a jeho předání dalšímu průvoznímu státu).

K bodu 6

k § 3a písm. a) bod 3

Zákon o azylu používá na řadě míst pojem „odbor cizinecké a pohraniční policie“, tedy označení orgánu, který již neexistuje. Tato skutečnost může vyvolávat pochybnosti o příslušnosti útvarů služby cizinecké a pohraniční policie k provádění úkonů podle tohoto zákona s ohledem na stanovené ústavní principy (čl. 2 odstavec 3 a čl. 79 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z tohoto důvodu je navrhována úprava kompetenčních ustanovení zákona o azylu tak, aby odpovídala aktuálnímu stavu organizace služby cizinecké a pohraniční policie.

K bodu 8

k § 3c odst. 1

Vzhledem k nově navržené úpravě § 42 zákona o azylu je třeba provést i úpravu tohoto ustanovení.

K bodu 9

k § 3c odst. 1 písm. a)

Navrhovaná změna je důsledkem novelizací zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, provedené zákony č. 217/2002 Sb. a č. 222/2003 Sb. (účinné k 1. 5. 2004), kterými došlo ke změně názvů víz. Je třeba tedy sjednotit terminologii obou zákonů tak, aby v praxi nedocházelo k výkladovým obtížím plynoucím z rozdílné terminologie obou zákonů při udělování víz policií.

K bodu 10

k § 3d odst. 1, § 3e odst. 1, § 4 odst. 1 a § 77 odst. 4

Zákon o azylu používá na řadě míst pojem „odbor cizinecké a pohraniční policie“, tedy označení orgánu, který již neexistuje. Tato skutečnost může vyvolávat pochybnosti o příslušnosti útvarů služby cizinecké a pohraniční policie k provádění úkonů podle tohoto zákona s ohledem na stanovené ústavní principy (čl. 2 odstavec 3 a čl. 79 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z tohoto důvodu je navrhována úprava kompetenčních ustanovení zákona o azylu tak, aby odpovídala aktuálnímu stavu organizace služby cizinecké a pohraniční policie.

K bodu 11

k § 4c

V okamžiku vstupu do azylového zařízení, kdy je prováděna obvykle osobní prohlídka a prohlídka věcí cizince, nemusí být cizinec ještě v postavení žadatele o udělení azylu, byť byl již vyzván k podání žádosti o udělení azylu ve smyslu § 10 odst. 5 zákona. Toto ustanovení má legalizovat stav, kdy je žádoucí provádět tyto prohlídky i bez toho, že dosud nebyla cizinci po projeveném úmyslu žádost o udělení azylu „nabrána“. Stejné platí i pro založení povinnosti cizince, který projevil úmysl požádat o azyl, strpět sejmutí otisků prstů a pořízení obrazového záznamu již v době před podáním žádosti o udělení azylu.

K bodu 12

k § 10 odst. 5

Navrhovaným ustanovením se zdůrazňuje, že vyzvat cizince k podání žádosti o udělení azylu musí ministerstvo učinit písemně, nepostačí tedy např. ústní výzva.

K bodu 13 a 14

k § 16 odst. 1 a 2

Navrhovaná úprava vytváří podmínky pro lepší aplikovatelnost tohoto ustanovení v praxi tím, že do budoucna v rámci důkazního řízení již nebude muset správní orgán prokázat, že žádost o udělení azylu žadatel podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění či vydání k trestní stíhání, ale napříště bude správnímu orgánu dostačovat, že bude z postupu žadatele o udělení azylu patrné, že žádost o udělení azylu byla s uvedeným cílem podána.

K bodu 15

k § 17 odst. 1 písm. a), § 25 písm. d) a § 49a

Návrh souvisí s novým správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.), kterým je opuštěna zásada materiální pravdy. Správní orgán nebude povinen zjistit přesně a úplně skutečný (objektivní) stav věci, ale podle § 3 nového správního řádu má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán bude zjišťovat podklady pro vydání rozhodnutí.

K bodu 16

k § 20 odst. 2

Zkušenosti z praxe vedou k potřebě vyžadovat osobní účast žadatele o udělení azylu, a to i pokud je zastoupen advokátem či zmocněncem na základě udělené plné moci. Osobní účast je spojována s potřebou při převzetí rozhodnutí, které doručením nabývá právní moci, nejen odevzdat průkaz žadatele o udělení azylu, převzít cestovní doklad, pokud jej správnímu orgánu při zahájení řízení předložil, ale i osobně si před orgány cizinecké policie upravit svůj případný další legální pobyt na území. Proto se stanoví, že plnou moc nelze udělit pro převzetí rozhodnutí ve věci azylu.

K bodu 17

k § 23 odst. 1

Obligatornost provedení pohovoru založenou § 23 odst. 1 se navrhuje vyloučit pro řízení o azylových žádostech podaných občany EU podle ustanovení § 10a (návrh § 10a byl součástí tzv. euronovely zákona o azylu - sněmovní tisk č. 821, která byla Poslaneckou sněmovnou schválena v prosinci 2004). Podle názoru předkladatele v daném případě pro zastavení řízení o udělení azylu pro nepřípustnost je postačující zjištění správního orgánu, že žadatel je občanem některého z členských států, a tuto skutečnost lze v mnoha případech zjistit, aniž je potřeba vést s osobou pohovor k upřesnění důvodů jimi podané žádosti o udělení azylu. Z tohoto důvodu v rámci ekonomie řízení a snížení nákladů řízení se navrhuje umožnit správnímu orgánu neprovést jinak obligatorní pohovor, resp. ho provést jen tam, kde je to nezbytně třeba. Stejná situace vzniká i v případě tzv. Dublinských případů, kde by měl být pohovor prováděn jen v případech, kdy to budou okolnosti případu vyžadovat, tj. kde nebude dostatek jiných indicií např. shoda otisků prstů…. K důvodu výše uvedenému, tj. ekonomie řízení a snížení nákladů řízení, v tomto případě ještě přistupují i lhůty stanovené v nařízení Rady ES č. 343/2003.

Navrhovaná dikce v první části novelizačního bodu byla upravena v souvislosti s novým správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.), ve kterém je zásada materiální pravdy nově formulována. Obdobným směrem byl novelizován i trestní řád (zákonem č. 292/1993 Sb.), kdy byla snaha odpoutat se od proklamativní dikce vzniklé v totalitním státě (skutečnou a úplnou pravdu ve skutečnosti zjistit nelze). Nová formulace ve správním řádu a zákoně o azylu neznamená, že se bude zjišťovat jiný rozsah skutečnosti než dosud. Navrhovaná dikce tak odpovídá celkové reformě správního řízení, která musí odstranit nedůvodné rozdíly ve zvláštních zákonech.

K bodu 18

k § 23 odst. 2

Návrh reaguje na potřeby praxe, kdy se sice žadatel dostaví k pohovoru v den v předvolání uvedený, ale nikoliv už však v určenou hodinu (kdy je pro provedení pohovoru s ním vymezen čas a zabezpečen např. tlumočník) a přesto se provedení pohovoru dožaduje. Proto je třeba v zákoně založit povinnost žadateli dostavit se v přesně určený čas a místo, tak aby mohlo případné nerespektování jedné z těchto podmínek být považováno jednoznačně za neúčast u pohovoru.

K bodu 19

k § 23 odst. 3

Pohovor je stěžejním úkonem, vedoucím ke zjištění, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny podmínky Úmluvy o uprchlících a potažmo zákona o azylu. Zakotvení požadavku na přítomnost osob stejného pohlaví, a to jak těch, co povedou pohovor, tak i tlumočníků, je jednoznačně legitimní, ať už s ohledem na pronásledování, kterému byly osoby vystaveny (například týrané či zneužívané ženy), tak i s ohledem na kulturní odlišnosti. Přitom tlumočení osobou stejného pohlaví je mnohdy dokonce důležitější než vedení pohovoru osobou stejného pohlaví, jelikož fakticky žadatel nebo žadatelka o udělení azylu komunikuje s tlumočníkem, jemu tedy popisuje veškeré důvody, které vedly k odchodu ze země původu a k podání žádosti o azyl, tedy informace mnohdy citlivé. Pokud se bude jednat o důvod hodný zvláštního zřetele nebo žadatel o udělení azylu požádá, bude i tlumočení zajištěno osobou stejného pohlaví, avšak za předpokladu, že je v možnostech ministerstva takového tlumočníka zajistit.

