zákon č. 360/2022 Sb.

K § 1

Zákon transponuje novelu směrnice o čistých vozidlech. Hlavním předmětem právní úpravy je stanovení povinnosti dosahování alespoň minimálního podílu směrnicí přesně definovaných tzv. čistých vozidel (pro větší srozumitelnost tohoto pojmu došlo v zákoně k nahrazení směrnicového výrazu „čisté vozidlo“ výrazem „nízkoemisní vozidlo“) při zadávání veřejných zakázek podle ZZVZ a při pořizování veřejných služeb v přepravě cestujících podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů.

K § 2

V § 2 zákona je upravena působnost zákona. K odstavci 1 písm. a) Působnost zákona dopadá na zde definované smlouvy uzavřené v zákonem stanoveném časovém období (od účinnosti zákona do konce roku 2030). Toto pravidlo je však upřesněno přechodným ustanovením upraveným v § 13 odst. 1 a 2, které stanoví, že zákon se nevztahuje na smlouvy na veřejné zakázky uzavřené v zadávacích řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo uzavřené na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému, pokud bylo zadávací řízení na uzavření rámcové dohody, nebo zavedení dynamického nákupního systému zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Rovněž se tento zákon nevztahuje na smlouvy na veřejné služby v přepravě cestujících, u kterých bylo nabídkové řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo u kterých bylo jednání s dopravcem o přímém zadání zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon dopadá na smlouvy na nadlimitní veřejné zakázky, jejichž předmětem je nákup, leasing nebo pronájem v § 2 odst. 3 tohoto zákona definovaných vozidel, a to i v případě, že předmětem těchto smluv jsou vedle v § 2 odst. 3 tohoto zákona definovaných vozidel i jiná vozidla. Tato jiná vozidla se však pro účely výpočtu minimálních podílů nízkoemisních vozidel nezohledňují. Nákupem se rozumí i nákup na splátky. Jedná se o smlouvy uzavírané nejenom veřejnými zadavateli, ale i zadavateli podle § 4 odst. 3 ZZVZ, tedy i jinými osobami, které zadávají sektorovou veřejnou zakázku při výkonu relevantní činnosti, pokud relevantní činnost vykonává na základě zvláštního nebo výhradního práva podle § 152 ZZVZ, nebo nad touto osobou může veřejný zadavatel přímo nebo nepřímo uplatňovat dominantní vliv. Působnost zákona nedopadá naopak na smlouvy uzavřené zadavateli uvedenými v § 4 odst. 2 (příjemce dotací) a § 5 (osoba, která realizuje zadávací řízení i když k tomu není povinna) ZZVZ. Formulace, podle které se jedná o smlouvy na nadlimitní veřejné zakázky, které byl zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení podle ZZVZ, má především ten význam, že působnost zákona se uplatní i v případech, kdy zadavatel nedodržel povinnosti stanovené v ZZVZ a zadal např. nadlimitní veřejnou zakázku v podlimitním režimu nebo využil neoprávněně výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Současně z uvedeného ustanovení vyplývá, že působnost zákona nedopadá na veřejné zakázky, u kterých je zadavatel oprávněn využít výjimku z povinnosti zadávat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Ve vztahu k centralizovanému zadávání je rozhodující to, který zadavatel uzavírá smlouvu spadající do působnosti zákona, zda centrální zadavatel, či zadavatel, pro kterého je centrální zadávání prováděno. Tento zadavatel je pak zodpovědný za dodržení minimálního podílu nízkoemisních vozidel. To znamená, že centrální zadavatel bude zodpovědným za dodržení minimálního podílu nízkoemisních vozidel u smluv na veřejné zakázky, které uzavře na základě § 9 odst. 1 písm. a) ZZVZ. V případech podle § 9 odst. 1 písm. b) ZZVZ budou za dodržení minimálního podílu nízkoemisních vozidel zodpovědní jednotliví zadavatelé účastnící se centralizovaného zadávání, a to ve vztahu k jimi uzavřeným smlouvám. Jednotliví zadavatelé účastnící se centralizovaného zadávání budou za dodržení minimá lního podílu nízkoemisních vozidel zodpovědní i v případě, že uvedené smlouvy pro ně uzavírá centrální zadavatel na základě zmocnění ze smlouvy o centralizovaném zadávání. K odstavci 1 písm. b) U smluv uzavřených na nadlimitní veřejné zakázky na služby uvedené v příloze zákona platí vše shodně jako u písmene a) s tím rozdílem, že předmětem nadlimitních veřejných zakázek není pořizování vozidel, ale služby uvedené v příloze zákona, pokud tyto služby budou poskytovány plně nebo zčásti prostřednictvím vozidla uvedeného v § 2 odst. 3. K odstavci 1 písm. c) Uzavírání zde uvedených smluv se řídí zákonem o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů. Poskytováním prostřednictvím vozidla uvedeného v § 2 odst. 3 se shodně jako u předchozího bodu rozumí buď plné, nebo částečné poskytování přepravních služeb prostřednictvím tohoto vozidla. Ve vztahu ke stanovení prahových hodnot (průměrná roční hodnota nebo počet kilometrů za rok), od kterých smlouva na veřejné služby v přepravě cestujících spadá do působnosti tohoto zákona, jsou rozhodující hodnoty uvedené v čl. 5 odst. 4 uváděného přímo použitelného předpisu EU. Jedná se o následující hodnoty: pokud se průměrná roční hodnota smlouvy odhaduje na méně než 1 000 000 EUR, nebo pokud se týká poskytnutí méně než 300 000 kilometrů veřejných služeb v přepravě cestujících ročně. V případě smlouvy uzavřené přímo s malým nebo středním podnikem, který provozuje maximálně 23 vozidel, mohou být tyto prahy zvýšeny buď na průměrnou roční odhadovanou hodnotu nižší než 2 000 000 EUR, nebo poskytnutí méně než 600 000 kilometrů veřejných služeb v přepravě cestujících ročně. K odstavci 2 Veřejné zakázky, které jsou zadávané na základě rámcové dohody nebo dynamického nákupního systému s předpokládanou hodnotou, která přesahuje limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, jsou na základě zde uvedené fikce zahrnuty do působnosti zákona. Uvedené ustanovení je nezbytné z hlediska upřesnění rozsahu působnosti zákona v souladu s požadavky transponované novely směrnice o čistých vozidlech. Působnost zákona však nedopadá na samotné rámcové dohody a zaváděné dynamické nákupní systémy. Ve vztahu k povinnosti dodržet minimální podíl nízkoemisních vozidel na celkovém počtu vozidel budou posuzovány až smlouvy uzavřené na základě těchto rámcových dohod či dynamických nákupních systémů. K odstavci 3 Podle § 2 odst. 3 se zákon vztahuje na smlouvy podle odstavce 1, které se týkají

