17) Čl. 20 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009. 18) § 1b vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů, § 50 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických poţadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. 19) Čl. 2 písm. g) nařízení Rady (ES) č. 1099/2009. 20) § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a o postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboţenských společnostech), ve znění pozdějších předpisů.“.
26. Za § 5h se vkládá nový § 5i, který včetně nadpisu zní:
㤠5i
Postupy při usmrcování ryb
(1) Usmrcení ryb vykrvením se smí provádět pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Jatečné zpracování ryb před jejich vykrvením je zakázáno. (2) Vykrvování ryb při prodeji se provádí po omráčení silným úderem tupým předmětem na temeno hlavy a přetětím ţaberních oblouků nebo přetětím míchy a cév řezem bezprostředně za hlavou. (3) Při průmyslovém zpracování ryb krajská veterinární správa povolí na ţádost provozovatele podniku výjimku z povinnosti a zákazu stanovených v odstavci 1, pokud technologie umoţňuje zpracování ryb ihned po jejich poráţce. (4) Ryby při průmyslovém zpracování lze omračovat zařízením vyuţívajícím střídavý elektrický proud o napětí 230 V, plyn CO2 nebo jiný plyn nebo směs plynů schválených podle
2)
zvláštního právního předpisu. (5) Ţivé ryby v zařízení pouţívaném v rámci podnikatelské činnosti se před usmrcením přechovávají v kádích a příručních nádrţích při neustálé výměně a přítoku vody, která neohroţuje jejich zdravotní stav, popřípadě při zajištění jiného účinného způsobu provzdušňování nebo okysličování vody. (6) Poměr hmotnosti vybraných druhů ţivých ryb a vody (hustotu obsádky) v kádích a příručních nádrţích, včetně nejniţšího mnoţství kyslíku ve vodě a teploty vody, stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“.
27. V § 7 odst. 1 se za slova „pokusů na“ vkládá slovo „pokusných“.
CELEX: 32010L0063
28. V § 7 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „způsobilou“ vkládají slova „podle veterinárního zákona“.
29. V § 7 odst. 3 písmeno f) zní: „f) obrušování nebo odštípnutí zubů savých selat,“.
30. V § 7 se odstavec 5 zrušuje.
31. V § 7a se v nadpisu paragrafu slova „Ochrana zvířat při veřejném vystoupení a ochrana zvířat při chovu“ nahrazují slovy „Ochrana zvířat při chovu“ a odstavce 1 aţ 5 se zrušují. Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 1 a 2.
32. V § 7a odst. 2 se slova „Vzor ţádosti o schválení řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení a ţádosti o schválení řádu ochrany zvířat při chovu, náleţitosti řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení a řádu ochrany zvířat při chovu, obsah poučení osob o ochraně zvířat při veřejném vystoupení, a podmínky“ nahrazují slovem „ Podmínky“.
33. V § 8 odst. 1 se slova „s výjimkou cílených pohybových aktivit a předvádění zvířat zoologickou zahradou nebo záchrannou stanicí,“ zrušují a slova „povaţuje i“ se nahrazují slovem „nepovaţuje“.
34. V § 8 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „Pořadatel je povinen“ nahrazují slovy „Fyzická nebo právnická osoba, která pořádá nebo provádí veřejné vystoupení (dále jen „pořadatel“), je povinna“.
35. V § 8 odstavec 3 zní: „(3) Pořadatel je povinen
a) oznámit nejméně 14 dnů přede dnem konání veřejného vystoupení krajské veterinární správě a příslušné obci 1. místo a datum konání, 2. druh a počet zvířat, která se mají veřejného vystoupení zúčastnit, 3. údaje umoţňující identifikaci osoby podle odstavce 2,
b) současně s oznámením podle písmene a) předloţit seznam činností se zvířaty,
c) poučit osoby, které se aktivně zúčastňují veřejného vystoupení zvířat, jak mají manipulovat se zvířaty, připravovat pomůcky nebo jiné vybavení a seznámit je se zásadami zabezpečení pohody a ochrany zvířat podle tohoto zákona a kontrolovat, zda je v průběhu veřejného vystoupení zvířat dodrţují,
d) oznámit porušení podmínek ochrany zvířat účastníkem veřejného vystoupení krajské veterinární správě.“.
36. V § 8 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Povinnosti stanovené v odstavci 3 písm. a) a b) se nevztahují na ozbrojené síly, bezpečnostní sbory nebo obecní policii. Povinnosti stanovené v odstavci 3 písm. a) bodu 2 a písm. b) se nevztahují na zoologickou zahradu nebo záchrannou stanici, pokud se veřejné vystoupení koná v prostoru zoologické zahrady nebo záchranné stanice.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
37. V § 8 odst. 5 se slova „nebo řádem ochrany zvířat při veřejném vystoupení“ zrušují.
38. Nadpis § 8a zní „Maximální doba trvání přepravy“.
39. V § 8a se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
40. V § 8b odst. 7 se slova „kvalifikaci lektorů“ nahrazují slovy „poţadavky na nejvyšší dosaţené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání“ a slova „podmínky a způsob vydávání osvědčení,“ se zrušují.
41. V § 8f odst. 3 písm. g) se za slovo „končetinami“ vkládají slova „s výjimkou handicapovaných zvířat“.
42. V § 9 odst. 2 se slova „prováděné podle řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení schváleného podle § 20 odst. 1 písm. l) ministerstvem“ zrušují.
43. V § 10 se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje.
44. V § 12d odst. 1 písm. d) a v § 12d odst. 8 se slova „písm. s)“ nahrazují slovy „písm. j)“.
45. V § 12d odst. 8 se slova „kvalifikaci lektorů“ nahrazují slovy „poţadavky na nejvyšší dosaţené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání“ a slova „, podmínky a způsob vydávání osvědčení a jeho vzor“ se nahrazují slovy „a vzor osvědčení“.
46. Za § 12e se vkládá nový § 12f, který včetně nadpisu zní:
㤠12f
Školení k péči o prasata a kurzy k péči o prasata
(1) Chovatel, který chová prasata ustájená pro odchov a výkrm (dále jen „chovatel prasat“), zajistí, aby prasata ošetřovaly osoby náleţitě poučené o poţadavcích na ochranu prasat, které jsou stanoveny tímto zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení a veterinárním zákonem. (2) Za účelem splnění povinnosti uvedené v odstavci 1
a) zajistí chovatel prasat školení k péči o prasata, nebo
b) pořádají školicí pracoviště kurzy k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata. (3) Účastníkovi
a) školení k péči o prasata podle odstavce 2 písm. a) vydá chovatel prasat, který školení zajistil, potvrzení o absolvování školení k péči o prasata, a
b) kurzu k péči o prasata podle odstavce 2 písm. b), vydá školicí pracoviště osvědčení o způsobilosti k péči o prasata. (4) Chovatel prasat je povinen vést záznamy o školení k péči o prasata a o vydaných osvědčeních o způsobilosti k péči o prasata u osob, které zaměstnává k ošetřování prasat, a uvádět v nich
a) osobní údaje osoby, která je jím zaměstnána k ošetřování prasat, a
b) datum vydání a evidenční číslo osvědčení o způsobilosti k péči o prasata nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení školitelů a datum, kdy bylo školení provedeno. Tyto záznamy lze vést také elektronickou formou. Chovatel je povinen ještě 3 roky po ukončení činnosti těchto osob tyto záznamy uchovávat a na vyţádání je předloţit příslušnému orgánu ochrany zvířat. (5) Obsah školení k péči o prasata, vzor potvrzení o absolvování školení k péči o prasata, obsah a rozsah kurzu k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata, poţadavky na nejvyšší dosaţené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání a vzor osvědčení k péči o prasata stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“.
CELEX: 32008L0120
47. V § 13 odst. 6 písm. b) se slova „a způsob jejich trvalého nezaměnitelného označení, týká-li se ţádost chovu zvířete, které musí být takto označeno“ zrušují.
48. V § 13 se odstavec 10 zrušuje. Dosavadní odstavec 11 se označuje jako odstavec 10.
49. V § 13 odst. 10 se slova „, vybrané druhy zvířat vyţadující zvláštní péči, které musí být trvale nezaměnitelně označeny, včetně věku, do kdy musí být tato zvířata označena,“ zrušují.
50. V § 13a odst. 4 se za slovo „poskytnout“ vkládá slovo „bezplatně“ a za slovo „podobě“ se vkládají slova „správné a podrobné“.
51. V § 14 odst. 6 se na konci textu věty třetí doplňují slova „a za pouţití zdroje umělého osvětlení“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Ustanovení odstavce 1 písm. a), pokud jde o sítě, a písm. f), j) a l), pokud jde o zdroj umělého osvětlení, se nevztahují na odchyt volně ţijících zvířat s jejich zpětným vypuštěním do volné přírody prováděný za účelem určení druhu, pohlaví, stáří a získání biometrických údajů v rámci sledování stavu volně ţijících zvířat.“.
52. V § 14b odst. 4 se slova „poţadavky na školicí pracoviště,“ zrušují, za slovo „komise,“ se vkládají slova „poţadavky na nejvyšší dosaţené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání,“ a slova „podmínky a způsob vydávání osvědčení,“ se zrušují.
53. § 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Pouţití ustanovení o ochraně pokusných zvířat
(1) Ustanovení tohoto zákona, která upravují ochranu pokusných zvířat, se pouţijí v případech,
a) kdy jsou pokusná zvířata pouţívána nebo mají být pouţita k pokusům nebo jsou specificky chována tak, aby mohly být jejich orgány nebo tkáně pouţity pro vědecké účely,
b) dokud pokusná zvířata nejsou usmrcena, umístěna do zájmového chovu nebo navrácena do vhodného přírodního stanoviště nebo chovu. (2) Odstranění bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození pokusných zvířat pomocí úspěšného pouţití anestetik, analgetik nebo jiných metod nevylučuje z oblasti působnosti tohoto zákona pouţití pokusných zvířat při pokusech. (3) Ustanovení tohoto zákona, která upravují ochranu pokusných zvířat, se nevztahují na případy, kdy jsou pokusná zvířata pouţita pro:
a) nepokusné úkony prováděné v zemědělství,
b) nepokusné klinické veterinární úkony,
c) veterinární klinická hodnocení poţadovaná při registraci veterinárního léčivého přípravku,
d) úkony prováděné pro účely uznaných chovatelských postupů,
e) úkony, jejichţ hlavním účelem je identifikace zvířete,
f) úkony, které pravděpodobně zvířeti nezpůsobí bolest, utrpení, strach ani trvalé poškození o intenzitě odpovídající nejméně bolesti, utrpení, strachu nebo trvalému poškození způsobenému vpichem jehly podle řádné veterinární praxe.
(4) Ustanovení tohoto zákona za účelem uvedeným v § 1 odst. 2 písm. d) stanovují pravidla, která se týkají
a) nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat k pokusům a šetrného zacházení s pokusnými zvířaty při jejich chovu, umístění, péči o ně a pouţívání k pokusům,
b) původu, chovu, označení pokusných zvířat, péče o ně a jejich umístění a usmrcování,
c) úkonů chovatelů pokusných zvířat, dodavatelů pokusných zvířat a uţivatelů pokusných zvířat,
d) hodnocení a schvalování projektů pokusů, při nichţ jsou v rámci pokusů pouţívána pokusná zvířata. (5) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. (6) Provádět na zvířatech pokusy za účelem vývoje nebo zkoušení kosmetických prostředků, jejich prototypů, ingrediencí nebo kombinací ingrediencí je zakázáno.“.
CELEX: 32010L0063
54. Za § 15 se vkládají nové § 15a aţ 15g, které včetně nadpisů znějí:
㤠15a
Oprávnění k chovu, oprávnění k dodávce a oprávnění k pouţívání pokusných zvířat
(1) Chovat, dodávat nebo pouţívat pokusná zvířata smí jen osoba, které bylo k těmto činnostem uděleno oprávnění.
(2) Pokusy mohou být prováděny pouze ve schválených zařízeních uţivatele pokusných zvířat. Ministerstvo můţe udělit výjimku z poţadavku uvedeného ve větě první, pokud uţivatel pokusných zvířat prokáţe, ţe je to vědecky odůvodněno.
(3) Osoba, která je drţitelem povolení k dodávce pokusných zvířat, smí dodávat pokusná zvířata osobě, která je drţitelem povolení k pouţívání pokusných zvířat, pouze z chovného zařízení osoby, která je drţitelem oprávnění k chovu pokusných zvířat. (4) Zařízení určená k chovu a dodávce pokusných zvířat musí být oddělena od zařízení určených k pouţívání pokusných zvířat, to neplatí v případě chovu, dodávky a vyuţití ryb a pokusů, při nichţ je prováděn u pokusných zvířat pouze odběr krve.
CELEX: 32010L0063
§ 15b
Rozhodnutí o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, oprávnění k dodávce
pokusných zvířat a oprávnění k pouţívání pokusných zvířat
(1) Oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k pouţívání pokusných zvířat uděluje ministerstvo na základě ţádosti podané na předepsaném formuláři, jehoţ vzor stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Ţádost obsahuje kromě obecných náleţitostí stanovených správním řádem také
a) adresu místa, kde hodlá ţadatel vykonávat svoji činnost, včetně přesného umístění, názvu, případně jiného označení jednotlivých prostor, kde má být činnost prováděna;
pokud má být na základě ţádosti v rozhodnutí o udělení daného oprávnění stanoveno, ţe je moţno chovat, dodávat nebo pouţívat pokusná zvířata i mimo zařízení, uvede ţadatel v ţádosti specifikaci místa, kde bude činnost prováděna, zejména zda bude činnost prováděna ve volné přírodě a na jakém území,
b) druh činnosti; u uţivatelů pokusných zvířat také účel, za jakým mohou být pokusy prováděny,
c) druhy pokusných zvířat určených k chovu, dodávce nebo pouţití a jejich maximální denní stavy,
d) osobní údaje, adresu místa trvalého pobytu a číslo osvědčení podle § 15d nebo § 15e osoby odpovědné za péči o pokusná zvířata a určeného veterinárního lékaře a osobní údaje statutárního orgánu, který je odpovědný za dodrţování tohoto zákona. (2) Ministerstvo udělí oprávnění uvedené v odstavci 1, splňuje-li ţadatel poţadavky stanovené tímto zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení. Ţadatel je povinen předloţit posuzovatelům údaje vztahující se k provozu zařízení stanovené prováděcím právním předpisem. (3) Rozhodnutí o udělení oprávnění podle odstavce 1 vydává ministerstvo na dobu určitou. V případě prvního udělení oprávnění se oprávnění vydává na dobu 3 let, při kaţdém dalším udělení oprávnění se oprávnění vydává na dobu 5 let; na základě ţádosti ţadatele můţe ministerstvo udělit oprávnění i na dobu kratší. (4) Rozhodnutí o udělení oprávnění podle odstavce 1 obsahuje kromě obecných náleţitostí
a) náleţitosti uvedené v odstavci 1 písm. a) aţ d),
b) dobu jeho platnosti. (5) Ministerstvo zašle rozhodnutí o udělení oprávnění podle odstavce 1 na vědomí krajské veterinární správě nebo orgánu příslušnému podle § 19 odst. 1 písm. d). Rozhodnutí o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat zašle ministerstvo na vědomí také státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů podle § 23. (6) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat nebo uţivatel pokusných zvířat je povinen bez zbytečného odkladu ohlásit ministerstvu změnu údajů uvedených v rozhodnutí o udělení oprávnění podle odstavce 1. (7) V případě jakékoli významné změny struktury nebo funkce zařízení podle odstavce 1, která by mohla nepříznivě ovlivnit ţivotní podmínky pokusných zvířat, v případě změny místa, kde jsou prováděny činnosti s pokusnými zvířaty, rozšíření druhů činností nebo zvýšení počtu chovaných, dodávaných nebo uţívaných druhů pokusných zvířat musí chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat nebo uţivatel pokusných zvířat podat novou ţádost podle odstavce 1. Provést změny uvedené v předchozí větě je moţné aţ po nabytí právní moci rozhodnutí o udělení oprávnění chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uţivatele pokusných zvířat. (8) Ministerstvo vede evidenci chovatelů pokusných zvířat, dodavatelů pokusných zvířat a uţivatelů pokusných zvířat, kterým bylo uděleno oprávnění. Obsahem této evidence je název zařízení a název obce sídla tohoto zařízení.
CELEX: 32010L0063
§ 15c
Posuzovatelé
(1) Zařízení chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uţivatele pokusných zvířat před rozhodnutím o udělení oprávnění podle § 15b odst. 1 posoudí nejméně 2 posuzovatelé, kteří posuzují, zda zařízení splňuje všechny poţadavky stanovené tímto zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení a vypracují společný písemný posudek. Společně s posuzovateli se posouzení zařízení můţe zúčastnit zaměstnanec ministerstva. (2) Posuzovatele jmenuje a odvolává ministerstvo. Na jmenování posuzovatelem není právní nárok. Posuzovatelem můţe být jmenována osoba, která
a) je lékařem, veterinárním lékařem nebo osobou s jiným vysokoškolským vzděláním v oblasti biologických oborů, která se během studia nebo postgraduálního studia prokazatelně seznámila s metodami chovu a práce na pokusných zvířatech, s jejich ochranou a s vyhledáváním a pouţíváním alternativních metod,
b) má osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů,
c) předloţí 1. přehled o své odborné činnosti a publikační činnosti, a 2. doklad o minimálně 5 letech odborné praxe při vyuţívání pokusných zvířat
k vědeckým účelům, a to za posledních 10 let.
(3) Ministerstvo můţe posuzovatele odvolat, jestliţe
a) neplní povinnosti posuzovatele,
b) opakovaně odevzdá posudek nepravdivý nebo chybný, nebo
c) poţádal o odvolání. (4) Jmenování posuzovatele zaniká
a) dnem uvedeným v odvolání, nebo
b) úmrtím posuzovatele nebo jeho prohlášením za mrtvého. (5) Před posouzením konkrétního zařízení zašle ministerstvo posuzovateli písemné pověření k posouzení určeného zařízení s poţadavkem na zpracování posudku. (6) Posuzovatel
a) je povinen 1. se v určeném zařízení prokázat pověřením k posouzení vydaným ministerstvem, 2. na základě pověření posoudit určené zařízení fyzickou kontrolou na místě, včetně
posouzení stanovené dokumentace, o zjištěných skutečnostech zpracovat písemný posudek a zaslat jej ministerstvu,
3. oznámit neprodleně ministerstvu skutečnosti, pro které by nemohl vypracovat
posudek pravdivě nebo pro které je z činnosti posuzovatele vyloučen,
4. předloţit v souladu s platnými právními předpisy vyúčtování nákladů spojených
s posuzováním určeného zařízení,
5. se na vyzvání ministerstva zúčastnit školení k dané problematice,
b) je oprávněn 1. si vyţádat písemné stanovisko osoby zmocněné k zastupování ţadatele ve správním
řízení k posudku, který v souvislosti s posuzováním určeného zařízení zpracoval,
2. se účastnit jednání ministerstva při projednávání posudku, který na určené zařízení
zpracoval.
(7) Seznam údajů, které je chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat nebo uţivatel pokusných zvířat povinen předloţit posuzovatelům, obsah písemného posudku posuzovatelů a postup posuzovatelů při posuzování stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.
§ 15d
Kurzy odborné přípravy k získání kvalifikace a odborné způsobilosti na úseku
pokusných zvířat
(1) Kaţdý chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen
a) mít v daném zařízení nebo na daném místě dostatečný počet zaměstnanců, aby byla zajištěna řádná péče o pokusná zvířata,
b) zabezpečit, aby péči o pokusná zvířata vykonávaly osoby odborně způsobilé k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat, schopné rozpoznat změny v chování pokusného zvířete a posoudit zjevné příznaky jeho zhoršeného zdravotního stavu, jakoţ i vhodnost, případně přiměřenost vnějšího prostředí ve vztahu k zdravotnímu stavu pokusného zvířete a přijmout potřebná opatření.
(2) Osoba, která bude navrhovat pokusy a projekty pokusů, provádět pokusy na pokusných zvířatech, pečovat o pokusná zvířata nebo usmrcovat pokusná zvířata, musí před prováděním těchto úkonů absolvovat náleţité vzdělávání a odbornou přípravu v
a) navrhování pokusů a projektů pokusů,
b) provádění pokusů na pokusných zvířatech,
c) péči o pokusná zvířata, nebo
d) usmrcování pokusných zvířat. (3) Úkony uvedené v odstavci 2 písm. a) mohou provádět pouze lékaři, veterinární lékaři a osoby s jiným vysokoškolským vzděláním v oblasti biologických oborů, pokud se během studia nebo postgraduálního studia prokazatelně seznámili s metodami chovu a práce na pokusných zvířatech, s jejich ochranou a s vyhledáváním a pouţíváním alternativních metod a kteří absolvovali kurz odborné přípravy a získali osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů. Na základě tohoto osvědčení mohou tyto osoby provádět také pokusy na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat. Osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů vydává ministerstvo, a to na dobu 7 let. (4) Provádět úkony uvedené v odstavci 2 písm. b), c) nebo d) mohou pouze osoby, které absolvovaly kurz odborné přípravy a získaly osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat. Toto osvědčení vydává ministerstvo, a to na dobu 7 let. (5) Nad osobami, které provádějí úkony uvedené v odstavci 2 písm. b), c) nebo d), musí chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat při plnění jejich úkolů zajistit dohled, dokud neprokáţí poţadovanou kvalifikaci. Osoba, která ke dni vzniku pracovního nebo obdobného poměru není drţitelem osvědčení o odborné způsobilosti, nebo u níţ nebylo rozhodnuto o uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné
4d)
kvalifikace, musí zkoušku odborné způsobilosti sloţit do 6 měsíců ode dne vzniku pracovního nebo obdobného poměru. (6) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen vést záznamy o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů a o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat a uvádět v nich
a) osobní údaje osob, kterým byla vydána uvedená osvědčení, a
b) datum vydání a evidenční číslo uvedených osvědčení. Tyto záznamy lze vést také elektronickou formou. Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen ještě 3 roky po ukončení činnosti osob tuto dokumentaci uchovávat a na vyţádání ji předloţit příslušnému orgánu ochrany zvířat. (7) Obsah a rozsah kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů, obsah a rozsah kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat, poţadavky na nejvyšší dosaţené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání, sloţení zkušební komise, průběh zkoušky, vzor osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů a vzor osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.
CELEX: 32010L0063
§ 15e
Kurzy odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti
na úseku pokusných zvířat
(1) Osoby, které získaly osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů, nebo kterým byla prodlouţena doba platnosti tohoto osvědčení podle tohoto ustanovení, a které chtějí nadále provádět úkony uvedené v § 15d odst. 2, musí před uplynutím doby platnosti uvedeného osvědčení, nejdříve však 1 rok před uplynutím doby jeho platnosti, absolvovat kurz odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů. Osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů vydává ministerstvo, a to na dobu 7 let.
(2) Osoby, které získaly osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat nebo kterým byla prodlouţena doba platnosti tohoto osvědčení podle tohoto ustanovení, a které chtějí nadále provádět úkony uvedené v § 15d odst. 2 písm. b), c) nebo d), musí před uplynutím doby platnosti uvedeného osvědčení, nejdříve však 1 rok před uplynutím doby jeho platnosti, absolvovat kurz odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat. Osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat vydává ministerstvo, a to na dobu 7 let.
(3) Obsah a rozsah kurzu odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů, obsah a rozsah kurzu odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat, poţadavky na nejvyšší dosaţené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání, sloţení zkušební komise, průběh zkoušky, vzor osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů, vzor osvědčení o prodlouţení doby platnosti odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.
CELEX: 32010L0063
§ 15f
Specifické poţadavky na pracovníky
(1) Kaţdý chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat musí mít v daném místě jednu či více osob, které zajišťují
a) dohled nad ţivotními podmínkami pokusných zvířat v daném zařízení a péči o ně,
b) přístup osob zacházejících s pokusnými zvířaty k informacím o jednotlivých druzích pokusných zvířat, které jsou v zařízení umístěny, a
c) náleţité vzdělání a kvalifikaci osob zacházejících s pokusnými zvířaty, průběţné absolvování kurzů odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti podle § 15e těmito osobami a výkon dohledu nad těmito osobami, dokud neprokáţí poţadovanou kvalifikaci, (dále jen „osoba odpovědná za péči o pokusná zvířata”).
(2) Osoba odpovědná za péči o pokusná zvířata je povinna vykonávat činnosti uvedené v odstavci 1. (3) Osoby, které odpovídají za celkové provedení projektu pokusů a za jeho soulad s rozhodnutím o schválení projektu pokusů (dále jen „vedoucí projektu pokusů“), musí zajistit, aby
a) bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, které jsou pokusnému zvířeti v průběhu pokusu způsobovány, pokud nejsou nevyhnutelné, byly minimalizovány na nejniţší moţnou úroveň,
b) projekty pokusů byly prováděny v souladu s rozhodnutím o schválení projektu pokusů, a aby v případě porušení poţadavků byla přijata a zaznamenána vhodná nápravná opatření,
c) byl zpracován projekt pokusů a předloţen ke stanovisku odborné komisi pro zajišťování dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat,
d) v případě schválení projektu pokusů to bylo oznámeno krajské veterinární správě,
e) po zahájení pokusu byl veden protokol a v něm potvrzovány úkony stanovené projektem pokusů,
f) byla umoţněna osobě odpovědné za péči o pokusná zvířata, odborné komisi pro zajišťování dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat a orgánům ochrany zvířat kontrola plnění podmínek projektu pokusů, včetně provádění zápisů o této kontrole do protokolu,
g) byla zabezpečena péče o pokusná zvířata při pokusu a kontrolována činnost dalších zaměstnanců související s pokusem, zejména ošetřovatelů, kteří se na ní podílejí,
h) byl pokus ukončen po dosaţení cíle nebo nejpozději v termínu stanoveném projektem pokusů. (4) Vedoucí projektu pokusů si v odůvodněných případech můţe stanovit svého zástupce; ustanovení odstavce 3 se na zástupce vedoucího pokusů pouţije obdobně. Vedoucí projektu pokusů nebo jeho zástupce se nesmí účastnit zpracování stanoviska, které se týká jejich projektu pokusů, jako člen odborné komise pro zajišťování dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat nebo státního orgánu příslušného ke schvalování projektů pokusů. (5) Kaţdý chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat musí určit veterinárního lékaře s odbornou způsobilostí v oblasti zdravotní problematiky pokusných zvířat (dále jen „určený veterinární lékař”), nebo kvalifikovaného odborníka, který je pověřen poskytováním poradenství ohledně dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat a zacházení s nimi. Za patřičně kvalifikovaného odborníka podle věty první se povaţuje lékař nebo osoba s jiným vysokoškolským vzděláním v oblasti biologických oborů, pokud se během studia nebo postgraduálního studia prokazatelně seznámila s metodami chovu a práce na pokusných zvířatech, s jejich ochranou, s vyhledáváním a pouţíváním alternativních metod. (6) Osoba odpovědná za péči o pokusná zvířata, vedoucí projektu pokusů, jeho zástupce nebo jiný kvalifikovaný odborník podle odstavce 5, a členové odborné komise zařízení pro dobré ţivotní podmínky pokusných zvířat musí mít osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů.
CELEX: 32010L0063
§ 15g
Odborná komise pro zajišťování dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat
(1) Kaţdý chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen pro své zařízení zřídit odbornou komisi pro zajišťování dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat (dále jen „odborná komise“) a zajistit podmínky pro řádné plnění úkolů komise stanovené jí tímto zákonem.
(2) Odborná komise zřízená uţivatelem pokusných zvířat musí mít alespoň 3 členy. Odborná komise zřízená chovatelem pokusných zvířat nebo dodavatelem pokusných zvířat musí mít alespoň 2 členy.
(3) Členy odborné komise musí být všechny osoby odpovědné za péči o pokusná zvířata a v případě uţivatele pokusných zvířat i vědecký pracovník, který je lékařem, veterinárním lékařem nebo osobou s odpovídajícím vzděláním podle § 15d odst. 3. Odborná komise rovněţ získává informace od určeného veterinárního lékaře nebo odborníka uvedeného v § 15f odst. 5.
(4) Odborná komise plní tyto úkoly:
a) osobám, které zacházejí s pokusnými zvířaty, poskytuje poradenství týkající se dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat v souvislosti se získáváním a umísťováním pokusných zvířat, péčí o ně a jejich pouţíváním, a kontroluje jejich činnost,
b) poskytuje osobám uvedeným v písmeni a) poradenství k uplatňování poţadavku nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat a šetrného zacházení s nimi a informuje je o technickém a vědeckém pokroku při uplatňování tohoto poţadavku,
c) zavádí, kontroluje a přezkoumává vnitřní provozní postupy, pokud jde o monitorování, podávání zpráv a návazné kroky týkající se dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat, která jsou v zařízení umístěna nebo pouţívána,
d) sleduje a kontroluje průběh a výsledky projektů pokusů a přitom zohledňuje jejich dopad na pouţívaná pokusná zvířata, určuje prvky, které dále přispívají k nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat a šetrnému zacházení s nimi, a poskytuje v těchto věcech poradenství,
e) poskytuje poradenství o reţimech pro umístění pokusných zvířat do zájmového chovu včetně odpovídající socializace pokusných zvířat, která mají být do zájmového chovu umístěna,
f) projednává a předkládá odpovědnému pracovníkovi zařízení návrhy provozního řádu, technologických postupů a návrhy na opatření k ochraně pokusných zvířat, a
g) kontroluje stanovenou evidenci pokusných zvířat podle odstavce 5 písm. d) bodu 4.
(5) Odborná komise v zařízení provozovaném uţivatelem pokusných zvířat plní dále tyto úkoly:
a) projednává a vyjadřuje se k předloţenému projektu pokusů písemným stanoviskem s odůvodněním, které postoupí státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů a současně o tomto písemně vyrozumí předkladatele; nemá-li projekt pokusů veškeré náleţitosti, vrátí jej předkladateli k doplnění, přitom je povinna ověřit všechny náleţitosti projektu pokusů,
b) na základě rozhodnutí o schválení projektu pokusů vydaného státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů vydává vedoucímu projektu pokusů souhlas k zahájení projektu pokusů; zahájit projekt pokusů je moţné aţ po vydání tohoto souhlasu,
c) kontroluje, zda jsou o pokusech vedeny protokoly a jsou v nich zaznamenávány údaje stanovené příslušným projektem pokusů,
d) zpracovává a odevzdává státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů nejpozději do 31. ledna roku následujícího souhrnnou zprávu o činnosti za kalendářní rok včetně statistických tabulek, jejichţ vzor stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem, s uvedením 1. identifikace uţivatele pokusných zvířat, označení rozhodnutí o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat a doby jeho platnosti, 2. jména, popřípadě jmen, příjmení a čísla osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů členů odborné komise, 3. počtu projednaných a z toho doporučených projektů pokusů s označením účelů pokusů uvedených v § 18 odst. 1, 4. evidence počtu pokusných zvířat pouţitých pro pokusy a počtu a druhu provedených pokusů, včetně informací o skutečné závaţnosti pokusů a původu a druzích subhumánních primátů, kteří byli k pokusům pouţiti, 5. podrobných informací o výjimkách udělených podle § 18g odst. 6, 6. dalších údajů stanovených dohodami Rady Evropy na úseku ochrany pokusných zvířat nebo prováděcím právním předpisem nebo poţadovaných ministerstvem,
e) zpracovává a odevzdává státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů nejpozději do 31. srpna 2018, a poté kaţdých 5 let vţdy do 31. srpna daného kalendářního roku, souhrnnou zprávu s uvedením informací o uplatňování § 15g, § 16a odst. 2 a 3, § 16b, § 16c, § 17c odst. 4 a § 17f.
(6) Záznamy o kaţdém poradenství poskytnutém odbornou komisí a o rozhodnutích přijatých na základě tohoto poradenství musí chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat uchovávat nejméně po dobu 3 let. Záznamy musí být na vyţádání poskytnuty příslušnému orgánu ochrany zvířat.
(7) Vzory statistických tabulek, pokyny pro jejich vyplnění a další údaje, které musí obsahovat souhrnná zpráva o činnosti zařízení, stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“.
CELEX: 32010L0063
55. § 16 včetně nadpisu zní:
㤠16
Schvalování projektů pokusů
Nikdo nesmí provést nebo nařídit provedení projektu pokusů nebo pokusu bez jeho předchozího schválení státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů. Pokusy smí uţivatel pokusných zvířat provádět výhradně v rámci určitého schváleného projektu pokusů. Projekt pokusů musí být prováděn v souladu s rozhodnutím o schválení projektu pokusů.“.
CELEX: 32010L0063
56. Za § 16 se vkládají nové § 16a aţ 16g, které včetně nadpisů znějí:
㤠16a
Ţádost o schválení projektu pokusů
(1) Uţivatel pokusných zvířat musí podat státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů ţádost o schválení projektu pokusů na předepsaném formuláři, jehoţ vzor stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Ţádost obsahuje kromě obecných náleţitostí stanovených správním řádem také
a) adresu místa, kde hodlá vykonávat uţivatel pokusných zvířat svoji činnost, včetně přesného umístění, názvu, případně jiného označení jednotlivých prostor, kde má být činnost prováděna; pokud má být na základě ţádosti v rozhodnutí stanoveno, ţe je moţno vyuţívat pokusná zvířata i mimo zařízení, uvede ţadatel v ţádosti specifikaci místa, kde bude činnost prováděna, zejména zda bude činnost prováděna ve volné přírodě a na jakém území,
b) číslo jednací a spisovou značku rozhodnutí o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat a dobu jeho platnosti,
c) název projektu pokusů, úkolu studie, případně označení grantu,
d) následující informace 1. význam a zdůvodnění pouţívání pokusných zvířat, včetně jejich původu,
odhadovaného počtu, druhů a stadií vývoje; význam a zdůvodnění pokusů,
2. uplatnění metod v zájmu nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat a šetrného
zacházení s nimi,
3. plánované pouţití anestezie, analgezie nebo jiných metod tlumících bolest, 4. případné omezení a zmírnění všech forem utrpení pokusných zvířat od narození po
smrt a zabránění tomuto utrpení,
5. pouţívání hledisek humánního zacházení s pokusnými zvířaty, 6. pokusné nebo pozorovací strategie a statistický plán pro minimalizaci počtu
pokusných zvířat, jejich bolesti, utrpení a strachu a případného dopadu na ţivotní prostředí,
7. opětovné pouţití pokusných zvířat a jeho kumulativní dopad na daná pokusná
zvířata,
8. navrhované klasifikace závaţnosti pokusů, 9. zabránění případnému neodůvodněnému opakování pokusů, 10. podmínky umístění a chovu pokusných zvířat a péče o ně, 11. metody usmrcování pokusných zvířat, 12. seznam osob, které se na projektu pokusů podílejí, a čísla jejich osvědčení podle
§ 15d odst. 3 a 4 nebo § 15e,
e) návrh projektu pokusů, včetně písemného stanoviska odborné komise podle § 15g k předloţenému projektu pokusů,
f) netechnické shrnutí projektu pokusů,
g) veterinární podmínky pro provádění pokusů na pokusných zvířatech stanovené krajskou
2)
veterinární správou v případech uvedených v jiném právním předpise,
h) v případě pouţití jedinců druhů volně ţijících zvířat vyjádření místně příslušného orgánu ochrany přírody. (2) Netechnické shrnutí projektu pokusů je anonymní a neobsahuje jména ani adresy uţivatele pokusných zvířat ani jeho zaměstnanců. S výhradou ochrany duševního vlastnictví a důvěrných informací obsahuje netechnické shrnutí projektu pokusů tyto údaje
a) informace o cílech projektu pokusů, včetně předpokládané újmy a předpokládaného přínosu, a počtu a druzích pokusných zvířat, která mají být pouţita,
b) prokázání toho, ţe byl dodrţen poţadavek nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat a šetrného zacházení s nimi. (3) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů netechnická shrnutí schválených projektů pokusů a veškeré jejich aktualizace zveřejňuje, a to způsobem umoţňujícím dálkový přístup, nejpozději do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o schválení projektu pokusů.
CELEX: 32010L0063
§ 16b
Hodnocení projektu pokusů
(1) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů musí provést hodnocení projektu pokusů dostatečně podrobně v závislosti na druhu projektu pokusů a ověřit, zda projekt pokusů vyhovuje těmto kritériím
a) projekt pokusů je odůvodněný z vědeckého nebo vzdělávacího hlediska nebo jeho provedení vyţadují právní předpisy,
b) pouţití pokusných zvířat je odůvodněno účely projektu pokusů,
c) projekt pokusů je koncipován tak, aby pokusy mohly být prováděny způsobem co nejhumánnějším a co nejcitlivějším vůči ţivotnímu prostředí. (2) Hodnocení projektu pokusů se skládá z
a) hodnocení cílů projektu pokusů, předpokládaného vědeckého přínosu nebo vzdělávací hodnoty,
b) posouzení souladu projektu pokusů s poţadavkem nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat a šetrného zacházení s nimi,
c) posouzení a klasifikace závaţnosti pokusů,
d) analýzy újmy a přínosů spojených s projektem pokusů, aby bylo moţné posoudit, zda je újma, která je pokusným zvířatům způsobena utrpením, bolestí a strachem, obhajitelná z hlediska očekávaného výsledku, při zohlednění etického hlediska, a můţe být v konečném důsledku přínosem pro člověka, zvířata či ţivotní prostředí,
e) posouzení všech odůvodnění uvedených v § 17a aţ § 17f, § 18b, § 18d a § 18g. (3) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů, který provádí hodnocení projektu pokusů, zohledňuje odborná stanoviska, zejména pokud jde o
a) oblasti vědeckého pouţití, v nichţ budou pokusná zvířata pouţita, včetně nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat a šetrného zacházení s nimi v těchto oblastech,
b) koncepci pokusu, případně včetně statistických hodnocení,
c) veterinární praxi v oblasti pokusných zvířat nebo případně veterinární praxi týkající se volně ţijících zvířat,
d) chovatelské postupy a péči o pokusná zvířata druhů, které mají být pouţity k pokusům. (4) Proces hodnocení projektu musí být transparentní. Hodnocení projektu pokusů se provádí s výhradou ochrany duševního vlastnictví a důvěrných informací nestranně a mohou při něm být zohledněna stanoviska nezávislých subjektů. (5) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů ve vyhodnocení projektu pokusů uvede, zda projekt pokusů obdrţel příznivé nebo nepříznivé hodnocení a určí, zda a kdy by se měl projekt pokusů zpětně posoudit, obdrţel-li projekt pokusů příznivé hodnocení projektu pokusů.
CELEX: 32010L0063
§ 16c
Zpětné posouzení
(1) V případě, ţe tak určí státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů v souladu s § 16b odst. 5, provede státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů zpětné posouzení, a na jeho základě vydá stanovisko, které zhodnotí
a) zda bylo dosaţeno cílů projektu pokusů,
b) újmu způsobenou pokusným zvířatům, včetně počtu a druhů pouţitých pokusných zvířat a závaţnosti pokusů,
c) skutečnosti, které mohou přispět k dalšímu provádění poţadavku nahrazení a omezení pouţívání pokusných zvířat a šetrného zacházení s nimi. (2) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů posuzuje zpětně všechny projekty pokusů, při nichţ jsou pouţiti subhumánní primáti, a projekty pokusů, jejichţ součástí jsou pokusy označené jako závaţné, včetně pokusů uvedených v § 18c odst. 3 a 4.
(3) Povinnost zpětného posouzení se nevztahuje na projekty pokusů zahrnující pouze pokusy klasifikované jako mírné nebo jako pokusy, při nichţ pokusné zvíře nenabude vědomí. (4) Uţivatel pokusných zvířat je povinen na vyţádání poskytnout státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů všechny doklady a informace nezbytné k provedení zpětného posouzení. (5) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů ve stanovisku o zpětném posouzení projektu pokusů uvede, zda projekt pokusů obdrţel příznivé nebo nepříznivé hodnocení zpětného posouzení.
CELEX: 32010L0063
§ 16d
Rozhodnutí o schválení projektu pokusů a lhůty pro jeho vydání
(1) Projekt pokusů lze schválit, pokud obdrţel příznivé hodnocení projektu pokusů podle § 16b. (2) V rozhodnutí o schválení projektu pokusů musí být kromě obecných náleţitostí stanovených správním řádem uvedeny
a) jméno, popřípadě jména, příjmení a evidenční číslo osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů vedoucího projektu pokusů a jeho zástupce, pokud byl ustanoven,
b) adresy zařízení nebo jiné označení místa, na kterém bude projekt pokusů prováděn,
c) údaje o veškerých specifických podmínkách vyplývajících z hodnocení projektu pokusů včetně toho, zda a kdy bude projekt pokusů zpětně posuzován,
d) doba platnosti rozhodnutí. (3) Rozhodnutí o schválení projektu pokusů se vydává nejdéle na dobu 5 let. Rozhodnutí o schválení projektu pokusů však nesmí být uděleno na delší dobu neţ je platnost rozhodnutí o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat. (4) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů můţe povolit provádění vícenásobných generických projektů pokusů prováděných týmţ uţivatelem pokusných zvířat, pokud jsou tyto projekty pokusů nezbytné ke splnění poţadavků stanovených právními předpisy nebo pokud pouţívají pokusná zvířata určená k produkci nebo diagnostickým účelům za pouţití zavedených metod.
(5) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů musí vydat rozhodnutí o schválení projektu pokusů do 40 pracovních dnů po přijetí úplné a správně vyplněné ţádosti. Tato lhůta zahrnuje i hodnocení projektu pokusů. Pokud je to odůvodněno sloţitostí projektu pokusů nebo jeho víceoborovou povahou, můţe státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů lhůtu uvedenou ve větě první jednou prodlouţit o dobu nepřesahující 15 pracovních dnů. Prodlouţení lhůty musí být odůvodněno a ţadatel musí být o této skutečnosti informován před uplynutím lhůty uvedené ve větě první.
(6) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů bezodkladně potvrdí ţadateli přijetí všech ţádostí o schválení projektu pokusů a uvede lhůtu podle odstavce 5, v níţ má být rozhodnuto.
CELEX: 32010L0063
§ 16e
Změna, pozastavení, odnětí nebo zánik platnosti rozhodnutí o schválení projektu pokusů
(1) Uţivatel pokusných zvířat je povinen bez zbytečného odkladu ohlásit státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů změnu údajů uvedených v rozhodnutí o schválení projektu pokusů.
(2) V případě jakékoli významné změny struktury nebo funkce daného zařízení uţivatele pokusných zvířat, která by mohla nepříznivě ovlivnit ţivotní podmínky pokusných zvířat, nebo změny místa, na kterém jsou prováděny činnosti s pokusnými zvířaty, anebo zvýšení počtu uţívaných druhů pokusných zvířat, musí uţivatel pokusných zvířat podat ţádost o změnu rozhodnutí o schválení projektu pokusů. Provést změny uvedené v předchozí větě je moţné aţ po nabytí právní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o schválení projektu pokusů. V případě změny druhů činností, které mají být s pokusnými zvířaty prováděny, musí uţivatel pokusných zvířat podat novou ţádost o schválení projektu pokusů.
(3) Kaţdá změna rozhodnutí o schválení projektu pokusů je podmíněna dalším příznivým výsledkem hodnocení projektu pokusů. (4) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů na základě nepříznivého hodnocení zpětného posouzení projektu pokusů podle § 16c pozastaví nebo odejme schválení projektu pokusů podle § 16d. (5) Pro rozhodnutí o změně, pozastavení nebo odnětí schválení projektu pokusů platí ustanovení § 20a odst. 1 aţ 3 obdobně. Pro zánik platnosti schválení projektu pokusů platí ustanovení § 20a odst. 4 obdobně.
CELEX: 32010L0063
§ 16f
Uchovávání dokumentace o projektech pokusů
(1) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů musí uchovávat a mít k dispozici veškerou příslušnou dokumentaci, včetně rozhodnutí o schválení projektu pokusů, a výsledek hodnocení projektu pokusů po dobu alespoň 3 let ode dne zániku platnosti rozhodnutí o schválení projektu pokusů. (2) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů uchovává dokumentaci vztahující se k projektům pokusů, u nichţ musí být provedeno zpětné posouzení, dokud není zpětné posouzení dokončeno; tím není dotčeno ustanovení odstavce 1.
CELEX: 32010L0063
§ 16g
Alternativní přístupy a kontaktní místo
(1) Kontaktní místo, které poskytuje poradenství ohledně právní závaţnosti a vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci, uveřejňuje ministerstvo rovněţ ve Věstníku. (2) Kontaktní místo uvedené v odstavci 1 poskytuje bezplatně státním orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů a za úplatu odborným komisím podle § 15g poradenství ohledně právní závaţnosti a vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci.“.
CELEX: 32010L0063
57. § 17 včetně nadpisu zní:
㤠17
Poţadavky na zařízení, prostory a vybavení
(1) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen
a) zajistit, aby všechna jeho zařízení měla prostory a vybavení vhodné pro druhy pokusných zvířat, které jsou v nich umístěny, a jsou-li v daném zařízení prováděny pokusy, rovněţ pro provádění těchto pokusů,
b) dodrţovat další poţadavky na zařízení, prostory a vybavení stanovené prováděcím právním předpisem. (2) Řešení, konstrukce a způsob fungování prostor a vybavení, které jsou uvedeny v odstavci 1 písm. a), musí zajišťovat, aby byly pokusy prováděny co nejúčelněji s cílem dosáhnout spolehlivých výsledků za pouţití co nejniţšího počtu pokusných zvířat, jimţ se musí způsobit co nejméně bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození.
