zákon č. 368/2019 Sb.

K části první

(Změna veterinárního zákona)

K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1):

Text poznámky pod čarou je nutné přizpůsobit změnám, které přineslo nařízení o úředních kontrolách.

Jak vyplývá z čl. 146 odst. 1 nařízení, s účinností od 14. prosince 2019 se zrušují směrnice 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES. Z tohoto důvodu je nutné uvedené předpisy Evropské unie z textu poznámky pod čarou vypustit.

Nařízení o úředních kontrolách však v ustanovení čl. 149 obsahuje také přechodná opatření, která stanoví, že příslušná ustanovení směrnic 91/496/EHS a 97/78/ES upravující záležitosti uvedené ve vyjmenovaných ustanoveních nařízení, se nadále použijí namísto nařízení, a to do 14. prosince 2022 nebo do dřívějšího data, jež by stanovil akt Komise v přenesené působnosti.

Některé části směrnic upravujících úřední kontroly související s dovozem zvířat nebo živočišných produktů ze třetích zemí tedy zůstávají v platnosti a je proto třeba zachovat i odpovídající transpoziční opatření v českém právním řádu – v tomto případě příslušné části veterinárního zákona a prováděcích právních předpisů.

Obdobné přechodné ustanovení platí i pro úřední kontroly v oblasti sledování některých látek a jejich reziduí (směrnice 96/23/ES) – viz čl. 150 nařízení.

Z výše uvedeného vyplývá, že veterinární zákon a jeho prováděcí právní předpisy nadále zůstává transpozičním opatřením, pokud jde o směrnice 91/496/EHS, 97/78/ES a 96/23/ES, a navrhuje se proto citované předpisy v poznámce pod čarou č. 1 ponechat.

Vzhledem ke zvolené právní konstrukci čl. 149 a 150 nařízení nelze termín úplného zrušení dotčených směrnic předem přesně stanovit, a není tedy ani možné na ně již v této novele veterinárního zákona navázat zrušení příslušných ustanovení zákona.

Úplné zrušení ustanovení transponujících směrnice 91/496/EHS, 97/78/ES a 96/23/ES bude možné provést až další změnou veterinárního zákona.

Pokud jde o směrnici Rady 92/67/EHS a směrnici Rady 92/60/, jedná se o směrnice změnové k základním směrnicím 89/662/EHS a 90/425/EHS, které se nařízením o úředních kontrolách implicitně společně se základním nařízením ruší, a to k datu 14. prosince 2019.

Vypouští-li se z poznámky pod čarou základní směrnice, je třeba vypustit i směrnice, kterými byly změněny a které by správně měly být předpisem EU současně také zrušeny. Legislativní postupy EU však nezahrnují výslovné rušení změnových předpisů. Pokud se ruší předpis základní, vychází se zřejmě z toho, že změnové předpisy se ruší „automaticky“ spolu se základním předpisem. V každém případě jejich implementace již do budoucna nebude provedena veterinárním zákonem.

Konkrétně k jednotlivým předpisům lze uvést:  Směrnice 92/67/EHS jako změna směrnice 89/662/EHS by měla být zrušena.  Směrnice Rady 92/60/EHS jako změna směrnice 90/425/EHS by měla být zrušena.  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/41/ES, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/33/ES jsou kromě změny zrušované směrnice současně změnami směrnice Rady 92/118/EHS a budou i nadále implementovány vyhláškou č. 379/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování s živočišnými produkty, na které se nevztahují zvláštní právní předpisy, a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 375/2006 Sb.

K bodu 2 (poznámka pod čarou č. 1a):

V návaznosti na ustanovení čl. 146 odst. 1 nařízení o úředních kontrolách, které s účinností od 14. prosince 2019 zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a č. 882/2004, se uvedené předpisy Evropské unie z textu poznámky pod čarou č. 1a vypouštějí a nahrazují nařízením o úředních kontrolách.

K bodu 3 [§ 3 odst. 1 písm. c)]:

Do definice hospodářských zvířat se navrhuje doplnit i jiný hmyz, než jsou včely a včelstva. Doplnění vychází z nutnosti právně regulovat a podrobit veterinární kontrole chovy hmyzu určeného k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny.

V České republice je cca 7 prvovýrobců (chovatelů) hmyzu. Dopad na prvovýrobce bude mít zařazení hmyzu mezi hospodářská zvířata. Tito chovatelé budou muset plnit povinnosti stanovené veterinárním zákonem chovatelům hospodářských zvířat, vyjmenované v novém ustanovení § 5 odst. 6.

Od 1. července 2017 je nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií, konkrétně jeho novelou provedenou nařízením Komise (EU) 2017/893, povoleno používat pro krmení živočichů pocházejících z akvakultury živočišné bílkoviny získané z farmově chovaného hmyzu. V současné době je k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, tzn. pro krmné účely možné použít pouze omezené spektrum druhů hmyzu, konkrétně

 bráněnka (Hermetia illucens)  moucha domácí (Musca domestica)  potemník moučný (Tenebrio molitor)  potemník stájový (Alphitobius diaperinus)  cvrček domácí (Acheta domesticus)  cvrček krátkokřídlý (Gryllodes sigillatus)  cvrček banánový (Gryllus assimilis).

Související právní úpravou je pak také zakotvení veterinárních a hygienických požadavků na zpracování a uvádění na trh produktů z hmyzu určeného k lidské spotřebě, které se doplňuje do ustanovení § 22 odst. 1 veterinárního zákona.

Cílem návrhu je jednoznačná právní úprava chovu hmyzu určeného k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny a spolu se stanovením podmínek pro výrobu produktů z hmyzu určeného k lidské spotřebě také odstranění administrativních překážek např. pro provozování tzv. zážitkových degustací hmyzu v restauracích.

K bodům 4 a 5 [§ 3 odst. 1 písm. p) a dd)]:

Definice pojmů krmiva a zásilka se na základě stanoviska odboru kompatibility Úřadu vlády upravují tak, aby odkazovaly na definice předmětných pojmů obsažené v čl. 3 bodě 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění, pokud jde o definici krmiv, a v čl. 3 bodě 37 nařízení o úředních kontrolách, pokud jde o definici zásilky.

K bodům 6 a 7 [§ 3 odst. 1 písm. gg) a jj)]:

Na základě zásadních připomínek Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení, se definice úředního veterinárního lékaře a ošetřujícího veterinárního lékaře přizpůsobuje skutečnému výkonu veterinární péče v obou resortech. Cílem je zajistit řádný výkon státního veterinárního dozoru v souladu s příslušnými resortními právními předpisy.

K bodu 8 [§ 3 odst. 1 písm. ll) a mm)]:

Navrhuje se doplnit pojmy včelstvo a včelí dílo, které veterinární zákon a jeho prováděcí právní předpis používají a nebylo možné je v souladu s legislativními pravidly definovat až prováděcím právním předpisem.

K bodům 9 a 10 (§ 4 odst. 3 až 5):

Navrhuje se zpřesnění oznamovací povinnosti chovatelů psů samičího pohlaví starších 12 měsíců na základě informací a požadavků, které přinesla aplikační praxe po nabytí účinnosti této právní úpravy.

Hlavní změnou je snížení počtu chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, při jehož dosažení vznikne chovateli povinnost oznámit chov krajské veterinární správě. Ukazuje se jako potřebné, aby do budoucna měly krajské veterinární správy ke své kontrolní činnosti informace i o chovech s nižším počtem chovaných psů.

Dále se upřesňuje forma oznámení – chovatel může splnit oznamovací povinnost písemně nebo elektronickou formou prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy. Nově je zakotvena povinnost oznámit krajské veterinární správě stejným způsobem také snížení počtu psů samičího pohlaví starších 12 měsíců pod stanovenou hranici.

Zákon přesněji vymezí i osoby, na něž se oznamovací povinnosti podle § 4 nevztahují.

Nové ustanovení odstavce 5 formuluje požadavek zahrnout do počtu psů samičího pohlaví starších 12 měsíců všechny tyto psy chované ve společné domácnosti. Právní povinnost oznámit chov tedy vznikne, pokud ve společné domácnosti žije 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, a to i tehdy, jde-li o psy různých chovatelů. V takovém případě splní uložené oznamovací povinnosti pouze jeden z chovatelů. V kontrolní praxi je možné se setkat s tvrzením kontrolovaných osob, že psi v domácnosti patří různým chovatelům, typicky rodinným příslušníkům, a počet psů jednoho chovatele tedy nepřesahuje zákonem stanovenou hranici. Cílem návrhu je tedy zamezit obcházení zákona a snahám vyhnout se oznamovacím povinnostem a veterinárním kontrolám.

Navrhované úpravy by měly přinést především vyjasnění smyslu ustanovení a odstranit nejasnosti, jež vznikaly v aplikační praxi.

Jako jedno z opatření mířících proti nelegální činnosti tzv. „množíren“ se dále porušení oznamovacích povinností podle § 4 veterinárního zákona nově zařazuje mezi přestupky, za něž lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.

K bodu 11 (§ 5 odst. 6):

Hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny je nově považován za hospodářské zvíře ve smyslu veterinárního zákona. Na chovatele tohoto hmyzu však lze vztáhnout jen některé z povinností stanovených veterinárním zákonem chovatelům hospodářských zvířat. Povinnosti chovatele hmyzu jsou proto konkrétně vymezeny v novém odstavci 6.

K bodu 12 (poznámka pod čarou č. 14f):

Navrhuje se upravit text poznámky pod čarou č. 14f tak, aby obsahoval správný odkaz na ustanovení nařízení o úředních kontrolách zakotvující právní úpravu značky zdravotní nezávadnosti.

Do poznámky pod čarou se doplňuje i odkaz na návrh prováděcího nařízení Komise, které však dosud nebylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie.

