zákon č. 355/2021 Sb.

K části první – změna zákona o dani z přidané hodnoty K čl. I

(poznámka pod čarou č. 1)

Do výčtu unijních právních předpisů, které zapracovává zákon o dani z přidané hodnoty, se doplňuje nová směrnice Rady, která nabývá účinnosti od 1. ledna 2021 a která byla publikovaná v Úředním věstníku dne 2. prosince 2019.

(§ 4 odst. 1 písm. e))

Do § 4 odst. 1 písm. e) se z důvodu systematičnosti a předejití nutnosti přečíslování písmen přesouvá vymezení pojmu „uskutečněné plnění“, a to z dosavadního § 4 odst. 1 písm. n) tohoto zákona. Z hlediska věcného obsahu tohoto pojmu nedochází k žádné změně. Uskutečněná plnění zahrnují dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečněná osobou povinnou k dani za úplatu, bez ohledu na místo plnění, tj. veškerá dodání či poskytnutí, která spadají do působnosti daně z přidané hodnoty. Uskutečněnými plněními jsou jak plnění uskutečněná s místem plnění v tuzemsku, pro která zákon o dani z přidané hodnoty používá vyjádření „zdanitelná plnění“ nebo „plnění osvobozená od daně“, tak plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Definice správce daně, která byla obsažena v dosavadním § 4 odst. 1 písm. e), se ruší pro nadbytečnost. Skutečnost, že správcem daně je příslušný finanční úřad, vyplývá z daňového řádu. Specifické případy, kdy je správcem daně příslušný celní úřad, byly přesunuty do ustanovení § 93 (Správa daně celními úřady).

(§ 4 odst. 1 písm. g))

Z důvodu zjednodušení právní úpravy se mění vymezení pojmu „zahraniční osoba“, a to zejména s přihlédnutím k novým pravidlům a opatřením, která v souvislosti s osobami povinnými k dani neusazenými v Evropské unii zavádí směrnice o dani z přidané hodnoty s účinností od 1. ledna 2021. Nově se pojem „zahraniční osoba“ zužuje na okruh osob povinných k dani. I nadále pro zahraniční osobu platí základní podmínka, a to že nemá v Evropské unii sídlo, popř. v případě fyzické osoby místo pobytu (ve smyslu definice pojmu „sídlo u osoby povinné k dani“ v § 4 odst. 1 písm. i)). Dále se doplňuje podmínka, že zahraniční osoba nemá v Evropské unii ani provozovnu. Změna v pojmu „zahraniční osoba“ se dále promítá do navazujících ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, a to v § 16 odst. 3 písm. b) a dále v § 79d odst. 1, § 81 odst. 3 a 7 a § 83.

(§ 4 odst. 1 písm. n))

Z důvodů lepší čitelnosti a srozumitelnosti právní úpravy nových harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování s účinností od 1. ledna. 2021 se do vymezení základních pojmů zavádí nový pojem „provozovatel elektronického rozhraní“. Tato definice promítá do zákona o dani z přidané hodnoty některé podmínky a vymezení, která obsahují čl. 14a a 242a směrnice o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. ledna 2021. Základním znakem provozovatele elektronického rozhraní je, že usnadňuje dodání zboží nebo poskytnutí služby, ke kterým dochází za použití elektronického rozhraní (elektronického tržiště, platformy, portálu nebo obdobného prostředku). Obsahové vymezení pojmu „usnadňuje“ v dané souvislosti je plně harmonizované a vyplývá z přímo použitelného unijního práva.

Pojem „usnadňuje“ vymezuje formou prováděcích opatření přímo použitelné prováděcí nařízení č. 282/2011 (ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) 2019/2026) v čl. 5b a 54b. Ve smyslu těchto prováděcích opatření se pojmem „usnadňuje“ rozumí takové použití elektronického rozhraní, aby mohli příjemce a poskytovatel nebo dodavatel nabízející služby nebo zboží k prodeji prostřednictvím elektronického rozhraní navázat kontakt vedoucí k dodání zboží nebo poskytnutí služeb prostřednictvím tohoto rozhraní. Dále tyto články stanoví situace a okolnosti, za kterých daná osoba povinná k dani dodání zboží či poskytnutí služeb naopak neusnadňuje. Stanoví se, že pojem „usnadňuje“ se nevztahuje na případy, kdy jsou současně splněny podmínky, že daná osoba povinná k dani, která provozuje elektronické rozhraní, (přímo či nepřímo) nestanoví žádnou z podmínek, za nichž se prodeje či poskytnutí uskutečňují, nepodílí se na schvalování účtování poplatku příjemci, ani na objednání či doručení zboží či poskytnutí služeb. Z pojmu „usnadňuje“ se vyjímá zajišťování určitých činností, za podmínky, že daná osoba, která provozuje elektronické rozhraní, zajišťuje pouze některou, popř. některé z nich. Mezi tyto činnosti patří: zpracování plateb v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služeb, pořízení soupisu či inzerování nabízených zboží či služeb a pouhé přesměrování příjemců na jiná elektronická rozhraní.

(§ 4 odst. 6 písm. a))

Formulační změna v § 4 odst. 6 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, ve kterém se stanoví případy odeslání nebo přepravy zboží, které se nepovažují za přemístění zboží, souvisí s nahrazením pojmu „zasílání zboží“ pojmem „prodej zboží na dálku“ v novém odstavci 9 tohoto paragrafu.

(§ 4 nové odstavce 9 a 10)

V § 4 se z důvodů vzájemné provázanosti pojmů zákona o dani z přidané hodnoty s pojmy směrnice o dani z přidané hodnoty a přímo použitelného prováděcího nařízení č. 282/2011, ve znění účinném od 1. ledna 2021, vymezují nové pojmy. Dosavadní pojem „zasílání zboží“, který definoval § 8 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty, se nahrazuje pojmem „prodej zboží na dálku“ pro případy, kdy se odeslání nebo přeprava daného zboží uskutečňuje mezi členskými státy (v novém odstavci 9). S ohledem na odlišná unijní pravidla se nově zavádí specifický pojem „prodej dovezeného zboží na dálku“ pro případy, kdy odeslání nebo přeprava daného zboží začíná mimo Evropskou unii (v novém odstavci 10). V návaznosti na novou právní úpravu v čl. 14 odst. 4 směrnice o dani z přidané hodnoty se dále rozvádí a doplňuje první ze základních rysů těchto specifických přeshraničních dodání zboží, a to skutečnost, že způsob přepravy zboží zajišťuje dodavatel (prodávající), ne příjemce. Vymezuje se, že prodejem zboží na dálku, popř. prodejem dovezeného zboží na dálku, jsou i případy, kdy odeslání nebo přepravu zboží zajišťuje třetí osoba, pokud osoba prodávající zboží do odeslání či přepravy daného zboží zasahuje (přímo či nepřímo). Ilustrativní výčet některých případů, které se považují za prodej zboží na dálku, popř. prodej dovezeného zboží na dálku, při zapojení třetí osoby do odeslání či přepravy zboží, je uvedený v čl. 5a prováděcího nařízení č. 282/2011, ve znění prováděcího nařízení (EU) 2019/2026). Bez věcných změn zůstává druhý ze základních rysů těchto dodání zboží, a to že příjemci nevznikne daňová povinnost z titulu pořízení zboží z jiného členského státu.

Změny v pojmu „zasílání zboží“, resp. jeho nahrazení novými pojmy, se dále promítají do navazujících ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, konkrétně § 4 odst. 6 písm. a), § 6c odst. 1, § 16 odst. 4 písm. a) bodu 3, § 28 odst. 1 písm. b), § 30 odst. 2 písm. b) a § 100a.

(§ 6c odst. 1)

V pravidlech pro povinnou registraci plátce v § 6c se promítají formulační úpravy navazující na změny v pojmech, jejichž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty s pojmy směrnice o dani z přidané hodnoty a přímo použitelného prováděcího nařízení č. 282/2011, ve znění účinném od 1. ledna 2021. Pojem „zasílání zboží“ se nahrazuje novými pojmy „prodej zboží na dálku“ a „prodej dovezeného zboží na dálku“ vymezenými v § 4 odst. 9 a 10 tohoto zákona.

(nový § 6fa)

Nový § 6fa je součástí harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování a povinností pro provozovatele elektronického rozhraní, které se zavádí s účinností od 1. ledna 2021. Zavádí se povinnost registrace z titulu uskutečnění určitých plnění vymezených v novém § 13a odst. 1 nebo 2 tohoto zákona. Týká se případů prodeje dovezeného zboží na dálku v hodnotě nepřesahující 150 EUR (§ 13a odst. 1) nebo dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území Evropské unie (§ 13a odst. 2) prostřednictvím elektronického rozhraní, je-li splněna podmínka, že provozovatel tohoto rozhraní daný prodej či dodání usnadňuje. Ve smyslu § 13a odst. 1 nebo 2 tohoto zákona se tyto prodeje či dodání prostřednictvím elektronického rozhraní fiktivně rozdělují na dvě samostatná plnění, a to na plnění od původního dodavatele provozovateli elektronického rozhraní a na plnění od provozovatele elektronického rozhraní skutečnému příjemci. K odstavci 1 V odstavci 1 se zavádí povinná registrace za plátce pro provozovatele elektronického rozhraní, pokud uskuteční některé z fiktivních zdanitelných plnění explicitně vymezených v § 13a tohoto zákona, jestliže jejich místo plnění připadá do tuzemska. Tato povinnost se vztahuje obecně na veškeré provozovatele elektronického rozhraní (srov. vymezení provozovatele elektronického rozhraní v § 4 odst. 1 písm. n) tohoto zákona), bez ohledu na místo jejich usazení, tj. umístění sídla či provozovny. Vyjímají se pouze případy provozovatelů elektronického rozhraní, kteří neuskutečňují v tuzemsku jiná plnění než ta, která jsou pokryta zvláštním režimem jednoho správního místa, tj. „vybraná plnění“ podle vymezení v § 110b tohoto zákona. V tomto ohledu není relevantní, zda jsou ke zvláštnímu režimu registrováni v tuzemsku nebo v jiném členském státě. Povinná registrace pro provozovatele elektronického rozhraní se zavádí od data uskutečnění příslušného fiktivního plnění podle § 13a tohoto zákona. Nicméně tento provozovatel má možnost se stát plátcem také v předstihu, a to na základě dobrovolné registrace za plátce podle § 6f odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. K odstavci 2 V odstavci 2 se stanoví povinná registrace za plátce pro zahraniční osobu, pokud dodává zboží osobě nepovinné k dani na území Evropské unie za použití elektronického rozhraní a je splněna podmínka, že provozovatel tohoto rozhraní dané dodání zboží usnadňuje. Ve smyslu nového § 13a odst. 2 tohoto zákona se toto dodání zboží fiktivně rozděluje na dvě samostatná plnění, přičemž první z nich, kterým je dodání zboží zahraniční osobou provozovateli elektronického rozhraní, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně podle nového § 71h tohoto zákona.

Ačkoli v tomto případě jde o plnění osvobozené od daně, a tudíž zahraniční osobě nevznikne z titulu jeho uskutečnění v tuzemsku povinnost přiznat daň, příslušná unijní právní úprava (čl. 272 směrnice o dani z přidané hodnoty ve znění od 1. ledna 2021) neumožňuje, aby zahraniční osoby byly zproštěny povinností spojených s těmito plněními, povinnost registrace pro účely daně z přidané hodnoty nevyjímaje. Pro tyto případy se proto pro zahraniční osobu zavádí povinná registrace za plátce, a to od data uskutečnění tohoto fiktivního plnění. Zahraniční osoba má v těchto případech možnost se stát plátcem také v předstihu, a to na základě dobrovolné registrace za plátce podle § 6f odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty.

(§ 6j)

Úprava v § 6j, který se týká dobrovolné registrace osoby povinné k dani usazené v tuzemsku za osobu identifikovanou k dani, pokud bude uskutečňovat plnění, která spadají do působnosti zvláštního režimu jednoho správního místa, souvisí s rozšířením tohoto zvláštního režimu. Plnění, která nově spadají do působnosti tohoto zvláštního režimu, vymezuje § 110b tohoto zákona souhrnně jako „vybraná plnění“. Toto ustanovení souvisí s registrací do zvláštního režimu jednoho správního místa, neboť podmínkou pro používání režimu Evropské unie a dovozního režimu tohoto volitelného zvláštního režimu je skutečnost, že osoba povinná k dani je plátcem nebo identifikovanou osobou. Bez přiděleného daňového identifikačního čísla se osoba povinná k dani nemůže přihlásit k používání tohoto zvláštního režimu, resp. zvolit si za stát identifikace tuzemsko. Dobrovolná registrace za identifikovanou osobu jí umožní používat zvláštní režim jednoho správního místa, aniž by přestala využívat osvobození pro malé podniky v případě tuzemských plnění.

(§ 7 nový odst. 5)

Do pravidel pro stanovení místa plnění u dodání zboží se vkládá nový odstavec 5, který doplňuje pravidla pro dodání zboží v řetězci s jedinou přepravou v rámci Evropské unie zavedená v roce 2020 (sněmovní tisk č. 572). Je součástí harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování a povinností pro provozovatele elektronického rozhraní, které se zavádí s účinností od 1. ledna 2021. V souladu s čl. 36a odst. 4 směrnice o dani z přidané hodnoty se z působnosti zvláštního pravidla pro dodání zboží v řetězci stanoveného v odstavci 3 tohoto paragrafu vyjímají veškerá plnění vymezená v novém § 13a odst. 1 nebo 2 tohoto zákona. Jde o specifické případy dodání zboží prostřednictvím elektronického rozhraní, je-li splněna podmínka, že osoba povinná k dani provozující toto rozhraní daná dodání zboží usnadňuje (srov. vymezení provozovatele elektronického rozhraní v § 4 odst. 1 písm. n)). Zahrnují případy prodeje dovezeného zboží na dálku v hodnotě nepřesahující 150 EUR (§ 13a odst. 1) a dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území Evropské unie (§ 13a odst. 2). Ve smyslu § 13a odst. 1 nebo 2 tohoto zákona se tato dodání zboží prostřednictvím elektronického rozhraní v obou případech fiktivně rozdělují na dvě samostatná plnění, a to na plnění od původního dodavatele provozovateli elektronického rozhraní a na plnění od provozovatele elektronického rozhraní konečnému spotřebiteli. Pro určení místa plnění v případě všech těchto fiktivních plnění se nepoužije specifické pravidlo podle odstavce 3 tohoto paragrafu, bez ohledu na to, zda jsou součástí dodání v řetězci s jedinou přepravou v Evropské unii. V rámci tohoto ustanovení se dokončuje transpozice čl. 36a odst. 4 směrnice o dani z přidané hodnoty. Ačkoli tuto výjimku z pravidel pro dodání zboží v řetězci již obsahuje směrnice Rady (EU) 2018/1910 s účinností od 1. ledna 2020, čl. 14a, kterého se věcně týká, byl do směrnice o dani z přidané hodnoty doplněn směrnicí Rady (EU) 2017/2455 s účinností od 1. ledna 2021.

(§ 7 nový odst. 8)

Jde o legislativně technickou změnu související s vložením nového odstavce 5.

(§ 8)

Do specifických pravidel pro určení místa plnění, a tím členského státu zdanění, při prodeji zboží na dálku a prodeji dovezeného zboží na dálku (zasílání zboží v terminologii dosavadní právní úpravy) se provádí změny směrnice o dani z přidané hodnoty v důsledku přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455, článku 2, s účinností od 1. ledna 2021. Právní úprava těchto pravidel v § 8 a novém § 8a tohoto zákona vychází z pojmů „prodej zboží na dálku“ a „prodej dovezeného zboží na dálku“, které vymezuje § 4 odst. 9 a 10 tohoto zákona, a které nahradily dosavadní pojem „zasílání zboží“ (srov. § 8 odst. 4 dosavadního zákona o dani z přidané hodnoty). Z vymezení těchto pojmů vyplývají specifické rysy této kategorie přeshraničních dodání zboží v Evropské unii, a to konkrétně způsob přepravy zboží (zajišťuje ji, popř. do ní zasahuje, dodavatel, ne příjemce) a skutečnost, že příjemci nevznikne daňová povinnost z titulu pořízení zboží z jiného členského státu. Pojem „prodej zboží na dálku“ zahrnuje případy, kdy odeslání nebo přeprava daného zboží se uskutečňuje mezi členskými státy (srov. § 4 odst. 9 tohoto zákona), a pojem „prodej dovezeného zboží na dálku“ případy, kdy odeslání nebo přeprava daného zboží začíná mimo Evropskou unii (srov. § 4 odst. 10 tohoto zákona). Změny, ke kterým dochází v pravidlech pro stanovení místa plnění při prodeji zboží na dálku v § 8 tohoto zákona, jsou zaměřené na malé a začínající podniky, které jsou usazené pouze v jednom členském státě. Pro tyto podniky se nastavuje jednotná roční prahová hodnota ve výši 10 000 EUR, která je společná pro přeshraničně poskytované digitální služby (telekomunikační služby, služby vysílání a elektronicky poskytované služby) a pro prodeje zboží na dálku do všech ostatních členských států. K odstavci 1 V odstavci 1, který stanoví výchozí pravidlo pro určení místa plnění při prodeji zboží na dálku, dochází pouze k formulační úpravě spočívající v nahrazení pojmu „zasílání zboží“ pojmem „prodej zboží na dálku“, který se vymezuje v § 4 odst. 9 tohoto zákona. K věcné změně nedochází, i nadále je místo plnění v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy daného zboží. K odstavci 2 V odstavci 2 se zavádí specifické pravidlo, jehož záměrem je zjednodušení daňových povinností pro malé a začínající podniky. Principy a záměr tohoto pravidla jsou obdobné jako v případě výjimky u dosavadních pravidel pro přeshraničně poskytované digitální služby (telekomunikační služby, služby vysílání a elektronicky poskytované služby) podle § 10i zákona o dani z přidané hodnoty. Je pro osoby prodávající zboží na dálku volitelné. Pravidlo podle odstavce 2 se vztahuje na osoby prodávající zboží na dálku, které jsou usazeny (mají sídlo nebo provozovnu) pouze v jednom členském státě, a hodnota jimi poskytovaných příslušných plnění nepřesáhne stanovenou roční prahovou hodnotu, a to v daném, ani předcházejícím kalendářním roce. Tato prahová hodnota je stanovená v úrovni bez daně a platí společně pro přeshraničně poskytované digitální služby a prodeje zboží na dálku do všech ostatních členských států a činí 10 000 EUR, což při přepočtu na českou měnu podle směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v den přijetí dané směrnice je 256 530 Kč. Ve svém důsledku to znamená, že na rozdíl od dosavadních pravidel již pro účely určení místa plnění u prodejů zboží na dálku nebude nutné sledovat obraty prodejů odděleně do každého členského státu. Jsou-li tyto podmínky vztahující se k usazení osoby uskutečňující daná plnění a jejich hodnotě splněny, je místem plnění místo (členský stát) zahájení odeslání nebo přepravy daného zboží. Nicméně i nadále zůstává zachována možnost volby postupovat při určení místa plnění podle výchozího pravidla, a to podle odstavců 4 a 5 tohoto paragrafu. K odstavci 3 V odstavci 3 je uveden postup při překročení prahové hodnoty stanovené v odstavci 2. Stanoví se, že pravidlo pro stanovení místa plnění se mění u prodeje zboží na dálku, kterým byla tato prahová hodnota překročena. K odstavci 4 V odstavci 4 se stanoví možnost volby pro osobu prodávající zboží na dálku postupovat při stanovení místa plnění vždy podle výchozího pravidla, tj. i v případě, že jsou splněny podmínky pro použití zjednodušujícího pravidla podle odstavce 2. Jestliže osoba prodávající zboží na dálku této volby využije, je povinna se jí řídit minimálně dva následující kalendářní roky. K odstavci 5 V odstavci 5 se promítá zásada společného postupu při uplatnění možnosti volby pravidel pro stanovení místa plnění v určitých případech. Zjednodušující pravidlo pro stanovení místa plnění, které stanoví odstavec 2 pro prodeje zboží na dálku, platí také pro přeshraniční poskytnutí digitálních služeb (telekomunikačních služeb, služeb vysílání a elektronicky poskytovaných služeb) osobě nepovinné k dani (srov. § 10i odst. 3). U všech těchto plnění se uplatňuje společná možnost volby postupu podle výchozího pravidla pro určení místa plnění (srov. odstavec 4 tohoto paragrafu a § 10i odst. 5 a 6). Stejně tak jestliže se poskytovatel služeb rozhodne využít možnost volby postupovat při určení místa plnění při poskytnutí uvedených služeb podle výchozího pravidla, je povinen postupovat podle výchozího pravidla rovněž při určení místa plnění u prodejů zboží na dálku, a to po celou dobu, po kterou tuto možnost volby využívá. V takovém případě je místem plnění při prodejích zboží na dálku místo (členský stát) ukončení odeslání nebo přepravy daného zboží (podle odstavce 1 tohoto paragrafu).

(nový § 8a)

Do nového zvláštního pravidla pro určení místa plnění, a tím členského státu zdanění, při prodeji dovezeného zboží na dálku (zasílání zboží v terminologii dosavadní právní úpravy) se provádí změny směrnice o dani z přidané hodnoty v důsledku přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455, článku 2, s účinností od 1. ledna 2021. Právní úprava tohoto ustanovení vychází z vymezení pojmu „prodej dovezeného zboží na dálku“ v § 4 odst. 10 tohoto zákona. Pravidlo se vztahuje na specifická přeshraniční dodání zboží v Evropské unii, kdy přepravu daného zboží buď zajišťuje, nebo do ní zasahuje, dodavatel (prodávající), nikoli však příjemce, kdy příjemci nevznikne daňová povinnost z titulu pořízení zboží, a kdy odeslání nebo přeprava daného zboží začíná mimo Evropskou unii. Toto zvláštní pravidlo pokrývá situace, kdy je prodáváno zboží z členského státu dovozu do odlišného členského státu (podle písm. a) tohoto ustanovení), nebo kdy jde o vybrané plnění, na které byl uplatněn dovozní režim zvláštního režimu jednoho správního místa (podle písm. b)). V obou těchto situacích je místem plnění místo (členský stát) ukončení odeslání nebo přepravy daného zboží. Ostatní případy prodeje dovezeného zboží na dálku spadají do působnosti výchozího pravidla pro určení místa plnění při dodání zboží s odesláním nebo přepravou, které je stanoveno v § 7 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty.

(§ 10i odst. 3 a 4)

K odstavci 3 Principy a záměr tohoto pravidla, které bylo zavedeno v roce 2019, zůstávají beze změn. Pravidlo je zacílené na zjednodušení daňových povinností pro malé a začínající podniky a je na jejich volbě, zda jej použijí. Umožňuje poskytovatelům těchto přeshraničních digitálních služeb, kteří jsou usazeni pouze v jednom členském státě a jejichž obrat nepřesáhne stanovenou roční prahovou hodnotu, uplatnit daň ve státě, ve kterém jsou usazeni (mají sídlo nebo provozovnu), namísto v členském státě příjemce služby. Pro tyto případy platí výjimka ze zvláštního pravidla podle § 10i odst. 1, což znamená, že pro stanovení místa plnění se použije základní pravidlo při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani stanovené v § 9 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Věcnou změnou je, že s účinností od 1. ledna 2021 se do hodnoty plnění pro tyto účely započítává nejen hodnota přeshraničně poskytovaných digitálních služeb pro osobu nepovinnou k dani, nýbrž také hodnota prodejů zboží na dálku. Daná prahová hodnota činí 10 000 EUR, což při přepočtu na českou měnu podle směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v den přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455 je 256 530 Kč. I nadále zůstává zachována možnost volby pro poskytovatele těchto služeb postupovat při určení místa plnění podle výchozího pravidla, a to podle odstavců 5 a 6 tohoto paragrafu. K odstavci 4 V odstavci 4 je uveden postup při překročení prahové hodnoty stanovené v předchozím odstavci 3. Stanoví se, že pravidlo pro stanovení místa plnění se mění u poskytnutí služby, kterou byla tato prahová hodnota překročena. Rovněž v tomto ustanovení jsou promítnuty úpravy navazující na rozšíření příslušných plnění pro tyto účely.

(§ 10i odst. 5)

V odstavci 5 se stanoví možnost volby pro poskytovatele těchto služeb postupovat při stanovení místa plnění vždy podle výchozího pravidla, tj. rovněž v případě, že jsou splněny podmínky pro použití zjednodušujícího pravidla podle odstavce 3. Jestliže poskytovatel služeb této volby využije, je povinen se jí řídit minimálně dva následující kalendářní roky.

