zákon č. 363/2021 Sb.

K Čl. I

K bodům 1 až 3

Rozšiřuje se předmět úpravy zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSPOD“ nebo jen „zákon č. 359/1999 Sb.“). Vedle sociálně- právní ochraně dětí nově zákon upravuje též zaopatření zletilých nebo plně svéprávných fyzických osob po ukončení pěstounské péče nebo ústavní výchovy. ZSPOD se zaměřuje na poskytování pomoci a ochrany dětem z nefunkčních rodin, jejichž vývoj je nebo může být nepřiměřeně narušen nebo ohrožen, přičemž mezi tyto děti se řadí rovněž dětí vyrůstající v náhradní rodinné nebo institucionální péči. Proto je zaopatřovací příspěvek zacílen na tyto děti po jejich odchodu z náhradní péče. Pomoc ostatním skupinám nezaopatřených dětí nenáleží do úpravy zákona č. 359/1999 Sb., ale jiných předpisů sociálního zabezpečení.

Aplikační přednost přímo použitelných nařízení Evropské unie před ustanovením zákona č. 359/1999 Sb. se vztahuje rovněž na navrhovanou právní úpravu zaopatřovacího příspěvku.

K bodu 4

Je třeba zohlednit problémy, které přináší současná definice osoby pečující ve stávajícím ustanovení § 4a písm. b) zákona. Jelikož jde o definici stěžejní pro nárok na dávky pěstounské péče a uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, je třeba lépe definovat zejména bod 3. uvedeného ustanovení a také je třeba zohlednit rozsudek NSS 8 Ads 17/2015, který (zjednodušeně řečeno) říká, že osoba v evidenci se svěřením dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu stává rovněž osobou pečující. Po projednání předlohy v komisích Legislativní rady vlády bylo rozhodnuto o vhodnějším systematickém zařazení tohoto ustanovení do nového § 2a. Pro osoby, které žádají o svěření dítěte do pěstounské či předpěstounské péče a zároveň již o dítě fakticky pečují, je stěžejní získat co nejdříve od převzetí faktické péče o dítě finanční prostředky na zajištění potřeb dítěte a na nakoupení ošacení a dalšího vybavení pro dítě. Rovněž je důležitá podpora ze strany doprovázejícího subjektu co nejdříve po převzetí dítěte do faktické péče. Proto se navrhuje definovat osobu pečující v § 2a písm. c) bod 2 a 3 jako osobu, která o toto dítě osobně pečuje v průběhu řízení o svěření dítěte do pěstounské péče nebo předpěstounské péče nebo o jejím jmenování poručníkem dítěte, pokud bylo zahájeno z moci úřední, nebo osoby, která o toto dítě osobně pečuje a která podala návrh na svěření dítěte do pěstounské péče nebo předpěstounské péče nebo návrh na jmenování poručníkem dítěte, není-li osobní péče o toto dítě zjevně bezdůvodná. Co lze považovat za bezdůvodnou péči, definuje nově navrhované ustanovení § 16a odst. 4. Rovněž navrhujeme upravit obdobně současnou úpravu, týkají budoucích osobně pečujících poručníků.

V případě osob, které podaly soudu návrh na svěření dítěte do předpěstounské péče, pěstounské péče nebo na jmenování poručníka, se za osobu pečující považuje osoba, která podala daný návrh, pokud o dítě osobně pečuje a tato péče není zjevně bezdůvodná. K vymezení zjevné bezdůvodnosti a posuzování osobní péče pro účely dávek pěstounské péče a dohod o výkonu pěstounské péče viz § 16a odst. 3 a 4 (novelizační bod 10). Pokud soud zahájí uvedená řízení z moci úřední, považuje se za osobu pečující o dítě osoba, která o dítě osobně pečuje v průběhu řízení o svěření dítěte do její pěstounské nebo předpěstounské péče nebo o jejím jmenování poručníkem. Pokud je řízení zahájeno z moci úřední, bezdůvodnost se neposuzuje, neboť se má za to, že soud by řízení nezahájil z moci úřední, pokud by k tomu nebyl důvod. Je však třeba osvědčit osobní péči o dítě pro účely dávek pěstounské péče a dohod o výkonu pěstounské péče.

V návaznosti na projednání předlohy Legislativní radou vlády byla do ust. § 2a zařazena a přeformulována rovněž definice ústavního zařízení, dosud nevhodně uvedená až v § 29 odst. 1, a s tím související definice nezaopatřeného dítěte a plného přímého zaopatření, prostřednictvím nichž je ústavní zařízení, tzn. pobytové zařízení pro poskytování náhradní pobytové péče o děti, standardním a pro předpisy sociálního zabezpečení tradičním způsobem vymezeno (srov. např. ust. § 7 odst. 4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, nebo ust. § 4 odst. 5 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu).

K bodu 5

Navrhuje se z důvodu právní jistoty v § 4 ZSPOD doplnění nového odstavce 3, jímž by byla stanovena obecná funkční příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, není-li příslušný jiný orgán sociálně-právní ochrany podle odstavce 1. Absence takového výslovného ustanovení je pociťována jako mezera v právu především v souvislosti s kompetencemi, založenými „orgánu sociálně-právní ochrany dětí“ podle jiných zákonů. Sám ZSPOD v navazujících kompetenčních ustanoveních v části třetí až deváté vždy jednoznačně stanovuje, který orgán sociálně-právní ochrany (dále jen „OSPOD“) je pro výkon stanovené působnosti funkčně příslušný. Působnost OSPOD však vymezuje také celá řada dalších zákonů. V některých případech, jako je výkon opatrovnictví podle předpisů civilního práva soudního nebo působnost OSPOD podle trestněprávních či přestupkových předpisů, na tuto situaci reaguje přímo ZSPOD, když tyto kompetence svěřuje právě obecním úřadům obce s rozšířenou působností (srov. § 17 či § 33). V některých případech stanovuje zvláštní funkční příslušnost OSPOD výslovně jiný zákon. Tak v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, se stanovuje v § 68, že „orgánem sociálně-právní ochrany dětí příslušným k plnění úkolů podle tohoto zákona je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází bydliště dítěte“. V praxi, i legislativní, ovšem bývá často zvykově kladeno rovnítko mezi pojem „orgán sociálně-právní ochrany dětí“ a obecní úřad obce s rozšířenou působností bez reflexe vymezení orgánů sociálně- právní ochrany v § 4 zákona o sociálně-právní ochrany dětí. Řada právních předpisů tak sice stanovuje působnost v oblasti sociálně-právní ochrany obecně „orgánu sociálně-právní ochrany“, aniž by takový zákon uvedl, kterému z nich konkrétně danou působnost svěřuje, což následně v praxi způsobuje nemalé problémy, zejména tehdy, pokud se dotčený orgán brání v dané věci cokoli učinit. Tak např. v § 88m odst. 5 trestního řádu se stanovuje, že „o rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s dítětem, je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí. V případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s dítětem, předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání účastnit“, a podle § 102 téhož zákona „je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let … k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže“. Nebo ust. § 122 odst. 5 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, stanovuje, že „policie může na žádost cizince vydat nové rozhodnutí, kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, nebo zkrátí dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, uvedenou v rozhodnutí o správním vyhoštění, a to nejméně o jednu třetinu této doby, jestliže se jedná o cizince svěřeného do náhradní výchovy (§ 87), který dosáhl věku 18 let a podle vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí tento cizinec projevuje snahu o integraci na území“. Podle § 16a odst. 2 školského zákona č. 561/2004 Sb. „škola nebo školské zařízení spolupracuje před přiznáním podpůrného opatření dítěti, žákovi nebo studentovi zejména se školským poradenským zařízením, se zřizovatelem, lékařem a orgánem sociálně-právní ochrany dětí“. Podle § 29 odst. 4 správního řádu „za tím účelem správní orgán poskytne dítěti možnost, aby bylo vyslyšeno buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí“. Podle § 28 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi „při zjišťování možnosti zvýšení příjmu využitím majetku nebo nároků a pohledávek u nezletilých dětí je orgán pomoci v hmotné nouzi povinen spolupracovat s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí“. Podle § 24 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, „policie na žádost osoby omezené na svobodě vyrozumí o této skutečnosti osobu jí blízkou nebo jinou osobu, kterou osoba omezená na svobodě určí. Jedná-li se o osobu nezletilou, osobu, jejíž svéprávnost byla omezena, vyrozumí také zákonného zástupce nebo opatrovníka této osoby. Jedná-li se o osobu mladší 15 let, vyrozumí také orgán sociálně právní ochrany dětí“, a podle § 47 odst. 3 téhož zákona „pokud ve společném obydlí žije nezletilá osoba, zašle kopii úředního záznamu o vykázání v této lhůtě i příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí“. Podle § 87a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, „poskytovatel zajišťující ochranné léčení ústavní nezletilého pacienta formou lůžkové péče oznamuje příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí skutečnosti uvedené v § 87 odst. 2 a nadcházející propuštění nezletilého pacienta z ochranného léčení ústavního“. Podle § 30 odst. 4 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě ČR, „po zajištění je celník povinen na žádost zajištěné osoby bez odkladu vyrozumět o této skutečnosti osobu blízkou, popřípadě jinou jí určenou osobu. Jedná-li se o osobu mladší 18 let, je celník povinen bez odkladu vyrozumět zákonného zástupce této osoby a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí“. Podle § 503 odst. 1 písm.

c) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, „je-li to účelné, může soud rozhodnout o uložení povinnosti osobám, mezi kterými má být styk realizován, styk vykonávat pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany dětí“, přičemž právě absence vymezení funkční příslušnosti v tomto případě činí v praxi zřejmě největší problémy. Podle § 89d odst. 2 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, „vyšetření a pobyt nezletilé osoby v záchytné stanici oznamuje poskytovatel záchytné služby též orgánu sociálně-právní ochrany dětí“. V žádném z uvedených předpisů není tedy stanovena funkční příslušnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí a tato příslušnost nevyplývá ani ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Je přitom zřejmé, že uvedené zvláštní zákony mají ze všech orgánů sociálně-právní ochrany dětí na mysli vždy právě obecní úřady obcí s rozšířenou působností jako nejvýznamnější vykonavatele převážné většiny působnosti v této oblasti v prvním stupni a zejména přímé sociální práce s dětmi a mládeží. Na místo taxativního výčtu kompetencí podle jiných právních předpisů, který by při každé další úpravě působnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí v jiných předpisech vyžadoval vždy další novelizace, se tak jeví jako nejvhodnější zakotvení obecné působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud zákon o sociálně-právní ochraně dětí popř. jiný zákon nestanoví působnost jiného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a to způsobem standardním i v jiných oblastech výkonu veřejné správy resp. přenesené působnosti.

K bodu 6

Jde o legislativně – technickou úpravu spojenou s přesunem dosavadní právní úpravy § 4a do nového § 2a.

K bodu 7

Navrhuje se zavedení povinnosti oznamovat přijetí dítěte nejen do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jako je tomu podle současné právní úpravy, ale do všech zařízení, resp. ústavů pro péči o děti nebo mládež (jde o zařízení, která poskytují dítěti plné přímé zaopatření, tedy stravování, ubytování a ošacení, srov. definici v novém ustanovení § 2a písm. e/ a f/) orgánu sociálně-právní ochrany dětí – obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností dle místa trvalé pobytu dítěte. Smyslem navržené úpravy je zajistit, aby se OSPOD o umístění dítěte dozvěděl co nejdříve a mohl vyhodnotit situace dítěte a jeho rodiny a začít s rodinou pracovat tak, aby dítě nemuselo být v zařízení umístěno a mohlo se co nejdříve vrátit do své rodiny či mu mohla být vyhledána rodina náhradní. Současná právní úprava, která stanovuje státním orgánům, pověřeným osobám, školám, školským zařízením a poskytovatelům zdravotních služeb, popřípadě dalším zařízením určeným pro děti povinnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 (tedy dítě tzv. ohrožené), a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takové skutečnosti dozví, se ukázala jako nedostatečná. Řada zařízení (nejčastěji jde o dětské domovy pro děti do 3 let věku a domovy pro osoby se zdravotním postižením, které poskytují pobytovou péči dětem) děti umístěné na dohodu s rodiči nepovažuje za ohrožené, proto umístění dětí orgánům sociálně- právní ochrany neoznamují, a to často s odkazem na § 6 písm. f) ZSPOD, podle kterého jde o ohrožené dítě v případech, kdy jsou děti umisťovány na základě žádosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu do zařízení zajišťující nepřetržitou péči o děti opakovaně nebo jejich umístění v zařízení trvá déle než 6 měsíců. Orgány sociálně-právní ochrany však v takových případech nemohou efektivně s rodinou pracovat, nabízet pomoc a podporu k převzetí dítěte zpět do péče, nemohou oslovit širší rodinu či hledat náhradní rodinu pro dítě. Může dokonce docházet k případům, kdy se OSPOD o dítěti umístěném v pobytovém zařízení pro péči o děti nebo mládež nedozví řadu měsíců, v extrémních případech i let.

K bodům 8 a 9

Navrhuje se novým ustanovením, které zakládá aktivní legitimaci obecního úřadu obce s rozšířenou působností k podání návrhu soudu na zrušení pěstounské péče a na odvolání poručníka dítěte. V případě zprostředkované pěstounské péče zásadně předchází svěření dítěte do předpěstounské péče, neboť podle § 24 odst. 3 ZSPOD by měl žadatel vybraný krajským úřadem podat do 30 dnů od doručení oznámení krajského úřadu k soudu návrh na svěření dítěte do předpěstounské péče. Ve vztahu k dětem svěřeným do předpěstounské péče je pak obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě § 19 odst. 3 ZSPOD povinen podat soudu návrh na zrušení usnesení o svěření dítěte do předpěstounské péče, pokud v průběhu této péče dojde k podstatné změně skutečností rozhodných pro svěření dítěte do pěstounské péče.

Naopak v případě nezprostředkované pěstounské péče je možnost intervence OSPOD do svěření dítěte do pěstounské péče slabší, neboť podle § 962 odst. 2 občanského zákoníku je soud povinen dát přednost svěření dítěte do péče osoby příbuzné nebo blízké dítěti, která se ujala osobní péče o dítě. Přičemž v souladu s § 20 odst. 3 písm. b) ZSPOD se zprostředkování pěstounské péče neprovádí právě v případě, že návrh na svěření dítěte do pěstounské péče podala osoba příbuzná dítěti nebo jiná osoba blízká dítěti nebo jeho rodině. Proto je důvodné, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností disponoval návrhovým oprávněním na zrušení pěstounské péče zejména v případě, že se jedná o pěstounskou péči nezprostředkovanou.

Rovněž podání návrhu na zrušení pěstounské péče a odvolání poručníka dítěte by mělo podléhat vyhodnocení podle § 14 odst. 3 písm. b) ZSPOD.

K bodu 10

Navrhuje se upravit věcnou a místní příslušnost orgánu sociálně-právní ochrany k vydání vyjádření o tom, zda fyzická osoba, v jejímž případě vede soud řízení o svěření dítěte do její předpěstounské či pěstounské péče včetně péče poručenské, o dítě skutečně osobně pečuje. Bude se jednat o nezbytný podklad zejména pro uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče a pro účely řízení o dávkách pěstounské péče, náležejících fakticky pečující osobě před okamžikem vykonatelnosti příslušného rozhodnutí soudu ve věci samé. Ustanovení je nezbytné pro zabránění zneužívání dávek pěstounské péče při faktické náhradní rodinné péči, když dovoluje individuálně posoudit konkrétní situace z hlediska toho, zda tu faktická péče cizí osoby o dítě skutečně je nebo není, a v případě, kdy taková osoba sama navrhuje soudu svěření dítěte do péče, zda je taková péče důvodná nebo nedůvodná. V případě, kdy řízení o svěření dítěte do péče nebo o jmenování poručníkem dítěte soud nezahájil z moci úřední, ale bylo zahájeno k návrhu osoby, která tvrdí, že o dítě osobně pečuje a žádá o vyjádření v uvedeném smyslu za účelem přiznání nároku na dávky pěstounské péče a uzavření dohody o výkonu pěstounské péče, bude totiž nezbytné, aby se OSPOD vyjádřil i k tomu, zda péče této osoby není zjevně bezdůvodná. Navrhované ustanovení je proto doplněno o výčet situací, kdy je třeba péči cizí osoby o dítě bez rozhodnutí soudu o pěstounské, předpěstounské nebo poručnické péči považovat za zjevně bezdůvodnou. Prvním a nejtypičtějším případem budou situace, kdy vůbec nejsou splněny hmotněprávní podmínky pro svěření dítěte do cizí péče, tedy situace, kdy o dítě může pečovat některý z rodičů nebo poručník. Dále jsou to situace, kdy o poměrech dítěte, resp. o péči o ně bylo již rozhodnuto soudem a od vykonatelnosti takového rozhodnutí se nezměnily poměry dítěte. Jde-li o další uvedené případy, je nezbytné zdůraznit, že výkon péče o dítě s nepoctivým úmyslem je třeba odlišovat od situace protiprávního zadržení dítěte (též tzv. únos dítěte). Dítě totiž může být v péči žadatele po právu, a to na základě ujednání s osobou vykonávající rodičovskou odpovědnost podle § 881 občanského zákoníku. Nepoctivost úmyslu bude však dána zejména tehdy, kdy předmětem dohody je pouze převzetí dočasné péče o dítě, a ten, kdo dítě do péče žadatele takto svěřil vůbec nepředpokládá, že by věc měla být řešena soudní změnou péče (dohoda podle § 881 obč. zák. se podle tohoto ustanovení výslovně „nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti“), nebo dokonce takovou možnost při sjednávání dohody podle § 881 obč. zák. výslovně vyloučil. Typickými příklady mohou být situace, kdy rodiče předají dítě do péče příbuznému z důvodu plánované dlouhodobější hospitalizace či plánovaného pobytu v zahraničí apod. Poctivost se podle § 7 obč. zák. presumuje jako vyvratitelná domněnka. Má se tedy za to, že žadatel o dítě pečuje s poctivým úmyslem, a že tedy byl i oprávněn navrhnout soudu svěření dítěte do své péče, požádat podle tohoto ustanovení o vyjádření orgán sociálně-právní ochrany dětí a v návaznosti na to i o dávky pěstounské péče. Orgán sociálně-právní ochrany vydávající vyjádření musí proto případně prokazovat opak, a to zpravidla tím, že bude zjišťovat, co bylo, resp. nebylo předmětem dohody o předání dítěte do péče v popsaném smyslu.

K vydání tohoto vyjádření bude založena příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má místo trvalého pobytu fyzická osoba mající zájem o svěření dítěte do pěstounské nebo poručenské péče, viz navrhovaná úprava § 61 odst. 3 písm. c) ZSPOD.

K bodu 11

Za účelem objektivního posouzení, zda jsou u konkrétního dítěte splněny podmínky a důvody stanovené v § 42 odst. 1 ZSPOD, bude poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě smlouvy podléhat souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí. K rozhodnutí o vydání souhlasu je povolán obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu dítěte jako věcně a místně příslušný orgán sociálně- právní ochrany dětí.

Již podle dosavadní zákonné úpravy tento orgán vydává vyjádření k důvodnosti umístění dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě dohody, avšak tímto kladným vyjádřením je podmíněn pouze vznik nároku na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Stávající úprava vydávání vyjádření k důvodnosti umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je tak nevyhovující a nedomyšlená. I v případě, že obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá vyjádření, že umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je nedůvodné, je zařízení nadále povinno zajišťovat péči o dítě, pokud se s rodiči nedohodne na ukončení pobytu. Zároveň však provozovateli zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nevzniká na toto dítě nárok státní příspěvek od krajského úřadu, tj. nemá adekvátně pokryty náklady na pobyt dítěte. Vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností k důvodnosti pobytu je nepřezkoumatelné nadřízeným orgánem, na základě § 156 správního řádu ho může změnit jen obecní úřad obce s rozšířenou působností, který vyjádření vydal. Z důvodu povahy a nepřezkoumatelnosti vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností jím nelze podmínit trvání smlouvy o poskytování ochrany a pomoci. Účinnost smlouvy je možné podmínit jen rozhodnutím určitého orgánu v souladu s obecnou úpravou smluvního práva v § 1762 odst. 1 občanského zákoníku. Vznik nebo trvání závazků ze smlouvy tak nelze navázat na jiný úřední úkon (vyjádření, stanovisko) než na vydání rozhodnutí.

Nově je vydáním souhlasu příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí podmíněno samotné trvání závazku ze smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V důsledku uzavření smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dochází k významnému zásahu do vzájemného práva dítěte a rodičů na rodičovskou výchovu a péči podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, které je jedním z předních hledisek poskytování sociálně-právní ochrany v souladu s § 5 zákona č. 359/1999 Sb. Založením pravomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhodovat ve věci vydání souhlasu s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě smlouvy bude jednoznačně posílena právní jistota jak samotných dětí a jejich rodičů, tak i osob provozujících zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zároveň nedojde k žádnému navýšení administrativní zátěže obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, neboť tyto jsou již na základě platné zákonné úpravy povinny vydávat ve lhůtě do 8 dnů vyjádření k důvodnosti umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě dohody. V roce 2019 bylo do péče těchto zařízení na základě dohody umístěno 1270 dětí. V průměru tak na jeden obecní úřad obce s rozšířenou působností (při započtení úřadů městských části a městských obvodů) připadá posouzení cca 5 až 6 žádostí za rok. V případě přijetí dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě smlouvy o poskytování ochrany a pomoci podle § 42a je nezbytné, aby příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí co nejdříve objektivně posoudil, zda jsou u konkrétního dítěte splněny podmínky a důvody pro poskytování ochrany a pomoci uvedené v § 42 odst. 1, a vydal rozhodnutí ve věci udělení nebo neudělení souhlasu. Za tím účelem je zákonem stanovena lhůta, ve které je nezbytné podat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žádost o vydání souhlasu. K podání žádosti jsou aktivně legitimováni účastníci řízení, kterými jsou smluvní strany smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, tj. dítě (procesně způsobilé nebo zastoupené zákonným zástupcem) a osoba provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (viz § 64 odst. 2).

Případný souhlas s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude možné vydat nejdéle na dobu 3 měsíců, na kterou je omezena také nejvýše přípustná základní doba trvání smlouvy, případně může být souhlas vydán rovněž na dobu kratší, v závislosti na posouzení okolností konkrétního případu dítěte pobývajícího v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V návaznosti na dosavadní úpravu bude obecní úřad obce s rozšířenou působností nadále rozhodovat rovněž o udělení souhlasu s prodloužením trvání smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na dobu delší než 3 měsíce.

K bodu 12

Upravuje se obsah spisové dokumentace dítěte a osobní údaje, které je třeba ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Místo pobytu pro stanovení místní příslušnosti bude ověřováno z předložených dokladů, jejichž kopie nebude součástí spisové dokumentace, nebo z výpisu ze základních registrů. Podle § 77 odst. 1 občanského zákoníku platí, že jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí.

K bodu 13

Okruh dětí, kterým se zajišťuje zprostředkování náhradní rodinné péče z hlediska podmínky jejich trvalého nebo přechodného pobytu na území České republiky, je vymezen v ustanovení § 19a odst. 1 písm. a) ZSPOD, který v tomto směru odkazuje na § 2 odst. 2 ZSPOD. Je proto zřejmé, že příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností musí splnění podmínky pobytu dítěte na území ČR ověřit již při zařazení dítěte do základní evidence podle § 54 ZSPOD a při zakládání spisové dokumentace o dítěti. Je přitom nadbytečné přímo v zákoně specifikovat, na základě, jakých dokladů má být splnění podmínky pobytu ověřeno, když vedle dokladů upravených v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů nebo v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, mohou být požadované údaje získány rovněž postupem upraveným v § 53a odst. 5 až 8 ZSPOD.

