zákon č. 364/2021 Sb.

K části první – Změna zákona o ochraně přírody a krajiny

K čl. I

K bodu 1 (§ 2 odst. 2 ZOPK)

Mezi hlavní prostředky, jimiž je uskutečňována ochrana přírody a krajiny, se doplňuje prevence a regulace zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů do krajiny a stanovení podmínek používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře.

Pojem „invazní nepůvodní druh“ je definován v čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 jako takový nepůvodní druh, u něhož bylo zjištěno, že jeho zavlečení či vysazení nebo šíření ohrožuje biologickou rozmanitost a související ekosystémové služby nebo na ně má nepříznivý dopad. Z hlediska ohrožení biologické rozmanitosti a narušení přírodní rovnováhy v krajině představují invazní nepůvodní druhy závažné riziko jak na úrovni jednotlivých členských států, tak na úrovni Evropské unie jako celku. V rámci České republiky představují dosud největší riziko invazní nepůvodní druhy rostlin, jako jsou bolševník velkolepý, křídlatky, netýkavka žláznatá, lupina mnoholistá či pajasan žláznatý, které vytvářejí rozsáhlé monokulturní porosty a vytlačují tím původní druhy. Z živočišné říše lze zmínit aktuální případy zavlečení severoamerických druhů raků, které přenášejí patogen tzv. račího moru a způsobují tak úhyn populací původních, evropských druhů raků. I z těchto příkladů je zřejmé, že opatření zamezující dalšímu zavlékání či vysazování invazních nepůvodních druhů a jejich dalšímu šíření je nutné zařadit do právního rámce zajišťujícího udržení a obnovu přírodní rovnováhy v krajině, včetně zachování původních druhů rostlin a živočichů a zachování biologické rozmanitosti.

Nařízením Rady (ES) č. 708/2007 jsou vymezeny v čl. 3 odst. 6 a 7 pojmy „cizí druh“ a „místně se nevyskytující druh“, přičemž toto nařízení se týká pouze jejich použití v akvakultuře (v podmínkách České republiky tedy především použití v rámci rybníkářství, případně v rámci dalších forem hospodářské produkce ryb). Cizím druhem se rozumí takový druh nebo poddruh vodního organismu, který se vyskytuje mimo svůj známý přirozený areál rozšíření a mimo oblast svého přirozeného potenciálu rozšíření; místně se nevyskytujícím druhem se rozumí takový druh nebo poddruh vodního organismu, který se z biogeografických důvodů místně nevyskytuje v určité oblasti v rámci svého přirozeného areálu rozšíření. Cizí a místně se nevyskytující druhy tak v podstatě pro účely sektorové právní úpravy akvakultury představují totéž, co obecně nepůvodní druhy. To je zřejmé i z jiných jazykových verzí nařízení Rady (ES) č. 708/2007 publikovaných v Úředním věstníku EU, kde je použit shodný pojem s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 (v angličtině použito slovo „alien species“). Velmi blízké je i věcné vymezení pojmů použité v obou nařízeních. Rozdíl, tedy skutečnost, že je použit jednou pojem cizí a jednou nepůvodní druh, vychází tedy pouze z odlišnosti překladu textu do české jazykové verze při publikaci v Úředním věstníku EU. Na druhou stranu bylo možné tento rozdíl využít k odlišení postupu, který se týká akvakultury a aplikace nařízení Rady (ES) č. 708/2007 od ostatních případů (tedy zejména odlišení postupu při využití cizích/nepůvodních druhů ryb nebo jiných vodních organismů v akvakultuře a v ostatních případech, jako je např. výkon rybářského práva v rybářských revírech nebo využívání vodních organismů v zájmových chovech atp.).

K bodu 2 [§ 3 odst. 1 písm. b) ZOPK]

Legislativně-technická úprava směřující k opravě chybného odkazu na zvláště chráněnou část přírody, která je definována v § 3 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny.

K bodu 3 [§ 3 odst. 1 písm. c) ZOPK]

Definice planě rostoucí rostliny se rozšiřuje v tom smyslu, že za rostlinu se napříště považují také její semena, jiná vývojová stadia a jejich části. Uvedené rozšíření se provádí za účelem harmonizace definice s vymezením pojmu „nepůvodní druh“ v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, které za rostlinu považuje i všechny její části, gamety, semena, propagule aj. V případě volně žijícího živočicha [§ 3 odst. 1 písm. d) ZOPK] jeho definice všechna jeho vývojová stadia zahrnuje již v současné době platném a účinném znění.

Doplnění vývojových stadií do závazného pojmu „planě rostoucí rostlina“ je účelné i z věcného hlediska praktické implementace požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a řešení problematiky invazních nepůvodních druhů, neboť v rámci prevence a regulace jejich šíření je nezbytné zajistit také opatření proti šíření semen a jiných částí rostlin, které by umožnily další rozvoj invaze druhu. Takový postup vede k efektivnějšími potlačení dalšího šíření např. u bolševníku velkolepého, kdy jsou cíleně odstraňována jeho semena, resp. celá květenství tak, aby nedošlo ke vzniku či posílení početné semenné banky v okolí rostliny (jedna rostlina bolševníku velkolepého vyprodukuje 20 až 30 tisíc, v některých případech dokonce až 100 tisíc semen a jejich klíčivost se pohybuje kolem 7 i více let).

K bodu 4 (doplnění hlavy I)

Legislativně-technická úprava systematiky části druhé umožňující ucelené řešení problematicky invazních nepůvodních druhů, včetně cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře v samostatné hlavě. Stávající znění části druhé se nově zařazuje do hlavy první.

K bodu 5 (§ 4 odst. 3 ZOPK)

Legislativně-technická úprava odkazu reagující na doplnění § 90 o nové odstavce (viz bod 67 novely).

K bodu 6 (§ 4 odst. 4 ZOPK)

Na základě vypořádání připomínek zejména Ministerstva zemědělství, ale také Ministerstva obrany či Agrární komory se specifikují kritéria, podle kterých se při schvalování lesních hospodářských plánů či lesních hospodářských osnov posuzuje využití nepůvodních druhů dřevin – toto doplnění plně odpovídá požadavkům směrnice 92/42/EHS o stanovištích (čl. 22 písm. b směrnice). Především se však zavádí specifický postup v případě stanovených nepůvodních druhů dřevin – modřínu opadavého a douglasky tisolisté, které jsou významné z hlediska lesního hospodářství, kdy bude (mimo území chráněná podle části 3 a 4 zákona, tedy mimo zvláště chráněná území a lokality soustavy Natura 2000) jejich využití navrhované v rámci lesních hospodářských plánů či osnov posouzeno orgánem státní správy lesa podle lesního zákona (viz též dále). Vzhledem k nezbytnosti zachování adekvátní transpozice výše uvedených požadavků směrnice o stanovištích jsou však i v rámci lesního zákona hodnocena shodná kritéria. Stanovení konkrétních druhů, jichž se tento výjimečný postup bude týkat, se předpokládá nařízením vlády.

K bodu 7 (§ 5 odst. 2 ZOPK)

Invazní nepůvodní druhy se vyčleňují z obecné (základní) ochrany druhů živočichů a rostlin. Obecná ochrana rostlin a živočichů je koncipována jako ochrana druhu jako celku (není tedy vztažena přímo k jednotlivým jedincům). Každý druh rostliny nebo živočicha je chráněn před jeho ohrožením na bytí či degenerací, narušením jeho rozmnožovacích schopností či zánikem jeho populace. Z hlediska účelu zákona i v kontextu cílů implementovaného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 je ovšem vhodné vztahovat obecnou ochranu druhů pouze na ty druhy, které jsou na území České republiky původní, popř. druhy, které sice nejsou původní, ale plně se zapojili do zdejších společenstev a nechovají se invazně. Proto se z obecné ochrany druhů vyčleňují rovněž ty nepůvodní druhy, pro které budou přijata regulační opatření. V opačném případě by nástroje obecné druhové ochrany byly na překážku provádění i opatření k odstranění či regulaci invazních nepůvodních druhů, jejichž cílem je rozšíření těchto druhů omezit, případně i zcela eliminovat.

Ochrana nebo podmínky stanovené pro využívání nepůvodních druhů rostlin či živočichů v souvisejících právních předpisech nejsou touto změnou dotčeny. Současně zůstává nedotčena možnost chránit i jednotlivé jedince nepůvodního druhu podle jiných ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Typickým příkladem mohou být konkrétní jedinci nepůvodních druhů dřevin, kteří mohou být vyhlášeni jako památné stromy podle § 46 odst. 1 ZOPK; tato jejich ochrana tedy nebude předkládaným návrhem zákona dotčena.

K bodu 8 (§ 5 odst. 4 ZOPK)

V § 5 odst. 4 ZOPK dochází především k odstranění definice geograficky nepůvodního druhu. Stávající znění tohoto ustanovení definuje „geograficky nepůvodní druh“ jako druh rostliny nebo živočicha, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. V rámci přijetí unifikované regulace invazních nepůvodních druhů zakotvilo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 také definici nepůvodního druhu obecně. Podle čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení patří mezi nepůvodní druhy jacíkoli živí jedinci druhu, poddruhu nebo nižšího taxonu živočichů, rostlin, hub nebo mikroorganismů zavlečených nebo vysazených mimo svůj přirozený areál; patří sem všechny části, gamety, semena, vejce nebo propagule těchto druhů, jakož i kříženci, odrůdy či plemena, které mohou přežít a následně se rozmnožovat. Stávají definice nepůvodního druhu v § 5 odst. 4 ZOPK je jednak nadbytečná, rovněž není v plném souladu s implementovaným nařízením. Z věcného hlediska v definicích pojmu „(geograficky) nepůvodní druh“ není zásadní rozdíl - v dosavadní definici obsažené v zákoně o ochraně přírody a krajiny i v pojmu zavedeném nově nařízením je shodný princip nepůvodnosti popsán pouze z různých stran (tj. v původní definici v zákoně o ochraně přírody a krajiny byla nepůvodnost vztahována k druhům zaváděným odjinud do „domácích“ společenstvech, v nichž druh přirozeně absentoval, a v definici stanovené nařízením je za nepůvodní označen ten, který je šířen, zavlečen mimo svůj přirozený areál rozšíření). V obou případech je klíčovým znakem charakteristika přirozeného výskytu nebo případně absence druhu. Samotná definice má věcnou, významově neutrální povahu.

V této souvislosti se upravuje také samotné pojmosloví, které se uvedenému nařízení přizpůsobuje, když se z názvu termínu odstraňuje přívlastek „geograficky“.

Další úprava ustanovení spočívá v zakotvení výjimky z povinnosti mít povolení orgánu ochrany přírody k záměrnému rozšiřování nepůvodního druhu v případě, že jde o nepůvodní druh rostliny, který je vysazován v zastavěném území obce. Důvodem je snaha o snížení administrativní zátěže, která by byla spojená s povolováním využívání nepůvodních druhů rostlin v sídlech k okrasným aj. účelům. V případě invazních nepůvodních druhů rostlin se však samozřejmě i v zastavěném území uplatní postup dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a zároveň (u dalších druhů) bude možné využít postup podle § 5 odst. 6 ZOPK, pokud by docházelo k nepříznivým dopadům nepůvodního druhu na přírodu a krajinu.

V návaznosti na požadavky zejména Ministerstva zemědělství, ale také Ministerstva obrany či Agrární komory týkající se využívání „hospodářsky významných nepůvodních druhů“ se dále specificky upravuje postup v případě stanovených nepůvodních druhů ryb, pokud budou využívány v souladu se zákonem o rybářství (viz také § 12 odst. 6 zákona o rybářství podle bodu 10. části šesté tohoto zákona a související úpravy § 8 a 9)

Výše uvedenou úpravou v § 4 odst. 4 ZOPK (a související změnou v lesním zákoně) a touto úpravou týkající se rybářsky využívaných druhů jsou tak naplněny požadavky vznášené resortem zemědělství a dalšími subjekty na stanovení specifického postupu v případě hospodářsky významných nepůvodních druhů. Ve vztahu k nepůvodním druhům zvěře a zákonu o myslivosti nebyla potřeba změn identifikována – povolení podle § 5 odst. 4 ZOPK se vztahuje na případy zavádění nových nepůvodních druhů zvěře do honitby, které je spíše výjimečné a netýká se hospodaření s již přítomnými druhy (jsou-li v honitbě přítomny, nejde již o „rozšiřování“ do dané části krajiny).

K bodu 9 (§ 5 odst. 5 ZOPK)

Legislativně-technická úprava spočívající v zavedení legislativní zkratky pro křížence druhů rostlin a živočichů.

Obdobně jako u nepůvodních druhů rostlin se také pro křížence druhů rostlin zavádí výjimka z povinnosti mít povolení orgánu ochrany přírody k záměrnému rozšiřování, pokud jsou vysazovány v zastavěném území obce.

K bodu 10 (§ 5 odst. 6 ZOPK)

Dochází k úpravě postupu orgánu ochrany přírody v oblasti regulace nepůvodních druhů. Podle stávajícího znění § 5 odst. 6 ZOPK je orgán ochrany přírody oprávněn rozhodnout o odlovu (geograficky) nepůvodního druhu živočicha. Uvedené oprávnění orgánu ochrany přírody je úzce vázáno na podmínky stanovené jinými právními předpisy, zejména zákonem o myslivosti. V praxi je tak předmětné ustanovení aplikovatelné (ve vazbě na postup dle § 42 odst. 1 zákona o myslivosti) pouze na omezený okruh případů nepůvodních druhů živočichů, kteří nejsou zvěří, což jsou de facto pouze norek americký, mýval severní, psík mývalovitý a nutrie říční. S výjimkou norka amerického byly uvedené druhy zařazeny na tzv. unijní seznam invazních nepůvodních druhů, pro něž jsou nastavena speciální opatření k potlačení jejich zavlékání či vysazování a dalšího šíření, čímž by se význam stávající kompetence orgánu ochrany přírody dále snížil. Stávající znění nadto neumožňuje orgánům ochrany přírody žádný zásah proti nepůvodním druhům rostlin. Uvedený postup orgánu ochrany přírody se proto upravuje tak, aby se nevztahoval pouze na živočišné druhy, ale i druhy rostlinné a případně i na křížence druhů. Vzhledem k zaváděné komplexní regulaci invazních nepůvodních druhů se postup nicméně omezuje pouze na případy místních dopadů nepůvodního druhu na přírodu a krajinu.

V praxi by tak ustanovení mělo být aplikováno na případy, kdy např. z důvodu místně specifických stanovištních podmínek dojde k lokálnímu přemnožení nepůvodního druhu nebo křížence, který jinak regulaci nevyžaduje, nebo na případy, kdy takový nepůvodní druh významně ohrožuje pomístní výskyt druhů původních, třeba i ohrožených. Umožní řešit zejména lokální problémy s nepůvodními druhy, což může významně napomoct zabránění jejich pozdějšímu rozšíření i na další území a případně i rozvinutí invazních vlastností. Uvedený nástroj tak plní důležitou preventivní úlohu.

