Návrh právního předpisu je předkládán podle Plánu legislativních prací vlády na rok 2015, který byl vládou schválen dne 15. 12. 2014, usnesením č. 1056. V souladu s tímto Plánem legislativních prací vlády nemusí být na základě předloženého Přehledu dopadů návrhu právního předpisu pro předmětnou novelu zpracováno Hodnocení dopadů regulace (RIA), včetně závěrečné zprávy podle obecných zásad, neboť se jedná o předpis implementující právo EU.
1. Zhodnocení platného právního stavu
Povinnosti státu chránit kulturní statky na svém území proti nebezpečí krádeže, tajných vykopávek a nezákonného vývozu upravují v České republice v souladu s Úmluvou o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, přijatou dne 14. listopadu 1970 v Paříži na šestnáctém zasedání Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 15/1980 Sb., o Úmluvě o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků), zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 214/2002 Sb., o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společenství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podmínky navracení nezákonně vyvezených kulturních statků v rámci států Evropské unie pak byly stanoveny směrnicí Rady 93/7/EHS, o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu. V souvislosti se vstupem do Evropské unie byla Česká republika povinna přijmout zákon, kterým by byla transponována směrnice 93/7/EHS ze dne 15. března 1993, CELEX č. 31993L0007, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/100/ES, jíž byla nastavena jednotná pravidla pro repatriaci kulturních statků mezi členskými státy. Ke splnění této povinnosti došlo ze strany České republiky ještě před vlastním vstupem do EU, a to přijetím zákona č. 101/2001 Sb., o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků. Tento zákon definuje základní pojmy, určuje pravomoci a postavení odpovědných orgánů v souvislosti s plněním zákonem stanovených povinností a především stanovuje postup při uplatňování nároků na navrácení nezákonně vyvezených kulturních statků (resp. dovezených kulturních statků na území České republiky v případech, kdy je Česká republika dožádaným státem), zejména upravuje postup při jejich vyhledávání, náležitosti žádosti členského státu a upravuje též zacházení s nezákonně vyvezenými kulturními statky, pokud budou nalezeny. Dále je uveden postup vyrozumění žádajícího státu a podmínky vydání kulturního statku žádajícímu státu a určeny lhůty, ve kterých je nutné uplatnit nárok na navrácení. Zákon rovněž stanoví základní postup v případech, kdy Česká republika bude žádajícím státem, dojde-li k nezákonnému vývozu kulturního statku z jejího území, přičemž konkrétní podmínky pak stanoví ten který předpis členského státu Evropské unie. Zvážení možnosti přistoupit k využití postupů pro navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku z jejího území podle tohoto zákona, resp. zahájit následně soudní řízení v této věci je na vůli České republiky; tuto možnost zachovává i nová směrnice (2014/60/EU). Okruh kulturních statků, jichž se zákon o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků týká, je vymezen přílohou, která je totožná s přílohou směrnice Rady 93/7/ EHS. Směrnice Rady 93/7/EHS byla v průběhu své platnosti dále změněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/38/ES a spolu s nařízením (ES) č. 116/2009 zavedla systém Evropské unie na ochranu kulturních statků členských států. Po zkušenostech, které vyplynuly z aplikační praxe a v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 bylo třeba přijmout další změny a tuto směrnici za účelem vyšší srozumitelnosti a přehlednosti přepracovat. Mezi vytýkané nedostatky směrnice patřila především krátká jednoletá lhůta pro uplatnění nároku, nejasná definice nezbytné péče při nabytí kulturního statku, kterou pak soudní instituce v jednotlivých členských státech musely interpretovat a v neposlední řadě také komplikovaná definice kulturního statku. Z výše uvedených důvodů byla přijata nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014, o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení EU č. 1024/2012, jíž má být stávající směrnice, ve znění novel, nahrazena. Nová směrnice 2014/60/EU stanoví povinnost členských států transponovat ustanovení, která oproti stávající směrnici Rady 93/7/EHS představují podstatnou změnu, přičemž článek 19 této směrnice stanoví povinnost členských států uvést v účinnost předpisy, kterými zajistí promítnutí zásadních článků směrnice do 18. prosince 2015. Od okamžiku účinnosti zákona č. 101/2001 Sb. uplatňuje Ministerstvo kultury žádosti v členských zemích Evropské unie o navrácení nezákonně vyvezených kulturních statků, převážně však až v soudním řízení v zahraničí – v Německu, v Holandsku a v Rakousku - dosahuje úspěchu. Od roku 2005 se podařilo Ministerstvu kultury repatriovat více jak sedmdesát kulturních statků.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Záměrem navrhované právní úpravy je začlenit do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 (přepracované znění). Směrnici musí jednotlivé členské státy implementovat nejpozději do 18. prosince 2015.
Nová směrnice 2014/60/EU zohlednila většinu zásadních námitek jednotlivých členských států a návrhů na úpravu nejvíce problematických ustanovení předchozí právní normy.