K bodu 14

Jde o doplnění povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností založit do spisové dokumentace dítěte pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče individuální plán ochrany dítěte, ze kterého pak v rámci odborného posouzení a zprostředkování náhradní rodinné péče krajský úřad vychází, stejně tak z vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny, která má být nově rovněž součástí spisové dokumentace o dítěti uvedeném v § 19a odst. 1 ZSPOD. V rámci vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny a zpracování individuálního plánu ochrany dítěte dochází rovněž k vyhodnocení zdravotního stavu, případně úrovně tělesného a duševního vývoje dítěte, tudíž vyžadovat ještě zprávu o zdravotním stavu a vývoji dítěte je nadbytečné.

K bodu 15

Upravuje se obsah spisové dokumentace o žadateli a osobní údaje, které je třeba ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Místo pobytu pro stanovení místní příslušnosti bude ověřováno z předložených dokladů, jejichž kopie nebude součástí spisové dokumentace, nebo z výpisu ze základních registrů. Podle § 77 odst. 1 občanského zákoníku platí, že jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí.

K bodu 16

Obdobně jako v případě § 21 odst. 4 písm. b) ZSPOD se navrhuje vypustit pro nadbytečnost rovněž ustanovení § 21 odst. 5 písm. b) ZSPOD. Nezbytnost splnění a ověření podmínek pobytu žadatele na území České republiky vyplývá již z § 20 odst. 1 ZSPOD a v úpravě obsahu spisové dokumentace o žadateli není třeba specifikovat způsob, jakým má být doloženo státní občanství nebo pobyt žadatele.

K bodu 17

Praxe jednoznačně ukazuje, že je v zájmu dítěte, kterému je zprostředkována náhradní rodinná péče, aby prostředí, do kterého přichází, bylo pozitivní a přijímající zejména v osobě žadatele stejně tak jeho manžela, partnera či druha, neboť se tito současně bezprostředně podílejí na péči a výchově dítěte. Vzhledem k tomu je důležité, aby se odborné přípravy fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny účastnil rovněž manžel, registrovaný partner či druh žadatele o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. V souladu s tím se upravuje obsah spisové dokumentace vedené o žadateli. Rozšiřuje se okruh osob, jejichž souhlas podle § 21 odst. 5 písm. h) ZSPOD je součástí spisové dokumentace o žadateli.

K bodům 18, 19 a 23

Jde o legislativně-technickou úpravu odkazů v návaznosti na změny provedené v § 21 odst. 5 ZSPOD.

K bodům 20 až 22

Ustanovení § 25 odst. 4 písm. a) ZSPOD stanoví, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí vyřadí z evidence dítě, pokud došlo ke zprostředkování osvojení, a to ke dni rozhodnutí o osvojení. Podle současné právní úpravy je tedy pravomocné rozhodnutí o osvojení jediným důvodem pro vyřazení dítěte z evidence Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, kromě případů, kdy o vyřazení požádá orgán nebo organizace uvedené v § 25 odstavci 2 písm. b). Zákon neřeší situaci, kdy krajský úřad např. zprostředkuje dítěti pěstounskou péči v České republice v době, kdy je spis již zpřístupněn Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí pro zprostředkování osvojení do ciziny. Pokud krajský úřad zprostředkuje pěstounskou péči dítěti v České republice, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí spis takového dítěte stále vede ve svojí evidenci, neboť mu zákon neumožňuje jej vyřadit. Z uvedeného důvodu jsou nově legislativně zakotveny pro Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí důvody pro vyřazení spisu dítěte z evidence, jako jsou stanoveny krajským úřadům (tj. rozhodnutí o osvojení nebo svěření dítěte do pěstounské péče, případně zjistí-li závažné důvody, pro které nelze dítěti zprostředkovat osvojení do zahraničí). Tomu odpovídá zavedení povinnosti pro krajské úřady oznámit Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí osvojení či svěření dítěte do pěstounské péče, pokud již byl spis dítěte zpřístupněn pro zprostředkování osvojení do ciziny.

K bodu 24

Zpřesňuje se poslední věta daného ustanovení, jelikož v případě osob v evidenci, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, není dostatečný odkaz na úpravu v § 24b ZSPOD, jelikož u přechodné pěstounské péče neprobíhá zprostředkování, a je tedy třeba výslovně upravit, že jde o přerušení vedení v evidenci.

K bodu 25

V situaci, kdy se dítě ocitne bez jakékoliv péče nebo bez péče přiměřené jeho věku, je příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí povinen dítěti zajistit neodkladnou péči a přijmout další opatření směřující k ochraně dítěte, jak vyžaduje § 15, § 16 a § 37 ZSPOD. Neodkladná péče může být dítěti zajištěna zejména jeho předáním do péče příbuzného, jiného vhodného člověka nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (viz § 42 odst. 10 v platném znění a nově navrhovaný § 42ab odst. 4 ZSPOD). Vhodným člověkem, do jehož péče může být dítě s jeho souhlasem v uvedených krizových situacích na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dočasně předáno, je již za současného stavu nepochybně rovněž osoba zařazená v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu (osoba v evidenci). Navrhovaným ustanovením se upřesňuje, že osoba v evidenci může na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností dočasně zajišťovat neodkladnou péči o dítě po dobu, než je soudem rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu nebo o předání dítěte do jiného vhodného výchovného prostředí.

K bodu 26

Jde o legislativně technickou změnu související s vymezením ústavního zařízení v § 2a písm. e)

K bodu 27

Návrhem zákona dochází ke zpřehlednění, zjednodušení a racionalizaci úpravy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v § 42 a n. ZSPOD. Součástí navrhované úpravy je tak i vypuštění stávajícího ustanovení § 42 odst. 7 ZSPOD, které bylo z hlediska svého obsahu do zákona vloženo novelou č. 134/2006 Sb. (tehdejší odst. 4), a podle něhož „je-li dítě umístěno v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu, a) je zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu povinen navštívit dítě podle potřeby, nejméně však jednou za 3 měsíce, b) může být povolen pobyt dítěte mimo toto zařízení u rodičů nebo jiných fyzických osob obdobně podle § 30, c) platí pro plnění povinností zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc § 29 obdobně“. Ustanovení písm. § 42 odst. 7 písm. c) o obdobném užití pravidel § 29 ZSPOD pro „sledování dodržování práv dětí“ v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc bylo a je nadbytečné, neboť zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je z hlediska svého vymezení plně podřazeno pod původní demonstrativní výčet, definující pojem „ústavní zařízení“ v § 29 odst. 1 ZSPOD v jeho zbytkové klauzuli [„ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, v domovech pro osoby se zdravotním postižením a v dětských domovech pro děti do 3 let věku a v obdobných ústavech (zařízeních), umožňují-li zvláštní právní předpisy, aby byly zřízeny právnickými nebo fyzickými osobami“]. Nově se navrhuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podřadit pod pojem ústavní zařízení vymezený nově v § 2a písm. e) jako zařízení pro péče o děti nebo mládež poskytující dítěti plné přímé zaopatření, kterým se rozumí poskytování stravování, ubytování a ošacení. Právní úprava je navržena tak, aby korespondovala s právní úpravou ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež“ ve smyslu § 7 odst. 4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož „za plné přímé zaopatření se považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení“. Ust. § 29 odst. 2 ZSPOD však povinnost pracovníků obecního úřadu obce s rozšířenou působností navštěvovat nejméně čtvrtletně dítě a rodiče tohoto dítěte vztahuje (vedle rozhodnutí v trestním řízení ve věcech mládeže, jimiž se ukládá ochranný výchova nebo ochranné léčení) pouze k situaci, kdy je dítě do ústavního zařízení svěřeno meritorním rozsudkem o nařízení ústavní výchovy. Navrhovanými změnami v ust. § 42 a násl. ZSPOD by tak došlo k omezení povinnosti alespoň jednou za čtvrt roku navštívit dítě v zařízení a rodiče tohoto dítěte v případě, kdy je dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc svěřeno na základě předběžné úpravy poměrů podle § 924 občanského zákoníku ve spojení s § 452 a n. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o zvláštních řízeních soudních“), což není žádoucí. Navrhovaná úprava si tak ve vztahu k zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc klade za cíl nesnížit standard veřejnoprávní ochrany v něm umístěných dětí, a současně je jejím záměrem sjednotit podmínky ochrany u všech dětí, které jsou do ústavních zařízení vymezených dosud v § 29 odst. 1 ZSPOD (nově v § 2a) svěřovány rozhodnutím soudu v dalších formách, než je pouze meritorní nařízení ústavní výchovy. Jde tedy o svěření dítěte do těchto ústavních zařízení na základě již zmíněné předběžné úpravy poměrů dítěte, která může trvat až 6 měsíců (§ 460 zákona o zvláštních řízeních soudních).

Vzhledem k tomu, že nezletilým dětem se ukládá ochranné léčení ústavní v případech, kdy páchají trestnou činnost ve stavu nepříčetnosti z důvodu užívání návykových látek či duševního onemocnění a cílem je jejich zařazení zpět do běžného života, navrhuje se, aby se v průběhu pobytu dítěte v zařízení bylo pracováno také s rodiči a v zákoně byla zakotvena povinnost navštěvovat je také v těchto případech.

K bodům 28

Jde o legislativně – technickou úpravu podle stanoviska předsedkyně Legislativní rady vlády, vyvolanou snahou sjednotit formulaci na „jméno a příjmení, kdy podle § 77 odst. 1 občanského zákoníku platí, že jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí.

K bodu 29 a 31

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „ÚMPOD“) naplňuje mezinárodní smlouvy a předpisy sekundárního práva tím, že vykonává funkci tzv. odesílajícího/příjímacího, respektive ústředního orgánu. Jinou specifickou roli nemá. Má-li nějaké povinnosti obecně, plní je stejně jako kterýkoliv jiný státní orgán. Navrhovaná změna tedy jednak technicky vhodněji shrnuje roli ÚMPOD [vhodnější formulace, odstranění redundance v dosavadním textu § 35 odst. 2 písm. k) a l), které se navrhují zrušit a dosavadní písm. m) nově označit], a jednak nenormativní poznámkou pod čarou reflektuje vstup nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 v platnost. V textu je odkaz v nenormativní poznámce č. 33a) na prohlášení vzájemnosti podle již zrušeného § 54 zákona č. 97/1963 Sb. Tato prohlášení stále existují, nicméně nový zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, již institut formálního prohlášení vzájemnosti výslovně nereguluje. Navrhuje se tedy, aby byla poznámka č. 33a) bez náhrady vypuštěna s vědomím, že existující prohlášení vzájemnosti vyvolávají nadále právní následky v souladu s partikulárním mezinárodním právem.

ÚMPOD je podle § 35 odst. 1 ZSPOD příslušný výlučně k zajišťování sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k cizině, přičemž v rámci své přeshraniční působnosti je kromě jiného příslušný rovněž k výkonu opatrovnictví dítěte.

V řadě případů však soudy nesprávně jmenují ÚMPOD opatrovníkem dítěte i v soudním řízení, které žádný přímý vztah k cizině nemá. Jedná se o ryze vnitrostátní řízení, v nichž je soudem spatřován tzv. cizí prvek spočívající zejména v tom, že dítě nebo rodiče mají cizí státní občanství, anebo že dítě nebo rodiče měli v minulosti obvyklé bydliště v cizině. Nicméně pokud všichni účastníci řízení pobývají na území České republiky a soudní řízení probíhající v České republice nemá žádný dopad na poměry účastníků řízení v cizině, je zcela nedůvodné, aby opatrovníkem dítěte v řízení byl jmenován ÚMPOD, a nikoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nesprávný postup soudů v těchto případech řeší ÚMPOD podáním odvolání proti usnesení o jeho jmenování opatrovníkem, kdy se však jedná o zdlouhavý proces s nejistým výsledkem a kdy navíc podání odvolání proti usnesení soudu nemá odkladný účinek na jeho vykonatelnost. Proto je žádoucí přímo v zákoně jasně stanovit, že ÚMPOD může vykonávat funkci opatrovníka dítěte jen v řízeních se vztahem k cizině.

K bodu 30

Při mezinárodněprávní ochraně dětí existuje mezi členskými státy Evropské unie možnost, aby soud rozhodl o umístění dítěte na území jiného členského státu (zpravidla do pěstounské péče, v některých případech do ústavní výchovy). Tímto způsobem se umožňuje v praxi zachování či obnovení biologických vazeb dítěte, které se nachází v zahraničí, v „domovském“ státě (nejčastěji pokud žena – česká státní občanka porodí v cizině dítě, které po porodu opustí, a to je pak svěřováno do širší rodiny v České republice). Předpisy sekundárního unijního práva počítají s tím, že takový postup je možný se souhlasem orgánu země, kam má být dítě umístěno. V českém právu však neexistuje úprava udělování takového orgánu určitým orgánem, proto se navrhuje možnost udělit takový souhlas ÚMPOD. Obdobný mechanismus existuje historicky i mimo Evropskou unii, a to podle haagské Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí z roku 1996 (publikována v č. 141/2001 Sb. m. s.). V ní je ale kompetence k udělení souhlasu subsidiárně svěřena ústřednímu orgánu (tedy v podmínkách České republiky ÚMPOD) podle výslovné úpravy v čl. 33 odst. 2.

K bodu 32

Jde o legislativně-technickou úpravu související se zrušením § 35 odst. 2 písm. l) ZSPOD.

K bodům 33

Na základě § 38 odst. 1 ZSPOD zřizuje starosta obce s rozšířenou působností komisi pro sociálně-právní ochranu dětí jako zvláštní orgán obce pro výkon přenesené působnosti ve smyslu § 106 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Z platného znění zákona vyplývá, že starosta obce s rozšířenou působností je povinen tuto komisi zřídit a jmenovat jejího předsedu a další členy komise. Zákon sice výslovně neupravuje minimální počet členů komise, nicméně z úpravy jednání a usnášeníschopnosti komise lze dovodit, že komise musí mít nejméně 4 členy (předseda, jeho zástupce a další dva členové), tj. při dodržení obvyklého pravidla o lichém počtu členů kolektivního orgánu by komise pro sociálně-právní ochranu dětí měla mít alespoň 5 členů.

Zákon nestanoví, v jakých intervalech by se měla komise scházet, a stejně tak neupravuje ani způsob svolání komise. Záleží tak zejména na zvážení a iniciativně samotných členů komise (především jejího předsedy či tajemníka), jak často se bude komise scházet a co bude předmětem jejího jednání. Z poznatků krajských úřadů je bohužel zřejmé, že na mnohých obcích s rozšířenou působností jsou komise pro sociálně-právní ochranu sice formálně ustaveny, ale fakticky jsou zcela nefunkční, nevyvíjí žádnou aktivitu a k jednání se nesešly i po dobu několika let. Celkově lze konstatovat, že ve většině obcí s rozšířenou působností neplní komise roli koncepčního, koordinačního a do jisté míry též kontrolního orgánu v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, což je způsobeno zejména

- nevhodným výběrem členů komise (na některých obcích s rozšířenou působností jsou členy komise výhradě osoby působící v jiných orgánech obce s rozšířenou působností, aby bylo formálně učiněno zadost požadavku zákona na zřízení komise a zároveň byly minimalizovány náklady na její činnost),

- neschopností členů komise prosadit její významnější roli v rámci soustavy orgánů obce s rozšířenou působností (zejména ve vztahu k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností) a naplnit její činnost konkrétním obsahem, zejména pokud jde o koordinaci činnosti jednotlivých aktérů na poli ochrany dětí v obvodu obce s rozšířenou působností, tvorbu koncepčních materiálů a podporu vytváření sítě služby na pomoc rodinám s dětmi.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům byl zvažován návrh na úplné vypuštění komisí pro sociálně-právní ochranu dětí z úpravy zákona. Nicméně v zájmu zachování činnosti komisí na těch obcích s rozšířenou působností, kde komise vykonávají svou zákonem předpokládanou roli kvalitně a aktivně, je navrhována varianta, aby starosta obce s rozšířenou působností mohl tuto komisi jako zvláštní orgán obce s rozšířenou působností zřídit nepovinně, obdobně jako např. komisi pro projednávání přestupků. Varianta pouze fakultativního zřizování komise pro sociálně-právní ochranu dětí je umožněna tím, že se této komisi zároveň odebírá rozhodovací pravomoc ve věci pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačních táborů pro děti (viz níže).

K bodům 34 a 35

Komisi pro sociálně-právní ochranu dětí se navrhuje odejmout rozhodovací pravomoc ve věci vydání nebo odnětí pověření ke zřízení výchovně rekreačního tábora pro děti. Jedná se o opatření v zájmu zpřehlednění systému pověřování k výkonu sociálně-právní ochrany a v zájmu sjednocení pravidel pro vydání pověření a kontrolu pověřených osob. Stávající úprava je nesystematická a neefektivní, když o pověření k výkonu všech jiných činností uvedených v § 48 odst. 2 ZSPOD, včetně pověření ke zřízení a provozování ostatních zařízení sociálně-právní ochrany, rozhoduje místně příslušný krajský úřad, zatímco o pověření ke zřízení výchovně rekreačního tábora pro děti rozhoduje komise pro sociálně-právní ochranu dětí, ovšem pouze za předpokladu, že žadatel o vydání pověření má zájem výlučně jen o provozování tohoto typu zařízení sociálně-právní ochrany a jiné činnosti v oblasti sociálně- právní ochrany vykonávat nehodlá. Tento model rozdělení rozhodovací pravomoci ve věci pověření k výkonu sociálně-právní ochrany je značně problematický, neboť řízení před komisí jako kolektivním orgánem vede zpravidla její předseda (viz § 134 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)), u něhož však zákon nevyžaduje prokázání zvláštní odborné způsobilosti. Další specifikem je skutečnost, že komise pro sociálně-právní ochranu dětí by měla rovněž vykonávat kontrolu pověřené osoby, které vydala pověření (což se však v praxi neděje), zatímco o případné přestupku spáchaném touto pověřenou osobou má rozhodovat obecní úřad obce s rozšířenou působností, jejíž starosta příslušnou komisi pro sociálně-právní ochranu dětí zřídil.

Současně se komisi pro sociálně-právní ochranu dětí navrhuje odejmout pravomoc k pořádání případových konferencí o jednotlivých případech ohrožených dětí. Tato pravomoc koliduje s kompetencemi obecního úřadu obce s rozšířenou působností jako koordinátora případu, jehož roli by však komise suplovat neměla.

K bodu 36, 125, 136 až 138 a 139

V praxi vyvstávají nejasnosti ohledně toho, který subjekt má postavení zřizovatele zařízení sociálně-právní ochrany dětí, a to zejména v souvislosti s uplatňováním nároku na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Novelizací zákona provedenou s účinností od 1. 1. 2013 bylo stanoveno, že ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí je vždy nezbytné pověření k výkonu sociálně-právní ochrany podle § 48 ZSPOD, ať už je zřizovatelem zařízení územní samosprávný celek (obec či kraj v samostatné působnosti) nebo jiná právnická či fyzická osoba. Na základě § 48 odst. 2 písm.

c) ZSPOD může být pověřené osobě vydáno pověření ke zřízení konkrétního zařízení sociálně- právní ochrany dětí, přičemž v rozhodnutí krajského úřadu o vydání pověření musí být uveden rovněž název a adresa sídla zařízení, pro které se pověření vydává (§ 49 odst. 5 ZSPOD). Je tudíž zřejmé, že zřídit a provozovat zařízení sociálně-právní ochrany může výlučně osoba, které k tomu bylo vydáno pověření k výkonu sociálně-právní ochrany. To znamená, že zřizovatelem a provozovatelem zařízení musí vždy tatáž pověřená osoba, čemuž plně odpovídá rovněž úprava skutkových podstat přestupků pověřených osob a osob provozujících zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v § 59f a § 59g ZSPOD.

K bodu 37

Základní úprava zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vychází z platného § 42 odst. 1 ZSPOD, které po celou dobu účinnosti zákona vymezuje účel, cílovou skupinu a částečně též základní rozsah poskytovaných činností, který je v současnosti však již obsoletní. Tato úprava byla postupem času opakovaně novelizována jejím rozšiřováním, přičemž následné novelizace nebyly nijak koncepční, ale pouze vždy utilitárně reagovaly na aktuální problémy a požadavky praxe. Šlo zejména o rozsáhlou novelizaci, publikovanou pod č. 134/2006 Sb., která v nově vloženém § 42a stanovila základní činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v odst. 1, aniž by došlo k vypuštění obdobné a kolidující úpravy v poslední větě § 42 odst. 1 ZSPOD.

Současně se navrhuje nově upravit nejzazší dobu pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která v souladu s krizovým charakterem tohoto zařízení může činit nejvýše 6 měsíců. V současné době zákon omezuje pouze nejvýše přípustnou dobu trvání jednotlivých pobytů podle titulů, na jejichž základě může dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc pobývat, a to

- na dobu 3 měsíců v případě smluvního pobytu dítěte v zařízení, přičemž tato doba pobytu může být se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností prodloužena až o další 3 měsíce;

- na dobu 6 měsíců, pokud je dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno na základě předběžného opatření soudu podle § 452 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních (výjimečně však může soud prodloužit dobu trvání předběžného opatření i nad 6 měsíců, není-li v této lhůtě skončeno řízení a dokazování ve věci samé);

- na dobu 3 měsíců, pokud je dítě v zařízení umístěno na základě výchovného opatření soudu podle § 13a, ZSPOD s možností prodloužení doby trvání výchovného opatření až na 6 měsíců;

- na dobu 6 měsíců, pokud je dítě v zařízení umístěno na základě rozsudku soudu podle § 971 odst. 2 občanského zákoníku (výjimečně však může soud svěřit dítě rozsudkem do péče zařízení na dobu 6 měsíců i opakovaně).

Zákon však neřeší situace, kdy jednotlivé výše uvedené pobytové tituly na sebe navzájem navazují, v důsledku čehož může celková doba pobytu dítěte v zařízení významně přesáhnout i dobu 6 měsíců. Typicky dochází zejména k návaznosti smluvního pobytu, předběžného opatření soudu a rozsudku soudu, kdy souhrnná doba pobytu dítěte v zařízení pak činí až 18 měsíců, v některých případech i déle (využije-li soud možnosti prodloužení předběžného opatření či opakovaného umístění dítěte do zařízení).

Nově bude zakotveno, že pobyt dítěte v zařízení může trvat nejdéle 6 měsíců i v případě, že na sebe navazuje poskytování pomoci a ochrany dítěti na základě smlouvy a na základě soudního rozhodnutí. Maximální doba pobytu v délce 6 měsíců byla zvolena s přihlédnutím k nejzazším dobám trvání jednotlivých pobytových titulů.

K bodům 38, 39 a 128

Stávající § 42 odst. 2 až 4 ZSPOD je nahrazen novým zněním a stávající § 42 odst. 5 až 12 ZSPOD jsou zrušeny tak, aby § 42 ZSPOD nově vymezoval pouze rozsah poskytovaných služeb. Obsahově tento rozsah zůstává stejný, jak jej vymezuje i stávající § 42a odst. 1 ZSPOD, a jde-li o zajištění zdravotních služeb, psychologické a jiné obdobné péče i stávající § 42 odst. 1 věta poslední ZSPOD. Úprava je však navržena standardním způsobem, obdobným vymezení základních činností v sociálních službách. V souvislosti s tímto vymezením bude rovněž rozšířeno zmocňovací ustanovení v § 58b odst. 2 ZSPOD tak, že ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností uvedených v § 42 odst. 2 ZSPOD. Ust. § 42 ZSPOD má nově přehledně a komplexně vymezovat všechny činnosti a plnění zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytované.

K bodu 40

Úprava smlouvy o poskytování pomoci a ochrany dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc navazuje na dosavadní úpravu dohody o umístění dítěte v tomto zařízení podle § 42 odst. 8 ZSPOD, zejména pokud jde o vymezení povinných náležitostí smlouvy.

