zákon č. 36/2025 Sb.

K ČÁSTI PRVNÍ - Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích

K čl. I bodu 1 (§ 11 odst. 1 písm. g))

S majetkem státu uvedeným v § 10 písm. a) nebo b), tedy s takovým majetkem, u něhož při jeho nabytí státem není patrno, které organizační složce přísluší hospodaření s tímto majetkem, popřípadě, o němž se zjistí, že s ním žádná organizační složka státu podle tohoto zákona nehospodaří, hospodaří specializované organizační složky státu vypočtené v § 11. Navrhuje se zařadit mezi tyto složky rovněž Ministerstvo financí, a to ve vztahu k akciím, které jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu. Důvodem takové úpravy je skutečnost, že Ministerstvo financí je ústředním orgánem státu pro hospodaření s majetkem státu a současně v praxi běžně kótované akcie, s nimiž je příslušný hospodařit Úřad (který je nabyl např. z odúmrti nebo v důsledku výkonu trestu propadnutí majetku), právě pro Úřad zpeněžuje. Je tedy nasnadě, aby se právě Ministerstvo financí stalo rovněž příslušné s takovými nově nabytými akciemi státu hospodařit v případě, kdy není jiná organizační složka státu či státní organizace s nimi příslušná hospodařit.

K čl. I bodu 2 (§ 14a odst. 4)

Oprava zavádějící formulace užité nedopatřením v textu ustanovení již při doplnění § 14a a 14b do zákona o majetku státu (novelizace provedená zákonem č. 51/2016 Sb.). Dosavadní znění může navozovat nežádoucí dojem, že režim tzv. vládní dislokace se vztahuje pouze na majetek státu, který je v CRAB aktuálně evidován. Správně však musí jít i o takový nemovitý majetek administrativního charakteru, který má být v souladu se zákonem o majetku státu v CRAB evidován, ale zatím není (např. u kterého dislokační orgán rozhoduje teprve o jeho nabytí

– srov. Statut Vládní dislokační komise a regionálních dislokačních komisí v čl. II bod 7).

K čl. I bodu 3 (§ 14a odst. 5)

Dle stávajícího znění ustanovení odstavce 5 se odstavec 4 (tj. provádění změn ve využívání majetku evidovaného v Centrálním registru administrativních budov na základě rozhodnutí vlády nebo jejího poradního orgánu) nepoužije, jedná-li se o majetek, s nímž přísluší hospodařit Kanceláři Poslanecké sněmovny, Kanceláři Senátu nebo Ústavnímu soudu. Uvedená výjimka se dle platné právní úpravy nevztahuje na Nejvyšší kontrolní úřad, který je nicméně také tzv. parlamentní kapitolou specifikovanou v § 8 odst. 3 a 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, u nichž o návrhu celkových příjmů a celkových výdajů kapitol rozhoduje rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny. Uvedené složky jsou přitom parlamentními kapitolami nezávislými na moci výkonné a z tohoto důvodu jsou vyňaté z exekutivní pravomoci vlády. Právní úprava je tedy ve vztahu k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu sjednocena s úpravou vztahující se na složky uvedené ve stávajícím znění odstavce 5.

K čl. I bodu 4 (§ 14c)

Navržená změna zavádí oprávnění Úřadu ověřit soulad údajů vedených v CRAB se skutečným stavem. V současnosti je toto oprávnění Úřadu zakotveno „pouze“ v usnesení vlády ze dne 9. března 2015 č. 171, ve znění usnesení vlády ze dne 26. června 2017 č. 481. Úřad oznámí zahájení prohlídky v předstihu nejméně 30 kalendářních dnů před jejím konáním a v oznámení uvede předpokládaný rozsah prověřovaných údajů a požadovaných podkladů, které bude po organizačních složkách státu a státních organizacích vyžadovat. Zaměstnanci Úřadu se budou prokazovat písemným pověřením vydaným generálním ředitelem. Je povinností organizační složky státu (či státní organizace), u které ověření probíhá, poskytnout součinnost a vytvořit podmínky pro provedení ověření tak, aby mohlo dojít k naplnění jeho účelu. O provedeném ověření pořídí Úřad písemný záznam, v němž zároveň vymezí případné zjištěné nedostatky. Úřad je povinen zaslat záznam příslušné organizační složce nebo státní organizaci, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu. V souladu s ustanovením § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se počítá s doručováním písemného záznamu do datové schránky příslušné organizační složky státu či státní organizace. Příslušná organizační složka státu nebo státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, je povinna zjištěné nedostatky odstranit nebo sdělit Úřadu, jaké důvody jí v tom brání. Pro vyloučení pochybností zákon výslovně stanoví, že při provádění ověření nemá Úřad postavení kontrolního orgánu ani podle zákona o majetku státu ani podle kontrolního řádu. Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad není správním orgánem ve smyslu správního řádu, ani kontrolním orgánem ve smyslu kontrolního řádu, nelze ze strany příslušných organizačních složek státu a státních organizací namítat podjatost zaměstnanců Úřadu ani podávat opravné prostředky proti písemnému záznamu o provedeném ověření. Uvedené nicméně nebrání, aby dotčené subjekty sdělily Úřadu důvody, které odstranění nedostatků brání. V případě, že příslušná složka (či státní organizace) nesoulad neodstraní a zároveň nesdělí, co jí v odstranění brání, dá Úřad Ministerstvu financí podnět ke kontrole. Je následně na vyhodnocení Ministerstva financí, zda kontrolu zahájí či nikoliv. Ve vztahu k dokumentům, které je Úřad oprávněn vyžadovat od příslušných organizační složek státu a státních organizací, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu, jde o pasportizační dokumenty a jiné dokumenty, na základě kterých byly údaje do CRAB zapsány a z nichž lze správnost evidovaných údajů ověřit. Zákonná ochrana utajovaných informací vyplývající ze zvláštních předpisů není navrhovanou úpravou nijak prolomena a jakýkoliv postup při provádění daného ověření jí nesmí odporovat a musí s ní být v souladu. Povinnost umožnit provedení prohlídek v objektech, se kterými je příslušný hospodařit Nejvyšší kontrolní úřad, se na uvedenou složku nevztahuje. Důvodem je skutečnost, že Nejvyšší kontrolní úřad podléhá kontrole podle zvláštních právních předpisů, a to ze strany Poslanecké sněmovny (viz § 33 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu). Nicméně povinnost evidovat údaje v centrálním registru administrativních budov v souladu se skutečným stavem, jakož i poskytnutí podkladů Úřadu, pokud o ně požádá, platí i pro Nejvyšší kontrolní úřad.

K čl. I bodu 5 (§ 19b odst. 1)

Změna navazující na úpravu § 22 odst. 5 a odst. 6. Pokud postupem podle § 22 odst. 5 převezme majetek Ministerstvo kultury (tj. poté, co neudělí souhlasné stanovisko s převodem na třetí osobu), tak rozhodne-li se následně Ministerstvo kultury, že je pro něj majetek rovněž nepotřebný, nedochází k povinnému převzetí takového majetku Úřadem, ale další nakládání provádí právě Ministerstvo kultury (tj. případné převzetí majetku organizačními složkami či státními organizacemi v rezortu Ministerstva kultury, vnitrostátní nabídku či zcizení ve prospěch třetí osoby). Stejný postup platí, pokud v souladu s § 22 odst. 6 převezme po nesouhlasném stanovisku majetek Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nebo správa národního parku.

K čl. I bodům 6 a 8 (§ 19b odst. 2 a § 19c odst. 1)

Nově se umožňuje, aby Úřad, který v souladu s § 19b odst. 1 zákona o majetku státu převzal hmotnou nemovitou věc evidovanou v CRAB od organizační složky státu, která rozhodla o její trvalé nepotřebnosti, takovou hmotnou nemovitou věc nejenom přenechal k užívání či požívání jiné organizační složce státu, ale aby takovou věc mohla jiná organizační složka státu rovněž převzít do své příslušnosti hospodařit. Návrh tak reaguje na situace, kdy Úřad převezme nemovitou věc evidovanou v CRAB v nevyhovujícím technickém stavu, která není bez rekonstrukce k dalšímu užití vhodná, ovšem Úřad na takovou rekonstrukci nemá prostředky, a zároveň je zde jiná organizační složka státu, která by takové prostředky na rekonstrukci za účelem následného využívání dané nemovitosti měla. Proto se nově umožňuje, aby Úřad mohl převzatý majetek evidovaný v CRAB rovněž převést do příslušnosti hospodařit jiné organizační složky státu nebo státní organizace (v působnosti zákona o majetku státu). U oné „přebírající“ organizační složky či státní organizace musí být naplněna potřebnost dotčeného majetku k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci její působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti (viz § 9 odst. 1 zákona o majetku státu). Pokud se v budoucnu daný majetek stane pro příslušnou organizační složku trvale nepotřebným, opět nastupuje postup předvídaný v § 14 odst. 7 a § 19b odst. 1 zákona o majetku státu, a takový majetek znovu přebírá Úřad, a dále s ním nakládá opět za podmínek § 19b odst. 2 zákona o majetku státu.

K čl. I bodu 7 (§ 19b odst. 6)

Oprava zavádějící formulace užité při novelizaci (doplnění nového odstavce 6 provedené zákonem č. 186/2016 Sb.). Dosavadní znění může navozovat nesprávný dojem, že výjimka se vztahuje pouze na majetek státu, který je v CRAB aktuálně evidován. Správně však musí jít i o takový majetek, který má být v souladu se zákonem o majetku státu v CRAB evidován, ale zatím není (např. z důvodu nedodržení povinnosti takový majetek do CRAB zaevidovat).

K čl. I bodu 9 (§ 20 odst. 4)

Nedochází k věcné změně, ale pouze ke zpřesnění, že se na vydání opatření nevztahuje správní řád ve svém celku. Daná úprava platí od počátku, nicméně stávající znění by mohlo vést k mylnému výkladu, že neplatí výhradně ustanovení předpisů upravujících výlučně správní řízení.

K čl. I bodům 10 až 12 (§ 21 až 21c)

Nově navrhovaná ustanovení § 21a až 21c dopadají na případy hmotného nemovitého majetku, který je pro stát trvale nepotřebný. Jedná se tedy o nepotřebnost nikoliv pro konkrétní organizační složku státu (§ 14 odst. 7), ale o nepotřebnost pro stát jako celek. Plnění informační povinnosti a souvisejících povinností ze strany státu tedy nastává až po aplikaci postupu předvídaného v § 19b a 19c zákona o majetku státu. V případech, kdy u trvale nepotřebných hmotných nemovitých věcí dochází k jejich povinnému převzetí Úřadem podle § 19b odst. 1, plní tedy povinnosti podle § 21a až 21c Úřad.

§ 21a

Stane-li se hmotná nemovitá věc pro stát trvale nepotřebnou (§ 21 odst. 1 ZMS), vzniká povinnost před převodem dotčené věci na třetí osoby informovat o záměru jejího zcizení územní samosprávné celky (obce, kraje a hlavní město Prahu). Tato povinnost neplatí, je-li věc určena ke směně nebo jde o věc, která se nachází v zahraničí. Pokud by ovšem ze směny z jakýchkoliv důvodů sešlo, pak by zde povinnost informovat územní samosprávné celky o záměru jejího zcizení byla. Informační povinnost rovněž nenastává v případě, že se jedná o majetek v režimu § 60a ZMS či jde o majetek, o kterém bylo rozhodnuto podle § 14b ZMS, tj. u kterého bylo z důvodu zajištění bezpečnosti nebo obrany státu rozhodnuto, že se do centrálního registru administrativních budov nezařadí. Stejně tak se uvedená informační povinnost neuplatní v případě, kdy ve vztahu k dotčené nemovité věci byla vládou povolena výjimka z podmínky trvalé nepotřebnosti podle § 21 odst. 2 ZMS. V případě majetku, u kterého nenastává informační povinnost, se ani neaplikuje navazující postup upravený v § 21a až 21d.

Informační povinnost je splněna v okamžiku, kdy je záměr zcizit dotčenou hmotnou nemovitou věc zveřejněn na internetových stránkách Úřadu www.nabidkamajetku.cz. V případě, že se jedná o hmotné nemovité věci uvedené v § 21b odst. 1 a v § 21c odst. 1 (tj. např. silniční pozemek pod místní komunikací či silnící II. nebo III. třídy, pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou, pozemek tvořící jediný přístup k hmotné nemovité věci, apod.), pak je lze převést do vlastnictví fyzických nebo právnických osob pouze v případě, že oprávněný územní samosprávný celek ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění informace o chystaném převodu neprojeví zájem o jejich převod, příp. pokud v téže lhůtě sdělí, že o převod nemá zájem. V ostatních případech, tj. u majetku, který není taxativně vymezen v ustanoveních § 21b a 21c v rámci nárokových převodů, se postup podle § 21a odst. 2 a 6, § 21b a 21c nepoužije, a při nakládání s ním se po zveřejnění informace o jeho chystaném zcizení aplikuje § 22 zákona o majetku státu. (Stejně tak se postupuje podle § 22 zákona i v případě majetku vymezeného v § 21b nebo 21c v situaci, kdy k uzavření smlouvy postupem podle § 21a až § 21c z důvodu na straně oprávněného nedojde).

