zákon č. 354/2019 Sb.

K § 1

K odst. 1

Toto ustanovení obsahuje definici výkonu tlumočnické činnosti. Právní předpisy mohou požadovat, aby byly za určitých okolností provedeny tlumočnické úkony soudním tlumočníkem podle tohoto návrhu zákona, tedy s úředním razítkem. Zadavatelem může být jak orgán veřejné moci (např. soud, policie) tak i soukromoprávní subjekt. Bude-li zadavatelem orgán veřejné moci, bude se vždy jednat o soudního tlumočníka. Do evidence tlumočnických úkonů se budou zapisovat úkony, které tlumočník provedl jako soudní tlumočník podle tohoto zákona. Tedy v případě řízení před orgány veřejné moci či v případě, že je zadavatelem soukromoprávní osoba, avšak na základě povinnosti vyplývající z jiného právního předpisu. Tlumočení v případě, kdy je zadavatelem soukromoprávní osoba jako objednatel díla či příjemce služby, se do evidence zaznamenávat nebude. Jedná se například o tlumočení konference.

Jiná činnost (např. tlumočení bez soudního ověření, překlad apod.), i kdyby byla vykonávána subjektem oprávněným provádět tlumočnickou činnost, není tlumočnickou činností ve smyslu tohoto zákona. Pokud by však byla označena za soudní tlumočení, resp. za tlumočnickou činnost ve smyslu tohoto zákona, bylo by možno takové jednání považovat za přestupek.

Při provádění tlumočnického úkonu by měl soudní tlumočník věrohodně reprodukovat obsah toho, co bylo řečeno. Ústní projev soudního tlumočníka v cílové řeči by měl být zcela srozumitelný. Tlumočnický úkon by měl přesně odpovídat tlumočenému projevu, není možné cokoliv vynechat. Soudní tlumočník by se měl v průběhu soudního tlumočení přesvědčit, zda osoba, které tlumočí, rozumí tomu, co je jí tlumočeno.

Poslední věta odstavce prvního staví najisto, že úkony spojené s přepisem nebo překladem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jsou posuzovány jako tlumočnická činnost. Jedná se čistě o výkladové ustanovení, která má zabránit nejistotě při posuzování úkonů, zda se jedná o překladatelskou činnost či tlumočnickou. Výsledek je sice písemný, ale činnost jako taková vyžaduje dovednosti tlumočnické, nikoliv překladatelské. Soudní tlumočník pracuje s mluveným slovem. Musí být schopen filtrovat, rozumět a analyzovat mluvenostní jevy. Rovněž vyúčtování je u tohoto přepisu možné jedině v hodinách.

K odst. 2

Toto ustanovení upravuje definici výkonu překladatelské činnosti. Právní předpisy mohou požadovat, aby byly za určitých okolností provedeny překladatelské úkony soudním překladatelem podle tohoto zákona, tedy s úředním razítkem. Stejně jako u soudních tlumočníků, tak i v případě soudních překladatelů může být zadavatelem jak orgán veřejné moci (např. soud, policie) tak i soukromoprávní subjekt, který potřebuje úředně přeložit například oddací list. Některé zákony totiž vyžadují předložení úředně ověřeného překladu. V zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, je užíváno následující slovní spojení: „předložení úředně ověřeného překladu dokladu do českého jazyka tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků“. Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje následující ustanovení: „předložení dokladu včetně jeho překladu do českého jazyka provedeného tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků“.

Bude-li zadavatelem orgán veřejné moci, bude se vždy jednat o soudního překladatele. Do evidence překladatelských úkonů se budou zapisovat úkony, které překladatel provedl jako soudní překladatel podle tohoto zákona. Tedy v případě řízení před orgány veřejné moci či v případě, že je zadavatelem soukromoprávní osoba, avšak na základě povinnosti vyplývající z jiného právního předpisu. Překlad v případě, kdy je zadavatelem soukromoprávní osoba jako objednatel díla či příjemce služby, se do evidence zaznamenávat nebude a rovněž nebude opatřen překladatelskou pečetí, neboť se nebude jednat o překlad podle tohoto návrhu zákona. Jedná se například o překlad knihy.

Jiná činnost (např. překlad bez soudního ověření), i kdyby byla vykonávaná subjektem oprávněným provádět překladatelskou činnost, není překladatelskou činností ve smyslu tohoto zákona. Kdyby toto jednání bylo označeno jako soudní překlad, hledělo by se na toto jednání jako přestupek, kdy skutkovou podstatou je připojení překladatelské pečeti na jinou listinu, než je překladatelský úkon ve smyslu tohoto zákona. Za takový přestupek může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč nebo správní trest zákazu činnosti.

Překladatelský úkon by měl být funkčním ekvivalentem výchozího textu a přesně mu odpovídat. Není přípustné cokoliv vynechávat. Překladatelský úkon by měl odpovídat úpravě překládaného dokumentu.

Rozdělení tlumočnické a překladatelské činnosti

Postavení a činnost soudních tlumočníků se od dob přijetí stávající právní úpravy (zákona o znacích a tlumočnících) proměnily. Vysokoškolský studijní obor translatologie i výkon praxe absolventů tohoto oboru doznaly značného vývoje.

Dosud používaný termín „tlumočník“ vystihuje pouze činnost, kterou vykonává profesionálně připravený odborník v oboru tlumočení, tj. ústní konsekutivní nebo synchronní převod z jazyka výchozího do jazyka cílového, zatímco písemný převod (překlad) provádí odborník označený terminologicky správně jako překladatel. Tomuto terminologickému vymezení odpovídá i výkon praxe jednotlivých profesionálů, kteří se z velké většiny specializují pouze na jednu z uvedených činností, pro jejíž výkon byli odborně připraveni.

Na Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se vyučuje zvlášť překladatelství a zvlášť tlumočnictví, jakožto dvě rozdílné disciplíny.

Profese tlumočníka je hodně specifická, nestačí umět dobře jazyk, důležité je rychle porozumět a analyzovat projev mluvčího nejdůležitější je pohotovost. Zejména pak v rámci soudní řízení jsou důležité aspekty přímé interakce s obžalovaným, advokáty, svědky, soudcem, státním zástupcem.

Od překladatele se zase požaduje preciznost, neboť výsledný překlad se pak prolíná celým řízením. Na každou z těchto profesí jsou kladeny jiné nároky, samozřejmě není vyloučeno, aby jedna osoba byla zároveň překladatelem i tlumočníkem, avšak je nutné, aby ovládala dovednosti pro obě profese.

V zahraniční je takovéto rozdělení obvyklé, např. i v institucích EU jsou buď překladatelé (hlavně v Lucembursku) a zvlášť tlumočníci (v Bruselu, Štrasburku, Haagu); překladatelé netlumočí a tlumočníci nepřekládají, existuje Generální ředitelství pro překlady a Generální ředitelství pro tlumočení;

V praxi je velmi časté, že jsou vynikající tlumočníci, kteří nechtějí překládat a naopak. Tímto krokem se tedy reflektují i požadavky praxe. Rozdělením budou moci být řady soudních tlumočníků posíleny o kvalitní odborníky z jednoho nebo druhého oboru, které nyní nejsou soudními tlumočníky, protože nechtějí vykonávat tu druhou odbornost. Vyskytují se i případy, kdy někteří tlumočníci nejsou počítačově gramotní, mají problémy se zrakem, avšak jsou výbornými tlumočníky.

Možnost věnovat se pouze překládání je důležitá hlavně pro znevýhodněné skupiny tlumočníků a překladatelů; překladatelé (i tlumočníci) jsou zejména ženy a překládání se mohou věnovat i při péči o malé děti nebo starší rodiče, nemocné členy rodiny, dále pak překládat mohou i starší senioři, kteří jsou kvalitní a mají dlouholetou zkušenost, ale fyzicky je pro ně náročné se někam dopravovat a stát celý den u soudu. Z praxe víme, že existuje mnoho tlumočníků, kteří jsou starší i 80 let a stále jsou aktivní.

Závěrem je nutné poznamenat, že na základě ankety, kterou provedla, mezi svými členy Komora soudních tlumočníku je možné předpokládat, že ze současných jmenovaných většina tlumočníků bude i nadále chtít vykonávat obě profese.

Pokud by však zájem v návaznosti na rozdělení těchto profesí klesl, nebude to v praxi znamenat velký problém. V seznamu tlumočníků je vedeno přes 3 500 soudních tlumočníků, z čehož přibližně třetina tuto funkci vůbec nevykonává. V zemích s podobným počtem obyvatelstva jako má Česká republika, např. Rakousko, Švédsko, mají cca 600 soudních tlumočníků a nemáme informace, že by takový počet nebyl dostačující.

K § 2

K odst. 1 a 2

Explicitně se zde stanoví, že tlumočnickou činnost, resp. překladatelskou činnost není oprávněn vykonávat nikdo jiný než soudní tlumočník, resp. soudní překladatel. Pokud by se kdokoliv jiný vydával za subjekt oprávněný vykonávat tlumočnickou, resp. překladatelskou činnost, dopustil by se přestupku postižitelného podle tohoto zákona. A to platí i v případě, že by překladatel neoprávněně vykonával tlumočnickou činnost, na kterou nemá oprávnění nebo naopak by tlumočník vykonával překladatelskou činnost, na kterou nemá oprávnění.

K § 3

K odst. 1

Důležitou roli v životě neslyšících a hluchoslepých osob hraje tlumočník českého znakového jazyka a tlumočník pro komunikaci prostřednictvím dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob vycházejících z českého jazyka. Nejčastěji je taková osoba přítomna při jednáních s veřejnými institucemi. Tlumočení českého znakového jazyka a prostřednictvím dalších komunikačních systémů vycházejících z českého jazyka nemá v České republice zatím tak dlouholetou tradici jako tlumočení mluvených jazyků. Na tlumočníky českého znakového jazyka a tlumočníky pro komunikaci prostřednictvím dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob vycházejících z českého jazyka se proto přiměřeně vztahuje tento návrh zákona. V příloze č. 1 vyhlášky, kterou se stanoví seznam jazyků, vzdělání a délka praxe požadovaná pro výkon tlumočnické a překladatelské činnosti, jsou u českého znakového jazyka uvedeny i jeho specifické formy. A rovněž zde jsou specifikovány jednotlivé komunikační systémy vycházející z českého jazyka. V praxi totiž dochází často k tomu, že je pro konkrétního účastníka přizván tlumočník nevyhovující jeho komunikačním potřebám právě z toho důvodu, že byl objednán „tlumočník pro neslyšící“, aniž by byla specifikována forma českého znakového jazyka nebo uveden konkrétní komunikační systém vycházející z českého jazyka, kterému tento účastník rozumí. Tedy příslušný orgán veřejné moci nesprávně zvolí pro neslyšící či hluchoslepou osobu konkrétního tlumočníka. Pozice českého znakového jazyka, českého jazyka ve formě komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob a komunikace s těmito osobami je upravena v zákoně č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů. Proto není nutné v zákoně podrobněji specifikovat problematiku, která je již upravena v jiném právním předpise a je v tomto ustanovení učiněn pouze odkaz na zákon č. 155/1998 Sb.

K odst. 2

Toto ustanovení normativně ošetřuje převod sdělení ze zmíněných komunikačních systémů a rovněž do komunikačních systémů pro neslyšící a hluchoslepé cizince, kteří neovládají český znakový jazyk nebo komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházející z českého jazyka.

K odst. 3

Ustanovení o výkonu tlumočnické činnosti se použijí i pro překladatelskou činnost, není-li v zákoně stanovena pro překladatelskou činnost jiná speciální úprava. Toto obdobně platí i pro tlumočnický, resp. překladatelský úkon, neboť z definice tlumočnické/překladatelské činnosti vyplývá, že se touto činností rozumí provádění tlumočnických/překladatelských úkonů. Tam, kde zákon hovoří pouze o soudním tlumočníkovi, rozumí se tím rovněž soudní překladatel, pokud není výslovně uvedeno jinak. Pro situace před vznikem tlumočnického oprávnění, na které by se nemohlo výše uvedené vztáhnout, neboť se ještě nejedná o tlumočníka/překladatele ani o výkon této činnosti, se zakotvuje, že i pokud zákon mluví o tlumočnickém oprávnění (např. žádosti o něj), myslí se tím zároveň i překladatelské oprávnění. Tlumočnická činnost bude věcně oddělena od činnosti překladatelské, tedy že nebude automaticky znamenat, že každý soudní tlumočník je i soudní překladatel a naopak. 80 % ustanovení, tedy zákazů, povinností apod. je pro soudní tlumočníky a soudní překladatele stejná, a proto je v ustanovení § 3 odst. 1 normativně zakotveno, že kde tento zákon hovoří o soudním tlumočníkovi, myslí se tím i soudní překladatel, není-li dále stanoveno jinak. Např. právní úprava přestupků (skutkové podstaty) je rozdělena zvlášť pro soudní tlumočníky a zvlášť pro soudní překladatele, a to v ustanovení § 36 odst. 1 a 2. Dále ustanovení § 25 odst. 5 rozlišuje způsob provedení tlumočnického úkonu a náležitosti překladatelského úkonu, jejichž podrobnosti stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

Rovněž ustanovení § 32 diferencuje lhůtu pro předložení vyúčtování soudním tlumočníkem a jinou lhůtu pro předložení soudním překladatelem.

K § 4

K odst. 1

Tlumočník je oprávněn vykonávat tlumočnickou činnost pouze v jazyce, pro který má oprávnění, pokud by tlumočník vykonával tlumočnickou činnost v jiném jazyce, dopustil by se přestupku.

Tlumočnický a překladatelský úkon musí být proveden bez jakýchkoliv vad, tj. s formálními i materiálními vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby naplnil předpokládaný účel. Musí splňovat veškeré náležitosti, musí být proveden pečlivě, objektivně, nezaujatě, nezávisle. Rovněž musí být tlumočnické a překladatelské úkony provedeny včas a v jazyce, pro který je daný překladatel nebo tlumočník zapsán.

Subjekty vykonávající tlumočnickou a překladatelskou činnost musí tuto činnost vykonávat s odbornou péčí. Jde o nejvyšší možný standard péče, který je vyšší než běžná péče nebo péče řádného hospodáře. Občanský zákoník užívá pojmu odborná péče v ustanovení § 5, které zní „Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.“. Odbornou péčí se tedy rozumí schopnost jednat se znalostí a pečlivostí, která je spojena s určitým povoláním nebo stavem. K naplnění povinnosti jednat s odbornou péčí se vyžaduje zejména znalost příslušných právních předpisů (odbornost) a jednání v souladu s těmito předpisy, včetně povinnosti předcházet škodám. Takto vysoký standard výkonu činnosti má mimo jiné nastaven např. zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Odborná péče je neurčitým právním pojmem. Není možné vyjmenovat vše, co by taková činnost měla splňovat. Ústavní soud se k otázce neurčitosti právního pojmu ve spojitosti s výkonem činnost vyjádřil ve svém nálezu (IV. ÚS 3065/12-1), kdy konstatoval „K tomu Ústavní soud může pouze dodat, že dle jeho názoru je nemožné a nepraktické dovoláním požadovat, aby dovolací soud sestavil vyčerpávající seznam zahrnující každou eventualitu jednání pojišťovacího makléře, v němž by bylo možné spatřovat porušení "odborné péče", s níž měl pojišťovací makléř provádět svou zprostředkovatelskou činnost ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o pojišťovnictví, v rozhodném znění.“

Kromě odborné péče je vyzdvižen požadavek na nezávislý a nestranný výkon. Tlumočníci a překladatelé jsou esenciálním prvkem při soudním rozhodování. Míra participace těchto osob je v soudních řízeních velmi vysoká. Z tohoto důvodu je důležité, aby byl dán důraz na nestrannost a nezávislost soudního znalce.

K odst. 2

Soudní tlumočník i soudní překladatel musí vykonávat tlumočnickou činnost osobně, což ale nevylučuje možnost přibrat v případě potřeby konzultanta. Soudní tlumočník a soudní překladatel se nemůže nechat zastoupit jiným soudním tlumočníkem či soudním překladatelem. Pokud byl přibrán konzultant, i v tomto případě vždy zodpovídá za provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu soudní tlumočník či soudní překladatel.

K odst. 3

Sluchové postižené osobě je možné ustanovit tlumočníky dva, a to například neslyšícího tlumočníka mezi specifickou a standardní formou českého znakového jazyka a slyšícího tlumočníka mezi standardní formou českého znakového jazyka a češtinou (pro převod sdělení od neslyšícího tlumočníka orgánu veřejné moci a naopak). Častými vykonavateli tlumočení specifických forem českého znakového jazyka nebo tlumočení cizího znakového jazyka (tedy tlumočení pro neslyšící cizince), jsou totiž tlumočníci, kteří mají sami sluchovou vadu. Často jako jediní tlumočníci s požadovanou kompetencí.