K trvání smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je nezbytný souhlas příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností, postupující podle pravidel nově upravených v § 16b. Tento orgán je povolán provést objektivní posouzení, zda jsou v konkrétní situaci a u konkrétního dítěte naplněny podmínky a důvody pro poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42 odst. 1 ZSPOD. Souhlas není logicky vyžadován pouze v případě, že smlouvu o poskytování ochrany a pomoci uzavírá za dítě jako veřejný poručník právě obecní úřad obce s rozšířenou působností v souladu s § 15 a § 17 písm. b) ZSPOD. Do doby rozhodnutí příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve věci vydání souhlasu je možné dočasně poskytovat ochranu a pomoc dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě uzavřené smlouvy. Bude-li souhlas s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vydán, bude závazek ze smlouvy trvat i nadále v rozsahu časového vymezení uvedeného v souhlasu vydaném orgánem sociálně-právní ochrany dětí (nejdéle po dobu 3 měsíců). V opačném případě, bude-li vydání souhlasu zamítnuto, zanikne závazek ze smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dnem následujícím po dni, kdy rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání souhlasu s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání souhlasu s prodloužením trvání smlouvy o poskytování ochrany a pomoci nebo usnesení o zastavení řízení o těchto žádostech nabude právní moci.

Jak již bylo uvedeno, obecní úřad obce s rozšířenou působností jako další opatření směřující k ochraně dítěte podle § 15 odst. 2 ZSPOD zastupuje dítě podle § 17 písm. b) ZSPOD při uzavírání smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dítě, které není v tomto rozsahu způsobilé k právním jednáním, není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči tomuto dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, poručník ani jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte. Tento postup úzce a přesně navazuje na ustanovení zákona, tzn. na § 15 odst. 2 a na § 17 písm. b) ZSPOD a současná úprava v § 42 odst. 2 písm. b) a odst. 6 ZSPOD je z tohoto pohledu zmatečná. Původně navrhované deklaratorní ustanovení popisující uvedený proces bylo na základě projednání návrhu Legislativní radou vlády vypuštěno jako nadbytečné, neboť popisovaný potup vyplývá jednoznačně z jiných ustanovení ZSPOD a občanského zákoníku. Orgán sociálně-právní ochrany může platně a zákonně požádat o přijetí dítěte do zařízení pouze tehdy, vystupuje-li jako veřejný poručník, byť ryze dočasně, jak to má na mysli právě § 17 písm. b) ZSPOD a § 928 odst. 1 ve spojení s § 929 občanského zákoníku („není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka - nastane-li situace uvedená v § 928 odst. 1 občanského zákoníku, vykonává poručenství orgán sociálně-právní ochrany dětí jako veřejný poručník, a to až do doby, kdy soud jmenuje dítěti poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce“), což jsou současně situace, popsané právě v ust. § 15 ZSPOD („ocitne-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich hospitalizace, je obecní úřad povinen zajistit takovému dítěti neodkladnou péči; při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému dítěte. O uvedeném opatření obecní úřad neprodleně uvědomí obecní úřad obce s rozšířenou působností. Obecní úřad obce s rozšířenou působností posoudí, zda jsou dostatečně zajištěna práva dítěte a uspokojovány jeho odůvodněné potřeby, nebo zda je potřebné učinit další opatření směřující k ochraně dítěte“).

V ustanovení, upravujícím smlouvu, je nezbytné uvést rovněž i dnes platné omezení dob pobytu. Navrhuje se proto, aby v nově textovaném § 42a ZSPOD bylo stanoveno, že smlouvu o poskytování ochrany a pomoci lze uzavřít nejvýše na dobu 3 měsíců po sobě jdoucích; její trvání lze prodloužit nejvýše o další 3 měsíce pouze se souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo na základě dohody s ním, byla-li smlouva za dítě uzavřena obecním úřadem obce s rozšířenou působností jako veřejným poručníkem. Jedná se o úpravu navazující na současné znění ust. § 42 odst. 5 ZSPOD, s tím však, že se vypouští nesystematická úprava, podle níž v případě poskytování péče na základě žádosti orgánu sociálně-právní ochrany mohla tato péče trvat až 12 měsíců, což představuje neodůvodněnou odchylku od všech ostatních situací, tedy od situace, kdy smlouvu o poskytování péče uzavírá kterákoli jiná osoba, nebo od situace, kdy dítě do zařízení umísťuje soud, ať již v rámci předběžné úpravy poměrů (§ 460 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních: „bylo-li před uplynutím doby podle ustanovení § 459 odst. 1 zahájeno řízení ve věci samé, může soud předběžné opatření… prodloužit tak, aby celková doba trvání předběžného opatření nepřesáhla 6 měsíců od jeho vykonatelnosti“), jako výchovné opatření (§ 13a odst. 5 ZSPOD: „celková doba nepřetržitého trvání výchovného opatření podle odstavce 1 nesmí přesáhnout 6 měsíců“) nebo na základě meritorního rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy (§ 971 odst. 2 občanského zákoníku: „v případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců“).

K bodu 41

Posledním způsobem, na jehož základě mohou být poskytovány pobytové služby dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, je rozhodnutí soudu. Otázky s tím spojené budou proto nově upraveny v samostatném navazujícím ustanovení § 42aa ZSPOD pod rubrikou „Výkon soudních rozhodnutí v zařízení“ tak, že bude stanoveno, že v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc může být vykonávána ústavní výchova podle § 971 odst. 2 občanského zákoníku, výchovné opatření podle § 13a nebo předběžné opatření podle § 924 občanského zákoníku. Dále bude nahrazena dosavadní nepřehledná úprava postavení ředitele zařízení, která dle platného znění může být vztahována zcela nepřípadně i na pobyty dětí na základě smlouvy, a uvedená dnes v § 42a odst. 3 a 4 ZSPOD. Nová textace se navrhuje shodně se zaužívanou úpravou, vztahující se k výkonu ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravotním postižením, uvedenou v § 48 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 206/2009 Sb.

V platném znění zákona jsou otázky, které mají povahu základních standardů poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení, upraveny zcela nesystematicky mezi ustanoveními, které s otázkou standardů nesouvisejí. A to v ust. § 42 odst. 3 ZSPOD (maximální kapacita zařízení) a odst. 4 ZSPOD (základní personální standard: nejvýše 4 děti na jednoho pečovatele / pečovatelku). Dále v § 42 odst. 9 ZSPOD (nepřetržitost provozu) a v ust. § 42a odst. 6 ZSPOD (základní materiální standard). Navrhované ustanovení § 42ab je kompilací výše uvedených ustanovení tak, aby byla stávající úprava zpřehledněna a upravena v jednom ustanovení.

Na základě vyhodnocení vývoje kapacit jednotlivých zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a jejich obsazenosti, jakož i v souladu s požadavky závazných standardů kvality, podle kterých je zařízení pro děti vyžadující okamžitou povinno vytvářet podmínky co nejvíce podobné přirozenému rodinnému prostředí, s důrazem na individuální přístup k dětem a zabezpečení jejich soukromí (viz příloha č. 3 k prováděcí vyhlášce č. 473/2012 Sb., kritérium 3a), se navrhuje snížení nejvýše přípustného počtu dětí umístěných v tomto zařízení z počtu 28 na 20 dětí.

Podle platné úpravy nesmí počet dětí umístěných v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přesáhnout 28 dětí, s výjimkou případu, kdy je tento počet překročen v důsledku svěření sourozenecké skupiny. Na žádost zřizovatele zařízení může Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) svým rozhodnutím na nezbytnou dobu udělit výjimku z nejvýše povoleného počtu dětí (od roku 2015 však nebyla žádná taková výjimka udělena). Nejvýše povolená kapacita zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na úrovni 28 dětí je v zákoně zakotvena od roku 2013, kdy bylo jejím cílem přispět k tomu, aby toto zařízení získalo formu zařízení rodinného typu. Nově navrhovanou nejvyšší kapacitu 20 míst aktuálně překračuje pouze 8 z celkového počtu 51 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (z toho 6 zařízení využívá nejvyšší možnou kapacitu 28 dětí, zbývající dvě zařízení mají kapacitu 25 a 22 míst). Na stávající zařízení, která kapacitu 20 dětí překračují, se nová právní úprava vztahovat nebude, viz přechodná ustanovení.

Zároveň se navrhuje pro nadbytečnost a nesystémovost zrušit pravomoc MPSV rozhodnout o udělení dočasné výjimky z nejvýše povoleného počtu dětí umístěných v jednom zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Obecně je problematické a stěží akceptovatelné, aby kterýkoliv správní orgán (byť ústřední) měl možnost udělovat výjimky ze zákona.

V současné době je zhruba polovina z celkového počtu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc provozována souběžně v jedné budově či areálu se zdravotnickým nebo školským ústavním zařízením (kojenecký ústav, dětský domov). V důsledku toho je potlačován rodinný charakter těchto zařízení a nepřímo obcházen zákonný limit nejvyššího počtu dětí umístěných v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Zákaz souběhu provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s jiným typem ústavního zařízení zatím není v zákoně výslovně zakotven. V úpravě standardů kvality v prováděcí vyhlášce č. 473/2012 Sb. (viz příloha č. 3, kritérium 3c) je pouze zakotven požadavek, aby zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zřízené při zdravotnickém či školském zařízení oddělovalo činnosti v režimu sociálně-právní ochrany a ústavního zařízení, nicméně tento standard není v praxi vždy důsledně dodržován a jeho naplňování je obtížně vymahatelné. Reálně tak dochází k provoznímu a personálnímu propojování zařízení a ke smazávání rozdílů mezi péčí o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a v ústavním zařízení. Slučování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s ústavním zařízením tzv. pod jednu střechu označila jako systémový problém rovněž veřejná ochránkyně práv (viz „Zpráva VOP ze systematických návštěv zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“ z roku 2019).

Navrhuje se proto v zákoně výslovně stanovit, že nově vzniklá zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nelze zřídit nebo provozovat v budově zdravotnického nebo školského ústavního zařízení nebo v jednom areálu společně s takovým ústavním zařízením. Na stávající zařízení, která jsou provozována souběžně s ústavním zařízením, se nebude navrhovaná úprava vztahovat, viz přechodná ustanovení.

K bodu 42 a 43

Stávající úprava úhrad za pobyt dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc byla zavedena teprve po šesti letech existence těchto zařízení novelou č. 134/2006 Sb. s účinností od 1. 6. 2006 s tím, že „vzhledem k možnosti dlouhodobějšího pobytu dítěte v zařízení se stanovuje povinnost rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte podílet se na úhradě nákladů spojených s pobytem dítěte“ (důvodová zpráva k zákonu č. 134/2006 Sb.). Pro tuto platbu byl zvolen v předpisech sociálního zabezpečení jinak neužívaný pojem „příspěvek na úhradu pobytu dítěte“, který je současně nevhodný, neboť pojem „příspěvek“ je v předpisech sociálního zabezpečení užíván výhradně pro dávky, kdy je fyzická osoba jejich příjemcem, nikoli plátcem (např. příspěvek na péči, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, příspěvek na zvláštní pomůcku, příspěvek na živobytí). Podrobná úprava v ust. § 42b až § 42f ZSPOD se navíc týká pouze stanovování výše platby správním rozhodnutím, pro smluvní úhradu zákon v § 42 odst. 8 písm. i) ZSPOD zakotvuje odkazem pouze maximální výši úhrady, avšak ostatní otázky spojené se způsobem provádění úhrady (splatnost, vyúčtování atd.) ponechává zcela na smluvní úpravě. Úhrada je sice definována jako úhrada „za pobyt a za péči“, dále je však stanovena jen jako jednotný paušál, a to maximálně do výše 1,6násobku částky životního minima dítěte. Zbytečnou administrativní zátěž pak představuje nutnost rozhodovat ve správním řízení o stanovení této úhrady ve všech případech, kdy je dítě do zařízení umístěno rozhodnutím soudu, ale dokonce i v některých případech umístění dítěte do zařízení se souhlasem zákonného zástupce, pakliže umístění zprostředkoval orgán sociálně-právní ochrany dětí. Zcela nevhodně je přitom stanovena příslušnost k rozhodování o úhradě jako příjmu poskytovatele služby, kdy je zákonem jako správní orgán vymezen ředitel zařízení, který má současně vždy postavení buď přímo statutárního orgánu poskytovatele, nebo jeho zaměstnance, což odporuje základní zásadě správního řízení, že ze všech úkonů v něm je vyloučena osoba, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům zájem na výsledku řízení (§ 14 správního řádu).

Navrhuje se proto odstranění uvedených nedostatků, zejména sjednocení podmínek a způsobů úhrady pro smluvní i soudně nařízené pobyty a terminologické sjednocení úpravy úhrady za službu poskytovanou zařízením způsobem, běžným jinak v ostatních předpisech sociálního zabezpečení. Úhrada nemá být nadále stanovena jako paušální platba, ale navrhuje se jednoznačně stanovit, že je složena z části úhrady za stravu a z části úhrady za péči. Výši těchto částek stanoví prováděcí vyhláška obdobně, jako je tomu u všech dalších pobytových služeb, provozovaných v gesci resortu MPSV (domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory apod.). V případě zdravotně postiženého dítěte se k uvedené částce nově připočte i poměrná část přiznaného příspěvku na péči, na který podle současné úpravy zcela nekoncepčně ztrácí nárok dítě, umístěné v tomto druhu zařízení. Za pobytové služby poskytované nezaopatřenému dítěti budou rodiče dítěte nebo další povinné osoby platit úhradu pouze za stravu a za péči, za ubytování nebude vyžadována úhrada stejně jako tomu je v pobytových zařízeních v sociální oblasti tradičně. Ubytování jako její třetí složka bude podléhat úhradě pouze v případě zaopatřených dětí, tedy těch, které mají splněnu povinnou školní docházku a současně již pracují, opět obdobně, jako je tomu u všech ostatních rezidenčních služeb v sociální oblasti. Úhradu hradí ten, kdo uzavírá smlouvu, na jejímž základě se dítě umísťuje do zařízení, zpravidla rodič jako zákonný zástupce. Návrh dále stanovuje, kdo je povinen hradit úhradu, pokud dítě do zařízení umísťuje soud nebo veřejný poručník. V takovém případě mají povinnost úhrady obdobně jako podle dosavadní úpravy postupně rodiče, jiné osoby odpovědné za péči o dítě, popř. jiné osoby povinné výživou dítěte a dále nezletilý rodič umístěný s dítětem v zařízení. Oboustranně osiřelé dítě se od úhrady nově plně osvobozuje. Návrh stejně jako dosud řeší otázku výplaty přídavku na dítě do zařízení a výši úhrady v případě nezletilých matek, které mají nárok na rodičovský příspěvek. Nově se jako ochranné ustanovení navrhuje stanovit minimální výši zůstatku z příjmů zaopatřeného dítěte, které musí v rámci správy jeho jmění dítěti zůstat po provedení úhrady. Nově bude nejen pro soudně nařízené pobyty dítěte v zařízení, ale rovněž pro pobyty na základě smlouvy, převzato dosavadní osvědčené pravidlo pro snížení nebo nestanovení úhrady v případě, kdy povinné osoby prokáží nedostatečné příjmy v zákonem stanoveném rozsahu. Návrh nově počítá s tím, že pravidla pro splatnost a vyúčtování úhrady budou vztažena i na smluvní úhradu, což posílí právní jistotu jak poskytovatelů, tak osob povinných úhradou. Návrh nakonec zásadním způsobem racionalizuje úpravu stanovení úhrady v těch případech, kdy není sjednána v rámci smlouvy o umístění dítěte v zařízení. Jde především o případy, kdy dítě do zařízení umísťuje soud, a dále o případy, kdy smlouvu sjednává jako zákonný zástupce veřejný poručník dítěte. V těchto případech dosud nelze úhradu stanovit jinak, než rozhodnutím vydaným ve správním řízení. To představuje zbytečnou administrativní zátěž. I v uvedených případech lze totiž předpokládat, že významná část rodičů, popř. dalších osob povinných úhradou po umístění dítěte bude ochotna dobrovolně uzavřít smlouvu o úhradě nákladů. Tuto variantu tedy návrh předpokládá na prvém místě. Nebude založena rozhodovací pravomoc OÚ ORP ani ředitele ZDVOP, a uplatňování nároku provozovatele ZDVOP na úhradu nákladů se bude řídit obecnou soukromoprávní úpravou (možnost žaloby v civilním sporném řízení v případě, kdy není možná dohoda na úhradě nebo taková dohoda není plněna).

Pokud na straně osoby povinné úhradou nebo osob s ní společně posuzovaných nastane některá ze skutečností, které jsou podle zákona důvodem pro snížení nebo nevyžadování úhrady za péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, je osoba povinná úhradou takovou skutečnost povinna bezodkladně oznámit a doložit osobě provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Provozovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je pak povinen na základě nových skutečností stanovit novou výši úhrady (tj. snížit výši úhrady nebo stanovit, že se úhrada nebude vyžadovat vůbec) a oznámit ji osobě povinné úhradou. Odpovědnost osoby provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc za správné stanovení nové výše úhrady vychází z toho, že tato osoba je schopna jednat se znalostí a pečlivostí, která je s provozováním zařízení spojena (viz § 5 odst. 1 občanského zákoníku), jakož i z požadavku, že odpovědní zaměstnanci provozovatele zařízení musí disponovat odbornou způsobilostí pro poskytování sociálně-právní ochrany v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v souladu s § 49a. Pokud by osoba povinná úhradou nesouhlasila s nově stanovenou výší úhrady a domáhala se jejího výraznějšího snížení nad rámec povinného snížení stanoveného zákonem, není nijak dotčeno právo této osoby navrhnout provozovateli zařízení v tomto směru jinou změnu úhrady ve smlouvě o poskytování ochrany a pomoci nebo ve smlouvě o úhradě.

K bodu 44

Nově se stanovuje, že nárok na státní příspěvek má zřizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pokud dítě pobývá v zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na základě smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti podle § 42a ZSPOD.

K bodu 45

Jedná se o upřesnění požadavku, aby zřizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc využil státní příspěvek nejen výhradně pro konkrétní zařízení, ve kterém je dítě umístěno, ale také pouze pro účely zajišťování ochrany a pomoci dítěti v rozsahu zakotveném v § 42 odst. 2 ZSPOD (vyloučení úhrady ostatních nákladů souvisejících s provozem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které však nemají přímou spojitost s poskytováním ochrany a pomoci konkrétnímu dítěti, jako je např. účetnictví, personalistika, propagační činnost apod.).

K bodu 46

Pro účely financování provozu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je v zákoně od roku 2006 zakotven státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, který je určen na úhradu nákladů spojených s pobytem a péčí poskytovanou nezletilým dětem v těchto zařízeních. Výše státního příspěvku je dána zákonem, nárok na výplatu vzniká zřizovateli zařízení na základě poskytnutí péče dítěti umístěného do zařízení. Účelem státního příspěvku je přispět zřizovateli na úhradu části nákladů na péči o dítě po dobu, po kterou dítě pobývá v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu nebo žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Nárok na státní příspěvek vzniká zřizovateli i v případě, že je dítě do péče zařízení umístěno na žádost zákonného zástupce nebo samotného dítěte, avšak pouze za předpokladu, že příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí potvrdí svým vyjádřením důvodnost umístění dítěte do zařízení.

Novelou zákona č. 359/1999 Sb., která byla s účinností od 1. ledna 2013 provedena zákonem č. 401/2012 Sb., došlo ke změně ve stanovení výše státního příspěvku, který nyní náleží v pevné částce 22 800 Kč měsíčně za každé dítě svěřené do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bez ohledu na jeho věk. Tím bylo nahrazeno předchozí odstupňování výše státního příspěvku v závislosti na věku dítěte, neboť do 31. prosince 2012 náležel zřizovateli státní příspěvek zřizovateli ve výši 10,8 násobku částky životního minima svěřeného dítěte za kalendářní měsíc.

Je žádoucí zdůraznit, že státní příspěvek je ze své povahy určen pouze na úhradu části nákladů spojených s pobytem dítěte v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a jeho účelem není hradit 100 % těchto nákladů, neboť se předpokládá, že provoz těchto zařízení je financován vícezdrojově, tj. vedle státního příspěvku také prostřednictvím úhrad od rodičů, z přídavku na dítě vypláceného do zařízení, z dotací krajů a obcí a ze soukromých příspěvků a darů. Současně má státní příspěvek charakter sociální dávky, náležející jen za skutečně poskytnutou péči dítěti.

Vzhledem ke skutečnosti, že měsíční částka státního příspěvku nebyla od roku 2013 zvýšena, se navrhuje stanovit částku státního příspěvku, která náleží zřizovateli zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení, ve výši 30 000 Kč měsíčně, což představuje navýšení zhruba o 31% oproti současnému stavu.

K bodu 47

Ke krácení státního příspěvku o 1/30 bude docházet pouze v případě, že dítě pobývá mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc alespoň 2 celé po sobě jdoucí kalendářní dny. Den odchodu dítěte za zařízení a den návratu do zařízení by se naopak jako den pobytu mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc neposuzoval. Současná úprava krácení státního příspěvku vede podle poznatků krajských úřadů k účelovým manipulacím s časy odchodu a příchodu dětí a je vnímána rovněž jako nevyvážená vzhledem k délce pobytu dítěte mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v konkrétních situacích. Např. odejde-li dítě ze zařízení v pátek v 15:30 a navrátí se v neděli v 14:30, ke krácení státního příspěvku nedochází, zatímco odejde-li dítě v pátek v 14:30 a navrátí se v sobotu v 15:30, zkrátí se státní příspěvek o 2/30 z měsíční částky. Navrhovanou změnou v úpravě krácení nároku na státní příspěvek budou tyto disproporce odstraněny.

K bodu 48

Upřesňuje se okamžik zániku nároku na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zčásti jde o přepis platné zákonné úpravy v § 42g odst. 4 písm. a), která pamatuje i na situaci, kdy bezprostředně po zrušení nebo zániku rozhodnutí soudu není možné zajistit dítěti návaznou péči adekvátní jeho věku a rozumové vyspělosti. Nově bude stanovena jednotná úprava zániku nároku na státní příspěvek jak pro situace podle § 42g odst. 3 písm. c) (přemístění dítěte ze ZDVOP do zařízení pro výkon ústavní výchovy), tak pro ostatní případy zániku právního titulu pro pobyt dítěte ve ZDVOP (rozhodnutí soudu, smlouva o poskytování ochrany a pomoci). To znamená, že bude-li dítě po nezbytnou dobu pobývat ve ZDVOP i po zániku právního titulu, zanikne nárok zřizovatele ZDVOP na státní příspěvek vždy až dnem odchodu dítěte ze zařízení.

Dosavadní § 42g odst. 5 je možné zrušit, neboť jde o obsoletní úpravu.

K bodu 49

Upřesňuje se dosavadní ustanovení o určení, komu mají být vráceny vymožené peníze z neprávem nebo v nesprávné výši vyplaceného státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP.

K bodům 50 a 51

Do novelizace zákona provedené zákonem č. 401/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 bylo připuštěno, aby obce a kraje v samostatné působnosti zřizovaly zařízení sociálně-právní ochrany dětí bez pověření. Od účinnosti zmíněné novelizace se ke zřízení a provozování konkrétního zařízení sociálně-právní ochrany vždy vyžaduje vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí podle § 48 ZSPOD. V souladu s tím se upravuje § 42l odst. 3 písm.

b) ZSPOD, neboť již nemůže nastat situace, že by zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc byl někdo jiný než pověřená osoba.

K bodu 52

Pro identifikaci dítěte v řízení o státním příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc plně postačuje uvedení data narození dítěte, přičemž uvádění rodného čísla je nadbytečné. Krajské úřady již v současné době metodicky usměrňují provozovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc k tomu, aby do žádosti o státní příspěvek nebylo rodné číslo dítěte uváděno, v souladu se základní zásadou minimalizace rozsahu zpracovávaných osobních údajů podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (č. 2016/679).

K bodu 53

V návaznosti na nově formulovanou a zpřehledněnou základní úpravu poskytování služeb dětem ve ZDVOP v § 42 a n. ZSPOD jsou provedeny legislativně technické změny, zejména jsou upraveny odkazy na ustanovení, v nichž jsou provedeny změny. V návaznosti na úpravu souhlasu příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc se v úpravě náležitostí žádosti o státní příspěvek stanoví, že rozhodnutí o vydání souhlasu je nezbytnou součástí žádosti společně se smlouvou o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

K bodům 54 a 55

Jde o legislativně-technickou změnu v souvislosti se zrušením dosavadního § 42l odst. 3 písm. a).