(3) Poţadavky na prostory a vybavení zařízení, pokud jde o jejich funkci a obecné uspořádání, chovné prostory, prostory pro provádění obecných a specifických pokusů, provozní prostory, poţadavky na prostředí a jeho kontrolu, pokud jde o větrání a teplotu, osvětlení, hluk, poplašné systémy, a další poţadavky na zařízení, prostory a vybavení stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“.
CELEX: 32010L0063
58. V § 17a odstavec 1 zní: „(1) Pokud jde o péči a umístění pokusných zvířat, je chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat povinen zajistit, aby
a) všem pokusným zvířatům bylo zajištěno umístění, ţivotní prostředí, krmivo, voda a péče, které odpovídají jejich zdravotnímu stavu a dobrým ţivotním podmínkám,
b) veškerá omezení, která pokusnému zvířeti brání v uspokojování fyziologických a etologických potřeb, byla udrţována na minimu,
c) podmínky prostředí, v němţ jsou pokusná zvířata chována, drţena nebo pouţívána, byly denně kontrolovány,
d) byla přijata opatření, která zajistí co nejrychlejší odstranění jakýchkoli zjištěných nedostatků nebo jiné neţ nezbytné bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození, a
e) pokusná zvířata byla přepravována za vhodných podmínek a v kontejnerech označených symbolem upozorňujícím na přepravu pokusných zvířat; tato skutečnost musí být vyznačena v průvodní dokumentaci.“.
CELEX: 32010L0063
59. V § 17a odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „Osoba provozující chovné, dodavatelské
2e)
nebo uţivatelské zařízení je povinna, pokud to umoţňují zvláštní právní předpisy a nevylučuje-li to cíl pokusů stanovený podle schváleného projektů pokusů,“ nahrazují slovy „Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je dále povinen“.
CELEX: 32010L0063
60. V § 17a odst. 2 se písmena a) aţ g) zrušují. Dosavadní písmena h) aţ p) se označují jako písmena a) aţ i).
CELEX: 32010L0063
61. V § 17a odst. 2 se písmeno g) zrušuje. Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena g) a h).
CELEX: 32010L0063
62. V § 17a odst. 2 písm. g) se slova „podle písmen a) aţ m)“ zrušují.
CELEX: 32010L0063
63. V § 17a odst. 2 písm. h) se slova „[písmeno n)]“ zrušují.
CELEX: 32010L0063
64. V § 17a se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů můţe z vědeckých důvodů, z důvodu dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat nebo z důvodu zdraví pokusných zvířat v rozhodnutí o schválení projektu pokusů povolit výjimky z poţadavků podle odstavce 1 písm. a) a z poţadavků na péči a umístění pokusných zvířat stanovených prováděcím právním předpisem. (4) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen dodrţovat poţadavky týkající se péče a umístění pokusných zvířat a poţadavky týkající se péče a umístění ve vztahu k jednotlivým druhům pokusných zvířat stanovených prováděcím právním předpisem.“.
CELEX: 32010L0063
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5.
65. V § 17a odstavec 5 zní: „(5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem
a) bliţší podmínky chovu a vyuţití pokusných zvířat,
b) počet pokusných zvířat při jejich přepravě v kontejneru,
c) poţadavky týkající se péče a umístění pokusných zvířat, pokud se jedná o zdravotní stav, zvířata odchycená ve volné přírodě k pokusům, umístění pokusných zvířat, úpravu prostředí, konstrukci uzavřených prostor, krmení, napájení, konstrukci a vybavení prostor pro odpočinek a spánek a manipulaci s pokusnými zvířaty, a
d) poţadavky týkající se péče a umístění ve vztahu k jednotlivým druhům pokusných zvířat.“.
CELEX: 32010L0063
66. § 17b aţ 17f včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 21 znějí:
㤠17b
Ohroţené druhy zvířat
(1) Jedinci ohroţených druhů uvedených v příloze A nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, na které se nevztahuje čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení, se k pokusům nesmějí pouţívat, s výjimkou pokusů, které splňují tyto podmínky:
a) pokus slouţí jednomu z účelů uvedených v § 18 odst. 1 písm. b) bodě 1 nebo v § 18 odst. 1 písm. c) nebo e),
b) je vědecky doloţeno, ţe účelu pokusu nelze dosáhnout za pouţití jiných druhů pokusných zvířat neţ těch, které jsou vyjmenovány v uvedené příloze. (2) Výjimka uvedená v odstavci 1 se nevztahuje na ţádný druh subhumánních primátů.
CELEX: 32010L0063
§ 17c
Subhumánní primáti
(1) Subhumánní primáti se nesmějí pouţívat k pokusům s výjimkou uvedenou v odstavci 2 a s výjimkou pokusů, které splňují tyto podmínky:
a) pokus slouţí jednomu z účelů uvedených 1. v § 18 odst. 1 písm. b) bodě 1 nebo § 18 odst. 1 písm. c) a provádí se s cílem zabránit
nebo předcházet klinickým stavům, které oslabují člověka nebo které mohou ohrozit lidský ţivot, nebo takové stavy diagnostikovat či léčit; klinickým stavem, který oslabuje, se rozumí omezení běţných tělesných nebo duševních schopností člověka; nebo
2. v § 18 odst. 1 písm. a) nebo e), a
b) je vědecky doloţeno, ţe účelu pokusu nelze dosáhnout za pouţití jiných druhů pokusných zvířat neţ subhumánních primátů. (2) Subhumánní primáti uvedení v příloze A nařízení (ES) č. 338/97, na které se nevztahuje čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení, se k pokusům nesmějí pouţívat, s výjimkou pokusů, které splňují tyto podmínky:
a) pokus slouţí jednomu z účelů uvedených 1. v § 18 odst. 1 písm. b) bodě 1 nebo § 18 odst. 1 písm. c) a provádí se s cílem zabránit
nebo předcházet klinickým stavům, které oslabují člověka nebo které mohou ohrozit lidský ţivot, nebo takové stavy diagnostikovat či léčit, nebo
2. v § 18 odst. 1 písm. e), a
b) je vědecky doloţeno, ţe účelu pokusu nelze dosáhnout za pouţití jiných druhů pokusných zvířat neţ subhumánních primátů a za pouţití druhů, které nejsou uvedeny v dané příloze. (3) K pokusům nesmějí být pouţíváni lidoopi, s výjimkou uvedenou v odstavci 6. (4) Chovatel pokusných zvířat, který chová subhumánní primáty, musí uplatňovat strategii pro zvýšení podílu pokusných zvířat, která jsou potomky subhumánních primátů chovaných v zajetí. (5) Pokud má státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů vědecky podloţené důvody domnívat se, ţe je s ohledem na člověka zásadně důleţité pouţít subhumánní primáty pro účely uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 1, ale pokus se neprovádí s cílem zabránit nebo předcházet klinickým stavům, které oslabují člověka nebo které mohou ohrozit lidský ţivot, nebo takové stavy diagnostikovat či léčit, můţe v rozhodnutí o schválení projektu pokusů povolit takové pouţití, pokud účelu nelze dosáhnout za pouţití jiných druhů zvířat neţ subhumánních primátů. (6) Pokud je třeba přijmout opatření v zájmu ochrany určitého druhu zvířat nebo v souvislosti s neočekávaným výskytem klinických stavů, které ohroţují lidský ţivot nebo člověka oslabují, můţe státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů rozhodnutím o schválení projektu pokusů povolit pouţití lidoopů k pokusům prováděným za jedním z účelů uvedených v § 18 odst. 1 písm. b) bodě 1, písm. c) nebo e), pokud účelu pokusu nelze dosáhnout pouţitím jiných druhů zvířat neţ lidoopů nebo pouţitím alternativních metod. Výjimka z § 18 odst. 1 písm. b) bod 1 se nevztahuje na případy, kdy se jedná o zvířata a rostliny.
CELEX: 32010L0063
§ 17d
Zvířata odchycená ve volné přírodě
(1) Zvířata odchycená ve volné přírodě se k pokusům nesmějí pouţívat. (2) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů můţe na základě ţádosti uţivatele pokusných zvířat udělit výjimku z odstavce 1, pokud uţivatel pokusných zvířat prokáţe, ţe je vědecky doloţeno, ţe účelu pokusu nelze dosáhnout za pouţití pokusného zvířete, které je pro pouţití k pokusům chováno. Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů můţe udělit tuto výjimku, pokud je pouţití zvířat odchycených ve volné přírodě k pokusům povoleno uţivateli pokusných zvířat v rozhodnutí o udělení oprávnění uţivatele pokusných zvířat, které vydává ministerstvo, nestanoví-li tento zákon jinak. (3) Odchyt zvířat ţijících ve volné přírodě, která mají být pouţita k pokusům, můţe provádět pouze osoba odborně způsobilá k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat a za pouţití metod, jeţ pokusným zvířatům způsobí jen takovou bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, které jsou nevyhnutelné. (4) Kaţdé zvíře, u něhoţ se při odchytu ve volné přírodě nebo po něm zjistí, ţe je zraněné nebo ve špatném zdravotním stavu, prohlédne veterinární lékař. Veterinární lékař nebo uţivatel pokusných zvířat musí učinit kroky k minimalizaci utrpení zvířete odchyceného ve volné přírodě, které má být pouţito k pokusům. Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů můţe v rámci rozhodnutí o schválení projektu pokusů udělit výjimky z poţadavku na učinění kroků k minimalizaci utrpení pokusného zvířete, pokud pro to existují vědecké důvody.
CELEX: 32010L0063
§ 17e
Opuštěná a toulavá zvířata domestikovaných druhů
(1) Opuštěná a toulavá zvířata domestikovaných druhů se k pokusům nesmějí pouţívat.
(2) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů můţe udělit výjimku z odstavce 1, pouze jsou-li splněny tyto podmínky:
a) uţivatel pokusných zvířat prokáţe, ţe je nezbytně nutné provést studie týkající se zdraví a dobrých ţivotních podmínek těchto zvířat nebo váţného ohroţení ţivotního prostředí nebo zdraví lidí nebo zvířat,
b) uţivatel pokusných zvířat prokáţe, ţe je vědecky doloţeno, ţe účelu pokusu můţe být dosaţeno pouze za pouţití opuštěného nebo toulavého zvířete,
c) ministerstvo povolilo pouţití opuštěných nebo toulavých zvířat v rozhodnutí o udělení oprávnění uţivatele pokusných zvířat. (3) Ministerstvo můţe v rozhodnutí o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat udělit výjimku z odstavce 1, pokud uţivatel pokusných zvířat prokáţe, ţe je vědecky doloţeno, ţe účelu pokusu můţe být dosaţeno pouze za pouţití opuštěného nebo toulavého zvířete, a zároveň, ţe je nezbytně nutné provést studie týkající se zdraví a dobrých ţivotních podmínek těchto zvířat nebo váţného ohroţení ţivotního prostředí nebo zdraví lidí nebo zvířat.
CELEX: 32010L0063
§ 17f
Zvířata chovaná pro pouţití k pokusům
(1) Myši laboratorní (Mus musculus), potkani laboratorní (Rattus norvegicus), morčata domácí (Cavia porcellus), křečci zlatí (Mesocricetus auratus), křečíci čínští (Cricetulus griseus), pískomilové mongolští (Meriones unguiculatus), králíci domácí (Oryctolagus cuniculus), psi domácí (Canis familiaris), kočky domácí (Felis catus), subhumánní primáti, drápatky vodní a tropické (Xenopus laevis a tropicalis), skokani hnědí a levhartí (Rana temporaria a pipiens) nebo danio pruhované (Danio rerio) smějí být pouţíváni k pokusům pouze tehdy, byli-li pro pouţití k pokusům chováni. (2) Od 1. ledna 2013 kosman bělovousý (Callithrix jacchus) a 5 let po zveřejnění studie proveditelnosti, která bude obsahovat posouzení zdraví a dobrých ţivotních podmínek 21) zvířat, pokud tato studie nedoporučuje prodlouţenou lhůtu, makak jávský (Macaca fascicularis), makak rhesus (Macaca mulatta) a ostatní druhy subhumánních primátů mohou být pouţíváni k pokusům, pouze pokud jsou potomky subhumánních primátů chovaných v zajetí nebo pokud pocházejí ze soběstačných populací. Soběstačnou populací se rozumí populace, ve které jsou chována zvířata pocházející pouze z této populace nebo z jiných populací, ne však pocházející z volné přírody, a ve které jsou zvířata chována způsobem, který zajišťuje, ţe jsou zvyklá na člověka. (3) Ministerstvo můţe udělit výjimku z odstavců 1 a 2, je-li uţivatelem pokusných zvířat prokázáno, ţe je to vědecky doloţeno.
CELEX: 32010L0063
____________________ 21) Čl. 10 odst. 1 čtvrtý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU.“.
67. Za § 17f se vkládají nové § 17g a 17h, které včetně nadpisů znějí:
㤠17g
Záznamy o pokusných zvířatech
(1) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen vést záznamy o těchto skutečnostech:
a) počet a druh pokusných zvířat, která jsou chována, nebo byla získána, dodána, pouţita k pokusům, vypuštěna do volné přírody či umístěna do chovu,
b) původ pokusných zvířat, včetně údajů o tom, zda jsou chována pro pouţití k pokusům,
c) data, kdy byla pokusná zvířata získána, dodána, vypuštěna do volné přírody nebo umístěna do chovu,
d) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa nebo název nebo obchodní firma, identifikační číslo nebo obdobný údaj a adresa sídla (dále jen „identifikační údaje“) osoby, která zvířata dodala,
e) identifikační údaje příjemce pokusných zvířat,
f) počet a druh pokusných zvířat, která v jednotlivých zařízeních uhynula nebo byla usmrcena; u pokusných zvířat, která uhynula, je třeba zaznamenat příčinu smrti, je-li známa, a
g) v případě uţivatelů pokusných zvířat projekty pokusů, v jejichţ rámci se pokusná zvířata pouţívají k pokusům. (2) Záznamy uvedené v odstavci 1 je chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat povinen uchovávat po dobu nejméně 5 let a musí je na poţádání poskytnout příslušnému orgánu ochrany zvířat.
CELEX: 32010L0063
§ 17h
Informace o psech, kočkách a subhumánních primátech a jejich označování
a identifikace
(1) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen o jednotlivých psech, kočkách a subhumánních primátech
a) zaznamenávat následující informace 1. podrobnosti o jejich identitě, 2. místo a datum jejich narození, pokud jsou tyto údaje dostupné, 3. zda jsou chováni pro pouţití k pokusům, a 4. u subhumánních primátů, zda jde o potomky subhumánních primátů chovaných
v zajetí, a
b) vést úplnou dokumentaci, která sleduje ţivot pokusného zvířete, dokud je chováno pro pouţití k pokusům; tato dokumentace musí 1. být zaloţena při jeho narození nebo co nejdříve poté, a 2. obsahovat veškeré důleţité informace o reprodukci, a veterinární a sociální
informace o jednotlivých pokusných zvířatech a projektech pokusů, k nimţ se pouţívala.
(2) Informace a dokumentaci uvedené v odstavci 1 je chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat povinen uchovávat po dobu nejméně 3 let po smrti pokusného zvířete nebo jeho umístění do chovu a musí být na poţádání poskytnuty příslušnému orgánu ochrany zvířat. V případě umístění zvířete do chovu musí být současně se zvířetem předány informace o příslušné veterinární péči a sociální informace z jeho dokumentace uvedené v odstavci 1. (3) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen
a) všechny psy, kočky a subhumánní primáty nejpozději při odstavení od matky co nejméně bolestivým způsobem trvale označit individuálním identifikačním prostředkem,
b) po přijetí neoznačeného psa, kočky nebo subhumánního primáta odstaveného od matky jej co nejdříve a co nejméně bolestivým způsobem trvale označit, nebo
c) na poţádání příslušného orgánu ochrany zvířat zdůvodnit, proč není pokusné zvíře označeno. (4) Je-li pes, kočka nebo subhumánní primát před odstavením od matky přemístěn od jednoho chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uţivatele pokusných zvířat k jinému a není z praktických důvodů moţné pokusné zvíře předem označit, musí příjemce pokusného zvířete aţ do jeho označení uchovat údaje o matce pokusného zvířete.“.
CELEX: 32010L0063 68. § 18 aţ 18f včetně nadpisů znějí:
㤠18
Účely pokusů
(1) Pokusy lze provádět výhradně pro tyto účely:
a) základní výzkum,
b) translační nebo aplikovaný výzkum s cílem 1. zabránit a předejít onemocnění, špatnému zdravotnímu stavu nebo jiným anomáliím
nebo jejich následkům u lidí, zvířat nebo rostlin a diagnostikovat je nebo léčit,
2. posoudit, zjistit, regulovat nebo upravit fyziologické předpoklady lidí, zvířat nebo
rostlin, nebo
3. zlepšit ţivotní podmínky a podmínky produkce zvířat chovaných k zemědělským
účelům,
c) pro jakýkoli z cílů uvedených v písmeni b) při vývoji, výrobě nebo zkoušení kvality, účinnosti a nezávadnosti léčiv, potravin, krmiv a jiných látek nebo výrobků,
d) ochrana přírodního prostředí v zájmu zdraví nebo dobrých ţivotních podmínek lidí nebo zvířat,
e) výzkum zaměřený na zachování druhů,
f) vyšší vzdělávání nebo odborná příprava za účelem získání, udrţení nebo zlepšení odborných znalostí,
g) trestní řízení a jiné soudní řízení. (2) Provádět na zvířatech pokusy za účelem vývoje nebo zkoušení zbraní, bojových látek nebo munice a k nim příslušných zařízení je zakázáno.
CELEX: 32010L0063
§ 18a
Volba metod
(1) Uţivatel pokusných zvířat nesmí pokus provádět a státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů nesmí pokus schválit, je-li pro dosaţení ţádaného výsledku dostupná jiná metoda či zkušební strategie, která nevyţaduje pouţití ţivého pokusného zvířete a která je uznána podle předpisů Evropské unie. (2) Při výběru mezi pokusy musí uţivatel pokusných zvířat volit ty, které v co nejvyšší míře splňují tyto poţadavky:
a) pouţívají nejniţší počet pokusných zvířat,
b) pouţívají pokusná zvířata s nejniţší schopností cítit bolest, utrpení nebo strach nebo utrpět trvalé poškození, nebo
c) působí nejmenší bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, a je u nich největší pravděpodobnost, ţe bude dosaţeno uspokojivých výsledků. (3) V co největší míře musí uţivatel pokusných zvířat předcházet tomu, aby pokus končil úhynem nebo usmrcením pokusného zvířete, a ukončení pokusu musí být včasné a humánní. Je-li úhyn nebo usmrcení pokusného zvířete na konci pokusu nevyhnutelné, musí uţivatel pokusných zvířat pokus koncipovat tak, aby
a) jeho výsledkem byla smrt co nejniţšího počtu pokusných zvířat a
b) pro pokusná zvířata se doba trvání a intenzita utrpení sníţila na moţné minimum, a pokud je to moţné, byla zajištěna bezbolestná smrt.
CELEX: 32010L0063
§ 18b
Znecitlivění
(1) Uţivatel pokusných zvířat musí v případě, ţe je to z hlediska účelu pokusu moţné, provádět pokusy za pouţití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění. Ke znecitlivění musí pouţít prostředky sniţující bolest či jinou vhodnou metodu zajišťující co největší omezení bolesti, utrpení a strachu. Znecitlivění musí být provedeno vţdy při pokusech, při nichţ dochází k váţným zraněním pokusného zvířete, která mu mohou způsobit značnou bolest.
(2) Při rozhodování o vhodnosti pouţití znecitlivění se přihlíţí k tomu
a) zda se předpokládá, ţe znecitlivění způsobí pokusnému zvířeti větší újmu neţ samotný pokus,
b) zda je znecitlivění neslučitelné s účelem pokusu. (3) Uţivatel pokusných zvířat nesmí pokusným zvířatům bez odpovídajícího znecitlivění nebo sníţení bolesti podávat látky, které jim brání v projevování bolesti nebo je v něm omezují. V těchto případech musí uţivatel pokusných zvířat poskytnout státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů vědecké odůvodnění s podrobnými údaji o reţimu znecitlivění a sníţení bolesti. (4) Pokusné zvíře, které by mohlo po odeznění účinků znecitlivění trpět bolestí, musí být ošetřeno preventivním nebo pooperačním podáním prostředků sniţujících bolest nebo jinými vhodnými metodami tlumícími bolest, pokud je to slučitelné s účelem pokusu. (5) Jakmile je dosaţeno účelu pokusu, učiní uţivatel pokusných zvířat příslušná opatření podle § 18f nebo 18g s cílem omezit utrpení pokusného zvířete na minimum.
CELEX: 32010L0063
§ 18c
Klasifikace závaţnosti pokusů
(1) Závaţnost pokusu se určuje podle míry bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození, které jednotlivé pokusné zvíře v průběhu pokusu pravděpodobně pocítí. (2) Kaţdý pokus musí být za pouţití kritérií přiřazování uvedených v prováděcím právním předpise klasifikován podle kategorie závaţnosti jako
a) pokus, při němţ jiţ pokusné zvíře nenabude vědomí, kterým se rozumí pokus, který se provádí v celkové anestézii, po jehoţ provedení jiţ pokusné zvíře nenabude vědomí,
b) mírný, kterým se rozumí pokus prováděný na pokusných zvířatech, v jehoţ důsledku pokusná zvířata pravděpodobně pocítí krátkodobou mírnou bolest, utrpení či strach, jakoţ i pokus, který výrazně nezhoršuje dobré ţivotní podmínky nebo celkový stav pokusných zvířat,
c) střední, kterým se rozumí pokus prováděný na pokusných zvířatech, v jehoţ důsledku pokusná zvířata pravděpodobně pocítí krátkodobou středně intenzivní bolest, utrpení či strach, nebo dlouhodobou mírnou bolest, utrpení či strach, jakoţ i pokus, který pravděpodobně způsobí středně závaţné zhoršení dobrých ţivotních podmínek nebo celkového stavu pokusných zvířat, nebo
d) závaţný, kterým se rozumí pokus prováděný na pokusných zvířatech, v jehoţ důsledku pokusná zvířata pravděpodobně pocítí značnou bolest, utrpení či strach, nebo dlouhodobou středně intenzivní bolest, utrpení či strach, jakoţ i pokus, který pravděpodobně způsobí značné zhoršení dobrých ţivotních podmínek nebo celkového stavu pokusných zvířat. (3) S výjimkou uvedenou v odstavci 4 nesmí uţivatel pokusných zvířat pokus provádět, pokud je jeho součástí způsobení značné bolesti, utrpení nebo strachu, u nichţ je pravděpodobné, ţe budou dlouhodobé a nezmírnitelné. (4) Pokud je z výjimečných a vědecky podloţených důvodů, které je povinen prokázat uţivatel pokusných zvířat, nezbytné umoţnit provedení pokusu, při němţ je působena značná bolest, utrpení nebo strach, které budou pravděpodobně dlouhodobé a není moţné je zmírnit, jak je uvedeno v odstavci 3, můţe státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů takový pokus povolit. (5) Kritéria přiřazování, faktory, jeţ se vztahují k danému pokusu, a příklady různých pokusů zařazených do jednotlivých kategorií závaţnosti na základě faktorů, jeţ se vztahují k danému druhu pokusu, stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.
CELEX: 32010L0063
§ 18d
Opětovné pouţití pokusných zvířat
(1) Pokusné zvíře jiţ pouţité k jednomu či více pokusům smí uţivatel pokusných zvířat opětovně pouţít k novému pokusu, k němuţ by bylo moţné pouţít pokusné zvíře dosud k ţádnému pokusu nepouţité, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) skutečná závaţnost předchozího pokusu byla mírná nebo střední,
b) je prokázáno, ţe pokusné zvíře je v dobrém zdravotním stavu a má znovu v plné míře dobré ţivotní podmínky,
c) další pokus je klasifikován jako mírný, střední nebo jako pokus, při němţ jiţ pokusné zvíře nenabude vědomí, a
d) je to v souladu s doporučením veterinárního lékaře s ohledem na způsob předchozího pouţití pokusného zvířete. (2) Odchylně od odstavce 1 písm. a) můţe státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů ve výjimečných případech a po veterinárním vyšetření pokusného zvířete povolit jeho opětovné pouţití, pokud pokusné zvíře nebylo pouţito více neţ jedenkrát k pokusu spojenému se značnými bolestmi, strachem nebo odpovídajícím utrpením.
CELEX: 32010L0063
§ 18e
Konec pokusu
(1) Pokus je povaţován za ukončený, nemají-li být v jeho rámci provedena ţádná další pozorování, nebo pokud jde o nově geneticky modifikované linie pokusných zvířat, jestliţe jiţ nejsou u potomstva pozorovány nebo očekávány bolesti, utrpení, strach nebo trvalé poškození, jeţ nejméně odpovídají bolesti, utrpení, strachu nebo trvalému poškození způsobeným vpichem jehly. (2) Na konci pokusu rozhodne veterinární lékař nebo osoba odborně způsobilá k navrhování pokusů nebo projektů pokusů, zda bude pokusné zvíře ponecháno naţivu. Pokusné zvíře bude usmrceno, pokud je pravděpodobné, ţe bude nadále trpět střední nebo značnou bolestí, utrpením, strachem nebo trvalým poškozením. (3) Má-li být pokusné zvíře ponecháno naţivu, musí mu uţivatel pokusných zvířat poskytnout péči a umístění přiměřené jeho zdravotnímu stavu. (4) Při výskytu nákazy s klinickými projevy onemocnění, případně úhynů, a při laboratorním průkazu nákazy přenosné ze zvířat na jiná zvířata nebo na člověka, se pokus ukončí, pokud sledování uvedených projevů není stanoveno projektem pokusů.
CELEX: 32010L0063
§ 18f
Vypuštění pokusných zvířat do volné přírody a umístění pokusných zvířat do chovu
(1) Pokusná zvířata, která byla nebo měla být pouţita k pokusům, mohou být umístěna do zájmového chovu nebo vrácena do vhodného přírodního stanoviště či chovu odpovídajícího danému druhu pokusných zvířat, pokud
a) to umoţňuje zdravotní stav pokusného zvířete,
b) není ohroţeno veřejné zdraví, zdraví zvířat ani ţivotní prostředí,
c) byla přijata vhodná opatření, na základě kterých budou pokusnému zvířeti zajištěny dobré ţivotní podmínky, a
d) pokud to není v rozporu s právními předpisy upravujícími ochranu přírody a krajiny
2e) 2a)
a obchodování s ohroţenými druhya myslivosti nebo rybářství. (2) Chovatelé pokusných zvířat, dodavatelé pokusných zvířat a uţivatelé pokusných zvířat, od nichţ mají být pokusná zvířata umístěna do zájmového chovu, musí uplatňovat reţim pro umístění zvířat do zájmového chovu, který zajišťuje socializaci těchto zvířat. Pokud to je vhodné, musí osoby uvedené ve větě první zavést v případě zvířat ţijících ve volné přírodě program rehabilitace před jejich navrácením do jejich přírodních stanovišť.“.
CELEX: 32010L0063
69. Za § 18f se vkládá nový § 18g, který včetně nadpisu zní:
㤠18g
Metody usmrcování pokusných zvířat
(1) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen zajistit, aby pokusná zvířata byla při usmrcování vystavena co nejmenší míře bolesti, utrpení a strachu.
(2) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uţivatel pokusných zvířat je povinen zajistit, aby usmrcování pokusných zvířat prováděla v jeho zařízení osoba odborně způsobilá k navrhování pokusů nebo projektů pokusů nebo osoba odborně způsobilá k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat. V případě terénní studie však můţe osoba uvedená ve větě první pokusné zvíře usmrtit mimo zařízení.
(3) Při usmrcování pokusných zvířat pouţijí osoby uvedené v odstavci 2 následující metody
a) předávkování anestetikem,
b) upoutaný projektil,
c) oxid uhličitý,
d) zlomení vazu,
e) tupý úder do hlavy,
f) oddělení hlavy od trupu,
g) omráčení elektrickým proudem,
h) inertní plyny (Ar, N2), nebo
i) zastřelení volným projektilem odpovídající střelnou zbraní a střelivem. (4) Jiné metody, které nejsou uvedeny v odstavci 3, je moţné pouţít u pokusných zvířat, která
a) nejsou při vědomí, pokud pokusné zvíře před smrtí opět nenabude vědomí, a
b) jsou pouţívána k zemědělskému výzkumu, při němţ cíl projektu pokusů vyţaduje, aby byla pokusná zvířata chována za obdobných podmínek jako hospodářská zvířata; tato pokusná zvířata mohou být usmrcena v souladu s poţadavky stanovenými v přímo
16)
pouţitelném předpisu Evropské unie upravujícím ochranu zvířat při usmrcování. (5) Usmrcení pokusných zvířat musí být dokončeno jedním z těchto způsobů:
a) potvrzením trvalého zastavení oběhu,
b) destrukcí mozku,
c) zlomením vazu,
d) vykrvením, nebo
e) potvrzením nástupu posmrtné ztuhlosti.
(6) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů můţe v rozhodnutí o schválení projektu pokusů na základě odůvodněné ţádosti uţivatele pokusných zvířat udělit výjimky z poţadavků uvedených v odstavcích 3 aţ 5
a) s cílem povolit pouţití jiné metody za předpokladu, ţe je tato metoda na základě vědeckých poznatků povaţována za alespoň stejně humánní, nebo
b) pokud uţivatel pokusných zvířat předloţí doklady o tom, ţe je vědecky doloţeno, ţe účelu pokusu nelze dosáhnout za pouţití metody usmrcování uvedené v odstavcích 3 nebo 4. (7) Odstavce 2 aţ 5 se nevztahují na případy, kdy je třeba pokusné zvíře usmrtit za mimořádných okolností z důvodu ochrany zvířat proti týrání, veřejného zdraví, veřejného pořádku a bezpečnosti, zdraví zvířat nebo ţivotního prostředí. (8) Metody usmrcování jednotlivých druhů pokusných zvířat podle odstavce 3 stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“.
CELEX: 32010L0063 70. V § 19 odst. 1 písmeno c) zní: „c) státní orgány příslušné ke schvalování projektů pokusů,“.
CELEX: 32010L0063
71. § 20 včetně nadpisu zní:
㤠20
Ministerstvo
(1) Ministerstvo
a) projednává, koordinuje a kontroluje plnění úkolů ochrany hospodářských zvířat, pokusných zvířat, zvířat v zájmových chovech a volně ţijících zvířat, včetně zvířat v zoologických zahradách, a předkládá příslušným státním orgánům návrhy na nezbytná opatření,
b) spolupracuje s ostatními ústředními orgány státní správy, Akademií věd České republiky, vysokými školami a právnickými osobami zabývajícími se ochranou nebo chovem zvířat, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat,
c) schvaluje statut a jednací řád Ústřední komise pro ochranu zvířat (dále jen „ústřední komise”) a výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely,
d) plní úkoly vyplývající pro něj z přímo pouţitelného předpisu Evropské unie upravujícího
5)
ochranu zvířat během přepravy a souvisejících činnostía z přímo pouţitelného předpisu
13)
Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování,
e) ustanovuje kontaktní místa v případech, kdy je to poţadováno předpisy Evropské unie, a uveřejňuje je rovněţ ve Věstníku,
f) rozhoduje o udělení, změně nebo odnětí povolení k poráţce zvířat pro potřeby církví a náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat, a to i na základě řízení zahájeného z moci úřední,
g) rozhoduje o udělení, změně, pozastavení nebo odnětí oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat a k pouţívání pokusných zvířat, a to i na základě řízení zahájeného z moci úřední,
h) jmenuje a odvolává posuzovatele ve správním řízení o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat a k uţívání pokusných zvířat; metodicky řídí, kontroluje, organizačně a materiálně zabezpečuje činnost posuzovatelů,
i) na úseku ochrany pokusných zvířat zasílá Evropské komisi (dále jen „Komise“) informace o uplatňování § 15g, § 16a odst. 2 a 3, § 16b, § 16c, § 17c odst. 4, § 17f, § 20b odst. 2 písm. b) a § 22 odst. 1 písm. s), a to do 10. listopadu 2018 a poté kaţdých 5 let; kaţdoročně shromaţďuje a zveřejňuje statistické informace o pouţívání pokusných zvířat k pokusům, včetně informací o skutečné závaţnosti pokusů a původu a druzích subhumánních primátů, kteří byli k pokusům pouţiti, tyto statistické informace předkládá Komisi do 10. listopadu 2015 a poté kaţdý rok; předkládá kaţdý rok Komisi podrobné informace o výjimkách udělených podle § 18g odst. 6,
j) stanoví osobu, která zajistí od chovatelů sběr a vědecky podloţenou objektivní a srovnatelnou analýzu údajů zaloţených na sledování reprezentativního vzorku hejn kuřat chovaných na maso, poráţených během období o délce minimálně 1 roku, a předloţí tuto analýzu ministerstvu,
1b)
k) vydává písemné vyjádření ve schvalovacím řízení zoologických zahrad.
(2) Ministerstvo dále
a) můţe udělit, pozastavit nebo odejmout akreditaci školicím pracovištím k pořádání 1. kurzu odborné přípravy k získání osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na
úkonech souvisejících s poráţením zvířat,
2. kurzu odborné přípravy k získání osvědčení o způsobilosti k usmrcování
koţešinových zvířat,
3. odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce
silničních vozidel,
4. kurzu odborné přípravy k péči o kuřata chovaná na maso, 5. kurzu k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata, 6. odborného kurzu pro získání osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za
péči o handicapovaná zvířata,
7. kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování
pokusů a projektů pokusů a kurzu odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů,
8. kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k provádění
pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat a kurzu odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat,
9. odborného kurzu pro získání odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku
ochrany zvířat,
(dále jen „kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání“),
b) vede seznam akreditovaných školicích pracovišť a uveřejňuje ho způsobem umoţňujícím dálkový přístup,
c) jmenuje na základě návrhu školicího pracoviště lektory v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání, a to do 30 dnů ode dne doručení návrhu na jmenování lektora,
d) ve spolupráci se Státní veterinární správou provádí zkoušky pro získání odborné způsobilosti v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání,
e) jmenuje zkušební komise v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání, a to do 30 dnů ode dne doručení návrhu na jmenování zkušební komise,
f) vydává osvědčení o úspěšném sloţení zkoušky, odnímá osvědčení nebo pozastavuje jeho platnost,
g) vede seznam osob, kterým vydalo osvědčení,
h) vede seznam osob, kterým vydalo osvědčení školicí pracoviště,
i) provádí kontroly školicích pracovišť, zejména jejich činnosti a úrovně kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání.
(3) Ustanovení odstavce 2 písm. c) aţ g) se nevztahují na kurz k péči o prasata, kurz odborné přípravy k získání osvědčení o způsobilosti k usmrcování koţešinových zvířat a kurz odborné přípravy k získání osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat.
(4) Ministerstvo ve správním řízení podle odstavce 1 písm. g) rozhodne nejdéle do 120 dnů ode dne zahájení řízení. Poţádá-li ţadatel, kterému jiţ bylo vydáno rozhodnutí podle odstavce 1 písm. g), o vydání dalšího rozhodnutí, které má na předchozí rozhodnutí navazovat, rozhodnutí nezanikne, dokud o ţádosti není pravomocně rozhodnuto. Ţádost je nutné podat minimálně 60 dnů přede dnem uplynutí platnosti vydaného rozhodnutí, jinak předchozí rozhodnutí zanikne uplynutím doby v něm stanovené.“.
CELEX: 32009R1099, 32010L0063, 32008L0120, 32005R001, 32007L0043
72. Za § 20 se vkládají nové § 20a a 20b, které včetně nadpisů znějí:
㤠20a
Změna, pozastavení nebo odnětí oprávnění nebo povolení udělených ministerstvem
(1) Ministerstvo můţe z moci úřední oprávnění nebo povolení udělená podle § 20 odst. 1 změnit, pozastavit nebo odejmout, pokud ten, komu bylo oprávnění nebo povolení uděleno, nedodrţuje podmínky stanovené zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení, přímo pouţitelnými předpisy Evropské unie nebo těmito oprávněními nebo povoleními. (2) Změna, pozastavení nebo odnětí oprávnění udělených podle § 20 odst. 1 písm. g) nesmí mít nepříznivý vliv na ţivotní podmínky pokusných zvířat, která jsou v zařízení umístěna. V rozhodnutí o změně, pozastavení nebo odnětí oprávnění k chovu pokusných zvířat, oprávnění k dodávce pokusných zvířat a oprávnění k pouţívání pokusných zvířat podle § 20 odst. 1 písm. g) ministerstvo stanoví, je-li to nezbytné, způsob zabezpečení další péče o pokusná zvířata chovaná chovatelem pokusných zvířat, dodávaná dodavatelem pokusných zvířat nebo pouţívaná uţivatelem pokusných zvířat. (3) Ministerstvo můţe oprávnění nebo povolení udělená podle § 20 odst. 1 změnit nebo odejmout na ţádost ţadatele. Bylo-li oprávnění nebo povolení uděleno jiné osobě, musí ţadatel doloţit, ţe je oprávněným z tohoto povolení nebo oprávnění. (4) Platnost oprávnění nebo povolení udělených podle § 20 odst. 1 zaniká
a) uplynutím doby, na kterou byla udělena,
b) zánikem zařízení, ve kterém měla být prováděna povolená činnost,
c) zánikem právnické osoby nebo smrtí fyzické osoby anebo jejím prohlášením za mrtvou.
CELEX: 32010L0063
§ 20b
Výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely
(1) Ministerstvo zřizuje výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Tento výbor není součástí ústřední komise. (2) Výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely
a) poskytuje bezplatně státním orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů a za úplatu odborným komisím podle § 15g poradenství, pokud jde o získání, chov a umístění pokusných zvířat, péči o ně a pouţívání pokusných zvířat k pokusům, a zaručuje, ţe jsou sdíleny osvědčené postupy,
b) na úseku ochrany pokusných zvířat přijímá za účelem zamezení opakování pokusů od ostatních členských států Evropské unie údaje, které vznikají při pokusech uznaných právními předpisy Evropské unie, pokud není třeba provést v souvislosti s těmito údaji další pokusy pro účely ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti nebo ţivotního prostředí, a předává je státním orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů, kontaktnímu místu, případně odborným komisím podle § 15g,
c) zpracovává a odevzdává ministerstvu nejpozději do 30. září 2018, a poté kaţdých 5 let vţdy do 30. září, zprávu s uvedením informací o uplatňování písmene b).
(3) Výbory pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely členských států Evropské unie si vyměňují informace o fungování odborných komisí podle § 15g a o provádění hodnocení projektů pokusů a sdílejí osvědčené postupy. (4) Předsedu a členy výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely jmenuje a odvolává ministr zemědělství. Na jmenování členem výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely není právní nárok. Ministr zemědělství můţe jmenovat členem výboru osobu, která
a) je lékařem, veterinárním lékařem nebo osobou s jiným vysokoškolským vzděláním v oblasti biologických oborů, která se během studia nebo postgraduálního studia prokazatelně seznámila s metodami chovu a práce na pokusných zvířatech, s jejich ochranou, s vyhledáváním a pouţíváním alternativních metod,
b) má osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů, a
c) předloţí 1. přehled o své odborné činnosti a publikační činnosti, a 2. doklad o minimálně 5 letech odborné praxe při vyuţívání pokusných zvířat
k vědeckým účelům, a to za posledních 10 let.
(5) Další podrobnosti o sloţení a způsobu činnosti výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely stanoví statut a jednací řád výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely.“.
CELEX: 32010L0063
73. V § 21 odst. 1 se slova „, Společností pro vědu o laboratorních zvířatech“ zrušují.
5)
74. V § 22 odst. 1 písm. b) se za slova „Evropské unie“ vkládají slova „upravujících ochranu zvířat během přepravy a souvisejících činností a z přímo pouţitelného předpisu
13)
Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování“.
CELEX: 32005R0001, 32009R1099
75. V § 22 odst. 1 písm. c) se slova „povolují uţití jiných postupů utrácení zvířat (§ 5h odst.
4) a“ zrušují a slova „§ 5 odst. 4“ se nahrazují slovy „§ 5i odst. 3“.
CELEX: 32009R1099
76. V § 22 odst. 1 písm. g) se za slovo „vydávají“ vkládají slova „, pozastavují a odnímají“.
CELEX: 32005R0001 77. V § 22 odst. 1 písm. k) se slova „§ 5 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 5f“.
CELEX: 32009R1099
78. V § 22 odst. 1 písm. l) se slova „ukládají nápravná opatření chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám“ nahrazují slovy „mohou vydávat v případě porušení právních předpisů na úseku ochrany zvířat proti týrání rozhodnutí o závazném pokynu k odstranění zjištěných nedostatků; v tomto rozhodnutí stanoví, jaká právní povinnost byla porušena, jakým způsobem a v jaké lhůtě mají být zjištěné nedostatky odstraněny, a kontrolují odstranění těchto nedostatků“.
CELEX: 32010L0063
79. V § 22 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena q) aţ s), která znějí: „q) plní úkoly spojené s depopulací stanovené v čl. 18 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování,
r) plní úkoly stanovené v čl. 22 odst. 1 písm. a), b) a e) nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování,
s) vykonávají pravidelný dozor nad plněním povinností stanovených chovatelům pokusných zvířat, dodavatelům pokusných zvířat a uţivatelům pokusných zvířat, při výkonu dozoru přizpůsobují četnost kontrol výsledkům analýzy rizik u kaţdého zařízení s přihlédnutím k počtu a druhu umístěných pokusných zvířat, dosavadnímu dodrţování právních předpisů chovatelem pokusných zvířat, dodavatelem pokusných zvířat a uţivatelem pokusných zvířat, počtu a typům projektů pokusů prováděných daným uţivatelem pokusných zvířat a veškerým informacím, které by mohly ukazovat na nedodrţení tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení; kontroly se provádějí kaţdoročně alespoň u třetiny uţivatelů pokusných zvířat v souladu s analýzou rizik podle tohoto písmene, v případě subhumánních primátů jsou chovatelé pokusných zvířat, dodavatelé pokusných zvířat a uţivatelé pokusných zvířat kontrolováni alespoň jednou ročně; přiměřený počet kontrol se provádí bez předchozího upozornění; záznamy o všech inspekcích se uchovávají po dobu nejméně 5 let.“.
CELEX: 32010L0063, 32009R1099
5b)“
80. V § 22 odst. 2 písm. c) se za slova „Evropské unievkládají slova „upravujících ochranu zvířat během přepravy a souvisejících činností a z přímo pouţitelného předpisu
13)
Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování“.
CELEX: 32005R0001, 32009R1099
81. V § 22 odst. 2 písm. d) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.
82. V § 22 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena i) a j), která znějí:
„i) plní úkoly podle čl. 13 odst. 3 aţ 5 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování,
j) zpracuje a odevzdá ministerstvu nejpozději do 30. září 2018, a poté zpracovává a odevzdává kaţdý rok vţdy do 30. září, zprávu s uvedením informací o uplatňování odstavce 1 písm. s).“.
CELEX: 32009R1099, 32010L0063
83. § 23 včetně nadpisu zní:
㤠23
Státní orgány příslušné ke schvalování projektů pokusů
(1) Státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů je ústřední orgán státní správy věcně příslušný podle předmětu činnosti uţivatele pokusných zvířat podle zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Jedná-li se
a) o pokusy na volně ţijících zvířatech, je státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů Ministerstvo ţivotního prostředí, s výjimkou pouţití pokusných zvířat v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání,
b) o pouţití pokusných zvířat v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání, je státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů ministerstvo,
c) o pokusy prováděné veřejnou výzkumnou institucí Akademie věd České republiky, je státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů Akademie věd České republiky.“.
84. Za § 23 se vkládá nový § 23a, který včetně poznámky pod čarou č. 22 zní:
㤠23a
Úkoly státních orgánů příslušných ke schvalování projektů pokusů
(1) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů
a) rozhoduje o schválení nebo neschválení projektu pokusů z hlediska jeho souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy vydanými k jeho provedení, a o změně, pozastavení nebo odnětí rozhodnutí o schválení projektu pokusů,
b) zpracovává a odevzdává ministerstvu nejpozději do 28. února roku následujícího souhrnnou zprávu o činnosti uţivatelských zařízení, pro která jsou státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů, za kalendářní rok včetně statistických tabulek, jejichţ vzor stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem, s uvedením 1. identifikace uţivatele pokusných zvířat, označení rozhodnutí o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat a doby jeho platnosti, 2. jména, popřípadě jmen, příjmení a čísel osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů členů odborné komise podle § 15g, 3. počtu projednaných a z toho doporučených projektů pokusů s označením účelů pokusů uvedených v § 18 odst. 1, 4. evidence počtu pokusných zvířat pouţitých pro pokusy a počtu a druhu provedených pokusů, včetně informací o skutečné závaţnosti pokusů a původu a druzích subhumánních primátů, kteří byli k pokusům pouţiti, 5. podrobných informací o výjimkách udělených podle § 18g odst. 6, 6. dalších údajů stanovených dohodami Rady Evropy na úseku ochrany pokusných zvířat, prováděcím právním předpisem nebo poţadovaných ministerstvem,
c) zpracuje a odevzdá ministerstvu nejpozději do 30. září 2018, a poté zpracovává a odevzdává kaţdých 5 let vţdy do 30. září, souhrnnou zprávu s uvedením informací o uplatňování § 15g, § 16a odst. 2 a 3, § 16b, § 16c, § 17c odst. 4 a § 17f.
