zákon č. 369/2019 Sb.

K části první (Změna zákona o rostlinolékařské péči)

Čl. I

K bodům 1 a 2 (§ 1 a poznámky pod čarou č. 1, 67 a 103)

Změna reflektuje nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625, na která je nutné zákon o rostlinolékařské péči adaptovat, i to že dojde k nahrazení původních směrnic EU přímo použitelnou úpravou danou právě předmětnými nařízeními, respektive prováděcími akty vydanými na jejich základě. Současně se upravuje citace u směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů, která se uvádí ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 652/2014. Dále se upravuje citace nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (dále jen „nařízení (ES) č. 1107/2009“), které je nutno uvést v platném znění s ohledem na to, že již bylo novelizováno.

K bodu 3 [§ 1 odst. 1 písm. f)]

Dochází k terminologické úpravě a nápravě nesouladu mezi původní zkratkou a definicí mechanizačního prostředku na ochranu rostlin. Písm. f) se vztahuje pouze k zařízením pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin. Co se týká pojmu mechanizační prostředky na ochranu rostlin, novelizační bod č. 3 si neklade za cíl, tento nahradit pojmem zařízení pro aplikaci přípravků v celém právním předpise. Proto zůstává zachována i definice mechanizačního prostředku na ochranu rostlin (§ 2 odst. 2 písm. g), i když je nutno ji novelou poupravit. Mechanizační prostředek na ochranu rostlin je pojmem nadřazeným pojmu zařízení pro aplikaci přípravků. Tato terminologie je dána historicky. Na základě systematiky zákona i definice (§ 2 odst. 2 aktuálně písm. s) nově navrženo písm. g)) je možno seznat, že pod pojmem mechanizačních prostředků na ochranu rostlin se rozumí nejen zařízení pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin, ale i zařízení k ošetřování nebo označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů (dle aktuální terminologie technická zařízení k hubení škodlivých organismů). Napravuje se tak aktuální stav, kdy se uvádí na trh, používají a provádí se kontrolní testování pouze u zařízení pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin, nikoliv ale u zařízení k ošetřování nebo označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů (dle aktuální terminologie technická zařízení k hubení škodlivých organismů).

K bodu 4 (§ 1 odst. 2)

Jedná se drobnou formulační změnu. Nový text lépe vystihuje podstatu ustanovení.

K bodům 5, 8 a 9 (§ 2)

Z důvodu adaptace se zrušují pojmy, které definuje nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625 nebo které se v zákoně po jeho úpravě již nevyskytují.

K bodu 6 [§2 odst. 1 písm. a)]

Definice škodlivých organismů zahrnuje podle čl. 1 odst. 1 nařízení (EU) 2016/2031 regulované i neregulované škodlivé organismy rostlin, ale s výjimkou neparazitických rostlin. Aniž dochází k rozporu s nařízením (EU) 2016/2031 zahrnuje národní rozsah regulace škodlivých organismů rostlin také kategorii neparazitických rostlin s ohledem na § 3, 5 a 73, proto je nezbytné definici škodlivých organismů o tuto kategorii doplnit. Neparazitické i parazitické rostliny jsou dosud označovány v zákoně na některých místech jako plevele, což je pojem z odborného úhlu pohledu nevhodný a jako nedefinovaný pojem vyvolává právní nejistotu. Navrhuje se proto používat termíny uváděné v nařízení.

K bodu 7 [§2 odst. 1 písm. b)]

Doplňuje se definice rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů s ohledem na obecné ustanovení § 3 zákona upravující základní povinnosti fyzických a právnických osob, které je národní úpravou tak, že se obdobně jako v případě definice škodlivého organismu odkazuje na nařízení (EU) 2016/2031.

K bodu 10 [§2 odst. 2 písm. g)]

Úprava sleduje zpřesnění pojmu s ohledem na změny provedené v důsledku adaptace na nařízení 2016/2031.

K bodu 11 (poznámka pod čarou č. 69)

Poznámka pod čarou, ač nemá normativní charakter, se vzhledem k obsáhlosti evropské úpravy rozšiřuje, aby zahrnovala i nařízení(EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625.

K bodu 12 [§3 odst. 1 písm. a)]

Pojem „plevele“ se nadále nepoužívá s ohledem na jeho nadbytečnost, protože definice v § 2 odst. 1 písm. a) zahrnuje nově plevely jako neparazitické rostliny. Dále úprava odstraňuje duplicitu možného správního řízení s občanskoprávním řízením, které řeší vznik škody osobám z jakéhokoliv důvodu, tedy včetně zapříčiněné škodlivými organismy rostlin, a to včetně neparazitických rostlin (plevelů). Správně-právní odpovědnost by neměla suplovat občanskoprávní řízení a problémy soukromoprávního charakteru by neměly být přenášeny do veřejné sféry.

K bodu 13 [§ 3 odst. 1 písm. b)]

Doplňuje se odkaz na přímo použitelný předpis EU, který stanoví přímo účinné látky přípravků, které je zakázáno používat, a reguluje nakládání s účinnými látkami a s přípravky. Obdobně jako u § 1 odst. 1 písm. f) dochází k terminologické úpravě a nápravě nesouladu mezi původní zkratkou a definicí mechanizačního prostředku na ochranu rostlin, kdy se úprava v § 3 odst. 1 písm. b) vztahuje pouze k zařízením pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin.

K bodu 14 (§ 3 odst. 2)

Jedná se o drobnou formulační změnu.

K bodu 15 (§ 4)

Dochází ke zrušení původního obsahu ustanovení § 4 jako duplicitního, neboť zmíněné povinnosti provozovatelů skladů rostlinných produktů jsou zřejmé již na základě přímo použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (příloha I část A III bod 9 písm. a) a b)), a není přípustné tato ustanovení duplikovat národním předpisem. Příslušné povinnosti provozovatelů skladů rostlinných produktů budou nadále kontrolovány Ústavem, viz § 74 odst. 1 písm. a). Prováděcí právní předpis, na který se odkazuje písm. c), tedy vyhláška č. 328/2004 Sb., o evidenci výskytu a hubení škodlivých organismů ve skladech rostlinných produktů a o způsobech zjišťování a regulace jejich výskytu v zemědělských veřejných skladech a skladech Státního zemědělského intervenčního fondu, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje s ohledem na to, že podmínky vedení evidence dostatečně stanoví vyhláška č. 132/2018 Sb., o přípravcích a pomocných prostředcích na ochranu rostlin.

Původní obsah nahrazuje obecná úprava monitoringu a průzkumu výskytu škodlivých organismů, respektive kompetence Ústavu k jejich provádění, která se přesouvá z § 5 odst. 4 písm. a) až c) a ze zrušovaného § 10 odst. 1 a 6. I přes zrušení § 10 zůstává kompetence k provádění monitoringu a průzkumu výskytu škodlivých organismů Ústavu zachována pro regulované škodlivé organismy rostlin např. na základě článků 19, 22 a 23 nařízení (EU) 2016/2031, ale i v případě neregulovaných škodlivých organismů rostlin jde o důležitou odbornou a jinou úřední činnost, která zásadním způsobem přispívá k obecné ochraně před škodlivými organismy rostlin i k využívání integrované ochrany rostlin profesionálními uživateli přípravků na ochranu rostlin.

K bodům 16 a 17 (§ 5 odst. 4)

S ohledem na související změny je legislativní zkratka pro Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský zavedena již v § 4. Písmena a) až c) se s ohledem na jejich obecné využití, nikoliv pouze ve vztahu k integrované ochraně rostlin, přesouvají do § 4.

K bodům 18 a 19 (zrušení § 7)

Ustanovení se zrušuje včetně nadpisu s ohledem na adaptaci na nařízení (EU) 2016/2031. Škodlivé organismy a rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty napadené škodlivými organismy, které je zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území EU a příslušných chráněných zón, budou přímo stanoveny prováděcím nařízením Komise k nařízení (EU) 2016/2031. Zákaz dovozu dotčených škodlivých organismů a rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů napadených škodlivými organismy, případné odchylky od tohoto zákazu, a související kompetence odpovědných úřadů členských států v oblasti kontrol zákazu zavlékání škodlivých organismů ze třetích zemí do EU jsou stanoveny v článcích 5, 40 až 43, 49, 52 až 59 nařízení (EU) 2016/2031.

K bodu 20 (§ 8)

Úprava reaguje na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a stanovuje pravomoc Ústavu povolit rozhodnutím manipulaci se škodlivými organismy, rostlinami, rostlinnými produkty a jinými předměty, jejichž dovoz, přemísťování, držení a v příslušných případech množení jsou jinak zakázány za účelem jejich použití k úřednímu testování, vědeckým nebo vzdělávacím účelům, pokusům, selekci odrůd nebo šlechtění. Návrh stanoví pravomoc Ústavu povolení změnit nebo zrušit, budou-li naplněny podmínky stanovené nařízením (EU) 2016/2031, přímo použitelnými předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě nebo v rozhodnutí Ústavu. Odvolání proti rozhodnutí Ústavu o změně či zrušení povolení nemá odkladný účinek, aby bylo zamezeno případnému šíření škodlivých organismů.

K bodu 21 (zrušení § 9 až 11)

Ustanovení se zrušují s ohledem na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031. Oznamovací povinnosti dříve stanovené v § 9 jsou jasně stanoveny v článcích 9, 14 a 15 nařízení (EU) 2016/2031. Článek 9 obsahuje úpravu povinnosti hlášení členského státu vůči Komisi v souvislosti s bezprostředním nebezpečím proniknutí karanténního škodlivého organismu pro Unii na území EU, stejně jako povinnost profesionálního provozovatele informovat příslušný orgán o případných důkazech k takovému nebezpečí. Článek 14 obsahuje oznamovací povinnost pro profesionální provozovatele ve vztahu k příslušnému orgánu a článek 15 stejnou povinnost pro jiné osoby, než jsou profesionální provozovatelé. Legislativní úprava, která se týká monitoringu a průzkumu výskytu škodlivých organismů a opatření, která je potřebné přijmout při zjištění podezření z jejich výskytu a potvrzení výskytu, je obsažena v článcích 10 až 31 nařízení (EU) 2016/2031. Část ustanovení § 10 se přesunuje do § 4.