(§ 10i odst. 6)

V odstavci 6 se doplňuje zásada společného postupu při uplatnění možnosti volby pravidel pro stanovení místa plnění v určitých případech. Zjednodušující pravidlo pro stanovení místa plnění, které vychází z jednotné roční prahové hodnoty ve výši 10 000 EUR, se podle dosavadní úpravy vztahovalo pouze na případy poskytování přeshraničních digitálních služeb (telekomunikačních služeb, služeb vysílání a elektronicky poskytovaných služeb) osobám nepovinným k dani. Nově se použije také na případy prodeje zboží na dálku. U všech těchto plnění se uplatňuje společná možnost volby postupu podle výchozího pravidla pro určení místa plnění (srov. odstavec 5 tohoto paragrafu a § 8 odst. 4 a 5). Tato nová zásada společného postupu při uplatnění možnosti volby pravidel pro stanovení místa plnění se týká osoby povinné k dani, která poskytuje přeshraniční digitální služby a která rovněž prodává zboží na dálku, přičemž jsou splněny podmínky pro použití zjednodušujícího pravidla (srov. odstavec 3 tohoto paragrafu), které jí umožňuje uplatnit daň při poskytnutí uvedených služeb ve svém státě (členském státě usazení). Jestliže se tato osoba rozhodne využít možnost volby postupovat při určení místa plnění při poskytnutí uvedených služeb podle výchozího pravidla (tj. uplatňovat daň v členském státě podle místa příjemce služby), je povinna postupovat podle výchozího pravidla rovněž při určení místa plnění u prodejů zboží na dálku (tj. uplatňovat daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží).

(nový § 13a)

Do nového § 13a zákona o dani z přidané hodnoty se promítají výchozí harmonizovaná pravidla a zásady pro vymezené případy dodání zboží v oblasti elektronického obchodování, které zavádí směrnice o dani z přidané hodnoty (ve znění směrnice Rady (EU) 2017/2455 a směrnice Rady (EU) 2019/1995) s účinností od 1. ledna 2021. Jejich záměrem je nastavit povinnost uplatnit daň v určitých přesně vymezených případech dodání zboží, k nimž dochází za použití elektronického rozhraní, pro provozovatele tohoto rozhraní. Příslušná unijní právní úprava v čl. 14a směrnice o dani z přidané hodnoty pro tyto účely normuje právní fikci, podle níž se osoba provozující elektronické rozhraní považuje za osobu, která dané zboží obdržela a dodala sama, za podmínky, že toto dodání zboží usnadňuje. V důsledku toho se pro účely daně z přidané hodnoty jediné plnění fiktivně rozděluje na dvě. Pojem „usnadňuje“ dále podrobněji rozvádí formou prováděcích opatření přímo použitelné prováděcí nařízení č. 282/2011 (ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) 2019/2026). V čl. 5b tohoto nařízení se uvádí, že pojmem „usnadňuje“ se rozumí takové použití elektronického rozhraní, aby mohli příjemce a dodavatel nabízející zboží k prodeji prostřednictvím elektronického rozhraní navázat kontakt vedoucí k dodání zboží prostřednictvím tohoto elektronického rozhraní. Dále tyto články stanoví situace a okolností, za kterých daná osoba povinná k dani dodání zboží naopak neusnadňuje. Přímo použitelné prováděcí nařízení č. 282/2011 (ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) 2019/2026) dále v této souvislosti stanoví v čl. 5d vyvratitelnou domněnku, že osoba prodávající zboží prostřednictvím provozovatele elektronického rozhraní je osobou povinnou k dani a osoba pořizující zboží je osobou nepovinnou k dani. Právní úprava těchto pravidel v § 13a zákona o dani z přidané hodnoty navazuje na nová vymezení některých základních pojmů v § 4 tohoto zákona, konkrétně pojmu „provozovatel elektronického rozhraní“ v § 4 odst. 1 písm. n), pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm.

g) a pojmu „prodej dovezeného zboží na dálku“ v § 4 odst. 10 tohoto zákona. V návaznosti na čl. 14a směrnice o dani z přidané hodnoty se v § 13a tohoto zákona zavádí tato pravidla pro specifické případy dodání zboží, a to konkrétně pro prodeje dovezeného zboží na dálku v hodnotě nepřesahující 150 EUR (v odstavci 1) a dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území Evropské unie (v odstavci 2). Tato dodání zboží za použití elektronického rozhraní se fiktivně rozdělují na dvě samostatná plnění, a to na plnění od původního dodavatele provozovateli elektronického rozhraní a na plnění od provozovatele elektronického rozhraní skutečnému příjemci. Dále se do § 13a tohoto zákona promítá zásada vyplývající z čl. 36b směrnice o dani z přidané hodnoty, že v rámci těchto dvou fiktivních plnění se odeslání či přeprava zboží přiřazuje ke druhému plnění, tj. plnění od provozovatele elektronického rozhraní skutečnému příjemci plnění. Tento aspekt přiřazení odeslání či přepravy zboží má zásadní význam pro určení místa plnění, a tím členského státu zdanění v případě přeshraničních transakcí, jakož i pro některé další související povinnosti, například v oblasti pravidel pro vystavování daňových dokladů.

Podrobné scénáře jednotlivých variant případů, na které se bude vztahovat § 13a, včetně řešení pro určení příslušných plnění, místa plnění, data uskutečnění plnění, osoby povinné přiznat daň a povinnost vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty budou uvedeny ve vysvětlivkách Evropské komise, které se v současné době připravují. K odstavci 1 V odstavci 1 se zavádí pravidlo pro případy prodeje dovezeného zboží na dálku, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR. Pro původního dodavatele jde v tomto případě o dodání zboží bez odeslání či přepravy, provozovatel elektronického rozhraní uplatní daň podle pravidel, která se vztahují na prodej dovezeného zboží na dálku. V případě zdanitelných plnění vzniká povinnost přiznat daň ke dni jejich uskutečnění, kterým je u obou plnění podle specifického pravidla v § 21 odst. 4 písm. k) tohoto zákona okamžik přijetí platby. Pokud provozovatel elektronického rozhraní není plátcem a není v tuzemsku nebo jiném členském státě registrovaný ve zvláštním režimu jednoho správního místa, a uskuteční zdanitelné plnění podle tohoto odstavce s místem plnění v tuzemsku, vznikne mu registrační povinnost z titulu uskutečnění tohoto plnění (podle § 6fa odst. 1 tohoto zákona). Pro tyto účely není relevantní, zda jde o osobu se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat nepřesáhne prahovou hodnotu pro povinnost registrace podle § 6 zákona o dani z přidané hodnoty (1 000 000 Kč). Pojem „vlastní hodnota“, který se již dlouhodobě používá v právních předpisech v celní i daňové oblasti v souvislosti s dováženými zásilkami zboží nízké hodnoty, zatím není v platné unijní legislativě explicitně vymezen. Bude definován v rámci čl. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, a to po přijetí příslušného legislativního návrhu, který se aktuálně projednává na úrovni Evropské unie. Primárním účelem nového explicitně normovaného ustanovení v přímo použitelném právním předpise Evropské unie je vnesení právní jistoty do problematiky, ve které bylo totožným způsobem postupováno na základě výkladu již nyní. Jde o návrh nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU), kterým se mění a opravuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, a kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, kterým se doplňuje nařízení (EU) č. 952/2013, pokud jde o přechodná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu (pracovní překlad názvu). Dokončení legislativního procesu tohoto unijního právního předpisu se očekává v průběhu roku 2020. K odstavci 2 V odstavci 2 se stanoví pravidlo pro případy dodání zboží, kdy původním dodavatelem je zahraniční osoba (podle § 4 odst. 1 písm. g) tohoto zákona osoba povinná k dani, která nemá v Evropské unii sídlo ani provozovnu), a konečným příjemcem osoba nepovinná k dani. Na rozdíl od případů prodejů zboží podle odstavce 1 tohoto paragrafu se u těchto dodání či prodejů zboží neuplatňuje žádné omezení ohledně hodnoty daného zboží. Pro původního dodavatele (zahraniční osobu) jde o dodání zboží bez odeslání či přepravy, které je plněním osvobozeným od daně s nárokem na odpočet daně (podle § 71h tohoto zákona). Pokud tato zahraniční osoba není plátcem, a to dobrovolně nebo na základě povinnosti z jiného titulu, vznikne jí registrační povinnost nejpozději při uskutečnění tohoto plnění (podle § 6fa odst. 2 tohoto zákona). Uskutečnění plnění se určí podle § 21 odst. 9 v návaznosti na § 21 odst. 4 písm. k) tohoto zákona, je jím den přijetí úplaty. Provozovatel elektronického rozhraní uplatní daň podle charakteru plnění, které poskytuje. Může jít buď o dodání zboží s odesláním nebo přepravou (například při přepravě zboží v rámci tuzemska) nebo o prodej zboží na dálku (odeslání nebo přeprava daného zboží se uskutečňuje mezi členskými státy a jsou naplněny ostatní podmínky podle § 4 odst. 9 tohoto zákona). V případě zdanitelných plnění mu vzniká povinnost přiznat daň ke dni jejich uskutečnění, kterým je okamžik přijetí platby (podle § 21 odst. 4 písm. k) tohoto zákona). Na provozovatele elektronického rozhraní, který není plátcem, který není v tuzemsku nebo jiném členském státě registrovaný ve zvláštním režimu jednoho správního místa, a který uskuteční zdanitelné plnění podle tohoto odstavce s místem plnění v tuzemsku, se obdobně jako v případě plnění podle odstavce 1 tohoto paragrafu vztahuje registrační povinnost podle § 6fa odst. 1 tohoto zákona.

(§ 16 odst. 3 písm. b))

V pravidlech pro pořízení zboží z jiného členského státu z titulu přemístění zboží se promítá formulační úprava navazující na změny v pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm. g) tohoto zákona. Tento pojem již zahrnuje výhradně osoby povinné k dani, které nemají sídlo ani provozovnu v Evropské unii, proto se z důvodu nadbytečnosti vypouští vazba na osobu povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku.

(§ 16 odst. 4 písm. a) bod 3)

Ve vymezení případů, které se nepovažují za pořízení zboží z jiného členského státu v § 16 odst. 4, se promítají formulační úpravy navazující na změny v pojmech, jejichž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty s pojmy směrnice o dani z přidané hodnoty a přímo použitelného prováděcího nařízení č. 282/2011, ve znění účinném od 1. ledna 2021. Pojem „zasílání zboží“ se nahrazuje novým pojmem „prodej zboží na dálku“ vymezeným v § 4 odst. 9 tohoto zákona.

(§ 19 odst. 6)

Cílem předložené změny je zabránit z pohledu správce daně nežádoucí situaci, kdy podle dosavadní úpravy v případě, že identifikovaná osoba podává daňové přiznání za plnění podle § 19 odst. 6 (§ 108 odst. 4 písm. e)), má takové daňové přiznání jinou splatnost, než v ostatních případech, tedy 25 dnů od okamžiku vyměření daně pro daňovou povinnost podle § 108 odst. 4 písm. e). Nově tak bude ve všech případech podání daňového přiznání identifikovanou osobou shodně stanovena splatnost daně, a to splatnost podle obecného ustanovení § 135 odst. 3 daňového řádu.

(§ 21 odst. 4 písm. i))

Jde o legislativně technickou úpravu související s doplněním nového písmene k) v tomto odstavci.

(§ 21 odst. 4 nové písm. k))

Tato změna je součástí harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování s účinností od 1. ledna 2021. K bodu 1 V bodu 1 se zavádí zvláštní pravidlo pro stanovení uskutečnění plnění v případech fiktivních plnění vymezených v novém § 13a tohoto zákona. Vztahuje se na specifické případy dodání zboží, a to konkrétně na prodeje dovezeného zboží na dálku v hodnotě nepřesahující 150 EUR (§ 13a odst. 1) nebo dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území Evropské unie (§ 13a odst. 2) prostřednictvím elektronického rozhraní, je-li splněna podmínka, že osoba povinná k dani provozující toto rozhraní dané dodání zboží usnadňuje (srov. definici provozovatele elektronického rozhraní v § 4 odst. 1 písm. n) tohoto zákona). Ve smyslu § 13a odst. 1 nebo 2 tohoto zákona se tato dodání zboží fiktivně rozdělují na dvě samostatná plnění, a to na plnění od původního dodavatele provozovateli elektronického rozhraní a na plnění od provozovatele elektronického rozhraní konečnému spotřebiteli. Pro veškerá tato plnění platí jednotné pravidlo, podle kterého se považují za uskutečněná dnem přijetí úplaty. Pro případy zdanitelných plnění se toto pravidlo promítá do § 21 odst. 4 nového písmene k). Případy plnění osvobozených od daně jsou pokryty v rámci § 21 odst. 9 prostřednictvím odkazu na odstavce 1 až 8 tohoto paragrafu. Toto pravidlo, resp. pojem „okamžik přijetí platby“, který v dané souvislosti používá směrnice o dani z přidané hodnoty v čl. 66a, podrobněji vymezuje formou prováděcích opatření přímo použitelné prováděcí nařízení č. 282/2011 (ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) 2019/2026), a to konkrétně v čl. 41a. Stanoví se, že „okamžikem přijetí platby se rozumí okamžik, kdy byly potvrzení platby, zpráva o povolení platby nebo závazek příjemce týkající se platby obdrženy dodavatelem prodávajícím zboží prostřednictvím elektronického rozhraní nebo jeho jménem, bez ohledu na to, kdy došlo ke skutečnému vyplacení peněžních prostředků, podle toho, co nastane dříve.“. K bodu 2 V bodu 2 se zavádí pravidlo pro stanovení uskutečnění plnění v případě prodeje dovezeného zboží na dálku, jestliže je při tomto prodeji použit dovozní režim zvláštního režimu jednoho správního místa. Rovněž pro tato plnění platí, že se považují za uskutečněná dnem přijetí úplaty. Přímo použitelné prováděcí nařízení č. 282/2011 v této souvislosti stanoví v čl. 61b stejný výklad pojmu „okamžik přijetí platby“ jako pro účely plnění podle bodu 1 tohoto odstavce.

(§ 21 odst. 8 písm. b))

Z působnosti pravidla pro uskutečnění plnění poskytovaných po určitou dobu se vyjímají specifické případy plnění, na která se vztahuje odst. 4 písm. k) tohoto paragrafu, a která jsou součástí harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování s účinností od 1. ledna 2021. Jde o plnění vymezená v § 13a (dodání zboží usnadněná provozovatelem elektronického rozhraní) a prodeje dovezeného zboží na dálku při použití dovozního režimu zvláštního režimu jednoho správního místa.

(§ 28 odst. 1 písm. b))

Do pravidel pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku v § 28 odst. 1 se promítají jednak formulační úpravy navazující na změny v pojmech a jednak věcné změny, které jsou součástí povinných harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování s účinností od 1. ledna 2021. Formulační úpravou je nahrazení pojmu „zasílání zboží“ novým pojmem „prodej zboží na dálku“, který se vymezuje v § 4 odst. 9 tohoto zákona. Věcnou změnou je, že se z obecně platné povinnosti vystavit daňový doklad při prodeji zboží na dálku vyjímají případy, kdy na daný prodej se použije zvláštní režim jednoho správního místa.

(§ 30 odst. 2 písm. b))

Ve vymezení případů, ve kterých nelze vystavit zjednodušený daňový doklad, se promítají formulační úpravy navazující na změny v pojmech, jejichž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty s pojmy směrnice o dani z přidané hodnoty a přímo použitelného prováděcího nařízení č. 282/2011, ve znění účinném od 1. ledna 2021. Pojem „zasílání zboží“ se nahrazuje novými pojmy „prodej zboží na dálku“ a „prodej dovezeného zboží na dálku“ vymezenými v § 4 odst. 9 a 10 tohoto zákona.

(§ 36 odst. 5)

Podle současného znění ustanovení § 36 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty se do základu daně nezahrnuje částka vzniklá zaokrouhlením celkové výše úplaty při platbě v hotovosti při dodání zboží nebo poskytnutí služby na celou korunu. Důvodem stanoveného omezení pouze na hotovostní styk byla skutečnost, že platby v hotovosti se uskutečňují na celou českou korunu, neboť podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČNB“), jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky pouze platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou, tzn. jako nejmenší jednotka jedna koruna česká. Z tohoto důvodu zákon o dani z přidané hodnoty neupravuje postup při zaokrouhlení celkové výše úplaty v případě platby provedené bezhotovostní formou, neboť se vychází z předpokladu, že u bezhotovostních plateb není nezbytné zaokrouhlovat na celé koruny, protože v bezhotovostním styku lze matematicky zaokrouhlovat na dvě desetinná místa v souladu s ustanovením § 13 zákona o ČNB, kde je uvedeno, že peněžní jednotkou v České republice je koruna česká, která se dělí na sto haléřů, tedy na setiny. Avšak vzhledem k tomu, že v praxi dochází k zaokrouhlování celkové výše úplaty rovněž v případě bezhotovostní platby velmi často, je nezbytné pro tento způsob úhrady stanovit v zákoně o dani z přidané hodnoty jednoznačně postup i pro tyto případy. V rámci zachování principu stejného přístupu u všech druhů platby se tak sjednocuje postup podle ustanovení § 36 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty pro hotovostní i bezhotovostní platby. Zaokrouhlením se v tomto případě samozřejmě myslí pouze zaokrouhlení celkové výše úplaty na nejbližší celou korunu (vzhledem k tomu, že zde ani v daňovém řádu není upraven konkrétní způsob zaokrouhlování, je zaokrouhlování realizováno na základě běžných matematických principů). Pokud by plátce provedl zaokrouhlení celkové výše úplaty vyšší než na nejbližší celou korunu, pak tento rozdíl u hotovostních i bezhotovostních plateb vždy vstoupí do základu daně. Tento postup při zaokrouhlování celkové výše úplaty při hotovostní i bezhotovostní platbě byl v praxi uplatňován již dříve a je akceptován i v současnosti. Tato skutečnost byla potvrzena a deklarována i Finanční správou České republiky v informaci „Výpočet DPH a zaokrouhlování od 1. 10. 2019“ zveřejněné dne 14. 10. 2019 na webu finanční správy: https://www.financnisprava.cz/cs/dane/novinky/2019/vypocet-dph-a- zaokrouhlovani-od-2019-10-01-10101. Novela zákona o dani z přidané hodnoty tak jen legislativně upřesňuje nastavený trend.

(§ 37 písm. b) bod 1)

Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s úpravou ustanovení § 36 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty.

(§ 42 odst. 13)

Tato úprava je přesunuta do hlavy první části V dílu 3 – Zvláštní režim jednoho správního místa.

(§ 43 odst. 6)

Tato úprava je přesunuta do hlavy první části V dílu 3 – Zvláštní režim jednoho správního místa.

(§ 45 odst. 3)

Jedná se o legislativně technickou změnu, kterou se opravuje chyba v souvislosti s přečíslováním odstavců v ustanovení § 42 zákona o dani z přidané hodnoty.

(§ 46 odst. 1 písm. a) a b))

Jedná se o legislativně-technické zpřesnění, které nepředstavuje věcnou změnu.

(§ 46 odst. 3 písm. f))

Jedná se o legislativně-technickou úpravu textu v souvislosti s vypuštěním písmene h).

(§ 46 odst. 3 písm. g) a h))

Vypuštěním písmene h) je reagováno na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. května 2019, ve věci C-127/18 A-PACK CZ, podle kterého článek 90 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty brání takové vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že je-li věřitel plátcem daně a dlužník byl plátcem daně v době, kdy se uskutečnilo původní zdanitelné plnění, přičemž v mezidobí od uskutečnění původního zdanitelného plnění do splnění podmínek pro opravu výše daně dlužník přestal být plátcem, nemůže věřitel provést opravu základu daně z přidané hodnoty. Cílem úpravy je tedy umožnit věřiteli provedení opravy základu daně i v případě, je-li věřitel plátcem daně a dlužník byl plátcem daně v době, kdy se uskutečnilo původní zdanitelné plnění, avšak v mezidobí od uskutečnění původního zdanitelného plnění do splnění podmínek pro opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky podle § 46 a násl. zákona o DPH dlužník přestal být plátcem daně, popř. i osobou povinnou k dani. Cílem úpravy není umožnění opravy základu daně v případě, kdy věřitel je plátcem daně a dlužník v době, kdy se uskutečnilo původní zdanitelné plnění, nebyl plátcem daně z přidané hodnoty. Nová právní úprava uvede české právo do souladu s právem Evropské unie.

(§ 46 odst. 7)

Změna ve vymezení dlužníka úzce souvisí se zrušením § 46 odst. 3 písm. h). Definice dlužníka se věcně mění tak, aby zahrnovala osobu, která v pozici plátce přijala zdanitelné plnění, za které dluží úplatu, a to i v případě, že mezi přijetím zdanitelného plnění a provedením opravy základu daně přestala být plátcem daně z přidané hodnoty.

(§ 46b odst. 1 úvodní část a § 46b odst. 2)

Jedná se o legislativně-technickou úpravu textu.

(§ 46e odst. 2 písm. a))

Jedná se o legislativně-technickou úpravu textu.

(§ 63 odst. 1 úvodní část)

Rozšiřuje se výčet osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně v souvislosti s novým § 71h tohoto zákona.

(§ 63 odst. 1 nové písm. k))

Ve výčtu plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, se zohledňuje nový § 71h, který zavádí osvobození od daně při dodání zboží provozovateli elektronického rozhraní pro případy, kdy zahraniční osoba dodává zboží za použití elektronického rozhraní a je splněna podmínka, že provozovatel tohoto rozhraní dané dodání zboží usnadňuje. Ve smyslu nového § 13a odst. 2 tohoto zákona se toto dodání zboží fiktivně rozděluje na dvě samostatná plnění, přičemž pro první z nich (dodání zboží zahraniční osobou provozovateli elektronického rozhraní) se zavádí osvobození od daně.

(§ 65 písm. b))

Navrhovaná změna „v každém případě“ je pouze formulačním upřesněním daného osvobození a potvrzením faktického rozsahu daného osvobození, které je již v dnešní době takto uplatňováno a které odpovídá čl. 140 písm. b) směrnice o dani z přidané hodnoty. Nejedná se proto o věcnou změnu, pouze jiné legislativně technické zakotvení. V souladu s čl. 140 písm. b) směrnice o dani z přidané hodnoty se upřesňuje, že se podmínka osvobození od daně u dovozu zboží testuje pouze na dovozy osvobozené od daně podle § 71 odst. 1 až 7. I kdyby dovoz zboží byl osvobozen od daně podle jednoho z ustanovení § 71 odst. 2 až 7, je vždy nutné zkoumat, zda tento dovoz je osvobozen od daně také dle § 71 odst. 1 (v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie C-144/13 VDP Dental). Pokud by dovoz zboží byl osvobozen od daně při splnění těchto podmínek, pak i pořízení takového zboží z jiného členského státu by bylo osvobozeno od daně. Tato podmínka se zkoumá ke dni pořízení zboží z jiného členského státu.

(§ 65 písm. c))

Navrhovaná změna je pouze formulačním upřesněním daného osvobození a potvrzením faktického rozsahu daného osvobození, které je již v dnešní době takto uplatňováno a které odpovídá čl. 140 písm. c) směrnice o dani z přidané hodnoty. Nejedná se proto o věcnou změnu, pouze jiné legislativně technické zakotvení skutečnosti, že pokud by pořizovateli vznikla povinnost přiznat daň z titulu pořízení tohoto zboží z jiného členského a současně by mu vznikl nárok na vracení této daně (i) dle § 82a a 82b v případě osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo (ii) dle § 83 v případě zahraniční osoby povinné k dani, pak takové pořízení zboží z jiného členského je osvobozeno od daně. Tato podmínka se zkoumá ke dni pořízení zboží z jiného členského státu.

(§ 70)

V tomto ustanovení se promítá formulační úprava navazující na novou definici pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm. g) zákona o dani z přidané hodnoty. Tento pojem již zahrnuje výhradně osoby povinné k dani, dodatek „povinná k dani“ se proto vypouští pro nadbytečnost.

(§ 71 odst. 3 písm. a))

V návaznosti na nová harmonizovaná pravidla v Evropské unii s účinností od 1. ledna 2021 se ruší dosavadní osvobození od daně při dovozu zboží s hodnotou nepřesahující 22 EUR.