Jak informační povinnost příslušné organizační složky státu, tak projevení zájmu o převod ze strany oprávněného územního samosprávného celku (či jeho sdělení, že o převod nemá zájem) se provádí prostřednictvím internetových stránek Úřadu a aplikace Nabídka majetku státu. Oprávnění jsou nastavena tak, aby organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu mohly zveřejňovat informace o záměru zcizit konkrétní hmotnou nemovitou věc a naproti tomu územní samosprávné celky mohly projevovat zájem o jejich převod (a opačně). Při registraci bude aplikace vyžadovat zadání emailové adresy (např. podatelny územního samosprávného celku), na kterou bude odeslán potvrzující email, a až následně bude dokončeno zřízení účtu pro konkrétního uživatele. Aplikace bude po zřízení účtu umožňovat zadání vícero emailových adres, na které budou zasílány příslušné notifikace. Uživatelé z řad územních samosprávných celků budou automaticky dostávat na zadané emailové adresy informace o chystaném prodeji státního majetku, který se nachází na území daného územního samosprávného celku. Tito uživatelé budou dále moci získávat rovněž informace o chystaném prodeji státního majetku v dalších jimi vybraných lokalitách. Při registraci půjde vedle území, na kterém se daný celek nachází (dle katastrálních území) a které je předdefinováno pro každý celek automaticky, zvolit i další území, z něhož bude chtít daný subjekt informace o chystaném zcizení majetku státu také dostávat (typicky bude uvedené využívané v případě sousedních obcí).

Informace o chystaném převodu majetku státu bude sice dostupná pro veškeré územní samosprávné celky, ovšem nárok na převod takového majetku budou mít výhradně v zákoně definované oprávněné celky (tj. pokud by o nabízený majetek projevil zájem celek, který nespadá do okruhu oprávněných osob, nemůže mu být dotčený majetek nárokově převeden na úkor celku oprávněného). K převodu na „neoprávněný“ subjekt by mohlo dojít výhradně v situaci, kdy by žádný oprávněný celek o daný majetek neprojevil zájem a současně by byly dodrženy podmínky § 22 pro převod majetku státu na takovou osobu.

Samotné projevení zájmu o převod majetku či sdělení, že oprávněný subjekt o převod nemá zájem, bude probíhat přes uživatelské rozhraní aplikace, a to kliknutím na příslušné tlačítko („zájem o převod“, „nemám zájem“). Systém automaticky po každém projevení zájmu o převod (či projevení nezájmu) vygeneruje zprávu, který uživatel zájem projevil a v jakou dobu a tento report automaticky obdrží zveřejňující subjekt na emailovou adresu (adresy) zadanou při registraci. Uvedeným postupem je zajištěno, že se zveřejňující subjekt o projevení zájmu nebo naopak nezájmu vždy bezpečně dozví (nebude muset sledovat aplikaci, zda někdo zájem projevil či nikoliv, ale automaticky obdrží výše uvedenou zprávu). K samotnému postupu při zřizování uživatelských účtů a zveřejňování informací o chystaném zcizení hmotných nemovitých věcí ve vlastnictví státu i způsobu projevení zájmu o převod bude vydána metodika ze strany Úřadu.

V případě, kdy by zájem o převod projevilo více oprávněných územních samosprávných celků, a tyto se nedohodnou, kdo z nich bude nabyvatelem, bude rozhodujícím kritériem území, na kterém se převáděná věc nachází (což bude řešit vztah mezi dvěma obcemi) a projeví-li zájem obec i kraj (tedy území, na kterém se převáděná věc nachází, bude totožné pro oba subjekty), pak bude mít přednost obec. V případě, že nepůjde aplikovat ani jedno z daných kritérií, bude jako poslední možnost připadat v úvahu časové hledisko, tj. kdo podal žádost o převod jako první. Souběh oprávněných osob by vzhledem k nadefinování převáděného majetku měl vznikat zřídka a v takovém případě lze očekávat primárně dohodu dotčených celků.

Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon územního samosprávného celku spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany územního samosprávného celku tak spadá do pravomoci rady, a to podle § 102 odst. 3 zákona o obcích (§59 odst. 3 zákona o krajích a § 68 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze). Podle daných ustanovení může rovněž rada tuto svou pravomoc svěřit jiným subjektům (v souladu se zákonem o obcích, zákonem o krajích a zákonem o hlavním městě Praze). Od záměru zcizení tak může příslušná organizační složka státu kdykoliv upustit, stejně jako může územní samosprávný celek, který projevil zájem o převod, od tohoto zájmu kdykoliv upustit, a to i poté, co obdrží návrh na uzavření smlouvy.

Rozhodování zastupitelstva nastupuje až ve chvíli, kdy je oprávněnému územnímu samosprávnému celku zaslán ze strany příslušné organizační složky státu návrh na uzavření smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněného celku). Teprve v daném momentu se jedná ze strany územního samosprávného celku o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva podle § 85 písm. a) zákona o obcích (§ 36 písm. a) zákona o krajích a § 59 odst. 3 písm. i) zákona o hlavním městě Praze).

Navrhovaná čtyřměsíční lhůta k přijetí návrhu smlouvy běží od data jeho doručení. Výraz „učiní vůči oprávněnému návrh na uzavření smlouvy“ (§ 21a odst. 5 ZMS) vychází z formulace používané v občanském zákoníku (viz § 1731). Skutečnost, co bude předmětem převodu a za jakých podmínek (vyjma ceny) bude územnímu samosprávnému celku známa již od zveřejnění informace o chystaném zcizení. Skutečnost, který majetek je určený k převodu, je vymezena v informaci příslušné organizační složky státu o chystaném zcizení takového majetku a smluvní podmínky vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 až 5, v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Důvodem takové úpravy je snaha zamezit jakýmkoliv sporům ohledně obsahu návrhu na uzavření smlouvy tak, aby nárokový převod nemohl být zmařen. Pokud by tedy návrh na uzavření smlouvy zaslaný územnímu samosprávnému celku obsahoval jiná než zákonem předepsaná omezení (či jinak určenou kupní cenu), pak by takový návrh nešlo považovat za souladný se zákonem a s jeho doručením by tedy nebyl spojen začátek běhu lhůty pro jeho akceptaci, jejímž uplynutím právo územního samosprávného celku na převod zaniká. Lhůta pro akceptaci spojená s důsledkem zániku práva na převod může začít běžet pouze od doručení návrhu smlouvy, který splňuje zákonné podmínky – tj. který mimo jiné neobsahuje omezení nad rámec zákona. Za takové omezení se nepovažují ujednání, která neodporují smyslu a účelu převodu (tzn. nelze konstruovat různá omezení či podmínky vztahující se k převáděnému majetku, ale je možné např. zvlášť upravit detaily týkající se realizace samotného převodu – kdo podá návrh na vklad, apod.). Na takových ujednání se strany mohou dohodnout (v takovém případě lze po dohodě stran zaslaný návrh smlouvy dodatečně upravit). Vzhledem ke skutečnosti, že není předepsaná lhůta pro zaslání návrhu smlouvy, bude vhodné, aby se příslušná organizační složka státu po projevení zájmu ze strany oprávněného územního samosprávného celku s tímto celkem ještě před odesláním návrhu smlouvy dohodla na jeho detailech (tj. na těch nepodstatných náležitostech smlouvy, které nevyplývají výslovně ze zákona v podobě povinných ujednání). Předpokládá se, že pravidlem bude shoda na těchto detailech (např. kdo podává návrh na vklad, nastavení splatnosti kupní ceny). Pokud by shoda mezi stranami nenastala, a současně bude platit, že návrh zpracovaný převodcem neodporuje zákonu, ani není bezdůvodně omezující vůči nabyvateli, je návrh považován za řádný.

Návrh na uzavření smlouvy lze ze strany příslušné organizační složky státu odvolat, ačkoliv oprávněnému celku běží lhůta pro jeho přijetí. V souladu s § 1738 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku musí však odvolání dojít druhé straně dříve, než ta odešle přijetí nabídky.

V případě, že oprávněný územní samosprávný celek neprojeví zájem o převod dotčeného majetku či sdělí, že o převod nemá zájem, pak jeho právo na převod vlastnického práva zaniká a příslušná organizační složka může předmětný majetek převést na třetí osoby v souladu se zákonem o majetku státu (§ 22 ZMS). Stejně tak právo územního samosprávného celku na převod vlastnického práva zaniká v případě, že daný územní samosprávný celek nepřijme návrh smlouvy o převodu vlastnického práva do čtyř měsíců od jeho doručení.

Výrazem „nepřijme-li oprávněný návrh smlouvy o převodu vlastnictví“ se rozumí, že nedojde k uzavření smlouvy, tj. k jejímu podpisu smluvními stranami. Uvedené vychází z nastavení procesu, kdy teprve oprávněnému doručený návrh smlouvy představuje nabídku či návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 a 1732 odst. 1 občanského zákoníku a ze strany oprávněného má tak ve lhůtě 4 měsíců dojít k jeho akceptaci, příp. neakceptaci. V souladu s § 1725 ve spojení s § 1745 občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, a to okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle § 1740 odst. 1 pak osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Vzhledem ke skutečnosti, že v souladu s § 560 občanského zákoníku vyžaduje kupní smlouva, kterou se převádí vlastnické právo k nemovité věci, písemnou formu, je smlouva uzavřena až podpisem druhé smluvní strany a současně projevením souhlasu s nabídkou oprávněným celkem vůči převádějící složce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 2068/2021 a sp.zn. 33 Cdo 1165/2022).

V případě porušení informační povinnosti anebo převodu dotčených hmotných nemovitých věcí na třetí osobu, ačkoliv oprávněný územní samosprávný celek projevil zájem o převod (za splnění ostatních podmínek), bude smlouva uzavřená s třetí osobou platná. Neplatnost právních jednání jako sankce obsažená ve větě druhé ustanovení § 58a odst. 3 zákona o majetku státu („Odporují-li právní jednání jiným podmínkám stanoveným tímto zákonem pro taková právní jednání, jsou neplatná, nestanoví-li tento zákon jinak.“) je totiž konstruována jako sankce za porušení podmínek stanovených zákonem a vztahujících se ke konkrétnímu právnímu jednání. Ona informační povinnost státu vůči územním samosprávným celkům je ovšem součástí procesu, který se uplatní před samotným právním jednáním a nejde tak o jeho součást. Hypotéza ustanovení § 58a odst. 3 věta druhá zákona o majetku státu proto na absenci informační povinnosti nedopadá (obdobně jako je tomu v případě absence vnitrostátní nabídky). Zachování platnosti převodu na třetí osobu i přes porušení shora uvedených povinností je záměrné, neboť nelze klást k tíži třetích osob nedodržení nastaveného mechanismu, jehož provedení/neprovedení nelze ze strany těchto osob nijak ověřit. Neplatnost právního jednání by v takových případech byla nepřiměřenou sankcí. Při převodu dotčeného majetku na třetí osobu bez splnění zákonného procesu žádný nárok vůči této třetí osobě jako nabyvateli dotčeného majetku nevznikne. Katastrální úřady nebudou splnění zákonného procesu přezkoumávat.

Pokud převodce splní informační povinnost (a oprávněný o převod neprojeví zájem nebo po jeho projevení nepřijme návrh smlouvy, který bude odpovídat zákonným podmínkám), pak je informační povinnost splněna a nemusí se v budoucnu opakovat. Naopak pokud převodce po zveřejnění informace od zcizení upustí, nebo odvolá zaslaný návrh na uzavření smlouvy, pak povinnost konat informační povinnost v budoucnu nadále trvá.

Žádný z převodů podle § 21b nebo 21c ZMS nebude podléhat schvalovacím mechanismům ZMS obsaženým v § 22 odst. 4, 6 a 7. Pokud se jedná o případný zpětný převod pozemků u bezúplatného převodu (viz § 21b odst. 3 písm. e), pak takový převod nepodléhá ani schválení podle § 12 odst. 2 ZMS.

Pokud z jakéhokoliv důvodu nedojde k převodu vybraného majetku na územní samosprávný celek podle § 21a až § 21c ZMS (např. územní samosprávný celek neprojeví zájem o převod nebo nepřijme návrh smlouvy ve stanovené lhůtě), nic nebrání možnosti převodu takového majetku na dotčený územní samosprávný celek (či jiný subjekt) dle obecné úpravy obsažené v § 22 ZMS (tj. včetně možného přímého prodeje nebo bezúplatného převodu). Postup podle § 22 ZMS tak bude např. použitelný i v případě, kdy územní samosprávný celek nebude chtít být vázán omezujícími podmínkami bezúplatného převodu a bude chtít dotčený majetek nabýt bez omezujících podmínek za úplatu prostřednictvím přímého prodeje.

Pro nárokové převody (bezúplatné i úplatné) byly vybrány takové kategorie majetku, aby nemohly vznikat výkladové nejasnosti, jaký majetek ještě do nárokových převodů spadá a jaký již nikoli. Jednoznačné vymezení daného majetku je klíčové pro řádné plnění zákonem předvídaných povinností.

§21b

Ustanovení § 21b odst. 1 ZMS vymezuje hmotné nemovité věci, u kterých mají oprávněné územní samosprávné celky nárok (při splnění zákonných podmínek) na jejich bezúplatný převod v případě, že se příslušná organizační složka (či státní organizace v režimu ZMS) rozhodne je zcizit. Poté, co oprávněný územní samosprávný celek projeví zájem o převod podle § 21a ZMS, zašle mu příslušná organizační složka návrh smlouvy. K samotnému návrhu smlouvy viz důvodová zpráva k § 21a ZMS.