K bodu 56

Vzhledem k nové formulaci ustanovení § 4a písm. b) a c) ZSPOD, nyní v § 2a, kdy je (i s ohledem na rozsudek NSS 8 Ads 17/2015) stanoveno, že osobou pečující je rovněž osoba v evidenci, které bylo svěřeno dítě do pěstounské péče, resp. pěstounské péče na přechodnou dobu, je třeba upravit rovněž ustanovení § 47a odst. 1, které definuje zejména pro účely ustanovení ohledně naplňování práv a povinností při výkonu pěstounské péče, dohod o výkonu pěstounské péče, ale též dávek pěstounské péče. Je stanoveno, že za pěstounskou péči podle příslušných ustanovení tohoto zákona je považována pouze osobní péče o dítě poskytovaná osobou pečující.

K bodům 57, 58 a 60

Jde o legislativně technickou úpravu související s úpravou místní příslušnosti v § 61, v případě osob pečujících a osob v evidenci s trvalým pobytem na území ČR věcně nedochází ke změně. V případě osob, které nemají v ČR místo trvalého pobytu, se místní příslušnost k uzavření dohody o výkonu pěstounské péče řídí místem pobytu na území ČR.

K bodu 59

Jde o legislativně-technické upřesnění související s novou definicí osoby pečující. Dohoda o výkonu pěstounské péče musí být v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte, který je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen zpracovat nejpozději do 1 měsíce od zahájení poskytování sociálně-právní ochrany, resp. zařazení dítěte do evidence obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

K bodům 61 a 62

Zprávy o průběhu výkonu pěstounské péče a o naplňování dohody o výkonu pěstounské péče bude orgán či pověřená osoba, které dohodu s osobou pečující nebo s osobou v evidenci uzavřely, nově předávat rovněž obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte, v jehož evidenci je zařazeno dítě svěřené do pěstounské péče. Nyní se tyto průběžné zprávy předávají pouze obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu osoby pečující nebo osoby v evidenci. Vedle pravidelných zpráv o průběhu výkonu pěstounské péče zpracovávaných nejméně jednou za 6 měsíců je žádoucí, aby dotčené obecní úřady obcí s rozšířenou působností obdržely vždy také závěrečnou zprávu o průběhu výkonu pěstounské péče v případě, že dojde k úplnému ukončení, resp. zániku dohody o výkonu pěstounské péče. Nově se stanoví také lhůta pro předání požadovaných zpráv příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, která v současné době upravena není, což v praxi činí problémy.

K bodu 63

Jde o legislativně-technické upřesnění formulace úvodní části § 47c odst. 1 ZSPOD, která souvisí s novou definicí osoby pečující v § 2a. Ustanovení vymezuje, do kdy trvá dohoda o výkonu pěstounské péče, nedojde-li k jejímu zániku podle dalších odstavců. Ustanovení je podstatné při posuzování okamžiku zániku dohody o výkonu pěstounské péče z toho důvodu, že osoba, která je smluvní stranou dohody o výkonu pěstounské péče, již nadále není osobou pečující či osobou v evidenci, a tudíž jí nadále není třeba pomáhat s naplňováním práv a povinností dle § 47a odst. 2 ZSPOD. S ohledem na podněty z praxe je zvolena úprava, kdy dohoda o výkonu pěstounské péče má sice kopírovat fakticitu péče o dítě, která je poskytována osobou pečující, však v případech, kdy trvá rozsudek o svěření dítěte do pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu nebo rozsudek o jmenování poručníka s právem a povinností osobní péče o dítě, je záhodno poskytovat pěstounovi či poručníkovi pomoc a podporu ze strany doprovázejícího subjektu rovněž v případech, kdy je dítě z nejrůznějších příčin umístěno předběžným opatřením či na základě smlouvy do ústavního zařízení, ale také do nové náhradní rodiny či původní rodiny, tudíž podmínka fakticity osobní péče o dítě zde již není splněna.

K bodu 64

Rozšiřují se důvody, pro které je možné vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče, a to o závažné nebo opakované porušení povinností, které smluvní straně dohody o výkonu pěstounské péče ukládá § 47a odst. 2 ZSPOD.

K bodů 65

Terminologicky se upravuje § 47c odst. 4 ZSPOD tak, aby oznamovací povinnost smluvní strany, která uzavřela s osobou pečující nebo s osobou v evidenci dohodu o výkonu pěstounské péče, vázala smluvní stranu nejen v případě výpovědi dohody výkonu pěstounské péče, ale též v případě jiných forem jejího ukončení (zejm. zrušení dohody o výkonu pěstounské péče dohodou stran). Toto je důležité zejména vzhledem k povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, příslušného podle trvalého pobytu osoby pečující nebo osoby v evidenci, bez zbytečného odkladu po ukončení dohody o výkonu pěstounské péče zahájit správní řízení o právech a povinnostech dle § 47a odst. 2 ZSPOD.

Nově se upravuje postup pro případ zániku dohody o výkonu pěstounské péče a nahrazuje se tak dosavadní právní úprava, která se věnovala pouze otázkám spojeným s výpovědí dohody o výkonu pěstounské péče. Navrhuje se umožnit zánik dohody o výkonu pěstounské péče vždy jen k poslednímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k podání výpovědi nebo k jinému způsobu zániku dohody o výkonu pěstounské péče (dohodě o zrušení, resp. ukončení dohody o výkonu pěstounské péče). Bez ohledu na to, kdy byla některou ze smluvních stran dána výpověď či kdy se strany dohodly na zrušení dohody o výkonu pěstounské péče, trvá dohoda o výkonu pěstounské péče až do 31. 12. nebo 30. 6. daného kalendářního roku. Jde o úpravu obdobnou jako v případě změny zdravotní pojišťovny. Tímto dojde k omezení duplicit čerpání státního příspěvku na výkon pěstounské péče, ale také k omezení bezdůvodného přecházení osob pečujících či osob v evidenci mezi doprovázejícími subjekty. Uvedené omezení neplatí pro případy, kdy dohoda o výkonu pěstounské péče zanikne podle § 167 správního řádu. V těchto případech je zánik dohody o výkonu pěstounské péče možný i k jinému datu než k poslednímu dni kalendářního pololetí. Samozřejmě se toto omezení netýká ani případů, kdy zaniká pěstounská péče podle § 47a odst. 1 ZSPOD, tedy např. pokud dítě svěřené do pěstounské péče zletí, pěstounská péče je soudem zrušena apod. Pokud je některou ze smluvních stran dávána výpověď dohody o výkonu pěstounské péče, musí být tato doručena druhé smluvní straně nejpozději 30 dnů před koncem kalendářního pololetí, ke kterému má dohoda o výkonu pěstounské péče zaniknout. Pokud výpověď nebude doručena v této lhůtě, ale v kratším předstihu před koncem kalendářního pololetí, zanikne dohoda až k poslednímu dni kalendářního pololetí následujícího po pololetí, v němž byla výpověď opožděně doručena.

O zániku dohody o výkonu pěstounské péče musí být bezodkladně informován obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je místně příslušný k podání návrhu na uzavření dohody o výkonu pěstounské péče. Tento úřad v souladu s § 47b odst. 1 ZSPOD navrhne osobě pečující či osobě v evidenci uzavření dohody o výkonu pěstounské péče, resp. zahájí správní řízení o úpravě práv a povinností dle § 47a odst. 2 ZSPOD. Pokud by osoba pečující či osoba v evidenci chtěla uzavřít novou dohodu o výkonu pěstounské péče s jiným subjektem, platí ustanovení § 47b odst. 4 ZSPOD, tedy že toto je možné jen se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který je příslušný k podání návrhu na uzavření dohody o výkonu pěstounské péče. Souhlas s uzavřením nové dohody o výkonu pěstounské péče může být dán i v průběhu platnosti původní dohody o výkonu pěstounské péče, tedy celý proces je možné načasovat tak, že původní a nová dohoda na sebe budou bezprostředně navazovat. Pokud by nebyla nová dohoda o výkonu pěstounské péče uzavřena bezprostředně po zániku původní dohody, zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně správní řízení o úpravě práv a povinností dle § 47a odst. 2 ZSPOD. Pokud dojde k uzavření nové dohody o výkonu pěstounské péče v průběhu tohoto správního řízení, příslušný správní orgán svým usnesením správní řízení zastaví pro odpadnutí důvodu jeho zahájení v souladu s § 66 odst. 2 správního řádu. Pokud však původní dohoda o výkonu pěstounské péče byla vypovězena doprovázejícím subjektem, musí obecní úřad obce s rozšířenou působností důkladně zvážit udělení souhlasu s uzavřením nové dohody o výkonu pěstounské péče. Je možné, že bude efektivnější spolupráce s osobou pečující či osobou v evidenci, pokud budou práva a povinnosti dle § 47a odst. 2 ZSPOD upraveny správním rozhodnutím, jehož dodržování může OSPOD vymáhat.

K bodu 66

S ohledem na to, že státní příspěvek na výkon pěstounské péče nebyl od svého zavedení v roce 2013 navýšen, ačkoli se zvyšují ceny služeb, nájmy, ceny energií a v neposlední řadě mzdy a platy sociálních pracovníků i jiných odborníků, kteří poskytují osobám pečujícím a osobám v evidenci odbornou pomoc a podporu při naplňování práv a povinností daných zákonem, je navrženo zvýšení státního příspěvku na výkon pěstounské péče na 54 000 Kč za rok, pokud pravomocné správní rozhodnutí nebo dohoda o výkonu pěstounské péče trvaly po celý kalendářní rok, resp. resp. zvýšení ze 4 000 Kč na měsíc na 4 500 Kč na měsíc trvání dohody o výkonu pěstounské péče či správního rozhodnutí.

K bodu 67

Jde o legislativně – technickou úpravu podle stanoviska předsedkyně Legislativní rady vlády, vyvolanou snahou sjednotit formulaci na „jméno a příjmení“, kdy podle § 77 odst. 1 občanského zákoníku platí, že jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí.

K bodu 68

Navrhuje se vložit nový odstavec 7 do § 47d ZSPOD k zamezení duplicitního čerpání částky státního příspěvku na výkon pěstounské péče v těch případech, kdy dojde k zániku dohody o výkonu pěstounské péče po více než 6 měsících trvání dohody, tudíž se dle § 47d odst. 6 ZSPOD zbytek státního příspěvku nevrací. Doprovázejícímu subjektu náleží celých 48 000 Kč za celý rok, ačkoli fakticky dohoda o výkonu pěstounské péče netrvala celých 12 měsíců, ale např. pouze 9 měsíců (nicméně osoba pečující nebo osoba v evidenci již mohla za těchto 9 měsíců vyčerpat značnou část nároků, které jí ze zákona vyplývají, např. již absolvovala celých 24 hodin vzdělávání, 14 dní celodenní osobní péče o svěřené dítě apod.). Navrhuje se, aby v případě, že ta samá osoba pečující nebo osoba v evidenci uzavře s tím samým doprovázejícím subjektem dohodu o výkonu pěstounské péče během kalendářního roku znovu, bylo zohledněno, že již byl státní příspěvek a výkon pěstounské péče za určité měsíce přiznán. Jinými slovy - dojde k zamezení duplicit čerpání státního příspěvku na výkon pěstounské péče, pokud např. dojde k přerušení vedení v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu např. 15.7., tudíž dojde k zániku dohody o výkonu pěstounské péče, ovšem např. k 1.10. dojde ke zrušení přerušení vedení v evidenci, přechodný pěstoun je znovu „aktivně“ veden v evidenci a připraven k přijetí dítěte do přechodné pěstounské péče, tudíž je uzavřena nová dohoda s tou samou doprovázející pověřenou osobou (organizací) a státní příspěvek by náležel za měsíce říjen, listopad a prosinec znovu.

K bodu 69

Jde o legislativně technickou změnu související s vložením nového odstavce 7 do § 47d zákona.

K bodu 70

Navrhuje se právní úprava ukládající příjemci státního příspěvku na výkon pěstounské péče povinnost předložit krajské pobočce Úřadu práce, která státní příspěvek vyplácí a rovněž kontroluje jeho využívání, přehled čerpání státního příspěvku na výkon pěstounské péče a rovněž se stanovuje povinnost případné nevyčerpané finanční prostředky ze státního příspěvku na výkon pěstounské péče vrátit zpět na účet příslušné krajské pobočce Úřadu práce. Dosud je vracení nevyčerpaných částek státního příspěvku na výkon pěstounské péče upraveno pouze metodicky, resp. v rámci Instrukce náměstkyně sekce pro řízení sociální politiky č. 8/2019. Nejzazší datum, do kdy musí být přehled čerpání SPVPP předložen a do kdy musí být nevyčerpané finanční prostředky z minulého roku vráceny do státního rozpočtu, je 31. březen následujícího roku. Doprovázející subjekt musí od krajské pobočky Úřadu práce obdržet SPVPP náležející předem za dohody, které trvaly k 31. 12. minulého kalendářního roku, do 15. února. Tímto je zajištěno plynulé financování doprovázejících subjektů a služeb pro osoby pečující, osoby v evidenci a jim svěřené děti.

K bodům 71 až 74, 76 až 78

V souvislosti se zavedením zaopatřovacího příspěvku, viz dále, který je zacílen na zajištění zletilých dětí, které byly přede dnem dosažení zletilosti v pěstounské péči, tak jak ji chápe § 47a odst. 1, se navrhuje zrušit dosavadní úpravu dávky pěstounské péče – příspěvek při ukončení pěstounské péče podle § 47h ZSPOD a příspěvku na úhradu potřeb dítěte pro období po nabytí zletilosti podle § 47f odst. 2 ZSPOD a odměny pěstouna pro osobu, která byla do nabytí zletilosti dítěte jeho osobou pečující, zůstává-li nezaopatřené dítě s touto osobou ve společné domácnosti. Ke zrušení příspěvku při ukončení pěstounské péče dojde od 1. ledna 2021. Zrušení dávek podle § 47f odst. 2 a § 47i odst. 1 věty druhé ZSPOD dojde od 1. ledna 2027. Od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2026 se navrhuje úprava umožňující volbu mezi pobíráním zaopatřovacího příspěvku a dávek pěstounské péče podle § 47f odst. 2 a § 47i odst. 1 věty druhé.

Rovněž se v § 47f odst. 1 navrhuje nové pravidlo pro výplatu příspěvku na úhradu potřeb dítěte, pokud během jednoho měsíce dojde ke změně osoby pečující (nejčastěji jde o svěření dítěte z pěstounské péče na přechodnou dobu do předpěstounské péče či dlouhodobé pěstounské péče jiné osobě). S ohledem na to, že dávku příspěvek na úhradu potřeb dítěte nelze dělit na deniny, je stanoveno pravidlo, že se dávka vyplatí té osobě pečující, která převážnou část měsíce o dítě osobně pečovala.

K bodu 75

Stávající právní úprava reaguje zánikem nároku na výplatu příspěvku na úhradu potřeb dítěte (a shodně odměny pěstouna) pouze v případech, kdy se dítě svěřené do péče osoby pečující nebo osoby v evidenci nachází v plném přímém zaopatření ústavního nebo obdobného zařízení (na základě rozhodnutí soudu či na základě smlouvy) nebo v péči jiné osoby na základě rozhodnutí soudu. V případě péče jiné osoby tedy nehraje roli fakticita osobní péče o dítě, nýbrž soudní rozhodnutí (předběžné opatření) a tak čas od času dochází k situacím, že je dítě sice stále formálně svěřeno do pěstounské či poručenské péče, avšak pěstoun již osobní péči nevykonává, protože se dítě nachází zpět u rodičů nebo u žadatelů o pěstounskou péči či osvojení. Probíhá sice již řízení o zrušení pěstounské péče, případně o svěření dítěte zpět do péče rodičů nebo do pěstounské péče jiné osoby, a dítě pobývá na základě plánu přechodu a v rámci „zvykacího režimu“ jinde než u pěstouna, ale jelikož je tento stále podle soudního rozhodnutí osobou odpovědnou za výchovu svěřeného dítěte, má stále nárok na výplatu dávek pěstounské péče. V reakci na tyto situace dochází k nové úpravě zániku nároku na výplatu příspěvku na úhradu potřeb dítěte (a shodně i odměny pěstouna v § 47j odst. 5) v případech, kdy se dítě minimálně jeden celý měsíc nenachází v osobní péči osoby pečující.

K bodu 79

Je zavedena výjimka z pravidla, že odměna pěstouna v případě osob pečujících, kteří jsou manželé, náleží jen jednomu z nich. Je navrženo, že na žádost manželů, kteří jsou oba osobou pečující, lze čerpat dělenou odměnu pěstouna, avšak pouze v případech náročné péče o svěřené dítě či děti, kdy je třeba, aby s péčí o dítě či děti pomáhal v domácnosti i druhý z manželů a byl z důvodu pobírání odměny pěstouna zdravotně a sociálně pojištěn. Možnost požádat o „rozpůlení“ odměny pěstouna se bude týkat péče o 3 a více dětí nebo alespoň jedno dítě závislé na péči jiné osoby ve stupni II-IV, tedy tam, kde odměna pěstouna náleží ve výši 30 000 Kč a více. Totéž platí pro dva osobně pečující poručníky.

K bodu 80

Navrhuje se úprava ustanovení týkající se dávek pěstounské péče – odměna pěstouna. Jde jednak o legislativně-technické změny související s úpravou § 2a ZSPOD, jednak o změny týkají se výše dávky pro přechodné pěstouny a výše odměny pěstouna při péči o děti závislé na pomoci jiné osoby.

Přechodným pěstounům nebyla odměna pěstouna zvýšena od roku 2013, ačkoli se několikrát navyšovala minimální mzda a u dlouhodobých pěstounů došlo k navýšení odměny v roce 2018 poslaneckým pozměňujícím návrhem při novelizaci zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a souvisejících předpisů. Díky tomu, a díky zrušení možnosti čerpat rodičovský příspěvek na dítě svěřené do přechodné pěstounské péče, dochází k ukončování činnosti řady přechodných pěstounů a počet nových žádostí klesá (v roce 2017 došlo k ukončení činnosti přechodných pěstounů v celkem 217 případech, přičemž nově podaných žádostí o zařazení do evidence pro přechodnou pěstounskou péči bylo v daném roce pouze 172, v roce 2018 ubylo 215 přechodných pěstounů a bylo podáno 146 žádostí o zařazení do evidence pro přechodnou pěstounskou péči, v roce 2019 ukončilo činnost 200 přechodných pěstounů a nově podaných žádostí bylo 115. Po odborném posouzení samozřejmě bude zařazeno méně žadatelů, neboť ne všichni jsou pro výkon přechodné pěstounské péče vhodní). Z tohoto důvodu je navržena změna v odměně pěstouna a to tak, že dojde ke zvýšení odměny z částky 20 000 Kč měsíčně na 22 000 Kč měsíčně, bez ohledu na počet svěřených dětí či jejich zdravotní stav. Zároveň však přechodní pěstouni získají nárok na příspěvek při převzetí dítěte, což jim bude kompenzovat stávající stav, kdy na nákup vybavení pro přijaté dítě vynakládají nemalé finanční prostředky z odměny pěstouna, případně jiného příjmu.

Zároveň platí, že za každé další dítě svěřené do péče této osoby pečující se odměna pěstouna podle § 47j odst. 1 písm. b) a d) zvyšuje o 6 000 Kč, resp. podle § 47j odst. 1 písm. d) o 9 000 Kč, jde-li o dítě závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III-IV.

K bodu 81

Z povahy věci je přechodná pěstounská péče péčí krátkodobou, dítě u přechodných pěstounů může pobývat dle situace jen několik dní nebo naopak několik měsíců (maximálně 1 rok). Děti se k přechodným pěstounům dostávají v naprosté většině případů bez potřebného oblečení, obuvi, hraček atd. Je tedy vhodné umožnit i přechodným pěstounům čerpat příspěvek při převzetí dítěte, avšak nikoli bez omezení, jelikož ne ve všech případech bude nutné pořizovat pro přijaté dítě novou výbavu. Proto byla zvolena varianta zastropování maximální možné výše čerpání příspěvku při převzetí dítěte v období 12 měsíců po sobě jdoucích. Maximální výše je stanovena na 40 000 Kč, což odpovídá nároku na tuto dávku při svěření např. dvou dvoučlenných sourozeneckých skupin ve věku 12-18 let během 12 měsíců po sobě jdoucích nebo 5 dětí ve věku 0-6 let.

K bodu 82

Podle § 964 odst. 1 občanského zákoníku může být dítě svěřeno do společné pěstounské péče společným pěstounům, pokud jsou manželé. V případě rozvodu manželství společných pěstounů soud toto manželství nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro dobu po rozvodu, přičemž rozvodem manželství společná pěstounská péče manželů zaniká (§ 964 odst. 2 občanského zákoníku). Ačkoliv občanský zákoník nepřepokládá, že by společná pěstounská péče manželů mohla přetrvat i po rozvodu jejich manželství, v soudní praxi se vyskytují případy, kdy soud rozhodne o úpravě poměrů dítěte na dobu po rozvodu manželství společných pěstounů tak, že dítě se po rozvodu svěřuje do společné nebo střídavé pěstounské péče bývalých manželů. Ve vztahu k dítěti tak zůstávají pěstouny oba bývalí manželé. Tyto případy je žádoucí promítnout do úpravy § 47n ZSPOD, neboť se jedná o obdobu společné pěstounské nebo poručnické péče manželů a obdobu společného poručenství jiných dvou osob. Zároveň je v tomto ustanovení reagováno na úpravu v § 47i odst. 2, kdy je umožněno na žádost manželů, kteří jsou oba osobou pečující, nebo dvou poručníků požádat o „rozpůlení“ odměny pěstouna v případech, kdy je manželů, do péče svěřeno 3 a více dětí nebo alespoň jedno dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II – IV (tedy kdy odměna pěstouna činí 30 000 Kč a více).

K bodu 83

V návaznosti na nové vymezení pojmu „osoba pečující“ v § 2a písm. c) ZSPOD je nutné provést změnu v úpravě vzniku nároku na výplatu dávky pěstounské péče. V případě zájemců o pěstounskou péči (tzv. „budoucích pěstounů“) již nárok na dávky pěstounské péče nebude založen výhradně rozhodnutím soudu o dočasném svěření dítěte do péče takové osoby, ale bude vznikat již také zahájením soudního řízení z moci úřední či podáním návrhu soudu na svěření dítěte do pěstounské nebo předpěstounské péče při současném splnění podmínky, že zájemce o pěstounskou péči o dítě také skutečně osobně pečuje a že v případě návrhu na zahájení soudního řízení nejde o péči zjevně bezdůvodnou. Vykonatelné rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče zájemce o pěstounskou proto již nelze stanovit jako nezbytnou podmínku pro vznik nároku na výplatu dávky. Stávající znění § 47p odst. 2 ZSPOD navíc vůbec nereflektuje skutečnost, že v případě osob v evidenci a osob, které mají zájem stát se poručníkem dítěte, nelze ani podle dosud platného znění § 4a ZSPOD podmiňovat nárok na výplatu dávek pěstounské péče rozhodnutím soudu. Pro vznik nároku na výplatu dávky musí být na straně oprávněných osob vždy splněny dva základní předpoklady, a to

1. splnění zákonem stanovených podmínek pro vznik nároku na dávku (tj. oprávněnou osobu lze podle zákona považovat za osobu pečující, osobu v evidenci nebo za dítě svěřené do pěstounské péče),

2. podání žádosti o přiznání dávky pěstounské péče.