(2) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů neschválí ty projekty pokusů, které neobdrţely příznivé hodnocení projektu pokusů podle § 16b.
2e)
(3) Místně příslušný orgán ochrany přírodypodle místa, kde má být proveden pokus na volně ţijících zvířatech, se na ţádost uţivatele pokusných zvířat vyjadřuje k projektům pokusů na jedincích druhů volně ţijících zvířat. Jeho vyjádření je pro státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů závazné.
(4) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů, který povolil ve svém rozhodnutí pokus podle § 17c odst. 5 nebo 6 nebo podle § 18c odst. 4, o něm neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy, přičemţ své rozhodnutí odůvodní a poskytne důkazy
22)
o situaci odůvodňující jeho rozhodnutí, na jejichţ základě bylo rozhodnutí vydáno.
(5) Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů učiní potřebná opatření, aby měl k plnění úkolů podle odstavce 1 poradce z kruhu odborníků s osvědčením o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů, osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo s kvalifikací podle § 26, kteří ustaví rezortní odbornou komisi pro schvalování projektů pokusů. Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů si v kaţdém řízení o schválení projektu pokusů vyţádá stanovisko rezortní odborné komise pro schvalování projektů pokusů. __________________ 22) Čl. 55 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU.“.
CELEX: 32010L0063
85. V § 24 se odstavce 3 a 4 zrušují.
86. V § 24a odst. 1 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a § 28b a o předběţné náhradní péči podle § 28c, včetně náhrady nákladů za toto opatření“.
87. V § 24a odst. 3 se slova „1 rok“ nahrazují slovy „3 roky“.
88. V § 24a odstavec 4 zní: „(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen projednat všechny podněty podané podle § 22 odst. 1 písm. m), písemně vyrozumět příslušnou krajskou veterinární správu do 1 měsíce od podání podnětu o učiněných opatřeních a po vydání rozhodnutí jej bezodkladně zaslat příslušné krajské veterinární správě; to platí i v případech, kdy nebylo správní řízení zahájeno na základě podnětu příslušné krajské veterinární správy s výjimkou řízení o správním deliktu spočívajícím v porušení povinnosti učinit opatření proti úniku zvířete. Totéţ platí pro rozhodnutí vydaná v řízení o odvolání, v přezkumném řízení a při obnově řízení a vydání nového rozhodnutí.“.
89. V § 25 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „při akreditačním řízení týkajícím se osoby provozující uţivatelské zařízení a při řízení o vydání osvědčení osobě provozující chovné nebo dodavatelské zařízení“ nahrazují slovy „ve správním řízení o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k pouţívání pokusných zvířat“.
CELEX: 32010L0063
90. V § 25 odst. 1 písm. a) se slova „chovných, dodavatelských a uţivatelských“ zrušují a za slovo „zařízení“ se vkládají slova „chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uţivatele pokusných zvířat“.
CELEX: 32010L0063
91. V § 25 se doplňují odstavce 7 aţ 9, které znějí: „(7) Účelně vynaloţenými náklady podle odstavce 6 se rozumí náklady na přepravu zvířete, náklady na krmivo, na veterinární péči, na léky a zdravotnický materiál a ostatní podle zdravotního stavu zvířete, mzdové a obdobné náklady na zabezpečení potřebné péče nebo náhradní péče o zvíře. Ţádost o úhradu účelně vynaloţených nákladů spojených se zajištěním péče o zvíře podle odstavce 6 se podává vţdy nejpozději do 3 měsíců od ukončení péče o zvíře ministerstvu. V případě péče o zvíře, která trvá déle neţ 3 měsíce, je moţné poţádat o zálohu na úhradu nákladů za uplynulé období. Ministerstvo můţe poskytnout přiměřenou zálohu na doloţené účelně vynaloţené náklady. Po ukončení péče o zvíře, na kterou byla vyplacena záloha, se podává ţádost o úhradu účelně vynaloţených nákladů spojených se zajištěním péče o zvíře podle odstavce 6. (8) Ţádost o úhradu účelně vynaloţených nákladů spojených se zajištěním péče o zvíře podle odstavce 6 se podává na formuláři, jehoţ vzor uveřejní ministerstvo způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Ţádost obsahuje kromě obecných náleţitostí stanovených správním řádem také
a) celkovou výši účelně vynaloţených nákladů,
b) osobní údaje a adresu bydliště nebo identifikační údaje vlastníka zvířete, popřípadě téţ osobní údaje a adresu bydliště nebo identifikační údaje chovatele zvířete, pokud zvíře chová osoba odlišná od vlastníka zvířete,
c) osobní údaje a adresu bydliště nebo identifikační údaje osoby zajišťující péči o zvíře. (9) Přílohou ţádosti o úhradu účelně vynaloţených nákladů spojených se zajištěním péče o zvíře podle odstavce 6 musí být
a) identifikace zvířete nebo zvířat, na které je poţadována úhrada účelně vynaloţených nákladů,
b) odůvodnění ţádosti, včetně uvedení skutečnosti, který orgán a z jakého důvodu zajistil péči o zvíře,
c) doklad o skutečnosti, ţe chovatel nemůţe zabezpečit péči o zvíře, zejména potvrzení o hospitalizaci nebo potvrzení o nástupu výkonu trestu odnětí svobody,
d) protokol o předání zvířete do péče,
e) smlouva o zajištění péče o zvíře, byla-li uzavřena,
f) doklad o účelně vynaloţených nákladech, včetně finanční rozvahy zdůvodňující výši poţadované náhrady nákladů,
g) doklad o oprávnění jednat jménem ţadatele.“.
92. V § 26 odst. 1 se slova „veterinárního směru“ nahrazují slovy „v oblasti veterinárního lékařství a hygieny“.
93. V § 26 odst. 2 se za slovo „pracoviště,“ vkládají slova „poţadavky na nejvyšší dosaţené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání,“ a slova „, podmínky a způsob vydávání osvědčení“ se zrušují.
94. Za § 26 se vkládají nové § 26a aţ 26c, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 23 znějí:
㤠26a
Akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání
(1) Kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání mohou pořádat pouze školicí pracoviště, která k tomu jsou akreditována ministerstvem a splňují podmínky stanovené tímto zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení a přímo pouţitelným předpisem Evropské unie na úseku ochrany zvířat proti týrání. Akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání je nepřevoditelná a nepřechází na právní nástupce. Pověřením se podle přímo
23)
pouţitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcovánírozumí akreditace podle tohoto ustanovení. (2) Školicí pracoviště musí zaslat ministerstvu ţádost o akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání. Ţádost obsahuje kromě obecných náleţitostí stanovených správním řádem také název kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání, který hodlá školicí pracoviště pořádat. (3) Kromě náleţitostí uvedených v odstavci 2 jsou součástí ţádosti o akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání
a) oprávnění ke vzdělávací činnosti nebo doklad o tom, ţe školicí pracoviště má v předmětu činnosti vzdělávání,
b) přehled dosavadní činnosti školicího pracoviště v oblasti vzdělávání,
c) doklady o dostatečném technickém, materiálním a organizačním zabezpečení kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání, zejména adresy budov, ve kterých budou vzdělávací programy uskutečňovány, údaje o počtu a kapacitě učeben a údaje o technickém vybavení učeben,
d) vyplněné dotazníky odborných lektorů s uvedením jejich jména, popřípadě jmen, příjmení a titulu, údaje o jejich nejvyšším dosaţeném vzdělání, údaje o jejich praxi od ukončení nejvyššího dosaţeného vzdělání, nejdéle však za posledních 10 let, přehled o jejich odborné a případně i publikační činnosti, doklad o jejich způsobilosti k lektorské činnosti, například osvědčení o absolvování kurzu a doklady o jejich odborné způsobilosti v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem,
e) písemný souhlas lektora s jeho účastí v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání a jeho souhlas s uveřejněním osobních údajů v ţádosti o akreditaci,
f) program kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání, tedy podrobný rozpis obsahu a rozsahu jednotlivých přednášených témat, rozvrh hodin,
g) způsob zajištění zpětné vazby od absolventů kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání,
h) rozhodnutí o udělení oprávnění uţivatele pokusných zvířat, pokud jsou v rámci kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání pouţívána ţivá zvířata; toto rozhodnutí musí být vydáno školicímu pracovišti nebo jiné osobě, v jejímţ zařízení se kurz na úseku ochrany zvířat bude konat. (4) Na udělení akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání není právní nárok. Ministerstvo můţe akreditaci udělit, pokud školicí pracoviště
a) předloţí a řádně doloţí všechny náleţitosti uvedené v odstavcích 2 a 3,
b) má náleţitou způsobilost, personální obsazení a vybavení pro pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání. (5) Ministerstvo můţe akreditace udělené podle odstavce 1 změnit nebo odejmout na ţádost školicího pracoviště. Ministerstvo můţe z moci úřední akreditace udělené podle odstavce 1 změnit nebo odejmout, pokud ten, komu byla akreditace udělena
a) nejméně po dobu 2 let neuspořádá kurz na úseku ochrany zvířat proti týrání, k jehoţ pořádání mu byla udělena akreditace,
b) nedodrţuje při pořádání kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání podmínky stanovené zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení, přímo pouţitelnými předpisy Evropské unie nebo v rozhodnutí o udělení akreditace. V případě změny lektora v kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání je školicí pracoviště povinno poţádat o změnu akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání. Lektor neuvedený v akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání můţe vyučovat v kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání, aţ po změně akreditace. (6) Zjistí-li ministerstvo při kontrole nedostatky při uskutečňování kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání, vyzve školicí pracoviště, aby v přiměřené lhůtě zjednalo nápravu. Nezjedná-li toto školicí pracoviště ve stanovené lhůtě nápravu, ministerstvo mu akreditaci odejme.
CELEX: 32009R1099
§ 26b
Poţadavky na školicí pracoviště, která hodlají pořádat nebo pořádají kurzy na úseku
ochrany zvířat proti týrání
(1) Kromě poţadavků na školicí pracoviště, která hodlají pořádat nebo pořádají kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání, uvedených v § 26a, musí tato školicí pracoviště splňovat poţadavky uvedené v odstavcích 2 aţ 6. (2) Kurz odborné přípravy pro získání osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat pořádá střední nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem v oblasti veterinářství nebo právnická osoba, která provádí usmrcování zvířat nebo sdruţuje osoby, které provádějí usmrcování zvířat.
(3) Kurz odborné přípravy k péči o kuřata chovaná na maso pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o kuřata chovaná na maso pořádá střední nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem v oblasti veterinářství nebo chovatelství nebo právnická osoba, která se zabývá chovem kuřat chovaných na maso nebo sdruţuje osoby, které chovají kuřata chovaná na maso, nebo jiná osoba, která splňuje zákonem stanovené poţadavky. (4) Kurz k péči o prasata pro získání osvědčení k péči o prasata pořádá střední nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem v oblasti veterinářství nebo chovatelství nebo právnická osoba, která se zabývá chovem prasat nebo sdruţuje osoby, které chovají prasata, nebo jiná osoba, která splňuje zákonem stanovené poţadavky. (5) Kurzy odborné přípravy na úseku ochrany pokusných zvířat proti týrání pořádá vysoká škola, které bylo vydáno rozhodnutí o udělení oprávnění uţivatele pokusných zvířat; to platí i v případě, kdy při výuce v kurzu odborné přípravy na úseku ochrany pokusných zvířat proti týrání nejsou pouţívána ţivá pokusná zvířata. (6) Kurz odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání pořádá vysoká škola s akreditovaným studijním programem v oblasti veterinárního lékařství a hygieny.
§ 26c
Podmínky pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání a uznávání kvalifikace
(1) Školicí pracoviště je povinno při pořádání kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání dodrţovat podmínky stanovené tímto zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení, přímo pouţitelnými předpisy Evropské unie nebo akreditací. (2) Kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání není moţno pořádat formou dálkového studia nebo samostudia. (3) Kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání, při kterých se provádí manipulace se zvířaty, smí pořádat pouze školicí pracoviště, které v ţádosti o akreditaci doloţilo rozhodnutí o udělení oprávnění uţivatele pokusných zvířat, které bylo vydáno tomuto školicímu pracovišti nebo jiné osobě, v jejímţ zařízení se bude kurz na úseku ochrany zvířat proti týrání konat. Toto rozhodnutí musí být účinné ke dni konání kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání. (4) Lektorem v kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání můţe být pouze osoba, která je uvedena v akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 26a. (5) Školicí pracoviště smí umoţnit vykonání zkoušky v kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů pouze lékařům, veterinárním lékařům a osobám s jiným vysokoškolským vzděláním v oblasti biologických oborů. Školicí pracoviště je povinno vyţádat si od účastníka kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů kopii vysokoškolského diplomu a účastník uvedeného kurzu je povinen tuto kopii předloţit. Školicí pracoviště je povinno posuzovat, zda doklad o dosaţeném vzdělání odpovídá poţadavkům stanoveným v § 15d odst. 3. (6) Školicí pracoviště smí umoţnit vykonání zkoušky v odborném kurzu pro získání odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat pouze odborným pracovníkům s vysokoškolským vzděláním v oblasti veterinárního lékařství a hygieny. Školicí pracoviště je povinno vyţádat si od účastníka odborného kurzu pro získání odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat kopii vysokoškolského diplomu a účastník uvedeného kurzu je povinen tuto kopii předloţit. Školicí pracoviště je povinno posuzovat, zda doklad o dosaţeném vzdělání odpovídá poţadavkům stanoveným v § 26 odst. 1. (7) Zkušební komise můţe vyloučit ze zkoušky účastníka kurzu, který v průběhu zkoušky pouţije nedovolené pomůcky nebo průběh zkoušky jinak váţně narušuje. (8) Školící pracoviště vydává osvědčení o úspěšném sloţení zkoušky, nestanoví-li zákon jinak. Školicí pracoviště je povinno, není-li dále uvedeno jinak, zaslat seznam účastníků kurzu s uvedením osobních údajů a čísla příslušného osvědčení do 7 dnů ode dne konání kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání ministerstvu. (9) Při uznávání kvalifikace získané v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci se
4d)
postupuje podle zvláštního právního předpisu o uznávání odborné kvalifikace. Pokud
4d)
uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci podle jiného právního předpisupouze částečně, můţe uchazeč skládat rozdílovou zkoušku před zkušební komisí. U rozdílové zkoušky není uchazeč zkoušen z těch oblastí, ve kterých mu byla uznána odborná kvalifikace. ____________________ 23) Čl. 21 odst. 2 nařízení Rady (ES) 1099/2009.“.
95. V § 27 odst. 1 písm. e) se slova „odst. 6“ nahrazují slovy „odst. 3“.
96. V § 27 odst. 1 se za písmeno f) vkládají nová písmena g) a h), která znějí: „g) usmrtí zvíře při domácí poráţce v rozporu s § 5h,
h) usmrtí rybu v rozporu s § 5i odst. 1, 2 nebo 4,“.
Dosavadní písmena g) aţ k) se označují jako písmena i) aţ m).
97. V § 27 odst. 1 písmeno j) zní: „j) provede pokus nebo projekt pokusů bez osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů podle § 15d odst. 3 nebo bez osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů podle § 15e odst. 1, “.
CELEX: 32010L0063 98. V § 27 odst. 1 se za písmeno j) vkládají nová písmena k) aţ n), která znějí: „k) provede pokus na pokusném zvířeti, pečuje o pokusné zvíře nebo usmrtí pokusné zvíře, aniţ k tomu získala osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat podle § 15d odst. 4 nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat podle § 15e odst. 2,
l) provede nebo přikáţe provést projekt pokusů nebo pokus bez předchozího schválení státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů podle § 16,
m) odchytí zvíře ve volné přírodě, které má být pouţito k pokusům, aniţ splňuje podmínky stanovené v § 17d odst. 3,
n) usmrtí pokusné zvíře v rozporu s poţadavky stanovenými v § 18g odst. 3, 4 nebo 5,“.
CELEX: 32010L0063
Dosavadní písmena k) aţ m) se označují jako písmena o) aţ q).
99. V § 27 odst. 1 písmeno o) zní: „o) neposkytne součinnost podle § 25 odst. 2, nesplní povinnost předvést zvíře nebo jinak maří výkon oprávnění osob uvedených v § 25 odst. 1,“.
100. V § 27 odst. 1 se za písmeno o) vkládá nové písmeno p), které zní: „p) pořádá kurz na úseku ochrany zvířat proti týrání bez akreditace podle § 26a odst. 1,“.
Dosavadní písmena p) a q) se označují jako písmena q) a r).
101. V § 27 odst. 2 písm. a) se slova „stanovené v § 7a odst. 6“ nahrazují slovy „stanovenou v § 7a odst. 1“.
102. V § 27 odst. 3 se na konci písmene i) slovo „nebo“ zrušuje.
103. V § 27 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) a l), která znějí: „k) nezajistí poţadavky podle § 12f odst. 1, nebo
l) nevede záznamy podle § 12f odst. 4.“.
CELEX: 32008L0120
104. V § 27 odstavec 4 zní: „(4) Fyzická osoba se jako chovatel druhu zvířete vyţadujícího zvláštní péči dopustí přestupku tím, ţe neoznámí změnu podmínek podle § 13 odst. 8.“.
105. V § 27 odstavce 6 aţ 9 znějí: „(6) Fyzická osoba se jako pořadatel dopustí přestupku tím, ţe
a) nezajistí při veřejném vystoupení zvířat přítomnost fyzické osoby podle § 8 odst. 2,
b) neprovede oznámení podle § 8 odst. 3 písm. a) nebo c), nebo
c) neprovede poučení podle § 8 odst. 3 písm. b). (7) Fyzická osoba se jako osoba odpovědná za péči o pokusná zvířata dopustí přestupku tím, ţe nesplní povinnost podle § 15f odst. 2. (8) Vedoucí projektu pokusů se dopustí přestupku tím, ţe nesplní povinnost podle § 15f odst. 3. (9) Vedoucí projektu pokusů nebo jeho zástupce se dopustí přestupku tím, ţe se účastní na zpracování stanoviska v rozporu s § 15f odst. 4.“.
CELEX: 32010L0063
106. V § 27 se za odstavec 9 vkládají nové odstavce 10 a 11, které znějí: „(10) Fyzická osoba se jako osoba odpovědná za péči o pokusná zvířata, vedoucí projektu pokusů, jeho zástupce, nebo jiný kvalifikovaný odborník, anebo člen odborné komise podle § 15g dopustí přestupku tím, ţe není drţitelem osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů podle § 15d odst. 3 nebo osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů podle § 15e odst. 1. (11) Fyzická osoba se jako provozovatel útulku nebo záchranné stanice dopustí přestupku tím, ţe nesplní některou z povinností podle § 25 odst. 3.“ Dosavadní odstavce 10 a 11 se označují jako odstavce 12 a 13.
CELEX: 32010L0063
107. V § 27 odst. 12 písm. a) se slova „nebo k)“ nahrazují slovy „, h), i), j), k), l), n) nebo r)“.
108. V § 27 odst. 12 písm. b) se slova „nebo h)“ nahrazují slovy „nebo p)“ a slova „anebo podle odstavce 8“ se nahrazují slovy „, 8 nebo 10“.
109. V § 27 odst. 12 písm. c) se slova „písm. i) nebo j)“ nahrazují slovy „písm. m), o) nebo q)“, slova „nebo j)“ se nahrazují slovy „, j), k) nebo l)“ a slova „podle odstavce 6 písm.
d) anebo podle odstavce 9“ se nahrazují slovy „9 nebo 11“.
110. V § 27 odst. 13 se slova „nebo samostatně“ zrušují a na konci textu odstavce se doplňují slova „a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo c) propadnutí zvířete nebo zákaz chovu zvířat na dobu aţ 5 let“.
111. V nadpisu § 27a se slovo „nebo“ nahrazuje slovem „a“.
112. V § 27a odst. 1 se za písmeno d) vkládají nová písmena e) a f), která znějí: „e) usmrtí zvíře při domácí poráţce v rozporu s § 5h,
f) usmrtí rybu v rozporu s § 5i odst. 1 aţ 4,“. Dosavadní písmena e) aţ h) se označují jako písmena g) aţ j).
113. V § 27a odst. 1 se za písmeno g) vkládají nová písmena h) aţ k), která znějí: „h) chová pokusná zvířata bez oprávnění k chovu pokusných zvířat, dodává pokusná zvířata bez oprávnění k dodávce pokusných zvířat nebo pouţívá pokusná zvířata bez oprávnění k pouţívání pokusných zvířat podle § 15a odst. 1,
i) provede nebo přikáţe provést projekt pokusů nebo pokus bez předchozího schválení státním orgánem příslušným ke schvalování projektů pokusů podle § 16,
j) odchytí zvíře ve volné přírodě, které má být pouţito k pokusům, aniţ splňuje podmínky stanovené v § 17d odst. 3,
k) usmrtí pokusné zvíře v rozporu s poţadavky podle § 18g odst. 3, 4 nebo 5,“.
CELEX: 32010L0063 Dosavadní písmena h) aţ j) se označují jako písmena l) aţ n).
114. V § 27a odst. 1 písmeno l) zní: „l) neposkytne součinnost podle § 25 odst. 2, nesplní povinnost předvést zvíře nebo jinak maří výkon oprávnění osob uvedených v § 25 odst. 1,“.
115. V § 27a odst. 1 se za písmeno l) vkládá nové písmeno m), které zní: „m) pořádá kurz na úseku ochrany zvířat proti týrání bez akreditace podle § 26a odst. 1,“.
Dosavadní písmena m) a n) se označují jako písmena n) a o).
116. V § 27a odst. 2 písm. a) se slova „odst. 6, nebo“ nahrazují slovy „odst. 3,“.
117. V § 27a odst. 2 písmeno b) zní: „b) provede pokus nebo projekt pokusů bez osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů podle § 15d odst. 3 nebo bez osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů podle § 15e odst. 1, nebo“.
CELEX: 32010L0063
118. V § 27a se na konci odstavce 2 doplňuje písmeno c), které zní: „c) provede pokus na pokusném zvířeti, pečuje o pokusné zvíře nebo usmrtí pokusné zvíře, aniţ k tomu získala osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat podle § 15d odst. 4 nebo bez osvědčení o prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů podle § 15e odst. 2.“. CELEX: 32010L0063
119. V § 27a odst. 4 se na konci písmene g) a i) slovo „nebo“ zrušuje.
120. V § 27a se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) a l), která znějí: „k) nezajistí poţadavky podle § 12f odst. 1, nebo
l) nevede záznamy podle § 12f odst. 4.“.
CELEX: 32008L0120
121. V § 27a odst. 5 se na konci písmene a) doplňuje slovo „nebo“.
122. V § 27a odst. 5 se písmeno b) zrušuje. Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno b).
123. V § 27a odstavce 7 a 8 znějí: „(7) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako chovatel, který se zabývá chovem zvířat v rámci podnikatelské činnosti, anebo sdruţení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, dopustí správního deliktu tím, ţe chová psa nebo kočku v rozporu s § 7a odst. 1.
(8) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako pořadatel dopustí správního deliktu tím, ţe
a) nezajistí při veřejném vystoupení zvířat přítomnost fyzické osoby podle § 8 odst. 2,
b) neprovede oznámení podle § 8 odst. 3 písm. a) nebo d),
c) nepředloţí seznam činností se zvířaty podle § 8 odst. 3 písm. b), nebo
d) neprovede poučení podle § 8 odst. 3 písm. c).“.
124. V § 27a odst. 9 se za slova „zahájení činnosti,“ vkládají slova „nebo nevede evidenci podle § 13a odst. 3,“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „nebo poskytne nesprávné nebo neúplné informace nebo za poskytnutí informací vyţaduje úhradu v rozporu s § 13a odst. 4“.
125. V § 27a odstavce 10 aţ 16 znějí: „(10) Církev nebo náboţenská společnost se dopustí správního deliktu tím, ţe provede poráţku zvířete pro potřeby církví a náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat
a) v rozporu s rozhodnutím ministerstva o udělení povolení k poráţce zvířat pro potřeby církví a náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat, podle § 5f odst. 1,
b) bez rozhodnutí ministerstva o udělení povolení k poráţce zvířat pro potřeby církví a náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat podle § 5f odst. 1,
c) v rozporu se stanovenými veterinárními podmínkami pro provádění poráţky podle § 5f odst. 2, nebo
d) bez stanovených veterinárních podmínek pro provádění poráţky podle § 5f odst. 2.
CELEX: 32009R1099
12)
(11) Provozovatel podnikuse dopustí správního deliktu tím, ţe
a) nezajistí, aby usmrcování zvířat prováděla osoba podle § 5a odst. 1 nebo 4,
b) nezajistí, aby se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat podílela osoba, která získala osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat, nebo která má kvalifikaci povaţovanou za rovnocennou tomuto osvědčení, nebo která má kvalifikaci podle § 5a odst. 1,
c) nevede anebo neuchovává záznamy podle § 5a odst. 6, nebo
d) v rozporu s § 5a odst. 3 nezajistí v průběhu výuky k získání kvalifikace, která je povaţována za rovnocennou osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících při poráţení zvířat, odborný dohled.
CELEX: 32009R1099
(12) Chovatel, který jako podnikatel chová koţešinová zvířata, se dopustí správního deliktu tím, ţe
a) v rozporu s § 5c odst. 1 neoznámí, kdy mají být zvířata usmrcena, nebo
b) nevede nebo neuchovává záznamy podle § 5c odst. 5.
CELEX: 32009R1099
(13) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat nebo uţivatel pokusných zvířat dopustí správního deliktu tím, ţe
a) v rozporu s § 15a odst. 4 neoddělí zařízení určené k chovu a dodávce pokusných zvířat od zařízení určeného k pouţívání pokusných zvířat,
b) neohlásí bez zbytečného odkladu změnu údajů uvedených v rozhodnutí o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k pouţívání pokusných zvířat podle § 15b odst. 6,
c) v rozporu s § 15b odst. 7 provede významnou změnu struktury nebo funkce zařízení k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k pouţívání pokusných zvířat, která by mohla nepříznivě ovlivnit ţivotní podmínky pokusných zvířat, provede změnu místa, kde jsou prováděny činnosti s pokusnými zvířaty, rozšíření druhů činností nebo zvýšení počtu chovaných, dodávaných nebo uţívaných druhů pokusných zvířat, bez nového rozhodnutí o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k pouţívání pokusných zvířat,
d) nezabezpečí, aby péči o pokusná zvířata vykonávaly osoby podle § 15d odst. 1,
e) v rozporu s § 15d odst. 5 nezajistí nad osobami, které provádějí úkony podle § 15d odst. 2 písm. b), c) nebo d) dohled, dokud neprokáţí poţadovanou kvalifikaci,
f) v rozporu s § 15d odst. 6 nevede záznamy nebo neuchovává dokumentaci,
g) v rozporu s § 15f odst. 1 nemá v daném místě osobu odpovědnou za péči o pokusná zvířata,
h) v rozporu s § 15f odst. 5 neurčí určeného veterinárního lékaře nebo kvalifikovaného odborníka,
i) v rozporu s § 15g odst. 1 nezřídí odbornou komisi podle § 15g, nebo nezajistí podmínky pro řádný výkon činnosti této komise nebo nesplní podmínky podle § 15g odst. 2 nebo 3,
j) nevede nebo neuchovává záznamy nebo je neposkytne příslušnému orgánu ochrany zvířat podle § 15g odst. 6,
k) nezajistí poţadavky na zařízení, prostory a vybavení podle § 17,
l) nezajistí poţadavky na péči a umístění pokusných zvířat podle § 17a odst. 1, 2 nebo 4,
m) nevede záznamy podle § 17g odst. 1 nebo tyto záznamy v rozporu s § 17g odst. 2 neuchovává nebo neposkytne příslušnému orgánu ochrany zvířat,
n) nevede záznamy nebo dokumentaci podle § 17h odst. 1 nebo tyto záznamy nebo dokumentaci v rozporu s § 17h odst. 2 neuchovává nebo neposkytne příslušnému orgánu ochrany zvířat, nebo je nepředá při umístění zvířete do chovu podle § 17h odst. 2,
o) neoznačí psa, kočku nebo subhumánního primáta trvale individuálním identifikačním prostředkem podle § 17h odst. 3 písm. a) nebo b), nebo nezdůvodní, proč není pokusné zvíře označeno podle § 17h odst. 3 písm. c), nebo neuchovává údaje podle § 17h odst. 4,
p) postupuje v rozporu s § 18f odst. 1, nebo
q) usmrtí pokusné zvíře v rozporu s poţadavky podle § 18g odst. 1 nebo 2 nebo nezajistí dodrţování těchto poţadavků podle § 18g odst. 1 nebo 2. (14) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako chovatel pokusných zvířat dopustí správního deliktu tím, ţe neuplatňuje strategii podle § 17c odst. 4. (15) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako dodavatel pokusných zvířat dopustí správního deliktu tím, ţe dodá pokusné zvíře v rozporu s § 15a odst. 3. (16) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako uţivatel pokusných zvířat dopustí správního deliktu tím, ţe
a) provede pokus v rozporu s § 15a odst. 2,
b) v rozporu s § 16 provede pokus mimo rámec schváleného projektu pokusů nebo v rozporu s rozhodnutím o schválení projektu pokusů,
c) v rozporu s § 16c odst. 4 neposkytne státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů všechny doklady nebo informace nezbytné k provedení zpětného posouzení,
d) neohlásí bez zbytečného odkladu státnímu orgánu příslušnému ke schvalování projektů pokusů změnu údajů uvedených v rozhodnutí o schválení projektu pokusů podle § 16e odst. 1,
e) v rozporu s § 16e odst. 2 provede významnou změnu struktury nebo funkce zařízení uţivatele pokusných zvířat, která by mohla nepříznivě ovlivnit ţivotní podmínky pokusných zvířat, provede změnu místa, kde jsou prováděny činnosti s pokusnými zvířaty, rozšíření druhů činností nebo zvýšení počtu uţívaných druhů pokusných zvířat, bez nového rozhodnutí o schválení projektu pokusů,
f) v rozporu s § 17b odst. 1 provede pokus na jedinci ohroţeného druhu zvířat, v rozporu s § 17c odst. 1, 2 nebo 3 provede pokus na subhumánním primátovi nebo lidoopovi, nebo v rozporu s § 17d odst. 1 nebo 2 provede pokus na zvířeti odchyceném ve volné přírodě,
g) neučiní kroky k minimalizaci utrpení pokusného zvířete podle § 17d odst. 4,
h) v rozporu s § 17e odst. 1 nebo 2 pouţije k pokusu opuštěné nebo toulavé zvíře,
i) pouţije k pokusu zvířata v rozporu s § 17f odst. 1 nebo 2,
j) provede pokus v rozporu s poţadavky podle § 18a,
k) provede pokus na pokusném zvířeti v rozporu s poţadavky podle § 18b,
l) provede pokus na pokusném zvířeti v rozporu s § 18c odst. 3,
m) provede pokus v rozporu s § 18d, nebo
n) nesplní některou z povinností podle § 18e odst. 3 nebo 4.“.
CELEX: 32010L0063
126. V § 27a se za odstavec 16 vkládají nové odstavce 17 aţ 19, které znějí: „(17) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel útulku nebo záchranné stanice dopustí správního deliktu tím, ţe nesplní některou z povinností podle § 25 odst. 3.
(18) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako školicí pracoviště dopustí správního deliktu tím, ţe nedodrţuje při pořádání kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání podmínky nebo nesplní některou z povinností podle § 26c odst. 1 aţ 6 nebo 8.
(19) Fyzická podnikající osoba se jako určený veterinární lékař dopustí správního deliktu tím, ţe v rozporu s § 17d odst. 4 neprohlédne pokusné zvíře nebo neučiní kroky k minimalizaci utrpení pokusného zvířete.“.
CELEX: 32010L0063
Dosavadní odstavce 17 a 18 se označují jako odstavce 20 a 21.
127. V § 27a odst. 20 písm. a) se slova „nebo h)“ nahrazují slovy „, f), g), h), i), k) nebo o)“, slova „odstavce 2 písm. b)“ se nahrazují slovy „odstavce 2 písm. b) nebo c)“, slova „nebo 15“ se nahrazují slovy „, podle odst. 13 písm. c) nebo q)“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, b), e), f), g), i) aţ m)“.
128. V § 27a odst. 20 písm. b) se za slova „odstavce 1 písm. a)“ vkládají slova „nebo m)“, slova „odstavce 8 písm. a) aţ c)“ se nahrazují slovy „odstavce 8“, za slova „odstavce 11 písm. a)“ se vkládají slova „, b) nebo d)“, slova „odstavce 13 písm. a) nebo b)“ se nahrazují slovy „odstavce 13 písm. d), g), k) nebo l)“ a slova „odstavce 14 písm. a) anebo odstavce 16 písm. b) aţ f)“ se nahrazují slovy „odstavce 15, odstavce 16 písm. h) nebo n), podle odstavce 18 anebo podle odstavce 19“.
129. V § 27a odst. 20 písm. c) se slova „odstavce 1 písm. f) nebo g)“ nahrazují slovy „odstavce 1 písm. j), l) nebo n)“, slova „odstavce 4 písm. a) aţ f) nebo j)“ se nahrazují slovy „odstavce 4 písm. a) aţ f), j), k) nebo l)“, slova „podle odstavce 8 písm. d),“ se zrušují, slova „odstavce 11 písm. b)“ se nahrazují slovy „odstavce 11 písm. c)“, slova „odstavce 13 písm. c) nebo d) anebo podle odstavce 14 písm. b)“ se nahrazují slovy „odstavce 13 písm. a), b), e), f), h), i), j), m) aţ p), podle odstavce 14, podle odstavce 16 písm. c) nebo d) anebo podle odstavce 17“.
130. V § 27a odstavec 21 zní: „(21) Spolu s pokutou lze za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) nebo podle odstavce 16 písm. b), e), f), g), i), j), k), l) nebo m) uloţit zákaz činnosti a za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) propadnutí zvířete nebo zákaz chovu na dobu aţ 5 let.“.
131. Za § 27a se vkládají nové § 27b a 27c, které včetně nadpisů znějí:
㤠27b
Zákaz chovu zvířat a propadnutí týraného zvířete
(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností můţe rozhodnout o uloţení zákazu chovu zvířat, jestliţe je důvodná obava, ţe pachatel správního deliktu
a) bude v týrání zvířete pokračovat, zejména, jde-li o pachatele, který byl za týrání zvířete v posledních 3 letech potrestán za správní delikt nebo odsouzen,
b) neposkytne týranému zvířeti péči, kterou vyţaduje jeho zdravotní stav, nebo
c) začne chovat další zvířata stejným způsobem, za který byl v minulosti v souvislosti s jiným zvířetem potrestán za správní delikt nebo odsouzen. (2) Propadnutí týraného zvířete můţe obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnutím uloţit, jestliţe týrané zvíře náleţí pachateli správního deliktu a je důvodná obava, ţe pachatel správního deliktu
a) bude v týrání zvířete pokračovat, zejména, jde-li o pachatele, který byl za týrání zvířete v posledních 3 letech potrestán za správní delikt nebo odsouzen, nebo
b) neposkytne týranému zvířeti péči, kterou vyţaduje jeho zdravotní stav. (3) Pokud je uloţen zákaz chovu zvířat nebo propadnutí týraného zvířete, musí obecní úřad obce s rozšířenou působností uloţit vţdy také pokutu podle tohoto zákona. Zákaz chovu zvířat nebo propadnutí týraného zvířete nelze uloţit, pokud je závaţnost správního deliktu tak nízká, ţe je pokuta, která byla zároveň uloţena, na dolní hranici sazby stanovené za daný správní delikt. (4) Vlastníkem propadlého zvířete se stává stát.
§ 27c
Zabrání týraného zvířete
(1) Nebylo-li uloţeno propadnutí týraného zvířete podle § 27b a týrané zvíře náleţí osobě, kterou nelze za správní delikt stíhat, lze rozhodnout o zabrání týraného zvířete. (2) Vlastníkem zabraného zvířete se stává stát.“.
132. V § 28 odst. 6 se slova „písm. j)“ nahrazují slovy „písm. q)“ a slova „písm. g)“ se nahrazují slovy „písm. n)“.
133. V § 28a odst. 1 písm. b) a v § 28a odst. 5 se slovo „hospodářských“ zrušuje.
134. V § 28a odst. 1 se na konci písmene c) doplňují věty „Pozastavení činnosti není zákazem činnosti. Pozastavení činnosti nezahrnuje povinnost chovatele zajistit náhradní péči o zvířata. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o ukončení pozastavení činnosti na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy, která posuzuje, zda došlo k odstranění závad.“.
135. V § 28a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí: „d) nařídit vlastníkovi zvířete zajistit utracení zvířete odborně způsobilou osobou podle veterinárního zákona, pokud je dán důvod k usmrcení zvířete podle § 5 odst. 2 písm. b),
e) nařídit chovateli umoţnit provádění péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází.“.
136. V § 28a odst. 2 se za slova „odstavce 1“ vkládají slova „písm. a), c) a e)“.
137. V § 28a odst. 5 se za slovo „zvířat“ vkládají slova „nebo s utracením zvířat“.
138. V § 28a se na konci odstavce 6 doplňují věty „Pokud osoba, jejíţ zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, můţe obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, ţe se zvíře stává vlastnictvím státu. Na tuto skutečnost musí být vlastník v rozhodnutí o nákladech výslovně upozorněn. Stát zabezpečí péči o takové zvíře.“.
139. V § 28a se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Pokud je zahájeno správní řízení o zvláštním opatření, zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností vţdy také řízení o správním deliktu; to neplatí, jestliţe bylo zahájeno v dané věci trestní řízení. Rozhodnutí o zvláštním opatření nelze vydat, pokud je závaţnost správního deliktu tak nízká, ţe je pokuta, která by měla být nebo byla zároveň uloţena, na dolní hranici sazby stanovené za daný správní delikt.“.
140. Za § 28a se vkládají nové § 28b a 28c, které včetně nadpisů znějí:
㤠28b
Náhradní péče o týrané zvíře
(1) Rozhodnutí podle § 28a odst. 1 písm. a) musí kromě obecných náleţitostí stanovených správním řádem obsahovat také stanovení podmínek k zabezpečení ochrany zvířete, po jejichţ splnění bude zvíře vráceno vlastníkovi zvířete. Obecní úřad obce s rozšířenou působností můţe na základě podnětu vlastníka rozhodnout o ukončení provádění zvláštního opatření a o navrácení zvířete vlastníkovi. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o navrácení zvířete vlastníkovi na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy, která posuzuje splnění podmínek uvedených ve větě první.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepouţije, pokud po posouzení všech okolností případu nelze předpokládat, ţe dojde k nápravě pachatele, a zároveň je nepochybné, ţe nebude v budoucnosti zabezpečena řádná péče o zvíře. (3) Vlastník zvířete, kterému bylo oznámeno rozhodnutí o umístění zvířete do náhradní péče, je povinen zvíře obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností vydat. Není-li zvíře v určené lhůtě správnímu orgánu vydáno, můţe být tomu, kdo ho má u sebe, odňato. Za účelem odnětí týraného zvířete, je osoba, která odnětí provádí, oprávněna vstupovat do všech prostor, kde je zvíře chováno. O vydání nebo odnětí zvířete se sepíše protokol, v němţ se uvede téţ popis zvířete. (4) Náhradní péči zajišťuje osoba, která má zkušenosti s chovem daného druhu zvířat (dále jen „pečovatel“), na základě smlouvy uzavřené s obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Součástí smlouvy je rovněţ povinnost pečovatele poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklady o nákladech spojených se zajištěním náhradní péče. Pečovatel je povinen starat se o zvíře s péčí řádného hospodáře. (5) Pokud se v době náhradní péče narodí mláďata, vztahuje se na ně také rozhodnutí o zvláštním opatření. Jiné produkty a uţitky zvířete vzniklé v době náhradní péče jsou vlastnictvím pečovatele.
§ 28c
Předběţná náhradní péče
(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností můţe rozhodnutím nařídit předběţnou náhradní péči o týrané zvíře, jestliţe lze ve správním řízení očekávat uloţení propadnutí týraného zvířete, rozhodnutí o jeho zabrání nebo rozhodnutí o umístění týraného zvířete do náhradní péče. Toto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Prvním úkonem v řízení o předběţném opatření můţe být vydání rozhodnutí o předběţném opatření. Toto rozhodnutí je ihned po jeho vyhlášení vykonatelné. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Zvíře můţe být odebráno a umístěno do předběţné náhradní péče, i kdyţ není při vyhlášení rozhodnutí a odebírání zvířete přítomen chovatel zvířete. Ustanovení § 28b odst. 3 platí pro předběţnou náhradní péči obdobně. (2) Není-li propadnutí týraného zvířete uloţeno, nebo není-li rozhodnuto o jeho zabrání nebo umístění do náhradní péče, obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o vydání zvířete z předběţné náhradní péče na ţádost chovatele. (3) Za účelem zajištění předběţné náhradní péče o týrané zvíře můţe obecní úřad obce s rozšířenou působností uzavřít smlouvu o provádění předběţné náhradní péče s pečovatelem. Ustanovení § 28b odst. 4 a 5 platí pro předběţnou náhradní péči obdobně. (4) Do doby, neţ je zvíře odvedeno do předběţné náhradní péče z prostor, v nichţ je chováno, je uţivatel těchto prostor povinen strpět v nich provádění činnosti, která je při péči o zvíře obvyklá. To platí i v případě, má-li být odvedeno zvíře jiţ propadlé nebo zabrané. (5) Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který předběţnou náhradní péči o zvíře zajišťuje, náleţí náhrada nákladů, které účelně vynaloţil na zajištění předběţné náhradní péče a na veterinární péči za účelem odstranění nebo zmírnění újmy na zdraví způsobené zvířeti týráním. Náhradu uvedených nákladů je povinen uhradit pachatel správního deliktu, bylo-li uloţeno propadnutí týraného zvířete nebo rozhodnuto o umístění týraného zvířete do náhradní péče, nebo osoba, kterou nelze za správní delikt stíhat, bylo-li rozhodnuto o zabrání týraného zvířete.
(6) Pro předběţnou náhradní péči platí ustanovení správního řádu o předběţném opatření obdobně.“.
141. V § 29 odstavec 1 zní: „(1) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 5a odst. 7, § 5c odst. 7, § 5f odst. 7, § 5g, § 5i odst. 6, § 7a odst. 2, § 8b odst. 4 a 7, § 8e odst. 3, § 12a odst. 5, § 12c odst. 3, § 12d odst. 8, § 12f odst. 5, § 13 odst. 10, § 14a odst. 3, § 14b odst. 4, § 15b odst. 1, § 15c odst. 7, § 15d odst. 7, § 15e odst. 3, § 15g odst. 7, § 16a odst. 1, § 17 odst. 3, § 17a odst. 5, § 18c odst. 5, § 18g odst. 8 a § 26 odst. 2.“.
142. V § 29 odst. 2 se slova „a § 18 odst. 6 písm. g)“ zrušují.
143. V § 29b se slova „§ 24 odst. 3,“ zrušují a za slova „§ 28a“ se vkládají slova „aţ § 28c“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Pravomocná rozhodnutí o povolení výjimky k poráţení jatečných zvířat pro potřeby církví a náboţenských společností vydaná podle dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti uplynutím 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Do 8. prosince 2015 Ministerstvo zemědělství vydává osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat a osvědčení o způsobilosti k usmrcování koţešinových zvířat osobám, které řádně doloţí odpovídající odbornou praxi v délce nejméně 3 let.
CELEX: 32009R1099
3. Osoba, která je zaměstnána jako ošetřovatel prasat, musí absolvovat školení k péči o prasata nebo kurz k péči o prasata a získat osvědčení k péči o prasata do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
CELEX: 32008L0120
4. Akreditace udělené osobám provozujícím uţivatelská zařízení a osvědčení udělená osobám provozujícím chovná a dodavatelská zařízení podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona do doby stanovené v rozhodnutí o jejich vydání, nejdéle však do 1. ledna 2018.
CELEX: 32010L0063 5. Osvědčení o odborné způsobilosti k řízení, provádění a kontrole pokusů na zvířatech podle § 17 odst. 1 zákona vydaná podle dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
CELEX: 32010L0063
6. Osvědčení o odborné způsobilosti pro laboranty, techniky a ošetřovatele podle § 17 odst. 3 zákona vydaná podle dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
CELEX: 32010L0063
7. Pravomocná rozhodnutí o schválení projektu pokusů vydaná podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však do doby stanovené v rozhodnutí o jejich vydání. Rozhodnutí o schválení projektu pokusů vydaná podle dosavadních právních předpisů, jejichţ doba platnosti přesahuje 1. leden 2018, zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však do 1. ledna 2018. Rozhodnutí o schválení projektu pokusů vydaná podle dosavadních právních předpisů, ve kterých není doba platnosti výslovně uvedena, zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však do doby ukončení platnosti rozhodnutí o udělení akreditace osoby provozující uţivatelské zařízení, na jehoţ základě bylo rozhodnutí o schválení projektu pokusů vydáno.