K bodu 13 (§ 19 odst. 6):

V rámci národního monitoringu reziduí a kontaminantů prováděného podle směrnice Rady 96/23/ES v souladu s Plánem pravidelného sledování (monitorování) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících v potravinovém řetězci na příslušný kalendářní rok je požadován rovněž odběr vzorků od živých zvířat v chovech hospodářských zvířat. Konkrétně se jedná o moč, krev a srst u skotu, prasat, ovcí, koz a koní. V souladu s § 49 odst. 1 písm. b) veterinárního zákona plní úkoly vyplývající z plánu sledování některých látek a jejich reziduí krajská veterinární správa prostřednictvím úředních veterinárních lékařů.

V některých případech však provádí odběr krve ze žíly a katetrizaci za účelem získání vzorku moči soukromý veterinární lékař pod přímým dohledem úředního veterinárního lékaře. Pro tento odběr je soukromému veterinárnímu lékaři poskytován sterilní odběrový materiál a vzorek je po odběru zapečetěn a transportován do laboratoře nebo předán na svoz úředním veterinárním lékařem. Soukromý veterinární lékař je k odběru vzorků u živých zvířat zván v případech, kdy úřední veterinární lékař nemá k odběru vzorku dostatečnou praxi a zkušenost nebo odpovídající pojištění pro případ škody způsobené nesprávně provedeným odběrem včetně úhynu zvířete.

Po uplynutí přechodného období podle čl. 150 nařízení o úředních kontrolách se bude při kontrolních činnostech v rámci monitoringu reziduí a kontaminantů postupovat podle tohoto nařízení. Navrhovaná úprava je v souladu s čl. 19 odst. 4 a čl. 30 nařízení o úředních kontrolách, které výslovně umožňují přenesení těchto kontrolních pravomocí na fyzické osoby při splnění nařízením stanovených požadavků.

V souladu s předpisy EU se tedy navrhuje, aby soukromí veterinární lékaři mohli vykonávat výše popsané činnosti na základě schválení krajskou veterinární správou.

K bodu 14 (§ 20 odst. 1):

Dosavadní odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje normativním odkazem na ustanovení nařízení o úředních kontrolách, které upravuje úřední kontroly živočišných produktů.

K bodu 15 (§ 21 odst. 5):

Ustanovení o oznamování domácí porážky skotu a jelenovitých ve farmovém chovu zakotvuje formu splnění této povinnosti tak, že umožňuje chovateli splnit oznamovací povinnost písemně nebo elektronicky prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy.

Informaci o provedení domácí porážky využívají krajské veterinární správy k naplánování úředních kontrol. Kontroly domácích porážek jsou dvojího typu:

1. Fyzická kontrola na místě v době porážky, v jejímž rámci se kontroluje ochrana zvířat před týráním a zacházení s vedlejšími živočišnými produkty. Fyzická kontrola se provádí namátkově u 5 – 20 % domácích porážek skotu a jelenovitých. 2. Dokumentační kontrola, při níž se kontroluje, zda chovatel provedl odhlášení poraženého zvířete v centrální evidenci zvířat a v asanačním podniku se kontroluje, zda chovatel odevzdal specifikovaný rizikový materiál (SRM) k neškodnému odstranění. Dokumentační kontrola se provádí ve 100 % případů domácí porážky skotu.

Pokud se nahlášená porážka neuskuteční, jsou všechny výše popsané kontroly zmařené.

Z důvodu hospodárnosti výkonu státního veterinárního dozoru se navrhuje rozšířit povinnost chovatele oznámit provedení domácí porážky také o jeho povinnost informovat krajskou veterinární správu o tom, že ohlášená domácí porážka provedena nebude, nebo že provedena nebyla, a to neprodleně poté, co tuto skutečnost chovatel zjistí.

K bodu 16 (§ 21 odst. 10):

Veterinární zákon umožní chovatelům v případě porážky velké farmové zvěře v hospodářství nebo domácí porážky jelenovitých z farmového chovu oznámit krajské veterinární správě změnu osob, které provádějí usmrcení střelnou zbraní, kromě dosavadní předepsané písemné formy také elektronickou formou, a to prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy.

Jedná se tedy pouze o úpravu formy splnění dosavadní povinnosti, která se navrhuje ve prospěch chovatelů a ke snížení jejich administrativní zátěže.

K bodům 17 a 18 (poznámky pod čarou č. 66 a 67 a zrušení poznámky pod čarou č. 17e):

Problematiku odborné kvalifikace úředních veterinárních lékařů a podrobnosti prohlídky jatečných zvířat a masa stanoví nově namísto nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 nařízení o úředních kontrolách, resp. akty v přenesené působnosti vydané Komisí na jeho základě.

Text poznámky pod čarou je již v současné době možné upřesnit a k ustanovení základního nařízení o úředních kontrolách doplnit konkrétní ustanovení návrhu nařízení Komise v přenesené pravomoci. Tento předpis dosud nebyl publikován v Úředním věstníku Evropské unie.

V návaznosti na změnu ustanovení § 21 odst. 15, které bylo nově formulováno včetně nově očíslovaných poznámek pod čarou novelou veterinárního zákona provedenou zákonem č. 302/2017 Sb., se považuje dále za potřebné výslovně zrušit poznámku č. 17e.

K bodu 19 (§ 21 odst. 16):

Podle čl. 18 odst. 2 písm. a) nařízení o úředních kontrolách provádí prohlídku před poražením na jatkách úřední veterinární lékař.

Podmínky pro prohlídku před poražením mimo prostory jatek v případě nutné porážky stanoví na základě zmocnění v čl. 18 odst. 7 písm. c) nařízení o úředních kontrolách návrh přímo použitelného předpisu – nařízení Komise v přenesené pravomoci o zvláštních pravidlech pro provádění úředních kontrol produkce masa a produkčních a sádkovacích oblastí pro živé mlže v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Tento předpis dosud nebyl publikován v Úředním věstníku Evropské unie.

Návrh výše uvedeného předpisu požaduje v článku 4, aby v případě porážky mimo prostor jatek provedl prohlídku před poražením úřední veterinární lékař. Podle v současné době platné legislativy může tuto prohlídku provádět i soukromý veterinární lékař - viz příloha III oddíl I kapitola VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.

Cílem navržené úpravy § 21 je postavit pro případy prohlídky před poražením při nutné porážce soukromého veterinárního lékaře na úroveň úředního veterinárního lékaře. Maso a orgány těchto zvířat pak bude přepraveno na jatky, kde bude podrobeno úřední prohlídce po poražení v souladu s legislativou Evropské unie.

Popsaný návrh je v souladu s čl. 18 odst. 10 a čl. 30 nařízení o úředních kontrolách, které výslovně umožňují přenesení těchto kontrolních pravomocí na fyzické osoby při splnění nařízením stanovených požadavků.

K bodu 20 (§ 21a):

Na základě dosavadního textu ustanovení § 21a může krajská veterinární správa povolit provozovateli drůbežích nebo králičích jatek, aby některé úkony v rámci prohlídky masa drůbeže a zajícovců prováděli zaměstnanci tohoto provozovatele. Tuto možnost dávalo členským státům již nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.

Navrhované znění ustanovení § 21a je implementací čl. 18 odst. 3 nařízení o úředních kontrolách, které příslušným orgánům umožňuje na základě provedené analýzy rizik povolit, aby personál jatek asistoval při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami na drůbežích nebo králičích jatkách a aby personál na jatkách jiných druhů zvířat prováděl odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami.

Článek 18 odst. 3 dále obsahuje podmínky, které musí být pro vydání povolení splněny.

Z čl. 18 odst. 7 písm. k) pak vyplývá, že požadavky na školení pracovníků jatek by měla stanovit Komise aktem v přenesené pravomoci.

Implementační úpravu, tj. kompetenci k vydání povolení, pravidla a postupy poskytování, organizace a průběhu školení, včetně vydání osvědčení a vedení seznamu dotčených osob však musí stanovit vnitrostátní právní předpisy, jmenovitě veterinární zákon a jeho prováděcí právní předpis.

Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu bude obsahovat pouze organizační úpravu odborné průpravy zaměstnanců provozovatelů jatek, konkrétně organizaci této průpravy a dále způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které průpravu absolvovaly.

K bodu 21 (poznámka pod čarou č. 17h):

Postupy při schválení, podmíněném schválení, pozastavení a odejmutí schválení jsou nově upraveny nařízením o úředních kontrolách; text poznámky pod čarou je třeba v tomto smyslu upravit.

K bodu 22 [§ 22 odst. 1 písm. f)]:

V návaznosti na změnu v odkazu na přímo použitelný předpis Evropské unie provedenou v § 20 odst. 1 je třeba upravit i odkaz v ustanovení § 22 odst. 1 písm. f).

K bodu 23 [§ 22 odst. 1 písm. l)]:

Potřeba právně regulovat podniky, které zpracovávají a uvádějí na trh produkty z hmyzu určeného k lidské spotřebě, vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 o nových potravinách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 a nařízení Komise (ES) č. 1852/2001.

Hmyz a produkty z hmyzu patří mezi tzv. „potraviny nového typu“ (dále jen „PNT“), jejichž uvádění na trh se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283. PNT je každá potravina definovaná tímto nařízením, která nebyla konzumována ve významné míře v Evropské unii před 15. květnem 1997. Takováto potravina může být uvedena na trh pouze po provedení vědeckého hodnocení rizika, přičemž musí být prokázáno, že potravina je pro spotřebitele bezpečná.