13141531617 18

silničního vozidla kategorie M1, M2, M3/I, M3/A, N1, N2a N3a vozidla určeného k provozu na dráze trolejbusové. Novela směrnice o čistých vozidlech stanoví v článku 3, že se nepoužije na vozidla kategorie M3, která nejsou vozidlem třídy I nebo třídy A podle čl. 3 bodů 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (dále jen „nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009“). Z uvedeného důvodu se zákon vztahuje pouze na nevyloučené dvě kategorie vozidel M3 – vozidla M3/I a M3/A. Bližší klasifikaci vozidel M3 upravuje předpis pro schvalování vozidel EHK OSN č. 107. Ten u vozidel s kapacitou větší než 22 cestujících kromě řidiče definuje tři třídy vozidel: „Třída I“ (vozidla zkonstruovaná s prostory pro stojící cestující a umožňující častý pohyb cestujících), „Třída II“ (vozidla zkonstruovaná v zásadě pro přepravu sedících cestujících a zkonstruovaná k tomu, aby umožnila i přepravu stojících cestujících v uličkách a/nebo v prostoru pro stání, který není větší než prostor pro dvě zdvojená sedadla) a „Třída III“ (vozidla zkonstruovaná výlučně pro přepravu sedících cestujících). U vozidel s kapacitou nepřekračující 22 cestujících kromě řidiče pak dle tohoto předpisu existují dvě třídy: „Třída A“ (vozidla zkonstruovaná pro dopravu stojících cestujících; vozidla této třídy mají sedadla a musí být vybavena pro stojící cestující) a „Třída B“ (vozidla nezkonstruovaná pro d opravu stojících osob; vozidla této třídy nejsou vybavena pro stojící cestující). Tzv. klasickému autokaru odpovídá charakteristika vozidla M3 Třídy II. Za malý autokar lze pak označit vozidlo do 22 cestujících, které není „vybaveno pro stojící cestující“, což odpovídá chatakteristice vozidla M3 Třídy B. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 a výše uvedený předpis pro schvalování vozidel EHK OSN č. 107 jsou ve svém přístupu ke klasifikaci cestujících zcela ve shodě. Důvodem, proč jsou vedle vozidel těchto kategorií uváděna i „vozidla určená k provozu na dráze trolejbusové“, je skutečnost, že trolejbusy sice dle legislativy EU spadají do kategorie vozidel M3, avšak dle české právní úpravy v tomto případě nejde o silniční, ale drážní vozidlo. Je zde rovněž stanoven výčet vozidel, na která se zákon nevztahuje. Ve vztahu k vozidlům s vlastním pohonem zvlášť zkonstruovaným a vyrobeným k provádění určité práce, jež nejsou vzhledem ke svým konstrukčním vlastnostem vhodná k přepravě osob ani

Dle přílohy č. 2 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích jsou silniční vozidla KATEGORIE M motorová vozidla ko nstruovaná a vyrobená především pro dopravu osob a jejich zavazadel. U kategorie M1 se jed ná se o vozidla s nejvýše osmi místy k s ezen í k r o m ě místa k sezení řidiče. Vozidla náležející do kategorie M1 nesmí mít prostor pro stojící cestující. Počet míst k se zení může b ý t omezen na jedno (tj. místo k sezení řidiče).

Jedná se o vozidla kategorie M s více než osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a s maximální hmotností nepřevyšující 5 tun. Vozidla náležející do kategorie M2 mohou mít kromě míst k se zení i prostor pro stojící cestující.

Z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66 1/2009 vyplývá, že vozidlem třídy I M3 jsou míněna „vozidlo s kapacitou více než 22 cestujících kromě řidiče, které je konstruováno tak, že má prostor pro stojící ces tující, který umožňuje jejich častý pohyb“ a vozidlem třídy A M3 je míněno vozidlo s kapacitou nejvýše 22 cestujících kromě řidiče, které je určen o k přepravě stojících cestujících, má sedadla a je vybaveno pro stojící cestující.