K bodu 22 (§ 12)

Úprava reaguje na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a upřesňuje procesní postup a kompetence Ústavu při registraci subjektů pro fytosanitární účely. Pokud Ústav vyhoví zcela podané žádosti o registraci, jejíž náležitosti stanoví nařízení, vydá doklad postupem podle § 151 správního řádu o zápisu profesionálního provozovatele do úředního registru. Pokud nebude možné žádosti vyhovět zcela, tedy Ústav vyhoví pouze částečně nebo žádost zamítne, vydá o tom rozhodnutí.

Ústav přijímá také žádosti o aktualizaci údajů související s fytosanitární registrací. V případě, že Ústav vyhoví zcela podané žádosti o aktualizaci údajů s dopadem na změnu činností podle čl. 66 odst. 2 písm. b) nebo c) nařízení (EU) 2016/2031, vydá doklad postupem podle § 151 správního řádu. O aktualizaci údajů administrativního charakteru se doklad nevydává, Ústav ji vezme na vědomí a promítne ji do úředního registru.

Ustanovení současně opravňuje Ústav k rozšíření povinnosti registrace o další kategorie profesionálních provozovatelů v souladu s článkem 65 odst. 1 nařízení (EU) 2016/2031 a k neuplatnění výjimky na vyjmutí z povinnosti registrace určitých profesionálních provozovatelů v souladu s článkem 65 odst. 3 nařízení (EU) 2016/2031. Tyto úkony budou procesně zajištěny formou již zavedeného institutu nařízení Ústavu podle § 76 odst. 2 věty druhé až čtvrté zákona o rostlinolékařské péči. Jedná se o případy, kdy je nezbytné velmi operativně a rychle reagovat na akutní fytosanitární rizika, a využít současně zmocnění dané článkem 29 nařízení (EU) 2016/2031 o možném přísnějším národním opatření v důvodných případech. Konkrétně se může jednat např. o provádění průzkumu dosud neregulovaného, ale nebezpečného škodlivého organismu, v provozovnách provozovatelů registrovaných právě na základě uplatnění tohoto ustanovení.

Dále se doplňuje, na základě možnosti uvedené v článku 65 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) 2016/2031, možnost stanovit prováděcím právním předpisem malá množství jiných semen, než na která se vztahuje článek 72 nařízení (EU) 2016/2031.

K bodu 23

(§ 13)

Úprava reaguje na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a upřesňuje procesní postup a kompetence Ústavu při opravňování fyzických a právnických osob k vydávání rostlinolékařských pasů. Z důvodu snížení administrativy je umožněno žádat o toto oprávnění spolu s žádostí o registraci dle § 12. Pokud Ústav vyhoví zcela podané žádosti o oprávnění k vydávání rostlinolékařských pasů, vydá o tomto oprávnění doklad podle § 151 správního řádu. Pokud Ústav žádosti nevyhoví nebo vyhoví jen částečně, vydá o tom rozhodnutí. Návrh obsahuje zmocnění ke stanovení způsobu prokázání splnění podmínek žadatelů o oprávnění a rozsahu jejich znalostí nezbytných k provádění šetření, na základě kterého lze rostlinolékařské pasy vydávat.

(§ 14)

Úprava s odkazem na článek 82 nařízení (EU) 2016/2031 stanoví, že za území definované vzájemnou těsnou blízkostí mezi provozovnami jednoho a téhož provozovatele, v němž není třeba přemisťovat rostliny s rostlinolékařskými pasy mezi těmito provozovnami, se pro území České republiky považuje celé toto území (tedy jakákoliv vzdálenost v rámci území České republiky). Důvodem je absence věcných důvodů pro jiné jednoznačné vymezení těsné blízkosti mezi provozovnami, a to z hlediska šíření škodlivých organismů rostlin. Při přemisťování rostlin bez rostlinolékařských pasů mezi provozovnami není podstatná vzdálenost mezi nimi, ale záruka, že přemisťované rostliny pocházejí od jednoho a téhož provozovatele. Proto se v souladu s článkem 82 nařízení (EU) 2016/2031 stanoví, že pro takto přemisťované rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty musí být registrovaným provozovatelem vedena evidence prokazující, že pocházejí od stejného provozovatele.

Dále se upřesňují náležitosti a termín podání žádosti o provedení šetření pro účely vydávání rostlinolékařských pasů Ústavem, a kdo v takových případech eviduje záznamy z provedených šetření na základě článku 87 nařízení (EU) 2016/2031.

Pokud jde o žádost o provedení šetření pro účely vydávání rostlinolékařských pasů, je nutno ustanovení odstavce 2 interpretovat s ohledem na provázání činností v oblasti rozmnožovacího materiálu a jeho certifikace tak, že žádost o provedení přehlídky v rámci uznávacího řízení porostů rozmnožovacího materiálu rostlin podle právních předpisů EU o certifikaci tohoto materiálu se považuje rovněž za žádost o provedení šetření pro účely vydávání rostlinolékařských pasů. Není tedy nutné žádat opětovně. Součástí uznávacího řízení porostů rozmnožovacího materiálu rostlin je totiž rovněž posuzování zdravotního stavu těchto rostlin v rozsahu, který je vyžadován i v případě šetření pro účely vydávání pasů. To vyplývá také z ustanovení článku 87 odst. 4 nařízení (EU) 2016/2031.

Stanoví se také procesní postup nařízení opatření k nápravě zjištěných nedostatků pro porušení požadavků stanovených v článku 85 a 86 nařízení (EU) 2016/2031, s tím, že Ústav může odejmout oprávnění k vydávání rostlinolékařských pasů. Dále se navazuje na skutečnost, že rostlinolékařské pasy není možné vydávat bez fytosanitární registrace podle § 12, oprávnění k vydávání rostlinolékařských pasů tedy Ústav odejme v případě, když je profesionálnímu provozovateli tato registrace zrušena nebo i na jeho vlastní žádost.

(§ 15)

Ustanovení řeší procesní postup Ústavu při vydávání rostlinolékařských pasů a náhradních rostlinolékařských pasů, aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 84 odst. 1 nařízení (EU) 2016/2031, a tedy předpoklad, že primárně jsou rostlinolékařské pasy vydávány oprávněnými provozovateli pod dohledem příslušných orgánů. Pokud Ústav vyhoví zcela podané žádosti o vydání pasu, vydá jej jako doklad podle § 151 správního řádu. Pokud Ústav žádosti nevyhoví nebo vyhoví jen částečně, vydá o tom rozhodnutí.

Rovněž se upřesňuje, že Ústav využije dispozice, kterou umožňuje členskému státu článek 94 nařízení EU) 2016/2031, a může za účelem nahrazení rostlinolékařského osvědčení rostlinolékařským pasem v místě vstupu dotčené rostliny, rostlinného produktu či jiného předmětu na území České republiky nahradit dotčené rostlinolékařské osvědčení jeho úředně ověřenou kopií. Dále se stanovuje, že profesionální provozovatel, který zneplatnil a odstranil rostlinolékařský pas vydaný Ústavem, o tom musí informovat Ústav bezodkladně, aby mohla být případně přijata opatření proti šíření škodlivých organismů z dotčené obchodní jednotky. Nařízení lhůtu pro předání takové informace nestanovuje.

(§16)

Upřesňuje se, že Ústav rozhoduje o schválení plánů řízení rizik škodlivých organismů na základě žádosti dotčeného provozovatele. Dále se stanovuje, že pokud má provozovatel Ústavem schválený plán řízení rizik, je kontrola Ústavu prováděná podle článku 92 odst. 1 nařízení (EU) 2016/2031 zaměřena rovněž na kontrolu plnění opatření stanovených plánem a na ověření jeho aktuálnosti. Pouze na základě takto zaměřené kontroly je možno zjistit, zda je potřebné nařídit nápravná opatření podle článku 91 odst. 3 nařízení (EU) 2016/2031.

K bodu 24 (zrušení § 17 až 20)

Ustanovení se zrušují s ohledem adaptaci na nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625. Veškerá regulace podle stávajícího znění § 17 až 20 je nahrazena nařízením (EU) 2016/2031, jde zejména o články 83, 84 a 88 až 95. V případě § 20 je pak zásadní článek 69 o dosledovatelnosti, který stanoví i povinnosti příjemců rostlin s pasy vést příslušnou evidenci. Jedná se jak ve stávajícím § 20, tak i v nařízení vždy o povinnosti týkající se osob podnikajících, nikoliv fyzických osob nepodnikajících.

K bodu 25 (§ 21)

Návrh reaguje na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a stanoví kompetence Ústavu při provádění dovozní rostlinolékařské kontroly podle příslušných ustanovení nařízení (EU) 2017/625 a nařízení (EU) 2016/2031. Povinnosti spojené s prováděním úřední kontroly rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, při jejich vstupu na území České republiky ze třetích zemí, jsou stanoveny v článku 43 a následně v článcích 47 až 64 nařízení (EU) 2017/625 a v článcích 71 až 74 nařízení (EU) 2016/2031.Shodně se stávající právní úpravou se stanoví kompetence Ústavu kontrolovat dodržování povinnosti zákazu nebo podmínek povolení dovozu invazních nepůvodních druhů rostlin s významným dopadem na Unii podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1141 ze dne 13. července 2016.

K bodu 26 (§ 22)

Ustanovení řeší kompetence Ústavu při provádění dovozní rostlinolékařské kontroly. Formou odchylného postupu od kontrolního řádu se za záznam z dovozní rostlinolékařské kontroly považuje společný zdravotní vstupní doklad, který je zaveden v souladu s čl. 56 nařízení (EU) 2017/625. Není účelné vést dvojí způsob evidence výsledku stejné úřední kontroly. Formát, časové požadavky a zvláštní pravidla pro používání společného vstupního dokladu budou stanoveny prostřednictvím prováděcích aktů Komise, které stanoví jak jeho formát, tak i pokyny pro jeho předkládání a používání. Společný zdravotní vstupní doklad bude využíván přednostně v elektronické podobě, kdy provozovatel odpovědný za zásilku vyplní příslušnou část společného zdravotního vstupního dokladu, Ústav doplní výsledek provedené úřední kontroly (dovozní rostlinolékařské kontroly) a proces finalizuje celní úřad, který rozhodne v rámci celního řízení o zásilce a do společného dokladu toto uvede.