(§ 71 nový odst. 8)

Nový případ osvobození od daně při dovozu zboží, který se doplňuje do § 71 odstavce 8, je nedílnou součástí souboru zjednodušených postupů, které jsou určené pro výběr daně při dovozu zboží s účinností od 1. ledna 2021. Jestliže osoba povinná k dani uskuteční prodej dovezeného zboží na dálku, který spadá do působnosti nového dovozního režimu zvláštního režimu jednoho správního místa, je v tomto režimu registrována a v celním prohlášení ve věci propuštění zboží do celního režimu volného oběhu je uvedeno platné daňové evidenční číslo pro účely tohoto režimu, pak se při dovozu tohoto zboží uplatní osvobození od daně.

(§ 71g odst. 2 písm. b))

Jde o sjednocení terminologie s § 109c zákona o dani z přidané hodnoty.

(nový § 71h)

Nový § 71h je součástí harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování a povinností pro provozovatele elektronického rozhraní, které se zavádí s účinností od 1. ledna 2021. Jestliže zahraniční osoba dodává zboží osobě nepovinné k dani na území Evropské unie za použití elektronického rozhraní a je splněna podmínka, že provozovatel tohoto rozhraní dané dodání zboží usnadňuje, pak se pro účely daně z přidané hodnoty toto dodání zboží fiktivně rozděluje na dvě samostatná plnění (ve smyslu nového § 13a odst. 2). Pro první plnění, kterým je dodání zboží původním dodavatelem provozovateli elektronického rozhraní (podle §13a odst. 2 písm. a)) se v souladu s čl. 136a směrnice o dani z přidané hodnoty zavádí osvobození od daně s nárokem na odpočet daně.

(§ 74a odst. 1)

Dochází k legislativně-technické úpravě textu celého odstavce tak, aby odpovídal textaci § 74 odst. 1. Pro jednoznačnost výkladu se dále doplňuje, že dlužník je povinen snížit odpočet daně, jen pokud se o skutečnostech rozhodných pro provedení příslušné opravy základu daně dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl ve lhůtách pro jejich provedení. Věcně nedochází ke změně, protože již před novelou byla povinnost opravy odpočtu daně navázána na existenci skutečností rozhodných pro provedení příslušné opravy nebo změny základu daně, přičemž jednou z těchto skutečností je i neuplynutí lhůty pro provedení příslušné opravy, pokud je taková lhůta zákonem stanovena. V návaznosti na změny § 46 se dále doplňuje, že povinnost opravy odpočtu daně dopadá pouze na dlužníka, který je plátcem daně z přidané hodnoty.

(§ 74a odst. 3)

V návaznosti na změny provedené v § 46 se doplňuje, že právo opravy odpočtu daně dopadá pouze na dlužníka, který je plátcem daně z přidané hodnoty.

(§ 74a odst. 5)

Dochází k úpravě lhůty pro opravu odpočtu daně, která bude běžet od konce zdaňovacího období, ve kterém se oprava základu daně, změna výše opravy základu daně, dodatečná oprava základu daně nebo zrušení opravy základu daně považují jako samostatná zdanitelná plnění za uskutečněná. Sjednocením s lhůtou podle § 74 odst. 6 se sníží administrativní zátěž pro daňové subjekty i správce daně.

(§ 79a odst. 1)

Jde o formulační úpravu, jejímž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty. Při zrušení registrace se snižuje uplatněný odpočet daně a ne nárok na něj. Stejně tak v případě uplatnění části odpočtu daně stále jde o uplatnění odpočtu daně, byť pouze částečné.

(§ 79a odst. 2)

Jde o formulační úpravu, jejímž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty. Při zrušení registrace se snižuje uplatněný odpočet daně a ne nárok na něj.

(§ 79a odst. 3)

Jde se o formulační úpravu, jejímž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty. Při zrušení registrace se snižuje uplatněný odpočet daně a ne nárok na něj.

(§ 79b a 79c úvodní část)

Jde o formulační úpravu, jejímž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty. Při zrušení registrace se snižuje uplatněný odpočet daně a ne nárok na něj. Stejně tak v případě uplatnění části odpočtu daně stále jde o uplatnění odpočtu daně, byť pouze částečné.

(§ 79d odst. 1)

V tomto ustanovení se promítá formulační úprava navazující na novou definici pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm. g) zákona o dani z přidané hodnoty. Tento pojem již zahrnuje výhradně osoby povinné k dani, dodatek „povinná k dani“ se vypouští pro nadbytečnost. Dále se obdobně jako v ostatních ustanoveních, které se týkají odpočtu daně při zrušení registrace, promítá formulační úprava, jejímž záměrem je zpřesnit a sjednotit terminologii používanou v zákoně o dani z přidané hodnoty. Při zrušení registrace se snižuje uplatněný odpočet daně a ne nárok na něj.

(nový § 79e)

K odstavci 1 V návaznosti na změny provedené v § 46 se stanovuje povinnost dlužníka, který ukončuje registraci k dani z přidané hodnoty, snížit uplatněný odpočet daně za všechna přijatá zdanitelná plnění, která neuhradil. Podmínkou této povinnosti je splatný a trvající dluh týkající se těchto plnění. Účelem odpočtu daně z přidané hodnoty je vrátit daňovému subjektu tu část úhrady, která připadá na daň z přidané hodnoty, neboť ekonomické břímě této daně má nést až konečný spotřebitel. Pokud však daňový subjekt zboží nebo službu neuhradil, pak neuhradil ani část připadající na daň z přidané hodnoty a není důvod, aby mu tato částka byla prostřednictvím odpočtu vracena. Povinnosti úpravy odpočtu daně odpovídá právo věřitele upravit základ daně podle § 46. Změnou dochází k posílení zásady neutrality daně z přidané hodnoty. Pojem úplata uvedený pod písmenem a) je nutné vykládat v kontextu ustanovení § 4 a § 36, což znamená, že zahrnuje výhradně základ daně a daň ze zdanitelného plnění. Povinnost snížení uplatněného odpočtu daně nelze dovozovat v případě neuhrazení pouhého příslušenství pohledávky věřitele ze zdanitelného plnění. Ustanovení se uplatní pouze v případě, že dosud nenastaly podmínky pro postup podle § 74a odst. 1. Skutečnost, že dlužník nesplnil svou povinnost snížit odpočet daně podle § 74a nebrání zrušení registrace, správce daně však v případě splnění zákonných podmínek doměří daň za zdaňovací období, za které byl dlužník povinen provést opravu podle § 74a. V zájmu nižší administrativní náročnosti a dobré spravovatelnosti daně se snížení odpočtu provede pouze v případě, že od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k uskutečnění zdanitelného plnění, do ukončení registrace uplynuly nejvýše tři roky. K odstavci 2 Snížení odpočtu daně se provede ve výši daně určené z neposkytnuté úplaty, maximálně však do výše původně uplatněného odpočtu. Při snížení odpočtu daně se vychází z odpočtu uplatněného po jeho snížení podle ustanovení § 79a a § 79b a tento se porovnává s celou neprovedenou úhradou. K odstavci 3 Snížení odpočtu se provede v daňovém přiznání za poslední období registrace. Co se týká výjimky u osoby spravující pozůstalost, podle obecné úpravy v daňovém řádu se dědic stává plátcem daně v okamžiku rozhodnutí soudu o dědictví, a to pouze za podmínky, že pokračuje v uskutečňování ekonomických činností zemřelého plátce. V takovém případě není nutné snižovat odpočet daně ve smyslu odstavce 1, protože plátcovství fakticky pokračuje a povinnost snížit odpočet bude mít dědic, který bude, pokud nastanou zákonné podmínky, postupovat podle § 74a nebo při zrušení jeho registrace podle § 79e. Povinnost snížení odpočtu podle § 79e odst. 3 nedopadá na situace, kdy dědic pokračuje v ekonomické činnosti zemřelého plátce, aniž by v období mezi faktickou a daňovou smrtí tohoto plátce došlo ke zrušení jeho registrace, ale „pouze“ k ukončení jeho registrace ve smyslu § 106 odst. 6 písm. b) a k současnému pokračování v uskutečňování ekonomické činnosti dědicem, který se ze zákona stává plátcem. Na dědice se bude jako na právního nástupce zemřelého plátce případně (při naplnění zákonných podmínek) vztahovat § 74a nebo §79e. Pokud dědic jako plátce pokračuje v ekonomické činnosti zemřelého plátce a nezruší registraci, vůbec se k postupu podle § 79e nedostane, resp. § 79e by se na něj vztahoval až při ukončení jeho registrace. Postup podle § 79e odst. 3 se uplatní u osoby spravující pozůstalost zemřelého plátce pouze ve dvou případech:

- v období mezi faktickou a daňovou smrtí tohoto plátce došlo ke zrušení jeho

registrace (s výjimkou ukončení registrace ve smyslu § 106 odst. 6 písm. b), nebo

- dojde k ukončení jeho registrace ve smyslu § 106 odst. 6 písm. b) a dědic

nepokračuje v uskutečňování ekonomické činnosti zemřelého plátce.

V návaznosti na to je pak podle § 79e odst. 4 při případné úhradě dluhu osoba spravující pozůstalost nebo dědic (v závislosti na okamžiku úhrady) oprávněna zvýšit odpočet daně. K odstavci 4 Nové povinnosti snížit uplatněný odpočet podle § 79e odst. 1 odpovídá také dlužníkovo právo na opravu odpočtu, pokud následně zaplatí svůj dluh nebo jeho část. V takovém případě dlužník opraví výši odpočtu v dodatečném daňovém přiznání za poslední zdaňovací období registrace, a to ve výši odpovídající provedené úhradě, nejvýše však do výše původně uplatněného odpočtu s přihlédnutím k původním podmínkám pro jeho uplatnění. Obdobně jako u povinnosti snížit uplatněný odpočet daně nelze právo na jeho zvýšení uplatňovat na základě úhrady příslušenství pohledávky věřitele ze zdanitelného plnění. Vzhledem k tomu, že dlužníkem může být z titulu právního nástupnictví i dědic zemřelého plátce, který přijal a neuhradil zdanitelné plnění nebo jeho část, může dojít ke zvýšení odpočtu i na základě dědicem provedené úhrady. V tomto případě se neliší právní úprava pro dědice podle toho, zda pokračuje nebo nepokračuje v ekonomické činnosti, a každý dědic, pokud v minulosti předcházel postup podle § 79e odst. 1, může uplatněný odpočet daně zvýšit (viz důvodová zpráva k odst. 3). Oprava je přípustná v případě provedení dodatečné úhrady do tří let od zrušení registrace, což vylučuje uplynutí lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 1 daňového řádu.

Dlužník nese důkazní břemeno ohledně prokázání dodatečné úhrady zdanitelného plnění, přičemž není stanovena povinná forma důkazu. Důkazním prostředkem může být např. bankovní výpis s údaji o provedené úhradě. K odstavci 5 Vzhledem k neexistenci dvoustranného vztahu nebude vždy dlužník disponovat opravným daňovým dokladem. Z tohoto důvodu se stanovuje povinnost dlužníka sdělit správci daně ty informace, které by jinak byly obsaženy v opravném daňovém dokladu, a další údaje, které jsou nezbytné pro správu změny odpočtu daně podle odstavce 1 nebo 4.

(§ 81 odst. 3)

Do procesních postupů pro vracení daně v rámci zahraniční pomoci v § 81 odst. 3 se promítají úpravy v návaznosti na změnu definice pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm. g) tohoto zákona. Protože pojem „zahraniční osoba“ zahrnuje výhradně osoby povinné k dani a rozsah mechanismu vracení daně v rámci zahraniční pomoci podle tohoto ustanovení je širší, je nutné jinak slovně vymezit okruh osob, na které se vztahuje výjimka pro určení správce daně, resp. povinnost předložit příslušnou žádost o vrácení daně Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu. Výjimka zahrnuje veškeré osoby, které nejsou usazené v Evropské unii, tj. které nemají na území Evropské unie sídlo ani provozovnu (jak osoby povinné k dani, tak osoby nepovinné k dani), a dále osoby nepovinné k dani, které mají sídlo v jiném členském státě. Ostatní žadatelé budou předkládat příslušnou žádost místně příslušnému správci daně.

(§ 81 odst. 7)

V § 81 odst. 7, který stanoví podmínky nároku na vrácení daně v rámci zahraniční pomoci, se promítají formulační úpravy v návaznosti na změnu definice pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm. g) zákona o dani z přidané hodnoty. Protože ustanovení § 81 se týká obecně veškerých osob, nejen osob povinných k dani, je potřeba v souvislosti s osobami, které nemají sídlo v Evropské unii, použít jiné slovní vymezení. Pro účely vymezení osob, na které se vztahuje dané ustanovení, se používá jednotné vyjádření „osoba z jiného členského státu nebo ze třetí země“. Z věcného hlediska nedochází k žádným změnám.

(§ 82a odst. 1 písm. c) bod 4)

V souvislosti s rozšířením zvláštního režimu jednoho správního místa je potřeba umožnit poskytovatelům všech plnění, na které se vztahuje režim Evropské unie nebo dovozní režim uplatnit nárok na vrácení daně na vstupu s místem plnění v tuzemsku v souladu s čl. 369j nebo 369w směrnice o dani z přidané hodnoty. Daň na vstupu se v těchto případech bude vracet prostřednictvím procedury vracení daně bez ohledu na to, že uvedená osoba poskytovala v tuzemsku plnění, na která použila příslušný režim zvláštního režimu jednoho správního místa (režim Evropské unie nebo dovozní režim). Pokud je tento poskytovatel v tuzemsku plátcem, namísto žádosti o vrácení daně si uplatní nárok na odpočet daně na vstupu v daňovém přiznání, které podává v tuzemsku, a to podle odstavce 13 tohoto paragrafu.

(§ 82a odst. 11)

Ustanovení § 82a odst. 11 se uvádí do souladu s čl. 14 směrnice 2008/9/ES, který má transponovat do českého právního řádu. Současná formulace odst. 11 používá oproti čl. 14 směrnice 2008/9/ES obsahově odlišné pojmy. Důsledkem je rozpor spočívající v tom, jaké datum se považuje rozhodné pro zařazení konkrétního plnění do toho kterého období pro vrácení daně.

V žádosti na vrácení daně bude moci být uplatněn nárok pouze za takové zdanitelné plnění, které je do období pro vrácení daně, za které se žádost podává, zakotveno rozhodným dnem. V případě, že

a) den uskutečnění zdanitelného plnění nastal před dnem vystavení daňového dokladu, je rozhodným dnem den vystavení daňového dokladu;

b) den vystavení daňového dokladu a den uskutečnění zdanitelného plnění nastaly ve stejný den, je rozhodným tento den,

c) den uskutečnění zdanitelného plnění nastal v období pro vrácení daně a současně den vystavení daňového dokladu nastal nejpozději ke dni předcházejícímu dni uskutečnění zdanitelného plnění, je rozhodným dnem den uskutečnění zdanitelného plnění. Rozhodným dnem při dovozu zboží je nově den uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu § 23 zákona. S ohledem na nutnost formulačně zpřesnit a zpřehlednit ustanovení § 82a odst. 11 dochází k rozdělení daného ustanovení do dvou odstavců přesunutím dosavadního ustanovení odst. 11 věty druhé do odst. 12 a přečíslování odstavců navazujících.

(§ 82a nový odst. 12)

K písmenu a) S ohledem na nutnost formulačně zpřesnit a zpřehlednit ustanovení § 82a odst. 11 dochází k rozdělení daného ustanovení do dvou odstavců přesunutím dosavadního ustanovení odstavce 11 věty druhé do odstavce 12 písm. a) a přečíslování odstavců navazujících. Zároveň dochází k formulačnímu zpřesnění dotyčného ustanovení tak, aby se projevily změny souvisejícího ustanovení odst. 11. K písmenu b) V návaznosti na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C-533/16 (Volkswagen AG) ze dne 21. března 2018 se zpřesňuje právní úprava tak, aby bylo možné uplatnit nárok na vrácení daně i v případě, kdy mezi vystavením daňového dokladu nebo daňového dokladu při dovozu a okamžikem, kdy se tento doklad dostane do dispozice žadatele, nastane nové období pro vrácení daně.

(§ 82a odst. 14)

K vypuštění tohoto odstavce dochází pro jeho nadbytečnost. Pravidlo, že plátce nemůže žádat o vracení daně podle § 82a a 82b zákona o dani z přidané hodnoty, které je poplatné pro stávající úpravu zvláštního režimu jednoho správního místa a které bude poplatné i pro zvláštní režim jednoho správního místa po účinnosti tohoto návrhu zákona, již plyne z ustanovení § 82a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Jestliže je tedy poskytovatel plnění, na které se vztahuje příslušný režim zvláštního režimu jednoho správního místa, plátcem v tuzemsku, namísto žádosti o vracení daně si uplatní nárok na odpočet daně na vstupu v daňovém přiznání, které podává v tuzemsku.

(nadpis § 83)

V nadpisu § 83 se promítá formulační úprava navazující na nové vymezení pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm. g) zákona o dani z přidané hodnoty. Tento pojem již zahrnuje výhradně osoby povinné k dani, dodatek „povinná k dani“ se proto vypouští pro nadbytečnost.

(§ 83 odst. 1 úvodní část)

Ve vymezení osob, které mohou uplatnit nárok na vrácení daně v tuzemsku postupem podle § 83, se promítá formulační úprava navazující na novou definici pojmu „zahraniční osoba“ v § 4 odst. 1 písm. g) zákona o dani z přidané hodnoty.

(§ 83 odst. 1 písm. e))

Ve výčtu plnění, jejichž uskutečňování nebrání zahraniční osobě uplatnit v tuzemsku nárok na vrácení daně, se promítají úpravy v souvislosti s rozšířením zvláštního režimu jednoho správního místa.

(§ 83 odst. 2)

V § 83 odst. 2, který stanoví specifika nároku na vrácení daně za přijaté zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, které osoba povinná k dani použije pro účely poskytnutí plnění v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, se promítají úpravy v souvislosti s rozšířením tohoto zvláštního režimu.

(§ 90 odst. 12)

V ustanovení § 90 zákona o dani z přidané hodnoty, který se týká zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, se promítají formulační změny navazující na změny v pravidlech pro stanovení místa plnění, resp. rozdělení § 8 v dosavadní úpravě na § 8 a 8a. Princip této výjimky se nemění. Obchodník, který při dodání zboží mezi členskými státy použije tento zvláštní režim (uplatní daň z přirážky), určí místo plnění podle pravidel v § 7 zákona o dani z přidané hodnoty, tj. nebude postupovat podle zvláštních pravidel v § 8 nebo 8a tohoto zákona.

(§ 93)

K odstavci 1 Do nového § 93 odst. 1 byla z důvodu systematičnosti včleněna úprava obsažená v dosavadním § 4 odst. 1 písm. e) zákona o dani z přidané hodnoty. Nad rámec výše zmíněné legislativně technické úpravy byl do výčtu případů, kdy správu daně v oblasti daně z přidané hodnoty vykonávají celní úřady, doplněn zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty. K odstavci 2 Do odstavce 2 byla přesunuta úprava obsažená v dosavadním § 93 s tím, že textace této úpravy byla více navázána na § 3 odst. 3 celního zákona. Novým ustanovením § 93 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty se však nemění procesní předpis pro povolení k prodeji za ceny bez daně, kterým je v souladu s ustanovením § 87 zákona o dani z přidané hodnoty zákon o spotřebních daních a subsidiárně daňový řád.

(§ 97a)

Tato úprava v procesních ustanoveních správy daně v tuzemsku souvisí s rozšířením zvláštního režimu jednoho správního místa o další plnění. Možnost dobrovolné registrace osoby povinné k dani za identifikovanou osobu, resp. podání přihlášky k registraci, se vztahuje na osoby povinné k dani usazené v tuzemsku, které budou uskutečňovat plnění spadající do působnosti zvláštního režimu jednoho správního místa (tj. podle vymezení v § 110b tohoto zákona „vybraná plnění“). Nadto dochází v oblasti režimu Evropské unie ke změně spočívající v nových podmínkách, na základě kterých osoba povinná k dani může v tuzemsku tento režim používat. Dále také dochází k zavedení dovozního režimu.

Kromě rozšíření okruhu plnění, a tím také osob, na které se nově vztahuje možnost dobrovolné registrace za identifikovanou osobu, nedochází v souvislosti se změnou v tomto ustanovení k žádným jiným věcným změnám. I nadále osoby povinné k dani usazené v tuzemsku, jejichž obrat nepřesahuje prahovou hodnotu pro povinnou registraci za plátce (1 mil. Kč), v případě, že budou chtít používat zvláštní režim jednoho správního místa, si budou moci vybrat, zda se zaregistrují jako plátce nebo jako identifikovaná osoba.

(§ 100a odst. 1)

Jde o legislativně technickou změnu.

(§ 100a odst. 2)

V tomto ustanovení se promítají formulační úpravy navazující na změny pojmů a nová pravidla v oblasti prodeje zboží na dálku v § 8 tohoto zákona.

(nový § 100b)

Nový § 100b je součástí harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování a povinností pro provozovatele elektronického rozhraní, které se zavádí s účinností od 1. ledna 2021. Na provozovatele elektronického rozhraní se v návaznosti na čl. 242a směrnice o dani z přidané hodnoty vztahuje povinnost vést, uchovávat a na žádost správců daně zpřístupňovat evidenci o plněních, ke kterým dochází jeho prostřednictvím. Tato povinnost se týká obecně veškerých plnění uskutečňovaných za použití elektronického rozhraní, je-li splněna podmínka, že provozovatel tohoto rozhraní tato dodání zboží nebo poskytnutí služeb usnadňuje. K odstavci 1 Provozovateli elektronického rozhraní se zavádí povinnost vést údaje vztahující se k dodání zboží nebo poskytnutí služby, která usnadňuje. Konkrétní údaje, které je provozovatel elektronického rozhraní povinen v dané souvislosti vést, stanoví přímo použitelné prováděcí nařízení č. 282/2011 (ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) 2019/2026). Přenesení doslovného obsahu všech prováděcích opatření z prováděcího nařízení č. 282/2011 do zákona o dani z přidané hodnoty není vhodné, protože by vedlo ke složitým kombinacím a vyžadovalo by mimo jiné do zákona o dani z přidané hodnoty zavádět rovněž opatření, která se na daňový subjekt mohou vztahovat v souvislosti s plněním daňových povinností v ostatních členských státech. S ohledem na přímý účinek těchto opatření ve všech členských státech a s cílem zajistit, aby transpozice směrnice o dani z přidané hodnoty byla konzistentní, postupuje se také v tomto případě obdobně jako v jiných ustanoveních zákona. Ve vymezení záznamní povinnosti provozovatele elektronického rozhraní se stanoví odkaz, ze kterého vyplývá, že údaje, které je povinen vést, se určí podle přímo použitelného prováděcího nařízení. Pojem „usnadňuje“ pro tyto účely podrobněji rozvádí formou prováděcích opatření prováděcí nařízení č. 282/2011 v čl. 54b. Uvádí se, že pojmem „usnadňuje“ se pro tyto účely rozumí takové použití elektronického rozhraní, aby mohli příjemce a poskytovatel nebo dodavatel nabízející služby nebo zboží k prodeji prostřednictvím elektronického rozhraní navázat kontakt vedoucí k dodání zboží nebo poskytnutí služeb prostřednictvím tohoto elektronického rozhraní. Dále tento článek stanoví situace a okolností, za kterých daná osoba povinná k dani dodání zboží či poskytnutí služeb naopak neusnadňuje. Například neusnadňuje dodání zboží nebo poskytnutí služby, jestliže pouze přesměrovává příjemce na jiná elektronická rozhraní, kde jsou nabízeny zboží nebo služby, bez dalšího zásahu.