K bodům 84 až 86

V praxi činí značné problémy platné znění § 47q odst. 3 písm. b) ZSPOD, které zcela nesystematicky stanoví, že na rozdíl od odejmutí nebo zastavení výplaty dávky se dávka pěstounské péče snižuje až od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí o snížení dávky pěstounské péče. Stanovení rozhodného okamžiku, od něhož dochází ke snížení dávky pěstounské péče, až po vydání rozhodnutí krajskou pobočkou Úřadu práce nemá obdobu v zákonné úpravě jiných nepojistných sociálních dávek a má za následek skutečnost, že po vydání rozhodnutí o snížení dávky musí být dávka vyplacena v původní výši ještě i za kalendářní měsíc, ve kterém bylo rozhodnuto o snížení dávky vydáno, ačkoliv už je v té době krajskou pobočkou Úřadu práce zjištěno a rozhodnuto, že dávka v této výši nenáleží. Navrhuje se proto sjednotit postup pro odejmutí, zastavení výplaty a snížení dávky, a to obdobným způsobem jako je tomu u dávek státní sociální podpory podle § 53 odst. 3 písm. b) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a u dávek pomoci v hmotné nouzi podle § 44 odst. 7 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Toto pravidlo je rovněž promítnuto do odstavce 2 ohledně dávky neprávem přiznané, vyplacené, vyplácené ve vyšší částce, než v jaké náleží.

K bodu 87

Jedná se o legislativně-technickou úpravu spojenou se zrušením § 47e písm. e) ZSPOD.

K bodům 88 až 90

Tyto novelizační body reagují jednak na novou úpravu osob pečujících a osob v evidenci v § 2a, jde tedy jednak o legislativně-technickou úpravu, v odstavci druhém pak také dochází k rozšíření možností, kdy je možné ustanovit zvláštního příjemce dávky pěstounské péče. Doplňuje se, že krajská pobočka Úřadu práce ustanoví zvláštního příjemce příspěvku na úhradu potřeb dítěte, jestliže osoba pečující nevyužívá příspěvek na úhradu potřeb dítěte v jeho prospěch k úhradě jeho potřeb. V tomto případě se souhlas oprávněné osoby, popřípadě jiné fyzické osoby, jíž byla oprávněná osoba svěřena do péče, nevyžaduje. K případnému rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce v tomto případě si však bude krajská pobočka Úřadu práce povinna předem vyžádat vyjádření místně příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který je se situací dítěte a osoby pečující detailně obeznámen a jehož vyjádření může mít pro rozhodnutí ve věci ustanovení zvláštního příjemce zásadní význam. Je možné, že orgán sociálně-právní ochrany dojde k závěru, že je třeba podat soudu návrh na zrušení pěstounské péče, avšak než bude soudem pravomocně rozhodnuto, lze k ochraně oprávněných zájmů svěřeného dítěte, využít institutu ustanovení zvláštního příjemce příspěvku na úhradu potřeb dítěte.

K bodu 91 a 92

Změnu v úpravě náležitostí žádosti o dávku pěstounské péče je nezbytné provést v návaznosti na nové vymezení pojmu „osoba pečující“ v § 2a písm. c) ZSPOD. V případě zájemců o pěstounskou péči (tzv. „budoucích pěstounů“) již nárok na dávky pěstounské péče nebude založen výhradně rozhodnutím soudu o dočasném svěření dítěte do péče takové osoby, ale bude vznikat již podáním návrhu soudu na svěření dítěte do pěstounské, poručenské nebo předpěstounské péče, resp. též zahájením takového řízení z moci úřední, při současném splnění podmínky, že zájemce o tuto formu péče o dítě také skutečně osobně pečuje, a v případě soudních řízení zahájených na návrh dané osoby za současného splnění podmínky, že péče o dítě není zjevně bezdůvodná (k vymezení zjevné bezdůvodnosti viz § 16a odst. 4) Žadatel o dávku pěstounské péče doloží skutečnost, že v jeho případě se jedná o osobu pečující podle § 2a písm. c) vyjádřením obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 16a odst. 3, jehož vydání iniciuje sám žadatel.

Rozhodnutí o dočasném svěření dítěte do péče zájemce o pěstounskou péči již proto nelze stanovit jako nezbytnou náležitost žádosti o dávku pěstounské péče podle § 47w. Vedle tohoto rozhodnutí totiž bude možné k žádosti doložit návrh soudu na svěření dítěte do pěstounské péče nebo předpěstounské péče. Platné znění zákona, které hovoří o rozhodnutí orgánu sociálně- právní ochrany dětí o dočasném svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, již navíc neodpovídá platné úpravě občanského zákoníku, podle kterého může o svěření dítěte do předpěstounské péče zájemce o pěstounskou péči rozhodnout výlučně soud (viz § 963 občanského zákoníku).

V souvislosti s vymezením osoby pečující dle § 2a písm. c). se nově upravuje, že žádost o dávky pěstounské péče obsahuje také čestné prohlášení, kterým se dokládá, od kdy žadatel o dítě osobně pečuje. Pro vznik nároku na dávky pěstounské péče je však nutné splnit kumulativně rovněž podmínku, že kromě faktické osobní péče již došlo k podání příslušného návrhu k soudu či zahájení soudního řízení z moci úřední.

V případě osob v evidenci je rovněž nutné doložit pravomocné rozhodnutí krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města Prahy o zařazení osoby do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu podle § 27a odst. 1 až 3 ZSPOD. Ode dne právní moci tohoto rozhodnutí je možné žádat o dávky pěstounské péče, resp. o odměnu pěstouna.

K bodu 93

Jde o legislativně-technickou úpravu odkazů v návaznosti na změny v § 47j ZSPOD.

K bodům 94 a 95

V souvislosti s vymezením osoby pečující dle § 2a písm. c) bod 2 a 3. se nově upravuje, že žádost o dávky pěstounské péče obsahuje také čestné prohlášení, kterým se dokládá, od kdy žadatel o dítě osobně pečuje. Pro vznik nároku na dávky pěstounské péče je však nutné splnit kumulativně rovněž podmínku, že kromě faktické osobní péče již došlo k podání příslušného návrhu k soudu či zahájení soudního řízení z moci úřední. V případě osob v evidenci je rovněž nutné doložit pravomocné rozhodnutí krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města Prahy o zařazení osoby do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu podle § 27a odst. 1 až 3. Ode dne právní moci tohoto rozhodnutí je možné žádat o dávky pěstounské péče, resp. o odměnu pěstouna.

K bodu 96

S odkazem na § 47v odst. 1 ZSPOD v současné době platí, že příslušná krajská pobočka Úřadu práce ČR musí ve všech případech, kdy rozhoduje o dávkách pěstounské péče, vydávat rozhodnutí, a to i v případě, kdy se dávka přiznává a žadateli se v plném rozsahu jeho žádosti vyhovuje, případně dochází ke zvýšení dávek ze zákona z důvodu změny věku či z důvodu zdravotního stavu svěřeného dítěte. V souladu se základní zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení se navrhuje zakotvit, že rozhodnutí krajská pobočka Úřadu práce písemně vyhotovuje pouze ve vyjmenovaných v případech (kdy se dávka nepřiznává, odejímá, snižuje se její výše, kdy dojde k zastavení výplaty atd., tedy typicky v případech, kdy jde o rozhodnutí „v neprospěch žadatele“), zatímco v ostatních případech postačuje záznam do spisu a písemné vyrozumění oprávněné osoby s tím, že rozhodnutí je prvním úkonem v řízení a rozhodnutí nabývá vykonatelnosti provedením záznamu do spisu. V případech, kdy se bude vyhovovat žádosti a kdy bude docházet např. ke zvýšení příspěvku na úhradu potřeb dítěte z důvodu dosažení věkové hranice pro jeho zvýšení podle § 47f odst. 2 nebude muset Úřad práce ČR vyrozumívat oprávněnou osobu o zahájení řízení, je-li zahájeno z moci úřední, upozorňovat písemně na ukončení shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí a možnosti vyjádřit se podle § 36 odst. 3 správního řádu, doručovat do vlastních rukou oprávněné osobě atd., nýbrž o rozhodnutí učiní záznam do spisu a o písemně o tomto oprávněnou osobu vyrozumí. Pokud by oprávněná osoba požádala do 15 dnů ode dne výplaty dávky nebo první splátky dávky o vyhotovení písemného rozhodnutí, bude jí vyhověno a bude se moci proti rozhodnutí případně odvolat (což se však nepředpokládá, vzhledem k tomu, že jde o případě ve prospěch oprávněné osoby). Pokud oprávněná osoba do 15-ti dnů od první výplaty dávky nebo její první splátky nepožádá o písemné vyhotovení rozhodnutí, rozhodnutí nabývá právní moci.

Pokud jde o rozhodování o nároku na dávku pěstounské péče odměna pěstouna dle § 47j odst. 5, tedy v případě pěstounů prarodičů či praprarodičů svěřeného dítěte, kde je nárok na odměnu pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zůstává zachována forma správního rozhodnutí, i když je dávka přiznána, a tedy se žádosti vyhoví. V těchto případech je odůvodnění rozhodnutí nezbytné kvůli vymezení důvodů hodných zvláštního zřetele pro účely jejich případného přehodnocování v budoucnu.

K bodu 97

Vzhledem k tomu, že komise pro sociálně-právní ochranu dětí již nebude starostou obce s rozšířenou působností zřizována povinně, ale pouze fakultativně, již nelze této komisi nadále ponechat rozhodovací pravomoc ve věci vydání pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora. O pověření ke zřízení tohoto typu zařízení sociálně-právní ochrany bude rozhodovat příslušný krajský úřad, stejně jako o pověření ke všem ostatním činnostem v oblasti sociálně-právní ochrany dětí uvedeným v § 48 odst. 2 ZSPOD.

K bodu 98

S ohledem na povinnost uloženou v § 49 odst. 2 písm. d) orgánům ochrany veřejného zdraví vydávat posudek o zajištění odpovídajících hygienických podmínek pro výkon sociálně-právní ochrany, v souvislosti s vydáním pověření ke zřízení a provozu zařízení sociálně-právní ochrany podle § 39 odst. 1 písm. b) až d), je nutné upravit stávající znění tak, aby orgán ochrany veřejného zdraví vydával posudek každému samostatně zřízenému odloučenému pracovišti (tzn. provozovně) a nikoliv pouze kmenovému zařízení, na základě kterého je subjektu, při stávající právní úpravě, vydáno pověření pro danou činnost. Z výkonu státního zdravotního dozoru orgánů ochrany veřejného zdraví vyplývá, že pověření vydávaná pouze tzv. kmenovému zařízení, nikoliv jednotlivým odloučeným pracovištím (provozovnám), vedla k tomu, že v některých případech byly děti umístěny do provozoven, které neodpovídaly legislativou stanoveným hygienickým požadavkům.

K bodu 99

V návaznosti na úpravu základních provozních a personálních standardů zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v nově navrhovaném ustanovení § 42ab se navrhuje doplnit úpravu podmínek pro vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany v ustanovení § 49 odst. 2 ZSPOD. Fyzická nebo právnická osoba, která žádá příslušný krajský úřad o vydání pověření ke zřízení a provozování ZDVOP, musí doložit splnění základních provozních a personálních standardů pro činnost ZDVOP již před vydáním pověření. Bez splnění těchto standardů, týkajících se zajištění nepřetržitého provozu ZDVOP, prostorového uspořádání a kapacity ZDVOP a personálního zajištění péče o děti, by nemělo být pověření k provozování ZDVOP krajským úřadem vydáno.

K bodu 100

Jedná se o nezbytné změny v důsledku zrušení pravomoci komise pro sociálně-právní ochranu dětí rozhodovat ve věci pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti.

K bodu 101

Upřesňují se náležitosti žádosti o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany.

K bodům 102 až 104

Navrhuje se, aby součástí žádosti o vydání pověření byl též údaj o požadované kapacitě zařízení, viz níže.

Na základě § 49 odst. 5 ZSPOD je povinnou náležitostí výroku rozhodnutí, kterým se vydává pověření ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí, s výjimkou výchovně rekreačních táborů pro děti, uvedení názvu a adresy sídla zařízení, pro které se pověření vydává. Nově se navrhuje zakotvit, že v rozhodnutí o pověření ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany se uvede místo, kde se nachází objekt nebo prostory zařízení, pro které se pověření vydává, a jde-li o pověření ke zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, bude součástí rozhodnutí také stanovení nejvýše přípustné kapacity zařízení.

Podle § 42 odst. 3 ZSPOD nesmí počet dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přesáhnout 28 dětí, a to i v případě, že zařízení je provozováno ve více budovách. Výjimkou z nejvýše povoleného počtu dětí umístěných v jednom zařízení může udělit MPSV v odůvodněných případech, a to žádost zřizovatele zařízení a na nezbytnou určenou dobu.

V současné době je na rozhodnutí zřizovatele či provozovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, aby stanovil kapacitu konkrétního zařízení s tím, že stanovená kapacita nesmí přesáhnout 28 umístěných dětí. V průběhu času pak může zřizovatel či provozovatel kapacitu zařízení snižovat či zvyšovat (s omezením maximální kapacity 28 dětí), aniž by z tohoto důvodu musel žádat o změnu pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Příslušný krajský úřad rozhodující o vydání pověření tak nemůže kapacitu konkrétního zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jakkoliv regulovat.

Platná zákonná úprava neodpovídá účelu řízení o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. V rámci tohoto řízení příslušný krajský úřad posuzuje, zda jsou ke dni vydání rozhodnutí o žádosti splněny podmínky pro vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany či nikoliv. V případě žádosti o vydání pověření ke zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přitom krajský úřad kromě jiného posuzuje rovněž

- splnění podmínek personálního zabezpečení činnosti zařízení, včetně dodržení podmínky počtu nejvýše 4 umístěných dětí připadajících na jednoho pečujícího zaměstnance zařízení podle § 42 odst. 4 ZSPOD a zajištění sociálního pracovníka zařízení v pracovním poměru v rozsahu úvazku 1,0 na každých 10 dětí svěřených do péče zařízení podle kritéria 6b v příloze č. 3 k vyhlášce č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně- právní ochraně dětí;

- splnění hygienických požadavků na prostorové podmínky, podlahovou plochu, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid a nakládání s prádlem v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 7 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a podle prováděcí vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, včetně splnění požadavku nezastavěné plochy pozemku určené pro pobyt a hry dětí nejméně 4 m2 na 1 dítě bez ohledu na věk dětí a požadavku nejmenší ubytovací plochy ložnice 6 m2 na 1 ubytované dítě;

- zajištění potřebných materiálních a technických podmínek pro provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, včetně odpovídajícího finančního pokrytí nákladů spojených s provozem zařízení.

Logickým výsledkem tohoto posuzování ze strany krajského úřadu musí být v případě kladného rozhodnutí o vydání pověření závěr, že žadatel splňuje podmínky pro poskytování pomoci a ochrany určitému nejvýše přípustnému počtu dětí umístěných do daného zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Není nadále přípustné, aby provozovatel zařízení oproti stavu v době vydání pověření libovolně navyšoval kapacitu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc až do nejvyšší zákonem stanovené kapacity zařízení, aniž by příslušný krajský úřad v rámci nového řízení ověřil, že jsou podmínky pro zvýšení kapacity zařízení skutečně splněny. Tomu lze zamezit jedině tím, že příslušný krajský úřad přímo v rozhodnutí o vydání pověření vymezí, pro jakou nejvýše přípustnou kapacitu se pověření ke zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vydává.

K bodům 105 a 106

V návaznosti na stanovení povinnosti příslušného krajského úřadu stanovit v rozhodnutí o vydání pověření ke zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc rovněž nejvýše přípustnou kapacitu zařízení, pro které se pověření vydává, je nutné doplnit úpravu rozhodování o změně pověření k výkonu sociálně-právní ochrany v § 49 odst. 6 a 7 ZSPOD. Podle platné úpravy se ve vztahu k zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc rozhoduje o změně pověření v případě, že pověřená osoba chce zřídit nové zařízení nebo nové pracoviště téhož zařízení a tím rozšířit rozsah vydaného pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Nově se bude o změně pověření rozhodovat rovněž tehdy, jestliže pověřená osoba bude chtít navýšit nejvyšší stanovenou kapacitu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, aby bylo nesporné, že beze změny pověření nelze maximální kapacitu zařízení zvyšovat. Dále je třeba pamatovat i na situace, kdy příslušný krajský úřad v rámci své kontrolní činnosti zjistí, že v konkrétním zařízení došlo k podstatné změně podmínek pro poskytování sociálně-právní ochrany, v jejímž důsledku již zařízení není způsobilé zajišťovat péči o takový počet, který byl stanoven jako nejvýše přípustný v rozhodnutí o vydání pověření. V takovém případě je nezbytné založit krajskému úřadu pravomoc rozhodnout o snížení nejvýše přípustné kapacity zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a to formou rozhodnutí o změně vydaného pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.

Podle platného znění § 49 odst. 7 ZSPOD se posuzuje potřebnost a důvodnost vydání pověření nebo změny pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí v případě, že žadatel o vydání či změnu pověření hodlá zřídit nové zařízení sociálně-právní ochrany nebo nové pracoviště zařízení v obvodu jiného krajského úřadu, než který je příslušný k rozhodování o vydání nebo o změně pověření podle místa trvalého pobytu nebo adresy sídla žadatele. V těchto případech zákon vyžaduje, aby si příslušný krajský úřad pro účely rozhodnutí o vydání či změně pověření vyžádal závazné stanovisko jiného dotčeného krajského úřadu, v jehož obvodu má být nové zařízení nebo pracoviště zařízení zřízeno. Závazné stanovisko dožádaného krajského úřadu musí být odůvodněno zejména potřebami poskytování sociálně-právní ochrany v jednotlivých typech zařízení sociálně-právní ochrany na území kraje, s přihlédnutím k dalším zařízením určeným pro poskytování péče a pomoci dětem na území kraje. Pro potřeby vydání závazného stanovisko si může dožádaný krajský úřad vyžádat též stanovisko poradního sboru kraje pro sociálně-právní ochranu dětí jako zvláštního orgánu kraje pro výkon přenesené působnosti v souladu s § 38a odst. 1 písm. c) ZSPOD.

Je zcela nelogické a nesystémové, aby žádost o vydání nebo změnu pověření byla krajským úřadem posuzována z hlediska potřeb zajištění sociálně-právní ochrany dětí a s ohledem na počet a strukturu již existující zařízení určených pro pomoc dětem na území kraje jen tehdy, když má ke zřízení nového zařízení sociálně-právní ochrany nebo jeho pracoviště dojít na území kraje, v jehož obvodu nemá žadatel trvalý pobyt nebo sídlo. Podle této úpravy je od možnosti posuzovat potřebnost a důvodnost záměru na zřízení nového zařízení sociálně-právní ochrany odříznut krajský úřad kraje, na jehož území je žadatel rezidentem a současně chce na území tohoto kraje nové zařízení zřídit a provozovat. Pro rozhodnutí o vydání nebo změně pověření tak zákon negarantuje vždy stejné podmínky a naopak stanoví „dvojí metr“ v závislosti na tom, zda chce žadatel zřídit nové zařízení na území svého „domovského“ kraje nebo na území jiného kraje.

Navrhuje se proto výše popsanou duální a nevyváženou úpravu podmínek pro rozhodování o vydání či změně pověření změnit a nahradit úpravou novou, která bude všem dotčeným krajským úřadům zakládat možnost posuzovat žádost vždy také s ohledem na vyhodnocení potřebnosti nového zařízení sociálně-právní ochrany a kapacity tohoto zařízení, které má být zřízeno v obvodu dotčeného krajského úřadu, ať už se jedná o krajský úřad příslušný k rozhodnutí o vydání či změně pověření, anebo o krajský úřad nepříslušný. Současně s tím zůstává zachována možnost krajského úřadu vyžádat si pro účely posouzení potřebnosti vzniku nového zařízení a jeho kapacity stanovisko poradního sboru kraje pro sociálně-právní ochranu dětí.

K bodu 107

Jedná se o nezbytnou změnu v návaznosti na zrušení pravomoci komise pro sociálně-právní ochranu dětí rozhodovat ve věci pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti.

K bodu 108

Rozšiřuje se rozsah oznamovací povinnosti vůči ministerstvu též o údaje o kapacitě zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

K bodu 109

Jde o legislativně technickou úpravu. Dosavadní znění § 49 odst. 12 ZSPOD bude přesunuto do nového § 49b.

K bodu 110

Na základě § 49 odst. 12 ZSPOD je výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami oprávněn kontrolovat jednak orgán, který rozhodl o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí (příslušný krajský úřad či komise pro sociálně-právní ochranu dětí), jednak krajský úřad, v jehož obvodu je místo sídla zařízení sociálně-právní ochrany nebo v jehož obvodu pověřená osoba vykonává činnost související se sociálně-právní ochranou. Jelikož poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami však zpravidla nemá povahu výkonu veřejné správy (jejich činnost vůči adresátům sociálně-právní ochrany je vykonávána na základě smlouvy a na základě principu dobrovolnosti), může kontrolující orgán ukládat kontrolované pověřené osobě opatření k odstranění či prevenci nedostatků zjištěných kontrolou jen v případě uvedeném v § 19 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, tj. při kontrole výkonu státní správy pověřenou osobu. Státní správa je pověřenou osobou vykonávána zejména při vydávání rozhodnutí ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42a odst. 4 (zamítnutí žádosti o povolení pobytu dítěte mimo zařízení) a podle § 42b odst. 3 ZSPOD (rozhodnutí o povinnosti rodičů nebo jiných povinných osob hradit příspěvek na úhradu pobytu a péče poskytované dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), a dále při uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče s osobou pečující nebo osobou v evidenci a následném sledování výkonu pěstounské péče podle § 47b odst. 4 a 5 ZSPOD, neboť tato dohoda má povahu veřejnoprávní smlouvy nahrazující vydání rozhodnutí o úpravě práv a povinností při výkonu pěstounské péče.

Obdobně jako v úpravě oprávnění registrující orgánu při kontrole plnění podmínek pro registraci k poskytování sociálních služeb podle § 82a odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se navrhuje zakotvit oprávnění orgánu kontrolujícího výkon sociálně- právní ochrany pověřenými osobami ukládat pověřené osobě opatření k odstranění nedostatků zjištěných při této kontrole, a to i mimo případy kontroly výkonu státní správy. Tímto doplněním zákona se podstatně zvýší účinnost kontroly pověřených osob, která je bez oprávnění k ukládání opatření k odstranění zjištěných nedostatků a bez povinnosti pověřených osob uložená opatření ve stanovené lhůtě splnit v současné době do značné míry bezzubá.

V souladu s § 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, orgány ochrany veřejného zdraví vykonávají státní zdravotní dozor v zařízeních sociálně výchovné činnosti a v zařízeních pro děti vyžadujících okamžitou pomoc, přičemž hygienické požadavky na zřizování a provoz těchto zařízení upravuje vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

K bodu 111

Podle platné úpravy § 50 odst. 1 ZSPOD nemůže příslušný krajský úřad nebo příslušná komise pro sociálně-právní ochranu dětí rozhodnout o odnětí pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí jen na základě zjištění, že pověřená osoba přestala splňovat zákonné podmínky pro vydání pověřené zakotvené v § 49 a § 49a ZSPOD. Výjimku představuje pouze situace, kdy pověřená fyzická či právnická osoba přestane splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 49 odst. 1 písm. c) ZSPOD v důsledku jejího pravomocného odsouzení pro trestný čin uvedený v § 49 odst. 8 ZSPOD. V ostatních případech, kdy pověřená osoba přestane splňovat podmínky pro vydání pověření zejména z důvodu, že

1. porušuje hygienické požadavky podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a prováděcí vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých,

2. poskytuje sociálně-právní ochranu prostřednictvím fyzických osob, které nesplňují podmínku bezúhonnosti,

3. poskytuje sociálně-právní ochranu prostřednictvím fyzických osob, které nesplňují podmínky odborné způsobilosti pro poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami podle § 49a zákona,

4. ztratí vlastnické či užívací právo k objektu nebo prostorám, v nichž je sociálně-právní ochrana poskytována,

5. nemá potřebné materiální a technické podmínky pro poskytování sociálně-právní ochrany a provozování sociálně-právní ochrany,

lze rozhodnout o odejmutí pověření pouze v případě, že pověřené osobě byl z důvodů uvedených výše v bodech 1. až 3. uložen správní trest za přestupek uvedený v § 59f odst. 1 písm. c), i), j) ZSPOD, jde-li o zvlášť závažné porušení povinností. V případech uvedených výše v bodech 4. a 5. pak lze o odnětí pověření rozhodnout jen za předpokladu, že příslušný inspekční orgán v součinnosti s příslušným krajským úřadem posoudily porušování zde uvedených podmínek pro vydání pověření jako přestupek spočívající v nedodržování standardů kvality pro poskytování sociálně-právní ochrany podle § 59f odst. 1 písm. k) nebo podle § 59g odst. 1 písm. k) ZSPOD a pověřené osobě uložily za takový přestupek správní trest.