Rovněž na základě zkušeností z dosavadní praxe má nově Ústav kompetenci vydávat závazné stanovisko k rozhodnutí orgánu kontrolujícího obchod a nakládání s dováženými ohroženými druhy živočichů, rostlin a výrobků z nich, o nakládání s dovezenými rostlinami spadajícími pod ochranu CITES, které nesplňují fytokaranténní dovozní požadavky EU. Důvodem je riziko šíření případných škodlivých organismů těmito rostlinami v případě nevhodné manipulace s nimi na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

K bodu 27 (zrušení § 23 a 24)

Ustanovení se zrušují s ohledem na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625. Požadavky, týkající se rostlinolékařských osvědčení zásilek dovážených ze třetích zemí, stanoví článek 76 nařízení (EU) 2016/2031, a povinnosti dovozců rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, které souvisejí s předložením zásilek k úřední kontrole, upravují zejména články 56 a 57 nařízení (EU) 2017/625.

K bodu 28 (§ 25)

Stanoví se způsob určení, pozastavení, znovuotevření nebo zrušení činnosti stanovišť hraniční kontroly v České republice, kde se provádí dovozní rostlinolékařská kontrola podle nařízení (EU) 2017/625. Tento proces je zahajován Ústavem z úřední povinnosti, obvykle na základě kontrolních zjištění a na jeho konci bude vydáno rozhodnutí. V procesu určování stanovišť hraniční kontroly posuzuje Ústav, zda jsou naplněny minimální požadavky na tato stanoviště, které vyplývají z článku 64 nařízení (EU) 2017/625. Stávající stanoviště hraniční kontroly v České republice stanovené zákonem o rostlinolékařské péči ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti na základě přechodného ustanovení ve shodě s článkem 61 odst. 2 nařízení (EU) 2017/625.

V případě odvolání proti rozhodnutí o určení, zrušení určení, pozastavení určení či zrušení pozastavení určení stanoviště hraniční kontroly může Ústav na základě § 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů vyloučit odkladný účinek odvolání po posouzení konkrétní situace, zejména z důvodu existence veřejného zájmu na zajištění provádění dovozní rostlinolékařské kontroly v takovém rozsahu a kvalitě, aby bylo umožněno dovážet rostlinné komodity ze třetích zemí, ale zároveň zamezeno zavlékání škodlivých organismů rostlin dovozem komodit ze třetích zemí. Z téhož důvodu se stanovují ve shodě s dosavadním zněním zákona o rostlinolékařské péči povinnosti provozovatele stanoviště hraniční kontroly poskytnout Ústavu vhodné prostory umožňující splnění minimálních požadavků k výkonu dovozní rostlinolékařské kontroly a zajistit potřebnou infrastrukturu (kontejnery k bezpečnému odložení nevyhovujících rostlin, rostlinných produktů nebo jiných předmětů). Dalším důvodem je potřebná pružnost při tomto řízení, neboť do něho zasahuje podle čl. 59 nařízení (EU) 2017/625 podstatným způsobem Evropská komise.

K bodu 29 (§ 25a)

Úprava se v návaznosti na ustanovení článku 53 nařízení (EU) 2017/625 týká způsobu schválení, pozastavení platnosti schválení, rušení pozastavení platnosti schválení a rušení schválení míst v České republice pro kontrolu totožnosti a fyzickou kontrolu zásilek, jiných než stanoviště hraniční kontroly. Procesně jde o obdobu určení, pozastavení určení, rušení pozastavení a rušení určení stanovišť hraniční kontroly s odchylkou, že půjde ve většině případů o řízení na základě žádosti, kdy o schválení takového místa může Ústav požádat rovněž dovozce zásilky nebo partie, který hodlá předložit tuto zásilku nebo partii ke kontrole totožnosti nebo fyzické kontrole v jiném místě než ve stanovišti hraniční kontroly. Specifikuje se lhůta pro podání takové žádosti a ustanovení obsahuje náležitosti takové žádosti s tím, že její vzor bude zveřejněn na internetových stránkách Ústavu.

K bodu 30 (zrušení § 25b)

Ustanovení se zrušuje s ohledem na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2017/625. Podrobnosti k provádění úředních kontrol v jiných místech než na stanovištích hraniční kontroly přijme podle článku 53 nařízení (EU) 2017/625 Evropská komise akty v přenesené pravomoci.

K bodu 31 (§ 26)

Úprava specifikuje v návaznosti na související ustanovení nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625 a na dosavadní aplikační praxi procesní postup Ústavu v případech zjištění nedostatků při dovozní rostlinolékařské kontrole. Zároveň se na základě zkušenosti z dosavadní praxe stanovuje povinnost Ústavu upřednostnit při nařizování opatření pro zásilku nebo partii rostlin chráněných podle úmluvy CITES umístění takových rostlin do karanténní stanice nebo izolačního zařízení, a nikoliv např. nařídit jejich likvidaci.

K bodu 32 (zrušení § 27)

Ustanovení se zrušuje s ohledem na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625. Pravidla, ve kterých případech a za jakých podmínek lze povolit tranzit zásilek rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, a jaké úřední kontroly se mají u těchto zásilek provést, přijme podle článku 51 nařízení (EU) 2017/625 Evropská komise akty v přenesené pravomoci. Výjimky pro malá množství určitých rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů ze třetích zemí, jako součást osobního zavazadla cestujících, z požadavku na rostlinolékařské osvědčení, stanoví článek 75 nařízení (EU) 2016/2031. Zásady, podle kterých lze dočasně povolit dovoz rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, používaných k úřednímu testování, vědeckým nebo vzdělávacím účelům, pokusům, selekci odrůd nebo šlechtění, stanoví článek 48 nařízení (EU) 2016/2031. Podmínky pro provádění předvývozní kontroly zásilek rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, určených k dovozu na území EU, ve třetích zemích, stanoví článek 73 nařízení (EU) 2017/625.

K bodu 33 (§ 28)

Ustanovení upravuje v návaznosti na související ustanovení nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625 kompetence a postup Ústavu při vývozu rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů do třetích zemí. Obdobně jako v případě lhůty pro komunikaci rostlinolékařského úřadu s celní správou podle čl. 76 odst. 3 nařízení (EU) 2017/625 se stanovují tři pracovní dny přede dnem naložení zásilky jako lhůta pro podání žádosti o vydání rostlinolékařského osvědčení k této zásilce, stejně jako minimální náležitosti této žádosti. S ohledem na přímé působení článku 65 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2016/2031 jsou profesionální provozovatelé, kteří příslušný orgán požádají o vydání osvědčení podle článků 100, 101 a 102 tohoto nařízení (rostlinolékařského osvědčení a předvývozního osvědčení) – tedy vývozci, povinni požádat Ústav o registraci podle § 12, resp. článku 65 a 66 nařízení (EU) 2016/2031. O registraci je z důvodu ulehčení administrativní zátěže vývozcům možné žádat společně s žádostí o vydání rostlinolékařského osvědčení, resp. o vydání předvývozního osvědčení.

Shodně se stávající právní úpravou se připravuje zmocnění k prováděcímu právnímu předpisu, kde se stanoví podmínky, na základě kterých Ústav provádí šetření za účelem vystavení rostlinolékařských osvědčení, a to rovněž pro zásilky, které představují vysokou míru rizika zavlékání a šíření škodlivých organismů.

Pokud lze žádosti o vystavení rostlinolékařského osvědčení zcela vyhovět, Ústav vystaví toto osvědčení formou dokladu podle § 151 správního řádu, pokud lze žádosti vyhovět jen zčásti nebo je nutné žádost zamítnout, Ústav vyhotoví rozhodnutí. Prováděcí právní předpis stanoví vzor vydávaných osvědčení tak, že osvědčení odpovídají příloze VIII částem A a B nařízení (EU) 2016/2031, a zároveň požadavkům národním.

Shodně se stávající praxí může být rostlinolékařským osvědčením nahrazeno povolení Ministerstva životního prostředí k vývozu uměle vypěstovaných rostlin ohrožených druhů planě rostoucích rostlin, pokud tak stanoví zákon o obchodování s ohroženými druhy.

Ustanovení zakládá dále procesní postup pěstitele rostlin nebo výrobce rostlinných produktů nebo jiných předmětů při podání žádosti Ústavu o posouzení zdravotního stavu v souvislosti s předpokládaným vývozem dotčených komodit do třetí země. Výsledek posouzení může být využit k ověření souladu dotčených rostlin, rostlinných produktů nebo jiných předmětů s fytosanitárními dovozními požadavky dotčené třetí země.

Zachovává se povinnost pro dopravce dle dosavadní právní úpravy zajistit přepravu zásilky takovým způsobem, aby při ní nemohlo dojít k napadení zásilky škodlivými organismy ani k případnému rozšíření škodlivých organismů z ní.

K bodům 34 a 35 (§ 29)

Doplňují se zejména procesní podrobnosti při vydávání předvývozních osvědčení Ústavem podle článku 102 nařízení (EU) 2016/2031 a při šetření k ověření shody rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů se zvláštními fytosanitárními požadavky, která je nezbytná pro vydání předvývozního osvědčení. Stanoví se také náležitosti žádosti profesionálního provozovatele o vydání předvývozního osvědčení v podobě údajů o druhu a množství dotčených rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů a specifikaci zvláštních fytosanitárních požadavků. Zvláštní fytosanitární požadavky stanovuje žadatel o vydání předvývozního osvědčení podle požadavků na zdravotní stav dotčené komodity s přihlédnutím na jemu známé fytosanitární požadavky třetí země, do které hodlá tuto komoditu následně vyvézt.

Pokud lze žádosti o vystavení předvývozního osvědčení zcela vyhovět, Ústav vystaví toto osvědčení formou dokladu podle § 151 správního řádu, pokud lze žádosti vyhovět jen zčásti nebo je nutné ji zamítnout, Ústav vyhotoví rozhodnutí. Prováděcí právní předpis stanoví vzor vydávaných předvývozních osvědčení tak, že osvědčení odpovídají příloze VIII části C nařízení (EU) 2016/2031, a zároveň požadavkům národním.

Pokud se jedná o stejné rostliny, rostlinné produkty nebo jiné předměty, výsledek posouzení zdravotního stavu provedeného podle § 28 odst. 6 může být využit také k osvědčení souladu dotčených rostlin, rostlinných produktů nebo jiných předmětů se zvláštními fytosanitárními dovozními požadavky, potřebného pro vydání předvývozního osvědčení.