Povinnost vést příslušnou evidenci se týká nejen dodání či prodejů zboží, při nichž je provozovatel elektronického rozhraní v pozici fiktivního dodavatele zboží (podle § 13a tohoto zákona) nebo poskytovatele služeb (ve smyslu čl. 9a prováděcího nařízení č. 282/2011) nýbrž obecně veškerých dodání zboží a poskytnutí služby, která usnadňuje. Pokud jde o provozovatele elektronického rozhraní, který je v pozici fiktivního dodavatele zboží podle § 13a tohoto zákona, liší se údaje, které je povinen vést v závislosti na charakteru plnění, které poskytuje, a na tom, zda jde o vybrané plnění, na které je použit zvláštní režim jednoho správního místa, či nikoli. Na případy plnění, na které není použit zvláštní režim jednoho správního místa, se vztahuje čl. 54c odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení č. 282/2011. Provozovatel elektronického rozhraní vede údaje podle ustanovení § 100a odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty v případě plnění, která jsou prodejem zboží na dálku (srov. § 13a odst. 2 písm. b)). Na případy plnění, která jsou prodejem dovezeného zboží na dálku (srov. § 13a odst. 1 písm. b)) nebo dodáním zboží osobě nepovinné k dani (srov. § 13a odst. 2 písm. b)) se vztahuje obecná povinnost vést evidenci podle § 100 zákona o dani z přidané hodnoty. Obdobná povinnost vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty se vztahuje rovněž na provozovatele elektronického rozhraní, který je v pozici fiktivního poskytovatele elektronicky poskytované služby ve smyslu čl. 9a prováděcího nařízení č. 282/2011. Pokud není použit režim jednoho správního místa, vede evidenci podle § 100 zákona o dani z přidané hodnoty. Jestliže provozovatel elektronického rozhraní u poskytnutých vybraných plnění používá zvláštní režim jednoho správního místa, vztahuje se na něj povinnost vést příslušnou evidenci pro účely daně z přidané hodnoty podle § 110f tohoto zákona (v návaznosti na čl. 54c odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 282/2011). Jestliže používá režim Unie nebo režim mimo Unii, vede údaje vymezené v čl. 63c odst. 1 prováděcího nařízení č. 282/2011. Jestliže používá dovozní režim, vede údaje podle § 63c odst. 2 toho prováděcího nařízení. Na případy ostatních plnění dodání zboží nebo poskytnutí služeb, která provozovatel elektronického rozhraní usnadňuje, se vztahuje povinnost vést údaje uvedené v čl. 54c odst. 2 prováděcího nařízení č. 282/2011. K odstavci 2 Lhůta pro povinnost uchovávat příslušné údaje činí 10 let. Na provozovatele elektronického rozhraní se dále vztahuje povinnost údaje z evidence pro daňové účely poskytnout na vyžádání správce daně, a to jak z tuzemska, tak z jiného členského státu. Údaje se poskytují elektronicky.

(§ 101 odst. 1 písm. d))

Jde o legislativně technickou změnu související s doplněním nového písmene d) v § 108 odst. 4.

(§ 101)

K odstavci 6 Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby plátce daně ani identifikovaná osoba neměli povinnost přiznat daň z vybraných plnění, na která použili režim jednoho správního místa, v „tuzemském“ daňovém přiznání. Povinnost přiznat daň z těchto plnění splní tyto osoby (případně jejich zprostředkovatel) podáním daňového přiznání v režimu jednoho správního místa. Není tedy důvod, aby tuto povinnost plnili znovu v „tuzemském“ daňovém přiznání. Povinnost podat „tuzemské“ daňové přiznání v ostatních případech tímto není dotčeno.

K odstavci 7 Ačkoli plátce nemá na základě odstavce 6 povinnost přiznat daň z plnění ve zvláštním režimu jednoho správního místa v „tuzemském“ daňovém přiznání, je v tomto ustanovení zakotvena povinnosti uvést základ daně z vybraného plnění, na které byl použit zvláštní režim jednoho správního místa, a to z důvodu výpočtů koeficientů pro účely odpočtů daně.

(§ 102 odst. 3 úvodní část)

Identifikovaná osoba nemá povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském podle § 9 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby nebo pokud identifikovaná osoba při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu vystupuje jako prostřední osoba, pokud této identifikované osobě současně nevznikla povinnost přiznat daň (a tedy se na ni přestane vztahovat výjimka v § 101 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty). Nicméně povinnost podat souhrnné hlášení identifikované osobě trvá. Z tohoto důvodu se vrací text do předchozího stavu a tedy povinnost podat souhrnné hlášení je navázána na uskutečnění poskytnutí služby a dodání zboží vymezených pod písmeny a) a b).

(§ 104 odst. 8 písm. d))

V tomto ustanovení se promítají formulační úpravy navazující na rozšíření zvláštního režimu jednoho správního místa.

(§ 106b odst. 2 písm. a))

Do ustanovení, které plátci se sídlem mimo tuzemsko umožňuje podat žádost o zrušení registrace, se promítají úpravy v návaznosti na rozšíření zvláštního režimu jednoho správního místa. Umožňuje se zrušení registrace na žádost plátce, který v tuzemsku nemá sídlo a který v tuzemsku uskutečňuje pouze zdanitelná plnění spadající do působnosti zvláštního režimu jednoho správního místa, tj. podle vymezení v § 110b tohoto zákona „vybraná plnění“.

(§ 108 odst. 4 písm. c))

Úprava je provedena v návaznosti na zavedení zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty. Pokud je na zboží použit zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, je daň povinna přiznat osoba, která tento režim používá, a to ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení. Osoba, na jejíž účet bylo zboží propuštěno, je povinna zaplatit částku odpovídající dani osobě, která tento zvláštní režim používá (viz § 109f).

(§ 108 odst. 4 nové písm. d))

Toto ustanovení navazuje na zavedení zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty. Pokud je na zboží použit zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, je daň povinna přiznat, a tedy i správci dani zaplatit, osoba, která tento režim používá, a to ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení. Osoba, na jejíž účet bylo zboží propuštěno, je povinna zaplatit částku odpovídající dani osobě, která tento zvláštní režim používá (viz § 109f).

(§ 108 odst. 4 písm. e))

Jde o legislativně technickou změnu, která souvisí se zavedením pojmu „vybrané plnění“ pro zvláštní režim jednoho správního místa.

(§ 108 odst. 5)

K písmenu a) Úprava je provedena v návaznosti na zavedení zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty. Pokud je na zboží použit zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, je daň povinna přiznat osoba, která tento režim používá, a to ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení. K písmenu b) Nově vkládané písmeno b) společně s ustanovení § 109f zákona o dani z přidané hodnoty promítá do zákona o dani z přidané hodnoty základní pravidla zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty, a to skutečnost, že osobou povinnou zaplatit daň je osoba, na jejíž účet je jednáno ve zvláštním režimu při dovozu zboží nízké hodnoty (příjemce zboží), avšak v rámci tohoto zvláštního režimu daň přiznává a odvádí osoba povinná k dani, která používá tento zvláštní režim (držitel povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty). V souladu s § 109f písm. b) tak má příjemce zboží povinnost zaplatit částku odpovídající dani za toto zboží držiteli povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty. Do písmene b) se tak doplňuje rovněž v souladu s celními předpisy, podle nichž se při správě daně z přidané hodnoty v tomto zvláštním režimu postupuje, povinnost zaplatit daň příjemci zásilky pro situaci, kdy částka odpovídající dani za dovezené zboží zaplacená prostřednictvím držitele povolení nebude ve správné výši. V takovém případě je možné, zejména pokud je nesprávný výběr daně způsoben příjemcem zboží, aby rozdíl oproti poslední známé dani byl stanoven tomuto příjemci. K písmenu c) Oproti dosavadnímu znění nedochází ke změně. K písmenu d) V souladu s § 110c zákona o dani z přidané hodnoty je zprostředkovatel ten, který plní povinnosti pověřující osoby vyplývající z použití dovozního režimu, a to ať už v případě, že pověřující osoba měla povinnost si zprostředkovatele zvolit, nebo v situaci, kdy si jej dobrovolně zvolila. To, že povinnosti pověřující osoby jsou plněny prostřednictvím zprostředkovatele, nic nemění na skutečnosti, že primární povinnost náleží v souladu s čl. 193 směrnice o dani z přidané hodnoty pověřující osobě, resp. osobě, která uskutečňuje vybraná plnění (pojem osoba uskutečňující vybraná plnění je zvolen z toho důvodu, že poté, co bude zprostředkovateli zrušena registrace, nebude mít daná osoba již status pověřující osoby). Povinnost zaplatit daň je v tomto případě aktivována na základě § 108 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, a to postupem, kdy správce daně z moci úřední stanoví platebním výměrem daň, která má být uhrazena. Daná úprava reflektuje vyjasnění vztahu mezi těmito dvěma subjekty, kdy je již zřejmé, že faktická povinnost daň uhradit nebyla splněna prostřednictvím zprostředkovatele, a proto je na osobě uskutečňující vybraná plnění, aby tuto svou primární povinnost splnila. Za účelem šetření práv osoby uskutečňující vybraná plnění a z důvodu hospodárnosti se stanovuje, že povinnost zaplatit daň se na osobu uskutečňující vybraná plnění přenáší až v okamžiku, kdy je zprostředkovatel definitivně vyňat ze zvláštního režimu jednoho správního místa a kdy je zřejmé, že daň nelze na zprostředkovateli vymoci (ať už prostřednictvím vymáhání daní nebo tím, že je zřejmé, že vymáhání by bylo bezvýsledné). Splnění těchto dvou podmínek se stanovuje zejména proto, že osobou, která plní veškeré povinnosti pověřující osoby je zprostředkovatel a právě zprostředkovatel by měl být první osobou, vůči které správce daně činí kroky ke splnění povinností, které nebyly dosud splněny, navzdory tomu, že splněny být měly.

(§ 109aa a 109ab)

§ 109aa

K odstavci 1 V odstavci 1 se zavádí ručení osoby povinné k dani, která podle § 13a dodala zboží provozovateli elektronického rozhraní, za daň, která nebyla provozovatelem elektronického rozhraní za plnění podle § 13a odvedena. Pro vznik ručení musí být splněna podmínka, že o neodvedení daně osoba povinná k dani nejpozději ke dni uskutečnění zdanitelného plnění provozovatelem elektronického rozhraní věděla nebo vědět měla. Důvodem pro zavedení tohoto ručení je skutečnost, že pro účely daně z přidané hodnoty se z prodeje zboží, které je usnadňováno provozovatelem elektronického rozhraní, stávají dvě plnění s tím, že provozovatel elektronického rozhraní je ten, který bude z příslušné transakce odvádět daň z přidané hodnoty a plnit další povinnosti s tímto spojené. Avšak z pohledu soukromoprávní roviny dochází k prodeji zboží osobou povinnou k dani přímo osobě nepovinné k dani, resp. osobě, pro kterou se nebude jednat o plnění, které je předmětem daně. Vzhledem k úzkému provázání obou transakcí z pohledu daně z přidané hodnoty, je pro případ, že by provozovatel nesplnil svou povinnost z daného plnění odvést daň, stanoveno ručení vůči faktickému prodejci daného zboží. K odstavci 2 Do odstavce 2 se zakotvuje možnost využití zvláštního způsobu zajištění daně podle § 109a zákona o dani z přidané hodnoty, jež je obdobou úpravy obsažené v § 108a odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty. Jedná se o úpravu, která osobě povinné k dani, která podle § 13a dodala zboží provozovateli elektronického rozhraní, umožňuje zaplatit dobrovolně za provozovatele elektronického rozhraní daň přímo správci daně. Tímto postupem se může osoba povinná k dani zbavit rizika ručení za nezaplacenou daň.

§ 109ab

Cílem tohoto ustanovení je procesně upravit postup správce daně v případě, že provozovatel elektronického rozhraní prokáže splnění podmínek podle čl. 5c prováděcího nařízení č. 282/2011, ve znění prováděcího nařízení č. 2019/2026. Podle čl. 5c se totiž provozovatel elektronického rozhraní nepokládá za odpovědného za úhradu částky daně, která převyšuje přiznanou a zaplacenou daň z přidané hodnoty z těchto dodání, pokud:

a) osoba povinná k dani je za účelem správného přiznání a zaplacení daně z přidané hodnoty z těchto dodání závislá na informacích poskytnutých dodavateli prodávajícími zboží prostřednictvím elektronického rozhraní nebo jinými třetími osobami,

b) informace podle písmene a) jsou chybné a

c) osoba povinná k dani může prokázat, že nevěděla ani nemohla vědět, že tyto informace nejsou správné. Důvodem této úpravy je snaha nepřenášet na provozovatele elektronické platformy nepřiměřenou zátěž, a to vzhledem k tomu, že jsou odpovědní za přiznání a zaplacení daně z přidané hodnoty z daných plnění pouze na základě fikce v § 13a a z povahy věci jsou tak závislí na informacích od osoby povinné k dani, která jejich prostřednictvím zboží dodává. Rovněž se v návaznosti na uvedenou možnost provozovatele elektronické platformy zprostit se úhrady části stanovené daně ze zdanitelného plnění stanoví, že v takovém případě je povinna zbývající část daně ze zdanitelného plnění uhradit osoba povinná k dani, jejíž nikoliv bezvadné plnění povinností (viz výše) zpravidla způsobilo, že tuto část daně nehradí provozovatel elektronické platformy.

K odstavci 1 Provozovatel elektronické platformy přizná a zaplatí daň z dodání zboží podle § 13a v takové výši, která je založena na informacích o zdanitelném plnění, které jsou mu dostupné. Pokud však správce daně dospěje k závěru, že daň je ve skutečnosti vyšší, může provozovatel elektronické platformy postupovat podle čl. 5c prováděcího nařízení č. 282/2011, ve znění prováděcího nařízení č. 2019/2026, a prokázat, že za rozdíl mezi jím tvrzenou a skutečnou daní neodpovídá. Pro tyto případy se stanoví procesní postup, podle kterého se provozovateli v řízení o stanovení daně stanoví daň ve výši, která skutečně odpovídá dani za dané zdanitelné plnění. Výše daně, za kterou provozovatel elektronického rozhraní neodpovídá, a tomu odpovídající část daně, za jejíž úhradu odpovídá namísto provozovatele elektronického rozhraní osoba povinná k dani, která podle § 13a dodala zboží tomuto provozovateli, se pak určí v samostatném řízení o změně odpovědnosti za úhradu daně, které však zpravidla bude vedeno souběžně s řízením o stanovení daně provozovateli elektronického rozhraní. Vzhledem k tomu, že výstupem tohoto řízení je rozhodnutí o změně odpovědnosti za úhradu daně, mohou příjemci rozhodnutí proti tomuto rozhodnutí uplatnit standardní opravné prostředky. Do evidence daní pak v návaznosti na toto řízení správce daně předepíše provozovateli pouze daň ve výši, která odpovídá dani z plnění ve výši, kterou provozovatel přiznal na základě informací, které měl objektivně k dispozici a za splnění všech podmínek výše (tedy i prokázání, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm lze požadovat), a osobě povinné k dani, která podle § 13a dodala zboží tomuto provozovateli, zbývající část stanovené daně. Uvedená konstrukce tak vychází z principu, že daň se stanoví „ze zdanitelného plnění“ a pokud tak na základě fikce v § 13a zdanitelné plnění uskutečňuje provozovatel elektronického rozhraní, daň v plné výši tak musí být vyměřena či případně doměřena právě jemu. K odstavci 2 Vzhledem k tomu, že řízení o změně úhrady daně se týká jak provozovatele elektronického rozhraní, který uskutečnil dodání zboží podle § 13a, tak osoby povinné k dani, která podle § 13a dodala zboží tomuto provozovateli, neboť se v něm staví, jaká výše daně jim bude předepsána, je řízení vedeno vůči oběma těmto daňovým subjektům a oba jsou tak příjemcem rozhodnutí o změně odpovědnosti za úhradu daně. Oba tak mohou uplatnit v řízení veškeré procesní instituty včetně opravných prostředků. K odstavci 3 Toto ustanovení odráží skutečnost, že za uhrazení části daně ze zdanitelného plnění podle § 13a odpovídá osoba povinná k dani, která podle § 13a dodala zboží provozovateli elektronického rozhraní, a odpovídá tak formou úrok z prodlení i za její včasné neuhrazení. K odstavci 4 Splatnost daně se stanoví v návaznosti na oznámení rozhodnutí o změně odpovědnosti za úhradu daně, a to zejména z důvodu, že toto rozhodnutí má více příjemců a není tak vhodné vázat běh lhůty týkající se osoby povinné k dani, která podle § 13a dodala zboží tomuto provozovateli, na právní moc rozhodnutí. K odstavci 5 Odstavec 5 zakotvuje další titul, na základě kterého může správce daně doměřit daň z moci úřední. Svou povahou se jedná o speciální ustanovení vůči obecné úpravě daňového řádu, kterou rozšiřuje. Zjistí-li se v rámci řízení o změně odpovědnosti za úhradu daně podle odstavce 1, že daň stanovená provozovateli elektronického rozhraní byla stanovená v nesprávné výši, může správce daně na základě těchto poznatků upravit poslední známou daň stanovenou provozovateli elektronického rozhraní. K doměření daně z moci úřední z tohoto titulu může dojít bez daňové kontroly, resp. bez provedení postupu k odstranění pochybností či daňové kontroly, jedná-li se o plnění, na které byl použit zvláštní režim jednoho správního místa, a to z toho důvodu, že provozovatel elektronického rozhraní je společně s osobou povinnou k dani, která podle § 13a dodala zboží tomuto provozovateli, účastníkem řízení o změně odpovědnosti za úhradu daně a má tak zaručena veškerá procesní práva s daným řízením. Díky této skutečnosti tak již není zapotřebí vést další řízení, v rámci něhož by docházelo pouze k opakování skutečností, které byly předmětem řízení o změně odpovědnosti za úhradu daně, a daň lze provozovateli elektronické platformy doměřit z moci úřední přímo na základě řízení o změně odpovědnosti za úhradu daně. K odstavci 6 Do odstavce 6 je promítnuta právní fikce ve vztahu ke lhůtě pro stanovení daně, a to daně, která byla stanovena provozovateli elektronického rozhraní. Vzhledem k úzké provázanosti řízení o stanovení daně provozovateli elektronického rozhraní a řízení o změně odpovědnosti za úhradu daně, jehož předmětem je rozhodnutí o odpovědnosti za úhradu daně, která byla stanovena provozovateli elektronického rozhraní (srov. odstavec 1), a které může mít vliv na doměření daně provozovateli elektronického rozhraní (srov. odstavec 5), se stanovuje, že řízení o změně odpovědnosti za úhradu daně má pro účely lhůty stanovení daně stejný statut, jako by se jednalo o řízení o stanovení daně. Na základě této úpravy může docházet k prodlužování lhůty pro stanovení daně ve vztahu k dani provozovatele elektronického rozhraní (v daném případě lze aplikovat např. § 148 odst. 2 písm. b)) nebo ke stavění lhůty pro stanovení této daně (např. podle § 148 odst. 4 písm. a) daňového řádu).

(označení dosavadního § 110)

Doplnění úpravy obsažené v hlavě čtvrté dílu 2 zákona o dani z přidané hodnoty (zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty) na konec tohoto zákona by znamenalo, že by čísla paragrafů obsahovala až 3 písmena (pravděpodobně by se v případě prvního ustanovení jednalo o § 110zz), což vzhledem k případným následným novelám této oblasti není vhodné. Z legislativně-technických důvodů tedy dochází ke změně označení dosavadního § 110 na § 109b a využití čísel paragrafů 109c a následujících. Jde pouze o legislativně technickou změnu.

(část první hlava V nový díl 2)

V návaznosti na zrušení dosavadního osvobození od daně při dovozu zboží nízké hodnoty se pro výběr daně při dovozu zboží s hodnotou nižší nebo rovnou 150 EUR zavádí nový zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty. Podle tohoto zjednodušeného režimu lze postupovat v případě, že při dovozu daného zboží nebyl použit dovozní režim zvláštního režimu jednoho správního místa. Tento režim nemění osobu povinnou zaplatit fakticky daň při dovozu, i nadále je jí osoba, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu s povinností zaplatit daň. Výběr daně při postupu v rámci tohoto zvláštního režimu a její přiznání a zaplacení správci daně však zajišťuje osoba, která předkládá zboží k příslušnému celnímu řízení. Zjednodušením při postupu v rámci tohoto režimu je odvod daně v měsíčním prohlášení, a to elektronicky. Tento zvláštní režim je upraven v části první hlavě V díle 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Na tento režim se použijí také ustanovení v oblasti celnictví.

§ 109c

K odstavci 1 Odstavec 1 pozitivně vymezuje, jaká osoba povinná k dani může zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty použít. Zároveň se zde prostřednictvím vymezení této osoby vymezuje i okruh zboží, na jehož dovoz lze použít tento režim. K písmenu a) Zde se fakticky vymezuje okruh zboží, na jehož dovoz lze použít tento režim. Pojem „vlastní hodnota“ zatím není v platné unijní legislativě přesně vymezen. Bude definován v rámci čl. 1 nařízení 2015/2446, a to po přijetí příslušného legislativního návrhu, který se aktuálně projednává na úrovni Evropské unie. Jde o návrh nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU), kterým se mění a opravuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, a kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, kterým se doplňuje nařízení (EU) č. 952/2013, pokud jde o přechodná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu (pracovní překlad). Dokončení legislativního procesu tohoto unijního právního předpisu se očekává v průběhu roku 2020. V případě podání celního prohlášení v tuzemsku podle tohoto písmene (tedy celního prohlášení ve věci propuštění zboží do celního režimu volného oběhu) se nepoužije ustanovení o zvláštní příslušnosti Celního úřadu pro Středočeský kraj obsažené v odstavci 3, ale postupuje se podle obecných předpisů. K písmenu b) Režim může použít pouze osoba povinná k dani, která je držitelem povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty. Žádost o vydání povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty se bude podávat v souladu s § 3 odst. 2 písm. d) celního zákona způsoby, které upravuje § 37 odst. 4 správního řádu. Pro řízení o žádosti se použijí primárně příslušná ustanovení celních předpisů (čl. 22 až 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“), čl. 8 – 18 nařízení 2015/2446 a čl. 8 až 15 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „prováděcí nařízení č. 2015/2447“)) se subsidiárním použitím ustanovení správního řádu (viz § 93 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty ve spojení s § 3 odst. 2 písm. d) celního zákona). Společně s žádostí o vydání povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty předloží osoba povinná k dani jistotu podle celních předpisů, nejčastěji ve formě souborné jistoty. Povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty bude podmíněno schválenou jistotou. K odstavci 3 K písmenu a) Celní úřad pro Středočeský kraj rozhoduje o povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty – tedy toto povolení vydává, pozastavuje, mění nebo zrušuje. K písmenu b) Celní prohlášení ve věci propuštění zboží do celního režimu volného oběhu (nejčastěji se zvláštním, tzv. super redukovaným datovým souborem) se podává a zboží se předkládá u celního úřadu příslušného podle obecných předpisů; u Celního úřadu pro Středočeský kraj se podává jen zvláštní doplňkové celní prohlášení. Místní příslušnost Celního úřadu pro Středočeský kraj platí také pro související instituty se zvláštním doplňkovým celním prohlášením (např. vyměření a doměření daně z přidané hodnoty, placení daně a kontrolu po propuštění zboží u zvláštního doplňkového celního prohlášení). K písmenu c) Toto ustanovení stanoví místní příslušnost ve věci zrušení platnosti celního prohlášení podle § 109c odst. 1 písm. a). Daná kompetence je nutná pro racionalizaci případných řízení o prominutí či vrácení daně z přidané hodnoty u zásilek, které nemohou být doručeny nebo které si příjemci odmítnou převzít. Bez navrženého ustanovení by při každé žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty, která by byla podána na základě žádosti o zrušení celního prohlášení z důvodu, že zboží bylo zpětně vyvezeno, došlo k rozdělení řízení na dvě části, které by potenciálně mohly vést dva celní úřady. Celní úřad pro Středočeský kraj by na základě žádosti podle § 21 celního zákona vedl doměřovací řízení, které by se týkalo vrácení daně z přidané hodnoty, a celní úřad, který zboží propustil na základě celního prohlášení uvedeného v § 109c odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, by vedl řízení o zrušení platnosti tohoto celního prohlášení. Při tomto systému by nebylo možné sdružit jednotlivá řízení a případné vrácení daně z přidané hodnoty by se mohlo provádět jen přes jednotlivá řízení vztahující se k jednotlivým celním prohlášením.

§ 109d

Navrhuje se zakotvit podmínku pro udělení povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty. Důvodem je skutečnost, že osoba s tímto povolením bude odvádět daň z přidané hodnoty za jiné osoby, a to s určitým časovým odstupem. Splatnost daně z přidané hodnoty uvedené na zvláštním doplňkovém celním prohlášení bude podle § 110 zákona o dani z přidané hodnoty 16 dní po skončení kalendářního měsíce, za který je toto doplňkové prohlášení podáváno. Je tak vhodné, aby tato osoba poskytla zajištění daně, a to v rámci povolovacího řízení. Výše zajištění bude limitovat výši daně z přidané hodnoty, kterou může držitel povolení odvést pomocí zvláštního doplňkového celního prohlášení, aby při případném neodvedení daně, kterou měl držitel povolení odvést, mohl stát uspokojit svou pohledávku vůči tomuto zajištění. Tyto podmínky upravují celní předpisy, a to zejména (co do formy zajištění, ale i do výše zajištění) ustanovení § 26 a násl. celního zákona, čl. 90 a násl. celního kodexu a čl. 155 – 157 prováděcího nařízení č. 2015/2447.