Z výše uvedených důvodu se navrhuje zakotvit nový důvod pro odnětí pověření, spočívající v neplnění zákonných podmínek pro vydání pověření ze strany pověřené osoby, a to obdobným způsobem jako v případě úpravy rozhodnutí o zrušení registrace k poskytování sociálních služeb podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. S přihlédnutím k úpravě skutkových podstat přestupků pověřených osob a správní trestů, které lze za jednotlivé přestupky uložit, kdy za přestupek spočívající v poskytování sociálně-právní ochrany prostřednictvím osoby nesplňující podmínku odborné způsobilosti nebo bezúhonnosti lze pověřené osobě uložit rovněž správní trest zákazu činnosti až na 3 roky, se jeví jako důvodné a potřebné zakotvit pravomoc krajského úřadu rozhodnout o odnětí pověření v případech uvedených výše v bodech 1., 4. a 5.

K bodu 112

Úprava navazuje na nové znění § 48 odst. 7, který zavádí vyhodnocování potřebnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na území kraje jako univerzální procesní nástroj. Jeho zavedení je nezbytné nejen při vydávání pověření, ale také při regulaci již existující sítě na území kraje, jinak by úprava v § 48 odst. 7 byla nedostatečná.

K bodu 113

Inspekci dodržování standardů kvality sociálně-právní ochrany dětí, které jsou pro pověřené osoby a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc upraveny v příloze č. 2 a 3 k vyhlášce č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, provádí podle platného znění § 50a zákona krajské pobočky Úřadu práce ČR. Fakticky je zajišťování inspekce poskytování sociálně-právní ochrany soustředěno na 3 krajské pobočky Úřadu práce ČR a pobočku pro hl. město Praha, jejichž činnost na tomto úseku metodicky řídí Generální ředitelství Úřadu práce ČR.

Provádění inspekce poskytování sociálně-právní ochrany dětí se navrhuje nově delegovat na Ministerstvo práce a sociálních věcí, v jehož působnosti je rovněž inspekce poskytování sociálních služeb, s ohledem na skutečnost, že inspekce poskytování sociálně-právní ochrany se obdobně řídí právní úpravou postupu při provádění inspekce poskytování sociálních služeb. Ministerstvo je schopno lépe organizačně zabezpečit inspekci poskytování sociálně-právní ochrany u jednotlivých pověřených osob a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, když stávající provádění těchto inspekcí z úrovně krajských poboček Úřadu práce ČR je shledáváno jako neefektivní a nesystémové.

K bodu 114

K § 50b

Zdejší ustanovení představuje základní nárokovou formuli, když vymezuje podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek především na základě kvalifikované doby trvání té či oné formy náhradní péče. Jde-li o pěstounskou (poručnickou) péči v rámci vlastní rodiny, vyžaduje se její nepřetržité trvání alespoň v rozsahu 3 let před vznikem nároku, jde-li o zprostředkované formy náhradní péče, tedy o péči cizích osob, ať již jde o pěstounskou (poručnickou), tak ústavní péči, vyžaduje se její nepřetržité trvání v rozsahu alespoň 12 měsíců přede dnem vzniku nároku. Pečující osoba se však v průběhu trvání náhradní péče může změnit, např. dítě je původně v pěstounské péči prarodičů a posléze si je převezme do péče teta nebo strýce, nebo dojde k přemístění dítěte do jiného zařízení ústavní péče. Podmínka kvalifikované doby trvání náhradní péče je pak ze zákona prominuta z pochopitelných důvodů v případě oboustranného osiření dítěte, neboť zde je předpoklad, že dítě nebude řádně nebo dostatečně zaopatřeno v naprosté většině případů. Rovněž tak by nebylo na místě vyžadovat podmínku nezaopatřenosti v případě, kdy je oprávněné osobě přiznán invalidní důchod třetího stupně, za předpokladu, že se však současně připravuje studiem na své případné budoucí povolání. Stejně tak není podmínka nezaopatřenosti vyžadována v případě, kdy soud rozhodl o tzv. prodloužení ústavní výchovy do 19 let věku mladého dospělého. Takové rozhodnutí nahrazuje zaopatřovací smlouvu o dalším dobrovolném pobytu v zařízení, ústav je nadále povinen mladému dospělému poskytovat plné přímé zaopatření, avšak podmínka nezaopatřenosti se v takém případě nevyžaduje ani podle předpisů, upravujících poskytování plného přímého zaopatření ústavy.

Podmínkou pro vznik nároku na zaopatřovací příspěvek je dále skutečnost, že mladý dospělý má vypracován individuální plán mladého dospělého se sociálním pracovníkem obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tento plán je následně pravidelně aktualizován. Podmínkou pro nárok na zaopatřovací příspěvek je dále trestní bezúhonnost. Mladý dospělý nesmí být pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Ustanovení upravuje možnost Generálního ředitelství Úřadu práce ČR na základě písemné odůvodněné žádosti mladého dospělého rozhodnout o odstranění tvrdosti zákona a ve výjimečných případech prominout splnění podmínky trvání náhradní péče před zletilostí nebo přede dnem nabytí svéprávnosti. Půjde zejména o případy, kdy náhradní péče o dítě prokazatelně trvala, avšak nebyla potřebnou dobu upravena soudním rozhodnutím – např. dítě bylo ve faktické péči prarodičů od 13ti let, k soudní úpravě svěřením do pěstounské péče došlo ale až v jeho 16ti letech.

K § 50c

Jednorázová forma zaopatřovacího příspěvku je upravena v § 50c je přiznána mladému dospělému za předpokladu, že byl ke dni nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti v péči zakládající nárok na zaopatřovací příspěvek a pokud není ke dni nabytí jeho plné svéprávnosti nezaopatřeným dítětem podle zákona o státní sociální podpoře nebo přestal-li splňovat podmínky pro vznik nároku na opakující se zaopatřovací příspěvek podle § 50b.

K § 50d

Navrhuje se po vzoru individuálních akčních plánů v oblasti zaměstnanosti zavedení obdobného nástroje i v oblasti poskytování zaopatřovacího příspěvku pro mladé dospělé, když jejich sociální zabezpečení prováděné tímto zákonem, je zabezpečením pro dobu, kdy tito mladí dospělí nepracují proto, že se soustavně připravují na své budoucí povolání. Obdobná úprava je uplatňována např. v Polsku, kde je rovněž zavedena finanční „podpora osamostatňovaným osobám“, která je podmíněna schválením „individuální programu osamostatnění“, konstruovaného obdobně jako zdejší individuální plán. Hlavním cílem navrhované úpravy tu je „osamostatnění se“ ve smyslu plné integrace čili začlenění mladých dospělých po skončení náhradní péče do společnosti. Z hlediska efektivity tohoto nástroje se současně navrhuje zakotvit postih spočívající v pozastavení výplaty zaopatřovacího příspěvku. V současnosti u existujících nedostatečných forem podpory (prodloužení nároku na dávky pěstounské péče, zaopatřovací smlouva o dalším pobytu v ústavním zařízení) podobný kontrolovatelný nástroj neexistuje. Smlouva o poskytování dalšího zaopatření může být ředitelem ústavního zařízení vypovězena na základě výpovědních důvodů, které mohou být ujednány zcela volně a široce (např. tak, že se mladý člověk „řádně nechová“). Ukončení vedení společné domácnosti po skončení pěstounské péče je pak zcela na libovůli bývalého pěstouna a mladý dospělý nemá žádnou možnost jeho rozhodnutí ovlivnit. Navrhovaná úprava naproti tomu stanoví jasná kritéria, co má být obsahem individuálního plánu, stanovuje povinnost součinnosti s jeho vypracování atd., z čehož pak rovněž vyplývají sankční důvody, které mohou vést k nepřiznání nebo následně pozastavení výplaty zaopatřovacího příspěvku, a to důvody, které jsou dopředu známé a přezkoumatelné.

Individuální plán mladého dospělého bude povinen s oprávněn osobou vypracovat sociální pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností - sociální kurátor ve spolupráci s osobou nebo zařízením, v jejichž péči se mladý dospělý nacházel do dosažení zletilosti nebo plné svéprávnosti. Příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností k vypracování individuálního plánu koresponduje s vymezením působnosti tohoto orgánu při zajišťování sociálních služeb a činností sociální práce, když podle § 92 písm. b), d) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je obecní úřad obce s rozšířenou působností kromě jiného povinen poskytovat odborné sociální poradenství ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy a realizovat činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob. Na zajištění těchto činností sociální práce je obcím s rozšířenou působností poskytován z rozpočtové kapitoly MPSV příspěvek formou účelové dotace.

Individuální plán však bude možné připravit také s předstihem již před zánikem pěstounství, poručenství nebo ústavní výchovy, přičemž v takovém případě bude do jeho vypracování zapojen příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, v jehož je oprávněné nezaopatřené dítě zařazeno až do nabytí plné svéprávnosti a který sleduje průběh ústavní péče nebo náhradní rodinné péče, včetně přípravy dítěte na odchod z náhradní péče. Individuální plán mladého dospělého bude logicky navazovat na individuální plán ochrany dítěte (IPOD) vypracovaný místně příslušný orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Proto je zákonem stanovena povinnost součinnosti OSPOD při vypracování individuálního plánu mladého dospělého a povinnost OSPOD poskytnout sociálnímu kurátorovi OÚORP potřebné informace k zajištění návazné sociální práce s mladým dospělým, včetně IPOD, a to nejpozději 6 měsíců před ukončením pěstounství, poručenství či ústavní výchovy z důvodu dosažení zletilosti.

K § 50e

Stanovují se dvě formy zaopatřovacího příspěvku. Forma opakující se dávky, která nahradí dosavadní prodloužený nárok na odměnu pěstouna a prodloužený nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jde-li o pěstounskou nebo poručnickou péči, nebo finanční úhradu za poskytování služeb z veřejných rozpočtů, jde-li o ústavní výchovu.

Návrh ustanovení stanovuje výši zaopatřovacího příspěvku, která navazuje na skutečnost, že oprávněnou osobou je zásadně osoba nezaopatřená. Výše zaopatřovacího příspěvku ve formě opakující se dávky bude činit 15 tis. Kč, což odpovídá součtu výše odměny pěstouna a příspěvku na úhradu potřeb dítěte jako opakujících se dávek pěstounské péče a je současně o něco vyšší než maximální výše měsíční úhrady za poskytnutí pobytové sociální služby v rozsahu vymezených činností a celodenní stravy (nyní necelých 12 tis. Kč v domovech pro osoby se zdravotním postižením). Výše zaopatřovacího příspěvku ve formě jednorázové při ukončení nezaopatřenosti mladého dospělého bude činit 25 tis. Kč, což odpovídá jak současné korespondující dávce pěstounské péče, tak maximální výši „odchodného“ při ukončení ústavní péče.

K § 50f

Standardním způsobem, tak jako v jiných dávkových předpisech z oblasti sociálního zabezpečení, se stanovuje okruh oprávněných osob jako východisko pro posouzení osobní působnosti zákona. Základním předpokladem je obvyklé bydliště na území ČR, spojený s některým z administrativních důvodů pobytu na území, nejtypičtěji a nejčastěji samozřejmě půjde o trvalý pobyt občana ČR. Zaopatřovací příspěvek obou forem má být poskytován pouze osobám, které jsou s Českou republikou spjaty. K prokázání spjatosti osoby s Českou republikou (nikoli s konkrétním bytem nebo s územním místem) slouží institut „bydliště“. Plnění podmínky bydliště se posuzuje na základě informací o skutečnostech, které zahrnují zejména délku a nepřetržitost přítomnosti na území České republiky, osobní situaci osoby, místo výkonu pracovní aktivity a její stabilitu, místo zapojení do zájmových činností, rodinnou situaci osoby a její rodinné vazby, bydlení a jeho stabilitu, školní docházku nebo studium dětí apod. Pojem „bydliště“ je definován v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

K § 50g

Ustanovení upravuje vznik nároku na dávku, vznik nároku na výplatu dávky a podmínky výplaty zaopatřovacího příspěvku.

K § 50h

Ustanovení upravuje postup pro případ, že dávka je přiznaná v nižší částce, než v jaké náleží, nevyplacená nebo vyplacená v nižší částce, než v jaké náleží, odepřená nebo přiznaná od pozdějšího data, než od jakého náleží, nebo je dávka neprávem přiznaná, vyplácená, nebo vyplácená ve vyšší částce, než v jaké náleží. V případě, že dojde ke změně skutečností rozhodných pro přiznání dávky, nárok na zaopatřovací příspěvek se znovu posoudí.

K § 50i

Navrhuje zakotvit zánik nároku na zaopatřovací příspěvek, který má sankční charakter a je konstruován obdobně, jako podobná úprava polská. Jde o trojí bezdůvodnou změna oboru studia; tato sankce má mladého dospělého motivovat jak k odpovědnému výběru oboru přípravy na budoucí povolání, tak k vytrvání u jednou vybraného oboru, řádnému studiu a řádnému ukončení studia.

Nárok na výplatu dávky zaniká též plynutím času.

K § 50j

Přechod nároku na zaopatřovací příspěvek a na jeho výplatu

K § 50k

Vymezuje se věcná a funkční příslušnost správních úřadů (orgánů sociálního zabezpečení) k rozhodování o zaopatřovacím příspěvku. Tak jako o jiných nepojistných dávkách sociálního zabezpečení bude i o zaopatřovacím příspěvku rozhodovat v prvním stupni Úřad práce ČR (jeho krajská pobočka nebo pobočka pro hl. m. Prahu), k odvolací agendě pak bude příslušné, tak jako v případě ostatních dávek, Ministerstvo práce a sociálních věcí.

K § 50l

Příjemcem dávky je osoba, které byla dávka přiznána, nebo opatrovník mladého dospělého, pokud tato osoba není v rozsahu přijímání příspěvku (a správy vlastního jmění) svéprávná. Institut zvláštního příjemce umožňuje řešit především situaci, kdy osoba nebo její zákonný zástupce nemůže dávku přijímat, například proto, že toho není v důsledku zdravotního stavu schopen.

K § 50m až 50q

Jedná se o standardní ustanovení upravující řízení ve věci zaopatřovacího příspěvku, konkrétně věcnou a funkční příslušnost, účastníky řízení, způsob zahájení řízení, náležitosti žádosti, povinnosti žadatele a příjemce, a to obdobným způsobem jako u dávek pěstounské péče nebo u jiných druhů nepojistných sociálních dávek.

K § 50r

Pro potřeby rozhodování o přiznání zaopatřovacího příspěvku je nutné, aby mladý dospělý v žádosti o zaopatřovací příspěvek uvedl všechny údaje rozhodné pro posouzení nároku na zaopatřovací příspěvek, včetně údajů zprostředkování či nezprostředkování pěstounské péče a o důvodech svěření do náhradní péče, které mohou být podstatné z hlediska určení požadované délky nepřetržitého trvání náhradní péče.

K § 50s

Ustanovení upravuje, jak se dokládá podmínka bezúhonnosti požadovaná podle § 50b odst. 1 písm. c).

K § 50t

V případech, kdy lze dovodit zavinění oprávněné osoby nebo jiného příjemce na vzniku přeplatku na zaopatřovacím příspěvku, se upravuje povinnost k vrácení vzniklého přeplatku a pravomoc krajské pobočky Úřadu práce České republiky rozhodnout o povinnosti vrátit přeplatek.

K § 50u

Zaopatřovací příspěvek podobně tak jako nynější formy podpory (zejména prodloužení nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte z dávek pěstounské péče) má také charakter náhradního výživného, když odpovědnost za zaopatření tak zranitelné skupiny mladých lidí, kteří byli v době své nezletilosti odňati soudem z jejich rodiny a svěřeni do náhradní péči, přebírá do určité míry stát. Přesto v řadě případů budou osoby povinné výživnou podle úpravy rodinného práva schopny alespoň v určitém rozsahu plnit vyživovací povinnost k dítěti, byť nebyly schopny nebo ochotny poskytovat mu také osobní péči. Jde-li o nynější prodloužení nároků na dávky pěstounské péče po skončení pěstounské péče, platí i zde nynější úprava § 961 odst. 2 občanského zákoníku, podle které náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným. Problémem této úpravy je samozřejmě skutečnost, že je zařazena v soukromoprávním předpise, a to v partii týkající se omezení rodičovské odpovědnosti pěstounskou péčí, když však v případě mladého dospělého pěstounská péče z hlediska soukromého práva již zanikla, byť z hlediska práva sociálního zabezpečení trvá nárok na dávky pěstounské péče. Tyto nevýhody dosavadní právní úpravy navržená právní úprava v plném rozsahu odstraňuje.

K bodu 115

Jde o legislativně-technickou úpravu navazující na zrušení § 47f odst. 2 a § 47i odst. 2 věty k 1. lednu 2027.

K bodu 116

Za účelem zjištění údajů potřebných pro rozhodování o dávkách pěstounské péče a zaopatřovacím příspěvku se doplňuje úprava povinnosti orgánů sociálně-právní ochrany při poskytování údajů na žádost krajské pobočky Úřadu práce. V návaznosti na úpravu podmínek pro vznik nároku na zaopatřovací příspěvek bude pro krajskou pobočku Úřadu práce důležitá součinnost s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí zejména při ověřování údajů ohledně doby trvání náhradní péče a o tom, zda u mladého dospělého došlo ke zprostředkování pěstounské péče či nikoliv a jaké byly důvody pro svěření mladého dospělého do náhradní péče.

K bodům 117 až 120

Jde o legislativně – technickou úpravu podle stanoviska předsedkyně Legislativní rady vlády, vyvolanou snahou sjednotit formulaci na „jméno a příjmení, kdy podle § 77 odst. 1 občanského zákoníku platí, že jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí.

K bodu 121

Na základě jednání s veřejnou ochránkyní práv se navrhuje ustanovení § 55 odst. 4 ZSPOD změnit v souladu s § 17 odst. 3 správního řádu, ze kterého obecně vyplývá, že z důvodu ochrany utajovaných informací a z důvodu ochrany jiných informací, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, se v případech stanovených zvláštním zákonem část písemností nebo záznamů uchovává odděleně mimo spis. Okruh písemností vedených orgány sociálně-právní ochrany dětí mimo spisovou dokumentaci o dítěti je vymezen v souladu s úpravou informací, na které se vztahuje zvýšená povinnost mlčenlivosti zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí podle § 57 odst. 1 věta druhá ZSPOD, jakož i v zájmu ochrany důvěrnosti vyjádření dítěte, které je učiněno bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte v návaznosti na zaručené právo dítěte svobodně vyjadřovat své názory, přání a pocity pro účely sociálně-právní ochrany dětí.

V souladu s § 17 odst. 3 správního řádu se na písemnosti uchovávané odděleně mimo spis nevztahují ustanovení o nahlížení do spisu. Tyto písemnosti je však nutné zpřístupnit těm orgánům, kterým jsou na základě zvláštního zákona povinny orgány sociálně-právní ochrany dětí předložit na vyžádání nejen spisy, ale rovněž jiné písemnosti. V současné době vyplývá tato povinnost orgánům sociálně-právní ochrany dětí ze zákona o státním zastupitelství, zákona o veřejném ochránci práv a trestního řádu.

K bodům 122 a 123

Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, zakotvuje v § 8a odst. 3 a 4 a v § 25 odst. 2 oprávnění osvojeného dítěte, které je starší 12 let, nahlédnout v případě osvojení do sbírky listin nebo matriční knihy, pokud nebylo rozhodnuto o utajení osvojení (respektive správně by mělo jít o utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu s osvojením), a oprávnění dítěte staršího 12 let, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem. Citované právní úpravě nekonvenuje právní úprava nahlížení osvojeného dítěte do spisové dokumentace týkající se osvojení dítěte, které vedou orgány sociálně-právní ochrany dětí podle § 55 odst. 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Poslední věta tohoto ustanovení spojuje vznik oprávnění osvojence nahlížet do této spisové dokumentace s okamžikem nabytí svéprávnosti. Jedná se tedy o výrazný nepoměr oproti právní úpravě obsažené v zákoně o matrikách, který by bylo více než vhodné odstranit, a to mj. i s ohledem na zásadu vnitřní souladnosti a vzájemné bezrozpornosti právního řádu. Vzhledem k právní úpravě obsažené v zákoně o matrikách bylo by vhodné zakotvit věkovou hranici 12 let i v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, pro vznik oprávnění osvojeného dítěte nahlížet do spisové dokumentace, vedené orgány sociálně-právní ochrany dětí a týkající se osvojení dítěte.

Je žádoucí v této souvislosti upozornit, že rovněž ve znění vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva (zákon č. 303/2013 Sb.), bylo navrhováno upravit § 55 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb. obdobným způsobem jako v zákoně o matrikách, jménu a příjmení, a ke změně došlo až v důsledku schválení pozměňovacího návrhu ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny.

V rámci návrhu novely zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, který byl předložen k projednání ve vládě (č. j.: 494/19), se na základě připomínky MPSV navrhuje ustanovení § 25 odst. 2 zákona o matrikách nově upravit tak, že v případě osvojení mohou nahlédnout do zápisu pouze osvojitelé a po dovršení 12 let i osvojenec, pokud nebylo soudem rozhodnuto o utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení; pokud bylo soudem rozhodnuto o utajení osvojení, může osvojenec nahlédnout do zápisu až po nabytí svéprávnosti.

K bodu 124

Pokud probíhá soudní nebo trestní řízení, jehož účastníkem je jak nezletilé dítě, tak i jeho rodiče nebo jeden z rodičů, musí být dítěti pro takové řízení jmenován opatrovník z důvodu nebezpečí střetu zájmů mezi dítětem a jeho rodiči. Na základě § 892 odst. 3 občanského zákoníku platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů, a že soud v takovém případě jmenuje dítěti opatrovníka.

Podle ustálené praxe orgánů sociálně-právní ochrany dětí se již dnes, pokud probíhá soudní nebo trestní řízení za účasti dítěte, které je v řízení zastoupeno jmenovaným opatrovníkem, přistupuje k odmítnutí žádosti rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o nahlédnutí do spisové dokumentace vedené o dítěti, a to ve vztahu k písemnostem týkajícím s probíhajícího řízení. Důvodem odmítnutí žádosti je rozpor se zájmem dítěte, jenž vyplývá z nebezpečí střetu zájmů mezi dítětem a rodičem, pro který je dítěti pro jeho zastupování v řízení jmenován opatrovník. V zájmu právní jistoty se však navrhuje tuto skutečnost výslovně zakotvit jako zákonný důvod pro odmítnutí žádosti o nahlédnutí do spisové dokumentace o dítěti. Nezřídka je obecní úřad obce s rozšířenou působností, který spisovou dokumentaci o dítěti vede, zároveň také opatrovníkem dítěte v probíhajícím řízení. V takové situaci vedle rozporu se zájmem zastoupeného dítěte, který spočívá v kolizi zájmů dítěte a jeho rodičů, přistupuje jako další důvod pro odmítnutí žádosti o nahlédnutí do spisu o dítěti také porušení principu rovnosti účastníky řízení, když je nepřípustné, aby jeden z účastníků řízení (rodič nebo oba rodiče) měl přístup ke spisu, který v souvislosti s probíhajícím řízením vede zástupce jiného účastníka řízení (dítěte). Je nutné zdůraznit, že spisová dokumentace o dítěti se primárně zakládá a vede pro potřeby příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí při plnění jeho úkolů v rámci zajišťování sociálně-právní ochrany dítěte, nikoliv pro potřeby rodičů, kteří jako zástupci dítěte mají pouze oprávnění se s informacemi shromážděnými ve spisové dokumentaci seznámit. Jestliže je pro určité právní jednání nebo řízení zástupčí oprávnění rodičů vyloučeno, musí být logicky vyloučeno i oprávněno rodičů seznamovat se v zastoupení dítěte se spisem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, obdobně jako v případě úplného zbavení rodičů jejich rodičovské odpovědnosti k dítěti nebo pozastavení jejího výkonu na základě rozhodnutí soudu.