V zákoně použitý pojem „silniční pozemek“ je zcela totožný s definicí silničního pozemku dle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., dle kterého je silničním pozemkem pozemek, na němž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace. Co se rozumí „tělesem“ pak definuje § 11 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. S ohledem na uvedené se nárokový převod vztahuje jen na takto vymezený silniční pozemek. Současně však zůstává zachována možnost, aby společně s nárokovým převodem byl v rámci jedné smlouvy v režimu § 22 převeden (i bezúplatně) pozemek, na kterém je umístěna součást či příslušenství silnic, pokud se na tom převodce a nabyvatel dohodnou. V takovém případě může současně nastat situace, kdy vyhotovení geometrického plánu pro vymezení silničního pozemku ani nebude třeba.

V případě silničních pozemků je v odstavci 2 stanoveno, že náklady na případné vyhotovení geometrického plánu hradí nabyvatel. U všech ostatních převodů je primárně na převodci určení, který majetek hodlá zcizit. Před informační povinností je tedy zcela na jeho vůli, jaký rozsah majetku shledává jako nepotřebný a může tedy před zveřejněním informace o jeho chystaném zcizení tento jasně vymezit i skrze geometrický plán. V danou chvíli je volba vyhotovení či nevyhotovení geometrického plánu čistě na jeho uvážení, a proto nese (převodce) s tím spojené náklady.

V případě zastavěného stavebního pozemku, na němž byla realizována (pojem realizace vychází z pojmosloví zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který používá výraz realizace záměru) veřejně prospěšná stavba (tj. jedná se o pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou) se nárok nevztahuje jen na část pozemku skutečně zastavěného stavbou, ale také na části, které se stavbou funkčně souvisí a bez nichž by užívání stavby nebylo dobře možné (samozřejmě za předpokladu, že jde o části, které jsou pro stát nepotřebné a o jejichž nepotřebnosti bylo rozhodnuto). Dané nastavení odpovídá chápání zastavěného stavebního pozemku dle stavebního zákona, tj. pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením tvořící souvislý funkční a prostorový celek se stavbami majícími určující funkci v tomto souvislém celku (viz § 12 písm.

c) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon).

Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o převod bezúplatný, obsahuje zákon povinnost zakotvit do smlouvy určitá omezení, aby nebyly porušeny právní předpisy regulující oblast veřejné podpory. Bezúplatným převodem dochází ve své podstatě k poskytnutí podpory z veřejných zdrojů, a proto je dán na straně státu zájem hodný právní ochrany v podobě povinného zakotvení zákazu zcizení a zatížení do převodních smluv. V zákoně jsou výslovně zakotveny výjimky z uvedených zákazů. Zákaz zcizení se nevztahuje na případ, kdy by došlo k bezúplatnému převodu dotčeného majetku na jiný územní samosprávný celek s tím, že nadále bude naplňován účel převodu (např. veřejně prospěšná stavba) a do převodní smlouvy mezi celky budou zahrnuty totožné omezující podmínky, které budou platit po dobu, která zbývá z původních deseti let od provedení vkladu vlastnického práva celku, který majetek nabyl od státu (příklad: 15.1.2025 zapsáno vlastnické právo ve prospěch celku A; následně uzavřena smlouva o převodu majetku z celku A na B a dne 15.6.2029 zapsáno vlastnické právo celku B; omezující podmínky ve smlouvě mezi A a B budou trvat do 15.1.2035). V případě zákazu zatížení zákon výslovně počítá s možností zřídit ve vztahu k převedenému pozemku v nezbytném rozsahu vyjmenované služebnosti. Soulad s pravidly veřejné podpory cílí na dodržení čl. 107 až 109 Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění); Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie; Konsolidované znění nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem; Nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis; Nařízení Komise (EU) 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu; a zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. Z důvodu zajištění souladu bezúplatného převodu s pravidly veřejné podpory je další povinnou náležitostí převodní smlouvy i omezení ve způsobu využití převedeného majetku. Tato úprava cílí na případné komerční či jiné výdělečné aktivity provozované v převáděném majetku, kdy maximální přípustný rozsah vedlejších hospodářských činností nesmí každoročně přesáhnout 20% celkové roční kapacity, což vyplývá ze Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01), bod 207.

Pokud by došlo ke změně územně plánovací dokumentace ve vybraných případech (např. územnímu samosprávnému celku by byl převeden pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou, ale tato stavba by přestala být na základě změny územně plánovací dokumentace stavbou veřejně prospěšnou), pak by územní samosprávný celek musel ve lhůtě 3 měsíců od účinnosti změny územně plánovací dokumentace o této skutečnosti informovat příslušnou organizační složku státu a následně nabytý majetek převést příslušné (převádějící) organizační složce zpět nebo jí zaplatit peněžitou náhradu. Volba, zda se bude majetek převádět zpět (pokud to bude možné) nebo zda se bude platit peněžitá náhrada, bude na příslušné organizační složce státu, neboť je na jejím posouzení, zda je pro ni případně zpět převáděný majetek vůbec využitelný a pro její činnost potřebný či nikoliv. Povinnost převést majetek zpět nebo zaplatit peněžitou náhradu pak musí být splněna do 3 měsíců od doručení uvedeného sdělení příslušné složky danému územnímu samosprávnému celku. Peněžitá náhrada by byla určena ve výši zjištěné ceny dotčeného majetku určené podle zákona o oceňování účinného ke dni uzavření smlouvy, na základě které dotčený územní samosprávný celek předmětný majetek od příslušné organizační složky nabyl. Při oceňování majetku se zároveň bude přihlížet k současnému způsobu jeho využití, ovšem jen za předpokladu, že v důsledku současného způsobu využití je jeho cena vyšší než v době uzavření smlouvy (pokud by například stát převedl stavební pozemek, ale v době placení peněžité náhrady by se na něm nacházela skládka, tak aby nebyl z tohoto důvodu na peněžité náhradě krácen oproti hodnotě majetku, který původně obci bezúplatně převedl). Zákonná povinnost převést majetek zpět je splněna v okamžiku, kdy bude uzavřena platná a účinná smlouva (tj. nemusí být v dané lhůtě vlastnické právo státu zapsáno v katastru nemovitostí). V případě, že by se dotčený majetek převáděl zpět na příslušnou organizační složku státu, pak by zde nebyla povinnost zveřejnit záměr podle § 39 zákona o obcích (§ 18 zákona o krajích a § 36 zákona o hlavním městě Praze). Veškerá smluvní omezení budou sjednána na dobu deseti let ode dne provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch oprávněného územního samosprávného celku. Nastavení uvedené doby vychází z článku 17 Nařízení Rady (EU) 2015/1589, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, dle kterého pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let. V případě hlavního města Prahy je daná úprava speciální k § 37 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a ustanovení § 37 uvedeného zákona se tak při postupu podle § 21b ZMS vůbec neaplikuje.

V případě, že smlouva nebude obsahovat výše uvedené povinné náležitosti, půjde o zdánlivé právní jednání, a to s ohledem na § 58a odst. 3 věta první zákona o majetku státu, podle které „Pokud právní jednání neobsahují ujednání, která musí podle tohoto zákona obsahovat, nepřihlíží se k nim.“.

§ 21c

Ustanovení § 21c odst. 1 ZMS vymezuje hmotné nemovité věci, u kterých mají oprávněné územní samosprávné celky nárok (při splnění zákonných podmínek) na jejich úplatný převod v případě, že se příslušná organizační složka (či státní organizace v režimu ZMS) rozhodne je zcizit. Poté, co oprávněný územní samosprávný celek projeví zájem o převod podle § 21a ZMS, zašle mu příslušná organizační složka návrh smlouvy. K samotnému návrhu smlouvy viz důvodová zpráva k § 21a ZMS.

Použité spojení „realizace stavby“ vychází z pojmosloví zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který používá výraz „realizace záměru“.

Kupní cena bude určena na základě posudku, který nechá vypracovat převádějící organizační složka státu, a bude ve výši ceny obvyklé podle zákona o oceňování. Pokud nepůjde cenu obvyklou určit, bude kupní cena ve výši zjištěné ceny určené podle zákona o oceňování. Současně se ke kupní ceně připočtou náklady na vypracování znaleckého posudku, příp. geometrického plánu a průkazu energetické náročnosti. Takto určená kupní cena je konečná. Připočtení nákladů na vypracování znaleckého posudku, geometrického plánu či průkazu energetické náročnosti je provedeno ještě před odesláním návrhu kupní smlouvy oprávněnému a kupní cena vč. nákladů uvedená v takovém návrhu je tak závazná po celou dobu trvání lhůty pro přijetí zaslané nabídky.

Co se týče pozemku, který tvoří jediný možný přístup k hmotné nemovité věci, je primárně na převodci, který majetek hodlá zcizit, a převodce tedy určí, zda bude převádět celý pozemek nebo předem vymezí pouze jeho část, která přístup k hmotné nemovité věci v nezbytně nutném rozsahu zajistí. Pokud bude naplněn zákonem sledovaný účel, tj. zajištěn přístup k nemovité věci, pak je zákonnému požadavku učiněno zadost a převodce není k převodu většího celku povinen.

Pokud by došlo k situaci, kdy by konkrétní pozemek odpovídal více definicím (např. silniční pozemek by zároveň byl pozemkem pro veřejně prospěšnou stavbu), z nichž pro některé z nich zákon stanoví omezující podmínky a pro jiné nikoliv, pak budou omezující podmínky vztaženy výhradně na majetek, na který jsou v zákoně daná omezení uplatněna (z důvodu zajištění souladu s pravidly veřejné podpory) a majetek, který jimi dotčen není, jim podléhat nebude. Uvedené bude ošetřeno v převodní smlouvě, která bude vycházet z příslušných ustanovení zákona. V situaci, kdy by silniční pozemek byl zcela totožný s pozemkem pro veřejně prospěšnou stavbu, pak se omezující podmínky neuplatní vůbec, neboť to účel převodu daného majetku nevyžaduje a při souběhu těchto úprav (bez omezujících podmínek a s nimi) u téhož majetku má úprava bez omezujících podmínek přednost.

Stejně tak v situaci, kdy bude pro pozemek vydáno pravomocné rozhodnutí o povolení záměru k realizaci stavby (která bude stavbou veřejně prospěšnou), stále půjde současně o pozemek, který je pro veřejně prospěšnou stavbu vymezen v územně plánovací dokumentaci. Ustanovení § 21c odst. 1 písm. c) míří primárně na pozemek, u kterého je vydáno pravomocné rozhodnutí o realizaci jiné stavby než stavby veřejně prospěšné a ustanovení § 21b odst. 1 písm. e) je vůči němu tedy speciální. I pokud by tedy bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o povolení záměru k realizaci stavby na pozemku určeném pro stavbu veřejně prospěšnou, bude v takové situaci nadále postupováno podle § 21b odst. 1 písm. e) a půjde tedy o převod bezúplatný.

Veškerý majetek vymezený v ustanovení § 21b a 21c bude podléhat informační povinnosti a následným postupům i v případě, že příslušná organizační složka státu bude příslušná hospodařit „pouze“ se spoluvlastnickým podílem na takovém majetku. Vymezení spoluvlastnického podílu v § 21c odst. 1 písm. e) je v zákoně výslovně z toho důvodu, že se vztahuje na spoluvlastnický podíl na jakékoliv hmotné nemovité věci, tj. i takové, která není vymezena ani v § 21b či § 21c. Tj. i spoluvlastnické podíly na majetku vymezeném v § 21b a 21c budou za podmínek daných ustanovení na územní samosprávné celky převáděny, a podle svého zařazení do příslušného ustanovení se tak bude dít bezúplatně nebo úplatně.

K čl. I bodům 13 a 14 (§ 22 odst. 1 a 3)

Navazující změna z důvodu přijetí nových ustanovení § 21a až 21c.

K čl. I bodu 15 (§ 22 odst. 4 písm. a))

Dochází ke zpřesnění výkladu, kdy stávající znění zákona a použití výrazu „samostatný“ vytvářelo výkladové nejasnosti, jaký převod majetku ještě schválení podléhá a jaký již nikoli. V návaznosti na navrhované vypuštění slova „samostatný“ tak schválení Ministerstvem financí není potřeba v případě, kdy se převádí pozemek, na kterém je zřízena stavba pro bydlení nebo stavba pro rodinnou rekreaci ve vlastnictví nabyvatele a současně pozemek na něj navazující, který nepřesahuje v souhrnu 1 000 m. Dále není schválení potřeba v situaci, kdy se převádí „pouze“ pozemek, na kterém je zřízena jednotlivá garáž nebo řadová garáž ve vlastnictví nabyvatele a stejně tak není schválení potřeba, když se převádí takový pozemek (na němž je zřízena garáž) a spolu s ním pozemek, na kterém je zřízena stavba pro bydlení nebo stavba pro rodinnou rekreaci (popř. i s pozemkem na něj navazujícím, který nepřesahuje v souhrnu 1 000 m- do souhrnu se nezapočítává výměra pozemku, na kterém je zřízena garáž). Pokud by však mělo dojít k převodu pozemku, na kterém je zřízena jednotlivá garáž nebo řadová garáž a současně jiného pozemku, než pozemku, na kterém je zřízena stavba pro bydlení nebo stavba pro rodinou rekreaci, pak by takový převod schválení Ministerstvem financí podléhal.

