1. Zhodnocení platného právního stavu
Jednotlivé zákony v rámci právního řádu České republiky používají při vymezení oprávnění k činnosti výraz platební styk. Tento pojem však není v právním řádu definován a jsou pod něj podřazovány jak platební služby, tak vydávání elektronických peněz potažmo vydávání určitých alternativ k platebním prostředkům. V souvislosti s přijetím návrhu zákona o platebním styku je cílem předkladatele dosáhnout sjednocení pojmosloví a v jednotlivých zákonech uvádět definované pojmy platební služby a vydávání elektronických peněz.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
V souvislosti s přijetím zákona o platebním styku je potřeba sjednotit pojmy z oblasti platebního styku v celém právním řádu. V souvislosti s přijetím návrhu zákona o platebním styku je cílem předkladatele dosáhnout sjednocení pojmosloví a v jednotlivých zákonech uvádět definované pojmy platební služby a vydávání elektronických peněz.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Stávající úprava nerespektuje pojmosloví zavedené v oblasti platebního styku. Je tedy žádoucí upravit a sjednotit právní řád, aby nedocházelo k neodůvodněnému používání různých pojmů pro jednu službu.
4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy
Návrh zákona provádí technické změny, jejichž nutnost je vyvolána přijetím zákona o platebním styku a nepředstavuje sám o sobě změnu pro subjekty, na které dopadá. Úprava zpřesňuje, jaké náklady mohou být zahrnuty do poplatku za použití platebního prostředku. Sjednocení je však žádoucí s ohledem na jednotu právního řádu. Vzhledem k tomu, že možnost tzv. surchargingu využívá minimum obchodníků a věcně se úprava pouze zpřesňuje, je dopad změny dikce zákona o ochraně spotřebitele zcela zanedbatelný. V podrobnostech viz důvodovou zprávu k návrhu zákona o platebním styku.
5. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)
Návrh zákona nezasahuje do ochrany soukromí či osobních údajů. Návrh zákona žádným způsobem nemění dosavadní praxi v této oblasti.
6. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
Změnový zákon nepředpokládá vznik žádných korupčních rizik.
7. Zhodnocení dopadů na veřejné rozpočty
Navrhovaná právní úprava neklade nároky na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty, zejména rozpočty krajů a obcí. Návrh zákona provádí technické změny, jejichž nutnost je vyvolána přijetím zákona o platebním styku. V podrobnostech viz důvodovou zprávu k návrhu zákona o platebním styku.
8. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem ČR
Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona provádí technické změny, jejichž nutnost je vyvolána přijetím zákona o platebním styku. V podrobnostech viz důvodovou zprávu k návrhu zákona o platebním styku.
9. Zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami a slučitelnost s právními akty EU
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh zákona je v souladu s právem Evropské unie. Návrh zákona provádí technické změny, jejichž nutnost je vyvolána přijetím zákona o platebním styku, který je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES. V podrobnostech viz důvodovou zprávu k návrhu zákona o platebním styku.
10. Sociální dopady
Navrhovaná právní úprava nemá žádné sociální dopady.
11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení na životní prostředí
Návrh zákona nemá žádné dopady na životní prostředí.
12. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zákazem diskriminace a nemá žádný dopad na rovnost mužů a žen.
13. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení na mezinárodní konkurenceschopnost
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na mezinárodní konkurenceschopnost.
14. Zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na podnikatelské prostředí, protože je pouze technickou novelou, která sjednocuje pojmosloví napříč právním řádem. Navržená úprava nevyžaduje ani jakoukoli úpravu obchodních podmínek na straně podnikatelů, tedy je možno konstatovat, že navržená úprava nemá dopad na podnikatelské prostředí.
15. Zhodnocení dopadů na územní samosprávné celky (kraje, obce)
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá dopad na územní samosprávné celky.
16. Zhodnocení dopadů na spotřebitele
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné negativní dopady na spotřebitele. Naopak lehce zlepšuje postavení spotřebitele, neboť blíže specifikuje, které náklady může obchodník zahrnout do poplatku za použití platebního prostředku.
17. Zhodnocení dopadů na výkon statistické služby
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné dopady na výkon statistické služby.
18. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
19. Návrh, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení
Vzhledem k nutnosti, aby navrhovaná právní úprava zákona o platebním styku nabyla účinnosti 13. ledna 2018, tedy aby projednávání toho zákona dokončila Poslanecká sněmovna ještě v tomto volebním období, se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila i s tímto návrhem zákona souhlas již v prvém čtení v souladu s ustanovením § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Pro řádné fungování navrhovaného zákona o platebním styku je nezbytné, aby nabyl účinnosti společně s tímto změnovým zákonem, z toho důvodu je nezbytné, aby byl projednán ve stejném režimu jako předkládaný zákon o platebním styku.
Část první: Změna zákona o bankách
Čl. I
V souvislosti s přijetím zákona o platebním styku je zpřesněn i zákon o bankách, aby byl jednotně se zákonem o platebním styku používán pojem „platební služby“ a zároveň je doplněna možnost banky vydávat elektronické peníze, která doposud spadala pod pojem platební styk. Změna odpovídá také příloze I směrnice CRD VI. Jedná se pouze o legislativně technickou změnu, neboť není cílem zákonodárce omezit banky v poskytování platebních služeb a souvisejících činností nebo nějak zužovat rozsah služeb, na které se toto povolení vztahuje. Banka nadále bude oprávněna poskytovat platební služby a činnosti, které s poskytováním platebních služeb souvisejí, a to v rozsahu, jak jsou platební služby vymezeny v ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona o platebním styku. Činnosti související s poskytováním platebních služeb může banka vykonávat na základě § 1 odst. 3 písm. p) zákona o bankách.
V souvislosti s přesněním ustanovení § 1 odst. 3 písm. c) zákona o bankách dochází také k úpravě písmene d), neboť možnost vydávání karet je zahrnuta již v poskytování platebních služeb a zároveň by banka měla být oprávněna vydávat např. papírové směnky nebo papírové šeky, tedy platební prostředky, jejichž vydávání není platební službou podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platebním styku a kde zákon o platebním styku rovněž nehovoří o platebních prostředcích.
Čl. II
Přechodné ustanovení zaručuje, že pokud banka byla do účinnosti tohoto zákona oprávněna poskytovat platební styk a zúčtování, je i nadále oprávněna provozovat platební služby, vydávat elektronické peníze a služby, které s tím souvisejí [podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. p) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění]. Totéž platí i pro zahraniční banky z nečlenských zemí, které působí na území ČR prostřednictvím pobočky a mají tuto činnost povolenu ve své licenci podle ustanovení § 5 zákona o bankách.
Obdobně se bankám a zahraničním bankám z nečlenských zemí, které působí na území ČR prostřednictvím pobočky, nadále zaručuje vydávat a spravovat platební prostředky, jejichž vydávání a správa není platební službou a poskytovat činnosti s tím související, což plyne z § 1 odst. 3 písm. p) zákona o bankách.
Část druhá: Změna zákona o ochraně spotřebitele
Čl. III
Úprava zákona o ochraně spotřebitele souvisí se zpřesněním transpozice článku 19 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. V souvislosti se zpřesněním úplaty, která náleží příjemci za použití platebního prostředku podle ustanovení § 254 zákona o platebním styku, je upraven i zákon o ochraně spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele dopadá i na způsoby placení, které nejsou upraveny zákonem o platebním styku, jako jsou například platby v rámci omezené sítě nebo platby šekem. Je nicméně žádoucí, aby úprava byla v obou zákonech stejná. Nad rámec toho je třeba stanovit, že omezení poplatku v zákoně o ochraně spotřebitele je standardně spojováno pouze s přímými náklady obchodníka. Příjemci tedy bude podle obou zákonů náležet úhrada pouze přímých nákladů, které mu v souvislosti s použitím platebního prostředku, například platební karty, vzniknou.
Část třetí: Změna zákona o stavebním spoření
Čl. IV
Úprava zákona o stavebním spoření je obdobná k úpravě zákona o bankách nebo zákona o spořitelních a úvěrních družstvech. V souvislosti s přijetím zákona o platebním styku je zpřesněn tedy i zákon o stavebním spoření, aby byl jednotně se zákonem o platebním styku používán pojem „platební služby“. Zároveň je zajištěno, že stavební spořitelna může poskytovat činnosti související s poskytováním platebních služeb, jako např. zúčtování.