Dle přílohy č. 2 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích jsou silniční vozidla KATEGORIE N motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu nákladů. U kategorie N1 se jedná o vozidla kategorie N s maximální hmotností nepřevyšující 3,5 tuny.

Jedná se o vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 3,5 tuny, ale nepřevyšující 12 tun.

Jedná se o vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 12 tun. Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

zboží a která nejsou strojním zařízením upevněným na podvozku motorového vozidla, jde o definici obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858. To je také důvod, proč byla tato definice vypuštěna ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provoz u vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Z textu uvedeného nařízení vyplývá, že jde o vozidla, která se pohybují po komunikacích, nepřeváží, resp. nejsou uzpůsobena k přepravě osob či nákladů a nejedná se o nic namontovaného na silničním vozidle (tj. není to např. stěpkovač namontovaný na podvozku vozidla, ale je to např. traktorbagr). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858, na které odkazuje novela směrnice o čistých vozidlech, uvádí v článku 2 odst. 2 písm. d) v anglickém originále, ze kterého je potřeba vycházet, následující vozidla: „vehicles designed and constructed or adapted for use by the armed services only“. Tato vozidla mohou členské státy vyjmout z působnosti směrnice. Pojem „armed services“ je v evropské legislativě užit zcela správně, jelikož je zaměřen přímo na ozbrojené složky, jejichž cílem je obrana vlastního státu a nezohledňuje vojenskou systematiku jednotlivých států. Pojem ozbrojené síly je v českém právním řádu definován v zákoně č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 3 odst. 2 tohoto zákona zahrnuje pouze armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Vojenská policie je ozbrojenou složkou systematicky zařazenou jako součást Ministerstva obrany, která plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil. Stejně tak je za ozbrojenou složku v rámci Ministerstva obrany při plnění služebních povinností považováno i Vojenské zpravodajství. Proto jsou ve výjimce z působnosti zákona stanovené v bodu 5. zahrnuty u vozidel zkonstruovaných a vyrobených nebo upravených k použití vedle ozbrojených sil uváděné i Vojenská policie a Vojenské zpravodajství.

K bližšímu vysvětlení pojmu vozidlo zkonstruované a vyrobené nebo upravené k použití pouze ozbrojenými silami, Vojenskou policií nebo Vojenským zpravodajstvím lze uvést, že se jedná o tato vozidla: 1. vojenská vozidla, která nejsou mimo plnění úkolů ozbrojených sil schválena pro

provoz na pozemních komunikacích, kdy technickou způsobilost těchto vozidel schvaluje Vojenská policie podle zvláštního právního předpisu,

2. vozidla, která jsou sice typově schvalována Ministerstvem dopravy, na nichž jsou však

provedeny určité úpravy pro specifické použití ozbrojenými silami. Jde zejména o zástavby pro speciální elektronická zařízení a komunikační technologie; zástavby výstražných světelných a zvukových zařízení; úpravy na držení zbraní, zástavby pro vojenské účely (veterinární, přeprava laboratorních vzorků a služebních zvířat) apod.; dále vozidla upravená maskovacím nátěrem; vozidla vybavená navijáky pro vyprošťování vojenské techniky; vozidla s balistickou ochranou; vozidla upravená pro přepravu a rozvoz stravy vojenským jednotkám v terénu; vozidla vybavená zařízeními pro vnější start ve ztížených podmínkách; a také technika upravená pro jízdu v terénu neupraveném pro provoz standardních vozidel.

Ve vztahu k bodům 5, 7 a 8 platí, že aby se povinnosti stanovené tímto zákonem na uvedené vozidlo nevztahovaly, musí být v těchto bodech uváděná úprava vozidla na vozidle provedena jako součást plnění té veřejné zakázky, ve které je upravované vozidlo pořizováno, neboli úprava nemůže být provedena až následně buď samotným zadavatelem nebo prostřednictvím další veřejné zakázky.

U výjimky pro vozidla zkonstruovaná nebo vyrobená k použití především na staveništích, v lomech, v přístavech nebo na letištích je důležité, že se bude posuzovat převažující účel jejich použití. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858, na které odkazuje novela směrnice o čistých vozidlech ve vztahu k definování možných výjimek z působnosti zákona, užívá následující slovní spojení „vozidla zkonstruovaná a vyrobená nebo upravená k použití civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku“. V prostředí České republiky přitom nepředstavuje civilní ochrana konkrétní složku veřejné moci ani bezpečnostní sbor. Ustanovení § 2 písm. e) zákona č. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, hovoří o ochraně obyvatelstva, která spočívá v „ plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku“. Je přitom odkazováno na čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů z roku 1977, který byl v ČR publikován sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb. Civilní obranu definuje jako „plnění některých nebo všech níže uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a také vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití. Těmito úkoly jsou:

a) hlásné služby;

b) evakuace;

c) organizování a poskytování úkrytů;

d) zatemňování;

e) záchranné práce;

f) zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc;

g) boj s požáry;

h) zjišťování a označování nebezpečných oblastí;

i) dekontaminace a podobná ochranná opatření;

j) poskytování nouzového ubytování a zásobování;

k) okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech;

l) okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení;

m) bezodkladné pohřební služby;

n) pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití;

