zákon č. 373/2022 Sb.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, je souborem novel těchto zákonů, jejichž gestorem je Ministerstvo financí:

1) zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“),

2) zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále jen „zákon o Finanční správě České republiky“), a

3) zákon č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále jen „zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek“). Návrh zákona je návrhem čistě implementačním, který je reakcí na směrnici Rady (EU) 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (dále jen „směrnice DAC 7“). Samotný návrh zákona pak obsahuje opatření požadovaná směrnicí DAC 7 na posílení správní spolupráce v daňové oblasti, a to jak zefektivněním a modernizací stávajících institutů využívaných v rámci mezinárodní spolupráce při správě daní, tak i zavedením nových institutů které reagují na měnící se ekonomické podmínky a potřeby moderní správy daní. V souvislosti s posilováním opatření na dodržování povinností podle zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní pak návrh zákona obsahuje také zpřesnění transpozice směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (dále jen „vymáhací směrnice“), a vyjasňuje působnost zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, pokud jde o vymáhání sankcí uložených v daňovém řízení. V konkrétní rovině lze pak návrh zákona rozčlenit na vícero tematických celků, kterými jsou:  automatická výměna informací získaných od provozovatelů platforem,  mezinárodní výměna informací při správě daní, včetně tzv. skupinových žádostí,  další formy mezinárodní spolupráce při správě daní, včetně daňové kontroly, která je prováděná společně orgány členských států Evropské unie nebo smluvních států (dále jen „společná kontrola“),  ochrana osobních údajů a náprava porušení jejich bezpečnosti,  mezinárodní pomoc při vymáhání daňových sankcí,  změna zákona o Finanční správě České republiky spojená s úpravou institutu tzv. kontrolního nákupu.

1 Zhodnocení platného právního stavu

Tato část je strukturována dle jednotlivých stěžejních témat. Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Mezinárodní správní spolupráce je dnes nedílnou součástí správy daní. Samotný pojem mezinárodní spolupráce při správě daní zahrnuje spolupráci ve formě výměny informací, pomoci při doručování, účasti na úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně a provádění souběžných daňových kontrol. Výměna informací pak může probíhat na žádost, spontánně či automaticky. Právní úprava mezinárodní správní spolupráce v České republice zohledňuje příslušné právní předpisy Evropské unie, mezinárodní standardy a instrumenty mezinárodního práva veřejného na výměnu informací a poskytování vzájemné pomoci a správní spolupráce. Základním předpisem evropského práva (s výjimkou nepřímých daní) je pro oblast mezinárodní spolupráce při správě daní směrnice Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, označovaná zkratkou DAC (directive on administrative cooperation). Tato směrnice byla již šestkrát znovelizována prostřednictvím následujících směrnic, zpravidla za účelem doplnění nového okruhu automaticky vyměňovaných informací:  směrnice Rady 2014/107/EU, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi (směrnice DAC 2), která je transponována zákonem č. 106/2016 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2015/2376, zavádějící automatickou výměnu informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem (směrnice DAC 3), která je transponována zákonem č. 92/2017 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2016/881, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků (směrnice DAC 4), která je transponována zákonem č. 305/2017 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2016/2258, upravující přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (směrnice DAC 5), která je transponována zákonem č. 94/2018 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2018/822, zavádějící povinnou automatickou výměnu informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat (směrnice DAC 6), která je transponována zákonem č. 343/2020 Sb.  směrnice Rady (EU) 2021/514, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, a kterou se mimo jiné zavádí povinná automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem (směrnice DAC 7), kterou se navrhuje transponovat předloženým návrhem zákona. Podle dostupných informací v poslední době dochází k případům zneužití nástrojů mezinárodní spolupráce při správě daní ze strany autoritářských režimů k pronásledování vlastních občanů. Takové žádosti o poskytnutí mezinárodní spolupráce jsou však v rozporu s mezinárodním právem, protože k danému účelu nemají sloužit. Již stávající právní úprava mezinárodní spolupráce při správě daní umožňuje odmítnout poskytnutí mezinárodní spolupráce podle § 21 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, pokud by její poskytnutí bylo v rozporu s veřejným pořádkem. Z tohoto důvodu lze proto takové žádosti odmítat.

1.1 Automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem

Automatická výměna informací představuje jeden z nástrojů mezinárodní spolupráce v oblasti daní. Postupně dochází k jejímu rozšiřování do dalších oblastí, ve kterých se to ukáže potřebné nebo užitečné. Na rozdíl od výměny informací na žádost upravené v § 9 an. zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, jsou při automatické výměně informací orgánům jiného státu zasílány informace bez předchozí žádosti v předem stanovených intervalech. Jedná se vždy o konkrétní, předem specifikovaný okruh informací. V současné době zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní obsahuje pět okruhů automatické výměny informací. 1. V rámci prvního okruhu, zakotveném přímo ve směrnici DAC v původním znění, jsou s jinými státy vyměňovány informace o druzích příjmů a majetku, které má k dispozici Generální finanční ředitelství jako ústřední kontaktní orgán (ať již z vlastní činnosti, nebo od příslušného správce daně, či v budoucnu od jiných správních orgánů). 2. V rámci druhého okruhu, zakotveném ve směrnici DAC 2, jsou s jinými státy vyměňovány informace, které o svých klientech a jejich účtech zjišťují finanční instituce a které následně oznamují správci daně. 3. Třetí okruh automatické výměny informací, zakotvený ve směrnici DAC 3, upravuje výměnu tzv. daňových stanovisek s přeshraničním prvkem, jejichž výměna vychází ze skutečnosti, že Finanční správa České republiky má vyměňované informace k dispozici, resp. je sama vytváří. 4. Čtvrtý okruh, zakotvený ve směrnici DAC 4, upravuje automatickou výměnu informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků a představuje výměnu takzvaných zpráv podle zemí, které poskytují informace o nadnárodních skupinách podniků. Zprávy podle zemí oznamují správci daně jednotlivé členské entity této skupiny. 5. Pátý okruh, zakotvený ve směrnici DAC 6, upravuje výměnu těch přeshraničních uspořádání, která naplňují některý ze stanovených charakteristických znaků. Vyměňované informace musí být nejprve oznámeny správci daně povinnými osobami. Výše uvedené právní instrumenty jsou do českého právního řádu transponovány v rámci zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, pokud jde o směrnice DAC, DAC 2, DAC 3, DAC 4 a DAC 6 a v rámci zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), pokud jde o směrnici DAC 5. Směrnice DAC 7 představuje na úrovni Evropské unie harmonizovanou úpravu práv a povinností povinných osob, kterými jsou provozovatelé platforem. Směrnice DAC 7 zavádí povinnost provozovatelů platforem pravidelně jednou ročně oznamovat souhrnné informace týkající prodejců a jejich příjmů, jež byly dosaženy za pomoci těchto platforem. V současné době žádný předpis České republiky nezakotvuje povinnost sbírat a oznamovat informace o uživatelích platforem, ani následnou automatickou výměnu informací o nich. Příslušné informace lze získat pouze prostřednictvím individuální žádosti, případně prostřednictvím vyhledávací činnosti a kontrolních postupů, avšak takový postup je komplikovaný a nikoliv zcela efektivní.

1.2 Mezinárodní výměna informací při správě daní (Skupinové žádosti)

Stávající právní úprava výslovně neupravuje institut skupinových žádostí o informace, avšak použití takové metody ani nevylučuje. V některých případech je třeba řešit žádosti o informace týkající se skupin daňových subjektů, které nelze v žádosti jednotlivě identifikovat, a předpokládaný okruh daňových subjektů spolu s významem požadovaných informací lze popsat pouze na základě společného souboru charakteristik. Obecně se soudí, že podle stávající právní úpravy je zásadně možno takové žádosti jak podávat, tak je vyřizovat. Zároveň však převážil názor, že z hlediska právní jistoty je lepší možnost skupinových žádostí upravit výslovně. Zároveň se tím vyjasní rozsah uplatnění principu zákazu „střílení na slepo“ (fishing expeditions), který je také součástí mezinárodního standardu výměny informací na žádost, jehož smyslem je zabránit velmi obecným žádostem o informace bez bezprostřední vazby ke konkrétnímu daňovému řízení konkrétního daňového subjektu. Navržená právní úprava má zajistit, aby skupinové žádosti nebyly bezdůvodně odmítány.

1.3 Další formy mezinárodní spolupráce při správě daně (Společné kontroly)

Vedle výměny informací existují i další formy mezinárodní spolupráce při správě daní. Směrnice jednak posiluje existující mechanismy mezinárodní spolupráce při správě daní jako je přítomnost úředníků jednoho členského státu na území jiného členského státu (§18 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní) a provádění souběžných kontrol dvěma nebo více členskými státy (§19 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní), a dále zavádí nový institut spojené daňové kontroly, který je označován jako společné kontroly. V současné době žádný předpis České republiky výslovně nezakotvuje institut společné kontroly, avšak s ohledem na skutečnost, že by bylo možné společné kontroly realizovat s využitím existujících právních institutů, a sice účasti při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně podle § 18 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní v kombinaci se souběžnými daňovými kontrolami podle § 19 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, nejde o ryzí novum v právním řádu České republiky. Stávající právní úprava však nepředepisuje tak podrobná pravidla, upravující mezinárodní spolupráci při provádění společné daňové kontroly, jaká stanoví směrnice DAC 7. Významnou novinkou je také povinnost orgánů jednoho státu reagovat v pořádkové lhůtě 60 dnů na žádost jiného státu o provedení společné daňové kontroly. Pokud jde ale o práva a povinnosti daňových subjektů, jejichž daňové povinnosti budou předmětem společných daňových kontrol, jsou plně aplikovatelná ustanovení daňového řádu o daňové kontrole.

1.4 Ochrana údajů a náprava porušení jejich bezpečnosti

Podle stávajících právních předpisů v oblasti ochrany osobních údajů jsou osoby a jednotky bez právní osobnosti, které mají oznamovací a jiné povinnosti při automatické výměně informací, správci osobních údajů, pokud jde o zpracování osobních údajů fyzických osob. Stávající právní úprava navíc zakotvuje povinnost včas informovat dotčené osoby, o nichž budou předávány informace v rámci automatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi. Neobsahuje však tuto povinnost ve vztahu k osobám, o kterých se vyměňují informace v rámci automatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání a automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem. Současná právní úprava neumožňuje výslovně pozastavit automatickou výměnu informací s jiným členským státem Evropské unie v případě porušení bezpečnosti údajů v tomto státě.

1.5 Mezinárodní pomoc při vymáhání daňových sankcí

Vymáhací směrnice stanoví v čl. 2 odst. 2 písm. a), že směrnice dopadá i na mezinárodní pomoc při vymáhání pokut, správních sankcí a nákladů řízení, které buď souvisejí s pohledávkami, pro které lze požadovat vzájemnou pomoc podle čl. 2 odst. 1 této směrnice, nebo které souvisejí s prováděním správních šetření týkajících se daňových peněžitých plnění, anebo které jsou potvrzené správními či soudními orgány na žádost daňových orgánů. Stávající právní úprava obsažená v § 1 zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek ale umožňuje žádat o poskytnutí mezinárodní pomoci při vymáhání finančních pohledávek vztahujících se k daňovým sankcím pouze u těch sankcí, které jsou příslušenstvím daňových příjmů veřejných rozpočtů a dalších finančních pohledávek vymezených v § 1 odst. 3 písm. a) až d) zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek. Jde tak zejména o penále, pořádkové pokuty, pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy a pokuty za opožděné tvrzení daně podle daňového řádu, pokud se bezprostředně vztahují k určité dani, resp. daňovému řízení. Stávající zákonná právní úprava tak výslovně neumožňuje žádat o poskytnutí mezinárodní pomoci při vymáhání finančních pohledávek ze sankcí, které jsou sice ukládány podle daňového řádu nebo jiného daňového zákona a vztahují se ke správě daní v širokém smyslu, ale nejsou příslušenstvím dříve uvedených peněžitých plnění. Zejména se tak za finanční pohledávky, na které se vztahuje zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, nepovažují pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy uložené bez vazby na konkrétní daň, například pokuty za porušení oznamovací povinnosti podle zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní.

1.6 Změna zákona o Finanční správě České republiky (Kontrolní nákup)

Kontrolní nákup je v současné době upraven v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), který se však nepoužije při správě daní. Tento institut tak není pro účely kontrolních postupů při správě daní v současnosti výslovně upraven, a to ani pro správce daně obecně, ani pro orgány Finanční správy České republiky jako konkrétně určené správce daně.

2 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení její nezbytnosti

Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, přičemž je rozdělena podle jednotlivých tematických celků. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Návrh zákona je předkládán především v návaznosti na nutnost transpozice směrnice DAC 7. Transpoziční předpis musí nabýt platnosti nejpozději 31. prosince 2022 a účinnosti 1. ledna 2023. Výjimku představuje pouze nově zavedený článek 12a směrnice, který upravuje společné kontroly. Ve vztahu k tomuto ustanovení je lhůta pro transpozici o jeden rok delší. Korespondující transpoziční ustanovení tak musí nabýt platnosti nejpozději 31. prosince 2023 a účinnosti 1. ledna 2024. Pokud by Česká republika směrnici řádně a včas neimplementovala, nedostála by svým závazkům vůči Evropské unii se všemi důsledky s tím spojenými. Směrnice DAC 7 pozměňuje a doplňuje směrnici DAC. Původní směrnice DAC byla transponována zákonem o mezinárodní spolupráci při správě daní, proto transpozice DAC 7 spočívá ve změnách a doplněních zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní.

2.1 Automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem

2.1.1 Hlavní principy

Navržená právní úprava vychází z toho, že digitalizace ekonomiky v posledních letech rychle roste. Orgány daňové správy členských států Evropské unie nemají zpravidla dostatečné informace k tomu, aby mohly správně vyměřit daň v souvislosti s příjmy dosaženými v jejich zemi z obchodních činností prováděných prostřednictvím digitálních platforem a řádně provádět kontrolní činnosti ve vztahu k daňovým povinnostem daňových rezidentů, kteří vykonávají činnosti skrze tyto platformy. Obzvláště problematické jsou případy, kdy jsou příjmy nebo jiné veličiny tvořící základ daně dosahovány prostřednictvím digitálních platforem zřízených v jiném státě nebo jurisdikci. Správa daní však není ztížena jen v důsledku popsaného přeshraničního rozměru služeb nabízených prostřednictvím platforem, ale může na ni mít vliv i poskytování služeb skrze ryze tuzemské platformy, jak vyplývá i z bodů odůvodnění směrnice DAC 7. Proto se nová pravidla týkají, jak zahraničních, tak i tuzemských platforem. Tato pravidla jsou jednotná a představují mezinárodní konsenzus dosažený na poli Evropské unie a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), aby byly minimalizovány negativní dopady, které by vznikly, pokud by jednotlivé státy nebo jurisdikce zaváděly jednostranné oznamovací povinnosti, nebo se samy jednotlivě obracely na platformy s obsáhlými ad hoc žádostmi o informace. Tato situace by přinášela provozovatelům platforem významné administrativní náklady a náklady na dodržování předpisů. Zavedení standardizovaných požadavků na oznamování v Evropské unii by mělo znamenat významné zlepšení jejich situace v rámci vnitřního trhu. Očekává se, že systém spolupráce a výměny informací může fungovat na širší geografické bázi, neboť obdobným výzvám jako Evropská unie čelí i další státy jurisdikce. Za tímto účelem v roce 2020 vypracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vzorová pravidla pro podávání zpráv provozovateli platforem, pokud jde o prodejce v rámci sdílené a zakázkové ekonomiky. V roce 2021 připravila dodatečný modul rozšiřující tato vzorová pravidla, aby třetí státy mohly zavést pravidla odpovídající směrnici DAC7.V rámci OECD byl také připraven prováděcí instrument určený pro praktické zajištění automatické výměny informací v této oblasti.

1.1. Oznamovací povinnost a automatická výměna informací

Návrh zákona doplňuje existující rámec automatické výměny informací o nový okruh zaměřený na výměnu informací oznámených provozovateli digitálních platforem. Provozovatelé platforem budou mít jednou ročně, vždy do 31. ledna, povinnost správci daně oznámit informace týkající se příjmů dosažených uživateli těchto platforem, které zákon označuje jako prodejce. Oznámení se bude činit pouze elektronicky a příslušným správcem daně bude Specializovaný finanční úřad. Oznamovací povinnost se bude vztahovat na ty platformy, které usnadňují provádění vybraných činností za úplatu. Jedná se o čtyři okruhy aktivit (oznamovaných činností):  poskytnutí nemovité věci (může se jednat o obytné nemovité věci, nemovité věci určené k podnikání, parkovací místa, byty nebo jakékoliv jiné nemovité věci nebo jejich části),  poskytnutí dopravního prostředku (jedná se o možnost využití dopravního prostředku bez řidiče, neboť poskytování dopravní služby řidičem je osobní službou),  osobní služba (jedná se o práci fyzické osoby založené na čase nebo úkolu, přičemž není podstatné, jestli je služba poskytována v on-line nebo fyzickém prostřední),  prodej zboží (za zboží se považují hmotné věci a zvířata).