Čl. V
Přechodné ustanovení zaručuje, že pokud stavební spořitelna byla do účinnosti tohoto zákona oprávněna poskytovat platební styk a zúčtování, je i nadále oprávněna poskytovat platební služby a činnosti s tím související.
Část čtvrtá: Změna zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou
Čl. VI
Úprava zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou je obdobná jako úprava zákona o bankách, zákona o spořitelních a úvěrních družstvech nebo zákona o stavebním spoření a souvisí s jednotným používáním pojmu „platební služby“.
Část pátá: Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech
Čl. VII
V souvislosti s přijetím zákona o platebním styku je zpřesněn i zákon o spořitelních a úvěrních družstvech, aby byl jednotně se zákonem o platebním styku používán pojem „platební služby“ a zároveň je doplněna možnost družstevní záložny vydávat elektronické peníze, která doposud spadala pod pojem platební styk. Dále je družstevní záložna oprávněna poskytovat činnosti, které souvisejí s poskytováním platebních služeb a vydáváním elektronických peněz. Rovněž zde se jedná o legislativně technickou změnu.
V souvislosti se zpřesněním ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o spořitelních a úvěrních družstvech dochází také k novému doplnění písmene h), neboť družstevní záložny by měly být oprávněny vydávat např. papírové směnky nebo papírové šeky, tedy platební prostředky, které nejsou platební službou podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platebním styku. Opět se jedná o technickou změnu vyvolanou nahrazením pojmu platebním styk pojmem platební služby.
Čl. VIII
Přechodné ustanovení zaručuje, že pokud družstevní záložna byla do účinnosti tohoto zákona oprávněna poskytovat platební styk, zúčtování, vydávání a správu platebních prostředků pro členy a činnosti s tím související, je i nadále pro členy oprávněna poskytovat platební služby, vydávat elektronické peníze, vydávat platební prostředky, jejichž vydávání není platební službou, a činnosti s tím související.
Část šestá: Změna zákona o dani z přidané hodnoty
Čl. IX
Úprava zákona o dani z přidané hodnoty je obdobná jako úprava zákona o bankách, zákona o spořitelních a úvěrních družstvech nebo zákona o stavebním spoření a souvisí s jednotným používáním pojmu „platební služby“. V souvislosti s přijetím zákona o platebním styku je zpřesněn tedy i zákon o dani z přidané hodnoty, aby byl jednotně se zákonem o platebním styku používán pojem „platební služby a vydávání elektronických peněz“. Písmeno e) upravuje i činnosti, které zákon o platebním styku nevnímá jako poskytování platebních služeb např. vydávání platebních šeků a směnek.
Část sedmá: Změna zákona o správních poplatcích
Čl. X
Vzhledem ke vzniku nového subjektu, správce informací o platebním účtu, je třeba do zákona o správních poplatcích doplnit poplatek za správní řízení o povolení pro tento subjekt. Zároveň je reflektována změna daná zákonem o platebním styku, kdy noví poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu a vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu mají nově povolení k činnosti, nikoliv registraci. U těchto subjektů ovšem dochází pouze ke změně pojmosloví, nikoliv k navýšení poplatků.
Čl. XI
Přechodné ustanovení zajišťuje, že na řízení, které bylo zahájeno před nabytím účinnosti zákona, a všechny situace, které zakládají povinnost zaplatit poplatek podle položky 65 a které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, se vztahují poplatky podle dosavadního znění zákona.
Část osmá: Změna zákona o praní špinavých peněz
Čl. XII
Úprava zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu souvisí s rozšířením okruhu osob oprávněných poskytovat platební služby o osobu správce informací o platebním účtu a držitele poštovní licence. Dochází ke sjednocení dikce, kdy zákon nevyjmenovává všechny povinné subjekty, ale pouze odkazuje na oprávnění ke konkrétní činnosti podle speciálního právního předpisu, v tomto případě zákona o platebním styku.
Část devátá: Účinnost
Čl. XIII
Ve shodě s návrhem zákona o platebním styku se navrhuje účinnost 13. ledna 2018. Datum je dáno požadavkem směrnice v režimu maximální harmonizace, není tedy možno se od směrnice odchýlit.
V Praze dne 13. března 2017
Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.
1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí: Ing. Andrej Babiš, v. r.