§ 109e

V tomto ustanovení se upravuje povinnost vedení evidence pro účely daně z přidané hodnoty v případě zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty. V evidenci je třeba vést takové údaje, které jsou potřebné pro sestavení zvláštního doplňkového celního prohlášení a dále údaje, na jejichž základě bude možné ověřit, že přiznaná a následně vybraná daň byla stanovena ve správné výši. V evidenci se tak budou nacházet například tyto údaje: evidenční číslo rozhodnutí v celním řízení, kterým bylo zboží nízké hodnoty propuštěno do volného oběhu, referenční (jedinečné) číslo zásilky, základ daně pro jednotlivou zásilku, sazba daně pro jednotlivou zásilku, částka odpovídající dani pro jednotlivou zásilku a datum vzniku povinnosti daň přiznat. Jedná se pouze o příkladný výčet.

§ 109f

Toto ustanovení upravuje vzájemné povinnosti osoby, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, a osoby, na jejíž účet je jednáno, v oblasti výběru daně. K jednotlivé zásilce se bude přistupovat jako k běžnému zdanitelnému plnění, proto částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou bude zatížena jednotlivá zásilka, nebude zaokrouhlována podle § 146 odst. 1 daňového řádu a v nezaokrouhlené podobě bude rovněž uváděná v rámci zvláštního doplňkového celního prohlášení. V případě potřeby, např. v situaci, kdy tato částka bude uvedena v halířích, avšak její uhrazení bude uskutečněno hotovostně, dojde k jejímu zaokrouhlení dle standardních matematických pravidel. V případě jednotlivé zásilky se rovněž využije ustanovení § 36 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty. Osoba používající tento režim je povinna částku odpovídající dani za všechny zásilky za dané zdaňovací období, u nichž byl na celních prohlášeních deklarován výběr daně z přidané hodnoty prostřednictvím zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty přiznat a zaplatit správci daně. Lhůta pro zaplacení příslušné částky může být u zásilek pozastavena (čl. 108 odst. 3 písm. a) celního kodexu Unie), resp. daň může být prominuta (čl. 121 odst. 1 písm. c) celního kodexu Unie), v tomto případě půjde o situace, stanovené v čl. 220 odst. 2 prováděcího nařízení Komise k celnímu kodexu Unie (UCC IA) a čl. 148 odst. 3 delegovaného aktu k celnímu kodexu Unie (UCC DA).

§ 110

Zvláštní doplňkové celní prohlášení je speciální celní prohlášení pro daňové účely. Použijí se na něj obecná ustanovení o celním prohlášení obsažená v celním kodexu. Blíží se nejvíce doplňkovému celnímu prohlášení, ale i od toho se odlišuje (například se neuplatní čl. 167 odst. 1 celního kodexu upravující obsažené údaje). Daň získaná součtem částek odpovídajících daním za jednotlivé zásilky, tedy součet částek odpovídajících daním za jednotlivé zásilky, bude v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 daňového řádu zaokrouhlena na celou korunu nahoru. Na základě podaného zvláštního doplňkového celního prohlášení bude vyměřena daň, která je splatná následující pracovní den po posledním dni lhůty pro podání zvláštního doplňkového celního prohlášení. Náležitosti a vzor zvláštního doplňkového celního prohlášení se stanoví vyhláškou vydanou na základě zmocňovacího ustanovení podle § 70 odst. 1 písm. b) celního zákona. Pokud se po podání zvláštního doplňkového celního prohlášení ukáže potřeba změnit údaje v něm tvrzené (např. proto, že zásilky deklarované ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení nebyly doručeny, resp. byly příjemcem odmítnuty, což nebylo v okamžiku podání zvláštního doplňkového celního prohlášení známo), podá osoba, která používá zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty, žádost o doměření cla v souladu s ustanovení § 21 odst. 1 celního zákona, v níž uvede správné údaje. Dále se tímto ustanovením stanoví splatnost daně tvrzené ve zvláštním doplňkovém celním prohlášení. K odstavci 1 Lhůta v odstavci 1 je stanovena téměř na samém konci lhůty, kterou umožňuje čl. 111 odst. 6 druhý pododstavec celního kodexu. Tato lhůta byla zvolena z toho důvodu, aby došlo k co největšímu snížení předpokládaného, i tak poměrně vysokého, počtu doměřovacích řízení vztahujících se k případnému prominutí či vrácení daně. Při tomto nastavení (resp. prodloužení) lhůty budou mít držitelé povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty více času na to, aby identifikovali zboží, které nemohlo být doručeno, nebo si ho příjemci odmítli převzít, a tyto věci vyřídili v rámci podaného zvláštního doplňkového celního prohlášení. K odstavci 2 V tomto ustanovení je upraven způsob podání doplňkového celního prohlášení.

K odstavci 3 V odstavci 3 se stanoví splatnost daně, a to šestnáctý den po skončení kalendářního měsíce, za který se podává zvláštní doplňkové celní prohlášení. Jedná se tedy o den následující po dni, ve kterém uplynula lhůta pro podání příslušného zvláštního doplňkového celního prohlášení, ve kterém se tvrdí daň, jejíž splatnost se tímto ustanovením stanovuje. Tímto se provádí čl. 369zb odst. 2 směrnice o dani z přidané hodnoty, podle kterého má být daň z přidané hodnoty vybíraná ve zvláštním režimu při dovozu zboží nízké hodnoty splatná ve lhůtě k úhradě dovozního cla. S ohledem na skutečnost, že splatnost dovozního cla se podle české právní úpravy stanoví individuálně, navrhuje se pro oblast daně z přidané hodnoty, konkrétně předmětný zvláštní režim, stanovit splatnost této daně pro všechny držitele povolení shodně v zákoně o dani z přidané hodnoty, a to v nejzazší den, který je v souladu s celním kodexem možno stanovit.

(část první hlava V díl 3)

Vzhledem k rozsáhlým změnám, které se promítají do zvláštního režimu jednoho správního místa, bylo zvoleno legislativní řešení, které spočívá ve znovuvložení dílu, který tento režim upravuje s promítnutím změn. Důvodová zpráva se zabývá změnami, ke kterým došlo oproti dosavadnímu znění ustanovení upravujících zvláštní režim jednoho správního místa.

§ 110a

K odstavci 1 Zvláštní režim jednoho správního místa pokrývá kromě dosavadních obdobných režimů (režimu Evropské unie, který je za současného znění určen osobám povinným k dani usazeným v Evropské unii, a režimu mimo Evropskou unii, který je za současného znění určen osobám povinným k dani usazeným ve třetích zemích) nově také dovozní režim určený všem osobám povinným k dani pro plnění daňových povinností spojených s prodejem zboží nízké hodnoty dovezeného na dálku. Zároveň dochází v dosavadních režimech ke změnám, které jsou popsány níže. K odstavci 2 Dochází k legislativně technické změně související se zavedením pojmu „vybrané plnění“.

§ 110b

K odstavci 1 K písmenu a) Část ustanovení upravující, že rozpočet, jehož příjmem je peněžité plnění podle tohoto písmene, se považuje za veřejný rozpočet, byla přesunuta do nového odstavce 4. K dosavadnímu písmeni b) Zvláštní režim jednoho správního místa bude nově možné použít na větší rozsah plnění (viz nově zavedený pojem „vybrané plnění“). Vzhledem ke komplexnosti této úpravy se tato definice přesouvá do nového odstavce 2. K novému písmeni b) Pojem „osoba uskutečňující vybraná plnění“ se zavádí vzhledem k vysoké četnosti ustanovení, jejichž použití je omezeno pro „osobu povinnou k dani, která uskutečňuje vybraná plnění“. Tento pojem v sobě nezahrnuje zprostředkovatele, ale pouze osobu, která reálně vybraná plnění uskutečňuje.

K písmeni c) Dochází k legislativně technické změně související se zavedením pojmu „vybrané plnění“. K písmeni d) Dochází k legislativně technické změně související se zavedením pojmu osoba uskutečňující vybraná plnění. Dále je v tomto ustanovení stanoveno pravidlo pro určení státu identifikace také ve vztahu ke zprostředkovateli. Ke zprostředkovateli více viz důvodová zpráva k § 110c. K písmeni e) Uživatelem je osoba uskutečňující vybraná plnění (nový pojem zavedený v písmeni b)) a zprostředkovatel (definice obsažena v § 110c), a to pouze, pokud jsou v tuzemsku registrováni ve zvláštním režimu jednoho správního místa. Úprava povahy uživatele jako daňového subjektu byla z tohoto ustanovení vypuštěna, a to s ohledem na to, že toto postavení vyplývá již z § 108 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 108 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty. Zprostředkovatel, který je materiálně zástupcem daňového subjektu sui generis, z pohledu daňového procesu získává postavení daňového subjektu (obdobně jako osoby podle § 20 odst. 3 daňového řádu), nikoli postavení zástupce ve smyslu § 25 a násl. daňového řádu. Osoba uskutečňující vybraná plnění, která v tuzemsku používá zvláštní režim jednoho správního místa prostřednictvím zprostředkovatele, není samostatně registrována ve zvláštním režimu jednoho správního místa, ale je pouze uvedena v registraci zprostředkovatele. To znamená, že tato osoba není uživatelem. K odstavci 2 V návaznosti na články 359, 369b a 369l směrnice o dani z přidané hodnoty se obecně vymezuje okruh případů (tedy plnění), při kterých lze používat zvláštní režim jednoho správního místa. Pokud chce osoba uskutečňující vybraná plnění používat daný zvláštní režim, musí uskutečňovat vybraná plnění, na která lze tento daný režim použít, a zároveň musí splňovat podmínky pro tento daný režim, které jsou stanoveny v § 110k pro režim mimo Evropskou unii, v § 110l pro režim Evropské unie a v § 110m pro dovozní režim. Na rozdíl od dosavadní úpravy, která pokrývala jen poskytování digitálních služeb, je okruh těchto plnění širší a v rámci jednotlivých režimů se liší. K odstavci 3 Jde o legislativně technickou změnu související s rozšířením plnění, na která lze režim jednoho správního místa použít, a zavedením pojmu „vybrané plnění“. K odstavci 4 Do tohoto ustanovení byla částečně přesunuta úprava obsažená v odstavci 1 písm. a).

§ 110c

K odstavci 1 Ustanovení obsahuje definici zprostředkovatele, která odráží článek 369l směrnice o dani z přidané hodnoty. Zprostředkovatel je definován obecně s tím, že pro registraci ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku musí splnit další podmínky, které jsou uvedeny v § 110m. Procesní postavení zprostředkovatele vyplývá z § 108 odst. 4 písm. e) a § 108 odst. 6, kde je stanoveno, že je daňovým subjektem. Byť jej z materiálního hlediska lze považovat za zástupce sui generis osoby uskutečňující vybraná plnění, tak z pohledu daňového procesu získává postavení daňového subjektu obdobně jako osoby podle § 20 odst. 3 daňového řádu, nikoli postavení zástupce ve smyslu § 25 a násl. daňového řádu. Nejde tedy o zmocněnce, který by musel uplatňovat plnou moc u příslušného správce daně. Zprostředkovatel, který má z procesního hlediska postavení daňového subjektu, není omezen v možnosti nechat se zastoupit zmocněncem. Jediným omezením tak je § 110d, který vylučuje možnost stanovit omezený rozsah zastoupení zmocněncem pro zvláštní režim jednoho správního místa. K odstavci 2 Za účelem lepší čitelnosti a srozumitelnosti normativního textu se zavádí pojem „pověřující osoba“, který zahrnuje osobu uskutečňující vybraná plnění, která je uvedena v registraci zprostředkovatele, nebo je k němu obdobně přiřazena podle právních předpisů jiného členského státu. Jde tak jednak o osobu, která je v tuzemsku uvedena v registraci zprostředkovatele, ale také o osobu přiřazenou zprostředkovateli obdobně v jiném členském státě, nehledě na způsob tohoto přiřazení. K odstavci 3 Toto ustanovení upravuje oddělení jednotlivých osob uskutečňujících vybraná plnění u zprostředkovatele. Toto ustanovení zajišťuje, že se povinnost plnit povinnosti za jednotlivé osoby samostatně týká všech institutů (např. evidence, podávání daňového přiznání) a není tedy třeba toto upravovat u jednotlivých institutů zvlášť. K odstavci 4 Dokud je osoba uskutečňující vybraná plnění uvedena v evidenci zprostředkovatele, nebo jinak přidělena zprostředkovateli v jiném členském státě, nemůže být zaregistrována v tuzemsku jako osoba uskutečňující vybraná plnění, a to ani prostřednictvím zástupce. Odlišně tomu může být v některých případech zrušení registrace zprostředkovatele (k tomu více viz důvodovou zprávu k § 110zy). Dále je vhodné upozornit na úpravu placení daně nezaplacené zprostředkovatelem podle § 110zx. K odstavci 5 Dané pravidlo obsahuje fikci, že povinnosti osoby uskutečňující vybraná plnění uvedené v registraci zprostředkovatele jsou povinnostmi tohoto zprostředkovatele. Osoba uskutečňující vybraná plnění, která je uvedena v registraci zprostředkovatele, nebo je k němu jinak přiřazena, již povinnosti vyplývající z režimu jednoho správního místa sama plnit nemusí a ani nemůže (s výjimkou některých případů po zrušení registrace zprostředkovatele – k tomu více viz důvodová zpráva k u. Jde o fikci jen pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa, nikoliv obecně. Na základě této fikce má zprostředkovatel mimo jiné povinnost zaplatit daň z těchto vybraných plnění a tato daň na něm může být vymáhána.

Nadpis oddílu 2

Dochází k legislativně technické úpravě navazující na název tohoto zvláštního režimu.

§ 110d

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110c zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Změna v tomto ustanovení umožňuje zastoupení různými subjekty pro jednotlivé režimy zvláštního režimu jednoho správního místa. Popřípadě je možné být zastoupen například pouze v jednom z režimů, které daná osoba používá. Pokud uděluje plnou moc zprostředkovatel, nemůže ji v roli zprostředkovatele udělit samostatně za jednotlivé osoby uskutečňující vybraná plnění k němu přiřazené. To znamená, že zprostředkovatel může mít v procesním postavení zprostředkovatele pouze jednoho zástupce. Pokud by bylo umožněno ustanovení více zástupců v procesním postavení zprostředkovatele, tak by každému zástupci v elektronickém portálu byly zpřístupněny všechny osoby přiřazené k zastoupenému zprostředkovateli. Tím by mohlo dojít k porušení mlčenlivosti u jednotlivých osob uskutečňujících vybraná plnění přiřazených k zprostředkovateli. Pokud je osoba povinná k dani registrována v dovozním režimu jako zprostředkovatel a zároveň jako osoba uskutečňující vybraná plnění, je této osobě umožněno zvolit si zástupce samostatně v procesním postavení osoby uskutečňující vybraná plnění a samostatně v procesním postavení zprostředkovatele.

§ 110e

Dochází ke sjednocení úpravy, která byla obsažena pro stát identifikace v § 110k zákona o dani z přidané hodnoty a pro stát spotřeby v § 110x zákona o dani z přidané hodnoty. Na rozdíl od současné úpravy se i v případě státu spotřeby umožňuje doručování prostřednictvím datové schránky, a to vzhledem k tomu, že Česká republika může být zároveň státem spotřeby i státem identifikace a doručovat tak v obou těchto rolích českým subjektům.

§ 110f

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110d zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Jde o změnu související se zavedením institutu zprostředkovatele. Pokud bude jménem a na účet osoby uskutečňující vybraná plnění plnit povinnosti zprostředkovatel, vztahuje se povinnost vést evidenci pouze na zprostředkovatele a osoba uskutečňující vybraná plnění tedy již tuto evidenci vést nemusí. Údaje, které mají být vedeny pro účely použití režimu Evropské unie a režimu mimo Evropskou unii stanovuje čl. 63c odst. 1 a pro účely dovozního režimu čl. 63c odst. 2 prováděcího nařízení č. 282/2011. Dále se jedná o legislativně technické úpravy. K odstavci 2 Jde pouze o legislativně technickou změnu.

§ 110g

K odstavci 1 Dochází k přesunu úpravy obsažené v dosavadním § 110y odst. 1, a to z důvodu systematičnosti. Nově je totiž nezbytné vymezit poslední známou daň pro účely správy daně jak ve státě identifikace, tak i státě spotřeby. Dále se aplikace tohoto ustanovení rozšiřuje i na tuzemsko v případě, že vystupuje jako stát spotřeby. K odstavci 2 V § 110zd jsou stanoveny případy, kdy lze podat dodatečné daňové přiznání. Ty jsou navázány na poslední známou daň, a to na zjištění, že daň má být vyšší nebo nižší než poslední známá daň. Důvody pro provedení opravy daně se posuzují podle právní úpravy státu spotřeby. Jelikož tuzemsko vystupuje jako stát identifikace zejména v případě plnění uskutečněných v jiném členském státě jako státě spotřeby, je nutné navázat definici poslední známé daně právě i na příslušný stát spotřeby.

§ 110h

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110e zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Oproti dosavadnímu znění se formulace ustanovení liší pouze v legislativně technické změně související se zavedením institutu zprostředkovatele.

§ 110i

Do tohoto ustanovení byla částečně přesunuta úprava obsažená v § 110f zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavcům 1 a 2 Specifikum stanovení daně ze zákona (tj. samovyměření nebo samodoměření daně) je nutné zohlednit též v případě problematiky převodu přeplatku na případné nedoplatky evidované správcem daně anebo přihlášené jinými správci daně. Obecným východiskem je, že vzniklý přeplatek se de iure ihned po jeho vzniku započte na existující nedoplatky. Dojde tak k tzv. testu vratitelnosti, po jehož absolvování se zbylý přeplatek stává vratitelným. Pořadí, v jakém se přeplatek zapravuje na jednotlivé nedoplatky, pak řeší především § 152 daňového řádu, který odlišuje „běžné“ nedoplatky a vymáhané nedoplatky. Za vymáhané nedoplatky je pak nutné v souladu s § 175 daňového řádu považovat nedoplatky vymáhané daňovou exekucí, soudním exekutorem, ale též nedoplatky uplatněné v insolvenčním řízení či přihlášené do veřejné dražby. S ohledem na to, že ke stanovení daně ze zákona dochází výlučně aktivitou daňového subjektu bez možnosti korekce ze strany správce daně (ta je možná pouze ex post), je nutné zabránit k tomu, aby tento způsob stanovení daně byl zneužit k účelovému zmaření vymáhání či zajištění daně. Zavádí se proto speciální pravidlo, které správci daně zakazuje převést přeplatek na vymáhané nedoplatky a na nedoplatky vzniklé z titulu neuhrazené částky zajištěné daně (obě kategorie jsou podmnožinou pojmu nedoplatek ve smyslu § 153 daňového řádu). Přeplatek tak bude možné převést pouze na zbývající nedoplatky. Při neexistenci nedoplatků, na které by bylo možné přeplatek převést, se tento přeplatek stane vratitelným. Aplikuje se na něj příslušná lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku a pravidla pro její běh (zejm. § 110j). Tato pravidla mj. zaručují, že k vrácení přeplatku nedojde před tím, než legitimitu vzniklého přeplatku potvrdí zahájený kontrolní postup. Obdobný princip by měl platit i pro započtení takovéhoto přeplatku na vymáhané nedoplatky a na neuhrazenou částku zajištěné daně. Jinými slovy, k započtení by nemělo dojít dříve, než je uzavřen kontrolní postup. Navrhuje se proto okamžik započtení navázat na okamžik, ve kterém by správce daně vratitelný přeplatek vrátil daňovému subjektu. Samotné započtení pak musí být upřednostněno před vrácením, neboť takové řešení odpovídá zásadě hospodárnosti i šetření práv dotčených osob. Úhrada vymáhaného nedoplatku prostřednictvím přeplatku na jiné dani představuje nejméně zatěžující způsob úhrady. K zapravení přeplatku na vymáhaný nedoplatek nebo neuhrazenou částku zajištěné daně, dojde k okamžiku realizace započtení (tj. ke stejnému okamžiku, kdy by přeplatek při neexistenci těchto nedoplatků byl vrácen daňovému subjektu). Neuplatní se tedy obecné pravidlo podle § 154 odst. 5 daňového řádu, podle něhož se „za den úhrady nedoplatku převodem přeplatku považuje den, který následuje po dni vzniku přeplatku, pokud tento nastal po dni vzniku nedoplatku; jinak den vzniku nedoplatku“. K úhradě vymáhané či zajištěné daně tak dojde až k datu započtení, nikoli zpětně ke dni vzniku přeplatku. Správce daně nicméně příslušnou částkou od počátku disponuje (byť si není jist její legitimitou) a posun v úhradě nedoplatků nelze po tuto dobu přičítat k tíži daňového subjektu. Navrhuje se proto vyloučit vznik úroku z prodlení po dobu, po kterou nebylo možné převést přeplatek, a to až do okamžiku jeho započtení na vymáhaný nedoplatek nebo neuhrazenou částku zajištěné daně. Úrok z prodlení po tuto dobu z logiky věci nevzniká pouze u té části nedoplatku, která byla uhrazena započtením. K odstavci 4 Dochází ke srovnání výše úroku, která se nepřizná, s ustanovením § 251a odst. 2 daňového řádu, kde daňovým balíčkem MOJE daně dochází ke zvýšení minimální částky z 200 Kč na 1000 Kč.

§ 110j

Do tohoto ustanovení byla částečně přesunuta úprava obsažená v § 110f zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Staví se najisto, že se vratitelný přeplatek vrací v eurech. Jde o speciální ustanovení k § 155a odst. 1 daňového řádu, ve znění po nabytí účinnosti daňového balíčku MOJE daně, které výslovně obsahuje pravidlo, že přeplatek se vrací v české měně. Jde o obecné pravidlo platné pro režim jednoho správního místa ve státě spotřeby i ve státě identifikace. K odstavci 2 Ustanovení se legislativně technicky upravuje ve prospěch lepší čitelnosti. K odstavcům 3 až 5 Navrhuje se obecné pravidlo upravující přerušení a současné stavení lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku dopadající na situace, kdy vznikne vratitelný přeplatek. Cílem obou ustanovení je umožnit správci daně zkontrolovat legitimitu vratitelného přeplatku před tím, než bude vrácen. Z materiálního hlediska tak (s přihlédnutím ke specifiku zvláštního režimu jednoho správního místa spočívajícímu v časové prodlevě předání informací potřebných pro předepsání daně správci daně ve státu spotřeby) nejde v případě přeplatku vzniklého v důsledku stanovení daně ze zákona o rozdíl oproti obecné úpravě obsažené v daňovém řádu, kdy k vyměření nebo doměření daně dochází až na základě rozhodnutí správce daně; v případě zahájení kontrolního postupu (tj. postupu k odstranění pochybností či daňové kontroly) byl okamžik stanovení daně odsunut v čase do doby, než bude kontrolní postup ukončen. Mohou nastat tři situace, které vyústí k přerušení lhůty a současně zastavením jejího běhu:

1) vydání výzvy k podání daňového přiznání,

2) postup k odstranění pochybností,

3) daňová kontrola. ad 1) Výzvou k podání daňového přiznání správce daně umožňuje daňovému subjektu zareagovat na důvodné pochybnosti správce daně ohledně stanovené daně tak, aby mohl předejít případnému doměření z moci úřední a na něj navázané penalizaci. Lhůta se znovu rozběhne buďto v důsledku podání požadovaného daňového tvrzení, anebo pravomocným ukončením doměřovacího řízení, které je ex lege zahájeno v důsledku nevyhovění výzvě (srov. § 145 odst. 3 daňového řádu). ad 2) Vydání výzvy k odstranění pochybností přeruší a zastaví běh lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku. Vzhledem k tomu, že vydání této výzvy nezahajuje doměřovací řízení, je potřeba ošetřit veškeré procesní situace, které mohou nastat tak, aby znovurozběhnutí lhůty bylo nastaveno vyváženým a šetrným způsobem, což shrnuje následující schéma:

Vydání výzvy k odstranění pochybností = přerušení lhůty

1) podá dodatečné daňové přiznání ve lhůtě – samodoměřeno = znovurozběhnutí lhůty (ode dne, ve kterém správce daně v tuzemsku jako státě spotřeby obdrží informace potřebné pro předepsání daně tvrzené v dodatečném daňovém přiznání) a. pochybnosti odstraní – postup k odstranění pochybností končí, doměřovací řízení není zahájeno b. pochybnosti neodstraní – následuje sdělení spolu s oznámením o zahájení doměřovacího řízení, tj. případné dodatečné daňové přiznání bude nepřípustné = přerušení lhůty až do pravomocného ukončení doměřovacího řízení

2) nepodá dodatečné daňové přiznání, ale reaguje ve lhůtě a. pochybnosti odstraní – postup k odstranění pochybností končí, doměřovací řízení není zahájeno = znovurozběhnutí lhůty b. pochybnosti neodstraní – následuje sdělení spolu s oznámením o zahájení doměřovacího řízení, tj. případné dodatečné daňové přiznání bude nepřípustné = přerušení trvá až do pravomocného ukončení doměřovacího řízení

3) nereaguje ve lhůtě – marným uplynutím lhůty zahájeno doměřovací řízení, tj. případné dodatečné daňové přiznání bude nepřípustné = přerušení trvá až do pravomocného ukončení doměřovacího řízení ad 3) Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku se přerušuje a staví rovněž v důsledku zahájení daňové kontroly, a to až do okamžiku pravomocného ukončení doměřovacího řízení. K pravomocnému skončení doměřovacího řízení může dojít dvojím způsobem: (i) právní mocí rozhodnutí o doměření daně, anebo (ii) ukončením daňové kontroly, která skončila bez nálezu (viz § 88a odst. 3 daňového řádu). Obdobný účinek bude mít podle odstavce 5 zahájení daňové kontroly poté, co lhůta k vrácení vratitelného přeplatku již marně uplynula. Správce daně by měl v ideálním případě stihnout daňovou kontrolu zahájit ve lhůtě pro vrácení vratitelného přeplatku. Sankcí pro správce daně za zmeškání této lhůty a zároveň motivací pro co nejrychlejší zahájení daňové kontroly je vznik úroku z vratitelného přeplatku podle § 253a daňového řádu. Nárok na vyplacení úroku daňovému subjektu vznikne za dobu od marného uplynutí neprodloužené lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku do započetí nové lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku.