K bodu 20

k § 24

Dosavadní zkušenosti z aplikační praxe jednoznačně ukazují, že současný způsob úpravy doručování zavedený do azylového zákona zákonem č. 2/2002 Sb. je nevyhovující. Účelem navrhované změny je nejen stávající způsob doručování zjednodušit, ale i zpřehlednit tím, že se z dosud platného znění odstraní pojmy v praxi působící výkladové potíže „písemnost, kterou se nepodařilo doručit“ a „hodnověrné zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu“. Návrh navazuje na obecnou úpravou doručování ve správním řádu a zohledňuje specifika azylového řízení. V odstavci 1 a 2 se navrhuje, aby i napříště se všechny písemnosti doručovaly do vlastních rukou žadatele, a to do místa hlášeného pobytu žadatele o udělení azylu, kterým je buď příslušné přijímací nebo pobytové středisko, či „privát“. Navrhovaný odstavec 2 umožňuje, aby se žadatel o udělení azylu dohodl s ministerstvem, že jeho adresa pro doručování bude odlišná od místa hlášeného pobytu. Toto ustanovení se vkládá proto, aby žadatel o udělení azylu mohl pracovat i v jiném místě než v blízkosti místa hlášeného pobytu. Podmínka uplynutí jednoho roku od zahájení řízení o azylu odpovídá § 2e zákona o zaměstnanosti, podle nějž do té doby nesmí žadatel o udělení azylu pracovat. Dokázat, že se žadatel o udělení azylu ze závažných důvodů nezdržoval v místě hlášeného pobytu nebo na adrese pro doručování, musí žadatel o udělení azylu. Dále pak je upraven režim pro oba případy – jednak, že ministerstvo rozhodne, že se na písemnost hledí jako na nedoručenou, a jednak, že rozhodne, že písemnost doručena byla. V odstavci 3 se stanoví lhůta, v níž nastává fikce doručení. Tato lhůta odpovídá obecné úpravě ve správním řádu (§ 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.). Nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) s účinností od 1. ledna 2006 tuto lhůtu prodlužuje na 10 dní. Předkladatel tedy zřejmě v další novele zákona o azylu tuto lhůtu s účinností od 1. ledna 2006 upraví tak, aby neexistovala neodůvodněná odchylka od nového správního řádu. V odstavci 6 se zachovává stávající vžitý a v praxi osvědčený náhradní způsob doručení vyvěšením oznámení o uložení písemnosti na úřední desce ve stanoveném azylovém zařízení.

K bodu 21

k § 24a odst. 1

Navrhuje se upřesnit, jaká písemnost se zasílá účastníku řízení podle zákona o azylu. Účastníku řízení se bude zasílat stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí, originál zůstane založen ve spisu. Dále se navrhuje stanovit, že se bude zasílat stejnopis s podpisovými doložkami „vlastní rukou“ a podepisovat jej bude osoba zodpovědná za jeho vyhotovení. Zákon o azylu ani správní řád totiž dosud neumožňují ve správních rozhodnutích užívat stejnopisy rozhodnutí, a tudíž i používat namísto podpisu oprávněné osoby zkratku „v.r.“. Tato okolnost značně komplikuje současnou praxi ministerstva (a je ostatně i častým důvodem pro žaloby směřující do správních rozhodnutí ve věci azylu), která pro distribuci svých rozhodnutí na svá detašovaná pracoviště, která provádějí jejich doručování jednotlivým účastníkům řízení, používá dálkového přenosu dat, kdy nelze než na místo podpisu oprávněné osoby užívat zkratku v.r. tak, jak je běžně vžitou praxi u soudních rozhodnutí. Předmětným návrhem tak bude legalizován již užívaný postup.

K bodu 22

k § 25 písm. d)

Terminologické sjednocení v rámci celého zákona. Obvykle se v právních předpisech užívá pojmu „závažný důvod“.

K bodu 23

k § 25 písm.g)

V praxi výrazně absentuje ustanovení, podle něhož by byl správní orgán oprávněn ukončit azylové řízení vždy, přestane-li být naplněna některá z podmínek řízení; v současné době je to praktické pro případ, že se zjistí po zahájení řízení o udělení azylu, že se žadatel (jde zejména o případy nezletilých dětí) stal českým státním občanem, a že tedy není naplněna jedna ze základních podmínek azylového řízení, tj. že řízení může být vedeno pouze s cizincem.

K bodu 24

k § 32 odst. 3

S ohledem na úpravu obsaženou v navrhovaném § 10a (návrh § 10a je součástí tzv. euronovely zákona o azylu - sněmovní tisk č. 821, která byla Poslaneckou sněmovnou schválena v prosinci 2004), vycházející z Protokolu o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie, je potřeba nejen prohlásit žádost o udělení azylu podanou občanem jednoho ze členských států EU na území České republiky za nepřípustnou, ale i umožnit občanu EU v souladu s naším ústavním pořádkem (Listinou základních práv a svobod) se domáhat přezkoumání správního rozhodnutí, jímž se řízení o udělení azylu zastavuje z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení azylu, nezávislým soudem. Dále je potřeba umožnit i přezkum rozhodnutí v tzv. Dublinských případech podle Nařízení Rady ES č. 343/2003 (§ 10a písm. b) návrhu tzv. euronovely zákona o azylu) nezávislým soudem. Lhůta pro podání žaloby je oproti „standardní“ lhůtě zkrácena právě z důvodu, že se v tomto případě jedná o nepřípustnou žádost o udělení azylu.

K bodu 25

k § 32 odst. 4

S odvoláním na evropskou legislativu je třeba v případech, kdy Ministerstvo vnitra zastaví řízení o udělení azylu z důvodu nepřípustnosti žádosti, vyloučit odkladný účinek u žalob podaných proti těmto rozhodnutím vzhledem k obecnému principu zakotvenému právě v § 32 zákona o azylu, že správní rozhodnutí ve věci azylu mají ze zákona odkladný účinek. Navrhuje se vyloučení odkladného účinku u rozhodnutí vydaných podle § 16 zákona o azylu, tj. u rozhodnutí o žádostech zjevně nedůvodných. Předkladatel na základě zkušeností z dosavadní praxe považuje tuto možnost, tedy aby o odkladném účinku rozhodoval v každém individuálním případě soud, za způsob vedoucí ke zrychlení azylového řízení a ke snížení jeho nákladů. Dále se navrhuje ze zákona vyloučit odkladný účinek i u žalob směřujících proti zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žádosti o udělení azylu s tím, že o něm bude k návrhu žalobce rozhodovat soud. Cílem je opět snížení nákladů řízení v případech, kdy žaloby směřují do rozhodnutí o zastavení řízení, k němuž dochází z vůle samotného žadatele v řízení dále nepokračovat a je činěno v rámci disponování s vlastním návrhem na zahájení řízení.

K bodu 26

k § 32 odst. 6

Na základě podnětů ze strany soudů se navrhuje, aby napříště o žalobách ve věcech azylu rozhodovali ve všech případech specializovaní samosoudci.

K bodu 27

k § 32 odst. 7

Zavádí se nepřípustnost kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu. Toto opatření je vyvoláno kritickým vývojem azylové agendy u Nejvyššího správního soudu v letech 2003 a 2004.

Ukázalo se, že soudní řízení v azylových věcech se stalo pouhou záminkou pro to, aby žadatelé, kteří nemohou jiným způsobem legalizovat svůj pobyt na území ČR, podávali žádosti o udělení azylu. V naprosté většině případů se však jedná o ekonomické migranty (v 90 % Rusko, Ukrajina, Moldova, Vietnam, Slovensko), u nichž azylové důvody zřetelně nejsou dány a žadatelé to v mnoha případech ani sami netvrdí. Přesto využívají všech procesních možností v řízení správním i soudním, zejména zneužívají také kasační stížnosti k tomu, aby řízení před soudem trvalo co nejdéle, protože po tuto dobu se mohou legálně zdržovat na území republiky.