Na základě § 837 občanského zákoníku ve spojení s § 444 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, může soud v souvislosti s osvojením rozhodnout o dvou formách utajení:

a) o utajení osvojení a jeho okolností před původní rodinou dítěte (na návrh osvojitele nebo osvojence) nebo

b) o utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení (na návrh pokrevního rodiče).

V případě utajení osvojení a jeho okolností zajišťujícího zvýšenou ochranu informací o osvojení před pokrevními rodiči a dalšími pokrevními příbuznými dítěte [viz § 59 odst. 1 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí], není žádný zákonný důvod, aby rozhodnutí soudu o tomto utajení mělo mít dopad na právo osvojitele (tj. právního rodiče dítěte) nebo osvojeného dítěte nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti orgánem sociálně- právní ochrany dětí. Pokrevní rodiče možnost požádat o nahlédnutí do spisové dokumentace o dítěti již po osvojení dítěte ze zákona nemají, neboť osvojením zaniká jejich rodičovská odpovědnost k dítěti. Naopak v případě vyhovění návrhu pokrevního rodiče na utajení jeho osoby a souhlasu k osvojení je zřejmé, že pokrevnímu rodiči vzniká právo na zvýšenou ochranu údajů o jeho osobě před osvojiteli a osvojeným dítětem, a to až do nabytí svéprávnosti dítěte, kdy je osvojenci zákonem zaručeno právo seznámit se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení, včetně údajů o jeho pokrevních rodičích (§ 838 občanského zákoníku). Navrhuje se proto v § 55 odst. 6 písm. b) zákona nově definovat důvod pro odmítnutí žádosti o nahlédnutí do spisové dokumentaci o dítěti s ohledem na vydané rozhodnutí soudu o utajení pokrevního rodiče dítěte, a v to v návaznosti na navrhované upřesnění práva osvojeného dítěte nahlížet do spisové dokumentace v ustanovení v § 55 odst. 5 zákona (viz výše).

K bodu 126

V platném znění § 58 odst. 1 zákona je stanoveno, že náklady vzniklé v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany, není-li dále stanoveno jinak, nese stát, s výjimkou nákladů na zřízení a provoz zařízení sociálně-právní ochrany, které nese zřizovatel tohoto zařízení, a s výjimkou nákladů, které vznikly pověřené osobě v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany. Citované ustanovení bylo v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí zakotveno od jeho účinnosti (od 1. 4. 2000) s ohledem na skutečnost, že v době schvalování a účinnosti tohoto zákona byly v soustavě orgánů sociálně-právní ochrany dětí klíčovými články okresní úřady jako orgány státní správy spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí jako jejich nadřízeným a kontrolním orgánem. Bylo proto zcela přirozené, že zákon v podstatě deklaratorně stanovil, že náklady spojené s výkonem sociálně-právní ochrany dětí hradí stát, neboť jinak tomu fakticky ani být nemohlo.

Zmíněné ustanovení § 58 odst. 1 však v zákoně zůstalo zachováno i poté, kdy od 1. 1. 2003 byly okresní úřady v soustavě orgánů sociálně-právní ochrany nahrazeny obecními úřady obcí s rozšířenou působností, které výkon sociálně-právní ochrany dětí zajišťují v rámci přeneseného výkonu státní správy. V období od roku 2003 do roku 2007 pokrývaly obce s rozšířenou působností náklady na výkon přenesené působnosti podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí s všeobecného příspěvku na výkon státní správy. Od roku 2007 byl s odkazem na znění § 58 odst. 1 zákona zakotven do zákona o státním rozpočtu České republiky samostatný dotační titul pro obce s rozšířenou působností a hl. město Praha na úhradu nákladů spojených s výkonem sociálně-právní ochrany dětí, který byl poskytován Ministerstvem financí z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa. Od roku 2013 je tento dotační titul zařazen v rozpočtové kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí, které rozhoduje o přiznání dotace na základě žádosti jednotlivých obcí s rozšířenou působností a hl. města Prahy a obcím s rozšířenou působností poskytuje účelovou neinvestiční dotaci na náklady spojené s výkonem sociálně-právní ochrany dětí prostřednictvím rozpočtu krajů.

Zmíněná účelová dotace pro obce s rozšířenou působností, která je určena k financování výkonu sociálně-právní ochrany dětí v přenesené působností, nemá obdobu ve způsobu financování ostatních agend spadajících do přenesené působnosti obcí, snad s výjimkou účelové dotace pro obce s rozšířenou působností podle § 103 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, která je poskytována Ministerstvem práce a sociálních věcí na zajištění činností sociální práce podle § 92 zákona o sociálních službách. Na rozdíl od účelové dotace na výkon sociálně-právní ochrany dětí je však účelová dotace pro obce s rozšířenou působností na zajištění činností sociální práce koncipována jako příspěvek, který není určen k plnému hrazení veškerých nákladů spojených s plněním povinností obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 92 zákona o sociálních službách.

Stávající model financování výkonu přenesené působnosti na úseku sociálně-právní ochrany dětí se jeví být nadále neudržitelný zejména z následujících důvodů:

- trvá zásadní disproporce mezi financováním nákladů na výkon přenesené působnosti na tomto úseku na straně obcí s rozšířenou působností, kterým je na úhradu těchto nákladů poskytována účelová neinvestiční dotace z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí;

- ačkoliv je účelová dotace pro obce s rozšířenou působností určena k hrazení všech neinvestičních nákladů spojených s výkonem sociálně-právní ochrany dětí, u řady obcí s rozšířenou působností nepostačuje výše přiznané dotace k úhradě všech skutečných nákladů, přičemž náklady nepokryté přiznanou dotací hradí tyto obce s rozšířenou působností ze svých ostatních příjmů;

- podle metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí je účelová dotace na výkon sociálně-právní ochrany dětí pro obce s rozšířenou působností primárně určena na úhradu personálních nákladů, tj. na zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazené do obecní úřadu jako do orgánu sociálně-právní ochrany dětí, zatímco na úhradu provozních nákladů a neinvestičních věcných nákladů lze použít maximálně 20% z částky přiznané dotace;

- na základě platného znění § 58 odst. 1 zákona je účelová dotace pro obce s rozšířenou působností na výkon sociálně-právní ochrany dětí de facto mandatorním výdajem, čemuž ale vůbec neodpovídá způsob stanovení výše rozpočtových prostředků určených na tuto dotaci v zákoně o státním rozpočtu, který se odvíjí od celkového vývoje a možností státního rozpočtu v jednotlivých kalendářních letech, nikoliv od vývoje reálných nákladů na straně obcí s rozšířenou působností a od výše jimi uplatňovaných.

Vzhledem k výše popsaným důvodům se navrhuje nově upravit způsob financování výkonu sociálně-právní ochrany dětí, a to ve formě zakotvení mandatorního výdaje, kterým by obcím s rozšířenou působností byla poskytována náhrada vykázaných odůvodněných nákladů spojených s výkonem sociálně-právní ochrany dětí. Primárně by se mělo jednat o náhradu personálních nákladů na zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazené v orgánu sociálně- právní ochrany dětí, neboť obce s rozšířenou působností jsou povinny dodržovat závazný personální standard počtu zaměstnanců vykonávajících sociálně-právní ochranu dětí podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí (viz kritérium 4b, 8d).

K bodu 127

Zakládá se zmocnění vládě rozhodnout nařízením rovněž o navýšení částky státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42g odst. 3, a to za splnění stejných podmínek jako v případě zvýšení dávek pěstounské péče.

K bodu 128

Zmocňovací ustanovení v § 58b odst. 2 se rozšiřuje tak, že ministerstvo stanoví vyhláškou rovněž rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností uvedených v § 42 odst. 2 a maximální výši úhrady za péči o dítě, které nemá nárok na příspěvek na péči, maximální výši úhrady za stravu a maximální výši úhrady za ubytování zaopatřeného dítěte podle § 42c odst. 1.

K bodu 129

Jde o legislativně – technickou úpravu související se vložením nového písmene j) v § 59 odst. 1, viz NB 130.

K bodům 130 a 131

Na základě § 57 odst. 2 platí povinnost zachovávat mlčenlivost o informacích souvisejících s poskytováním sociálně-právní ochrany dětí rovněž pro pověřené osoby a jiné fyzické osoby, které se při spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí nebo zařízeními sociálně-právní ochrany dětí seznámily s údaji podléhajícími mlčenlivosti. Povinnost mlčenlivosti platí pro pověřené osoby a jiné spolupracující fyzické osoby ve stejném rozsahu jako pro zaměstnance v orgánech sociálně-právní ochrany dětí.

Porušení povinné mlčenlivosti ze strany pověřené osoby, jejích zaměstnanců nebo dalších osob, které se přímo podílejí na poskytování sociálně-právní ochrany pověřenou osobou, je postihováno jako přestupek podle § 59f odst. 1 písm. o) s možností uložení pokuty až do výše 50 000 Kč. Zákon však dosud nepostihuje porušení povinné mlčenlivosti ze strany dalších fyzických osob spolupracujících s orgány sociálně-právní ochrany nebo zařízeními sociálně- právní ochrany, mezi něž mohou patřit např. členové komise pro sociálně-právní ochranu dětí, zaměstnanci ústavních zařízení, lékaři, pedagogičtí pracovníci apod. Za účelem odstranění této mezery v úpravě přestupků na úseku sociálně-právní ochrany dětí se proto navrhuje doplnění nové skutkové podstaty v § 59 odst. 1 písm. j). K projednání tohoto přestupku bude na prvním stupni věcně a místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu dítěte.

Změna v úpravě správních trestů v § 59 odst. 4 za přestupek podle § 59 odst. 1 písm. b) je provedena v návaznosti na zrušení stávajícího § 59f odst. 1 písm. a), který postihuje překročení rozsahu sociálně-právní ochrany stanoveného v pověření. Skutkově se totiž jedná o totožnou situaci jako v případě výkonu činnosti uvedené v § 48 odst. 2 bez pověření, kterou postihuje § 59 odst. 1 písm. b). V souvislosti s odstraněním popsané duplicity je však nutné změnit také úpravu správního trestání za přestupek podle § 59 odst. 1 písm. b), neboť v případě rušeného přestupku upraveného v § 59f odst. 1 písm. a) je možné za tento přestupek uložit pokutu v horní hranici do 200 000 Kč a rovněž trest zákazu činnosti, zatímco za přestupek podle § 59 odst. 1 písm. b) hrozí podle platné úpravy pouze uložení napomenutí nebo pokuty do výše 50 000 Kč. Možnost uložení správního trestu zákazu činnosti se doplňuje rovněž u přestupku spočívajícího v nezákonném zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59 odst. 1 písm. c), neboť z hlediska stupně společenské škodlivosti a míry závažnosti se jedná o přestupek srovnatelný s přestupkem nelegálního výkonu sociálně-právní ochrany bez pověření.

K bodům 132 až 135

Jedná se o změny v úpravě přestupků, kterých se může dopustit ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a to v návaznosti na změnu v úpravě práv a povinností ředitele tohoto zařízení v § 42aa odst. 2, pro které se nově obdobně použije úprava práv a povinností ředitele ústavního zařízení v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči. Vzhledem k tomu je nezbytné nově upravit také formulaci některých skutkových podstat přestupků ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Některé skutkové podstaty přestupků se naopak pro nadbytečnost vypouštějí, neboť již nemají oporu v nové úpravě povinností a práv ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. To platí pro přestupek spočívající v opakovaném porušení povinnosti ředitele zařízení dát podnět soudu k úpravě styku rodičů nebo jiných osob s dítětem v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a vyrozumět o podání podnětu příslušný orgán sociálně-právní ochrany a pro přestupek spočívající v porušení povinnosti ředitele vydat rozhodnutí o příspěvku na úhradu pobytu a péče poskytované dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud jde o přestupek spočívající v opakovaném porušení povinnosti ředitele podat soudu podnět ke zrušení umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pokud pominuly důvody pro další pobyt dítěte v tomto zařízení, tato povinnost ředitele zařízení sice zůstává v úpravě § 42aa odst. 2 zachována, nicméně její porušení již nebude nadále postihováno jako přestupek. Důvodem je skutečnost, že posouzení toho, zda důvody pro umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc již pominuly nebo stále trvají, není v řadě případů nesporné a jednoznačné a náhled na tuto otázku může být odlišný jak ze strany ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, tak i ze strany soudu, v jehož výlučné pravomoci je rozhodnout o případném zrušení umístění dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Z úpravy skutkové podstaty přestupku by přitom mělo v zájmu právní jistoty vyplývat zcela jednoznačně, jakým protiprávním konáním či opomenutím je skutková podstata přestupku naplněna.

Zákonná úprava horní hranice pokut a správního trestu zákazu činnosti za jednotlivé přestupky ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v § 59e odst. 2 se oproti současnému stavu nemění, neboť odpovídá závažnosti a stupni společenské škodlivosti vymezených protiprávních činů. Ani zkušenosti z dosavadní aplikace této zákonné úpravy, která je v účinnosti od 1. 7. 2017, neukazují na potřebu zpřísnění nebo naopak zmírnění úpravy správních trestů.

K bodům 136 až 138

Dosavadní úprava přestupku v § 59f odst. 1 písm. a), která postihuje překročení rozsahu sociálně-právní ochrany stanoveného v pověření, se pro nadbytečnost ruší. Skutkově se totiž jedná o totožnou situaci jako v případě výkonu činnosti uvedené v § 48 odst. 2 bez pověření, kterou postihuje již § 59 odst. 1 písm. b).

V § 49b odst. 3 se krajským úřadům v rámci kontroly výkonu sociálně-právní ochrany dětí pověřenými osobami nově zakládá oprávnění ukládat pověřeným osobám opatření k odstranění zjištěných nedostatků a pověřeným osobám se zakládá povinnost uložená opatření splnit ve lhůtě stanovené kontrolním orgánem. V případě nesplnění této povinnosti se pověřená fyzická nebo právnická osoba dopustí přestupku, za jehož spáchání bude možné uložit správní trest ve formě napomenutí nebo pokuty až do výše 50 000 Kč.

V případě pověřených osob, které jsou pověřeny k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče a které jsou z tohoto titulu příjemci státního příspěvku na výkon pěstounské péče, se dále doplňuje postih za porušení povinnosti předložit krajské pobočce přehled čerpání státního příspěvku za předchozí kalendářní rok a povinnosti vrátit nevyčerpanou část státního příspěvku na účet příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR. Tyto povinnosti jsou příjemcům státního příspěvku na výkon pěstounské péče nově založeny v § 49d odst. 10. Dopustí-li se pověřená fyzická nebo právnická osoba porušením těchto povinností přestupku, bude možné za jeho spáchání uložit správní trest ve formě napomenutí nebo pokuty až do výše 50 000 Kč.

U přestupků pověřených osob upravených v § 59f odst. 1 je stanovena horní hranice pokuty do 50 000 Kč, která se s ohledem na dosavadní zkušenosti s projednáním těchto přestupků jeví jako přiměřená a dostačující. Výjimku představuje pouze přestupek spočívající v porušení práv dětí v zařízení sociálně-právní ochrany dětí nebo v nesplnění povinností k ochraně těchto dětí, který je z přestupků pověřených osob svou povahou nejzávažnější vzhledem k možným nepříznivým dopadům a vzhledem k tomu, že je spáchán přímo na dětech. Horní hranice pokuty je proto u tohoto přestupku stanovena na úrovni 200 000 Kč. Úprava možnosti uložení správního trestu zákazu činnosti zůstává beze změny a vztahuje se pouze k těmto skutkovým podstatám, u kterých je uložení tohoto správního trestu připuštěno již podle stávající úpravy účinné od 1. 7. 2016.

K bodu 139

Znění skutkových podstat přestupků provozovatelů zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v § 59g se nově upravuje v návaznosti na změny v úpravě činnosti těchto zařízení a jejich financování v ustanoveních § 42 až 42g. Ačkoliv se pro přehlednost nově upravuje celé znění § 59g, z věcného hlediska nedochází v úpravě jednotlivých skutkových podstat k výraznějším změnám. Jako přestupek již není v úpravě § 59g postihováno nevedení evidence a spisové dokumentace o dětech v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (nevedení záznamů o činnosti zařízení však bude možné postihovat jako přestupek podle § 59f odst. 1 písm. e) v rámci úpravy přestupků pověřených osob), skutečnost, že nedošlo k určení zástupce ředitele zařízení, nevydání vnitřního řádu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a přemístění dítěte do jiného zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v rozporu s uzavřenou dohodou nebo s rozhodnutím soudu.

Naopak nově se jako přestupek postihuje překročení nejdéle připuštěné doby trvání smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42a odst. 4. Osoba provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je smluvní stranou smlouvy o poskytování ochrany a pomoci v tomto zařízení, z tohoto titulu je také povinna zajistit, aby trvání smlouvy nepřesáhlo zákonem vymezenou dobu podle § 42a odst. 4. Smlouvou o poskytování ochrany a pomoci se sice primárně zakládá soukromoprávní vztah, nicméně je třeba zohlednit, že uzavření a trvání této smlouvy má zásadní dopad na ústavně zaručené vzájemné právo dítěte a rodičů na rodičovskou výchovu a péči (viz čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), které je rovněž předním hlediskem při poskytování sociálně-právní ochrany v souladu s § 5. Vzhledem k tomu je důvodné, aby porušení zákonné úpravy trvání této smlouvy bylo postihováno v režimu správního trestání, obdobně jako nedodržení povinných náležitostí smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, které je postihováno již podle stávající úpravy § 59g odst. 1 písm. e). Za spáchání nově upraveného přestupku podle § 59g odst. 1 písm. f) bude možné uložit napomenutí nebo pokutu do výše 20 000 Kč.

Rovněž úprava správních trestů v § 59g odst. 2 za přestupky osoby provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zůstává obdobná platnému právnímu stavu, zejména pokud jde o úpravu horní hranice pokuty na úrovni 200 000 Kč a správního trestu zákazu činnosti do 1 roku u vyjmenovaných nejzávažnějších přestupků. U ostatních přestupků je stanovena horní hranice pokuty do 20 000 Kč nebo do 50 000 Kč v závislosti na povaze a stupni společenské škodlivosti postihovaného protiprávního činu.

K bodu 140

Jedná se o nezbytné změny v úpravě příslušnosti k projednávání přestupků v návaznosti na zrušení pravomoci komise pro sociálně-právní ochranu dětí rozhodovat ve věci pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti.

K bodu 141

K bodu 142

Jedná se o nezbytné změny v úpravě příslušnosti k projednávání přestupků v návaznosti na zrušení pravomoci komise pro sociálně-právní ochranu dětí rozhodovat ve věci pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti. Dále navazuje legislativně – technická úprava odkazů v návaznosti na změny ve formulaci přestupků v § 59f odst. 1 a § 59g odst. 1.

K bodu 143

Jde o legislativně – technickou úpravu odkazu v návaznosti na změnu formulace přestupků v § 59f odst. 1.

K bodu 144

Žádost o vydání souhlasu s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě smlouvy podle § 42a nebo s prodloužením doby trvání této smlouvy a žádost o zaopatřovací příspěvek se podává na tiskopise předepsaném MPSV.

K bodům 145 a 146

Nově se upravují pravidla pro stanovení místní příslušnosti krajského úřadu pro vydání, změnu nebo odnětí pověření pro zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jde o speciální úpravu vůči § 61 odst. 2 písm. d) ZSPOD.

K bodům 147 a 148

K vydání vyjádření podle § 16a odst. 3 o tom, zda péče zájemce o pěstounství nebo poručenství na svěření dítěte do pěstounské nebo předpěstounské péče nebo na jeho jmenování poručníkem dítěte o dané dítě není zjevně bezdůvodná a zda osoba pečující podle § 2a písm. c) o dítě fakticky osobně pečuje bude místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je zájemce o pěstounství nebo poručenství hlášen k trvalému pobytu.

Navrhované doplnění úpravy místní příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností v § 61 odst. 3 písm. e) se odvíjí od úpravy občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“). V úpravě z.ř.s. je zakotveno, že opatrovníkem dítěte v soudním řízení ve věcech osvojení a ve věcech péče soudu o nezletilé soud zpravidla jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí. Na základě § 17 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. je k výkonu opatrovnictví dítěte založena věcná příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Zároveň v praxi řady soudů bývá běžné, že opatrovníkem dítěte je jmenován obecní úřad obce s rozšířenou působností jako orgán sociálně-právní ochrany dětí, který však není místně příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte ve smyslu § 61 odst. 1 zák. č. 359/1999 Sb. Některé soudy totiž při určení orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte vychází primárně z místa faktického bydliště dítěte, které je rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu, a neberou ohled na místo trvalého pobytu dítěte. Praxe soudů tak bývá v této oblasti různá, proto se určení místní příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností ochrany k výkonu opatrovnictví a poručenství dítěte navrhuje do zákona výslovně doplnit.

K bodu 149

V návaznosti na zrušení pravomoci komise pro sociálně-právní ochranu dětí rozhodovat ve věci vydání nebo odnětí pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti se ruší rovněž úprava místní příslušnosti komise k vydání těchto rozhodnutí.

K bodu 150

Ustanovení upravuje místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce k rozhodování o zaopatřovacím příspěvku.

K bodu 151

V souvislosti se zrušením příspěvku na úhradu potřeb dítěte zletilých osob od 1. ledna 2027 se navrhuje zrušit určení místní příslušnosti krajské pobočky Úřadu práce k rozhodování o této dávce. Ustanovení nabývá účinnosti ke dni 1. ledna 2027.

K bodu 152

Jde o úpravu stanovující, na základě jakých kritérií se určuje místní příslušnost v případě cizinců.

K bodu 153

V ustanovení § 64 se doplňuje nezbytná úprava spojená s řízením o vydání souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě smlouvy podle § 42a nebo s prodloužením doby trvání této smlouvy na dobu delší než 3 měsíce. V zájmu právní jistoty dítěte i provozovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc musí obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout ve věci vydání či zamítnutí souhlasu urychleně, nejpozději do 8 dnů od podání žádosti. Lhůta 8 dnů pro vydání rozhodnutí by v praxi neměla činit problémy s ohledem na stávající úpravu posuzování důvodnosti pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Již s účinností od 1. 6. 2007 na základě § 42g odst. 1 platí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte se musí do 8 dnů vyjádřit k důvodnosti umístění dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě dohody. Praxe se tak musela s touto krátkou lhůtou pro posouzení důvodnosti smluvního pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vypořádat již dávno. Okruh podkladů nezbytných pro vydání vyjádření o důvodnosti umístění dítěte je přitom zásadně stejný jako okruh podkladů, který bude shromažďován pro účely rozhodnutí o žádosti o vydání souhlasu s poskytováním ochrany a pomoci. Pro dodržení stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí do 8 dnů od podání žádosti je však nezbytné stanovit, že před vydáním rozhodnutí není třeba dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a to ani v případě, že žádost o vydání souhlasu s poskytováním ochrany a pomoci dítěti má být zamítnuta. Ostatně stěžejním podkladem pro rozhodnutí bude vždy samotná smlouva o poskytování ochrany a pomoci dítěti podle § 42a, jejíž obsah je účastníkům řízení dobře znám.