K bodu 11 (§ 5 odst. 7 až 9 ZOPK)

V § 5 zákona o ochraně přírody a krajiny se doplňují nová ustanovení odstavců 7 až 9.

V § 5 odst. 7 ZOPK se stanoví dotčenost orgánů státní správy lesů, myslivosti a rybářství při realizaci nástrojů regulace nepůvodních druhů orgánem ochrany přírody. Uvedené orgány se zmocňují k tomu, aby pro účely vydání povolení k záměrnému rozšíření nepůvodního druhu do krajiny podle § 5 odst. 4 ZOKP, povolení k záměrnému rozšíření křížence do krajiny podle § 5 odst. 5 ZOPK a stanovení opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence podle § 5 odst. 6 ZOKP vydávaly závazné stanovisko z hlediska dotčení podmínek lesního hospodaření, myslivosti nebo rybářství. Zakotvená ingerence dotčených orgánů má přispět ke koordinaci jednotlivých zájmů v krajině.

V § 5 odst. 8 ZOPK se vymezuje postup při provádění opatření k regulaci nepůvodních druhů nebo kříženců podle § 5 odst. 6 ZOPK. S respektem k vlastnickým a jiným užívacím právům, včetně oprávněných zájmů uživatelů rybářských revírů a honiteb, se v rozsahu běžné péče stanoví spoluúčast vlastníků a uživatelů pozemků na provádění těchto opatření. Za „běžnou péči“ by mělo být považováno hospodaření odpovídající druhu pozemku, resp. kultur na něm, nebo podmínky stanovené pro výkon oprávnění podle jiných právních předpisů. Za běžnou péči je tak možné považovat např. kosení a jinou údržbu zemědělských pozemků v běžných agrotechnických lhůtách (případně dle podmínek podpor poskytovaných v oblasti zemědělství), lesní hospodaření prováděné podle lesního zákona a lesních hospodářských plánů či osnov (včetně např. možných výchovných zásahů, v rámci nichž lze opatření provést apod.).

V tomto ohledu navazuje doplňovaný § 5 odst. 8 ZOPK na obecné zakotvení účasti vlastníků a správců pozemků na ochraně přírody a krajiny v úvodním ustanovení § 1 ZOPK. Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem a každý je povinen strpět při užívání přírody a krajiny omezení vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny (viz § 58 odst. 1 ZOPK). S ohledem na určující princip odpovědnosti státu se však nově formulovaná povinnost zmírňuje několika způsoby. Předně je žádoucí podpořit zájem vlastníků a uživatelů pozemků zapojit se do provádění opatření k regulaci nepůvodních druhů tím, že na způsobu a podmínkách jejich provádění se orgán ochrany přírody a vlastník či uživatel pozemku budou moci dohodnout prostřednictvím smlouvy podle § 68 odst. 2 ZOPK a na provádění těchto opatření bude možné poskytnout vlastníkovi či uživateli pozemku finanční příspěvek podle § 69 odst. 1 ZOPK (viz § 5 odst. 9 ZOPK).

Dále § 5 odst. 8 ZOPK stanoví, že nelze-li provedení opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence na vlastníkovi pozemku nebo jeho uživateli spravedlivě požadovat (tj. překračuje-li např. významně rozsah běžné péče, jde-li o „starou zátěž“ v podobě značného rozšíření druhu apod.), není-li opatření vlastník či uživatel schopen provést (např. vyžaduje použití zvláštních postupů či metod), nebo pokud z jiných důvodů nekoná (v přiměřené době), zajistí provedení těchto opatření orgán ochrany přírody. Pak platí § 68 odst. 4 ZOPK a vlastník či uživatel předmětného pozemku je povinen provedení opatření strpět a umožnit. To je důležité mj. s ohledem na potřebu zajištění systematického přístupu a efektivity opatření, pokud se týká pozemků více vlastníků (kdy smysluplnost provedení opatření může být narušena nebo zmařena jeho neprovedením na některém z pozemků; tím by došlo i k maření úsilí i nákladů vynakládaných okolními vlastníky).

K bodu 12 (§ 5 odst. 13 ZOPK)

Legislativně-technická úprava směřující k opravě chybného odkazu, posunutého rovněž v důsledku přečíslování odstavců.

K bodu 13 (§ 5b odst. 4 ZOPK) a bodu 34 [§ 77a odst. 5 písm. f) ZOPK]

Navrhuje se změna kompetence stanovit odchylný postup při ochraně ptáků v případech, kdy se má odchylný postup týkat blíže neurčeného okruhu osob. Odchylný postup při ochraně ptáků je v těchto případech přijímán formou opatření obecné povahy, k jehož vydání je dosud příslušné Ministerstvo životního prostředí. Kompetence ústředního orgánu státní správy je reliktem z doby, kdy pro stanovení odchylného postupu byla předepsána forma prováděcího právního předpisu (vyhlášky). Stanovení kompetence ústředního orgánu státní správy je nežádoucí s ohledem na princip decentralizace státní správy a např. ve vztahu k působnosti v oblasti zvláště chráněných druhů (kde povolení jak formou rozhodnutí, tak opatření obecné povahy vydávají orgány ochrany přírody na úrovni krajských úřadů) také zjevně nesystematické.

Ke stanovení odchylného postupu při ochraně ptáků formou opatření obecné povahy se proto napříště stanoví příslušnost orgánu ochrany přírody na úrovni krajských úřadů. Přenesení kompetence na úroveň krajských úřadů umožní lépe zohlednit místní podmínky a současně půjde o rozsahem vhodný územní rozsah jak z hlediska účelu nejčastěji řešených případů, tak naopak administrativní proveditelnosti vydání opatření obecné povahy. V této souvislosti se jako bezpředmětné navrhuje zrušit ustanovení věty druhé.

K bodu 14 (§ 5b odst. 5 ZOPK)

Doplňuje se stanovení způsobu plnění informační povinnosti týkající se uplatňování odchylného postupu při ochraně ptáků. Ta by nově měla být plněna prostřednictvím informačního systému druhové ochrany upraveného v nově doplňovaném § 72d ZOPK. Informační povinnost stanovená v § 5b odst. 5 ZOPK vychází z nezbytnosti zajištění reportingu podle čl. 9.3 směrnice o ptácích a již nyní je prováděna prostřednictvím evropského systému HABIDES (informační systém zakotvený v § 72d ZOPK by měl být s tímto systémem provázán).

K bodu 15 (§ 7 odst. 2 ZOPK)

Z obecné ochrany dřevin se vyjímají invazní nepůvodní druhy dřevin, které jsou káceny v rámci provádění stanovených opatření k jejich odstraňování či regulování jejich šíření, a dále nepůvodní druhy dřevin, pro které byly stanoveným postupem určena regulační opatření. Vynětím nepůvodních a invazních nepůvodních druhů dřevin z ochrany podle § 7 odst. 1 ZOPK dojde k usnadnění provádění a snížení administrativní zátěže při jejich kácení prováděného z důvodu zamezení jejich dalšího šíření, pro které již nebude vyžadováno povolení podle § 8 odst. 1 ZOPK.

Uvedená výjimka je však striktně vázána pouze na případy provádění opatření k odstranění nebo izolaci včasně zjištěného invazního nepůvodního druhu nebo opatření k regulaci značně rozšířeného invazního nepůvodního druhu, která se nově zavádějí v rámci implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, a na případy provádění opatření k regulaci nepůvodních druhů dřevin v souladu s § 5 odst. 6 ZOPK.

Pro úplnost je potřebné dodat, že v současnosti je na unijním seznamu invazních nepůvodních druhů zařazena pouze jedna dřevina relevantní pro území České republiky, a to pajasan žláznatý, který se v současnosti intenzivně šíří v teplejších oblastech České republiky a v urbanizovaných územích nebo podél komunikací. Úprava se tak v praxi bude týkat omezeného počtu případů, přesto je samozřejmě nutné zohlednit význam a funkce dřevin (zejména v sídlech) a zajišťována by měla být v odpovídající míře náhrada výsadbou původních nebo neinvazních druhů [což vyplývá obecně i z čl. 20 nařízení EP a Rady (EU) č. 1143/2014 pokud jde o provádění opatření k obnově dotčených ekosystémů].

Dále se po dohodě s Ministerstvem zemědělství, resp. Ústředním zkušebním a kontrolním ústavem zemědělským, jako orgánem rostlinolékařské péče odpovědným za kontrolu šíření škodlivých organismů, doplňuje výjimka z obecné ochrany dřevin pro případě kácení dřevin prováděné v rámci mimořádných rostlinolékařských opatření k předcházení šíření nebo k vyhubení škodlivých organismů rostlin podle zákona o rostlinolékařské péči. Jedná se o samostatně zákonem o rostlinolékařské péči upravený postup v případě zjištění výskytu škodlivých organismů, v rámci nějž je nezbytné zajistit bez zbytečného prodlení potřebná opatření zahrnující i jednorázové odstranění rostlin, tedy v případě nutnosti i dřevin. Stávající oprávnění orgánu ochrany přírody uložit provedení kácení nebo jiných nezbytných zásahů v případě nákazy dřevin se v ostatních případech nadále uplatní.

K bodům 16, 31 a 32 [§ 13 odst. 1, § 77 odst. 1 písm. m) a § 77a odst. 4 písm. c) ZOPK]

V ustanovení § 13 odst. 1 se upravuje právní forma vyhlášení přechodně chráněné plochy tak, aby lépe odpovídala charakteru ochrany a okruhu předpokládaných účastníků, tedy skutečnosti, že kromě vlastníka pozemku se ochrana přechodně chráněné plochy může dotýkat blíže neurčeného okruhu osob (které např. na pozemek vstupují nebo zde realizují jiné činnosti). Uplatnění formy opatření obecné povahy namísto formy správního rozhodnutí nesníží úroveň ochrany práv vlastníků či jiných osob (možnost uplatnění námitek dle § 172 odst. 5 správního řádu) a zároveň umožní mezi adresáty zahrnout i další subjekty. Tím se zlepší aplikovatelnost tohoto ustanovení a zároveň bude postup lépe navazovat na současnou právní úpravu založenou správním řádem. Společně s touto změnou je navržena rovněž úprava kompetence k vyhlášení přechodně chráněné plochy, a to tak, že v souladu s rozdělením dalších kompetencí orgánů ochrany přírody se případy vyhlášení přechodně chráněné plochy z důvodů vyplývajících ze zvláštní ochrany druhů rostlin a živočichů svěřují krajským úřadům, a to s ohledem na potřebnou odbornost a možnost posouzení potřebnosti vyhlášení přechodně chráněné plochy v kontextu části páté zákona o ochraně přírody a krajiny.

K bodu 17 (hlava druhá v části druhé zákona)

V rámci části druhé zákona o ochraně přírody a krajiny se začleňuje nová hlava II, představující právní úpravu zajišťující vlastní adaptaci právního řádu České republiky na přímo použitelná nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a nařízení Rady (ES) č. 708/2007. Adaptační ustanovení byla záměrně koncentrována v ucelenou soustavu paragrafů, a to s cílem zajistit co možná největší přehlednost nově vkládaných právních norem, ale i s ohledem na co možná nejmenší narušení stávající struktury zákona o ochraně přírody a krajiny.

Z hlediska systematického se nově doplňovaná hlava II člení na dva díly. Díl první zajišťuje implementaci nařízení Rady (ES) č. 708/2007, díl druhý pak implementuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014.

K dílu 1 – Používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře

Díl 1 je tvořen § 13a až 13c, které se zaměřují na kompetenční a procedurální zajištění procesu povolování vysazování cizích a přemisťování místně se nevyskytujících druhů za účelem jejich využití v akvakultuře, kontrolu tohoto využívání a řešení jeho případných nepříznivých dopadů.

K § 13a

Vysazování cizích a přemisťování místně se nevyskytujících druhů (souhrnně označovány jako „přesuny“ cizích a místně se nevyskytujících druhů) je činností, která podle čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 podléhá povolení. Žádost o toto povolení se podává u příslušného orgánu přijímajícího členského státu. V § 13a odst. 1 návrhu zákona se stanoví, že žádost se podává u orgánu ochrany přírody [v souladu s doplňovaným § 78 odst. 10 písm. a) návrhu zákona je orgánem ochrany přírody příslušným k přijetí žádosti o toto povolení Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – viz bod 38 této novely]. Z požadavků na povolení přesunu jsou vyňaty podle čl. 2 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 druhy uvedené v příloze IV k tomuto nařízení - mezi tyto druhy patří většina v ČR využívaných cizích (nepůvodních) druhů ryb, jako je amur bílý, pstruh duhový, siven americký i široká škála v současnosti stále častěji chovaných jeseterovitých ryb apod. Z postupu jsou v souladu s čl. 2. odst. 7 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 dále vyňata také uzavřená zařízení akvakultury, která jsou od otevřených vod dostatečně oddělena a splňují tak kritéria uvedená v čl. 3 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 708/2007.

V následujících ustanovení § 13a se upravuje samotný postup při vydávání povolení k přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu, zahrnující jednotlivé požadavky vyplývající z nařízení Rady (ES) č. 708/2007, jako je posuzování rizik přesunu poradním výborem, stanovení pokusného vypuštění, karantény nebo zpracování a schválení pohotovostního plánu. Z nařízení Rady (ES) č. 708/2007 vyplývá také nutnost zajištění souladu přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu s požadavky fytosanitární, resp. veterinární legislativy. Za tímto účelem stanovuje návrh § 13a odst. 2 dotčenost orgánů státní veterinární správy a Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v řízení o vydání povolení. K navrhovanému přesunu se podle návrhu zákona bude v souladu s článkem 5 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 vyjadřovat také poradní výbor, jehož funkci bude zajišťovat Společná meziresortní komise pro nepůvodní a invazní nepůvodní druhy (dále jen „Společná komise“, blíže k ní viz komentář k bodu 52). Společná komise bude posuzovat, zda podaná žádost splňuje všechny požadavky nařízení Rady (ES) č. 708/2007 (stanovené zejména v čl. 6 odst. 2, resp. v příloze I k nařízení), jaké povahy navrhovaný přesun je (rutinní či výjimečný), zda mu má předcházet karanténa či pokusné vypuštění a jak dlouho po provedení přesunu se cizí nebo místně se nevyskytující druh má sledovat. Za rutinní je považován takový přesun, u něhož je nízké riziko přemístění necílových organismů a nepříznivých ekologických účinků; ostatní přesuny jsou považovány za výjimečné [viz čl. 3 odst. 16 a 17 nařízení Rady (ES) č. 708/2007]. U výjimečného přesunu je stanovena povinnost zajistit posouzení jeho rizik pro životní prostředí (v souladu s přílohou II k nařízení). Podle § 13a odst. 3 návrhu zákona stanoví orgán ochrany přírody lhůtu, v níž je žadatel povinen posouzení rizik předložit. Návrh zákona využívá možnosti čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 a stanoví, že náklady spojené s posouzením rizik nese žadatel. V tomto ohledu jde tedy návrh dovoleně nad rámec výslovného znění nařízení. K předloženému posouzení rizik se rovněž vyjadřuje Společná komise. Povolení lze vydat pouze tehdy, pokud rizika pro životní prostředí spojená s navrhovaným přesunem budou hodnocena jako nízká; v opačném případě požaduje nařízení Rady (ES) č. 708/2007, aby byla přijata opatření k jejich zmírnění. Navrhuje se, aby tato opatření formulovala Společná komise a tato byla přejata do povolení jako jeho podmínky.