OECD. Model Rules for Reporting by Platform Operators with respect to Sellers in the Sharing and Gig Economy. Paris: OECD, 2020. Dostupné z: https://www.oecd.org/ctp/exchange-of-tax-information/model- rules-for-reporting-by-platform-operators-with-respect-to-sellers-in-the-sharing-and-gig-economy.htm OECD. Model Reporting Rules for Digital Platforms: International Exchange Framework and Optional Module for Sale of Goods. Paris: OECD, 2021. Dostupné z: https://www.oecd.org/ctp/exchange-of-tax- information/model-rules-for-reporting-by-platform-operators-with-respect-to-sellers-in-the-sharing-and- gig-economy.htm V oznámení budou uvedeny informace o platformě a jejím provozovateli, údaje zjištěné o prodejci, údaje o celkové výši peněžitých plnění za každé kalendářní čtvrtletí vztahující se k prodejci a počet vykonaných činností, resp. provedených transakcí. Pokud se oznamované činnosti týkají nemovité věci, oznámení navíc obsahuje adresu nabízené nemovité věci, identifikační údaje podle katastru nemovitostí nebo obdobné evidence v zahraničí, počet dní, kdy byla nemovitost pronajata, a druh pronajaté nemovitosti, pokud má oznamující provozovatel platformy tyto údaje k dispozici. V oznámení bude dále uveden také stát nebo státy, které byly provozovatelem platformy identifikovány na základě postupů náležité péče, u nichž se předpokládá zájem na využití oznámených informací. Příslušné orgány členského státu, kde bylo oznámení učiněno, předají oznámené informace příslušným orgánům státu nebo států, které byly v oznámení identifikovány. Automatická výměna informací proběhne do dvou měsíců od konce období, za které se informace oznamují. Vzhledem k tomu, že se informace oznamují zpětně za uplynulý kalendářní rok, proběhne výměna informací do konce února roku, ve kterém byly oznámeny.

1.2. Oznamující provozovatel platformy a oznamovaný prodejce

Návrh zákona blíže vymezuje co je platforma, kdo je provozovatel platformy a kdo je prodejce. Pojem „platforma“ je definován tak, že se jím obecně rozumí jakýkoliv software umožňující spojení prodejce s jiným uživatelem za účelem provádění oznamované činnosti pro tohoto uživatele. Zároveň zákon vymezuje typy software, které se za platformu nepovažují s ohledem na své omezené funkce, jako např. pouhé přesměrování nebo převedení uživatelů na platformu. Dále zákon vymezuje pojem „provozovatele platformy“, kterým může být právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti (avšak nikoliv osoba fyzická), které uzavírají s uživateli platforem (prodejci) smlouvy o zpřístupnění alespoň části platformy tak, aby bylo umožněno jejich spojení s uživateli, pro které jako prodejci budou provádět oznamovanou činnost. Pojem „prodejce“ je vymezen tak, že se jedná o uživatele platformy, který vykonává nebo hodlá vykonávat oznamovanou činnost. Může se jednat o právnickou i fyzickou osobu, i jednotku bez právní osobnosti. Navržená právní úprava také obsahuje pravidla určující, který provozovatel platformy má oznamovací povinnost a o kterých prodejcích je podáváno oznámení. Povinnost podat oznámení má oznamující provozovatel platformy, a to pouze ve vztahu k oznamovanému prodejci. Zároveň existují situace, kdy provozovatel platformy nemá povinnost oznamovat nebo určitý prodejce není zahrnut do oznámení.

1.3. Vyloučený provozovatel platformy a vyloučený prodejce

Navržená právní úprava také pamatuje na určité situace, kdy není potřeba, aby docházelo k oznamování, např. z důvodu nízkého rizika neplnění povinností při správě daní. Proto jsou v návrhu zákona vymezeny také koncepty vyloučeného provozovatele platformy a vyloučeného prodejce. Aby se provozovatel platformy mohl stát vyloučeným provozovatelem, musí splnit zákonem dané podmínky, a to že obchodní model platformy neumožňuje, aby v příslušném oznamovacím období na dané platformě působili oznamovaní prodejci. Splnění podmínky se příslušnému orgánu prokazuje předem a každoročně. Vyloučeným provozovatelem platformy se proto může stát ten provozovatel, na jehož platformě působí jen vyloučení prodejci, nebo na jehož platformě je činnost prodejců ryze bezúplatná nebo na jehož platformě jsou provozovány pouze neoznamované činnosti. Návrh zákona dále rozlišuje čtyři kategorie vyloučených prodejců:  veřejnoprávní prodejce (jedná se o státní orgány a jiné veřejnoprávní subjekty)  kotovaný prodejce (jedná se primárně o subjekty, jejichž akcie jsou obchodovány na regulovaném trhu, a které jsou díky tomu podrobeny zvýšenému dohledu)

 poskytovatel ubytování ve velkém rozsahu (prodejce, který díky platformě uskutečnil více než 2 000 oznamovaných činností ve vztahu k nabízené nemovité věci, např. hotel)  prodejce zboží v malém rozsahu (prodejce, který uskutečnil méně než 30 oznamovaných činností, pokud jde o prodej zboží a celkový úhrn protiplnění nepřekročil 2 000 euro) Aktivity vyloučených prodejců mohou z hlediska správy daní představovat nižší nebo nízké riziko z různých důvodů. Může se jednat o to, že veřejnoprávní subjekty nebo subjekty kotované na burze zpravidla podléhají zpřísněnému dohledu na základě jiných předpisů a mechanismů, které řeší prevenci rizik pro příjmy veřejných rozpočtů nebo investory. Rovněž v případě velkých hotelových řetězců by potenciální velké objemy informací, které by byly nuceny oznamovat, kdyby nebyly vyloučeny, zřejmě neodpovídaly rozsahu potenciálních daňových rizik v tomto segmentu trhu, který je navíc jednodušeji kontrolovatelný, než množství menších ubytovacích zařízení. Snížené riziko z hlediska příjmů veřejných rozpočtů představují také daňové subjekty, které jsou jen příležitostnými prodejci a dosahují jen velmi omezených příjmů prostřednictvím platforem. Pokud se určitý provozovatel platformy stane vyloučeným provozovatelem platformy na základě provedeného řízení, příslušný orgán České republiky tuto skutečnost oznámí příslušným orgánům členských států Evropské unie. Oznámí jim i jakoukoliv změnu situace. Evropská komise do 31. prosince 2022 zřídí centrální registr, v němž se budou zaznamenávat informace týkající se vyloučení, které si orgány členských států vzájemně oznamují.

1.4. Provozovatel platformy ze třetí země (kvalifikovaný smluvní stát)

V Evropské unii mohou také působit provozovatelé platforem, kteří ale nejsou daňovými rezidenty v žádném členském státě, nejsou zde zapsáni v obchodním rejstříku, řízeni ani zde nemají stálou provozovnu. Aby byly zajištěny rovné podmínky pro všechny digitální platformy a zabránilo se nekalé soutěži, mají tito zahraniční provozovatelé platforem oznamovací a registrační povinnost v Evropské unii, pokud nejsou splněny zvláštní podmínky pro osvobození od těchto povinnosti. Základní podmínkou pro osvobození provozovatele ze třetí země od duplicitní oznamovací povinnosti je existence výměny rovnocenných informací mezi touto jurisdikcí a členskými státy. V zájmu zajištění jednotných podmínek byly Evropské komisi svěřeny prováděcí pravomoci, aby prostřednictvím prováděcích aktů určovala, zda informace, které mají být vyměňovány na základě technického dokumentu k provedení mezinárodní smlouvy při správě daní podepsaného příslušnými orgány členského státu Evropské unie a státu nebo jurisdikce mimo Evropskou unii, jsou nebo nejsou rovnocenné informacím stanoveným ve směrnici DAC 7. Tyto pravomoci budou vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. V případě kladného posouzení se daný stát nebo jurisdikce budou považovat za kvalifikovaný smluvní stát. Za kvalifikovaného provozovatele platformy se pak považuje provozovatel platformy z kvalifikovaného smluvního státu, pokud platforma neusnadňuje jinou oznamovanou činnost než kvalifikovanou činnost, tedy oznamovanou činnost, o které se na základě takového ujednání vyměňují informace s kvalifikovaným smluvním státem. Ve vztahu k takové činnosti se uplatní osvobození od duplicitního oznamování. Pokud zahraniční provozovatel usnadňuje i nekvalifikované činnosti, tak se musí v některém z členských států Evropské unie registrovat a splnit oznamovací povinnost ve vztahu k činnostem, které nejsou kvalifikované. Musí tak ve vztahu k těmto činnostem uplatnit stejný postup, jako zahraniční provozovatel ze státu nebo jurisdikce, které nejsou kvalifikovaným smluvním státem. Uvedený přístup je také výhodný pro provozovatele platforem z České republiky, kteří působí ve třetích zemích. Pokud se tyto třetí země stanou kvalifikovaným smluvním státem, tak český provozovatel platformy bude plnit povinnosti pouze vůči správci daně v České republice a nebude muset provádět oznamování ve všech třetích státech. Předejde se tak riziku možných nekoordinovaných dotazů daňových orgánů třetích zemí a tím se omezí možné administrativní náklady a náklady na dodržování právních předpisů.

1.5. Registrace a ohlášení

Registrační povinnost v některém z členských států Evropské unie vzniká pouze oznamujícím provozovatelům platforem, kteří nejsou usazeni v žádném členském státě Evropské unie, ale zároveň přeshraničně usnadňují činnosti prodejcům z Evropské unie. Pokud je tímto státem Česká republika, vznikne oznamujícímu provozovateli platformy registrační povinnost v České republice, pokud ji současně neplní v jiném členském státě Evropské unie. Naopak oznamující provozovatel platformy usazený v České republice má povinnost podat správci daně ohlášení. V tomto ohlášení uvede stát, ve kterém bude plnit oznamovací povinnost a údaje nezbytné k technickému zabezpečení oznamování, pokud bude podávat oznámení v České republice. Provozovatel platformy, který splňuje podmínky usazení ve více členských státech Evropské unie, si může vybrat, kde bude podávat oznámení. Oznamovací povinnost bude plnit pouze v jednom členském státě, který zajistí dodržování všech dalších povinností provozovatele platformy a bude po něm případně vymáhat jejich řádné plnění. Možnost volby jediného státu registrace a oznamování bude pro provozovatele platforem znamenat významné zjednodušení. Ohlášení i přihláška k registraci se podávají pouze elektronicky. Na základě registračního řízení správce daně přidělí registrovanému provozovateli identifikační číslo platformy, o němž budou vyrozuměny příslušné orgány všech členských států, aby mohly ověřit, že byla splněna registrační povinnost. Evropská komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví praktická opatření nezbytná k registraci a identifikaci oznamujících provozovatelů platforem.

1.6. Opatření vůči nespolupracujícím platformám ze třetích zemí

Oznamovací povinnost se týká také provozovatelů platforem, kteří v Evropské unii vykonávají obchodní činnost (usnadňují oznamované činnosti), ale nejsou v ní daňovými rezidenty, nejsou zde zapsáni v obchodním rejstříku, řízeni ani nemají v žádném členském státě stálou provozovnu. Pokud tito provozovatelé platforem oznamují rovnocenné informace orgánům třetí země, která je kvalifikovaným smluvním státem, pak se předpokládá, že tyto orgány zajistí účinné uplatňování postupů náležité péče a požadavků na oznamování. V opačném případě se provozovatel platformy ze třetí země musí zaregistrovat v jednom členském státě Evropské unie, který musí dohlédnout na řádné plnění povinností. Směrnice DAC 7 požaduje, aby členské státy Evropské unie přijaly opatření, která zajistí, že provozovatelé platforem ze třetích zemí budou dodržovat povinnosti týkající se registrace, náležité péče a oznamování informací. Členské státy Evropské unie mají stanovit sankce za porušení právních předpisů přijatých na základě směrnice a další opatření na prosazení dodržování předpisů. Volba sankcí je ponechána na členských státech Evropské unie, avšak stanovené sankce měly by být účinné, přiměřené a odrazující. Mnohé platformy působí ve více státech nebo na celém vnitřním trhu, a proto se předpokládá, že postup členských států při uplatňování požadavků na registraci a oznamování může být koordinován. V krajním případě může dojít i k tomu, že bude společnými silami dotčených členských států Evropské unie zabráněno, aby digitální platforma mohla v rámci Evropské unie vůbec působit. Evropská komise bude v rámci svých pravomocí usnadňovat koordinaci aktivit členských států. Při tom se zohlední případná budoucí společná opatření vůči digitálním platformám, jakož i rozdíly v možných opatřeních, která mají jednotlivé členské státy k dispozici. Navržená právní úprava nabízí správci daně možnost přijmout několik různých opatření ve vztahu k neusazenému oznamujícímu provozovateli platformy. Jedna skupina opatření se týká situace, kdy neusazený provozovatel platformy nepodal přihlášku k registraci. V takovém případě správce daně může:  vydat výzvu ke splnění registrační povinnosti,  uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy do výše 1 500 000 Kč,  zapsat platformu na seznam nespolupracujících platforem,  v krajním případě může vydat opatření obecné povahy, kterým zakáže provozovatelům platformy uvedené na seznamu nespolupracujících platforem zpřístupnit jakémukoliv prodejci i část platformy umožňující mu spojení s uživatelem za účelem provedení oznamované činnosti, nebo  pokud vydání opatření obecné povahy ve vztahu k provozovatelům platformy nevedlo k nápravě a protiprávní stav nadále trvá, může správce daně vydat opatření obecné povahy, kterým platformu uvedenou na seznamu nespolupracujících platforem zakáže prodejcům použít ke spojení s uživatelem za účelem provedení oznamované činnosti. Zápis na seznam provede Specializovaný finanční úřad, který při vyhlášení záměru zapsat platformu na seznam může stanovit podmínku, při jejímž splnění nebude zápis na seznam vůbec proveden. Zákaz činnosti provozovatele platformy lze od samotného zápisu na seznam oddělit a ponechat jeho zavedení na pozdější okamžik prostřednictvím později vydaného opatření obecné povahy. K návrhu opatření obecné povahy mohou jednotlivé dotčené subjekty uplatňovat připomínky. Další opatření se týkají situace, kdy je neusazený provozovatel platformy sice řádně registrován, ale nesplní oznamovací povinnost řádně a včas. V takovém případě správce daně může:  vydat výzvu k podání dodatečného oznámení,  vydat kvalifikovanou výzvu k podání oznámení, která slouží jako poslední varování před možným zrušením registrace,  zrušit registraci z moci úřední a požádat o výmaz provozovatele platformy z centrálního registru. Zvláštní opatření se také zavádí pro situaci, kdy si neusazený oznamující provozovatel platformy přeje být znovu registrován, přestože mu byla dříve zrušena registrace z moci úřední pro neplnění povinností. V takovém případě může správce daně požadovat poskytnutí jedné nebo více záruk ve formě čestného prohlášení, dokumentů prokazujících, že k protiprávnímu jednání již nedojde, kauce nebo zaplacení již uložených pokut. Správce daně může požadovat záruky také v souvislosti s vyškrtnutím ze seznamu nespolupracujících platforem na žádost podanou bez souvislosti s registračním řízením. Možnosti, které navržená právní úprava nabízí správci daně, mají působit zejména preventivně. Správce daně může do své strategie na zajištění dodržování předpisů ze strany provozovatelů platforem začlenit prvky komunikace, asistence a varování. V případě, že se takové postupy ukážou jako nedostatečné, může rovněž přikročit k peněžním sankcím a zákazům. Primárním cílem správce daně je získání informací potřebných pro správu daně, a to prostřednictvím realizace postupů náležité péče v rámci oznamovacího období a následného splnění oznamovací povinnosti ze strany provozovatele platformy. Zavedení opatření nad rámec finančních sankcí je významné také proto, že neusazený oznamující provozovatel platformy může působit v zemi, která vůči České republice neposkytuje pomoc při vymáhání finančních pohledávek.