(§ 30)

Úprava stanovuje v souladu s článkem 60 nařízení (EU) 2016/2031 postup Ústavu při rozhodování o oprávnění právnické nebo fyzické osoby provozovat karanténní stanici anebo izolační zařízení. Karanténní stanice je podle definice v nařízení (EU) 2016/2031 úředním zařízením, a předpokládá se její dlouhodobé až trvalé provozování. Proto je potřeba jejího zřízení regulována Ústavem prostřednictvím jeho výzvy, na jejímž základě mohou profesionální provozovatelé podat žádost o oprávnění k provozování karanténní stanice. V souvislosti s potřebou udržitelnosti provozu karanténní stanice je stanovena také kompetence Ústavu provozovat vlastní karanténní stanici. O oprávnění provozovat izolační zařízení, které může být zřízeno i jen dočasně přímo v provozovně profesionálního provozovatele, rozhoduje Ústav pouze na základě případné žádosti dotčeného provozovatele.

K bodu 36 (§ 31 odst. 4)

Navrhuje se změna v důsledku zjištění ze správní praxe, kdy se na obalech jiných výrobků, než jsou přípravky na ochranu rostlin, objevují odkazy na působení resp. použití z oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1107/2009, kterými jsou právě přípravky na ochranu rostlin definovány. § 31 odst. 4 dosud reflektoval pouze jedno z působení resp. použití přípravků na ochranu rostlin, a to působení proti výskytu škodlivých organismů na rostlinách nebo rostlinných produktech či vliv na působení těchto škodlivých organismů, tedy článku 2 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1107/2009. Do zákonné úpravy je tedy nutné promítnout i ostatní typy použití přípravku dle článku 2 odst. 1 písm. b) – e) nařízení (ES) č. 1107/2009.

K bodu 37 (§ 31a odst. 3 a 4)

V § 31 se odstavce 3 a 4 zrušují. Texty etiket zasílané držiteli povolení poměrně často obsahují stylistické, pravopisné i věcné chyby. V současné době se na trhu nalézá přibližně 1500 verzí těchto textů. Není technicky možné tyto texty podrobně kontrolovat a na jednotlivé zjištěné chyby autora upozorňovat. Není rovněž v kompetenci Ústavu na autorovi opravy vynutit, neboť zaslaný text nepředstavuje skutečné označení přípravku, ale jde pouze o informativní dokument zaslaný výrobcem. Všechny oficiální informace o přípravcích na ochranu rostlin budou k nalezení v registru přípravků na ochranu rostlin, který je dostupný online na internetových stránkách Ústavu. Jak již bylo popsáno výše zveřejňování etiket zaslaných držiteli povolení bylo velmi problematické a zveřejňování informací na internetových stránkách Ústavu mimo registr přípravků na ochranu rostlin bylo spíše zmatečné.

K bodu 38 (§ 31b odst. 2)

Doplňují se povinné náležitosti oznámení přebalování přípravků na ochranu rostlin o obchodní název přebalovaného přípravku a obchodní název přebaleného přípravku. Cílem doplnění je lepší dohledatelnost přípravku v rámci distribuční sítě v České republice, popř. pro přeshraniční spolupráci mezi kontrolními orgány. Zajistí se i konkretizace identifikačních údajů přípravku pro ukládání mimořádných opatření v případech, kdy přípravek neodpovídá požadavkům příslušných předpisů.

K bodu 39 [§ 35 odst. 1 písm. e)]

Na základě zjištění z aplikační praxe se doplňuje nový důvod pro změnu nebo zrušení povolení přípravku. Odkaz na technickou specifikaci, kterou musí přípravek splňovat po celou dobu platnosti povolení, byl na základě ustanovení § 31 přesunut do výrokové části rozhodnutí. Tím došlo k potřebě mít zákonnou možnost zahájit řízení z moci úřední s držitelem povolení v případě, že výsledky dvouleté studie skladovatelnosti dodané po jejím dokončení, vyvolají změnu stávající technické specifikace.

K bodu 40 a 41 (§ 38)

V rámci vzájemného uznávání povolení v § 38 dochází k úpravě odstavce 1 a zrušení odstavce 2. Dosavadní text odstavce 3 zůstává zachován jako odstavec druhý. Ministerstvo zdravotnictví je v téže věci informováno již žadatelem o vzájemné uznávání povolení přímo v žádosti. Proces se řídí přímo použitelným předpisem EU, konkrétně nařízením (ES) č. 1107/2009 a příslušnou metodikou Evropské komise. Žadatel s Ministerstvem zdravotnictví a Státním zdravotním ústavem komunikuje přímo. Informace zaslané Ústavem jsou tak nadbytečné a ustanovení se ukázalo v praxi jako matoucí. Nicméně v odstavci prvním zůstává zachována lhůta pro Ministerstvo zdravotnictví 75 dnů k vydání závazného stanoviska.

K bodu 42 (§ 43 odst. 2)

Doplňuje se lhůta, v rámci které je nutné požádat o náhradu za odebraný vzorek přípravku nebo pomocného prostředku. Doplnění lhůty je účelné, navíc z komentáře ke kontrolnímu řádu vyplývá, že odebraný vzorek je třeba kontrolované osobě či povinné osobě vrátit v zákonem stanovené lhůtě, jde tedy o předpokládané doplnění.

K bodu 43 (§ 45)

Úprava reaguje na změny v zákoně o rostlinolékařské péči provedené zákonem č. 299/2017 Sb., kdy došlo mimo jiné k nahrazení pojmu „další prostředek na ochranu rostlin“ pojmem „pomocný prostředek na ochranu rostlin“. V nadpisu se tedy provádí terminologická změna a napravuje se tak dosavadní stav.

K bodům 44 až 46 (§ 46 odst. 1 a 2)

Upřesňuje se s ohledem na zjištění z praxe, že povinnosti týkající se podmínek pro skladování přípravků nebo pomocných prostředků, se vztahují nejen na jejich profesionální uživatele, ale rovněž na další fyzické a právnické osoby, které je skladují v rámci podnikání, pokud nejde o distributory, na které se vztahuje speciální ustanovení. Úprava ustanovení odstavce 2 reaguje na skutečnost, že se toto ustanovení týká pouze profesionálních uživatelů (nikoliv distributorů). Přípravky ve skladu mohou být nejen od souběžného dovozce, který je uvádí na trh dle povolení Ústavu jako registrovaný distributor, ale také na základě povolení k souběžnému obchodu pro vlastní použití zemědělce. Obdobné znění je obsaženo v § 49 odst. 1 věta druhá.

K bodu 47 [§ 46a odst. 4 písm. b)]

Navržená úprava reaguje na zjištění z praxe, kdy v případě prodeje s využitím komunikačních prostředků na dálku (tzv. eshopy) se může stát, že daný distributor nemá provozovnu či místo pro nakládání s přípravky, tuto skutečnost je nicméně nutné uvést v žádosti o zápis do registru distributorů přípravků a řádně odůvodnit.

K bodu 48 (§ 46b odst. 9)

Dochází k doplnění osob, které uvádí na trh pomocné prostředky. Správná distribuční praxe dle § 46c zákona o rostlinolékařské péči již obsahuje povinnosti pro distribuci pomocných prostředků, s ohledem na to je třeba navázat povinnosti stanovené v § 46b i na distributora pomocných prostředků.

K bodu 49 (§ 47)

Navrhovaná úprava navazuje na zjištění z praxe, kdy tím, že není jasně stanovená lhůta, do kdy je třeba zajistit si laboratorní rozbor přípravku, na jehož základě by se prokázalo, že se chemické a fyzikální vlastnosti přípravku, u něhož prošla doba použitelnosti, shodují s vlastnostmi, na jejichž základě bylo uděleno povolení, dochází k umělému prodlužování uvádění přípravku s prošlou dobou použitelnosti na trh. Stanoví se tedy, že rozbory přípravku s prošlou dobou použitelnosti je nutné zajistit nejpozději do 1 roku od doby, kdy doba použitelnosti prošla. Poté, pokud takový rozbor prokáže, že chemické a fyzikální vlastnosti přípravku se shodují s vlastnostmi, na jejichž základě bylo uděleno povolení, je možné uvádět tento přípravek na trh ještě po dobu 1 roku.

Současně se navrhuje upravit povinné náležitosti oznámení o skutečnosti, že se bude uvádět na trh přípravek s prošlou dobou použitelnosti.

K bodu 50 (§ 48a odst. 3)

Zavádí se zkratka již v zákoně využívaná pro Ministerstvo zemědělství.

K bodu 51 (zrušení § 50)

Toto ustanovení se vypouští bez náhrady. Jedná se o administrativně náročný proces a podle dosavadních zkušeností v praxi o nadbytečnou regulaci. Schvalování každé konkrétní aplikace přípravku ze strany Ústavu duplikuje odpovědnost profesionálního uživatele přípravku. Pokud je přípravek řádně povolen k užívání za určitých podmínek, lze jej takto použít i bez předchozího schválení Ústavem. Uživatel je povinen se řídit pokyny na etiketě přípravku, a pokud tyto dodrží, je zcela na jeho odpovědnosti, jaký přípravek v dané konkrétní situaci použije. Je tak zcela nadbytečné žádat Ústav o souhlas a čekat na jeho rozhodnutí, což může způsobovat nárůst škod způsobených škodlivým organismem. Za první pololetí 2018 Ústav vydal cca 100 těchto rozhodnutí.

Aktuálně se již do rozhodnutí o povolení takto klasifikovaných přípravku včleňuje povinnost uvést na etiketu, že uživatel takového přípravku má povinnost 48 hodin před aplikací informovat o tomto místně příslušnou krajskou hygienickou stanici jako orgán ochrany veřejného zdraví. Došlo k dohodě, že se nastaví spolupráce mezi orgány v gesci ministerstva zdravotnictví a ministerstva zemědělství a výměna těchto informací. Kdy Ústav, pokud bude o takové aplikaci vědět, může se v rámci rizikové analýzy připravit a zaměřit na její kontrolu. K zajištění kontroly správného užívání těchto přípravků tedy postačí již existující výše popsaná oznamovací povinnost, která vyplývá z rozhodnutí o povolení těchto přípravků a z návodu na jejich použití (uvedeného v rámci etikety).