K § 5

K odst. 1

Ustanovení vymezuje příslušnost správních orgánů. Správními orgány jsou ve věci výkonu tlumočnické a překladatelské činnosti předsedové krajských soudů a Ministerstvo spravedlnosti, ledaže stanoví tento nebo jiný zákon něco jiného (např. vedení trestního řízení proti soudnímu tlumočníkovi).

K odst. 2

Odstavec druhý vymezuje příslušný správní orgán, tedy předsedu krajského soudu, který má projednat a rozhodovat v záležitostech týkajících se tlumočnické a překladatelské činnosti, tedy jak v záležitostech samotných soudních tlumočníků a soudních překladatelů, tak i žadatelů o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o výkon v působnosti, která spadá do oblasti veřejné správy, a krajské soudy spadají podle § 1 odst. 1 správního řádu do kategorie jiných orgánů, použije se v řízeních týkajících se soudních tlumočníků a soudních překladatelů správní řád.

Předseda krajského soudu může vnitřním předpisem touto agendou pověřit některého ze svých spolupracovníků, zejména se předpokládá pověření místopředsedy krajského soudu nebo referentů příslušného soudního oddělení. Takový postup je v souladu se správním řádem. Pokud by veškerou agendu musel vykonávat osobně předseda nebo místopředseda krajského soudu, lze se důvodně domnívat, že by jej zaměstnávala až do té míry, že by se jiné své práci mohl věnovat pouze velice omezeně. Z tohoto důvodu rovněž příslušná část obecná části důvodové zprávy předpokládá, že na soudech by nově měli přibýt referenti, kteří budou mít vysokoškolské právnické vzdělání.

K odst. 3

Odstavec třetí upravuje místní příslušnost krajského soudu. Návrh zákona vychází z toho, že soudní tlumočník a soudní překladatel je fyzická osoba podnikající, a tudíž má rozhodující význam sídlo soudního tlumočníka a soudního překladatele, a to v souladu s ustanovením § 429 občanského zákoníku, který specifikuje sídlo podnikatele. V případě, že tlumočník či překladatel nebudou podnikateli (např. vysokoškolsky profesor, který je odborníkem v raritním jazyku, tuto činnost nemusí vykonávat soustavně) a nebudou mít sídlo, je rozhodující pro místní příslušnost hledisko trvalého pobytu. Pokud je soudní tlumočník, soudní překladatel nebo žadatel o zápis do seznamu cizinec, je pro určení příslušného soudu rozhodné místo pobytu podle druhu pobytu cizince nebo kontaktní adresa na území České republiky. Kontaktní adresou se má na mysli adresa, na které si soudní tlumočník, soudní překladatel, případně žadatel o zápis do seznamu přeje být kontaktován, avšak s ohledem na to, že tlumočníci a překladatelé budou mít povinně zřízenou datovou schránku, se nejedná o doručovací adresu. Adresa bude tedy primárně užívána pro účely náhrad.

K odst. 4

Ustanovení vymezuje působnost předsedy krajského soudu. Pro výše zmíněných pět největších oborů vykonávají předsedové soudů působnost v soudních obvodech, avšak u zbývajících oborů mají působnost celostátní.

K § 6

Ministerstvo na internetových stánkách (www.justice.cz) stanoví seznam jazyků. Budou zde uvedeny jazyky, ve kterých bude soudní tlumočník a soudní překladatel moci vykonávat tlumočnickou nebo překladatelskou činnost, tedy nejen mluvené jazyky, ale i český znakový jazyk a český jazyk ve formě komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob.

K § 7

K odst. 1

Tento odstavec upravuje podmínky, které zákon vymezuje pro vznik tlumočnického a překladatelského oprávnění. Soudním tlumočníkem a soudním překladatelem se může stát pouze fyzická osoba, která má požadované vzdělání a dostatečnou délku praxe v tlumočnické či překladatelské činnosti. Není rozhodné, zda je fyzická osoba občanem České republiky. Pokud se subjekt bude chtít stát soudním tlumočníkem nebo soudním překladatelem, bude muset úspěšně složit vstupní zkoušku. Průběh vstupní zkoušky blíže upravují následující ustanovení. Vzhledem k tomu, že má být zaveden právní nárok na zápis soudního tlumočníka a soudního překladatele do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů, je nutné stanovit přísnější a jasně daná kritéria pro vznik tlumočnického a překladatelského oprávnění, aby byl zabezpečen vysoký standard v této oblasti.

Dále musí být fyzická osoba bezúhonná, což v praxi znamená, že nesmí být odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin v souvislosti s výkonem znalecké činnosti (nehledí-li se na ni, jako by nebyla odsouzena). U úmyslných trestných činů tedy není rozhodné, zda byly spáchány v souvislosti s výkonem znalecké činnosti, ale jakýkoli spáchaný úmyslný trestný čin je překážkou výkonu znalecké činnosti. Takto nastavená bezúhonnost vylučuje osoby, které spácháním úmyslného trestného činu přišli o „mravní integritu“. U nedbalostních trestných činů je naopak doplněna podmínka souvislosti s výkonem znalecké činnosti.

Bezúhonnost a její prokazování je zakotvena v § 9.

Žadatelem o vznik tlumočnického (překladatelského) oprávnění může být i cizinec. V případě, že osoba není rodilým mluvčím, návrh zákona pamatuje na požadavek prokázat znalost českého jazyka, a to v rozsahu nutném pro výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti. Znalost českého jazyka se bude prokazovat dokladem o splnění zkoušky.

Návrh zákona dále vyžaduje, aby měl žadatel kontaktní adresu na území České republiky. Na této adrese musí být k zastižení příslušnými orgány, musí na ní přijímat poštu. Zároveň je tato adresa důležitá pro výpočet náhrad souvisejících s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti.

Žadatel musí být plně svéprávný a rovněž nesmí být na základě pravomocného rozhodnutí soudu v úpadku

Spáchal-li žadatel v uplynulých třech letech přestupek a následně mu byl uložen trest zákazu činnosti nebo pokuta ve výši nejméně 100 000 Kč za vyjmenované nejzávažnější přestupy, nesplňuje tím jeden z požadavků pro vznik tlumočnického či překladatelského oprávnění. Pokud budou splněny všechny výše taxativně uvedené podmínky předvídané zákonem, bude žadatel vyzván k účasti na vstupní zkoušce. Náležitosti, průběh, forma a způsob vykonání vstupní zkoušky je blíže specifikován v následujících ustanoveních tohoto zákona a v prováděcí vyhlášce.

K odst. 2 a 3

Soudní tlumočník a soudní překladatel má povinnost složit slib do rukou předsedy krajského soudu, a to bez jakékoliv výhrady. Po složení slibu předseda krajského soudu zapíše soudního tlumočníka a soudního překladatele do seznamu. Tento zápis je konstitutivního charakteru, neboť až zápisem vzniká tlumočnické či překladatelské oprávnění. V případě, že by soudní tlumočník či soudní překladatel vykonával tlumočnickou nebo překladatelskou činnost před zápisem této osoby do seznamu, jednalo by se o porušení tohoto zákona. Slib skládají i osoby uvedené v ustanovení § 17, které jednorázově vykonávají tlumočnickou či překladatelskou činnost, a to do rukou orgánu, který ji ustanovil. Pokud osoby uvedené v ustanovení § 13 chtějí vykonávat tlumočnickou nebo překladatelskou činnost i v České republice a splní požadavky vyžadované zákonem, musí složit slib do rukou předsedy krajského soudu.

K odst. 4

Jednou z podmínek pro vznik tlumočnického a překladatelského oprávnění je podle odstavce 1 rovněž prokázání znalosti českého jazyka v rozsahu nutném k výkonu tlumočnické a překladatelské činnosti v případě, že subjektem žádajícím o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů nebude rodilý mluvčí. Pouze úspěšné složení jazykové zkoušky a předložení dokladu o jejím splnění, bude zakládat vznik tlumočnického nebo překladatelského oprávnění u osob, které nejsou rodilým mluvčím, ovšem za předpokladu splnění i ostatních zákonem vyžadovaných podmínek. Potřebnou úroveň znalosti českého jazyka stanoví Ministerstvo školství vyhláškou.

K § 8

K odst. 1

Ustanovení vymezuje odbornou způsobilost žadatele o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Chce-li fyzická osoba vykonávat tlumočnickou nebo překladatelskou činnost, musí mimo jiné splnit i podmínku požadovaného vzdělání a požadované délky praxe. Je požadováno minimálně magisterské nebo inženýrské vysokoškolské vzdělání, pokud takové vzdělání nelze získat, tak nejvyšší dosažené vzdělání.

Žadatel dále musí úspěšně absolvovat státní jazykovou zkoušku pro obor tlumočnický nebo překladatelský, pokud žadatel studovat vysokou školu, která nebyla zaměřena na studium jazyka, pro který žádá o zápis. Povinnost složení státní jazykové zkoušky se vztahuje také na osoby, jejichž mateřským jazykem je daný jazyk. Pro zápis je nutné získat 5 let aktivní tlumočnické praxe.

Podmínkou pro zápis je dále absolvování doplňkového studia pro tlumočníky a překladatele v oblasti práva. Doplňkové studium je pořádáno právnickými fakultami, např. Právnická fakulta Univerzity Karlovy pořádá doplňkové studium, kdy je kurz koncipován jako interdisciplinární studium se zaměřením na praktické znalosti a dovednosti překladatelů, přičemž obsahová náplň vychází z jednotlivých právních odvětví nebo s nimi souvisí. Odborné přednášky z českého práva jsou vedeny učiteli právnické fakulty, případně jsou zváni přednášející z praxe podle odborného právnického zaměření. Praktické překladatelské dovednosti jsou převážně v kompetenci učitelů odborného jazyka z katedry cizích jazyků Právnické fakulty UK, popř. zkušených tlumočníků a překladatelů.

Pokud je to nezbytné k výkonu činnosti s odbornou péčí, je nutné získat osvědčení o odborné způsobilosti, příkladem může být absolvování studijního programu Tlumočnictví českého znakového jazyka na vyšší odborné škole, nebo absolvování kvalifikačního akreditovaného kurzu zaměřeného na tlumočení českého znakového jazyka v rozsahu minimálně 400 hodin, nebo zkouška z profesní kvalifikace tlumočníka českého znakového jazyka dle Národní soustavy kvalifikací. Rovněž musí tato osoba složit vstupní zkoušku, kterou se ověřují především znalosti právních předpisů, které upravují tlumočnickou a překladatelskou činnost a dále způsob provedení tlumočnického úkonu a náležitosti překladatelského úkonu. Bližší specifikaci vstupní zkoušky upravuje ustanovení § 10 a prováděcí vyhláška.

K odst. 2

Odstavec druhý pak slouží jako výkladové ustanovení k pojmu aktivní odborné praxe. Aktivní odbornou praxí se tedy rozumí výkon odborných činností související s daným jazykem, a to po ukončení vysokoškolského studia, popřípadě jiného nejvyššího dosažitelného vzdělání.

K odst. 3

Odstavec třetí promítá do zákona o soudních tlumočnících úpravu o uznávání odborné kvalifikace z členských států Evropské Unie, a to v návaznosti na zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

K odst. 4

Odstavec čtvrtý zakotvuje možnost udělení výjimky žadateli, který nesplnil výše předepsané podmínky. Výjimku může udělit ministerstvo. Takové ustanovení je nutné zejména pro odstranění případné tvrdosti zákona. Již v současné době se vyskytly případy, kdy splnění podmínky vzdělání nebo praxe bylo nepřiměřeně přísné. Samozřejmě je vždy nutné, aby byly ostatní podmínky splněny v takové míře, která dává dostatečnou záruku, že znalecká činnost bude vykonávána s odbornou péčí.

K odst. 5

Byl-li tlumočník potrestán trestem zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu tlumočnické činnosti, musí znovu úspěšně vykonat vstupní zkoušku, a to nejpozději do 2 let od vykonání trestu zákazu činnosti nebo od upuštění jeho zbytku. Ustanovení o vstupní zkoušce podle § 10 se použijí přiměřeně. Ode dne vykonání trestu zákazu činnosti do doby úspěšného složení opakované vstupní zkoušky je oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost pozastaveno.. Návrh je částečně inspirován právní úpravou obsaženou v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, kdy je podle tohoto zákona podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dále prokázání zdravotní a psychické způsobilosti.

K § 9

K odst. 1

Toto úvodní ustanovení pro otázku bezúhonnosti stanoví, že za bezúhonnou nelze podle tohoto zákona považovat osobu, která byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin, který byl spáchán v souvislosti s výkonem tlumočnické činnosti. Bylo-li ovšem pravomocné odsouzení zahlazeno, považuje se i pro účely tohoto zákona za bezúhonnou.

K odst. 2

Toto ustanovení legislativně zakotvuje povinnost příslušného předsedy krajského soudu opatřit si způsobem umožňujícím dálkový přístup výpis z evidence Rejstříku trestů jakožto doklad, který prokazuje bezúhonnost žadatele. Pokud se tedy bezúhonnost dokládá výpisem z Rejstříku trestů, nemusí jej dokládat sám žadatel, ale příslušný orgán má povinnosti si tento doklad opatřit sám.

K odst. 3

Tento odstavec upravuje další způsoby, jakými je možno prokázat bezúhonnost fyzické osoby ve specifických případech.

Písmeno a) stanoví, že žadatel, který se v posledních třech letech zdržoval déle než tři měsíce na území některého státu, je povinen v rámci prokazování bezúhonnosti předložit výpis z evidence trestů daného státu, nebo, je-li to možné, výpis z Rejstříku trestů, v jehož příloze by byly obsaženy informace z evidence trestů jiného státu . Tímto postupem se zjednodušuje proces prokazování bezúhonnosti občanů členských států Evropské unie nebo osob, které mají nebo měly na území Evropské unie bydliště, s ohledem na existenci rámcového rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009 o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy a rozhodnutí Rady 2009/316/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS) podle článku 11 rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV.

Fyzická osoba, která není občanem České republiky, bude muset v souladu s písmenem b) bezúhonnost prokázat rovněž v tomto ustanovení vymezenou písemností. (Tím není vyloučena aplikace písm. a) tohoto odstavce, splní-li tato osoba podmínku, že v posledních třech letech se zdržovala nepřetržitě alespoň tři měsíce na území jiného státu, kterého není občanem).

K odst. 4

Nastane-li situace, kdy stát nevydává výpis z evidence trestů, případně jiný rovnocenný doklad podle odstavce 3, který by prokazoval bezúhonnost žadatele, je tento žadatel povinen předložit čestné prohlášení o bezúhonnosti.

K odst. 5

Pokud se občan České republiky nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, po dobu delší než tři měsíce v členském státu Evropské unie, není nutné předkládat výpis z evidence tohoto státu, jelikož jsou tyto informace obsaženy v Rejstříku trestů.

K odst. 6

Toto ustanovení vyžaduje, aby poskytované údaje obsažené v dokladu prokazujícím bezúhonnost žadatele podle odstavce 3 a 4 byly co nejaktuálnější, tedy aby v okamžiku podání žádosti o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů nebyly starší než 3 měsíce. A zároveň stanoví, že doklady musejí být přeloženy úředně ověřeným překladem do českého jazyka.

K odst. 7

Předseda krajského soudu může vyzvat žadatele o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů, aby kromě dokladů prokazujících bezúhonnost předložil i rozhodnutí o odsouzení. Bude se jednat především o situace, kdy krajský soud ze získaných dokladů a výpisů zjistí, že žadatel již byl odsouzen a bude tak potřeba dále zjistit, za jaký trestný čin. Tedy zda se nejedná o trestný čin spáchaný ve spojitosti s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti.

K § 10

K odst. 1

Nově se zavádí vstupní zkouška, jakožto jedna z podmínek pro vznik tlumočnického či překladatelského oprávnění. Vstupní zkoušku bude organizovat Justiční akademie. Bude se jednat o jednodenní kurz, na jehož závěru budou všichni účastníci skládat závěrečný test, test bude obsahovat uzavřené otázky. Žadatel vybere jednu správnou odpověď ze tří uvedených možností. Absolvováním vstupní zkoušky dojde především k přezkoušení všeobecných znalostí týkajících se tlumočnické a překladatelské činnosti s důrazem na znalosti právní úpravy související s tlumočnickou a překladatelskou činností a s řízením, ve kterém je možno provádět tlumočnické a překladatelské úkony, a dále kupříkladu náležitostí překladatelského úkonu a dalších znalostí. Pokud bude podána jedna žádost, ve které bude uvedeno vícero jazyků, vykoná žadatel zkoušku pouze jednou. Aby mohl žadatel absolvovat školení a následně vstupní zkoušku, bude povinen uhradit správní poplatek. Další podrobnosti o způsobu, formě, obsahu a průběhu této zkoušky budou blíže specifikovány ve vyhlášce.