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 účinného od 1. ledna 2018 se žádost o povolení PNT na trh nově podává přímo Evropské komisi. Pokud je třeba, požádá Komise o odborné posouzení Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Pokud je hodnocení uspokojivé a potravina tak na základě předložených vědeckých důkazů nepředstavuje riziko pro lidské zdraví, Komise po konzultaci s příslušnou kompetentní autoritou doplní potravinu do tzv. „seznamu Unie“. Seznam Unie je zřízen od 1. ledna 2018 a obsahuje všechny PNT nebo nové složky potraviny, které bylo do té doby povoleno uvádět na trh (tzn. bylo k nim vydáno prováděcí rozhodnutí Komise adresované vždy jednomu konkrétnímu žadateli nebo byla prokázána podstatná rovnocennost PNT k potravině klasické). Seznam Unie obsahuje povolení obecná, která již nebudou adresována jen subjektu, který o povolení požádal. Povolenou PNT bude moci uvést na trh jakýkoliv jiný subjekt, musí však být splněna všechna kritéria uvedená v povolení (tj. podmínky, za kterých smí být potravina používána, včetně nezbytných požadavků předcházejících možným nežádoucím účinkům u konkrétních skupin obyvatelstva, překročení maximálních limitů a předcházejících tak nežádoucím účinkům při překročení maximálních limitů, dále dodatečné zvláštní požadavky na označování, případně požadavky na monitorování).

V současné době dosud nebylo žádnému českému výrobci povoleno uvádět na trh potraviny nového typu z hmyzu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) přijímá žádosti o provedení hodnocení rizika potravin z hmyzu, přičemž lze předjímat, že jeho stanovisko bude kladné.

Z výše uvedených důvodů je třeba legislativu České republiky na zpracování a uvádění na trh potravin z hmyzu připravit a stanovit právními předpisy veterinární a hygienické požadavky na tuto činnost.

Všechny potraviny živočišného původu jsou v Evropské unii vyráběny pouze ve schválených nebo registrovaných podnicích. V zájmu zachování rovných podmínek na trhu je proto nezbytné požadovat schválení nebo registraci i pro podniky, které budou zpracovávat a uvádět na trh potraviny živočišného původu z hmyzu.

Podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona jsou provozovatelé potravinářských podniků, jejichž činnost spadá do předmětu úpravy veterinárního zákona, povinni v souladu s předpisy Evropské unie požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení. Veterinární zákon tedy rozlišuje pouhou „registraci“, resp. zapsání do seznamu ve smyslu § 3 odst. 1 písm. f) zákona, a „schválení a registraci“, kterým se rozumí schválení ve smyslu předpisů Evropské unie.

Ustanovení čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 stanoví, že všichni provozovatelé podléhají registrační povinnosti. Které subjekty navíc musí být příslušnými orgány schváleny, je stanoveno v čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení, které určuje, že zařízení musí být schválena, pokud tak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, případně vydané rozhodnutí Komise nebo vnitrostátní právní předpisy.

Jedním z případů, kdy vnitrostátní právní předpis České republiky požaduje schválení zařízení nad rámec předpisů EU, je právě subjekt uvedený v § 22 odst. 1 písm. l) bodu 1, tedy podnik, který zpracovává nebo uvádí na trh produkty z hmyzu určeného k lidské spotřebě, a to pokud tento podnik nevyrábí produkty z hmyzu výhradně z vlastního chovu, a neprodává produkty z tohoto hmyzu pouze konečnému spotřebiteli. Podnik popsaný v § 22 odst. 1 písm. l) bodu 2 naproti tomu podléhá pouze registraci.

Veterinární zákon tedy nově stanoví pravidla pro schvalování, resp. registraci subjektů, které zpracovávají a uvádějí na trh produkty z hmyzu určeného k lidské spotřebě. Pouze registrace se vyžaduje v případech podniků, které zpracovávají a uvádějí na trh produkty z hmyzu, vyráběné z hmyzu, který pochází výhradně z vlastního chovu, pokud podnik prodává produkty z tohoto hmyzu pouze konečnému spotřebiteli. V ostatních případech se vyžaduje schválení a registrace podniku.

Výrobky z hmyzu určeného k lidské spotřebě jsou živočišný produkt, pro jehož produkci předpisy Evropské unie nestanoví harmonizované veterinární a hygienické podmínky. Podniky zpracovávající hmyz tedy budou dodržovat pouze požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.

K bodům 24 a 25 (§ 22 odst. 4 a 5):

Vzhledem k tomu, že doklad o registraci může být vydán i v elektronické podobě, navrhuje se zrušit části ustanovení upravující povinné odevzdání dokladu o registraci v jeho fyzické formě.

K bodu 26 [§ 23 odst. 1 písm. d)]:

Povinnost provozovatele jatek ohlásit v provoze, kde není soustavný veterinární dozor, krajské veterinární správě dodávku jatečných zvířat se mění tak, že musí být splněna písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy, a to nejméně 3 pracovní dny před jejím uskutečněním. Důvodem změny je nutnost zajistit provedení veterinární kontroly, jde tedy především o organizační a provozní důvody návrhu této změny.

V kontrolní praxi se ukazuje jako zcela nedostatečné ohlašovat dodávku jatečných zvířat 24 hodin předem, zejména v případech, kdy by se porážka měla uskutečnit ve dni následujícím po dni pracovního volna. Vzhledem ke stále se rozšiřujícím kompetencím orgánů veterinárního dozoru (např. systém SEUROP, kontroly zařízení veřejného stravování, kontroly dodržování podmínek značky kvality potravin KLASA nebo označení Regionální potravina, kontrola biopotravin, připojení Státní veterinární správy k projektu Potraviny na pranýři, zapojení České republiky do systému AACS atd.) je zcela nezbytné, aby měly orgány veterinární správy dostatečný čas k naplánování účinných kontrol.

K bodu 27 [§ 23 odst. 1 písm. h)]:

Tato úprava je zpřesněním již existující povinnosti provozovatele jatek oznámit krajské veterinární správě porážku skotu nebo prasat, pokud jsou maso nebo orgány určeny k dodání zpět chovateli. Povinnost může být splněna písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy.

K bodu 28 (poznámka pod čarou č. 17m):

Důvody, které brání tomu, aby mohla být jatečná zvířata poražena pro účely výživy lidí, bude nově upravovat prováděcí nařízení Komise, vydané na základě čl. 18 odst. 8 písm. c) nařízení o úředních kontrolách.

Do poznámky pod čarou se doplňuje i odkaz na návrh tohoto prováděcího předpisu Komise, který však dosud nebyl publikován v Úředním věstníku Evropské unie.

K bodu 29 [§ 27b odst. 1 písm. c)]:

V ustanovení § 27b veterinárního zákona se komplexně upravují pravidla pro prodej malého množství těl ulovené volně žijící zvěře v kůži nebo v peří uživatelem honitby. Jedná se o vnitrostátní úpravu oblasti, pro niž tuto úpravu přímo použitelné předpisy Evropské unie, jmenovitě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 a č. 853/2004, výslovně umožňují. Podle ustanovení čl. 1 odst. 3 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 se toto nařízení nevztahuje na lovce, kteří dodávají malá množství volně žijící zvěře nebo malá množství zvěřiny konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, který je přímo dodává konečnému spotřebiteli. Členské státy pak stanoví vnitrostátními právními předpisy pravidla pro tuto činnost.

Do ustanovení § 27b odst. 1 písm. c) se navrhuje doplnit chybějící vymezení místního rozsahu dodávání zvěřiny uživatelem honitby, pokud jde o dodávání do maloobchodního zařízení, které bylo krajskou veterinární správou registrováno jako zařízení určené pro zacházení se zvěřinou.

Jedná se o požadavek dosud stanovený prováděcím právním předpisem, který by ale vzhledem ke své povaze měl být zakotven obecně závazným předpisem právní síly zákona.

K bodu 30 (§ 27b odst. 7):

Ustanovení upravuje pravidla zacházení s ulovenou volně žijící zvěří, kterou uživatel honitby nebo oprávněný účastník lovu použije výlučně pro spotřebu ve své domácnosti. Taková zvěř nemusí být vyšetřena proškolenou osobou. Pokud však jde o zvěř vnímavou na trichinelózu, je uživatel honitby povinen zabezpečit její vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel). Postupy uživatele honitby i laboratoře, která provádí vyšetření zvěře, jsou i nadále v těchto případech stanoveny obdobně, jako je tomu u vyšetření zvěře určené k uvádění na trh v ustanovení § 27b odst. 6 veterinárního zákona.

Doplněný text tedy neukládá nové povinnosti, pouze se platné znění ustanovení upřesňuje tak, aby byly povinnosti dotčených subjektů formulovány zcela jasně a určitě, a to shodně jako v § 27b odst. 6 po novele provedené zákonem č. 302/2017 Sb. Z tohoto důvodu se ustanovení nově formuluje plným textem namísto dosavadního odkazu na větu druhou a třetí odstavce 6.

K bodům 31 a 32 (§ 27b odst. 8):

Specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře zajišťuje na základě veterinárního zákona vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny. Podle dosavadní právní úpravy tato vysoká škola absolventům školení – proškoleným osobám vydává osvědčení. Toto osvědčení vysoká škola proškoleným osobám také pozastavuje nebo odnímá, a to na podnět krajské veterinární správy, která při výkonu státního veterinárního dozoru zjistí, že proškolená osoba porušila povinnosti stanovené veterinárním zákonem nebo předpisy EU.

V rámci legislativního procesu však k popsanému procesnímu postupu uplatnily nesouhlasné stanovisko pracovní komise Legislativní rady vlády pro správní právo a pro evropské právo s odůvodněním, že rozhodování krajské veterinární správy nemá být závislé na rozhodování vysoké školy, pokud jde o pozastavování a odnímání osvědčení. Podle pracovní komise pro správní právo je nevhodné, aby vysoká škola rozhodovala o tom, zda proškolená osoba porušila povinnosti stanovené zákonem nebo předpisy EU, a aby tedy v konkrétních případech činila výklad rozsahu a správnosti plnění povinností podle veterinárních předpisů.