K bodům 52 až 60 (§ 51)

Úprava reaguje na dosavadní zkušenosti s ustanovením o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při používání přípravků v aplikační praxi. Dochází ke změně v oznamovací povinnosti profesionálního uživatele přípravků nebezpečných nebo zvláště nebezpečných pro včely vůči dotčeným chovatelům včel. Zrušuje se dovětek, že se ustanovení odstavce 1 vztahuje i na aplikaci jiných přípravků a látek, jejichž použití je pro včely nebezpečné. Zkracuje vzdálenost od hranice pozemku, na němž má být provedena aplikace těchto přípravků, rozhodná pro určení dotčených chovatelů včel, a to z 5 km na 2 km.

Zrušuje se povinnost před aplikací přípravku na hubení hlodavců projednat opatření k ochraně zvěře s uživatelem honitby. Důvodem je změna vyhlášky č. 327/2012 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků, ve znění vyhlášky č. 428/2017 Sb. V této vyhlášce byl zrušen § 12, který tato opatření výslovně stanovil, přičemž při ochraně zvěře a necílových suchozemských obratlovců mimo zvěř je třeba postupovat podle § 11 výše uvedené vyhlášky, tedy v souladu se standardizovanými větami uvedenými na etiketě přípravku. Dále se upravuje oznamovací povinnost profesionálního uživatele přípravku pro hubení hlodavců na pozemku, který je součástí honitby, která je stanovena primárně majiteli nebo uživateli dotčených pozemků v případě, kdy je profesionálním uživatelem přípravků jiný subjekt, který pozemky nevlastní ani jiným způsobem neužívá.

Ustanovení § 51 odst. 3 a 4 se doplňuje o výjimku, která byla dříve zakotvena ve vyhlášce č. 327/2012 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin. Ustanovení § 51 odst. 3 se nepoužije v případě, kdy je taková směs výslovně uvedena na etiketě přípravku, není přitom označena jako zvláště nebezpečná pro včely a není-li na etiketě uvedeno, že Ústav směs neposoudil. Obdobně se ustanovení § 51 odst. 4 nepoužije v případě, kdy je taková směs výslovně uvedena na etiketě přípravku, není přitom označena jako nebezpečná pro včely a není-li na etiketě uvedeno, že Ústav směs neposoudil.

Zrušuje se také nadbytečný odkaz na povinnost chovatelů včel oznámit pověřené osobě údaje k umístění stanovišť včelstev. Tato povinnost je uložena podle plemenářského zákona, podle kterého je rovněž vymáhána.

K bodu 61 a 62 (§ 53)

V § 53 se odstavec 1 na základě zkušeností z dosavadní praxe a z důvodu snížení administrativní zátěže zrušuje. Na základě posouzení dané věci a v návaznosti na současnou interpretaci ze strany Evropské komise a ostatních členských zemí navrhuje předkladatel ustanovení § 53 odst. 1 zcela vypustit. Proces při změně povolení referenčního přípravku a následný postup u navazujících souběžných obchodů přípravků vyplývá přímo z článku 52 nařízení (ES) č. 1107/2009. Ustanovení § 53 odst. 1 zákona, se pak jeví jako ustanovení nadbytečné, které nepřiměřeně zdvojuje a rozvíjí ustanovení přímo použitelného předpisu EU. Odstranění předmětného ustanovení nemá žádný dopad na právní jistotu souběžného obchodu ani na kontrolovatelnost a vymahatelnost požadavků nařízení. Povinnost regulačního úřadu poskytnout po každé změně povolení referenčního přípravku závazně informace o obsahu platného rozhodnutí o povolení referenčního přípravku držiteli povolení k souběžnému obchodu rovněž vyplývá z přímo použitelného předpisu EU a je nadbytečné tuto povinnost zdůrazňovat a ukládat národním předpisem. Nařízení (ES) č. 1107/2009 ve svém článku 52 odst. 5 stanoví, že přípravek na ochranu rostlin, pro nějž bylo vydáno povolení k souběžnému obchodu, musí být uváděn na trh a používán pouze v souladu s ustanoveními povolení pro referenční přípravek. Tento požadavek není možno naplnit jinak, než že držiteli povolení o souběžném obchodu informace povolení pro referenční přípravek poskytne regulační úřad. To je v souladu se současnou správní praxí, kterou vypuštění nadbytečného ustanovení nezmění.

K bodu 63 (zrušení nadpisu nad § 54)

Úprava reaguje na změny v zákoně o rostlinolékařské péči provedené zákonem č. 299/2017 Sb., kdy došlo mimo jiné k nahrazení pojmu „další prostředek na ochranu rostlin“ pojmem „pomocný prostředek na ochranu rostlin“. Souhrnný nadpis se tedy zrušuje a napravuje se tak dosavadní stav.

K bodu 64 (§ 55)

Jedná se o úpravu, která má za cíl sjednotit odpovědnost za označování u přípravků a pomocných prostředků na ochranu rostlin. Za označování v současné úpravě u přípravků na ochranu rostlin odpovídá každý článek distribučního řetězce, přičemž u pomocných prostředků zatím pouze držitel povolení. Disproporce je nedůvodná, neboť požadované údaje jsou stejně u obou kategorií k dohledání v registru přípravků na ochranu rostlin, který je dostupný na internetových stránkách Ústavu.

K bodům 65 až 67 (§ 59 a 60)

V rámci úpravy přemisťování přípravku nebo pomocného prostředku se mění lhůta pro oznámení tak, že nově je nutno oznámit do 3 pracovních dnů od přemístění nebo dovozu na území České republiky namísto 3 pracovní dny předem. S ohledem na složitosti logistických záležitostí je dopředné oznámení složité a velmi často si vyžaduje následné korekce nepřesností ve statistice apod. V § 59 odst. 3 se také upouští od nutnosti uvádět v oznámení o výrobě nebo přemístění přípravku identifikaci způsobu přepravy, trasy a datum a čas přepravy.

K bodům 68 a 78 [nadpis hlavy V a § 72 odst. 1 písm. d)]

Úprava reaguje na změnu vymezení pojmu v § 2 odst. 2 písm. g).

K bodu 69 (§ 65 odst. 6)

Doplňuje se kompetence Ústavu k vedení evidence způsobilých provozoven kontrolního testování. Současný stav se tedy pouze promítá do zákonné úpravy. Úprava se blíže odráží v ustanovení § 87 zákona o rostlinolékařské péči.

K bodu 70 (§ 68)

Úprava se týká nutnosti adaptace na nařízení (EU) 2016/2031. Stanoví se kompetence Ústavu a postupy a povinnosti Ústavu a profesionálních provozovatelů při ošetřování nebo označování dřeva určeného k výrobě dřevěného obalového materiálu a při výrobě, opravách a označování dřevěného obalového materiálu s cílem zamezit zavlékání a šíření škodlivých organismů jeho prostřednictvím.

K tomu, aby mohl profesionální provozovatel podat žádost o oprávnění k provádění označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů uvedeného v článku 96 nařízení (EU) 2016/2031 nebo oprav dřevěného obalového materiálu podle čl. 97 nařízení (EU) 2016/2031, musí být registrovaným provozovatelem. Danou podmínku registrace pro tyto účely splňuje osoba zapsaná v obchodním nebo živnostenském rejstříku nebo v registru vedeném Ústavem podle § 12.

Stanoví se náležitosti žádosti odlišně pro osobu, která hodlá za účelem označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů uvedeného v článku 96 nařízení (EU) 2016/2031 nebo oprav dřevěného obalového materiálu podle čl. 97 nařízení (EU) 2016/2031 provozovat zařízení k ošetřování a pro osobu, která za tímto účelem bude používat dřevo ošetřené v zařízení jiného provozovatele. Vzor žádosti bude zveřejněn na internetových stránkách Ústavu.

V případě, že Ústav vyhoví podané žádosti zcela, vydá o oprávnění doklad v souladu s § 151 správního řádu. Pokud však vyhoví pouze částečně nebo žádost zamítne, vydá o tom rozhodnutí. O oprávnění k provádění označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů uvedených v článku 96 nařízení (EU) 2016/2031 nebo oprav dřevěného obalového materiálu podle článku 97 nařízení (EU) 2016/2031 Ústav vede a aktualizuje rejstřík, zejména k evidenci jedinečných číselných kódů, které oprávněným provozovatelům stanoví k označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů. V tomto rejstříku Ústav reflektuje, zda jde o oprávněného provozovatele, který za účelem označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů nebo oprav dřevěného obalového materiálu provozuje zařízení k ošetřování nebo o oprávněného provozovatele, která za tímto účelem používá dřevo ošetřené v zařízení jiného provozovatele.

Oprávněným provozovatelům se stanoví povinnosti, které musí dodržovat. Upravují se také okolnosti, kdy Ústav oprávnění provozovatele zruší a záležitosti, které upraví prováděcí právní předpis.

K bodu 71 (§ 69 a 69a)

Ustanovení se zrušují s ohledem na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031. Povinnosti výrobců dřevěného obalového materiálu a subjektů, které tento materiál opravují, jsou částečně stanoveny přímo v článcích 96 až 98 nařízení (EU) 2016/2031, a částečně jsou nově upraveny v § 68. Procesní záležitosti, týkající se udělování povolení Ústavu k uznání způsobilosti technických zařízení a při vedení rejstříku provozovatelů technických zařízení, jsou upraveny v § 68.

K bodům 72 až 74 (§ 71)

Zrušuje se kompetence Ministerstva zemědělství spolu-koordinovat monitoring a ochranu proti šíření invazních škodlivých organismů s ohledem na převod této kompetence zcela pod Ministerstvo životního prostředí.

V rámci adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 se doplňuje kompetence Ministerstva zemědělství v oblasti pohotovostních a akčních plánů a simulačních cvičení s ohledem na prioritní škodlivé organismy z důvodu potřeby přijímat v případech zavlečení těchto škodlivých organismů strategická rozhodnutí k jejich eradikaci nebo k zabránění jejich dalšího šíření, a v této souvislosti přímo komunikovat také s dalšími rezorty, zejména s rezortem životního prostředí.

Z obdobných důvodů se doplňuje kompetence Ministerstva zemědělství koordinovat činnost ústředních orgánů státní správy při plnění úkolů souvisejících s předcházením zavlečení a šíření prioritních škodlivých organismů a s jejich eradikací a k podávání žádostí o uznání a změně velikosti chráněné zóny Evropské komisi. Tyto kompetence provádí ministerstvo v součinnosti nebo na návrh Ústavu jako odborného orgánu v oblasti zdraví rostlin.