1.7. Další povinnosti a sankce

Směrnice DAC 7 ukládá členským státům Evropské unie povinnost zajistit účinné provádění a dodržování postupů náležité péče a požadavků na oznamování tak, aby bylo zajištěno, že příslušným orgánům budou řádně a včas oznámeny stanovené informace v dostatečné kvalitě.

Směrnice DAC 7 rozšiřuje existující čl. 25a, který upravuje povinnost členských států stanovit a uplatňovat sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice DAC. Povinnost uplatňovat účinné, přiměřené a odrazující sankce se bude nově vztahovat také na povinnosti zavedené směrnicí DAC 7, stejně jako se doposud vztahovala na povinnosti zavedené předchozími novelami směrnice DAC. Směrnice DAC nepředepisuje konkrétní výši nebo strukturu sankcí, pouze vymezuje efekt, jaký mají mít. Zároveň Evropská komise na základě požadavku členských států analyzuje, zda je potřebné stanovit bližší pravidla pro sankce a další opatření na dodržování předpisů v oblasti daní, přičemž informovala, že zvažuje předložení dalšího návrhu novelizace směrnice DAC. Je možné, že systém sankcí bude v budoucnu na základě dalších směrnic Evropské unie dále dopracován. Předložený návrh novely zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní stanoví provozovatelům platforem vedle oznamovací a ohlašovací nebo registrační povinnosti také další povinnosti nezbytné pro řádné fungování systému sběru a výměny informací týkají jejich aktivit. Oznamující provozovatel platformy má následující povinnosti:  prověřovací povinnost, tj. prověřuje, zda je prostřednictvím této platformy v oznamovaném období usnadněno provádění oznamované činnosti oznamovaným prodejcem,  zjišťovací povinnost, tj. zjišťuje za oznamované období údaje o oznamovaném prodejci a o poskytnuté nemovité věci,  informační povinnost, tj. povinnost informovat oznamovaného prodejce, který je fyzickou osobou, o tom, že o něm budou shromažďovány a předávány údaje, a to před učiněním prvního oznámení správci daně obsahujícího údaje o této osobě tak, aby tento prodejce mohl uplatnit svá práva na ochranu osobních údajů,  povinnost uchovávat doklady, tj. povinnost po dobu 10 let od konce oznamovaného období uchovávat doklady týkající se plnění prověřovací, zjišťovací a informační povinnosti a zániku povinnosti podat oznámení v důsledku podání obdobného oznámení jiným provozovatelem platformy nebo v jiném členském státě. V souladu s požadavkem směrnice návrh zákona stanoví správci daně možnost uložit peněžité sankce za porušení povinností podle zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Jedná se o následující pokuty:  pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy až do výše 1 500 000 Kč týkající se prověřovací, zjišťovací a informační povinnosti a povinnosti uchovávat doklady,  pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy až do výše 1 500 000 Kč týkající se registrační povinnosti, která může být uložena opakovaně, avšak pouze neusazeným provozovatelům platforem,  pořádková pokuta do 1 500 000 Kč za porušení oznamovací povinnosti, včetně vymezení situací, kdy tuto pořádkovou pokutu uložit nelze,  pokuta za přestupek fyzické osoby (prodejce) až do výše 50 000 Kč za porušení zákazu uloženého opatřením obecné povahy,  pokutu za přestupek podnikající fyzické osoby a právnické osoby (prodejce) až do výše 500 000 Kč za porušení zákazu uloženého opatřením obecné povahy a  pokutu za přestupek podnikající fyzické osoby a právnické osoby (provozovatele platformy) až do výše 1 500 000 Kč za porušení zákazu uloženého opatřením obecné povahy. Aby byla zajištěna efektivní komunikace s neusazenými oznamujícími provozovateli platforem, obsahuje návrh zákona zvláštní ustanovení o doručování. Základem je doručování prostřednictvím elektronických nástrojů, jako je datová schránka nebo elektronická pošta na adresu, kterou subjekt uvede v přihlášce k registraci. Pokud nelze využít elektronickou cestu, lze doručit i prostřednictvím veřejné vyhlášky. V každém případě se správce daně alespoň pokusí vyrozumět neusazeného provozovatele platformy i dalším způsobem.

2.1.2 Vysvětlení nezbytnosti

Význam navrhovaného rozšíření systému automatické výměny informací spočívá především ve zvýšení transparentnosti významných segmentů digitalizovaného hospodářství, zejména tzv. ekonomiky platforem nebo také sdílené ekonomiky. Automatická výměna informací usnadní správci daně přístup k informacím potřebným pro správu daně, zejména v situaci, kdy jsou ekonomické aktivity prováděny prostřednictvím platformy, jejíž provozovatel sídlí v jiném státě nebo jurisdikci. Nedostatečný přístup správce daně k informacím o příjmech dosažených prostřednictvím platforem by mohl znamenat neoprávněnou výhodu ve srovnání s těmi prodejci, kteří na digitálních platformách aktivní nejsou. Nová pravidla tak mimo jiné přispějí k narovnání tržních podmínek. Návrh zákona také přináší standardizované požadavky na oznamování, které usnadní fungování platforem napříč více státy tím, že jsou navrženy jednotně. Platformy tak nebudou muset čelit zcela rozdílným požadavkům různých států na oznamování.

2.2 Mezinárodní výměna informací při správě daní (Skupinové žádosti)

2.2.1 Hlavní principy

Jednou ze základních forem mezinárodní spolupráce při správě daní je výměna informací na žádost orgánu jiného státu. Dožádaný orgán poskytne požadované informace vztahující se ke správě daní, které má k dispozici, nebo provede úkony, dílčí řízení, nebo jiné postupy nezbytné k tomu, aby je získal. Předmětem povinnosti je poskytnutí takové informace, u níž lze předpokládat význam pro správu daní nebo pro uplatňování právních předpisů, které se týkají daní spadajících do působnosti zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Novela zákona upřesňuje, že žádost o informace musí obsahovat alespoň údaje o důvodu podání žádosti a upřesnění požadované informace. Zároveň se specifikuje, že pro účely vyřízení žádosti o informace postačí, že se žádající kontaktní místo domnívá, že v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy existuje rozumná možnost, že se informace vztahuje ke správě daně určeného nebo určitelného daňového subjektu. Novelou dochází ke kodifikaci mezinárodního standardu výměny informací založeného na principu „předpokládaného významu“ („foreseeable relevance“). Smyslem tohoto principu je také ochránit dožádané orgány před možným náporem neodůvodněných žádostí, resp. tzv. „střelby naslepo“ („fishing expedition“), kdyby určité informace byly požadovány bez konkrétní souvislosti s případy, resp. jen s cílem něco zajímavého náhodně zkusmo objevit. Novela zejména upřesňuje, že lze požadovat informace týkající se skupiny daňových poplatníků, které nelze jednotlivě určit. V takovém případě je nezbytné splnit několik konkrétních podmínek, resp. začlenit do žádosti určité informace, které usnadní práci dožádanému orgánu: podrobný popis společného znaku určujícího skupinu daňových subjektů, shrnutí výkladu dotčeného právního předpisu v oblasti daní a důvodu, na jehož základě se lze domnívat, že členové této skupiny jednají v rozporu s ním, vysvětlení očekávaného přínosu požadované informace pro zjištění, zda došlo k porušení právních předpisů, další informace o zapojení třetí osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které aktivně přispívají k domnělému porušení právních předpisů.

2.2.2 Vysvětlení nezbytnosti

Novelizace ustanovení o výměně informací na žádost má přispět ke zvýšení právní jistoty pro daňové orgány spolupracujících států i pro daňové poplatníky. Cílem je zajistit především účinnost výměny informací a zamezení neodůvodněného zamítání žádostí. V minulosti docházelo k zamítnutí žádostí o informace z důvodu tvrzeného nedostatku přepokládaného významu pro správu daní. Navržená novela upřesňuje, co stačí splnit pro to, aby byla žádost o informace považována za důvodnou. Toto je důležité zejména v případech, kdy se informace týkají skupiny daňových subjektů, které nelze jednotlivě určit, ale u kterých lze doložit opodstatněnost žádosti s ohledem na důvodné domněnky, že může docházet k porušování daňových předpisů. V případě takových žádostí bývá důležitá také role třetích osob nebo jednotek bez právní osobnosti, které aktivně přispívají k domnělému porušení právních předpisů. Nová úprava mimo jiné potvrdí to, že nelze žádost zamítnout jen proto, že určitý daňový subjekt nelze určit jednotlivě. Racionální uplatňování skupinových žádostí může významně přispět k rozsahu výměny informací při využití stávajících zdrojů daňové správy.

2.3 Další formy mezinárodní spolupráce při správě daně (Společná kontrola)

2.3.1 Hlavní principy

Zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní vedle výměny informací jakožto základní a historicky výchozí formy spolupráce upravuje v souladu se směrnicí DAC také další formy spolupráce, a to:  § 18 - účast při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně a  § 19 - souběžné daňové kontroly. Vedle toho, že směrnice DAC 7 dílčím způsobem novelizuje uvedené dva existující instituty, zavádí také nový institut společných daňových kontrol. Důležitou novinkou, která se týká všech tří institutů, je povinnost dožádaného státu v pořádkové lhůtě 60 dnů odpovědět na žádost o danou formu spolupráce a v případě odmítnutí takové žádosti povinnost uvést důvod. Nově se výslovně stanoví možnost zajištění účasti při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně na dálku. Mají se na mysli různé formy elektronické nebo dálkové komunikace, jako jsou videokonference, apod. Nově bude možné na dálku být nejen přítomen při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech, ale také bude na dálku možné klást dotazy osobám zúčastněným na správě daní, nahlížet do spisů správce daně nebo pořizovat kopie písemností, k nimž má správce daně přístup. Nový institut společné daňové kontroly bude dalším dostupným nástrojem správní spolupráce mezi členskými státy v oblasti daní, jenž doplní stávající rámec, který stanovuje možnost přítomnosti úředních osob z jiného členského státu Evropské unie ve správních úřadech, účasti na správních šetřeních a souběžných kontrolách. Společné daňové kontroly budou mít podobu postupů prováděných společně příslušnými orgány dvou nebo více členských států a budou se týkat jedné nebo více osob, o jejichž daňové záležitosti mají příslušné orgány těchto členských států společný či doplňující se zájem. Ustanovení upravující společné daňové kontroly stanoví mezi hlavními aspekty lhůtu pro odpověď na žádost o společnou kontrolu, rozsah práv a povinností úředních osob účastnících se společné kontroly a postup vedoucí k vypracování závěrečné zprávy společné kontroly. Realizace společné daňové kontroly bude zahrnovat vymezení jejího rozsahu, nastavení základní dohody o rozdělení nákladů a určení jazyka, který budou příslušné orgány při komunikaci mezi sebou využívat, případně koordinaci dílčích daňových kontrol probíhajících v tuzemsku nebo zahraničí. Nová ustanovení o společných kontrolách jsou koncipována tak, že jimi nejsou zvlášť dotčeny postupy, které by se v důsledku společné kontroly nebo v návaznosti na ni uskutečnily v členském státě v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, jako jsou například výběr nebo stanovení daně na základě rozhodnutí daňových orgánů členských států Evropské unie, související řízení o opravných prostředcích, urovnání nebo prostředků právní nápravy, které mají k dispozici daňové subjekty v důsledku těchto postupů. Institut společné daňové kontroly má zejména umožnit spolupracujícím orgánům různých států se sladit ohledně posouzení kontrolních nálezů a z nich plynoucích závěrů.

2.3.2 Vysvětlení nezbytnosti

Vzhledem k tomu, že se mezinárodní spolupráce ve formě společné účasti úředních osob daňových orgánů více států na šetřeních, úkonech nebo při kontrolách dynamicky rozvíjí, ukázalo se potřebné aktualizovat pravidla provádění těchto forem spolupráce. Nezbytným se ukázalo stanovení povinnosti dožádaného orgánu potvrdit v jasné lhůtě, zda se zúčastní požadované formy spolupráce, případně uvést důvody, proč se jí nezúčastní. Tato novinka přispěje ke zvýšení efektivity spolupráce a právní jistoty. Vyjasnění podmínek účasti úředních osob jednoho členského státu na území jiného členského státu během správního šetření nebo při správním šetření pomocí elektronických prostředků komunikace zajistí, že budou moci přímo pokládat otázky jednotlivým osobám a nahlížet do záznamů, což zjednoduší řešení některých situací a přispěje rovněž k efektivnější správě daní. Za tímto účelem je nezbytné stanovit, že se na ně vztahují procesní postupy stanovené dožádaným členským státem. Již podle současné právní úpravy lze provádět mnohostranné kontroly jednoho nebo více daňových subjektů. V současné době jsou kontrolní akce prováděny na základě kombinovaného uplatňování ustanovení týkajících se přítomnosti úředních osob z jednoho členského státu na území jiného členského státu a souběžných kontrol. Dosavadní zkušenost ukázala, že k zajištění větší právní jistoty a dosažení synergických efektů, je vhodné doplnit právní rámec o institut společné daňové kontroly. Ukázalo se jako nezbytné výslovně stanovit, že se příslušný orgán České republiky může dohodnout na koordinovaném provedení daňové kontroly na území České republiky nebo jiného státu, přičemž v dohodě určí komunikační jazyk a rozdělení nákladů. Dále bylo nezbytné stanovit, že se správce daně může takového postupu účastnit v jiném státě, přičemž pravomoci se řídí právním řádem tohoto státu. Nová ustanovení jsou nezbytná také proto, aby na podkladě dohody zúčastněných orgánů o vyhodnocení kontroly mohl být vypracován závěr společné daňové kontroly, který bude ve stanovené lhůtě oznámen daňovým subjektům.

2.4 Ochrana údajů a náprava porušení jejich bezpečnosti

2.4.1 Hlavní principy

Správce daně je povinen podobně jako jiné orgány veřejné správy zajistit plnění povinností vyplývajících z předpisů na ochranu osobních údajů a na ochranu kybernetické bezpečnosti. Jednotliví správci daně v České republice shromažďují a zpracovávají informace potřebné pro správu daně týkající se daňových subjektů. Při své činnosti rovněž uplatňují vysoký standard ochrany těchto informací založený na principu daňové mlčenlivosti. Tak jako v jiných oblastech veřejné správy, jsou při správě daní stále více využívány prostředky elektronické komunikace, které je potřeba chránit před riziky v kyberprostoru. Při mezinárodní spolupráci v oblasti daní také dochází ke komunikaci a výměně informací o daňových subjektech mezi orgány různých států, proto je vhodné ochranu této komunikace a vyměňovaných údajů efektivně koordinovat. Pokud jde o spolupráci v rámci Evropské unie, její členské státy spolupracují s Evropskou komisí při vytváření informačních a komunikačních systémů.

Evropská komise je často zodpovědná za fungování těchto systémů, aniž by sama měla přístup k jejich obsahu. Novela zákona zavádí nové ustanovení, které stanovuje rozdělení úkolů pro případ porušení ochrany údajů a stanoví postupy za účelem koordinace zjednání nápravy. Navržená právní úprava nenahrazuje předpisy o ochraně osobních údajů nebo kybernetické bezpečnosti, pouze doplňuje zákonné normy potřebné pro účely mezinárodní spolupráce. Nový § 30a zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní stanoví oprávnění a povinnosti ústředního kontaktního orgánu pro případ porušení ochrany údajů. Podle § 6 téhož zákona působnost ústředního kontaktního orgánu vykonává Generální finanční ředitelství. Ústřední kontaktní orgán má povinnost porušení ochrany údajů vyšetřit a zajistit nápravu. Zároveň má také povinnost toto porušení nahlásit Evropské komisi a následně ji informovat o opatřeních přijatých k nápravě. V případě, že nelze zajistit nápravu ihned, má povinnost požádat o pozastavení výměny informací nebo přístupu do společné komunikační sítě. V případě porušení ochrany údajů v jiném státě může ústřední kontaktní orgán pozastavit výměnu informací s tímto státem. Může také požádat Evropskou komisi o společné ověření nápravy porušení ochrany osobních údajů. V neposlední řadě může ústřední kontaktní orgán dojednávat nezbytná praktická opatření na ochranu údajů a dohody mezi společnými správci údajů. Nové ustanovení také specifikuje, co se rozumí porušením ochrany údajů.