Nadpis oddílu 3

Dochází k legislativně technické úpravě navazující na název tohoto zvláštního režimu.

Nadpis pododdílu 1

Název je upraven tak, aby vhodněji vystihoval obsah tohoto pododdílu.

Dosavadní § 110k

Toto ustanovení bylo přesunuto do § 110e zákona o dani z přidané hodnoty vzhledem k tomu, že nově jsou pravidla týkající se doručování v rámci správy daně ve státu spotřeby a státu identifikace totožná.

§ 110k

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110g zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Obsahuje úpravu určení státu identifikace, tedy státu, ve kterém má osoba uskutečňující vybraná plnění možnost tento režim použít. Cílem tohoto ustanovení je vymezit okruh osob, které jsou v tuzemsku oprávněny používat režim mimo Evropskou unii (tj. jsou oprávněny se v tuzemsku k tomuto režimu registrovat). K odstavci 1 Dochází k legislativně technické změně navazující na zavedení pojmu „osoba uskutečňující vybraná plnění“. Úprava obsažená v písmeni b) určuje, že podmínka, která musí být splněna, se vztahuje pouze na režim mimo Evropskou unii – může tedy například nastat situace, kdy bude osoba uskutečňující vybraná plnění registrována pro režim mimo Evropskou unii v České republice a zároveň v dovozním režimu v jiném členském státě. K odstavci 2 Jde o legislativně technickou změnu související se zavedením pojmu „vybrané plnění“. Všemi vybranými plněními se rozumí všechna vybraná plnění, na které lze režim mimo Evropskou unii použít.

§ 110l

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110h zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Obsahuje úpravu určení státu identifikace, tedy státu, ve kterém má osoba uskutečňující vybraná plnění možnost tento režim použít. Cílem tohoto ustanovení je vymezit okruh osob, které jsou v tuzemsku oprávněny používat režim Evropské unie (tj. jsou oprávněny se v tuzemsku k tomuto režimu registrovat). K odstavci 1 V úvodní části tohoto ustanovení dochází k legislativně technické změně související se zavedením pojmu „osoba uskutečňující vybraná plnění“. Úpravy v písmeni a) odráží nové ustanovení obsažené v článku 369a odst. 3 směrnice o dani z přidané hodnoty. Pokud má osoba uskutečňující vybraná plnění sídlo na území Evropské unie, má možnost režim Evropské unie použít pouze v členském státě, ve kterém má své sídlo. Pokud tato osoba sídlo na území Evropské unie nemá, může režim Evropské unie použít v jakémkoli členském státě, ve kterém má provozovnu. Pokud tato osoba nemá na území Evropské unie sídlo ani provozovnu, může režim Evropské unie použít v jakémkoli členském státě, ve kterém je zahájeno odeslání nebo přeprava zboží, na které se režim jednoho správního místa vztahuje. Pro případnou změnu státu identifikace platí omezení upravená v § 110n. Zároveň platí, že v tuzemsku může tento režim použít pouze plátce nebo identifikovaná osoba. Za tímto účelem také dochází ke změně § 6j tak, aby příslušná osoba uskutečňující vybraná plnění mohla tuto podmínku splnit. Dále nelze v tuzemsku režim Evropské unie použít, pokud osoba uskutečňující vybraná plnění používá tento režim v jiném členském státě. K odstavci 2 Jde o legislativně technickou změnu související se zavedením pojmu vybrané plnění. Dále jde o změnu, která navazuje na článek 369b odst. 2 směrnice o dani z přidané hodnoty, tedy o rozšíření oblasti plnění, na která lze tento režim použít. Všemi vybranými plněními se rozumí všechna vybraná plnění, na které lze režim Evropské unie použít. I nadále nelze režim Evropské unie použít na služby s místem plnění v členském státě, ve kterém má osoba uskutečňující vybraná plnění sídlo nebo provozovnu.

Dále je upraveno, že v případě osob uskutečňujících vybraná plnění, které režim Evropské unie využívají na základě splnění podmínky obsažené v § 110l odst. 1 písm. a) bodu 2, není možné režim Evropské unie využít na služby. Jedná se o osobu, která nemá sídlo ani provozovnu na území Evropské unie uskutečňující vybraná plnění, pokud je v tuzemsku zahájeno odeslání nebo přeprava zboží. Pokud tyto osoby chtějí zvláštní režim jednoho správního místa na služby, které jsou vybranými plněními, použít, pak se musí registrovat v režimu mimo Evropskou unii. Poslední výjimkou je nemožnost použití tohoto režimu na prodej zboží na dálku s místem plnění v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

§ 110m

Toto ustanovení obsahuje úpravu určení státu, ve kterém má osoba uskutečňující vybraná plnění možnost použít dovozní režim, a to buď samostatně, nebo prostřednictvím zprostředkovatele. Cílem tohoto ustanovení je vymezit okruh osob, které jsou v tuzemsku oprávněny používat dovozní režim (tj. jsou oprávněny se v tuzemsku k tomuto režimu registrovat, a to buď samostatně (přímo), nebo prostřednictvím zprostředkovatele). Dále se vymezují základní podmínky, za kterých může být osoba povinná k dani zprostředkovatelem. Jedná se o novou právní úpravu, neboť zvláštní režim jednoho správního místa doposud dovozní režim neobsahoval. K odstavcům 1 až 3 Tato ustanovení navazují na články 369l a 369m směrnice o dani z přidané hodnoty. V návaznosti na zrušení dosavadního osvobození od daně při dovozu zboží nízké hodnoty se v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa pro výběr daně při dovozu zboží s hodnotou nižší nebo rovnou 150 EUR, které není předmětem spotřební daně, zavádí nový režim pro prodej dovezeného zboží na dálku (dovozní režim). Existují tři okruhy podmínek, na základě kterých může osoba uskutečňující výše vymezená vybraná plnění využít tento režim: 1. Sídlo nebo provozovna na území Evropské unie Pokud má osoba uskutečňující vybraná plnění sídlo na území Evropské unie, má možnost dovozní režim použít pouze v členském státě, ve kterém má své sídlo. Pokud tato osoba sídlo na území Evropské unie nemá, může dovozní režim použít v jakémkoli členském státě, ve kterém má provozovnu. Zároveň platí, že v tuzemsku může tento režim použít pouze plátce nebo identifikovaná osoba. Za tímto účelem také dochází ke změně § 6j, aby osoba uskutečňující vybraná plnění mohla tuto podmínku splnit. Dále nelze v tuzemsku dovozní režim použít, pokud osoba uskutečňující vybraná plnění používá tento režim v jiném členském státě (což přichází v úvahu v případě provozoven). 2. Pověření prostředkovatele V tuzemsku může dovozní režim využít také osoba uskutečňující vybraná plnění, která pověřila zprostředkovatele, který je uživatelem, aby jejím jménem a na její účet plnil povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu. V takovém případě je nutné, aby tato osoba nepoužívala v žádném členském státě tento režim (a to ani samostatně, ani prostřednictvím zprostředkovatele) a zároveň, aby jejím jménem a na její účet plnil povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu zprostředkovatel, který splňuje podmínky obsažené v odstavci 2 a byl uživatelem.

3. Odeslání zboží z Norska Na základě článku 369m odst. 1 písm. c) směrnice o dani z přidané hodnoty může v tuzemsku dovozní režim použít také osoba uskutečňující vybraná plnění, která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud zahajuje odeslání nebo přepravu zboží z Norska a pokud má v Norsku sídlo, nebo provozovnu, a to pouze nemá-li na území Evropské unie sídlo ani provozovnu. V tomto případě lze však dovozní režim použít pouze u zboží, jehož odeslání nebo přeprava byly zahájeny v Norku. Pokud by taková osoba odesílala nebo přepravovala zboží z jiné třetí země než Norska, musela by si v případě, že by chtěla v tuzemsku používat dovozní režim, zvolit zprostředkovatele podle § 110m odst. 2. Osoba uskutečňující vybraná plnění usazená výše uvedeným způsobem v Norském království tak může vzhledem k tomu, že by jí registrace za těchto podmínek měla být umožněna ve všech členských státech EU, zvolit za stát identifikace jakýkoliv členský stát podle svého výběru. Osobou uskutečňující vybraná plnění v dovozním režimu bude typicky přímo „vlastní, původní“ dodavatel zboží, nejčastěji pokud je zboží nabízeno prostřednictvím jeho vlastního internetového obchodu nebo jeho vlastního elektronického rozhraní, případně jiným přímým způsobem. Osobou uskutečňující vybraná plnění (která tak může použít dovozní režim), ale na základě nových harmonizovaných pravidel v oblasti elektronického obchodování může být také provozovatel elektronického rozhraní, pokud se podle § 13a odst. 1 písm. b) považuje za osobu, která uskutečňuje prodej dovezeného zboží na dálku. Na provozovatele elektronického rozhraní se plně vztahují pravidla uvedená výše, tzn., že podle jeho usazení může provozovatel použít dovozní režim buď přímo, nebo prostřednictvím zprostředkovatele. K odstavci 4 Stejně jako v případě ostatních zvláštních režimů platí, že pokud se osoba povinná k dani k dovoznímu režimu registruje, je povinna tento režim použít na všechna příslušná vybraná plnění, na která lze tento režim použít. V případě použití dovozního režimu podle odstavce 3 lze tento režim použít pouze na vybraná plnění, u kterých odeslání nebo přeprava byly zahájeny v Norsku. Pokud by taková osoba odesílala nebo přepravovala zboží z jiné třetí země než Norska, musela by si v případě, že by chtěla v tuzemsku používat dovozní režim, zvolit zprostředkovatele podle § 110m odst. 2.

§ 110n

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110i zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K dosavadnímu odstavci 1 Ruší se karanténní lhůta v délce dvou kalendářních čtvrtletí, která se podle dosavadních pravidel uplatňovala v případech, kdy osoba dobrovolně ukončila používání zvláštního režimu nebo oznámila ukončení poskytování vybraných služeb. K odstavci 1 Dochází k legislativně technické změně související se zavedením pojmu „osoba uskutečňující vybraná plnění“. Dosavadní vyjádření délky karanténní lhůty ve čtvrtletích (8 kalendářních čtvrtletí) se nahrazuje vyjádřením v letech (2 let). Pokud je uživateli z důvodu soustavného porušování povinností vztahujících se ke správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jednom z režimů jednoho správního místa zrušena registrace, nemůže po dobu 2 kalendářních let použít žádný z režimů jednoho správního místa. Karanténní lhůta se na osobu uskutečňující vybraná plnění vztahuje pouze v případě, že k soustavnému porušování povinností došlo během její registrace jako osoby uskutečňující vybraná plnění. Tato osoba nemůže být v karanténní lhůtě uvedena ani v registraci zprostředkovatele. V případě, kdy k porušení pravidel v dovozním režimu došlo ze strany zprostředkovatele, se na danou osobu povinnou k dani nevztahuje tato karanténní lhůta a může se přihlásit k používání dovozního režimu bez omezení karanténní lhůtou, a to buď sama, nebo prostřednictvím jiného zprostředkovatele. K odstavci 2 Dochází k legislativně technické změně související se zavedením pojmu „osoba uskutečňující vybraná plnění“. Karanténní lhůta podle článku 369l směrnice o dani z přidané hodnoty, která je upravena v tomto ustanovení, se týká osoby uskutečňující vybraná plnění se sídlem mimo území Evropské unie, která má provozovnu ve více členských státech a registruje se v jednom z těchto členských států k dovoznímu režimu (tento členský stát se stane státem identifikace). Uvedená osoba se nemůže v karanténní lhůtě přihlásit k používání tohoto zvláštního režimu v jiném členském státě a změnit tak stát identifikace. Pravidlo týkající se doposud pouze režimu Evropské unie se tak rozšiřuje i na dovozní režim. K odstavci 3 Karanténní lhůta podle článku 369a směrnice o dani z přidané hodnoty se týká osoby uskutečňující vybraná plnění, která nemá na území Evropské unie sídlo ani provozovnu a která se registruje v jednom z členských států, ve kterém je zahájeno odeslání nebo přeprava zboží, které je vybraným plněním, k režimu Evropské unie (tento členský stát se stane jejím státem identifikace). Uvedená osoba se nemůže v karanténní lhůtě přihlásit k používání tohoto zvláštního režimu v jiném členském státě a změnit tak stát identifikace. To ovšem neplatí, pokud tato osoba přemístí své sídlo do tuzemska, nebo bude mít v tuzemsku provozovnu. K odstavci 4 Pro osobu povinnou k dani, která v procesním postavení zprostředkovatele porušila povinnosti dovozního režimu, platí, že nemůže být registrována jako zprostředkovatel ve lhůtě 2 let od konce zdaňovacího období, v němž došlo ke zrušení její registrace jako zprostředkovatele z tohoto důvodu. Pro zprostředkovatele se tak zavádí obdobné pravidlo jako pro osoby uskutečňující vybraná plnění v odstavci 1. K odstavci 5 Karanténní lhůta podle článku 369l směrnice o dani z přidané hodnoty se týká zprostředkovatele se sídlem mimo území Evropské unie, který má provozovnu ve více členských státech a registruje se v jednom z těchto členských států k dovoznímu režimu (tento členský stát se stane jeho státem identifikace). Uvedená osoba se nemůže v karanténní lhůtě přihlásit k používání tohoto zvláštního režimu v jiném členském státě a změnit tak stát identifikace. Karanténní lhůta se však nevztahuje na případy, kdy dojde ke zrušení provozovny v původním státě identifikace nebo pokud dojde k přesunu sídla do jiného členského státu, než ve kterém je k dovoznímu režimu registrován. Pro zprostředkovatele se tak zavádí obdobné pravidlo jako pro osoby uskutečňující vybraná plnění v odstavci 2.

Nadpis pododdílu 2

Ke změně názvu pododdílu 2 dochází z důvodu vypuštění současného § 110k.

§ 110o

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110j zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Jde o legislativně technické změny související se zavedením pojmů „osoba uskutečňující vybraná plnění“ a „zprostředkovatel“ a upřesnění legislativního textu. K odstavcům 2 až 4 Změny obsažené v těchto ustanoveních reagují na zavedení nového způsobu elektronického podání, a to prostřednictvím daňové informační schránky, který upravuje daňový řád. Je však třeba zdůraznit, že aby bylo možné využít způsobu podání nebo přístupu prostřednictvím daňové informační schránky, je třeba, aby byl správce daně k tomu technicky vybaven a aby tuto skutečnost zveřejnil způsobem umožňujícím dálkový přístup (viz § 69 daňového řádu). Dále dochází ke zrušení možnosti přístupů k elektronickému portálu prostřednictvím přihlášení podepsaného uznávaným elektronickým podpisem. Nad rámec výše uvedeného dochází k legislativně technickým změnám. Jde zejména o ustanovení odstavce 4, ve kterém dochází ke zpřesnění legislativního textu spočívajícímu v jasnějším navázání možností přístupu k elektronickému portálu na způsoby podání přihlášky k registraci uvedené v odstavci 2. I přes zrušení možnosti nových přístupů k elektronickému portálu prostřednictvím přihlášení podepsaného uznávaným elektronickým podpisem, bude možné na základě přechodného ustanovení tento způsob nadále po určitou dobu využívat.

Nadpis pododdílu 3

Ke změně nadpisu pododdílu dochází z důvodu rozlišení registrací v oblasti režimu jednoho správního místa na registraci osoby uskutečňující vybraná plnění a registraci zprostředkovatele. Úprava registrace osoby uskutečňující vybraná plnění je uvedena v tomto pododdíle, úprava registrace zprostředkovatele je uvedena v pododdíle 4.

§ 110p

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110l zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Příslušné ustanovení upravuje podmínky pro podání přihlášky k registraci ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku. Pokud osoba uskutečňující vybraná plnění hodlá používat zvláštní režim jednoho správního místa, je nutné, aby podala přihlášku k registraci osoby uskutečňující vybraná plnění. K odstavci 2 V odstavci 2 jsou zakotveny lhůty, ve kterých je nutné, aby osoba uskutečňující vybraná plnění podala přihlášku k registraci, pokud chce v tuzemsku jako státě identifikace používat režim jednoho správního místa.

K písmeni a) Podle obecného pravidla se přihláška k registraci podává ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, od něhož hodlá osoba uskutečňující vybraná plnění používat režim mimo Evropskou unii nebo režimu Evropské unie. V případě dovozního režimu obecné pravidlo není explicitně nastaveno, a to s ohledem na to, že směrnice o dani z přidané hodnoty podání této žádosti neomezuje a osoba uskutečňující vybraná plnění je v tomto režimu registrována ode dne, ve kterém jí bylo přiděleno daňové evidenční číslo pro účely dovozního režimu. K písmeni b) Toto ustanovení obsahuje výjimky oproti obecnému pravidlu obsaženému v písmeni a). K bodu 1 Jde o stejné pravidlo, které bylo obsaženo v § 110l odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Výjimkou oproti pravidlu podle písmene a) je situace, kdy osoba uskutečňující vybraná plnění poprvé poskytne vybrané plnění před tímto datem (tj. před začátkem následujícího zdaňovacího období). Prvním uskutečněním vybraného plnění se přitom rozumí takové uskutečnění vybraného plnění, na které lze poprvé použít příslušný zvláštní režim jednoho správního místa (v tomto případě buď režim Evropské unie, nebo režim mimo Evropskou unii). V tomto případě je nutné v přihlášce k registraci uvést den uskutečnění prvního vybraného plnění. K bodu 2 Jde o stejné pravidlo, které bylo obsaženo v § 110l odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které se rozšiřuje také na dovozní režim. V návaznosti na nové pravidlo pro použití režimu Evropské unie obsažené v § 110l odst. 1 písm. a) a na článek 57f prováděcího nařízení č. 282/2011 se toto ustanovení použije také v případě, kdy osoba uskutečňující vybraná plnění přestane být na území Evropské unie usazena (nemá na tomto území sídlo ani provozovnu) a začne v tuzemsku používat režim Evropské unie na základě místa zahájení odeslání nebo přepravy vybraného plnění. K bodu 3 V návaznosti na nové pravidlo pro použití režimu Evropské unie obsažené v § 110l odst. 1 písm. a) a na článek 57f odst. 1 pododst. 2 a 3 prováděcího nařízení č. 282/2011 dochází k určení zvláštního pravidla také v případě, že osoba uskutečňující vybraná plnění přestane používat tento režim v jiném členském státě, protože přestane uskutečňovat dodání zboží, jehož odeslání nebo přeprava jsou zahájeny v jiném členském státě. K odstavci 3 Pokud hodlá osoba uskutečňující vybraná plnění v tuzemsku využívat režim jednoho správního místa na základě splnění pravidla podle § 110m odst. 1 písm. b) (tedy splní podmínky použití dovozního režimu tím, že pověří zprostředkovatele, aby jejím jménem a na její účet plnil povinnosti vyplývající z dovozního režimu), nemusí podávat přihlášku k registraci samostatně. Tato osoba bude uvedena v registraci zprostředkovatele.

§ 110q

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110m zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K odstavci 1 Dochází k legislativně technickým změnám souvisejícím se zavedením nových pojmů a institutů. K dosavadnímu odstavci 2 K vypuštění tohoto ustanovení dochází z důvodu jeho nadbytečnosti. Změna tohoto ustanovení navazuje na nový § 110p odst. 2 písm. b) bod 1, který na rozdíl od současného znění této úpravy (obsažené v § 110l odst. 2) obsahuje podmínku, že osoba uskutečňující vybraná plnění uvádí v přihlášce k registraci den uskutečnění prvního vybraného plnění pouze v případě, pokud ke dni uskutečnění tohoto plnění nebyla v daném režimu registrována. Tím od počátku zaniká důvod pro toto oznámení v ostatních případech. K novému odstavci 2 Jde o legislativně technickou změnu související se zavedením nových pojmů.

§ 110r

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110n zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Ke změně dochází v souvislosti se zavedením institutu zprostředkovatele. Správce daně zaregistruje osobu uskutečňující vybraná plnění pouze, pokud není uvedena v registraci zprostředkovatele nebo k němu jinak přiřazena podle právních předpisů jiného členského státu. K odstavci 2 V souladu s článkem 57d a následujícími prováděcího nařízení č. 282/2011 je v odstavci 2 stanoven okamžik, od kterého je osoba povinná k dani registrována ve zvláštním režimu v tuzemsku. Toto ustanovení přímo navazuje na § 110p upravující podmínky pro přihlášku k registraci osoby uskutečňující vybraná plnění. Oznámením rozhodnutí se v případě registrace v dovozním režimu rozumí v souladu s § 101 odst. 6 daňového řádu doručení rozhodnutí, které nastane v případě zaslání rozhodnutí datovou schránkou v souladu s pravidly stanovenými pro doručování datovými schránkami (doručení okamžikem přihlášení do datové schránky nebo na základě fikce posledním dnem desetidenní lhůty), nebo v případě zaslání rozhodnutí e-mailem jeho odesláním, a to v souladu s § 110e odst. 3. K odstavci 3 Na základě článku 369q směrnice o dani z přidané hodnoty dochází k zakotvení přidělení daňového evidenčního čísla v dovozním režimu. K odstavci 4 V tomto odstavci nedochází ke změně legislativního textu, nicméně s ohledem na zavedení nových daňových evidenčních čísel pro dovozní režim – a to jak pro osobu uskutečňující vybraná plnění, tak pro zprostředkovatele a pověřující osobu, dochází k posunu v aplikaci tohoto ustanovení. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od daňového identifikačního čísla se daňové evidenční číslo přiděluje vždy pro účely pouze jednoho zvláštního režimu (a zároveň samostatně v případě, kdy osoba povinná k dani vystupuje jako zprostředkovatel a jako osoba uskutečňující vybraná plnění), nepoužije se na základě tohoto ustanovení například ustanovení o daňovém identifikačním čísle obsažené v § 130 odst. 1 daňového řádu.

§ 110s

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110o zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V ustanovení jsou provedeny pouze legislativně technické změny činěné z důvodu přesnějšího navázání tohoto ustanovení na § 127 a následující daňového řádu a dále legislativně technické změny související se zavedením nových pojmů.

Dosavadní § 110t

Úprava v tomto ustanovení je vzhledem k novému § 110ze nadbytečná.