V rámci rozhodování o povolení přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu rozhoduje orgán ochrany přírody na základě stanovisek Společné komise, orgánu státní veterinární správy a Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského také o provedení pokusného vypuštění a o umístění cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu do karantény. Do karantény se cizí nebo místně nevyskytující druh umisťuje vždy v případě pokusného vypuštění a v případě výjimečného přesunu. Pokusným vypuštěním se podle článku 16 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 považuje počáteční pokusné vypuštění podléhající zvláštní kontrole šíření a preventivním opatřením, založeným na informacích a doporučeních Společné komise. O délce pokusného vypuštění rozhodne orgán ochrany přírody a teprve na základě jeho výsledků může být povolení k přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu vydáno.

V případech pokusného vypuštění a výjimečného přesunu je také povinností žadatele zpracovat pohotovostní plán pro případ nepředvídaných událostí. Náležitosti pohotovostního plánu nejsou nařízením Rady (ES) č. 708/2007 jasně stanoveny. Nařízení Rady (ES) č. 708/2007 požaduje v článku 17, aby pohotovostní plán zahrnoval návrh na odstranění druhu z daného prostředí v případě jeho negativního vlivu na životní prostředí nebo na původní populace. Obsahem pohotovostního plánu má být detailní postup pro řešení nepředvídaných událostí s cílem zamezení dalšímu šíření a dopadům cizího nebo místně se nevyskytujícího se druhu (součástí tak budou organizační i technická opatření od použití překážek až po odstranění uniklých jedinců z prostředí). Navrhuje se, aby v zájmu právní jistoty žadatelů i sjednocení výkonu státní správy byly obsahové náležitosti pohotovostního plánu stanoveny prováděcím právním předpisem.

K § 13b

V § 13b odst. 1 návrhu zákona se stanoví speciální lhůta pro vydání povolení k přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu, která vychází z čl. 10 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 708/2007.

Ustanovení § 13b odst. 2 návrhu zákona pak reaguje na speciální požadavky nařízení Rady (ES) č. 708/2007 při povolování přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu s tzv. přeshraničním vlivem. Jedná-li se o přesun, jehož účinky by se mohly projevit v sousedních členských státech, nelze povolení k přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu vydat bez souhlasu Evropské komise. Navrhuje se, aby v případech přesunu s přeshraničním vlivem byla kompetence k vydání povolení přenesena na úroveň Ministerstva životního prostředí, které zajistí projednání případu s dotčeným členským státem, případně dotčenými členskými státy a Evropskou komisí postupem předepsaným v článku 11 nařízení Rady (ES) č. 708/2007.

K § 13c

Článek 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 požaduje, aby členské státy zajistily v souvislosti s přesunem cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu veškerá vhodná opatření, jejichž účelem je zabránit nepříznivým účinkům přesunu na biologickou rozmanitost, a zejména na druhy, stanoviště a funkce ekosystémů, které lze od uskutečňovaného přesunu očekávat, včetně případných účinků přesunu necílových druhů. V souladu s obecným principem odpovědnosti původce se navrhuje, aby opatření proti nepříznivým účinkům přesunu zajišťoval ten, kdo cizí nebo místně se nevyskytující druh využívá. Ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení se v návaznosti na čl. 2 odst. 5 vztahuje i na druhy zařazené do přílohy IV nařízení Rady (ES) č. 708/2007.

V § 13c odst. 2 návrhu zákona se doplňuje rovněž kompetence orgánu ochrany přírody vydané povolení k přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu zrušit, jak předvídá článek 12 nařízení Rady (ES) č. 708/2007, který také definuje podmínky, za kterých může ke zrušení povolení dojít (s ohledem na čl. 6 odst. 1 nařízení je zároveň celkově nejdelší doba platnosti povolení 7 let). K rozhodnutí o zrušení povolení si orgán ochrany přírody vyžádá závazné stanovisko příslušného orgánu státní správy rybářství. I v případě zrušení povolení nicméně platí v souladu s čl. 17 nařízení provést opatření podle pohotovostního plánu a orgán ochrany přírody případně ponechá vydané rozhodnutí v části týkající se pohotovostního plánu v platnosti.

V § 13c odst. 4 se dále stanoví zánik platnosti vydaného povolení k přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu v důsledku zařazení daného druhu na unijní seznam. Cílem uvedeného opatření je zajistit, aby nedocházelo k rozporu mezi činnostmi povolenými uvedeným rozhodnutím a zákazy vyplývajícími z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Uvedené činnosti pak bude možné realizovat pouze na základě povolení vydaného v souladu s článkem 8, případně 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014.

K dílu 2 – Ochrana přírody a krajiny před invazními nepůvodními druhy

K § 13d

Ustanovení § 13d představuje čistě adaptační právní normu, jejímž účelem je zajištění kompetenčního a procedurálního zajištění regulace využívání invazních nepůvodních druhů zařazených na tzv. unijní seznam podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014.

Článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 stanoví omezení nakládání s invazními nepůvodními druhy zařazenými na unijním seznamu. Tato omezení mají v zásadě podobu zákazů jednotlivých způsobů nakládání, včetně držení a chovu těchto druhů nebo jejich uvolňování do životního prostředí. Stanovené zákazy nejsou absolutní. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 připouští povolení výjimek z těchto zákazů, přičemž podmínky povolení těchto výjimek vymezuje především v článcích 8 a 9. Využívání invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu je možné pouze na základě povolení uděleného podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 pro účely provádění výzkumu, ochrany ex situ nebo vědecké produkce a následného využití pro léčebné účely. Využívání invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu pro jiné účely, než jsou ty uvedené v článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, je podle článku 9 nařízení možné pouze na základě oprávnění Evropské komise, které však může udělit jen ve výjimečných případech z důvodů naléhavého veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru.

Ustanovení § 13d návrhu zákona v návaznosti na uvedený rámec upravuje postup při vydávání povolení k využívání invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu. Příslušným k vydání povolení je orgán ochrany přírody, kterým se s ohledem na předpokládaný omezený okruh případů a specifičnost dané problematiky určuje Ministerstvo životního prostředí (viz bod 41 novely). Náležitosti žádosti i povolení vyplývají přímo z čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, jejich splnění posuzují také příslušný orgán státní veterinární správy a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský jako dotčené orgány.

V případech předvídaných v čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 podává Ministerstvo životního prostředí žádost o udělení oprávnění k povolení Evropské komisi. Zamítnutí žádosti Evropskou komisí je důvodem pro vyloučení podání opravného prostředku proti vydání zamítavého rozhodnutí Ministerstva životního prostředí.

Analogicky se určuje rovněž kompetence Ministerstva životního prostředí vydané povolení v souladu s čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 zrušit, pokud nastanou nepředpokládané okolnosti s nepříznivým dopadem na biologickou rozmanitost nebo související ekosystémové služby.

Ustanovení § 13d návrhu zákona dále naplňuje kontrolní mechanismy nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Kontroly prováděné orgánem ochrany přírody podle navrhovaného § 13d odst. 5 jsou koncipovány jako standardní vnitrostátní kontroly, pro které zákon o ochraně přírody a krajiny nestanoví žádný speciální procesní režim, předpokládá se tudíž plné použití obecné právní úpravy obsažené v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů. Naproti tomu úřední kontroly ve smyslu čl. 15 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 mají charakter primárně hraničních kontrol prováděných zejména celními orgány v režimu příslušného přímo použitelného nařízení EU.

K § 13e

Článek 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ukládá členským státům, aby v souladu s principem prevence okamžitě přijali mimořádná opatření, pokud na svém území zjistí výskyt invazního nepůvodního druhu, který není zařazen na unijním seznamu, ale kritéria stanovená v čl. 4 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 pro zařazení na unijním seznam splňuje, nebo pokud jeho zavlečení bezprostředně hrozí. Mimořádná opatření mají analogicky předepsánu formu omezení stanovených pro invazní nepůvodní druhy zařazené na unijním seznamu.

Navrhuje se, aby mimořádná opatření byla na území České republiky vyhlašována prostřednictvím nařízení vlády, v němž bude specifikován způsob omezení využívání zjištěného invazního nepůvodního druhu a jeho rozsah. Zajištění dalších povinností navazujících na zjištění výskytu invazního nepůvodního druhu podle čl. 10 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, jako je informační povinnost vůči Evropské komisi a ostatním členským státům či zajištění posouzení rizik invazního nepůvodního druh, se ukládá Ministerstvu životního prostředí.

K § 13f

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ukládá členským státům, aby zajistily systém dohledu zaměřený na invazní nepůvodní druhy, aby sledovaly výskyt invazních nepůvodních druhů na svém území a zaznamenávaly a shromažďovaly údaje o něm. Sledování výskytu invazních nepůvodních druhů se svěřuje do kompetence Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s dalšími organizacemi a dotčenými orgány státní správy, které budou poskytovat údaje o výskytu a způsobech šíření invazních nepůvodních druhů zjištěné v rámci své činnosti.

Ministerstvu životního prostředí se pak v návaznosti na článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ukládá ve spolupráci s dalšími dotčenými ústředními orgány (a s předpokladem odborného zapojení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR) zpracovat analýzu šíření invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu a na základě ní přijmout koncepční, strategický dokument - Akční plán zaměřený na způsoby (nezáměrného) šíření těchto druhů. Tento akční plán by měl být schválen formou usnesení vlády (analogicky k obdobným dokumentům - viz např. Národní akční plán k bezpečnému snížení používání pesticidů v ČR) a stanovovat nezbytné úkoly k omezení šíření a nezáměrného zavlékání invazních nepůvodních druhů. Podle výsledků analýzy a charakteru zjištěných způsobů (nezáměrného) šíření invazních nepůvodních druhů budou v akčním plánu navržena opaření pro jednotlivé oblasti od sběru informací a naopak jejich poskytování veřejnosti, zajišťování prevence, včetně využití dobrovolných opatření a kodexů zmíněných v nařízení, až po organizačně technická a metodická opatření i případné návrhy nezbytných legislativních změn, pokud by jejich potřeba z analýzy a v rámci přípravy akčního plánu byla identifikována.

K § 13g

V rámci § 13g je v návaznosti na čl. 16 až 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 blíže upraven postup při tzv. včasném zjištění výskytu invazního nepůvodního druhu zařazeného na unijní seznam (tj. v případech potvrzení přítomnosti druhu dříve, než dojde k etablování jeho populace a dalšímu rozšíření). Ustanovení § 13g odst. 1 návrhu zákona reaguje na povinnost členských států neprodleně informovat Evropskou komisi a ostatní členské státy, o tom, že na jejich území byly včasně zjištěny zavlečení nebo vysazení či výskyt invazního nepůvodního druhu zařazeného na unijní seznam [článek 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014] před tím, než dojde k jeho plošnému rozšíření do prostředí. Zapracovává se také povinnost varovat Evropskou komisi a ostatní členské státy, pokud hrozí, že se invazní nepůvodní druh zařazený na unijní seznam rozšíří z území České republiky na území jiného členského státu [čl. 19 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014]. Plnění těchto povinností se ukládá Ministerstvu životního prostředí.

V návaznosti na včasné zjištění zavlečení, vysazení či výskytu invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu požaduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 v článku 17, aby vůči takto zjištěným invazním nepůvodním druhů na unijním seznamu uplatnily členské státy eradikační opatření s cílem dosáhnout úplného a trvalého odstranění jejich populace. Navrhuje se, aby tato opatření k odstranění invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu, jehož výskyt byl na území České republiky včasně zjištěn, stanovilo Ministerstvo životního prostředí (s ohledem na to, že půjde o jednotlivé případy a stanovení opatření bezprostředně navazuje jak na předchozí informování Komise a členských států o zjištěném výskytu, tak následně reporting o provedených opatřeních), a to dle podmínek, resp. okruhu dotřených subjektů formou rozhodnutí nebo opatření obecné povahy. Ministerstvo také může za podmínek čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 rozhodnout o tom, že opatření k odstranění včasně zjištěného invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu nestanoví. Jedná se o případy, kdy by odstranění invazního nepůvodního druhu z přírody nebylo technicky proveditelné, náklady na provedení těchto opatření by byly neúměrně vysoké ve srovnání s jejich očekávanými výsledky nebo by způsoby provedení odstranění včasně zjištěného invazního nepůvodního druhu mohly mít nepříznivé následky na lidské zdraví nebo životní prostředí (např. na jiné druhy). Pokud by taková situace nastala, namísto opatření k odstranění včasně zjištěného invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu mají být přijata opatření k jeho izolaci, aby se zabránilo dalšímu šíření tohoto druhu na území dalších členských států.

K § 13h

Ohledně invazních nepůvodních druhů, které byly zařazeny na unijní seznam, mají členské státy v souladu s článkem 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 povinnost, pokud zjistí, že na jejich území je tento druh značně rozšířen, zavést regulační opatření s cílem minimalizovat dopady takového druhu na biologickou rozmanitost a související ekosystémové služby, popř. lidské zdraví nebo i hospodářství.

Za účelem regulace invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu, který by byl na území České republiky značně rozšířen, se navrhuje, aby Ministerstvo životního prostředí vypracovalo koncepční, strategický dokument, tzv. Zásady regulace značně rozšířeného invazního nepůvodního druhu (dále jen „zásady regulace“), v němž by stanovilo postupy regulace a území, v nichž daný invazní nepůvodní druh působí největší potíže a jeho regulace v nich je proto prioritní. Stanovení zásad regulace na ústřední úrovni se navrhuje s ohledem na potřebu zajištění koordinace postupu regulace. Zásady budou zpracovány ve spolupráci s resortem zemědělství (prostřednictvím Společné komise), a to tak, aby byly naplněny předpoklady stanovené čl. 19 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, tedy jednalo se o opatření minimalizující dopady značně rozšířených invazních nepůvodních druhů na biologickou rozmanitost a zároveň byla přiměřená jednotlivým dopadům, uzpůsobená konkrétním podmínkám, vycházela ze zhodnocení nákladů a přínosů a byla prioritizována dle rizik a efektivity.