Po změně azylového zákonodárství (novela azylového zákona č. 2/2002 Sb., která od 1. 2. 2002 odstranila II. stupeň správního řízení (rozklad k ministru vnitra) a zavedla opravný prostředek od I. správní instance proti rozhodnutí ministerstva přímo k soudu, bylo Vrchnímu soudu v Praze, který byl tehdy věcně a místně příslušný, navíc jako jediný soud v republice, v roce 2002 zasláno 4081 opravných prostředků a dále 363 osob podalo žalobu ještě podle dřívějších právních předpisů. Protože v předcházejících letech (při dvoustupňovém správním řízení) bylo podáváno jen několik desítek žalob v azylových věcech ročně, byla tímto náporem činnost úseku správního soudnictví vrchního soudu prakticky ochromena a jen díky tomu, že další novelou před koncem roku 2002 byly neskončené azylové věci předány od 1. 1. 2003 krajským soudům, nepřebíral tyto neskončené věci Nejvyšší správní soud, aktivovaný od 1. 1. 2003. V důsledku zmíněné novely však Vrchní soud v Praze ovšem nemohl skončit ani další věci, takže Nejvyšší správní soud od něj přebíral téměř 1500 neskončených věcí jiných.

Nejvyšší správní soud tedy zahajoval svou činnost zatížen značným počtem neskončených věcí, k nimž od počátku začaly přibývat nově napadající kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů, podstatnou měrou směřující proti rozhodnutím ve věcech azylových.

I současná rozhodovací činnost krajských soudů ve správním soudnictví se z více než jedné třetiny týká věcí azylových (v roce 2004 napadlo ve správním soudnictví ke krajským soudům téměř 13 000 nových žalob, z nichž 37 % tvoří žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu; u některých krajských soudů, například v Ostravě nebo Ústí n. L. je tento podíl poloviční nebo i vyšší).

U Nejvyššího správního soudu tvoří z kasačních stížností kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů ve věcech azylových část ještě větší:

V roce 2003 napadlo 1502 kasačních stížností (kromě jiné agendy, kde napadlo více než 1200 věcí); z kasačních stížností bylo 409, tj. 27 % azylových. Vyřízeno bylo celkem 565 kasačních stížností, z nichž bylo 210 azylových (dále ovšem bylo vyřízeno více než 1000 žalob napadlých u vrchních soudů před rokem 2003). Zůstalo tedy nevyřízeno 937 kasačních stížností, z nichž bylo 199 azylových.

V roce 2004 již napadlo 4722 kasačních stížností (ostatních věcí téměř 1000); z kasačních stížností bylo ale 3124 azylových, tj. 66 %. Vyřízeno bylo celkem 2859 kasačních stížností, z nich 1849 azylových. Zůstalo nevyřízeno 2800 kasačních stížností, z toho 1474 azylových. Počtem nevyřízených věcí je soud s ohledem na své personální obsazení prakticky ochromen a nutně nemůže poskytovat ochranu právům v ostatních správních věcech v rozumné lhůtě.

Z dalších statistických údajů je patrné, že úspěšnost azylových kasačních stížností je mizivá a stížnosti jsou podávány jen účelově ve snaze protáhnout řízení. Zatímco úspěšnost kasačních stížností např. ve věcech sociálních práv (důchodové, zdravotní a nemocenské pojištění apod.) dosahuje 12,6 %, ve věcech jednotlivých zvláštních úseků správního práva (stavební, vodní, dopravní, lesní apod.) je úspěšnost průměrně 17 % a ve věcech práva finančního dokonce 33 %, ve věcech azylových nedosahuje úspěšnost ani 6 %; nadto i úspěšné stížnosti se netýkají azylové problematiky samotné, ale problémů procesních (nedostatky v doručování, pochybení při ustanovení advokáta, vady ve vyrozumívání účastníků řízení o úkonech soudu - často způsobené i tím, že žadatelé se doručení soudních písemností vyhýbají ve snaze řízení protáhnout atd.). Po odstranění nedostatků před krajským soudem v dalším řízení dochází zpravidla k věcnému zamítnutí žaloby pro nedůvodnost, spočívající v neexistenci zákonných důvodů pro udělení azylu. Nutno dodat, že posledně uvedený údaj má zřetelně sestupný vývoj, v posledním období dochází ke zrušení rozhodnutí krajských soudů spíše ojediněle.

Azylová agenda je předmětem rozhodování soudů ve správním soudnictví již od roku 1992; za tuto dobu bylo mezi tisíci vydaných rozsudků rozhodnuto mnoho desítek věcí precedenčního charakteru, které byly publikovány ve sbírkách judikátů. Právní problematika je již soudům dobře známa a interpretační problémy v azylovém právu prakticky nevznikají. Není proto důvod obávat se, že by tu docházelo na újmu účastníků řízení k poškozování jejich práv tím, že jejich věci budou napříště posuzovány v jediné soudní instanci. Došlo-li by výjimečně k rozdílné judikatuře krajských soudů, existuje tu praxí využívaný institut stanovisek (§ 19 s. ř. s.), které může v takových případech kolegium nebo plénum Nejvyššího správního soudu zaujmout. Praxe ukázala, že podnět k zaujetí stanoviska téměř bez výjimky podávají ústřední správní úřady a lze předpokládat, že i Ministerstvo vnitra, které rozhodovací praxi soudů pečlivě sleduje, včas zachytí případ, kdy by se rozhodovací praxe krajských soudů rozcházela. Tomu ostatně navíc brání i publikování vybraných rozhodnutí krajských soudů ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i semináře a školení k azylové problematice, organizované Justiční akademií, kde se specializovaní soudci setkávají se soudci Nejvyššího správního soudu a při nichž jsou pravidelně probírána rozhodnutí jednotlivých soudů s cílem udržet stabilní a jednotnou judikaturu.

Protože azylová agenda u Nejvyššího správního soudu se rozhodující měrou podílí na kriticky se zvyšujícím počtu neskončených řízení o kasačních stížnostech a ze dvou třetin vyčerpává jeho dosud omezenou kapacitu, jeví se nezbytné zajistit zákonem urychleně nápravu tohoto stavu.

Nejvhodnější cestou k nápravě je zákonné vyslovení nepřípustnosti kasační stížnosti v azylových věcech, rozhodovaných krajskými soudy. Nutno dodat, že vysoký počet těchto kasačních stížností, které již byly podány, ostatně bude zatěžovat tento soud i poté ještě přibližně dva roky, neboť neskončené věci bude třeba dokončit, a to dokonce přednostně (viz § 56 odst. 2 s. ř. s.).

V čl. 6 Evropské úmluvy je doporučováno dvoustupňové soudní řízení pouze pro řízení trestní v odstavci 3, nikoliv však pro věci netrestní, na které se vztahuje pouze ustanovení odstavce 1. Jednostupňové soudní řízení předpokládá rovněž čl. 19 odst. 3 Nařízení Rady ES č. 343/2003 ze dne 18. 2. 2003, kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za přezkoumání žádosti o azyl podané v jednom z členských států občanem třetího státu (tzv. Dublin II).

K bodu 28

k § 33

V souvislosti s trendem zrychlování správního i soudního řízení v azylových věcech se na základě Ministerstvu vnitra známých podnětů některých soudů navrhuje, aby napříště mohl soud zastavit řízení o žalobě, pokud se nepodaří zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu nebo vstoupí-li žadatel o udělení azylu v průběhu soudního řízení neoprávněně na území jiného státu anebo nezdržuje-li se žadatel o udělení azylu v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil. Druhý uvedený důvod pro zastavení soudního řízení v podstatě částečně „kopíruje“ oprávnění správního orgánu zastavit řízení z tohoto důvodu uvedené ve stávajícím § 25 písm. h) zákona o azylu. Třetí důvod pro zastavení soudního řízení spočívá v tom, že poměrně vysoký počet žalobců (žadatelů o azyl) po podání žaloby se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a soudy mají velké problémy s doručováním. Navrhované ustanovení sankcionuje neoznámení změny hlášeného pobytu soudu. Návrh je v souladu s doporučením semináře UNHCR „Azylové řízení v ČR“ dne 16. 2. 2004. Dále se doplňuje další důvod zastavení soudního řízení, který nepostihuje obecná úprava soudního řádu správního - zastavení řízení z důvodu, že účastník řízení zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Konečně se stanoví i specifický důvod pro zastavení soudního řízení (ve shodě s doplněním § 25 - zastavení správního řízení), a to nabytí státního občanství České republiky žadatelem o udělení azylu. Azyl lze totiž udělit pouze cizinci a udělením státního občanství České republiky žadateli o udělení azylu odpadne důvod přezkoumávání rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci azylu.