K odst. 2

Vzhledem ke skutečnosti, že vstupní zkouška bude totožná pro všechny jazyky, zákon umožní žadateli, aby v případě podání žádosti o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů pro jiný jazyk, než pro který je doposud zapsán, mu byla úspěšně absolvovaná vstupní zkouška uznána i pro tento druhý jazyk za podmínky, že doposud neuplynuly více než tři roky od jejího složení.

K odst. 3

Pokud žadatel splní všechny podmínky vyžadované zákonem a uhradí správní poplatek za absolvování vstupní zkoušky, bude mu umožněno vykonat vstupní zkoušku nejpozději do šesti měsíců ode dne doručení žádosti. Dnem doručení žádosti se má na mysli den, kdy bylo vůči příslušnému krajskému soudu učiněno podání. Po naplnění určitého počtu žadatelů bude žadatel vyzván k absolvování vstupní zkoušky, která se bude konat minimálně dvakrát do roka.

K odst. 4 a 5

Pokud nastane situace, že žadatel ve zkoušce neuspěje, má možnost do jednoho měsíce ode dne, kdy se o svém neúspěchu dozvěděl, požádat předsedu krajského soudu o její opakování, které se může konat nejdříve po uplynutí šesti měsíců ode dne konání zkoušky, ve které nebyl úspěšný. Správní poplatek ve výši 3 000 Kč je žadatel povinen uhradit nejen za první pokus, ale i za její opakování.

Cílem je zavést a udržet vysokou kvalitu soudních tlumočníků a soudních překladatelů, kteří budou tlumočnickou a překladatelskou činnost vykonávat na vysoké úrovni, precizně a bez jakýchkoliv nedostatků, a proto je možno zkoušku opakovat pouze jednou. Pokud nastane situace, že neúspěšný žadatel nepodá žádost o opakování vstupní zkoušky nebo ani při opakované zkoušce neuspěje, má možnost požádat si o vznik tlumočnického či překladatelského oprávnění nejdříve po uplynutí pěti let ode dne konání zkoušky, ve které neuspěl. Po uplynutí této lhůty bude mít žadatel opětovně pouze dva pokusy.

K odst. 6

V návaznosti na ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu zákon o soudních tlumočnících a soudních překladatelích stanoví, že příslušný předseda krajského soudu za účelem vykonání vstupní zkoušky žadatelem přeruší řízení. Toto ustanovení správního řádu umožňuje, aby zvláštní zákony stanovily další případy nad rámec správního řádu, kdy správní úřad přeruší řízení. O přerušení řízení se vydává usnesení. Jedná se o úkon, kterým se upravuje vedení správního řízení, a proto je vyloučeno z přezkumu podle soudního řádu správního.

K odst. 7

Zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky, která upraví podrobnosti o způsobu, formě, obsahu a průběhu zkoušky.

K § 11

K odst. 1

Zápisem do seznamu vzniká tlumočnické a překladatelské oprávnění. Zápis soudního tlumočníka a soudního překladatele do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů má konstitutivní účinky. Nikdo nemůže vykonávat tlumočnickou či překladatelskou činnost dříve, než je do seznamu příslušným krajským soudem zapsán.

K odst. 2

Žadatel podává žádost o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů prostřednictvím elektronického formuláře příslušnému krajskému soudu. Tento formulář zveřejní Ministerstvo spravedlnosti na svých internetových stránkách. Formulář bude zveřejněn dálkovým přístupem, ovšem vyplněný formulář bude možné zaslat jakýmkoliv způsobem. Díky tomuto elektronickému formuláři dojde ke zjednodušení administrace, a to jak na straně samotných žadatelů, tak i na straně krajských soudů. Přílohu žádosti bude tvořit profesní životopis a další doklady prokazující splnění podmínek rozhodných pro vznik tlumočnického či překladatelského oprávnění podle ustanovení § 7. Žádost je možné podat pro jediný jazyk, ale i pro vícero jazyků zároveň.

K odst. 3

Pokud bude ze strany příslušného předsedy krajského soudu po splnění všech předepsaných podmínek žádosti vyhověno, dojde k zápisu žadatele do seznamu soudních tlumočníků či soudních překladatelů. Rozhodnutí se písemně nevyhotovuje a nabývá právní moci zápisem tlumočníka či překladatele do seznamu. Pouze v opačném případě, tj. nebudou-li splněny všechny podmínky rozhodné pro zápis, vyhotoví se rozhodnutí. Má tak být zajištěn efektivnější a rychlejší způsob zápisu žadatele, který má být proveden po splnění všech podmínek a následného složení slibu, a to do deseti pracovních dnů. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

K odst. 4

Vyhověl-li předseda krajského soudu žádosti o zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů vydá soudnímu tlumočníkovi (soudnímu překladateli) po splnění všech zákonných předpokladů tlumočnickou (překladatelskou) průkazku, kterou bude moci prokázat svoji totožnost. Zároveň mu bude vydáno potvrzení opravňující ho ke zhotovení tlumočnické nebo překladatelské pečetě. Bližší podrobnosti budou upraveny v prováděcí vyhlášce.

K odst. 5

Dojde-li ke změně skutečností, na jejichž podkladě došlo k zápisu do seznamu, musí tyto změny soudní tlumočník i soudní překladatel nahlásit předsedovi krajského soudu, který jeho žádosti původně vyhověl. Změna v těchto skutečnostech může vést k tomu, že subjekt již nadále nebude splňovat podmínky pro výkon tlumočnické či překladatelské činnosti. Poruší-li subjekt tuto oznamovací povinnost, dopustí se tím přestupku postižitelného podle tohoto zákona.

K odst. 6

Osoba zapsaná v seznamu soudních tlumočníků či soudních překladatelů musí po celou dobu zápisu splňovat požadavky rozhodné pro vznik tlumočnického či překladatelského oprávnění. Pokud budou zjištěny jakékoliv nedostatky, může být daný subjekt ze strany příslušného krajského soudu vyzván k jejich nápravě, je-li taková náprava z povahy věci možná a zároveň, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. V této výzvě mu bude zároveň stanovena lhůta, ve které je povinen tak učinit. Pokud daný subjekt nezjedná nápravu nebo nebude možné tento stav zhojit například v případě absence bezúhonnosti, bude ze strany příslušného krajského soudu vyškrtnut ze seznamu.

K § 12

K odst. 1

Tento odstavec stanovuje, za jakých podmínek může být fyzická osoba z jiného členského státu Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, která má tlumočnické nebo překladatelské oprávnění obdobné tomu, které mají subjekty v České republice, zapsána do seznamu soudních tlumočníků nebo soudních překladatelů i v České republice. Tyto osoby jsou povinny úspěšně absolvovat rozdílovou zkoušku a prokázat znalost českého jazyka. Zavedení tohoto opatření je v souladu s unijním právem [tzv. kompenzační opatření podle § 10 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů]. Rozdílová zkouška se koná v češtině. Po jejím složení bude Ministerstvem spravedlnosti uznána její kvalifikace. Bližší podrobnosti budou stanoveny ve vyhlášce. Po splnění všech těchto podmínek bude tato osoba zapsána do seznamu jako soudní tlumočník nebo soudní překladatel. Na tyto osoby se pak budou vztahovat stejné práva a povinnosti jako na soudní tlumočníky a soudní překladatele zapsané v seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů.

K odst. 2

Rozdílovou zkouškou budou ověřovány obdobné znalosti jako vstupní zkouškou, nad rámec vstupní zkoušky může být v rámci rozdílové zkoušky kladen větší důraz kupříkladu na české právní předpisy a různé druhy řízení, ve kterých by mohlo dojít k využití služeb soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Bližší podrobnosti stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Ustanovení o vstupní zkoušce se použijí obdobně i pro zkoušku rozdílovou, jedná se především o pozastavení řízení, lhůty pro účast na rozdílové zkoušce či možnost opakování této zkoušky.

K odst. 3

Znalost českého jazyka se prokazuje obdobně, jako je tomu potřeba k prokázání znalosti českého jazyka, jakožto podmínky pro výkon tlumočnické činnosti podle § 7, tedy dokladem.

K odst. 4

Osoba uvedená v odstavci 1 musí složit do rukou předsedy krajského soudu nebo jím pověřené osoby slib, a to bez výhrady. Text slibu je stejný jako u soudního tlumočníka a soudního překladatele, kterému vzniklo oprávnění podle § 7. I tyto osoby mohou tlumočnickou či překladatelskou činnost vykonávat až ode dne složení slibu.

K § 13

K odst. 1

Podle tohoto ustanovení je příslušný předseda krajského soudu povinen vždy pozastavit výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti, a to ex offo nebo na žádost soudního tlumočníka a soudního překladatele. Výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti je možné pozastavit na určitou dobu, proto musí být vždy specifikována i konkrétní lhůta, na kterou se tlumočnické nebo překladatelské oprávnění pozastavuje.

Jedná se tedy o tyto situace:

a) bylo zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti, a to do doby pravomocného skončení trestního stíhání,

b) soudní tlumočník nebo soudní překladatel byl vzat do vazby nebo nastoupil do výkonu trestu, a to po dobu trvání výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, nebo

c) o pozastavení činnosti sám soudní tlumočník a soudní překladatel písemně požádá a uvede, na jakou dobu má být tlumočnické nebo překladatelské oprávnění pozastaveno.

K odst. 2

Zákon umožňuje rovněž fakultativně pozastavit výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti, a to podle okolností každého případu. Cílem tohoto ustanovení je zejména zajistit aktuálnost údajů zapisovaných do seznamu. Jedná se o dlouhodobé zdravotní či jiné závažné problémy a rovněž o zahájení řízení týkajícího se omezení svéprávnosti.

K odst. 3

Jedná-li se o případy, kdy si soudní tlumočník či soudní překladatel požádal o pozastavení tlumočnického oprávnění, zákon pro takové případy stanovuje nejdelší možnou lhůtu na tři roky s tím, že lze danou žádost opakovat, maximálně však na dobu šesti let. Může ji podat maximálně dvanáctkrát na dobu půl roku, šestkrát na jeden rok, třikrát na dva roky, dvakrát na tři roky, atp. Tato doba pozastavení tlumočnického či překladatelského úkonu se vždy uvede v příslušném rozhodnutí. Pominou-li důvody (např. rodinné, zdravotní, dlouhodobý pobyt v zahraničí), pro které bylo tlumočnické nebo překladatelské oprávnění pozastaveno, je osoba provádějící výkon tlumočnické či překladatelské činnosti oprávněna požádat o ukončení tohoto pozastavení.

K odst. 4

Nastane-li situace, že je soudnímu tlumočníkovi či soudnímu překladateli pozastaven výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti, je povinen neprodleně informovat všechny své zadavatele dosud neprovedených tlumočnických nebo překladatelských úkonů vzhledem k tomu, že po dobu pozastavení výkonu této činnosti nesmí činit jakýkoliv úkon, který by směřoval k provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu. Předseda krajského soudu má možnost zjistit z evidence počet neprovedených tlumočnických či překladatelských úkonů. Má-li však soudní překladatel rozpracovány některé překladatelské úkony, je povinen je dokončit, případně je doplnit či blíže vysvětlit. Výjimku tvoří jen případy, kdy by dokončení tohoto úkonu bylo v rozporu s důvodem pozastavení výkonu překladatelské činnosti, např. zahájené trestní stíhání v souvislosti s výkonem překladatelské činnosti, nástup do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, vážné zdravotní problémy. Na překladatelských úkonech, které byly zadány, ale ještě na nich nezačal pracovat, již ani začít pracovat nesmí. Nastane-li situace, že je soudnímu překladateli pozastaveno oprávnění provádět překladatelskou činnost, zakotvuje toto ustanovení rovněž povinnost soudnímu překladateli vrátit zpět zadavateli veškeré podklady, které od něj obdržel za účelem provedení překladatelského úkonu. Důvodem je skutečnost, aby si zadavatel mohl ze seznamu soudních překladatelů vybrat včas jinou vhodnou osobu, která překladatelský úkon provede. Tato povinnost se však nevztahuje na soudní tlumočníky, neboť zpravidla žádné podklady pro tlumočnickou činnost u sebe nemají. Maximálně si nějaké dokumenty ofotí ze spisu, což není potřeba vracet, jelikož se nejedná o originály.

K odst. 5

Předseda krajského soudu je podle tohoto ustanovení povinen neprodleně, nejpozději však do deseti pracovních dnů, provést editaci údajů, které se týkají pozastavení tlumočnického či překladatelského oprávnění nebo ukončení tohoto pozastavení. Tedy je nutné zaznamenat nejen samotnou skutečnost, že bylo tlumočnické nebo překladatelské oprávnění pozastaveno, ale i dobu, na jakou se tak stalo. Lhůta deseti dnů se počítá ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která zakládá povinnost zaznamenat změnu údajů zapisovaných v seznamu, tedy do deseti pracovních dnů ode dne, kdy příslušné rozhodnutí nabylo právní moci.

K odst. 6

Proti rozhodnutí o pozastavení tlumočnického nebo překladatelského oprávnění je vyloučen suspenzivní účinek takového odvolání. Odvolání se tudíž přiznává pouze devolutivní účinek. O odvolání proti rozhodnutí příslušného krajského soudu rozhoduje Ministerstvo spravedlnosti. Vyloučení odkladného účinku podaného odvolání je normativně zakotveno v tomto ustanovení s ohledem na existenci naléhavého veřejného zájmu na tom, aby osoba, které bylo pravomocně pozastaveno tlumočnické nebo překladatelské oprávnění, nemohla dále vykonávat tlumočnickou či překladatelskou činnost. Je zde totiž vysoká pravděpodobnost, že by výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti mohla být způsobena jiným osobám vážná újma, např. v případě pozastavení tlumočnického nebo překladatelského oprávnění z důvodu zahájení trestního stíhání, které bezprostředně souvisí s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti.

K odst. 7

Odstavec sedmý míří na situace, kdy byl tlumočníkovi uložen trest zákazu činnost, tento trest byl vykonán, avšak aby byl tlumočník znovu oprávněn provádět tlumočnickou činnost, je nutné, aby znovu složil vstupní zkoušku. Do doby, než tyto podmínky tlumočník splní, bude jeho oprávnění pozastaveno ex lege.

K § 14

K odst. 1

Tlumočnické a překladatelské oprávnění může zaniknout na základě rozhodnutí nebo na základě zákona. Odstavec první upravuje situace, kdy předseda krajského soudu zruší tlumočníkovi oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost. Tyto případy jsou natolik závažné, že pokud jen některá z předvídaných situací pod písmeny a) až c) nastane, je nutné, aby oprávnění k výkonu tlumočnické činnosti zaniklo.

Důvodem pro zánik oprávnění je skutečnost, že osoba již přestala splňovat podmínky pro vznik samotného oprávnění.

V případě většiny podmínek pro zápis do seznamu se jedná o skutečnost, kde si lze představit, že předseda krajského soudu uplatní postup dle odstavce 2, jedná-li se o takovou podmínku, kterou lze za přiměřený čas napravit. Stejně nedostatek dle písm. b) nedoložení dokladu o uzavření povinného pojištění lze zhojit, avšak musí zde být přihlédnuto ke všem okolnostem případu, protože není možné, aby subjekt dlouhodobě vykonával znaleckou činnost v situaci, kdy není řádně pojištěn.

Dalším případem je situace, kdy nebylo tlumočníkovi pozastaveno oprávnění, ale zároveň nemůže ze závažných důvodů dlouhodobě vykonávat tlumočnickou činnost nebo ji nemůže vykonávat řádně (s ohledem na další skutečnosti – např. nepobývá na území ČR). Není účelem, aby v seznamu zůstávaly zapsány osoby, které dlouhodobě činnost nevykonávají, a tudíž ztrácejí kontakt s touto profesí a mají nedostatek praktických zkušeností.

K odst. 2

Nastane-li jeden z důvodů stanovených v odstavci jedna, je předseda krajského soudu povinen soudního tlumočníka a soudního překladatele před rozhodnutím o zániku vyzvat k nápravě a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, avšak pouze za podmínky, že je tato náprava možná a zároveň nehrozí nebezpečí z prodlení. V opačném případě předseda krajského rovnou přistoupí k rozhodnutí.