K čl. I bodu 16 (§ 22 odst. 4 písm. d))

Změna navazuje na úpravy provedené v odstavci 5 a 6 viz níže. Nově bude veškeré převody hmotných nemovitých věcí schvalovat Ministerstvo financí, a to s jedinou výjimkou, kterou bude převod sbírky muzejní povahy. Ta je totiž v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, věcí hromadnou a tvoří ji soubor sbírkových předmětů shromážděných lidskou činností. Sbírkovým předmětem je přitom dle ustanovení § 2 odst. 3 téhož zákona mj. věc movitá nebo nemovitost nebo soubor těchto věcí, a to přírodnina nebo lidský výtvor. Vzhledem k tomu, že součástí sbírky muzejní povahy tedy může být i nemovitá věc, přičemž se zároveň zachovává pravomoc Ministerstva kultury schvalovat převody těchto sbírek, pak je nutné upravit znění § 22 odst. 4 písm. d) zákona o majetku státu a stanovit, že převod sbírky muzejní povahy podléhá pouze schválení ze strany Ministerstva kultury (a to i v případě, že součástí takové sbírky bude věc nemovitá).

K čl. I bodu 17 (§ 22 odst. 4 písm. g))

Dochází k navýšení výměry u pozemků, jejichž převod z vlastnictví státu nepodléhá schválení Ministerstvem financí a zároveň se upřesňuje, že na daných pozemcích není zřízena stavba, která se eviduje v katastru nemovitostí. Nově tedy bude platit, že schválení Ministerstva financí nebude potřebovat převod pozemku, který se eviduje v katastru nemovitostí, jehož výměra nepřesahuje 500m, pokud na něm není zřízena stavba, která se eviduje v katastru nemovitostí a zároveň převáděný pozemek nenavazuje na žádný další pozemek převáděný témuž nabyvateli. Všechna uvedená kritéria musí být splněna současně, aby převod schvalovacímu mechanismu nepodléhal. Stejně jako doposud bude i nadále platit, že výměra pozemku (nově navýšená) je chápána samostatně pro každý pozemek s vlastním parcelním číslem, a nikoliv v součtu, pokud by bylo současně převáděno témuž nabyvateli více pozemků, které by na sebe vzájemně nenavazovaly.

K čl. I bodu 18 (§ 22 odst. 5 a 6)

Sjednocuje se schvalování převodů hmotných nemovitých věcí u Ministerstva financí. Schválení Ministerstva kultury tak budou nadále podléhat „pouze“ převody hmotných movitých věcí prohlášených za kulturní památku a převody sbírek muzejní povahy. V případě převodu hmotné nemovité věci prohlášené za kulturní památku ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, bude převod schvalovat Ministerstvo financí, Ministerstvo kultury bude ovšem k takovému převodu podávat stanovisko, a to výlučně z pohledu jeho působnosti dané zvláštními předpisy (primárně právě zákonem o státní památkové péči). Samotné právní jednání z hlediska požadavků zákona o majetku státu (tedy např. výše ceny při úplatném převodu, naplnění důvodů pro bezúplatný převod, způsob výběru nabyvatele, atd.) bude schvalovat Ministerstvo financí. Naplnění požadavků zákona o majetku státu naopak nebude podléhat hodnocení Ministerstvem kultury v jeho stanovisku, které bude zaměřeno výlučně na ochranu kulturní památky per se z pohledu příslušných právních předpisů. Pokud bude stanovisko Ministerstva kultury nesouhlasné, nemůže ke schválení převodu Ministerstvem financí vůbec dojít, i kdyby jinak naplňoval veškeré požadavky zákona o majetku státu. A naopak, pokud bude stanovisko Ministerstva kultury souhlasné, nemusí Ministerstvo financí daný převod schválit, pokud nebudou naplněny požadavky zákona o majetku státu. Sjednocením schvalování převodů hmotných nemovitých věcí u Ministerstva financí se sleduje jednotný výklad a uplatňování požadavků zákona o majetku státu. Stávající schvalovací působnost Ministerstva životního prostředí doposud obsažená v § 22 odst. 6 zákona o majetku státu se přesouvá do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kdy nově bude daný rezort k dotčeným převodům (pozemků a staveb, které se nachází ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu) dávat předchozí stanovisko. Samotné převody bude nově schvalovat Ministerstvo financí v rámci „obecné“ úpravy obsažené v § 22 odst. 4 zákona o majetku státu. Ministerstvo životního prostředí bude předchozí stanovisko k popsaným převodům udělovat výlučně z pohledu jeho působnosti dané mu zvláštními předpisy (primárně ZOPK). Samotné právní jednání z hlediska požadavků zákona o majetku státu (tedy např. výše ceny při úplatném převodu, naplnění důvodů pro bezúplatný převod, způsob výběru nabyvatele, atd.) bude schvalovat Ministerstvo financí. Naplnění požadavků zákona o majetku státu tedy nebude podléhat hodnocení Ministerstvem životního prostředí v jeho stanovisku. Pokud bude stanovisko Ministerstva životního prostředí nesouhlasné, nemůže ke schválení převodu Ministerstvem financí vůbec dojít, i kdyby jinak naplňoval veškeré požadavky zákona o majetku státu. A naopak, pokud bude stanovisko Ministerstva životního prostředí souhlasné, nemusí Ministerstvo financí daný převod schválit, pokud nebudou naplněny požadavky zákona o majetku státu. Sjednocením schvalování převodů hmotných nemovitých věcí u Ministerstva financí se sleduje jednotný výklad a uplatňování požadavků zákona o majetku státu. Proces vydání nově zakotveného stanoviska Ministerstva životního prostředí včetně konstatování, že stanovisko nepodléhá přezkumu ve správním ani soudním řízení, je upraveno v zákoně č. 114/1992 Sb.

Pokud bude stanovisko daných rezortů nesouhlasné, pak jsou povinny tyto rezorty dotčený majetek převzít, a to zápisem (bude-li převádějící organizační složka státu) nebo smlouvou (půjde-li o státní organizaci v režimu zákona o majetku státu). Důvodem takového postupu je skutečnost, že pokud dané rezorty vydají nesouhlasné stanovisko s odkazem na nezbytnou památkovou ochranu či zájem na ochraně přírody a krajiny, pak by takový majetek měly spravovat právě tyto rezorty, které mají památkovou péči či ochranu přírody a krajiny ve své gesci a nikoliv ostatní organizační složky státu či státní organizace, pro které je takový majetek nepotřebný, ovšem vlivem nesouhlasného stanoviska jej nemohou zcizit.

K čl. I bodu 19 (§ 25a odst. 3)

Úprava navazuje na změny provedené v ustanovení § 22 odst. 5 a sjednocuje schvalování převodu práva stavby u Ministerstva financí s tím, že je-li součástí práva stavby stavba, která je kulturní památkou, podává k takovému převodu stanovisko Ministerstvo kultury, a to výhradně z hlediska své působnosti dané mu zvláštními právními předpisy (zejména zákonem o státní památkové péči). Naplnění požadavků zákona o majetku státu při takovém převodu posuzuje výhradně Ministerstvo financí. Pokud bude stanovisko Ministerstva kultury nesouhlasné, nemůže ke schválení převodu Ministerstvem financí vůbec dojít, i kdyby jinak splňoval veškeré požadavky zákona o majetku státu. A naopak, pokud bude stanovisko Ministerstva kultury souhlasné, nemusí Ministerstvo financí převod práva stavby, jehož součástí je stavba, která je kulturní památkou, schválit, pokud nejsou naplněny požadavky zákona o majetku státu. Pokud bude stanovisko Ministerstva kultury nesouhlasné, pak je povinno dotčený majetek převzít, a to zápisem (bude-li převádějící organizační složka státu) nebo smlouvou (půjde-li o státní organizaci v režimu zákona o majetku státu). Důvodem takového postupu je skutečnost, že pokud vydá Ministerstvo kultury nesouhlasné stanovisko s odkazem na nezbytnou památkovou ochranu, pak by takový majetek mělo spravovat, neboť má památkovou péči ve své gesci. A to na rozdíl od převádějících složek, pro které je takový majetek nepotřebný, ovšem kvůli nesouhlasnému stanovisku jej nemohou zcizit.

K čl. I bodu 20 (§ 30 odst. 4)

Současný zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve svém ustanovení § 26 odst. 1 stanoví, že „převede-li člen honebního společenstva vlastnické právo k honebním pozemkům, které jsou součástí společenstevní honitby, jeho členství v honebním společenstvu zaniká; nabyvatel těchto pozemků se stává členem honebního společenstva, pokud do 30 dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, že s členstvím nesouhlasí.“ Zároveň podle ustanovení § 27 odst. 1 uvedeného zákona ručí členové honebního společenstva za závazky společenstva. Navrhovanou úpravou, kdy se stát nebude stávat členem honebního společenstva v případě honebních pozemků, s nimiž je příslušná hospodařit organizační složka státu (příp. státní organizace, na kterou se vztahuje působnost zákona o majetku státu), tedy dojde k odstranění byrokratické zátěže při správě uvedených honebních pozemků ve vlastnictví státu i k hospodárnějšímu nakládání s nimi (vzhledem k zmíněnému ručení). Navrhovaná změna je vedena snahou sjednotit postup pro veškeré organizační složky státu a státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, s úpravou, která je obsažena v zákoně o Státním pozemkovém úřadu (srov. § 4 odst. 5 zákona o Státním pozemkovém úřadu), podle níž se stát po nabytí honebních pozemků, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad (rovněž organizační složka státu), členem honebního společenstva nestává. Napříště se tedy v případě pozemků, které získá do vlastnictví stát a příslušnosti hospodařit kterákoliv organizační složka státu nebo státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, nestane členem honebního společenstva, aniž by to tyto entity musely aktivně oznamovat.

K čl. I bodu 21 (§ 35 odst. 2)

Dochází ke zvýšení částky u pohledávek, u nichž lze přistoupit k jednostrannému upuštění od jejich vymáhání.

K čl. I bodu 22 (§ 44 odst. 2)

Úprava navazuje na změny provedené v ustanovení § 22 odst. 5 a 6 a v § 25a odst. 3 a stanoví, že přílohou žádosti o schválení v daných ustanoveních uvedených převodů je souhlasné stanovisko Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí. Stejně jako v případě opatření (§ 20) se na vydání stanoviska nevztahuje správní řád a nepodléhá přezkoumání soudem. Důvodem je skutečnost, že stanoviska se vztahují výlučně k nakládání s majetkem státu, tj. nezasahuje se jimi do práv třetích osob, ale rozhoduje zde stát o svém vlastním majetku.

K čl. I bodu 23 (§ 44 odst. 3)

Oproti stávající úpravě nebude nově Ministerstvu financí v případě nakládání s majetkem v zahraniční předkládána ke schválení nebo povolení výjimky již uzavřená smlouva, ale Ministerstvo financí bude žádáno o schválení ještě před jejím uzavřením nebo před provedením jiného právního jednání. Cílem je urychlit a zefektivnit zejména prodej hmotného nemovitého majetku ve vlastnictví České republiky, který se nachází v zahraničí. Ministerstvo financí bude nicméně nadále beze změn posuzovat dodržení všech požadavků zákona o majetku státu stanovených pro nakládání se státním majetkem (např. výši ceny při úplatném převodu, naplnění důvodů pro bezúplatný převod, způsob výběru nabyvatele, atd.), ovšem aniž by musela být přikládána již uzavřená (podepsaná) smlouva.

K čl. I bodu 24 (§ 55 odst. 1)

Jde o doplnění směřující k jednoznačnému vyjádření dopadu úpravy CRAB, a to včetně nového oprávnění Úřadu ověřovat soulad údajů v CRAB se skutečností, i na státní organizace v působnosti zákona o majetku státu. Pro vyloučení pochybností, že i případné rozhodování dle § 14b může být eventuálně (byť v praxi zřejmě spíše jen teoreticky) vůči těmto státním organizacím užito, se současně zařazuje i citace uvedeného ustanovení. Uvedená změna v textu nicméně neznamená oproti dosavadnímu stavu žádnou novinku, protože již podle § 54 odst. 1 věty druhé obecně platí, že tyto státní organizace se řídí (vedle případných zvláštních předpisů) těmi ustanoveními zákona o majetku státu, která se vztahují na organizační složky státu příslušné hospodařit s majetkem podle § 9 téhož zákona, což zahrnuje i všechna ustanovení týkající se CRAB. V principu tedy půjde o určitou duplicitu úpravy, nicméně ta již vznikla vložením druhé věty do § 55 odst. 1 při novelizaci provedené zákonem č. 51/2016 Sb. v zájmu odstranění pochybností některých připomínkových míst vyjádřených v rámci vnějšího připomínkového řízení k této tehdejší novele. Nynější doplnění nové části textu do této druhé věty je tedy jen prevencí před případným vznikem dalších obdobných pochybností.

K čl. II bodu 1 (přechodné ustanovení)

S ohledem na změnu provedenou v § 22 odst. 4 písm. g) zákona o majetku státu (navýšení výměry, pod kterou převod vybraného pozemku nepodléhá schválení), se stanoví, že právní jednání, která doposud podléhala schválení Ministerstvem financí, ovšem nově takovému schválení nepodléhají (a nebyla doposud schválena), se stala platnými dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K čl. II bodu 2 (přechodné ustanovení)

Pokud bylo právní jednání směřující k převodu majetku státu uzavřeno (podepsáno smluvními stranami) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně bylo takové právní jednání v souladu s § 44 odst. 2 zákona o majetku státu předloženo ke schválení Ministerstvu kultury či Ministerstvu životního prostředí podle § 22 odst. 5 a 6 nebo § 25a odst. 3 zákona o majetku státu ve znění před účinností tohoto zákona, pak se nová pravidla (tj. schválení takových právních jednání Ministerstvem financí s předchozím stanoviskem Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí) neuplatní. Důvodem takové úpravy je skutečnost, že pokud již začalo posuzování uzavřených právních jednání dosavadním schvalovatelem, bylo by nabytí platnosti právního jednání zbytečně prodlužováno předáváním spisu a zahájením jeho opětovného posuzování novým schvalovatelem. Postup schvalování podle zákona o majetku státu ve znění tohoto zákona se tak uplatní až na nově uzavíraná právní jednání (po účinnosti tohoto zákona) nebo na ta právní jednání, která sice byla uzavřena před účinností tohoto zákona, ale nebyla do jeho účinnosti předložena příslušnému ministerstvu ke schválení.