K bodu 29

k § 41 odst. 2 písm. a)

Navržená úprava má odstranit nedostatek platné zákonné úpravy vzniklý v předcházejícím legislativním procesu, neboť do zde uvedeného výčtu nutně systémově patří jako jeden z typů rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení, i rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné.

K bodu 30

k § 41 odst. 2

Legislativně technická změna související s nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.).

K bodu 31

k § 42

Dlouhodobé zkušenosti jednoznačně prokázaly, že mezi žadateli o udělení azylu je značná část osob, jejichž finanční poměry jsou takové, že je spravedlivé žádat od nich úhradu poskytovaných služeb. Současně nově navrhovaná úprava pamatuje dostatečným způsobem i na osoby nemajetné, které budou i nadále požívat všech služeb v azylových zařízeních bezplatně. Nově se navrhuje služby poskytované žadatelům pobývajícím v azylovém zařízení upravit tak, že se jedná o služby v zásadě poskytované za úplatu; výjimku představují cizinci pobývající v přijímacích střediscích. Výši úhrady za stravu a ubytování v azylovém zařízení stanoví ministerstvo vyhláškou. Návrh rovněž řeší možnost poskytovat namísto stravy finanční příspěvek v těch azylových zařízeních, která toto svým charakterem umožňují (neposkytují stravu), a řeší pak i souběh poskytovaného finančního příspěvku a kapesného. Nově se ministerstvu vnitra umožňuje poskytovat služby i mimo azylová zařízení, zde předkladatel chce postihnout ty výjimečné situace, kdy žadatel s ohledem na svůj momentální osobní a zdravotní stav musí pobývat v jiném (specializovaném) zařízení vhodném pro zdravotní handicap typu např. „domů světla“ či internátní školy pro nevidomé nebo sluchově postižené.

K bodu 32

k § 42a

Navrhuje se oproti stávající právní úpravě nově koncipovat poskytování kapesného, které bude poskytováno jen za dobu faktického pobytu v azylovém zařízení. Navrhuje se, aby výše kapesného a výplatní termíny kapesného byly stanoveny vyhláškou a následně je rovněž řešen případ zániku nároku na kapesné pro případy, kdy se žadatel o udělení azylu bez závažného důvodu v řádném výplatním termínu k výplatě kapesného nedostaví. Za závažné důvody lze považovat zejména hospitalizaci, pobyt ve vyšetřovací vazbě, účast na soudním jednání, jednání na úřadech, pokud je není možno vyřídit v jiný den, svatbu, pohřeb, omezení osobní svobody nezávislé na vůli žadatele. Kapesné nebude možno žadateli o udělení azylu poskytovat rovněž v případě, že mu byl namísto stravy poskytnut finanční příspěvek podle § 42 odst. 4, aby nedocházelo ke zvýhodňování některých žadatelů, neboť finanční příspěvek je vymezen částkou životního minima, kterou předkladatel pokládá za dostačující ke krytí základních osobních potřeb (nejen pokrytí stravovacích potřeb), kapesné by bylo v tomto případě poskytováno „navíc“. Předkladatel rovněž navrhuje, aby kapesné bylo možno navýšit v případech, kdy bude žadatel o udělení azylu vykonávat prospěšné činnosti.

K bodu 33

k § 45

Nově se stanoví předpoklady pro osobní prohlídku a prohlídku věcí žadatele o udělení azylu za účelem spolehlivého zjištění jeho finančních poměrů, odebrání nebezpečných věcí nebo zatajovaných dokladů potřebných pro rozhodnutí. Žadateli o udělení azylu je primárně stanovena povinnost finanční prostředky, které má k dispozici přiznat, a věc ohrožující život či zdraví osob nebo ovlivňující jejich psychiku odevzdat. V případě, že má ministerstvo důvodné podezření, že svou povinnost nesplnil, je oprávněno požádat policii o uskutečnění osobní prohlídky a prohlídky věcí žadatele o udělení azylu. Pokud jde o zjišťování finančních poměrů, je ministerstvo v současnosti odkázáno pouze na čestná prohlášení žadatelů o udělení azylu bez možnosti prověření uvedeného stavu, což se v praxi jeví jako nedostatečné a znemožňující účinné využití možnosti úhrady za poskytované služby v azylovém zařízení.

K bodu 34

k § 46 odst. 1 písm. c)

Navrhovaná změna v označení víza za účelem řízení o udělení azylu je důsledkem novelizace zákona o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb., provedené zákony č. 217/2002 Sb. a č. 222/2003 Sb. (účinné k 1. 5. 2004), v níž došlo ke změně názvů víz. Je třeba tedy sjednotit terminologii zákona o azylu a zákona č. 326/1999 Sb. tak, aby v praxi nedocházelo k výkladovým obtížím plynoucím z rozdílné terminologie obou zákonů při udělování víz policí.

K bodu 35

k § 46 odst. 3

Účelem nově vkládaného odstavce 3 je jednoznačně stanovit, jaké okolnosti (na cizincově vůli nezávislé) nelze považovat za opuštění přijímacího střediska. Jde zejména o poskytnutí neodkladné péče při vzniku tak závažných zdravotních komplikací či o provedení vyšetření, které nelze z povahy věci zabezpečit přímo v přijímacím středisku, ale je potřebný zásah ze strany zdravotnického zařízení, nebo o účast na nařízeném jednání před orgánem státu v souvislosti s jeho azylovou žádostí.

K bodu 36

k § 48

Vzhledem ke zkušenostem z praxe se navrhuje v zákoně o azylu vedle stávající povinnosti dodržovat ubytovací řád výslovně zakotvit i povinnost žadatele o udělení azylu dodržovat v ubytovacích prostorách azylového zařízení hygienické předpisy, ale i povinnost podílet se na dodržování hygienického standardu s ohledem na potřebnou vynutitelnost uklidit si vlastní obývaný prostor. Zavádí se i další povinnosti žadatele o udělení azylu v azylových zařízeních.

K bodu 37

k § 50a

Do zákona o azylu se navrhují doplnit dvě práva azylanta. Pokud jde o odstavec 1, pak podle stávající právní úpravy azylant po udělení azylu neobdrží žádné finanční prostředky od ministerstva.Vzniká mu totiž nárok na přiznání příslušných dávek sociálního zabezpečení; tyto dávky však nemá k dispozici ihned. Zkušenost zaměstnanců Správy uprchlických zařízení pracujících s azylanty je však taková, že zejména v prvních dnech po udělení azylu azylant potřebuje určité množství finančních prostředků k zajištění svých záležitostí, týkajících se dalšího pobytu na území. Velká část azylantů ubytovaných v integračních azylových střediscích, kteří nemají vlastní prostředky, tuto situaci řeší tím, že si potřebné finanční prostředky od někoho vypůjčí. S ohledem na problémy, které toto řešení může vnést do dalšího pobytu azylanta v České republice, považujeme za vhodné zavést určitou formu finanční podpory pro azylanta při příležitosti udělení azylu právě na krytí těchto výdajů – poskytování jakéhosi „startovného“. Toto „startovné“ však nebude poskytováno všem azylantům, ale pouze těm, kteří dostatečné finanční prostředky nemají. Jednorázový finanční příspěvek ve výši životního minimase navrhuje poskytovat pouze těm azylantům, kteří měli nárok na kapesné. Poměrně nízký počet udělovaných azylů a jednorázovost finančního příspěvku nebude představovat vysoké výdaje z rozpočtu ministerstva. Odstavcem 2 se stanoví povinnost ministerstva informovat každého azylanta o právech a povinnost doprovázejících jeho právní postavení.