Na zásady regulace by na regionální úrovni navazovalo podrobnější stanovení způsobu a podmínek provádění regulace formou opatření obecné povahy vydávanými orgánem ochrany přírody na úrovni krajských úřadů (viz bod 34 novely), resp. Agenturou ochrany přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí, popř. příslušnými správami národních parků.

Popsaný postup se ze stávajícího unijního seznamu bude týkat přibližně čtvrtiny druhů (např. bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá, pajasan žlaznatý, klejicha hedvábná, rak signální a rak pruhovaný, střevlička východní, mýval severní, psík mývalovitý, ondatra pižmová, nutrie říční). Intenzita a územní působnost konkrétních regulačních opatření se budou odlišovat právě v závislosti na povaze značně rozšířeného invazního nepůvodního druhu i místních podmínek postiženého území. Např. v případě bolševníku velkolepého bude cílem postupné celkové omezení, byť s rozdílným přístupem k izolovaným a rozsáhlým výskytům, kdežto v případě např. nutrie říční půjde plošně pouze o zajištění extenzivní regulace a aktivnější zásahy typu odchytu či odlovu celé místní populace či významnější regulace početnosti budou pravděpodobně výjimečné, omezené na místa závažných škod, např. na vodohospodářských dílech nebo i přírodních stanovištích).

K § 13i

V souladu s principem odpovědnosti původce a zásadou znečišťovatel platí a v návaznosti na článek 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 se stanoví povinnost náhrady nákladů vynaložených na předcházení či odstraňování následků úniku a volného rozšiřování invazního nepůvodního druhu, tedy zejména náklady spojené s nezbytnými opatření k eradikaci, izolaci či regulaci invazního nepůvodního druhu podle čl. 17, 18 a 19, jakož i nezbytné náklady na obnovu poškozených ekosystémů podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Postup se uplatní v těch případech, kdy bude znám původce rozšíření invazního nepůvodního druhu, zejména v případech prokázaného porušení zákazů stanovených v čl. 7 odst. 1 nařízení.

K § 13j

V rámci společných ustanovení k invazním nepůvodním druhům se zakotvuje dotčenost orgánů státní správy lesů, myslivosti a rybářství při realizaci nástrojů prevence a regulace zavlékání, vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů orgány ochrany přírody. Uvedené orgány se zmocňují k tomu, aby pro účely vydání povolení k využívání invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu vydávaly závazné stanovisko z hlediska dotčení podmínek lesního hospodaření, myslivosti nebo rybářství. Zakotvená ingerence dotčených orgánů má přispět ke koordinaci jednotlivých zájmů v krajině.

S cílem umožnit efektivní aplikaci přechodných opatření spojených se zařazením invazního nepůvodního druhu živočicha na unijní seznam [viz čl. 32 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014] a poskytnout jejich chovatelům nástroj k prokázání toho, že jedince tohoto druhu živočicha měli v držení již před jeho zařazením na unijní seznam, se zavádí jejich registrace prostřednictvím zřizovaného informačního systému ochrany přírody. S ohledem na ztížené podmínky chovu invazních nepůvodních druhů živočichů zařazených na unijní seznam invazních druhů se jejich chovatelům dále umožňuje jedince těchto druhů umístit do k tomu určených zařízeních (viz též bod 52 novely).

Další ze společných ustanovení k invazním nepůvodním druhům se, podobně jako v případě regulace nepůvodních druhů, zabývá otázkou zapojení vlastníků a jiných uživatelů pozemků do praktické implementace požadavků prevence a regulace invazních nepůvodních druhů. S respektem k vlastnickým a jiným užívacím právům, včetně oprávněných zájmů uživatelů rybářských revírů a honiteb, se předpokládá spoluúčast vlastníků a jiných uživatelů pozemků na praktickém provádění opatření k odstranění, izolaci či regulaci invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu v rozsahu běžné péče. Za „běžnou péči“ by mělo být považováno hospodaření odpovídající druhu pozemku, resp. kultur na něm, nebo podmínky stanovené pro výkon oprávnění podle jiných právních předpisů. Za běžnou péči je tak možné považovat např. kosení a jinou údržbu zemědělských pozemků v běžných agrotechnických lhůtách (případně dle podmínek podpor poskytovaných v oblasti zemědělství) nebo lesní hospodaření prováděné podle lesního zákona a lesních hospodářských plánů či osnov (včetně např. možných výchovných zásahů, v rámci nichž lze opatření provést apod.).

V tomto ohledu navazuje navrhované ustanovení na obecné zakotvení účasti vlastníků a správců pozemků na ochraně přírody a krajiny v úvodním ustanovení § 1 ZOPK. Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem a každý je povinen strpět při užívání přírody a krajiny omezení vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny (viz § 58 odst. 1 ZOPK).

S ohledem na určující princip odpovědnosti státu se však nově formulovaná povinnost zmírňuje několika způsoby. Předně je žádoucí podpořit zájem vlastníků a uživatelů pozemků zapojit se do provádění těchto opatření tím, že na způsobu a podmínkách jejich provádění se orgán ochrany přírody a vlastník či uživatel pozemku budou moci dohodnout prostřednictvím smlouvy podle § 68 odst. 2 ZOPK a na provádění těchto opatření bude možné poskytnout vlastníkovi či uživateli pozemku finanční příspěvek podle § 69 odst. 1 ZOPK.

Nelze-li provedení opatření na vlastníkovi pozemku nebo jeho uživateli spravedlivě požadovat (tj. překračuje-li např. významně rozsah běžné péče, jde-li o „starou zátěž“ v podobě značného rozšíření invazního nepůvodního druhu apod.), není-li vlastník či uživatel schopen opatření provést (např. vyžaduje použití zvláštních postupů či metod), nebo pokud z jiných důvodů nekoná (v přiměřené době), zajistí provedení těchto opatření orgán ochrany přírody. Pak platí § 68 odst. 4 ZOPK a vlastník či uživatel předmětného pozemku je povinen provedení opatření strpět a umožnit. To je důležité mj. s ohledem na potřebu zajištění systematického přístupu a efektivity opatření, pokud se týká pozemků více vlastníků (kdy smysluplnost provedení opatření může být narušena nebo zmařena jeho neprovedením na některém z pozemků).

Plošné extenzivní zásahy, byť nad rámec „běžné péče“ by měly být nadále předmětem podpory formou poskytnutí příspěvku (dotační tituly), jako je tomu již v současnosti, a orgány ochrany přírody by měly zvýšenou pozornost věnovat stanoveným prioritám. Předmětem dohod s vlastníky či uživateli nebo předmětem přímo zásahů zajišťovaných orgánem ochrany přírody by tedy měla být zejména ta část opatření, kdy bude nezbytné aktivně, prioritně provést jednotlivá opatření - jednak půjde zřejmě o spíše ojedinělé případy „včasného zjištění“ invazních nepůvodních druhů, a dále u značně rozšířených druhů půjde o případy, kdy ze zásad regulace (s ohledem na prioritizaci) bude vyplývat potřeba provedení konkrétních regulačních opatření v daném území.

Na opatření k odstranění, izolaci či regulaci invazního nepůvodního druhu mohou [je-li to efektivní - viz článek 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014] navazovat opaření k obnově ekosystémů. Opatření se nicméně aplikují u ekosystémů, u nichž „došlo k degradaci, poškození nebo zničení“ za účelem zotavení ekosystému případně podpory prevence opětovné invaze – nebude se tedy jednat o paušální postup. V praxi se může jednat např. o zatravnění ploch dotčených zásahem proti invazním druhům rostlin, „náhradní“ výsadbu dřevin, pokud bude mezi invazní nepůvodní druhy na unijním seznamu zařazen některý pro Českou republiku relevantní druh dřeviny apod., přičemž tato opatření budou z hlediska realizace zpravidla součástí nebo následným krokem po provedení eradikačních či regulačních opatření. Předpokladem je v této oblasti spíše podpora vlastníků a uživatelů pozemků (včetně případného příspěvku či dotace).

K § 13k

V rámci společných ustanovení se dále upravuje zapojení veřejnosti do projednávání akčního plánu a zásad regulace. Návrhy obou dokumentů bude Ministerstvo životního prostředí zveřejňovat na své úřední desce a na svých internetových stránkách tak, aby k nim každý mohl uplatnit své připomínky (musí být zaslány v písemné formě). Povinnost zveřejnění se pak vztahuje rovněž na vyhodnocení takto obdržených připomínek a zdůvodnění v případě jejich nepřijetí. Podmínky účasti veřejnosti jsou přitom nastaveny tak, že jsou v souladu s čl. 2 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí.

Zahrnuto je dále ustanovení o zveřejňování dalších informací spojených s opatřeními k regulaci, izolaci nebo odstraňování invazních nepůvodních druhů.

K § 13l

V rámci společných ustanovení se dále doplňuje postup při uplatnění regionální spolupráce při regulaci invazních nepůvodních druhů, které nebyly zařazeny na unijní seznam, které však některý z členských států zařadil na svůj vnitrostátní seznam. Byť Česká republika sama nakonec (na základě výsledků jednání s resortem zemědělství a zástupci řady dalších stakeholderů) nevyužívá možnosti sestavení vlastního vnitrostátního seznamu invazních nepůvodních druhů, na jejichž regulaci má zájem, nelze vyloučit, že v souladu s článkem 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 bude vyzvána ke spolupráci při regulaci invazních nepůvodních druhů, které na své vnitrostátní seznamy zařadily sousední a jiné okolní státy. Povinnost spolupráce zahrnuje na základě čl. 11 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 zejména spolupráci na posouzení způsobů šíření těchto invazních nepůvodních druhů, může ale zahrnovat také vlastní regulační opatření.

K bodům 18 až 20 [§ 16 odst. 1 písm. f), § 18a odst. 1 písm. a), § 26 odst. 1 písm. d), § 29 písm. e) a § 34 odst. 1 písm. d) ZOPK]

Legislativně-technické úpravy navazující na terminologickou úpravu v § 5 odst. 4 ZOPK a doplnění ochranných podmínek zvláště chráněných území týkajících se nepůvodních druhů výslovně také o cizí a místně se nevyskytující druhy.

K bodu 21 (§ 42 odst. 2 ZOPK)

Legislativně-technická úprava v návaznosti na přesun zavedení legislativní zkratky do § 13f odst. 1 návrhu zákona (viz bod 17 novely) a novou právní úpravu evidence chráněných území obsaženou v § 72a až 72c (viz bod 27 novely).

K bodu 22 (§ 42 odst. 3 ZOPK)

Legislativně-technická úprava související se zakotvením evidence chráněných území v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (viz bod 27 novely).

K bodu 23 (§ 45c odst. 2 ZOPK)

V § 45c odst. 2 ZOPK dochází k upřesnění vzájemného vztahu základní ochrany evropsky významných lokalit a jejich ochrany zajišťované prostřednictvím institutů zvláštní územní ochrany. Podle stávajícího znění § 45c odst. 2 ZOPK platí, že základní ochrana, tj. zákaz poškozování a ničení, se na evropsky významnou lokalitu vztahuje pouze tehdy, není-li na jejím území vyhlášeno zvláště chráněné území v některé z kategorií uvedených v § 14 odst. 2 ZOPK. Pak se na území evropsky významné lokality aplikuje ochranný režim odpovídající příslušné kategorii zvláštní územní ochrany. V praxi se však ukazuje, že uvedená koncepce ochrany evropsky významných lokalit nemusí být dostačující. Například u národních parků režim zóny kulturní nebo režim třetí a čtvrté zóny chráněných krajinných oblastí nedosahují standardů základní ochrany evropsky významných lokalit ve vztahu ke konkrétním ekologickým nárokům jejich předmětu ochrany. Proto se navrhuje taková úprava znění § 45c odst. 2 ZOPK, která má zajistit, že základní ochrana evropsky významných lokalit a jejich předmětu ochrany, zakotvená v tomto ustanovení, bude představovat minimální ochranu garantovanou pro každou evropsky významnou lokalitu s tím, že speciální právní úprava spojená s vyhlášenou zvláštní územní ochranou evropsky významných lokalit se uplatní pouze za podmínky, že bude přísnější.

K bodům 24 a 25 [§ 45f odst. 1 a § 79 odst. 3 písm. b) ZOPK a § 45h odst. 2 ZOPK]

Legislativně-technická úprava odkazů reagující na doplnění § 4 a 5 o nové odstavce (viz body 6 a 11 novely).

K bodům 26 a 47 [§ 61 odst. 1 a § 79 odst. 3 písm. q) ZOPK]

Po dohodě s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním se doplňuje konkrétní forma listiny, na jejímž základě může ČÚZK zapsat předkupní právo státu k nezastavěným pozemkům ležícím mimo zastavěná území obcí na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a pozemkům souvisejícím s jeskyněmi.

S účinností od 1. 6. 2017 (zákon č. 123/2017 Sb., kterým se mění zákon č, 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) má Ministerstvo životního prostředí povinnost podat návrh na zápis předkupního práva státu k nezastavěným pozemkům ležícím mimo zastavěná území obcí na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a pozemků souvisejících s jeskyněmi.

Zápis předkupního práva státu k uvedeným pozemkům nelze v současné době provést, neboť v zákoně č. 114/1992 Sb. chybí konkrétní forma listiny, na jejímž základě by Český úřad zeměměřický a katastrální zápis předkupního práva státu v souladu s příslušnými katastrálními předpisy [zejm. zákon č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, a § 66 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)] provedl.

Bez zápisu předkupního práva státu do katastru nemovitostí vzniká nejistota při převodech předmětných pozemků pro prodávající i kupující. V praxi je řada pozemků převáděna bez nabídky odkupu pozemku státu (prodávající argumentují, že o předkupním právu nevěděli), a tedy tyto převody jsou zatíženy právní vadou a pochybností o legalitě převodu. Jenom v letošním roce proběhlo v Národním parku Šumava cca 90 převodů pozemků bez předchozího nabídnutí odkupu správě NPŠ. Přitom v cca 50% případů by Správa národního parku měla zájem v rámci předkupního práva pozemky odkoupit a zajistit na nich péči o přírodně hodnotné fenomény.

Zápisem předkupního práva státu k předmětným pozemkům dojde nejen ke zvýšení právní jistoty prodávajících i kupujících, ale především k zajištění veřejného zájmu na ochraně přírody, k němuž předkupní právo státu ve zvláště chráněných územích slouží. Stát v řadě případů přichází o přírodně mimořádně cenné pozemky, které jsou převáděny na třetí osoby, a následně obtížně napadá neplatnost kupních smluv u soudu.