Zhojit lze kupříkladu skutečnost, že soudní tlumočník a soudní překladatel nedoložil doklad o uzavřeném pojištění pro případ povinnosti nahradit újmu apod.

Naopak mezi případy, které nelze zhojit, patří zdravotní a jiné závažné důvody, pro které soudní tlumočník či soudní překladatel nemůže dlouhodobě vykonávat tlumočnickou či překladatelskou činnost, pokud nedošlo k pozastavení této činnosti. Cílem tohoto opatření je, aby v seznamu nezůstávaly zapsány subjekty, které dlouhodobě tlumočnickou nebo překladatelskou činnost neprovádí, a tudíž ztrácejí kontakt s touto profesí a mají nedostatek praktických zkušeností.

K odst. 3

Odstavec 3 upravuje zánik oprávnění na základě vlastní žádost (oznámení) nebo na základě zákonem presumované skutečnosti. Je-li o ukončení činnosti požádáno, předseda krajského soudu musí takovéto žádosti vyhovět. K zániku oprávnění rovněž dochází v případě, tlumočník zemřel.

K odst. 4 a 5

Nastane-li situace, že soudnímu tlumočníkovi nebo soudnímu překladateli zanikne oprávnění, je povinen vrátit bez zbytečného odkladu veškeré podklady zadavateli, aby si zadavatel mohl včas vybrat jinou vhodnou osobu, která tlumočnický nebo překladatelský úkon provede.

Rovněž je povinen vrátit tlumočnickou nebo překladatelskou pečeť a průkaz tlumočníka či překladatele příslušnému předsedovi krajského soudu, aby osoby po vyškrtnutí nebo výmazu nemohly i nadále vykonávat tlumočnickou či překladatelskou činnost. Porušení této povinnosti je považováno za přestupek podle tohoto zákona, za který lze uložit peněžitý správní trest. Povinnost vrátit podklady, tlumočnickou či překladatelskou pečeť a průkaz tlumočníka nebo překladatele se vztahuje i na právního nástupce v případě, že soudní tlumočník či soudní překladatel zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

K § 15

K odst. 1

Současný seznam znalců a tlumočníků bude nahrazen elektronickým seznamem znalců a dále elektronickým seznamem soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Správcem toho seznamu bude Ministerstvo spravedlnosti. Editační přístup bude mít jak Ministerstvo spravedlnosti, tak i jednotlivé krajské soudy. Zapisovat se zde budou údaje, které se budou týkat jak stávajících tlumočníků, tak i nových soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Seznam se bude skládat ze dvou částí, a to veřejné části a části neveřejné. Veřejné údaje budou přístupné prostřednictvím internetových stránek Ministerstva spravedlnosti, a to z důvodu snadnějšího výběru nejvhodnějšího soudního tlumočníka či soudního překladatele. Zveřejňováno bude i uložení správního trestu, přičemž toto uveřejnění by mělo působit preventivně na soudní tlumočníky a soudní překladatele. Možnost uveřejnění správních trestů má působit jako motivace, aby tlumočnické a překladatelské úkony byly provedeny co nejkvalitněji.

K odst. 2

Do neveřejné části seznamu má přístup Ministerstvo spravedlnosti a jednotlivé krajské soudy, a to především z důvodu plnění funkce správního úřadu. Na základě odůvodněné žádosti zaslané na Ministerstvo spravedlnosti může být přístup do neveřejné části seznamu umožněn i jiným orgánům veřejné moci. Jedná se zejména o soudy, které budou soudní tlumočníky a soudní překladatele ustanovovat pro potřeby řízení u nich vedených. Dále se může jednat o orgány činné v trestním řízení, které soudní tlumočníky a soudní překladatele využívají v rámci své činnosti nebo v případě, že bude vedeno trestní řízení proti zapsanému soudnímu tlumočníkovi nebo soudnímu překladateli.

K odst. 3

Subjekty vykonávající tlumočnickou nebo překladatelskou činnost mají právo nahlížet jak do veřejné části seznamu, tak i do části neveřejné. Přístup ke všem údajům jim bude umožněn jen v rozsahu týkajícím se jejich osoby.

K § 16

K odst. 1

Do veřejné části seznamu se povinně zapisují taxativně stanovené údaje. Jako povinný údaj se zde zapisuje cizí jazyk, případně jazyky, ve kterých smí být zapsanou osobou prováděna tlumočnická nebo překladatelská činnost (a to včetně jazyka českého). Pokud má soudní tlumočník či soudní překladatel zapsáno více cizích jazyků, je oprávněn tlumočit či překládat i mezi těmito jazyky navzájem. Soudní tlumočník a soudní překladatel automaticky tlumočí či překládá do českého jazyka nebo z jazyka českého. Z tohoto důvodu se navrhuje do seznamu zapisovat mezi jazyky, v nichž je soudní tlumočník a soudní překladatel oprávněn vykonávat tlumočnickou a překladatelskou činnost, rovněž jazyk český. V tomto duchu bude prováděcí předpis upravovat rovněž náležitosti tlumočnické a překladatelské pečeti. Dále se zde zapisuje kontaktní adresa, kontaktní údaje jako telefonní číslo či identifikátor datové schránky. Kromě toho se zde zaznamenává datum zápisu do tohoto seznamu a údaj o tom, zda subjekt vykonávající tlumočnickou nebo překladatelskou činnost byl zapsán podle tohoto zákona nebo podle zákona o znalcích a tlumočnících. Zároveň jsou zde zapsány údaje o spáchaném přestupku a uložených správních trestech. Údaje týkající se přestupku a za něj uloženého správního trestu se zaznamenávají do veřejné části seznamu pouze po dobu 5 let poté, co rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci. Po uplynutí této lhůty budou tyto údaje přesunuty do neveřejné části seznamu. Pokud došlo k pozastavení tlumočnické nebo překladatelské činnosti, zapíše se tento údaj rovněž do seznamu, a to včetně doby, na kterou je tlumočnické nebo překladatelské oprávnění pozastaveno a kdy se tak stalo. Rovněž bude zapsáno konkrétní ustanovení zákona, podle kterého došlo k tomuto pozastavení.

K odst. 2

Za účelem zajištění lepšího kontaktu se soudním tlumočníkem a soudním překladatelem si tyto subjekty mohou rovněž nechat zapsat do veřejné části seznamu svou adresu elektronické pošty či odkaz na internetové stránky týkající se jejich vlastní tlumočnické nebo překladatelské činnosti. Soudním tlumočníkům a soudním překladatelům byla rovněž dána možnost ke zvážení, zda si do veřejné části seznamu nechají zapsat specializaci, která by měla být ku prospěchu zadavatelům, kterým může pomoci při rozhodování o tom, kterého soudního tlumočníka či soudního překladatele zvolit. Tato specializace však nemá vliv na rozsah oprávnění. Pouze je to určitý způsob, kterým může daná osoba dát vědět, že je odborníkem pro jistou oblast. Specializací se rozumí, že soudní tlumočník nebo soudní překladatel má dostatečné odborné znalosti potřebné pro provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu v konkrétní specifické oblasti (např. právo, technologie, chemie, stavebnictví, apod.).

K odst. 3

V tomto odstavci se uvádí údaje, které se do seznamu zapisují jako údaje neveřejné, neboť nebyl shledán důvod, aby tyto údaje byly uveřejněny a mohly do něj nahlížet osoby, kterých se netýkají. Jinou skutečností, která je potřebná pro výkon dohledu a která se zapisuje do této neveřejné částí seznamu, se má na mysli provedení kontroly překladatelského úkonu, obdržení stížnosti a způsob jejího vyřízení apod.

K odst. 4

Způsob přidělování identifikačních čísel osob bude nově upraven v § 26 odst. 4 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení se identifikační číslo osoby přidělí na základě elektronického požadavku příslušného agendového místa, přičemž agendovým místem, na základě jehož požadavku bude soudnímu tlumočníkovi a soudnímu překladateli vydáno identifikační číslo osoby, bude v daném případě nově Ministerstvo spravedlnosti - viz § 24 písm. a) bod 1 zákona č. 111/2009 Sb., nikoli příslušný krajský soud, jako tomu bylo doposud, avšak soud přidělí toto číslo prostřednictvím ministerstva

K odst. 5 a 6

Nastane-li jakákoliv změna v údajích, které se zapisují do seznamu, ať už jako údaj veřejný či neveřejný, je soudní tlumočník i soudní překladatel povinen tuto změnu nahlásit příslušnému krajskému soudu, a to do deseti pracovních dnů ode dne, kdy nastala tato změna. Předseda krajského soudu provede neprodleně editaci této změny v seznamu. To neplatí, jedná-li se o vyjmenované změny, které by si měl státní orgán zjistit sám. Vzhledem ke skutečnosti, že je seznam veden centrálně, provedená změna se zobrazí u všech krajských soudů. Zároveň by měl být ke každé nahlášené změně údajů doložen doklad, který tuto změnu prokazuje.

K § 17

K odst. 1

Toto ustanovení vymezuje údaje, které jsou vedeny v informačním systému evidence obyvatel a které jsou nezbytné pro fungování seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů.

K odst. 2 až 5

Tato ustanovení zakládají povinnost vyjmenovaných správních úřadů, soudů a veřejnoprávních korporací sdělovat Ministerstvu spravedlnosti údaje, které vedou v evidencích jimi spravovaných a které jsou nezbytné pro řádné vedení seznamu.

K § 18

K odst. 1

Soudní tlumočník a soudní překladatel nesmí provést tlumočnický a překladatelský úkon, pokud lze mít pochybnost o tom, že by ho provedl zcela objektivně, nestranně, nezaujatě a aby z tohoto úkonu byla vyloučena jakákoliv předpojatost, která by, ať už pozitivně či negativně, ovlivnila jakoukoliv část tlumočnického nebo překladatelského úkonu. Tlumočnický a překladatelský úkon nesmí být proveden, pokud existuje pochybnost, že by soudní tlumočník či soudní překladatel nebyl při výkonu činnosti nestranný, a to pro poměr k věci, zadavateli, orgánu veřejné moci, účastníkovi řízení či jeho zástupci.

K odst. 2

Jakýkoliv důvod podjatosti je soudní tlumočník i soudní překladatel povinen sdělit zadavateli. Není rozhodující, zda se bude jednat o zadavatele soukromoprávního nebo orgán veřejné moci. Důvod podjatosti musí být oznámen neprodleně potom, co se o něm soudní tlumočník a soudní překladatel dozvěděl. Vzhledem k tomu, že důvod podjatosti se může objevit kdykoliv během provádění tlumočnického a překladatelského úkonu, oznamovací povinnost se vztahuje na celou dobu tohoto úkonu, jelikož i během jeho provádění mohou vyjít najevo skutečnosti, na které se budou důvody podjatosti vztahovat, i když nebyly dříve známé.

K odst. 3

Pokud si soudní tlumočník či soudní překladatel přibere konzultanta, i na tuto osobu se bude vztahovat oznamovací povinnost, pokud vyjdou najevo skutečnosti, které budou zakládat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Konzultant oznamuje svou pochybnost o jeho nepodjatosti soudnímu tlumočníkovi či soudnímu překladateli, nikoliv však zadavateli. Soudní tlumočník a soudní překladatel ji poté přetlumočí zadavateli. Zadavatel totiž musí s přibráním konzultanta vždy vyslovit souhlas.

K § 19

K odst. 1

V tomto odstavci je taxativní výčet důvodů, pro které je soudní tlumočník a soudní překladatel povinen odmítnout provést tlumočnický nebo překladatelský úkon, a to jak pro orgán veřejné moci, tak i pro soukromoprávního zadavatele.

Bylo-li tlumočnické nebo překladatelské oprávnění pozastaveno, ať už na vlastní žádost či ex offo, nesmí být tlumočnická či překladatelská činnost vykonávána, a to až do ukončení tohoto pozastavení.

Pokud nemá soudní tlumočník a soudní překladatel zapsán v seznamu jazyk, pro který byl zadavatelem vyzván, aby v něm provedl tlumočnický nebo překladatelský úkon, nemůže v tomto jazyce provést vyžádaný úkon. Tato okolnost je důvodem pro odmítnutí tlumočnického nebo překladatelského úkonu. V opačném případě by se soudní tlumočník a soudní překladatel dopustil přestupku.

Má-li soudní tlumočník a soudní překladatel zadáno velké množství tlumočnických nebo překladatelských úkonů, které ještě nejsou provedeny, je tato skutečnost důvodem pro odmítnutí výkonu další tlumočnické nebo překladatelské činnosti, jelikož dále zadané úkony by nebylo možné provést řádně a včas, nebo by byly provedeny na úkor ostatních tlumočnických či překladatelských úkonů. Pokud orgán veřejné moci jakožto zadavatel tlumočnického nebo překladatelského úkonu vyzve soudního tlumočníka či soudního překladatele, aby pro něj provedl tlumočnický nebo překladatelský úkon, a oslovený soudní tlumočník či soudní překladatel odmítne provést tento úkon, neměl by být schopen například pár dní poté přijmout zadání tlumočnického nebo překladatelského úkonu od soukromoprávního zadavatele. Pokud by se tak stalo, bylo by takové jednání vyhodnoceno za porušení ustanovení tohoto zákona, a tudíž za jednání, které by mohlo směřovat ke správnímu potrestání. Vzhledem k této skutečnosti je na místě, aby soudy aktivně nahlížely do evidence tlumočnických a překladatelských úkonů a kontrolovaly, zda soudní tlumočníci a soudní překladatelé neprovádí tlumočnické a překladatelské úkony pouze pro soukromoprávní subjekty a zda tedy neodmítají zadání od orgánů veřejné moci. Objektem tohoto opatření jsou spíše soudní tlumočníci a soudní překladatelé z frekventovaných jazyků, kteří tuto činnost pro orgán veřejné moci prakticky ani nechtějí vykonávat, ale titul soudního tlumočníka nebo soudního překladatele využívají spíše v konkurenčním boji k získání prestiže.

K odst. 2

Odstavec 2 rozšiřuje možnosti odmítnutí podání znaleckého úkonu o fakultativní důvody. V případě, že nastanou okolnosti předvídané odstavcem 1, je tlumočník povinen odmítnou provést úkon, a to vždy. Pokud je zadavatelem orgán veřejné moci, může tlumočník dále odmítnout jen z důvodů uvedených v odstavci 2. Soudní tlumočník a soudní překladatel by měl důvod odmítnutí na žádost orgánu veřejné moci doložit a orgán veřejné moci by měl tento důvod prověřit. Jedná-li se o soukromoprávního zadavatele tlumočnického nebo překladatelského úkonu, toto ustanovení se neaplikuje, jelikož v takovém případě platí smluvní volnost stran.

Mezi tyto fakultativní důvody odmítnutí výkonu tlumočnické nebo překladatelské činnosti patří závažné zdravotní okolnosti (dlouhodobá nemoc) či závažná rodinná situace (např. dlouhodobý pobyt v zahraničí). Trvá-li tato překážka dlouhodobě, příslušnému krajskému soudu je dáno oprávnění pozastavit tlumočnické nebo překladatelské oprávnění, případně vyškrtnout soudního tlumočníka a soudního překladatele ze seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Mezi důvody odmítnutí rovněž patří mimořádné a neočekávané pracovní povinnosti. Např. zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí je nečekaně zcela pracovně vytížen a tato situace mu v danou chvíli neumožňuje v případě potřeby soudu vykonávat tlumočnickou činnost. Zároveň i jiný zákon může stanovit další důvody odmítnutí.

K § 20

K odst. 1

Soudní tlumočník a soudní překladatel při své činnosti od zadavatelů získává podklady pro jeho činnost, které obsahují osobní a někdy i velmi důvěrné informace, jejichž obsah musí být jiným osobám utajen. Soudní tlumočník i soudní překladatel musí o těchto informacích zachovávat mlčenlivost nejen při provádění tlumočnického nebo překladatelského úkonu, ale i po jeho skončení tak, aby se neoprávněné osoby k těmto informacím nemohly dostat. Mlčenlivosti může být zproštěn pouze zadavatelem. Je zde ovšem stanovena výjimka pro tlumočnický nebo překladatelský úkon provedený v trestním řízení, resp. pouze na úkony provedené mezi obhájcem a obviněným v rámci trestního řízení, kdy povinnosti mlčenlivosti nelze soudního tlumočníka nebo soudního překladatele zprostit. A to s ohledem na čl. 5 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010, o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení, který stanoví soudním tlumočníkům a soudním překladatelům povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděli při tlumočení a překladech poskytovaných na základě této směrnice. Směrnice totiž neumožňuje je zprostit mlčenlivosti.