Účastníky řízení o vydání souhlasu budou pouze dítě a provozovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud smlouvu o poskytování ochrany a pomoci v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc uzavře samo dítě bez zastoupení, je nutno na takové dítě nahlížet tak, že je rovněž procesně způsobilé pro podání žádosti o vydání souhlasu a pro vystupování v řízení o vydání souhlasu před obecním úřadem obce s rozšířenou působností, a to s ohledem na provázanost hmotněprávní úpravy svéprávnosti a procesní způsobilosti účastníka řízení podle § 29 odst. 1 správního řádu. Naopak v případě, že smlouvu o poskytování ochrany a pomoci uzavřenou v zastoupení dítěte rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu, bude dítě těmito osobami zastoupeno rovněž v následném řízení o vydání souhlasu v souladu s § 32 odst. 1 správního řádu. Jelikož rodiče nebudou samostatnými účastníky správního řízení, nehrozí mezi nimi a dítětem střet zájmů, pro který by nemohli dítě v řízení zastoupit podle § 892 odst. 3 o.z. a § 29 odst. 2 písm. a) správního řádu. V řízení o vydání souhlasu tak zásadně nebude založen důvod pro jmenování tzv. kolizního opatrovníka dítěti. Pokud nebude podána společná žádost oběma účastníky řízení (dítě, provozovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), není třeba vyrozumět druhého účastníka řízení o zahájení řízení (viz § 44 odst. 2 správního řádu).

Obdobně jako v případě prvostupňového rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností o žádosti o vydání souhlasu s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě smlouvy podle § 42a je žádoucí, aby i o případném odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo odvolacím správním orgánem rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Proto se navrhuje zkrátit lhůtu pro předání spisu odvolacímu správnímu orgánu, pokud správní orgán prvního stupně plně nevyhoví podanému odvolání v rámci tzv. autoremedury podle § 87 správního řádu, jakož i zkrátit nejzazší lhůtu pro rozhodnutí odvolacího správního orgánu, kterým bude nadřízený krajský úřad nebo Magistrát hl. města Prahy v souladu s § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., krajské zřízení a § 81 odst. 3 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

K Čl. II Přechodným ustanovením

K bodu 1

V souvislosti s nahrazením dosavadní právní úpravy písemných dohod v odst. 8 dosavadního § 42 novou právní úpravou smlouvy o poskytování ochrany a pomoci v navrhovaném § 42a se navrhuje přechodné ustanovení, které umožní i nadále po nabytí účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2021) ponechat v platnosti původní dohody o umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pokud byly uzavřeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2021). Dohody uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona budou i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona upravovat vztahy mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc vznikající v souvislosti s pobytem dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a to do doby pozbytí jejich platnosti.

K bodu 2

V návaznosti na novou úpravu nejvyššího počtu dětí, které mohou být umístěny v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (20 dětí) se stanovuje přechodné ustanovení, které zajistí pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona aplikaci § 42 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tzn. tato zařízení mohou mít nadále nejvyšší kapacitu 28 dětí.

K bodu 3

Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nelze zřídit zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v budově zdravotnického nebo školského ústavního zařízení nebo v jednom areálu společně s takovým zařízením. Přechodné ustanovení stanovuje, že na zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která vznikla přede dnem nabytá účinnosti tohoto zákona se nové omezení nevztahuje.

K bodu 4

Navrhuje se nová právní úprava stanovení úhrady za poskytování ochrany a pomoci dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která nahrazuje dosavadní právní úpravu příspěvku na úhradu pobytu a péče. Pokud bylo dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, stanoví se výše příspěvku na úhradu pobytu a péče podle právních předpisů účinných před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle dosavadní úpravy se způsob a výše úhrady příspěvku za pobyt dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc stanovují v písemné dohodě o umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc uzavřené mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pro zachování právní jistoty zůstávají úpravy úhrady za pobyt a péči dítěte, které bylo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nezměněny. Přechodné ustanovení navazuje na úpravu platnosti dohod o umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc po nabytí účinnosti tohoto zákona v bodě 1.

K bodu 5

V návaznosti na navrhovanou změnu výše státního příspěvku pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (zvýšení z 22 800 Kč na 30 000 Kč) se stanovuje zánik nároku v původní výši (22 800 Kč) ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se státní příspěvek pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vyplatí již v nově stanovené výši 30 000 Kč. Nárok na státní příspěvek pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, který vznikl a náležel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vyplatí ve výši, v jaké náležel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 6

V souvislosti se zrušením dávky pěstounské péče příspěvek při ukončení pěstounské péče ke dni 1. ledna 2021 se stanovují pravidla pro zánik nároku na tento příspěvek, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pravidla pro zánik nároku na příspěvek při ukončení pěstounské péče, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nezměněna, tzn. postupuje se podle zákona č. 359/1999 Sb., účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 7

V souvislosti se změnou úpravy dávek pěstounské péče příspěvku při ukončení pěstounské péče, která se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona ruší, změnou příspěvku na úhradu potřeb dítěte po dosažení jeho zletilosti a změnou odměny pěstouna pro osobu, která byla do dosažení zletilosti dítěte osobou pečující a s kterou toto dítě trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby, se řízení o těchto dávkách zahájená a pravomocně neskončená přede dnem 1. ledna 2021 dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. leden 2021).

K bodu 8

Přechodné ustanovení upravuje postup v případě řízení o dávkách pěstounské péče podle právní úpravy účinné ode dne 1. ledna 2021 (příspěvku na úhradu potřeb dítěte po dosažení jeho zletilosti a změnou odměny pěstouna pro osobu, která byla do dosažení zletilosti dítěte osobou pečující a s kterou toto dítě trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby), která byla zahájena a pravomocně neskončená do dne 31. prosince 2026. Toto ustanovení je účinné od 1. ledna 2027.

K bodu 9

Pokud vznikl nárok na dávky pěstounské péče podle § 47h, § 47f odst. 2 a § 47i odst. 1 věty druhé a o těchto nárocích nebylo zahájeno řízení o jejich přiznání přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. leden 2021), budou na žádost oprávněné osoby nároky posouzeny a přiznané dávky vyplaceny podle právní úpravy účinné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. leden 2021) i po nabytí účinnosti tohoto zákona, tzn. po dni 1. ledna 2021.

K bodu 10

Pokud vznikl nárok na dávky pěstounské péče podle § 47f odst. 2 a § 47i odst. 1 věty druhé podle právní úpravy účinné ode dne 1. ledna 2021 do 31. prosince 2026 a řízení o jejich přiznání nebylo zahájeno přede dnem 1. ledna 2027, posoudí se tento nárok na žádost oprávněné osoby a přiznané dávky se vyplatí podle tohoto zákona účinného přede dnem 1. ledna 2027. - účinnost od 1. ledna 2027

K bodu 11

Přechodné ustanovení zajišťující posouzení nároků na dávky pěstounské péče a provedení následného řízení o nich podle právních předpisů platných v době, v níž vznikly.

K bodu 12

V souvislosti se změnou věcné působnosti inspekce poskytování sociálně-právní ochrany, která přechází z krajských poboček Úřadu práce na ministerstvo, se upravuje též přechod výkonu práv a povinností ze služebního poměru státních zaměstnanců zařazených k výkonu služby nebo výkonu práce v Úřadu práce České republiky – krajské pobočce nebo v pobočce pro hlavní město Praha na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

K bodu 13

V souvislosti se změnou věcné působnosti inspekce poskytování sociálně-právní ochrany, která přechází z krajských poboček Úřadu práce na ministerstvo, je stanoveno, že inspekce poskytování sociálně-právní ochrany dětí zahájené a neskončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou nebo v pobočkou pro hlavní město Praha dokončí Ministerstvo práce a sociálních věcí.

K bodu 14

Přechodné ustanovení upravuje, že Úřad práce České republiky – krajská pobočka nebo v pobočka pro hlavní město Praha musí předat spisy a dokumenty související s výkonem inspekce sociálně-právní ochrany dětí ministerstvu do 5 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 15

Stanovuje se, že řízení o žádostech o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí v rozsahu zřízení zařízení podle § 39 odst. 1 ZSPOD nebo o odnětí pověření k zřizování těchto zařízení, která byla zahájena a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. leden. 2021) se po dni nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle právních předpisů účinných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 16

V návaznosti na zavedení nejvyšší přípustné kapacity zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc se upravuje přechodné ustanovení stanovující období (2 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona), během kterého jsou pověřené osoby, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti vydáno pověření ke zřízení nebo provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc žádost o změnu pověření. Nesplní-li tuto povinnost pověřená osoba v lhůtě stanovené, zahájí řízení o změně pověření krajský úřad z moci úřední.

K bodu 17

S ohledem na zrušení pravomoci komise pro sociálně-právní ochranu dětí k vydávání pověření k zřízení zařízení sociálně-právní ochrany – výchovně rekreačních táborů pro děti a odnětí tohoto pověření se přechodným ustanovením upravuje platnost pověření vydaných touto komisí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 18

Stanovuje se věcná a místní příslušnost ke kontrole výkonu sociálně-právní ochrany dětí a k odnětí nebo změně pověření.

K bodu 19

Stanovuje se povinnost komise pro sociálně-právní ochranu dětí předat ve lhůtě 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona příslušnému krajskému úřadu spisovou dokumentaci týkající se jí vydaného pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.

K části druhé, čl. III (změna zákon o pojistném na veřejném zdravotním pojištění)

Je navrženo vyloučení odměny pěstouna z příjmu, u kterého se dopočítává výše do minimálního vyměřovacího základu, tedy minimální mzdy, při odvodech pojistného na veřejné zdravotní pojištění podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění v případech, kdy odměna pěstouna nedosahuje minimální mzdy. Díky tomu, že odměna pěstouna nedosahuje vždy výše minimální mzdy (při péči o 1 dítě bez zdravotního hendikepu činí odměna 12 000 Kč měsíčně), musí pěstouni doplácet na pojistné na veřejné zdravotní pojištění nad rámec odvodu na pojistné na veřejné zdravotní pojištění, který je prováděn z odměny pěstouna Úřadem práce ČR při výplatě této dávky pěstounské péče. Problémy vznikají také v případě zpětného přiznávání odměny pěstouna (lze až 1 rok zpětně) a dopočítávání do minimálního vyměřovacího základu na odvody zdravotního pojištění za několik měsíců zpětně. Přičemž pěstouni, kteří pečují o přijaté děti bez postižení, mají v některých případech omezenou možnost dalších příjmů, přestože se to obecně předpokládá. Jedná se zejména o zvýšené potřeby dětí vyplývající z jejich předchozí traumatizace, potřeby stability v rodinném prostředí nebo stability zdravotního a psychického stavu. To vyžaduje intenzivní péči a pozornost pěstounů, ovšem jedná se o klíčový předpoklad úspěšné a bezpečné realizace pěstounské péče. V současné době tito pěstouni odvádějí z odměny pěstouna pojistné na zdravotní pojištění. Výkon pěstounské péče je přitom výkonem společensky prospěšné aktivity suplující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem, pěstouni ve své roli upřednostňují péči o ohrožené děti před možností komerčního výdělku.

K části třetí, čl. IV (změna zákona o státní sociální podpoře)

Navrhuje se zahrnout opakující se zaopatřovací příspěvek podle § 50b ZSPOD do rozhodného příjmu, který se zohledňují při posuzování vzniku nároku na dávky státní sociální podpory.

K části čtvrté, čl. V (změna zákona o sociálních službách)

K bodu 1

Nárok na příspěvek na péči má též osoba, pokud jí pomoc při zvládání základních životních potřeb poskytuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

K bodům 2 až 6

Jde o legislativně-technická ustanovení, která doplňují zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc do ustanovení zákona o sociálních službách, ve kterých je výčet subjektů, kteří poskytují osobě, která má nárok na příspěvek na péči, pomoc při zvládání základních životních potřeb.

K části páté, čl. VI (změna zákona o pomoci v hmotné nouzi)

Navrhuje se zahrnout opakující se zaopatřovací příspěvek podle § 50b ZSPOD do příjmu pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi (zákon č. 111/2006 Sb.), které se zohledňují při posuzování vzniku nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi.

K části šesté, čl VII (změna zákona o zdravotních službách)

Je navržena formulační úprava dosavadního ustanovení § 43 odst. 1 tak, aby v dětských domovech pro děti do tří let věku byly i nadále poskytovány zdravotní služby a zaopatření dětem zpravidla do tří let věku, avšak pouze těm, jejichž zdravotní stav vyžaduje poskytování zdravotní péče ve formě lůžkové péče a které nemohou vyrůstat v rodinném prostředí, zejména dětem týraným, zanedbávaným, zneužívaným nebo dětem zdravotně postiženým. Vylučuje se tak umisťování dětí do tří let věku do náhradní pobytové péče ze sociálních důvodů, tj. z důvodu ohrožení ve vývoji nevhodným sociálním prostředím v souladu s obecnou úpravou zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož nejsou nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění dalších povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti.

K části sedmé, čl. VIII (změna zákona o zvláštních řízeních soudních)

K bodu 1 až 7 (§ 452 až 460)

Navrhovaná úprava má předně za cíl vyjasnit, na základě jakého procesního postupu může dojít k odebrání dítěte z péče rodičů na základě předběžného opatření. Jedná se o otázku, u níž není přístup soudní praxe ani odborné literatury jednotný. Na jedné straně panuje názor, podle něhož je ústavní výchova nařízená na základě předběžného opatření krajním a subsidiárním opatřením, které by mělo trvat jen nezbytně nutnou dobu. Tyto požadavky lze podle tohoto názoru naplnit jen v rámci nařízení a prodloužení tzv. rychlého předběžného opatření podle ustanovení § 452 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních, které je svázáno striktními pravidly týkajícími se délky trvání a požadavky na pravidelný přezkum. Využívání obecného předběžného opatření v těchto případech je pokládáno za obcházení speciální úpravy.Na druhé straně zde existuje názor, podle něhož lze krom zmíněného specifického postupu postupovat také podle obecné úpravy předběžného opatření podle ustanovení § 74 a násl. občanského soudního řádu. Tento přístup spatřuje rozdíl mezi oběma postupy v mimořádnosti speciálního předběžného opatření, která se projevuje zejména ve zkrácené lhůtě pro jeho vydání a omezenou aktivní legitimací.Obecné předběžné opatření umožňuje podle tohoto náhledu zasáhnout a pomoci dítěti i tehdy, není-li zde návrh orgánu sociálně-právní ochrany (tj. na návrh jiné osoby nebo i bez návrhu),případně liší-li se názor soudu a orgánu sociálně-právních ochrany o předběžné úpravě poměrů. Na podporu tohoto názoru zaznívá výklad, podle něhož je výčet toho, co lze obecným předběžným opatřením podle ust. § 76 občanského soudního řádu nařídit, toliko demonstrativní, tudíž lze i nadále tímto postupem nařídit odevzdání dítěte do péče osoby, kterou soud označí.Konečně je uváděno, že prozatímnost pobytu dítěte v ústavním zařízení vyplývá i z povahy obecného předběžného opatření, které je také prozatímním institutem.

Navrhovaná úprava se přiklání k řešení, podle něhož by mělo být možné umístit dítě mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany a za podmínek podle ustanovení § 452 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních. Důvodem je skutečnost, že toto opatření představuje krajní a zcela zásadní zásah do práv dítěte a jeho rodičů. Tento zásah představuje jeho úplné vytržení z přirozeného prostředí. K tomuto opatření by tedy mělo být přistupováno pouze v mimořádných situacích ohrožení dítěte, kdy nelze péči o něj zajistit v jeho rodině. Mimořádnost takového zásahu se promítá především v omezené aktivní legitimaci k podání příslušného návrhu, kterou by měl mít pouze orgán sociálně-právní ochrany. Kvalifikovaný návrh příslušného orgánu by měl plnit rovněž regulační funkci k uplatnění mimořádného postupu, který se vyznačuje také dalšími odchylkami od standardního procesního postupu nařízení předběžného opatření směřujícími k urychlení jeho vydání (např. příslušnost obecného soudu navrhovatele, skutečnost, že nezletilý nemusí být zastoupen, vykonatelnost již vydáním atd.).

Na návrh jiné osoby nebo i bez návrhu by mělo být podle obecné úpravy možné pouze upravit péči k dítěti mezi jeho rodiči, případně rozhodnout o odevzdání dítěte do péče osob dítěti příbuzných nebo blízkých. Zároveň nemá být ani nadále vyloučeno, aby bylo dítě na návrh orgánu sociálně-právní ochrany na základě tzv. rychlého předběžného opatření umístěno ve vhodném prostředí, kterým může být s přihlédnutím k okolnostem také péče osob dítěti příbuzných nebo blízkých.

Zároveň se navrhuje sjednotit pravidla o trvání a prodloužení doby trvání předběžného opatření ve vztahu ke všem předběžným opatřením, na jejichž základě je dítě umisťováno do péče jiné

Srov. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 21 Co 14/2015. Dále srov. Křístek, A., Stručně o soudních předběžných opatřeních v oblasti péče soudu o nezletilé, Praha: Právo a rodina (Wolters Kluwer), 2017, č. 1. Srov. Jirsa in Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Havlíček Brain Team, 2015, s. 921. Srov. Kornel a Šínová in Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655- 975. Praha: Leges, 2016, s. 1961. Srov. Šínová a Malá in Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655- 975. Praha: Leges, 2016, s. 1713. Op. cit. sub 4.

osoby, bez ohledu na to, zda jde o rodiče, osobu dítěti příbuznou nebo blízkou, nebo například ústavní zařízení. Nerozhodné by v tomto ohledu mělo být i to, zda bylo postupováno podle speciální, nebo obecné úpravy. Vychází se z toho, že ve všech případech jde o významný zásah do práv dítěte a jeho rodičů, tudíž je třeba zajistit jen nezbytně nutné trvání takového opatření a jeho průběžný přezkum. V tomto ohledu návrh reflektuje také závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu. Podle ní by „předběžné opatření v oblasti péče soudu o nezletilé by mělo být skutečně pouhým krátkodobým provizoriem a ne z důvodu neúměrné délky řízení ve věci samé ‚kvazidefinitivním' rozhodnutím, které nelze doplnit či nahradit novým, které lépe vystihuje ochranu základního práva. (…)“.Dále lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015, bod 45: „Z požadavku dočasnosti zásahu dále vyplývá i nutnost průběžného přezkoumávání jeho opodstatněnosti a přiměřenosti - tedy toho, zda je předběžné opatření obecně stále namístě a zda je namístě v té podobě, v jaké bylo dříve nařízeno -, a to i v průběhu soudního řízení, došlo-li k zásahu předběžným opatřením. Po celou dobu trvání předběžného opatření, jímž je dítě odebráno z péče rodičů a umístěno do péče jiné osoby či zařízení, obecný soud musí mít za splněné podmínky jeho nařízení (§ 76a odst. 1 o. s. ř. do 31. 12. 2013, § 452 odst. 1 z. z. ř. s. od 1. 1. 2014) a při prodlužování jeho trvání musí zohledňovat i případnou změnu rozhodných okolností. Jinak řečeno, i po odnětí dítěte z péče rodičů na základě předběžného opatření je třeba stále zvažovat, zda nedošlo ke změně okolností a zda není namístě zrušení či alespoň změna předběžného opatření, která by představovala méně intenzivní zásah do základních práv dotčených osob. Je nezbytné mít stále na paměti povahu odnětí dítěte z péče rodičů coby krajního opatření; pro jeho trvání tak rozhodně nemůže stačit to, že je o dítě v jiném prostředí postaráno "lépe", než pokud by pobývalo v péči rodičů (…).“.

Konečně je cílem navrhované úpravy vnést větší flexibilitu do samotné úpravy tzv. rychlého předběžného opatření. V tomto ohledu se například jeví jako postačující stanovit, že je třeba o návrhu na jeho vydání zapotřebí rozhodnout bezodkladně, přičemž toto kritérium by se mělo přizpůsobit okolnostem případu. Nepovažuje se za nezbytné trvat na nejzazší lhůtě 24 hodin. Mělo by být umožněno nařízení tohoto předběžného opatření i po uplynutí této lhůty, pokud se soud v odůvodnění rozhodnutí vypořádá se skutečnostmi, proč nebylo možné v této lhůtě rozhodnout.

Dále se navrhuje umožnit, aby soud ve výroku rozhodnutí určil pozdější okamžik jeho vykonatelnosti.

Navrhované změny v úpravě trvání a prodloužení rychlého předběžného opatření mají do této úpravy vnést větší možnost individualizace přezkumu s přihlédnutím k okolnostem případu. Dobu trvání předběžného opatření by tedy měl nastavit sám soud s ohledem na individuální zvláštnosti případu, přičemž tato doba by neměla překročit tři měsíce. V současné době se zákonná doba trvání předběžného opatření v délce jednoho měsíce nejeví ve všech případech jako optimální a garantující požadavek na kvalitní přezkum trvání důvodů pro jeho prodloužení.

Konečně se navrhuje důsledně promítnout požadavek na zajištění pravidelného přezkumu také ve výjimečných případech, kdy může dojít k překročení 6 měsíců trvání předběžného opatření.

Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006, bod 21.

I v takovém případě by měla být doba trvání předběžného opatření soudem předem pevně určena s přihlédnutím k okolnostem a neměla by přesáhnout 3 měsíce.

K bodu 8 (§ 468 b)

Navrhované ustanovení směřuje k adaptaci vnitrostátního práva na nové nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění). Tento unijní předpis nahradí k 1. srpnu 2022 stávající nařízení Rady (EU) č. 2201/2003, které upravuje stejnou materii.

Předmětné ustanovení se dotýká problematiky přenesení příslušnosti na soud jiného členského státu ve věcech rodičovské odpovědnosti. Podle čl. 12 nařízení soud členského státu příslušný k rozhodnutí ve věci samé ve výjimečných případech může (jde o možnost, nikoli povinnost) na návrh účastníka nebo z vlastního podnětu iniciovat přenesení příslušnosti na soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, pokud se domnívá tento cizí soud je v konkrétním případě schopen lépe posoudit nejlepší zájem dítěte. Postup je takový, že soud přeruší řízení nebo jeho určitou část a buď a) sám požádá soud jiného členského státu, aby převzal příslušnost, nebo b) stanoví lhůtu jednomu nebo více účastníkům, aby informovali soud tohoto jiného členského státu o probíhajícím řízení a možnosti přenést příslušnost a aby podali u tohoto soudu návrh. Podobné ustanovení je už v nynějším nařízení Rady (EU) č. 2201/2003, nové nařízení však upravuje postup obou soudů podrobněji, včetně mj. stanovení lhůt. Ukázalo se totiž, že dosavadní úprava byla příliš kusá a v praxi vedla ke vzniku obtížných situací.

Z navrhovaného ustanovení vyplývá, že soud musí o přerušení řízení za účelem provedení úkonů k přenesení příslušnosti (formálně) rozhodnout. Formou rozhodnutí bude usnesení. Proti tomuto usnesení může účastník podat opravný prostředek. Úkony k přenesení příslušnosti (tj. podání žádosti cizímu soudu či určení lhůty účastníkům k podání návrhu u cizího soudu) bude soud moci učinit až po právní moci usnesení.

K takovém řešení vybízí bod 26 preambule nařízení, podle kterého by měl příslušný soud požádat soud jiného členského státu pouze tehdy, pokud se jeho předchozí rozhodnutí přerušit řízení a podat žádost o přenesení příslušnosti stalo pravomocným, pokud je podle vnitrostátního práva možné proti tomuto rozhodnutí podat opravný prostředek.

Absence takové úpravy by ponechávala nejistotu ohledně postupu tuzemského soudu. V dosavadní praxi se vyskytly situace, kdy tuzemský soud bez formálního rozhodnutí oslovil cizí soud, který pak příslušnost přijal. Účastník, který s přenesením nesouhlasil, pak neměl možnost podat opravný prostředek. Předkladatel se domnívá, že navržený formalizovaný postup jde ve prospěch právní jistoty i práva na spravedlivý proces. Měl by též motivovat soudy k hlubší úvaze, pokud jde o splnění podmínek pro přenesení.

K části osmé Účinnost

Navrhuje se dělená účinnosti, kdy zákon nabývá účinnosti od 1. ledna 2021, vyjma ustanovení části první, čl. I bodů 74, 78, 115 a 151 a čl. II bodů 8 a 10, které nabývají účinnosti od 1. ledna 2027.

V Praze dne 23. června 2020

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministryně práce a sociálních věcí:

Dipl.-Pol. Jana Maláčová, MSc. v.r.