K čl. II bodu 3 (přechodné ustanovení)

Pokud bylo právní jednání platně učiněno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. bylo schváleno podle § 22 odst. 5 nebo § 25a odst. 3 zákona o majetku státu Ministerstvem kultury nebo podle § 22 odst. 6 zákona o majetku státu Ministerstvem životního prostředí), pak dojde- li po účinnosti tohoto zákona k jeho změně (např. formou dodatku), schvaluje se taková změna (dodatek) podle zákona o majetku státu ve znění tohoto zákona (tj. schvalování nově provádí Ministerstvo financí po získání souhlasného stanoviska Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí).

K čl. II bodu 4 (přechodné ustanovení)

Pokud přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla již uzavřena smlouva týkající se majetku v zahraničí, pak se výjimka povoluje a schválení se poskytuje podle zákona o majetku státu ve znění před účinností tohoto zákona. Pokud však taková smlouva uzavřena dosud nebyla, pak se výjimka povoluje a schválení se poskytuje dle nové právní úpravy, tj. před uzavřením smlouvy.

K čl. II bodu 5 (přechodné ustanovení)

Dané přechodné ustanovení reaguje na situaci, kdy již před účinností tohoto zákona byla se třetí osobou uzavřena smlouva podle § 22 zákona o majetku státu, ovšem taková smlouva do účinnosti tohoto zákona nenabyla platnosti, neboť požadované schválení (podle § 22 odst. 4 až 7 zákona o majetku státu, které je v souladu s § 44 odst. 4 téhož zákona podmínkou platnosti právního jednání) dosud nebylo uděleno. Takové schválení (nebo povolení výjimky) se totiž podle § 44 odst. 3 zákona o majetku státu uděluje k již uzavřené smlouvě nebo provedenému právnímu jednání. Pokud tedy byla smlouva se třetí osobou uzavřena (podepsána smluvními stranami) před účinností tohoto zákona (vč. případu kdy taková smlouva dosud není platná vlivem prozatím neposkytnutého schválení), pak se ustanovení o informační povinnosti státu a navazující postup dle § 21a až 21c neaplikují.

K čl. II bodu 6 (přechodné ustanovení)

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, již nepoužívá pojem „rozhodnutí o umístění stavby“, ale pracuje s výrazem „povolení záměru“ k realizaci stavby. Nové pojmosloví respektuje i nově vkládané ustanovení § 21c ZMS. V souladu s daným přechodným ustanovením proto úprava § 21c odst. 1 písm. c) ZMS ve znění po nabytí účinnosti tohoto zákona dopadne i na situace, kdy bylo pro dotčený pozemek vydáno rozhodnutí o umístění stavby podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

K čl. II bodu 7 (přechodné ustanovení)

V případě, že je majetek vymezený v ustanovení § 21b a 21c dotčen předkupním právem podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. ve znění účinném do 31.12.2023, a zároveň je osoba oprávněná podle § 21b a 21c totožná s osobou předkupníka podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb., pak se postup podle posledně uvedeného ustanovení nepoužije. Důvodem je skutečnost, že majetek nabývaný při využití předkupního práva je nabýván za cenu obvyklou podle zákona o oceňování majetku (příp. cenu zjištěnou, nelze-li cenu obvyklou určit), nicméně totožný majetek vymezený v § 21b je nabýván bezúplatně. Řeší se tak střet dvou právních úprav ohledně totožného majetku a totožných oprávněných, kdy zvolené řešení je pro oprávněné výhodnější. V případě, že je osoba oprávněná z předkupního práva podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. odlišná od osoby oprávněné podle § 21b a 21c, pak se nejprve postupuje podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. a při nevyužití předkupního práva předkupníkem se uplatní postup podle § 21a až 21c zákona o majetku státu.

K čl. II bodu 8 (přechodné ustanovení)

Cílem nové úpravy § 30 odst. 4 ZMS, dle které se stát nestává členem honebního společenstva, je zamezení účasti státu na dané právnické osobě v situaci, kdy je s členstvím spojeno ručení. Vzhledem k uvedenému je tedy vhodné, aby již existující členství v honebním společenstvu zaniklo dnem nabytí účinnosti změnového zákona. Textace vychází z přechodného ustanovení obsaženého v zákoně č. 229/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (čl. II bod 5), které reagovalo na zánik členství Státního pozemkového úřadu v honebním společenstvu.

K ČÁSTI DRUHÉ - Změna zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí

K čl. III (§ 1)

V § 1 zákona č. 172/1991 Sb. je upraven přechod vybraných věcí z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí. Dané ustanovení pro tento přechod stanovilo podmínky, z nichž jednou je i hospodaření s těmito věcmi ke dni účinnosti zákona, tedy k 24. květnu 1991. Rozhodovací praxe českých soudů v průběhu let došla k závěru, že podmínku hospodaření s danou věcí ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. je nutné vykládat materiálně. Hospodaření podle tohoto pojetí spočívá v povinnosti hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, zejména pak tento majetek evidovat, pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat jej. Tento výklad pojmu hospodaření také vedl k závěru, že výpis z inventární knihy není důkazem o faktickém hospodaření. V návaznosti na danou judikaturu tak i přesto, že k dotčenému majetku jsou v katastru nemovitostí obce zapsány jako vlastníci řadu let, může být tento přechod vlastnického práva na obce zvrácen na základě zpochybnění faktického hospodaření obce s daným majetkem k předmětnému dni nabytí účinnosti zákona, tedy k 24. květnu 1991. Vzhledem ke skutečnosti, že je tento okamžik vzdálený více než tři desítky let, se obcím v současné době těžko prokazuje, že k předmětnému dni skutečně fakticky s vybranými věcmi hospodařily (když výpis z inventární knihy nepostačuje). Jejich důkazní pozice je zhoršována přirozeným během času, skartačními lhůtami apod. Z tohoto důvodu dohledat osoby odpovědné, které se ze strany obcí na daných přechodech majetku účastnily, popř. jiné důkazy, je v současné době velmi složité. Do ustanovení § 1 je proto doplněn nový odstavec 4, který stanoví, že pokud je obce, která majetek podle daného zákona nabyla, ke dni 1. ledna 2025 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník, pak se má za to, že s daným majetkem ke dni 24. května 1991 hospodařila. Jde o vyvratitelnou právní domněnku, která připouští důkaz opaku. Dochází tedy k přenesení důkazního břemene na osoby, které by tvrdily, že obec podmínky faktického hospodaření nesplnila.

K čl. IV (přechodné ustanovení)

Přenesení důkazního břemene bude platit pouze pro řízení, která byla zahájena po 1. 1. 2025 (včetně). U řízení zahájených před tímto datem zůstává důkazní břemeno na straně obcí.

K ČÁSTI TŘETÍ - Změna zákona o ochraně přírody a krajiny

K čl. V bodům 1 až 5 a k bodu 9 (§ 23, 32, 33, 35, 36, 61b)

V případě zrušení dotčených ustanovení jde o navazující změnu z důvodu přijetí nového ustanovení § 61b, které souhrnně upravuje zcizování pozemků a staveb ve vlastnictví státu ve zvláště chráněných územích. Nový § 61b nahrazuje dosavadní úpravu obsaženou v § 23, 32, 33 odst. 2, 35 odst. 3 a 36 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. a § 22 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb.

Za účelem zamezení nadbytečným výdajům státu spojeným s údržbou nepotřebného majetku, který se nachází ve zvláště chráněných územích, se umožňuje státu zcizit vybraný nepotřebný majetek nacházející se na území národních parků, národních přírodních památek a národních přírodních rezervací ovšem jen v taxativně uvedených případech a pouze s předem vydaným souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí. To půjde vydat pouze v případě, že dotčený majetek neslouží k naplňování cílů ochrany zvláště chráněného území. Souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí není potřeba k převodu silničního pozemku z důvodu změny kategorie nebo třídy pozemní komunikace na osobu, která je podle zákona vlastníkem takové pozemní komunikace. Jde totiž o žádoucí sjednocení vlastnictví pozemní komunikace s vlastnictvím silničního pozemku. Souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí není rovněž potřeba ani v případě zcizení pozemku, který je předmětem řízení o pozemkových úpravách, neboť v souladu s novým zněním § 3 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších přepisů, lze pozemky na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervací a přírodních památek ve vlastnictví státu řešit v pozemkových úpravách jen se souhlasem Ministerstva životního prostředí. Současné vydávání souhlasného stanoviska podle zákona č. 114/1992 Sb. v případě řízení o pozemkových úpravách by tak bylo zcela nadbytečné. Pokud by došlo k porušení zákazu zcizení obsaženému v § 61b odst. 1 (s přihlédnutím k zákonným výjimkám), půjde o absolutně neplatnou smlouvu, neboť to účel dané úpravy vyžaduje a zákon tak výslovně stanoví.

V případě zastavěného stavebního pozemku, na němž byla realizována (pojem realizace vychází z pojmosloví zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který používá výraz realizace záměru) stavba zapsaná v katastru nemovitostí (tj. jedná se o pozemek zastavěný takovou stavbou), se nárok nevztahuje jen na část pozemku skutečně zastavěného stavbou, ale také na části, které se stavbou funkčně souvisí a bez nichž by užívání stavby nebylo dobře možné (samozřejmě za předpokladu, že jde o části, které jsou pro stát nepotřebné a o jejichž nepotřebnosti bylo rozhodnuto). Dané nastavení odpovídá chápání zastavěného stavebního pozemku dle stavebního zákona, tj. pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením tvořící souvislý funkční a prostorový celek se stavbami majícími určující funkci v tomto souvislém celku (viz § 12 písm.

c) stavebního zákona).

Do nového ustanovení § 61b se rovněž přesouvá úprava z ustanovení § 22 odst. 6 zákona o majetku státu, kdy se souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí půjde nadále převádět rovněž pozemky a stavby, které se nachází na území chráněných krajinných oblastí, přírodních rezervací a přírodních památek, nebo na území ochranných pásem zvláště chráněných území. Právě souhlasné stanovisko příslušného rezortu je garancí, že převody nedojde k ohrožení zájmů na ochraně přírody v těchto přírodně mimořádně cenných lokalitách. Pokud nebude souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí uděleno, právní jednání vůbec nevnikne. Zákon totiž výslovně stanoví, že právě stanovisko Ministerstva životního prostředí je podmínkou platnosti právního jednání, kterým k převodu vybraného majetku státu dochází. Byla zvolena obdobná konstrukce, která je obsažena v § 44 odst. 4 zákona o majetku státu. Na vydání stanoviska se nevztahuje správní řád ani nepodléhá soudnímu přezkumu. Důvodem je skutečnost, že stanovisko Ministerstva životního prostředí se vztahuje výlučně k nakládání s majetkem státu, tj. nezasahuje do práv třetích osob, ale rozhoduje zde stát o svém vlastním majetku.

V případě převodu pozemků a staveb podle zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 229/1991 Sb. nebo zákona č. 92/1991 Sb. se stanovisko Ministerstva životního prostředí nevyžaduje v případě, kdy se jedná o pozemek nebo stavbu, která se nachází na územní chráněné krajinné oblasti.

Zároveň se vypouští ustanovení, které konstatovalo, že zákazem zcizení státních pozemků na území národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních rezervací nejsou dotčena práva fyzických osob podle předpisů o majetkové restituci (pro území národních parků byla tato úprava vypuštěna již zákonem č. 123/2017 Sb.). Předmětné ustanovení v zákoně o ochraně přírody a krajiny zakládalo pochybnosti zejm. ve vztahu k náhradním restitucím.

Majetkové restituce jsou řešeny zvláštním zákonem a zákon o ochraně přírody a krajiny nijak do restitučních procesů nezasahuje, jde o vedle sebe stojící právní předpisy. Vypuštění předmětného ustanovení nemá žádný dopad na dobíhající restituční řízení.

K čl. V bodu 6 (§ 61)

Dochází k úpravě povinnosti Ministerstva životního prostředí podat návrh na zápis předkupního práva k vybraným pozemkům do katastru nemovitostí. Stávající povinnost Ministerstva životního prostředí spočívající v neprodleném provedení zápisu předkupního práva ve vztahu k tisícům pozemků tímto předkupním právem dotčených naráží v praxi na neexistující celonárodní vymezení zastavěných území. V rámci stávající praxe jsou proto oslovovány jednotlivé obce s žádostí o sdělení, která území jsou či nejsou zastavěná, což je administrativně náročné. V souladu s přijetím zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, bude nově v tzv. národním geoportálu územního plánování zastavěné území vymezeno (viz § 120 odst. 1 stavebního zákona). Následně půjde ze strany Ministerstva životního prostředí podat hromadný návrh na vklad předkupního práva do katastru nemovitostí v souladu s § 61 zákona č. 114/1992.