K odst. 2

Tento odstavec upravuje, že i na konzultanta popř. další osobu, která se dostala do kontaktu s příslušným překladatelským či tlumočnickým úkonem (např. sekretářka), se vztahuje povinnost mlčenlivosti. I v tomto případě může tyto osoby povinnosti mlčenlivosti zprostit pouze zadavatel. Povinnost mlčenlivosti se na další osoby vztahuje ve stejném rozsahu jako na soudní tlumočníky a soudní překladatele. O této povinnosti musí být poučeni soudním tlumočníkem či soudním překladatelem, který nese za jejich poučení odpovědnost.

K odst. 3

Povinnost mlčenlivosti neplatí bezvýjimečně. V tomto odstavci se uvádí, na které případy se tato povinnost nevztahuje. Jedná se o využití těchto informací pro vědecké či vzdělávací účely, avšak za podmínky, že budou použity v anonymizované podobě a přiměřeným způsobem. Rovněž povinnost mlčenlivosti neplatí, pokud informace mají být využity jako důkaz před orgánem veřejné moci a dále vůči orgánu dohledu.

K odst. 4

I v tomto ustanovení je uvedena výjimka, kdy neplatí povinnost mlčenlivosti. Bude-li zahájeno v souvislosti s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti řízení proti osobě, která provedla tlumočnický či překladatelský úkon nebo bude v této souvislosti zahájeno řízení proti zadavateli, povinnost mlčenlivosti se na tyto případy nebude vztahovat. To platí i na spory mezi těmito osobami. Doposud se tyto osoby nemohly účinně bránit vzhledem k tomu, že nebyly povinnosti mlčenlivosti v těchto případech zproštěny, resp. zadavatel odmítal zpracovatele tlumočnických či překladatelských úkonů zprostit povinnosti mlčenlivosti, a to zejména, když šlo o spor mezi samotným zadavatelem a těmito osobami.

K odst. 5

V tomto ustanovení se prolomuje povinnost mlčenlivosti soudního tlumočníka a soudního překladatele jakožto daňového subjektu. Toto ustanovení je potřeba učinit s ohledem na kontrolní hlášení podle zákona o dani z přidané hodnoty či v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb. Soudní tlumočník a soudní překladatel nesmí správci daně sdělit konkrétní podrobnosti o tlumočnickém či překladatelském úkonu. Mohou být sděleny informace, které se týkají zadavatele, jazyka, ve kterém byl tlumočnický nebo překladatelský úkon proveden etc. Analogická právní úprava je obsažena i v zákoně o advokacii.

K § 21

K odst. 1

Pokud soudní tlumočník a soudní překladatel způsobil v rámci své činnosti újmu, je povinen ji nahradit, a to i v případě, že byla tato újma způsobena konzultantem nebo jinou pomocnou osobou, kterou si přizval, aby mu pomohla provést tlumočnický nebo překladatelský úkon v náležité kvalitě. Na povinnost nahradit způsobenou újmu se vztahuje i obecná právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

K odst. 2

V tomto odstavci je obsažen liberační důvod pro to, aby byl soudní tlumočník a soudní překladatel zproštěn povinnosti nahradit způsobenou újmu. Postačuje, aby soudní tlumočník či soudní překladatel prokázal, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Prokázání této skutečnosti je na straně soudního tlumočníka či soudního překladatele, nikoliv na subjektu, kterému byla způsobena újma.

K § 22

K odst. 1

Soudní tlumočník a soudní překladatel má povinnost být pojištěn pro případ povinnosti nahradit újmu způsobenou v souvislosti s výkonem tlumočnické a překladatelské činnosti, a to po celou dobu jeho činnosti. Soudní tlumočník a soudní překladatel jsou povinni posoudit možné újmy, které mohou způsobit a limit pojistného plnění těmto možným újmám přizpůsobit. Soudní tlumočníka a soudní překladatel se musí dopojistit v případě, že bude provádět tlumočnický nebo překladatelský úkon, který se týká např. uzavření kupní smlouvy, ve které bude uvedena vysoká kupní cena. Co se týká tlumočnické či překladatelské činnosti ad hoc, tlumočníci provádějící jednorázově tlumočnickou nebo překladatelskou činnost nemusí být pojištěni. Bude to zcela dobrovolná záležitost, jelikož např. soud by nemusel nikoho u minoritních jazyků sehnat.

K odst. 2

Na tomto místě je normativně zakotveno zmocnění pro vydání prováděcí vyhlášky Ministerstvem spravedlnosti pro stanovení minimálních limitů pojistného plnění.

K odst. 3

V tomto ustanovení jsou taxativně stanoveny lhůty, ve kterých je soudní tlumočník a soudní překladatel povinen předložit příslušnému krajskému soudu doklad, který bude prokazovat skutečnost, že byla uzavřena pojistná smlouva pro případ povinnosti nahradit újmu, kterou by soudní tlumočník a soudní překladatel mohl výkonem své činnosti způsobit. Pokud tento doklad ve stanovené lhůtě nedoloží, bude vyškrtnut ze seznamu ex offo a následně nebude již oprávněn tlumočnickou nebo překladatelskou činnost vykonávat.

Bude-li soudní tlumočník a soudní překladatel zapsán do seznamu, je povinen předložit doklad do 60 pracovních dnů od tohoto zápisu. Následující roky je povinen dokládat uzavřené pojištění pro případ povinnosti nahradit újmu do konce kalendářního roku, který bude předcházet roku, na nějž se bude pojištění vztahovat. Nastane-li jakákoliv změna, která bude zakládat povinnost změny pojištění, je povinen doklad o uzavřeném pojištění doložit do jednoho týdne ode dne, kdy došlo ke změně zakládající povinnost změny pojištění. Změnou, která zakládá povinnost změny pojištění, se rozumí zejména rozšíření či zúžení počtu jazyků, ve kterých je soudní tlumočník nebo překladatel oprávněn vykonávat tlumočnickou nebo překladatelskou činnost. Ve lhůtě jednoho týdně bude soudní tlumočník a soudní překladatel povinen doložit doklad o uzavřeném pojištění, pokud si jej od něj vyžádá předseda krajského soudu.

K § 23

Soudní tlumočník a soudní překladatel je oprávněn přizvat si k provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu další osobu, tzv. konzultanta, který má přispět svými znalostmi a dovednostmi k řádnějšímu provedení tlumočnického či překladatelského úkonu, pokud není v možnostech a schopnostech soudního tlumočníka či soudního překladatele provést tento úkon samostatně. O konzultanta přibraného k posouzení zvláštních dílčích otázek se bude jednat v případě, kdy například bude soudem ustanoven soudní tlumočník nebo soudní překladatel, který se specializuje zejména na medicínu a bude muset přeložit odborný text týkající se stavebnictví. Vzhledem k tomu, že soudní tlumočník ani soudní překladatel ustanovený orgánem veřejné moci není oprávněn (až na taxativně stanovené výjimky uvedené v § 23 tohoto zákona) odmítnout provést tlumočnický či překladatelský úkon, je povinen přijmout zadání k provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu, i když se jedná o obor, ve kterém nemá zapsanou specializaci. Navíc zapsaná specializace neomezuje tlumočnické a překladatelské oprávnění. Vzhledem ke skutečnosti, že takto ustanovený soudní tlumočník či soudní překladatel bude potřebovat poradit s odbornou terminologií vztahující se ke stavebnictví, přizve si k posouzení těchto zvláštních dílčích otázek konzultanta. Zadavatel musí vyslovit souhlas, avšak nerozhoduje o výběru této osoby. Tlumočník či překladatel má nárok na náhradu hotových výdajů spojených s přibráním konzultanta a rovněž na náhradu za ztrátu času. Konzultant není placen zadavatelem.

K § 24

Zakotvuje se oznamovací povinnost tlumočníka, a to vůči předsedovi krajského soudu. V případě, že dojde ke změně skutečností, které mohou mít vliv na pozastavení nebo zánik oprávnění, je tlumočník povinen informovat předsedu krajského soudu. Je tak povinen učinit neprodleně, tedy obratem poté, co skutečnosti nastanou. Zpravidla bude nutné předsedu krajského soudu informovat v řádu několika dní, zákon stanoví krajní limit, a to 10 pracovních dní. Pokud by tak tlumočník neučinil, vystavuje se postihu za přestupek.

K § 25

Aby nedocházelo k nepřiměřenému navyšování nákladů za provedení tlumočnického či překladatelského úkonu, je zde normativně zakotveno, že orgán veřejné moci zpravidla vybere a ustanoví takového soudního tlumočníka či soudního překladatele, který má sídlo nebo kontaktní adresu v obvodu krajského soudu, v němž má orgán veřejné moci sídlo nebo pracoviště, a to s přihlédnutím ke specializaci a časovým dispozicím soudního tlumočníka nebo soudního překladatele, resp. časovým potřebám zadavatele. Tedy aby takto vybraný soudní tlumočník a soudní překladatel byl co nejblíže orgánu veřejné moci a tím nedocházelo ke zbytečnému nárůstu nákladů při provádění tlumočnického a překladatelského úkonu, což má zejména význam u tlumočnických úkonů, kdy se musí tlumočník dostavit osobně k příslušnému orgánu veřejné moci. Nechal-li si soudní tlumočník či soudní překladatel zapsat do seznamu údaj týkající se jeho specializace, soud při výběru nejvhodnější osoby přihlédne k této specializaci. Zapsaná specializace tak má usnadnit orgánu veřejné moci výběr při ustanovování soudního tlumočníka či soudního překladatele tak, aby zadaný tlumočnický či překladatelský úkon byl co nejkvalitněji proveden. Bude-li soudní tlumočník zapsán například pro specializaci právo a následně bude ustanoven orgánem veřejné moci pro provedení tlumočnického úkonu při hlavním líčení v trestní věci, jednoznačně bude provedený tlumočnický úkon proveden precizněji než soudním tlumočníkem, který provádí tlumočnické úkony zejména v jiné specializaci, např. ve stavebnictví.

Před samotným ustanovením soudního tlumočníka a soudního překladatele orgán veřejné moci předem (zpravidla telefonicky) kontaktuje vybraného soudního tlumočníka či soudního překladatele, aby s ním probral zadání tlumočnického nebo překladatelského úkonu a termín pro jeho provedení. Otázku souhlasu s jeho ustanovením není třeba projednávat, jelikož soudní tlumočník nesmí orgánu veřejné moci bezdůvodně odmítnout provést tlumočnický úkon. V praxi se stává, že orgán veřejné moci ustanoví soudního tlumočníka, aniž by s ním dopředu projednal provedení tohoto úkonu. Takto ustanovený soudní tlumočník se může v dané době zdržovat v zahraničí a z tohoto důvodu termín pro provedení tlumočnického úkonu není schopen dodržet, jelikož se o svém ustanovení dozví až po svém návratu ze zahraničí. Z důvodu efektivní spolupráce mezi orgánem veřejné moci a soudním tlumočníkem a soudním překladatelem je telefonický kontakt na soudního tlumočníka a soudního překladatele uveden jako veřejný údaj v seznamu.

Dále se normativně zakotvuje, že požádá-li soudní překladatel (nebo soudní tlumočník provádějící tlumočnický úkon v písemné formě) o prodloužení lhůty pro provedení překladatelského úkonu, lze jeho žádosti ve výjimečných případech vyhovět. Zjistí-li však orgán veřejné moci z elektronicky vedené evidence překladatelských úkonů, že soudní překladatel dokončil v době od zadání překladatelského úkonu do dne žádosti o prodloužení lhůty překladatelský úkon pro soukromoprávní subjekt, který mu byl zadán později než překladatelský úkon orgánem veřejné moci, žádosti by nemělo být vyhověno. Žádá-li soudní překladatel opakovaně o prodloužení lhůty pro provedení překladatelského úkonu, je možné mu vyhovět pouze za předpokladu, že průtahy v jeho činnosti nebyly způsobeny důvody na straně soudního překladatele. Může se jednat zejména o případy, kdy soudnímu překladateli nebyla poskytnuta součinnost jiných osob nebo orgánu veřejné moci například tím, že mu tyto osoby neposkytly doklady potřebné pro provedení překladatelského úkonu.

Vyžádá-li si orgán veřejné moci předběžnou kalkulaci ohledně výše odměny a náhrad, které si provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu vyžádá, je soudní tlumočník a soudní překladatel povinen takové vyčíslení zpracovat.

K § 26

K odst. 1

V tomto ustanovení je uvedena situace, která muže nastat v případě, kdy orgán veřejné moci potřebuje ustanovit soudního tlumočníka či soudního překladatele pro jazyk, který doposud není zapsán v seznamu jazyků uvedeném v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky, neboť doposud se nevyskytla potřeba takové tlumočnické či překladatelské úkony zadávat anebo v případě, kdy není pro daný jazyk zapsán žádný soudní tlumočník nebo soudní překladatel. Patří sem i případy, kdy vhodný soudní tlumočník nebo soudní překladatel nemůže provést tlumočnický nebo překladatelský úkon například z důvodu pozastavení tlumočnického nebo překladatelského oprávnění. Rovněž je sem možné zahrnout i případy, kdy by provedení tlumočnického či překladatelského úkonu bylo spojeno s nepřiměřenými náklady nebo obtížemi, např. když soudní tlumočník nebo soudní překladatel pobývá delší dobu v cizině a z důvodu provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu by se musel vrátit do ČR. Takto ustanovená osoba, která vykoná jednorázově tlumočnický nebo překladatelský úkon, musí mít potřebné odborné předpoklady a rovněž musí s tímto ustanovením souhlasit. Nikdo nemůže být nucen proti své vůli provést tlumočnický nebo překladatelský úkon. Jako příklad lze uvést situaci, kdy vznikne potřeba ustanovit soudního tlumočníka nebo soudního překladatele pro jazyk, který je považován za minoritní jazyk a žádný soudní tlumočník nebo soudní překladatel není pro tento jazyk zapsán v ČR, nýbrž v jiném státě. Nebo se jedná o fyzickou osobu, která sice nesplňuje požadavek vysokoškolského vzdělání, ale je uznávaným odborníkem a tento jazyk vyučuje. Osoba provádějící jednorázově tlumočnickou nebo překladatelskou činnost nebude disponovat tlumočnickou (překladatelskou) pečetí ani průkazem soudního tlumočníka (soudního překladatele). Na místo toho se bude osoba provádějící tlumočnickou nebo překladatelskou činnost ad hoc prokazovat usnesením o přibrání soudního tlumočníka nebo soudního překladatele.

K odst. 2

Osoba, která má jednorázově provést tlumočnický nebo překladatelský úkon, musí před samotným započetím tohoto úkonu složit slib, který bude zaznamenán v zápise orgánem veřejné moci, do jehož rukou bude slib složen, tj. nejčastěji do rukou soudce nebo předsedy senátu.

K odst. 3

Nastane-li situace, kdy orgán veřejné moci jednorázově ustanoví soudního tlumočníka nebo soudního překladatele pro jazyk nebo komunikační systém, který není doposud zapsán v seznamu jazyků uvedeném v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky, je povinen nahlásit potřebu ustanovení soudního tlumočníka a soudního překladatele pro daný jazyk nebo komunikační systém Ministerstvu spravedlnosti, aby mohlo provést revizi tohoto seznamu a doposud nepoužívaný jazyk nebo komunikační systém do tohoto seznamu přidat.

K odst. 4

Takto jednorázově ustanovená osoba provádějící tlumočnický nebo překladatelský úkon je pro účely podání tohoto úkonu považována za soudního tlumočníka nebo soudního překladatele. To tedy znamená, že jednotlivá ustanovení týkající se například výkonu tlumočnické nebo překladatelské činnosti, mlčenlivosti, odpovědnosti, přestupků či odměňování se na ni budou vztahovat.

K odst. 5

Orgán, který osobu ustanoví, ji musí poučit o významu tlumočnického úkonu a následcích křivého tlumočení.

K § 27

K odst. 1

S ohledem na charakter činnosti je možné provést tlumočnický úkon především ústní formou. Tlumočnický úkon je ústní převod sdělení z jednoho jazyka do druhého; v daném případě při projevu či při rozhovoru s jiným subjektem. Avšak přepis nebo překlad výstupů odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být prováděn písemně, i když se v daném případě jedná o činnost tlumočnickou. Výsledek je sice písemný, ale činnost jako taková vyžaduje dovednosti tlumočnické, jelikož soudní tlumočník pracuje s mluveným slovem, resp. musí být schopen porozumět mluvenému slovu. Za tlumočnickou činnost lze považovat konsekutivní i simultánní tlumočení.