2.4.2 Vysvětlení nezbytnosti

S růstem množství informací a údajů, které jsou zpracovávány orgány veřejné správy, roste riziko, že někdy dojde k porušení jejich ochrany. Vzhledem k růstu objemu výměny informací i v rámci mezinárodní spolupráce při správě daní, je nezbytné se na riziko možného porušení ochrany údajů a informací při správě daní připravit. Riziko narušení bezpečnosti v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní se z povahy věci týká orgánů i občanů více států. Z hlediska přípravy na potenciální riziko je důležité jasné rozdělení úkolů mezi příslušné aktéry, kterými jsou orgány členských států Evropské unie a Evropská komise, která zřizuje nebo provozuje některé systémy používané pro účely mezinárodní spolupráce při správě daní. Nové ustanovení, které transponuje směrnici, vyjasňuje, že příslušné orgány České republiky mohou vedle standardních opatření podle předpisů na ochranu osobních údajů a kybernetické bezpečnosti přijmout také potřebná opatření v oblasti výměny informací, pokud dojde k porušení ochrany v jiném členském státě. Konkrétně mohou pozastavit výměnu informací s tím členským státem, ve kterém dojde k porušení ochrany dat. Dalším opatřením na zvýšení právní jistoty je možnost získat společné ověření nápravy porušení ochrany údajů na základě žádosti předložené Evropské komisi. Tím se zajistí jednotné a koherentní posuzování vhodnosti nebo dostatečnosti nápravných opatření. Vzhledem k tomu, že je do mezinárodní spolupráce při správě daní zapojeno více správců daně, je také důležité, aby bylo vyjasněno, jak se koordinují opatření v České republice pro případ porušení ochrany. Doplněné ustanovení zákona o mezinárodní spolupráce při správě daní stanoví, že komunikaci s Evropskou komisí v této oblasti zajišťuje ústřední kontaktní orgán. Podle § 7 jsou další kontaktní orgány (správci daně zajištující mezinárodní spolupráci) při provádění mezinárodní spolupráce podřízeni ústřednímu kontaktnímu orgánu.

2.5 Mezinárodní pomoc při vymáhání daňových sankcí

2.5.1 Hlavní principy

Zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek upravuje

postupy a podmínky, za kterých orgány České republiky poskytují nebo dožadují pomoc při vymáhání zejména daňových pohledávek ve vztahu k jiným státům. Tento zákon zapracovává především vymáhací směrnici, která upravuje situace, ve kterých mají členské

státy povinnost pomoc poskytnout. V ostatních situacích je možnost poskytnout pomoc ponechána na uvážení a specifické právní úpravě každého státu. Navržená změna zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek zajistí, aby mezinárodní pomoc mohla být dožadována a poskytována pro širší okruh sankcí ukládaných při správě daně, a to bez ohledu na to, zda představují příslušenství daně, nebo nikoliv.

2.5.2 Vysvětlení nezbytnosti Vymáhací směrnice stanoví okruh pohledávek, pro které lze požadovat vzájemnou pomoc.

Tato směrnice se vztahuje na pohledávky týkající se veškerých daní a poplatků a některých dalších obdobných peněžitých plnění. Směrnice dále stanoví, že její působnost zahrnuje některé další platby, které souvisí s výchozí skupinou pohledávek. Jedná se úroky a náklady související s pohledávkami, pro které lze požadovat vzájemnou pomoc. Směrnice dále stanoví v článku 2 odst. 2 písm. a), že oblast její působnosti zahrnuje také správní sankce, pokuty, poplatky a přirážky související s pohledávkami, pro které lze požadovat vzájemnou pomoc podle odstavce 1, uložené správními orgány, které jsou příslušné pro výběr dotčených daní nebo poplatků nebo pro provádění správních šetření týkajících se těchto daní nebo poplatků, nebo potvrzené správními či soudními orgány na žádost uvedených správních orgánů. Směrnice zároveň stanoví, že se nevztahuje na trestní sankce uložené na základě trestního stíhání nebo jiné trestní sankce, na které se nevztahuje její čl. 2 odst. 2 písm. a). Pokud jde o sankce, tak oblast působnosti směrnice zahrnuje správní sankce, které souvisí s daňovými pohledávkami. Oblast působnosti vymáhací směrnice obecně nezahrnuje trestní sankce, nicméně ty sankce, které souvisí s daňovými pohledávkami, z působnosti vyloučeny nejsou, přestože by mohly být chápány jako součást trestání v širokém slova smyslu. V současnosti zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek vylučuje z pomoci pohledávky z peněžitých trestů a z pokut, z jiných správních sankcí nebo z nákladů řízení, s výjimkou těch, které jsou ukládány jako příslušenství daně. Jinými slovy pomoc se poskytuje a dožaduje jen pro správní sankce, které tvoří příslušenství daně, avšak v rámci správy daně jsou ukládány také sankce, které stricto sensu příslušenství daně netvoří. V souvislosti s rozvojem specifických oznamovacích povinností při správě daně byly zavedeny také peněžité sankce za porušení těchto oznamovacích povinností a povinností souvisejících, jako např. povinnosti uchovávat doklady nebo provádět postupy náležité péče. Tyto peněžité sankce mohou být ukládány bez přímé vazby na stanovení daně, neboť oznamující osoba je často odlišná od daňového subjektu, k jehož daňovým záležitostem se oznamovaná informace vztahuje. Vzhledem k tomu, že se oznamování děje v kontextu mezinárodní automatické výměny informací, je často přítomen přeshraniční element a může vyvstat potřeba požádat o pomoc při vymáhání orgány jiného státu. Pokud by ke změně zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek nedošlo, nebylo by možné v některých případech dožádat pomoc při vymáhání některých sankcí ukládaných v rámci správy daně, a to specificky těch, které netvoří příslušenství daně.

2.6 Změna zákona o Finanční správě České republiky (Kontrolní nákup)

2.6.1 Hlavní principy

Kontrolní nákup je kontrolním postupem orgánu Finanční správy České republiky, jehož účelem je zjištění míry plnění povinností spojených zejména s automatickou výměnou informací. Používaným procesním předpisem při mezinárodní spolupráci při správě daní je podle § 3 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní daňový řád, a tedy je navržená úprava kontrolní nákupu chápána jako faktický úkon, jehož procesní režim vyplývá z úpravy daňového řádu. Ke kontrolnímu nákupu může dojít v rámci výkonu pravomoci orgánu Finanční správy České republiky, tj. zejména v rámci vyhledávací činnosti, k čemuž dojde zpravidla v rámci místního šetření.

2.6.2 Vysvětlení nezbytnosti

Podstatou kontrolního nákupu je zjištění skutečného stavu relevantního pro následné posouzení, zda u subjektu, vůči němuž je kontrolní nákup vykonáván, nedošlo k porušení zákonných povinností. Výslovná právní úprava institutu kontrolního nákupu je žádoucí zejména k odstranění možných pochybností o tom, jaké jsou právní účinky provedení kontrolního nákupu pro obě strany transakce, zda se jedná o legitimní prostředek správce daně při prověřování plnění povinností stanovených zákonem o mezinárodní spolupráci při správě daní, a jaký je vztah tohoto postupu ve vztahu k dalším pravidlům správy daní. Tento postup je vhodný například k zajištění efektivní kontroly povinností oznamujících provozovatelů platforem.

3 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Navržená právní úprava nezavádí nebo nemění peněžité plnění daňového charakteru, ale směřuje pouze ke zlepšení jejich správy prostřednictvím institutů mezinárodní spolupráce při správě daní. Hlavní navrženou změnou je zavedení nového okruhu automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem, v rámci kterého mají být vyměňovány informace o oznamovaných prodejcích, kteří vykonávají oznamovanou činnost prostřednictvím těchto platforem. Toto opatření je z povahy věci způsobilé zasáhnout do práva na ochranu soukromí a práva na informační sebeurčení podle čl. 10 Listiny. Cílem tohoto opatření je získat pro účely kontrolních postupů a pro účely vyhledávací činnosti daňově relevantní informace o daňových subjektech a jejich příjmech tak, aby mohly být konfrontovány s informacemi, které správci daně budou tvrdit samy daňové subjekty. S ohledem na charakter oznamovaných činností je totiž velmi snadné před správcem daně zatajit skutečnou výši příjmů z těchto činností, od čehož se odvíjí daň, případně lze tyto příjmy zcela zatajit, a proto je nutné mít možnost tyto informace křížově zkontrolovat. V daném případě jde o základní předpoklad správného fungování správy daní v dané oblasti, a tedy je sledován legitimní cíl, který se vztahuje ke schopnosti financovat činnosti státu, tedy zabezpečovat funkce veřejné moci. Pro účely slučitelnosti zásahu navrženého opatření s ústavním pořádkem je třeba provést standardní test proporcionality, spočívající v posouzení vhodnosti, tedy toho, zda je navržené opatření schopné dosáhnout legitimního cíle, potřebnosti, tedy toho, zda nelze tohoto cíle dosáhnout méně intenzivním zásahem do základního práva, a konečně v poměřování významu dotčených zájmů. V důsledku uložení povinnosti provozovatelům platforem sdělovat tyto informace správci daně dojde ke snížení rizika vyhýbání se daňovým povinnostem, a tedy jde o opatření způsobilé dosáhnout sledovaného cíle, které není svévolné. Jiným způsobem požadované informace není možné získat, protože těmito informacemi v plné míře disponují pouze samotní oznamovaní prodejci, jejichž povinnosti jsou těmito informacemi ale křížově kontrolovány, a provozovatelé platforem. Vyžadovány jsou pak pouze taxativně stanovené informace přesně odpovídající sledovanému cíli. Nelze tak zavést opatření s méně intenzivním dopadem do dotčených práv, které by bylo způsobilé stejným způsobem naplnit sledovaný cíl, jde tak o opatření potřebné. Pokud jde o poměřování dotčených zájmů, platí, že informace, které jsou předmětem nového okruhu automatické výměny informací, je daňový subjekt povinen již nyní sdělovat správci daně sám od sebe, jde pouze o jejich sekundární získání z jiného zdroje, a navíc se použije stávající § 21 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní upravující podmínky odmítnutí mezinárodní spolupráce ve vymezených případech, a proto tento zásah není nepřiměřeným. Z uvedených důvodů lze mít za to, že nově zásad do těchto práv splňuje test proporcionality, a je tedy proporcionální. Ve vztahu k výměně informací se smluvními státy navíc platí, že zavedením nových institutů mezinárodní spolupráce při správě daní dochází k realizaci ústavní kautely dodržování závazků vyplývajících z mezinárodního práva podle čl. 1 odst. 2 Ústavy. Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

4 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

4.1 Mezinárodní spolupráce při správě daní

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. Návrh zákona transponuje směrnici DAC 7, která byla přijata s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a zejména na články 113 a 115 této Smlouvy v souladu se zvláštním legislativním postupem, přičemž bylo vydáno stanovisko Evropského parlamentu a Evropského hospodářského a sociálního výboru. S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají. V souladu s článkem 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 byl v procesu přípravy směrnice DAC 7 konzultován také evropský inspektor ochrany údajů. Návrh zákona (část první) transponuje směrnici DAC 7 v celém rozsahu. Směrnice DAC 7 má být transponována do 31. prosince 2022 (resp. do 31. prosince 2023, pokud jde o čl. 1 bod 1 písm. d) této směrnice ve vztahu k článku 3 bodu 26 směrnice 2011/16/EU a článek 1 bod 12 této směrnice ve vztahu k oddílu IIa směrnice 2011/16/EU). Návrh zákona také zapracovává požadavek směrnice DAC 7 na to, aby neregistrovaným provozovatelům platforem ze třetích zemí bylo v krajním případě zabráněno působit v rámci EU. Na technickém jednání zaměřeném na otázky transpozice, které se uskutečnilo ve dnech 16. a 17. listopadu 2021, vyjádřil zástupce Evropské komise očekávání, že v transpozičních zákonech bude zakotven zákaz působit v Evropské unii prostřednictvím umožnění tzv.

„blokace internetových stránek“. V praxi by se jednalo o vyhlášení seznamu internetových stránek platforem, které nesmí být v souladu s jednotným evropským postupem vůči těmto platformám v členských státech dostupné (obdobný princip jako v případě nelegálních provozovatelů hazardních her). Tento přístup byl již v průběhu přípravy materiálu zvážen, avšak nebyl do návrhu zákona zařazen po zkušenostech z aplikační praxe při blokování internetových stránek nelegálních provozovatelů hazardních her. Návrh zákona namísto toho obsahuje alternativní způsob, jakým spolupráci vymoci, který spočívá v zápisu této platformy na seznam nespolupracujících platforem a v případném zákazu platformu využívat. Návrh zákona se dotýká také dalších směrnic, neboť směrnice DAC 7 vedle toho, že zavádí zcela nová ustanovení, také novelizuje některá ustanovení dříve přijatých a transponovaných směrnic Rady Evropské unie, tj. směrnic DAC až DAC 6. Část třetí návrhu zákona se týká transpozice vymáhací směrnice, která byla provedena zákonem o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek. Změna § 1 odst. 4 písm. d) zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek se dotýká transpozice článku 2 odst. 3 písm. d) vymáhací směrnice a změna § 12 zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek se dotýká transpozice článku 6 vymáhací směrnice. Návrh zákona se dotýká vybraných ustanovení následujících sekundárních předpisů a je s nimi v souladu:  směrnice Rady 2014/107/EU, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi (směrnice DAC 2), která je transponována zákonem č. 106/2016 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2015/2376, zavádějící automatickou výměnu informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem (směrnice DAC 3), která je transponována zákonem č. 92/2017 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2016/881, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků (směrnice DAC 4), která je transponována zákonem č. 305/2017 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2018/822, zavádějící povinnou automatickou výměnu informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat (směrnice DAC 6), která je transponována zákonem č. 343/2020 Sb.,  směrnice Rady (EU) 2021/514, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, a kterou se mimo jiné zavádí povinná automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem (směrnice DAC 7), kterou se navrhuje transponovat předloženým návrhem zákona,  směrnice Rady 2010/24/EU, ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření. Návrh zákona je plně slučitelný s právními předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, jakož i s obecnými zásadami práva Evropské unie. Kromě článku 115 SFEU jako základu pro harmonizaci v oblasti přímých daní jsou členské státy povinny při výkonu svých pravomocí respektovat principy dané SFEU (zejména články 19 SFEU, 45 SFEU, 49 SFEU, 56 SFEU, 63 SFEU) a dbát na to, aby nedocházelo k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo neodůvodněnému omezování volného pohybu osob, služeb a kapitálu nebo svobody usazování, jak bylo opakovaně potvrzeno Soudním dvorem EU. Navrhovanou právní úpravou budou tyto principy plně respektovány.

5 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (tzv. prezidentské mezinárodní smlouvy), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah tzv. prezidentských mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v čl. 10 Ústavy, kde je princip aplikační přednosti těchto mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy tzv. prezidentská mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvou musí být respektována tzv. prezidentská mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvy upravující daně přitom mají vždy povahu tzv. prezidentských mezinárodních smluv (čl. 49 písm. e) Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny). Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.

5.1 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) v oblasti daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, je třeba zajistit soulad daňových předpisů s touto úmluvou hned v několika oblastech.

5.1.1 Právo na spravedlivý proces

Pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii. Podle tohoto rozhodnutí daňové záležitosti dosud tvoří součást tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy se tak podle názoru Evropského soudu pro lidská práva na samotné daňové řízení v rozsahu, v němž se týká zjištění a stanovení daně, nevztahuje, neboť se nejedná o řízení o občanských právech a závazcích. Jelikož však za nedodržení daňových povinností hrozí daňovému subjektu sankce, na hmotněprávní i procesní aspekty s ní související se použijí ustanovení Úmluvy, která se vztahují na trestní obvinění. Je proto třeba při posuzování souladu navrhované právní úpravy v oblasti daňových předpisů s Úmluvou přihlédnout i k trestním aspektům článku 6, ale i k článku 7 Úmluvy nebo k článku 2 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Tento přístup byl potvrzen i Evropským soudem pro lidská práva např. v rozsudku ve věci Jussila proti Finsku. Článek 6 odst. 1 Úmluvy sice hovoří o trestním obvinění, nikoliv o řízení o uložení sankce za nesplnění povinnosti, jde však o autonomní pojem práva Úmluvy, který může mít (a také má) jiný obsah než obdobný pojem vnitrostátního práva. Slučitelnost s tímto, ale i dalšími ustanoveními Úmluvy, zejména s požadavkem na uložení trestu (v tomto případě sankce) jen na základě zákona nebo na právo nebýt souzen nebo potrestán (sankciován) dvakrát v téže věci, je přitom zajištěna možností daňového subjektu bránit se takovému jednání jako nesprávnému postupu správce daně obdobně, jak je popsáno ve smyslu ochrany proti svévoli dle článku 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. Jedná se tedy jak o využití řádných i mimořádných opravných prostředků, tak o možnost domoci se soudní ochrany ve správním soudnictví v případě, že dojde k vyčerpání všech opravných prostředků podle daňového řádu. Daňový subjekt se tedy může obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Takové soudní řízení přitom v zásadě respektuje základní principy uvedené v článku 6 Úmluvy. Navrhovaná právní úprava nijak neomezuje možnost domoci se soudní ochrany, která proto zůstává i v tomto případě zajištěna. Lze tedy říci, že navrhovaná právní úprava je v souladu s požadavkem Úmluvy na zajištění práva na spravedlivý proces.