Navrhovaná změna je výlučně technického charakteru, jejím předmětem je pouze zavedení formy listiny, na jejímž základě ČÚZK zapíše zákonné předkupní právo státu do katastru nemovitostí. Touto listinou je potvrzení o vzniku předkupního práva státu, vydané Ministerstvem životního prostředí. V důsledku této technické změny nevzniknou žádným subjektům finanční náklady.

Navrhovaná změna představuje jednoznačně pozitivní krok k zajištění právní jistoty vlastníků pozemků, jejich právních nástupců i správních úřadů.

K bodu 27 (§ 72a až § 72d ZOPK)

V rámci nově navržených ustanovení § 72a až § 72d ZOPK jsou obsaženy změny, které souvisí s elektronizací státní správy a zahrnují jednak navázání údajů o chráněných územích podle zákona o ochraně přírody a krajiny (vedených v současnosti v rámci Ústředního seznamu ochrany přírody) na registr územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) a dále pak souhrnné zakotvení informačního systému ochrany přírody a krajiny.

Smyslem nově navrhovaných ustanovení § 72a až 72c ZOPK je, aby zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma, evropsky významné lokality, ptačí oblasti, památné stromy a jejich ochranná pásma a smluvně chráněná území a smluvně chráněné památné stromy podle § 39 byly vedeny v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí jako účelové územní prvky (§ 31 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů). Zavedením těchto prvků do RÚIAN bude vytvořena přidaná hodnota spočívající jednak v jejich zpřístupnění pro celou veřejnou správu i další uživatele, jednak ve vytvoření vazeb na další územní prvky, zejména parcely katastru nemovitostí. V souladu s principy využívání referenčních údajů vedených v základních registrech bude možné tyto údaje automatizovaně přebírat jinými informačními systémy.

Vedením nových účelových územních prvků tak dojde mimo jiné ke snížení administrativní zátěže na straně katastrálních úřadů i orgánů ochrany přírody, neboť odpadne dosavadní povinnost předávat podklady pro zápis ochran do katastru nemovitostí. Tyto údaje budou přebírány do informačního systému katastru nemovitostí automaticky z RÚIAN, kam budou zapisovány Agenturou, která bude editorem těchto účelových územních prvků.

V nově navrhovaném ustanovení § 72d ZOPK se pak zavádí Informační systém ochrany přírody, který zřídí Ministerstvo životního prostředí (jako správce systému) spolu s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (jako provozovatelem z hlediska technického zabezpečení i pořizování části obsahu databází). Informační systém v sobě zahrne dosud samostatně vedené systémy a databáze jako je Ústřední seznam ochrany přírody, Nálezová databáze ochrany přírody nebo Jednotná evidence speleologických objektů, a bude doplněn také o nově zřízenou Evidenci druhové ochrany nebo Evidenci opatření péče o přírodu a krajinu. Informační systém v této podobě umožní efektivněji spravovat a vyhodnocovat informace pro potřeby státní správy a v odpovídajícím rozsahu je poskytovat veřejnosti. Impulzem pro zavedení Evidence druhové ochrany je, kromě potřeby reflektovat již existující systém vedení přehledu o vydaných povoleních dle § 5b a § 56 ZOPK (systém HABIDES vyvinutý Evropskou komisí pro účely reportingu), především podpora naplňování požadavků nařízení Rady (ES) č. 708/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 v oblasti vedení přehledu (případně i zveřejňování) a reportingu o vydaných povoleních a dalších opatřeních. Informační systém tak z tohoto hlediska bude sloužit k vedení přehledu o vydaných povolení k přesunu cizích a místně se nevyskytujících druhů (rejstřík ve smyslu čl. 23 nařízení Rady (ES) č. 708/2007) a ke sběru informací a přípravě zpráv týkajících se invazních nepůvodních druhů podle čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Součástí informačního systému budou i aplikace umožňující zapojení veřejnosti (poskytování údajů o výskytu invazních nepůvodních druhů do Nálezové databáze), nebo registraci chovatelů jedinců invazního nepůvodního druhu zařazeného na unijní seznam, kteří využijí stanovená přechodná ustanovení.

Zabezpečit bude nutné propojení s informačními systémy jednotlivých orgánů, které nebudou zavedeným Informačním systémem ochrany přírody nahrazeny (specializované informační systémy a databáze krajských úřadů či správ národních parků, jako je např. systém LUHOP zavedený v Krkonošském národním parku) s tím, že by měly být vhodně sdílena data a funkcionality a zajišťován vzájemný rozvoj.

K bodům 28 a 29 [§ 77 odst. 1 písm. e), f) a g) ZOPK]

V souvislosti s úpravami prováděnými v § 5 odst. 4 a 5 ZOPK (viz body 8 a 9 novely) se upravují odpovídající kompetenční ustanovení příslušného orgánu ochrany přírody. Příslušnost k vydání povolení k záměrnému rozšíření nepůvodního druhu nebo křížence do krajiny zůstává v zásadě ponechána na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Doplňuje se možnost, aby v případě, že se má povolení k záměrnému rozšiřování nepůvodního druhu nebo křížence do krajiny týkat blíže neurčeného okruhu osob, mohly orgány ochrany přírody využít formy opatření obecné povahy. Toto doplnění je navrženo s cílem omezení administrativní zátěže, kdy forma „plošného“ opatření obecné povahy umožní vydat povolení v případech nejčastěji používaných nepůvodních druhů (pokud nemají závažné nepříznivé dopady) širokému (blíže neurčenému) okruhu uživatelů, a tím dojde k omezení individuálních řízení. Přestože se bude jednat v praxi spíše o jednotky nepůvodních druhů, na něž bude možné takový postup aplikovat (např. výsadby některých dřevin v rámci doprovodné zeleně komunikací apod.), půjde pravděpodobně o nejčastější případy dosud vedených řízení, a tím může dojít k významnému omezení počtu jednotlivých žádostí o povolení a omezení počtu řízení vedených na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.

Stejně tak je zachována působnost orgánů ochrany přírody na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností ve vztahu k ustanovení § 5 odst. 6, byť se upravuje postup založený tímto ustanovením obecně na stanovení opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence (viz bod 10 novely). Rovněž pro tato opatření lze dle okolností daného případu využít buď formy rozhodnutí, nebo opatření obecné povahy. Příslušnost ke stanovení opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence podle § 5 odst. 6 ZOPK však není na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností svěřena absolutně. V případě kříženců zvláště chráněného druhu je s ohledem na zachování komplexnosti agendy zvláště chráněných druhů příslušný ke stanovení opatření k regulaci orgán ochrany přírody na úrovni krajského úřadu (viz bod 34 novely).

K bodu 30 [§ 77 odst. 1 písm. i) ZOPK]

Legislativně-technická úprava odkazu reagující na doplnění § 7 o nový odstavec (viz bod 15 novely).

K bodům 33 a 39 [§ 77a odst. 4 písm. j) a § 78a odst. 2 písm. e) ZOPK]

V souvislosti s nově zaváděnou právní úpravou evidence chráněných území v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (§ 72a až 72c ZOPK – viz bod 27 novely) se navrhuje zrušit stávající kompetenci krajských úřadů k předávání údajů týkajících se ochrany nemovitých věcí v souvislosti s vyhlášením přírodních rezervací nebo přírodních památek a jejich ochranných pásem příslušnému katastrálnímu úřadu, která bude vzhledem k propojení obou informačních systémů nadbytečná.

Obdobně se zrušení této povinnosti navrhuje u Ministerstva obrany coby orgánu ochrany přírody příslušného ke zřizování přírodních rezervací a přírodních památek a jejich ochranných pásem na území vojenských újezdů.

K bodu 34 [§ 77a odst. 5 písm. c) až h) ZOPK]

Zejména v souvislosti se zakotvením adaptačních ustanovení zajišťujících implementaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a s tím souvisejících některých dalších ustanovení se doplňují nové kompetence svěřené orgánům ochrany přírody na úrovni krajských úřadů.

Kompetence krajských úřadů v oblasti regulace nepůvodních druhů byly popsány již výše (viz komentář k bodům 28 a 29 novely). Přenesení kompetence ke stanovení odchylného postupu formou opatření obecné povahy bylo vysvětleno v souvislosti s úpravou § 5b odst. 4 ZOPK (viz komentář k bodu 13 novely).

Zcela nové kompetence se týkají pravomoci krajských úřadů v otázkách souvisejících s regulací invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu, na které se krajské úřady podílejí v podobě stanovení bližších podmínek uplatňování zásad regulace a následně praktickým zajišťováním těchto opatření.

K bodům 35, 53 a 63 [§ 77a odst. 5 písm. q), § 80 odst. 1 a § 89 odst. 3 ZOPK)

Novelizované ustanovení v současném znění upravuje lhůtu, v níž je orgán ochrany přírody povinen v návaznosti na faktické odebrání drženého jedince zvláště chráněného druhu rostlin a živočichů a ptáků vydat příslušné správní rozhodnutí. Tato právní úprava se ruší s tím, že pro postup při odebírání jedinců zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a ptáků i jedinců invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu se použijí instituty upravené ve správním řádu. V této souvislosti se v příslušných kompetenčních ustanoveních opravňujících krajské úřady (a na základě § 78 odst. 1 ZOPK také Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR) a Českou inspekci životního prostředí k odebírání jedinců zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a ptáků a nově také jedinců invazních nepůvodních druhů doplňuje právní forma tohoto úkonů

– správní rozhodnutí (která je v současné době zakotvena v rušeném textu § 89 odst. 2, resp. 3 po promítnutí navrhovaných úprav).

V rámci řízení o odebrání nedovoleně drženého jedince zvláště chráněného druhu rostlin a živočichů a ptáků a jedince invazního nepůvodního druhu živočicha na unijním seznamu se vylučuje účastenství obcí, pro které na základě § 71 odst. 3 ZOPK obecně platí, že jsou účastníky všech správních řízení vedených podle zákona o ochraně přírody a krajiny, které se dotýkají jejich správního obvodu, s výhradou těch řízení, v nichž jejich úřady samy nerozhodují jako orgány ochrany přírody. V řízení o odebrání nedovoleně drženého jedince zvláště chráněného druhu rostlin a živočichů a ptáků je účast obcí vzhledem na povahu tohoto řízení shledávána jako bezpředmětná, totéž lze předpokládat i ve vztahu k řízení o odebrání jedince invazního nepůvodního druhu živočicha na unijním seznamu.

K bodu 36 (§ 78 odst. 4 ZOPK)

Doplňuje se pravomoc Agentury ochrany přírody a krajiny ČR poskytovat finanční příspěvky ze státního rozpočtu k zajištění ochrany přírody a krajiny nástroji zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť jako organizační složka státu tak nemůže činit přímo na základě zákonů č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 37 (§ 78 odst. 8 ZOPK)

Doplnění kompetence Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a příslušných správ národních parků týkající se zpracování, projednání a schvalování plánů péče o přírodní rezervace a přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území.

K bodu 38 (§ 78 odst. 9 a 10 ZOPK)

Doplnění kompetence Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a příslušných správ národních parků týkající se zpracování záměrů na vyhlášení národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území, v případě správ národních parků se tato kompetence vztahuje také na záměry na vyhlášení přírodních rezervací a přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území.

Dále se stanovuje působnost Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a příslušných správ národních parků k provedení opatření k odstranění nebo izolaci včasně (nově) zjištěného invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu podle § 13g odst. 2 ZOPK v rozsahu, který bude podle tohoto ustanovení určen rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy vydaným Ministerstvem životního prostředí.

K bodu 40 [§ 79 odst. 3 písm. c) ZOPK]

Legislativně-technická úprava odkazu reagující na doplnění § 5 o nové odstavce (viz bod 11 novely).

K bodu 41 [§ 79 odst. 3 písm. d) ZOPK]

V souvislosti se zakotvením adaptačních ustanovení zajišťujících implementaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 se doplňuje pravomoc Ministerstva životního prostředí v otázkách souvisejících s povolování využívání invazních nepůvodních druhů na unijním seznam (viz také komentář k bodu 17 novely).

K bodu 42 [§ 79 odst. 3 písm. f) ZOPK]

Upřesnění kompetence Ministerstva životního prostředí oznamovat a projednávat záměry na vyhlášení národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek nebo ochranných pásem těchto zvláště chráněných území, a to s ohledem na dikci § 40 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. (MŽP oznamuje a projednává, nikoliv zajišťuje zpracování záměrů).

K bodům 43 a 49 [§ 79 odst. 3 písm. h) a § 79 odst. 5 písm. g) ZOPK]

Legislativně-technická oprava chybného označení formy vymezení zonace národních parků. V § 18 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb. je uvedeno, že vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody národního parku, včetně území podle odstavce 3, a jejich charakteristiku podle přírodních podmínek a cílů ochrany stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou, v kompetenčním ustanovení je přitom chybně uvedena forma opatření obecné povahy. Kompetence k vydávání vyhlášek, jimiž se vymezují zóny ochrany přírody národních parků a chráněných krajinných oblastí je pak zakotvena v § 79 odst. 5 písm. f) ZOPK. V tomto ustanovení [označeném nově písmenem g) v důsledku vložení nového pododstavce – viz bod 48 novely] dochází k doplnění možnosti vymezené zóny ochrany přírody měnit. Současně se opravuje chybný odkaz na zakotvení zmocnění k vymezení a změnám jednotlivých zón ochrany přírody národního parku, které je obsaženo v § 18 odst. 2 ZOPK, nikoliv v § 17 odst. 2, na který je podle stávajícího znění tohoto ustanovení odkazováno.

K bodu 44 [§ 79 odst. 3 písm. j) ZOPK]

Upřesnění kompetence Ministerstva životního prostředí projednávat a schvalovat plány péče o národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a chráněné krajinné oblasti a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území.

K bodu 45 [§ 79 odst. 3 písm. l) ZOPK]

Legislativně-technická oprava chybného zahrnutí kategorií zvláštní územní ochrany, k jejichž vyhlašování není Ministerstvo životního prostředí příslušné.

K bodu 46 [§ 79 odst. 3 písm. l) ZOPK]

V souvislosti s nově zaváděnou právní úpravou evidence chráněných území v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (§ 72a až 72c ZOPK – viz bod 27 novely) se navrhuje, podobně jako v případě krajských úřadů a Ministerstva obrany na území vojenských újezdů (viz body 33 a 39 novely), zrušit stávající kompetenci Ministerstva životního prostředí k předávání údajů týkajících se ochrany nemovitých věcí v souvislosti s vyhlášením národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací nebo národních přírodních památek a jejich ochranných pásem příslušnému katastrálnímu úřadu, která bude vzhledem k propojení obou informačních systémů nadbytečná.

K bodu 48 [§ 79 odst. 5 písm. f) ZOPK]

Doplnění příslušného zmocňovacího ustanovení umožňujícího stanovení náležitostí pohotovostních plánů prováděcím právním předpisem v návaznosti na navrhované § 13a odst. 6 (viz bod 17 novely).