Z těchto důvodů se do budoucna navrhuje změna procesního postupu při pozastavování nebo odnímání osvědčení proškolených osob. Pokud krajská veterinární správa v rámci veterinárního dozoru zjistí porušení povinností stanovených veterinárním zákonem nebo předpisy EU proškolenou osobou, o pozastavení nebo odejmutí osvědčení této proškolené osobě sama rozhodne.

Kromě výše uvedeného se navrhuje, aby Ústřední veterinární správa seznam proškolených osob zveřejňovala na internetových stránkách Státní veterinární správy. Důvodem je zajistit uživatelům honiteb možnost získat informace o proškolených osobách, které jsou v souladu s veterinárními předpisy oprávněny vyšetřovat těla ulovené volně žijící zvěře.

K bodům 33 až 35 (§ 27b odst. 8 a 9):

Ustanovení § 27b odst. 8 a 9 veterinárního zákona upravují specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, kterou jsou povinny absolvovat tzv. proškolené osoby. Dokladem o získání odborné způsobilosti proškolených osob je osvědčení o způsobilosti k této činnosti, které proškoleným osobám vydává vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny.

Navrhuje se, aby spolu s osvědčením o způsobilosti vydávala uvedená vysoká škola také průkaz proškolené osoby. Právní úprava vydávání průkazů vysokou školou byla do návrhu novely veterinárního zákona doplněna ve spolupráci s touto školou. Cílem návrhu je především zpřesnit podmínky prokazování proškolených osob v kontrolní praxi.

V souladu s novým procesním postupem při pozastavování nebo odnímání osvědčení proškolených osob se stanoví, že současně s rozhodnutím o odnětí osvědčení krajská veterinární správa odejme proškolené osobě i průkaz proškolené osoby.

K bodům 36 a 37 (§ 28 odst. 3 a 4):

Nařízení o úředních kontrolách přináší novou koncepci právní úpravy úředních kontrol v oblasti veterinární péče.

Základem změny je skutečnost, že nařízení o úředních kontrolách platí společně pro všechny úřední kontroly vykonávané kontrolními orgány v oblastech vymezených v čl. 1 odst. 2 nařízení. Dalším principem nové úpravy je převod úpravy doposud obsažené ve směrnicích do přímo použitelného předpisu Evropské unie - nařízení.

Kontroly obchodování se zvířaty nebo živočišnými produkty byly doposud upraveny směrnicemi 90/425/EHS a 89/662/EHS, které se zrušují s účinností od 14. prosince 2019 – viz čl. 146 nařízení o úředních kontrolách.

Uvedené směrnice byly do českého právního řádu transponovány především ustanovením § 28 až 31 veterinárního zákona, vyhláškou č. 372/2003 Sb. a vyhláškou č. 373/2003 Sb. Ustanovení transponující výše uvedené směrnice tedy musí být z textu veterinárního zákona vypuštěna.

Je však třeba upozornit, že některá ustanovení budou v textu zákona zachována, protože transponují do českého právního řádu směrnice, které budou zrušeny až nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“), a to s účinností od 21. dubna 2021.

V návaznosti na výše uvedené bylo ustanovení § 28 přepracováno takto:  § 28 odst. 1 a 2 zůstávají v platnosti, protože transponují dosud platné směrnice.  § 28 dosavadní odst. 3 se vypouští; aplikuje se nařízení.  § 28 dosavadní odst. 4 a 5 zůstává v platnosti, stejně jako zmocnění k vydání dosavadních prováděcích právních předpisů, konkrétně vyhlášek č. 379/2003 Sb. a č. 382/2003 Sb., jež obsahují podmínky obchodování se zvířaty a některými živočišnými produkty, a musí tedy zůstat jako transpoziční opatření v platnosti až do roku 2021.

K bodu 38 (§ 29 a 30):

Dosavadní ustanovení upravovala postupy v rámci kontroly v místě původu a v místě určení. Po nabytí účinnosti nařízení o úředních kontrolách budou však všechny úřední kontroly prováděny v souladu s kapitolou II nařízení, přičemž obecná pravidla pro úřední kontroly jsou společně upravena v čl. 9 nařízení. Jak výslovně stanoví čl. 9 odst. 6, provádějí se úřední kontroly bez ohledu na to, zda se jedná o zvířata nebo zboží vnitrostátní, nebo pocházející z jiného členského státu, nebo v případě dovozu z třetí země, nebo vývozu do třetí země.

Stejně tak už nařízení neobsahuje zvláštní úpravu opatření, která mají orgány provádějící úřední kontrolu použít v případech zjištěného nesouladu kontrolovaného zboží s dotčenými právními předpisy. Nově krajské veterinární správy v těchto případech použijí obecné ustanovení čl. 138 nařízení o úředních kontrolách.

Dosavadní úprava v ustanoveních § 29 a 30 se proto z textu veterinárního zákona vypouští.

Nově bude § 29 obsahovat obecný odkaz na příslušné ustanovení nařízení o úředních kontrolách.

Nařízení o úředních kontrolách však v čl. 9 odst. 7 členskému státu umožňuje i nadále požadovat po provozovatelích, kteří si nechávají zvířata nebo zboží dodávat z jiného členského státu, aby příchod takových zvířat nebo zboží ohlásili, a to v míře nezbytně nutné pro organizaci úředních kontrol. Navrhuje se tedy zachovat v ustanovení § 30 veterinárního zákona základní povinnost příjemců zvířat nebo živočišných produktů z jiného členského státu informovat krajskou veterinární správu o příchodu zásilky, a to ve lhůtě, rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

Je třeba poznamenat, že ustanovení se použije pouze pro ty živočišné produkty, jež nespadají pod povinnost hlášení podle zákona o potravinách a vyhlášky č. 172/2015 Sb.

U zvířat pak platí, že hlášení není třeba provádět, jsou-li zvířata provázena veterinárním osvědčením. Vzhledem k tomu, že většina zásilek zvířat je doprovázena veterinárním osvědčením (certifikátem), který musí kompetentní autorita ve státě odeslání vložit do informačního systému TRACES, je informace o příchodu zásilky se všemi potřebnými údaji ještě před jejím příchodem nebo neprodleně po příchodu zásilky k dispozici veterinárnímu inspektorovi, který tak může na jejím základě provést případnou kontrolu zásilky. V ostatních případech je třeba zásilku ohlásit; jedná se např. o případy přemísťování mezi schválenými zařízeními, typicky např. mezi zoologickými zahradami.

Popsaná právní úprava obsahově odpovídá dosavadnímu znění veterinárního zákona a prováděcích právních předpisů; dochází pouze k jejímu navázání na nové nařízení o úředních kontrolách.

K bodu 39 (§ 31):

Právní úprava obsažená v ustanovení § 31 se vypouští, neboť je do budoucna nahrazena přímo použitelným právním předpisem (čl. 138 odst. 4 nařízení o úředních kontrolách).

K bodu 40 (§ 31a):

Odkaz v ustanovení § 31a je třeba přizpůsobit změnám provedeným předchozími novelizačními body.

Obecně k bodům 41 až 53 (§ 32 až 38):

Jak již bylo uvedeno výše, obsahuje nařízení o úředních kontrolách novou koncepci právní úpravy úředních kontrol. Nařízení o úředních kontrolách bude platit společně pro širokou oblast úředních kontrol prováděných v oblastech vymezených v čl. 1 odst. 2 nařízení. Základním principem nové úpravy je také přechod, pokud jde o formu předpisů Evropské unie, od směrnic k přímo použitelným předpisům - základnímu rámcovému nařízení a předpisům Komise vydávaným v přenesené působnosti nebo prováděcím předpisům Komise.

Kontroly spojené s dovozem veterinárního zboží byly doposud upraveny směrnicemi Rady 91/496/EHS a 97/78/ES, které jsou nařízením s účinností od 14. prosince 2019 zrušeny - viz čl. 146 nařízení o úředních kontrolách.

Uvedené směrnice byly do českého právního řádu transponovány veterinárním zákonem a jeho prováděcími právními předpisy:  vyhláškou č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů ze třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů, a  vyhláškou č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení transponující výše uvedené směrnice tedy musí být z textu veterinárního zákona vypuštěna, což platí i pro zmocňovací ustanovení k vydání jmenovaných prováděcích předpisů a pro tyto vyhlášky samotné.

Dále je třeba text zákona přizpůsobit nařízení o úředních kontrolách tak, aby na jeho základě bylo možné toto nařízení aplikovat, což zahrnuje především stanovení příslušných orgánů, které mají v souladu s nařízením postupovat.

Nařízení o úředních kontrolách však obsahuje v souvislosti se zrušením směrnic 91/496/EHS a 97/78/ES v čl. 149 přechodné ustanovení, z něhož vyplývá, že se příslušná ustanovení směrnic, která obsahují záležitosti uvedené ve vymezených článcích nařízení, nadále použijí namísto odpovídajících ustanovení nařízení, a to do 14. prosince 2022, nebo do dřívějšího data, jež stanoví akt v přenesené působnosti.

V návaznosti na citované přechodné ustanovení tedy musí zůstat v platnosti některá ustanovení zákona i prováděcích vyhlášek. Vzhledem k neurčitě stanovené době jejich účinnosti se navrhuje jejich ponechání v platnosti s tím, že budou zrušena pozdější novelou veterinárního zákona s účinností k 14. prosinci 2022 nebo dříve.

Vzhledem k tomu, že nařízení o úředních kontrolách je obecným právním předpisem, jehož obsah bude doplňován a konkretizován akty Komise v přenesené působnosti nebo prováděcími akty Komise, přičemž v souladu s čl. 144 nařízení mohou být akty v přenesené působnosti vydávány v období pěti let od 28. dubna 2017 (tzn. až do roku 2022), je obtížné v některých případech nařízení v současné podobě implementovat do vnitrostátních právních předpisů.