o) doplňující činnost nezbytná k splnění výše uvedených úkolů, včetně plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost.“ Civilní ochranou lze tedy obecně rozumět systém orgánů, zainteresovaných subjektů, činností, úkolů a opatření, jejichž cílem je ochránit život a zdraví občanů v případě vzniku mimořádné události. V prostředí České republiky lze pod pojmy civilní ochrana, požární služba a služby odpovídající za udržování veřejného pořádku zařadit všechny složky integrovaného záchranného systému (§ 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), bezpečnostní sbory (§ 1 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů), obecní policii a dále Ministerstvo vnitra, které plní za účelem udržování veřejného pořádku úkoly stanovené v jednotlivých zákonech (například § 12 odst. 6 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, § 4b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, § 8 zákona č. 312/2001 Sb., o státních hranicích, ve znění pozdějších předpisů). Výše uvedená výjimka z novely směrnice o čistých vozidlech pro vozidla zkonstruovaná a vyrobená nebo upravená k použití civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku, je promítnuta v písmenu a) bodu 7. V souladu se směrnicí se tak musí jednat vždy o vozidla, která jsou technicky přizpůsobena pro účely Ministerstva vnitra (za účelem udržování veřejného pořádku), složek integrovaného záchranného systému, bezpečnostních sborů nebo obecní policie, nevztahuje se tedy například na běžná referentská vozidla. Výše rozebíraný termín „civilní ochrana“ je však v rámci evropské legislativy širší a zahrnuje i tu část, kterou v rámci českého právního řádu vydělujeme a označujeme za státní hmotné rezervy. Z uvedeného důvodu byla do výčtu výjimek zařazena i výjimka pro vozidla zkonstruovaná a vyrobená nebo upravená k použití jako státní hmotné rezervy. Konkrétně v právním řádu České republiky není civilní ochrana samostatnou oblastí, ale na jejím zabezpečení se podílí Hasičský záchranný sbor ČR a oblast státních hmotných rezerv v působnosti Správy státních hmotných rezerv. Detailní úprava je pak obsažena zejména v zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších pozdějších předpisů. Do uvedené výjimky nespadají veškerá zkonstruovaná a vyrobená nebo upravená vozidla Správy státních hmotných rezerv, ale pouze ta vozidla, která budou používána jako státní hmotné rezervy, tedy ta vozidla, která budou zařazena do státních hmotných rezerv. U výjimky z působnosti zákona pro pancéřované vozidlo je z důvodů zajištění právní jistoty uvedeno, že za takovéto vozidlo se považuje i vozidlo určené pro přepravu peněz a jiných cenností v rámci plnění úkolů České národní banky podle § 2 odst. 2 zákona o České národní bance. Ve vztahu k vyjmutí autojeřábů lze uvést, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 definuje autojeřáb jako vozidlo kategorie N3, které není určeno pro převoz nákladů a které je vybaveno jeřábem s klopným momentem rovnajícím se 400 kNm nebo vyšším. Z výše uvedeného vyplývá, že sem např. nespadají montážní plošiny.

K § 3

V případě vozidel kategorie M1, M2 a N1 zákon, v souladu s požadavky směrnice, stanoví, že pro období od nabytí účinnosti zákona do 31. prosince 2025 se za nízkoemisní vozidlo považuje vozidlo nepřesahující limit spotřeby CO2 ve výši 50 g/km a 80 % emisních limitů ohledně emisí látek znečišťujících ovzduší v reálném provozu podle přímo použitelných právních předpisů Evropské unie. Tento požadavek splňují bateriová elektrická vozidla (BEV), vozidla s palivovým článkem (tj. vodíková vozidla) a dále pak plug-in hybridy, případně elektrická vozidla s prodlouženým dojezdem (E-REV), a to za předpokladu, že splňují výše uvedené environmentální parametry. Pro období od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030 se za nízkoemisní vozidlo považuje vozidlo s nulovými emisemi CO2 , což již splňují výhradně bateriová elektrická vozidla a vozidla s palivovým článkem. V případě ostatních kategorií silničních vozidel (M3/I, M3/A, N2 a N3) je definice nízkoemisního vozidla stanovena jiným způsobem – do této definice spadají vozidla na jakákoliv alternativní paliva, tedy např. i vozidla na zemní plyn (CNG/LNG) nebo ropný plyn (LPG).

Při posouzení toho, která vozidla kategorie M3/I, M3/A, N2 nebo N3 spadají do definice nízkoemisního vozidla, je třeba vyjít z ustanovení čl. 2 bodů 1 a 2 směr nice 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, na která odkazuje čl. 4 odst. 4 písm. b) novely směrnice o čistých vozidlech. Podle čl. 2 bodu 2 směrnice 2014/94/EU se za elektrické vozidlo považuje pouze „motorové vozidlo s pohonem zahrnujícím alespoň jedno neperiferní elektrické zařízení jakožto měnič energie s elektricky dobíjeným systémem ukládání energie, který je možno dobíjet externě“. Z toho vyplývá, že zatímco plug-in hybridní vozidlo mezi nízkoemisní vozidla u daných kategorií vozidel patří, klasické hybridní vozidlo, které neumožňuje externí dobíjení vozidla, nikoliv. Vozidlo určené k provozu na dráze trolejbusové bude vždy považováno za nízkoemisní vozidlo.