K bodu 50 [§ 79 odst. 5 písm. h) ZOPK]

Doplnění kompetence k vyhlašování přírodních rezervací a přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území na pozemcích tvořících součást objektů důležitých pro obranu státu.

K bodu 51 [§ 79 odst. 5 písm. i) ZOPK]

Legislativně-technická úprava reagující na zrušení stávajícího odstavce 3 v § 42 ZOPK (viz bod 22 novely).

K bodu 52 (§ 79 odst. 7 až 9 ZOPK)

V souladu s požadavky implementovaných nařízení Rady (ES) č. 708/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 se Ministerstvo životního prostředí určuje orgánem odpovědným za provádění implementace těchto nařízení. Jako svůj poradní orgán za účelem řešení koncepčních otázek v přístupu k nepůvodním a invazním nepůvodním druhům, jako je například stanovení zásad regulace značně rozšířených druhů, zřídí Ministerstvo životního prostředí Společnou komisi. Navrhuje se, aby Společná komise byla stanovena ve složení odborníků z Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství a dalších členů z řad externích odborníků za každý rezort (pro oblast rostlin, vodních organismů, savců, bezobratlých). Společná komise zároveň bude plnit úkoly poradního výboru předvídaného článkem 5 nařízení Rady (ES) č. 708/2007.

Ministerstvu životního prostředí se ukládá, aby v dohodě s Ústřední veterinární správou Státní veterinární správy určilo zařízení, která budou schopna přijímat jedince invazních nepůvodních druhů živočichů, které byly zařazeny na unijní seznam. Tato zařízení budou přijímat jedince invazních nepůvodních druhů, jejichž chovatelé nebudou chtít využít možnosti ponechat si je v zájmovém chovu, nebo i jedince, kteří budou těmto chovatelům odebráni, neboť nesplní podmínky pro pokračování chovu.

K bodům 53 a 54 (§ 80 odst. 1 a 2 ZOPK)

Formou obecného doplnění odkazu na zákonem prováděné přímo použitelné právní předpisy EU se zakotvuje kompetence odborného kontrolního orgánu v oblasti ochrany životního prostředí, České inspekce životního prostředí v oblasti používání cizích a místně se nevyskytujících druhů a využívání invazních nepůvodních druhů. Dále se konkretizuje pravomoc České inspekce životního prostředí provádět průběžné kontroly plnění povinností vyplývajících z obou implementovaných nařízení EU a její úloha při poskytování odborné podpory ostatním kontrolním orgánům.

K bodům 55 56, 58 až 60 [§ 87 odst. 1 písm. m), § 87 odst. 2 písm. j) až m), § 87 odst. 3 písm. p) až r), § 88 odst. 1 písm. o) až s) a § 88 odst. 2 písm. q) až s) ZOPK]

V návaznosti na zakotvení nových povinností souvisejících s provedením adaptace nařízení Rady (ES) č. 708/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a dalších souvisejících úprav se doplňují odpovídající sankční ustanovení postihující porušení povinností v oblasti používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře, využívání invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu či regulace nepůvodních druhů obecně.

Skutkové podstaty, které mají adaptační charakter, tak reagují zejména na přímé zákazy vyplývající z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143 a podmínky povolení k využívání invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu podle čl. 8 tohoto nařízení. Skutková podstata doplňovaná do § 87 odst. 1 písm. m) pak reaguje také na čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143, který požaduje postihovat také případy nezáměrného zavlékání, vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu.

K bodu 57 [§ 87 odst. 3 písm. f) a § 88 odst. 2 písm. h) ZOPK]

Legislativně-technická oprava chybného odkazu.

K bodům 61 a 62 (nadpis § 89 a § 89 odst. 2 ZOPK)

Analogicky k případům, v nichž je možné odebrat nedovoleně drženého jedince zvláště chráněného druhu živočicha, se doplňuje možnost orgánu ochrany přírody odebrat jedince invazního nepůvodního druhu živočicha, který byl zařazen na unijní seznam, dojde-li k porušení podmínek jeho držení stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.1143/2014.

Uvedené doplnění se promítá rovněž do názvu ustanovení.

K bodu 64 (§ 89 odst. 4 ZOPK)

V ustanovení § 89 ZOPK se doplňuje výjimka z povinnosti opatřit si výjimku k držení jedinců zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, pokud je jako odebraný jedinec převáděn na nového nabyvatele a v příslušném smluvním dokumentu jsou podmínky výjimky posouzeny (typicky půjde např. o převádění zabavených vycpanin školským zařízením apod.).

K bodu 65 (§ 90 odst. 5 ZOPK)

Pro případ využití institutu atrakce se stanoví, že vydává-li Ministerstvo životního prostředí opatření obecné povahy s působností zahrnující celé území České republiky nebo území více krajů, omezuje se povinnost vyvěšování návrhu opatření obecné povahy a finální opatření obecné povahy na úředních deskách dotčených orgánů.

K bodu 66 (§ 90 odst. 15 ZOPK)

Současné znění § 90 odst. 15 ZOPK neumožňuje, aby ty z orgánů ochrany přírody, které nejsou organizačními složkami státu, získávaly údaje katastru nemovitostí bezplatně i formou dálkového přístupu. Nárok na bezplatné získávání těchto údajů sice mají, s ohledem na § 55 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, však pouze v jiných formách, než je forma dálkového přístupu. Navrženou úpravou tak dochází k odstranění nerovnosti mezi jednotlivými typy orgánů ochrany přírody vycházející z jejich odlišné organizační formy.

K bodu 67 (§ 90 odst. 19 až 23 ZOPK)

V rámci společných ustanovení se stanoví, že pro činnosti konané orgány ochrany přírody (jejich pracovníky) se nevyžadují souhlasy, výjimky či povolení podle části druhé, třetí, čtvrté a páté zákona o ochraně přírody a krajiny. Současně se stanoví, že stanovené správní akty mohou být nahrazeny uzavřenou dohodou s vlastníkem či nájemcem pozemku.

V souvislosti s prováděním opatření k odstranění či regulaci invazních nepůvodních druhů rostlin, ale i opatřeními na podporu vzácných druhů a stanovišť je v návaznosti na ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, který k obecně platnému omezení vypalování porostů předpokládá možnost úpravy zvláštními právními předpisy, doplněna právní úprava týkající se provádění uvedených opatření orgány ochrany přírody. Vypalování, které se v praxi bude týkat zejména starých porostů trávy (stařin) na nelesních plochách, bude dle navržené právní úpravy vázáno na oznamovací povinnost ve vztahu k místně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje (s možností stanovení podmínek) a zajištění opatření proti šíření požáru. Řízené vypalování prováděné v součinnosti, resp. za případných podmínek stanovených příslušným hasičským záchranným sborem má mj. potenciál omezit riziko rozsáhlejších požárů souvisejících se současnými epizodami sucha.

K části druhé – Změna zákona na ochranu zvířat proti týrání

V rámci zákona na ochranu zvířat proti týrání jsou navrženy změny nezbytné k zajištění souladu s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 s právní úpravou v oblasti ochrany zvířat, zejména ve vztahu k provádění praktických opatření, tedy opatření k odstranění či izolaci včasně zjištěného invazního nepůvodního druhu nebo opatření k regulaci značně rozšířeného druhu.

K bodům 1 a 4 [§ 4 odst. 1 písm. f), § 27 odst. 1 písm. i) a § 27a odst. 1 písm. g)]

Legislativně-technické úpravy odkazů navazující na doplnění § 14 o nový odstavec podle bodu 3 novely.

K bodu 2 [§ 5 odst. 2 písm. k)]

V § 5 odst. 2 se doplňuje nové písmeno k), kterým je prováděním opatření k regulaci, odstranění či izolaci invazního nepůvodního druhu zařazeného na unijní seznam zahrnuto mezi důvody pro usmrcení zvířete. Přestože již v současnosti zákon na ochranu zvířat proti týrání uvádí mezi důvody pro usmrcení zvířete regulaci populace (písm. g), resp. depopulaci (písm. j), je z hlediska právní jistoty vhodné opatření týkající se invazních nepůvodních druhů uvést samostatně. Z praktického hlediska je přitom zřejmé, že v některých případech bude muset usmrcení jedinců invazních nepůvodních druhů být součástí opatření k regulaci (jako je tomu již dnes v případě např. nutrie říční nebo mývala severního a dalších druhů). V případě nově (včasně) zjištěného výskytu je trvalé odstranění takového výskytu cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Podle čl. 17 odst. 2 a čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 nicméně samozřejmě platí podmínka, že při provádění opaření musí být zvířata ušetřena jakékoli zbytečné bolesti, úzkosti a utrpení. To by mělo být zajištěno i návaznosti na další ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání.

K bodu 3 (§ 14 odst. 4)

V § 14 se nově doplňuje odstavec 4, kterým se upravuje použití některých metod odchytu či usmrcování zvířat při provádění opatření k odstranění, izolaci nebo regulaci invazního nepůvodního druhu, které navazuje na předchozí ustanovení odstavců 2 a 3 (které se týkají lovu ryb při výkonu práva rybářství a úpravy stavu zvěře podle zákona o myslivosti) tak, aby bylo možné postupovat obdobně i v případě invazních nepůvodních druhů (které nejsou zvěří nebo pokud půjde např. o odchyt vodních organismů mimo rybářské revíry či rybníky, tedy mimo působnost zákona o rybářství).

K části třetí – Změna lesního zákona

K bodu 1 (§ 23 odst. 1)

Odstranění slova „geograficky“ je legislativně-technickou úpravou reagující na změnu užívaného pojmosloví v zákoně o ochraně přírody a krajiny v důsledku zakotvení závazného vymezení pojmu nepůvodní druh v implementovaném nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Dále se v reakci na doplnění nového § 4 odst. 4 ZOPK a navazující změnu v § 27 odst. 1 lesního zákona reflektuje přesun odpovědnosti a kontroly spojené s rozšiřováním modřínu opadavého a douglasky tisolisté pod ustanovení lesního zákona. Cílem je zajistit, aby rozhodovací procesy v této oblasti byly nastaveny jednotně a uceleně a aby bylo jednoznačně zřejmé, se státní správa lesů, resp. resort zemědělství hlásí v plném rozsahu k přímé zodpovědnosti za tyto nepůvodní druhy dřevin v lesích ČR s výjimkou území chráněných podle části třetí nebo čtvrté zákona o ochraně přírody a krajiny.

K bodu 2 (§ 27 odst. 1)

V rámci zakotvení specifického režimu pro modřín opadavý a douglasku tisolistou se v návaznosti na úpravy § 4 odst. 4 ZOPK doplňuje také do lesního zákona ustanovení o tom, že posuzování využití těchto dřevin v rámci schvalování lesních hospodářských plánů provádí orgán státní správy lesů, v kompetenci orgánu ochrany přírody zůstává pouze na území chráněných podle části třetí a čtvrté zákona o ochraně přírody a krajiny.

K bodu 3 (§ 28a a 28b)

V rámci lesního zákona je po dohodě s Ministerstvem zemědělství navrhováno zakotvení oprávnění ke stanovení „pověřené osoby“, tedy subjektu, který by se v návaznosti na inventarizaci lesů podílel na sledování invazních nepůvodních druhů dřevin a vyhodnocování jejich dopadů i efektivity přijímaných opatření.

V nově doplňovaném § 28a je zakotvena základní charakteristika „pověřené osoby“ (organizační složka státu nebo právnická osoba pověřená Ministerstvem zemědělství), předpoklady, jež musí splňovat a výčet činností, který ve vztahu k invazním nepůvodním druhům dřevin bude zajišťovat.

V § 28b jsou stanoveny podmínky vedoucí ke zrušení nebo zániku pověření pověřené osoby.

K bodům 4 a 5 [§ 48 odst. 2 písm. j) a § 48a odst. 2 písm. j) a k)]

V § 48 odst. 2 v novém písmeni j) je doplněna nová působnost obecních úřadů s rozšířenou působností jako orgánů státní správy lesů v přenesené působnosti oznamovat údaje o výskytu invazních nepůvodních druhů (nových zjištění) pověřené osobě. Mělo by jít o poskytování informací získaných v rámci vlastní činnosti, nikoli nový požadavek na pořizování těchto údajů. Forma oznámení není blíže upravena a mělo by tak být možné využít např. elektronickou komunikaci nebo další možnosti omezující zátěž s tím spojenou.

Obdobně je doplněna působnost krajských úřadů v § 48a odst. 2 písm. j). V případě krajských úřadů je rovněž výslovně upravena role dotčeného orgánu v řízeních vedených u nepůvodních a invazních nepůvodních druhů orgánem ochrany přírody v případech, kdy je příslušný krajský úřad (dotčenost orgánu státní správy lesů na úrovni obcí s rozšířenou působností není výslovně stanovena a vyplývá ze zbytkové působnosti založené § 48 odst. 3 zákona o lesích.

K bodu 6 [§ 49 odst. 3 písm. h) až j)]

V § 49 odst. 3 jsou doplněny kompetence Ministerstva zemědělství ve vztahu k výše uvedenému pověření osoby podle § 28a (určení pověřené osoby, zrušení pověření) a dále spolupráce s Ministerstvem životního prostředí na shromažďování informací o invazních nepůvodních druzích dřevin (v návaznosti na roli Ministerstva zemědělství ve vztahu k „pověřené osobě“, která Ministerstvu zemědělství předává zjištěné údaje).

Doplněna je také dotčenost Ministerstva zemědělství v řízení o stanovení opatření k odstranění invazního nepůvodního druhu podle § 13g odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. (tj. při včasném zjištění invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu), kde je příslušným orgánem ochrany přírody Ministerstvo životního prostředí. Další spolupráce Ministerstva zemědělství v agendě nepůvodních a invazních nepůvodních druhů bude zajištěna prostřednictvím Společné meziresortní komise pro nepůvodní a invazní nepůvodní druhy, která bude průřezově řešit koncepční otázky v této oblasti (viz úprava navržena v zákoně o ochraně přírody a krajiny).