K bodu 38

k § 54 odst. 1 písm. b)

Jedná se o promítnutí změny zákona č. 326/1999 Sb. provedené s účinností od vstupu České republiky do EU zákonem č. 222/2003 Sb.

K bodu 39

k § 54a písm. b)

Navrhované rozšíření možností, kdy Ministerstvo vnitra může nést ve veřejném zájmu náklady spojené s dobrovolným návratem cizince zejména do země jeho původu, sleduje za cíl, aby cizinci, kteří nemají již zájem nadále pokračovat v azylovém řízení v České republice, nebo ti, jejichž azylové řízení již bylo pravomocně ukončeno, vycestovali bezprostředně z jejího území a nesetrvávali tak nelegálně na jejím území. V zájmu snižování nákladů státu s pobytem uvedených cizinců či případně k zamezení zneužívání azylové procedury se jeví jako účelné dát jim zákonnou možnost v každé fázi probíhajícího azylového řízení, pokud již nebudou mít zájem na dalším projednávání své azylové žádosti, současně s jejím zpětvzetím požádat i ve lhůtách v návrhu uvedených o uhrazení nákladů k vycestování z území. Navrhuje se proto koncipovat oprávnění podat žádost o dobrovolnou repatriaci široce a následně využít práva rozhodnout o existenci veřejného zájmu na základě individuálního posouzení. Dále je navrhováno na systematicky vhodnější místo přesunout dosavadní § 2 odst. 4 větu druhou. Změna dále souvisí s nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.) a zrušením víza za účelem strpění pobytu na území (novelizační bod 63.).

K bodu 40

k § 54a odst. 2

Ze současné praxe zcela jednoznačně vyplývá, že mohou nastat skutečnosti, které zcela reálně znemožní okamžitou repatriaci do země původu (např. stav cestovních dokladů, dítě, narozené na území, které není zapsáno v cestovním dokladu rodiče, rodný list dítěte narozeného na území). Je tedy žádoucí z hlediska možnosti poskytování služeb (zejména ubytování a stravování) v zákoně připustit, aby i těmto osobám, které požádaly o dobrovolnou repatriaci a které již nejsou v postavení zakládajícím právo na poskytnutí služeb ve smyslu § 42 a § 42a, takovéto služby mohly být poskytnuty.

K bodu 41

k § 56a odst. 2

Navržená úprava má odstranit nedostatek platné zákonné úpravy vzniklý v předcházejícím legislativním procesu, neboť nade vší pochybnost do zde uvedeného výčtu nutně patří jako jeden z typů rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení, i chybějící rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné.

K bodu 42

k § 57 odst. 5

Platnost průkazu se sjednocuje s dobou platnosti víza za účelem řízení o udělení azylu, resp. reaguje na nově navrhované změny § 72 odstavec 2 tohoto zákona. Dále pak potřeby praxe ukazují, že je potřebné zákonem uložit žadateli o udělení povinnost si „chodit prodlužovat průkaz“ osobně a výjimku povolit jen ze závažných důvodů (jako je nemoc nebo těhotenství žadatelky či péče o velmi malé dítě). V praxi se lze totiž velmi často setkat s tím, že se žadatel nechává při tomto úkonu zastupovat zmocněncem či advokátem na základě za tím účelem udělené plné moci a správní orgán nemá vůbec šanci se osobně zkontaktovat se žadatelem, zejména pokud pobývá mimo azylové řízení na tzv. privátě. Ustanovení § 20 odst. 2 (možnost zastupování účastníka řízení na základě plné moci) se na případy spadající pod toto ustanovení nevztahuje, neboť zde žadatel o udělení azylu nevystupuje v postavení účastníka řízení a nejde tedy o úkon související s rozhodování o jeho žádosti o udělení azylu, tedy o azylové řízení.

K bodu 43

k § 58 odst. 1 písm. d)

Navrhuje se výčet důvodů neplatnosti průkazu o udělení azylu rozšířit o logicky chybějící důvod spočívající v nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci azylu nebo rozsudku soudu o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra vydaného v řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

K bodu 44

k § 59 odst. 4, § 62 odst. 1 a 2 a § 72 odst. 3

Zákon o azylu používá na řadě míst pojem „odbor cizinecké a pohraniční policie“, tedy označení orgánu, který již neexistuje. Tato skutečnost může vyvolávat pochybnosti o příslušnosti útvarů služby cizinecké a pohraniční policie k provádění úkonů podle tohoto zákona s ohledem na stanovené ústavní principy (čl. 2 odstavec 3 a čl. 79 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z tohoto důvodu je navrhována úprava kompetenčních ustanovení zákona o azylu tak, aby odpovídala aktuálnímu stavu organizace služby cizinecké a pohraniční policie.

K bodu 45

k § 61 odst. 6

Účelem návrhu je jasně stanovit, že Policie České republiky na žádost azylanta zapíše do cestovního dokladu údaje o pouze těch jeho dětech mladších 15 let, kterým byl udělen azyl podle tohoto zákona. V praxi se totiž často vyskytují případy, kdy je požadováno, aby do cestovního dokladu azylanta bylo zapsáno i dítě, kterému nebyl udělen azyl ani nemá na území povolen pobyt a zdržuje se v zahraničí.

K bodu 46

k § 71 odst. 1 písm. b)

Legislativně-technická úprava - v souladu s textem ostatních písmen § 71 odst. 1 se text tohoto písmene převádí do množného čísla.

K bodu 47

k § 71 odst. 1 písm. c)

Legislativně technická změna související s nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.).

K bodu 48

k § 71 odst. 1 písm. d)

Legislativně-technická oprava nepřesnosti textu způsobené zákonem č. 2/2002 Sb.

K bodu 49

k § 71 odst. 1 písm. e)

Úprava související s novelizačním bodem 11., kde se navrhuje povinnost cizince, který učinil prohlášení o azylu, strpět pořízení obrazového záznamu s cílem zjistit nebo ověřit jeho totožnost. Ministerstvo vnitra by mělo vést i evidenci těchto obrazových záznamů.

K bodu 50

k § 71 odst. 5

Věta prvá se legislativně-technicky upravuje podle navrhovaného § 71 odst. 1 písm. b). Zpravodajské služby České republiky mohou podle § 71 odst. 2 využívat evidence vedené Ministerstvem vnitra podle § 71 odst. 1. Měly by mít přístup i do evidencí vedených podle zákona o azylu Policií České republiky, které obsahují i evidenci víz udělených podle zákona o azylu a evidenci daktyloskopických otisků sejmutých žadateli o azyl.

K bodům 51 a 52

k § 71 odst. 6

Cílem navrhované úpravy je sjednocení úpravy uchovávání dat v evidencích vedených policií podle zákona o azylu, a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 53

K § 71a

Úprava související se změnou § 27 (předání osobních údajů do jiných států) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 439/2004 Sb. Pokud jde o předání údajů do členského státu Evropské unie, nemůže být volný pohyb osobních údajů omezován. Třetí zemí se rozumí stát, který není členem Evropské unie.

K bodu 54

k § 72 odst. 1

Navržená úprava lhůty pro vydání víza za účelem řízení o udělení azylu pro zde specifikované kategorie cizinců souvisí s úpravou lhůty pro vydání průkazu žadatele pro tyto cizince obsaženou v  ustanovení § 57 odst. 1 a 2 (návrh je součástí tzv. euronovely zákona o azylu, která byla vládě předložena v září t.r.). a sjednocuje zde uvedené lhůty.

K bodu 55

k § 72 odst. 4

V praxi se vyskytují případy, kdy o prodloužení doby pobytu na vízum, resp. udělení víza, požádá cizinec, jenž nesplnil povinnosti vyplývající z ustanovení § 77 zákona o azylu. Tyto případy pak vyvolávají negativní kompetenční konflikty. Navrhovaná úprava vychází analogicky z ustanovení § 77 odstavec 7 zákona o azylu.