Pro přepis nebo překlad výstupů odposlechu a telekomunikačních záznamů, který je prováděn písemně, se použije ustanovení o náležitostech a způsobu provedení překladatelského úkonu (více viz důvodová zpráva k odstavci 2).

K odst. 2

Tlumočnický úkon podle odstavce 1 je tedy nutno chápat v úzkém slova smyslu, tedy jako úkon, který je oprávněn vykonávat pouze soudní tlumočník. Neboť v odstavci dva je stanovena speciální právní úprava pro překladatelský úkon. V tomto případě se tak ustanovení zákona o tlumočnickém úkon pro překladatelský úkon nepoužije.

Na rozdíl od tlumočnického úkonu je možné překladatelský úkon provést pouze písemnou formou. Zákon umožňuje provést překladatelský úkon dvěma způsoby, a to písemně v listinné podobě nebo písemně v elektronické podobě. V prvním případě je zde normativně zakotveno, že každé vyhotovení překladatelského úkonu musí být vlastnoručně podepsané a musí být připojen otisk překladatelské pečeti. Nově je legislativně uchopena i druhá možnost, kdy se souhlasem zadavatele lze překladatelský úkon provést i v elektronické podobě. Doposud bylo možno převést překladatelský úkon do elektronické podoby pouze za využití autorizované konverze, přičemž originál překladatelského úkonu stále zůstával v podobě listinné. Tato nová právní úprava umožní provádět překladatelské úkony, které budou existovat výlučně v elektronické podobě. Do budoucna lze považovat tento způsob zpracování překladatelského úkonu jako přínosný především s ohledem na možnost vedení elektronických spisů. Prozatím zákonná úprava tento způsob umožňuje jenom v případě, kdy s tím zadavatel vysloví souhlas, a to jak v případě, kdy je zadavatelem orgán veřejné moci, tak i soukromá osoba. Pokud bude překladatelský úkon proveden v elektronické verzi, musí být každé jeho vyhotovení podepsáno kvalifikovaným elektronickým podpisem a opatřeno časovým razítkem.

K odst. 3

Vzhledem ke skutečnosti, že v praxi orgán veřejné moci často nesprávně zvolí tlumočníka pro neslyšící či hluchoslepou osobu, byly v příloze č. 1 vyhlášky, kterou se stanoví seznam jazyků, požadované vzdělání a požadovaná délka praxe pro výkon tlumočnické a překladatelské činnosti, uvedeny u českého znakového jazyka i jeho specifické formy. A rovněž zde jsou specifikovány jednotlivé komunikační systémy vycházející z českého jazyka. Je totiž nutné v usnesení, kterým se ustanovuje soudní tlumočník či soudní překladatel, vybrat ze seznamu jazyků soudního tlumočníka či soudního překladatele, který zcela vyhovuje komunikačním potřebám neslyšícího či hluchoslepého účastníka řízení. Tedy je nutné specifikovat formu českého znakového jazyka nebo komunikačního systému vycházejícího z českého jazyka tak, aby mu účastník řízení zcela rozuměl.

K odst. 4

Odstavec 4 stanoví, že tlumočnickou pečeť lze použít pouze pro účely překladatelských a tlumočnických úkonů, pokud by byla tlumočnickou pečetí označena listina, která by nebyl překladatelským úkonem, mohlo by takové jednání naplnit znaky skutkové podstaty přestupku podle § 37 odst. 1 písm. h), resp. odst. 2 písm. h).

K odst. 5

Soudní tlumočníci jsou povinni vyhotovit stejnopis tlumočnického úkonu, který se provádí v písemné formě a předkládá v listinné podobě, a archivovat jej nejméně po dobu deseti let. Stejná pravidla platí i pro soudní překladatele, kteří musí archivovat překladatelské úkony. V tomto případě se jedná o všechny úkony, neboť překladatel provádí svou činnost výlučně v písemné formě. Je-li tlumočnický nebo překladatelský úkon proveden písemně v elektronické podobě, není zde stanovena povinnost vyhotovit stejnopis i v listinné podobě. I v tomto případě se však na archivaci vztahuje desetiletá lhůta.

K odst. 6

Tento odstavec obsahuje zákonné zmocnění pro vydání prováděcí vyhlášky, která bude upravovat podrobnosti ohledně způsobu provedení tlumočnického a překladatelského úkonu a jejich náležitostí. K vydání této vyhlášky je zmocněno Ministerstvo spravedlnosti.

K § 28

K odst. 1

Dosavadní povinnost tlumočníků vést tlumočnické deníky (i pro překladatelské úkony) v listinné podobě bude nahrazena povinností soudních tlumočníků a soudních překladatelů zapisovat údaje do elektronické evidence tlumočnických a překladatelských úkonů, jejímž správcem je Ministerstvo spravedlnosti. Tato evidence je informačním systémem veřejné správy. Zavedenou změnou by mělo dojít nejen k větší přehlednosti pro soudní tlumočníky a soudní překladatele, ale i k dálkovému zpřístupnění údajů orgánu dohledu pro jednodušší a rychlejší, tedy mnohem efektivnější, výkon dohledu nad činností soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Elektronická evidence úkonů rovněž umožní automatizovaným způsobem zapisované údaje vyhodnocovat a dále generovat z této elektronické evidence statistické údaje.

K odst. 2

Odstavec druhý stanoví povinnost tlumočníka zapisovat údaje do evidence úkonů, pokud by tuto povinnost porušil, může se dopustit přestupku podle § 37 odst. 1 písm. j), resp. odst. 2 písm. k).

K odst. 3

Odstavec třetí upravuje, jaké údaje se zapisují soudním tlumočníkem a soudním překladatelem do evidence tlumočnických a překladatelských úkonů. Tyto údaje musí být zapsány nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne zadání tlumočnického či překladatelského úkonu, případně ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která zakládá povinnost zápisu, tedy kupříkladu ode dne, kdy byla přiznána odměna a náhrady. Mezi údaje, které zapisuje soudní tlumočník a soudní překladatel do evidence tlumočnických a překladatelských úkonů, nepatří evidenční číslo tlumočnického nebo překladatelského úkonu, jelikož toto číslo bude automaticky generováno systémem. Soudní tlumočník a soudní překladatel nebude mít možnost toto číslo jakýmkoliv způsobem měnit.

K odst. 4

Údaje obsažené v tomto odstavci nebudou zapisovány soudním tlumočníkem a soudním překladatelem, ale budou systémem automaticky generovány. Cílem tohoto opatření je zejména umožnit zadavatelům učinit si přehled o potencionálních soudních tlumočnících a soudních překladatelích co se týká počtu provedených či zadaných, ale dosud neprovedených tlumočnických a překladatelských úkonů. Tedy zda se jedná o soudního tlumočníka a soudního překladatele, který není často využíván k provedení tlumočnických či překladatelských úkonů nebo zda se jedná o soudního tlumočníka či soudního překladatele, který je nadmíru vytížen. Z toho se dá usoudit, jaká se pravděpodobnost, že bude mít možnost se v dohledné době věnovat dalšímu tlumočnickému či překladatelskému úkonu a zároveň zda se jedná o soudního tlumočníka a soudního překladatele, který si pravidelným prováděním těchto úkonů udržuje znalosti a dovednosti v oboru.

K odst. 5

V tomto ustanovení je explicitně stanoveno, jaké údaje zapisované do seznamu jsou všem veřejně přístupné a které údaje jsou přístupné pouze Ministerstvu spravedlnosti a předsedům krajských soudů. Rovněž je zde dána možnost udělit přístup do neveřejné části evidence i jiným orgánům veřejné moci, bude-li žádost řádně odůvodněna. Tato žádost se podává Ministerstvu spravedlnosti. V případě, že bude žádosti vyhověno, bude tomuto subjektu umožněn přístup do neveřejné části evidence.

K odst. 6

Odstavec šestý obsahuje speciální zmocnění pro vydání prováděcí vyhlášky Ministerstvem spravedlnosti, která bude blíže specifikovat údaje týkající se vedení evidence tlumočnických a překladatelských úkonů.

K odst. 7

V současné době provádí příslušné krajské soudy jedenkrát ročně kontrolu tlumočnických deníků. I podle nového zákona budou příslušné orgány minimálně jednou do roka provádět kontrolu vedení evidence tlumočnických a překladatelských úkonů soudních tlumočníků a soudních překladatelů, kteří jsou zapsáni v obvodu příslušného krajského soudu. V případě, že budou zjištěny jakékoliv nedostatky ve vedení této evidence, je možné konkrétního soudního tlumočníka či soudního překladatele postihnout uložením správního trestu, eventuálně je možné mu uložit písemnou výtku. Jelikož se jedná o pravidelné a opakující se

získávání informací, které není časově omezeno, nebude se jednat o kontroly podle

kontrolního řádu.

VETEŠNÍK, Pavel. § 1 [Působnost zákona]. In: JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, LIBOSVÁR, Ondřej. Zákon o kontrole. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 3. ISBN 978-80-7400-271-7. S ohledem jak na pozitivní působnost zákona o kontrole, tak i vymezení kontroly samotné jsme toho názoru, že zákon o kontrole se nevztahuje na činnost kontrolních orgánů, kterým zvláštní právní předpisy stanovují oprávnění k pravidelnému či opakujícímu se získávání určitých informací (takový monitoring totiž není nijak časově omezen). Příkladem zmíněného monitoringu je např. postup podle § 41 odst. 1 ČNBZ, podle kterého je Česká národní banka oprávněna vyžadovat podle zákona o České národní bance nebo jiných právních předpisů k zabezpečení svých úkolů potřebné informace a podklady ve formě statistických výkazů a výkazů pro účely dohledu, doplňkových informací nebo hlášení od vykazujících osob, kterými jsou osoby podléhající jejímu dohledu a zahraniční osoby s obdobným předmětem podnikání podnikající na území České republiky na základě jednotné licence; jiné osoby podnikající na území České republiky, které náleží do sektoru finančních institucí podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího systém národních a regionálních účtů v Evropské unii; nebo osoby, které disponují informacemi potřebnými pro sestavení statistiky platební bilance, investiční pozice a dluhové služby vůči zahraničí, které Česká národní banka uvědomí o zařazení do okruhu statisticky významných vykazujících osob. Totéž platí pro postup podle § 24 odst. 1 BankZ, kdy banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny vypracovat a předkládat České národní bance informace a podklady, jejichž obsah, formu, lhůty a způsob předkládání stanoví Česká národní banka vyhláškou, a dále jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny předložit České národní bance na její žádost další doklady a jiné materiály potřebné

K § 29

K odst. 1

Za provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu přísluší soudnímu tlumočníkovi a soudnímu překladateli odměna. Jedná se o obecné ustanovení, které je dále blíže specifikováno následujícími ustanoveními tohoto zákona a prováděcí vyhláškou.

K odst. 2

Tento odstavec rozlišuje, zda se jedná o soukromoprávního zadavatele nebo zda je zadavatelem orgán veřejné moci. V tomto druhém případě se odměňování řídí příslušnými ustanoveními tohoto zákona a prováděcí vyhláškou, která se týká odměňování soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Pokud se bude jednat o soukromoprávního zadavatele bude se odměna řídit smlouvou, pokud ve smlouvě nebude sjednání, bude se i v tomto případě odměňování řídit stejnými pravidly jako v předešlém případě.

K odst. 3

Toto ustanovení se vztahuje na oba případy, pokud si smluvní strany v případě soukromoprávního zadavatele ve smlouvě nesjednaní něco jiného. Výše odměny se odvíjí od kvantity účelně vynaložené práce a zároveň od kvality nároků požadovaných po soudním tlumočníkovi a soudním překladateli, tedy od znalostí a dovedností na straně soudního tlumočníka nebo soudního překladatele a rovněž od náročnosti daného jazyka. Nebude-li tlumočnický úkon proveden podle požadavků specifikovaných ve vyhlášce nebo ve stanovené lhůtě, může orgán veřejné moci nebo soukromý zadavatel přistoupit k tomu, že odměna bude zkrácena či zcela odepřena. Na druhou stranu bude-li zadavatel požadovat po soudním tlumočníkovi nebo soudním překladateli, aby provedl tlumočnický nebo překladatelský úkon ve velmi krátkém čase nebo se bude jednat o tlumočnický či překladatelský úkon, který bude mimořádně náročný, je možné soudnímu tlumočníkovi a soudnímu překladateli odměnu zvýšit. Podrobnosti jsou stanoveny Ministerstvem spravedlnosti prováděcí vyhláškou.

K odst. 4

Vzhledem k tomu, že mnozí soudní tlumočníci a soudní překladatelé jsou plátci daně z přidané hodnoty, mohou si přičíst částku, která se rovná částce, kterou jsou povinni z této odměny odvést příslušnému správci daně podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Jinak by ve skutečnosti dostávali nižší odměnu než ty osoby, které plátci daně z přidané hodnoty nejsou.

K odst. 5

Ministerstvo spravedlnosti by mělo jednou za tři roky provést analýzu výše odměn. Tato analýza by měla vycházet zejména z údajů v evidenci tlumočnických a překladatelských

pro výkon dohledu na individuálním a konsolidovaném základě a podle požadavku České národní banky poskytnout k tomu všechny potřebné informace. Výše uvedené však neznamená, že vedle získávání zmíněných informací nemůže kontrolní orgán zahájit kontrolu, a to jak na základě vnějšího podnětu, tak i vlastního podnětu (např. na základě informací získaných z monitoringu).

úkonů, které by měly být srovnány s výší odměn podle prováděcí vyhlášky a smluvních odměn. V případě, že by zde byl shledán výrazný nárůst či pokles smluvních odměn v uplynulých třech letech (například v důsledku inflace), měla by být upravena i odměna mimosmluvní. Cílem tohoto opatření je (na rozdíl od současného zákona o znalcích a tlumočnících) pravidelně, tj. nejméně jednou za tři roky, aktualizovat výši odměn, které jsou upraveny v prováděcí vyhlášce, a to tak, aby odpovídaly současné ekonomické situaci. V tomto ustanovení je rovněž uvedeno, že další podrobnosti týkající se odměňování jsou stanoveny ve vyhlášce.

K odst. 6

Zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky.

K § 30

K odst. 1

Legislativní úprava v tomto odstavci normativně zakotvuje, že soudní tlumočník i soudní překladatel má nárok na náhradu hotových výdajů, které účelně vynaložil k provedení úkonu. Mohl-li si však určitou informaci zjistit i jinak, bezúplatně, vystavuje se tak riziku, že orgánem veřejné moci nebude náhrada těchto nákladů přiznána. Rovněž je nutno podotknout, že náklady spojené se sociálním či zdravotním pojištěním, odvody na daních, náklady na mzdy pomocného personálu a výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti (např. provoz sekretariátu, pronájem kanceláře apod.), nákup potřebného vybavení a další obdobné náklady nebudou soudnímu tlumočníkovi ani soudnímu překladateli hrazeny. Na tyto případy se dané ustanovení nebude aplikovat.

Oproti původní právní úpravě podle zákona o znalcích a tlumočnících se nyní nově také zavádí možnost požadovat dle prováděcí vyhlášky náhradu za ztrátu času včetně času stráveného na cestě, ke které došlo v přímé souvislosti s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti. V minulosti se totiž například stávalo, že se tlumočníci museli kupříkladu dostavit k soudu, avšak cizí státní příslušník se na soudní jednání nedostavil, proto soudce odmítl proplatit jakýkoliv tlumočnický úkon. Jelikož nebyl proveden tlumočnický úkon, odmítl tudíž soudce proplatit čas strávený na cestě, bylo proplaceno pouze cestovné. Náhrada za ztrátu času včetně času stráveného na cestě je sice v porovnání s hodinovou odměnou za výkon tlumočnické činnosti pochopitelně nižší, přesto se předkladatel domnívá, že je účelné tuto náhradu zavést. Není jí však možno zneužívat. Pokud není úkon v rámci výkonu tlumočnické činnosti nezbytný a není účelný, nemůže být hrazena ani náhrada za ztrátu času včetně času stráveného na cestě. Subjekt vykonávající tlumočnickou činnost by měl zároveň dbát na to, aby náhrada za ztrátu času včetně času stráveného na cestě, resp. doba této „ztráty času“ byla přiměřená.

K odst. 2

Jiné náklady soudního tlumočníka a soudního překladatele, například náklady na běžné administrativní práce, kterými se má na mysli nájem kancelářských prostor, mzdy pomocného personálu, náklady na nákup potřebného vybavení či zařízení kanceláře či kancelářských pomůcek atp., jsou zahrnuty již v odměně. Výjimku tvoří například náklady na tisk překladatelských úkonů, pokud je orgán veřejné moci vyžaduje v několika vyhotoveních.