CELEX: 32010L0063
8. Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 9. Školicí pracoviště, která pořádají kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání podle dosavadních právních předpisů, musí poţádat o akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jestliţe školicí pracoviště podá ţádost podle předchozí věty, je oprávněno pořádat do doby 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání bez akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. III
Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb. a zákona č. 329/2011 Sb., se mění takto:
1. V poloţce 74 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
43)
„b) Vydání rozhodnutío prodlouţení doby platnosti rozhodnutí o povolení chovu zvířete vyţadujícího zvláštní péči Kč 500“. Dosavadní písmena b) aţ e) se označují jako písmena c) aţ f).
2. V poloţce 74 písm. c) se slova „akreditace uţivatelskému zařízení k provádění pokusů na zvířatech“ nahrazují slovy „oprávnění k pouţívání pokusných zvířat“.
3. V poloţce 74 písm. d) se částka „Kč 200“ nahrazuje částkou „Kč 1000“.
4. V poloţce 74 písm. e) se částka „Kč 200“ nahrazuje částkou „Kč 1000“.
5. V poloţce 74 písm. f) se částka „Kč 200“ nahrazuje částkou „Kč 1000“.
6. V poloţce 74 se doplňuje písmeno g), které zní: „g) Udělení akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání Kč 2 000“.
7. V poloţce 75 se slova „osvědčení pro chovná nebo dodavatelská zařízení, která chovají nebo dodávají zvířata pro pokusné účely“ nahrazují slovy „oprávnění k chovu pokusných zvířat nebo rozhodnutí o oprávnění k dodávce pokusných zvířat“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o Policii České republiky
Čl. IV
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 40 odst. 1 se za slova „zdraví osob“ vkládají slova „nebo zvířat“.
2. V § 40 odst. 2 se na konci písmene a) doplňuje slovo „nebo“.
3. V § 40 odst. 2 se na konci písmene b) slovo „, nebo“ nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. V
1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013.
2. Ustanovení čl. I bodu 53, pokud jde o § 15 odst. 6, pozbývá platnosti uplynutím dne 11. července 2013.
CELEX: 32009R1223
3. Ustanovení čl. I bodu 25, pokud jde o § 5e a § 5g odst. 2, pozbývá platnosti uplynutím dne 8. prosince 2019. CELEX: 32009R1099
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad - RIA
1. Důvod předloţení
1.1 Název
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
1.2 Identifikace problému, cílů, kterých má být dosaţeno, rizik spojených s nečinností
Účelem právních předpisů na úseku ochrany zvířat proti týrání je ochrana všech zvířat za různých podmínek a činností, které s nimi provádí člověk v souvislosti s jejich chovem.
Ochrana zvířat je v současnosti zakotvena v řadě právních předpisů. Tento soubor právních předpisů je tak rozsáhlý, ţe je účelné jej členit na dvě oblasti. Je tedy moţné, a v oblasti ochrany zvířat je všeobecně přijímáno, rozdělení na tzv. přímou a nepřímou ochranu zvířat proti týrání. Přímá ochrana zvířat proti týrání zahrnuje ochranu zvířat vymezenou právními předpisy, které vymezují, zakazují a postihují činnosti povaţované za týrání zvířat. Nepřímá ochrana zvířat proti týrání zahrnuje ochranu zvířat, kterou vymezují předpisy upravující zacházení se zvířaty a ochranu jejich pohody a zdraví. Jedná se o předpisy, jejichţ hlavním cílem není ochrana zvířat proti týrání, ale které svým obsahem přesto k ochraně zvířat přispívají. Výčet těchto předpisů (v oblasti nepřímé ochrany zvířat proti týrání jsou vyjmenovány pouze zásadní předpisy v této oblasti) je uveden v závěru obecné části důvodové zprávy, která se týká zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR.
Hlavním důvodem této novelizace je nutnost:
- adaptovat právní řád České republiky na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a
- implementovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Podle čl. 30 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Pouţije se ode dne 1. ledna 2013.
Podle čl. 23 tohoto nařízení členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 1. ledna 2013 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.
Nařízení v řadě dalších článků ukládá členským státům, aby něco zajistily nebo určily a stanovily. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání proto zavádí ustanovení, která zajišťují plnění povinností stanovených nařízením.
Čl. 26 nařízení hovoří o přísnějších vnitrostátních předpisech. Toto nařízení nebrání členským státům, aby při jeho vstupu v platnost ponechaly v platnosti jakákoli vnitrostátní pravidla, jejichţ cílem je zajištění rozsáhlejší ochrany zvířat při usmrcování. Návrh novely tuto moţnost vyuţívá a upravuje rozsáhleji ochranu zvířat při usmrcování v ustanovení § 5f aţ § 5i. Tato ustanovení vycházejí z dosavadní právní úpravy, nepřinášejí tedy pro adresáty právní úpravy nové povinnosti nebo nové náklady.
Podle čl. 61 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosaţení souladu s touto směrnicí do 10. listopadu 2012. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi. Pouţijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2013. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Další cíle novelizace zákona na ochranu zvířat proti týrání jsou:
- transpozice čl. 6 směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat,
- sníţení administrativní zátěţe pořadatelů veřejných vystoupení a obcí tím, ţe budou zrušeny řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení,
- zjednodušení právní úpravy zrušením řádů ochrany zvířat při chovu,
- zavedení institutu akreditace školicích pracovišť s cílem zvýšení úrovně kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání,
- zavedení nové sankce zákaz chovu zvířat a propadnutí týraného zvířete nebo zabrání týraného zvířete s cílem efektivně zabránit chovateli v dalším týrání zvířat,
- upřesnění právní úpravy zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání, především umísťování týraných zvířat do náhradní péče.
Dále novela zákona obsahuje formulační úpravy, zejména zpřesnění stávajících ustanovení zákona a doplnění některých nových; navrhují se tedy úpravy a doplnění související s aplikací zákona na ochranu zvířat proti týrání v praxi, které mají odstranit některé výkladové a aplikační nedostatky tohoto zákona. Upřesňuje se například právní úprava zabezpečení péče o zvíře, které je ohroţeno tím, ţe by mohlo být uzavřeno v bytě bez zajištění potřebné péče. Dochází k upřesnění některých sankčních ustanovení a k doplnění chybějících. Jedná se o doplnění a upřesnění sankcí v souvislosti s prodejem zvířat v obchodech. V souvislosti s novelou občanského zákoníku, která v roce 2011 přinesla prodlouţení záruční doby u zvířat z 6 týdnů na 2 roky, je otázka řádného chování prodejců zvířat důleţitá. Je nutné zohlednit při provádění ochrany zvířat také poznatky získané za dobu platnosti zákona na ochranu zvířat proti týrání. Na základě vyhodnocení a přezkumu účinnosti právní úpravy dochází např. ke zrušení školení k označování psů tetováním.
V důsledku změn, které budou provedeny v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, je nutno novelizovat také zákon o správních poplatcích. Důvodem ke změnám je změna pouţívané terminologie v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Zavádí se správní poplatek za vydání rozhodnutí o prodlouţení povolení chovu zvířete vyţadujícího zvláštní péči a správní poplatek za udělení akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat.
V souvislosti s novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání je navrhována novelizace zákona o Policii České republiky. Tento zákon upravuje právo vstupu Policie České republiky do vyjmenovaných prostor v případě podezření, ţe se tam nachází týrané zvíře. Je nezbytné rozšířit oprávnění Policie České republiky, aby v takovém případě mohla vstupovat do obydlí.
Rizika spojená s nečinností:
V případě neimplementování nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely, se Česká Republika vystavuje moţnému postihu ze strany Evropské unie v podobě finančních a obchodních sankcí.
2. Návrh variant řešení
Varianta 1 - nulová
Při zvaţování různých variant řešení identifikovaného problému, které by mohly vést ke stanovenému cíli, bylo zvaţováno pouze předkládané řešení v podobě legislativního materiálu. Důvodem je skutečnost, ţe identifikovaný problém je moţné řešit pouze legislativní cestou, neboť cílem nové právní úpravy je především implementace práva EU. Nulová varianta z tohoto důvodu není moţná.
Varianta 2 – vydání právního předpisu
Tato varianta předpokládá vydání právního předpisu, tedy, ţe oblast ochrany zvířat proti týrání bude řešena cestou právní regulace. Při volbě této varianty dojde k naplnění cílů uvedených v části 1.2.
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1. Identifikace nákladů a přínosů všech variant
Náklady a přínosy varianty 1
Tato varianta by měla nulové náklady, ale také nulové přínosy. Při volbě této varianty by přetrvávala rizika identifikovaná v části 1.2. Nedošlo by k naplnění hlavního cíle, kterým je implementace předpisů Evropské unie. Náklady při volbě této varianty by mohly vzniknout v důsledku sankcí uplatněných Evropskou unií za neprovedení implementace předpisů EU.
Náklady a přínosy varianty 2
Tato varianta předpokládá náklady na vydání právního předpisu ze strany Ministerstva zemědělství.
Realizace navrhované právní úpravy si vyţádá další náklady v souvislosti s nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Náklady spojené s nutností adaptace právního řádu ČR na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování nelze eliminovat, neboť Česká republika je povinna český právní řád adaptovat. Náklady v této souvislosti vzniknou především provozovatelům podniků, kteří jsou podle čl. 7 odst. 2 povinni zajistit, aby úkony spojené s poráţkou zvířat prováděly pouze osoby, které získaly pro takové úkony osvědčení o způsobilosti podle článku 21. V čl. 7 odst. 3 je upravena způsobilost k usmrcování koţešinových zvířat. Více viz zvláštní část důvodové zprávy.
Cílem předkládané právní úpravy je maximálně sníţit náklady spojené se získáním této odborné způsobilosti. Z tohoto důvodu jsou kvalifikace podle § 5a odst. 1, tedy vzdělání osob v příslušném oboru, které jsou podle stávající právní úpravy jako jediné oprávněny poráţet zvířata na jatkách, povaţovány za rovnocenné osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na souvisejících úkonech při poráţení zvířat a rovněţ kvalifikace získané pro jiné účely, pokud byly získány za podmínek odpovídajících podmínkám stanoveným v nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování, jsou povaţovány za rovnocenné osvědčení. Na osoby uvedené v předchozí větě se tedy nevztahuje povinnost absolvovat příslušný kurz a získat osvědčení o odborné způsobilosti, čímţ se významně sníţí náklady provozovatelů podniků. Dále Ministerstvo zemědělství bude vydávat osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na souvisejících úkonech při poráţení zvířat osobám, které řádně doloţí odpovídající odbornou praxi v délce nejméně 3 let. Výše uvedené platí obdobně i na způsobilost k usmrcování koţešinových zvířat a získání osvědčení o způsobilosti k usmrcování koţešinových zvířat.
Předpokládá se, ţe kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat a kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o způsobilosti k usmrcování koţešinových zvířat se zúčastní přibliţně 1 500 osob. Tato varianta bude znamenat finanční přínos pro školicí pracoviště, které bude provádět kurz odborné přípravy. Tato varianta také předpokládá náklady ze strany zájemců o absolvování tohoto kurzu. Předpokládaná výše nákladů za kurz na jednu osobu je asi 1 100 Kč včetně DPH, a to při optimálním počtu účastníků 20 – 30 osob na jeden kurz. Při počtu 1500 osob by se jednalo o 1 650 000 Kč. Tyto náklady vzniknou především provozovatelům podniků - jatek a podnikatelům, kteří chovají koţešinová zvířata za účelem jejich hospodářského vyuţití.
Další náklady související s adaptací zákona na ochranu zvířat na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování jsou náklady spojené se zřízením kontaktního místa, které sdílí technické a vědecké informace a osvědčené postupy týkající se uplatňování tohoto předpisu. Vzhledem k moţnosti vyuţít k provozu kontaktního místa některého stávajícího pracoviště se nepředpokládají náklady personální a investiční. Navýšené provozní náklady ve formě spotřebního materiálu a sluţeb lze odhadnout na 1 000 000 Kč ročně. Tyto provozní náklady budou hrazeny z rozpočtu Ministerstva zemědělství.
Další ustanovení upravující ochranu zvířat při usmrcování vycházejí z dosavadní právní úpravy, a proto nebudou pro provozovatele podniků znamenat nové nebo další náklady.
Náklady spojené s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely nelze zcela eliminovat, neboť Česká republika je povinna tuto směrnici transponovat. Náklady v této souvislosti vzniknou především chovatelům pokusných zvířat, dodavatelům pokusných zvířat a uţivatelům pokusných zvířat.
Náklady vyplývající z uvedené směrnice v oblasti ochrany pokusných zvířat budou spojeny především s kurzy v oblasti ochrany pokusných zvířat. Jedná se o tyto kurzy:
- kurz odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů,
- kurz odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti pracovníků k navrhování pokusů a projektů pokusů,
- kurz odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat,
- kurz odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat.
Tato varianta bude znamenat finanční přínos pro školicí pracoviště, která budou provádět výše uvedené kurzy na úseku ochrany pokusných zvířat.
Kurz odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů a kurz odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o ně a jejich usmrcování, bude trvat 5 dní. V současné době 5 denní kurzy na úseku ochrany pokusných zvířat pořádají 2 školicí pracoviště, a to za cenu 4 500 Kč.
Kurz odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti pracovníků k navrhování pokusů a projektů pokusů a kurz odborné přípravy k prodlouţení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a jejich usmrcování, bude trvat 3 dny. V současné době 3 denní kurzy na úseku ochrany pokusných zvířat pořádají 2 školicí pracoviště, a to za cenu 2 500 Kč.
Odbornou způsobilost k navrhování pokusů a projektů pokusů (dosud odborná způsobilost k řízení, provádění a kontrole pokusů na zvířatech podle § 17 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání) do této doby získalo 3058 osob (stav ke dni 1. 5. 2011) Nepředpokládá se ovšem, ţe na nový kurz půjdou všechny tyto osoby. Část osob jiţ v oblasti pokusných zvířat nepůsobí, část osob, které získaly tuto odbornou způsobilost, jsou studenti, kteří vykonávali pokusy na zvířatech v rámci studia a ve svém profesním ţivotě tuto činnost neprovádějí. Lze tedy předpokládat, ţe na nový kurz se bude muset povinně dostavit asi polovina výše uvedených osob. Náklady na absolvování nového kurzu tedy budou 6 880 500 Kč. Tyto náklady ponesou především uţivatelé pokusných zvířat, dodavatelé pokusných zvířat a chovatelé pokusných zvířat, druhotně pak jednotlivé osoby, které budou chtít předmětnou činnost vykonávat samostatně.
Odbornou způsobilost k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat (dosud odborná způsobilost pro laboranty, techniky a ošetřovatele podle § 17 odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání) do této doby získalo 410 osob. Do uvedeného počtu jsou započítány pouze osoby, které absolvovaly tento kurz po 1. 3. 2008. Od tohoto data byla osvědčení vydávána na dobu časově neomezenou, v minulosti se kurz povinně opakoval kaţdé 3 roky. Náklady na absolvování nového kurzu tedy budou 1 845 000 Kč. Tyto náklady vzniknou stejnému okruhu osob jako v předešlém odstavci.
Kaţdých 7 let budou vznikat náklady na opakovací kurzy, vţdy 2 500 Kč na osobu. Je nutno uvést, ţe tyto náklady vyplývají z čl. 23 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely, který předpokládá nejen získání, ale i udrţení a prokázání poţadované kvalifikace.
Ustanovení § 16g upravuje alternativní přístupy a kontaktní místo. Toto ustanovení je transpozicí čl. 47 odst. 4 a 5 uvedené směrnice. Podle tohoto ustanovení jsou členské státy povinny určit jediné kontaktní místo, které bude poskytovat poradenství ohledně právní závaţnosti a vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci. Jako o kontaktním místu lze uvaţovat o Státním zdravotním ústavu. V rezortu Ministerstva zdravotnictví existuje jiţ v současnosti ve Státním zdravotním ústavu v Praze specializované pracoviště, které splňuje poţadavky článku 47 směrnice na kontaktní místo pro účely poradenství. Jedná se o Národní referenční laboratoř pro experimentální imunotoxikologii a oddělení alternativních toxikologických metod. Vzhledem k moţnosti vyuţít k provozu kontaktního místa stávajícího pracoviště Státního zdravotního ústavu se nepředpokládají náklady personální a investiční. Navýšené provozní náklady ve formě spotřebního materiálu a sluţeb se odhadují na 1 000 000 Kč ročně. Tyto náklady budou hrazeny z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.
Ustanovení § 20b upravuje vznik výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely a je transpozicí čl. 46, 49 a části čl. 54 uvedené směrnice. Návrh předpokládá, ţe tento výbor by poskytoval poradenství, pokud jde o získání, chov a umístění pokusných zvířat, péči o ně a pouţívání pokusných zvířat k pokusům státním orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů bezplatně a odborným komisím zařízení pro dobré ţivotní podmínky zvířat za úplatu. Náklady Ministerstva zemědělství na činnost tohoto výboru by tedy měly být minimální (souvisejí se zabezpečením svolávání zasedání, zasedací místnosti a občerstvení).
Návrh novely zákona na ochranu zvířat proti týrání nově na základě směrnice poměrně podrobně upravuje problematiku ochrany ohroţených druhů zvířat a subhumánních primátů. Tato nová ustanovení nepřinesou v praxi zvýšené náklady, neboť tyto druhy zvířat u nás prakticky nejsou v pokusech pouţívány.
Na základě poţadavků uvedených ve směrnici upravuje novela zákona podrobněji shromaţďování a poskytování statistických informací v oblasti pokusů na zvířatech. Dojde ke zvýšení administrativní zátěţe u odborných komisí zařízení pro dobré ţivotní podmínky pokusných zvířat, u státních orgánů příslušných ke schvalování projektů pokusů, u Státní veterinární správy, u výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely a u Ministerstva zemědělství. Většina nově poţadovaných informací musí být poskytována jednou za pět let. Další část informací, která musela být poskytována i podle současné právní úpravy, bude poskytována jednou za rok. Z tohoto důvodu se předpokládá, ţe poskytování informací bude zajištěno stávajícími pracovníky a nedojde ke zvýšení nákladů na činnost výše uvedených subjektů.
I kdyţ nová právní úprava upravuje podrobněji správní řízení v oblasti schvalování projektů pokusů, nepředpokládá se, ţe by tato právní úprava vyvolala nutnost přijetí nových pracovníků státních orgánů příslušných ke schvalování projektů pokusů nebo uţivatelů pokusných zvířat. I podle předchozí právní úpravy probíhalo schvalování projektů pokusů ve správním řízení a není důvod se domnívat, ţe dojde ke změně počtu těchto správních řízení. Pro uţivatele pokusných zvířat přináší navrhovaná právní úprava novou povinnost spočívající ve zpracování netechnického shrnutí projektu pokusů (viz § 16a). Toto netechnické shrnutí projektu pokusů je ovšem natolik obecné a vychází z náleţitostí projektu pokusů, ţe by jeho zpracování nemělo uţivatelům pokusných zvířat činit potíţe a vyţadovat další finanční nebo personální náklady.
Navrţená právní úprava ochrany pokusných zvířat je upřesněním stávající právní úpravy. Nová právní úprava, co se týče vybavení zařízení a chovu pokusných zvířat, nestanoví chovatelům pokusných zvířat, dodavatelům pokusných zvířat ani uţivatelům pokusných zvířat ţádné nové povinnosti, které by byly spojeny se zásadním zvýšením nákladů na činnost těchto subjektů.
Kurz k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata podle § 12f zákona na ochranu zvířat proti týrání není koncipován pro pracovníky chovatelů jako povinný. Z tohoto důvodu není moţné odhadnout dopady na chovatele prasat. Pokud chovatelé nebudou mít o kurz zájem, nevzniknou jim ţádné náklady. Nelze odhadnout počet účastníků tohoto kurzu ani zájem chovatelů prasat o účast na kurzu. Dopad kurzovného tohoto kurzu bude pro chovatele prasat minimální. Účast na kurzu by představovala pro jednoho pracovníka ze strany chovatele úhradu nákladů na průměrnou mzdu za jeden pracovní den (700 Kč/osoba), cestovní náklady (průměrně cca 300 Kč/osoba) a vloţné (1000 Kč/osoba) celkem asi 2000 Kč na osobu. Celkový náklad pro chovatele v ČR, pokud moţnost účasti svých pracovníků na kurzu vyuţijí, v důsledku účasti na kurzu při předpokladu kaţdoroční účasti cca 100 osob představuje cca 200 000 Kč ročně. Náklady na tento kurz nelze zcela eliminovat, neboť pořádání těchto kurzů a zajištění školení k ochraně dobrých ţivotních podmínek prasat ze strany zaměstnavatele (chovatele) plyne z čl. 6 směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat. Navrhovaná právní úprava umoţňuje, aby si zaměstnavatel vybral moţnost, a to zda pracovníky pošle na kurz k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata, nebo jim v oblasti ochrany těchto zvířat zajistí pokyny a poučení v rámci školení sám.
Povinnost poţádat obec o schválení konání veřejného vystoupení zvířat se v rámci sniţování administrativní zátěţe obcí i pořadatelů veřejných vystoupení nahrazuje pouze oznamovací povinností. Viz § 7a a § 8. Dosud obce schvalovaly konání veřejných vystoupení rozhodnutím vydaným na základě správního řízení. Toto ustanovení souvisí se zrušením povinnosti předkládat Ministerstvu zemědělství ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Obce povolovaly veřejná vystoupení zvířat na základě předloţených řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Podle informací ročně proběhne kolem 70 aţ 75 000 veřejných vystoupení a svodů zvířat, při kalkulaci nákladů cca 300 Kč na jeden administrativní úkon se jedná v případě nákladů obcí na správní řízení o úsporu částky kolem 22 500 000 Kč celkem.
Zrušení povinnosti předkládat ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení povede ke sníţení administrativní zátěţe Ministerstva zemědělství, které tyto řády schvaluje ve správním řízení. Z rozpočtu Ministerstva zemědělství dojde k úspoře asi 240 000 Kč ročně. Dosud ročně Ministerstvo zemědělství schvalovalo 80 aţ 150 řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Například v roce 2009 bylo pravomocně ukončeno 140 správních řízení (107 řádů schváleno, 7 neschváleno, 26 správních řízení zastaveno).
Dojde také ke sníţení administrativní zátěţe pořadatelů veřejného vystoupení. Doba potřebná na zpracování řádu ochrany zvířat činila v případech jednoduchých veřejných vystoupení a v případě existence vzorového řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení maximálně 1 hodinu. Ve sloţitějších případech mohla doba přípravy řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení dosáhnout aţ 8 hodin. Za průměrnou dobu lze povaţovat 3 aţ 4 hodiny.
Z výše uvedeného nařízení EU vyplývá moţnost pověřit pořádáním závěrečné zkoušky a vydáním osvědčení o způsobilosti zvláštní subjekt, který splňuje podmínky dané nařízením v čl. 21 odst. 2. S ohledem na dosavadní zkušenosti Ministerstva zemědělství s různou kvalitou vzdělávání v těchto kurzech a nemoţností poskytovanou kvalitu vzdělání v těchto kurzech ovlivnit, Ministerstvo zemědělství zavádí jednotnou právní úpravu pro všechny kurzy na úseku ochrany zvířat. Realizace navrhované právní úpravy si vyţádá náklady na činnost školicích pracovišť na úseku ochrany zvířat proti týrání, a to z důvodu zavedení principu akreditace těchto subjektů. Dojde ke zvýšení administrativní zátěţe těchto subjektů z důvodu nutnosti připravit všechny potřebné podklady pro provedení akreditace. Pro řádně fungující školicí pracoviště by neměl být problém připravit tyto podklady během jednoho pracovního dne. Blíţe viz odůvodnění k § 26a aţ § 26c. Zvýšené náklady v této oblasti jsou naopak vyváţeny tím, ţe nová právní úprava přináší na základě předpisů Evropské unie nové kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání, jejichţ organizování bude pro školicí pracoviště představovat finanční přínos.
Nová právní úprava přináší nové povinnosti pro krajské veterinární správy a Státní veterinární správu na úseku ochrany zvířat při poráţení. Aplikace § 22 odst. 1 písm. q) a r) si nevyţádá ţádné dodatečné náklady. Ustanovení § 22 odst. 2 písm. i) souvisí s posouzením a potvrzením příruček osvědčených postupů podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování a souvisejících činnostech. Předpokládá se však, ţe tuto činnost budou vykonávat stávající pracovníci. Nepočítá se vznikem dodatečných nákladů.
Nová právní úprava oblasti ochrany pokusných zvířat konkretizuje kontrolní povinnosti pro krajské veterinární správy. Nejedná se o zavedení nových povinností, další náklady tedy nevzniknou.
Vydávání závazných pokynů podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat proti týrání nebude pro krajské veterinární správy spojeno s dalšími náklady, neboť jiţ podle současné právní úpravy mohly tyto orgány ukládat nápravná opatření. Nová právní úprava je upřesněním stávající právní úpravy.
Dopisem ze dne 20. 12. 2010 byly jednotlivé krajské úřady vyzvány k vyjádření k problematice zvláštního opatření, k zaslání podnětů ke změnám v této oblasti a k zaslání statistických informací.
Na základě doručených informací bylo zjištěno, ţe celkem obdrţely v roce 2010 obecní úřady obcí s rozšířenou působností 86 návrhů krajské veterinární správy na provedení zvláštního opatření. Celkem bylo v roce 2010 vydáno obecními úřady obcí s rozšířenou působností 42 rozhodnutí o zvláštním opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Tato rozhodnutí o zvláštním opatření se týkala 173 kusů zvířat. Nejčastěji se jednalo o tyto druhy zvířat: pes, skot, kůň, kočka.
Vlastník zvířete, které bylo odebráno, uhradil náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj v 16 případech a rovněţ v 16 případech tyto náklady neuhradil. Obcím tímto vznikly náklady ve výši 401 990 Kč. Ve 3 případech nedošlo k úhradě nákladů spojených s náhradní péčí o zvíře, neboť byl vlastník zvířat neznámý nebo měl neznámé místo pobytu. V 7 případech nebylo provedení zvláštního opatření spojeno s jakýmikoliv náklady pro obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Na základě obdrţených informací byla zpracována také následující tabulka. Informace v tabulce se týkají roku 2010.
Název krajskéhoPočet návrhůPočetPočet vydanýchPočet úřaduna zvláštnívydanýchrozhodnutívydaných
opatřenírozhodnutío zvláštnímrozhodnutí podanýcho zvláštnímopatření podleo zvláštním krajskouopatření podle§ 28a odst. 1opatření podle veterinární§ 28a odst. 1písm. b) -§ 28a odst. 1 správoupísm. a) -zajištěnípísm. c) - umístěníopatření kepozastavení týranéhosníţení počtučinnosti, při zvířete dohospodářskýchkteré dochází náhradní péčezvířat včetněk týrání zvířat jejich usmrcení
Krajský úřad
3 2 0 0
Jihočeského kraje Krajský úřad
Jihomoravského0 0 0 0
kraje Krajský úřad
Karlovarského4 4 0 0
kraje Krajský úřad kraje
5 0 0 0
Vysočina Krajský úřad
Královéhradeckého10 4 0 0
kraje Krajský úřad
údaje nedodány údaje nedodány údaje nedodány údaje nedodány
Libereckého kraje Krajský úřad
Moravskoslezského7 5 0 0
kraje Krajský úřad
7 2 0 0
Olomouckého kraje Krajský úřad
3 2 0 0
Pardubického kraje Krajský úřad
0 0 0 0
Plzeňského kraje Krajský úřad
Středočeského7 5 1 1
kraje Krajský úřad
36 12 0 0
Ústeckého kraje Krajský úřad
1 0 0 0
Zlínského kraje Magistrát hlavního
3 3 0 0
města Prahy
Celkem 86 39 1 1
Ministerstvo zemědělství poţádalo o informace týkající se aplikace zvláštního opatření také Státní veterinární správu. Podle údajů Státní veterinární správy byl krajskými veterinárními správami v roce 2010 podán návrh na provedení zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání u 82 kontrol. Návrhy se týkaly 486 zvířat (rozhodnutí bylo vydáno ve vztahu ke 173 kusům zvířat). Předmětem návrhů byly následující druhy a počty zvířat: psi – 198 ks, skot – 117 ks, ovce – 90 ks, prasata – 53 ks, koně - 18 ks, kozy – 7 ks, kočka – 1 ks, lama – 1 ks, srnec – 1 ks. Ve 3 případech se návrh na provedení zvláštního opatření vztahoval na více neţ jeden druh zvířat. V 85 případech bylo navrţeno umístění týraného zvířete do náhradní péče, ve 3 případech bylo navrţeno sníţení počtu hospodářských zvířat, včetně jejich usmrcení a rovněţ ve 3 případech bylo navrţeno pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat, a to do doby odstranění závad. Ve 3 případech se návrh podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání týkal § 28a odst. 1 písm. a) a současně § 28a odst. 1 písm. c) tohoto zákona.
Podle údajů Státní veterinární správy bylo v roce 2010 vydáno rozhodnutí o zvláštním opatření celkem v 50 případech. Ve 47 případech se jednalo o rozhodnutí o zvláštním opatření podle § 28a odst. 1 písm. a), tedy umístění týraného zvířete do náhradní péče. Ve 2 případech se jednalo o rozhodnutí o zvláštním opatření podle § 28a odst. 1 písm. b), tedy zajištění opatření ke sníţení počtu hospodářských zvířat včetně jejich usmrcení. V 1 případě se jednalo o rozhodnutí o zvláštním opatření podle § 28a odst. 1 písm. c), tedy pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat. Dále Státní veterinární správa uvedla, ţe v dalších 7 případech řízení není zatím ukončeno, v jednom případě obec s rozšířenou působností řízení zastavila a bylo předáno trestní oznámení na Policii České republiky, v několika dalších případech pominul důvod (zvíře uhynulo, náhradní péče byla zajištěna jiným způsobem), v dalších případech obec podnět revidovala a návrh podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání nerealizovala.
Je třeba zdůraznit, ţe návrh krajské veterinární správy na provedení zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání není pro obecní úřad obce s rozšířenou působností závazný. Obecní úřad obce s rozšířenou působností se můţe rozhodnout, zda bude návrh krajské veterinární správy realizovat či nikoliv. Z toho rovněţ (kromě výše uvedeného) plyne poměrně velký rozdíl mezi počtem podaných návrhů na provedení zvláštního opatření a počtem vydaných rozhodnutí.
Z výše uvedených údajů rovněţ plynou rozdíly mezi informacemi poskytnutými jednotlivými krajskými úřady a jejich prostřednictvím jednotlivými obecními úřady obcí s rozšířenou působností a poskytnutými Státní veterinární správou. Tyto rozdíly plynou z toho, zda byla započítána správní řízení zahájená v roce 2010 nebo také v roce 2009 a také z toho, zda se počty podaných návrhů vztahují k řízením pravomocně ukončeným nebo ke všem řízením. Údaje Státní veterinární správy zahrnují i řízení, která dosud nebyla pravomocně ukončená. Údaje krajských úřadů zahrnují pouze pravomocně ukončená správní řízení. I přes drobné rozdíly mají výše uvedené údaje jednoznačnou vypovídací hodnotu o situaci v oblasti aplikace zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Nová právní úprava zvláštního opatření představuje zvýšené náklady pro státní rozpočet. Státu mají připadnout zvířata v náhradní péči v případě, kdy vlastník těchto zvířat náhradní péči nehradí, a náklady vznikají obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Podle § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), v tomto případě stát jedná a hospodaří prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na základě informací poskytnutých jednotlivými krajskými úřady by rozhodnutí, ţe se zvíře stává majetkem státu, přicházelo v roce 2010 v úvahu v 16 případech, kdy vlastník vědomě nezaplatil, ve 3 případech, kdy byl vlastník zvířat nebo místo jeho pobytu neznámé, a vznikly náklady ve výši 401 990 Kč. V této souvislosti je však nutné zdůraznit, ţe náklady státu v souvislosti s tímto opatřením lze téměř zcela minimalizovat. Okamţikem nabytí vlastnického práva ke zvířeti je stát oprávněn se zvířetem volně disponovat např. jej darovat či prodat novému vlastníkovi, čímţ lze náklady na péči minimalizovat. V případě hospodářských zvířat přichází v úvahu také jejich usmrcení na jatkách.
Navrhovaná právní úprava přináší nové formulace skutkových podstat přestupků a správních deliktů. Úprava přináší především upřesnění dosavadních povinností, nové sankce byly doplněny v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Ovšem jiţ v minulosti byly správní delikty na úseku ochrany pokusných zvířat projednávány. V souvislosti s nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování se nové sankce nedoplňují, neboť zákon na ochranu zvířat proti týrání jiţ obsahuje sankce za porušení přímo pouţitelných předpisů Evropské unie vztahujících se k ochraně zvířat proti týrání. I v minulosti se správní delikty na úseku ochrany pokusných zvířat a na úseku ochrany zvířat při usmrcování vyskytovaly minimálně. Z tohoto důvodu se nepředpokládá nárůst agendy obecních úřadů obcí s rozšířenou působností v souvislosti s projednáváním porušení ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání. V souvislosti se zrušením povinnosti předkládat ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení a ţádat obec o povolení konání veřejného vystoupení se naopak předpokládá, ţe dojde ke sníţení počtu projednávaných správních deliktů. Většina správních deliktů, které jsou projednávány obecními úřady obcí s rozšířenou působností, se týká zvířat v zájmových chovech, a to především jejich úniku (v některých obcích aţ 70%). V této oblasti novela zákona na ochranu zvířat proti týrání ţádné změny nepřináší, takţe se nepředpokládají ani zásadní změny v počtu projednávaných správních deliktů.
Nově upravená sankce zákaz chovu zvířat by měla sníţit administrativní náklady obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na sankční řízení na úseku ochrany zvířat. Tato nová sankce by měla sníţit počet správních řízení na úseku ochrany zvířat proti týrání, neboť osobám, které opakovaně při chovu týrají zvířata, tato sankce zabrání v dalším chovu zvířat a tedy rovněţ v dalším porušování právních předpisů, které by vedlo k nutnosti provádět správní řízení.
Náklady státu na novou sankci propadnutí nebo zabrání týraného zvířete nelze předem stanovit. Stejně jako v předchozím případě, i v této věci podle zákona o majetku České republiky stát jedná a hospodaří prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dosud tato sankce neexistovala, není tedy moţné stanovit počet případů, ve kterých by ji bylo moţno aplikovat. Ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání jsou formulována tak, aby nebylo moţné naduţívání této sankce v bagatelních případech (viz § 27b odst. 3). Jakmile se stát stane vlastníkem zvířete, má moţnost náklady spojené s péčí o toto zvíře minimalizovat tím, ţe jej prodá nebo daruje novému vlastníkovi. V případě zvířat hospodářských přichází v úvahu také jejich usmrcení na jatkách. V případě zvířat, pro která je jejich další přeţívání spojeno s bolestí a utrpením, přichází v úvahu jejich bezbolestné utracení.
Poslaneckou sněmovnou byl schválen návrh nového občanského zákoníku (sněmovní tisk 632), který navrhuje změnu statutu zvířete. Bude-li předmětná úprava schválena, zvíře jiţ nebude věcí v právním smyslu. Tato případná změna však nemá na zákon na ochranu zvířat proti týrání ţádný vliv.
Spolu s předkládanou novelou zákona na ochranu zvířat se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se mimo jiné o zavedení nového poplatku za prodlouţení povolení k chovu druhu zvířat vyţadujícího zvláštní péči podle § 13 odst. 7 zákona na ochranu zvířat ve výši 500,- Kč. Počet ţádostí o povolení chovu druhu zvířete vyţadujícího zvláštní péči byl 98 v roce 2009, 119 v roce 2010 a 58 v roce 2011. S ohledem na skutečnost, ţe povolení se vydává na 3 roky, lze odhadovat, ţe přibliţně stejný bude i počet ţádostí o prodlouţení. Současně je tedy moţné očekávat, ţe roční příjem státního rozpočtu by mohl být navýšen v roce 2013 o částku 119x500,- Kč, tj. 59.500,- Kč, v roce 2014 o částku 58x500,- Kč, tj. 29.000,- Kč a v roce 2015 o částku 98x500,- Kč, tj. o 49.000,- Kč. Tyto příjmy v opakujících se tříletých cyklech lze očekávat i v letech následujících. Počty ţadatelů o tato povolení (není-li zákonnou úpravou sníţen nebo zvýšen počet druhů zvířat zahrnutých do této kategorie) je vesměs konstantní.
Správní poplatek za vydání rozhodnutí o ţádosti o povolení dopravce se ze stávajících 200,- Kč navrhuje zvýšit na 1 000,- Kč. Počet vydaných rozhodnutí za rok 2010 byl celkem 153. Při očekávaném obdobném ročním průměru počtu vydaných rozhodnutí by se jednalo o částku 345.000,- Kč. Správní poplatek za vydání rozhodnutí o ţádosti o povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty bude 1 000,- Kč. Stávající výše poplatku činí 200,- Kč. Počet vydaných rozhodnutí v 1. čtvrtletí 2010 aţ 2. čtvrtletí 2011 byl celkem 52. Při očekávaném obdobném ročním průměru počtu vydaných rozhodnutí (cca 50) by roční příjem státního rozpočtu mohl být navýšen o 115.000,- Kč oproti očekávaným příjmům z této poloţky. Správní poplatek za vydání rozhodnutí o ţádosti o vydání osvědčení o schválení silničního dopravního prostředku nebo osvědčení o schválení plavidla pro přepravu hospodářských zvířat za kaţdý silniční dopravní prostředek nebo plavidlo uvedené v ţádosti se navrhuje zvýšit na částku 1 000,- Kč. Současná výše tohoto správního poplatku činí 200,- Kč. Počet vydaných rozhodnutí v 1. čtvrtletí 2010 aţ 2. čtvrtletí 2011 byl celkem 139. Při očekávaném obdobném ročním průměru počtu vydaných rozhodnutí (cca 140) by roční příjem státního rozpočtu mohl být navýšen o částku 112.000,- Kč oproti očekávaným příjmům z této poloţky.
V souvislosti se zavedením správního řízení o udělení akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání se stanovuje správní poplatek ve výši 2 000,- Kč. Tato výše vychází z předpokládané časové náročnosti přijetí ţádosti, její zpracování, vyhodnocení všech podkladů a vydání rozhodnutí. Více k náleţitostem a přílohám ţádosti o udělení akreditace k pořádání kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání viz § 26a. Ze znalostí o současném fungování systému školicích pracovišť lze předpokládat, ţe příjem státního rozpočtu by byl jednorázově navýšen o částku cca 30 000,- Kč (15 x 2 000,- Kč).
3.2 Dotčené subjekty
Návrh se dotkne těchto subjektů:
- Ministerstvo zemědělství,
- orgány veterinární správy,
- státní orgány příslušné ke schvalování projektů pokusů,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- obce,
- osoby poráţející zvířata, zejména provozovatelé jatek a osoby, které se podílejí na usmrcování zvířat a souvisejících činnostech, osoby převáţející zvířata na jatka,
- pořadatelé veřejných vystoupení zvířat,
- chovatelé prasat, zejména osoby, které jsou jím zaměstnány, aby ošetřovaly prasata,
- chovatelé pokusných zvířat, dodavatelé pokusných zvířat, uţivatelé pokusných zvířat, a jejich zaměstnanci,
- školící pracoviště, která zajišťují kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání,
- osoby, které se dopouštějí týrání zvířat,
- Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,
- Policie České republiky.
Nepřímo dotčenými subjekty jsou:
- ochranářské organizace.
3.3. Konzultace
Po celou dobu přípravy návrhu zákona byly prováděny konzultace mezi Ministerstvem zemědělství, Státní veterinární správou, Ústřední komisí pro ochranu zvířat – poradním orgánem ministra zemědělství, Svazem měst a obcí a chovatelskými sdruţeními.
V souvislosti s novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání se vţdy intenzivně diskutuje otázka přenosu kompetencí na úseku ochrany zvířat proti týrání. V kaţdém připomínkovém řízení a také při seminářích v rámci metodického vedení obcí na úseku ochrany zvířat proti týrání je poţadováno, aby kompetence k projednávání přestupků a správních deliktů byla přenesena z obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na příslušné krajské veterinární správy. Přenos kompetencí byl poţadován také Svazem měst a obcí.
Svaz měst a obcí ve svém dopise uvedl:
Na základě dopisu Svazu měst a obcí oslovilo Ministerstvo zemědělství se ţádostí o stanovisko k přenosu kompetencí na úseku ochrany zvířat proti týrání Státní veterinární správu. Z vyjádření Státní veterinární správy ze dne 12. ledna 2011 citujeme: „K dané věci sdělujeme, ţe Státní veterinární správa České republiky i nadále trvá na svém stanovisku zaslaném v rámci připomínkového řízení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 553/2001 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, v roce 2006 dopisem pod č. j. 2006/1096/RED. I nadále máme za to, ţe by správní řízení zahajovaná v rámci zákona na ochranu zvířat proti týrání měla být vedena jednotně, zejména se znalostí místních poměrů. Současný stav, dle našeho názoru, věcně těmto poţadavkům vyhovuje, neboť orgány veterinárního dozoru rozhodují o tom, zda došlo či nedošlo k týrání zvířete, ostatní náleţitosti týkající se správního řízení provádějí obce s rozšířenou působností. V případě, ţe by správní řízení bylo vedeno příslušnými krajskými veterinárními správami, znamenalo by to další finanční náklady, coţ ani vzhledem k současné finanční situaci není přijatelné. Státní veterinární správa zásadně nesouhlasí s převzetím kompetencí při projednávání přestupků a správních deliktů od obcí s rozšířenou působností a se zajišťováním náhradní péče o týraná zvířata.“
Dále Státní veterinární správa dopisem ze dne 28. ledna 2011 sdělila: „Nejen vzhledem k důvodům uvedeným v našem předchozím stanovisku, ale rovněţ z důvodů uváděných Svazem měst a obcí, se kterými se Státní veterinární správa plně ztotoţňuje, neboť převzetí kompetencí k projednávání přestupků a správních deliktů na úseku ochrany zvířat proti týrání na krajské veterinární správy by představovalo minimálně stejné dopady i na orgány veterinárního dozoru. Obdobně by se i Státní veterinární správa potýkala nejen s finančními problémy, které jsou se zajištěním dané problematiky svázané. Totoţné argumenty, které uvádí Svaz měst a obcí, by mohla rovněţ uvést Státní veterinární správa. V důsledku organizačních změn vyplývajících z úsporných opatření Ministerstva zemědělství bylo z orgánů veterinární správy ke konci roku 2010 propuštěno celkem 240 zaměstnanců, pro rok 2011 bude orgánům veterinární správy zkrácen rozpočet o dalších 10% na běţné výdaje a o 15,5% na mzdové prostředky. Nejen ve vztahu k důvodům, které Státní veterinární správa sdělila dopisem dne 12. 1. 2011, ale i vzhledem k současné finanční situaci není v moţnostech Státní veterinární správy souhlasit s přenosem kompetencí souvisejících s projednáváním přestupků a správních deliktů na úseku ochrany zvířat proti týrání od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na krajské veterinární správy.“
Jelikoţ není moţné v otázce přenosu kompetencí na úseku ochrany zvířat proti týrání nalézt konsensus, zůstává v zákoně na ochranu zvířat proti týrání v oblasti rozdělení kompetencí zachována dosavadní právní úprava.
Velmi problematickou otázkou v zákoně na ochranu zvířat proti týrání je otázka zvláštního opatření, především umísťování týraných zvířat do náhradní péče. Otázky související s aplikací zvláštního opatření proto Ministerstvo zemědělství konzultovalo se Svazem měst a obcí, s jednotlivými krajskými úřady a jejich prostřednictvím téţ s jednotlivými obcemi a se Státní veterinární správou jiţ před zahájením připomínkového řízení. Všechny tyto subjekty byly písemně vyzvány k vyjádření. Tyto subjekty měly moţnost uplatnit své návrhy a připomínky k současné právní úpravě v této oblasti. Úprava je formulovaná tak, aby vyhověla jejich poţadavkům.
Oblast právní ochrany zvířat proti týrání je někdy kritizována z hlediska provádění kontrol. Objevily se návrhy poţadující doplnění zákona na ochranu zvířat proti týrání v tom směru, aby krajské veterinární správy prováděly své kontroly bez předchozího upozornění. Krajské veterinární správy však ani v současné době nemusí kontroly chovu zvířat a týrání zvířat předem ohlašovat. Kontroly probíhají podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který neukládá povinnost ohlašovat kontroly předem.
Ministerstvo zemědělství a Státní veterinární správa ČR jsou spolugestory nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Z tohoto důvodu byla adaptace zákona na ochranu zvířat na nařízení se Státní veterinární správou velmi podrobně diskutována. Nejvíce diskutovanou oblastí byla oblast odborné způsobilosti na úseku ochrany zvířat při poráţení na jatkách.