§ 110t

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110p zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Na základě článku 369r směrnice o dani z přidané hodnoty dochází k doplnění ustanovení o případy, kdy správce daně zruší registraci osoby uskutečňující vybraná plnění z moci úřední v případě dovozního režimu, a úpravě lhůty pro neuskutečnění vybraných plnění, jehož důsledkem je zrušení registrace osoby uskutečňující vybraná plnění z moci úřední. Na základě ustanovení písmene d) postačí, pokud osoba uskutečňující vybraná plnění v jednom ze zvláštních režimů jednoho správního místa soustavně porušuje povinnosti, k tomu, aby jí byla zrušena registrace ve všech režimech jednoho správního místa, ve kterých je registrována. Správce daně zruší registraci z moci úřední také, pokud zjistí, že je osoba uskutečňující vybraná plnění uvedena v registraci zprostředkovatele, nebo k němu obdobně přiřazena podle právních předpisů jiného členského státu. K odstavci 2 a 3 V souladu s článkem 58 a následujícími prováděcího nařízení č. 282/2011 je v odstavcích 2 a 3 stanoven okamžik zrušení registrace osoby uskutečňující vybraná plnění v tuzemsku. Toto ustanovení přímo navazuje na odstavec 1.

§ 110u

K odstavci 1 Příslušné ustanovení upravuje podmínky pro podání přihlášky k registraci zprostředkovatele ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku. Pokud osoba povinná k dani hodlá plnit jako zprostředkovatel jménem a na účet osoby uskutečňující vybraná plnění povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu, je povinna podat přihlášku k registraci. Podmínky, za kterých může být v tuzemsku osoba povinná k dani registrována jako zprostředkovatel, jsou uvedeny v § 110m odst. 2. V přihlášce k registraci zprostředkovatele není možné uvést osoby uskutečňující vybraná plnění, jejichž jménem a na jejichž účet bude zprostředkovatel plnit povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu; tento údaj lze uvést až v oznámení o změně registrace. K odstavci 2 Jde o obdobné pravidlo, které je pro režim Evropské unie obsaženo v § 110p odst. 2 písm. b) bodu 2. Toto pravidlo se vztahuje také na registraci zprostředkovatele, a proto je v tomto ustanovení zakotveno.

Jde o speciální případ splnění podmínek pro registraci zprostředkovatele v dovozním režimu. Obecné pravidlo není explicitně nastaveno, a to s ohledem na to, že směrnice o dani z přidané hodnoty ani příslušné prováděcí nařízení podání této žádosti časově neomezuje.

§ 110v

Úprava oznamovací povinnosti zprostředkovatele vychází z článku 369p směrnice o dani z přidané hodnoty a je dále upřesněna článkem 57h prováděcího nařízení č. 282/2011. Zprostředkovatel je povinen oznámit správci daně ve státě identifikace ve stanovené lhůtě veškeré změny oproti údajům, které se vyplňují v přihlášce k registraci. Pokud se jedná o změny, které způsobí, že zprostředkovatel již nesplňuje podmínky pro registraci zprostředkovatele, správce daně na základě tohoto oznámení zruší zprostředkovateli registraci podle § 110za. V tomto ustanovení není explicitně uvedena povinnost oznámit, že zprostředkovatel již není pověřen osobou uskutečňující vybraná plnění, tato povinnost však vyplývá implicitně, jelikož se jedná o změnu registračního údaje. V případě, že zprostředkovatel oznámí správci daně ve státě identifikace, že osoba uskutečňující vybraná plnění, která je uvedena v jeho registraci již neuskutečňuje vybraná plnění, správce daně změní registraci zprostředkovatele podle § 110y.

§ 110w

K odstavci 1 Správce daně zaregistruje osobu povinnou k dani, která splňuje podmínky k registraci zprostředkovatele a která podala přihlášku k registraci zprostředkovatele ve zvláštním režimu. Tímto ustanovením je tedy vyloučena úprava § 129 odst. 3 daňového řádu, který upravuje možnost správce daně zaregistrovat subjekt z moci úřední, pakliže jsou naplněny zákonem předvídané skutečnosti. Samotný dobrovolný charakter zvláštního režimu jednoho správního místa by byl v logickém rozporu s tím, že by správce daně registroval ex offo i ty subjekty, které nepodaly přihlášku k registraci a tím projevily svobodnou vůli používat tento zvláštní režim. K odstavci 2 V souladu s článkem 57d a následujícími prováděcího nařízení č. 282/2011 je v odstavci 2 stanoven okamžik, od kdy je zprostředkovatel registrován jako zprostředkovatel v dovozním režimu v tuzemsku. Toto ustanovení přímo navazuje na § 110u upravující podmínky pro přihlášku k registraci zprostředkovatele. Oznámením rozhodnutí se v případě registrace v dovozním režimu rozumí v souladu s § 101 odst. 6 daňového řádu doručení rozhodnutí, které nastane v případě zaslání rozhodnutí datovou schránkou v souladu s pravidly stanovenými pro doručování datovými schránkami (doručení okamžikem přihlášení do datové schránky nebo na základě fikce posledním dnem desetidenní lhůty), nebo v případě zaslání rozhodnutí e-mailem jeho odesláním, a to v souladu s § 110e odst. 3. K odstavci 3 Na základě článku 369q směrnice o dani z přidané hodnoty dochází k zakotvení přidělení daňových evidenčních čísel v dovozním režimu. K odstavci 4 V tomto odstavci se zakotvuje pravidlo o přiměřeném použití ustanovení o daňovém identifikačním čísle na daňové evidenční číslo. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od daňového identifikačního čísla se daňové evidenční číslo přiděluje vždy pro účely pouze jednoho zvláštního režimu (a zároveň samostatně v případě, kdy osoba povinná k dani vystupuje jako zprostředkovatel a jako osoba uskutečňující vybraná plnění), nepoužije se na základě tohoto ustanovení například ustanovení o daňovém identifikačním čísle obsažené v § 130 odst. 1 daňového řádu.

Dosavadní § 110x

Dochází k přesunu úpravy obsažené v dosavadním § 110x do § 110e.

§ 110x

Toto ustanovení umožňuje doplnění osob uskutečňujících vybraná plnění, jejichž jménem a na jejichž účet bude zprostředkovatel plnit povinnosti vyplývající z použití dovozního režimu, do jeho registrace. Dalším cílem tohoto ustanovení je transpozice článku 369r směrnice o dani z přidané hodnoty, který uvádí důvody vedoucí ke vynětí osoby uskutečňující vybraná plnění v registraci zprostředkovatele na základě oznámení zprostředkovatele, že za tuto osobu již neplní povinnosti. Pokud zprostředkovatel hodlá přestat za danou osobu uskutečňující vybraná plnění plnit povinnosti vyplývající z dovozního režimu, musí žádost o změnu registrace podat nejpozději do 15 dnů před koncem daného zdaňovacího období. Správce daně může o vydání těchto změnových rozhodnutí vyrozumět dané osoby uskutečňující vybraná plnění, jichž se rozhodnutí týká, a to s ohledem na § 52 odst. 5 písm. c) daňového řádu.

§ 110y

Cílem tohoto ustanovení je transpozice článku 369r směrnice o dani z přidané hodnoty, který uvádí důvody vedoucí k vynětí osoby uskutečňující vybraná plnění v registraci zprostředkovatele. Dále je v tomto ustanovení řešena účinnost tohoto zrušení, která se řídí prováděcím nařízením č. 282/2011 (čl. 58 a následující).

§ 110z

Možnost zrušení registrace na vlastní žádost uživatele vychází z principu dobrovolnosti používání zvláštního režimu jednoho správního místa. Pravidla pro dobrovolné ukončení používání režimu upravuje prováděcí nařízení č. 282/2011 v čl. 57g. Pokud uživatel hodlá přestat používat dovozní režim v daném zdaňovacím období, musí žádost o zrušení podat nejpozději do 15 dnů před koncem tohoto zdaňovacího období, aby mohly nastat účinky zrušení registrace (tzn. zrušení registrace k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém podal uživatel žádost). Pokud tedy uživatel podá žádost o zrušení 10. března 2021, správce daně mu zruší registraci k 31. březnu 2021. Pokud však uživatel podá žádost až po uvedené lhůtě (tj. například 25. března 2021), správce daně uživatelovu registraci zruší k 30. dubnu 2021 (čili až k poslednímu dni následujícího zdaňovacího období, kterým je v případě dovozního režimu jeden kalendářní měsíc). Uživatel, kterému byla dobrovolně zrušena registrace (správce daně mu registraci zrušil na jeho žádost) může v budoucnu opět podat přihlášku k registraci a být registrován v dovozním režimu. Je na místě podotknout, že toto ustanovení řeší zrušení registrace pouze v případě, kdy se uživatel rozhodne, že již v dovozním režimu nechce být registrován. Nevztahuje se tedy na případy, kdy např. osoba povinná k dani žádá o zrušení registrace z důvodu přemístění sídla nebo změny (zrušení, popř. založení) provozovny, takže již nesplňuje podmínky pro registraci v dovozním režimu v tuzemsku. Tyto případy jsou pokryty § 110za odst. 1 písm. b).

Původní § 110za

Dochází k přesunutí úpravy do § 110zn.

§ 110za

Cílem tohoto ustanovení je transpozice článku 369r směrnice o dani z přidané hodnoty, který uvádí důvody vedoucí ke zrušení registrace. Dále je v tomto ustanovení řešena účinnost zrušení registrace, která se řídí prováděcím nařízením č. 282/2011 (čl. 58 a následující). K odstavci 1 Na základě článku 369r směrnice o dani z přidané hodnoty dochází k uvedení důvodů, které vedou ke zrušení registrace zprostředkovatele ve zvláštním režimu jednoho správního místa. Mezi důvody pro zrušení registrace uživatele ke zvláštnímu režimu také patří nesplnění podmínek, na jejichž základě byl zprostředkovatel registrován. Jde o situaci, kdy zprostředkovatel tyto podmínky v průběhu používání tohoto režimu přestal splňovat (např. své sídlo přesune do jiného členského státu a přestane tak splňovat jednu z podmínek, na jejichž základě byl v tuzemsku registrován). V případě, že zprostředkovatel porušuje soustavně v procesním postavení zprostředkovatele podmínky vztahující se ke zvláštnímu režimu, je ukončení jeho registrace ve zvláštním režimu doprovázeno karanténním obdobím podle § 110n odst. 4, po které mu není umožněna opětovná registrace. Co se týče soustavného porušování povinností podle písmene c), bližší specifikace tohoto pojmu je uvedena v článku 58b odst. 2 prováděcího nařízení č. 282/2011 (v nařízení je použit pojem „soustavné porušování pravidel“).

§ 110zb

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110q zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Na základě článku 369s směrnice o dani z přidané hodnoty je doplněno zdaňovací období pro dovozní režim, kterým je kalendářní měsíc.

§ 110zc

Do tohoto ustanovení byla částečně přesunuta úprava obsažená v § 110r zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V reakci na přesun úpravy dodatečného daňového přiznání do samostatného paragrafu, dochází ke změně názvu tohoto ustanovení. K odstavci 1 Na základě čl. 364, 369f a 369s směrnice o dani z přidané hodnoty dochází k nastavení konce lhůty pro podání daňového přiznání na konec kalendářního měsíce následujícího po skončení zdaňovacího období. Dále dochází ke změně související se zavedením pojmu „vybrané plnění“. K dosavadnímu odstavci 2 Tato úprava byla z důvodu systematičnosti přesunuta do § 110zd. K novému odstavci 2 Jde o úpravu obsaženou v dosavadním § 110r odst. 3. Došlo pouze k legislativně technické úpravě související s vypuštěním dosavadního odstavce 2.

K dosavadním odstavcům 3 až 6 Tato ustanovení se z legislativně technických důvodů v návaznosti na samostatnou úpravu dodatečného daňového přiznání přesouvají do samostatného ustanovení, a to § 110zd.

§ 110zd

Do tohoto ustanovení byla částečně přesunuta úprava obsažená v § 110r zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 a 2 Toto ustanovení reflektuje články 365, 369g a 369t směrnice o dani z přidané hodnoty. Dochází k formálnímu vyloučení možnosti podat samostatné dodatečné daňové přiznání, a to v souvislosti se skutečností, že dodatečné daňové přiznání bude součástí řádného daňového přiznání za některé z následujících zdaňovacích období. Zároveň se zde oproti obecné právní úpravě obsažené v daňovém řádu zužují skutečnosti, na jejichž základě lze podat dodatečné daňové přiznání (právní úprava zákona o dani z přidané hodnoty, dle které se v části případů podává daňové přiznání a nikoliv dodatečné daňové přiznání, se zde neuplatní). V režimu jednoho správního místa bude nově docházet pouze k opravám, které mají vliv na výši poslední známé daně podle § 110g. Jde o opravu základu daně a opravu výše daně podle zákona o dani z přidané hodnoty a dále o opravy daně vyplývající z daňového řádu. S ohledem na skutečnost, že v daňovém přiznání se samostatně tvrdí výše daně vůči každému členskému státu, ve kterém je místo plnění uskutečňovaného vybraného plnění, dodatečné daňové přiznání je nezbytné podat vždy, pokud se poslední známá daň u některého z těchto členských států změní, a to i v případě, pokud by celková daň, kterou na základě daňového přiznání uhradil uživatel státu spotřeby, zůstala nezměněna. V souvislosti s výše uvedeným, se tak v rámci dodatečného daňového přiznání bude v souladu s čl. 365, 369g bodu 4 a 369t směrnice o dani z přidané hodnoty uvádět příslušný členský stát, jehož se změna týká, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny. K odstavci 3 Na základě čl. 365, 369g a 369t je stanovena lhůta pro uvedení opravy v dodatečném daňovém přiznání, které je součástí daňového přiznání podávaného správci daně státu identifikace. Možnost podat daňové přiznání později jiným způsobem však tímto není dotčena (viz § 110zp). K odstavci 5 V tomto ustanovení je stanovena lhůta splatnosti pro daň uvedenou v dodatečném daňovém přiznání.

§ 110ze

Dochází k přesunu ustanovení z dosavadního § 110r odst. 3 až 5. Jde o legislativně technické úpravy směřující k větší přehlednosti textu ustanovení.

§ 110zf

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110s zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 110zg

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110u zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 110zh

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110v zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Ke změně dochází z důvodu zavedení nového institutu zprostředkovatele.

Nadpis oddílu 4

Jde o legislativně technickou změnu.

§ 110zi

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110w zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Tato úprava vychází z obecného principu zvláštního režimu jednoho správního místa, ve kterém osoba uskutečňující vybraná plnění plní určitou část svých povinností k dani z přidané hodnoty prostřednictvím státu identifikace. Stejné pravidlo, jaké je dnes nastaveno pro osobu uskutečňující vybraná plnění bude platit pro zprostředkovatele, který plní povinnosti za pověřující osoby v dovozním režimu. K odstavci 2 Jde o legislativně technickou změnu související se zavedením institutu zprostředkovatele. K odstavci 3 Jde o legislativně technickou změnu související se zavedením institutu zprostředkovatele.

§ 110zj

Vzhledem ke stanovení daně ze zákona (tj. samovyměření nebo samodoměření) má postup k odstranění pochybností z povahy věci jiný charakter, než je tomu v režimu klasického stanovení daně. Postup k odstranění pochybností zde nenastupuje jako kontrolní postup předcházející stanovení daně, nýbrž ex post jako nástroj pro případné doměření daně, která již byla stanovena ze zákona. V tomto ohledu se svým charakterem přibližuje daňové kontrole, ale současně má též prvky institutu výzvy k podání dodatečného daňového přiznání. Zahájení postupu k odstranění pochybností, ke kterému dojde oznámením příslušné výzvy, by nemělo podle navrhovaného ustanovení na rozdíl od zahájení daňové kontroly způsobovat zahájení doměřovacího řízení z moci úřední. Tím je daňovému subjektu poskytnut prostor, kdy může na výzvu k odstranění pochybností zareagovat podáním dodatečného daňového přiznání. Daňový subjekt tak bude mít možnost napravit své případné pochybení bez toho, aby došlo ke vzniku penále. K zahájení doměřovacího řízení z moci úřední dojde pouze v případě, kdy daňový subjekt možnost podat dodatečné daňové přiznání v dané lhůtě nevyužije a pochybnosti správce daně nejsou z jeho strany odstraněny jiným způsobem, anebo tuto možnost využije, avšak podané dodatečné daňové přiznání pochybnosti správce daně plně neodstraní. K zahájení doměřovacího řízení z moci úřední tak dojde v následujících případech: (i) daňový subjekt na výzvu nijak nereaguje – doměřovací řízení je zahájeno marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě, (ii) daňový subjekt na výzvu sice reaguje, ale pochybnosti přetrvávají - doměřovací řízení je zahájeno sdělením výsledku postupu k odstranění pochybností. V souladu se zásadou poučovací (§ 6 odst. 3 daňového řádu) bude daňový subjekt o následku v podobě zahájení doměřovacího řízení z moci úřední správcem daně vyrozuměn. V důsledku tohoto pravidla získá postup k odstranění pochybností podobný charakter jako výzva k podání dodatečného daňového tvrzení podle § 145 daňového řádu. Oba instituty mají společné to, že dávají daňovému subjektu časový prostor pro reakci v podobě podání dodatečného daňového přiznání, které se samodoměří a tedy i možnost vyhnout se tak případné penalizaci. Při hledání odpovědi, který z obou institutů má správce daně zvolit, je třeba posoudit zejména míru nejistoty na straně správce daně i to, jaká platforma pro reakci bude pro daný případ vhodnější. Zatímco výzva k podání daňového tvrzení by měla nastoupit tam, kde je správce daně přesvědčen o tom, že je zapotřebí podat dodatečné daňové přiznání (např. napravit zjevnou chybu v uvedené částce) a pro dosažení takového cíle není zvolena neformální komunikace (telefonické či emailové upozornění), tak výzva k odstranění pochybností bude vhodnější tam, kde správce daně o správnosti samovyměření daně pouze pochybuje a pro rozptýlení jeho pochybností může být dostačující pouze vysvětlení či předložení potřebných důkazních prostředků potvrzujících předchozí tvrzení daňového subjektu. S ohledem na to, že obě výzvy dávají daňovému subjektu srovnatelnou možnost, jak předejít hrozbě penále, a jsou tedy z materiálního hlediska obdobné, neměla by preference jedné či druhé výzvy znamenat pro daňový subjekt významný rozdíl z hlediska zásahu do jeho práv. Naopak z pohledu zásady hospodárnosti není žádoucí, aby postupu k odstranění pochybností předcházela výzva k podání dodatečného daňového přiznání, když od počátku je zřejmé, že danou situaci je potřebné řešit postupem k odstranění pochybností. Dojde-li v reakci na výzvu k odstranění pochybností k podání dodatečného daňového přiznání, nemusí to nutně znamenat, že pochybnosti správce daně budou tímto jednáním odstraněny. Správce daně bude tedy muset posoudit, do jaké míry byl důvod pro odstranění pochybností zkonzumován a v reakci na to určí další procesní postup podle § 90 daňového řádu. V případě, že pochybnosti nebyly odstraněny, sdělí tuto skutečnost daňovému subjektu a vyrozumí jej o zahájení doměřovacího řízení z moci úřední. Daňový subjekt tak od okamžiku oznámení tohoto sdělení nemůže v souladu s § 145a daňového řádu podat dodatečné daňové přiznání s účinky samodoměření. Specifickou otázkou je pak vztah postupu k odstranění pochybností a daňové kontroly u daně stanovené ze zákona. U klasického stanovení daně jsou tyto kontrolní postupy ve vzájemné konkurenci pouze v situaci kontroly předcházející stanovení daně. V případě samovyměření, resp. samodoměření, však budou v konkurenci v situaci, kdy kontrolní činnost má proběhnout až po stanovení daně (kontrola před stanovením daně je zde z povahy věci vyloučena). Správce daně by měl v rámci volby vhodného kontrolního nástroje zohlednit tak jako dosud očekávaný objem kontrolní činnosti, jakož i rozsah a míru konkrétnosti případných pochybností. V souvislosti s tím, že zahájení postupu k odstranění pochybností na rozdíl od zahájení daňové kontroly nebude způsobovat nepřípustnost podání daňového přiznání, bude tato volba hrát roli též z pohledu rizika sankce v podobě penále. Pokud bude správce daně očekávat doměření daně, měl by před zahájením daňové kontroly využít institut výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení podle § 145 daňového řádu. V případě postupu k odstranění pochybností takovýto krok nebude nutný ani vhodný (viz výše), neboť stejnou roli jako výzva k podání dodatečného daňového tvrzení plní výzva k odstranění pochybností. Dané téma úzce souvisí s institutem lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku (§ 155b daňového řádu), resp. s otázkou jejího běhu (navrhovaný § 110j). Vydání výzvy k odstranění pochybností bude mít za následek přerušení lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku a současně zastavení jejího běhu. Vzhledem k tomu, že vydání této výzvy nezahajuje doměřovací řízení, je nutné ošetřit veškeré procesní situace, které mohou nastat tak, aby znovurozběhnutí lhůty bylo nastaveno vyváženým a šetrným způsobem. Za tím účelem je proto nutné některé výstupy v rámci postupu k odstranění pochybností více formalizovat a časově ukotvit. Konkrétně se jedná o situaci, kdy daňový subjekt reaguje na výzvu k odstranění pochybností (která přerušila a zastavila běh lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku) nikoli podáním dodatečného daňového přiznání, nýbrž dodáním potřebných dokumentů či vysvětlení, které pochybnosti správce daně plně odstraní. V takovém případě nedojde vůbec k zahájení doměřovacího řízení. Je však potřeba znovurozběhnout lhůtu pro vrácení vratitelného přeplatku a tedy vytyčit rozhodný časový okamžik. Tím bude podle odstavce 4 sdělení pozitivního výsledku postupu k odstranění pochybností.

PROCESNÍ DIAGRAM:

Samovyměřená nebo samodoměřená daň – výzva k odstranění pochybností = přerušení lhůty

1) podá dodatečné daňové přiznání ve lhůtě – samodoměřeno = znovurozběhnutí lhůty (ode dne, ve kterém správce daně v tuzemsku jako státě spotřeby obdrží informace potřebné pro předepsání daně tvrzené v dodatečném daňovém přiznání) a. pochybnosti odstraní – postup k odstranění pochybností končí, doměřovací řízení není zahájeno b. pochybnosti neodstraní – následuje sdělení spolu s oznámením o zahájení doměřovacího řízení, tj. případné dodatečné daňové přiznání bude nepřípustné = přerušení lhůty až do pravomocného ukončení doměřovacího řízení

2) nepodá dodatečné daňové přiznání, ale reaguje ve lhůtě a. pochybnosti odstraní – postup k odstranění pochybností končí, doměřovací řízení není zahájeno = znovurozběhnutí lhůty b. pochybnosti neodstraní – následuje sdělení spolu s oznámením o zahájení doměřovacího řízení, tj. případné dodatečné daňové přiznání bude nepřípustné = přerušení trvá až do pravomocného ukončení doměřovacího řízení

3) nereaguje ve lhůtě – marným uplynutím lhůty zahájeno doměřovací řízení, tj. případné dodatečné daňové přiznání bude nepřípustné = přerušení trvá až do pravomocného ukončení doměřovacího řízení

§ 110zk

Do tohoto ustanovení byla přesunuta část úpravy obsažená v § 110y zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dochází však též k přesunu úpravy obsažené v dosavadním odstavci 1 do § 110g.

§ 110zl

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110z zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Dochází ke změně související se zavedením nového institutu zprostředkovatele. Dále vzhledem k tomu, že tuzemsko může být nově zároveň státem identifikace a státem spotřeby, dochází k vypuštění slov „v jiném členském státě“. Pokud tedy daň v daňovém přiznání tvrdí osoba, která je registrována (a to jak v tuzemsku, tak v jiném členském státě) ve zvláštním režimu jednoho správního místa, pak se tato daň v tuzemsku v pozici státu spotřeby samovyměří dnem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání. K odstavci 2 Dochází ke změně související se zavedením nového institutu zprostředkovatele.