K odst. 3

Pokud zadavatel vyslovil svůj souhlas s přibráním konzultanta pro účely kvalitnějšího provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu, má subjekt vykonávající tlumočnickou nebo překladatelskou činnost (tedy soudní tlumočník a soudní překladatel) nárok na náhradu hotových výdajů a náhradu za ztrátu času konzultanta včetně času stráveného na cestě, které mu v této souvislosti vznikly.

K odst. 4

Vzhledem k tomu, že mnozí soudní tlumočníci a soudní překladatelé jsou plátci daně z přidané hodnoty, mohou si v těchto případech k náhradám ještě přičíst částku, která se rovná částce, kterou jsou povinni z této náhrady odvést příslušnému správci daně podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Jinak by ve skutečnosti dostávali nižší náhradu než ty osoby, které plátci daně s přidané hodnoty nejsou.

K odst. 5

V případě, že tlumočník nemá sídlo nebo místo trvalého pobytu na území ČR, platí pro účely výpočtu náhrad hotových výdajů a náhrad za ztrátu času včetně času stráveného na cestě, že je rozhodující kontaktní adresa soudního tlumočníka a soudního překladatele na území České republiky. Cílem tohoto opatření je, aby si soudní tlumočníci a soudní překladatelé nenechávali přiznávat náhrady například za promeškaný čas, tedy za čas strávený na cestě z území jiného státu na území České republiky a tím úmyslně nenavyšovali výši této náhrady. Toto pravidlo platí, pokud si smluvní strany nesjednají něco jiného; to ovšem neplatí, pokud je zadavatelem orgán veřejné moci. Toto ustanovení se vztahuje nejen na cizí státní příslušníky, kteří jsou oprávněni vykonávat tlumočnickou nebo překladatelskou činnost, ale i na soudní tlumočníky a soudní překladatele, kteří se zdržují přechodně či trvale v zahraničí.

K odst. 6

V tomto odstavci je zmocnění, které odkazuje na prováděcí vyhlášku, ve které budou upraveny podrobnosti týkající se náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času včetně času stráveného na cestě.

K § 31

Orgán veřejné moci může v odůvodněných případech poskytnout tlumočníkovi přiměřenou zálohu na odměnu a náhrady. K posouzení, zda se jedná o odůvodněný požadavek, bude potřeba přistupovat individuálně, Toto ustanovení pamatuje na situace, kdy požadovaný tlumočnický nebo překladatelský úkon svým rozsahem, jazykovou náročností obsahu, dobou poskytnutou pro jeho provedení, potřebou přizvat konzultanta, vytváří předpoklady pro to, aby soudnímu tlumočníkovi nebo soudnímu překladateli byla poskytnuta přiměřená záloha na odměnu a náhrady.

K § 32

Byl-li zadavatelem tlumočnického úkonu orgán veřejné moci, musí soudní tlumočník vyúčtovat odměny a náhrady bez zbytečného odkladu po provedení tlumočnického úkonu. Jednalo-li se o překladatelský úkon a zadavatelem byl rovněž orgán veřejné moci, musí být odměna a náhrady vyúčtovány zároveň s provedením tohoto úkonu.

O předloženém vyúčtování bude rozhodnuto orgánem veřejné moci bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování. Odměny a náhrady musí být uhrazeny do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odměně a náhradách. Toto ustanovení je nově normativně zakotveno oproti současnému zákonu o znalcích a tlumočnících. A to z toho důvodu, že v současné době dochází i k situacím, kdy se rozhodnutí soudu, ve kterém je mimo jiné tlumočníkovi přiznána odměna, nepodaří doručit jednomu z účastníků řízení, tudíž rozhodnutí nenabyde právní moci. Tlumočníkovi tak nemůže být vyplacena odměna a náhrada nákladů.

Byl-li tlumočnický nebo překladatelský úkon proveden na základě smluvního vztahu mezi soukromoprávním zadavatelem na jedné straně a soudním tlumočníkem nebo soudním překladatelem na straně druhé, toto ustanovení se nepoužije a termín stanovený pro vyúčtování odměny a náhrad je odvislý od dohody těchto smluvních stran. V souladu s ustanovením § 1963 občanského zákoníku je splatnost 30 dnů ode dne doručení faktury nebo jiné výzvy podobné povahy, anebo ode dne obdržení služby, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Smluvní strany si mohou ujednat dobu splatnosti delší 60 dnů jen tehdy, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé.

Trestní řád upravuje rozdílné vyúčtování odměn a náhrad v případech, kdy ten, kdo soudního tlumočníka (soudního překladatele) přibral, souhlasí s výší odměn a náhrad a v případech, kdy s výší odměn a náhrad nesouhlasí. Usnesení se vydává pouze v případech, kdy ten, kdo soudního tlumočníka (soudního překladatele) přibral, nesouhlasí s výší odměn a náhrad (ustanovení § 29 odst. 2 trestního řádu). Jedná se o lex specialis ve vztahu k zákonu o soudních tlumočnících a soudních překladatelích.

K § 33

K odst. 1

Legislativní úprava výkonu dohledu je upravena v tomto ustanovení, ve kterém je zakotveno, že dohled nad výkonem tlumočnické a překladatelské činnosti vykonává předseda krajského soudu. Při výkonu dohledu se předseda řídí zejména kontrolním řádem, jelikož se jedná o výkon veřejné správy svěřený jednotlivým předsedům krajských soudů.

K odst. 2

Orgány dohledu prověřují, ať už na podnět, či ex offo, zda subjekty vykonávají tlumočnickou a překladatelskou činnost v souladu s účinnými právními předpisy upravujícími tuto oblast. Zejména zda tlumočnický nebo překladatelský úkon obsahoval veškeré náležitosti, které obsahovat musí, či zda nebyl soudní tlumočník či soudní překladatel při provádění úkonu v prodlení.

K § 34

K odst. 1

Na tomto místě je upravena ohlašovací povinnost orgánu veřejné moci. Cílem tohoto ustanovení je, aby orgán veřejné moci neprodleně oznámil předsedovi krajského soudu nebo Ministerstvu spravedlnosti, že při své činnosti zjistil skutečnosti nasvědčující tomu, že v souvislosti s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti došlo k porušení tohoto nebo jiného zákona.

K odst. 2

Zahájení trestního stíhání či vzetí tlumočníka do vazby je důvod pro pozastavení oprávnění. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyrozumět orgán dohledu o těchto skutečnostech.

Povinnost oznámit zahájení trestního stíhání (a další skutečnosti, které mohou vést k pozastavení či zániku oprávnění) stíhá i samotného tlumočníka, pokud by takovou povinnost nesplnil, vystavuje se nebezpečí postihu za přestupek.

K § 35

Dopustil-li se soudní tlumočník či soudní překladatel jednání, kterým sice porušuje povinnosti podle tohoto zákona, ale jehož intenzita nedosahuje takové závažnosti, aby bylo správním orgánem přistoupeno k uložení správního trestu za přestupek, je možné tomuto subjektu uložit písemnou výtku. Výtka je mírnějším druhem postihu soudního tlumočníka a soudního překladatele než správní trest za spáchání přestupku. V písemném vyhotovení výtky by mělo být uvedeno, za jaké protiprávní jednání byla uložena. Je nutné do výtky uvést poučení o tom, že uložení výtky může být zohledněno při projednání přestupku spáchaného v budoucnu a může mít negativní vliv na druh a výši správního trestu. Výtka bude zapisována pouze do neveřejné části seznamu. Institut výtky již dnes existuje např. u exekutorů, soudců či státních zástupců. U soudců je ustanovení o výtce umístěno uprostřed ustanovení o kárném řízení. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku 4 As 173/2015-31 ze dne 27. 11. 2015 judikoval, že výtka je trestem uloženým dohledovým orgánem za porušení povinností, přičemž její uložení zakládá překážku dvojího postihu ve smyslu zásady ne bis in idem. Ačkoli se institut výtky formulačně v jednotlivých profesních předpisech mírně odlišuje, soudy přistupují k institutu výtky jednotně. Výtka je svou povahou nejmírnějším stupněm kárného postihu v obecnějším slova smyslu, jehož účelem je flexibilně postihnout ty nedostatky, jež svojí menší závažností neodůvodňují zahájení přestupkového řízení. Uložená výtka je tak do jisté míry formalizovanou informací o tom, že došlo k určitému pochybení. Výtka může být přitěžující okolností v případném dalším řízení. Přestože je výtka opatřením svou povahou blízkým napomenutí či důtce, zároveň se jedná o manažerský nástroj dohledového orgánu, který umožňuje zejména udržovat disciplínu, pracovní morálku, řešit drobná pochybení nebo napravovat nesprávné metodické postupy. Posouzení závažnosti provinění pro uložení výtky je zcela na příslušném orgánu dohledu. Jinými slovy dohledový orgán rozhoduje, zda uloží výtku, nebo zahájí jiné řízení (přestupkové). Výtky v jednotlivých právních předpisech by neměly vyvolávat odlišné právní účinky. Výtka naplňuje ve smyslu soudního řádu správního materiální znaky rozhodnutí správního úřadu. Přestože je výtka svojí povahou rozhodnutím správního úřadu, její specifický charakter vylučuje aplikaci klasického správního řízení podle části druhé a třetí správního řádu. Uplatní se pouze základní zásady činnosti správního úřadu. Efektivní využívání výtky dohledovým orgánem je myslitelné pouze za podmínky, že zůstane zachována určitá neformálnost jejího ukládání. Pokud by totiž uložení výtky podléhalo formálnímu správnímu řízení, pak by tento institut postrádal svůj smysl. Závěr, že se nejedná o rozhodnutí podle § 67 správního řádu, však nevylučuje přezkum tohoto úkonu v režimu žaloby proti rozhodnutí správního úřadu.

K § 36

Poradní sbory, jak již název vypovídá, jsou především poradními orgány svých zřizovatelů a plní důležitou funkci. Část úkolů, kterou by předseda soudu jinak svěřil poradním sborům, může svěřit profesní komoře zřízené na základě zákona, v praxi pak může komora, resp. její členové vykonávat činnosti spojené s vstupní zkouškou, kontrolou posudků a činnosti obdobné.

Členové poradních sborů jsou jmenováni zřizovatelem, kterým je ministr spravedlnosti a předsedové jednotlivých krajských soudů. Tito členové budou vybíráni zejména z představitelů odborné veřejnosti, akademických pracovníků, ministerstva a dalších elitních odborníků, kteří jsou schopni dát a zaručit kvalitu při plnění této funkce.

Poradní sbory mohou být zřízeny všeobecně pro tlumočnickou či překladatelskou oblast, ale i pro jakýkoliv jazyk. Tyto poradní sbory jsou zřizovány pouze v případě potřeby, tj. vznikne-li potřeba, aby vypomohly svým zřizovatelům, a to například při vstupní zkoušce (např. členové poradních sborů mohou přednášet v rámci školení předcházejícího testu), při řízení o přestupku jakožto správní trest za protiprávní jednání v oblasti správního práva, či v případě podané stížnosti na soudního překladatele při přezkumu překladatelského úkonu. Tento výčet je však pouze demonstrativní, není tudíž vyloučeno, že poradní sbory v případě potřeby budou přispívat svými bohatými zkušenostmi i při řešení jiných otázek.

Člen poradního sboru by měl za svou činnost dostávat odměnu. Poradní sbory budou vždy alespoň tříčlenné. Na svém prvním jednání by měli přijmout jednací řád.

K § 37

K odst. 1

V tomto odstavci jsou uvedena veškerá protiprávní jednání soudních tlumočníků a osob, které byly ustanoveny k jednorázovému výkonu podle § 26, která jsou považována za přestupek. Tento výčet je taxativního charakteru.

Co se týká spáchání přestupku soudním tlumočníkem z důvodu nesplnění včasné oznamovací povinnosti, která musí být navíc provedena řádným způsobem, lze pod pojem „řádně“ podřadit neoznámení důležitých skutečností, které se týkají tlumočnické činnosti tak, jak po něm lze oprávněně a v souladu s tímto zákonem požadovat. Například soudní tlumočník nejen neinformuje příslušný krajský soud, ale nedoloží mu ani potřebné doklady.

Soudní tlumočník je rovněž povinen zapisovat do evidence veškeré údaje zákonem specifikované a zároveň je povinen dodržet lhůtu zde uvedenou. Tedy údaje do evidence zapsat do 5 pracovních dnů poté, co mu bylo zadáno provedení tlumočnického úkonu nebo poté, co nastala skutečnost, která zakládá povinnost zápisu do evidence. Dodrží-li tyto povinnosti, potom jsou údaje do evidence zapisovány řádným způsobem. V případě jednání, které je v rozporu s tímto ustanovením, se soudní tlumočník dopustí přestupku, jehož následkem je správní potrestání.

S ohledem na skutečnost, že tlumočnická činnost není hrazena úkonově, ale za hodinu odvedené práce, záleží především na soudním tlumočníkovi, kolik hodin práce si naúčtuje. Na soudu pak je, aby posoudil, zda se nejedná o zcela nereálný počet hodin, který neodpovídá realitě. Pokud by se tak stalo, dopustil by se soudní tlumočník přestupku, jelikož by nesprávně vyúčtoval odměnu a náhrady.

K odst. 2

Oproti odstavci 1, který upravuje protiprávní jednání soudních tlumočníků, jsou v tomto odstavci samostatně a taxativním způsobem upraveny přestupky soudních překladatelů a osob, které byly ustanoveny k jednorázovému výkonu podle § 26.

V případě překladatelské činnosti, která je hrazena za každou normostranu překladu, za kterou se považuje standardizovaná strana o délce 1 500 znaků bez mezer, je nutné ze strany soudu posoudit, zda si soudní překladatel naúčtoval počet znaků, který odpovídá provedenému úkonu. V opačném případě by se soudní překladatel dopustil přestupku za nesprávné vyúčtování odměny a náhrad.

K odst. 3

Legislativní úprava zde rozděluje přestupky podle míry závažnosti. V prvním případě se jedná o zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je nejzávažnějšího charakteru. V těchto případech příslušný předseda krajského soudu projednávající přestupek uloží pokuta až do výše 500 000 Kč nebo přistoupí k uložení trestu zákazu činnosti soudního tlumočníka nebo soudního překladatele.

V tomto odstavci jsou rovněž specifikovány případy, kdy dojde ke středně závažnému zaviněnému jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a za které se uloží pokuta až do výše 250 000 Kč. I zde je možné přistoupit k uložení trestu zákazu činnosti.

V posledním případě bude danému subjektu uložena pokuta jen do výše 100 000 Kč. V tomto případě není možné uložit trest zákazu činnosti.

Zákon stanoví výjimku z obecných ustanovení zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zakotvuje, že není možno upustit od správního potrestání, a to zejména s ohledem na to, že přestupky a jejich dopady v rámci výkonu tlumočnické nebo překladatelské činnosti jsou natolik závažné, že nelze považovat za vhodné, aby nebyly potrestány.

K § 38

K odst. 1

Zde je taxativním způsobem uveden výčet přestupků, kterých se může dopustit jiná fyzická osoba než soudní tlumočník nebo podnikající fyzická osoba anebo kterého se může dopustit právnická osoba. I v těchto případech musí být těmto osobám za jejich protiprávní jednání uložen správní trest. Jde o přestupky, které bezprostředně souvisí s výkonem tlumočnické nebo překladatelské činnosti. Adresáty této normy jsou zejména konzultanti, případně další pomocné osoby, soudní tlumočníci a soudní překladatelé po ukončení výkonu tlumočnické nebo překladatelské činnosti. Zároveň je nutné podotknout, že ačkoliv se jedná i o právnické osoby, nebudou potrestány za spáchání správního deliktu, ale za přestupek. A to vzhledem k tomu, že přepokládaná účinnost zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích je od 1. 1. 2020 a nový přestupkový zákon sjednocující přestupky a správní delikty je účinný již od 1. 7. 2017.

K odst. 2

Odstavec druhý pak upravuje přestupky jiných osob než soudních překladatelů.

K odst. 3

Za všechny přestupky uvedené v odstavci 1 se jednotně uloží pokuta, a to maximálně do výše 500 000 korun. I v těchto případech nelze z totožných důvodů upustit od potrestání.