1.8. Uložení trestu na základě zákona

Soud z článku 7 Úmluvy dovodil, že protiprávní jednání a tresty za ně stanovené musí být zákonem jasně definovány. Tato podmínka je splněna, pokud má obviněný možnost se z textu příslušného ustanovení, případně z výkladu, který k němu podaly soudy, eventuálně po vyhledání odborné právní rady dozvědět, jaká konání a jaká opomenutí zakládají jeho trestní odpovědnost a jaký trest mu z toho důvodu hrozí, třebaže s ohledem na obecnou povahu zákonů nemohou být jejich znění absolutně přesná a vždy bude existovat určitý prostor pro soudní výklad (viz např. Rohlena proti České republice, č. 59552/08, rozsudek velkého senátu ze dne 27. ledna 2015, obecné zásady shrnuté v § 50). Návrh zákona dílčím způsobem zasahuje do úpravy sankcí v daňových a celních předpisech. Na tyto sankce mimo jiné dopadají povinnosti vyplývající z článku 7 Úmluvy, který stanoví zásadu nulla poena sine lege. Část navrhovaných změn pouze zpřesňuje úpravu uvedených sankcí tak, aby byly eliminovány případné výkladové nejasnosti, čímž tato úprava naplňuje zásadu nullum crimen sine lege certa. Lze tedy shrnout, že navržená úprava dílčích změn v oblasti sankcí naplňuje požadavek předvídatelnosti.

5.1.2 Právo na respektování soukromého a rodinného života

Automatická výměna informací získaných od provozovatelů platforem se týká údajů o prodávajících na digitálních platformách. Navržená právní úprava tak představuje zásah do soukromí fyzických osob. Všem dotčeným osobám svědčí právo podle článku 8 Úmluvy. Předmětem automatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání jsou identifikační údaje prodávajícího a údaje o celkovém úhrnu transakcí provedených skrze platformu. Získané informace umožňují posoudit, zda prodejce řádně plní daňové povinnosti. Zároveň se při zaváděném druhu automatické výměny informací použije stávající § 21 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní upravující podmínky odmítnutí mezinárodní spolupráce. V podrobnostech lze odkázat na důvodovou zprávu k tomuto ustanovení. Výměna probíhá prostřednictvím kontaktních míst členských států Evropské unie a dalších smluvních států, což jsou orgány vázáné obdobnou daňovou mlčenlivostí stejně jako správce daně. Standard ochrany přístupu k informacím tedy zůstane zachován i po předání do těchto států.

5.1.3 Zákaz diskriminace

Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. Z hlediska navrhované právní úpravy lze konstatovat, že návrh žádné neoprávněné nerovné zacházení s daňovými subjekty nezakládá.

5.1.4 Celkové zhodnocení navržené právní úpravy

V rámci celkového zhodnocení navržené právní úpravy v kontextu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze konstatovat, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s touto Úmluvou.

5.2 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje  v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem,  v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví,  v článku 14 a 15 právo na spravedlivý proces v trestních věcech,  v článku 17 zákaz svévolných zásahů do soukromého života a  v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů. Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 6.1.5. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu. S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.

5.3 Mezinárodní smlouvy o spolupráci při správě daní

Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Pokud jde o oblast mezinárodní spolupráce při správě daní, je Česká republika stranou Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech, která byla ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod č. 2/2014 Sb. m. s. a která je pro Českou republiku platná od 1. února 2014. Česká republika má dále uzavřeno 13 bilaterálních smluv o výměně informací v daňových záležitostech (tzv. smlouvy TIEA). Co se týče jejich obsahu, je každá taková bilaterální smlouva individualizovaná. Přesné podmínky a postupy výměny informací podle těchto smluv se mohou lišit, ale jejich úprava vychází z modelové úpravy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Navrhovaná právní úprava se žádným způsobem nedotýká mezinárodní spolupráce podle těchto smluv, a proto je s nimi plně slučitelná.

5.4 Celkové zhodnocení slučitelnosti

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

6 Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy

V této části jsou uvedeny předpokládané hospodářské a finanční dopady navrhovaných změn právní úpravy na veřejné rozpočty a dopady na daňové subjekty a správce daně, jakožto hlavní adresáty navrhovaných změn právní úpravy, a to konkrétně v členění podle jednotlivých témat. Dopady na veřejné rozpočty jsou dopady jednak na státní rozpočet a jednak na ostatní veřejné rozpočty, což jsou především rozpočty krajů a obcí. Zvlášť jsou vyčleněny dopady na správce daně, které zahrnují zejména náklady na implementaci právní úpravy. Dopady na daňové subjekty představují především dopady na podnikatelské prostředí a sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopady na specifické skupiny obyvatel.

6.1 Automatická výměna informací získaných od provozovatelů platforem

6.1.1 Dopad na veřejné rozpočty

Zavedení jednotného standardu oznamování a automatické výměny informací o příjmech dosažených prodejci za některé služby a zboží prostřednictvím digitálních platforem bude mít přímé a nepřímé dopady na veřejné rozpočty. Získané informace umožní efektivnější vyhledávání rizik plnění daňových povinností a jejich kontrolu v příslušné oblasti. Pozitivní fiskální dopady se budou týkat, jak státního rozpočtu, tak i rozpočtů obcí a krajů, neboť získané informace lze vyžít pro správu daně z příjmů, daně z přidané hodnoty, místních poplatků a dalších příjmů uvedených rozpočtů. Pokud by nová opatření zavedena nebyla, hrozilo by prohlubování ztrát příjmů veřejných rozpočtů spojených s neodhalenými daňovými úniky nebo s obcházením daňových povinností v prostředí nedostatečné transparentnosti. Odhadované dopady na veřejné rozpočty souvisí s odhadem tzv. daňové mezery v sektoru sdílené ekonomiky. Odhad této mezery závisí na celkové velikosti tohoto sektoru a příjmů účastníků digitálních platforem. Odhadovalo se, že v roce 2015 digitální platformy vygenerovaly svým účastníkům přibližně 28 mld. Eur v rámci celé Evropské unie. Zároveň se odhadovalo, že nepřiznán mohl být příjem až ve výši desítek procent v některých členských státech Evropské unie. Daňová mezera v sektoru sdílené ekonomiky v Evropské unii byla odhadována v roce 2015 na 1,1 až 2,7 mld. Eur. Odhad daňové mezery v konkrétních členských státech se může významně lišit v závislosti na typu služby, obchodním modelu, celkovém významu sdílené ekonomiky, způsobu zdanění a konkrétních aktivit správce daně. Pokud jde o situaci v České republice, byla pozornost v minulosti zaměřena na objemově významné oblasti sdílené ekonomiky, a to ubytovací a přepravní služby. Finanční správa České republiky získávala potřebné informace prostřednictvím jednání s významnými platformami v oblasti sdílené ekonomiky a cílenou kontrolní činnost. Roční fiskální efekt těchto aktivit se pohyboval na úrovni desítek milionů Kč. Pokud se vezmou v úvahy i další platformy a směrnicí pokryté oblasti, lze odvodit, že veřejné rozpočty přicházejí o vyšší desítky až nižší stovky milionů Kč. Vzhledem k tomu, že se očekává, že sdílená ekonomika se bude dále rozvíjet, tak by v případě nulové varianty (nepřijetí nových pravidel) mohlo docházet k dalšímu nárůstu daňové mezery. Podle Evropské komise se očekává, že intervence může do roku 2025 vést v Evropské unii k dodatečným daňovým příjmům v celkové výši více než 30 miliard EUR. Jedná se však se o horní hranici odhadu, která se vztahuje ke všem opatřením, nejen k pravidlům pro digitální platformy. Pozitivní přínosy nových pravidel na zvýšení transparentnosti v oblasti sdílené ekonomiky lze v České republice ve středním časovém horizontu odhadovat v řádu jednotek miliard. Přímé výdaje z veřejných rozpočtů budou spojeny zejména s jednorázovými a opakujícími se náklady na vývoj a provoz informačních a komunikačních technologií, které vzniknou správci daně, a s personálním zajištěním nové agendy. Finanční správa České republiky předpokládá, že:

 náklady na vývoj informačních systémů souvisejících s implementací směrnice DAC 7 budou činit cca 20 až 25 mil. Kč; tyto náklady souvisí jak s nově zaváděnou automatickou výměnou informací ve vztahu k uživatelům digitálních platforem, tak s vývojem a úpravami informačních systémů ve vztahu ke změnám dalších ustanovení směrnice,  nárůst agendy spojené se zaváděním postupů podle směrnice DAC 7 bude vyžadovat nárůst počtu systemizovaných míst o 4 (2 místa na Specializovaném finančním úřadě a 2 místa na Generálním finančním ředitelství). Lze konstatovat, že návrh zákona nezakládá žádné dodatečné požadavky na státní rozpočet. Veškeré předpokládané výdaje budou zajištěny v rámci rozpočtu (výdajového rámce) Generálního finančního ředitelství, tj. bez požadavku na navýšení výdajového rámce této organizační složky státu. Předpokládá se, že odhadované náklady související s implementací zákona a vývojem a úpravami informačních systémů budou Ministerstvem financí zabezpečeny v rámci směrných čísel příslušného rozpočtu, resp. budou součástí standardního procesu přípravy návrhu státního rozpočtu a střednědobého rozpočtového výhledu na příslušné roky. Případné personální dopady budou zajištěny výhradně v rámci disponibilních zdrojů a počtu míst v kapitole Ministerstvo financí.

6.1.2 Dopad na správce daně

Povinnost provozovatelů digitálních platforem oznamovat příjmy dosažené prostřednictvím těchto platforem a výměna těchto informací pomůže příslušným orgánům členských států získat úplnou sadu informací za účelem správy daně z příjmů a dalších příjmů veřejných rozpočtů. Povinný společný standard Evropské unie zajistí, že všichni správci daně v Evropské unii budou mít přístup ke stejnému typu údajů. Nová právní úprava přinese více právní jistoty o tom, jaké údaje a jakým způsobem mohou správci daně získavat, což přispěje ke snížení administratiní zátěže a zvýšení efektivity správy daně z příjmů a dalších příjmů veřejných rozpočtů. Zlepší se např. pozice obcí jako správce místního poplatku z pobytu při kontrolních činnostech zaměřených na řádný výběr a odvádění těchto poplatků. Správci daně již nyní mají zkušenosti s využíváním informací, který jim byly oznámeny, nebo které získali od orgánů jiného státu např. ve vztahu k finančním účtům. Navržená právní úprava rozšiřuje mechanismus oznamování a mezinárodoní automatické výměny na informace o příjmech prodejců dosažených prostřednictvím některých digitálních platforem. Podle navržené právní úpravy bude Specializovaný finanční úřad příslušný k podání oznámení a kontrole povinností souvisejících s oznamováním. Správce daně pověřený výkonem působnosti kontaktního orgánu bude zajišťovat mezinárodní automatickou výměnu informací a navazující formy spolupráce. Jednotliví správci daně budou oprávněni využívat získané informace pro analýzu rizik a při kontrole daňových subjektů, tj. oznamovaných prodejců a jejich příjmů získaných prostřednictvím oznamovaných činností.

6.1.3 Dopad na daňové subjekty

Povinný společný standard Evropské unie pro oznamování informací, které se týkají příjmů dosažených prostřednictvím digitálních platforem, bude pro daňové subjekty obecně znamenat zvýšení právní jistoty, snižení administrativní zátěže a narovnání podmínek soutěže. Se zavedením jednotného standardu oznamování a automatické výměny jsou spojeny různé dopady ve vztahu k různým kategoriím daňových subjektů. Primární kategorií daňových subjektů, kterým vzniknou nové povinnosti podle navržené právní úpravy jsou provozovatelé digitálních platforem. V jejich případě se očekává, že nová pravidla přispějí ke snížení administratiní zátěže, neboť tito provozovatelé nebudou čelit roztříštěným národním řešením, pokud jde o povinné oznamování, nebo nekoordinovaným ad hoc šetřením a žádostem o informace. Dále dojde k narovnání soutěže mezi provozovateli platforem z Evropské unie a ze třetích zemí a provozovatelé digitálních platforem získají možnost působit ve více zemích prostřednictvím plnění povinností pouze v jednom státě. Nová pravidla nejsou přímo zaměřena na plnění daňových povinností ze strany samotných platforem. Další zvláštní kategorií daňových subjektů, na kterou dopadne nová právní úprava, jsou proto prodejci, neboli uživatelé digitálních platforem, kteří získávají příjmy z provádění oznamovanných činností, tj. poskytování osobních služeb, pronájmu nemovitých věcí nebo dopravních prostředků anebo prodeje zboží na dálku. Nová právní úprava přispěje také ke zvýšení právní jistoty a snížení administrativní zátěže, narovnání podmínek mezi prodejci, kteří působí v online prostředí, vůči těm, kteří služeb digitálních platforem nevyužívají. Některé kategorie prodejců, kteří z hlediska správy daně představují snížené riziko, jako jsou veřejnoprávní subjekty nebo subjekty kotované na burze, jsou z plnění povinností vyloučeny, neboť zpravidla podléhají zpřísněnému dohledu na základě jiných předpisů. Nová právní úprava osvobozuje od plnění povinností také daňové subjekty, které jsou jen příležitostnými prodejci a dosahují jen omezených příjmů prostřednictvím platforem. Širší uplatňování jednotných standardů transparentosti v oblasti sdílené a digitální ekonomiky, může přispět k jejímu dalšímu rozvoji, přičemž stále více daňových subjektů (provozovatelů platforem i prodejců) bude moci těžit z benefitů standardizovaného rámce. Významné bude nadále zajistit vysoký standard ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Směrnice DAC 7 přináší také dodatečná pravidla pro ochranu před riziky spojené s narušením ochrany údajů. Další přínosy s nepřímým dopadem na veřejné rozpočty budou spojeny s tím, že standardizovaná pravidla přispějí k spravedlivějšímu sdílení zátěže mezi daňovými poplatníky a pozitivnímu vnímání daňové spravedlnosti.

6.2 Mezinárodní výměna informací při správě daní (Skupinové žádosti)

6.2.1 Dopad na veřejné rozpočty

Žádný přímý dopad na veřejné rozpočty se v souvislosti s institutem skupinové žádosti neočekává. Stávající procedury a systémy používané pro výměnu informací mezi příslušnými orgány na základě skupinových žádostí v zásadě umožňují. Změna zákona má vést primárně ke zvýšení právní jistoty.

6.2.2 Dopad na správce daně

Novelizace zákona vyjasňující právní status skupinové žádosti má za hlavní cíl potvrzení, že tato praxe je v souladu s mezinárodními standardy. Proto hlavní dopad na správce daně je spojen s posílením jeho právní jistoty a zefektivnění jeho práce v situacích, kdy může být využit institut skupinové žádosti.

6.2.3 Dopad na daňové subjekty

Novelizace zákona vyjasňující právní status skupinové žádosti nemá z hlediska daňového subjektu zásadní dopady, kromě pozitivního dopadu spočívajícího ve zvýšení právní jistoty ohledně možného postupu správce daně a postavení daňového subjektu, jehož záležitostí se daná žádost týká.

6.3 Další formy mezinárodní spolupráce při správě daně (Společná kontrola)

6.3.1 Dopad na veřejné rozpočty

Se zavedením institutu společné daňové kontroly nejsou spojeny žádné přímé dopady na veřejné rozpočty. Nepřímo lze očekávat pozitivní efekt spočívající v možnosti racionálnějšího využití zdrojů správce daně při kontrolní činnost, která je jednou z podmínek efektivního výběru rozpočtových příjmů. Zavedení možnosti účasti pracovníků orgánů jiných států na dálku vyžaduje odpovídající technické vybavení. Nutnost nebo vhodnost vytvořit podmínky pro spolupráci v kybernetickém prostředí a prostřednictvím forem dálkové komunikace není novinkou a netýká se jen přeshraničních případů, ale také čistě domácích situací. Připravenost správců daně na tyto formy spolupráce je již dnes vysoká a očekává se, že se bude rozvíjet ještě před nabytím účinnosti této novely. Navíc členské státy Evropské unie mohou využívat pro rozvoj technických administrativních kapacit v oblasti správy daní program Fiscalis a další programy Evropské unie.