Odborná způsobilost na úseku ochrany zvířat při poráţení byla diskutována i se zástupci zpracovatelů. Výsledkem těchto jednání byla shoda všech subjektů na nutnosti zachování vysoké odbornosti této činnosti v zájmu zachování vysoké úrovně ochrany zvířat při poráţení.
V rámci přípravy návrhu novely zákona na ochranu zvířat proti týrání se zabývalo Ministerstvo zemědělství také poţadavky na zvýšení sankcí na úseku ochrany zvířat proti týrání. Ministerstvo zemědělství jiţ obdrţelo celou řadu podnětů, aby zvýšilo sankce (pokuty a sazby trestu odnětí svobody) na úseku ochrany zvířat proti týrání. Celá řada těchto podnětů je ovšem podávána bez znalosti aktuální situace v této oblasti, tedy bez znalosti právních předpisů, které sankce upravují. Řada osob volá po zvýšení těchto sankcí, aniţ by věděla, jaké sankce je v současné době moţné uloţit.
Ministerstvo zemědělství povaţuje sankce v oblasti ochrany zvířat proti týrání, jak v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, tak v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku, za dostatečné. V současné době nejsou vyuţívány horní hranice, které právní předpisy umoţňují pouţít. Sankce jsou dle našich informací ukládány spíše při spodní hranici. Zvýšení horních hranic v právních předpisech by tedy na situaci v praxi nic nezměnilo. Je potřeba působit na orgány, které sankce ukládají, aby více vyuţívaly moţnosti, které jim právní předpisy dávají, tedy, aby ukládaly sankce vyšší.
Je třeba zdůraznit, ţe často opakované tvrzení, ţe za úmyslné utýrání zvířete je moţno uloţit trest odnětí svobody do jednoho roku, je chybné. Osoba, která úmyslně utýrá zvíře, můţe být potrestána odnětím svobody na 6 měsíců aţ 3 léta nebo zákazem činnosti. Jestliţe tato osoba utýrá více zvířat, můţe být potrestána odnětím svobody na 1 rok aţ 5 let. Rovněţ je často mylně uváděno, ţe osoba, která utýrala zvíře, bude postiţena za trestný čin poškozování cizí věci. Osoba, která utýrá zvíře nebo která ho týrá zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem nebo surovým nebo trýznivým způsobem veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, se dopouští trestného činu týrání zvířat (nikoliv trestného činu poškozování cizí věci). Je proto irelevantní argumentovat tím, ţe by změna právního postavení zvířete, tedy případné konstatování, ţe ţivé zvíře není věcí, zlepšila situaci v oblasti postihů za týrání a utýrání zvířat. Zvířatům je jiţ nyní poskytována ochrana prostřednictvím trestného činu „týrání zvířat“ a trestného činu „zanedbání péče o zvíře z nedbalosti“.
Osoba, která týrala nebo utýrala zvíře, můţe být postiţena podle zákona na ochranu zvířat proti týrání nebo podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. O tom, který právní předpis se pouţije, rozhoduje závaţnost deliktu. Méně závaţné případy jsou postihovány podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Závaţnější případy týrání zvířat a utýrání zvířat jsou postihovány podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.
K výraznému zvýšení sankcí v zákoně na ochranu zvířat proti týrání jiţ došlo s účinností od 1. října 2008. K výraznému zvýšení sankcí v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku, došlo s účinností od 1. ledna 2010.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání upravuje sankce a sankční řízení v části sedmé, která se nazývá Správní delikty. V případě porušení povinností stanovených tímto zákonem bude fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, postiţena za správní delikt. Fyzická osoba bude postiţena za přestupek. Zákon na ochranu zvířat proti týrání umoţňuje uloţit pokutu: do výše 50 000 Kč (jedná se o případy, kdy nedojde k narušení tělesné integrity zvířete, především v případech porušení povinnosti vést zákonem stanovené evidence, o případy úniku zvířete, apod.), do výše 200 000 Kč (u méně závaţných případů týrání zvířat), do výše 500 000 Kč (u závaţnějších případů týrání zvířat, které ale nedosahují závaţnosti trestného činu).
Významné změny na úseku ochrany zvířat proti týrání přinesl nový trestní zákoník - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010. Ministerstvo zemědělství v rámci připomínkového řízení intenzivně spolupracovalo na formulaci nových ustanovení trestního zákoníku, která se týkají zpřísnění postihů za týrání a utýrání zvířat. Jde jednak o zvýšení trestní sazby trestu odnětí svobody, jednak o rozšíření případů, které je moţno postihnout jako trestný čin týrání zvířat. Trestný čin „týrání zvířat“ je upraven v § 302 trestního zákoníku. Byl zaveden nový trestný čin „zanedbání péče o zvíře z nedbalosti“ - § 303 trestního zákoníku. Z důvodu nové právní úpravy jsou od 1. ledna 2010 některé skutky, které byly podle dosavadní právní úpravy projednávány obecními úřady obcí s rozšířenou působností pouze jako přestupky podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, projednávány jako trestné činy orgány činnými v trestním řízení.
Dále Ministerstvo zemědělství obdrţelo podněty, které se týkají problematiky, zda má být zvíře věcí nebo nikoliv. K tomuto je nutno uvést, ţe zákon na ochranu zvířat proti týrání problematiku „zvíře – věc“ nikdy neupravoval. Tato otázka je upravena v občanském zákoníku. Ministerstvo zemědělství se proto touto otázkou v rámci novelizace zákona na ochranu zvířat proti týrání nezabývá a ani zabývat nemůţe. Problematika je řešena nově připravovaným občanským zákoníkem.
3.4. Implementace a vynucování
Podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání nad dodrţováním povinností uloţených chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám, vykonávají dozor krajské veterinární správy.
V případě nedodrţování stanovených povinností budou přestupky a správní delikty podle zákona na ochranu zvířat proti týrání projednávat obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pokud by došlo k utýrání zvířete nebo zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, zabývaly by se tímto případem orgány činné v trestním řízení (trestný čin týrání zvířat a trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti).
3.5. Přezkum účinnosti
Přezkum nového předpisu bude prováděn na základě sledování a pravidelného vyhodnocování účinnosti a funkčnosti zavedených opatření na základě podkladů z kontrol prováděných Státní veterinární správou (krajskými veterinárními správami).
4. Návrh řešení
4.1 Závěrečné shrnutí
Na základě konzultací odborných subjektů v oblasti ochrany zvířat bylo konstatováno, ţe komplexní přínos této úpravy převáţí nad sloţkou nákladů – výdajů ze státního rozpočtu, ostatních veřejných rozpočtů a ze strany dalších subjektů.
Návrh novely zákona s vyuţitím varianty řešení č. 2 – vydání právního předpisu představuje podle navrhovatele nejlepší variantu řešení výše zmíněných problémů. Tato varianta znamená dosaţení stanovených cílů, zejména povinnou adaptací zákona na ochranu zvířat proti týrání na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely, a zároveň zajistí nejvyšší přínos pro zvířata.
4.2 Kontakty
MVDr. Jiří Kruml, Ministerstvo zemědělství, odbor ţivočišných komodit, vedoucí oddělení ochrany zvířat, jiri.kruml@mze.cz, 221 812 234
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Níţe jsou uvedena vybraná ustanovení Listiny základních práv a svobod ČR (dále jen „Listina“), která jsou dotčena předloţeným návrhem zákona:
Ustanovení upravující kompetence správních orgánů jsou v souladu s čl. 1 odst. 2 Listiny (Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem,
a to způsobem, který zákon stanoví).
Ustanovení upravující ukládání povinností subjektům v oblasti ochrany zvířat proti týrání jsou v souladu s čl. 4 odst. 1 Listiny (Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod). Ustanovení vztahující se k vlastníkům (chovatelům) zvířat upravuje čl. 11 odst. 3 Listiny (Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem). Čl. 12 odst. 3 Listiny se vztahuje k předloţenému návrhu na novelizaci zákona o Policii ČR (Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy).
Přímá ochrana zvířat proti týrání je obsaţena v těchto právních předpisech: zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 162/1993 Sb., zákona č. 193/1994 Sb., zákona č. 243/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 30/1998 Sb., zákona č. 77/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 77/2006 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 291/2009 Sb. (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“), vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a vyuţití pokusných zvířat, ve znění vyhlášky č. 39/2009 Sb., vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění vyhlášky č. 425/2005 Sb. a vyhlášky č. 464/2009 Sb., vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování, ve znění vyhlášky č. 424/2005 Sb., vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bliţších podmínek chovu a drezúry zvířat, vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyţadujících zvláštní péči, vyhláška č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání, vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, vyhláška č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu, vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu, vyhláška č. 128/2010 Sb., o způsobilosti k označování psů tetováním, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.
Nepřímá ochrana zvířat proti týrání je obsaţena zejména v následujících právních předpisech: zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými ţivočichy, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroţenými druhy), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci ţivotního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na ţivotní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých ţivností, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se povaţuje za nakaţlivé lidské nemoci, nakaţlivé nemoci zvířat, nakaţlivé nemoci rostlin a škůdce uţitkových rostlin.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána
Návrh novely zákona souvisí s těmito předpisy Evropské unie: Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Směrnice Rady 86/609/EHS ze dne 24. listopadu 1986 o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se ochrany zvířat pouţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely, v platném znění. Směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat.
Vzhledem k tomu, ţe je Česká republika členem Evropské unie, je v rámci přímé ochrany zvířat proti týrání nutno dodrţovat následující nařízení EU: nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997 o kritériích Společenství pro místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného v příloze směrnice 91/628/EHS, nařízení Rady (ES) č. 1040/2003 ze dne 11. června 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 1255/97, pokud jde o pouţití míst zastávek, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověřování, zda jsou dodrţovány právní předpisy o krmivech a potravinách a ustanovení o zdraví zvířat a dobrých ţivotních podmínkách zvířat.
Česká republika je smluvní stranou následujících dohod Rady Evropy a smluv: Protokol týkající se sanitárních a fytosanitárních opatření a opatření na ochranu zvířat ve vztahu k obchodu k Evropské dohodě zakládající přidruţení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, č. 200/1998 Sb., Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, č. 19/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, č. 20/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, č. 21/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat, č. 114/2003 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně obratlovců pouţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely, č. 116/2003 Sb. m. s., Protokol o změně Evropské dohody o ochraně obratlovců pouţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely, č. 118/2006 Sb. m. s.
Uvedené dohody vytvářejí základ předpisů pro ochranu zvířat i v Evropské unii a jsou v obecných zásadách i součástí českých právních předpisů.
Návrh novely zákona je plně slučitelný s těmito předpisy Evropské unie.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na ţivotní prostředí
Realizace navrhované právní úpravy vyplývající z povinnosti adaptace právní úpravy na nařízení a implementace výše uvedených předpisů EU si nevyţádá finanční nároky na státní rozpočet, neboť případné výdaje budou hrazeny z kapitoly Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví. Návrh zákona nebude znamenat dodatečné výdaje v rámci veřejných rozpočtů, neboť případné náklady budou hrazeny z úspor, které vzniknou zrušením povinnosti povolování konání veřejných vstoupení na základě předloţených řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Návrh předpokládá finanční náklady na podnikatelské prostředí, které souvisejí s nutností zavedení kurzů odborné přípravy, které vyţadují právní předpisy Evropské unie. Tyto náklady se předpokládají ve výši 10 375 500 Kč a budou rozloţeny na přechodné období dvou let. Náklady se předpokládají na školení přibliţně 3 500 osob, coţ předpokládá náklady na školení jedné osoby cca 3 000 Kč. Nebude mít sociální dopady. Navrhovaná právní úprava má pozitivní vliv na ţivotní prostředí, zejména na oblast ochrany zvířat. Navrhovaná právní úprava nemá dopady na rovnost muţů a ţen.
Podrobná analýza nákladů a přínosů vyplývající z navrhované právní regulace je uvedena v bodu 3. 1 v části hodnocení dopadů regulace (RIA).
K ČÁSTI PRVNÍ, k článku I - změna zákona na ochranu zvířat proti týrání
K bodu 1 K § 1 odst. 2 a pozn. pod čarou 1 a 1a:
Znění zákona na ochranu zvířat proti týrání se přizpůsobuje novým podmínkám souvisejících s přijetím Lisabonské smlouvy a odkazy na „předpisy Evropských společenství“ se nahrazují odkazy na „předpisy Evropské unie“.
Poznámka pod čarou č. 1 se mění z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Do poznámky pod čarou č. 1 se vkládá odkaz na tuto směrnici a ruší se odkazy na směrnice, které jsou novou směrnicí rušeny.
Poznámka pod čarou č. 1a se mění z důvodu adaptace právní úpravy na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Do poznámky pod čarou č. 1a se vkládá odkaz na toto nařízení.
K bodu 2 K § 1 odst. 2 písm. b):
Jedná se o legislativně technickou změnu. Z důvodu doplnění písmene d) se vypouští spojka „a“ mezi písmeny b) a c).
K bodu 3 K § 1 odst. 2 písm. d):
Dochází k upřesnění účelu zákona na ochranu zvířat proti týrání z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely, konkrétně se jedná o transpozici části čl. 1 odst. 1 této směrnice. Zbylá část je transponována do § 15 odst. 4 návrhu zákona.
K bodu 4 K § 3 písm. j):
Dosavadní pojem pokusné zvíře vycházel z úpravy, která je obsaţena ve směrnici Rady č. 86/609/EHS, ke sblíţení právních a správních předpisů členských států pro ochranu obratlovců vyuţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely. Tato směrnice je však rušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Pojem pokusné zvíře je proto nově definován v souladu s novou směrnicí o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely, konkrétně se jedná o transpozici čl. 1 odst. 3 a 4.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely hovoří o zvířatech, nikoliv o pokusných zvířatech. Jelikoţ však zákon na ochranu zvířat proti týrání upravuje různé kategorie zvířat (kromě zvířat pokusných se jedná o zvířata v zájmových chovech, zvířata hospodářská a zvířata volně ţijící), je nutné z důvodu srozumitelnosti právní úpravy pro její adresáty hovořit o pokusných zvířatech, nikoliv pouze o zvířatech. Z téhoţ důvodu byla definice oproti směrnici rozšířena o vymezení, ţe pokusným zvířetem je pouze zvíře, které je nebo má být pouţito k pokusům. V opačném případě by se za pokusná zvířata totiţ povaţovala všechna zvířata. Pojem pokusné zvíře nerozšiřuje oproti směrnici okruh tvorů, na které se vztahuje.
Pojem pokusné zvíře prolamuje zásadu, ţe zákon na ochranu zvířat proti týrání povaţuje za zvířata pouze ţivé obratlovce, s výjimkou člověka. Podle směrnice se totiţ mezi pokusná zvířata řadí také ţiví hlavonoţci, tedy bezobratlí. Tato skutečnost nicméně nenarušuje systematiku zákona na ochranu zvířat proti týrání. Za zvíře jsou i nadále povaţováni pouze obratlovci. Veškeré stanovené povinnosti, s výjimkou povinností v oblasti pokusných zvířat, se vztahují pouze na obratlovce (s výjimkou člověka).
Body 8 a 9 preambule směrnice uvádějí, ţe do oblasti působnosti této směrnice by kromě obratlovců včetně kruhoústých měli být zahrnuti i hlavonoţci, jelikoţ je vědecky doloţena jejich schopnost cítit bolest, utrpení a strach a utrpět trvalé poškození. Pojem pokusné zvíře se nevztahuje na vývojová stádia hlavonoţců.
Tato směrnice by se měla vztahovat také na plody savců, jelikoţ z vědeckých důkazů vyplývá, ţe u těchto forem existuje v poslední třetině jejich vývoje zvýšené riziko, ţe vnímají bolest, utrpení a strach, coţ můţe rovněţ nepříznivě ovlivnit jejich další vývoj. Je rovněţ vědecky doloţeno, ţe pokusy prováděné na embryích a plodech v ranějším stadiu vývoje mohou způsobit bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, pokud je těmto vývojovým formám umoţněno ţít déle neţ po dobu prvních dvou třetin vývoje.
Je třeba zdůraznit, ţe pokusným zvířetem není pouze zvíře k těmto účelům chované, ale můţe jím být i zvíře volně ţijící (např. sledování migrace ptáků krouţkováním, odchyt, pravidelné metodicky stanovené sledování zvířat v původním biotopu apod.).
K bodu 5 K § 3 písm. l):
Vypouští se definice laboratorního zvířete, která vycházela z definice uvedené v článku 2 písm. c) směrnice Rady ze dne 24. listopadu 1986 o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se ochrany zvířat pouţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely (86/609/EHS), v platném znění. Nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely, která je do zákona na ochranu zvířat proti týrání transponována, jiţ nerozlišuje zvířata pokusná a zvířata laboratorní, a proto se tento pojem stal nadbytečným.
K bodu 6 K § 3 písm. p):
V ustanovení § 3 písm. p) dochází k terminologické změně z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Odborně způsobilá osoba v oblasti ochrany pokusných zvířat se bude nově označovat jinak.
Dále dochází k upřesnění tohoto ustanovení. Podle dosavadního znění byla osoba, která byla odborně způsobilá k řízení a kontrole pokusů na zvířatech, oprávněna utratit jakékoliv zvíře, nejen zvíře pokusné. Tato osoba byla oprávněna utrácet zvířata nejen v souvislosti s pokusy na zvířatech, ale i při jiných příleţitostech. Nově se toto oprávnění zuţuje tak, aby osoby, které získají odbornou způsobilost k utrácení pokusných zvířat, byly oprávněny utrácet pouze pokusná zvířata a nikoliv zvířata jiných kategorií.
K bodu 7 K § 3 písm. r):
Jedná se o legislativně technickou změnu, která souvisí se změnami v ustanovení § 5.
K bodu 8 K § 3 písm. t) a u):
Dosavadní pojmy pokus a projekt pokusů vycházely z úpravy, která je obsaţena ve směrnici Rady č. 86/609/EHS, ke sblíţení právních a správních předpisů členských států pro ochranu obratlovců vyuţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely. Tato směrnice je však rušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Tyto pojmy jsou proto nově definovány v souladu s novou směrnicí o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely, konkrétně se jedná o transpozici čl. 3 odst. 1 a 2.
Pojem „postup“ pouţívaný směrnicí je v českém jazyce homonymem, tedy slovem s více významy. V zákoně na ochranu zvířat by byl tento pojem definován, avšak současně by byl pouţíván ve více významech. Z důvodu zachování srozumitelnosti a jednoznačnosti právní normy pro její adresáty se pojem postup nahrazuje pojmem pokus, který nezpůsobuje při výkladu zákona problémy a navíc má v naší právní úpravě tradici. Ze stejného důvodu bude i nadále uţíván pojem „projekt pokusů“.
K bodu 9 K § 3 písm. v):
Dochází ke změně ustanovení tak, aby plně transponovalo směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. V souladu s čl. 3 odst. 3 této směrnice se v definici pojmu zařízení nahrazují slova „podnik, ústav“ slovem stavba.
K bodu 10 K § 3 písm. w) aţ y):
Z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely dochází ke změně těchto ustanovení. Pojem chovné zařízení se nahrazuje pojmem chovatel pokusných zvířat. Pojem dodavatelské zařízení se nahrazuje pojmem dodavatel pokusných zvířat. Pojem uţivatelské zařízení se nahrazuje pojmem uţivatel pokusných zvířat. Tyto definice lépe odpovídají právnímu řádu. Nositelem povinností je provozovatel zařízení, tedy chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat nebo uţivatel pokusných zvířat, nikoli zařízení (tedy budovy a stavby). Jedná se o transpozici čl. 3 odst. 4 aţ 6 výše uvedené směrnice.
Z důvodu srozumitelnosti právní úpravy pro její adresáty nehovoří zákon na ochranu zvířat proti týrání o chovateli, dodavateli nebo uţivateli, ale o chovateli pokusných zvířat, dodavateli pokusných zvířat a uţivateli pokusných zvířat. Blíţe viz odůvodnění k § 3 písm. j).
K bodu 11 K § 4 odst. 4 písm. i) a poznámce pod čarou 1f:
Na základě diskuzí s odbornou veřejností dochází k úpravě tohoto ustanovení. Nově budou podkovářské úkony a úprava kopyt, pokud nebudou prováděny osobou odborně způsobilou, povaţovány za týrání zvířete. Neodborné a laicky provedené takovéto úkony mohou zvířeti způsobit trvalé poranění a poškození, které pak má za následek bolest a utrpení zvířete. Tento stav je z hlediska ochrany zvířat nepřijatelný.
Na základě poţadavku Státní veterinární správy dochází k upřesnění poznámky pod čarou č. 1f. Odborná způsobilost není ve veterinárním zákoně jiţ upravena pouze ustanovením § 59, ale také ustanovením § 59a. Poznámka pod čarou č. 1f v dosavadním znění přináší v praxi výkladové problémy s tím, koho povaţuje zákon na ochranu zvířat proti týrání za osobu odborně způsobilou podle veterinárního zákona. I kdyţ se poznámky pod čarou zpravidla samostatně nenovelizují, je tato novelizace potřebná z důvodu aplikace zákona na ochranu zvířat proti týrání a veterinárního zákona v praxi.
K bodu 12 K § 4 odst. 1 písm. v) a poznámce pod čarou č. 1i:
Dochází k vypuštění písmene v), neboť právní předpis, na který toto písmeno odkazovalo, tedy vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických poţadavcích pro stavby v zemědělství, byl zrušen. Právní předpis, který tuto vyhlášku nahradil, jiţ konkrétní podmínky pro chov zvířat nestanoví. V současné době je toto ustanovení obsoletní.
Pokud dojde k porušení jiných právních předpisů, které upravují poţadavky na chov zvířat nebo prostory pro chov zvířat, měl by být pachatel postiţen podle těchto právních předpisů, nikoliv podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Dosavadní úprava postihu byla poněkud nelogická.
Zároveň se vypouští poznámka pod čarou č. 1i.
K bodu 13 K § 4 odst. 1 písm. w):
Dosavadní písmeno x) /nově písmeno w)/ § 4 odst. 1 uvádělo, ţe za týrání se povaţuje také jiné jednání, v jehoţ důsledku dojde k utrpení zvířete. Jiným jednáním je míněno jiné jednání zakázané v zákoně na ochranu zvířat proti týrání. Text ustanovení se doplňuje v tomto smyslu, aby došlo ke sjednocení praxe v této oblasti a odstranění nevhodných postupů. V praxi se bohuţel stává, ţe dochází k vymýšlení si, co je jiným jednáním, a tedy vymýšlení nových skutkových podstat. Takový postup je nepřijatelný z hlediska právní jistoty adresátů právní úpravy.
Všechna ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání mají za cíl chránit zvíře před týráním. Za týrání zvířete je proto nutno povaţovat nejen činnosti uvedené v § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání, ale také porušení dalších ustanovení tohoto zákona. Jako týrání zvířat je postihováno nejen porušení ustanovení § 4, ale i porušení dalších ustanovení tohoto zákona, a to v případě, ţe dojde k zásahu do tělesné integrity zvířete, ke zranění, zdravotní poruše, poškození zdraví, bolesti, utrpení zvířete, chovu zvířat v nevhodných podmínkách, apod. Toto je důleţité z hlediska sankcí, řada ustanovení totiţ bude postihována jako „týrání zvířete“. Pokud nelze nalézt v sankčních ustanoveních porušení konkrétního ustanovení, půjde o týrání zvířete - § 27 odst. 1 písm. b) nebo § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání.
K bodu 14 K poznámce pod čarou č. 1k:
Na základě připomínky Ministerstva vnitra dochází k novelizaci poznámky pod čarou. Dosavadní poznámka pod čarou obsahovala odkaz na jiţ neplatný zákon o Policii České republiky.
K bodu 15 K § 4 odst. 3:
Vypouští se povinnost provádět výchovu a výcvik zvířat k pouţití prvků obrany v souladu se schváleným řádem ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Toto souvisí se zrušením povinnosti ţádat o schválení řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Podrobněji viz odůvodnění k § 7a a k § 8.
K bodu 16 K § 4a písm. b):
Text ustanovení se zpřesňuje tak, aby bylo jednoznačné, ţe za propagaci týrání zvířat je povaţováno i zveřejnění audiovizuálního záznamu.
K bodu 17 K § 5 odst. 2 písm. a):
Z důvodu adaptace právní úpravy na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování dochází k upřesnění důvodů k usmrcení zvířete. Uvedené nařízení se vztahuje nejen na usmrcování hospodářských zvířat, ale také na usmrcování dalších kategorií zvířat, např. některá zvířata v zájmových chovech chovaná pro soukromou domácí spotřebu chovatele. Viz čl. 1 tohoto nařízení.
Z tohoto důvodu bylo nutné upravit ustanovení § 5 odst. 2 písm.a), neboť původní znění se vztahovalo pouze na usmrcení hospodářských zvířat.
K bodu 18 K § 5 odst. 2 písm. g):
Pojem regulování populace byl vymezen v § 7a odst. 4. Toto ustanovení upravovalo řády ochrany zvířat při chovu, které jsou touto novelizací rušeny. Pojem regulování populace se proto přesouvá z § 7a odst. 4, které jiţ tento pojem nadále nepouţívá, na první místo výskytu tohoto pojmu, tedy do § 5 odst. 2 písm. g). Dále je tento pojem pouţit v § 13b.
Pojem regulování populace byl v minulosti vykládán jako prostý důvod k usmrcení „nadbytečného, nepotřebného“ nebo toulavého zvířete. Obsahem pojmu je však komplex preventivních opatření umoţňující souţití populací zvířat a lidí bez vzniku rizik. Proto je nutné zachování tohoto pojmu, i kdyţ se řády ochrany zvířat při chovu ruší.
K bodu 19 K § 5 odst. 2 písm. j):
Z důvodu adaptace právní úpravy na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování dochází k doplnění důvodů k usmrcení zvířete o depopulaci. Pojem depopulace je definován v čl. 2 písm. n) uvedeného nařízení. Depopulaci dále upravuje čl. 18 nařízení. Cílem právní úpravy je zajistit soulad nařízení se zákonem na ochranu zvířat proti týrání.
K bodu 20 K § 5 odst. 3 aţ 5:
Z důvodu adaptace právní úpravy na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování dochází k vypuštění těchto ustanovení. Otázky související s poráţením zvířat jsou upraveny v tomto nařízení a v části druhé zákona na ochranu zvířat proti týrání.
K bodu 21 K § 5 odst. 3:
V ustanovení § 5 odst. 3 (původně odst. 6) dochází k terminologické změně z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Odborně způsobilá osoba v oblasti ochrany pokusných zvířat se bude nově označovat jinak.
Dále dochází k upřesnění tohoto ustanovení. Podle dosavadního znění byla osoba, která byla odborně způsobilá k řízení a kontrole pokusů na zvířatech, oprávněna utratit jakékoliv zvíře, nejen zvíře pokusné. Tato osoba byla oprávněna utrácet zvířata nejen v souvislosti s pokusy na zvířatech, ale i při jiných příleţitostech. Nově se toto oprávnění zuţuje tak, aby osoby, které získají odbornou způsobilost k utrácení pokusných zvířat, byly oprávněny utrácet pouze pokusná zvířata a nikoliv zvířata jiných kategorií. Viz téţ § 3 písm. p).
K bodu 22 K § 5a:
Původní text § 5a se vypouští, neboť tyto otázky jsou nově upraveny nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Ustanovení § 5a bude nově upravovat odbornou způsobilost na úseku ochrany zvířat při poráţení, a to v souladu s poţadavky stanovenými nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Nařízení se těmito otázkami zabývá ve své preambuli, která uvádí: „Dobře vyškolení a způsobilí pracovníci zlepšují podmínky zacházení se zvířaty. Předpokladem způsobilosti v oblasti řádného zacházení se zvířaty je znalost základních vzorců chování a potřeb dotčeného druhu zvířat i projevů stavu vědomí a citlivosti. Rovněţ je zapotřebí technická způsobilost, pokud jde o pouţívané omračovací zařízení. Pracovníci provádějící určité úkony spojené s poráţkou a osoby, které dohlíţejí nad sezónním usmrcováním koţešinových zvířat, by proto měli být povinni mít pro úkony, jeţ provádějí, osvědčení o způsobilosti. Vyţadovat osvědčení o způsobilosti pro další pracovníky, kteří usmrcují zvířata, by však nebylo přiměřené sledovaným cílům. U pracovníků s několikaletou zkušeností lze předpokládat, ţe mají určitou úroveň způsobilosti. V souvislosti s těmito pracovníky by proto v tomto nařízení mělo být obsaţeno přechodné ustanovení týkající se osvědčení o způsobilosti. Osvědčení o způsobilosti by měla být vydávána jednotným způsobem.“
Toto ustanovení se vztahuje na provozovatele podniku ve smyslu čl. 2 písm. l) nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Úroveň způsobilosti a osvědčení o způsobilosti upravuje čl. 7 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Osvědčení o způsobilosti upravuje čl. 21 tohoto nařízení. Příloha IV nařízení upravuje vztah mezi činnostmi a poţadavky na zkoušku způsobilosti.
Ustanovení § 5a odstavce 1 vychází z dosavadní právní úpravy, která stanoví odbornou způsobilost k poráţení zvířat na jatkách. Je stanoveno, ţe úkony jako omračování, vykrvování a poráţení mohou provádět pouze osoby, které získaly příslušné odborné vzdělání. Článek 26 odst. 1 nařízení umoţňuje členský státům, aby při vstupu nařízení v platnost ponechaly v platnosti jakákoli vnitrostátní pravidla, jejichţ cílem je zajištění rozsáhlejší ochrany zvířat při usmrcování. Česká republika vyuţívá této moţnosti a v zájmu udrţení vysoké úrovně ochrany zvířat při jejich poráţení a zachování vysoké odbornosti této činnosti ponechává v platnosti tuto úpravu. Obdobně je tomu i u odstavce 3. Na nutnosti zachování současné právní úpravy na úseku poráţení zvířat na jatkách se shodla odborná veřejnost tvořená zástupci zpracovatelů, zástupci Státní veterinární správy i odbor vzdělávání Ministerstva zemědělství.
Dále se v odstavci 2 stanoví, ţe na osoby, které získaly vzdělání podle odstavce 1, se nevztahuje povinnost získat osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat. Bylo by nepřiměřené poţadovat po osobách, které v oboru získaly minimálně střední vzdělání s výučním listem, aby byly povinny absolvovat příslušný kurz a získat osvědčení o způsobilosti, který se svým obsahem a rozsahem nemůţe rovnat několikaletému studiu. Obdobně toto platí i pro kvalifikace získané pro jiné účely, pokud byly získány za podmínek odpovídajích podmínkám stanoveným v nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. V praxi se bude jednat o některé kvalifikace v rámci Národní soustavy kvalifikací. Česká republika tak vyuţívá moţnosti, kterou ji dává nařízení v čl. 21 odst. 7, který umoţňuje uznat kvalifikace získané pro jiné účely jako rovnocenné osvědčení o způsobilosti, pokud byly získány za podmínek odpovídajících podmínkám podle tohoto článku. Tyto dvě kategorie osob budou na základě svého vzdělání oprávněni ke všem úkonům souvisejících s poráţením zvířat včetně samotného poráţení.
Povinnost získat osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s poráţením zvířat se bude vztahovat na osoby, které nemají ţádnou z předchozích uvedených kvalifikací, a budou chtít vykonávat činnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 nařízení podle podmínek v něm uvedených.
Je nutno uvést, ţe se nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování nevztahuje pouze na zvířata hospodářská. Předmět a oblast působnosti je vymezen v čl. 1 nařízení. V čl. 3 nařízení se výslovně stanoví, na co se nařízení nevztahuje. Problematika usmrcování zvířat, jejichţ další přeţívání je spojeno s utrpením, rovněţ spadá do působnosti nařízení (čl. 19). Stejně tak i na usmrcování zvířat v zájmových chovech se výše uvedené nařízení vztahuje.
K bodu 23
Znění zákona na ochranu zvířat proti týrání se přizpůsobuje novým podmínkám souvisejících s přijetím Lisabonské smlouvy a odkazy na předpisy „Evropských společenství“ se nahrazují odkazy na předpisy „Evropské unie“.
K bodu 24 K § 5b odst. 3:
V ustanovení § 5b odst. 3 se jedná o terminologickou změnu, která souvisí s adaptací právní úpravy na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Další text ustanovení § 5b zůstává beze změny. Nařízení otázku poráţení nebo utrácení nemocných, vyčerpaných nebo zraněných zvířat sice řeší (viz čl. 19), ale velmi stručně. Na místě je podrobnější národní úprava. Podle čl. 26 odst. 1 nařízení platí, ţe toto nařízení nebrání členským státům, aby při jeho vstupu v platnost ponechaly v platnosti jakákoli vnitrostátní pravidla, jejichţ cílem je zajištění rozsáhlejší ochrany zvířat při usmrcování. Tato úprava je také v souladu s čl. 26 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování, který stanoví, ţe členské státy mohou přijmout vnitrostátní pravidla zajišťující rozsáhlejší ochranu zvířat při usmrcování neţ ta, která jsou obsaţena v tomto nařízení, a týkají se usmrcování zvířat mimo jatky a souvisejících úkonů.
K bodu 25 K § 5c aţ § 5h:
Původní text § 5c aţ § 5h se vypouští a nahrazuje novým textem, neboť tyto otázky jsou nově upraveny nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Ustanovení § 5c (usmrcování koţešinových zvířat) a § 5d (kontaktní místo podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování a souvisejících činnostech) jsou adaptací právního řádu ČR na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Ustanovení § 5c vycházejí z čl. 7 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování, které stanovuje povinnost provádět usmrcování koţešinových zvířat v přítomnosti nebo pod přímým dohledem osoby, která má osvědčení o způsobilosti podle článku 21 nařízení, jeţ se vztahuje na všechny úkony prováděné pod jejím dohledem. V návaznosti na toto ustanovení bylo nutné zakotvit právní úpravu kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o způsobilosti k usmrcování koţešinových zvířat. Ustanovení je konstruováno obdobně jako odborná způsobilost na úseku ochrany zvířat při poráţení (viz § 5a).
Ustanovení § 5c odst. 6 vedle způsobů, které uvádí nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování doplňuje další způsoby usmrcování hlodavců. Ustanovení vyhovuje podmínkám čl. 26 odst. 1 nařízení. Úprava vychází ze současného znění zákona na ochranu zvířat proti týrání (§ 5h). Jedná se o rozsáhlejší ochranu zvířat při usmrcování, neboť se jedná o vhodnější a účinnější způsob usmrcení, neţ který nabízí nařízení.
Ustanovení § 5e a § 5g odst. 2 se vztahuje k čl. 28 a 29 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Ustanovení § 5e odpovídá příloze A část I bod 1; část II bod 1, bod 3 druhá věta, body 6, 7 a 8 a bod 9 první věta směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. Příloha II nového nařízení, která upravuje uspořádání, konstrukci a vybavení jatek, začne platit pro existující jatky aţ od 8. prosince 2019. Podle čl. 29 odst. 1 nařízení se do 8. prosince 2019 čl. 14 odst. 1 pouţije pouze pro nové jatky nebo pro kaţdé nové uspořádání, konstrukci nebo vybavení, na které se vztahují pravidla uvedená v příloze II a které nebyly uvedeny do provozu před 1. lednem 2013. Je potřebné, aby v České republice do 8. prosince 2019 byla nějaká pravidla stanovena.
Ustanovení § 5f se zabývá ochranou zvířat při poráţení zvířat pro potřeby církví nebo náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat. V preambuli nařízení o ochraně zvířat při usmrcování v bodě 18 vyjádřila Evropská unie jednoznačně svůj postoj k této otázce, a to ve prospěch církví a náboţenských společností. Z nařízení citujeme: „Směrnicí 93/119/ES byla stanovena odchylka od omračování zvířat v případě poráţky na jatkách pro účely náboţenských rituálů. Vzhledem k tomu, ţe právní předpisy Evropské unie týkající se poráţky pro účely náboţenských rituálů byly ve vnitrostátním právu členských států provedeny různě v závislosti na konkrétní situaci, a vzhledem k tomu, ţe předpisy jednotlivých členských států zohledňují aspekty, které přesahují účel tohoto nařízení, je důleţité zachovat odchylku od omračování zvířat před poráţkou, a přitom však ponechat určitou úroveň subsidiarity na kaţdém členském státě. V tomto nařízení je proto respektována svoboda náboţenského vyznání a právo projevovat své náboţenské vyznání nebo přesvědčení bohosluţbou, vyučováním, prováděním úkonů a zachováváním obřadů, jak stanoví článek 10 Listiny základních práv Evropské unie.“
Evropská unie se bude touto otázkou i nadále zabývat, jak plyne z čl. 27 odst. 2 nařízení o ochraně zvířat při usmrcování. Z tohoto článku citujeme: „Do 8. prosince 2012 předloţí Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o systémech, které znehybňují skot jeho převrácením nebo jinou nepřirozenou polohou. Tato zpráva bude zaloţena na výsledcích vědecké studie porovnávající tyto systémy s těmi, ve kterých skot zůstává ve vzpřímené pozici, a zohlední aspekty řádného zacházení se zvířaty, jakoţ i socioekonomické dopady, včetně jejich přijatelnosti pro náboţenská společenství a bezpečnosti personálu. K této zprávě jsou případně připojeny legislativní návrhy s cílem změnit toto nařízení v souvislosti se systémy, které znehybňují skot jeho převrácením nebo jinou nepřirozenou polohou.“
V České republice podle čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv svobod platí, ţe svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání je zaručena. Shodně stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboţenských společnostech), ţe svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání je zaručena. Kaţdý má právo svobodně projevovat své náboţenství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohosluţbou, vyučováním, náboţenskými úkony nebo zachováváním obřadu. Navrţená právní úprava je s těmito předpisy v souladu.
Obecný pojem církve a náboženské společnosti zahrnuje veškerá uskupení osob vykazující znaky podle § 3 písm. a) zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboţenských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, bez ohledu na jejich právní subjektivitu.
Podle čl. 26 odst. 1 nařízení platí, ţe toto nařízení nebrání členským státům, aby při jeho vstupu v platnost ponechaly v platnosti jakákoli vnitrostátní pravidla, jejichţ cílem je zajištění rozsáhlejší ochrany zvířat při usmrcování. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání stanoví pro poráţení zvířat pro potřeby církví nebo náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat, přísnější pravidla neţ nařízení. Tato pravidla odpovídají tomu, jak byly dosud tyto otázky upraveny v § 5 odst. 3 a 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Novela tato pravidla upřesňuje v zájmu zvýšení úrovně ochrany zvířat. Zákon na ochranu zvířat proti týrání výslovně umoţňuje provádět tyto poráţky pouze na jatkách. Poráţení zvířat pro potřeby církví nebo náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat, není tedy moţné provádět jako domácí poráţku. Poráţka musí být prováděna v souladu se stanovenými veterinárními podmínkami. Tuto poráţku můţe provádět pouze církev nebo náboţenská společnost, nikoliv kdokoliv, kdo se povaţuje za člena církve. Nad rámec nařízení je rovněţ úprava správního řízení o udělení povolení k poráţce zvířat pro potřeby církví nebo náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat. Všechna tato pravidla mají za cíl zabezpečit ochranu zvířat při tomto typu poráţek.
V souladu s čl. 26 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování upravuje ustanovení § 5g omračování zvířat. Nákresy a popis stanovených míst na hlavě vybraných druhů zvířat pro vedení omračovacího úderu a umístění mechanického omračovacího nástroje byly obsaţeny v dosavadní právní úpravě ochrany zvířat při usmrcování jiţ od roku 1996. K odstavci 2 viz výše ustanovení § 5e.
V souladu s čl. 26 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování upravuje ustanovení § 5h usmrcování zvířat při domácí poráţce. Podle čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení se toto nařízení nevztahuje na drůbeţ, králíky a zajíce, které poráţí jejich majitel mimo prostory jatek pro svou soukromou domácí spotřebu. Na místě je proto národní právní úprava těchto otázek.
K bodu 26 K § 5i:
Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování stanoví, ţe pokud jde o ryby, pouţijí se pouze poţadavky stanovené v čl. 3 odst. 1. Podle čl. 27 nařízení do 8. prosince 2014 předloţí Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o moţnosti zavedení určitých poţadavků týkajících se ochrany ryb při usmrcování zohledňujících hlediska řádného zacházení se zvířaty, socioekonomické dopady i vliv na ţivotní prostředí. K této zprávě jsou případně připojeny legislativní návrhy s cílem změnit toto nařízení zahrnutím konkrétních pravidel týkajících se ochrany ryb při usmrcování. Do přijetí těchto opatření mohou členské státy přijmout nebo zachovat vnitrostátní pravidla týkající se ochrany ryb při zabíjení nebo usmrcování a uvědomí o tom Komisi.
Ustanovení § 5a, které upravuje odbornou způsobilost na úseku ochrany zvířat při poráţení na jatkách, se v souladu s čl. 1 odst. 1 Nařízení Rady ES č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009, o ochraně zvířat při usmrcování, nevztahuje na usmrcování ryb. Ustanovení § 5a upravuje odbornou způsobilost k poráţení zvířat na jatkách. Tato odborná způsobilost se proto nevyţaduje při usmrcování ryb při domácí poráţce ani při usmrcování ryb při jejich sezónním prodeji.
V § 5i se jedná o ustanovení, která byla obsaţena v dosavadní právní úpravě, takţe nepředstavují pro osoby provádějící poráţení zvířat nové povinnosti.
K bodu 27 K § 7 odst. 1:
Jedná se o terminologickou změnu, která souvisí s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 28 K § 7 odst. 3:
Na základě poţadavku Státní veterinární správy dochází ke změně nenormativního odkazu na odkaz normativní. V této souvislosti jiţ bylo výše odůvodněno nové znění poznámky pod čarou č. 1f. Odborná způsobilost není ve veterinárním zákoně jiţ upravena pouze ustanovením § 59, ale také ustanovením § 59a. Poznámka pod čarou č. 1f v dosavadním znění přináší v praxi výkladové problémy s tím, koho povaţuje zákon na ochranu zvířat proti týrání za osobu odborně způsobilou podle veterinárního zákona.
K bodu 29 K § 7 odst. 3 písm. f):
Dochází k opravě ustanovení, které vychází ze špatného překladu směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat. Změna je nutná z toho důvodu, ţe se v praxi selatům zuby netrhají, ale obrušují, popřípadě odštipují.
K bodu 30 K § 7 odst. 5:
Novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání vyhlášenou pod č. 312/2008 Sb. bylo do § 7 odst. 5 doplněno zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu upravujícího oblast způsobilosti k označování zvířat tetováním. Toto zmocnění bylo doplněno v průběhu projednávání novely zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR poslaneckým pozměňovacím návrhem.
Zákon č. 291/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zahrnoval novelu zákona na ochranu zvířat proti týrání, která také upravovala oblast označování zvířat. Novelizační bod č. 2 této novely zněl: „V § 7 odst. 5 se slova „Označování zvířat“ nahrazují slovy „Označování psů“. Ustanovení § 7 odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání po poslední novelizaci tedy nehovoří o tetování všech zvířat, ale pouze o tetování psů.
Úprava tetování psů byla původně kynology poţadována. Byly předloţeny tyto argumenty: Dříve tetovali štěňata odborně proškolení kynologové v rámci kontroly příslušného vrhu štěňat. V poslední době v souladu s právními předpisy prováděli tetování veterináři. Ne vţdy je moţné zajistit, aby zákrok provedli u chovatele. V praxi to znamená pro štěňata zvýšenou zátěţ a stres vyplývající z manipulace spojené s převozem na veterinární pracoviště a při vší opatrnosti i zvýšené nebezpečí přenosu infekčních chorob. V případě tetovačů – kynologů podobné problémy odpadají. Pokud se vrh označuje tetováním, a řada plemen z různých důvodů stále tento způsob identifikačního označení preferuje, je z hlediska štěňat a jejich welfare výhodnější, pokud je moţné vyuţít nejen sluţeb veterinářů, ale i proškolených kynologů.
Vyhláška č. 128/2010 Sb., o způsobilosti k označování psů tetováním, upravuje obsah, rozsah a organizaci školení se zaměřením na označování psů tetováním, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které toto školení absolvovaly. Jediným subjektem, který splňuje předpoklady pro pořádání těchto kurzů, je Veterinární a farmaceutická univerzita Brno – Institut celoţivotního vzdělávání a informatiky. Dotazem na toto školicí pracoviště bylo zjištěno, ţe o absolvování tohoto kurzu není zájem, a proto dosud nebyl tento kurz uspořádán. Z tohoto důvodu se v zájmu zjednodušení právní úpravy a zvýšení její přehlednosti § 7 odst. 5 vypouští a současně se novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání zrušuje vyhláška č. 128/2010 Sb., o způsobilosti k označování psů tetováním.
V této souvislosti je nutno poznamenat, ţe nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003/ES ze dne 26. května 2003, o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS, které nabylo účinnosti dnem 1. října 2004, jsou stanovena pravidla identifikace některých druhů zvířat (mj. psů) jako jedna z podmínek pohybu zvířat mezi členskými státy EU a z třetích zemí, a to tak, ţe po přechodné osmileté období od účinnosti nařízení – tj. do 30. září 2012 – je zvíře povaţováno za identifikovatelné, pokud má zřetelně čitelné tetování nebo elektronický systém identifikace (elektronický čip), po této lhůtě bude zvíře povaţováno za identifikovatelné pouze v případě, ţe bude označeno elektronickým systémem identifikace (elektronickým čipem). Z tohoto plyne, ţe zájem o označování psů tetováním se bude dále sniţovat.