K čl. V bodům 7 a 8 (§ 61a)

Smyslem navrhované úpravy je umožnit efektivnější využití pozemků ve zvláště chráněných územích, se kterými mají příslušnost hospodařit především správy národních parků (státní příspěvkové organizace, tedy státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (organizační složka státu). Rozšiřuje se okruh subjektů, kterým bude možné pozemky sloužící k zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny ponechat do užívání nebo požívání – půjde jak o fyzické, tak o právnické osoby s tím, že způsob, jakým budou dotčené pozemky používány, musí vést k naplňování zájmů ochrany přírody a krajiny, což bude ve smlouvě výslovně ošetřeno. V případě zemědělských pozemků a jejich dání do užívání nebo požívání třetím osobám dojde ke srovnání podmínek, za nichž do užívání tyto pozemky přenechává Státní pozemkový úřad. Textace úpravy tak vychází z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu. Smlouvy o užívání pozemků, které byly uzavřeny před účinností tohoto zákona, zůstávají v platnosti i po nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud by však po nabytí účinnosti tohoto zákona byla stávající smlouva měněna (např. dodatkem) je nezbytné, aby nově vyhovovala úpravě § 61a ve znění po nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zároveň dochází ke zrušení obsoletní úpravy ohledně nakládání s lesními pozemky, neboť skutečnost, že k právnímu jednání, kterým se nakládá se státními lesy, je nezbytný předchozí souhlas Ministerstva zemědělství, vyplývá výslovně ze zvláštního právního předpisu, a to z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).

K čl. V bodu 10 (§ 77)

Mezi kompetence obecních úřadů obcí s rozšířenou působností se doplňuje stanovení podmínek k ochraně zájmů podle zákona o ochraně přírody a krajiny v řízeních o pozemkových úpravách. Jde o zbytkovou kompetenci těchto úřadů v situaci, kdy není příslušný jiný orgán ochrany přírody. Jde o komplementární ustanovení vůči § 3 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, které zakládá dotčenost orgánů ochraně přírody v řízení o pozemkových úpravách.

K čl. V bodu 11 (§ 79)

Navazující změna z důvodu přijetí nového ustanovení § 61b.

K čl. VI bodu 1 (přechodné ustanovení)

Přechodné ustanovení reaguje na změnu provedenou v § 61 odst. 1 ZOPK. Je v něm stanoveno, že povinnost Ministerstva životního prostředí provést zápis do katastru nemovitostí podle § 61 odst. 1 ZOPK je odložena do doby vložení vymezení zastavěného území do národního geoportálu územního plánování (viz § 120 odst. 1 a § 325 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon). K zápisu musí dojít do konce kalendářního roku, který následuje po roce, v němž k výše uvedenému vymezení v národním geoportálu územního plánování došlo.

K čl. VI bodu 2 (přechodné ustanovení)

Pokud bylo právní jednání směřující k převodu majetku státu uzavřeno (podepsáno smluvními stranami) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně bylo takové právní jednání v souladu s § 44 odst. 2 zákona o majetku státu předloženo ke schválení Ministerstvu životního prostředí podle § 22 odst. 6 téhož zákona ve znění před nabytím účinnosti tohoto zákona, pak se nová pravidla (tj. schválení takových právních jednání Ministerstvem financí s předem vydaným souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí) neuplatní. Důvodem takové úpravy je skutečnost, že pokud již začalo posuzování uzavřených právních jednání dosavadním schvalovatelem, bylo by nabytí platnosti právního jednání zbytečně prodlužováno předáváním spisu a zahájením jeho opětovného posuzování novým schvalovatelem. Postup schvalování podle zákona o majetku státu ve znění tohoto zákona se tak uplatní až na nově učiněná právní jednání (po účinnosti tohoto zákona) nebo na ta právní jednání, která sice byla učiněna před účinností tohoto zákona, ale nebyla do jeho účinnosti předložena Ministerstvu životního prostředí ke schválení.

K čl. VI bodu 3 (přechodné ustanovení)

V případě, že o trvalé nepotřebnosti pozemku rozhodla správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (a to podle §14 odst. 7 zákona o majetku státu), pak je možné takový pozemek zcizit v souladu s novou úpravou § 61b ZOPK. Důvodem je skutečnost, že pokud zmíněné orgány ochrany přírody a krajiny shledaly daný majetek za pro ně trvale nepotřebný, je takový majetek zjevně nepotřebný i z hlediska ochrany zájmů přírody a krajiny, a pokud o něj současně neprojevily zájem jiné organizační složky státu ani státní organizace mělo by být umožněno jeho zcizení (samozřejmě se souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí).

K ČÁSTI ČTVRTÉ, PÁTÉ A ŠESTÉ - Změna zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze

K čl. VII, IX a XI bodu 1 (§ 39 zákona o obcích, § 18 zákona o krajích, § 36 zákona o hlavním městě Praze)

V případě majetku, který je dotčen informační povinností a navazujícím postupem (§ 39a až § 39c zákona o obcích; § 18a až 18c zákona o krajích a § 36a až 36c zákona o hlavním městě Praze), neplatí povinnost územního samosprávného celku zveřejnit záměr. Pokud však k převodu dotčeného majetku na stát z jakéhokoliv důvodu v rámci daného postupu nedojde, a majetek tedy bude zcizován mimo tento proces standardním způsobem, povinnost zveřejnit záměr v takovém případě platí. Povinnost zveřejnit záměr neplatí dále v situaci, kdy obec (kraj/hlavní město Praha) nabyla bezúplatně majetek od státu postupem podle § 21b zákona o majetku státu, ale v důsledku změny územně plánovací dokumentace musí takový majetek převést státu zpět podle § 21b odst. 3 písm. e) zákona o majetku státu.

K čl. VII, IX a XI bodu 2

§ 39a zákona o obcích (§ 18a zákona o krajích, § 36a zákona o hlavním městě Praze)

V případě, že se obec, kraj nebo hlavní město Praha (nebo městská část – viz § 36d zákona o hlavním městě Praze) rozhodne zcizit v zákoně taxativně vymezené hmotné nemovité věci, vzniká jí povinnost před převodem dotčené věci na třetí osoby informovat o úmyslu jejího zcizení organizační složky státu a státní organizace, které se řídí zákonem o majetku státu (např. státní příspěvkové organizace). V případě, že se bude jednat o silniční pozemek pod dálnicí nebo silnicí I. třídy nebo o pozemek zastavěný nebo určený pro veřejně prospěšnou stavbu, aplikuje se informační povinnost vůči Ředitelství silnic a dálnic, s.p. Ona informační povinnost je splněna v okamžiku, kdy je úmysl zcizit dotčenou hmotnou nemovitou věc zveřejněn na internetových stránkách Úřadu www.nabidkamajetku.cz. Povinnost informovat stát prostřednictvím stránek Úřadu o chystaném zcizení v zákoně uvedených nemovitých věcí nastává v okamžiku, kdy by územní samosprávný celek dle platné právní úpravy zveřejňoval záměr podle § 39 zákona o obcích (nebo § 18 zákona o krajích nebo § 36 zákona o hlavním městě Praze). Byť se při postupu podle § 39a a násl. záměr nezveřejňuje (viz důvodová zpráva, zvláštní část, k čl. VII, IX a XI bodu 1), okamžik, ke kterému se má informační povinnost plnit, je totožný. V případě, že se jedná o hmotné nemovité věci uvedené v § 39b odst. 1 a v § 39c odst. 1 zákona o obcích (v případě krajů v § 18b odst. 1 a v § 18c odst. 1 zákona o krajích a u hlavního města Prahy v § 36b odst. 1 a § 36c odst. 1), tj. např. pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou, pozemek tvořící jediný možný přístup k hmotné nemovité věci, apod., pak je lze převést do vlastnictví fyzických nebo právnických osob pouze v případě, že oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace, která se řídí zákonem o majetku státu, ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění informace o chystaném převodu neprojeví zájem o jejich převod, příp. pokud v téže lhůtě sdělí, že o převod nemá zájem. Informační povinnost neplatí v případě, že je věc určená ke směně. Pokud by ovšem ze směny z jakýchkoliv důvodů sešlo, pak by zde povinnost informovat stát o úmyslu jejího zcizení byla. U majetku, u kterého nenastává informační povinnost, se ani neaplikuje navazující postup upravený v § 39a až 39c zákona o obcích (příp. § 18a až 18c zákona o krajích nebo § 36a až 36d zákona o hlavním městě Praze).

Jak informační povinnost územního samosprávného celku, tak projevení zájmu o převod ze strany organizační složky státu či státní organizace (či její sdělení, že o převod nemá zájem) se provádí prostřednictvím internetových stránek Úřadu a aplikace Nabídka majetku státu. Oprávnění jsou nastavena tak, aby územní samosprávné celky mohly zveřejňovat informace o úmyslu zcizit konkrétní hmotnou nemovitou věc a naproti tomu organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu (případně Ředitelství silnic a dálnic s.p.) mohly projevit zájem o jejich převod. Při registraci bude aplikace vyžadovat zadání emailové adresy (např. podatelny), na kterou bude odeslán potvrzující email, a až následně bude dokončeno zřízení účtu pro konkrétního uživatele. Aplikace bude po zřízení účtu umožňovat zadání vícero emailových adres, na které budou zasílány příslušné notifikace.

Samotné projevení zájmu o převod majetku či sdělení, že oprávněný subjekt o převod nemá zájem, bude probíhat přes uživatelské rozhraní aplikace, a to kliknutím na příslušné tlačítko („zájem o převod“, „nemám zájem“). Systém automaticky po každém projevení zájmu o převod (či projevení nezájmu) vygeneruje zprávu, který uživatel zájem projevil a v jakou dobu a tento report automaticky obdrží zveřejňující subjekt na emailovou adresu (adresy) zadanou při registraci. Uvedeným postupem je zajištěno, že se zveřejňující subjekt o projevení zájmu či naopak nezájmu vždy bezpečně dozví (nebude muset sledovat aplikaci, zda někdo zájem projevil či nikoliv, ale automaticky po podání žádosti obdrží výše uvedenou zprávu). K samotnému postupu zveřejňování informací o chystaném zcizení vybraných hmotných nemovitých věcí ve vlastnictví územních samosprávných celků i způsobu projevení zájmu o převod bude vydána metodika ze strany Úřadu.

Informace ze strany příslušného územního samosprávného celku o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon státu spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Od úmyslu danou věc zcizit tak může příslušný celek upustit, stejně jako může stát, který projevil zájem o převod, od tohoto zájmu kdykoliv upustit, a to i poté, co obdrží návrh na uzavření smlouvy.

Po splnění informační povinnosti územním samosprávným celkem a následném projevení zájmu ze strany oprávněné organizační složky nebo státní organizace (příp. Ředitelství silnic a dálnic s.p.) zašle daný územní samosprávný celek oprávněnému návrh na uzavření smlouvy. Navrhovaná čtyřměsíční lhůta k přijetí návrhu smlouvy běží od data jeho doručení. Skutečnost, co bude předmětem převodu a za jakých podmínek (vyjma ceny), bude státu známa již od zveřejnění informace o chystaném zcizení. Majetek určený k převodu je totiž vymezen v informaci příslušného celku o chystaném zcizení takového majetku a smluvní podmínky vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 39b odst. 3 a 4, v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 39c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Důvodem takové úpravy je snaha zamezit jakýmkoliv sporům ohledně obsahu návrhu smlouvy tak, aby nárokový převod nemohl být zmařen. Pokud by tedy návrh na uzavření smlouvy zaslaný územním samosprávným celkem oprávněné organizační složce státu (státní organizaci či Ředitelství silnic a dálnic s.p.) obsahoval jiná než zákonem předepsaná omezení (či jinak určenou kupní cenu), pak by takový návrh nešlo považovat za souladný se zákonem a s jeho doručením by tedy nebyl spojen začátek běhu lhůty pro jeho akceptaci, jejímž uplynutím právo oprávněné organizační složky státu (státní organizace nebo Ředitelství silnic a dálnic s.p.) na převod zaniká. Lhůta pro akceptaci spojená s důsledkem zániku práva na převod může začít běžet pouze od doručení návrhu smlouvy, který splňuje zákonné podmínky

– tj. který mimo jiné neobsahuje omezení nad rámec zákona. Za takové omezení se nepovažují ujednání, která neodporují smyslu a účelu převodu (tzn. nelze konstruovat různá omezení či podmínky vztahující se k převáděnému majetku, ale je možné např. zvlášť upravit detaily týkající se realizace samotného převodu – kdo podá návrh na vklad, apod.). Na takových ujednání se strany mohou dohodnout (v takovém případě lze po dohodě stran zaslaný návrh smlouvy dodatečně upravit). Vzhledem ke skutečnosti, že není předepsaná lhůta pro zaslání návrhu smlouvy, bude vhodné, aby se územní samosprávný celek po projevení zájmu ze strany oprávněné organizační složky státu (státní organizace nebo Ředitelství silnic a dálnic s.p.) s touto složkou ještě před odesláním návrhu smlouvy dohodl na jeho detailech (tj. na těch nepodstatných náležitostech smlouvy, které nevyplývají výslovně ze zákona v podobě povinných ujednání). Předpokládá se, že pravidlem bude shoda na těchto detailech (např. kdo podává návrh na vklad, nastavení splatnosti kupní ceny). Pokud by shoda mezi stranami nenastala, a současně bude platit, že návrh zpracovaný převodcem neodporuje zákonu, ani není bezdůvodně omezující vůči nabyvateli, je návrh považován za řádný.

Návrh na uzavření smlouvy lze ze strany příslušného územního samosprávného celku odvolat, ačkoliv oprávněnému běží lhůta pro jeho přijetí. V souladu s § 1738 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku musí však odvolání dojít druhé straně dříve, než ta odešle přijetí nabídky.