Mezi zásadní a hlavní změny patří:
- prodloužení lhůty pro podání žaloby u příslušného soudu v zahraničí z 1 roku
na 3 roky od okamžiku, kdy se ústřední orgán dozvěděl o místě výskytu kulturního statku a identitě jeho držitele či vlastníka
- zcela nové širší vymezení kulturního statku nahrazující dosavadní poměrně
komplikovanou definici, kdy kulturním statkem je do budoucna taková věc, která tvoří součást národního kulturního pokladu dotyčného členského státu
- podstatně přepracované ustanovení o prokazování nezbytné péče při nabytí
kulturního statku, převzaté z Úmluvy UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích podepsané v Římě dne 24. 6. 1995
- výslovné zakotvení nositele důkazního břemene při prokazování vynaložené
nezbytné péče v rámci nabytí kulturního statku
- zavedení spolupráce členských států prostřednictvím systému pro výměnu
informací o vnitřním trhu - IMI systém, za účelem posílení a usnadnění jejich komunikace
Navrhovaná právní úprava reflektuje všechny hlavní principy a změny, které přináší směrnice 2014/60/EU, tedy posílení role žádajících členských států a usnadnění navracení jejich nezákonně vyvezených kulturních statků.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Zákon č. 101/2001 Sb., o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, ve znění pozdějších předpisů, je hlavním právním předpisem, který v právním řádu České republiky stanoví práva a povinnosti členských států Evropské unie při navracení nezákonně vyvezených kulturních statků ve smyslu směrnice Rady 93/7/EHS, ve znění směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/100/ES a 2001/38/ES, jejichž hlavní zásadu (navracení kulturních statků, označených jako národní kulturní poklad ve smyslu čl. 36 Smlouvy o fungování EU zpět na jejich území) převzala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU. Povinnost uvést v soulad ustanovení právního řádu České republiky, tj. zákona č. 101/2001 Sb., se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU, je vymezena v článku 19 této směrnice. Nezbytnost přijetí navrhované právní normy vyplývá ze závazků České republiky daných jejím členstvím v Evropské unii a dále intenzivním zájmem na ochraně národního kulturního pokladu naší země před nezákonným vývozem a trestnou činností.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a současně naplňuje ustanovení čl. 34 odst. 2 Listiny základních práv a svobod („Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.“).
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Předkládaná právní úprava je navrhována na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU a v mezích podmínek stanovených článkem 36 Smlouvy o fungování Evropské unie. Návrh zákona je tedy plně v souladu s právem Evropské unie.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, přijatá dne 14. listopadu 1970 na zasedání Generální konference UNESCO v Paříži a uveřejněná ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 15/1980 Sb., zavazuje smluvní státy k součinnosti při navracení kulturních statků zemi původu (čl. 7). Návrh zákona je s uvedenou úmluvou v souladu.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a dopady na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nepřináší oproti stávajícímu stavu zvýšené požadavky na státní rozpočet. Výdaje v souvislosti s aplikací právní úpravy budou jako doposud hrazeny z kapitoly Ministerstva kultury. Tyto výdaje s ohledem na povahu agendy navracení nezákonně vyvezených kulturních statků nelze kvantifikovat, a to ani odhadem v krátkodobém výhledu. Nelze totiž predikovat, kdy a zda budou v zahraničí identifikovány naše nezákonně vyvezené kulturní statky, v jakém množství a s jakou finanční hodnotou. Stejně tak nelze predikovat, zda k jejich navrácení bude nezbytné zahájit soudní řízení, v jakém rozsahu, a s jakou délkou trvání. Novela nebude mít dopady na podnikatelské prostředí, ani nepředstavuje negativní vliv na životní prostředí. Taktéž se neočekávají žádné sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, ať se jedná o dopady na osoby sociálně slabé a na osoby se zdravotním postižením nebo dopad na národnostní menšiny.
8. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace
Návrh zákona nemá žádný diskriminační potenciál. Navrhovaná právní úprava je ve vztahu k rovnosti mužů a žen neutrální.
9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh zákona nebude mít dopad na ochranu soukromí a osobních údajů.
10. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nepřináší rizika spojená s korupčním chováním.
K Čl. I K bodu 1
V souvislosti se Smlouvou o fungování EU se nyní již obsolentní termín v textu
1)
zákona „právo Evropských společenství“ nahrazuje dikcí odpovídající příslušným ustanovením Legislativních pravidel vlády. Zároveň se nahrazuje text poznámky pod čarou č. 1 tak, aby odkazovala na novou směrnici.
K bodu 2
Toto ustanovení mění dosavadní znění písmene a) § 2, neboť požadavky směrnice na definici kulturního statku se výrazně zjednodušily a současně významně rozšířily okruh předmětů, na něž se vztahuje. Do budoucna postačuje, aby předmětná věc - kulturní statek byla označena nebo vymezena členskými státy jako národní kulturní poklad umělecké, historické nebo archeologické hodnoty v souladu s čl. 36 Smlouvy o fungování EU. Nebude již současně platit podmínka, že musí být součástí veřejné nebo jiné sbírky muzeí, galerií, archivů nebo knihoven, či inventářem církví nebo náboženských společností, ani nemusí náležet do stanovených kategorií nebo splňovat kritéria stáří či finanční hodnoty podle přílohy. Postačí tedy, že bude kulturní statek vymezen nebo označen jako národní kulturní poklad, čemuž odpovídá stávající znění ustanovení § 2 odst. 3 zákona.