6.3.2 Dopad na správce daně

Společná účast pracovníků daňových orgánů více států na šetřeních, úkonech, nebo při kontrolách, a to i na dálku, jsou dynamicky se rozvíjející formy mezinárodní spolupráce při správě daní. Stanovení jasné lhůty pro odpověď dožadujícímu státu přispěje k vyšší efektivitě těchto forem spolupráce. Umožnění účasti pracovníků různých států na dálku prostřednictvím např. videokonferencí umožní lepší využití času a zdrojů Finanční správy České republiky, sníží nároky na cestování, zvýší se bezpečnost pro případ karanténních opatření apod. Nový institut společné daňové kontroly navíc nabízí možnost synergických efektů, kdy některé postupy a kontrolní aktivity mohou být provedeny pouze jednou, avšak využity všemi orgány, které se společné daňové kontroly účastní. Jasnější pravidla provádění těchto dalších forem spolupráce přispějí k zefektivnění kontrolní činnosti i dalších postupů správce daně v přeshraničních situacích. Přispějí ke zvýšení právní jistoty a k prevenci sporů.

6.3.3 Dopad na daňové subjekty

Zpřesnění pravidel pro přítomnosti úředníků z jiného členského státu ve správních úřadech, účasti na správních šetřeních a souběžných kontrol i zavedení nového institutu společné daňové kontroly přispěje ke zvýšení právní jistoty daňových poplatníků. Zejména koordinované provedení daňové kontroly může vést k významným úsporám nákladů na straně daňového subjektu a šetření jeho práv ve srovnání se situací, kdy by musel čelit nekoordinovaným kontrolním aktivitám orgánů až 27 členských států. Tato skutečnost je též obecně významná pro fungování vnitřního trhu, což je podstatné i pro další daňové subjekty. Koordinované provádění kontrolní činnosti rovněž přispívá předcházení nebo zmírnění rizika dvojího zdanění.

6.4 Ochrana údajů a náprava porušení jejich bezpečnosti

6.4.1 Dopad na veřejné rozpočty

Základní opatření na ochranu osobních údajů a v oblasti kybernetické bezpečnosti již má správce daně zavedeny podle příslušných předpisů, jakými jsou například zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „nařízení GDPR“), a další navazující právní předpisy. Novinkou je pouze povinnost nahlásit porušení ochrany údajů Evropské komisi, včetně možného pozastavení využívání společných komunikačních sítí. Povinnost zajistit bezpečnost komunikačních systémů a osobních údajů v nich uložených a povinnost zjednat nápravu v případě porušení bezpečnosti je stanovena již v jiných právních předpisech a proto nevznikají žádné dodatečné negativní dopady na veřejné rozpočty. Naopak, vyjasnění procedury a odpovědnosti v této oblasti, může vést k pozitivním efektům spočívajícím v tom, že se předejde vzniku větších škod, nebo v tom, že se případné problémy podaří rychleji a efektivněji napravit.

6.4.2 Dopad na správce daně

Správce daně již nyní musí plnit povinnosti vyplývající z předpisů na ochranu kybernetické bezpečnosti, na ochranu osobních údajů a na ochranu daňové mlčenlivosti. Nové pravidlo vyjasňuje role a postupy v situaci, kdy dojde k porušení ochrany údajů v rámci mezinárodní spolupráce a je možné, že se porušení dotkne zájmů orgánů nebo občanů jiných států. Vzhledem k tomu, že některé systémy používané pro účely mezinárodní spolupráce při správě daní zřizuje nebo provozuje Evropská komise, je logické, že příslušný orgán České republiky zajišťuje koordinaci nápravy ve spolupráci s Evropskou komisí a příslušnými orgány jiných států. Orgánem České republiky odpovědným za naplnění stanovených postupů je ústřední kontaktní orgán, jehož funkci aktuálně vykonává Generální finanční ředitelství pro účely zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Je tak zajištěno, že opatření jednotlivých správců daně budou koordinována ve vztahu k Evropské komisi a zahraničním partnerům. Opatření zvyšuje právní jistotu jednotlivých správců daně z hlediska plnění úkolů v oblasti mezinárodní spolupráce.

6.4.3 Dopad na daňové subjekty

Informace týkající se daňových subjektů jsou chráněny obecnými předpisy o správě daní, které upravují daňovou mlčenlivost, dále jsou chráněny obecnými a zvláštními předpisy na ochranu osobních údajů a předpisy upravující kybernetickou bezpečnost, pokud jde o systémy, ve kterých jsou informace o daňových subjektech uloženy. Pokud dojde k narušení bezpečnosti v České republice, příslušné orgány koordinují nápravná opatření s Evropskou komisí. Příslušný orgán České republiky také může omezit nebo pozastavit výměnu informací se státem, ve kterém došlo k případu porušení ochrany údajů a až do doby zjednání nápravy. Zavedení těchto opatření podpoří vysoký standard ochrany informací, což bude jednoznačně prospěšné pro ochranu práv daňových subjektů i pro jejich ekonomické aktivity. Navržené změny zákona nebudou mít na daňové subjekty žádný přímý negativní finanční dopad, neboť se primárně týkají rozdělení úkolů mezi orgány různých států a institucí Evropské unie při ochraně bezpečnosti informací.

6.5 Mezinárodní pomoc při vymáhání daňových sankcí

6.5.1 Dopad na veřejné rozpočty

S rozšířením okruhu pokut, u kterých bude možné požádat o pomoc při jejich vymáhání, nejsou spojeny žádné zvláštní výdaje ze státního rozpočtu. Umožnění požádat o pomoc při vymáhání orgány jiného státu zvýší šanci na vymožení pokut uložených v České republice, které by se jinak vymoci nepodařilo, v důsledku čehož může být dopad na veřejné rozpočty pozitivní.

6.5.2 Dopad na správce daně

Správce daně získá dodatečnou možnost vymožení některých pokut uložených orgány České republiky. Správce daně bude využívat již existující postupy, které se jen aplikují na širší okruh pokut. Vyjasnění působnosti a posílení spolupráce v oblasti poskytování mezinárodní pomoci při vymáhání pomůže koherentnějšímu uplatňování opatření na dodržování předpisů v oblasti daní ze strany správce daně a posílení odstrašujícího efektu sankcí, které bude možno rovněž uplatňovat koherentnějším způsobem.

6.5.3 Dopad na daňové subjekty

Daňové subjekty obecně nebudou doplácet na to, že vybrané pokuty uložené některým daňovým subjektům by zůstaly nevymoženy kvůli nedostatku mezinárodní spolupráce, zatímco jiní daňové subjekty by sankce uhradily. Vyjasnění působnosti směrnice při vymáhání ohledně okruhu sankcí, u kterých je možné požádat o vymáhání, může v rámci správy daně napomoci rovnějšímu přístupu k daňovým subjektům, včetně posílení vnímání spravedlnosti.

6.6 Změna zákona o Finanční správě České republiky (Kontrolní nákup)

6.6.1 Dopad na veřejné rozpočty

Rozšíření využití institutu kontrolního nákupu pro účely prověřování plnění povinností v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní předpokládá neutrální dopady na státní rozpočet, neboť se nepředpokládá navýšení výdajů dosud určených na tento typ činnosti. Zvýšení efektivity vyžití rozpočtových prostředků bude spojeno s možností v některých případech uplatnit zvláštní důvod odstoupení od smlouvy, získat prostředky za nákup zpět a využit je na větší rozsah kontrolní činnosti.

6.6.2 Dopad na správce daně

Výslovná právní úprava bude pro správce daně znamenat vyšší míru právní jistoty při provádění kontrolních nákupů a potenciálně menší výdaje. Bude jasnější, s jakými účinky lze počítat v rámci vztahu mezi prodejcem a orgánem Finanční správy jako kupujícím. Pracovníci orgánu Finanční správy se vyhnou možnému riziku uplatnění sankcí podle některých zákonů souvisejících s uplatňováním spotřebních daní.

6.6.3 Dopad na daňové subjekty

Daňové subjekty budou kontrolnímu nákupu vystaveny v rámci standardních kontrolních postupů. S ohledem na skutečnost, že lze od smlouvy uzavřené v rámci kontrolního nákupu odstoupit pouze tehdy, neodporuje-li to povaze předmětu kontrolního nákupu nebo není-li způsobena prodejci majetková újma, nepředpokládají se v souvislosti se zavedením tohoto institutu dodatečné dopady na daňové subjekty nad rámec dopadů standardní kontrolní činnosti.

7 Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

V této části je zpracováno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů ve vztahu k předloženému návrhu novely zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, který implementuje směrnici DAC 7. Tato část uvádí důvody zákonem předpokládaného zpracování osobních údajů, zabývá se určením správce osobních údajů a stanovením účelu a rozsahu jejich zpracování. Dále je vyhodnocena rizikovost zpracování ve vztahu k dopadům na ochranu osobních údajů a posouzena nezbytnost a přiměřenost operací zpracování ve vztahu k vymezenému účelu zpracování osobních údajů. Tato část se také zabývá stanovením rizik v souvislosti se zpracováním osobních údajů a právy subjektu údajů.

7.1 Důvody zákonem předpokládaného zpracování osobních údajů

Na základě zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní správce daně získává informace potřebné pro správu daní buď prostřednictvím mezinárodní výměny informací, na základě dalších forem mezinárodní spolupráce, nebo prostřednictvím plnění oznamovací povinnosti uložené třetím osobám. Rozšíření působnosti zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní o automatickou výměnu informací oznamovaných provozovateli digitálních platforem představuje čistě transpoziční opatření ve vztahu k novele směrnice DAC. Podle navržených pravidel, která rovněž odráží mezinárodní standardy, budou provozovatelé digitálních platforem jednou ročně oznamovat správci daně informace o uživatelích těchto platforem (prodejcích) a jejich příjmech za poskytnutí služby a o prodeji zboží, které tyto platformy zprostředkovaly (usnadnily). Správce daně bude příjemcem informací o prodejcích – fyzických osobách, které poskytují (pronajímají) nemovitou věc, dopravní prostředek, osobní sužby nebo prodávají zboží. Digitální platformy zahrnují i platformy v oblasti sdílené ekonomiky. Nová pravidla určená pro provozovatele platforem se budou vztahovat na přeshraniční i nepřeshraniční činnosti, aby byla zajištěna efektivita pravidel oznamování, řádné fungování vnitřního trhu, rovné podmínky a zásada nediskriminace. Pokud jde o rozšíření působnosti automatické výměny o informace oznámené provozovateli platforem, směrnice DAC 7 vychází z několika předpokladů:

- Digitalizace ekonomiky v posledních letech rychle roste. Dodržování daňových předpisů není dostatečné a hodnota nevykázaných příjmů je významná. Tento obecný trend se týká také platforem v oblasti sdílené ekonomiky. Proto byla na půdě Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) vytvořena modelová pravidla pro digitální platformy a k regulaci přistoupila také Evropská unie.

- Orgány daňové správy členských států nemají vždy dostatečné informace, aby mohly správně vyměřit a kontrolovat hrubý příjem dosažený v jejich zemi z obchodních činností prováděných prostřednictvím digitálních platforem. Proto se zavádí oznamovací povinnost pro provozovatele platforem ohledně příjmů jejich uživatelů. Provozovatelé platforem mají lepší pozici ke shromažďování a ověřování nezbytných informací o všech prodejcích, kteří působí na konkrétní digitální platformě a využívají ji.

- Obzvláště problematické mohou být pro správce daně situace, kdy příjmy nebo základ daně protékají prostřednictvím digitálních platforem zřízených v jiném státě nebo jurisdikci. Přeshraniční rozměr služeb nabízených prostřednictvím provozovatelů platforem vytvořil složité prostředí, ve kterém může být náročné vymáhat daňová pravidla a zajistit dodržování daňových předpisů. Proto se zavádí mezinárodní automatická výměna oznámených informací pro případy, kdy je prodejce rezidentem jiného státu, než ve kterém jsou informace oznámeny. Správce daně v zemi rezidence prodejce nebo v zemi, kde je umístěna nabízená nemovitost, se stane příjemcem informací o prodejci a jeho příjmu.

- Orgány daňové správy od provozovatelů platforem často požadují informace na základě ad hoc žádostí. Některé členské státy zároveň uložily jednostrannou oznamovací povinnost. Obojí provozovatelům platforem způsobuje významné administrativní náklady a náklady na dodržování předpisů. Proto se navrhuje zavedení standardizovaných požadavků, které zejména ve vztahu k přeshraničně působícím provozovatelům platforem přispěje ke snížení uvedené zátěže. Jednoduchá a efektivní pravidla oznamování zároveň zajistí řádné fungování vnitřního trhu. Z hlediska zjednodušení a zmírnění nákladů na dodržování předpisů je významné, že provozovatelé platforem si budou moci zvolit jeden členský stát pro plnění své oznamovací povinnosti. Jde-li o automatickou výměnu oznamovaných informací, je správcem daně podle § 8a odst. 1 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní Specializovaný finanční úřad. Výměna informací, včetně oznamovacích povinností, je upravena v části první hlavě III zákona. Oblast automatické výměny oznamovaných informací byla postupně rozšiřována tak, jak byly transponovány jednotlivé novely směrnice DAC. Podle aktuálního znění zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní se již provádí tři druhy automatické výměny oznamovaných informací. Jedná se o automatickou výměnu informací oznámených:

- finančními institucemi (oddíl 3),

- nadnárodními skupinami podniků (oddíl 5) a

- zprostředkovateli přeshraničních uspořádání (oddíl 6). Specializovaný finanční úřad bude nově v rámci správy daní3 ve smyslu § 1 odst. 2 daňového řádu zajišťovat také automatickou výměnu informací oznamovaných provozovateli platforem, která bude upravena v novém oddílu 7 zařazeném v části první hlavě III dílu 2 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Vzhledem k tomu, že prodejce může být fyzickou osobou, bude docházet v rámci úřední činnosti správce daně ke zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení GDPR. Stejně jako v ostatních oblastech automatické výměny oznamovaných informací, bude Specializovaný finanční úřad jako správce daně zpracovávat informace (tzn. i osobní údaje) týkající se daňových subjektů oznámené třetími osobami, v tomto případě provozovateli platforem. Protože nová oznamovací povinnost se nebude týkat provozovatelů platforem, kteří jsou fyzickou osobou, nařízení GDPR se na tyto provozovatele bude vztahovat pouze v jejich roli správců osobních údajů. Specializovaný finanční úřad bude příjemcem osobních údajů oznámených provozovateli platforem, kterým v České republice vznikne oznamovací povinnost.

7.2 Určení správce osobních údajů a stanovení účelu zpracování

V současné době, tj. v době před přijetím této novely, je pro automatickou výměnu oznamovaných informací určen v souladu s § 8 odst. 2 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní Specializovaný finanční úřad. Ten patří mezi finanční úřady ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o Finanční správě České republiky a společně s dalšími orgány tvoří podle § 1 odst. 1 zákona o Finanční správě České republiky soustavu orgánů Finanční správy České republiky. Specializovaný finanční úřad je podle § 11 o Finanční správě České republiky příslušný pro taxativně určené subjekty a zároveň je podle § 8 odst. 2 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní (nově § 8a odst. 1) určen pro automatickou výměnu oznamovacích

Dle komentářové literatury se správou daní se rozumí postup (činnost), který zahrnuje interakci mezi správcem daně a dalšími zúčastněnými subjekty a nedílnou součástí správy daně je i mezinárodní spolupráce daňových správ.

informací. Vzhledem ke skutečnosti, že předkládaná novela zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní určuje Specializovaný finanční úřad jako úřad příslušný k zajišťování automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem, bude pro tuto oblast správcem osobních údajů právě Specializovaný finanční úřad. V rámci platné a účinné právní úpravy je možné účel zpracování osobních údajů orgány Finanční správy České republiky definovat jako „zajištění řádné správy daní“, kterou daňový řád definuje jako „postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady“. Účinností předkládané novely zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní nedojde ke změně, ani k rozšíření tohoto účelu. Je však možné definovat účel zpracování ve vztahu ke Specializovanému finančnímu úřadu, a to odvozením účelu zpracování, který je dán orgánům Finanční správy České republiky jako celku. V tom případě je účel zpracování v návaznosti na předkládanou novelu definován jako „zabezpečování automatické výměny informací oznámených provozovateli platforem“. Při tom se také uplatní základní zásada správy daní podle § 9 odst. 3 daňového řádu, podle které správce daně může zpracovávat osobní údaje pouze, pokud jsou potřebné pro správu daní, a jen v rozsahu nezbytném pro dosažení cíle správy daní. Podle navrhované právní úpravy bude ke dni účinnosti zákona docházet k výměně informací pouze v rámci Evropské unie. Případná výměna informací se smluvními státy, kterou návrh novely zákona do budoucna předpokládá, bude záviset na přípravě implementace příslušných právních aktů a faktických podmínkách.