K bodu 56

k § 73 odst. 2

Praktické zkušenosti s aplikací uvedeného ustanovení ukázaly, že 30denní lhůta stanovená příslušnému krajskému soudu k rozhodnutí o žalobě, kterou podal cizinec umístěný v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, je s ohledem na potřeby provést všechny standardní soudní úkony příliš krátká. Je proto nanejvýš nutné při zachování speciálního režimu žádostí o azyl podávaných na letišti, který odpovídá standardu ve státech EU, prodloužit zde stanovenou lhůtu pro rozhodnutí soudu o žalobě. Předkládaná novela proto obsahuje změnu této lhůty ze 30 na 45 dní, která poskytuje nejen větší prostor pro rozhodování soudu, ale současně nezvyšuje přespříliš dobu pobytu žadatele o udělení azylu v přijímacím středisku tranzitního prostoru. Zrušení písmene c) je pak legislativně technická změna související s nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.)

K bodu 57

k § 73 odst. 3

Navržená úprava má odstranit nedostatek platné zákonné úpravy vzniklý v předcházejícím legislativním procesu, neboť nade vší pochybnost do zde uvedeného výčtu nutně patří jako jeden z typů rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení, i chybějící rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné.

K bodu 58

k § 77 odst. 2

Navrhované změny si kladou za cíl zpřesnit stávající zákonný text tak, aby jednoznačně určoval nejen postup žadatele o udělení azylu, ale i zúčastněných státních orgánů. Žadatel o udělení azylu bude nově namísto pouhého oznamování úmyslu změnit místo hlášeného pobytu žádat o souhlas s jeho změnou.

K bodu 59

k § 77 odst. 4

Legislativně technická úprava- legislativní zkratku „útvar policie“ se navrhuje zavést již v § 3a písm. a) bod 3 (viz novelizační bod 6.).

K bodu 60

k § 77 odst. 6

Cílem návrhu je odstranění problémů s doručováním písemností a obecně s dosažitelností žadatelů o udělení azylu. Vzhledem k problémům praxe se navrhuje jednak jasně stanovit okamžik „vzniku“ nového místa hlášeného pobytu, jednak založit žadateli o udělení azylu povinnost při každé změně pobytu na území vždy předložit ke kontrole správnímu orgánu vedoucímu řízení o jeho azylové žádosti průkaz žadatele o udělení azylu z hlediska kompletnosti a správnosti údajů v něm zaznamenaných.

K bodu 61

k § 77 odst. 8

Z důvodu jasnosti a souladu s aktuálním stavem organizace služby cizinecké a pohraniční policie je navrhováno přesně vymezit kompetenci Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu.

K bodu 62

k § 77 odst. 9

Legislativně-technická úprava související s vložením nového odstavce 6 do § 77.

K bodu 63

k § 78b až § 78d

Legislativně technická změna související s nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.). Vízum za účelem strpění pobytu na území nebude již udělováno.

K bodu 64 a 65

k § 79 odst. 2, 4 a 5

Zkušenosti z praxe ukazují, že stejně jako u pobytových středisek je potřeba umožnit ve výjimečných a odůvodněných případech výjimku v případě ubytování v přijímacích střediscích a integračních azylových střediscích a umožnit zde ubytování i jiných osob než žadatelů, u kterých se provádějí úkony podle § 46 (vstupní procedura), či azylantů. Toto řešení je praktické například, je-li žadatelem nezletilý cizinec, kdy je potřeba umožnit mu ubytování s rodičem nebo osobou blízkou. Navrhovaný odstavec 6 má umožnit Ministerstvu vnitra připravovat a realizovat především programy směřující k zajištění bezpečnosti azylových zařízení (jak se o tom ostatně zmiňuje i čl. 14 bod 2 Směrnice 2003/9/ES), tak i programy podporující harmonické vztahy k místnímu obyvatelstvu.

K bodu 66

k § 81 písm. b)

Podle návrhu má být strava 5 x denně poskytována všem dětem (tj. osobám mladším 18 let), nikoliv jen dětem do 15 let věku, jak je tomu podle současně platné právní úpravy.

K bodu 67

k § 81a

Po vzoru úpravy obsažené v § 147 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., se navrhuje do zákona o azylu doplnit zákaz některých činností, které nesmí vykonávat cizinec ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku, právě s ohledem na charakter takového střediska jako kolektivního ubytovacího zařízení, kde je potřeba v zájmu bezpečnosti zde ubytovaných osob a ochrany majetku tuto povinnost vyžadovat. Absence tohoto zákonného ustanovení pak způsobuje problémy při vymáhání dodržování těchto zákazů stanovených v ubytovacím řádu, přičemž se naráží na nedostatečnou oporu v zákoně. Odstavec 2 pak zakládá oprávnění ministerstva odebrat tyto nebezpečné předměty či látky a deponovat je po dobu pobytu žadatele o udělení azylu v přijímacím nebo pobytovém středisku. Stejně má ministerstvo postupovat i u věcí, které mu policie předala po provedení osobní prohlídky. Navraceny zpět nebudou pouze předměty, které se rychle kazí.

K bodům 68 a 69

k § 82 odst. 1, 3 a 4

S ohledem na problematickou dosažitelnost a zkontaktování se správního orgánu se žadatelem o udělení azylu hlášeným k pobytu v pobytovém středisku a dočasně pobývajícím mimo středisko na tzv. „propustce“ za účelem provedení nezbytných úkonů v azylovém řízení se navrhuje omezit stanovenou lhůtu 30 dnů pro opouštění tohoto azylového zařízení na 10 dní v kalendářním měsíci. Další případné opuštění pobytového střediska v rámci kalendářního měsíce (tj. na dalším 18 až 21 dnů podle délky měsíce) je v zásadě možné, ale bude již vázáno na souhlas ministerstva jako správního úřadu. Předkládaný návrh vychází z předpokladu, že se v této věci nepovede klasické správní řízení, resp., že v daném případě nejde vůbec o formu správního řízení ve smyslu § 9 nového správního řádu. V daném případě jde o opatření regulační povahy, jehož cílem je pouze regulovat opouštění pobytového střediska žadatelem o udělení azylu tak, aby požadavky cizince opouštět azylové zařízení byly rozumně usměrňovány v souladu s potřebami řízení – tedy aby nebránily řádnému provádění jednotlivých úkonů v azylovém řízení; nikoliv bránit žadateli v opuštění pobytového střediska. .K této úpravě vedly dosavadní negativní zkušenosti, kdy správní orgán nemůže zastihnout žadatele, aby mu např. mohl řádně doručit výzvu k pohovoru či doručit správní či soudní rozhodnutí, neboť při maximálním využívání výhod, které poskytuje toto ustanovení, žadatel může úspěšně prodlužovat azylové řízení nezávisle na vůli správního úřadu, a tím i svůj legální pobyt na území. Dále se navrhuje umožnit provozovateli pobytového střediska v případě návratu žadatele o udělení azylu v jiném než oznámeném či schváleném termínu poskytnout mu ubytování na nezbytnou dobu v souvislosti s možnostmi pobytového střediska v jiných než standardních podmínkách. Při opuštění pobytového střediska se žadatel o udělení azylu tzv. odbydluje. V případě, že se do pobytového střediska žadatel o udělení azylu vrátí v jiném termínu než je s ním počítáno a kdy je pro žadatele o azyl připraveno standardní ubytování, navrhuje se poskytnout mu na přechodnou dobu náhradní formu (nouzové) ubytování.

K bodu 70

k § 83 odst. 5

Zákon o azylu obsahuje v § 48 pouze rámcově povinnost žadatele o udělení azylu dodržovat ubytovací řád pro přijímací a pobytová střediska. Z povinnosti žadatele na straně jedné lze sice výkladem dovodit oprávnění ubytovatele kontrolovat dodržování tohoto řádu, ale s ohledem na problémy, které jsou s tímto obecným zmocněním spojeny, se jeví jako potřebné založit v zákoně výslovnou oporu pro oprávnění Ministerstva vnitra nebo provozovatele azylového zařízení kontrolovat dodržování ubytovacího řádu ze strany ubytovaného a založit i s tím spojené oprávnění vstupovat do místností určených pro ubytování.