K bodu 3
V tomto ustanovení se navrhují terminologické úpravy v souladu se Smlouvou o fungování
7)
EU a slova „nařízením Evropských společenství“ se nahrazují slovy „přímo použitelným
7)
předpisem Evropské unie“, přičemž poznámka pod čarou č. 7 současně odkazuje na aktuální nařízení Rady (ES) č. 116/2009 o vývozu kulturních statků, které nahradilo dosavadní nařízení Rady č. 3911/92/EHS o vývozu kulturních statků, ve znění nařízení Rady č. 2469/96/ES a nařízení Rady č. 947/01/ES.
K bodu 4
Na základě směrnicí nově stanovené povinnosti ústředních orgánů členských států komunikovat mezi sebou prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI systém), byla do § 3 odst. 2 vložena slova odkazující na jednání prostřednictvím systému IMI, včetně poznámky pod čarou odkazující na toto nařízení (EU) č. 1024/2012, které jej upravuje. Tento informační systém je již v právním řádu České republiky zaveden, a sice v rámci zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, podle něhož probíhá vzájemná výměna informací mezi členskými státy rovněž jeho prostřednictvím. Pro spolupráci členských států ve věci nezákonně vyvezených kulturních statků bude vytvořen v tomto systému zvláštní modul, obdobně jako tomu bude pro výměnu informací v rámci vzájemného uznávání odborných kvalifikací a odborné způsobilosti podle zákona č. 18/2004 Sb. Zároveň se doba pro podání zprávy o postupu podle tohoto zákona Evropské komisi prodlužuje ze stávajících 3 let na 5 let.
K bodu 5
S ohledem na článek 5 směrnice se prodlužuje původní lhůta pro ohledání kulturního statku v délce 2 měsíců na dobu 6 měsíců, což by mělo členským státům zajistit větší prostor pro ověření skutečnosti, zda nalezený předmět je hledaným, resp. nezákonně vyvezeným kulturním statkem a současně pro přijetí náležitých opatření na jeho ochranu.
K bodu 6
V návaznosti na změnu definice kulturního statku a zrušení jedné z příloh (přílohy č. 1) zákona se navrhuje odstranění jejich původních označení jako příloha č. 1 a příloha č. 2, zrušuje se tedy v textu ustanovení označení přílohy „č. 2“.
K bodu 7
S ohledem na požadavek směrnice využívat primárně systém IMI i v rámci vzájemné informovanosti příslušných ústředních orgánů o zahájených soudních řízení se navrhuje v tomto smyslu doplnění ustanovení § 10 s tím, že není vyloučena i jiná forma komunikace.
K bodu 8
Subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku u soudu jiného členského státu se z 1 roku prodlužuje v souladu s úpravou směrnice na 3 roky.
K bodu 9
Dřívější nepřesná formulace, která směřovala při jazykovém výkladu spíše k tomu, že vlastník nebo držitel musel kulturnímu statku poskytovat dostatečnou péči a řádně ho spravovat, se v souladu s novou definicí nezbytné péče mění tak, aby bylo jednoznačné, že jde o prokázání dostatečné obezřetnosti při nabytí kulturního statku, přičemž důkazní břemeno je výslovně na vlastníkovi kulturního statku nebo jeho držiteli, není-li vlastník znám.
K bodu 10
Nově se do § 12 vkládá odstavec 3, který vymezuje nezbytnou péči, kterou musí vlastník nebo držitel kulturního statku prokázat, aby mu soud mohl přiznat náhradu za odebrání kulturního statku. Ustanovení obsahuje za tím účelem směrnicí stanovený demonstrativní výčet kritérií, resp. informací, dokladů a postupů, kterými je možné nezbytnou péči vynaloženou při nabývání kulturního statku prokázat a které se dají v daném případě důvodně očekávat a musí být při posuzování vzaty v úvahu. Tato úprava směřuje k zamezení nedovolených obchodů s kulturními statky a měla by zajistit zákonnost postupů při jejich vývozech.
K bodu 11
Vzhledem k tomu, že směrnice 2014/60/EU rozšiřuje definici kulturního statku tak, že již nemusí spadat do jedné z kategorií uvedených v příloze, je tato příloha (označená jako č.
1) novelou rušena a v souvislosti s tím bude stávající příloha č. 2 nadále označena pouze jako „příloha“, neboť číslování již není nezbytné.
K Čl. II
Řízení, která byla započata přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, budou na základě tohoto ustanovení dokončena podle dosavadních právních předpisů.
K Čl. III
S ohledem na povinnost České republiky provést transpozici směrnice 2014/60/EU do 18. prosince 2015, kdy současně bude s účinky ode dne 19. prosince 2015 zrušena stávající směrnice 93/7/EHS, se účinnost zákona navrhuje k tomuto datu.
V Praze dne 15. dubna 2015
předseda vlády Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.
ministr kultury Mgr. Daniel Herman v. r.