Podle ustanovení § 13b odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání obec můţe obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Podle ustanovení § 13b odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání obec můţe nechat trvale označit osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona toulavé a opuštěné psy v obci, kteří dosud označeni nejsou, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Zákon na ochranu zvířat proti týrání tedy předpokládá, ţe označování psů podle § 13b odst. 2 a 3 bude provádět osoba odborně způsobilá podle veterinárního zákona, nikoliv osoba odborně způsobilá podle § 7 odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Absolventi kurzu k označování psů podle zákona na ochranu zvířat proti týrání tedy nemohou provádět označování psů pro obce.
K bodům 31 a 32 K § 7a:
Do roku 2004 zákon na ochranu zvířat proti týrání nestanovil povinnost poţádat o schválení řádů, přesto řada chovatelských klubů vyuţila moţnosti o schválení řádu z hlediska souladu se zákonem poţádat. Důvodem byla snaha chovatelů zabezpečit jednotná pravidla pro ochranu zvířat, stanovit bliţší podmínky chovu zvířat, projednáním a schválením oficiálním orgánem tyto podmínky legalizovat a vyuţít je i při vlastní činnosti i při kontrolách orgánů ochrany zvířat provádějících dozor nad dodrţováním zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení, tedy především pracovníků krajských veterinárních správ. Dosavadní právní úprava rozlišuje dva druhy řádů ochrany zvířat: řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení a řády ochrany zvířat při chovu.
Jiţ v minulosti došlo ke sníţení administrativní zátěţe chovatelů tím, ţe jiţ nejsou všichni povinni předkládat ke schválení řády ochrany zvířat při chovu. Tato povinnost zanikla ke dni 1. 10. 2008. Povinnost zpracovat řád ochrany zvířat při chovu platila podle dosavadní právní úpravy pouze tehdy, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 7a odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Povinnost vyhovit řád ochrany zvířat při chovu můţe být uloţena, pokud jsou splněny následující podmínky: příslušný orgán veterinární správy při výkonu dozoru nad dodrţováním povinností zjistí porušení povinnosti, povinnost je porušena sdruţením právnických nebo fyzických osob, které se zabývá chovem zvířat, nebo podnikatelem, který se v rámci podnikatelské činnosti zabývá chovem zvířat. (Není moţné tuto povinnost uloţit např. fyzické osobě, která sice chová zvířata, ale není podnikatelem. Rovněţ není moţné tuto povinnost uloţit členovi chovatelského sdruţení, ale jen sdruţení jako celku.)
Krajské veterinární správy v praxi ani jednou nevyuţily postup, který jim toto ustanovení umoţňuje. Předmětem kritiky byla zejména skutečnost, ţe je moţno chovateli uloţit povinnost vyhotovit řád ochrany zvířat při chovu, který podléhá schválení podle § 20 odst. 1 písm. l), ale není stanovena povinnost chovatele tento řád zpracovat řádně a tak, aby jeho znění mohlo být schváleno. Krajské veterinární správy nepovaţovaly toto ustanovení za uţitečný nástroj k nápravě stavu v případech nevhodného chovu zvířat. Z tohoto důvodu dochází k vypuštění ustanovení, která upravují řády ochrany zvířat při chovu, z důvodu nadbytečnosti. V průběhu legislativního procesu byla se Státní veterinární správou diskutována také moţnost toto ustanovení přeformulovat tak, aby se stalo účinným nástrojem k nápravě závadného stavu, nicméně Státní veterinární správa tuto moţnost odmítla.
Dále dochází ke sníţení administrativní zátěţe pořadatelů veřejných vystoupení zvířat tím, ţe se ruší povinnost předkládat ke schválení Ministerstvu zemědělství řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Dosud ročně Ministerstvo zemědělství schvalovalo 80 aţ 150 řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Např. v roce 2009 bylo pravomocně ukončeno 140 správních řízení (107 řádů schváleno, 7 neschváleno, 26 správních řízení zastaveno). Řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení za dobu svojí existence, tedy od roku 2004, jednoznačně přispěly ke zvýšení úrovně ochrany zvířat při veřejných vystoupeních. Jejich současný přínos je však jiţ minimální, neboť se jejich zpracovávání stalo spíše formální záleţitostí. Řada pořadatelů veřejných vystoupení pouze opisuje vzory těchto řádů, které Ministerstvo zemědělství v rámci sníţení administrativní zátěţe chovatelů a usnadnění správního řízení uveřejnilo na svých internetových stránkách. Tímto dojde ke sníţení administrativní zátěţe jak pořadatelů veřejných vystoupení, tak Ministerstva zemědělství, které řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení schvaluje ve správním řízení.
Pořadatel veřejného vystoupení dosud musel podat: 1. ţádost o schválení řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení (podává se na Ministerstvo zemědělství), 2. ţádost o stanovení veterinárních podmínek (podává se krajské veterinární správě), a to pouze pokud se jedná o veřejné vystoupení, které je zároveň svodem podle veterinárního zákona, 3. oznámení podle § 8 odst. 3 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání (podává se krajské veterinární správě), 4. ţádost o povolení veřejného vystoupení (podává se obci).
Je nutno poznamenat, ţe porušení povinností stanovených v řádech na ochranu zvířat při veřejném vystoupení schválených Ministerstvem zemědělství, bylo moţné postihovat pouze, pokud se jednalo rovněţ o porušení zákona na ochranu zvířat. Takové porušení povinností bylo postihováno jako porušení zákona na ochranu zvířat nikoliv jako porušení řádu na ochranu zvířat při veřejném vystoupení. Povinnosti stanovené řádem na ochranu zvířat při veřejném vystoupení, které nebyly zároveň uloţeny zákonem na ochranu zvířat, nebylo moţné postihnout.
V ustanovení § 7a zůstává zachována povinnost sdruţení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelů, kteří jsou jejich členy, nebo podnikatelů, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, chovat psy nebo kočky v souladu s podmínkami stanovenými prováděcím právním předpisem. V této oblasti jsou jiţ tedy pravidla stanovena jednotně prováděcím právním předpisem a nemusí být proto součástí řádů ochrany zvířat.
K bodu 33 K § 8 odst. 1:
S ohledem na změnu v definici svodu provedenou novelou veterinárního zákona dochází k úpravě v definici veřejného vystoupení. Na základě poţadavku Státní veterinární správy tak veřejným vystoupením nově nebude svod zvířat. Dojde tak ke sníţení administrativní zátěţe pořadatelů.
V souvislosti se změnou v odstavci 4 (bod 36), dochází k odstranění výjimky z definice veřejného vystoupení pro zoologické zahrady a záchranné stanice. Více viz bod 36.
K bodu 34 K § 8 odst. 2:
Z důvodu vypuštění původního ustanovení § 7a odst. 1, které vymezovalo legislativní zkratku pořadatel, se tato legislativní zkratka přesouvá do § 8 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jedná se o legislativně-technickou změnu.
K bodu 35 K § 8 odst. 3:
Z ustanovení § 8 odst. 3 se vypouštějí ty povinnosti pořadatele veřejných vystoupení, které souvisí s řádem ochrany zvířat při veřejném vystoupení, a to z důvodu zrušení povinnosti předkládat ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Z důvodu přehlednosti se předkládá nové znění odstavce 3.
Povinnost poţádat obec o schválení konání veřejného vystoupení zvířat se v rámci sniţování administrativní zátěţe nahrazuje pouze oznamovací povinností. Dosud obce schvalovaly konání veřejných vystoupení rozhodnutím vydaným na základě správního řízení.
K bodu 36 K § 8 odst. 4:
Ustanovení zakotvuje výjimku pro ozbrojené síly, bezpečností sbory a obecní policii z povinnosti oznámit konání veřejného vystoupení příslušné obci a krajské veterinární správě. Účelem uvedené výjimky je odstranění nadbytečných administrativních překáţek ztěţujících výkon činností Policie České republiky a obecní policie v rámci výkonu zákonných povinností. Dále se upravuje výjimka pro záchranné stanice a zoologické zahrady z části ohlašovací povinnosti podle odstavce 3 písm. a) bodu 2.
K bodu 37 K § 8 odst. 5:
Změna ustanovení § 8 odst. 5 reaguje na zrušení povinnosti předkládat ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení.
K bodům 38 a 39 K § 8a odst. 2 a nadpisu § 8a:
Ustanovení odstavce 2 obsahovalo zmocnění, které nebylo v prováděcím právním předpise (vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě) naplněno. Z tohoto důvodu dochází k vypuštění tohoto odstavce. Důvodem, proč ustanovení nebylo naplněno, byla zásadní připomínka Úřadu vlády – odboru kompatibility, která byla uplatněna v rámci meziresortního připomínkového řízení k návrhu vyhlášky o ochraně zvířat při přepravě. K ustanovení, které ve vyhlášce upravovalo „Technické vybavení dopravního prostředku“, vznesl odbor kompatibility Úřadu vlády tuto připomínku: „Navrhovaná úprava stanoví obecně pro všechny dopravní prostředky povinné technické vybavení. Jedná se o dopravní prostředky, na které se vztahují přímo pouţitelné předpisy ES (viz nadpis ČÁSTI DRUHÉ návrhu vyhlášky). Podle ustanovení čl. 6 odst. 3 nařízení č. 1/2005 přepravci přepravují zvířata v souladu s technickými pravidly stanovenými v příloze I. Kapitola II přílohy I nařízení č. 1/2005 potom obsahuje technická pravidla jak pro všechny dopravní prostředky, tak i pro dopravní prostředky podle jednotlivých kategorií. Ze ţádného ustanovení nařízení č. 1/2005 nelze dovodit, ţe by členské státy měly moţnost způsobem, jaký pouţil předkladatel, specifikovat či doplňovat tuto přímo pouţitelnou komunitární úpravu. Nic na tom ani nemění problémy, na které poukazuje předkladatel v odůvodnění návrhu vyhlášky. Navrhovaná úprava by se mohla uplatnit jako příručka osvědčených postupů ve smyslu čl. 28 nařízení č. 1/2005. Vedle výše uvedeného lze ještě uvést, ţe např. navrhované označování dopravních prostředků nelze uplatňovat obecně ve všech případech (srov. ustanovení bodů 2.1 a 5.1 přílohy I nařízení č. 1/2005). Rovněţ lze poukázat na to, ţe navrţená úprava je ve své podobě de iure zuţující vůči úpravě komunitární. Poţadujeme navrhovanou úpravu, včetně přílohy č. 1, vypustit.“ Této připomínce bylo vyhověno a úprava byla z vyhlášky vypuštěna.
K bodům 40 a 45 § 8b odst. 4, § 12d odst. 8:
Na základě připomínky Ministerstva vnitra dochází k úpravě zmocňovacího ustanovení.
K bodu 41 K 8f odst. 3 písm. g:
Důvodem doplnění ustanovení § 8f odst. 3 písm. g) jsou zkušenosti záchranných stanic s převozem větších handicapovaných zvířat. Při přepravě si zvířata (zejména prasata a srnci) bez svázaných končetin mohou způsobit další zranění.
K bodu 42 K § 9 odst. 2:
Změna ustanovení § 9 odst. 2 reaguje na zrušení povinnosti předkládat ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení.
K bodu 43 K § 10:
Současné znění § 10 budilo v praxi dojem, ţe je chovatel povinen měnit technologické zařízení a stavby, ve kterých dochází k týrání zvířat, pouze tehdy, pokud vydá ministerstvo nový prováděcí právní předpis. Předpisem, který stanoví poţadavky na stavby pro hospodářská zvířata a také termíny, ve kterých má dojít ke změně technologií, je vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Část ustanovení § 10 se proto vypouští z důvodu nadbytečnosti a problematického výkladu.
K bodu 44 K § 12d odst. 1 písm. d) a § 12d odst. 8:
Jedná se o legislativně technickou změnu, která reaguje na změny v ustanovení § 20 odst. 1.
K bodu 46 K § 12f:
Ustanovení § 12f upravuje školení k péči o prasata a kurz k péči o prasata pro získání osvědčení k péči o prasata. Cíl, kterého má být novelizací dosaţeno, je transpozice čl. 6 směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat. Tento článek ukládá členským státům zajistit, aby
a) kaţdá osoba, která zaměstnává nebo najímá osoby k ošetřování prasat, zajistila, ţe osoba ošetřující zvířata obdrţela pokyny a poučení o příslušných ustanoveních článku 3 a přílohy I;
b) byly k dispozici příslušné školicí kurzy. Tyto kurzy se musí zejména zaměřit na hlediska dobrých ţivotních podmínek zvířat.
Směrnice nestanoví povinnost osob, které pečují o prasata, aby se zúčastnily kurzu. Směrnice pouze stanoví povinnost členského státu zajistit, aby byly k dispozici kurzy. Z tohoto důvodu je v ustanovení ponechána moţnost volby chovatele, jakým způsobem zajistí, ţe osoba ošetřující zvířata obdrţí pokyny a poučení o příslušných ustanoveních článku 3 a přílohy I směrnice. Chovatel si můţe vybrat, zda jeho pracovníci absolvují:
a) školení k péči o prasata, které zajistí sám chovatel, a u kterého se neprovádí zkouška, nebo
b) kurz k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata, který zajišťují školicí pracoviště, a u kterého se provádí zkouška.
K bodům 47, 48 a 49 § 13 odst. 6 písm. b), § 13 odst. 10 a 11:
Tato ustanovení upravovala povinnost chovatelů nechat trvale nezaměnitelně označit zvíře druhu zvířete vyţadujícího zvláštní péči, o němţ tak stanoví prováděcí právní předpis. Novela vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyţadujících zvláštní péči, zrušila vybrané druhy zvířat vyţadující zvláštní péči, které musí být trvale nezaměnitelně označeny. Úpravou v odstavci 6, zrušením § 13 odst. 10 a upravením zmocňovacího ustanovení se zákon dostává do souladu se skutečným stavem.
K bodu 50 K § 13a odst. 4:
Dochází k upřesnění ustanovení upravujícího povinnost prodávajícího poskytnout kupujícímu informace o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupovaného zvířete. V praxi se objevovaly případy, kdy prodávající tuto povinnost obešel tím, ţe například nabídl ke koupi kniţní publikaci, případně informaci jinak zpoplatňoval. Nová úprava jasně stanoví, ţe prodávající informace musí poskytnout bezplatně. Zároveň se musí jednat o správné a podrobné informace.
K bodu 51 K § 14 odst. 6:
Ustanovení bylo doplněno na základě připomínky Ministerstva ţivotního prostředí. Ustanovení upravuje výjimku ze zákazu odchytu volně ţijících zvířat do sítí.
K bodu 52 K § 14b odst. 4:
Dochází k upřesnění zmocňovacího ustanovení pro vydání vyhlášky o ochraně handicapovaných zvířat při chovu. Ve zmocňovacím ustanovení bude výslovně uvedeno, ţe vyhláška stanoví také kvalifikační poţadavky na lektory. Jiţ nyní je toto vyhláškou stanoveno, protoţe se jedná o kvalifikační poţadavky na školicí pracoviště. Nicméně z důvodu sjednocení s ostatními zmocňovacími ustanoveními, která se týkají vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, dochází k upřesnění tohoto ustanovení.
Úprava zmocňovacího ustanovení byla poţadována také připomínkou Ministerstva vnitra.
K bodu 53 K § 15:
Ustanovení § 15 nově upravuje pouţití ustanovení o ochraně pokusných zvířat, a to z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Dochází k nahrazení ustanovení § 15 novým zněním. Dosavadní text § 15 bude nově v souladu se směrnicí upraven v § 18. Jedná se o transpozici čl. 1 odst. 1, 2, 5 a 6 výše uvedené směrnice.
Ustanovení odstavce 3 vyjmenovává případy, na které se ustanovení této části zákona nevztahují. Jedná se o nepokusné úkony prováděné v zemědělství, kdy příkladem mohou být pozorovací studie v komerční zemědělské praxi, které nezahrnují úkony, které mohou působit zvířatům bolest, utrpení, strach nebo trvalé následky. Klinické veterinární úkony lze označit jako postupy a technologie vykonávané veterinárními lékaři v průběhu jejich profesních povinností. Za nepokusné klinické veterinární úkony je tak moţno povaţovat například odebírání vzorků krve zvířete při klinickém řízení za účelem diagnostiky nemocí nebo veterinární léčení zvířete. Jako příklad veterinárního klinického hodnocení poţadovaného při registraci veterinárního léčivého přípravku lze uvést testování účinnosti a bezpečnosti nových preparátů na vybraných zvířatech v polních podmínkách. Úkonem prováděným pro účely uznaných chovatelských postupů můţe být například sledování reprodukce nebo váţení ryb. Úkonem, který pravděpodobně nezpůsobí zvířeti bolest, utrpení, strach ani trvalé poškození o intenzitě odpovídající nejméně utrpení, strachu nebo trvalému poškození způsobeném vpichem jehly podle řádné veterinární praxe, je nutno povaţovat takový úkon, který ani nedosáhne prahu bolesti, utrpení nebo trvalého poškození.
Ustanovení odstavce 5 normativním způsobem odkazuje na zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis obsahuje definice pojmů uvedených v odstavci 6. Tím se stávají tyto definice závazné i pro zákon na ochranu zvířat proti týrání. Taková definice do samotného zákona na ochranu zvířat nepatří a ani nemůţe být tímto zákonem upravena, neboť Ministerstvo zemědělství není gestorem v této oblasti.
Původní ustanovení § 15 odst. 6, které zakazuje provádět pokusy na zvířatech za účelem vývoje nebo zkoušení kosmetických prostředků, jejich prototypů, ingrediencí nebo kombinací ingrediencí, zůstává zachováno. Váţe se k němu přechodné ustanovení, které omezuje jeho účinnost do doby nabytí účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1223/2009, o kosmetických přípravcích, ve kterém bude testování těchto výrobků na zvířatech zakázáno. Z důvodu jeho přímé aplikovatelnosti nebude moţné duplicitně upravovat stejnou problematiku v právním řádu České republiky. Nařízení nabude účinnosti 11. července 2013.
K bodu 54 K § 15a aţ 15g:
Ustanovení § 15a aţ 15g nově upravují oblast ochrany pokusných zvířat, a to z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Ustanovení § 15a je transpozicí čl. 12 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Tuto podmínku nový § 15a dále upřesňuje, a to v souladu s dosavadní právní úpravou (viz dosavadní § 15 odst. 2, § 17a odst. 1, § 17c odst. 1). Cílem ustanovení je zamezit tomu, aby pokusy na zvířatech, chov a dodávku pokusných zvířat prováděl někdo, kdo nemá příslušné oprávnění.
Ustanovení § 15b, které upravuje rozhodnutí o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat a k pouţívání pokusných zvířat, je transpozicí čl. 20 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Směrnice stanoví pouze základní poţadavky na udělení oprávnění, proto bylo nutné ustanovení rozšířit tak, aby poskytovalo adresátům právní úpravy dostatečnou právní jistotu o průběhu správního řízení a poţadavcích, které jsou na ně kladeny. Odstavec 8 je transpozicí poţadavku směrnice, aby byli chovatelé pokusných zvířat, dodavatelé pokusných zvířat a uţivatelé pokusných zvířat registrováni. Úprava správního řízení, ve kterém se rozhoduje o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k pouţívání pokusných zvířat, kromě směrnice vychází také z dosavadní právní úpravy, která se jiţ v praxi osvědčila (viz § 17d a § 17e dosavadního znění zákona).
Pojem akreditace pouţívaný v dosavadní právní úpravě se nahrazuje pojmem oprávnění k pouţívání pokusných zvířat. Pojem osvědčení pouţívaný v dosavadní právní úpravě se nahrazuje pojmem oprávnění k chovu pokusných zvířat nebo k dodávce pokusných zvířat. Prvním důvodem je to, ţe směrnice hovoří v čl. 20 o oprávnění chovatelů, dodavatelů a uţivatelů. Druhým důvodem je, ţe označení akreditace a osvědčení bylo v praxi matoucí. Akreditace podle zákona na ochranu zvířat proti týrání byla často zaměňována s akreditacemi, které uděluje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, tedy s akreditacemi v oblasti vzdělávání. Osvědčení je označením pro deklaratorní správní akt, v zákoně na ochranu zvířat proti týrání ale osvědčení označovalo konstitutivní správní akt. Často v praxi také docházelo k záměně akreditace a osvědčení.
Ustanovení § 15c, které upravuje posuzovatele, souvisí s problematikou správního řízení o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat nebo k dodávce pokusných zvířat a správního řízení o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat. Princip právní úpravy spočívá v tom, ţe jedním z podkladů pro rozhodnutí Ministerstva zemědělství v tomto správním řízení jsou posudky posuzovatelů. Tato úprava vychází z dosavadní právní úpravy (viz původní § 17f), která se v praxi osvědčila. Oproti dosavadní právní úpravě dochází ke zpřesnění kvalifikačních poţadavků kladených na posuzovatele, které byly dosud stanoveny velmi obecně. Posudek není a ani ze své podstaty nemůţe být závazným stanoviskem podle správního řádu. Závazné stanovisko můţe vydat pouze správní orgán. Tím posuzovatelé nejsou. Rovněţ nemají nadřízený správní orgán, který by nezákonné závazné stanovisko podle § 149 odst. 5 správního řádu zrušil nebo změnil. Vztah mezi posuzovateli a MZE je smluvní.
Ustanovení § 15d, které upravuje kurzy odborné přípravy k získání kvalifikace a odborné způsobilosti pracovníků, je transpozicí čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Oproti dosavadní právní úpravě budou osvědčení vydávána v souladu se směrnicí na dobu určitou, a to na dobu 7 let. Minimální obsah kurzu odborné přípravy je dán v příloze V směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Podrobnosti budou stanoveny prováděcím právním předpisem. Povinnost mít náleţitou odbornou způsobilost byla stanovena také podle dosavadní právní úpravy (viz dosavadní § 17 a § 18f). Úprava těchto kurzů odborné přípravy je formulována tak, aby byla jednotná s dalšími odbornými kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání. Ustanovení je upřesněno v souladu s dosavadní právní úpravou.
Podle bodu 28 preambule směrnice ţivotní podmínky zvířat pouţívaných k pokusům do velké míry závisejí na kvalitě a odborné kvalifikaci pracovníků, kteří na pokusy dohlíţejí, i pracovníků, kteří je provádějí, anebo pracovníků, kteří dohlíţejí na osoby, jeţ o zvířata denně pečují. Členské státy by měly prostřednictvím oprávnění nebo jinými prostředky zajistit odpovídající vzdělání, odbornou přípravu a kvalifikaci pracovníků. Dále je důleţité, aby byl nad pracovníky vykonáván dohled, dokud nezískají a neprokáţí náleţitou kvalifikaci. Nezávazné pokyny na úrovni Evropské unie týkající se poţadavků na vzdělání by z dlouhodobého hlediska podpořily volný pohyb pracovníků.
Stejně jako v dosavadní právní úpravě se rozlišují 2 úrovně odborné způsobilosti. Osvědčení o odborné způsobilosti k řízení, provádění a kontrole pokusů na zvířatech podle § 17 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání budou nahrazena osvědčeními o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů. Osvědčení o odborné způsobilosti pro laboranty, techniky a ošetřovatele podle § 17 odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání budou nahrazena osvědčeními o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat.
S touto problematikou souvisí také přechodná ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání. Osvědčení o odborné způsobilosti k řízení, provádění a kontrole pokusů na zvířatech podle § 17 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání vydaná podle dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Osvědčení o odborné způsobilosti pro laboranty, techniky a ošetřovatele podle § 17 odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání vydaná podle dosavadních právních předpisů také pozbývají platnosti uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Ustanovení § 15e upravuje kurzy odborné přípravy k udrţení kvalifikace a odborné způsobilosti. Tyto kurzy předpokládá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely v ustanovení čl. 23 odst. 3 a čl. 24 odst. 1 písm. c). Čl. 23 odst. 3 směrnice stanoví, ţe na základě poloţek uvedených v příloze V členské státy zveřejní minimální poţadavky na vzdělání a odbornou přípravu a poţadavky na získání, udrţení a prokázání poţadované kvalifikace k úkonům uvedeným v odstavci 2. V tomto ustanovení se hovoří nejen o získání, ale také o udrţení poţadované kvalifikace. Podle čl. 24 odst. 1 písm. c) směrnice členské státy zajistí, aby kaţdý chovatel, dodavatel a uţivatel měl v daném místě jednu či více osob, které odpovídají za to, ţe pracovníci mají náleţité vzdělání a kvalifikace, průběţně absolvují další odbornou přípravu a je nad nimi vykonáván dohled, dokud neprokáţí poţadovanou kvalifikaci. V tomto ustanovení se tedy hovoří o průběţném absolvování další odborné přípravy.
Podle dosavadní právní úpravy byla osvědčení na úseku ochrany pokusných zvířat vydávána na dobu neurčitou. Osvědčení o odborné způsobilosti k řízení, provádění a kontrole pokusů na zvířatech podle § 17 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání byla vydávána na dobu neurčitou vţdy. Osvědčení o odborné způsobilosti pro laboranty, techniky a ošetřovatele podle § 17 odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání byla vydávána na dobu neurčitou aţ po novele zákona na ochranu zvířat proti týrání, která byla provedena zákonem č. 312/2008 Sb. Původně byla právní úprava vydávání osvědčení na dobu určitou kritizována z důvodu nadbytečné zátěţe těchto osob. Praxe nicméně ukázala, ţe řada osob měla zájem o pravidelné udrţování kvalifikace v dané oblasti. Bez výslovně zákonem stanovené povinnosti na udrţování kvalifikace ale zaměstnavatelé přestali svým zaměstnancům další vzdělávání zajišťovat.
Ustanovení § 15f upravuje specifické poţadavky na pracovníky. Toto ustanovení je transpozicí čl. 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Nad rámec směrnice jsou upraveny některé povinnosti vedoucího projektu pokusů, které vychází z dosavadní právní úpravy (viz dosavadní § 18a odst. 2). Směrnice většinu povinností stanoví osobě, která je vlastníkem zařízení, ve kterém jsou realizovány projekty pokusů. Nicméně některé povinnosti by měly být stanoveny přímo vedoucímu projektu pokusů, aby nedocházelo k tomu, ţe konkrétní vedoucí projektu pokusů bude v případě porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání nepostiţitelný. Bez stanovení těchto povinností by bylo obtíţné realizování interní kontroly v rámci zařízení v souvislosti s prováděním projektů pokusů. Nad rámec směrnice je rovněţ ustanovení o zástupci vedoucího projektu pokusů. Toto ustanovení rovněţ vychází z dosavadní právní úpravy (viz dosavadní § 18a odst. 3 a 4) a je nutné pro řádné fungování činnosti na úseku ochrany pokusných zvířat.
Ustanovení § 15g upravuje odbornou komisi pro zajišťování dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat. Toto ustanovení je transpozicí čl. 26 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Tato směrnice v čl. 26 označuje tento subjekt jako „orgán pro dobré ţivotní podmínky zvířat“. Toto označení však v zákoně na ochranu zvířat proti týrání nemohlo být pouţito. Jako orgány se v zákoně na ochranu zvířat proti týrání označují subjekty, které vykonávají státní správu na úseku ochrany zvířat. Subjekt, o kterém hovoří směrnice, je však organizační součástí chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uţivatele pokusných zvířat, tedy subjektů, které nejsou státními orgány. Označení orgán v tomto případě působí zmatečně. V dosavadní právní úpravě byl tento subjekt označen jako „odborná komise zařízení“ (viz dosavadní § 18). Z důvodu srozumitelnosti a zachování kontinuity se tedy „orgán pro dobré ţivotní podmínky zvířat“ v zákoně na ochranu zvířat proti týrání označuje jako „odborná komise pro zajištění dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat“. Úkoly této komise jsou rozšířeny nad rámec směrnice v souladu s dosavadní právní úpravou (viz § 18a). Jedná se zejména o úkony, které souvisí se správními řízeními na úseku ochrany pokusných zvířat proti týrání, kontrolou projektů pokusů a zpracováváním souhrnných zpráv, které směrnice vyţaduje.
Podle bodu 31 preambule směrnice by měla být v souvislosti s drţením, chovem a pouţíváním zvířat nejvyšší prioritou otázka dobrých ţivotních podmínek zvířat. Chovatelé, dodavatelé a uţivatelé by proto měli zřídit orgán pro dobré ţivotní podmínky zvířat, jehoţ hlavním úkolem je poradenství v otázkách dobrých ţivotních podmínek zvířat. Tento orgán by měl dále sledovat vývoj a výsledky pokusů na úrovni zařízení, podporovat péči o zvířata a poskytovat nástroje k praktickému uplatňování a včasnému zavádění nejnovějších výsledků technického a vědeckého vývoje v souvislosti se zásadami nahrazení a omezení pouţívání zvířat a šetrného zacházení s nimi s cílem zlepšit ţivotní podmínky zvířat v průběhu celého jejich ţivota. Poradenství orgánu pro dobré ţivotní podmínky zvířat by mělo být řádně dokumentováno a během inspekcí by mělo být moţné podrobit je kontrole.
K bodu 55 K § 16:
Ustanovení § 16 stanoví obecnou zásadu pro schvalování a provádění projektů pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 36 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 56 K § 16a aţ § 16g:
Ustanovení § 16a upravuje náleţitosti, které musí splňovat ţádost o schválení projektu pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 37 odst. 1, čl. 43 a přílohy VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. O schválení projektu pokusů rozhoduje ve správním řízení státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů (viz § 23 a 23a zákona na ochranu zvířat proti týrání).
Netechnické shrnutí projektu pokusů musí být přílohou ţádosti o schválení projektu pokusů. Podle bodu 41 preambule směrnice aby se zaručila informovanost veřejnosti, je důleţité zveřejňovat objektivní informace o projektech, při nichţ jsou pouţívána ţivá zvířata. Tím by neměla být porušena vlastnická práva ani odhaleny důvěrné informace. Proto by uţivatelé měli sestavovat anonymní netechnická shrnutí takových projektů, která by měly členské státy zveřejňovat. Zveřejněné podrobnosti by neměly být v rozporu s poţadavkem na anonymitu uţivatelů.
Oproti textu směrnice neupravuje novela zákona na ochranu zvířat proti týrání zjednodušené správní řízení o schválení projektu pokusů, o kterém hovoří např. čl. 37 odst. 2 a čl. 42 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Směrnice nestanoví jako povinnost zavést zjednodušené správní řízení. Směrnice toto naopak uvádí pouze jako moţnost členských států. Tento postup je tedy v souladu se směrnicí. Česká republika se rozhodla této moţnosti nevyuţít. Zjednodušené správní řízení se nejeví jako přínosné. Z hlediska ochrany pokusných zvířat se takový postup jeví jako neţádoucí. Česká republika hodlá pokusným zvířatům poskytovat co nejvyšší ochranu. Zjednodušené správní řízení předpokládá, ţe uţivatel pokusných zvířat by mohl provádět projekty pokusů jiţ na základě ţádosti, nikoliv na základě pravomocného rozhodnutí (čl. 36 odst. 1 směrnice). Takový postup je v rozporu s českým právním řádem.
Ustanovení § 16b upravuje hodnocení projektu pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 38 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Toto hodnocení provádí státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů. Dosavadní právní úprava takový postup neupravovala. Podle bodu 38 a 39 preambule směrnice komplexní hodnocení projektu, při němţ jsou zohledňovány etické aspekty pouţívání zvířat, tvoří základ schválení projektu a mělo by zaručit, ţe jsou v těchto projektech pouţívány zásady nahrazení a omezení pouţívání zvířat a šetrného zacházení s nimi. Je také důleţité, aby bylo jak z mravního, tak vědeckého hlediska zaručeno, ţe je v kaţdém případě pouţití zvířete důkladně vyhodnocena platnost, uţitečnost a význam očekávaných výsledků tohoto pouţití z vědeckého nebo vzdělávacího hlediska. Pravděpodobná újma zvířat by měla být vyváţena očekávanými přínosy projektu. Z toho důvodu by mělo být v rámci procesu schvalování projektů, při nichţ jsou pouţívána ţivá zvířata, provedeno objektivní hodnocení projektu nezávislé na těch, kdo studii provádějí. Účinné hodnocení projektu by rovněţ mělo umoţnit, aby bylo odpovídajícím způsobem posouzeno vyuţití nových vědeckých pokusných metod, jakmile jsou vyvinuty.
Ustanovení § 16c upravuje zpětné posouzení. Toto ustanovení je transpozicí čl. 39 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Toto zpětné posouzení provádí ve stanovených případech státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů. Dosavadní právní úprava takový postup neupravovala. Podle bodu 40 preambule směrnice můţe být v určitých případech vzhledem k povaze projektu, pouţitého ţivočišného druhu a pravděpodobnosti dosaţení zamýšlených cílů projektu nezbytné provést zpětné posouzení. Jelikoţ se projekty mohou sloţitostí, trváním a dobou nutnou pro získání výsledků značně lišit, je třeba, aby se při rozhodování o tom, zda by mělo být zpětné posouzení provedeno, k těmto hlediskům plně přihlíţelo.
Ustanovení § 16d upravuje rozhodnutí o schválení projektu pokusů a lhůty pro jeho vydání. Toto ustanovení je transpozicí čl. 40 a 41 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Čl. 41 směrnice upravuje lhůty ve správním řízení odchylně od zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění. Z důvodu nutnosti provést transpozici směrnice byly do novely zákona na ochranu zvířat proti týrání začleněny i tyto odchylky (odstavec 5 a 6). Podle bodu 44 preambule směrnice aby se zaručilo účinné posouzení ţádostí o schválení a zvýšila konkurenceschopnost výzkumu a průmyslu Evropské unie, měla by být stanovena lhůta, v níţ musí příslušné orgány vyhodnotit návrhy projektů a rozhodnout o jejich schválení. U sloţitějších projektových návrhů vzhledem k počtu zahrnutých oborů, novým vlastnostem a sloţitějším metodám navrhovaného projektu by mohla být potřeba dodatečná doba, aby nebyla sníţena kvalita hodnocení projektu. Lhůta pro hodnocení projektu by však měla být prodlouţena jen výjimečně. Podle bodu 43 preambule směrnice aby se sníţila administrativní zátěţ a zvýšila konkurenceschopnost výzkumu a průmyslu Evropské unie, mělo by být moţné v rámci jednoho skupinového schválení schválit vícenásobné generické projekty prováděné za vyuţití zavedených metod pro účely zkoušek, diagnostické účely nebo pro účely produkce, aniţ by však byly tyto pokusy osvobozeny od hodnocení projektu.
Ustanovení § 16e upravuje změnu, pozastavení, odnětí nebo zánik platnosti schválení projektu pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 44 a čl. 20 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Na toto ustanovení navazuje nové ustanovení § 20a, které upravuje změnu, pozastavení nebo odnětí oprávnění nebo povolení udělených ministerstvem. Nad rámec směrnice byla v tomto ustanovení upravena vazba mezi výsledkem zhodnocení zpětného posouzení a oprávněním přiznaným v rozhodnutí o schválení projektu pokusů.
Ustanovení § 16f upravuje uchovávání dokumentace o projektech pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 45 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Ustanovení § 16g upravuje alternativní přístupy a kontaktní místo. Toto ustanovení je transpozicí čl. 47 odst. 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Ostatní odstavce čl. 47 nestanoví závazné povinnosti pro členské státy. Jako o kontaktním místu lze uvaţovat např. o Státním zdravotním ústavu.
Členské státy EU a Komise dle článku 47 směrnice přispívají k vývoji a validaci alternativních přístupů, které by mohly poskytnout stejné nebo vyšší úrovně informací jako pokusy pouţívající zvířata, ale k nimţ zvířata nejsou pouţívána nebo jsou pouţívána v menším počtu anebo které jsou méně bolestivé, a učiní veškeré další kroky, které povaţují za vhodné k podpoře výzkumu v této oblasti. Členské státy k tomuto účelu navrhují Komisi vhodné specializované a kvalifikované laboratoře, které by validační studie prováděly. Členské státy jsou také povinny zajistit na vnitrostátní úrovni podporu alternativních přístupů a šíření informací o nich. Jsou také povinny určit jediné kontaktní místo, které bude poskytovat poradenství ohledně právní závaţnosti a vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci.
V rezortu Ministerstva zdravotnictví existuje jiţ v současnosti ve Státním zdravotním ústavu v Praze specializované pracoviště, které splňuje poţadavky článku 47 směrnice jak na specializovanou kvalifikovanou laboratoř pro alternativní přístupy, tak na kontaktní místo pro účely poradenství. Jedná se o Národní referenční laboratoř pro experimentální imunotoxikologii a oddělení alternativních toxikologických metod. Odborným garantem je MUDr. Dagmar Jírová, CSc., členka Vědeckého výboru Evropského centra pro validaci alternativních metod Evropské komise. Pracoviště se pravidelně účastní Peer Review při validaci alternativních metod pod ECVAM nebo ICCVAM (USA), úspěšné řeší grantové výzkumné projekty, rutinně provádí alternativní toxikologické metody pro účely klasifikace nebezpečných vlastností u chemických látek a hodnocení bezpečnosti u výrobků určených spotřebiteli a poskytuje poradenství v oblasti právní závaznosti a vhodnosti alternativních přístupů. Pracoviště má zavedený systém kvality, je akreditováno dle normy ČSN EN ISO 17025 a pracuje dle principů správné laboratorní praxe.
Úkolem kontaktního místa v souladu s článkem 47 směrnice je poskytovat poradenství ohledně právní závaţnosti a vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci.
Je třeba zdůraznit, ţe směrnice ukládá povinnost stanovit kontaktní místo, ale neukládá povinnost zřizovat laboratoře. Směrnice pouze stanoví, ţe členské státy napomáhají Komisi při určování a navrhování vhodných specializovaných a kvalifikovaných laboratoří. V České republice tedy taková laboratoř zřízena a financována být nemusí.
Další činnosti laboratoře (pokud by byl Státní zdravotní ústav určen Evropskou komisí) i kontaktního místa, které by mohl Státní zdravotní ústav vykonávat, jsou: provádět základní i aplikovaný výzkum v oblasti alternativních přístupů, poskytovat poradenství o validovaných i vědecky uznaných alternativních přístupech k pokusům na zvířatech, působit jako středisko výměny informací v rámci České republiky, šířit informace mezi vědeckou veřejnost, orgány státní správy a širokou veřejnost o moţnostech vyuţití alternativních metod pro hodnocení zdravotního rizika u chemických látek i výrobků určených spotřebiteli, sledovat proces validace na úrovni ECVAM, ICCVAM a OECD, účastnit se pracovních skupin těchto organizací v procesu peer-review u nových alternativních přístupů, spolupracovat s Referenční laboratoří Evropské unie, účastnit se dle specializace a laboratorních moţností ve validačních studiích, provádět rutinní toxikologické zkoušky pomocí alternativních přístupů za úhradu, provádět praktické demonstrace a výcvik v alternativních přístupech, pořádat semináře a konference, podporovat na národní úrovni dialog mezi zákonodárci, normotvůrci a všemi příslušnými zúčastněnými subjekty, zejména zástupci průmyslu, vědci v oblasti biomedicíny, organizacemi spotřebitelů a sdruţeními zabývajícími se dobrými ţivotními podmínkami zvířat, o vývoji, validaci, právním uznání, mezinárodním uznáváním a pouţívání alternativních přístupů.
Vzhledem k moţnosti vyuţít k provozu kontaktního místa a případně téţ specializované kvalifikované laboratoře (tato laboratoř nemusí být v České republice povinně zřízena, členské státy podle směrnice pouze napomáhají Komisi při určování a navrhování vhodných specializovaných a kvalifikovaných laboratoří) stávajícího pracoviště Státního zdravotního ústavu se nepředpokládají náklady personální a investiční. Navýšené provozní náklady ve formě spotřebního materiálu (v případě výkonu činnosti laboratoře) a sluţeb se odhadují na 1 000 000 Kč ročně.
O alternativních metodách hovoří také v několika bodech preambule směrnice. Péče o ţivá zvířata a jejich pouţívání pro vědecké účely se řídí mezinárodně uznávanými zásadami nahrazení a omezení pouţívání zvířat a šetrného zacházení s nimi. Aby se zaručilo, ţe zvířata jsou v Unii chována, je o ně pečováno a jsou pouţívána k pokusům způsobem, který je v souladu s ostatními mezinárodními a vnitrostátními normami platnými mimo Unii, měly by být při provádění této směrnice systematicky zohledňovány zásady nahrazení a omezení pouţívání zvířat a šetrného zacházení s nimi. Při výběru metod pokusu by zásady nahrazení a omezení pouţívání zvířat a šetrného zacházení s nimi měly být prováděny na základě přísné priority poţadavku na pouţívání alternativních metod. Pokud neexistuje ţádná alternativní metoda uznaná právními předpisy Evropské unie, lze počet zvířat sníţit uplatněním jiných metod a provedením zkušebních strategií, například pouţitím metody in vitro a jiných metod, které by omezily pouţívání zvířat a vedly by k šetrnému zacházení s nimi.
Pro účely řízení rizik pro zdraví lidí a zvířat a pro ţivotní prostředí stanoví právní předpisy Evropské unie, ţe látky a produkty lze uvádět na trh pouze poté, co byly předloţeny náleţité údaje o jejich bezpečnosti a účinnosti. Některé z těchto poţadavků lze splnit pouze pomocí zkoušek na zvířatech. Je třeba zavést specifická opatření, aby se zvýšilo pouţívání alternativních přístupů a zabránilo zbytečnému opakování zkoušek na zvířatech. Za tímto účelem by členské státy měly uznávat platnost údajů ze zkoušek získaných pomocí zkušebních metod stanovených podle právních předpisů Evropské unie.
Dostupnost alternativních metod se do velké míry odvíjí od pokroku dosaţeného při výzkumu alternativních přístupů. Rámcové programy Společenství pro výzkum a technický rozvoj poskytly stále více finančních prostředků na projekty, jejichţ cílem je nahradit zvířata pouţívaná k pokusům, omezit jejich pouţívání a zajistit šetrné zacházení s nimi. Komise a členské státy by proto měly prostřednictvím výzkumu a jinými způsoby přispívat k rozvoji a validaci alternativních přístupů, aby se zvýšila konkurenceschopnost výzkumu a průmyslu Unie a dosáhlo se nahrazení a omezení pouţívání zvířat k pokusům a šetrného zacházení s nimi.
Evropské středisko pro validaci alternativních metod, politické opatření v rámci Společného výzkumného střediska Komise, koordinuje validaci alternativních přístupů v Unii od roku 1991. Stále více je však zapotřebí, aby byly vyvíjeny nové metody a aby byly tyto metody předkládány k validaci, z čehoţ vyplývá potřeba oficiálního zřízení referenční laboratoře Evropské unie pro validaci alternativních metod. Na tuto laboratoř by mělo být odkazováno jako na Evropské středisko pro validaci alternativních metod. Je nezbytné, aby Komise při stanovování priorit validačních studií spolupracovala se členskými státy. Členské státy by měly Komisi napomáhat při určování a navrhování vhodných laboratoří, které by tyto validační studie prováděly. V případě validačních studií, které jsou podobné předchozím uznaným metodám nebo u nichţ validace představuje významnou konkurenční výhodu, by mělo Evropské středisko pro validaci alternativních metod moci od subjektů, které předloţí své metody k validaci, vybírat poplatky. Tyto poplatky by neměly znemoţňovat zdravou hospodářskou soutěţ ve zkušebnictví.
K bodu 57 K § 17:
Ustanovení § 17 upravuje poţadavky na zařízení, prostory a vybavení. Toto ustanovení je transpozicí čl. 22 a oddílu A bodu 1 a 2 přílohy III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Těţiště právní úpravy bude upraveno v prováděcím právním předpise.
Je nutné zdůraznit, ţe je třeba odlišovat zařízení a vybavení. Zařízení je definováno v § 3 písm. v) zákona na ochranu zvířat proti týrání jako stavba, budovy, komplexy budov nebo jiné prostory, v nichţ je provozována činnost se zvířaty; můţe se jednat o zařízení, která nejsou úplně oplocena nebo zastřešena, jakoţ i o pohyblivá zařízení. Naproti tomu vybavení představuje např. pomůcky, technické vybavení, apod.
K bodům 58 aţ 65 K § 17a:
Ustanovení § 17a upravuje poţadavky na péči a umístění pokusných zvířat. Toto ustanovení je transpozicí čl. 33 a oddílu A bodu 3 přílohy III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Poţadavky na péči a umístění pokusných zvířat budou upraveny v prováděcím právním předpise.
Oddíl B přílohy III směrnice, tedy oddíl týkající se jednotlivých druhů pokusných zvířat, bude transponován prováděcím právním předpisem, na základě zmocnění v § 17a odst. 5. Podle čl. 33 odst. 2 směrnice se normy týkající se péče a umístění stanovené v příloze III, mají uplatňovat od dat v ní stanovených. Příloha III oddíl B stanoví datum 1. ledna 2017. Velikosti prostor pro pokusná zvířata, které směrnice stanoví, tedy budou platit aţ od 1. ledna 2017.