K § 4

K odstavci 1 až 3 V § 2 je vymezena působnost zákona tím způsobem, že je vymezen okruh smluv, na které zaváděná povinnost dodržení minimálního podílu nízkoemisních vozidel dopadá, a v § 3 je v návaznosti na to vymezena definice nízkoemisního vozidla. Na tato ustanovení navazuje § 4 stanovením povinnosti pro zadavatele podle § 4 odst. 1 a 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a objednatele podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících dodržet minimální podíly nízkoemisních vozidel na celkovém počtu vozidel definovaných v § 2 odst. 3, ve vztahu ke kterým tito zadavatelé a objednatelé uzavřeli v § 2 odst. 1 def inované smlouvy. Pro účely výpočtu minimálních podílů nízkoemisních vozidel se u vozidel podle § 2 odst. 3, která byla předmětem veřejných zakázek podle § 2 odst. 1 písm. a), zohlední vozidla, která byla předmětem těchto veřejných zakázek. V případě veřejných zakázek na služby podle § 2 odst. 1 písm. b) a veřejných služeb v přepravě cestujících podle § 2 odst. 1 písm. c) se zohlední vozidla podle § 2 odst. 3, která mají být využívána pro poskytování těchto služeb. Minimální podíl nízkoemisních vozidel se vypočítá jako podíl celkového počtu těchto nízkoemisních vozidel vůči všem vozidlům zohledněným podle odstavce 2. Rozhodné je přitom dosažení v odstavci 1 stanovených jednotlivých výší podílů. Jednotlivé v ýše podílů nízkoemisních vozidel jsou v odstavci 1 stanoveny ve vztahu k určeným skupinám kategorií vozidel a dvěma různým časovým obdobím. Zadavatelé nebo objednatelé jsou tak povinni splnit jednotlivé, dle daných skupin kategorií vozidel určené minimální podíly nízkoemisních vozidel uvedené v odstavci 1, a to v rámci každého ze zde stanovených časových období. Z výše uvedeného vyplývá, že určených podílů musí zadavatelé a objednatelé dosáhnout nikoliv v rámci každé jednotlivé smlouvy na veřejnou zakázku n ebo na veřejné služby v přepravě cestujících, ale až v souhrnu všech těchto smluv na veřejné zakázky a veřejné služby v přepravě cestujících za celé stanovené časové období. Přímo použitelné předpisy, které mají být přijaté na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007, uváděné v odstavci 4, ještě nebyly v době přípravy tohoto zákona přijaty, jejich rychlé vydání se však očekává. Podílu pro silniční vozidla kategorie M1, M2 a N1 ve výši 29,7 % je potřeba dosáhnout v každém ze dvou v § 4 odst. 1 vymezených časových období. K odstavci 4 Poloviny stanoveného minimálního podílu nízkoemisních vozidel u silničních vozidel kategorie M3/I a M3/A musí být dosaženo prostřednictvím vozidel splňujících podmínky popsané v § 4 odst. 4, tedy prostřednictvím bateriových elektrických vozidel nebo vozidel s palivovým článkem (autobusů) a dále trolejbusů. Ve vztahu k trolejbusům je nutné vykládat odstavec 4 ve smyslu bodu 18 preambule novely směrnice o čistých vozidlech, podle kterého „trolejbusy se považují za autobusy s nulovými emisemi, pokud jsou poháněny pouze elektřinou nebo používají výhradně hnací ústrojí s nulovými emisemi (nejsou -li připojeny k elektrické síti). K odstavci 5 K započtení nízkoemisních vozidel do dosahovaného podílu nízkoemisních vozidel je nezbytné, aby u veřejných zakázek bylo ve sledovaném období k těmto veřejným zakázkám uveřejněno oznámení o výsledku zadávacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie (rozhodné je tedy datum uveřejnění, nikoli datum odeslání formuláře). Uvedené platí i pro veřejné zakázky zadané na základě rámcové dohody či v dynamickém nákupním systému. Pokud tedy zadavatel bude uveřejňovat oznámení o smlouvách uzavřených na základě rámcové dohody či v dynamickém nákupním systému čtvrtletně, musí počítat s tím, že u smluv uzavřených na tyto veřejné zakázky v posledním čtvrtletí sledovaného období se mu dosažené podíly nízkoemisních vozidel budou počítat až do následujícího období. U veřejných služeb v přepravě cestujících uzavíraných podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, které nejsou zadávány jako veřejné zakázky podle ZZVZ, a u kterých tudíž není uveřejňováno oznámení o výsledku zadávacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie, je tímto rozhodným datem datum uzavření smlouvy.

K § 5

Zadavatelům a objednatelům je dána možnost dohodnout se na společném plnění povinností upravených v § 4. Uvedená možnost by měla pomoci zadavatelům nebo objednatelům, kterým bude plnění uvedených povinností činit potíže, a budou mít přitom možnost se dohodnout s jiným zadavatelem či objednatelem, který je schopen a ochoten dosáhnout vyššího než stanoveného minimálního podílu nízkoemisních vozidel. Podmínkou pro uplatnění společného plnění povinností je jeho řádné vykázání podle § 8 odst. 1 a 2. Dodržení minimálního podílu nízkoemisních vozidel bude v takovém případě posuzováno v součtu za všechny zadavatele nebo objednatele, kteří vykázali společné plnění povinností podle § 4. V případě nedodržení minimálního podílu nízkoemisních vozidel v součtu za všechny zúčastněné zadavatele nebo objednatele bude sankce za spáchání přestupku uložena všem zadavatelům či objednatelům, kteří vykázali společné plnění povinností podle § 4.