7.3 Předpokládaný rozsah zpracování osobních údajů

Obecné zmocnění ke zpracování osobních údajů při správě daní je dáno § 9 odst. 3 daňového řádu. Právním titulem zpracování by v tom případě byl čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení GDPR. Zpracování informací (včetně osobních údajů) je předpokládáno v několika fázích:

1) provozovatel digitální platformy shromažďuje z vlastních zdrojů a na své náklady informace o prodejci (tím může být jak subjekt údajů, tak právnická osoba) do konce každého kalendářního roku,

2) do 31. ledna každého kalendářního roku provede provozovatel digitální platformy oznámení Specializovanému finančnímu úřadu, a to elektronickou cestou (§ 14zzf odst. 6 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní),

3) Specializovaný finanční úřad v rámci své úřední povinnosti vyhodnocuje získané informace a dle potřeby (na vyžádání, či z úřední povinnosti) předává tyto informace dalším orgánům Finanční správy České republiky za účelem plnění jejich zákonných povinností, přičemž Generální finanční ředitelství jako ústřední kontaktní orgán (§ 6 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní) předá relevantní informace kontaktní místům jiných členských států Evropské unie (§ 14zzx zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní). Pro naplnění stanoveného účelu zpracování osobních údajů, tj. pro řádný výběr daní z oblasti sdílené ekonomiky, je možné zpracovávat osobní údaje prodejců, kteří na digitálních platformách poskytují (pronajímají) nemovitou věc, dopravní prostředek, osobní sužby nebo prodávají zboží. Provozovatelé digitálních platforem poskytují informace, které se týkají činností vykonávaných oznamovanými prodejci (viz čl. B navržené přílohy č. 4 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní). Bude se tak jednat o tyto kategorie osobních údajů:  identifikační – jméno a příjmení, primární adresa ve smyslu § 14zp zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, adresa bydliště, nebo místo podnikání prodejce, který je fyzickou osobou, všechna daňová identifikační čísla nebo jiná obdobná čísla vydaná prodejci, včetně všech oznamovaných států, které tato čísla přidělily, a neexistuje-li daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo, místo narození prodejce, daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo prodejce pro účely daně z přidané hodnoty, je-li k dispozici, datum narození, identifikátor finančního účtu, adresa nabízené nemovité věci, a pokud bylo vydáno, příslušné katastrální číslo nebo jeho obdobu podle právních předpisů členského státu, kde se nachází,  popisné – počet dní, po které byla nabízená nemovitá věc pronajata, druh nabízené nemovité věci, údaje o protiplnění za pronajatou věc. Pro naplnění shora uvedeného účelu zpracování nebude nutné, aby docházelo ke zpracování zvláštní kategorie osobních údajů ve smyslu čl. 9 nařízení GDPR, ani ke zpracování osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů ve smyslu čl. 10 nařízení GDPR. Specializovaný finanční úřad při plnění svých zákonných povinností předává osobní údaje dalším orgánům Finanční správy České republiky za účelem plnění jim stanovených zákonných povinností. Zapojení zpracovatele do zpracování osobních údajů shromážděných Specializovaným finančním úřadem v rámci jeho věcné příslušnosti není předpokládáno.

7.4 Vyhodnocení rizikovosti zpracování ve vztahu k dopadům na ochranu osobních údajů

V rámci přípravy novely zákona bylo provedeno vyhodnocení rizikovosti uvedeného zpracování, a to v návaznosti na dokument „Seznam druhů operací (ne)podléhajících požadavku na posouzení vlivu na ochranu osobních údajů“ vydaný Úřadem pro ochranu osobních údajů. Z provedeného vyhodnocení vychází, že se bude jednat o rizikové zpracování osobních údajů, neboť se bude jednat o zpracování osobních údajů vysoce osobní povahy (především informace vztahující k finanční situaci subjektu údajů), o zpracování velkého rozsahu osobních údajů (tímto zpracování může být postihnut kterýkoli subjekt údajů na území i mimo území České republiky. Při plnění úkolů při správě daní bude docházet k předávání údajů získaných v rámci automatizované výměny dalším správcům osobních údajů (především orgánům Finanční správy České republiky) a v neposlední řadě se bude jednat o zpracování osobních údajů, které může subjekt údajů prostřednictvím práv, která mu vyplývají z nařízení GDPR, ovlivnit pouze v omezené míře. Vyhodnocení rizikovosti zpracování je provedeno v uvedené tabulce:

Charakteristika zpracováníTyp osobních

HodnotaZdůvodnění

osobních údajůúdajů

Není pro uvažovaný typ zpracování osobních údajů

monitorování osobních údajů

relevantní.

Jedná se o hodnoty uvedené v oficiálním dokumentu Úřadu pro ochranu osobních údajů – Seznam druhů operací (ne)podléhajících požadavku na posouzení vlivu na ochranu osobních údajů.

Charakteristika zpracováníTyp osobních

HodnotaZdůvodnění

osobních údajůúdajů

Jde o zpracování osobních údajů vztahujících se k finanční situaci subjektu údajů osobní údaje ve

osobní údaje vysoce osobní(příjmy subjektu

smyslukritická povahyúdajů z pronájmu čl. 4 odst. 1 věcí) a o zpracování údajů o nemovitých věcech, které subjektů údajů slouží k pronájmu. Subjekty údajů je možné označit jako

osobní údaje, které mohouosobní údaje ve

vlastníky

subjekty údajů vystavitsmysluvýznamná

a pronajímatele věcí ohroženíčl. 4 odst. 1 v oblasti sdílené ekonomiky. Zpracování se bude vztahovat na jakýkoli subjekt údajů v rámci České republiky i mimo ni. Osobní údaje budou na základě zákonných osobní údaje ve

zpracování osobních údajůpovinností předávány

smyslukritická

velkého rozsahudalším správcům

čl. 4 odst. 1 osobních údajů (především orgánům Finanční správy České republiky) za účelem plnění jejich zákonných povinností.

snímání veřejně přístupnýchNení pro uvažovaný typ zpracování osobních údajů

prostorrelevantní. Subjekty údajů mohou svá práva uplatnit v rozsahu osobní údaje veodpovídajícímu

zpracování s omezeným

smyslukritickázpracování při plnění

vlivem subjektů údajů

čl. 4 odst. 1úkolu prováděného při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce.

Charakteristika zpracováníTyp osobních

HodnotaZdůvodnění

osobních údajůúdajů

Osobní údaje nejsou veřejně přístupné a orgány Finanční správy České osobní údaje verepubliky jsou

zpracování osobních údajů

smyslunízkáshromážděny pouze

veřejně přístupných

čl. 4 odst. 1na základě povinnosti uložené provozovatelům digitálních platforem. Zpracování uvedených

zpracování v technologickyosobní údaje veosobních údajů bude složitých/pokročilýchsmyslunízkáprováděno v běžné

infrastrukturáchčl. 4 odst. 1spisové službě

správce. Lze určit další správce, kterým budou osobní

zpracování osobních údajůosobní údaje ve

údaje předány. Bude

s vazbou na jinésmysluvýznamná

se jednat o orgány

správce/zpracovatelečl. 4 odst. 1

Finanční správy České republiky. Ve vztahu k technologickému či organizačnímu zajištění zpracování se u správce bude

zpracování s využitím novýchosobní údaje ve

jednat o již známý

technologických/organizasmyslunízká

a praktikovaný

čních řešeníčl. 4 odst. 1

způsob zpracování – elektronická spisová služba a omezený počet přistupujících zaměstnanců.

7.5 Posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování ve vztahu k vymezenému účelu zpracování osobních údajů

Česká republiky má povinnost transponovat směrnici DAC 7 do svého právního řádu. Tato povinnost ji vyplývá z primárních předpisů práva Evropské unie (čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie). V rámci této povinnosti je předkládána novela zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, která předpokládá zpracování osobních údajů Specializovaným finančním úřadem. Osobní údaje budou tímto správcem zpracovávány pouze k předem definovanému účelu, kterým je „zabezpečování automatické výměny informací oznámených provozovateli platforem“. Pro zpracování je stanovena doba uložení osobních údajů, která činí 10 let od konce oznamovaného období. Tato doba je odvozena od povinnosti oznamujícího provozovatele platformy uchovávat stanovené doklady po dobu 10 let (§ 14zzd zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní), ve spojení s výzvou k podání dodatečného oznámení vydávanou správcem daně (§ 12g o mezinárodní spolupráci při správě daní) a ve spojení s možností provést daňovou kontrolu pouze do doby, než uplyne lhůta pro skončení povinnosti oznamujícího provozovatele platformy uchovávat stanovené doklady. Vzhledem k tomu, že tuto kontrolu provádí Specializovaný finanční úřad, do jehož věcné působnosti problematika digitální platforem spadá, a protože pro takovou kontrolu musí mít tento úřad po celou dobu podklady, je doba uložení shodná jak pro oznamujícího provozovatele platformy, tak pro Speciální finanční úřad.

Kritérium Odpověď Opatření Výsledek

Je účel popsán dostatečně určitě, aby

ANO V souladu

nemohlo dojít k jeho záměně za jiný?

ANO (zákon č. 280/2009

Existuje zákonnýSb. ve spojení novelou důvod pro zpracovánízákona č. 164/2013 Sb.V souladu osobních údajů?předkládanou na základě

směrnice DAC7)

Je stanoven rozsahANO zpracovávaných(jsou stanovenyV souladu osobních údajů?předpokládané kategorie) Jsou osobní údaje

Splnění informační

získávány přímo odNE S opatřením

povinnosti

subjektů údajů?

ANO (za přesnost osobních údajů odpovídá provozovatel digitální

Je zajištěna přesnost

platformy jako předávajícíV souladu

osobních údajů?

správce, viz čl. C přílohy č. 4 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní)

Mohou subjekty údajů

Splnění informační

očekávat takovéNE S opatřením

povinnosti

zpracování? Je stanovena lhůta pro

ANO V souladu

výmaz údajů? Výše uvedené je možné shrnout tak, že zpracování osobních údajů je správci vykonává při plnění úkolu prováděného při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení GDPR při automatizované výměně povinně oznamovaných informací provozovateli digitálních platforem. Zpracování se opírá o směrnici DAC7, kterou má Česká republika povinnost transponovat do svého právního řádu. Účel zpracování je stanoven a není možné ho zaměnit za jiný účel, či ho jinak rozšiřovat. Přesnost osobních údajů je u správce založena na jeho dobré víře, neboť povinnost zajistit přesnost automaticky předaných informací má provozovatel digitální platformy jako předávající správce. Správcem jsou pak osobní údaje zpracovávány v rámci spisové služby s omezeným přístupem zaměstnanců včetně logování náhledů a provedených změn.

7.6 Stanovení rizik v souvislosti se zpracováním osobních údajů

V souvislosti se zpracováním osobních údajů lze obecně určit dvě skupiny rizik. Rizika v první skupině mohou vzniknout na základě nedostatečných organizačních opatření, případně při nerespektování stanovených organizačních opatření. Ve druhém případě se jedná o rizika vyplývající z technického zabezpečení procesu zpracování. Zpracování osobních údajů bude správcem prováděno pouze elektronicky. Automatická výměna informací bude prováděna elektronickými prostředky prostřednictvím sítě Společné komunikační sítě (CCN), která je vyvinuta Evropskou unií, a jejímž cílem je zajistit přenos dat elektronickými prostředky mezi příslušnými orgány v oblasti cel a daní. Za vývoj Společné komunikační sítě (CCN) je odpovědná Evropská komise. Česká republika a ostatní členské státy odpovídají za vývoj svých systémů, které jsou nezbytné k výměně informací prostřednictvím Společné komunikační sítě (CCN) a jejich zabezpečení. V rámci první skupiny, tj. v rámci skupiny organizačních opatření, lze obecně identifikovat následující rizika:

a) přístup neoprávněné osoby,

b) neoprávněné nakládání se získanými informacemi osobou oprávněnou k přístupu k informacím,

c) nedostatečné personální zdroje – nedostatek zaměstnanců s potřebnými znalostmi. V rámci druhé skupiny, tj. v rámci technických opatření lze obecně identifikovat následující rizika:

a) zavedení škodlivého viru či kódu,

b) přístup neoprávněné osoby. Uvedená rizika jsou pouze obecné povahy a jsou demonstrativní. Správce následně musí sám vyhodnotit, zda neexistují další rizika, která mohou pro osobní údaje a získané informace vyplývat ze zpracování (např. specifická rizika pro prostřední Specializovaného finančního úřadu). Je tak povinností správce po zahájení zpracování osobních údajů tyto činnosti monitorovat a reagovat na případně nově vzniklá rizika. Nová rizika mohou vznikat jak v důsledku organizačních změn (např. zapojení většího počtu pracovníků do zpracování, restrukturalizace služebních míst apod.), tak v důsledku změn v oblasti informačních technologií (zpracování prostřednictvím nového softwaru apod.). V obecné rovině lze výše uvedená rizika, která mají vliv na integritu, dostupnost a důvěrnost získaných informací, snížit celou řadou běžných opatření. Ve vztahu k organizačním opatřením lze aplikovat následující rizika snižující opatření:

a) jasné vymezení osob zpracovávajících osobní údaje na základě organizačního řádu,

b) zajištění dostatečného proškolení zaměstnanců v oblasti zpracování osobních údajů a práce se získanými informacemi obecně,

c) zajištění mlčenlivosti zaměstnance – ať již smluvně, či vyplývající z právních předpisů (prostřednictvím subsidiárního použití, daňového řádu, či zákon č. 234/2014 Sb.),

d) zajištění dostatku kvalifikovaných pracovníků,

e) včasná likvidace osobních údajů a dalších dat. Ve vztahu k technickým zabezpečením lze aplikovat tato rizika snižující opatření:

a) zajištění systému fyzické bezpečnosti – využití přístupových karet, čipů či klíčů,

b) provádění zálohování dat,

c) použití firewallu,

d) použití antivirové ochrany,

e) blokování nebezpečných internetových stránek,

f) instalace a využívání pouze legálního softwaru,

g) pravidelná aktualizace softwaru,

h) hlášení závad softwaru,

i) logování přístupů k datům,

j) řízení přístupu k výpočetní technice,

k) šifrování přenosu informací. K protiopatřením, která snižují rizika, je třeba dodat, že se jedná o opatření obecná a je uveden pouze jejich demonstrativní výčet. Bude třeba, aby správce využil taková opatření, která vyplývají z rizik jím přímo stanovených, která jsou pro něj dostupná, a která dostatečným způsobem určená rizika sníží a zajistí tak dostatečnou integritu, dostupnost a důvěrnost získaných informací. Tak, jak se mohou v průběhu zpracování měnit jednotlivá rizika (mohou ubývat, stejně jako mohou přibývat), bude docházet i ke změnám v rámci protiopatření ke snížení rizik. Správce proto musí po zpracování po celou dobu monitorovat a vhodně reagovat na zjištění nových rizik a možnosti nových protiopatření. V případě, že by došlo k porušení zabezpečení osobních údajů, má ústřední kontaktní orgán (Generální finanční ředitelství) povinnost oznámit tuto skutečnost Evropské komisi, přičemž má rovněž povinnosti prošetřit toto porušení a zajistit nápravu. V případě nemožnost zajistit nápravu bezodkladně, je ústřední kontaktní orgán povinen požádat Evropskou komisi o pozastavení výměny informací nebo přístupu do společné komunikační sítě. Tyto povinnosti jsou blíže specifikovány v § 30a navrhované novely. Směrnice 2011/16/EU dále v čl. 21 stanovuje, že členské státy mají povinnost zajistit, aby v případě zjištění narušení bezpečnosti, byla o takovém incidentu vyrozuměna každá oznamovaná osoba za předpokladu, že toto narušení bezpečnosti by mohlo mít nepříznivý dopad do soukromí či na ochranu osobních údajů oznamované osoby.