S ohledem na adaptaci nařízení (EU) 2016/2031 se zrušují odstavce 2 a 3, tj. kompetence při udělování výjimek.

K bodům 75 až 84 (§ 72)

Úprava reaguje na změny kompetencí Ústavu provedených zejména v souvislosti s potřebou adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625. Odstupuje se od konkrétních odkazů na ustanovení zákona, kdy tímto dochází ke sladění úpravy i adaptaci na nařízení (EU) 2016/2031. Některé z kompetencí je nutné z důvodu adaptace vypustit.

Ústav je zejména příslušným orgánem podle nařízení (EU) 2016/2031 a přímo použitelných předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě a v oblasti ochranných opatření proti škodlivým organismům rostlin a v oblasti požadavků na dodávání na trh a používání přípravků podle nařízení (EU) 2017/625 a přímo použitelných předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, pokud není tímto příslušným orgánem Ministerstvo zemědělství podle ustanovení § 71. Obdobně plní Ústav povinnosti a vykonává pravomoci stanovené členským státům podle nařízení (EU) 2016/2031 a přímo použitelných předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě a v oblasti ochranných opatření proti škodlivým organismům rostlin a požadavků na dodávání na trh a používání přípravků podle nařízení (EU) 2017/625 a přímo použitelných předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, s výjimkou toho, co vykonává Ministerstvo zemědělství podle ustanovení § 71.

K bodům 85 až 88 (§ 73)

Úprava reaguje na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a zrušuje povinnost obecních úřadů přijímat oznámení o výskytu nebo podezření z výskytu škodlivých organismů; tato úprava souvisí se zrušením ustanovení § 9 zákona o rostlinolékařské péči. Pokud jde o oznamovací povinnost podle nařízení (EU) 2016/2031, je příslušným orgánem na základě § 72 zákona o rostlinolékařské péči Ústav.

Rovněž se opravuje nepřesnost v odkazu na působnost obecních úřadů na úseku letecké aplikace, vzniklá v důsledku úprav při poslední novele zákona o rostlinolékařské péči provedené zákonem č. 299/2017 Sb.

Dále v návaznosti na změnu definice škodlivých organismů rostlin v § 2 zákona o rostlinolékařské péči, která zahrnuje také plevele jako neparazitické rostliny, se povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností projednávat ve svých obvodech přestupky a ukládat odstranění zjištěných nedostatků se stanovením lhůty týká všech škodlivých organismů (nejen plevelů), které se šíří z neobdělávané zemědělské půdy a neudržované nezemědělské půdy. Dosavadní praxe s využíváním tohoto ustanovení ukázala, že případy, které řeší šíření škodlivých organismů rostlin v obcích a městech, se týkají nejen neparazitických rostlin, ale rovněž ostatních škodlivých organismů rostlin (např. zavíječ zimostrázový, makadlovka Tuta absoluta a jiné). Smyslem je sjednotit koncepci v přístupu ke kontrole dodržování obecné povinnosti podle § 3 zákona o rostlinolékařské péči.

K bodům 89 až 92 (§ 73a)

V praxi se požadavek na fyzické předložení povolení projevil jako problematicky realizovatelný, a to zejména pro přepravní společnosti. Povolení je vydáváno pro výrobce zboží (který si o něj zažádá) a obsahem tohoto povolení je i přesné složení výrobku, které si výrobce s ohledem na konkurenci hájí. Je tedy zřejmé, že většina dovozců (přepravních společností) není výrobcem zmíněného zboží, a tudíž povolení nebude schopna předložit. Dovozce je tedy povinen doložit celnímu úřadu před propuštěním zboží do celního režimu volného oběhu, že ÚKZÚZ vydal povolení dle čl. 28 nařízení (ES) 1107/2009. Ke zvážení bylo Ministerstvu financí navrženo i řešení, kdy by celní úřad ověřoval platnost povolení sám prostřednictvím nahlédnutí do registru přípravků na ochranu rostlin, který je dostupný online. Změna v § 73a odst. 1 písm. a) a b) reaguje na zjištění ze správní praxe. Upravuje se kompetence celním úřadům k možnosti nepropuštění přípravků na ochranu rostlin do celního režimu volného oběhu nejen v případech, kdy nebylo doloženo povolení podle článku 28 nařízení (ES) č. 1107/2009 nebo zde existuje podezření, že se jedná o zásilku zboží, jehož propuštění do režimu volného oběhu je podmíněno předložením povolení podle článku 28 nařízení (ES) č. 1107/2009, ale také povolení souběžného obchodu podle článku 52 nařízení (ES) č. 1107/2009. Článek 28 nařízení (ES) č. 1107/2009 stanoví v odstavci 1, že přípravek na ochranu rostlin se neuvede na trh ani nepoužije, pokud nebyl v dotyčném členském státě povolen v souladu s tímto nařízením. Podle odstavce 2 písm. e) citovaného ustanovení se odchylně od odstavce 1 povolení nevyžaduje v případě uvádění na trh a používání přípravků na ochranu rostlin, v jejichž případě bylo uděleno povolení souběžného obchodu podle článku 52.

Dále se doplňuje kompetence celních úřadů provádět ve spolupráci s Ústavem kontrolu označení, které prokazuje, že dřevěný obalový materiál byl řádně ošetřen proti výskytu škodlivých organismů. Jedná se o odborně nenáročnou kontrolu spočívající v ověření existence jednoznačně definovaného označení na dřevěném obalovém materiálu v dovážených zásilkách zboží všeho druhu. Důvodem pro toto řešení je využití kapacity celních úřadů pro tuto kontrolu při jejich rutinní celní kontrole zásilek. Tato spolupráce funguje na podkladě dohody i v současné době. Rozsah kontroly prováděné celními úřady se stanoví na základě vzájemné dohody celních úřadů a Ústavu.

K bodům 93 a 94 (§ 74)

Úpravou se řeší zjednodušení a zobecnění kompetencí Ústavu k provádění rostlinolékařského dozoru, tak že se odstupuje od konkrétních odkazů na ustanovení zákona a dochází k úpravám zejména v souvislosti se změnami provedenými v příslušných ustanoveních zákona o rostlinolékařské péči, aby byla zajištěna potřeba adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625, popř. jinými úpravami. Ustanovení odstavce 1 písm. b) reaguje na potřebu kontroly dodržování povinností provozovatelů skladů rostlinných produktů, stanovených přímo použitelným nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (příloha I část A III bod 9 písm. a) a b).

K bodům 95 až 106 (§ 76)

Změny ustanovení reagují na rozsah a postup při nařizování mimořádných rostlinolékařských opatření Ústavem v návaznosti na související ustanovení nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625. V případě nařízení (EU) 2016/2031 jde o tzv. „nezbytná opatření“, popř. „opatření“, která mají přijímat členské státy EU s cílem zabránit zavlékání, popř. šíření škodlivých organismů rostlin (viz např. článek 29 odst. 1 či článek 41 odst. 4).

Doplňuje se pravomoc Ústavu případně vyznačit v terénu jím vymezené území, v němž platí Ústavem nařízená mimořádná rostlinolékařská opatření. V odstavci 1 písm. f) se odděluje flexibilně možnost nařídit zákaz uvádění přípravků a pomocných prostředků na trh od možnosti nařídit zákaz jejich používání obdobně jako tomu je v témže ustanovení v případě nařizování zvláštních podmínek pro jejich výrobu, uvádění na trh nebo používání nebo přebalování. Rovněž se doplňuje možnost nařídit zvláštní podmínky pro skladování přípravku, např. při zjištění, že může ohrozit zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí.

Úprava odstavce 2 souvisí primárně s adaptací na nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625. Nejdůležitější změnu představuje písm. a), které obecně stanoví, že se mimořádné rostlinolékařské opatření nařizuje proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů v souladu s ustanoveními nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625.

Písmeno b) přejímá část z dosavadního písmena c) a míří tedy na možnost nařízení mimořádného rostlinolékařského opatření při kalamitním přemnožení škodlivého organismu, pokud to v těchto případech Ústav uzná na základě odborného šetření za potřebné.

Nově označené písmeno c) nahrazuje pojem „zacházení“ pojmem „nakládání“, pod kterým je chápáno používání přípravku nebo pomocného prostředku včetně skladování, tak aby byla dodržena vnitřní soudržnost a provázanost s ostatními ustanoveními zákona o rostlinolékařské péči. V písmenu c) se také explicitně zmiňují pomocné prostředky na ochranu rostlin.

Mimořádná rostlinolékařská opatření dále podle písmena d) bodu 4. použije Ústav v souladu s čl. 98 odst. 4 nařízení (EU) 2016/2031 v případě, že zařízení k ošetřování nebo označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů neodpovídá podmínkám stanoveným v § 68 a v čl. 98 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2016/2031.

Ruší se odstavec 6 týkající se možnosti upustit od nařízení mimořádného rostlinolékařského opatření v případech rizik šíření škodlivých organismů rostlin pro nadbytečnost – nařízení (EU) 2016/2031 tuto možnost nepřipouští. Ústav opatření ani nenařídí, pokud při odborném šetření zjistí, že se škodlivý organismus dále šířit nemůže. Rušený text je však nahrazen novým zněním odstavce, do kterého se doplňuje část textu z dosavadního odstavce 2 písm.

b) a upřesňuje se, že pokud lze kalamitní výskyt škodlivých organismů regulovat mimořádným rostlinolékařským opatřením, nedochází zároveň ke vzniku krizové situace ve smyslu § 77 a zvláštních právních předpisů. Při intepretaci stavu kalamitního přemnožení je možné využít podmínky vzniku mimořádného stavu v ochraně rostlin podle čl. 53 nařízení (ES) č. 1107/2009. Tím dochází k věcnému a logickému propojení unijního a národního právního předpisu.

V ostatních odstavcích se provádí legislativně technické úpravy, kdy např. odstavec 8 napravuje dosavadní stav a doplňuje se možnost poskytnout náhradu za jednorázové povinné vyšetření rostlin nebo rostlinných produktů, popřípadě jiných předmětů na napadení škodlivými organismy nebo na rezistenci proti nim, tak jak to předpokládá věta první, která se odkazuje na odstavec 1 písm. d).

K bodu 107 (§ 77)

Navrženou úpravou se doplňuje působnost ministerstva při řešení krizových situací v souvislosti s jeho povinnostmi podle § 71 písm. j) v oblasti pohotovostních plánů v návaznosti na článek 25 nařízení (EU) 2016/2031.