K bodu 71

k § 84

Z platného znění § 84 se vypouští ustanovení písmene b) („Ministerstvo vnitra poskytuje obci příspěvek na úhradu neinvestičních nákladů základních škol, které navštěvují žadatelé o udělení azylu.“). Potřeba poskytovat takový příspěvek vznikla před rokem 2000, kdy tehdejší právní úprava nezohledňovala situaci obcí, provozujících základní školy navštěvované dětmi žadatelů o udělení azylu. S ohledem na úpravu obsaženou v novém školském zákoně se navrhuje, aby byl stávající § 84 písm. b) zákona o azylu vypuštěn.

V důsledku zrušení písmena b) je třeba § 84 legislativně-technicky přepracovat, jeho věcný obsah, pokud jde o písm. a), zůstává stejný. Do stanovení zákonné úpravy poskytování příspěvků obcím podle § 84 zákona o azylu (tj. do 1. ledna 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 325/1999 Sb.) nebyla nijak zohledněna existence azylového zařízení na území obce, přestože žadatelé o azyl užívají infrastruktury dané obce stejně, jako její obyvatelé a že obce s azylovým zařízením musí často řešit specifické problémy související s integračním procesem a prací v multikulturním prostředí. Obce, na území kterých byla situována azylová zařízení, tedy dostávaly v rámci přerozdělování státního rozpočtu finanční prostředky pouze na své obyvatele a užívání infrastruktury obcí žadateli o azyl nebylo v rámci těchto prostředků nijak zohledňováno. Tato absence zákonného ustanovení o kompenzaci nákladů obce spojených s užíváním její infrastruktury žadateli o azyl byla v minulosti suplována jinými více či méně vhodnými postupy, např. vkládáním (resp. sdružováním) finančních prostředků kapitoly Ministerstva vnitra při úpravách objektů a energetických rozvodů v obcích, přičemž tyto postupy byly následně předmětem kritiky externích kontrolních orgánů a Správa uprchlických zařízení musela v průběhu minulých let vynaložit značné úsilí při uvedení těchto záležitostí do odpovídajícího stavu. Výše uvedené skutečnosti ve svém důsledku znamenaly zásadní ztížení podmínek pro budování azylových zařízení, a tedy pro plnění závazků České republiky, vyplývajících z mezinárodních úmluv. Z tohoto důvodu byla v § 84 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, účinném od 1.1.2000, stanovena ministerstvu povinnost částečně se podílet na nákladech obce v rámci existence azylového zařízení na jejím území. Toto legislativní řešení bylo reakcí resortu na předchozí sedmiletou neúspěšnou snahu o to, aby v rámci přerozdělování státního rozpočtu obcím byla zohledněna existence azylových zařízení na území obcí, tedy aby žadatelé o azyl byli posuzováni jako obyvatelé obce. K plnění tohoto zákonného ustanovení přijala vláda ČR usnesení č. 294 ze dne 22.3.2000, kterým stanovila zásady pro poskytování příspěvku obci k částečné úhradě nákladů vynaložených za ubytování žadatelů v azylovém zařízení na jejím území a dále stanovila pro rok 2000 výši tohoto příspěvku na 7,- Kč za osobu a pobytový den. Výše příspěvku je stanovována každoročně usnesením vlády ČR, pro rok 2004 byla tato výše stanovena usnesením vlády ČR ze dne 7. ledna 2004 číslo 25 na částku 7,- Kč za osobu a pobytový den. Tento příspěvek je v současné době poskytován jako neinvestiční dotace na základě rozhodnutí ministra vnitra o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu. Je poskytován čtvrtletně (za předchozí čtvrtletí) na základě žádosti obce. Jeho výše je stanovována násobkem celkového počtu fyzických pobytových dnů žadatelů o azyl v azylovém zařízení a výše stanovenou částkou (7,- Kč na žadatele o azyl a pobytový den). Tento příspěvek není určen na úhradu nákladů na pohřbení zemřelých osob ubytovaných v azylovém zařízení, neboť jejich úhrada je upravena zákonem č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Předmětný příspěvek je vázán na existenci azylového zařízení na území obce, nikoliv na osobu žadatele o udělení azylu, která může pobývat, a samozřejmě i zemřít, na území kterékoliv obce. Podle § 25 písm. c) zákona o azylu se řízení o udělení azylu zastaví, jestliže účastník v jeho průběhu zemřel. Okamžikem smrti žadatel přestává být účastníkem azylového řízení, což znamená, že náklady vzniklé post mortem žadatele o udělení azylu, tedy po ukončení azylové procedury, nenese Správa uprchlických zařízení MV, neboť tato výlučně hradí náklady vzniklé během řízení o udělení azylu na území České republiky.

K bodu 72

k § 85a odst. 1

Navrhuje se vázat zánik platnosti víza uděleného podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na formulaci § 3d a násl. zákona o azylu upravujících udělování vstupního víza již na prohlášení o azylu, nikoliv až na podání žádosti o udělení azylu, jako je tomu podle současné právní úpravy.

K bodu 73

k § 86 odst. 1

Navrhované ustanovení má umožnitMinisterstvu vnitra předávat kopie pravomocných rozhodnutí o udělení či odnětí azylu Policii České republiky. Rozhodnutí by měla být Policii České republiky (Službě cizinecké a pohraniční policie) k dispozici pro účely vedení řízení o správním vyhoštění, neboť rozhodnutí ve věci azylu mohou být podkladem pro rozhodnutí vydaná v řízení o vyhoštění. Udělení či odnětí azylu implikuje legálnost či nelegálnost pobytu cizince na území. Zpravodajské služby poskytují Ministerstvu vnitra informace nebo stanoviska potřebná pro řízení podle zákona o azylu (§ 87) a proto je pro ně důležité vědět, jaký vliv měly tyto informace či stanoviska na výsledek azylového řízení. Informace o tom, kterým cizincům byl udělen nebo odejmut azyl, rovněž logicky kompletizují poznatky, které zpravodajské služby v oblasti azylu získávají; umožní též zpravodajským službám cíleněji a efektivněji využívat evidence a další zdroje informací, k nimž mají podle zákona o azylu přístup.

K bodu 74

k § 87 odst. 1

Návrh souvisí s novým správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.), kterým je opuštěna zásada materiální pravdy. Správní orgán nebude povinen zjistit přesně a úplně skutečný (objektivní) stav věci, ale podle § 3 nového správního řádu má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán bude zjišťovat podklady pro vydání rozhodnutí.

K bodu 75

k § 87 odst. 2

Navrhovaná novela zákona o azylu výslovně umožňuje Ministerstvu vnitra pověřit výkonem některých jeho kompetencí podle tohoto zákona organizační složku státu, kterou za tímto účelem Ministerstvo vnitra zřídilo - Správu uprchlických zařízení (SUZ). Informace, které SUZ takto získá a které se týkají například identifikace žadatele o azyl či jeho případného protiprávního chování, jsou pro plnění úkolů zpravodajských služeb cenné. Rovněž z hlediska SUZ mohou být informace získané od zpravodajských služeb důležité pro zajištění řádného provozu a bezpečnosti azylových zařízení (mohou tak být například včas zjištěny a potlačeny nelegální aktivity žadatelů o azyl). Zákon o azylu dosud upravuje výměnu informací mezi Ministerstvem vnitra, policií a zpravodajskými službami jen pro účely řízení podle tohoto zákona (§ 87). S ohledem na specifické postavení a úkoly SUZ se domníváme, že pro komunikaci mezi zpravodajskými službami a SUZ nelze zcela bezproblémově využít obecná ustanovení zákona o zpravodajských službách a proto se navrhuje zákona o azylu výše uvedeným způsobem doplnit.

K bodu 76

k § 87 odst. 6

Návrh souvisí s navrhovanou změnou § 77 odst. 2, podle něhož se místo oznamování úmyslu změnit místo hlášeného pobytu bude o souhlas se změnou žádat.