V případě, že oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace, která se řídí zákonem o majetku státu (příp. Ředitelství silnic a dálnic s.p.), neprojeví zájem o převod dotčeného majetku či sdělí, že o převod nemá zájem, pak její právo na převod vlastnického práva zaniká a územní samosprávný celek může předmětný majetek převést na třetí osoby v souladu se zákonem o obcích/zákonem o krajích/zákonem o hlavním městě Praze. Stejně tak právo státu (konkrétní organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu, příp. Ředitelství silnic a dálnic s.p.) na převod vlastnického práva zaniká v případě, pokud nepřijme návrh smlouvy o převodu vlastnického práva do čtyř měsíců od jeho doručení.

Výrazem „nepřijme-li oprávněný návrh smlouvy o převodu vlastnictví“ se rozumí, že nedojde k uzavření smlouvy, tj. k jejímu podpisu smluvními stranami. Uvedené vychází z nastavení procesu, kdy teprve oprávněnému doručený návrh smlouvy představuje nabídku či návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 a 1732 odst. 1 občanského zákoníku a ze strany oprávněného má tak ve lhůtě 4 měsíců dojít k jeho akceptaci, příp, neakceptaci. V souladu s § 1725 ve spojení s § 1745 občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, a to okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle § 1740 odst. 1 pak osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Vzhledem ke skutečnosti, že v souladu s § 560 občanského zákoníku vyžaduje kupní smlouva, kterou se převádí vlastnické právo k nemovité věci, písemnou formu, je smlouva uzavřena až podpisem druhé smluvní strany a současně projevením souhlasu s nabídkou oprávněným celkem vůči převádějící složce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 2068/2021 a sp.zn. 33 Cdo 1165/2022).

V případě porušení informační povinnosti anebo převodu dotčených hmotných nemovitých věcí na třetí osobu, ačkoliv oprávněná organizační složka státu (státní organizace nebo Ředitelství silnic a dálnic s.p.) projevila zájem o převod (za splnění ostatních podmínek), bude smlouva uzavřená s třetí osobou platná. Zachování platnosti převodu na třetí osobu i přes porušení shora uvedených povinností je záměrné, neboť nelze klást k tíži třetích osob nedodržení nastaveného mechanismu, jehož provedení/neprovedení nelze ze strany těchto osob nijak ověřit. Neplatnost právního jednání by v takových případech byla nepřiměřenou sankcí. Při převodu dotčeného majetku na třetí osobu bez splnění zákonného procesu žádný nárok vůči této třetí osobě jako nabyvateli dotčeného majetku nevznikne. Katastrální úřady nebudou splnění zákonného procesu přezkoumávat.

Pokud převodce splní informační povinnost (a oprávněný o převod neprojeví zájem nebo po jeho projevení nepřijme návrh smlouvy), pak je informační povinnost splněná a nemusí se v budoucnu opakovat. Naopak pokud převodce po zveřejnění informace od zcizení upustí, nebo odvolá zaslaný návrh na uzavření smlouvy, pak povinnost konat informační povinnost v budoucnu nadále trvá.

Žádný z převodů podle § 39b nebo § 39c zákona o obcích (§ 18b nebo § 18c zákona o krajích, § 36b nebo § 36c zákona o hlavním městě Praze) nebude podléhat schvalovacím mechanismům zákona o majetku státu obsaženým v § 12 ZMS.

Pokud z jakéhokoliv důvodu nedojde k převodu vybraného majetku na stát podle § 39a až § 39c (např. stát neprojeví zájem o převod nebo nepřijme návrh smlouvy ve stanovené lhůtě), nic nebrání možnosti převodu takového majetku na stát (či jiný subjekt) dle obecné úpravy. Postup podle obecné úpravy zcizování majetku upravený v zákoně o obcích/zákoně o krajích/zákoně o hlavním městě Praze tak bude např. použitelný i v případě, kdy stát nebude chtít být vázán omezujícími podmínkami bezúplatného převodu a bude chtít dotčený majetek nabýt bez omezujících podmínek za úplatu.

Pro nárokové převody (bezúplatné i úplatné) byly vybrány takové kategorie majetku, aby nemohly vznikat výkladové nejasnosti, jaký majetek ještě do nárokových převodů spadá a jaký již nikoli. Jednoznačné vymezení daného majetku je klíčové pro řádné plnění zákonem předvídaných povinností.

§ 39b zákona o obcích (§ 18b zákona o krajích, § 36b zákona o hlavním městě Praze)

Ustanovení § 39b odst. 1 zákona o obcích (§ 18b odst. 1 zákona o krajích a §36b odst. 1 zákona o hlavním městě Praze) vymezuje konkrétní hmotné nemovité věci, u kterých má stát prostřednictvím oprávněných organizačních složek státu a státních organizací v režimu zákona o majetku státu (příp. prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic s.p.) nárok na jejich bezúplatný převod v případě, že se územní samosprávný celek rozhodne je zcizit. Poté, co oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace projeví zájem o převod podle § 39a zákona o obcích (§ 18a zákona o krajích a § 36a zákona o hlavním městě Praze), zašle jí územní samosprávný celek návrh smlouvy. K samotnému návrhu smlouvy viz důvodová zpráva k § 39a zákona o obcích.

V zákoně použitý pojem „silniční pozemek“ je zcela totožný s definicí silničního pozemku dle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., dle kterého je silničním pozemkem pozemek, na němž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace. Co se rozumí „tělesem“ pak definuje § 11 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. S ohledem na uvedené se nárokový převod vztahuje jen na takto vymezený silniční pozemek. Současně však zůstává zachována možnost, aby společně s nárokovým převodem byl v rámci jedné smlouvy převeden (i bezúplatně) pozemek, na kterém je umístěna součást či příslušenství silnic, pokud se na tom převodce a nabyvatel dohodnou. V takovém případě může současně nastat situace, kdy vyhotovení geometrického plánu pro vymezení silničního pozemku ani nebude třeba.

V případě silničních pozemků je v odstavci 2 stanoveno, že náklady na případné vyhotovení geometrického plánu hradí Ředitelství silnic a dálnic s.p. jako nabyvatel. U všech ostatních převodů je primárně na převodci určení, který majetek hodlá zcizit. Před informační povinností je tedy zcela na jeho vůli, jaký rozsah majetku shledává jako nepotřebný a může tedy před zveřejněním informace o jeho chystaném zcizení tento jasně vymezit i skrze geometrický plán. V danou chvíli je volba vyhotovení či nevyhotovení geometrického plánu čistě na jeho uvážení, a proto nese (převodce) s tím spojené náklady.

V případě zastavěného stavebního pozemku, na němž byla realizována (pojem realizace vychází z pojmosloví zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který používá výraz realizace záměru) veřejně prospěšná stavba (tj. jedná se o pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou) se nárok nevztahuje jen na část pozemku skutečně zastavěného stavbou, ale také na části, které se stavbou funkčně souvisí a bez nichž by užívání stavby nebylo dobře možné (samozřejmě za předpokladu, že jde o části, které jsou pro územní samosprávný celek nepotřebné, a ten se je rozhodl zcizit). Dané nastavení odpovídá chápání zastavěného stavebního pozemku dle stavebního zákona, tj. pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením tvořící souvislý funkční a prostorový celek se stavbami majícími určující funkci v tomto souvislém celku (viz § 12 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon).

Pojmy veřejně prospěšná stavba a veřejně prospěšná opatření odpovídají definici obsažené v § 11 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon.

Stavby civilní ochrany a stavby dotčené požadavky civilní ochrany jsou vymezeny v § 7 odst. 2 písm. i) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. Stavby pro bezpečnost státu jsou vymezeny v § 35 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Co se týče dalších hmotných nemovitých věcí, které jsou určeny územní plánovací dokumentací nebo veřejnoprávní smlouvou k plnění úkolů bezpečnostního sboru nebo pro přípravu na ně, pak v případě, že určení daného majetku k plnění uvedených úkolů vyplývá pouze z veřejnoprávní smlouvy (nikoliv z územně plánovací dokumentace) a dotčený územní samosprávný celek není stranou této smlouvy, musí Ministerstvo vnitra takovému celku předem sdělit, že se o majetek dotčený nárokovým převodem jedná. Pokud nebude územní samosprávný celek před chystaným zcizením svého majetku ze strany Ministerstva vnitra informován o této skutečnosti, pak nemusí postupovat podle § 39a a násl. zákona o obcích (v případě kraje § 18a a násl. zákona o krajích a u hlavního města Prahy podle § 36a a násl. zákona o hlavním městě Praze). Naopak pokud bude územní samosprávný celek informován, že daný majetek je veřejnoprávní smlouvou (jejíž není daný celek smluvní stranou) určen k plnění úkolů bezpečnostního sboru nebo pro přípravu na ně a teprve následně se rozhodne dotčený majetek zcizit, pak na něj postup podle § 39a a násl. (a obdobných ustanovení zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) dopadá. Předpokládá se, že informování o skutečnosti, zda se v případě veřejnoprávní smlouvy jedná o majetek dotčený nárokovým převodem, bude probíhat adresným sdělením Ministerstva vnitra doručovaným do datové schránky územního samosprávného celku (obce/kraje/hlavního města Prahy).

Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o převod bezúplatný, obsahuje zákon povinnost zakotvit do smlouvy určitá omezení, aby nebyly porušeny právní předpisy regulující oblast veřejné podpory. Bezúplatným převodem dochází ve své podstatě k poskytnutí podpory z veřejných zdrojů, a proto je dán na straně územních samosprávných celků zájem hodný právní ochrany v podobě povinného zakotvení zákazu zcizení a zatížení do převodních smluv. V případě zákazu zatížení zákon výslovně počítá s možností zřídit ve vztahu k převedenému pozemku v nezbytném rozsahu vyjmenované služebnosti. Soulad s pravidly veřejné podpory cílí na dodržení čl. 107 až 109 Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění); Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie; Konsolidované znění nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem; Nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis; Nařízení Komise (EU) 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu; a zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. Z důvodu zajištění souladu bezúplatného převodu s pravidly veřejné podpory je další povinnou náležitostí převodní smlouvy i omezení ve způsobu využití převedeného majetku. Tato úprava cílí na případné komerční či jiné výdělečné aktivity provozované v převáděném majetku, kdy maximální přípustný rozsah vedlejších hospodářských činností nesmí každoročně přesáhnout 20% celkové roční kapacity, což vyplývá ze Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01), bod 207. Veškerá smluvní omezení budou sjednána na dobu deseti let ode dne provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch státu. Nastavení uvedené doby vychází z článku 17 Nařízení Rady (EU) 2015/1589, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, dle kterého pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let.

V případě, že smlouva nebude obsahovat výše uvedené povinné náležitosti, půjde o absolutně neplatné právní jednání, neboť s ohledem na účel právní úpravy (konstrukci nárokových převodů a s tím související koncept „vzorové smlouvy“) by neobsažení daných ujednání zjevně odporovalo zákonu. Důvodem je jednak skutečnost, že je třeba předem zamezit převodům, které by porušovaly pravidla poskytování veřejné podpory, jednak je záměrem, aby podmínky právního jednání byly smluvním stranám předem známy, a tedy aby bylo minimalizováno riziko vzniku sporů při kontraktaci u těchto typových případů převodů.

§ 39c zákona o obcích (§ 18c zákona o krajích, § 36c zákona o hlavním městě Praze)

Ustanovení § 39c odst. 1 zákona o obcích (§ 18c odst. 1 zákona o krajích a § 36c odst. 1 zákona o hlavním městě Praze) vymezuje hmotné nemovité věci, u kterých má stát prostřednictvím oprávněných organizačních složek státu a státních organizací v režimu zákona o majetku státu nárok na jejich úplatný převod v případě, že se územní samosprávný celek rozhodne je zcizit. Poté, co oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace, na kterou se použije zákon o majetku státu, projeví zájem o převod podle § 39a zákona o obcích (§ 18a zákona o krajích a § 36a zákona o hlavním městě Praze), zašle jí územní samosprávný celek návrh smlouvy. K samotnému návrhu smlouvy viz důvodová zpráva k § 39a zákona o obcích.

Použité spojení „realizace stavby“ vychází z pojmosloví zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který používá výraz „realizace záměru“.

Kupní cena bude určena na základě posudku, který nechá vypracovat převádějící územní samosprávný celek, a bude ve výši ceny obvyklé a v případě, že obvyklou cenu nepůjde určit, pak ve výši ceny zjištěné určené podle zákona o oceňování. Současně se ke kupní ceně připočtou náklady na vypracování znaleckého posudku, příp. geometrického plánu a průkazu energetické náročnosti. Takto určená kupní cena je konečná. Připočtení nákladů na vypracování znaleckého posudku, geometrického plánu či průkazu energetické náročnosti je provedeno ještě před odesláním návrhu kupní smlouvy oprávněnému a kupní cena vč. nákladů uvedená v takovém návrhu je tak závazná po celou dobu trvání lhůty pro přijetí zaslané nabídky.

Co se týče pozemku, který tvoří jediný možný přístup k hmotné nemovité věci, je primárně na převodci, který majetek hodlá zcizit, a převodce tedy určí, zda bude převádět celý pozemek nebo předem vymezí pouze jeho část, která přístup k hmotné nemovité věci v nezbytně nutném rozsahu zajistí. Pokud bude naplněn zákonem sledovaný účel, tj. zajištěn přístup k nemovité věci, pak je zákonnému požadavku učiněno zadost a převodce není k převodu většího celku povinen.