K bodům 108 a 109 (§ 79)

Ustanovení o náhradách nákladů za provedení odborných úkonů Ústavem se upravují v souladu se změnami provedenými touto novelou na základě potřeby adaptace na nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625. Odstupuje se od konkrétních odkazů na ustanovení zákona. Upřesňuje se, že o náhradě nákladů za kontrolu podle čl. 79 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2017/625 rozhodne svým rozhodnutím Ústav na základě nařízení (EU) 2017/625 a tato náhrada je příjmem státního rozpočtu a vybírá ji Ústav. Také se nastavuje zmocnění pro stanovení paušální částky nákladů za kontrolu podle čl. 79 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2017/625 prováděcím právním předpisem (v souladu s § 88 vyhláškou ministerstva zemědělství).

K bodům 110 až 126 (§79b – 79i)

Úprava reaguje na nové skutkové podstaty přestupků a deliktů v souvislosti s adaptací nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625 a předpokládaných přímo použitelných předpisů přijatých na jejich základě, doplňuje některé chybějící skutkové podstaty a odstraňuje některé nepřesnosti zjištěné při aplikační praxi.

K bodu 127 (zrušení hlavy VIII)

Ustanovení se zrušuje s ohledem na potřebu adaptace na nařízení (EU) 2017/625. Povinnosti členských států a pravidla jejich komunikace a součinnosti s Evropskou komisí při ověřování ze strany Evropské komise, jak jsou uplatňována pravidla stanovená nařízením (EU) 2017/625, a jak fungují s těmito pravidly související vnitrostátní kontrolní systémy, jsou stanovena v článcích 116 až 119 a v článku 124 nařízení (EU) 2017/625.

K bodům 128 až 132 (§ 81)

Ustanovení o pověřování k provádění odborných rostlinolékařských činností se upravuje v souladu s požadavky na pověřování k úředním kontrolám a jiným úředním činnostem podle nařízení (EU) 2017/625.

K bodu 133

(§ 82)

Návrh zásadně upravuje oblast odborné kvalifikace při výkonu odborných rostlinolékařských činností zaměstnanci ve státní správě. Jednotně stanovuje v odstavci 1, že pro výkon jakékoliv odborné rostlinolékařské činnosti na Ministerstvu zemědělství a v Ústavu je nutné vysokoškolské vzdělání v oblasti vzdělávání Zemědělství, Biologie, ekologie a životní prostředí nebo Lesnictví a dřevařství nebo obdobné vysokoškolské vzdělání, které bylo získáno studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání. Příslušná služební místa jsou s ohledem na služební náplň aktuálně uzpůsobena tak, že jde o kombinaci správních činností minimálně na úrovni 10. platové třídy. Přijímáni na odborné činnosti týkající se rostlinolékařské péče do služebního poměru jsou tedy pouze osoby s vysokoškolským vzděláním.

V odstavci 2 jsou uvedeny taxativně odborné rostlinolékařské činnosti, pro něž je s ohledem na jejich vysokou odbornost potřeba zvláštní odborná kvalifikace. Jedná se zejména o dozorové a kontrolní činnosti, spojené s odbornou prohlídkou rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, na přítomnost škodlivých organismů, nebo s rozhodováním o preventivních a kurativních ochranných opatřeních proti škodlivým organismům, včetně dozoru nad správným používáním přípravků a pomocných prostředků. Potřeba zvláštní odborné kvalifikace pro výkon rostlinolékařských činností také vyplývá z článku 3 odst. 33 nařízení (EU) 2017/625, kde se za úředního pracovníka rostlinolékařské služby považuje mimo jiné osoba řádně kvalifikovaná k provádění úředních kontrol a jiných úředních činností.

V odstavci 3 návrh uvádí druhy zvláštní odborné kvalifikace k provádění určitých odborných rostlinolékařských činností, a to ve shodě se stávající právní úpravou. Nově se doplňuje možnost složení zkoušky z profesní kvalifikace pro činnost zemědělského poradenství pro ochranu rostlin nebo rostlinolékaře podle zákona upravujícího ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání; obdobně tomu je v případě kvalifikace poradce v ochraně rostlin stanovené v § 85.

Aby byl zajištěn správný a jednotný výkon všech odborných rostlinolékařských činností v Ústavu, stanovuje se v odstavci 4 podmínka, že představeným v Ústavu, který vede zaměstnance vykonávající odborné činnosti, pro jejichž výkon je potřebná zvláštní odborné kvalifikace, nebo tyto odborné činnosti sám vykonává, musí být vždy osoba, která tuto zvláštní odbornou kvalifikaci splňuje již v době vzniku služebního poměru. Výjimka dle odstavce 4 se tedy na tuto osobu neuplatní.

Odstavce 5 – 8 se upravují obdobně podle stávající právní úpravy.

(§ 83)

Za účelem zajištění kontinuity výkonu odborných činností podle § 82 odst. 2 je při nástupu zaměstnanců na volná místa možné přijmout do služebního poměru i osobu, která dosud nezískala odbornou způsobilost podle § 82 odst. 3. Takový zaměstnanec, který do doby přijetí do služebního poměru nezískal odbornou kvalifikaci, však může být přijat do služebního poměru pouze na dobu určitou v maximální délce 3 let, není-li délka doby, na kterou bylo služební místo zřízeno kratší. V průběhu trvání služebního poměru na dobu určitou musí zaměstnanec doložit, že byl zapsán ke studiu nebo vzdělávání potřebnému k získání odborné kvalifikace, jinak služební poměr skončí.

Po získání odborné způsobilosti má zaměstnanec nárok na to, aby byl služební poměr změněn na dobu neurčitou nebo na dobu, na kterou bylo služební místo zřízeno nebo která byla uvedena v oznámení o vyhlášení výběrového řízení.

K bodům 134 až 136 (§ 85)

Změna reflektuje nově navržené znění § 82.

K bodům 137 až 140 (§ 86)

Z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti dochází k přesunu části ustanovení ohledně fikce, že za držitele osvědčení druhého stupně se považuje též osoba v období 3 let po ukončení středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo studia na vysoké škole, a to v oborech stanovených prováděcím právním předpisem z odstavce 1 do odstavce 2. V odstavci 1 se tedy řeší pouze podmínky k získání osvědčení prvního stupně a osvědčení druhého stupně je řešeno samostatně v odstavci 2.

Změna v odstavci 2 reflektuje nově navržené znění § 82. Úpravou v odstavci 3 se doplňuje možnost považovat za držitele osvědčení třetího stupně osobu, která splnila podmínky vzdělání pro rostlinolékaře podle § 82 odst. 3 písm. a až c) a 7, a to po dobu 5 let od data získání tohoto vzdělání. Obdobně se to již ve stávající právní úpravě v odstavci 1 pro držitele osvědčení prvního stupně nebo druhého stupně týká absolventů středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo studia na vysoké škole, a to v určitých oborech, v období 3 let po ukončení.

V odstavci 5 se odstraňuje nerovnováha mezi opětovným získáním osvědčení druhého a třetího stupně po skončení jejich platnosti a navrhuje se, aby po skončení platnosti osvědčení třetího stupně bylo umožněno dotčené osobě získat nové osvědčení rovněž také až po absolvování základního kurzu a nikoliv pouze na základě úspěšného vykonání zkoušky.

K bodům 141 a 142 (§ 86a)

Úpravou se doplňuje, aby pověřené vzdělávací zařízení Ústavu oznamovalo také IČO zaměstnavatele nebo jiného provozovatele, který zajišťuje dohled nad osobou, které bylo vydáno osvědčení prvního stupně. Smyslem je získání údajů potřebných pro sestavení a aktualizaci seznamu provozovatelů, který je Ústav povinen vypracovat podle článku 9 odst. 1 a článku 10 odst. 2 a 3 nařízení (EU) 2017/625. Tato úprava je současně promítnuta také do návrhu úpravy § 87, který řeší obsah příslušného rejstříku, a bude následně rovněž promítnuta do prováděcí vyhlášky.

Kvalifikační podmínky pro odborné školitele jsou nově upraveny přímo v § 86a odst. 2 a doplňuje se, že odborným školitelem může být rovněž osoba, která má platné osvědčení třetího stupně a současně splňuje podmínky odborné kvalifikace rostlinolékaře podle § 82 odst. 3 písm. a) až c) nebo f) nebo § 82 odst. 6, nebo má vysokoškolské vzdělání v oblasti vzdělávání Zemědělství nebo Biologie, ekologie a životního prostředí nebo obdobné vysokoškolské vzdělání, které bylo získáno studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání, v rámci kterého složila zkoušku z ochrany rostlin, a nejméně pětiletou odbornou praxi ve stejných oblastech. Existuje totiž značné množství odborně kvalifikovaných vysokoškoláků, kteří mají zkušenosti s pořádáním kurzů a dlouhodobě se problematice ochrany rostlin věnují, ale neměli možnost studovat obor rostlinolékařství, protože v době jejich studia na vysoké škole tato specializace neexistovala a zvláštní postgraguální studium bylo přístupné jen pro zaměstnance Státní rostlinolékařské správy. Tedy neměli možnost splnit dnes nastavená kritéria požadovaného vzdělání.

K bodům 143 až 146 (§ 87)

Návrh reflektuje úpravy provedené v oblasti rejstříků vedených Ústavem v důsledku potřeby adaptace nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625 a další změny provedené aktuální novelou.

K bodům 147 až 150 (§ 88)

Navrhuje se úprava zmocnění k vydání prováděcích vyhlášek v důsledku provedení úprav ustanovení zákona potřebných k adaptaci nařízení (EU) 2016/2031 a nařízení (EU) 2017/625 a jiných změn provedených změnou zákona.

Čl. II Přechodná ustanovení

1. V souladu s článkem 66 odst. 4 nařízení (EU) 2016/2031 se ponechává v platnosti registrace osob zapsaných v úředním registru pod registračním číslem podle § 12 zákona o rostlinolékařské péči, ve znění účinném před nabytím účinnosti tohoto novelizačního zákona. V souladu s článkem 67 nařízení (EU) 2016/2031 se upravuje formát registračního čísla i pro osoby, kterým bylo registrační číslo již dříve přiděleno.