K bodu 77

k § 87 odst. 7

Navržený odstavec 7 má postihnout poměrně četně se vyskytující případy, kdy žadatel, aniž řádným způsobem ukončí probíhající azylovou proceduru, se přestane zdržovat na známé adrese a fakticky se dál řízení neúčastní nebo si nepřevezme rozhodnutí ve věci azylu, a kdy pak zůstanou u správního orgánu uloženy po ukončení řízení nevyžádané cestovní doklady žadatelů (pokud je odevzdali při zahájení řízení). Vzniká problém, jak s takovým dokladem naložit bez chybějícího zákonného zmocnění. Nejlepší variantou podle názoru zpracovatele je takovéto cestovní doklady (platné i neplatné) vrátit státu, který je vydal. Toto navrácení dokladů však z povahy věci nemůže učinit správní orgán rozhodující o udělení azylu, a tak vlastně neoprávněně poskytnout tomuto státu informaci, že jejich občan žádal o azyl; je proto potřebné, aby s takovými doklady naložil jiný orgán státu – policie - a vrátil tento pas příslušnému cizímu státu jako doklad na území nalezený, tedy bez uvedení, že jmenovaný zde žádal o azyl.

K bodu 78

k § 87a

Do odstavce 1 na systematicky vhodnější místo se navrhuje přesunout stávající ustanovení § 2 odst. 4 prvé věty (viz novelizační bod 2.) a upravit jej. Úprava spočívá především v tom, že na cizince se bude pohlížet jako na žadatele o udělení azylu pouze v případě, kdy má žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra odkladný účinek (viz návrh § 32 odst. 4). Účelem navrhovaného odstavce 2 pak je zákonem upravit tu situaci, která se v praxi azylového řízení objevuje a působí potíže v případě, kdy cizinec, jehož správní řízení o udělení azylu bylo pravomocně ukončeno, se domáhá na základě dokladu o podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu u místně příslušného krajského soudu udělení víza za účelem řízení o udělení azylu, a na základě informací dostupných z evidence a ostatně i z doručenek založených ve správním spisu se lze důvodně domnívat, že žaloba byla podána opožděně. Současný právní stav neumožňuje (viz § 2 odst. 3 zákona o azylu ve vazbě na § 32 odst. 3 zákona o azylu a § 32 správního řádu soudního) správnímu orgánu jiný postup, než i v případě evidentně opožděné žaloby udělit vízum za účelem řízení o udělení azylu, neboť postavení žadatele o udělení azylu má cizinec přímo ze zákona a po celou dobu soudního řízení, a to na základě faktu podání žaloby, aniž je potřeba posoudit, zda byla podána včas či nikoliv. Pokud tedy uplyne lhůta pro podání žaloby a cizinec neprokáže, že žalobu podal včas, ztrácí nárok na poskytování sociálních výhod spojených s postavením žadatele o udělení azylu.

K bodu 79

k § 88 odst. 1

Legislativně technická změna související s nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.) a zrušením víza za účelem strpění pobytu na území (novelizační bod 63.).

K bodu 80

k § 88 odst. 5

Současná právní úprava obsažená v zákoně o azylu neřeší otázku hrazení zdravotní péče azylantům v době bezprostředně po udělení azylu, tedy v době, kterou azylant nutně potřebuje pro vyřízení zdravotního pojištění. S ohledem na praktické zkušenosti se navrhuje, aby pro tyto první dny bylo poskytování zdravotní péče zabezpečeno obdobně jako u žadatelů o udělení azylu.

K bodu 81

k § 89a

Návrh legalizuje dnes již Správou uprchlických zařízení hrazené náklady na materiální vybavení dětí, které je potřebné pro výkon školní docházky.

K bodu 82

k § 92b a 92c

Řízení o udělení víza je typem správního řízení, v němž se rozhoduje o právech a povinnostech fyzických osob (cizinců), tj. řízením, na nějž se ve smyslu § 1 správního řádu vztahuje tento zákon. Zákon o azylu neobsahuje dosud ustanovení vylučující pro tento typ řízení působnost správního řádu. S ohledem na množství udělovaných víz, jejich povahu a minimální prostor pro správní uvážení při udělování těchto víz se navrhuje vyloučit řízení o nich z působnosti správního řádu.

Dále se stanoví, že Ministerstvo vnitra může pověřit výkonem svých oprávnění organizační složku státu, kterou za tím účelem zřizuje. Touto organizační složkou státu je Správa uprchlických zařízení.

K bodům 83 až 85

k § 93, 93a a 93b 

Stávající přestupky a správní delikty podle zákona o azylu byly upraveny podle vládou schválené koncepce správního trestání (usnesení vlády č. 162 ze dne 22. února 2002) s důrazem na konkrétnost objektivní stránky protiprávního jednání a specifikaci subjektu přestupku. Dále jsou navrhovány změny stávajících skutkových podstat přestupků dotčených např. navrhovanou změnou § 82 odst. 1 a v souvislosti s v novele nově ukládanými povinnostmi cizincům či žadatelům o udělení azylu je potřeba v případě jejich dobrovolného nesplnění založit v zákoně i odpovídající sankci, tedy považovat tato jednání za přestupek a sankcionovat je peněžní pokutou až do výše 2000 Kč.

K přechodným ustanovením

V důsledku navržené nepřípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.) je třeba upravit i přechodná ustanovení. Stanoví se způsob, jakým bude postupováno v případech již zahájených řízeních o kasačních stížnostech dosud neukončených, nebo v případech, kdy již započala běžet zákonná lhůta pro podání kasační stížnosti, ale také v případech, kdy do nabytí účinnosti zákona nebylo dosud písemně vyhotoveno a doručeno rozhodnutí, ale bylo vydáno. Nejvyšší správní soud bude rozhodovat podle dosavadních předpisů o takové kasační stížnosti, kterou stěžovatel podá proti rozhodnutí krajského soudu vydaného do dne účinnosti tohoto zákona. Stejným způsobem se řeší právní postavení takovýchto cizinců a s tím spojený pobytový režim a nároky (víza, poskytování zdravotní péče, finančního příspěvku, úhrady nákladů při dobrovolné repatriaci, ubytování atd.).

K ČÁSTI DRUHÉ

Platná ustanovení soudního řádu správního neumožňují právníkům nevládních organizací, specializujících se na právní poradenství žadatelům o azyl, zastupovat svoje klienty před krajskými soudy. Kromě zastupování advokátem a osob, vykonávajících specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, pokud se zastupování týká oboru jejich činnosti, sice s.ř.s umožňuje, aby se žalobce-žadatel o azyl nechal před krajským soudem zastoupit kteroukoli fyzickou osobou způsobilou k právním úkonům v plném rozsahu, soud však usnesením takové zastoupení nepřipustí, pokud tento obecný zmocněnec zastupuje v různých věcech opětovně. Toto omezení tak znemožňuje zastupovat právníkům specializovaných organizací svoje klienty-žadatele, které předtím zastupovali ve správním řízení, v řízení před krajským soudem. Toto omezení lze považovat za handicap žadatelů o azyl. Drtivá většina z nich si nemůže dovolit být před krajským soudem zastoupena advokátem, kteří se navíc často v azylové problematice neorientují, což je v řízení před soudem vůči protistraně znevýhodňuje. Umožnění takového zastupování s ohledem na odbornou specializaci právníků nevládních organizací (resp. občanských sdružení) výlučně na azylové a cizinecké právo, by přispělo nejen k vyšší právní ochraně žalobců-žadatelů, ale obecně i ke kultivaci projednávání jednotlivých případů (zejména pokud jde o odbornou stránku věci). Poukazujeme na případ občanských sdružení zabývajících se ochranou osob před diskriminací, kterým s.ř.s. umožňuje a to v dosti širokém rozpětí co do důvodů diskriminace, zastupování obětí diskriminace před soudem. Pokud bylo pravidlo zastupování advokáty prolomeno u zastupování obětí diskriminace specializovaným občanským sdružením, nevidíme žádné důvody či překážky, které by měly znemožňovat umožnění zastupování žadatelů o azyl právníky nevládních specializovaných občanských sdružení.

K ČÁSTI TŘETÍ

Legislativně technická změna související s nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu (novelizační bod 27.) a zrušením víza za účelem strpění pobytu na území (novelizační bod 63.).

K ČÁSTI ČTVRTÉ

Účinnost návrhu zákona je stanovena k 1. červenci 2005.

V Praze dne 26. ledna 2005

předseda vlády

ministr vnitra