K § 6

Zadavatelé a objednatelé mají možnost plnit povinnost minimálního podílu nízkoemisních vozidel podle § 4 náhradním způsobem, a to prostřednictvím přestavby jimi vlastněných nebo používaných vozidel. V případě, že v obdobích uvedených v § 4 odst. 1 dojde k přestavbě těchto vozidel, v jejímž důsledku začnou takto přestavěná vozidla splňovat podmínky podle § 3 nebo § 4 odst. 4, budou tato vozidla započítána do minimálního podílu nízkoemisních vozidel, kterého musí podle § 4 dosahovat. Avšak pouze pokud je řádně v ykáží podle § 8 odst. 3 a 4. Přestavba silničního vozidla je upravena v § 73 a 74 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

K § 7

Ustanovení § 7 obsahuje povinnosti zadavatelů a objednatelů ve vztahu k vykazování údajů potřebných pro provedení dozoru nad dodržováním minimálního podílu nízkoemisních vozidel podle § 4. K odstavci 1 Povinnost vykazovat příslušné počty vozidel ve vztahu k zadávaným veřejným zakázkám bude zadavatel v souladu s odstavcem 6 písm. a) plnit prostřednictvím oznámení o výsledku zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek a Úředního věstníku Evropské unie. Nové formuláře podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/1780 ze dne 23. září 2019, kterým se stanoví standardní formuláře pro uveřejňování oznámení v oblasti zadávání veřejných zakázek a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2015/1986 („elektronické formuláře“) budou pro tyto účely obsahovat příslušná pole. Citované nařízení nabývá účinnosti až 14. listopadu 2022. K tomuto datu však ještě nelze vázat povinnost používat nové elektronické formuláře, neboť ty budou v provozu až poté, co bude provedena implementace předmětného nařízení spočívající ve zprovoznění nových elektronických formulářů a zavedení jejich povinného používání, k čemuž dojde mezi 14. listopadem 2022 a 14. listopadem 2023. Do této doby budou zadavatelé vykazovat předmětné údaje prostřednictvím žádosti o uveřejnění formuláře, která bude k tomuto účelu přizpůsobena. Žádost o uveřejnění formuláře je upravena v § 3 odst. 4 vyhlášky č. 168/2016 Sb., o uveřejňování f ormulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele. Výše uvedené je upraveno v přechodném ustanovení v § 13 odst. 3. Údaji týkajícími se počtu vozidel uváděnými v oznámení o výsledku zadávacího řízení se rozumí počet pořizovaných či využívaných vozidel v souvislosti se smlouvou uzavřenou na základě provedeného zadávacího řízení spadajících do působnosti tohoto zákona, počet pořizovaných či využívaných nízkoemisních vozidel v souvislosti se smlouvou uzavřenou na základě provedeného zadávacího řízení, s výjimkou vozidel podle písmene c) a počet vozidel splňujících podmínky podle § 4 odst. 4 pořizovaných či využívaných v souvislosti se smlouvou uzavřenou na základě provedeného zadávacího řízení. K odstavci 2 V případě, že centrální zadavatel odesílá formulář oznámení o výsledku zadávacího řízení za jednotlivé zadavatele zúčastněné na centrálním zadávání, sdělí Ministerstvu pro místní rozvoj v odstavci 1 uvedené údaje rovněž v členění na jednotlivé zadavatele. Toto sdělení bude prováděno prostřednictvím vyplnění požadovaných údajů do žádosti o uveřejnění tohoto formuláře, která bude k tomuto účelu přizpůsobena, jak je blíže uvedeno v odstavci 6 písm. b). K odstavci 3 až 5 Objednatelé veřejných služeb v přepravě cestujících jsou povinni ve stanovených termínech poskytnout Ministerstvu dopravy souhrnnou zprávu, která bude obsahovat základní informace o uzavřených smlouvách o veřejných službách v přepravě cestujících. Povinnost podle předchozí věty neplní objednatel za období, ve kterém nebyla žádná smlouva uzavřena. Zpracovat souhrnnou zprávu o plnění povinnosti podle § 4 je nutné proto, aby ČR mohla vůči Evropské komisi deklarovat splnění požadavků směrnice, neboť tyto údaje nejsou předmětem jiných povinných hlášení ze strany objednatelů veřejných služeb v přepravě cestujících. Tyto souhrnné zprávy budou rovněž sloužit jako podklad pro provádění dozoru nad dodržováním povinností podle § 4.

K § 8

K odstavci 1 Stanoví se způsob vykazování společného plnění povinností podle § 5. Zadavatel nebo objednatel nemá povinnost společné plnění povinností podle § 4 vykazovat, ale pokud nebude vykázáno, nebude se k němu přihlížet. Aby bylo vykázání považováno za řádné, je nezbytné dodržet stanovenou formu, tedy vykázání musí být provedeno prostřednictvím vyplnění formuláře podle přílohy č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu a jeho odeslání ve strojově čitelném formátu prostřednictvím datové schránky nebo datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem. K odstavci 2 Společné plnění povinností podle § 5 bude považováno za vykázané v případě dvou zadavatelů nebo objednatelů vykázáním toho druhého. V případě většího počtu zadavatelů nebo objednatelů bude vykázání platné vůči všem zadavatelům nebo objednatelům, kteří toto vykázání řádně provedli, tedy formou podle odstavce 1. K odstavci 3 a 4 Rovněž vykazování tzv. náhradního plnění není povinné, ale zadavatel nebo objednatel se bez řádného vykázání nebude moci na počty těchto vozidel dovolávat při posuzování splnění povinností podle § 4 tohoto zákona. Forma předepsaná pro vykázání náhradního plnění je jiná než u vykazování společného plnění povinností – nejsou předepsány formuláře ani strojově čitelný formát, vykazuje se sdělením prostřednictvím datové schránky nebo datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