2. Oprávnění k vydávání rostlinolékařských pasů udělené podle § 17 odst. 2 zákona o rostlinolékařské péči, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává po nabytí účinnosti tohoto zákona nadále v platnosti s podmínkou, že v přechodném období jednoho roku od data nabytí účinnosti této novely splní jeho držitel nově stanovené požadavky nařízením (EU) 2016/2031, tedy prokáže, že disponuje znalostmi potřebnými k provádění šetření uvedených v čl. 87 nařízení (EU) 2016/2031. Způsob prokázání splnění podmínek a rozsah znalostí profesionálních provozovatelů nezbytných k provádění šetření podle nařízení (EU) 2016/2031 stanoví prováděcí právní předpis. Podrobnosti těchto požadavků mají být podle článku 89 odst. 2 nařízení (EU) 2016/2031 stanoveny Komisí delegovaným aktem, který dosud nebyl přijat.

3. Vstupní místa, na kterých se dle § 25 odst. 1 zákona o rostlinolékařské péči, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, prováděla dovozní rostlinolékařská kontrola a byla stanovena zákonem, tedy letiště Praha-Ruzyně, letiště Brno-Tuřany, letiště Ostrava-Mošnov a vyclívací pošta Praha 1, se považují za stanoviště hraniční kontroly určená v souladu s § 25 odst. 1 zákona o rostlinolékařské péči, ve znění po nabytí účinnosti tohoto zákona a v souladu s čl. 59 nařízení (EU) 2017/625, pokud Ústavem nebude rozhodnuto o pozastavení jejich určení či zrušení jejich určení.

4. Právnické a fyzické osoby, kterým Ústav povolil dovoz a přemísťování karanténního materiálu pro pokusné a vědecké účely anebo pro práci ve šlechtění odrůd a jeho přechovávání a jinou manipulaci s ním podle § 8 odst. 1 zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za držitele rozhodnutí Ústavu o povolení dovozu, přemísťování v rámci území České republiky, držení a množení karanténního materiálu podle § 8 odst. 1 zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Navrhuje se přechodné ustanovení, které reflektuje oprávnění k provádění označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů proti škodlivým organismům uvedeného v článku 96 nařízení (EU) 2016/2031 nebo oprav dřevěného obalového materiálu podle článku 97 nařízení (EU) 2016/2031. Držitelé rozhodnutí o uznání způsobilosti technického zařízení a o zapsání do rejstříku provozovatelů technického zařízení podle § 68 odst. 3 zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona by měli moci označovat či provádět opravy dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů proti škodlivým organismům po dobu platnosti rozhodnutí. Stejně tak držitelé rozhodnutí o zapsání do rejstříku výrobců ošetřeného dřevěného obalového materiálu podle § 69 odst. 2 zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) by měli moci označovat či provádět opravy dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů proti škodlivým organismům po dobu platnosti rozhodnutí, za předpokladu, že budou používat dřevo ošetřené v zařízení jiného provozovatele.

6. S ohledem na změny provedené v § 82 se navrhuje přechodné ustanovení, které míří na stávající zaměstnance Ústavu, kteří by v den nabytí účinnosti tohoto zákona nesplňovali kvalifikaci uvedenou v § 82 odst. 3. Stanoví se tak fikce, že státní zaměstnanec zařazený na služebním místě v Ústavu nebo jmenovaný na služební místo představeného v Ústavu, který v den nabytí účinnosti tohoto zákona nesplňuje kvalifikaci uvedenou v § 82 odst. 3 zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za osobu odborně způsobilou k činnostem uvedeným v § 82 odst. 2 zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vykonával v Ústavu odbornou nebo kontrolní činnost související s rostlinami nebo se vstupy do zemědělství alespoň po dobu 4 let nebo byl jmenován na služební místo představeného v útvaru, jehož náplní je provádění odborné nebo kontrolní činnosti související s rostlinami nebo se vstupy do zemědělství.

K části druhé (Změna zákona o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském)

K bodům 1 a 4 (§ 2 odst. 3, poznámka pod čarou č. 28 a § 5 odst. 2)

Drobnou formulační změnou se prostřednictvím provazby na nařízení (EU) 2017/625 provádí adaptace tohoto nařízení.

K bodu 2 (poznámka pod čarou č. 24)

Prostřednictvím úpravy poznámky pod čarou č. 24 se provádí adaptace na nařízení (EU) 2016/2031.

K bodům 3 a 7 (poznámky pod čarou č. 25 a 16a)

Úprava poznámek pod čarou reflektuje nahrazení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, v platném znění novým nařízením (EU) 2017/625.

K bodu 5 (zrušení § 5 odst. 2 a 7)

Zrušují se odstavce, které byly transpoziční vůči směrnici 2000/29/ES v oblasti pověření činnosti referenční laboratoře pro diagnostiku škodlivých organismů s ohledem na nahrazení úpravy směrnice přímo použitelným nařízením (EU) 2016/2031 a v oblasti pověřování laboratoří zejména nařízením (EU) 2017/625.

K bodům 6 a 8 (§ 5 odst. 6 a § 7 odst. 3)

Jedná se o legislativně technické změny.

K části třetí (Změna zákona o správních poplatcích)

K bodu 1 (Položky 80 až 86 a poznámka pod čarou č. 49)

Na základě vypořádání mezirezortního připomínkového řízení byla provedena rozsáhlejší úprava a nenormativní odkazy v příslušných položkách byly nahrazeny odkazy normativními. V rámci soudržnosti byly zobecněny odkazy, odstoupilo se od odkazu až do úrovně konkrétního ustanovení zákona či předpisu Evropské unie, který byl mnohdy problematický, zejména v případech spojení správních řízení v jedno. Používá se obecného normativního odkazu na zákon o rostlinolékařské péči a nařízení (ES) č. 1107/2009 i prostřednictvím poznámky pod čarou č. 49.

V rámci položky 80 dochází k terminologické úpravě s ohledem na adaptaci zákona o rostlinolékařské péči na nařízení (EU) 2016/2031 a v souvislosti s ní také k doplnění poplatku za přijetí žádosti profesionálního provozovatele o registraci podle § 12 zákona o rostlinolékařské péči a čl. 66 nařízení (EU) 2016/2031. Výše poplatku se navrhuje na 100 Kč z důvodu sladění úpravy, která je nastavena pro registraci osoby k uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu podle zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů. Sladění této úpravy vychází z projektu jednotné registrace a evidence osob, které vyrábějí a uvádějí do oběhu rostlinné komodity v České republice.

Úprava reaguje také na změny v zákoně č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů provedené zákonem č. 299/2017 Sb. Citovaným novelizačním zákonem došlo mimo jiné k nahrazení pojmu „další prostředek na ochranu rostlin“ pojmem „pomocný prostředek na ochranu rostlin“ a souvisejícím pojmoslovným změnám. Tyto změny byly vyvolány působením vnitřního trhu Evropské unie, kdy vyvstala potřeba reagovat na snahu o sjednocení pojmosloví v rámci spolupráce příslušných národních regulátorů.

Sazebník zákona o správních poplatcích se doplňuje o správní poplatek za schválení plánu letecké aplikace, nebo o povolení jednotlivé nebo mimořádné letecké aplikace přípravku na ochranu rostlin. Leteckou aplikaci povoluje Ústav na základě § 52 zákona o rostlinolékařské péči.

V rámci položky 85 se ruší písmeno b), tj. poplatek za přijetí žádosti o povolení mimořádného uvedení na trh a použití nepovoleného přípravku na ochranu rostlin. V souladu s § 37a zákona o rostlinolékařské péči je Ústav v případě mimořádných stavů v ochraně rostlin oprávněn i bez návrhu přípravek povolit. Jedná se o řízení vedené nikoliv na žádost. Ústav je oprávněn takové řízení vést bez návrhu, většinou se podává Ústavu podnět. V takových případech vydá Ústav namísto rozhodnutí o povolení přípravku nařízení Ústavu způsobem podle § 76 odst. 2 věty druhé až čtvrté zákona o rostlinolékařské péči.

K bodům 2 a 3 (Položka 94)

Navrhuje se úprava správních poplatků za přijetí žádosti o registraci hnojiva, pomocné půdní látky, pomocného rostlinného přípravku nebo substrátu na 10 000 Kč a prodloužení rozhodnutí o jejich registraci na 2000 Kč. K úpravě správních poplatků v oblasti registrace hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků nebo substrátů (dále jen „hnojiv“) dosud nedošlo. Poplatky jsou tedy stejné od roku 1998, kdy byl schválen zákon o hnojivech. Poplatky za prodloužení, resp. změnu rozhodnutí o registraci hnojiv jsou stejné od novely zákona o hnojivech v roce 2009, kdy byl touto novelou institut prodloužení/změny rozhodnutí umožněn. Od té doby došlo např. k výraznému růstu průměrné mzdy – v roce 1998 to bylo cca 11 800 Kč, v roce 2009 cca 23 300 Kč, v letošním roce cca 30 300 Kč.

Dalším důležitým aspektem je srovnání s ostatními členskými státy Evropské unie. V České republice jsou poplatky za registraci hnojiv většinou podstatně nižší (mnohdy řádově) než v ostatních zemích Evropské unie, včetně např. Slovenska (370 EUR/1 hnojivo). Důsledkem (kromě jiného) je, že stále více zahraničních společností si v České republice z důvodu nízkých nákladů registruje mnohdy celé produktové řady hnojiv (aniž by tyto výrobky zde uváděly na trh). Následně využívají české registrace pro uplatnění hnojiv na trhu Evropské unie v rámci tzv. vzájemného uznání.

K části čtvrté (Zrušovací ustanovení)

Vyhláška č. 328/2004 Sb., o evidenci výskytu a hubení škodlivých organismů ve skladech rostlinných produktů a o způsobech zjišťování a regulace jejich výskytu v zemědělských veřejných skladech a skladech Státního zemědělského intervenčního fondu včetně vyhlášek, které tuto měnily, se zrušují v souvislosti se zrušením § 4.

K části páté (Účinnost)

Účinnost zákona se navrhuje na 14. prosince 2019 s ohledem na datum použitelnosti nařízení (EU) 2016/2031 i nařízení (EU) 2017/625, která jsou prostřednictvím návrhu zákona implementována do českého právního řádu.

V Praze dne 25. března 2019

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministr zemědělství: Ing. Miroslav Toman, CSc., v. r.