K odstavci 3 Podle § 110zd je dodatečné daňové přiznání součástí daňového přiznání za některé z následujících zdaňovacích období. V části daňového přiznání, která je dodatečným daňovým přiznáním, případně u dodatečného daňového přiznání, které je v některých výjimečných případech samostatným podáním, dojde k jeho samodoměření, a to ke dni podání tohoto daňového přiznání a ve výši tvrzeného rozdílu oproti poslední známé dani. Zároveň toto ustanovení vylučuje samodoměření v případě, že by tímto doměřením daň za dané zdaňovací období byla nižší než nula. Důvodem pro zamezení takovému samodoměření je nutnost předejít situaci, kdy daňový subjekt podá dodatečné daňové přiznání, na jehož základě by se za dané zdaňovací období samodoměřila daň ve výši nižší než nula, neboť ve zvláštním režimu jednoho správního místa nemůže vzniknout záporná daňová povinnost. K dosavadnímu odstavci 4 Dochází k přesunu tohoto ustanovení do úpravy vztahující se ke státu identifikace. K odstavci 4 Toto ustanovení vylučuje samovyměření v případě, že by na základě něho daň za dané zdaňovací období byla nižší než nula. Důvodem pro zamezení takového samovyměření je nutnost předejít situaci, kdy daňový subjekt podá řádné daňové přiznání, na jehož základě by se za dané zdaňovací období samovyměřila daň ve výši nižší než nula (obdobně jako bylo uvedeno níže).

§ 110zm

Jde o zvláštní úpravu k § 42 a 43 zákona o dani z přidané hodnoty. Podle tohoto ustanovení se postupuje, pokud jsou ve zdaňovacím období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém se oprava uvede, osoba uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatel registrováni v režimu jednoho správního místa. Pokud je osobě uskutečňující zdanitelná plnění nebo zprostředkovateli zrušena registrace, postupuje podle tohoto ustanovení do uplynutí lhůty pro podání posledního daňového přiznání v režimu jednoho správního místa. V případě, že ve státě identifikace není umožněno podání opravných daňových přiznání, postupuje se podle tohoto ustanovení do podání posledního řádného daňového přiznání v režimu jednoho správního místa. Následně postupuje podle § 110zw zákona o dani z přidané hodnoty.

§ 110zn

Dochází k přesunutí úpravy obsažené v § 110za do § 110zn. Stávající ustanovení § 110za zákona o dani z přidané hodnoty se zužuje tak, aby byla v souladu s daňovým řádem, ve znění daňového balíčku MOJE daně a nevznikaly tak nedůvodné duplicity. Jde pouze o změnu legislativně-technickou, která nemá vést ke změně věcného řešení doměřování nebo správní praxe. Stávající § 110za zákona o dani z přidané hodnoty upravoval několik dílčích otázek, které jsou nově upraveny přímo v daňovém řádu. Není vhodné, aby byla stejná právní úprava obsažena jak v obecném právním předpise pro správu daní, tak ve zvláštních procesních ustanoveních použitelných ryze pro daň z přidané hodnoty. To platí také s ohledem na skutečnost, že se stávající text právní úpravy správy daně z přidané hodnoty v detailech formulačně liší od nově navrženého znění v daňovém řádu, což by mohlo vytvářet prostor pro odlišný výklad těchto ustanovení, přestože mají být obsahově totožná.

Pokud jde o stávající § 110za odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, jde o komplexní zvláštní ustanovení k dosavadnímu § 143 odst. 2 a 3 daňového řádu, ke kterému se doplňkově použije stávající § 110za odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Protože však má být § 110za odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty zrušen, protože se má použít obecná právní úprava podle nového § 143 odst. 3 písm. b) daňového řádu, navrhuje se změnit konstrukci tohoto ustanovení tak, aby nešlo o komplexní zvláštní ustanovení, ale naopak aby šlo o rozšíření § 143 odst. 3 daňového řádu, umožňujícího při správě daně z přidané hodnoty doměřit z moci úřední také na základě postupu k odstranění pochybností.

Stávající ustanovení zákona o dani

Nové ustanovení daňového řádu z přidané hodnoty

§ 110za odst. 1 § 143 odst. 2

(pokud jde o doměření ve výši rozdílu)

§ 110za odst. 1 § 143 odst. 3 písm. a)

(pokud jde o daňovou kontrolu)

§ 110za odst. 2 § 143 odst. 3 písm. b) § 110za odst. 3 § 145 odst. 3 a 4 § 110za odst. 4 § 145a odst. 1

§ 110zo

Dochází k zákonnému zakotvení lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání na základě výzvy k podání dodatečného daňového přiznání.

§ 110zp

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110zb zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavcům 1 až 3 V § 110zd je stanovena lhůta pro uvedení opravy daně prostřednictvím státu identifikace. Následné změny je možné činit pouze přímo u státu spotřeby. Pokud dojde k uplynutí lhůty podle § 110zd a již není možné uvádět opravy v daňovém přiznání v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, pak se v případě tuzemska jako státu spotřeby uvádějí v dodatečném daňovém přiznání, které se podává Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj. Dodatečné daňové přiznání musí být samostatným podáním, to znamená, že nemůže být součástí řádného daňového přiznání, neboť to se podává vždy vůči státu identifikace. I v tomto případě platí, že se na základě § 110zm při opravě základu daně a výše daně postupuje pouze podle vybraných ustanovení § 42 a 43. Zároveň také platí, že opravy daně je možné provádět pouze v případech podle § 110zd. I v tomto případě dochází k samodoměření. Dodatečné daňové přiznání není formulářovým podáním. K dosavadnímu odstavci 2 Ke zrušení ustanovení obsaženého v odstavci 2 dochází pro jeho nadbytečnost, a to vzhledem k duplicitě s § 160 odst. 3 písm. a) daňového řádu, ve znění daňového balíčku MOJE daně. Dle tohoto ustanovení daňového řádu dojde k přerušení běhu lhůty pro placení daně na základě pravomocného stanovení daně (a to jak ex lege, tak i rozhodnutím, tedy např. jak na základě samodoměření, tak na základě doměření z moci úřední).

§ 110zq

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110zc zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Nové znění ustanovení § 110zq je založeno na prioritě účelově určené platby daně za konkrétní, daňovým subjektem určené, daňové přiznání. Jde o speciální úpravu pořadí úhrady daně. Pokud správci daně ve státu spotřeby bude postoupeno daňové přiznání a platba s identickými referenčními údaji, správce daně přednostně použije tuto platbu na úhradu daně z tohoto daňového přiznání s tím, že pořadí úhrady v rámci tohoto přiznání se určí postupem podle daňového řádu. To bude například znamenat, že pokud bude součástí řádného daňového přiznání také dodatečné daňové přiznání za předchozí zdaňovací období, pak se platba přednostně použije na dodatečné daňové přiznání. Pokud bude správci daně postoupena částka vyšší, než která je daňovým subjektem tvrzena v příslušném daňovém přiznání, bude správce daně po úhradě daně za zdaňovací období, na které je platba určena, dále postupovat podle obecného pravidla pro úhradu daně (srov. § 152 daňového řádu) způsobem tam uvedeným, tzn. z částky převyšující tvrzenou daň se uhradí nejstarší nedoplatky daňového subjektu na daném osobním daňovému účtu a pak případné další nedoplatky na jiných osobních daňových účtech. Toto ustanovení tedy není komplexní speciální úpravou vůči § 152 daňového řádu; příslušné ustanovení daňového řádu se použije v případě, že postoupená platba daně převýší daňovým subjektem tvrzenou daň a pro určení pořadí úhrady v rámci daňového přiznání.

§ 110zr

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110zd zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 110zs

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110ze zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K odstavci 1 Dochází k legislativně technické změně s cílem upravit text ustanovení tak, aby z něho bylo patrné, že tyto sankce vznikají ex lege a následně se předepisují. Nedochází tedy k jejich stanovení. K odstavci 3 a 4 Dochází ke srovnání výše úroků, která se nepřizná, s ustanovením § 251a odst. 2 daňového řádu, ve znění daňového balíčku MOJE daně, kde došlo ke zvýšení minimální částky z 200 Kč na 1000 Kč. K odstavci 5 Vzhledem k nemožnosti podávat dodatečné daňové přiznání ve lhůtě pro opravu daně podle §110zd odst. 3 samostatně lze opravu daně uvést až v řádném daňovém přiznání za některé z následujících zdaňovacích období. To znamená, že v případě režimu mimo Evropskou unii a režimu Evropské unie vznikne období, po které osoba uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatel nebudou moci uvést opravu daně v dodatečné daňové přiznání. Z tohoto důvodu se stanoví, že úrok z prodlení nevzniká po dobu, po kterou není fakticky možné tuto opravu uvést v daňovém přiznání. K odstavci 6 Jde o komplexní speciální ustanovení vůči § 259a odst. 2 daňového řádu. Vzhledem k častějším chybám, které se vyskytují v režimu jednoho správního místa, a dále k faktu, že uvést opravu takové chyby je možné až v daňovém přiznání za některé z následujících zdaňovacích období, se tímto ustanovením umožňuje prominout penále až do jeho úplné výše. V ostatním odpovídá toto ustanovení obecné úpravě daňového řádu. Tento návrh vychází z odlišností fungování zvláštního režimu jednoho správního místa. Jakékoliv opravy v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa uvádí daňový subjekt v řádném daňovém přiznání, nikoliv v samostatném dodatečném daňovém přiznání za předchozí období, ve kterém dochází ke změně. V případě chyby daňového subjektu nebo členského státu identifikace může dojít k situaci, že tuzemsko jako stát spotřeby obdrží velkou negativní korekci (opravu) daně. Jediným způsobem, jak může daňový subjekt tuto negativní korekci opravit je kladnou korekcí v následném daňovém přiznání. Částku uvedenou v této kladné korekci musí daňový subjekt zároveň i uhradit přes členský stát identifikace, jinak by se poměrně krátila daň do všech ostatních členských států spotřeby. Správce daně vrátí daňovému subjektu uhrazenou pozitivní korekci daně. Pokud by například Finanční správa České republiky neměla volné finanční prostředky, aby byla negativní korekce opravena pozitivní korekcí v následném daňovém přiznání, musí správce daně doměřit daň z moci úřední a uplatnit penále. Aby bylo možné ve výjimečných situacích předejít tomuto penále, kdy negativní korekce vznikla (technickou) chybou na straně daňového subjektu nebo státu identifikace, je zde navrženo toto ustanovení, které umožní správci daně opravit chybnou negativní korekci daně doměřením z moci úřední bez uplatnění penále.

§ 110zt

Do tohoto ustanovení byla přesunuta úprava obsažená v § 110zf zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K původnímu odstavci 1 Dochází ke zrušení speciálního ustanovení k § 183 daňového řádu. V tuzemsku se budou nedoplatky vymáhat vždy v korunách, a tedy exekuční náklady se budou řídit § 183 daňového řádu. To znamená, že speciální úprava není v této oblasti nutná. K odstavci 1 Pro přepočet českých korun na eura v žádosti na mezinárodní vymáhání se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou platný pro den stanovení daně. Náklady na exekuci jsou příslušenství daně, a tedy i na ně se ustanovení odstavce 1 použije. K odstavci 2 a 3 Vzhledem k převodům měn v oblasti vymáhání se navrhuje nebrat v potaz případný přeplatek nebo nedoplatek, které vznikly pouze z důvodu kurzových rozdílů.

§ 110zu

Toto ustanovení vylučuje aplikaci § 99b zákona o dani z přidané hodnoty a § 244 daňového řádu ve vztahu ke zdaňovacímu období a lhůtě pro podání daňového přiznání. Vzhledem k celoevropské povaze zvláštního režimu jednoho správního místa se navrhuje ponechat zdaňovací období podle § 110zb. Na základě vyloučení aplikace § 99b a § 244 daňového řádu zůstává také lhůta pro podání daňového přiznání podle pravidel režimu jednoho správního místa.

§ 110zv

V souladu s čl. 58 odst. 4 prováděcího nařízení č. 282/2011 je nastavena použitelnost daňového evidenčního čísla po dobu potřebnou k dovozu zboží, jež bylo dodáno přede dnem dne zrušení registrace osoby uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatele anebo ode dne změny registrace zprostředkovatele spočívající ve vynětí pověřující osoby z registrace zprostředkovatele, která však nesmí přesáhnout dva měsíce ode dne tohoto zrušení.

§ 110zw

Podle nových pravidel režimu jednoho správního místa je osobě uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovateli po zrušení registrace umožněno prostřednictvím elektronického systému státu identifikace pouze podání daňového přiznání (jehož součástí mohou být také dodatečná daňová přiznání týkající se předchozích období) za poslední zdaňovací období, ve kterém byl registrován. Následné změny je možné činit pouze přímo u státu spotřeby. Pokud dojde ke zrušení registrace osoby uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatele v jejich státu identifikace (tuzemsku i jiném členském státu) a již není možné uvádět opravy v daňovém přiznání v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, pak se v případě tuzemska jako státu spotřeby uvádějí v dodatečném daňovém přiznání, které se podává Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj. Dodatečné daňové přiznání musí být samostatným podáním, to znamená, že nemůže být součástí řádného ani dodatečného daňového přiznání podaného za plnění, na které nebyl použit zvláštní režim jednoho správního místa. I po zrušení registrace ve zvláštním režimu jednoho správního místa platí, že se na základě § 110zm při opravě základu daně a výše daně postupuje pouze podle vybraných ustanovení § 42 a 43. Zároveň také platí, že opravy daně je možné provádět pouze v případech podle § 110zd. I v tomto případě dochází k samodoměření. Dodatečné daňové přiznání není formulářovým podáním.

§ 110zx

V souladu s § 110c zákona o dani z přidané hodnoty je zprostředkovatel ten, který plní povinnosti pověřující osoby vyplývající z použití dovozního režimu, a to ať už v případě, že pověřující osoba měla povinnost si zprostředkovatele zvolit, nebo v situaci, kdy si jej dobrovolně zvolila. To, že povinnosti pověřující osoby jsou plněny prostřednictvím zprostředkovatele, nic nemění na skutečnosti, že primární povinnost náleží v souladu s čl. 193 směrnice o dani z přidané hodnoty pověřující osobě, resp. osobě, která uskutečňuje vybraná plnění (pojem osoba uskutečňující vybraná plnění je zvolen z toho důvodu, že poté, co bude zprostředkovateli zrušena registrace, nebude mít daná osoba již status pověřující osoby). Povinnost zaplatit daň je v tomto případě aktivována na základě § 108 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, a to postupem, kdy správce daně z moci úřední stanoví platebním výměrem daň, která má být uhrazena. Daná úprava reflektuje vyjasnění vztahu mezi těmito dvěma subjekty, kdy je již zřejmé, že faktická povinnost daň uhradit nebyla splněna prostřednictvím zprostředkovatele, a proto je na osobě uskutečňující vybraná plnění, aby tuto svou primární povinnost splnila. Za účelem šetření práv osoby uskutečňující vybraná plnění a z důvodu hospodárnosti se stanovuje, že povinnost zaplatit daň se na osobu uskutečňující vybraná plnění přenáší až v okamžiku, kdy je zprostředkovatel definitivně vyňat ze zvláštního režimu jednoho správního místa a kdy je zřejmé, že daň nelze na zprostředkovateli vymoci (ať už prostřednictvím vymáhání daní nebo tím, že je zřejmé, že vymáhání by bylo bezvýsledné). Splnění těchto dvou podmínek se stanovuje zejména proto, že osobou, která plní veškeré povinnosti pověřující osoby je zprostředkovatel a právě zprostředkovatel by měl být první osobou, vůči které správce daně činí kroky ke splnění povinností, které nebyly dosud splněny, navzdory tomu, že splněny být měly.

§ 110zy

Podle tohoto ustanovení dochází v oblasti zvláštního režimu jednoho správního místa k úpravě, která zajistí, že práva a povinnosti zprostředkovatele týkající se vybraných plnění uskutečněných pověřující osobou nezanikají smrtí nebo zánikem zprostředkovatele, a to z toho důvodu, že primárním nositelem, resp. původcem těchto práv a povinností je osoba uskutečňující vybraná plnění, nikoliv zprostředkovatel. Práva a povinnosti, které souvisí s původními daňovými povinnosti, ale vznikly ode dne tzv. „daňové smrti“ budou nově vznikat přímo osobě, která vybrané plnění uskutečnila. Nejčastěji se může jednat například o povinnost podat dodatečné daňové přiznání a případně povinnost uhradit z toho vzniklou daň. Výjimkou je zánik právnické osoby zprostředkovatele s právním nástupcem, kdy takové daňové povinnosti budou vznikat tomuto nástupci. Práva o povinnosti vzniklé do dne „daňové smrti“ se řídí standardní právní úpravou daňového právního nástupnictví. Toto ustanovení dopadá jak na situace, kdy dojde k úmrtí nebo zániku zprostředkovatele až po zrušení registrace, tak i na situace, kdy dojde ke zrušení registrace zprostředkovatele na základě jeho úmrtí nebo zániku.

K čl. II – přechodná ustanovení

Toto přechodné ustanovení stanovuje, že pro uplatnění daně, jakož i práv a povinností vyplývajících ze zákona před účinností tohoto zákona se použijí předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti (dosavadní předpisy). Toto přechodné ustanovení se použije například v případě, že po dni nabití účinnosti tohoto zákona bude správcem daně obdržena platba, která je určena na daňové přiznání za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, což znamená, že se na takovou platbu použije § 110zb ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tímto přechodným ustanovením se rovněž staví najisto, že lhůta pro podání daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2020 je 20 dnů po skončení tohoto zdaňovacího období.

Účelem tohoto přechodného ustanovení, které bude použitelné od 1. října 2020, je umožnit osobám povinným k dani hodlajícím používat zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty od 1. ledna 2020 získat povolení v tomto zvláštním režimu již od tohoto dřívějšího data. Vytváří se tak přechodné období, ve kterém správce daně již může činit kroky k vydání povolení k použití zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty na základě žádostí o udělení tohoto povolení podaných před nabytím účinnosti tohoto zákona a též vydat samotné rozhodnutí o udělení povolení. Na základě tohoto přechodného ustanovení tak dané subjekty budou moci hned od nabytí účinnosti tohoto zákona tento zvláštní režim používat. Přechodné ustanovení zároveň za účelem právní jistoty stanoví, že rozhodnutí o udělení povolení vydaná v rámci tohoto přechodného období mohou vyvolávat účinky nejdříve od 1. ledna 2021, tedy od nabytí účinnosti nové právní úpravy.

Tímto přechodným ustanovením dochází k zakotvení možnosti využívat k přístupu do elektronického portálu i nadále přihlášení podepsané pomocí uznávaného elektronického podpisu do 20. ledna 2024. Nová právní úprava totiž již přihlašování do elektronického portálu tímto způsobem umožňovat nebude. Konec přechodného užívání uznávaného elektronického podpisu se váže na dobu, kdy lze podat dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona prostřednictvím elektronického portálu podle čl. 61 prováděcího nařízení č. 282/2011.

Na základě přechodného ustanovení pod bodem 1 se opravy daně za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uvedou do dodatečného daňového přiznání, které není součástí řádného daňového přiznání za některé z následujících zdaňovacích období. Na základě článku 61 prováděcího nařízení č. 282/2011 je však umožněno činit taková podání prostřednictvím elektronického portálu pouze do 20. ledna 2024. Tímto portálem je myšlen portál státu identifikace ve zvláštním režimu jednoho správního místa. Po tomto datu již osoba povinná k dani činí podání, ve kterých jsou uvedeny opravy daně, přímo vůči státu spotřeby. Na základě jednotlivých technických řešení členských států se též může jednat o podání na elektronickém portálu, nikoliv však nutně. Toto ustanovení se uplatní v případě, kdy osoba povinná k dani, opravuje daň, u které došlo ke stavení, prodloužení nebo přerušení lhůty ke stanovení daně, která činí nejvýše 9 let.

Účelem tohoto přechodného ustanovení, které bude použitelné od 1. října 2020, je umožnit osobám povinným k dani hodlajícím používat zvláštní režim jednoho správního místa podle nových pravidel od 1. ledna 2020 registrovat se v tomto zvláštním režimu již od tohoto dřívějšího data. Použití od 1. října se netýká pouze ustanovení upravujících důvody registrace (zejména § 110p a násl. zákona o dani z přidané hodnoty), ale také ustanovení s těmito registracemi souvisejících. Tato související ustanovení se dají rozdělit do dvou kategorií. První jsou ta ustanovení, která jsou obsažena v dílu Zvláštní režim jednoho správního místa (díl 2 hlavy IV Správa daně v tuzemsku). Jde například o speciální úpravu doručování podle § 110e nebo stanovení nových podmínek použití režimu Evropské unie (§ 110l) či dovozního režimu (§ 110m). Druhou kategorií jsou ustanovení, která nejsou obsažena v díle Zvláštní režim jednoho správního místa, avšak jsou pro registraci k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa potřebná. Do této kategorie lze zařadit například ustanovení § 6j a § 97a zákona o dani z přidané hodnoty, která upravují dobrovolnou registraci identifikované osoby. Toto ustanovení souvisí s registrací do zvláštního režimu jednoho správního místa, neboť podmínkou pro registraci v režimu Evropské unie a dovozního režimu je skutečnost, že osoba povinná k dani je plátcem nebo identifikovanou osobou. Vytváří se tak přechodné období, ve kterém správce daně již může činit kroky k vydání rozhodnutí o registraci v řízeních zahájených na základě přihlášek podaných před nabytím účinnosti tohoto zákona, u kterých se již bude zkoumat splnění podmínek stanovených novou právní úpravou, a též vydat samotné rozhodnutí o registraci. Na základě tohoto přechodného ustanovení tak dané subjekty budou moci hned od nabytí účinnosti tohoto zákona zvláštní režim jednoho správního místa v jeho rozšířené verzi používat. Přechodné ustanovení zároveň za účelem právní jistoty stanoví, že rozhodnutí o registraci vydaná v rámci tohoto přechodného období mohou vyvolávat účinky nejdříve od 1. ledna 2021, tedy od nabytí účinnosti nové právní úpravy. Tímto přechodným ustanovením není dotčeno podávání přihlášek k registraci ke stávajícímu zvláštnímu režimu jednoho správního místa. Ty je tak možné podat nejpozději za poslední zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy v některých případech až do 10. ledna 2021.

Některé daňové subjekty, a to zejména zprostředkovatelé, budou pro účely „plné“ registrace ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona potřebovat již přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podat přihlášku k registraci ve zvláštním režimu jednoho správního místa a přistupovat do elektronického portálu. Důvodem je možnost tento režim používat hned od 1. ledna 2021 a v případě zprostředkovatele skutečnost, že zprostředkovatel může jednotlivé pověřující osoby zaregistrovat (tedy podat oznámení o změně registračních údajů v rámci jeho registrace) pouze v tomto elektronickém portálu po ukončení procesu jejich registrace. Dané přechodné ustanovení zužuje způsoby podání přihlášky a přístupu do elektronického portálu. Neumožňuje podání přihlášky a přístup s využitím přístupu se zaručenou identitou, který bude dostupný až od roku 2021. Obdobně není umožněno podání přihlášky a přístup prostřednictvím daňové informační schránky, v tomto případě však není využití tohoto způsobu přístupu možné automaticky od 1. ledna 2021, nýbrž je nutné, aby byl správce daně technicky vybaven a zveřejnil tuto skutečnost způsobem umožňujícím dálkový přístup (viz § 69 daňového řádu ve znění daňového balíčku Moje daně).

K části druhé – změna celního zákona K čl. III

Vzhledem k zavedení nového typu celního prohlášení v rámci zvláštního režimu při dovozu zboží nízké hodnoty – zvláštního doplňkového celního prohlášení, dochází k vložení zmocňovacího ustanovení, které umožní Ministerstvu financí stanovit jeho náležitosti a vzor.

K části třetí – účinnost K čl. IV

S ohledem na stanovenou povinnou lhůtu pro implementaci příslušných předpisů Evropské unie se navrhuje, aby tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021. Výjimkou jsou ustanovení, která obsahují změny vyplývající z implementace předpisů Evropské unie, které vyžadují dřívější použitelnost (1. října 2020). Jde o opatření, která umožní osobám, které chtějí použít zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty nebo zvláštní režim jednoho správního místa na základě nových podmínek od 1. ledna 2020, se registrovat k danému zvláštnímu režimu již od 1. října 2020. Výše zmíněného je dosaženo navázáním přechodných ustanovení v části první čl. II na datum 1. října 2020. Účinnost těchto přechodných ustanovení je nastavena na den následující po dni vyhlášení tohoto zákona. Vzhledem k implementační povaze je v případě ustanovení, která mají nabýt účinnosti 1. října 2020 splněn požadavek obsažený v § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, který v případě účinnosti k jinému datu než 1. ledna a 1. července vyžaduje naléhavý obecný zájem.

V Praze dne 11. května 2020

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí:

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.