V současné době upravuje velikosti prostor pro pokusná zvířata vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a vyuţití pokusných zvířat. Vzhledem k výše uvedenému je nutné zachovat do 1. ledna 2017 ustanovení této vyhlášky, která upravují velikost prostor pro pokusná zvířata. Není moţné, aby do 1. ledna 2017 nebyly velikosti prostor pro pokusná zvířata vůbec upraveny. Z tohoto důvodu je nutné zachovat zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu, které upravuje § 17a odst. 3 (nově odstavec 5).
Do 1. ledna 2017 budou tedy velikosti prostor pro pokusná zvířata upraveny na základě § 17a odst. 5 vyhláškou č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a vyuţití pokusných zvířat. Od 1. ledna 2017 budou velikosti prostor pro pokusná zvířata upraveny na základě téhoţ ustanovení novou vyhláškou o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Z dosavadní právní úpravy zůstává zachováno i zmocnění ke stanovení počtu pokusných zvířat při jejich přepravě v kontejneru.
Nad rámec směrnice je ustanovení § 17a odst. 2, které představuje dosavadní právní úpravu. Z tohoto ustanovení byla vypuštěna ta písmena, která jsou jiţ na základě směrnice upravena v jiných ustanoveních. Vypuštěno bylo také ustanovení, které stanovilo povinnost provádět laboratorní vyšetření napájecí vody. Tato povinnost byla v minulosti kritizována jako nadbytečná a finančně náročná.
K bodu 66 K § 17b aţ § 17f:
Ustanovení § 17b upravuje pouţívání ohroţených druhů zvířat k pokusům. Toto ustanovení je transpozicí čl. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Podle bodu 16 preambule směrnice je třeba zaručit, aby pouţívání zvířat k pokusům neohrozilo biologickou rozmanitost. Pouţívání ohroţených ţivočišných druhů k pokusům by proto mělo být omezeno na přísné minimum.
Ustanovení § 17c upravuje pouţívání subhumánních primátů k pokusům. Toto ustanovení je transpozicí čl. 8, čl. 28 a čl. 55 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Body 17 aţ 19 preambule směrnice uvádějí, ţe vzhledem k současnému stavu vědeckého poznání je pouţívání subhumánních primátů k vědeckým pokusům v rámci biomedicínského výzkumu stále nezbytné. V důsledku genetické podobnosti subhumánních primátů s lidmi a jejich vysoce rozvinutých sociálních schopností vyvstávají při jejich pouţívání k vědeckým pokusům specifické etické a praktické problémy spojené s nutností uspokojit v laboratorním prostředí jejich behaviorální, environmentální a sociální potřeby. Pouţívání subhumánních primátů je navíc největším předmětem zájmu veřejnosti. Pouţívání subhumánních primátů by tudíţ mělo být povoleno pouze v těch oblastech biomedicíny, které mají zásadní přínos pro člověka a v nichţ dosud nejsou k dispozici ţádné alternativní náhradní metody. Jejich pouţívání by mělo být povoleno pouze za účelem základního výzkumu, zachování příslušných druhů subhumánních primátů, nebo pokud se činnosti, včetně xenotransplantace, provádějí v souvislosti se stavy ohroţujícími lidský ţivot, nebo pokud jde o případy, jeţ mají váţný dopad na kaţdodenní ţivot člověka, tj. oslabují ho. Pouţívání lidoopů, tedy ţivočišných druhů, které jsou člověku nejbliţší a mají nejvyvinutější sociální a behaviorální schopnosti, by mělo být povoleno pouze pro účely výzkumu zaměřeného na zachování těchto druhů, pokud je zaručeno, ţe se jedná o opatření související se stavy, které ohroţují lidský ţivot nebo člověka oslabují a tím jej ohroţují, a pokud pro dosaţení cílů daného pokusu nepostačuje pouţití jiných druhů zvířat nebo alternativní metody. Členský stát, který tvrdí, ţe taková potřeba nastala, by měl Komisi podat informace nezbytné k tomu, aby mohla učinit příslušné rozhodnutí. Odchyt subhumánních primátů ve volné přírodě je pro tato zvířata vysoce stresující a představuje zvýšené riziko, ţe se během odchytu a přepravy poraní a budou trpět. Aby mohl být ukončen odchyt zvířat ve volné přírodě pro chovné účely, měla by být k pokusům po odpovídajícím přechodném období pouţívána pouze zvířata, která jsou potomky zvířat chovaných v zajetí nebo pocházejí ze soběstačných populací. Za tímto účelem by měla být vypracována studie proveditelnosti a v případě potřeby určeno přechodné období. Prověřena by měla být rovněţ proveditelnost přechodu k pouţívání subhumánních primátů pocházejících pouze ze soběstačných populací jakoţto konečného cíle.
Ustanovení § 17d upravuje pouţívání zvířat odchycených ve volné přírodě k pokusům. Toto ustanovení je transpozicí čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Ustanovení § 17e upravuje pouţívání opuštěných a toulavých zvířat k pokusům. Toto ustanovení je transpozicí čl. 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. V České republice bylo dosud pouţívání toulavých a opuštěných zvířat k pokusům zcela zakázáno (viz dosavadní § 15 odst. 4). Směrnice nicméně po splnění stanovených podmínek pouţití toulavých a opuštěných zvířat umoţňuje. Z důvodu zajištění co nejvyšší ochrany těchto zvířat, je v ustanovení doplněno, ţe takové vyuţití musí schválit jak Ministerstvo zemědělství, které rozhoduje o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat, tak státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů, který schvaluje konkrétní projekt pokusů.
Ustanovení § 17f stanoví, která zvířata jsou chovaná pro pouţití k pokusům. V dosavadní právní úpravě byla tato zvířata označována jako zvířata laboratorní. V nové právní úpravě jiţ není v souladu se směrnicí tento pojem pouţíván. Toto ustanovení je transpozicí čl. 10, přílohy I a přílohy II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Podle bodu 20 preambule směrnice je třeba, aby určité druhy obratlovců pouţívané k pokusům byly chovány konkrétně pro tento účel, aby osobám, které pokusy provádějí, byly dobře známy jejich základní genetické, biologické a behaviorální charakteristiky. Takovéto poznatky zvyšují vědeckou kvalitu a spolehlivost výsledků a sniţují jejich rozptyl, coţ v konečném důsledku znamená menší počet pokusů a pouţitých zvířat. Kromě toho by z důvodů dobrých ţivotních podmínek a ochrany zvířat mělo být pouţívání zvířat, která byla odchycena ve volné přírodě, k pokusům omezeno na případy, kdy nelze účel pokusů naplnit za pouţití zvířat chovaných specificky pro pouţití k pokusům.
K bodu 67 K § 17g a § 17h:
Ustanovení § 17g upravuje vedení záznamů o pokusných zvířatech. Toto ustanovení je transpozicí čl. 30 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Ustanovení § 17h upravuje informace o psech, kočkách a subhumánních primátech a jejich označování a identifikaci. Toto ustanovení je transpozicí čl. 31 a 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 68 K § 18 aţ § 18f:
Ustanovení § 18 upravuje účely pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Dosud byly účely pokusů upraveny v § 15 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Nad rámec směrnice zůstává v § 18 odst. 2 zachován výslovný zákaz provádět na zvířatech pokusy za účelem vývoje nebo zkoušení zbraní, bojových látek nebo munice a k nim příslušných zařízení (původně viz § 15 odst. 5).
Ustanovení § 18a upravuje volbu metod. Toto ustanovení je transpozicí čl. 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Podle bodu 13 a 14 preambule směrnice volba metod a ţivočišných druhů, které mají být pouţity, má přímý vliv na počet pouţitých zvířat i na jejich ţivotní podmínky. Volba metod by tudíţ měla zaručit, ţe je vybrána metoda, která můţe poskytnout nejuspokojivější výsledky a zvířatům působí co nejmenší bolest, utrpení či strach. Vybrané metody by měly zahrnovat pouţití minimálního počtu zvířat, při němţ lze zajistit spolehlivé výsledky, a vyţadovat pouţití ţivočišných druhů s nejniţší schopností cítit bolest, utrpení nebo strach nebo utrpět trvalé poškození, které jsou nejvhodnější pro extrapolaci na cílové druhy. Zvolené metody by měly v co největší míře zamezovat smrti na konci pokusu způsobené bolestivým utrpením v době před smrtí. Je-li to moţné, mělo by být toto ukončení pokusu nahrazeno humánnějším ukončením, které vyuţívá klinické znaky blíţící se smrti, a tudíţ umoţňuje, aby bylo zvíře usmrceno bez dalšího utrpení.
Ustanovení § 18b upravuje pouţití znecitlivění. Toto ustanovení je transpozicí čl. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Ustanovení § 18c upravuje klasifikaci závaţnosti pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 15, oddílu I přílohy VIII a čl. 55 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Podle bodu 22 a 23 preambule směrnice aby se zvýšila transparentnost, usnadnilo schvalování projektů a zajistily nástroje pro sledování shody, měla by být na základě odhadované intenzity bolesti, utrpení, strachu a trvalého poškození, jimţ jsou zvířata vystavena, zavedena klasifikace závaţnosti pokusů. Z etického hlediska by měla být zavedena horní hranice bolesti, utrpení a strachu, která by při pouţití zvířat k vědeckým pokusům neměla být překročena. Proto by mělo být zakázáno provádění pokusů, při nichţ je zvířatům působena značná bolest, utrpení či strach, jejichţ trvání bude pravděpodobně dlouhé a které nemohou být zmírněny.
Ustanovení § 18d upravuje opětovné pouţití pokusných zvířat. Toto ustanovení je transpozicí čl. 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Ustanovení § 18e upravuje konec pokusu. Toto ustanovení je transpozicí čl. 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Ustanovení § 18e odst. 4 vychází z dosavadní právní úpravy (viz původní § 18c odst. 6).
Ustanovení § 18f upravuje vypuštění pokusných zvířat do volné přírody a umístění pokusných zvířat do chovu. Toto ustanovení je transpozicí čl. 19 a čl. 29 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Podle bodu 26 preambule směrnice by mělo být po ukončení pokusu na základě dobrých ţivotních podmínek zvířete a moţných rizik pro ţivotní prostředí přijato co nejvhodnější rozhodnutí o budoucnosti zvířete. Zvířata, jejichţ ţivotní podmínky by se mohly zhoršit, by měla být usmrcena. V některých případech by měla být zvířata navrácena do vhodného přírodního stanoviště nebo do chovu nebo by zvířatům, jako jsou psi a kočky, mělo být umoţněno, aby se vrátila do zájmového chovu v rodinách, jelikoţ veřejnost projevuje o osud těchto zvířat vysoký zájem. Pokud členské státy umoţní návrat zvířete do zájmového chovu, je důleţité, aby chovatel, dodavatel nebo uţivatel měl zaveden reţim, který zajistí patřičnou socializaci těchto zvířat, aby se zaručilo úspěšné umístění do zájmového chovu, předešlo se zbytečnému strachu zvířat a byla zaručena veřejná bezpečnost.
K bodu 69 K § 18g:
Ustanovení § 18g upravuje metody usmrcování pokusných zvířat. Toto ustanovení je transpozicí čl. 6 a přílohy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Podle bodu 15 preambule směrnice mohou nevhodné metody usmrcení zvířete zvířatům působit značnou bolest, strach a utrpení. Stejně důleţitá je úroveň kvalifikace osoby, která tento úkon provádí. Zvířata by tudíţ měla usmrcovat pouze kvalifikovaná osoba, a to metodou, která je pro daný ţivočišný druh vhodná.
K bodům 70 a 83 K § 19 odst. 1 písm. c):
V ustanoveních § 19 odst. 1 písm. c) dochází k upřesnění pojmu “příslušný státní orgán“ a vymezení příslušnosti těchto orgánů ke schvalování projektů pokusů.
O schválení projektu pokusů rozhoduje ve správním řízení státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů (viz § 16a zákona na ochranu zvířat proti týrání). Dochází k upřesnění názvu orgánu, který provádí správní řízení, ve kterém jsou schvalovány projekty pokusů. Dosavadní označení „příslušný státní orgán“ bylo matoucí. Z názvu nebylo jasné, k čemu má být tento orgán vlastně příslušný. Označení orgánu bylo proto upřesněno a doplněno o slovní spojení „ke schvalování projektů pokusů“. Důvodem změny je rovněţ transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 71 K § 20:
Z důvodu většího počtu změn je novelizačním bodem celé ustanovení § 20. K jednotlivým změnám viz níţe.
K § 20 odst. 1 písm. c):
Původně byla legislativní zkratka „ústřední komise“ obsaţena v ustanovení § 18a odst. 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání. V souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely bylo však toto ustanovení přeformulováno a o ústřední komisi se v něm jiţ nehovoří (Ústřední komise pro ochranu zvířat je poradním orgánem ministra zemědělství a vyjadřování k projektům pokusů nepatří do její kompetence). Legislativní zkratka byla přesunuta na první místo výskytu „ústřední komise“ v zákoně na ochranu zvířat proti týrání.
Dále se do tohoto ustanovení doplňuje „výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely“. Změna souvisí se zřízením tohoto výboru v ustanovení § 20b. Blíţe viz odůvodnění k § 20b.
K § 20 odst. 1 písm. d):
Z důvodu nutnosti adaptovat právní řád České republiky na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a zajistit plnění úkolů v něm stanovených se v § 20 odst. 1 písm. d) doplňuje toto ustanovení.
K § 20 odst. 1 písm. i) a f):
Ustanovení § 20 odst. 1 písm. i) se nahrazuje novým textem, který upravuje vedení evidencí a podávání zpráv Evropské komisi na úseku ochrany pokusných zvířat. Toto ustanovení transponuje čl. 54 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
Také ustanovení § 20 odst. 1 písm. f) se nahrazuje novým textem. Dosavadní ustanovení nebylo v praxi pouţíváno. Podmínky pro uţivatelská, chovatelská a dodavatelská zařízení jsou stanoveny právními předpisy. Tyto podmínky nestanovovalo Ministerstvo zemědělství na základě svého uváţení. Text je proto obsoletní. Nové znění písmene f) navazuje na ustanovení § 5f, které upravuje poráţení zvířat pro potřeby církví nebo náboţenských společností, jejichţ náboţenské obřady stanoví zvláštní metody poráţky zvířat. Ustanovení § 5f musí být zohledněno také v kompetenčních ustanoveních.
K § 20 odst. 1 písm. g) - dříve písm. j):
V ustanovení § 20 odst. 1 písm. g) - dříve písm. j) - dochází ke změně terminologie v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Pojem chovné zařízení se nahrazuje pojmem chovatel pokusných zvířat. Pojem dodavatelské zařízení se nahrazuje pojmem dodavatel pokusných zvířat. Pojem uţivatelské zařízení se nahrazuje pojmem uţivatel pokusných zvířat. Blíţe viz odůvodnění k § 3 písm. w) aţ y).
K § 20 odst. 1 písm. e):
Ustanovení § 20 odst. 1 písm. e) – dříve písm. k) - se nahrazuje novým textem. V praxi kompetenci projednávat souhrnné zprávy o činnosti příslušných státních orgánů vymezené v § 23 odst. 1 a kontrolovat vydávání povolení podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání Ministerstvo zemědělství nevykonává a nikdy nevykonávalo. Příslušné státní orgány Ministerstvu zemědělství souhrnné zprávy o své činnosti nezasílají. Tyto orgány zasílají Ministerstvu zemědělství pouze statistické informace o pouţívání pokusných zvířat. Ministerstvo zemědělství nemůţe kontrolovat vydávání povolení podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání, protoţe je v tomto řízení orgánem, který rozhoduje o námitkách.
Podle čl. 20 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování platí, ţe vědeckou podporu lze poskytovat prostřednictvím sítě za předpokladu, ţe se veškeré úkoly uvedené v odstavci 1 prováděné s ohledem na všechny příslušné činnosti uskutečňují v dotčených členských státech. Za tímto účelem určí kaţdý členský stát jediné kontaktní místo a prostřednictvím internetu je zveřejní. Toto kontaktní místo je pověřeno sdílením technických a vědeckých informací a osvědčených postupů týkajících se uplatňování tohoto nařízení se svými protějšky a s Komisí. Toto ustanovení je upraveno v § 5d (blíţe viz odůvodnění k tomuto ustanovení).
Podle čl. 47 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely členské státy určí jediné kontaktní místo, které bude poskytovat poradenství ohledně právní závaţnosti a vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci. Toto ustanovení je transponováno v § 16g (blíţe viz odůvodnění k tomuto ustanovení).
V návaznosti na tato ustanovení musela být doplněna kompetenční ustanovení.
K § 20 odst. 1 písm. h) – dříve písm. r):
V ustanovení § 20 odst. 1 písm. h) - dříve písm. r) - dochází ke změně terminologie v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Pojem chovné zařízení se nahrazuje pojmem chovatel pokusných zvířat. Pojem dodavatelské zařízení se nahrazuje pojmem dodavatel pokusných zvířat. Pojem uţivatelské zařízení se nahrazuje pojmem uţivatel pokusných zvířat. Blíţe viz odůvodnění k § 3 písm. w) aţ y).
Ustanovení, která se v § 20 odst. 1 vypouštějí:
Dřívější písmeno a) a b) § 20 odst. 1 – Tato ustanovení jsou v zákoně pozůstatkem z doby, kdy kompetence na úseku ochrany zvířat proti týrání byly rozděleny mezi Ministerstvo zemědělství a Ústřední komise pro ochranu zvířat, a bylo tak nezbytné určit, komu kompetence náleţejí. Dnes tyto kompetence pro Ministerstvo zemědělství vyplývají přímo z kompetenčního zákona.
Dřívější písmeno l) § 20 odst. 1 - V souvislosti se zrušením povinnosti předkládat Ministerstvu zemědělství ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení dochází k vypuštění tohoto ustanovení. Blíţe viz odůvodnění k § 7a a k § 8.
Dřívější písmeno n) - v § 20 odst. 1 se vypouští, protoţe v praxi kompetenci posuzovat po odborné stránce osnovy rekvalifikačních kurzů pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy a drezúry zvířat Ministerstvo zemědělství nevykonává a nikdy nevykonávalo.
Dřívější písmeno o) - v § 20 odst. 1 se vypouští, protoţe v praxi kompetenci uhradit v případě potřeby vakcínu proti nemocem přenosným ze zvířat na člověka posuzovatelům chovných, dodavatelských a uţivatelských zařízení, Ministerstvo zemědělství nevykonává a nikdy nevykonávalo.
Dřívější písmena i), p), q) a t) - se vypouštějí, neboť nově budou kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání komplexně upraveny v § 20 odst. 2, § 26a aţ § 26c zákona na ochranu zvířat proti týrání.
K § 20 odst. 2:
Ustanovení § 20 odst. 2 výslovně upravuje a sjednocuje úpravu jednotlivých kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání. Dosud byla tato úprava roztříštěná v jednotlivých ustanoveních § 20 odst. 1. Vzhledem k tomu, ţe na základě poţadavků stanovených v předpisech Evropské unie dochází k neustálému zavádění nových kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání, byla současná koncepce jiţ nevyhovující. Hlavním cílem nové koncepce je stanovit jednotná pravidla pro fungování kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání.
Zcela nově je upravena kompetence Ministerstva zemědělství vydat, pozastavit nebo odejmout školicím pracovištím akreditaci. Dosud toto nebylo vůbec upraveno. Vykonávat činnost školicího pracoviště mohl v podstatě kdokoliv, kdo měl odpovídající technické vybavení, popřípadě splňoval v případě některých kurzů další podmínky stanovené zákonem na ochranu zvířat proti týrání nebo prováděcími právními předpisy. Ministerstvo zemědělství tedy nemělo ţádnou moţnost, jak ovlivnit kvalitu školicích pracovišť na úseku ochrany zvířat proti týrání. Dosud neexistovala moţnost, aby Ministerstvo zemědělství odmítlo spolupracovat se školicím pracovištěm, které svoji činnost vykonává nekvalitně. Vzhledem k situaci, která na úseku vzdělávání v oblasti ochrany zvířat proti týrání v současné době existuje, se zavedení institutu akreditace jeví jako nejvhodnější řešení.
Zavedení institutu akreditace školicích pracovišť na úseku ochrany zvířat proti týrání dlouhodobě doporučuje také odbor vzdělávání Ministerstva zemědělství.
Dalším důvodem pro zavedení tohoto institutu je úprava obsaţená v nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Toto nařízení v čl. 21 odst. 2 stanoví: „Příslušný orgán můţe pověřit pořádáním závěrečné zkoušky a vydáváním osvědčení o způsobilosti zvláštní subjekt nebo organizaci, který:
a) má k těmto úkolům náleţitou způsobilost, personální obsazení a vybavení;
b) je nezávislý a prost případného střetu zájmů, pokud jde o závěrečnou zkoušku a vydání osvědčení o způsobilosti.
Příslušný orgán můţe rovněţ pověřit pořádáním kurzů odborné přípravy zvláštní subjekt nebo organizaci, který k tomu má náleţitou způsobilost, personální obsazení a vybavení. Příslušný orgán prostřednictvím internetu zpřístupní veřejnosti údaje o subjektech a organizacích, které byly pověřeny těmito úkoly.“
Vzhledem k výše uvedenému se jeví jako nelogické zavádět institut akreditace pouze u kurzů podle nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování, kde je to výslovně poţadováno přímo pouţitelným předpisem.
Shodné instituty (akreditace) jsou upraveny také v jiných právních předpisech, které jsou v kompetenci Ministerstva vnitra nebo Ministerstva školství.
Novou kompetenci představuje také oprávnění Ministerstva zemědělství provádět kontroly školicích pracovišť, zejména jejich činnosti a úrovně kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání. Cílem této kompetence je zajistit skutečně kvalitní kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání.
Ostatní kompetence uvedené v § 20 odst. 2 vykonává Ministerstvo zemědělství jiţ nyní, a to buď na základě zákona nebo na základě vyhlášek, které upravují jednotlivé kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání.
Oproti dosavadní právní úpravě jsou upřesněny lhůty pro jmenování lektorů a zkušebních komisí. Ministerstvo zemědělství bude rozhodovat o těchto návrzích do 30 dnů ode dne jejich doručení. V současné době některá školicí pracoviště zasílají návrhy na jmenování např. 1 den před zahájením kurzu nebo se domáhají provedení jmenování na počkání. Takový postup není moţný, protoţe jmenování je moţné provést aţ po posouzení, zda je návrh na jmenování v souladu s poţadavky, které jsou stanoveny právními předpisy. V takových případech pak není moţné jmenování provést před zahájením kurzu a dochází k problematickým situacím. Některá školicí pracoviště odmítají posílat návrhy na jmenování s dostatečným časovým předstihem právě s argumentem, ţe právní předpisy ţádnou lhůtu výslovně nestanoví. Jelikoţ se kurzy organizují zpravidla několik měsíců před jejich konáním (nikoliv týden před jejich zahájením), nebude činit aplikace tohoto poţadavku v praxi ţádný problém.
Nově se na základě poţadavku Státní veterinární správy stanoví, ţe Ministerstvo zemědělství provádí zkoušky pro získání odborné způsobilosti v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání vţdy ve spolupráci s orgány veterinární správy. Dosud to bylo takto výslovně upraveno pouze ve vztahu k odbornému kurzu pro získání odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat podle § 26 zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Jelikoţ orgány veterinární správy vykonávají dozor na úseku ochrany zvířat proti týrání, jeví se jako opodstatněné, aby se podílely na kurzech, jejichţ cílem je také zajistit dodrţování poţadavků na úseku ochrany zvířat proti týrání.
Výjimka z jednotné koncepce kurzů se stanovuje pro kurzy uvedené v § 20 odst. 3. U kurzu k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata je důvodem skutečnost, ţe tomuto kurzu je naroveň postaveno školení, které zajišťuje sám chovatel. U zbylých kurzů je důvodem fakt, ţe v daném oboru dochází k časté a velké fluktuaci pracovníků a v praxi by nebylo reálné zajistit poţadavky vyplývající z jednotné koncepce kurzů. Docházelo by k nadbytečné administrativní zátěţi především provozovatelů podniků, kteří by své pracovníky na kurz museli vysílat, tak i Ministerstva zemědělství.
K § 20 odst. 4 – dříve odst. 2:
Cílem ustanovení § 20 odst. 4 je zajistit kontinuitu v platnosti rozhodnutí o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat a k pouţívání pokusných zvířat. Tato rozhodnutí jsou vydávána na dobu určitou. Osoba, která provozuje zařízení, můţe ve své činnosti po skončení platnosti rozhodnutí pokračovat pouze, pokud má nové rozhodnutí o udělení oprávnění. Pokud dojde k přerušení správního řízení z důvodu nutnosti odstranění nedostatků, je v některých případech problém zajistit kontinuitu činnosti chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných a uţivatele pokusných zvířat. Neexistující návaznost rozhodnutí o udělení oprávnění můţe mít nepříznivý vliv na ţivotní podmínky pokusných zvířat, která jsou v zařízení umístěna a můţe vést k nutnosti přerušit probíhající projekty pokusů (coţ můţe vést ke zvýšení počtu pouţitých pokusných zvířat). Ustanovení § 20 odst. 4 řeší tento problém.
K bodu 72
K § 20a a § 20b:
Ustanovení § 20a upravuje změnu, pozastavení nebo odnětí oprávnění nebo povolení udělených podle § 20 Ministerstvem zemědělství. Tato právní úprava dosud nebyla v zákoně na ochranu zvířat proti týrání výslovně obsaţena a její absence přinášela v praxi problémy. Na doporučení Legislativního a právního odboru Ministerstva zemědělství byla tato úprava doplněna.
Dalším důvodem pro vloţení ustanovení § 20a je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Ustanovení § 20a odst. 1 transponuje čl. 21 odst. 1 směrnice. Ustanovení § 20a odst. 2 transponuje čl. 21 odst. 2 směrnice.
Ustanovení § 20b upravuje výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely a je transpozicí čl. 46, 49 a části čl. 54 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Bod 48 preambule směrnice k tomuto uvádí, ţe na vnitrostátní úrovni je třeba zajistit jednotný přístup k hodnocení projektů a strategiím pro přezkum. Členské státy by měly zřídit výbory pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely, aby poskytovaly poradenství příslušným orgánům (státním orgánům příslušným pro schvalování projektů pokusů) a orgánům péče o dobré ţivotní podmínky zvířat (odborným komisím zařízení pro dobré ţivotní podmínky pokusných zvířat) v zájmu prosazování zásad nahrazení a omezení pouţívání zvířat a šetrného zacházení s nimi. Síť výborů členských států by měla být zapojena do výměny osvědčených postupů na úrovni Evropské unie.
Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání předpokládá vytvoření nového orgánu na úseku ochrany pokusných zvířat, tedy Výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely. V současné době jiţ sice existuje Výbor pro ochranu pokusných zvířat, který je součástí Ústřední komise pro ochranu zvířat, ale tento výbor by nemohl plnit úkoly, které směrnice svěřuje Výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Existující Výbor pro ochranu pokusných zvířat Ústřední komise pro ochranu zvířat je sloţen ze zástupců státních orgánů příslušných ke schvalování projektů pokusů (3 ministerstva a Akademie věd) a ze zástupce Společnosti pro vědu o laboratorních zvířatech (právnická osoba zabývající se ochranou zvířat). Většina členů Výboru pro ochranu pokusných zvířat Ústřední komise pro ochranu zvířat (tedy 4 z 5) jsou zaměstnanci orgánů, kterým by měl nový Výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely poskytovat poradenství. Pokud by měl Výbor pro ochranu pokusných zvířat Ústřední komise pro ochranu zvířat plnit funkce Výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely, radily by tyto osoby prakticky samy sobě.
Většina členů Výboru pro ochranu pokusných zvířat Ústřední komise pro ochranu zvířat jsou státní úředníci. Členy Výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely by naopak měly být osoby, které se ochranou pokusných zvířat zabývají na vědecké úrovni.
Ústřední komise pro ochranu zvířat, jejíţ součástí je Výbor pro ochranu pokusných zvířat Ústřední komise pro ochranu zvířat, je poradním orgánem ministra zemědělství. Podle současného znění zákona na ochranu zvířat proti týrání není Ústřední komise pro ochranu zvířat, ani její výbory, oprávněna poskytovat poradenství jiným subjektům (tedy státním orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů nebo odborným komisím pro zajišťování dobrých ţivotních podmínek pokusných zvířat).
Členem Ústřední komise pro ochranu zvířat se můţe stát kdokoliv, kdo je navrţen příslušným státním orgánem nebo právnickou osobou, která se zabývá ochranou nebo chovem zvířat a která se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat. Pro členství v Ústřední komisi pro ochranu zvířat není poţadována ţádná odborná způsobilost. Ministr zemědělství můţe jmenovat za členy pouze ty osoby, které jsou někým navrţeny. Ministerstvo zemědělství nemůţe tedy samo aktivně ovlivnit, kdo bude členem Ústřední komise pro ochranu zvířat.
Zařadit nový Výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely do Ústřední komise pro ochranu zvířat by nebylo ekonomické. Ústřední komise pro ochranu zvířat se podle svého statutu musí scházet nejméně 10x ročně. Nový výbor by se tedy musel pravidelně scházet, i kdyby se neměl čím aktuálně zabývat. Navíc na zasedáních Ústřední komise pro ochranu zvířat se řeší problematika ochrany zvířat komplexně, ve vztahu ke všem druhům zvířat. Členové Výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely by se tedy museli zabývat i jinými otázkami, neţ otázkami ochrany pokusných zvířat. Naopak ostatní členové Ústřední komise pro ochranu zvířat by se museli zabývat velmi odbornými otázkami z oblasti pokusných zvířat, ke kterým nejsou kvalifikováni.
Nový Výbor pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely by nebyl poradním orgánem ministra zemědělství. Jeho úkolem by naopak bylo poskytovat poradenství státním orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů nebo odborným komisím zařízení pro dobré ţivotní podmínky pokusných zvířat. Pro členství v tomto novém výboru stanoví návrh novely zákona na ochranu zvířat proti týrání kvalifikační poţadavky, které mají zajistit vědeckou a praktickou erudici členů tohoto výboru. Ministerstvo zemědělství můţe aktivně ovlivnit, kdo bude členem tohoto výboru, protoţe nebude vázáno návrhy jiných subjektů.
Vzhledem k výše uvedenému se po ekonomické i organizační stránce jeví jako nejvhodnější řešení zřízení nového samostatného Výboru pro ochranu zvířat pouţívaných pro vědecké účely s vlastními pravidly pro fungování. Výbor by se scházel pouze v případě řešení konkrétních dotazů. Tato pravidla konkrétně stanoví statut a jednací řád nového výboru.
Návrh předpokládá, ţe tento výbor by poskytoval poradenství, pokud jde o získání, chov a umístění pokusných zvířat, péči o ně a pouţívání pokusných zvířat k pokusům státním orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů bezplatně a odborným komisím zařízení pro dobré ţivotní podmínky zvířat za úplatu. Náklady Ministerstva zemědělství na činnost tohoto výboru by tedy měly být minimální (související se zabezpečením svolávání zasedání, zasedací místnosti a občerstvení).
K bodu 73 K § 21 odst. 1:
Zákon na ochranu zvířat proti týrání jiţ nyní výslovně stanoví, ţe předsedu a členy ústřední komise jmenuje a odvolává ministr zemědělství po dohodě s ministrem ţivotního prostředí, a to z odborníků navrţených příslušnými státními orgány a právnickými osobami zabývajícími se ochranou nebo chovem zvířat, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat. Společnost pro vědu o laboratorních zvířatech také patří mezi právnické osoby zabývající se ochranou nebo chovem zvířat. Výslovné uvedení tohoto subjektu v § 21 odst. 1 je proto nadbytečné. Existuje celá řada dalších subjektů, které by se mohly doţadovat, aby byly pro svůj význam v tomto ustanovení uvedeny. Takový přístup ale není moţný. Toto ustanovení nemá za cíl přinášet výčet konkrétních subjektů, které se podílejí na ochraně zvířat.
K bodu 74 K § 22 odst. 1 písm. b):
V ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) se na základě poţadavku Státní veterinární správy upřesňuje název přímo pouţitelného předpisu Evropské unie na úseku ochrany zvířat při přepravě. Dále z důvodu nutnosti adaptovat právní úpravu na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a zajistit plnění úkolů v něm stanovených se v ustanovení doplňuje toto nařízení.
K bodu 75 K § 22 odst. 1 písm. c):
V § 22 odst. 1 písm. c) dochází k formulačním změnám, které navazují na změny provedené v ustanoveních, které upravují ochranu zvířat při usmrcování (viz § 5i). Důvodem změny je adaptace právní úpravy na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
K bodu 76 K § 22 odst. 1 písm. g):
Do kompetence krajských veterinárních správ spočívající ve vydávání povolení dopravce a povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty se doplňuje kompetence k pozastavení a odnětí těchto povolení. Kompetence vyplývá z nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení Rady (ES) č. 1255/97, doposud však nebyla nikomu určena.
K bodu 77 K § 22 odst. 1 písm. k):
V § 22 odst. 1 písm. k) dochází ke změně související se změnami provedenými v ustanoveních, které upravují ochranu zvířat při poráţení (viz § 5f). Důvodem změny je adaptace právní úpravy na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
K bodu 78 K § 22 odst. 1 písm. l):
Z důvodu nutnosti transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely a zajistit plnění úkolů v ní stanovených se v § 22 odst. 1 doplňují písmena l). Jedná čl. 21 odst. 1 směrnice (pozastavení a odnětí oprávnění), který upravuje kompetenci příslušného orgánu členského státu přijmout nebo nařídit přijetí vhodného nápravného opatření, přestane-li chovatel, dodavatel nebo uţivatel splňovat poţadavky stanovené ve směrnici. Tento poţadavek byl zapracován do jiţ existujícího ustanovení § 22 odst. 1 písm. l), které se nevztahuje pouze na část zákona o pokusných zvířatech ale na zákon jako celek. Není důvod, proč by tato kompetence měla být upravena pouze k části zákona a pouze jen vůči některým adresátům právní normy.
V původním znění ustanovení nebylo vymezeno, co se rozumí nápravným opatřením, jehoţ pouţití umoţňuje § 22 odst. 1 písm. l). V důsledku toho se v praxi vedly spory o obsahu tohoto pojmu a také o tom, zda je nutné nápravné opatření ukládat ve správním řízení. Navrhovaná změna má odstranit tyto výkladové nedostatky a přispět k jednoznačnosti právní úpravy a ke zvýšení efektivity kontrol na úseku ochrany zvířat. Místo nápravného opatření se bude hovořit o rozhodnutí o závazném pokynu k odstranění zjištěných nedostatků. Úprava je koncipována obdobně jako závazný pokyn k odstranění zjištěných nedostatků ve veterinárním zákoně (viz § 48 odst. 1 písm. f), § 49 odst. 1 písm. g), § 52 odst. 1 písm. b) veterinárního zákona). Závazné pokyny jsou i nadále svojí podstatou nápravnými opatřeními, nejedná se o sankce. Hlavním cílem je zde náprava stavu, nikoliv postih pachatele. Sankce na úseku ochrany zvířat proti týrání budou i nadále ukládat obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
K bodu 79 K § 22 odst. 1 písm. q) aţ s):
Z důvodu nutnosti adaptovat právní řád ČR na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a zajistit plnění úkolů v něm stanovených se v § 22 odst. 1 doplňují písmena q) a r). Jedná se o čl. 18 a čl. 22 odst. 1 písm. a), b) a e) tohoto nařízení.
Z důvodu nutnosti transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely a zajistit plnění úkolů v ní stanovených se v § 22 odst. 1 doplňuje písmeno s). Jedná se o transpozici čl. 34 směrnice (inspekce prováděné členskými státy).
Podle bodu 36 a 37 preambule směrnice by měly členské státy s cílem sledovat dodrţování této směrnice v závislosti na riziku provádět pravidelné inspekce u chovatelů, dodavatelů a uţivatelů. V zájmu zajištění důvěry veřejnosti a prosazování transparentnosti by měl být přiměřený počet inspekcí prováděn bez předchozího upozornění. S cílem pomoci členským státům při prosazování této směrnice a na základě zjištění obsaţených ve zprávách o provádění vnitrostátních inspekcí by Komise měla v případech, kdy existují odůvodněné obavy, provádět kontroly vnitrostátních systémů inspekce. Členské státy by se měly zabývat všemi nedostatky zjištěnými při těchto kontrolách.
K bodu 80 K § 22 odst. 2 písm. c):
V ustanovení § 22 odst. 2 písm. c) se na základě poţadavku Státní veterinární správy upřesňuje název přímo pouţitelného předpisu Evropské unie na úseku ochrany zvířat při přepravě. Dále z důvodu nutnosti adaptovat právní úpravu na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a zajistit plnění úkolů v něm stanovených se v ustanovení doplňuje odkaz na toto nařízení.
K bodu 81 K § 22 odst. 2 písm. d):
Znění zákona na ochranu zvířat proti týrání se přizpůsobuje novým podmínkám souvisejících s přijetím Lisabonské smlouvy a odkaz na „Evropské společenství“ se nahrazuje odkazem na „Evropskou unii“.
K bodu 82 K § 22 odst. 2 písm. i) a j):
Z důvodu nutnosti adaptovat právní úpravu na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a zajistit plnění úkolů v něm stanovených se v § 22 odst. 2 doplňuje písmeno i), které se týká příruček osvědčených postupů. Jedná se o čl. 13 odst. 3 aţ 5 tohoto nařízení.
Z důvodu nutnosti transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely a zajistit plnění úkolů v ní stanovených se v § 22 odst. 2 doplňuje písmeno j). Jedná se o ustanovení, které je nutné v souvislosti s transpozicí čl. 54 odst. 1 směrnice (podávání zpráv Evropské komisi), viz téţ § 20 odst. 1 písm. i) návrhu novely zákona na ochranu zvířat proti týrání. Na základě poţadavku Státní veterinární správy se upravuje lhůta na 1 rok oproti 5 letům, které stanoví směrnice.
K bodu 84 K § 23 a 23a:
Nové znění § 23 navazuje na stávající znění § 19 odst. 1 písm. c). Ustanovení stanoví bliţší podmínky pro určení státního orgánu příslušného ke schvalování projektů pokusů. Ustanovení odstavce 2 vychází ze zkušeností a praktické potřeby stanovit některé odchylky od obecného principu určení státního orgánu příslušného ke schvalování projektů pokusů.
Ustanovení § 23a vychází ze současného znění ustanovení § 23. Vzhledem k mnoţství legislativních změn, které je v tomto ustanovení nutno provést, bylo přistoupeno k nové formulaci celého ustanovení.
V ustanovení § 23a dochází ke změnám v souvislosti s tím, ţe se na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely v zákoně na ochranu zvířat proti týrání nově označují osoby odborně způsobilé v oblasti ochrany pokusných zvířat a osoby, které provádějí pokusy (místo osoby provozující uţivatelské zařízení se jedná o uţivatele pokusných zvířat).
Nové formulace v ustanovení § 23a jsou transpozicí čl. 54 směrnice (podávání zpráv), čl. 36 odst. 2 směrnice (schvalování projektů) a čl. 55 odst. 4 směrnice (ochranné doloţky).
Z důvodu nadbytečnosti se vypouští ustanovení o vyjadřování se Ministerstva ţivotního prostředí ve správním řízení o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat. Podle současné právní úpravy se nadbytečně vyjadřovalo Ministerstvo ţivotního prostředí dvakrát, jednou v rámci řízení o udělení akreditace osoby provozující uţivatelské zařízení (nově správní řízení o udělení oprávnění k pouţívání pokusných zvířat) a podruhé jako státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů na volně ţijících zvířatech. Nová právní úprava ponechává pouze druhé vyjádření v rámci řízení o schválení projektu pokusů. Podle § 16a odst. 1 písm. h) návrhu novely zákona na ochranu zvířat proti týrání v případě pouţití jedinců druhů volně ţijících zvířat musí být přílohou ţádosti o schválení projektu pokusů vyjádření místně příslušného orgánu ochrany přírody.
K bodu 85 K § 24 odst. 3 a 4:
Povinnost poţádat obec o schválení konání veřejného vystoupení zvířat se v rámci sniţování administrativní zátěţe obcí i pořadatelů veřejných vystoupení nahrazuje pouze oznamovací povinností. Viz § 7a a § 8. Dosud obce schvalovaly konání veřejných vystoupení rozhodnutím vydaným na základě správního řízení.
Toto ustanovení souvisí se zrušením povinnosti předkládat Ministerstvu zemědělství ke schválení řády ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Obce povolovaly veřejná vystoupení zvířat na základě předloţených řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení.
Svody zvířat, které patřily také do kategorie veřejných vystoupení, jsou povolovány obcemi rovněţ dle § 46 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. V praxi se často jevilo jako nadbytečné schvalovat svody zvířat podle dvou právních předpisů (podle veterinárního zákona a zákona na ochranu zvířat proti týrání). Je třeba poznamenat, ţe jsou také veřejná vystoupení, která nepatří do kategorie svodů (svody se podle novely veterinárního zákona týkají pouze soustředění hospodářských zvířat různých chovatelů). U veřejných vystoupení, která nejsou zároveň svodem, nebude povinnost poţádat obec o schválení konání vůbec existovat (bude nahrazena pouze oznamovací povinností). Oznámení obci bude mít stejnou formu a obsah jako oznámení krajské veterinární správě, takţe toto oznámení nebude pro pořadatele veřejných vystoupení představovat další zátěţ.
Podle informací ročně proběhne kolem 70 aţ 75 000 veřejných vystoupení a svodů zvířat, při kalkulaci nákladů cca 300 Kč na jeden administrativní úkon se jedná v případě nákladů obcí na správní řízení o úsporu částky kolem 22 500 000 Kč celkem.
K bodu 86 K § 24a odst. 1 písm. a):
Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí s upřesněním průběhu provádění zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Úprava souvisí s novými ustanoveními § 28b (náhradní péče o týrané zvíře) a § 28c (předběţná náhradní péče).
K bodu 87 K § 24a odst. 3:
Dosavadní ustanovení § 24a odst. 3 ukládalo obecním úřadům obcí s rozšířenou působností vést a 1 rok od nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku uchovávat evidenci osob, které se dopustily přestupku podle tohoto zákona. Na toto ustanovení navazovalo pak ustanovení § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení platilo, ţe kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postiţen nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněţitým trestem.
Nový trestní zákoník v ustanovení § 302 odst. 2 písm. a) uvádí, ţe odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Nový trestník zákoník tedy hovoří o třech letech, nikoliv o jednom roku. Ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání se uvádí do souladu s novým trestním zákoníkem, proto aby bylo moţno doloţit, ţe byl někdo za týrání zvířat jiţ potrestán.
K bodu 88 K § 24a odst. 4:
Ustanovení § 24a odst. 4 upravovalo povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností po vydání rozhodnutí vyrozumět příslušnou krajskou veterinární správu o výsledku řízení. Aplikace tohoto ustanovení přinášela v praxi problémy kvůli nejednoznačnému výkladu. Obecním úřadům obcí s rozšířenou působností nebylo jasné, zda má být toto vyrozumění ve formě písemné, nebo zda postačuje ústní forma. Rovněţ nebylo jasné, zda se má jednat o zaslání informace a s jakým obsahem, nebo zda se má jednat o zaslání celého rozhodnutí. Další otázkou bylo, zda má obecní úřad obce s rozšířenou působností vyrozumět krajskou veterinární správu o výsledku řízení pouze v řízení, které bylo zahájeno na základě podnětu příslušné krajské veterinární správy, nebo ve všech řízeních (řízení, které nebylo zahájeno z podnětu krajské veterinární správy, ale ve kterém krajská veterinární správa podala odborné vyjádření). Nová úprava výslovně stanoví, ţe obecní úřad obce s rozšířenou působností má zaslat příslušné krajské veterinární správě kopii rozhodnutí, a to ve všech správních řízeních na úseku ochrany zvířat proti týrání.
Pro krajské veterinární správy je zasílání informací o výsledku správního řízení důleţité, neboť představuje zpětnou vazbu ve vztahu ke kontrolám, které provádějí. Krajské veterinární správy a souhrnně Státní veterinární správa na základě těchto informací zpracovávají statistické informace o četnosti a způsobech porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání. Tyto informace jsou dostupné na internetových stránkách v rámci bulletinu Program ochrany zvířat.
Na základě společné připomínky krajských úřadů a Státní veterinární správy se doplňuje výjimka z výše uvedené povinnosti. Povinnost zasílat příslušné krajské veterinární správě rozhodnutí o správním deliktu se tak nebude vztahovat na řízení o správním deliktu spočívajícím v porušení povinnosti učinit opatření proti úniku zvířete, které nebylo zahájeno na základě podnětu krajské veterinární správy podle § 22 odst. 1 písm. m).
K bodu 89 K § 25 odst. 1 úvodní části ustanovení:
V ustanovení § 25 odst. 1 dochází ke změně terminologie v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Pojem osoba provozující chovné zařízení se nahrazuje pojmem chovatel pokusných zvířat. Pojem osoba provozující dodavatelské zařízení se nahrazuje pojmem dodavatel pokusných zvířat. Pojem osoba provozující uţivatelské zařízení se nahrazuje pojmem uţivatel pokusných zvířat. Blíţe viz odůvodnění k § 3 písm. w) aţ y).