I v oblasti právní úpravy pohraničních veterinárních kontrol musí tedy předkladatel počítat s tím, že akty v přenesené působnosti přinesou novou úpravu a novela veterinárního zákona bude muset být v průběhu legislativního procesu na tyto předpisy adaptována.

V neposlední řadě je třeba také upozornit, že některá ustanovení budou v textu zákona zachována, protože transponují do českého právního řádu směrnice, které zruší až nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“), a to s účinností od 21. dubna 2021.

K bodu 41 (§ 32 odst. 1):

Dotčené ustanovení je třeba terminologicky i obsahově přizpůsobit novému nařízení o úředních kontrolách.

K bodu 42 (§ 32 odst. 2):

Doplnění textu § 32 odst. 2 vychází z připravovaného návrhu aktu Komise v přenesené působnosti, který v souladu se zmocněním v čl. 47 odst. 3 nařízení o úředních kontrolách doplní kategorie zvířat a produktů dovážených do EU, které podléhají pohraniční veterinární kontrole, o seno a slámu. V ostatním návrh obsahově odpovídá dosavadnímu znění veterinárního zákona.

K bodu 43 (§ 32 odst. 3):

Důvodem vypuštění části věty v ustanovení § 32 odst. 3 je skutečnost, že zde uvedený požadavek nově obsahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, jmenovitě čl. 64 odst. 1 nařízení o úředních kontrolách.

K bodu 44 (§ 32 odst. 4 až 7):

Navrhované změny v ustanovení § 32 vypouštějí z veterinárního zákona text, který nově upravuje nařízení o úředních kontrolách – čl. 47 a násl. Vnitrostátním právním předpisem je však třeba stanovit orgány kompetentní k provádění kontrol dovozu veterinárního zboží.

Do ustanovení § 32 odst. 7 veterinárního zákona se navrhuje nově doplnit lhůtu, ve které je dovozce nebo jeho zástupce nebo jiná osoba odpovědná za zásilku povinen požádat Ústřední veterinární správu o sdělení dovozních podmínek, pokud jde o dovoz zvířat nebo živočišných produktů, pro něž nejsou stanoveny dovozní podmínky předpisy EU. Nejde o nový vnitrostátní požadavek, pouze o přesun lhůty, která byla dosud stanovena ve vyhlášce č. 376/2003 Sb. a ve vyhlášce č. 377/2003 Sb., do zákona.

Důvodem je především skutečnost, že stanovení lhůty je požadavkem, který by vzhledem ke své povaze měl být zakotven obecně závazným předpisem právní síly zákona. Kromě toho by změna měla přispět i k větší jasnosti a přehlednosti právní úpravy. Je také nutné vzít v potaz, že vyhlášky č. 376/2003 Sb. a č. 377/2003 Sb. budou v návaznosti na přechod právní úpravy ze směrnic na nařízení v příštích letech zřejmě bez náhrady zrušeny.

K bodu 45 (§ 33):

Pravidla provádění pohraniční veterinární kontroly na pohraniční veterinární stanici nově upravují čl. 49, 52 a 54 nařízení o úředních kontrolách, resp. budou upravena předpisy Komise vydanými na jejich základě.

V § 33 se zakotvuje kompetence orgánů provádějících pohraniční veterinární kontrolu postupovat v případě podezření z nesouladu zásilek kontrolovaného zboží ze třetích zemí nebo při zjištění nesouladu podle čl. 65 až 72 nařízení, tzn. vydávat zde popsaná opatření. Nejedná se o novou kompetenci, pouze o adaptaci zákona na převod úpravy těchto opatření ze směrnic do přímo použitelného předpisu.

Postup se týká podezření, resp. zjištění nesouladu s jakýmikoli požadavky, které stanoví právní předpisy spadající do kompetence orgánů veterinární správy, tj. veterinární zákon, zvláštní právní předpisy i předpisy Evropské unie.

K bodu 46 (§ 34 odst. 2 až 4):

Dosavadní ustanovení jsou nahrazena ustanovením čl. 66 nařízení o úředních kontrolách, resp. prováděcím aktem Komise vydaným na jeho základě.

K bodu 47 (§ 34 nový odst. 2):

Část zmocnění je nutné ponechat v textu veterinárního zákona, neboť na jeho základě jsou vydány vyhlášky č. 380/2003 Sb. a 382/2003 Sb., které zůstanou platné a účinné až do nabytí účinnosti „právního rámce pro zdraví zvířat“, tj. do 21. dubna 2021.

K bodu 48 (§ 35):

Problematika opatření vydávaných v případě zjištěného nesouladu zásilek s právními předpisy je upravena v čl. 66 a násl. nařízení o úředních kontrolách, a proto musí být ze zákona vypuštěna. Kompetence orgánů provádějících pohraniční veterinární kontrolu k vydání opatření je stanovena v § 33, přičemž ani zde nejde o kompetenci novou, pouze se mění forma implementace právní úpravy opatření – směrnice jsou nahrazeny nařízením.

Nový text § 35 je implementací nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Čl. 15 odst. 3 nařízení (EU) č. 1143/2014 je implementován ustanovením § 13d odst. 6 návrhu novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Členský stát tímto ustanovením svěří provádění kontrol příslušným orgánům v souladu s nařízením. Kompetence k provádění kontrol tedy bude dána zákonem o ochraně přírody a krajiny.

Pokud ale jde o opatření, které orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu přijmou v případě podezření, že jsou požadavky nařízení porušeny, nebo je porušení prokázáno, předpokládá čl. 15 odst. 5 nařízení (EU) č. 1143/2014, že postupy následující po zajištění zboží kontrolními orgány upraví vnitrostátní právní předpisy jednotlivých členských států. Obdobně jako v návrhu novely zákona o rostlinolékařské péči, pokud jde o kontrolu invazních nepůvodních druhů rostlin, se proto navrhuje doplnění postupů do veterinárního zákona, pokud jde o zvířata.

K bodu 49 (§ 36):

Totéž, co bylo uvedeno v prvním odstavci předchozího bodu, platí i pro úpravu textu § 36; zůstává však zachován dosavadní odstavec 1, jelikož je transpozičním opatřením k čl. 7 a 9 směrnice 2002/99/ES. Směrnice bude zrušena až nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 - právní rámec pro zdraví zvířat, s účinností od 21. dubna 2021.

K bodu 50 (§ 37 odst. 2 až 4):

Dosavadní ustanovení § 37 odst. 2 až 4 se z veterinárního zákona vypouštějí, protože směrnice, které tato ustanovení transponovala, nařízení o úředních kontrolách zrušuje. Jejich obsah by měl být nahrazen akty Komise vydanými v přenesené působnosti podle čl. 77 odst. 1 nařízení.

K bodu 51 (§ 37 odst. 2):

Je však třeba zachovat zmocnění, na jehož základě je vydána vyhláška č. 379/2003 Sb. a část vyhlášky č. 376/2003 Sb., která zůstane v platnosti na základě přechodného ustanovení nařízení o úředních kontrolách.

K bodům 52 a 53 (§ 38 odst. 1 a odst. 2 až 4):

Odkazy v ustanovení § 38 je třeba přizpůsobit platným legislativním pravidlům.

Dosavadní odstavce 2 až 4 se zrušují, protože pro kontrolu tranzitu kontrolovaného zboží z jedné třetí země do jiné třetí země se použijí odpovídající ustanovení nařízení o úředních kontrolách a aktu Komise v přenesené působnosti, který bude na základě nařízení o úředních kontrolách vydán.

K bodům 54 a 55 (§ 42 odst. 8 a 9):

Obdobně jako v § 22 se navrhuje zrušit části ustanovení upravující povinné odevzdání dokladu o registraci v jeho fyzické formě, neboť doklad o registraci může být vydán i v elektronické podobě.

K bodu 56 (§ 44 odst. 3):

V souladu s kompetenčními ustanoveními veterinárního zákona je třeba upřesnit, že Ministerstvo zemědělství v rámci publikace opatření obecné povahy, kterým vydává povinné preventivní a diagnostické úkony pro příslušný kalendářní rok a podmínky a lhůty k jejich provedení, zasílá toto opatření též Ústřední veterinární správě a krajským veterinárním správám, které jsou povinny jej vyvěsit na svých úředních deskách.

K bodu 57 (§ 44 odst. 5):

Kompetence Ministerstva zemědělství schvalovat na návrh Státní veterinární správy národní referenční laboratoře a zveřejňovat jejich seznam zůstává nedotčena. Dochází pouze k formálnímu přizpůsobení terminologii používané nařízením o úředních kontrolách, podle kterého členské státy tyto laboratoře namísto dosavadního schvalování určují (viz čl. 100 odst. 1 nařízení). Z věcného hlediska však ke změně nedochází, na což pamatuje bod 2 přechodných ustanovení tohoto návrhu zákona.

K bodům 58 a 59 (§ 45 odst. 1 až 3):

Na základě zásadních připomínek Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení, se kompetence veterinárních lékařů působících v těchto resortech upravují tak, aby odpovídaly skutečné situaci, pokud jde o výkon veterinární péče v obou resortech. Cílem je zajistit řádný výkon státního veterinárního dozoru v souladu s příslušnými resortními právními předpisy.

K bodu 60 [§ 48 odst. 1 písm. e)]:

V návaznosti na úpravu terminologie provedenou v § 44 odst. 5 veterinárního zákona, jejímž cílem je přizpůsobení pojmům používaným nařízením o úředních kontrolách, se navrhuje obdobně jako u národních referenčních laboratoří změnit i dosavadní schvalování referenčních laboratoří Ústřední veterinární správou na jejich určování. Z věcného hlediska ke změně nedochází, což se odráží i v návrhu bodu 3 přechodných ustanovení k tomuto zákonu.