7.7 Práva subjektů údajů

Nařízení GDPR předpokládá celou řadu práv, prostřednictvím kterých mohou subjekty údajů alespoň částečně ovlivňovat zpracování svých osobních údajů. Níže uvedený rozbor si klade za cíl vyhodnotit dostupnost a aplikovatelnost práv zaručených nařízením GDPR ve vztahu k předpokládanému zpracování osobních údajů Specializovaným finančním úřadem na základě předkládané novely zákona. K tomu je třeba zdůraznit, že správce má povinnost reagovat na aplikaci práv ze strany subjektů údajů, a to zásadně bezplatně. Výjimky z bezplatnosti úkonů dle čl. 12–22 nařízení 2016/679 jsou stanoveny v čl. 12 odst. 5 nařízení GDPR a obecně je možné říci, že jde o situace, kdy dochází k šikanóznímu výkonu práv subjektem údajů, přičemž v takovém případě má správce možnost svou reakci zpoplatnit, nebo odmítnout vyhovět žádosti. Nařízení GDPR umožňuje subjektům údajů uplatnit tato práva:

a) informace o zpracování osobních údajů (čl. 12–14) – informace o zpracování osobních údajů je základním předpokladem pro uplatnění dalších práv subjektů údajů, protože subjekt údajů získává základní informace o zpracování včetně výčtu práv, která pro dané zpracování může uplatnit; v kontextu navrhované novely zákona je řádné informování subjektů údajů před zahájením zpracování podmínkou pro to, aby celé zpracování osobních údajů bylo v souladu se základní zásadou obsaženou v čl. 5 nařízení GDPR – zásadou transparentnosti,

b) právo na přístup subjektu údajů k osobním údajům (čl. 15) – toto právo svědčí každému subjektu údajů a spočívá v právu získat od správce osobních údajů potvrzení o tom, zda dochází či nedochází ke zpracování jeho osobních údajů a v případě, že ke zpracování jeho osobních údajů dochází, má subjekt údajů rovněž právo na přístup k dalším informacím, které jsou uvedeny v čl. 15 nařízení GDPR; v kontextu zpracování osobních údajů podle navrhované novely zákona bude moci toto právo uplatnit každý subjekt údajů, který si bude chtít ověřit, zda dochází či nedochází ke zpracování jeho osobních údajů; vzhledem k tomu, že Finanční správa České republiky postupuje mj. dle daňového řádu, použije se při aplikaci tohoto práva postupu podle § 59a odst. 2 daňového řádu.

c) právo na opravu (čl. 16) – subjekt údajů má právo na to, aby správce osobních údajů jeho osobní údaje, které zpracovává, opravil; realizace tohoto práva v kontextu zpracování dle navrhované novely zákona bude patrně možná pouze v případě, že nejdřív subjekt údajů získá informace dle čl. 15 nařízení GDPR, tzn. především informaci o tom, zda správce jeho osobní údaje zpracovává či nikoli,

d) právo na výmaz (čl. 17) – subjekt údajů může toto právo uplatnit pouze za podmínek stanovených čl. 17,

e) právo na omezení zpracování (čl. 18) – toto právo může za podmínek stanovených v čl. 18 nařízení GDPR uplatnit každý subjekt údajů, jehož osobní údaje jsou správcem zpracovány; v kontextu navrhované novely zákona bude možné toto právo vůči správci osobních údajů uplatnit v případě, že subjekt údajů bude popírat přesnost osobních údajů; v kontextu zpracování osobních údajů podle navrhované novely zákona se však uplatní § 59a odst. 1 písm. a) daňového řádu, podle kterého správce daně označí údaje, jejichž přesnost byla popřena a s ohledem na základní zásady správy daní se tímto podnětem bude zabývat, avšak tento podnět sám o sobě nepředstavuje překážku dalšímu zpracování osobních údajů bez souhlasu subjektu údajů,

f) právo na přenositelnost osobních údajů (čl. 20) – právo na přenositelnost osobních údajů se v kontextu zpracování osobních údajů dle navrhované novely zákona neuplatní, neboť právní základ zpracování osobních údajů neodpovídá podmínkám v čl. 20 nařízení GDPR,

g) právo vznést námitku (čl. 21) – může uplatnit subjekt údajů za podmínek stanovených čl. 21, úspěšné uplatnění tohoto práva je předpokladem pro aplikaci práva na výmaz dle čl. 17 a práva na omezení zpracování dle čl. 18; v kontextu zpracování osobních údajů podle navrhované novely zákona se právo vznést námitku podle § 59a odst. 3 daňového řádu realizuje prostřednictvím podání stížnosti podle § 261 daňového řádu,

h) právo nebýt předmětem automatizovaného individuálního rozhodování včetně profilování (čl. 22) – toto právo se v kontextu zpracování osobních údajů dle navrhované novely zákona neuplatní, neboť získané osobní údaje nebudou sloužit k automatizovanému individuálnímu rozhodování či profilování; pro úplnost se uvádí, že podle § 59a odst. 1 písm. b) daňového řádu je automatizované individuální rozhodování včetně profilování vyloučeno v případě vydávání rozhodnutí, ale v ostatních případech je zásadně umožněno (např. selekce rizikových daňových subjektů pro účely vykonání daňové kontroly) s tím, že daňový řád v § 59a odst. 1 písm. b) stanoví postup pro umožnění efektivního výkonu dozoru v oblasti ochrany osobních údajů.

7.8 Závěrečné zhodnocení

Předkládanou novelou bude Specializovanému finančnímu úřadu rozšířena jeho věcná působnost o oblast automatické výměny informací povinně oznamovaných provozovateli digitálních platforem. Součástí automatické výměny informací budou osobní údaje o fyzických osobách, které v rámci digitálních platforem pronajímají své movité či nemovité věci, poskytují osobní služby či prodávají zboží. Na základě zákonných definic se vždy bude jednat o osobních údaje ve smyslu čl. 4 bod 1 nařízení GDPR (ačkoli budou zahrnovat i osobní údaje vysoce osobní povahy – finanční ukazatele), neboť pro stanovený účel není shromáždění kategorií osobních údajů ve smyslu čl. 9 a 10 nařízení GDPR nutné, a proto je možné jejich zpracování za uvedeným účelem vyloučit. Údaje, které budou zpracovány, jsou zákonem taxativně vymezeny (čl. B přílohy č. 4 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní) a je tak možné přesně stanovit jejich kategorie. Správcem osobních údajů je Specializovaný finanční úřad, kterému je předkládanou novelou stanoven účel zpracování osobních údajů „zabezpečování automatické výměny informací oznámených provozovateli platforem“. Prostředky zpracování budou výpočetní technika správce, jejíž součástí je běžný kancelářský software, spisová služba a Společné komunikační sítě (CCN) sloužící pro přenos dat, kterou spravuje Evropská komise. Zpracování informací a osobních údajů správcem nese s sebou pro subjekty údajů jistá rizika. Tato rizika vyplývají především z povahy zpracovávaných informací, z čehož vyplývá i míra zásahu do soukromí subjektů údajů. Vyloučení některých práv však není dáno zvůlí správce, ale vychází z povahy zpracování – z toho, že zpracování je založeno na určitém právním důvodu, při kterém se některá práva ze své povahy neuplatňují. Na druhou stranu je celá řada práv subjektům údajů zachována, včetně práva na informace. Informace o zpracování musí podle předkládané novely poskytnout subjektu údajů jak provozovatel digitální platformy (§ 14zze zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní), který se sám nachází v pozici správce osobních údajů, tak Specializovaný finanční úřad, který bude v pozici samostatného správce osobních údajů. Splnění informační povinnosti ve smyslu čl. 5 a čl. 12-14 nařízení GDPR je základním předpokladem pro zákonnost zpracování osobních údajů. Provozovatelé digitálních platforem budou poskytovat informace o zpracování především v rozsahu čl. 13 nařízení GDPR, neboť získají informace přímo od subjektu údajů, zatímco Specializovaný finanční úřad bude poskytovat informace o zpracování v rozsahu čl. 14 nařízení GDPR, neboť osobní údaje nezíská přímo od subjektu údajů, ale zprostředkovaně od provozovatelů digitálních platforem. Jakékoli zákonné omezení práv subjektů údajů není předpokládáno. Posouzení uvádí příklady předpokládaných rizik, která mohou při zpracování osobních údajů vzniknout. Pro zajištění dostatečné bezpečnosti získaných osobních údajů a informací by správce měl provést před zahájením zpracování analýzu rizik, jejímž cílem by mělo být zhodnocení aktuálních rizik a přijetí protiopatření k jejich zmírnění. Jak je uvedeno výše, rizika pro zpracování osobních údajů je třeba neustále monitorovat a analyzovat, neboť v průběhu času může docházet jak k tvorbě nových rizik, tak k zániku rizik starých. Jedním ze základních protiopatření pak bude dodržení doby uložení a řádná likvidace osobních údajů. Řádná a včasná likvidace osobních údajů je důležitá nejen pro práva subjektů údajů (nedochází k nadměrnému zpracování osobních údajů, a tím nedochází k zásahu do práv, svobod a soukromí subjektů údajů), ale především je důležitá pro bezpečnost zpracovávaných osobních údajů a informací, neboť nejlépe jsou osobní údaje a informace chráněny v okamžiku, kdy nejsou zpracovávány vůbec.

8 Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:

8.1 Identifikace korupčních rizik

8.1.1 Přiměřenost

Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností minimální.

8.1.2 Standardnost

Z hlediska standardnosti lze uvést, že navržené změny napříč různými zákony provádějí dílčí a technické změny, jejichž prostřednictvím dochází zejména k reformulaci textu v zájmu lepší přehlednosti, nového systematického uspořádání a komplexního řešení dané problematiky. Standardizace a zpřehlednění úprav je proto jedním z cílů návrhu zákona. Významnější výše popsané změny jsou založeny na standardním odůvodnění.

8.1.3 Efektivita

Návrh zákona vychází z praktických poznatků aplikační praxe, a proto lze očekávat, že dojde k efektivní implementaci právních norem obsažených v tomto návrhu. Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě rovněž uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně. Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu.

8.1.4 Odpovědnost

Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně, resp. jiného správního orgánu je v daňovém řízení vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (srov. § 12 odst. 4 daňového řádu); úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem.

8.1.5 Opravné prostředky

Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (srov. § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět:

námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu).

8.1.6 Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat zejména odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu. Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát. Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů. Získání informací je daňovým subjektům umožněno také prostřednictvím daňové informační schránky podle daňového řádu.

8.1.7 Transparentnost

Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

8.2 Eliminace korupčních rizik

Navržená regulace byla v kapitole 8.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, pokud jde o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (konkrétní klíčové změny), ale také širší rámec uvedené agendy (správa daní v širokém smyslu jako celek). V rámci správy daní je podstatným faktorem i z hlediska korupčního rizika možnost ovlivnění výše stanovené daně. Tento faktor se projevuje i v rovině platební. Pokud jde o dopad navrhovaných změn, nelze jej identifikovat jako specifický ve srovnání s jinými změnami daňového práva, které jsou s ohledem na charakter této materie poměrně časté. V souvislosti s navrženými změnami se uplatní standardní rámec pro eliminaci korupčních rizik pro oblast správy daní v širokém smyslu. Opatření na eliminaci korupčních rizik lze různě klasifikovat. Rozlišovat lze např. preventivní a represivní opatření, opatření ex ante a ex post, opatření v rovině právních předpisů (legislativní), nebo v rovině správní praxe (nelegislativní). V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Vedle obecného trestněprávního protikorupčního rámce lze blíže připomenout zejména aspekty protikorupčního rámce spojené se státní službou. Mezi účinnými opatřeními daňového práva lze jmenovat např. uplatnění zásady neveřejnosti. Další represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem v případě, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní podstatu trestného činu, například trestný čin přijetí úplatku.

Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti se správou daní v širokém smyslu se hovoří o tzv. pravidlu čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými osobami. Takový přístup je v kontextu České republiky běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.

9 Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

10 Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL)

10.1 Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Návrhem zákona předvídané služby jsou trojího druhu. V prvním případě se jedná o služby výlučně elektronické, což se týká zejména nově zaváděné automatické výměny informací, kde je z povahy nezbytné, ať už z důvodu množství a povahy získávání a zpracování těchto informací, aby byly předávány výhradně elektronicky, čímž je tento princip naplněn. V druhém případě pak jde úpravu stávajících služeb, které jsou poskytovány již na základě stávající procesně-právní úpravy obsažené v daňovém řádu jak analogově, tak elektronicky a tyto služby nedoznávají v tomto ohledu změn. Třetím případem jsou služby s mezinárodním prvkem, které jsou jednotně koordinovány Evropskou komisí, a zde není možnost tyto služby ovlivnit tuzemskou právní úpravou. V obecné rovině pak lze konstatovat, že návrh naplňuje tuto zásadu v maximálních intencích, které jsou mu právním řádem České republiky umožněny.

10.2 Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)

Návrh zákona spadá do oblasti správy daní, proto jsou informace v něm chráněny daňovou mlčenlivostí podle § 52 a násl. daňového řádu. K významu zásady zachování mlčenlivosti lze uvést, že zákonná garance toho, že s informacemi poskytnutými daňovým subjektem bude nakládáno jako s důvěrnými a zásadně nezveřejnitelnými, je velmi důležitým faktorem pro právní jistotu daňových subjektů a pro realizaci jejich povinnosti tvrzení při správě daní. Povinnost zachovat mlčenlivost má za úkol zejména ochranu informací, které jsou během správy daní o konkrétním subjektu zjištěny, a je vysoce žádoucí, aby subjekt, který poskytl otevřeně údaje o své osobě a o svých finančních záležitostech a poměrech, měl záruku, že nedojde ke zneužití těchto (často velmi citlivých) informací. Zrušení této povinnosti by pak mělo zásadní dopady na správu daní, potažmo na fungování celého státu. Z hlediska předávání informací pak lze počítat se zákonnými průlomy do povinnosti mlčenlivosti, kdy dochází k zákonem předvídanému předávání informací předem vymezenému okruhu osob. Dále je nutné upozornit, že jedná-li se o zájem daňového subjektu, tak tento může správce daně povinnosti mlčenlivosti zprostit. Finálně je nutno konstatovat, že návrh zákona je návrhem transpozičním a nad rámec požadavku evropského práva na zachování důvěrnosti informací je také v rámci směrnice DAC obecně zachován požadavek na udělení souhlasu zahraničního orgánu s použitím od něj získaných údajů o daňových subjektech pro jiné účely nežli pro správu daní. V případě získávání informací správcem daně je pak návrh vychází z obecné úpravy daňového řádu, kde podle § 58 odst. 3 je oprávněn získat informace od jiných osob pouze v případě, kdy je nemůže získat z vlastních zdrojů nebo od jiného orgánu veřejné moci, což je zcela v souladu s touto zásadou. Návrh pak naplňuje zásadu opakovatelnosti a znovupoužitelnosti údajů v intencích výše řečeného.

10.3 Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.

10.4 Sdílené služby veřejné správy

Návrh zákona nepředpokládá odchylky od obecné právní úpravy při správě daní ani praxe orgánů Finanční správy České republiky.

10.5 Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Návrh zákona sám nijak nestanoví, jakým způsobem má příslušný orgán veřejné moci zajistit to, aby jím poskytované služby řádně fungovaly. Návrh zákona tedy nijak neupravuje topologie informačních systémů ani jejich komponent.

10.6 Mezinárodní interoperabilita - budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Návrh zákona, byť se týká mezinárodní spolupráce, neupravuje budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru. Podle směrnice DAC 7, resp. směrnice DAC zřizuje příslušné informační systémy Evropská komise, tudíž není nutné ani možné tuto oblast normovat za pomoci tuzemského práva. Samotná interoperabilita pak vychází z povahy věci.

10.7 Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)

Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou. Návrh zákona nad rámec základní ochrany osobních údajů stanovených zákonem o ochraně osobních údajů a daňovým řádem (povinnost mlčenlivosti) normuje postupy navazující na porušení zabezpečení údajů na evropské úrovni.

10.8 Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

Zásada otevřenosti a transparentnosti je návrhem zákona naplněna v mantinelech základních zásad správy daní podle daňového řádu. Návrh zákona sám o sobě nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.

10.9 Technologická neutralita

Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. V rámci automatické výměny informací jsou jediná kritéria doručení dat ve stanoveném formátu a struktuře správci daně. Volba technického řešení je na samotných subjektech.

10.10 Uživatelská přívětivost

Vzhledem k faktu, že návrh zákona transponuje evropské právo, kdy samotné informační systémy pro mezinárodní výměnu informací spravuje Evropská komise, není v době tvorby tohoto zákona známy detaily technického řešení, na které bude navazovat technické řešení tuzemské.