Objekt důležitý pro obranu státu je definován v § 29 zákona č. 222/1999 Sb. Aby nevznikaly pochyby, zda se o objekt důležitý pro obranu státu jedná, je využita evidence objektů důležitých pro obranu státu, kterou dle § 6 odst. 1 písm. i) zákona č. 222/1999 Sb. vede Ministerstvo obrany. Každý objekt, který dle zákona splňuje definici objektu důležitého pro obranu státu, musí být v evidenci zahrnut. Pro nárokové převody jsou vybrány výhradně objekty důležité pro obranu státu vymezené v § 29 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 222/1999 Sb., tedy takové objekty, o jejichž zařazení do dané evidence rozhoduje vláda. Pokud nebude územní samosprávný celek před chystaným zcizením ze strany Ministerstva obrany informován o skutečnosti, že je konkrétní majetek v evidenci objektů důležitých pro obranu státu evidován, pak nemusí postupovat podle § 39a a násl. zákona o obcích (§ 18a zákona o krajích nebo § 36a zákona o hlavním městě Praze). Naopak pokud bude územní samosprávný celek o takové skutečnosti informován a teprve následně se rozhodne dotčený majetek zcizit, pak na něj postup podle § 39a a násl. dopadá. Předpokládá se, že informování o zařazení objektu do výše uvedené evidence bude probíhat adresným sdělením Ministerstva obrany doručovaným do datové schránky územního samosprávného celku.

Pokud by došlo k situaci, kdy by konkrétní pozemek odpovídal více definicím (např. silniční pozemek by zároveň byl pozemkem pro veřejně prospěšnou stavbu), z nichž pro některé z nich zákon stanoví omezující podmínky a pro jiné nikoliv, pak budou omezující podmínky vztaženy výhradně na majetek, na který jsou v zákoně daná omezení uplatněna (z důvodu zajištění souladu s pravidly veřejné podpory) a majetek, který jimi dotčen není, jim podléhat nebude. Uvedené bude ošetřeno v převodní smlouvě, která bude vycházet z příslušných ustanovení zákona. V situaci, kdy by silniční pozemek byl zcela totožný s pozemkem pro veřejně prospěšnou stavbu, se omezující podmínky neuplatní vůbec, neboť to účel převodu daného majetku nevyžaduje a při souběhu těchto úprav (bez omezujících podmínek a s nimi) u téhož majetku má úprava bez omezujících podmínek přednost.

Stejně tak v situaci, kdy bude pro pozemek vydáno pravomocné rozhodnutí o povolení záměru k realizaci stavby (která bude zároveň stavbou veřejně prospěšnou), stále půjde o pozemek, který je pro veřejně prospěšnou stavbu vymezen v územně plánovací dokumentaci. Ustanovení § 39c odst. 1 písm. c) zákona o obcích (§ 18c odst. 1 písm. c) zákona o krajích a § 36c odst. 1 písm. c) zákona o hlavním městě Praze) míří primárně na pozemek, u kterého je vydáno pravomocné rozhodnutí o realizaci jiné stavby než stavby veřejně prospěšné a ustanovení § 39b odst. 1 písm. c) a e) zákona o obcích (§ 18b odst. 1 písm. c) a e) zákona o krajích a § 36b odst. 1 písm. c) a e) zákona o hlavním městě Praze) jsou vůči němu tedy speciální. I pokud by tedy bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o povolení záměru k realizaci stavby na pozemku určeném pro stavbu veřejně prospěšnou, bude v takové situaci nadále postupováno podle § 39b odst. 1 písm. c) nebo e) zákona o obcích (a obdobných ustanovení zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) a půjde tedy o převod bezúplatný.

Veškerý majetek vymezený v § 39b a 39c zákona o obcích (§ 18b a 18c zákona o krajích nebo § 36b a 36c zákona o krajích) bude podléhat informační povinnosti a následným postupům i v případě, že příslušný územní samosprávný celek bude vlastnit „pouze“ spoluvlastnický podíl na takovém majetku. Vymezení spoluvlastnického podílu v § 39c odst. 1 písm. e) zákona o obcích (a v obdobném ustanovení zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) je v zákoně výslovně z toho důvodu, že se vztahuje na spoluvlastnický podíl na jakékoliv hmotné nemovité věci, tj. i takové, která není vymezena ani v § 39b či § 39c zákona o obcích (ani v obdobných ustanovení zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze). Tj. i spoluvlastnické podíly na majetku vymezeném v § 39b a 39c zákona o obcích budou za podmínek daných ustanovení na stát převáděny, a podle svého zařazení do příslušného ustanovení se tak bude dít bezúplatně nebo úplatně.

§ 36d zákona o hlavním městě Praze

Postup a povinnosti upravené v § 36a až 36c zákona o hlavním městě Praze platí i pro městské části hlavního města Prahy.

K čl. VIII, X a XII bodu 1 (přechodné ustanovení)

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, již nepoužívá pojem „rozhodnutí o umístění stavby“, ale pracuje s výrazem „povolení záměru“ k realizaci stavby. Nové pojmosloví respektují i nově vkládaná ustanovení § 39c zákona o obcích, § 18c zákona o krajích a § 39c zákona o hlavním městě Praze. V souladu s danými přechodnými ustanoveními proto úprava § 39c odst. 1 písm.

c) zákona o obcích (a analogicky u obdobných ustanovení zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) ve znění po nabytí účinnosti tohoto zákona dopadne i na situace, kdy bylo pro dotčený pozemek vydáno rozhodnutí o umístění stavby podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

K čl. VIII, X a XII bodu 2 (přechodné ustanovení)

V případě, že je majetek vymezený v ustanoveních § 39b a 39c zákona o obcích (§ 18b a 18c zákona o krajích a § 36b a 36c zákona o hlavním městě Praze) dotčen předkupním právem podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023, a zároveň je osoba oprávněná podle § 39b a 39c zákona o obcích (a podle obdobných ustanoveních zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) totožná s osobou předkupníka podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb., pak se postup podle posledně uvedeného ustanovení nepoužije. Důvodem je skutečnost, že majetek nabývaný při využití předkupního práva je nabýván za cenu obvyklou podle zákona o oceňování majetku, nicméně totožný majetek vymezený v § 39b zákona o obcích (§ 18b zákona o krajích a § 39b zákona o hlavním městě Praze) je nabýván bezúplatně. Řeší se tak střet dvou právních úprav ohledně totožného majetku a totožných oprávněných, kdy zvolené řešení je pro oprávněné výhodnější. V případě, že je osoba oprávněná z předkupního práva podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. odlišná od osoby oprávněné podle § 39b a 39c zákona o obcích (a podle obdobných ustanoveních zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze), pak se nejprve postupuje podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. a při nevyužití předkupního práva předkupníkem se uplatní postup podle § 39a až 39c zákona o obcích (a analogicky podle zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze).

K ČÁSTI SEDMÉ - Změna zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech

K čl. XIII (§ 3 odst. 3)

V návaznosti na vyjmutí pozemků ve vlastnictví státu, které jsou předmětem řízení o pozemkových úpravách, ze zákazu zcizování pozemků a staveb ve vlastnictví státu ve zvláště chráněných územích (viz úprava v § 61b odst. 2 písm. g) a odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb.) se do § 3 odst. 3 doplňuje kompetence Ministerstva životního prostředí k vydání souhlasu k řešení pozemků na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervací a přírodních památek v rámci pozemkových úprav. Zároveň se navrhuje určit dotčeným orgánům přiměřenou lhůtu k zaslání souhlasu v řízení o pozemkových úpravách. Konání (či nekonání) dotčených orgánů má na postup řízení o pozemkových úpravách, a tedy i na práva účastníků řízení, zásadní dopad. Případné průtahy v řízení o pozemkových úpravách mají rovněž zásadní dopad na zvyšování finančních nákladů na pozemkové úpravy, neboť neúměrně dlouhá prodleva může znamenat nezbytnost zajištění aktualizace již vyhotovených podkladů, což je spojeno s požadavkem na více práce, a tedy i vyšší úhradu za odevzdané dílo ze strany zpracovatele návrhu pozemkových úprav. Ačkoliv u dotčených orgánů není oproti vlastníkům pozemků dotčených pozemkovou úpravou zakládána fikce souhlasu, ale jde o lhůtu pořádkovou, pak v případě, že tato lhůta nebude dodržena, a příslušný úřad bude na sdělení souhlasu čekat, neboť jinak může být rozhodnutí o pozemkových úpravách stiženo nezákonností, lze se bránit při průtazích obranou proti nečinnosti dle správního řádu.

K čl. XIV (přechodné ustanovení)

Souhlas Ministerstva životního prostředí, stejně jako pořádková lhůta pro dotčené správní orgány, bude platit až pro řízení o pozemkových úpravách zahájených po nabytí účinnosti tohoto zákona.

K ČÁSTI OSMÉ - Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

K čl. XV bodu 1 (§ 14)

Nově nebudou sídla a působnost územních pracovišť Úřadu odvislá od územních obvodů krajských soudů. Podle současného znění totiž při případných změnách v soustavě krajských soudů, musí dojít i ke změnám územních pracovišť Úřadu (došlo-li by například ke zřízení nového krajského soudu, muselo by dojít i ke zřízení nového územního pracoviště Úřadu). Zároveň neumožňuje současné znění případnou redukci počtu územních pracovišť tak, aby jedno územní pracoviště vykonávalo svou činnost pro územní obvody více soudů. Územní pracoviště budou nově vymezeny ve vnitřním předpise Úřadu.

K čl. XV bodu 2 (§ 17)

Stávající právní úprava je příliš restriktivní a neefektivní. Nově se navrhuje, aby omezení účasti v orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost i omezení samotné podnikatelské činnosti a jiné výdělečné činnosti dopadalo výlučně na tzv. právní zástupce, jimž je tento zákaz kompenzován výší jejich platu. Stávající úprava totiž dopadá na veškeré zaměstnance Úřadu, tj. i ty, kteří vykonávají provozní činnosti (např. uklízečka či údržbář) a znemožňuje, aby například uklízečka nebo údržbář v pracovním poměru k Úřadu vykonávali stejnou činnost pro jiného zaměstnavatele na zkrácený úvazek nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nově tedy bude na zaměstnance Úřadu jiné než uvedené v ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb. (tj. jiné než právní zástupce) dopadat komplexní úprava zákoníku práce obsažená v jeho ustanovení § 303 a 304. Ta mj. umožňuje zaměstnancům podnikat s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, stejně jako s jeho předchozím písemným souhlasem vykonávat výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele a v případě činnosti odlišné i bez tohoto souhlasu.

K čl. XV bodu 3 (§27a)

Úřad provozuje internetovou inzerci pro převod majetku státu (na svých internetových stránkách www.nabidkamajetku.cz) a bezplatně ji poskytuje organizačním složkám státu a státním organizacím, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu (pro ně je taková inzerce na stránkách Úřadu povinná dle § 19c zákona o majetku státu a § 21 vyhlášky č. 62/2001 Sb.). Úprava rozšiřuje možnost využití platformy na www.nabidkamajetku.cz i pro státní organizace, které stojí mimo působnost zákona o majetku státu (tj. státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb., včetně těch státních podniků, které se za založené podle uvedeného zákona považují; státní organizace, které se zákonem č. 77/1997 Sb. v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy řídí - např. Správa železnic; Budějovický Budvar, národní podnik), pro územní samosprávné celky a jejich příspěvkové organizace, veřejné výzkumné instituce a veřejné vysoké školy. U uvedených subjektů se bude jednat pouze o možnost (nikoliv povinnost) danou platformu Úřadu využít. Využitím možnosti ze strany územních samosprávných celků zveřejnit záměr (ve smyslu specifického aktu podle zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) na stránkách www.nabidkamajetku.cz není dotčena jejich povinnost zveřejnit záměr na úřední desce způsobem předvídaným v § 39 zákona o obcích, v § 18 zákona o krajích a v § 36 zákona o hlavním městě Praze. Výraz „nabídka“ použitý v odstavci 1 písm. a) a odstavci 2 písm. a) není myšlen jako nabídka či návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku, ale jde ve své podstatě o inzerci. Naopak v případě postupů podle § 27a odst. 1 písm. b) se jedná o konkrétní postupy vymezené v § 22 zákona o majetku státu, které budou skrze aplikaci realizovány, tj. již o inzerci nejde (§ 22 zákona o majetku státu umožňuje nakládat s majetkem státu ve výběrovém řízení, které je upraveno v uvedeném ustanovení a vyhlášce č. 62/2001 Sb., a ve veřejné soutěži o nejvhodnější nabídku). U subjektů uvedených v odstavci 2 vychází formulace zde uvedených postupů v písmeni b) ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně jeho části čtvrté, hlavy I, dílu 2 a oddílu 6 nazvaného „Zvláštní způsoby uzavírání smlouvy“. Výrazem „nakládání“ se míní jak zcizení majetku, tak jeho dání do užívání.

K ČÁSTI DEVÁTÉ – Změna zákona o Státním pozemkovém úřadu

K čl. XVI

Úprava obsažená ve zrušovaném ustanovení bude nově v obdobném znění zakotvena v zákoně o majetku státu pro všechny organizační složky státu (tzn. i pro Státní pozemkový úřad) a pro státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu. Zrušením daného ustanovení se tak předchází duplicitě právní úpravy.

K ČÁSTI DESÁTÉ – Účinnost

K čl. XVII

Účinnost je stanovena v souladu s § 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh se zaměřuje na zjednodušení stávající praxe (úplatných a bezúplatných převodů vybraného majetku mezi státem a územními samosprávnými celky) jeví se jako vhodné a současně neproblematické co nejrychlejší nabytí účinnosti předkládané novely.

V Praze dne 24. dubna 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr financí: Ing. Zbyněk Stanjura podepsáno elektronicky