K bodu 61 [§ 48 odst. 1 písm. i)]:

Nařízení o úředních kontrolách v čl. 61 zrušuje schválení stanovišť hraniční kontroly (tedy pohraniční veterinární stanice ve smyslu veterinárního zákona) podle dosavadních právních předpisů. Zároveň zakotvuje nový institut „určení stanovišť hraniční kontroly“ a nově platí, že stanoviště hraniční kontroly určují samotné členské státy a toto určení předem oznamují Komisi, přičemž postupují podle procesní úpravy v čl. 59 nařízení. Za nařízením stanovených podmínek se dále členskému státu umožňuje určení stanoviště hraniční kontroly zrušit (čl. 62) nebo pozastavit (čl. 63).

Pokud jde o stanoviště hraniční kontroly na území České republiky, tedy pohraniční veterinární stanici podle § 32 veterinárního zákona, navrhuje se zachovat dosavadní princip, tj. určit pohraniční veterinární stanici jako součást místně příslušné krajské veterinární správy (viz § 32 odst. 4 veterinárního zákona). Veterinární zákon však musí současně stanovit, že orgánem kompetentním k určení, resp. pozastavení nebo zrušení určení pohraniční veterinární stanice v souladu s nařízením bude Ústřední veterinární správa.

Na popsanou změnu navazuje bod 1 přechodných ustanovení k tomuto zákonu, kterým se navrhuje v souladu s čl. 61 nařízení o úředních kontrolách opětovně určit dosavadní Pohraniční veterinární stanici letiště Praha – Ruzyně, která je organizační součástí Městské veterinární správy v Praze Státní veterinární správy.

K bodu 62 [§ 48 odst. 1 písm. i)]:

Novelizační bod obsahuje formulační úpravy ustanovení, které by měly přispět k jeho určitosti a lepší srozumitelnosti z pohledu adresátů právní normy.

K bodům 63 až 65 [§ 48 odst. 1 písm. j)]:

Podle novelizovaného znění ustanovení § 48 odst. 1 písm. e) a § 51a odst. 2 veterinárního zákona určuje - namísto dosavadního schvalování - vnitrostátní referenční laboratoře pro oblast veterinární péče Ústřední veterinární správa, a to pro činnosti, pro které nebyly Ministerstvem zemědělství určeny národní referenční laboratoře. Úvodní část ustanovení § 48 odst. 1 písm. j) je tedy také třeba přizpůsobit této terminologické změně provedené na základě nařízení o úředních kontrolách.

Kompetence zveřejňovat seznam schválených referenčních laboratoří je v současné době uvedena v prováděcím předpisu k veterinárnímu zákonu, jmenovitě v ustanovení § 7 odst. 1 vyhlášky č. 298/2003 Sb., o národních referenčních laboratořích a referenčních laboratořích, a má tak činit Ministerstvo zemědělství ve Věstníku.

Stanovení kompetence správního úřadu prováděcím právním předpisem je z pohledu souladu s ústavními pravidly do budoucna neudržitelná a z tohoto důvodu se navrhuje převést kompetenci ke zveřejňování seznamu do veterinárního zákona.

Jak již bylo výše uvedeno, referenční laboratoře schvaluje Ústřední veterinární správa a jejich seznam již v současné době zveřejňuje na internetových stránkách. Činí tak v souladu s obecnou kompetencí v § 48 odst. 1 písm. j) bodem 8 zákona.

Vhodnějším a z pohledu uživatelů právních předpisů také přehlednějším a jasnějším řešením proto je, aby veterinární zákon do budoucna výslovně stanovil, že seznam určených referenčních laboratoří zveřejňuje Ústřední veterinární správa na svých internetových stránkách namísto jejich zveřejňování Ministerstvem zemědělství ve Věstníku.

Do § 48 odst. 1 písm. j) se z tohoto důvodu vkládá nový bod 8 a v návaznosti na vložení nového bodu se provádí i formální změna závěrečné části ustanovení.

K bodu 66 (§ 48a odst. 4):

Ustanovení § 48a vymezuje údaje, které je Ústřední veterinární správa oprávněna zveřejnit na ochranu spotřebitelské veřejnosti před riziky plynoucími z živočišných produktů, které jsou zdravotně závadné, nebo nevhodné k lidské spotřebě. Ústřední veterinární správa dále může veřejnost informovat také o živočišných produktech označených nebo nabízených klamavých způsobem, které byly zjištěny v rámci úředních kontrol, nebo o potvrzení výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, pokud mohou ohrozit zdraví lidí nebo zvířat.

Údaje, které mohou být veřejnosti poskytnuty podle § 48a, zahrnují především povahu případného rizika, přijatá opatření nebo i další informace, jsou-li nezbytné k ochraně zdraví lidí a zvířat.

Nově doplňované ustanovení odstavce 4 výslovně stanoví, že jedním ze způsobů zveřejnění informací nezbytných k ochraně zdraví lidí a zvířat je i jejich poskytnutí veřejnosti prostřednictvím letáků nebo plakátů umístěných na dobře viditelných místech. V zákonem vymezených případech jsou pak vlastníci, nájemci, pachtýři nebo provozovatelé těchto míst povinni zveřejnění informací strpět.

Typicky se může jednat např. o informace o výskytu nebezpečných nákaz a o doporučovaném jednání veřejnosti nebo naopak o postupech, které se v souvislosti s nákazou nedoporučují. Např. v návaznosti na výskyt vysoce nakažlivého afrického moru prasat, který ohrožuje chovy domácích prasat i prasata divoká, byla formou plakátů na veřejných místech veřejnost informována o tom, že tato nemoc není přenosná na lidi, je však přenosná potravinami, a proto je třeba zbytky potravin odhazovat pouze do uzavíratelných nádob na odpadky.

K bodu 67 [§ 49 odst. 1 písm. b)]:

Do kompetencí krajské veterinární správy se navrhuje doplnit postup na základě přílohy VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001. Za podmínek stanovených tímto nařízením mají členské státy stanovit orgány kompetentní k uznávání hospodářství se zanedbatelným a kontrolovaným rizikem klasické klusavky.

Krajské veterinární správy od nabytí účinnosti nařízení Komise (EU) 2016/1396, tj. od 8. září 2016, postupovaly podle obecného kompetenčního ustanovení v § 49 odst. 1 písm. v) veterinárního zákona. Při nejbližší novele veterinárního zákona se vkládá toto konkrétní, speciální kompetenční ustanovení pro krajské veterinární správy.

K bodu 68 [§ 49 odst. 1 písm. n)]:

V ustanovení § 49 odst. 1 písm. n) se pouze mění odkaz na právní úpravu provozních a sanitačních řádů tak, aby odpovídal platnému znění veterinárního zákona.

K bodu 69 [§ 49 odst. 1 písm. o)]:

Jak již bylo uvedeno v odůvodnění ke změně ustanovení § 29 a 30, nepovažuje se do budoucna kontrola na místě určení za zvláštní typ veterinární kontroly.

Tomu je třeba přizpůsobit i text ustanovení § 49 odst. 1 písm. o) veterinárního zákona.

K bodu 70 (§ 49a):

Správní pomoc a spolupráci v oblasti veterinární péče dosud upravuje směrnice 89/608/EHS, která je do právního řádu České republiky transponována ustanovením § 49a veterinárního zákona a v oblasti zootechnické zákonem č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon).

Pro oblast zootechnickou platila směrnice pouze do nabytí účinnosti nařízení o plemenných zvířatech 1. listopadu 2018.

Uvedenou problematiku obecně upravuje hlava IV (čl. 102 až 108) nařízení o úředních kontrolách, které nabývá účinnosti 14. prosince 2019 a k tomuto datu také dosavadní směrnici zrušuje.

Všechny dozorové orgány v oblastech uvedených v čl. 1 odst. 2 nařízení o úředních kontrolách tak budou do budoucna postupovat jednotně podle přímo použitelného předpisu. Veterinární zákon proto zakotvuje kompetenci Státní veterinární správy, tzn. Ústřední veterinární správy i krajských veterinárních správ, postupovat v oblasti správní pomoci a spolupráce podle nařízení o úředních kontrolách. Novelou zákona se také navrhuje určit Ústřední veterinární správu styčným místem pro oblast péče o zdraví zvířat a jeho ochrany, tedy kontaktním místem odpovědným za usnadňování výměny informací mezi příslušnými orgány členských států v této oblasti.

V souladu s čl. 104 nařízení pak veterinární zákon umožňuje při splnění podmínek stanovených nařízením přítomnost pracovníků určených dožadujícím orgánem jiného členského státu při úředních kontrolách prováděných orgány veterinární správy v České republice.

K bodu 71 (§ 50 odst. 1):

Zrušuje se povinné vyjádření krajské veterinární správy jako podkladu k vydání povolení k provádění laboratorní, popř. jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky budou využívány pro účely státního veterinárního dozoru; povolení vydává Ústřední veterinární správa. Cílem této změny je zjednodušení administrativního postupu.

K bodu 72 (§ 51a):

Součástí nařízení o úředních kontrolách je i komplexní úprava činnosti národních referenčních laboratoří, kterou obsahuje čl. 100 a 101 nařízení. Dosavadní kompetenční právní úprava, podle které Ministerstvo zemědělství schvaluje národní referenční laboratoře na návrh Ústřední veterinární správy a jejich seznam zveřejňuje ve Věstníku, bude z věcného hlediska zachována a pouze terminologicky přizpůsobena nařízení o úředních kontrolách.

Nově tedy budou národní referenční laboratoře namísto schvalování určovány a s ohledem na přehlednost a jasnost právní úpravy se navrhuje popsanou terminologickou změnu provést obdobně i u referenčních laboratoří, přestože jde o vnitrostátní subjekty, které nařízením o úředních kontrolách upraveny nejsou.