K části čtvrté – Změna vodního zákona

K bodu 1 (§ 35 odst. 3)

V § 35 odst. 3 vodního zákona byl dosud stanoven zákaz vypouštět ryby a ostatní živočichy z nepůvodních, geneticky nevhodných a neprověřených populací do vodních toků a nádrží bez souhlasu vodoprávního orgánu. Toto ustanovení bylo ve vodním zákoně zavedeno za účelem naplňování cílů směrnice 78/659/EHS o kvalitě sladkých povrchových vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení za účelem podpory života ryb, resp. navazující směrnice 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (dále jen „rámcová směrnice o vodách“), v rámci níž je zachovalost přirozené skladby ryb a dalších vodních organismů jedním z kritérií hodnocení stavu vodních útvarů. Vzhledem k částečné duplicitně ve vztahu k postupu podle § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. a také ve vztahu k povolovacím postupům podle obou implementovaných nařízení je navrženo v tomto ustanovení vypuštění slova „nepůvodní“. Proces vedoucí k vydání povolení využívání nepůvodních druhů tak bude koncentrován v řízeních podle zákona o ochraně přírody, resp. ve vztahu k rybám a ostatním vodním živočichů také v řízeních podle nařízení Rady (ES) č. 708/2007. Zájmy chráněné vodním zákonem, včetně zohlednění cílů rámcové směrnice o vodách, pak budou zajištěny prostřednictvím účasti vodoprávních orgánů v řízeních podle zákona o ochraně přírody a krajiny, která je obecně založena § 109 odst. 4 zákona o vodách.

K bodu 2 [§ 116 odst. 1 písm. j) a § 125a odst. 1 písm. j)]

Navazující legislativně-technická úprava spočívající ve změně užívaného pojmosloví.

K části páté – Změna zákona o myslivosti

V zákoně o myslivosti dochází v dohodě s Ministerstvem zemědělství k většímu množství změn vyplývajících z nutnosti regulace nepůvodních druhů a invazních nepůvodních druhů živočichů v rámci mysliveckého hospodaření. Doplňuje se zejména oprávnění uživatele honitby, mysliveckého hospodáře i myslivecké stráže usmrcovat invazní nepůvodní druhy i další živočichy, kteří nejsou zvěří, stanovené prováděcí vyhláškou a upřesňuje se postup při usmrcování těchto živočichů v honitbě a v rámci provádění stanovených opatření k jejich odstranění či regulaci i mimo ni. Zapracovány jsou také některé dílčí úpravy přispívající k odstranění zjištěných nedostatků z hlediska aplikace zákona apod.

K bodům 1 a 4 [§ 1 odst. 1 písm. j) a § 2 písm. p)]

Ve vymezení účelu zákona v § 1 odst. 1 písm. j) se upřesňuje ustanovení týkající se usmrcování živočichů, kteří nejsou zvěří, tak, aby bylo zřejmé, že (dříve zde použitý) pojem „lov“ se vztahuje pouze na obhospodařování zvěře. Zároveň je ustanovení vztaženo k zákonem (resp. prováděcím předpisem) dále stanovených druhů živočichů, kteří nejsou zvěří, u nichž je však nezbytné s využitím postupů podle zákona o myslivosti zajistit regulaci populací (tzv. živočichové vyžadující regulaci). Mezi takové druhy je nutné počítat i invazní nepůvodní druhy živočichů zařazené na unijní seznam (mýval severní, psík mývalovitý, nutrie říční, husice nilská aj.) a případně i další druhy, jako je norek americký. Seznam živočichů vyžadujících regulaci bude stanoven prováděcím právním předpisem.

Stanovení výčtu těchto druhů prováděcím předpisem umožní lépe specifikovat, kterých druhů se má režim zákona o myslivosti týkat, tak, aby bylo ve vztahu k mysliveckému hospodaření a možnostem daným zákonem o myslivosti adekvátní a smysluplné (tj. zařazení druhů, u nichž je regulace postupy dle zákona o myslivosti vhodná – obecné vymezení ve vztahu např. k celé skupině invazních nepůvodních druhů by zakládalo nejasnost z hlediska postupu např. u bezobratlých nebo i ryb a vodních organismů, u nichž je postup samostatně upraven zákonem o rybářství).

Z invazních nepůvodních druhů se předpokládá zařazení druhů uvedených v současnosti ve výčtu v § 14 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti a dalších vybraných invazních nepůvodních druhů. Z aktuálního unijní seznamu půjde zejména o husici nilskou a ondatru pižmovou [v návaznosti na její vyřazení z výčtu zvěře v § 2 písm. d)] a případně další druhy, zařazené na unijním seznamu, které se v ČR dosud nevyskytují, ale postup podle zákona o myslivosti by u nich bylo možné uplatnit (např. kachnice kaštanová, muntžak malý nebo severoamerické druhy veverek).

K bodům 2 a 3 [§ 2 písm. c) a d)]

V rámci pojmů vymezených v § 2 dochází k dílčí úpravě ve výčtu druhů zvěře, která souvisí jak s adaptací Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 (resp. reflektuje unijní seznam invazních nepůvodních druhů), tak zároveň řeší některé stávající nedostatky.

Konkrétně je navrženo přeřazení tchoře stepního z lovných druhů zvěře uvedených v § 2 písm. d) mezi druhy zvěře, které nelze lovit - to přispěje k odstranění existujícího transpozičního deficitu ve vztahu ke Směrnici 92/43/EHS o stanovištích, v rámci níž je tchoř zařazen přílohou IV mezi druhy vyžadující přísnou ochranu (dle čl. 12 Směrnice). Zároveň to reflektuje i faktický stav druhu, kdy tchoř stepní patří mezi nejvzácnější druhy savců na území ČR s velmi omezeným výskytem v rámci jižní Moravy a středních Čech.

Dále je navrženo vyřazení ondatry pižmové z výčtu druhů zvěře s ohledem na její zařazení mezi invazní nepůvodní druhy na unijním seznamu (prováděcím nařízením Komise 2017/1263). Vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti není předpoklad, že by byl nějaký jiný druh zvěře zařazen na unijní seznam invazních nepůvodních druhů, bude vyřazení ondatry z výčtu zvěře představovat jednodušší a systémovější řešení, než by byla případná tvorba dvojího režimu pro druhy, které zvěří jsou a které nikoli.

K bodu 5 (§ 4 odst. 2)

V § 4 odst. 2, který upravuje dovoz a vývoz zvěře, jsou navržené spíše legislativně-technické změny reflektující zavedení pojmu „nepůvodní druh“ nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 (tj. stávající pojem „geograficky nepůvodní druh“ vycházející z dosavadní úpravy v zákoně o ochraně přírody a krajiny je nahrazen pojmem „nepůvodní druh“ s odkazem na jeho vymezení v čl. 3 odst. 1 nařízení) a současně je odstraněn v dohodě s Ministerstvem zemědělství odkaz na výčet zvěře dle Mezinárodní myslivecké organizace s ohledem na skutečnost, že takový přehled zvěře v mezinárodním měřítku v současnosti k dispozici není.

Upřesněna je dále vazba na povolení podle zákona o ochraně přírody a krajiny (kdy stávající znění vyžadující „souhlas“ orgánu ochrany přírody neodpovídalo formě založené § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb.). Poslední věta, kterou bylo dosud konstatováno, že po povolení vypuštění se druh stává zvěří, a která tak de facto zakládala nepřímou novelizaci § 2 odst. d) zákona o myslivosti s řadou nejasností ohledně další aplikace (např. v případě rozšíření druhu a jeho lovu jiným subjektem, než kterému byl vydán souhlas podle § 4 odst. 2 zákona o myslivosti), je nahrazena oprávněním Ministerstva zemědělství stanovit v souhlasu k dovozu a vypuštění také podmínky mysliveckého hospodaření s daným druhem.

K bodům 6 a 7 (nadpis § 11 a § 11 odst. 7)

V § 11 je nově kromě povinností uživatele honitby v novém odstavci 7 doplněno také oprávnění uživatele honitby usmrcovat vybrané druhy živočichů vyžadujících regulaci. Výčet těchto druhů bude stanoven prováděcím předpisem (viz bod 4 novely) a zahrnuty v něm budou i výslovně uvedené invazní nepůvodní druhy živočichů [ve smyslu definice dle čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014].

Toto ustanovení významně rozšíří možnost v rámci myslivosti regulovat invazní a případně další druhy živočichů, která byla v současnosti § 14 odst. 1 písm. f) omezena pouze na stráž myslivosti.

V souvislosti s touto změnu se navrhuje také odpovídající úprava nadpisu § 11.

K bodu 8 [§ 14 odst. 1 písm. f)]

V § 14 se stávající oprávnění stráže myslivosti usmrcovat vybrané živočichy, kteří nejsou zvěří, upravuje v návaznosti na zakotvení kategorie živočichů vyžadujících regulaci, kteří budou specifikováni prováděcím právním předpisem (viz bod 4 novely).

K bodu 9 [§ 35 odst. 4 písm. e)]

V § 35 odst. 4 písm. e) zákona o myslivosti je opět doplněno mezi oprávnění mysliveckého hospodáře také ve shodném rozsahu oprávnění usmrcovat živočichy vyžadují regulaci. Cílem je rozšíření možnosti zásahu zejména proti invazním nepůvodním druhům, přičemž stávající oprávnění mysliveckého hospodáře (oproti stráži myslivosti) oprávnění konkrétně k invazním druhům (jako je mýval, nutrie aj.) neobsahovalo.

K bodům 10 a 11 (nadpis § 41 a § 41 odst. 1)

V § 41 odst. 1 je doplněna možnost vydat povolení lovu zvěře nebo usmrcení jiného živočicha na nehonebních pozemcích také na základě podnětu orgánu ochrany přírody nebo veterinárního orgánu - tím by měly být lépe ošetřeny případy, kdy je nezbytné provést zásah ze zdravotních (veterinárních) důvodů a nejedná se přímo o mimořádnou nákazovou situaci (kdy je postup upraven veterinárním zákonem speciálně), nebo z důvodů ochrany přírody, tedy nepříznivých dopadů některého druhu na stav prostředí na nehonebním pozemku. Spíše legislativně-technickou úpravu představuje upřesnění v případě držení ulovených či usmrcených živočichů v případech, kdy je jejich držení upraveno zvláštním předpisem, tedy zejména v případech, kdy jde o zvláště chráněné druhy či ptáky chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny (případné podmínky jejich držení pak mohou být upraveny v rámci povolení vydaných podle zákona o ochraně přírody a krajiny). Doplněna je rovněž dosud chybějící vazba na evidenci úlovků v souladu s § 38 zákona o myslivosti tak, aby i případný postup podle na nehonebních pozemcích byl do evidence mysliveckého hospodaření zahrnut.

V souvislosti s uvedenou obsahovou změnou se navrhuje také odpovídající úprava nadpisu § 41 zákona o myslivosti.

K bodu 12 (§ 41 odst. 2)

Ustanovení § 41 odst. 2 nově stanovuje postup v případě, že uživatel honitby nebo jiná osoba pověřená podle § 41 odst. 1 zákona o myslivosti odlov zvěře nebo usmrcení jiných živočichů na nehonebním pozemku neprovádí. Orgán státní správy myslivosti je v takovém případě oprávněn pověřit jiného uživatele honitby nebo jinou osobu oprávněnou dle zákona o myslivosti. Tím by mělo být zajištěno dosažení cíle ustanovení § 41, tedy provedení odlovu či usmrcení živočichů na nehonebních pozemcích v případech, kdy potřeba jejich regulace vyvstane.

Ve vztahu k regulaci invazních nepůvodních druhů, resp. obecně živočichů, kteří nejsou zvěří, nepředstavuje ustanovení § 41 jediný výlučný postup (jde de facto o možnost v případech, kdy je provedení usmrcení prostřednictvím postupu a způsoby podle zákona o myslivosti vhodné) a může tak být prováděn např. o odchyt jedinců v zástavbě atp. i na základě obecné úpravy dle zákona na ochranu zvířat proti týrání a veterinárních předpisů, resp. v případě invazních nepůvodních druhů v rámci opatření k jejich odstranění, izolaci či regulaci podle zákona o ochraně přírody a krajiny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014.

K bodu 13 (§ 42 odst. 1)

V § 42 odst. 1 je navržena úprava formulace tak, aby vzájemně korespondovala s navrženým zněním zákona o ochraně přírody (v § 5 odst. 6). Stávající znění hovořící o rozhodnutí orgánu ochrany přírody o odlovu živočichů, kteří nejsou zvěří, mělo dosud svůj „protějšek“ mj. právě v § 5 odst. 6 a tuto vzájemnou vazbu je vhodné zachovat.

K bodu 14 (§ 44 odst. 2)

Změna v § 44 odst. 2 představuje legislativně-technickou úpravu reflektující skutečnost, že držení a chov loveckého dravce je v současnosti možné na základě více typů povolení, než je pouze výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněného druhu. Použit je tedy pouze obecnější termín povolení, který může zahrnovat jak dosud uvedené výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny u zvláště chráněných druhů, tak povolení odchylného postupu podle § 5b tohoto zákona, anebo v případě jedinců odchovaných v lidské péči rozhodnutí dle § 54 odst. 4 a násl. zákona o ochraně přírody a krajiny apod.

K bodu 15 [§ 45 odst. 1 písm. a)]

V § 45 jsou pouze pomítnuty úpravy související se změnami ve výčtu zvěře v § 2 písm. d). S ohledem na vyřazení ondatry pižmové z výčtu lovné zvěře je možné odstranit také v § 45 odst. 1 písm. a) specificky uvedený zákaz lovu ondater do vrší (pro jejich odchyt se uplatní podmínky stanovené zákonem na ochranu zvířat proti týrání).

K bodu 16 (§ 46 odst. 1)

Formální úprava reflektující odlišné pojmosloví v případě usmrcování jiných živočichů, než je zvěř.

K bodu 17 (§ 46 odst. 3)

Nově doplněné ustanovení § 46 odst. 3 navazuje na výše popsanou snahu rozšířit možnosti regulace živočichů vyžadujících regulaci a na oprávnění uživatele honitby uvedené v § 11 odst. 7 zákona o myslivosti. Uživatel honitby tak bude mít možnost vydat osobám oprávněným (způsobilým) podle zákona o myslivosti povolenku i pro případy usmrcování invazních nepůvodních druhů a dalších stanovených živočichů.

K bodu 18 (§ 59 odst. 3)

V návaznosti na změny souběžně prováděné v zákoně o ochraně přírody a krajiny v postupu při rozhodování orgánů ochrany přírody v oblasti regulace nepůvodních druhů a kříženců, resp. značně rozšířených invazních nepůvodních druhů orgány ochrany přírody na úrovni krajských úřadů se doplňuje určení rovněž krajského úřadu jako dotčeného orgánu státní správy myslivosti, oprávněného k vydání závazného stanoviska z hlediska zájmů myslivosti. Dotčenost orgánů státní správy myslivosti na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností se s ohledem na jejich tzv. zbytkovou působnost zakotvenou v § 60 zákona o myslivosti nenavrhuje řešit výslovně.

K bodu 19 [§ 62 odst. 1 písm. i)]

S cílem přispět ke zvýšení efektivity řešení případů nadměrných stavu zejména spárkaté zvěře se mezi předměty podpory zahrnují také zařízení pro selektivní lov zvěře a v návaznosti na implementaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 také pro odchyt dalších živočichů vyžadujících regulaci.