K § 39

K odst. 1

Na tomto místě se řeší, který správní úřad je nadán pravomocí k projednání přestupku. V prvním stupni projednává přestupky soudních tlumočníků, soudních překladatelů, fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob příslušný předseda krajského soudu, a to vzhledem k tomu, že již v současné době krajské soudy mají na starost agendu tlumočníků a již dle dosavadních právních předpisů jsou správními orgány projednávajícími spáchané přestupky. Výjimku tvoří přestupky podle § 38. Správní orgán, který zahájí řízení o přestupku, bude povinen tuto skutečnost zaznamenat do neveřejné části seznamu. Způsobem umožňujícím dálkový přístup lze ověřit, zda bylo řízení o přestupku již zahájeno u jiného správního orgánu či nikoli. Proto je důležité, aby orgány veřejné moci zaznamenávaly tyto údaje bez zbytečného odkladu.

Místní příslušnost se určí dle obecných pravidel zakotvených v § 62 zákona o přestupcích. Místní příslušnost je určována hlediskem územní působnosti věcně příslušného správního orgánu. Pro pravidla místní příslušnosti se v řízení o přestupku uplatní úprava vůči správnímu řádu speciální, aby lépe odpovídala specifikům řízení o přestupku. Základní je tedy kritérium, kterým je místo spáchání přestupku. Takové kritérium je však nevhodné nebo neaplikovatelné v případě některých vybraných přestupků. Z toho důvodu jsou dále v ustanovení § 62 upravena pomocná kritéria odkazující na zjistitelné skutečnosti, u kterých lze předpokládat přímý vztah ke spáchání přestupku a tím i ke správnímu obvodu správního orgánu. Jedná se zejména o adresu trvalého pobytu nebo adresu sídla podezřelého (místní příslušnost je třeba zkoumat již před zahájením řízení, a proto se užívá výrazu „podezřelý“). Vzhledem k tomu, že zejména v případě právnické osoby (umístění majetku nebo místo výkonu činnosti) mohou tato pomocná kritéria vést k určení více místně příslušných správních orgánů, upravuje se v odstavci 4 postup při řešení sporu o místní příslušnost, který je inspirován úpravou ve správním řádu. V takovém případě se upřednostňuje správní orgán, v jehož správním obvodu vyšel přestupek nejdříve najevo (projevily se negativní účinky skutku, v němž je přestupek spatřován).

K odst. 2

Ustanovení upravuje délku promlčecí doby. Promlčecí doba v případě přestupků podle tohoto zákona činí 5 let. Pokud dojde k přerušení promlčecí doby, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 7 let od jeho spáchání. Tato výjimka oproti obecné právní úpravě (§ 30 zákona č. 250/2016 Sb.) je nezbytná zejména s ohledem na pravidelné pětileté kontroly, které bude orgán dohledu provádět. Je nezbytné, aby dohledový orgán mohl uložit správní trest každému, u koho zjistí pochybení v průběhu celého zkoumaného období, které může být až 5 let. Pokud by promlčení nebylo takto speciálně upraveno, mohlo by se stát, že by dohledový orgán v rámci své kontroly zjistil pochybení, ale nic by v této věci již nemohl učinit.

K odst. 3

Správní úřad musí přihlédnout při stanovení druhu a výměry správního trestu i ke skutečnosti, zda byla této osobě v minulosti uložena výtka či nikoli. Má se tím především na mysli výtka, která byla uložena ve skutkově stejné nebo podobné věci, jako je projednávaný přestupek.

K odst. 4

Správní tresty za přestupky budou zveřejňovány vždy (na rozdíl od výtky, která bude zapisována pouze do neveřejné části seznamu). Zapsání správního trestu do veřejné části seznamu by mělo mít prevenční charakter a tím působit na subjekty, které se přestupku dopustily, aby se dalšího protiprávního jednání nedopouštěly. Uveřejnění správního trestu může mít pro soudní tlumočníky a soudní překladatele mnohem větší účinek než uložená pokuta. Správní úřad je povinen vždy zapsat údaje o pravomocném rozhodnutí o spáchání přestupku do seznamu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do deseti pracovních dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V případě soudních tlumočníků a soudních překladatelů se bude rozhodnutí o přestupku zveřejňovat ve veřejné části seznamu, jedině tak to bude mít pro soudní tlumočníky a soudní překladatele dostatečný prevenční charakter a bude to mít rovněž pozitivní účinek pro potenciální zadavatele tlumočnických a překladatelských úkonů. Zveřejnění nemá být samo o sobě správním trestem. Má spíše umožňovat zadavateli mít při rozhodování o výběru soudního tlumočníka či soudního překladatele k dispozici veškeré informace o člověku, kterého si vybírá. Rovněž by zveřejnění mělo na soudní tlumočníky a soudní překladatele působit preventivně, jelikož by tím mohli přijít o důvěryhodnost a dobrou pověst, v neposlední řadě má pak toto zveřejnění částečně vyřešit možnou nerovnost mezi zadavateli z řad orgánů veřejné moci (které mohou mít přístup i do neveřejné části seznamu) a soukromými zadavateli (kteří přístup do neveřejné části seznamu nikdy mít nemůžou ani nebudou). Po třech letech dojde k přesunutí údaje o uděleném správním trestu do neveřejné části seznamu.

K § 40

K odst. 1

V Listině základních práv a svobod, konkrétně v článku 38 odst. 1, je uvedeno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudce a soudu se stanoví zákonem. Zde je legislativně upravena zvláštní příslušnost jednotlivých soudů ve správním soudnictví, aby se předešlo situacím, kdy by předseda krajského soudu rozhodoval ve správním řízení a následně ve správním soudnictví podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.

Správní orgán Příslušný soud ve správním soudnictví

Předseda Městského soudu v Praze Krajský soud v Českých Budějovicích

Předseda Krajského soudu v Českých Krajský soud v Praze Budějovicích

Předseda krajského soudu v Praze Krajský soud v Plzni

Předseda krajského soudu v Plzni Městský soud v Praze

Předseda krajského soudu v Ústí nad Labem Krajský soud v Ostravě

Předseda krajského soudu v Hradci Králové Krajský soud v Brně

Předseda krajského soudu v Brně Krajský soud v Ústí nad Labem

Předseda krajského soudu v Ostravě Krajský soud v Hradci králové

K odst. 2

V tomto ustanovení je postaveno na jisto, že v případě podaného odvolání proti rozhodnutí příslušného krajského soudu pak rozhoduje jako druhostupňový orgán Ministerstvo spravedlnosti.

K odst. 3

Příslušný předseda krajského soudu může vnitřním předpisem agendou pověřit některého ze svých spolupracovníků, zejména se předpokládá pověření místopředsedy krajského soudu nebo referentů příslušného soudního oddělení. Pokud by veškerou agendu musel vykonávat osobně předseda nebo místopředseda krajského soudu, lze se důvodně domnívat, že by jej zaměstnávala až do té míry, že by se jiné své práci mohl věnovat pouze velice omezeně. Z tohoto důvodu rovněž příslušná část obecná části důvodové zprávy předpokládá, že na soudech by nově měli přibýt referenti, kteří budou mít vysokoškolské právnické vzdělání.

Rozhodnutí však musí vždy vydávat předseda krajského soudu, jde o obdobnou konstrukci jako např. v právní úpravě rozhodování o rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu. Jednotlivé úkony v řízení v druhém stupni provádějí pracovníci daného úřadu, avšak samotné rozhodnutí vždy vydává ministr.

K odst. 4 a 5

Odstavec čtvrtý zakotvuje požadavky na vzdělání osoby oprávněné k provádění úkonů správního orgánu v přestupkovém řízení. Správním orgánem je předseda krajského soudu.

Dle obecných ustanovení zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, může předseda soudu na základě vnitřního předpisu pověřit jinou osobu (zaměstnance soudu) k provádění úkonů správního orgánu v řízení. Takto oprávněná osoba však musí splňovat určitě požadavky na vzdělání, jelikož bude činit úkony v rámci správního trestání. Primárně by oprávněná úřední osoba měla mít magisterské vzdělání v oboru právo, alternativou je pak jiné vysokoškolské vzdělání v jiném oboru, avšak v takovém případě musí tato osoba složit zkoušku u Ministerstva vnitra, která bude prokazovat její odbornou způsobilost. Zkoušku odborné způsobilosti pro účely přestupkového zákona zabezpečuje Ministerstvo vnitra, tato zkouška je zaměřená čistě na přestupkové právo.

Zaměstnanec, který bude pověřen k provádění úkonů v přestupkovém řízení, bude muset kromě obecné zkoušky odborné způsobilosti podle přestupkového zákona složit zvláštní zkoušku, která bude zaměřena na právní úpravu tlumočníků. U osob v této oblasti je žádoucí prokázat znalosti právní úpravy regulující i oblast tlumočníků a přestupku na úseku tlumočníků a proto je nutné, aby tyto osoby složily zvláštní zkoušku, která by byla zaměřena na právní úpravu tlumočníků. Zkoušku prokazující odborné znalosti bude zabezpečovat Ministerstvo spravedlnosti.

V případě, že zaměstnanec soudu, kterého předseda krajského soudu pověří prováděním úkonů správního orgánu v přestupkovém řízení, nebude mít vysokoškolské vzdělání v oboru právo a právní věda, bude muset složit obecnou zkoušku odborné způsobilosti u Ministerstva vnitra a poté zvláštní zkoušku u Ministerstva spravedlnosti.

Zmocňovací ustanovení pro účely vydání vyhlášky, která upraví podrobnosti zkoušky k prokázání odborné způsobilosti dle odstavce druhého.

K § 41

Obecné výkladové ustanovení pro jiné právní předpisy. Procesní předpisy hovoří o tlumočnících, avšak je důležité, aby veškerá práva a povinnosti dopadali na osoby vykonávající jednorázové tlumočnickou činnost podle § 26 odst. 1.

K § 42

Podle Legislativních pravidel vlády obsahuje toto ustanovení referenční odkaz na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení, kterou zapracovává.

K § 43

K odst. 1

Pokud si osoba podala žádost o jmenování tlumočníkem za doby účinnosti zákona o znalcích a tlumočnících, dokončí se toto řízení podle původního zákona o znalcích a tlumočnících. Žadateli tak na jmenování tlumočníkem nevzniká právní nárok. Do seznamu však bude tento subjekt zapsán již v souladu s přechodnými ustanoveními.

K odst. 2

Totéž platí i v případě již zahájeného řízení o přestupku či správním deliktu, pokud do doby účinnosti nového zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích nebyla pravomocně skončena. Vzhledem k tomu, že právní úprava podle současného zákona o znalcích a tlumočnících neumožňuje zaznamenat uloženou sankci do seznamu, není možné tuto sankci do seznamu v tomto případě zapsat.

K § 44

K odst. 1

Toto ustanovení stanoví najisto, že tlumočníci zapsaní podle zákona o znalcích a tlumočnících budou nadále zapsáni do seznamu podle tohoto zákona jako soudní tlumočníci a soudní překladatelé.

K odst. 2

V tomto ustanovení se staví na jisto, že jazyk, který měl tlumočník zapsán podle zákona o znalcích a tlumočnících, bude zapsán soudnímu tlumočníkovi a soudnímu překladateli do seznamu podle zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích.

K odst. 3

Tento odstavec navazuje na odstavec 1. Je zde specifikováno, že soudní tlumočník a soudní překladatel, který byl do seznamu zapsán podle přechodného ustanovení zakotveného v odstavci 1, je oprávněn vykonávat tlumočnickou a překladatelskou činnost maximálně po dobu pěti let. Pokud mu v této lhůtě nevznikne tlumočnické nebo překladatelské oprávnění podle tohoto zákona ve stejném jazyce, uplynutím této pětileté lhůty dojde ex lege k zániku tlumočnického nebo překladatelského oprávnění. Je možné, aby soudní tlumočník a soudní překladatel, který vykonává tlumočnickou a překladatelskou činnost pro více jazyků, měl některá tlumočnická a překladatelská oprávnění podle tohoto zákona a zároveň měl některá tlumočnická a překladatelská oprávnění podle dosavadního zákona. Tato kombinace není vyloučena, nesmí se však jednat o totožné jazyky. Tlumočnická a překladatelská činnost se ještě více než znalecká činnost potýká s tím, že osoby, které ji vykonávají, nemají žádné odborné vzdělání s touto činností související, ale mají značné praktické zkušenosti. V minulosti ani nebylo možno studovat jazyky na vysokých školách (nebo alespoň zdaleka ne všechny jazyky). Týká se to i tlumočníků českého znakového jazyka a tlumočníků pro komunikaci prostřednictvím dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob vycházejících z českého jazyka. Pro tyto tlumočníky dříve neexistovalo vzdělání a několik posledních let již vznikají pro tyto osoby nové možnosti. Bylo by nežádoucí, aby tyto osoby již nemohly vykonávat tlumočnickou činnost. Na druhou stranu je nutné zabránit tomu, aby se ještě podle staré právní úpravy nechalo zapsat množství tlumočníků s tím, že by počítali, že přechodná ustanovení je převedou do nového systému bez dalšího.

V současné době Právnická fakulta UK v Praze ve spolupráci s Komorou soudních tlumočníků ČR pořádá dvousemestrální doplňkové studium pro tlumočníky v oblasti práva. Cílem tohoto kurzu je dostatečně po stránce odborných právních znalostí a jazykových dovedností připravit současné a budoucí tlumočníky takovým způsobem, aby mohli své služby vykonávat kompletně a na co nejvyšší úrovni. Kurz je zakončen písemným testem s volenými odpověďmi a zkouškou skládající se z překladu krátkého autentického odborného textu z mateřského jazyka do cizího jazyka a naopak. Toto studium však začalo až v akademickém roce 1996 – 1997. Právnická fakulta MU v Brně zavedla tyto kurzy až v akademickém roce 2010 – 2011. Oba kurzy jsou zpoplatněny.

Komora soudních tlumočníků ČR pořádá v jarním a v podzimním termínu speciální kurz pro uchazeče o jmenování tlumočníkem, jehož absolvování pojímají krajské soudy jako jednu z podmínek pro jmenování tlumočníkem. Obsahem kurzu jsou přednášky věnované právní úpravě tlumočnické činnosti, odměňování tlumočníků, náležitostem překladů a praktickým poznatkům týkajícím se tlumočnické činnosti. Kurz je celodenní, koná se vždy v sobotu a je zakončen závěrečným testem, jehož obsahem je odpřednášená látka. Součástí testu je i zkušební překlad, který účastníci kurzu musí vypracovat ve lhůtě do 1 měsíce od konání kurzu. I tento kurz je zpoplatněn. Kurz poprvé proběhl v roce 2005, účast na tomto kurzu byla dobrovolná. Od roku 2011 je absolvování tohoto kurzu vyžadováno u všech uchazečů o jmenování tlumočníkem.

Co se týče požadovaného vzdělání, konkrétní zkouška či absolvovaná škola není zatím v právním předpise stanovena a jednotlivé krajské soudy proto nepostupují jednotně. Rovněž ne všichni současně zapsaní tlumočníci absolvovali tyto kurzy. Z těchto důvodů je nutné stanovit pětileté přechodné období za účelem možného doplnění odborných předpokladů pro výkon tlumočnické a překladatelské činnosti.

K odst. 4

Soudní tlumočník a soudní překladatel jmenovaný podle dosavadních právních předpisů, který je zapsán v dosavadním seznamu znalců a tlumočníků déle než 10 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, musí před uplynutím přechodného období podle odstavce 3 úspěšně vykonat pouze vstupní zkoušku podle zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Podmínka požadovaného vzdělání bude považována za splněnou.

Soudní tlumočník a soudní překladatel jmenovaný podle dosavadních právních předpisů, který je zapsán v seznamu znalců a tlumočníků méně než 10 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, musí splnit veškeré požadavky stanovené tímto zákonem pro výkon tlumočnické či překladatelské činnosti.

K § 45

Tímto ustanovením se zrušuje dosavadní zákon o znalcích a tlumočnících, neboť tento zákon bude nahrazen novou právní úpravou, a sice zákonem o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákonem o soudních překladatelích a soudních tlumočnících.

Zároveň by mělo dojít ke zrušení příslušných novel zákona, a to i přes to, že se tyto novely staly integrální součástí zákona, který novelizovaly. Novely nemají nadále samostatnou normativní existenci a nebylo by tedy třeba je explicitně rušit, nicméně Legislativní pravidla vlády takové rušení vyžadují. Se zrušením zákona jsou pak rušeny i příslušné prováděcí předpisy.

K § 46

Navrhovaná účinnost toho zákona je stanovena na 1. ledna 2020, a to především s ohledem na to, aby byla legisvakanční lhůta dostatečně dlouhá a všechny subjekty, kterých se nová právní úprava dotkne, se mohly s touto právní úpravou předem seznámit a zároveň aby se mohly těmto změnám adekvátně přizpůsobit.

V Praze dne 17. ledna 2018

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministr spravedlnosti:

JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., v. r.