Body 2 a 3 přechodných ustanovení k tomuto zákonu pak stanoví, že schválení dosavadních národních referenčních laboratoří a referenčních laboratoří zůstávají v platnosti a považují se za určení podle novelizovaného znění zákona.

V souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 298/2003 Sb., o národních referenčních laboratořích a referenčních laboratořích, předkládají národní referenční laboratoře zprávy o své činnosti Ministerstvu zemědělství a Státní veterinární správě. Jedná se o povinnost těchto laboratoří, která by vzhledem ke své povaze měla být zakotvena právním předpisem právní síly zákona. Nejde tedy o uložení nové povinnosti, pouze o přesun této úpravy z prováděcího právního předpisu do zákona. Dále je třeba uvedenou povinnost uvést v soulad s platným zněním veterinárního zákona a stanovit, že se tyto zprávy předkládají Ministerstvu zemědělství a Ústřední veterinární správě.

Postup Ústřední veterinární správy při odejmutí schválení referenční laboratoře dosud veterinární zákon stanoví odkazem na přiměřené použití postupu Ministerstva zemědělství podle § 51a odst. 1. Ke zpřesnění této právní úpravy a ke zvýšení právní jistoty jejích adresátů se navrhuje stanovit postup Ústřední veterinární správy, pokud jde o určení referenčních laboratoří, výslovně. Obsah ustanovení se tímto nemění.

V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 vyhlášky č. 298/2003 Sb., o národních referenčních laboratořích a referenčních laboratořích, předkládají referenční laboratoře zprávy o své činnosti Státní veterinární správě. Jedná se o povinnost těchto laboratoří, která by vzhledem ke své povaze měla být zakotvena právním předpisem právní síly zákona. Nejde tedy o uložení nové povinnosti, pouze o přesun této úpravy z prováděcího právního předpisu do zákona. Stejně jako v § 51a odst. 1 je třeba tuto povinnost uvést v soulad s platným zněním veterinárního zákona a stanovit, že se tyto zprávy předkládají Ústřední veterinární správě.

V odstavci 3 se pak nově formuluje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu. K dosavadnímu obsahu prováděcího právního předpisu uvedeného v písmenech

a) a b) je třeba doplnit i konkrétní obsah zpráv národních referenčních laboratoří a referenčních laboratoří a především termín, v němž jsou laboratoře povinny zprávy v souladu se zákonem každoročně předkládat.

K bodu 73 (§ 52 odst. 1, nahrazení poznámky pod čarou č. 40):

Orgány veterinární správy budou při výkonu státního veterinárního dozoru postupovat v souladu s novým nařízením o úředních kontrolách, namísto dosavadních nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a č. 882/2004. Tomu je třeba přizpůsobit i odkaz na poznámku pod čarou v ustanovení § 52 odst. 1 veterinárního zákona.

K bodu 74 [§ 52 odst. 1 písm. c)]:

Nařízení o úředních kontrolách obsahuje v čl. 137 odst. 2 a 3 a čl. 138 odst. 2 postupy a opatření, která můžou kontrolní orgány použít v případě podezření nebo zjištění nesouladu s právními předpisy v jejich kompetenci. Jedná se o obecnou úpravu, podle které budou postupovat všechny orgány provádějící úřední kontroly v oblastech uvedených v čl. 1 odst. 2 nařízení. Výčet opatření v čl. 137 a 138 nařízení je demonstrativní.

K bodu 75 [§ 52 odst. 1 písm. d)]:

V návaznosti na terminologii použitou v novelizovaném textu ustanovení § 54 odst. 1 a v nově navrhovaných ustanoveních § 67a a 67b se navrhuje obdobným způsobem upravit i pojem použitý v § 52 týkajícím se výkonu státního veterinárního dozoru.

K bodu 76 (§ 52 odst. 2):

Jak již bylo uvedeno v odůvodnění ke změně ustanovení § 29 a 30 a § 49 odst. 1 písm. o), nepovažuje se do budoucna kontrola na místě určení za zvláštní typ veterinární kontroly.

Tomu je třeba přizpůsobit i text ustanovení § 52 odst. 2 veterinárního zákona.

K bodu 77 (§ 52 odst. 4):

Používání metod pro odběr vzorků, analýzy, testy a diagnostiku je doposud upraveno ustanovením čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, které je nařízením o úředních kontrolách s účinností od 14. prosince 2019 zrušeno.

Nařízení o úředních kontrolách tuto problematiku upravuje v ustanovení čl. 34; odkaz v § 52 odst. 4 veterinárního zákona je tedy třeba v tomto smyslu změnit.

K bodu 78 (§ 53 odst. 1):

Na základě zásadních připomínek Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení, se text ustanovení upravuje tak, aby odpovídal skutečné situaci, pokud jde o výkon veterinární péče v obou resortech. Cílem je zajistit řádný výkon státního veterinárního dozoru v souladu s příslušnými resortními právními předpisy.

K bodu 79 [§ 53 odst. 1 písm. b), poznámka pod čarou č. 47]:

Text poznámky pod čarou se aktualizuje s ohledem na nové nařízení o úředních kontrolách.

K bodům 80 a 81 [§ 53 odst. 1 písm. d) a § 53 odst. 2 písm. c)]:

Do ustanovení § 53 odst. 1 se nově doplňuje institut tzv. úřední veterinární závěry, kterou se rozumí zajištění živočišných produktů v dopravních prostředcích, kontejnerech nebo obalech plombou, pečetí, známkou nebo jiným zajišťovacím prostředkem tak, aby nebylo možno bez porušení závěry živočišné produkty vyjmout nebo do nich vložit.

Veterinární inspektor je oprávněn nařídit úřední veterinární závěru pouze při splnění zákonem stanovených podmínek, konkrétně:

- nejsou-li dodrženy podmínky a požadavky stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo předpisy Evropské unie na živočišné produkty a zacházení s nimi, nebo

- při podezření, že živočišné produkty nejsou zdravotně nezávadné.

Z procesního hlediska se jedná o zvláštní opatření, při jehož vydání veterinární inspektor nepostupuje podle obecných právních předpisů, ale podle speciální procesní úpravy ve veterinárním zákoně.

Z tohoto důvodu je nutné přesně vymezit i procesní úpravu zvláštního opatření ve formě úřední veterinární závěry. Do § 53 odst. 2 se proto doplňuje nové písmeno c), které určuje podmínky, kdy může být opatření krajskou veterinární správou ukončeno. Dále je nutné nové opatření doplnit i do příslušné úpravy v § 76 odst. 4 písm. a) veterinárního zákona, která ve vymezených případech vylučuje použití správního řádu a stanoví speciální postup.

Důvodem nutnosti doplnění institutu úřední veterinární závěry do veterinárního zákona je zajištění identity kontrolovaných živočišných produktů a zamezení neoprávněné manipulace s nimi, pokud bylo v rámci veterinární kontroly zjištěno, že živočišné produkty nesplňují požadavky stanovené právními předpisy, nebo existuje podezření, že jsou zdravotně závadné.

Vzhledem k charakteru úřední veterinární závěry se toto zvláštní opatření formuluje odlišně od opatření v § 53 odst. 1 písm. b), tedy pozastavení, omezení nebo zákazu výroby, zpracování nebo uvádění živočišných produktů na trh, které může být využito, pokud nejsou právními předpisy stanovené požadavky na živočišné produkty a zacházení s nimi „dodržovány“. Opatření typu omezení nebo zákazu výroby tedy může být aplikováno, pokud byly v konkrétním případě požadavky porušeny a protiprávní stav v okamžiku vydání opatření trvá, resp. trvají jeho následky. Účelem opatření je totiž právě eliminace negativních dopadů a jedná se o mimořádný prostředek pro odstranění trvajícího protiprávního stavu. Naproti tomu k uplatnění úřední veterinární závěry postačí, aby bylo zjištěno, že stanovené požadavky nebyly v konkrétním případě „dodrženy“.

Jedná se zejména o případy, kdy je nesoulad s požadavky stanovenými právními předpisy zjištěn při kontrolách dopravních prostředků převážejících živočišné produkty přímo na cestě (ve spolupráci s orgány oprávněnými zastavovat vozidla). V mnoha případech není možné přijímat opatření ihned na místě a dopravní prostředek je proto odeslán do původního místa určení, kde proběhne patřičné dořešení případu, nebo je vozidlo i s nákladem vráceno zpět k odesilateli a odesilatel je o zjištěném problému informován. V úvahu však připadá i možnost dopravní prostředek odstavit (tj. neumožnit pokračování v přepravě) až do doby, než přepravce doloží příslušné dokumenty nebo poskytne požadované záruky. V uvedených případech je nezbytné zajistit, že se zásilkou nebude během přepravy nebo odstávky manipulováno. Pokud veterinární inspektor přistoupí ke znehodnocení přepravované zásilky, je také nezbytné přijmout opatření k tomu, aby byla minimalizována možnost znehodnocené potraviny odstranit nepovoleným způsobem.

K bodu 82 [§ 53 odst. 3 písm. b)]:

Dotčené ustanovení je třeba terminologicky sladit s platným zněním § 76 odst. 4 písm. a), podle kterého veterinární inspektoři pořizují o opatřeních vydaných podle § 53 odst. 1 písm. a) až d) záznam, nikoli protokol. Dále je třeba v návaznosti na úpravu v § 76 odst. 4 písm. a) upřesnit odkaz na vydávaná opatření.

Cílem úpravy je dosažení souladu s § 76 odst. 4 písm. a) veterinárního zákona, které vymezuje případy, kdy je vyloučeno použití správního řádu a aplikuje se zde stanovený speciální procesní postup. Již podle platného znění veterinárního zákona veterinární inspektor nepostupuje podle obecných právních předpisů, ale podle speciální procesní úpravy ve veterinárním zákoně pouze při vydání opatření podle § 53 odst. 1 písm. a) až c). Po provedené novelizaci půjde o opatření podle § 53 odst. 1 písm. a) až d). Při vydání opatření podle § 53 odst. 1 písm. d) a e) platného znění, resp. po novele podle písm. e) a f), se postupuje podle obecných právních předpisů.