K bodu 20 (§ 68)

Doplnění zmocňovacího ustanovení opravňujícího Ministerstvo zemědělství vydat v dohodě s Ministerstvem životního prostředí vyhlášku, kterou se stanoví seznam živočichů vyžadujících regulaci, které na základě doplňovaných ustanovení mohou být usmrcovány uživatelem honitby, mysliveckou stráží, mysliveckým hospodářem a k jejichž lovu mohou uživatelé honiteb vydávat povolenky.

K části šesté – Změna zákona o rybářství

V zákoně o rybářství jsou po projednání s Ministerstvem zemědělství navrženy změny směřující k zajištění souladu s unijní úpravou a umožnění její implementace především v oblasti prevence, případně praktické regulace invazních nepůvodních druhů. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon o rybářství se v rámci rybníkářství a uplatňování práva rybářství v rybářských revírech vztahuje na všechny ryby a další vodní organismy, není nutné (na rozdíl např. od zákona o myslivosti) blíže vymezovat skupinu invazních nepůvodních druhů, na kterých se regulace dotkne (bude se týkat obecně ryb a vodních organismů zařazených na unijní nebo případně národní seznam invazních nepůvodních druhů). V případě vodních organismů vyskytujících se mimo rybníkářství a rybářské revíry, tedy mimo úpravou založenou zákonem o rybářství, se ve vztahu k invazním nepůvodním druhům uplatní obecný postup stanovený zákonem o ochraně přírody a krajiny, za podmínek upravených zároveň (v případě obratlovců) zákonem na ochranu zvířat proti týrání.

K bodu 1 [§ 2 písm. s)]

V rámci vymezených pojmů v § 2 se ruší stávající písmeno s) tak, aby byl zajištěn soulad s pojmy zavedenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 i nařízením Rady (ES) č. 708/2007.

Z hlediska pojmu „nepůvodní druh“ se obecně použije pojem stanovený čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, resp. v rámci akvakultury (rybníkářství a dalších typů hospodářského chovu ryb) pojmy „cizí“ a „místně se nevyskytující“ druh definované v čl. 3 odst. 6 a čl. 3 odst. 7 nařízení Rady (ES) č. 708/2007.

Stávající definice vytváří v praxi některé nejasnosti např. s ohledem na skutečnost, že část hospodářsky využívaných druhů (např. amur bílý, pstruh duhový) se v přírodních podmínkách není schopna rozmnožovat a tyto druhy tak zůstávají podle definice v rybářském zákoně nepůvodním druhem, kdežto stanovené 3 generace jsou schopny v rybářském revíru vytvořit mj. právě plevelné, invazní druhy ryb a dalších vodních organismů, jako je střevlička východní, karas stříbřitý nebo nepůvodní druhy raků.

K bodům 2, 3 a 8 (§ 8 odst. 6, § 9 odst. 9 a § 12 odst. 6)

S cílem zjednodušit využívání některých nepůvodních druhů ryb, které jsou hospodářsky významné, se v návaznosti na úpravu § 5 odst. 4 ZOPK zakotvuje specifický postup při využívání vybraných druhů ryb, které stanoví vláda nařízením. V jejich případě nebude vysazování řešeno individuálně povolením podle ZOPK, ale souhrnně a na delší časové období v rámci stanovení „zarybňovací povinnosti“ v řízení orgánu státní správy rybářství o povolení výkonu rybářského práva. Podkladem pro posouzení těchto případů z hlediska jejich dopadů na biologickou rozmanitost a ochranu původních druhů a jejich stanovišť je zakotvena ingerence orgánu ochrany přírody prostřednictvím závazného stanoviska do řízení o povolení výkonu rybářského práva, při kterém je počítáno s využitím těchto druhů.

K bodům 4 až 6 (§ 9 odst. 11, 14 a 16)

Legislativně-technická úprava reagující na posun v číslování v důsledku doplnění nových ustanovení.

K bodu 7 (§ 11 odst. 2)

V § 11, který upravuje hospodaření v rybářském revíru, je v odstavci 2 doplněno oprávnění orgánu státní správy rybářství povolit výjimku ze stanovených podmínek lovu ryb a jiných vodních organismů i v případě invazních nepůvodních druhů, je-li to nezbytné v rámci opatření k jejich odstranění, izolaci nebo regulaci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a úpravy stanovené zákonem o ochraně přírody a krajiny.

K bodu 9 [§ 13 odst. 2 písm. d) a e)]

V § 13 upravujícím lov ryb a vodních organismů, zakázané způsoby lovu a možnosti povolení výjimek z těchto zákazů se v odstavci 2 doplňují nová písmena d) a e), kterými je v zájmu prevence šíření a zároveň i regulace stanoveno omezení použití invazních nepůvodních druhů jako nástrah a zpětné vypuštění těchto druhů v případě jejich ulovení. Jak bylo zmíněno výše, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a v něm obsažené zákazy se vztahují pouze na živé jedince (nebo jejich vývojová stádia, části apod. umožňující jejich rozmnožení) a ulovené jedince invazního nepůvodního druhu je tak možné po jejich usmrcení (provedeném v souladu s rybářským zákonem, resp. zákonem na ochranu zvířat proti týrání) dále přepravovat a využít.

K bodům 10 až 12 (§ 13 odst. 4 až 6)

V § 13 se v nově vloženém odstavci 4 doplňuje zákaz osobám provádějícím lov přisvojit si v jednom dnu ryby nad rámec stanoveného početního a hmotnostního limitu. Limit bude stanoven prováděcím právním předpisem. Zmocnění pro jeho vydání se rovněž doplňuje předloženým návrhem. Návrh zákona stanoví výjimku z tohoto zákazu, která pokrývá případy lovu prováděného hromadně účinnou metodou lovu, který byl povolen příslušným orgánem státní správy rybářství. Tato úprava umožní na jednu stranu regulovat nadměrný lov, ale zároveň ve vztahu k invazním nepůvodním druhům poskytuje možnost určité „motivace“, kdy se předpokládá, že u těchto druhů limit prováděcím předpisem nebude stanoven, resp. nebude omezen jejich počet a hmotnost.

Dále se v § 13 odst. 5 doplňují mezi důvody pro povolení výjimky z jednotlivých (vybraných) zákazů stanovených odstavcích 2 a 3 také důvody spočívající v provádění opatření k odstranění, izolaci či regulaci invazních nepůvodních druhů.

V rámci § 13 odst. 6 pak po dohodě s Ministerstvem zemědělství dochází i ke zpřesnění z hlediska rozsahu možného povolení výjimky také v dalších případech, jako je možnost odchytu ryb a jiných vodních organismů při údržbě a stavebních úpravách plavebních komor, přehrad nebo rybích přechodů a pro účely monitoringu, sledování účinnosti rybích přechodů. V části těchto případů dosud zákon o rybářství možnost povolení výjimky neobsahoval nebo byla formulována nedostatečně a úprava tak přispěje k usnadnění a právně řádnému provádění opatření, jako je např. záchrana ryb ohrožených výše uvedenými stavebními pracemi na vodních dílech apod.

K bodům 13 a 15 [§ 13 odst. 8, § 21 odst. 2 písm. d), § 22 odst. 3 písm. d), § 23 odst. 1 písm. e) a § 24 odst. 3 písm. d)]

Legislativně-technické úpravy odkazů navazující na posun v číslování v důsledku vložení nového ustanovení § 13 odst. 4.

K bodu 14 (§ 13 odst. 10)

Poslední úpravou v rámci § 13 je doplnění textu odstavce 10, které v návaznosti na evidenci rybářského hospodaření také výslovně uvádí potřebu uvádění údajů o odlovených invazních nepůvodních druzích v rámci povolenky.

K bodům 16 až 18 [§ 21 odst. 2 písm. h), § 21 odst. 4 a § 22 odst. 3 písm. h)]

V § 21 je do odstavce 2 doplněno nové písmeno h), kterým se doplňuje dotčenost orgánu státní správy rybářství na úrovni krajského úřadu v řízeních souvisejících s povolováním používání cizích a místně se nevyskytujících druhů. V novém odstavci 4 se dále obdobně jako v případě zákona o myslivosti zakotvuje dotčenost orgánu státní správy rybářství na úrovni krajského úřadu pro účely postupů upravených v zákoně o ochraně přírody a krajiny v oblasti regulace nepůvodních druhů a kříženců, resp. regulace značně rozšířených invazních nepůvodních druhů.

V § 22 odst. 3 písm. h) se pak doplňuje dotčenost Ministerstva zemědělství jako příslušného orgánu státní správy v řízeních souvisejících s povolováním používání cizích a místně se nevyskytujících druhů ve stanovených rybářských revírech a dalších stanovených případech.

K bodu 19 [§ 22 odst. 4 písm. b)]

Legislativně-technická úprava textu navazující na zakotvení kompetence Ministerstva zemědělství k udělování výjimek podle § 13 odst. 5.

K bodu 20 (§ 22 odst. 6)

V § 22 odst. 6 je v rámci kompetencí Ministerstva zemědělství řešeno předávání informací evidence rybářského hospodaření.

K bodu 21 (§ 22 odst. 8 až 10)

Na návrh Ministerstva zemědělství je doplněna úprava týkající se souhrnné evidence rybářských revírů a rybníkářství, včetně zmocnění pro stanovení podrobností prováděcím předpisem a oprávnění pověřit vedením evidence organizační složku státu. Jde o zakotvení zákonné úpravy týkající se z většiny již prováděné evidenční činnosti. Ve vztahu k předmětu této právní úpravy ulehčí takto vedená evidence získávání údajů o invazních nepůvodních druzích a opatřeních prováděných k jejich odstranění či regulaci.

K bodu 22 [§ 23 odst. 1 písm. i)]

Doplnění dotčenosti v řízeních souvisejících s povolováním používání cizích a místně se nevyskytujících druhů také při případy, kdy příslušným orgánem státní správy rybářství je Ministerstvo životního prostředí.

K bodu 23 [§ 24 odst. 3 písm. j)]

Doplnění dotčenosti orgánu státní správy v řízeních souvisejících s povolováním používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v rybářských revírech na území vojenských újezdů.

K bodům 24 až 28 [§ 30 odst. 1 písm. c), d), f), g) a h), § 31 odst. 1 písm. d) a § 32]

Legislativně-technické úpravy reagující na posun v číslování příslušných ustanovení.

K části sedmé – Změna zákona o rostlinolékařské péči

Změny v rostlinolékařském zákoně spočívají zejména v odstranění dosavadní právní úpravy týkající se „invazních škodlivých organismů“, která by představovala duplicitu k zaváděné úpravě související s adaptací nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, resp. oblastí invazních nepůvodních druhů obecně. Součástí změn jsou také dílčí kompetenční úpravy.

K bodům 1 a 2 [§ 10 odst. 1 písm. b) a § 10 odst. 1 závěrečná část ustanovení]

V § 10 odst. 1 písm. b) se s ohledem na uvedené vyjímá z povinností příslušného rostlinolékařského orgánu, tedy Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského povinnost monitoringu „invazních škodlivých organismů“ stanovených prováděcím právním předpisem a ruší se také v tomto ustanovení zavedené vymezení tohoto pojmu. V praxi se v návaznosti na vyhlášku č. 215/2008 Sb. (její přílohu č. 8) jednalo o omezený výčet 13 druhů rostlin, které se na území ČR převážně samovolně nešíří nebo ani nevyskytují. Šlo tedy spíše o preventivní nástroj kontroly případného zavlečení nebo šíření. Jediným v ČR více rozšířeným druhem na tomto seznamu je bolševník velkolepý. Zařazení druhů na seznam v příloze č. 8 vyhlášky č. 215/2008 Sb. vycházelo převážně z podkladů (hodnocení rizik) zpracovaných Evropskou a mediteránní rostlinolékařskou organizací (EPPO). Vzhledem ke skutečnosti, že hodnocení rizik zpracovaná EPPO pro invazní nepůvodní druhy rostlin využila Evropská Komise pro návrh unijního seznamu invazních nepůvodních druhů, je v současnosti většina těchto rostlin zařazena mezi druhy „pokryté“ postupem dle nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014.

K bodu 3 [§ 54a odst. 3 písm. g)]

V § 54a odst. 4 písm. g) je navrženo nahradit mezi požadavky na povolení pomocného prostředku dosavadní vyjádření Ministerstva životního prostředí vyjádřením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR jako resortní odborné organisace. Tato úprava lépe odpovídá předpokládanému účelu ustanovení, tedy získání odborného vyjádření v případech, kdy pomocný prostředek obsahuje makroorganismy (bioagens), které nejsou na území ČR původní.

K bodům 4 a 5 [§ 71 odst. 1 písm. e) a § 72 odst. 1 písm. b)]

V kompetenčních ustanoveních se v § 71 odst. 1 písm. e) promítá úprava pojmů (zrušení pojmu „invazní škodlivý organismus“ a doplňuje do oblastí spolupráce mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí oblast invazních nepůvodních druhů. V § 72 odst. 1 písm. b) se upravují kompetence Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ve vazbě na změnu v § 10 odst. 1 písm. b, tedy zrušení pojmu „invazní škodlivý organismus a s tím souvisejícími povinnostmi.

K bodu 6 [§ 72 odst. 2 písm. i)]

V kompetenčním ustanovení se dále doplňuje kompetence Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského vydávat závazná stanoviska pro účely nově upravovaných povolovacích postupů podle zákona o ochraně přírody a krajiny, které souvisejí s využíváním cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře a s využíváním invazních nepůvodních druhů. Předmětem těchto závazných stanovisek má být posouzení splnění podmínek využívání těchto druhů z hlediska fytosanitárních požadavků.

K bodu 7 [§ 76 odst. 2 písm. c)]

V § 76, který upravuje postup v případě mimořádných rostlinolékařských opatření, je opět v odstavci 2 písm. c) vyňat pojem „škodlivý invazní organismus“ a s tím související případ možného nařízení mimořádných rostlinolékařských opatření.

K bodu 8 [§ 88 odst. 1 písm. b)]

V § 88 odst. 1 písm. b) se v návaznosti na změnu § 10 odst. 1 písm. b) upravuje rozsah zmocnění pro vydání prováděcích přepisů.

K části osmé – Účinnost

Navrhuje se, aby předložený zákon nabyl účinnosti ode dne 1. ledna 2021, s výjimkou stanovených ustanovení rušících kompetenci příslušných orgánů ochrany přírody předávat v souvislosti s vyhlášením zvláště chráněných území potřebné údaje do katastru nemovitostí, a to v návaznosti na propojení Ústředního seznamu ochrany přírody a základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí s plánovaným tříletým odstupem, jak je stanoveno v navrhovaném přechodném ustanovení.

V Praze dne 6. ledna 2020

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr životního prostředí:

Mgr. Richard Brabec v.r.