K bodu 90 K § 25 odst. 1 písm. a):
V ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) dochází ke změně terminologie v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Pojem chovné zařízení se nahrazuje pojmem chovatel pokusných zvířat. Pojem dodavatelské zařízení se nahrazuje pojmem dodavatel pokusných zvířat. Pojem uţivatelské zařízení se nahrazuje pojmem uţivatel pokusných zvířat. Blíţe viz odůvodnění k § 3 písm. w) aţ y).
K bodu 91 K § 25 odst. 7 aţ 9:
Dne 1. 10. 2008 nabyl účinnosti zákon č. 312/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon na ochranu zvířat proti týrání na základě pozměňovacího návrhu uplatněného při projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v § 25 odst. 6 upravuje postup v případech, kdy orgán nebo jiná osoba, která provádí zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehoţ důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet, zjistí, ţe v bytě nebo jiném prostoru je ţivé zvíře, které by mohlo být týráno v důsledku omezení jeho výţivy a napájení, a oznámí to příslušnému obecnímu úřadu nebo úřadu městské části, který bezodkladně zajistí zvířeti potřebnou péči, popřípadě je za tímto účelem umístí do náhradní péče, a následně poţaduje úhradu účelně vynaloţených nákladů spojených s touto péčí.
Aplikace tohoto ustanovení se v praxi ukázala jako problematická a právní úprava jako nedostatečná. Aby bylo moţné právní úpravu aplikovat, je třeba doplnit do § 25 odstavce 7 aţ 9, které stanoví pravidla pro aplikaci odstavce 6.
Dosud tyto otázky řeší pouze Metodika postupu Ministerstva zemědělství při úhradě a náhradě nákladů účelně vynaloţených příslušným obecním úřadem nebo úřadem městské části v souvislosti se zajištěním péče o zvíře podle § 25 odst. 6 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 312/2008 Sb., ze dne 13. 5. 2010, a Informace k postupu při zajištění péče o zvíře podle § 25 odst. 6 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 312/2008 Sb., ze dne 13. 5. 2010. Oba materiály jsou k dispozici na internetových stránkách Ministerstva zemědělství.
K bodu 92 K § 26 odst. 1:
Ustanovení bylo upraveno na základě připomínky Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy v souladu se zněním předpisů v oblasti školství.
K bodu 93 K § 26 odst. 2:
Na základě zmocnění uvedeného v § 26 odst. 2 byla vydána vyhláška č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání. Tato vyhláška jako jediná vyhláška na úseku vzdělávání v oblasti ochrany zvířat proti týrání neupravuje poţadavky na lektory v tomto odborném kurzu. Ministerstvo zemědělství v současné době nemůţe nijak ovlivnit, kdo bude lektorem a jaké by tato osoba měla mít odborné předpoklady. Z důvodu sjednocení právní úpravy a zvýšení kvality lektorů v kurzu je proto rozšířeno zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, na základě kterého dojde k upřesnění úpravy obsaţené ve vyhlášce.
K bodu 94 K § 26a aţ 26c:
Úprava obsaţená v ustanovení § 26a (akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání), § 26b (poţadavky na školicí pracoviště, která hodlají pořádat nebo pořádají kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání) a § 26c (podmínky pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání a uznávání kvalifikace) navazuje na nové ustanovení § 20 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Ustanovení § 20 odst. 2 výslovně upravuje a sjednocuje úpravu jednotlivých kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání. Dosud byla tato úprava roztříštěná v jednotlivých ustanoveních zákona. Vzhledem k tomu, ţe na základě poţadavků stanovených v předpisech Evropské unie dochází k neustálému zavádění nových kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání, byla současná koncepce jiţ nevyhovující. Hlavním cílem nové koncepce je stanovit jednotná pravidla pro fungování kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání.
Zcela nově je upravena kompetence Ministerstva zemědělství vydat, pozastavit nebo odejmout školicím pracovištím akreditaci. Dosud toto nebylo vůbec upraveno. Vykonávat činnost školicího pracoviště mohl v podstatě kdokoliv, kdo měl odpovídající technické vybavení, popřípadě splňoval v případě některých kurzů další podmínky stanovené zákonem na ochranu zvířat proti týrání nebo prováděcími právními předpisy. Ministerstvo zemědělství tedy nemělo ţádnou moţnost, jak ovlivnit kvalitu školicích pracovišť na úseku ochrany zvířat proti týrání. Dosud neexistovala moţnost, aby Ministerstvo zemědělství odmítlo spolupracovat se školicím pracovištěm, které svoji činnost vykonává nekvalitně. Zavedení institutu akreditace se jeví jako nejvhodnější řešení na úseku vzdělávání v oblasti ochrany zvířat proti týrání.
Zavedení institutu akreditace školicích pracovišť na úseku ochrany zvířat proti týrání dlouhodobě doporučuje také odbor vzdělávání Ministerstva zemědělství.
Dalším důvodem pro zavedení tohoto institutu je úprava obsaţená v nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Toto nařízení v čl. 21 odst. 2 stanoví: „Příslušný orgán můţe pověřit pořádáním závěrečné zkoušky a vydáváním osvědčení o způsobilosti zvláštní subjekt nebo organizaci, který:
a) má k těmto úkolům náleţitou způsobilost, personální obsazení a vybavení;
b) je nezávislý a prost případného střetu zájmů, pokud jde o závěrečnou zkoušku a vydání osvědčení o způsobilosti.
Příslušný orgán můţe rovněţ pověřit pořádáním kurzů odborné přípravy zvláštní subjekt nebo organizaci, který k tomu má náleţitou způsobilost, personální obsazení a vybavení. Příslušný orgán prostřednictvím internetu zpřístupní veřejnosti údaje o subjektech a organizacích, které byly pověřeny těmito úkoly.“
Vzhledem k výše uvedenému se jeví jako nelogické zavádět institut akreditace pouze u kurzů podle nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování, kde je to výslovně poţadováno přímo pouţitelným předpisem.
Shodné instituty (akreditace) jsou upraveny také v jiných právních předpisech, které jsou v kompetenci Ministerstva vnitra nebo Ministerstva školství. Ustanovení § 26a vychází z právní úpravy, která je jiţ zavedená a fungující a je obsaţena § 29 aţ 31 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona probíhají také kurzy pro získání zvláštní odborné způsobilosti (ZOZ) v oblasti zemědělství. Součástí těchto kurzů je také oblast ochrany zvířat proti týrání.
V souvislosti se zavedením nového správního řízení o udělení akreditace školicím pracovištím se zavádí správní poplatek. Více viz změna zákona o správních poplatcích.
Na základě poţadavku Ministerstva vnitra jsou poţadavky na školicí pracoviště, které chtějí pořádat kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání, upraveny v § 26b.
Předpisy Evropské unie na úseku ochrany zvířat proti týrání zdůrazňují vzdělávací kurzy v této oblasti a aktivní účast osob v těchto kurzech. Podle těchto předpisů je rozhodující především to, zda se účastník kurzu zúčastnil. Z těchto předpisů plyne, ţe pouhé vykonání zkoušky bez účasti v kurzu by bylo v rozporu s cíly, které evropské předpisy sledují. Z tohoto důvodu se výslovně zakazuje pořádat kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání formou dálkového studia nebo samostudia.
Z téhoţ důvodu není moţné, aby byly kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání upraveny v rámci systému národních kvalifikací, který zastřešuje Ministerstvo školství. Národní kvalifikace jsou zaloţeny pouze na vykonání zkoušky a nepředpokládají konání kurzů.
Výuka, při které jsou pouţívána zvířata, se povaţuje za pokus (viz § 18 zákona na ochranu zvířat proti týrání a čl. 5 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely). Zvířata pouţitá při výuce jsou zvířaty pokusnými. Toto platí i pro kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání. Pořadatelé kurzů, při kterých jsou pouţívána zvířata, musí splňovat všechny poţadavky kladené na uţivatele pokusných zvířat.
Ustanovení odstavců 5 a 6 reagují na ustanovení § 15d odst. 3 a § 26 odst. 1. Některá školicí pracoviště v současné době umoţňují vykonání zkoušky i osobám, které nemají potřebné vzdělání.
Dosavadní právní úprava neumoţňovala vyloučit ze zkoušky uchazeče, který např. opisoval nebo jinak porušoval podmínky zkoušky. Toto je novou úpravou doplněno.
Ustanovení odstavce 9 upravuje jednotně pro všechny kurzy uznávání kvalifikace získané v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci.
K bodům 95 a 116 K § 27 odst. 1 písm. e), § 27a odst. 2 písm. a):
V důsledku zrušení odstavců v § 5 dochází ke změně odkazu na odstavec.
K bodům 96 a 112 K § 27 odst. 1 písm. g) a h), §27a odst. 1 písm. e) a f):
Zavedení nových skutkových podstat souvisí s novou úpravou usmrcení zvířete při domácí poráţce v § 5h a usmrcováním ryb v § 5i.
K bodům 97, 98, 117 a 118 K § 27 odst. 1 písm. j) a k), §27a odst. 2 písm. b) a c):
V § 27 odst. 1 písm. j) a k) a § 27a odst. 2 písm. b) a c) je nutno provést formulační změny ustanovení v návaznosti na změny v označení osob způsobilých k navrhování a provádění pokusů na pokusných zvířatech.
K bodům 98, 113 a 125 K § 27 odst. 1 písm. l) aţ n), § 27a odst. 1 písm. h aţ k), § 27a odst. 10 aţ 16:
V důsledku změny části páté zákona dochází ke změnám v sankčních ustanoveních v souvislosti s ochranou pokusných zvířat. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely zavádí některé nové povinnosti, proto dochází rovněţ i k úpravě sankčních ustanovení.
V souvislosti s upřesněním právní úpravy poráţky zvířat pro potřeby církví a náboţenských společností, jejichţ náboţenské předpisy stanoví zvláštní metody poráţky (§ 5f) dochází rovněţ k úpravě ustanovení § 27a odst. 10.
Ustanovení § 27a odst. 11 i nadále upravuje správní delikty provozovatele podniku (dříve provozovatele jatek). Došlo pouze ke zvýšení počtu jednání postihovaných jako správní delikt v důsledku adaptace právní úpravy na Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Povinnost sankcionovatelnou podle původního ustanovení § 27a odst. 12 nově upravuje Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Lze ji tedy nyní postihovat podle jiného ustanovení. Nově bude toto ustanovení upravovat sankce v souvislosti s neoznámením usmrcení koţešinových zvířat.
K bodům 99 a 114 K § 27 odst. 1 písm. o), § 27a odst. 1 písm. l):
V těchto ustanoveních je nutno provést změny tak, aby neposkytnutí součinnosti podle § 25 odst. 2 nebo jiné maření výkonu oprávnění osob uvedených v § 25 odst. 1 bylo rovněţ postiţitelné.
K bodům 100 a 115 K § 27 odst. 1 písm. o), § 27a odst. 1 písm. m):
Zavedení nové skutkové podstaty souvisí s povinností získat akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání uvedené v § 26a odst. 1.
K bodům 101 a 123 K § 27 odst. 2 písm. a), § 27a odst. 7, § 27a odst. 8:
Z důvodu zrušení některých odstavců v § 7a je nutné provést změnu těchto ustanovení.
V důsledku změny právní úpravy veřejných vystoupení v § 8 dochází k přeformulaci souvisejících sankčních ustanovení.
K bodu 111 K § 27a nadpisu ustanovení:
Jedná se legislativně technickou změnu.
K bodům 102, 103, 119 a 120 K § 27 odst. 3, § 27 odst. 3 písm. k) a l), § 27a odst. 4, § 27a odst. 4 písm. k) a l):
Jedná se o doplnění ustanovení o novou sankci, která souvisí se zavedením povinnosti zajistit proškolení o poţadavcích na ochranu prasat osobám, které pečují o prasata a povinností vést záznamy o školení k péči o prasata a o osvědčeních způsobilosti péči o prasata v § 12f.
Další změna je pouze legislativně technická.
K bodům 104, 121 a 122 K § 27 odst. 4, § 27a odst. 5:
Změna souvisí se zrušením povinnosti nechat trvale nezaměnitelně označovat vybrané druhy zvířat vyţadujících zvláštní péči v ustanovení § 13.
K bodům 105 K § 27 odst. 6, 7, 8 a 9:
V § 27 odst. 7 aţ 9 jde o formulační změnu, která souvisí s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodům 106 a 126 K § 27 odst. 10 a 11, § 27a odst. 17 aţ 19:
Doplňují se skutkové podstaty v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely ohledně povinnosti některých osob získat osvědčení k odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů a povinností určeného veterinárního lékaře.
V souvislosti s činností školicích pracovišť se zavádí skutková podstata nedodrţení podmínek nebo neplnění povinností stanovených v § 26b. Dále se doplňuje ustanovení ohledně neplnění povinností provozovatele záchranné stanice a útulku.
K bodům 107, 108, 109, 127, 128 a 129 K § 27 odst. 12, 27a odst. 20:
V souvislosti se změnami v předchozích novelizačních bodech dochází ke změnám v ustanoveních upravujících výše sankcí. Správní delikty vycházející ze stávající právní úpravy zůstávají zachovány i co do výše moţné pokuty, pouze dochází k formulačním změnám. Nové povinnosti jsou sankcionovány do 50 000 Kč v případech, kdy se jedná o méně závaţné delikty jako např. nevedení nebo neuchovávání záznamů, při kterých nedojde k narušení tělesné integrity zvířete. Za správní delikty, které představují méně závaţné případy týrání zvířat, bude moţno uloţit pokutu do výše 200 000 Kč. Pokutu do 500 000 Kč lze uloţit u závaţných případů týrání zvířete.
K bodům 110 a 130 K § 27 odst. 13, § 27a odst. 21:
Dochází k doplnění ustanovení v souvislosti se zavedením nové sankce zákaz chovu zvířat a propadnutí týraného zvířete upřesnění stávajícího znění.
V ustanovení § 27 odst. 21 bylo přistoupeno k nové formulaci celého ustanovení z důvodu nutnosti upravit nově i odkazy na jiná ustanovení v souvislosti se zákazem činnosti.
K bodu 124 K § 27a odst. 9:
Jedná se o doplnění chybějící sankce za nevedení evidence o nakoupených a prodaných zvířatech včetně dokladů o původu zvířete podle § 13a odst. 3 zákona. Další změna souvisí s upřesněním povinnosti prodávajících v rámci obchodu se zvířaty určenými pro zájmové chovy poskytnout kupujícímu informace o zvířeti.
K bodu 131 K § 27b a § 27c:
V ustanovení § 27b dochází k zavedení moţnosti uloţit chovateli zákaz chovu zvířat. Zákaz chovu zvířat je v řadě případů daleko jednodušším a účinnějším postihem, neţ zdlouhavé vymáhání pokut od insolventních chovatelů. V řadě případů se bohuţel stává, ţe je zvíře odebráno do náhradní péče od chovatele, který ho týral, a tento chovatel si pořídí zvíře nové, které opět týrá. Taková situace nemá podle současné právní úpravy řešení. Jediným řešením je neustále taková zvířata umisťovat do náhradní péče. Existující sankce zákaz činnosti uvedená v zákoně o přestupcích je pro účely ochrany zvířat nedostatečná. Tuto sankci totiţ není moţné pouţít vůči chovatelům zvířat v zájmových chovech. Ne zcela známou skutečností je, ţe právě v zájmových chovech zvířat dochází nejčastěji k týrání zvířat. Úpravu navrţenou v novele zákona na ochranu zvířat proti týrání je třeba povaţovat za speciální právní úpravu ve vztahu k zákonu o přestupcích.
Díky nové sankci – propadnutí týraného zvířete – bude moţné týrané zvíře majiteli odebrat a předat osobě, která mu zajistí řádnou péči. V tomto případě dojde k zániku vlastnického práva chovatele k týranému zvířeti. Podle dosavadní právní úpravy takový postup není moţný. Nová sankce vychází ze zkušeností s nyní platným zákonem na ochranu zvířat proti týrání, který povoluje pouze náhradní péči. V praxi to přináší problémy, kdy majitelé mnohdy nejsou ochotni platit péči za odebrané zvíře, které je umístěno do náhradní péče a zůstává nadále jejich vlastnictvím. Náklady spojené s péčí o zvíře pak musí nést obecní úřad obce s rozšířenou působností, který o umístění týraného zvířete do náhradní péče rozhodl. Jestliţe zvíře týrá osoba, kterou nelze za správní delikt stíhat, je na místě zabrání týraného zvířete.
Je stanoveno, ţe vlastníkem propadlého nebo zabraného zvířete se stává stát, podle zákona o majetku České republiky konkrétně Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Moţnost, aby se propadlá nebo týraná zvířata stala majetkem obce, byla zásadně odmítnuta Svazem měst a obcí. Svaz měst a obcí k tomuto uvedl následující:
Aby se zabránilo zneuţívání těchto sankcí, je výslovně stanoveno, ţe zákaz chovu zvířat nebo propadnutí týraného zvířete nelze uloţit, pokud je závaţnost správního deliktu tak nízká, ţe je pokuta, která byla zároveň uloţena, na dolní hranici sazby stanovené za daný správní delikt. Není např. moţné uloţit zákaz chovu nebo propadnutí týraného zvířete osobě, která dostane, byť opakovaně, pokutu 1000 Kč za nezabezpečení zvířete proti úniku. Obecně by tyto sankce neměly být uţívány, pokud je uloţená pokuta niţší neţ například 20 000 Kč. Pokud je uloţena nízká pokuta, znamená to, ţe závaţnost činu není vysoká. Pokud není závaţnost činu vysoká, není na místě pouţít tak závaţných sankcí jako je zákaz chovu zvířat nebo propadnutí týraného zvířete. Tuto sankci není moţné pouţít např. v případě, kdy zvíře zraní člověka. V takovém případě nedošlo k týrání zvířete a není moţné řešit ochranu zdraví lidí postupem podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, který je určen k ochraně zvířat.
K bodu 132
K § 28 odst. 6:
V ustanovení bylo nutné provést úpravy v návaznosti na změny provedené ve správních deliktech.
K bodu 133 K § 28a odst. 1 písm. b):
Podle dosavadního znění zákona na ochranu zvířat proti týrání bylo moţno uloţit chovateli zvířete opatření ke sníţení počtu zvířat pouze, pokud se jednalo o zvířata hospodářská. Tato právní úprava byla předmětem kritiky orgánů, které aplikují ustanovení § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání v praxi, tedy obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. V řadě případů dochází k tomu, ţe jsou týrány větší počty zvířat v zájmových chovech. K týrání zvířat v zájmových chovech dochází dle statistik častěji neţ k týrání zvířat hospodářských. V případě týrání zvířat v zájmových chovech je moţné pouze uloţit pokutu nebo zvíře umístit do náhradní péče. Pokud pachatel nemá dostatek finančních prostředků, je prakticky nepostiţitelný, případně si můţe pořídit zvířata nová. Je třeba zdůraznit, ţe opatření ke sníţení počtu zvířat nezahrnuje pouze usmrcení zvířat, ale zahrnuje také jejich prodej nebo darování novým chovatelům. Opatření by se mohlo nově pouţít zejména na chovatele, kteří neregulují reprodukci svých zvířat, coţ vede ke vzniku smeček v počtu několika desítek kusů. Dále by se toto opatření mohlo nově pouţít vůči chovatelům, kteří mají tzv. mnoţírny zvířat, ve kterých jsou zvířata chována ve velmi nevyhovujících podmínkách.
K bodu 134 K § 28a odst. 1 písm. c):
Úprava § 28a odst. 1 písm. c) zákona na ochranu zvířat proti týrání je podrobnější a měla by umoţňovat snazší postup při provádění zvláštního opatření. Navrhované ustanovení upřesňuje řadu sporných otázek, které souvisely s aplikací tohoto ustanovení. Z tohoto důvodu dochází k upřesnění toho, co a za jakých podmínek lze rozhodnutím uloţit.
V praxi docházelo při výkladu tohoto ustanovení k velmi rozdílným závěrům. Pozastavení činnosti spočívalo podle některých výkladů např. v zákazu podnikání. Takový postup není moţný, protoţe by se jednalo o obcházení sankce zákaz činnosti. Pozastavení činnosti má spočívat např. v tom, ţe se chovateli pozastaví pouţívání dopravního prostředku, který je chybně konstruován nebo poškozen a způsobuje zvířatům poranění.
Rovněţ nelze souhlasit s výkladem, který se v praxi objevil, a podle kterého v sobě pozastavení činnosti jiţ zahrnuje povinnost chovatele, aby sám zabezpečil umístění týraných zvířat do náhradní péče.
Při pozastavení činnosti by měla být vţdy stanovena lhůta k odstranění závad. Odstranění závad by měla posuzovat příslušná krajská veterinární správa. Rozhodovat o ukončení pozastavení činnosti pak bude obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě odborného vyjádření příslušné krajské veterinární správy.
K bodu 135 K § 28a odst. 1 písm. d) aţ e):
Navrhované ustanovení § 28a odst. 1 písm. d) aţ e) upřesňuje řadu sporných otázek, které souvisely s aplikací tohoto ustanovení. Z tohoto důvodu dochází k upřesnění toho, co a za jakých podmínek lze rozhodnutím uloţit. Cílem ustanovení je usnadnit poskytování pomoci týraným zvířatům. Toto rozšíření vychází z podnětů, které byly Ministerstvu zemědělství doručeny na základě jeho dotazu v procesu přípravy novelizace jednotlivými krajskými úřady.
K bodu 136 K § 28a odst. 2:
Změny v ustanovení § 28a odst. 2 reagují na změny provedené v odstavci 1. Vyloučení odkladného účinku rozhodnutí není vhodné v případě všech rozhodnutí vydaných podle odstavce 1. Účinky vydaného rozhodnutí mohou být v některých případech jiţ nevratné. Nově se proto upřesňuje, ve kterých případech je vyloučení odkladného účinku na místě.
K bodu 137 K § 28a odst. 5:
Změny v § 28a odstavci 5 souvisí se změnami provedenými v odstavci 1 tohoto ustanovení.
K bodu 138 K § 28a odst. 6:
Náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj hradí osoba, jíţ bylo zvíře odebráno. Náklady na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdraví, ponese osoba, jeţ tento stav způsobila, i kdyţ přesahují hodnotu zvířete. O těchto nákladech rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Povinnost chovatele hradit náklady je dána tím, ţe jeho vlastnické právo ke zvířeti zvláštním opatřením nezaniká. Náklady po chovateli nevymáhá osoba, která zajišťuje náhradní péči (pokud touto osobou není obec).
Současná právní úprava zvláštního opatření je předmětem kritiky zejména ze strany obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. V řadě případů se obce rozhodnou neuskutečnit odebrání zvířete z finančních důvodů. Náklady na péči o zvíře má sice hradit osoba, jíţ bylo zvíře odebráno, ale velmi často tyto osoby nejsou ochotny tuto péči dobrovolně hradit nebo nemají finanční prostředky. Náklady potom musí nést obec. Navrhovaná úprava obsahuje změny vedoucí k tomu, aby v případě, kdy vlastník zvířete nehradí náklady spojené s náhradní péčí, nebyla obec nucena tyto náklady nést aţ do smrti zvířete, tedy i řadu let.
Týrané zvíře podle dosavadní právní úpravy zůstává za všech okolností ve vlastnictví původního chovatele. V určitých případech, kdy vlastník nespolupracuje s obcí na nápravě stavu, je proto navrhováno, aby se zvíře stalo majetkem státu. Stát potom můţe takové zvíře prodat či darovat osobě, která o něj zabezpečí řádnou péči. Nejedná se o automatické vyvlastnění. Pokud vlastník zvířete řádně hradí náklady spojené s péčí o zvíře, k zániku jeho vlastnického práva nedojde. Pokud však náklady vlastník řádně nehradí, nelze předpokládat, ţe by měl zájem se o zvíře řádně starat, a tudíţ není důvod zachovávat dále jeho vlastnické právo.
K nákladům na provedení zvláštního opatření a k vyhodnocení dopadů upravené právní úpravy viz část 3. 1. hodnocení dopadů regulace (RIA).
Další problémovou otázkou je skutečnost, ţe současná právní úprava hovoří o chovateli, kterým můţe být i drţitel zvířete. Definice chovatele obsaţená v § 3 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání je však poměrně široká a vedla k výkladovým problémům v souvislosti se zvláštním opatřením. Z tohoto důvodu se navrhuje pro srozumitelnost právní úpravy stanovit, ţe zvláštní opatření v tomto případě směřuje vůči vlastníkovi zvířete. Jelikoţ dochází k zániku vlastnického práva, není moţné, aby bylo podle odstavce 6 rozhodnuto v případě, kdy chovatel je např. nájemcem zvířete nebo se o zvíře stará po dobu, kdy je vlastník zvířete např. hospitalizován v nemocnici. Není moţné, aby vlastnického práva ke zvířeti byl zbaven vlastník zvířete, který není pachatelem deliktu.
K bodu 139 K § 28a odst. 7:
Zvláštní opatření není sankce. Zvláštní opatření je nápravným opatřením. Proto vedle správního řízení o zvláštním opatření musí vţdy také probíhat řízení o správním deliktu (jiném správním deliktu nebo přestupku). Pouhé provedení zvláštního opatření není potrestáním pachatele deliktu.
Aby se zabránilo zneuţívání zvláštního opatření např. k řešení sousedských vztahů, je výslovně stanoveno, ţe zvláštní opatření nelze uloţit, pokud je závaţnost správního deliktu tak nízká, ţe je pokuta, která byla zároveň uloţena, na dolní hranici sazby stanovené za daný správní delikt. Obecně by tento postup neměl být uţíván, pokud je uloţená pokuta niţší neţ například 20 000 Kč. Samozřejmě, ţe je nutné zohlednit majetkové poměry pachatele. Horní hranice sankce za týrání zvířat je 500 000 Kč. Pokud je uloţena nízká pokuta, znamená to, ţe závaţnost činu není vysoká. Pokud není závaţnost činu vysoká, není na místě pouţít zvláštní opatření. Toto opatření není moţné pouţít např. v případě, kdy zvíře zraní člověka. V takovém případě nedošlo k týrání zvířete a není moţné řešit ochranu zdraví lidí postupem podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, který je určen k ochraně zvířat.
K bodu 140 K § 28b a 28c:
Další problematický okruh současné právní úpravy souvisí s tím, ţe právní úprava sice stanoví moţnost provést zvláštní opatření, ale nestanoví, zda a za jakých podmínek je moţné zvíře vrátit původnímu chovateli. Podle dosavadní právní úpravy tak mohlo být zvíře umístěno v náhradní péči aţ do své smrti a po stejnou dobu byl chovatel povinen hradit náklady spojené s péčí o zvíře, popřípadě je i řadu let musela hradit obec nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Nová právní úprava stanoví proto podmínky pro vrácení zvířete z náhradní péče. Není důvod, aby bylo zvíře v náhradní péči, pokud došlo k nápravě stavu. Jak jiţ bylo řečeno, zvláštní opatření je nápravným opatřením. Jeho hlavním cílem je náprava stavu. Pokud k nápravě stavu došlo, není na místě další existence zvláštního opatření, které zatěţuje jak obecní úřad obce s rozšířenou působností, tak chovatele. Pokud např. byla zvířata umístěna do náhradní péče z důvodu jejich chovu v nevhodných podmínkách a chovatel provede zásadní zlepšení těchto podmínek, je důvod k tomu, aby mu zvířata byla vrácena. Potrestání pachatele je třeba dosáhnout uloţením sankce, nikoliv existencí zvláštního opatření.
Dále dochází v odstavci 3 k rozšíření právní úpravy, aby bylo zabezpečeno, ţe orgán, který provádí umístění týraného zvířete do náhradní péče, se k tomuto zvířeti skutečně dostane.
Náhradní péčí se rozumí taková péče, kdy jsou zajištěny přiměřené podmínky pro zachování fyziologických funkcí zvířete a zajištění jeho biologických potřeb. Osoba, která provádí náhradní péči, by měla zvířeti zajistit takové podmínky
a) pokud se jedná o zvířata v útulku, jako ostatním zvířatům v útulku,
b) pokud se jedná o péči zajišťovanou fyzickou nebo právnickou osobou, jako ostatním zvířatům, která tato osoba chová, nebo takové, jaká jsou zvířatům v takovém chovu běţně poskytovány.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání hovoří o umístění zvířete do náhradní péče, nikoli výslovně o umístění zvířete do útulku. V úvahu přicházejí i jiné moţnosti zajištění péče o zvíře. Je moţné zajistit náhradní péči o zvíře téţ smlouvou s jinou osobou, která upraví poskytování péče zvířeti a případně úhradu nákladů s tím spojených. Při respektování podmínek stanovených jinými právními předpisy (např. podmínky pro přesuny zvířat podle § 6 veterinárního zákona) je tedy moţné zvíře předat do péče jiné osobě.
Nařízení náhradní péče nesměřuje vůči osobě, která tuto péči má zajišťovat, ale vůči chovateli, který týral zvíře či zvířata. Správní rozhodnutí je tedy určeno chovateli – vlastníkovi zvířete. Osobě, která má náhradní péči zajišťovat, se taková činnost nenařizuje. Nelze nikoho, a to ani správním rozhodnutím, nutit, aby zajišťoval náhradní péči. Spolupráce s osobou, která má náhradní péči zajistit, se obvykle uskutečňuje na základě smlouvy, pokud tuto péči nezajistí obecní úřad obce s rozšířenou působností sám, např. umístěním zvířete do útulku.
Součástí smlouvy, kterou můţe obec uzavřít, by měla být rovněţ povinnost pečovatele poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklady o nákladech spojených se zajištěním náhradní péče. Pečovatel je povinen starat se o zvíře s péčí řádného hospodáře.
V případě, kdy je zvíře umístěno do náhradní péče do útulku pro zvířata, nemůţe být z útulku vydáno, neboť subjektem, který je pověřen zajišťovat náhradní péči je v takovém případě útulek. Pracovníci útulku nemohou sami svým rozhodnutím měnit subjekt, který zajišťuje náhradní péči. O tom, kdo zajišťuje náhradní péči, rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Pokud by někdo projevil zájem o zvíře z útulku, které je tam v náhradní péči, musel by projednat změnu subjektu, který náhradní péči zajišťuje.
Ustanovení odstavce 5 výslovně řeší otázky, které způsobují problémy v praxi, a to narození mláďat v náhradní péči a jiné produkty a uţitky zvířete.
Často je současná úprava § 28a kritizována jako časově náročná. Kritizováno je, ţe můţe dojít ke zhoršení stavu zvířete nebo k jeho úhynu dříve, neţ je správní řízení ukončeno. Zákon na ochranu zvířat proti týrání neupravuje případy, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Takovou situaci je moţné pouze částečně a v některých případech řešit pouţitím ustanovení správního řádu, ale v zájmu ochrany zvířat je na místě výslovné ustanovení upravující postup v případě, kdy je nutno zabezpečit okamţitě zvířeti náhradní péči. Z tohoto důvodu je navrhováno nové ustanovení § 28c. Na základě tohoto ustanovení je moţné odejmout chovateli zvíře před rozhodnutím o zvláštním opatření nebo před rozhodnutím o propadnutí nebo zabrání zvířete. Na základě této úpravy je tedy moţné rychle a efektivně zabránit dalšímu týrání zvířete.
Při provádění předběţného opatření podle zákona na ochranu zvířat proti týrání se pouţijí rovněţ ustanovení správního řádu upravující předběţné opatření. Předběţné opatření v zákoně na ochranu zvířat proti týrání je upřesněním oproti správnímu řádu, jelikoţ zvíře je sice věcí, ale věcí se specifickými nároky. Z tohoto důvodu je nutné formulovat ustanovení tak, aby odpovídalo potřebám zvířat. V ţádném případě nelze přijmout argument, ţe úprava obsaţená ve správním řádu je dostačující.
K bodu 141 K § 29 odst. 1:
Zmocňovací ustanovení je nutno formulovat nově z důvodu změn uvedených v předchozích ustanoveních.
K bodu 142 K § 29 odst. 2:
Zmocňovací ustanovení je nutno formulovat nově z důvodu změn uvedených v předchozích ustanoveních.
K bodu 143 K § 29b:
Ustanovení o výkonu přenesené působnosti je nutno formulovat nově z důvodu změn uvedených v předchozích ustanoveních.
K ČÁSTI PRVNÍ, k článku II – přechodná ustanovení
K bodu 1
Jedná se o standardní přechodné ustanovení, které je nezbytnou součástí novely právního předpisu upravujícího správní řízení.
K bodu 2
Přechodné ustanovení souvisí s čl. 29 odst. 2 nařízení, který umoţňuje vydávání osvědčení o způsobilosti uvedeného v článku 21 zjednodušeným postupem osobám, které doloţí odpovídající odbornou praxi v délce nejméně tří let.
K bodu 3
Toto přechodné ustanovení souvisí s § 12f, který upravuje školení k péči o prasata a kurzy k péči o prasata. V praxi není reálné stanovit, aby povinnost upravenou tímto ustanovením plnil chovatel jiţ ode dne nabytí účinnosti zákona.
K bodu 4
Jedná se o standardní přechodné ustanovení, které je nezbytnou součástí novely právního předpisu upravujícího správní řízení. Toto ustanovení se týká správních řízení o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k pouţívání pokusných zvířat. Data uvedená v tomto ustanovení vycházejí z čl. 64 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 5
Toto přechodné ustanovení souvisí s § 15d odst. 3, který upravuje kurz odborné přípravy a získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů. V praxi není reálné stanovit, aby povinnost upravená tímto ustanovením byla plněna chovateli pokusných zvířat, dodavateli pokusných zvířat a uţivateli pokusných zvířat ode dne nabytí účinnosti zákona. Ustanovení souvisí s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 6
Toto přechodné ustanovení souvisí s § 15d odst. 4, který upravuje kurz odborné přípravy a získání osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat. V praxi není reálné stanovit, aby povinnost upravená tímto ustanovením byla plněna chovateli pokusných zvířat, dodavateli pokusných zvířat a uţivateli pokusných zvířat ode dne nabytí účinnosti zákona. Ustanovení souvisí s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 7
Jedná se o standardní přechodné ustanovení, které je nezbytnou součástí novely právního předpisu upravujícího správní řízení. Toto ustanovení se týká správních řízení o schválení projektu pokusů. Toto ustanovení je transpozicí čl. 64 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely.
K bodu 8
Jedná se o standardní přechodné ustanovení, které je nezbytnou součástí novely právního předpisu upravujícího správní řízení.
K bodu 9
Ustanovení souvisí s novými ustanoveními § 26a aţ § 26c, které upravují akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání, poţadavky na školicí pracoviště, která hodlají pořádat nebo pořádají kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání a podmínky pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání a uznávání kvalifikace a navazují na nové ustanovení § 20 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání.
K ČÁSTI DRUHÉ, k článku III – změna zákona o správních poplatcích
K poloţce 74 písm. b)
Změnou se zavádí správní poplatek ve výši 500,- Kč za prodlouţení povolení k chovu druhu zvířat vyţadujícího zvláštní péči podle § 13 odst. 7 zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Tento zákon toto prodlouţení, resp. změnu umoţňuje, avšak nebyla dosud zpoplatněna. Do správního poplatku je zahrnuta následující kalkulace nákladů: činnost úředního veterinárního lékaře spojená s přezkoumáním ţádosti, její porovnání s obsahem dosavadního povolení, vydání a vypravení správního rozhodnutí a evidence v informačních systémech Státní veterinární správy. Tyto činnosti vykonává úřední veterinární lékař přibliţně 1 hodinu, přičemţ pro výši úhrnu nákladů vycházíme z vyhlášky č. 227/2008 Sb., kterou se stanoví výše paušální částky nákladů dodatečné kontroly, nákladů vynaloţených na ověření souladu se specifikacemi a nákladů vzniklých příslušným orgánům v souvislosti se vstupem nebo dovozem potravin a surovin ze třetích zemí (vyhláška o paušálních nákladech), jenţ v ustanovení § 2 stanoví částku 500,- Kč na jednoho inspektora za kaţdou započatou hodinu výkonu činnosti. Přestoţe se jedná o činnosti úředního veterinárního lékaře pro jiné účely, je jejich náročnost v obou případech obdobná.
K poloţce 74 písm. c), g)
V poloţce 74 písm. c) zákona o správních poplatcích dochází ke změně terminologie v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Pojem uţivatelské zařízení se nahrazuje pojmem uţivatel pokusných zvířat. Blíţe viz odůvodnění k § 3 písm. w) aţ y) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pojem akreditace se nahrazuje pojmem oprávnění. Blíţe viz odůvodnění k § 15a aţ § 15g zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Správní poplatek za udělení akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání souvisí se zavedením nového správního řízení. Poplatek je stanoven ve výši 2 000,- Kč vzhledem k předpokládané časové náročnosti tohoto správního řízení. Tato výše vychází z předpokládané časové náročnosti, zpracování ţádosti, vyhodnocení všech podkladů a vydání rozhodnutí. Rozsah zpracování ţádosti a jejího vyhodnocení je dán především rozsahem náleţitostí ţádosti a nezbytnými přílohami ţádosti o udělení akreditace k pořádání kurzu na úseku ochrany zvířat proti týrání (viz § 26a odst. 2 a 3).
K poloţce 74 písm. d), e), f)
Touto změnou dochází k zvýšení správního poplatku v písmeni d) za vydání rozhodnutí o ţádosti o povolení dopravce, v písmeni e) za vydání rozhodnutí o ţádosti o povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty a v písmeni f) vydání rozhodnutí o ţádosti o vydání osvědčení o schválení silničního dopravního prostředku nebo osvědčení o schválení plavidla pro přepravu hospodářských zvířat za kaţdý silniční dopravní prostředek nebo plavidlo uvedené v ţádosti ze 200,- Kč na 1 000,- Kč.
Stávající výše správního poplatku nevycházela z reálné ceny nákladů, které musí správní orgán vynaloţit na činnosti pracovníků konajících toto správní řízení. Navrhovaná výše má tuto disproporci odstranit.
K poloţce 75
V poloţce 75 zákona o správních poplatcích dochází ke změně terminologie v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely. Pojem chovné zařízení se nahrazuje pojmem chovatel pokusných zvířat. Pojem dodavatelské zařízení se nahrazuje pojmem dodavatel pokusných zvířat. Blíţe viz odůvodnění k § 3 písm. w) aţ y) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pojem osvědčení se nahrazuje pojmem oprávnění. Blíţe viz odůvodnění k § 15a aţ § 15g zákona na ochranu zvířat proti týrání.
K ČÁSTI TŘETÍ, k článku IV – změna zákona o Policii České republiky
V současné době ţádný právní předpis neumoţňuje vstoupit policii do obydlí při podezření, ţe se tam nachází týrané zvíře, a to ani v případě, ţe věc nesnese odkladu. Cílem navrţené právní úpravy je zvýšit ochranu zvířat a umoţnit Policii ČR vstoupit do obydlí osoby, pouze však za zákonem stanovených podmínek. Nově se proto navrhuje, aby byl policista oprávněn vstoupit do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek, a to pouze tehdy, jestliţe věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu zvířat, za účelem provedení potřebných úkonů nebo jiných opatření.
Stávající právní úprava chrání ţivoty a zdraví osob. Ale právě v důsledku týrání zvířat mohou být ţivoty a zdraví osob ohroţovány. Týrané zvíře, které trpí nedostatkem vody, krmiva či veterinární péče, je ve stresu, přičemţ projevy dlouhodobého stresu např. zvukové projevy, nemoţnost vykonávat potřebu mimo obydlí chovatele, mohou ohrozit zdraví osob v blízkosti obydlí chovatele takových zvířat. Zanedbání veterinární péče o zvíře můţe vést ke vzniku chorob, které jsou přenosné i na člověka (tzv. antropozoonózy). Prosakování výkalů a jiných látek nakaţeného nebo uhynulého zvířete do obydlí osob ţijících v bezprostřední blízkosti týraného zvířete můţe vést k rozšiřování těchto nakaţlivých chorob a následně k ohroţení zdraví těchto osob. V případě úniku takto týraných velkých zvířat existuje reálná moţnost napadení člověka a tím i ohroţení jeho zdraví nebo ţivota. Dle názoru předkladatele i s ohledem na výše uvedené je v zájmu ochrany zdraví a ţivota osob, zdraví a ţivota zvířat a odvrácení závaţného ohroţení veřejného zdraví, bezpečnosti a pořádku návrh na změnu zákona o Policii České republiky v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Aby byla ústavně zaručená nedotknutelnost obydlí dotčena co nejméně, navrhuje se stanovit právo vstupu do obydlí z důvodu podezření na týrání zvířete, jestliţe věc nesnese odkladu, pouze pro Policii ČR, a nikoliv pro obecní policii, pracovníky krajských veterinárních správ nebo obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Právo vstupu do obydlí z důvodu podezření na týrání zvířete nemají ani pracovníci ochranářských organizací.
Podle stávajícího znění § 40 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, můţe policista při podezření na týrání zvířete vstoupit pouze do jiného prostoru nebo na pozemek. Toto oprávnění se nevztahuje na obydlí. Jiným uzavřeným prostorem se rozumí jiné nebytové prostory, provozovny apod., mohou to být také např. automobily a jiné dopravní prostředky.
V praxi se vyskytují případy, kdy chovatelé mají tzv. mnoţírny zvířat (nejčastěji psů), ve kterých jsou zvířata chována ve velmi nevyhovujících podmínkách. V některých případech tato činnost není vykazována jako činnost podnikatelská, zvířata jsou chována v obydlí chovatele a ve svém důsledku je prakticky nepostiţitelná, neboť neexistuje právní moţnost jak ověřit, ţe k týrání zvířat dochází.
Rovněţ tak lze uvést případy, kdy chovatel na delší dobu opustí své obydlí (dovolená apod.) a zanechá zde samotná zvířata, aniţ by zajistil řádnou péči o ně. Taková situace podle stávající právní úpravy nemá řešení. Bohuţel se v praxi jiţ takové případy, které měly za následek smrt zvířat, vyskytly, a ačkoliv se vědělo, ţe se zvířata v obydlí nacházejí, nebylo moţné situaci řešit.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání upravuje právo vstupu v § 25 odst. 1. Toto ustanovení se vztahuje pouze na zaměstnance krajských veterinárních správ, kteří provádějí dozor na úseku ochrany zvířat proti týrání, na posuzovatele ve správním řízení, které se týká pokusných zvířat, a na zaměstnance obcí zařazené v obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, pokud je to nezbytné k provedení řízení o správním deliktu nebo při provádění zvláštního opatření podle tohoto zákona. Právo vstupu se vztahuje pouze na zařízení, ve kterých jsou chována, dodávána nebo uţívána pokusná zvířata, na objekty, v nichţ je prováděna obchodní činnost se zvířaty, na objekty a na místa, kde se konají veřejná vystoupení anebo kde jsou provozovány útulky pro zvířata, na objekty chovatelů, v nichţ jsou chována zvířata, a na objekty, v nichţ jsou zvířata usmrcována. Ani toto ustanovení v sobě neobsahuje oprávnění vstupovat do obydlí z důvodu týrání zvířat.
K ČÁSTI ČTVRTÉ, k článku V – účinnost
K bodu 1
Účinnost zákona je stanovena s ohledem na termíny, které vyplývají z poţadavků na implementaci předpisů Evropské unie.
Podle čl. 30 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Pouţije se ode dne 1. ledna 2013. Podle čl. 23 tohoto nařízení členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 1. ledna 2013 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.
Podle čl. 61 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat pouţívaných pro vědecké účely členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosaţení souladu s touto směrnicí do 10. listopadu 2012. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi. Pouţijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2013. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
K bodu 2
Toto ustanovení souvisí s § 15 odst. 6. Podle tohoto ustanovení se zakazuje provádět pokusy na zvířatech za účelem vývoje nebo zkoušení kosmetických prostředků, jejich prototypů, ingrediencí nebo kombinací ingrediencí. Toto ustanovení omezuje jeho účinnost do doby nabytí účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1223/2009, o kosmetických přípravcích, ve kterém bude testování těchto výrobků na zvířatech zakázáno. Z důvodu jeho přímé aplikovatelnosti nebude moţné duplicitně upravovat stejnou problematiku v právním řádu České republiky. Nařízení nabude účinnosti 11. července 2013.
K bodu 3
Toto ustanovení souvisí s § 5e a § 5g odst. 2, které upravují uspořádání, konstrukci a vybavení jatek a metody omračování. Do ustanovení § 5e je promítnut čl. 28 a 29 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Příloha II nového nařízení, která upravuje uspořádání, konstrukci a vybavení jatek, začne platit pro existující jatky aţ od 8. prosince 2019. Podle čl. 29 odst. 1 nařízení se do 8. prosince 2019 čl. 14 odst. 1 pouţije pouze pro nové jatky nebo pro kaţdé nové uspořádání, konstrukci nebo vybavení, na které se vztahují pravidla uvedená v příloze II a které nebyly uvedeny do provozu před 1. lednem 2013. Je potřebné, aby v České republice do 8. prosince 2019 byla nějaká pravidla stanovena. Toto je zajištěno navrhovaným ustanovením § 5e a § 5g odst. 2.
V Praze dne 4. ledna 2012
předseda vlády
RNDr. Petr N e č a s, v. r.
ministr zemědělství
Ing. Petr B e n d l, v. r.