K § 9

Toto ustanovení upravuje rozdělení kompetencí a spolupráci Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva dopravy a ÚOHS v oblasti vykazování a kontroly. ÚOHS zahájí kontrolu plnění povinnosti podle § 4 až poté, co ministerstva na základě všech podle § 7 a 8 vykázaných údajů vypočítají dosažené podíly nízkoemisních vozidel ve vztahu k jednotlivým zadavatelům nebo objednatelům a předají výsledky těchto výpočtů ÚOHS i s podkla dy pro tento výpočet. K předání by mělo dojít bez zbytečného odkladu po ukončení každého rozhodného období a uplynutí všech lhůt pro doručení v rozhodném období vykazovaných údajů, pochopitelně s přihlédnutím k času potřebnému k provedení výpočtů.

K § 10

Dozor nad dodržováním zákona je svěřen ÚOHS, který již má ve své působnosti dohled při zadávání veřejných zakázek a rovněž dohled při dodržování postupu objednatelů při uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. Řízení před ÚOHS se povede podle tohoto zákona a obecných předpisů, kterými jsou správní řád a zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.

ÚOHS potřebuje mít k řádnému provádění dozoru pravomoc vyzvat zadavatele a objednatele k doručení potřebných dokumentů, tuto pravomoc přitom ÚOHS potřebuje mít již před zahájením samotného řízení o přestupku.

K § 11

Jako přestupek je především definováno porušení některé z povinností podle § 4, tedy porušení povinnosti dodržet minimální podíly nízkoemisních vozidel upravené v § 4 odst. 1 nebo povinnosti podle § 4 odst. 4. Přestupkem bude také vykázání splnění podílu pomocí přestavěných vozidel, pokud bude zjištěno, že vykázané údaje neodpovídají údajům v technických průkazech těchto silničních vozidel nebo průkazech způsobilosti u vozidel určených k provozu na dráze trolejbusové. Přestupkem bude rovněž porušení povinnosti zadavatele nebo objednatele řádně vykázat údaje podle § 7. Dalším přestupkem je nedoručení ze strany ÚOHS podle § 10 odst. 2 vyžádaných dokumentů. Pokud zadavatel nebo objednatel nedoručí ÚOHS potřebné dokumenty ani na základě opakované výzvy podle § 10 odst. 2, tak se bude jednat o kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto přestupku. Sankcí bude u přestupků spočívajících v porušování povinností upravených v § 4 uložení pokuty do výše 20 000 000 Kč, až do této výše lze uložit pokutu rovněž v případě, že zadavatel nebo objednatel ani na základě opakované výzvy od ÚOHS podle § 10 odst. 2 nedoručí dokumenty, jejichž doručení je předmětem výzvy. U přestupků spočívajících v porušení povinnosti vykázat údaje podle § 7 nebo zaslat na základě prvotní výzvy od ÚOHS k provedení dozoru potřebné dokumenty bude sankcí uložení pokuty do 200 000 Kč. Konkrétní výše sankce bude vždy předmětem správního uvážení vzhledem ke konkrétnímu případu, a to i v případě, že byla uzavřena dohoda o společném plnění povinnosti. Při určování výše sankce mají být v rámci správního uvážení zohledněny také objektivní okolnosti, které vedly k nesplnění povinností podle tohoto zákona. Závazek dodržet minimální počet nízkoemisních vozidel vyplývá pro Českou republiku z evropské legislativy a Česká republika bude za jeho případné nedodržení sankcionována. Je tedy nezbytné stanovit adekvátní sankce i vůči jednotlivým zadavatelům nebo objednatelům, neboť jinak by s vysokou pravděpodobností hrozilo nedodržování povinností stanovených tímto zákonem. Výše pokut byla navržena tak, aby byla pro zadavatele nebo objednatele dostatečně odrazující. Maximální výše pokuty odpovídá maximální výši pokuty za nesplnění povinností dle ZZVZ.