K bodu 83 (§ 53 odst. 4):

Podmínky pro odběr vzorků u zvířat a zboží nabízených komunikačními prostředky na dálku stanoví čl. 36 nařízení o úředních kontrolách. Tento postup veterinárního inspektora při kontrole prodeje na dálku umožňuje § 53 odst. 4 již platného veterinárního zákona, pokud nejde o kontrolu potravin. Při kontrole prodeje na dálku bude veterinární inspektor postupovat v souladu s čl. 36 nařízení.

K bodu 84 (§ 53 odst. 5):

Právo požádat o tzv. doplňující odborný posudek měli dosud podle čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků. Implementace tohoto ustanovení do právního řádu České republiky je provedena zákonem o potravinách a jeho prováděcím právním předpisem.

Podle čl. 35 nařízení o úředních kontrolách ale právo na druhé odborné stanovisko mají nově všichni provozovatelé, jejichž zvířata nebo zboží jsou předmětem odběru vzorků, analýz, testů nebo diagnostiky v rámci úředních kontrol. Z tohoto důvodu musí být i pro veterinární inspektory odebírající vzorky v rámci úředních kontrol u zvířat a surovin živočišného původu zakotvena zákonem kompetence postupovat podle nového nařízení o úředních kontrolách.

Nařízení stanoví, že provozovatelé, jejichž zvířata nebo zboží jsou v rámci úředních kontrol předmětem odběru vzorků, analýzy, testů nebo diagnostiky, by měli mít právo na druhé odborné stanovisko, získané na jejich vlastní náklady. Takové právo by danému provozovateli mělo umožnit vyžádat si, aby jiný znalec provedl dokumentární přezkum prvotního vzorku, analýzy, testu nebo diagnostiky, jakož i druhou analýzu, test nebo diagnostiku částí materiálu, který byl prvotně odebrán, pokud taková druhá analýza, test nebo diagnostika nejsou technicky nemožné nebo nepodstatné. O takový případ by šlo zejména v situacích, kdy je úroveň, v níž jsou zvířata nebo zboží nebezpečí vystaveny, obzvláště nízká nebo je rozšíření tohoto nebezpečí obzvláště sporadické či nepravidelné, jako například za účelem posouzení přítomnosti karanténních organismů nebo případně za účelem provedení mikrobiologické analýzy.

K bodu 85 [§ 53 odst. 8 písm. d)]:

Novela veterinárního zákona provedená zákonem č. 279/2013 Sb. zrušila v návaznosti na kontrolní řád s účinností od 1. 1. 2014 zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který by upravoval postup při odběru vzorků. S ohledem na potřeby veterinárního dozoru je však třeba některé postupy při odběru vzorků podrobněji upravit prováděcím právním předpisem. Navrhuje se tedy zákonné zmocnění v tomto smyslu do zákona doplnit.

K bodu 86 (§ 53 odst. 10):

Text odstavce 10 se upravuje v návaznosti na přečíslování odstavců po vložení nového odstavce 4 do ustanovení § 53.

K bodům 87 až 93 (§ 54 a 55a):

V roce 2017 byl v České republice potvrzen historicky první výskyt afrického moru prasat v populaci prasat divokých a v rámci tlumení této nebezpečné nákazy byla vydána mimořádná veterinární opatření. Právní základ těchto opatření upravuje § 13 až 17 veterinárního zákona; zvláštní procesní úprava je pak obsažena v ustanoveních § 13 odst. 3 a 5 a § 76 odst. 3 a 4 veterinárního zákona.

Ustanovení § 54 a 55 pak upravuje základní zákonný obsah mimořádných veterinárních opatření.

Konkrétně pro africký mor prasat dále platí ještě vyhláška č. 202/2004 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání afrického moru prasat, která do českého právního řádu transponuje směrnici Rady 2002/60/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví zvláštní ustanovení pro tlumení afrického moru prasat a kterou se mění směrnice 92/119/EHS, pokud jde o těšínskou chorobu prasat a africký mor prasat.

Při praktické aplikaci ustanovení veterinárního zákona upravujících mimořádná veterinární opatření v souvislosti s africkým morem prasat se ukázalo, že bude třeba ustanovení § 54 změnit tak, aby umožnilo orgánům veterinární správy v případě potvrzení výskytu nebezpečných nákaz účinněji zasáhnout. Znění § 54 se tedy upřesňuje a doplňuje o další možná uložená opatření.

Navržené úpravy § 54 vycházejí zejména z potřeby nařídit opatření i v případech, kdy se (tak jako při výskytu afrického moru prasat) netýkají pouze zvířat chovaných v hospodářství, ale kdy byla nákaza potvrzena mimo hospodářství (u prasat divokých).

Na šíření nebezpečné nákazy v populaci volně žijících zvířat může mít významný vliv i kontaminace vnějšího prostředí. Tato kontaminace prostředí virulentním původcem nebezpečné nákazy může představovat významné riziko pro další šíření nákazy do chovů hospodářských zvířat. Proto je nutné přijímat i opatření, která specifikují a omezují používání, přesuny a zpracování těchto rizikových materiálů, např. steliva.

S ohledem na kontaminaci vnějšího prostředí virulentním původcem nebezpečné nákazy je rovněž nezbytné regulovat intenzitu a způsoby lovu. Při lovu dochází k další kontaminaci vnějšího prostředí a zvyšuje se pravděpodobnost šíření nebezpečné nákazy, proto je v odůvodněných případech nutné regulovat intenzitu a způsoby lovu. Lov rovněž může vést ke zvýšené migraci zvířat, což může být rovněž velice významný rizikový faktor, který je třeba regulovat s cílem minimalizovat možnosti šíření nákazy a maximalizovat možnost její úplné eradikace.

Je však v této souvislosti nutné zdůraznit, že Státní veterinární správa je dozorovým orgánem zřízeným k tomu, aby mimořádná veterinární opatření v souladu s veterinárním zákonem nařizoval, kontroloval jejich plnění, popřípadě ukládal sankce za jejich nedodržení. Není tedy správním úřadem zákonem zřízeným k samotné realizaci těchto opatření a není pro tyto účely vybaven personálně ani materiálními prostředky.

Obsahem veterinárního zákona proto mohou být pouze mimořádná veterinární opatření, která spadají do předmětu působnosti tohoto zákona a která je Státní veterinární správa konkrétním subjektům v rámci svých kompetencí daných veterinárním zákonem oprávněna uložit a jejich plnění pak kontrolovat a za jejich nesplnění ukládat sankce.

V § 55a se navrhuje nově stanovit kompetenci kraje, která obsahově odpovídá úpravě v § 46 písm. e) veterinárního zákona týkající se obcí. Kraje by se obdobně jako obce nově podílely na zabezpečování mimořádných veterinárních opatření, a to v obvodu kraje nebo jeho části, pokud přesahují územní obvod obce. Cílem doplnění je usnadnění realizace uložených mimořádných veterinárních opatření v praxi.

K bodu 94 (§ 56 odst. 1):

Ustanovení § 56 odst. 1 se upravuje v souvislosti s připravovaným návrhem novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, který do zákona doplňuje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, jímž budou stanoveny požadavky týkající se péče a požadavky na prostory a vybavení pro chov vybraných druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Vyhláška tedy v budoucnu zakotví některé podrobnější požadavky na stavby pro chov těchto zvířat.

Je přitom třeba zajistit, aby se krajské veterinární správy vyjadřovaly ke splnění stanovených požadavků ještě před vydáním správního aktu stavebního úřadu. Z tohoto důvodu se navrhuje doplnění ustanovení § 56 veterinárního zákona, který vyjmenovává případy, v nichž mají krajské veterinární správy postavení dotčeného orgánu a vydávají podle tohoto ustanovení závazný posudek. V návaznosti na novou úpravu v návrhu novely zákona na ochranu zvířat proti týrání a k dosažení provázanosti obou právních předpisů se proto do § 56 odst. 1 veterinárního zákona doplňuje povinnost toho, kdo bude stavbu nebo zařízení používat pro chov druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči, vyžádat si závazný posudek krajské veterinární správy.

K bodům 95 a 96 (§ 56 odst. 3 a 4):

Na základě zásadních připomínek Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení, se právní úprava vydávání závazných posudků ke stavbám nebo zařízením pod státním veterinárním dozorem mění tak, aby odpovídala skutečné situaci, pokud jde o výkon veterinární péče v obou resortech. Cílem je zajistit řádný výkon státního veterinárního dozoru v souladu s příslušnými resortními právními předpisy.

K bodu 97 (§ 56a):

Nově formulované ustanovení § 56a odráží skutečnost, že od 14. prosince 2019 postupují úřední veterinární lékaři při vydávání veterinárních osvědčení podle čl. 87 a 88 nařízení o úředních kontrolách, přičemž požadavky na veterinární osvědčení vyplývají nově také z tohoto přímo použitelného předpisu, konkrétně z čl. 89.

Ustanovení § 56a odst. 3 však i nadále doposud obsahuje zvláštní požadavky na veterinární osvědčení vydávaná v případě dovozu a vývozu, protože podmínky uvedené v odstavci 3 pro dovoz jsou transpozicí směrnice Rady 2002/99/ES, která bude zrušena až nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 - právní rámec pro zdraví zvířat k 21. dubnu 2021.

Nařízení o úředních kontrolách nově zakotvuje také obecné požadavky na vydávání úředních potvrzení.

K bodu 98 [§ 59 odst. 2 písm. b) bod 2]:

Novelou veterinárního zákona provedenou zákonem č. 302/2017 Sb. byla na základě stanoviska pracovní komise Legislativní rady vlády pro správní právo z tohoto právního