K § 12

V tomto ustanovení jsou obsažena zvláštní pravidla oproti zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Ve věci kvalifikačních požadavků na oprávněné úřední osoby v řízení o přestupcích podle tohoto zákona se navrhuje speciální úprava spočívající v tom, že postačí, pokud v řízení bude vystupovat alespoň jedna oprávněná úřední osoba, která bude mít vysokoškolské vzdělání získané v magisterském studijním programu v oblasti vzdělávání Právo nebo obdobné vysokoškolské vzdělání získané studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání a ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, která se týkají požadavků na vzdělání oprávněných úředních osob, se tak nepoužijí. Impli citně stanovený požadavek, aby vzdělání oprávněné úřední osoby bylo získáno na vysoké škole v ČR (oblasti vzdělávání jsou upraveny zákonem č. 111/1998, o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších p ředpisů, je dán potřebou, aby alespoň jedna oprávněná úřední osoba znala český právní řád a mohla dohlédnout na řádný výkon dozoru. Absolventi zahraničních vysokých škol by si případně museli nechat vzdělání uznat ve smyslu zákona o vysokých školách, což posuzují převážně veřejné vysoké školy, v určitých případech Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (viz § 89 a násl. zákona o vysokých školách). Umožněním akceptace „obdobného vysokoškolského vzdělání získaného studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání“ má být zajištěno, aby touto oprávněnou úřední osobou mohl být také ten, kdo získal vysokoškolské vzdělání studiem nezařazeným do oblasti vzdělávání, tzn. v rámci studijních oborů, které byly zrušeny zákonem č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Je uveden taxativní výčet ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, která se na řízení o přestupcích podle tohoto zákona nepoužijí, a to s ohledem na specifika zaváděné zákonné úpravy. Vzhledem k tomu, že řízení o přestupku bude provádět ÚOHS, je potřeba přizpůsobit procesní pravidla pro řízení o přestupku podle tohoto zákona pravidlům, podle kterých se vede toto řízení podle ZZVZ. Jsou tedy vyloučena např. následující ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: o skutkovém a právním omylu, okolnostech vylučujících protiprávnost, podmíněném upuštění od ulož ení správního trestu, napomenutí, výslechu obviněného nebo o společném řízení.

K § 13

Tento zákon se nevztahuje na smlouvy na veřejné zakázky, bylo-li zadávací řízení podle ZZVZ či ZZVZ předcházejících právních předpisů, na základě kterého byly uzavřeny , zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Smlouvy uzavírané na veřejné zakázky zadávané na základě rámcových dohod nebo v dynamických nákupních systémech nebudou spadat do působnosti zákona, pokud zadávací řízení vedoucí k uzavření těchto rámco vých dohod či zavedení těchto dynamických nákupních systémů bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případech, že byly tyto rámcové dohody uzavřeny či dynamické nákupní systémy zavedeny podle ZZVZ předcházejících právních předpisů . Zákon se na tyto smlouvy nebude vztahovat v případě, že rámcové dohody byly uzavřené nebo dynamické nákupní systémy zavedené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale ani v případě, pokud budou tyto rámcové dohody uzavřené nebo dynamické nákupní sys témy zavedené až po nabytí účinnosti tohoto zákona. U smluv o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřených na základě nabídkových řízení podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů je přechodné ustanovení obdobné jako u smluv uzavřených na základě zadávacích řízení dle ZZVZ – rozhodující je okamžik zahájení nabídkového řízení, na základě kterého byla smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřena. V případě přímého zadání je rozhodným okamžikem okamžik zahájení jednání s dopravcem. Zadavatelé a objednatelé, kteří pořizovali vozidla podle Pravidel podpory nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících zavedených usnesením vlády České repub liky ze dne 26. července 2021 č. 685 (dále jen „Pravidla“) účinných od 2. srpna 2021, jsou oprávněni požadovat, aby pro účely výpočtu podílů nízkoemisních vozidel byla zohledněna i vozidla vykázaná podle Pravidel. Výhodný bude tento postup pro ty zadavatele a objednatele, kteří podle Pravidel dosáhli větších než jen v Pravidlech stanovených minimálních podílů nízkoemisních vozidel a chtějí, aby jim podle Pravidel vykázaná vozidla byla pro účely výpočtu podílů nízkoemisních vozidel podle zákona započítána. Z hlediska plnění závazku ČR vyplývajícího z novely směrnice o čistých vozidlech budou vozidla pořizovaná podle Pravidel i vozidla pořizovaná podle tohoto zákona posuzována společně. Není proto důvod neumožnit zadavatelům započtení vozidel pořízených podle Pravidel před účinností tohoto zákona. Tato možnost je stanovena jako dobrovolná, vzhledem k zásadě zákazu retroaktivity nelze stanovit povinnost tato vozidla do podílů nízkoemisních vozidel započítat. Oznámení o zvolení možnosti, aby byla pro účely výpočtu podílu nízkoemisních vozidel započítávána i vozidla vykázaná podle Pravidel, musí být učiněno písemně, jiné formální náležitosti nejsou stanoveny, a to nejpozději do 31. prosince 2025, neboť po tomto datu bude probíhat kontrola plnění povinností uložených tímto zákonem pro první sledované období. V návaznosti na § 13 odst. 3 budou plnění vykázaná podle Pravidel, pokud zadavatel nebo objednatel podá písemné oznámení podle § 13 odst. 4, považována za vykázaná podle § 7 odst. 1 až 6 a budou tak zohledněna při výpočtu podílů nízkoemisních vozidel. Postup podle § 13 odst. 3 bude zohledněn v řízení o přestupku podle § 11 odst. 1 písm. a). Důvod pro zavedení přechodného ustanovení k povinnosti stanovené v § 7 odst. 1 je blíže vysvětlen v komentáři k tomuto ustanovení.

K § 14

Účinnost zákona je navrhována prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po d ni jeho vyhlášení, a to s ohledem na transpoziční lhůtu, která již uplynula 2. srpna 2021, a členské státy musejí vůči Evropské unii vykázat splnění povinnosti od tohoto data. Z hlediska transpozice je tedy stanovení jiného data účinnosti nevhodné. V daném případě se tak jedná o naléhavý obecný zájem ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů.

K příloze č. 1